Autor: Jiří Sehnal. Bělohradské listy FOTOGRAFIE NA OBÁLCE STR. 1 - PAVEL ŠUBR: ANNAMARIÁNSKÝ PRAMEN STR JIŘÍ KRAUS: POŽÁR

V Bažantnici Požár Rychterovy chalupy

14°C - Lány, 18. 1. 2007

Z rozsvìcení vánoèního stromu

První sníh

Foto: Václav Lejdar, Ladislav Stuchlík, Pavel Janák, Jiøí Kraus a Jaroslav Voves V Hùøe

Bělohradské listy

2

OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ

3

FEJETON (JIŘÍ SEHNAL)

4

ZEPTALI JSME SE ZA VÁS

5

STAROSTA ODPOVÍDÁ, MÚ INFORMUJE

6

SALON LÁZEŇSTVÍ (PAVEL ŠUBR)

7

HODNOCENÍ ROKU 2006 (PAVEL ŠUBR)

8-9

BĚLOHRADSKÉ HÁJENKY HÁJENKA NA BYŠIČKÁCH (EDUARD ČELIŠ)

10-11

VĚTY OZNAMOVACÍ A TÁZACÍ PRO STANISLAVA RUDOLFA (EDUARD ČELIŠ)

12-13

HISTORIE BĚLOHRADSKÉHO SOKOLA - 3. ČÁST (HANA FRIEDRICHOVÁ)

14

STALETÍ NAD VŘESNÍKEM 2. ČÁST (ANTONIE VANIŠOVÁ)

15

ZIMNÍ ROZHOVOR SE ZAHRADNÍKEM (LADISLAV STUCHLÍK)

16

VĚTRNÁ NOC 18. LEDNA 2007 (FOTOREPORTÁŽ)

17

POVÍDKA (JÍŘÍ SEHNAL)

18

Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

19

UDÁLOSTI - ZAJÍMAVOSTI

20-21

BĚLOHRADSKÝ LYŽAŘSKÝ POHÁR (EDUARD ČELIŠ)

22

KULTURA - JAK SE PSALA VLASTIVĚDNÁ ČÍTANKA (MILENA ČERNÁ)

23

MALÁ GALERIE BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ HUDEBNÍK JOSEF SYROVÁTKO (ZDENĚK PRCHAL)

FOTOGRAFIE NA OBÁLCE STR. 1 - PAVEL ŠUBR: ANNAMARIÁNSKÝ PRAMEN STR. 24 - JIŘÍ KRAUS: POŽÁR

DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 23. 3. 2007 Bìlohradské listy

Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (šéfredaktor), Eduard Èeliš, Svatopluk Hrnèíø, Josef Špùr, Ing. Pavel Šubr, Mgr. Antonie Vanišová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail: [email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.

Autor: Jiří Sehnal

3

ù$6 -HWR]YOÊßWQÕMDNRE\XæRQRNUÊWNÑVORYRVDPRRVREċQD]QDĉRYDORMDNPÊOR QÊPKR6WYRđLWHOY\PċđLO$WXSđLYßÕàFWċNH*HQHVLVQDSDGÊPċNDFÕđVNÊRWÊ] NDVWYRđLO%ĒKRSUDYGXKQHGQDSRĉÊWNXQHEHD]HPL" 1HVWYRđLOQDVDPÑPSR ĉÊWNXĉDV"1HUR]EċKOQHMGđÕYKRGLQ\" %XČMDNEXČRPQRKROHWSR]GċMLSUÊYċKRGLQ\UR]KäEDO\]YRQ\7HQQÊßYHYċ æLFKUÊPX9ßHFKVYDWäFKGQHVđÕGÕUÊGLRYäVLJQÊO'&)])UDQNIXUWXQDG0RKDQHP DMHSđHVQäMDNRKRGLQ\.G\VLGÊYQRFKRGLO]YRQLWSDQ-RVHIÂXOFRG-DYRUN\MDNR GÕWċMVHPVQÕPĉDVWRFKRGLOGRYċæHDSRPÊKDOPXWDKDW]DSURYD]$QHGRYHGXVL SđHGVWDYLWFRE\QDWRQHERæWÕNKUREQÕNđHNONG\E\WHQQÊßEċORKUDGVNä]YRQYLGċO DVO\ßHOGQHV1HMVSÕßE\QHđÕNDOQLFMHQRPE\WLßH]ÕUDO9VRXĉDVQÑGREċE\WRWLæ PXVHOGRYċæHNDæGRGHQQċY\EċKQRXWRVPDĉW\đLFHWNUÊWDYÕFHQHæSċWVHWNUÊWSR WÊKQRXW]DSURYD]1HYċđÕWH"0ÊPWRVSRĉÕWDQÑ-HWRQHXYċđLWHOQäFKàGHUĒ VUGFH]YRQX]DĉW\đLDGYDFHWKRGLQ7RE\DVLVWDUä]YRQÕNMHQVWċæÕ]YOÊGO1DGWR E\VHDVLPXVHOQDYċæRGVWċKRYDWQHERò]YRQGQHVRGEÕMÕLSĒOKRGLQ\$WRMHßWċ QHSRĉÕWÊPPHQßÕ]YRQW]YxXPÕUÊĉHNk7HQVLFHQH]YRQÕWDNĉDVWRDSUDYLGHOQċ DOH]DWRGORXKRQHERò]YRQÕWċPMLPæMHMLFKY\PċđHQäĉDVXæY\SUßHO7DNæHP\ QDWRPQDßHPNRVWHOHPÊPH]YRQ\GYD]YRQæLYRWDNWHUäRGPċđXMHĉDVQDßLFK YßHGQÕFKLVYÊWHĉQÕFKGQĒD]YRQVPUWLMHQæRGEÕMÕSUYQÕKRGLQ\QDßHKRQHE\WÕ 7HQWRRYßHPQHDNWLYXMHUÊGLRYäVLJQÊOSURWRæHRQLYH)UDQNIXUWXQDG0RKDQHP QHYċGÕNGR]URYQDY%ċORKUDGċXPđHO WDNæHVSÕQDĉPHFKDQLVPXXPÕUÊĉNXRYOÊGÊ SDQÕ,UHQND5DLVRYÊNWHUÊNURPWRKRMHßWċY\SURYÊ]Õ]HVQXOÑ]SċYHPQHERKURXQD YDUKDQ\QDMHMLFKSRVOHGQÕFHVWċGRQDGĉDVRYÑKRNUÊORYVWYÕ9ċĉQRVWL 1HMVSÕßVLWHČđHNQHWH x/HSßÕQRYRURĉQÕWÑPDVLY\EUDWQHPRKO"k 3đL]QÊYÊPæHQHPRKO$E\VWHWRPXGREđHUR]XPċOLSđHVWRæHWRPÊPMHQSÊU NURNĒGRNRVWHODQHFKRGÕPQHERòYÕUXQHVSRMXMLVQÊERæHQVWYÕPDOHSRNXGWRMGH WDNVHEċKHPGQHWđLNUÊW]DVWDYÕPDQDVORXFKÊPU\WPX]YRQX7đLVWDVHGPàGHUĒ UÊQRYVHGPWđLVWDGYDQÊFWYSROHGQHWđLVWDßHVWQDYHĉHUYßHVW9SÊWHNSDNYHWđL RGSROHGQHMHßWċWđLVWDWđLàGHUĒQDYÕFQHEYRQÑKRGLQċ]HPđHO-HæÕß āÕNÊPWRPXFKYÕOHßòDVWQÑKRY\GHFKQXWÕ 5ÊQRSRGċNXML]DWRæHMVHPVHSUREXGLOYSROHGQH]DWRæHMVHPYHĉHUVHSDN SRPRGOÕP]DWRDE\FKVHSđÕßWÕUÊQRRSċWSUREXGLO $FKFHWH]QÊWPRMLPRGOLWEX"-HNUÊWNÊDMHEH]HVORY7đL]DVWDYHQÕWđLNUÊWSċW PLQXWßòDVWQÑKRY\GHFKQXWÕ7DNÑY]SRPÕQNDQDVYÑQHMEOLæßÕQDYßHFKQ\æLMÕFÕL GÊYQR]HPđHOÑQDSDQD-RVHIDÂXOFHNWHUäGRXIÊPSRVORXFKÊWD]YRQċQÕWDNÑ SURWRæHMVRXOLSđÕ]QLYÑSRYċWUQRVWQÕSRGPÕQN\]YXN]YRQXQDKđELWRYQD%\ßLĉN\ GROÑWQH6LFHVODEċDOHQDPLQXWXSđHVQċ -HWRPXVRWYDSÊUGQĒRVODYLOLMVPHNRQHFURNXSđLSÕMHOLVLQD]GUDYÕQDVSR NRMHQRVWYæLYRWċQDàVSċFK\DWDN\QDWRDE\WHQWRURNE\OMLQäOHSßÕQHæWHQNWH UäSUÊYċVNRQĉLO3URWRæHMVHPRSWLPLVWDYċđÕPæHWRPXWDNQHEXGH%XGHVWHMQä MDNRWHQSđHGHßOäMHQEXGHRWURFKXKRUßÕSURWRæHEXGHPH]DVHRURNVWDUßÕ7DNÑ ]YRQVHRSċWUR]H]QÕDEXGHRGSRĉÕWÊYDWQÊßĉDVSRFHOäFKGDOßÕFKWđLVWDßHGHVÊW SċWGQĒNWHUÑEXGRXPÕWĉW\đLDGYDFHWKRGLQVWHMQċMDNRGđÕYDNDæGÊKRGLQDEXGH PÕWßHGHVÊWPLQXWVWHMQċMDNRORQLSđHGORQLSđHGGHVHWLĉLWLVÕFLOHW\ 1DWRPVHQLFQH]PċQÕ /HFNGRWHČQDPÕWQHPċQÕVHDOHGRED"1LNROL'REDMHVWÊOHVWHMQÊPċQÕPHVH MHQP\OLGÑ9SRVOHGQÕFKßHVWQÊFWLOHWHFKVSÕßNKRUßÕPX9NDæGRGHQQÕPVKRQX DVQD]HSRYäNRQQRVWLVSċFKÊPHDĉDVWRQHFKWċQċXEOLæXMHPHWċPGUXKäP=NDæGÑ KRGLQ\QDßHKRæLYRWDVHVQDæÕPH]ÕVNDWFRQHMYÕFDOHYÕFQHæßHGHVÊWPLQXW]KR GLQ\VWHMQċQHXUYHPH 7DNæHYÊPYWRPWRURFHSđHMLFRQHMYÕFHRQċFKY]ÊFQäFKFKYLO]DVWDYHQÕ VHDßòDVWQÑKRY\GHFKQXWÕ'HQQċDOHVSRďWċFK[SċWPLQXW $MVRXWRSUÊYċ]YRQ\QDßHKRNRVWHODNWHUÑQÊPW\FKYÕOHSđLSRPHQRX3RNXG RYßHPQHY\SQRXHOHNWULFNäSURXG3DNVLFH]YRQ]PONQHDKRGLQ\VH]DVWDYÕDOH ĉDVEċæÕGÊO1LFVH]DWDOÑWDQH]PċQLOR6QDGMHQWRæH]DĉDVĒSDQDÂXOFHELO]YRQ LWHKG\NG\æQHßHOSURXG 3URWRæHHOHNWURQLNDMHVLFHGREUÊYċFDOHSURYD]MHSURYD]

4

Foto: Pavel Janák

Gratuluji lázním k získání evropského certifikátu kvality. Pøekvapilo mì ale, že se do hodnocení negativnì nepromítl problém s prùjezdní komunikací mezi budovami lázní. Chtìl bych se zeptat øeditele lázní, zda tento problém hodnotitelùm nevadil? O problematice komunikace v Anenských slatinných lázních se pøi auditu Evropského svazu lázní hovoøilo a do celkového hodnocení kvality poskytovaných služeb v našich lázních se prùjezd støedem areálu výraznì promítnul. Negativní postoj auditorù v našem pøípadì však pomohlo zmírnit rozhodnutí zastupitelstva mìsta o podpoøe vybudování pøeložky komunikace Jièín - Miletín. Budoucí trasa znaènì odlehèí dopravì nejen v ulici T. G. Masaryka a Lázeòské, ale eliminuje negativní vliv dopravy i v lázeòském areálu. Ing. Radim Kalfus, øeditel ASL, a. s.

provozovatel pøevezme a pak je možné provádìt pøípojky. Jiøí Bièištì, místostarosta

Za jakých podmínek se pùjèuje stan používaný jako zastøešení hledištì pøi koncertech a jaká je cena pronájmu (pro organizace i soukromníky)? Cena pùjèovného na 2 dny pro soukromníky a cizí organizace je stanovena na 10.000,- Kè za celý stan a 6.000,- Kè za polovinu stanu. Dále je nutné pøipoèítat manipulaci (dovoz, postavení, bourání), která je závislá na poètu najetých kilometrù a odpracovaných hodin. V prùmìru však èiní cca 5.000,-Kè. Místní organizace mìsta L.Bìlohrad a pøilehlých obcí jsou od pùjèovného a manipulace osvobozeny. Rezervaci je možno zamluvit na MìÚ u p. Bièištì. Jiøí Bièištì, místostarosta

Proè se vždy výkop po kanalizaci zhutní a upraví a pak znovu rozkope, aby se udìlaly pøípojky? Firma položí hlavní øád s odboènými kusy. Ty se zaslepí speciálním víkem, výkop zasype a zhutní tak, aby dále nedocházelo k sesedání horniny. Pak se provede kontrola spádu laserem a kamerou a nakonec se celý systém natlakuje, aby se zjistilo, zda dokonale tìsní. Pokud by se provedly pøípojky, nebyla by tlaková zkouška kvùli nemožnosti utìsnìní pøípojek možná. Teprve takto zkolaudovanou kanalizaci

Co je to spolek Friè? Idea založit spolek Friè v Lázních Bìlohradì vznikla v roce 2004, u pøíležitosti stého výroèí postavení Frièova musea. „Úèelem tohoto ústavu jest šíøiti vìdomosti v lidu našem, doplòovati názornì, èemu kdo z knih a škol se nauèil, povzbuzovati k pozorování zjevù pøírodních a usnadòovati jich porozumìní“, vyložil Antonín Friè poslání muzea pøi své úvodní pøednášce. Pøidáme-li kulturní a spoleèenskou angažovanost, máme pøed sebou poslání spolku Friè. Spolek Friè sdružuje èleny na základì spoleèných zájmù, praví se v jeho stanovách. K cílùm, které si jeho èlenové stanovili, patøí tvorba esteticky, kulturnì a sociálnì pøíhodného prostøedí pro život lidí v regionu, zachování pøírodního bohatství, poøádání kulturních a spoleèenských aktivit a vydávání publikací. Vedle nìkolika akcí v roce 2005 a 2006 (Chvilka pro radost, film o Františku Škroupovi, koncert Traditional Jazz Studio, Vodomil Pardoubský, Svatováclavský veèer hudby a poezie) jsou zvláštní pøíloha Bìlohradských listù o Antonínu Frièovi a kniha Láznì Bìlohrad – Vlastivìdná èítanka prvními publikacemi, na kterých se spolek Friè významnì podílel. Spolek Friè v Lázních Bìlohradì byl registrován ministerstvem vnitra Èeské republiky v roce 2005. Statut spolku urèuje za svého èestného pøedsedu profesora Antonína Frièe, kancléøem je Ing. Jaroslav Jirásko. Spolek má v souèasné dobì 15 èlenù. Každý, kdo se chce stát èlenem, mùže tak uèinit podepsáním stanov spolku s uvedením svého jména a kontaktní adresy. Èlenský pøíspìvek èiní 200,- Kè roènì. Shromáždìní èlenù, které se koná nejménì 2 x roènì, urèuje program èinnosti, schvaluje zprávy o hospodaøení a hodnotí uskuteènìné akce. Milena Èerná

Bělohradské listy

Autor: Pavel Šubr, foto: Ladislav Stuchlík

lionù Kè a vìøíme, že ji témìø pokryje státní dotace, o jejíž získání usilujeme. Jsem pøesvìdèen, že pro další rozvoj mìsta a turistického ruchu je výstavba podobných zaøízení obrovským pøínosem. Obzvl᚝, když výstavba je z velké èásti pokryta státními prostøedky a ne z rozpoètu mìsta.

Starosta

odpovídá Jsou v okolí Bìlohradu nìjaká chránìná území? Ano, v katastrálním území Horní Nová Ves je pøírodní rezervace Kamenná hùra (výmìra 13,16 ha), v k.ú. Høídelec je pøírodní památka Høídelecká hùra (výmìra 2,11 ha), v k.ú. Brtev (zasahuje i do k.ú. Vøesník a Lukavec) je pøírodní památka Byšièky (výmìra 89,97 ha), v k.ú. Láznì Bìlohrad je pøírodní památka Bìlohradská bažantnice (výmìra 51,19 ha) a v k.ú. Dolní Javoøí, Horní Nová Ves a Uhlíøe je pøírodní památka Údolí Javorky (výmìra 7,5 ha). Pro zajímavost v rámci okresu Jièín je celkem 30 pøírodních památek, 7 pøírodních rezervací a CHKO Èeský ráj. Jak hodnotíte volební programy jednotlivých stran, které kandidovaly do zastupitelstva našeho mìsta? Myslím si, že volební programy jednotlivých subjektù, které kandidovaly do zastupitelstva našeho mìsta, jsou si dost podobné. Pøedevším v oblasti investic je shoda na dobudování inženýrských sítí, chodníkù a komunikací, pøípravì stavebních parcel, u 3 stran se novì objevuje koupalištì, shoda asi je i v nutnosti rekonstrukce zámku, èi výstavbì nebo rekonstrukci sídla mìstského úøadu, zaujala mì i shoda v nutnosti øešit obchvat Bìlohradu. Jsem rád, že se objevují i návrhy na øešení nìkterých problémù, které obèany mìsta dlouhodobì trápí. SNK - ED má napø. ve svém programu øešení problému pohybu psù a ODS øešení problému alkoholismu, „veøejného opilství“ a drogové závislosti mládeže. Je pravda, že státní kontrola zjistila chyby pøi pøidìlování bytù ve mìstì a pøi výstavbì sociálních bytù na Malém námìstí? Pravda to není. O kontrolu požádala jedna obèanka mìsta, které z dùvodu dluhu na nájemném nebyla dle rozhodnutí rady mìsta nabídnuta nájemní smlouva v novém bytovém domì na Malém námìstí. Kontrola ze Státního fondu rozvoje bydlení (poskytovatel dotace na výstavbu bytù pro pøíjmovì vymezené obèany) provìøila jednak použití dotace, jednak pøidìlení tìchto

5

Zastupitelstvo města bytù. Pøi kontrole nebylo zjištìno žádné pochybení. Proè jste jako sociální byty stavìli tak pìkný dùm? Vždy by staèila jen obyèejná krabice! Za prvé nejde o sociální byty, ale o byty pro pøíjmovì vymezené obèany. Za druhé jde o objekt témìø v centru mìsta, a proto jsme chtìli zachovat jeho pùvodní architekturu. Rada mìsta se domnívá, že napø. kontejnerové byty jako ve Vsetínì se hodí nìkam na okraj mìsta, ale ne do centra. Na výstavbu jsme navíc obdrželi pomìrnì vysokou dotaci (550 tisíc Kè na jednu bytovou jednotku). Èasto slyším i dotazy, jak si ohlídáme, aby byty nebyly nájemníky znièeny a jak je vysoké nájemné. Nájemné èiní 40,- Kè/m2 a smlouvy uzavíráme na období jednoho roku. Pøi problémech s placením nájemného èi s poškozením domu nebude smlouva s nájemníkem obnovena. Slyšel jsem, že dostavba tenisové haly má stát 15 milionù Kè a mají v ní být jen sociálky. Nepøipadá vám to pøedražené? Situace se má trochu jinak. Dostavbu tenisové haly bude tvoøit druhá hala se 4 hernami na stolní tenis a spojovací krèek se sociálním zázemím (šatny, sprchy, WC, sklady), posilovnou a bufetem. Dále terasa a úpravy okolí. Cena je cca 14 mi-

e

j u m r o f in

Poslední veøejné zasedání zastupitelstva mìsta v roce 2006 se uskuteènilo 13. prosince v konferenèním sále lázeòského hotelu Anna Marie. Zastupitelé nejprve vyslechli zprávu z jednání rady mìsta a poté se zabývali nákupem a prodejem nemovitostí, kde m.j. schválili prodej bývalé školy v Uhlíøích za minimální cenu 1,4 mil. Kè a bytového domu è.p. 196 v Lázních Bìlohradì za minimální cenu 0,6 mil. Kè obálkovou metodou. V dalších bodech jednání schválili rozpoètové opatøení è. 5/2006 a rozpoèet mìsta pro rok 2007 jako vyrovnaný ve výši 44.377.000 Kè. Dále byli zvoleni èlenové finanèního a kontrolního výboru a schválena upravená veøejnoprávní smlouva na projednávání pøestupkù s mìstem Jièín do 31. 12. 2010. Zastupitelé rovnìž projednali a schválili odmìny èlenùm zastupitelstva mìsta od ledna 2007, kupní smlouvu s VÈP na plynovod v Nerudovì aleji, zprávu kontrolního výboru, mandátní smlouvu s firmou Dabona týkající se rekonstrukce zámku, termíny zasedání rady mìsta a zastupitelstva mìsta v roce 2007 a cenu vodného ve Høídelci a v Uhlíøích. Zastupitelé rovnìž pøijali informace o projednávání zmìny è. 2 územního plánu mìsta a o výši vodného a stoèného v rámci VOS, a.s. Jièín od ledna 2007.

6

Autor: Pavel Šubr, foto: archiv

13. Salon lázeòství a konferenci na téma „Láznì v obci a obec v lázních“ uspoøádalo v øíjnu 2006 v jihoèeských lázních Tøeboò Sdružení lázeòských míst Èeské republiky. Èleny této organizace je 36 mìst a obcí, v nichž mají sídlo lázeòská zaøízení. Sdružení úspìšnì zastupuje a prosazuje zájmy lázeòských mìst, v minulosti napø. pomohlo vzniku dotaèního programu Ministerstva pro místní rozvoj, díky nìmuž došlo ke zlepšení stavu lázeòské infrastruktury (chodníky, komunikace, parky, dìtská høištì, atd.) v øadì lázeòských míst vèetnì Lázní Bìlohradu. Podzimní tøídenní Salon lázeòství byl zamìøen na spolupráci mìst a obcí s lázeòskými zaøízeními. V úvodním projevu zdùraznila prezidentka Evropského svazu lázní MUDr. Janka Zálešáková ze Slovenska, že hlavním organizátorem tvorby lázeòského prostøedí by mìlo být mìsto, které by mìlo využít ke zlepšení prostøedí v lázeòském mìstì i vybíraný lázeòský poplatek. Vysvìtlila, že pokud chce být nìkteré mìsto mìstem lázeòským, nemùže brát láznì jako každý jiný podnikatelský subjekt, ale musí pro existenci lázní vytváøet podmínky. Za nejvìtší problémy v èeských lázeòských mìstech považují zahranièní návštìvníci žebrající bezdomovce, asijské trhovce, prùtahy hlavních komunikací láznìmi èi pøíliš prùmyslových podnikù. Na její projev navázala pøedsedkynì Svazu léèebných lázní ÈR a øeditel-

Bělohradské listy

Tøeboòské námìstí

ka Lázní Františkovy Láznì a. s. Ing. Hana Heyduková. Ta se zabývala pøedpoklady vzniku a existence léèebných lázní, které jsou velice pøísné a pro nìkterá lázeòská místa mùže být problémem je splnit. Dle lázeòského zákona jde napø. o podíl zelenì (4 ha na 100 lùžek), kvalitu ovzduší, kvalitu léèebného zdroje, zaøízení pro využití volného èasu, možnosti kulturního vyžití, atd. Vysvìtlila, že po komunálních volbách bývají rozdílné názory èlenù zastupitelstev na podporu lázeòství v jednotlivých mìstech. Pøedseda Sdružení lázeòských míst ÈR a starosta mìsta Tøebonì Ing. Jiøí Houdek popsal situaci v Tøeboni, kde je mìsto vlastníkem Bertiných lázní i Lázní Aurora, což je v ÈR výjimkou, nebo majiteli lázní jsou pøevážnì privátní organizace nebo stát. Mìsto do rozvoje lázeòských zaøízení investuje znaèné èástky a využívá dotace ze státního rozpoètu i EU. Pøíkladem je výstavba èerstvì otevøeného aquaparku „Aqua viva“ v Lázních Aurora za cca 150 mil. Kè, která byla pøevážnì kryta z dotace EU, nebo výstavba sportovní haly v rámci Bertiných lázní. Oboje láznì podporují sport ve mìstì a jsou napø. generálními sponzory extraligových házenkáøù a divizních fotbalistù. Se zajímavým pøíspìvkem poté vystoupil pøedseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péèe RNDr. Jiøí Schlanger. Vysvìtlil, že lázeòství èerpá pouze 1,98 % z objemu prostøedkù zdravotního pojištìní a témìø 50 % léèených indikací jsou indikace pohybového aparátu. Vedoucí oddìlení státní podpory v cestovním ruchu Ministerstva pro místní rozvoj Bc. Margit Beníèková informovala, že rokem 2006 skonèil státní program podpory cestovního ruchu MMR, ve kterém bylo bìhem 6 let rozdìleno na podporu lázeòství 540 mil. Kè. Podpora cestovního ruchu bude od roku 2007 probíhat pøes kraje a pùjde o prostøedky EU. Do roku 2013 by mìlo být rozdìleno napø. v rámci NUTS II. (Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj) 483 mil. EUR. Z dalších referátù zaujal pøíspìvek vedoucí odboru kultury a CR Krajského úøadu Jihoèeského kraje Darji Bártové o zpracované koncepci rozvoje lázeòství v jižních Èechách, prodìkana Zahradnické fakulty Mendelovy zemìdìlské a lesnické univerzity Lednice Doc. Ing. Pavla Šimka, PhD. o revitalizaci parkù v lázeòských mìstech èi projektové manažerky mìsta Tøeboò Ing. Marcely Houdkové o specifikách rozvoje kultury v lázeòském mìstì. Úèastníci Salonu lázeòství mìli možnost absolvovat v rámci programu lázeòské procedury v Lázních Aurora, prohlédnout si Bertiny láznì a historické mìsto Tøeboò. Nìkteøí využili i nabídku poznávací exkurze po jihoèeských lázních Bechynì a Vráž. Vzhledem k tomu, že po øíjnových komunálních volbách došlo v øadì lázeòských míst ke zmìnì starostù, probìhne v pátek 26. ledna v Podìbradech Snìm Sdružení lázeòských míst, který zvolí nové orgány (pøedseda, rada, atd.) a rozhodne i o úpravì stanov SLM.

Bělohradské listy

Autor: Ing. Pavel Šubr - starosta města, foto: Ladislav Stuchlík

Vážení spoluobèané, v minulém èísle Bìlohradských listù jsem hodnotil skonèené volební období. Rok 2006 byl z øady dùvodù mimoøádný, proto se ho nyní pokusím ještì zhodnotit samostatnì. V minulém roce probìhly dvoje volby, v èervnu do Poslanecké snìmovny Parlamentu ÈR, v øíjnu do mìstského zastupitelstva. V parlamentních volbách v našem mìstì jasnì zvítìzila ODS, bohužel ani témìø sedm mìsícù po volbách stále nemá Èeská republika vládu. V komunálních volbách také jasnì zvítìzili nezávislí kandidáti pod hlavièkou Klubu podnikatelù Bìlohradska. Nové zastupitelstvo kontinuálnì navázalo na práci minulého zastupitelstva a ještì v prosinci se zastupitelé sešli, aby schválili rozpoèet mìsta pro rok 2007. Všem èlenùm minulého zastupitelstva bych chtìl tímto podìkovat za jejich práci a novému zastupitelstvu popøát hodnì úspìchù pøi jeho èinnosti. Rok 2006 byl naprosto mimoøádný výší investic v našem mìstì. K dnešnímu dni ještì nemám pøesná èísla, ale pøedpokládám, že jsme získali na rùzných dotacích a grantech cca 50 milionù Kè a celkem proinvestovali cca 100 milionù Kè. Kromì dotací a vlastních zdrojù mìsta se na investicích ještì podílely prostøedky Vodohospodáøské a obchodní spoleènosti, a.s. Jièín v rámci smlouvy o sdružení prostøedkù na výstavbu kanalizace, nízkoúroèený úvìr ze SFŽP na tutéž akci, který bude rovnìž splácet VOS Jièín, prostøedky z prodeje pensionu Pardoubek a stavebních parcel, bankovní úvìr a rezerva z roku 2005. Za nejvýznamnìjší investièní akce lze považovat výstavbu sportovištì u základní školy (dotace 15 mil. Kè), výstavbu kanalizace (akce pokraèovala z roku 2005 - dotace v roce 2006 více než 12 mil. Kè, podíl VOS 7,5 mil Kè, nízkoúroèený úvìr cca 4 mil. Kè), výstavbu tenisové haly (dotace 15 mil. Kè), výstavbu bytù pro pøíjmovì vymezené obèany (dotace 3,85 mil. Kè), dokonèení vodovodu v Lánech (akce rovnìž pokraèovala z roku 2005, dotace v roce 2006 0,6 mil. Kè), revitalizaci zámeckého parku (dotace 0,7 mil. Kè), výstavbu inženýrských sítí v ulici Karla Moora (akce pokraèovala z roku 2005, dotace v 2006 0,2 mil. Kè), opravu pomníku obìtem 1. svìtové války v Horní Nové Vsi (dotace 0,96 mil. Kè), rekonstrukci sociálních zaøízení v mateøské škole L.Bìlohrad, výstavbu chodníkù v Kotykovì aleji, v Komenského ulici a v Dolní Nové Vsi, výstavbu sbìrného dvora (dotace 0,67 mil. Kè), nové veøejné osvìtlení v ulicích Komenského, Bezruèovì a kpt. Jaroše, nákup trávníkové sestavy (dotace 0,5 mil. Kè), atd. Nìkteré z akcí budou kompletnì dokonèeny až v prùbìhu roku 2007 (Komenského ulice, sbìrný dvùr, kanalizace, veøejné osvìtlení, atd.).

Z výstavby sportovištì u ZŠ

7

Na druhou stranu jsme museli nìkteré pùvodnì naplánované akce vzhledem k získaným dotacím a nutnosti použít vstøícnost ze strany mìsta z rozpoètu vyøadit. Šlo napø. o zadláždìní autobusového nádraží a prostoru u firmy Klas, nákup nových autobusových zastávek, úpravu obøadní místnosti èi rekonstrukci sociálního zaøízení v MŠ Horní Nová Ves. V prùbìhu roku jsme pøipravili projektovou dokumentaci na øadu dalších investièních akcí (rekonstrukce Nerudovy aleje, Nádražní a Zámecké ulice, výstavbu vodovodu a kanalizace v Brtvi, atd.) nebo máme dokumentaci, pøíp. i stavební povolení z døívìjších let (pøestavba haly SOU, výstavba herny na stolní tenis a zázemí, rekonstrukce Památníku K. V. Raise, výstavba chodníkù v Horní Nové Vsi, atd.). Zahájili jsme také práce na pøípravì žádosti o dotaci na rekonstrukci zámku. Zastupitelstvo mìsta v prosinci rozhodlo o prodeji bývalé školy v Uhlíøích a bytového domu è.p. 196 na Jiráskovì nábøeží. V èervnu byla schválena zmìna è. 1 územního plánu mìsta, která pøinesla pøedevším rozšíøení lokalit pro výstavbu rodinných domù. Byly též zahájeny práce na realizaci zmìny è. 2 územního plánu. Vzhledem k žádostem obèanù je do ní zaøazeno další rozšíøení lokalit pro bydlení, rozšíøení lokality pro rozvoj lázeòství, ale i místo pro zvažované koupalištì èi parkovištì pro veøejná sportovištì. Ve zmìnì è. 2 ÚP bude øešena i pøeložka prùjezdu mìstem ve smìru severojižním. Ve spolupráci se sdružením Podzvièinsko a mìstem Dvùr Králové jsme získali dotaci z prostøedkù EU na propagaèní materiály, které budou vydány v roce 2007, pomocí grantu Královéhradeckého kraje jsme vydali Vlastivìdnou èítanku, jejíž autorkou je MUDr. Milena Èerná. Úspìšnì si pøi získávání grantù vedla i Základní škola K. V. Raise, která tak mohla vybavit uèebnu výpoèetní techniky a multimediální uèebnu s interaktivní tabulí. Na zaèátku roku øešilo zastupitelstvo situaci v mateøské škole L. Bìlohrad a rozhodlo o slouèení obou mateøských škol do jedné pod názvem Bìlohradská mateøská škola pod vedením paní øeditelky Jany Feixové. Zastupitelstvo mìsta v prùbìhu roku také schválilo smlouvu o rozšíøení pùsobnosti Mìstské policie Nová Paka na území L. Bìlohradu. Mìstská policie tak v Bìlohradì dohlíží hlavnì na dodržování dopravních pøedpisù. Ve mìstì probíhá bohatý kulturní život, jehož vrcholem bylo Bìlohradské kulturní léto s tradièním folklorním a country festivalem a vzpomínkou na spisovatele Karla Václava Raise u pøíležitosti 80. výroèí jeho úmrtí. Rada mìsta musela ale z dùvodu malého zájmu o filmová pøedstavení rozhodnout o výrazném omezení provozu kina od zaèátku roku 2006. O Bìlohradské listy je naopak znaèný zájem a každého èísla se prodává cca 1.100 výtiskù. V roce 2006 jsme prodali 9 stavebních parcel a v Lázních Bìlohradì je celkem rozestavìno více než 30 rodinných domù (jen v roce 2006 získalo stavební povolení na rodinný dùm 18 stavebníkù). Ve mìstì je nejnižší nezamìstnanost z mìst okresu Jièín a naopak do mìsta pøicházejí zahranièní dìlníci, což nìkdy èiní problémy. Výrobu rozšíøil Alucon, daøí se Depragu, který otevøel spoleènì se SOU nový uèební obor obrábìè strojù, Anenské slatinné láznì získaly certifikát kvality Europespa med. V prùbìhu roku byly ve mìstì otevøeny nové kavárny (Kafebar, Bohumilka) a pension U Kapra s restaurací. Rozpoèet mìsta pro rok 2007 nepøedpokládá výraznìjší investice, spíše dokonèení akcí z roku 2006. Pøesto by mìla být ve mìstì zahájena akce s názvem „Èistá Cidlina“, což je odkanalizování obcí na toku øeky Cidliny a jejích pøítocích a jejím investorem bude VOS, a.s. Jièín pomocí dotace z EU. V našem mìstì by mìly být odkanalizovány Prostøední a Horní Nová Ves a Lány a mìlo by dojít k další intenzifikaci ÈOV. Celkovì jsou náklady v L. Bìlohradì odhadnuty na cca 75 mil. Kè. Mìsto bude opìt majitelùm nemovitostí pøispívat na kanalizaèní pøípojky. Zahájení akce je odvislé od dokonèení pøípravných prací a výbìru dodavatele. Závìrem bych chtìl všem obèanùm mìsta a pøilehlých obcí popøát jménem svým i jménem zastupitelstva mìsta hodnì zdraví, štìstí a optimismu do roku 2007.

8

Autoři: Eduard Čeliš, Gustav Plecháč

Bělohradské listy

Slavný spisovatel Bohumil Hrabal, coby pes Lesan, takto vstoupil do hájenky. Bìlohradské listy se tak trochu pokusí následovat mistra Hrabala a hodlají pøiblížit svým ètenáøùm hájenky, jež se nacházely a nacházejí v blízkém okolí. Hájenky se dìlily na hrabìcí a nadaèní. Nejprve se chceme vìnovat prvním uvedeným, které patøily hrabìcí rodinì Merveldtovým, pocházejícím z chorvatské vìtve Nìmcù. Postupnì se pokusíme vám pøiblížit 9 hrabìcích hájenek. Pro lepší orientaci uvedeme v pøíštím èísle i mapku umístìní hájenek.

Hájenka dnes

jehliènatým porostem a dnes je v druhém vegetaèním stupni. Pøechází se i na listnatou døevinu, její hlavní dominantou je dub zimní (letní) quercus petraea (robur). Souèasným majitelem hájenky na Byšièkách je Myslivecké sdružení se sídlem v Hoøicích.

Hájenka se nachází 300 metrù východnì od kostelíku sv. Petra a Pavla na Byšièkách. Pøed hájenkou je Vosmický rybník a smìrem k Lukavci následují rybníky: Bahník a Zákopský. V okolí se nalézají slatinné louky s vzácnými druhy bahenních rostlin, èolkù, ropuch, rosnièek, ještìrek, užovek a vodního ptactva. Hrabìcí rodinì patøilo v tomto revíru 180 ha lesa. Jednalo se o Mlaka, Homolku, Bulici a Byšièky, kde probíhala i hranice s taktéž hrabìcím revírem v Dobši. Les je pøevážnì tvoøen

Hájenku pravdìpodobnì postavili nebo pøestavìli Merveldtovi pøed sto lety. Prvním hajným byl Maátko z Dobše. Maátka vystøídal Rotmaier, po kterém pøichází na byšièskou hájenku Josef Popek (roèník 1896). Ten sloužil s hrabìtem Bernhardem Merveldtem za první svìtové války u dragounù. Merveldt, který se narodil 7. 3. 1890, byl o šest let starší než Josef Popek. Toho si mladý hrabì oblíbil, dokonce se vypráví, že Popek zachránil Merveldtovi život, kdo ví… Ohnišanský rodák Josef Popek a jeho žena Anna zaèínají sloužit na hrabìcí hájence v Hoøeních Lánech. Bylo krátce po první válce a v Hoøeních Lánech spatøil svìtlo svìta i jejich syn Václav (1920). Poté Popkovi nastupují do další hrabìcí hájenky v Uhlíøích. Tady chodí do obecní školy syn Václav, který vždy s nadsázkou tvrdil, že absolvoval Uhlíøskou universitu.

U hájenky ve ètyøicátých letech

Lépe než já ale umí vyprávìt jeho manželka paní Jarmila Václav Popek Popková:

Foto: Jaroslav Voves a archiv rodiny Popkových

Bělohradské listy

9

Dnešní stav

Jednou jsem se vracela s klukem do hájenky a v tom spodním altánku vidím, že visí nìjakých chlap, snad obìšenec, napadlo mì, dìs, krve by se ve mnì nedoøezal, bylo již k veèeru, šero. Už jsem chtìla køièet, pøijedu blíž a on to mistr malíø Dlabola cvièí na trámu altánku… Taky jsem jezdila na Hluboký, kde mìl v pronájmu koupalištì nìjaký Hátle. Koupání fajnový a dobrý i domácí párky. A na hájenku kousek.“ V roce 1947 se Václav Popek, jeho žena Jarmila a ètyøletý syn se stìhují do další hájenky. „Nìkdy v 39. roce støídají Popkovi Rotmaiera v hájence na Byšièkách. Rotmaier byl Nìmec a v hájence mìl obraz Hitlera. Starý Popek mu obraz führera sundal ze stìny a rozšlapal. Ale Rotmaier byl sice Nìmec, ale s èeským myšlením. 13. února 1942, to mnì nebylo ještì ani dvacet, jsme se s Václavem brali. Svatba byla v kostele, hostina na byšièské hájence. Ženicha, Václava, který mìl hospodáøskou školu, pasoval pøi naší svatbì pan hrabì na hajného, byl to krásný akt. Hájenka mìla dvì místnosti v pøízemí a dvì v patøe. Na dvorku studna a studánka byla i pøed hájenkou u hráze rybníku Vosmik. Elektrický proud nebyl a není dodnes. Svítilo se petrolejkou. Èasto k nám na hájenku chodil pan hrabì a ještì víc jeho dcery Anny a Netty. Tìm hroznì chutnal nᚠkozí tvaroh. Anny je o nìco starší než já, Netty, provdaná Bernardeta Kinská, je stejný roèník jako já. Dìlali jsme i hostiny po honech, hrabì to naøídil a nechtìl, aby vaøila bába-kuchaøka ze zámku. Nejvíc si pochvaloval peèínku z jater.

Josef Popek

Ve tøiaètyøicátém v létì (21. 7.) se v hájence narodil nᚠsyn Milan. Jezdila jsem s koèárkem dolù do Bažantnice a do Bìlohradu. Když bylo Milanovi 18 mìsícù, tak mi vypadnul ze sedaèky a kutálel se dolù z kopce, po té kamenité cestì jak jde ke spodnímu altánku. No hrùza. Milan pak vždycky s úsmìvem povídal, že je tímto pádem poznamenán.

Do Olešnice v Orlických horách. Z téhle hájenky má dnes chalupu èeský hokejový gólman Roman Salfický. Z Olešnice jde 30 letý Popek do polesí v Sedloòovì a posléze i do nové hájenky v Brtvi. Jeho otec Josef slouží na Byšièkách do roku 1953. Je posledním hajným v hájence na Byšièkách. Josef Popek umírá v tøiasedmdesátém v Mlakách, bylo mu 77 rokù. Jeho syn Václav v pìtasedmdesáti. Hroby jsou 300 metrù od jejich hájenky, na høbitovì u kostelíku sv. Petra a Pavla na Byšièkách. A ještì nìco mají Josef a Václav Popkovi spoleèného: oba dìlali plavèíka na koupališti Pardoubek. Nádhernou profesi hajného po nich zdìdil vnuk a syn Milan. Závìrem jedna povìst: Obèan z Lukavce se vracel z Vøesníku. Ukryl se pøed bouøkou v hájovnì na Byšièkách a v pozdní noci, když bouøe ustávala, uvidìl zlou zámeckou paní zapøaženou v pluhu, jak pohánìna èertem, namáhavì oøe brázdu. Zlá zámecká paní byla vskutku postrachem všech bìlohradských poddaných. Byla to paní Marie Alžbìta z Valdštejna, paní zlá a hrdá, která poddané týrala a peníze marnotratnì utrácela.

10

Autoři: Ladislav Stuchlík, Eduard Čeliš

Bělohradské listy

Nejsem dost starý a nejsem pùvodem Bìlohraïák. To mì vyøadilo z možnosti, abych se nìkdy setkal v bìlohradské škole se spisovatelem Stanislavem Rudolfem. Tohle štìstí, tedy donedávna jsem nevìdìl, že takové štìstí také existuje, mìl tøeba Eda Èeliš a Pepík Špùr. Oba tyto pány a mnohé další za šest let svého pùsobení v Lázních Bìlohradì pozdìjší pan spisovatel uèil. A právì Eda mì již dlouho pøesvìdèoval, že za Stanislavem Rudolfem musíme zajet, že nám píše do listù a že se s ním zná, a tak dále a tak podobnì. Moc se mnì nechtìlo, ale najednou se pøiblížily spisovatelovy kulaté a docela významné pìtasedmdesáté narozeniny a mnì nezbylo, než kývnout. Musím dodat, že chronicky nerad chodím na návštìvy.

Stanislav Rudolf v roce 1957

V pondìlí 18. prosince odpoledne oholeni, naladìni jsme vyrazili v neumytém autì smìrem na Brandýs nad Labem. Až po ceduli oznaèující mìsto vše šlo krásnì. Pak Eda zavelel: „Za kolejemi je sokolovna a tam odboèíme.“ Koleje byly, sokolovna nikde, pak zas byla sokolovna a koleje až za ní, nakonec jsme správnou ulici našli, nebo našinec má hubu. Pøed spisovatelovou vilkou stál chlapík, který zvesela hlásil: „To bìžte dál, oni jsou urèitì doma.“ Tak jsem se seznámil se spisovatelem Stanislavem Rudolfem a jeho ženou Jaroslavou. Musím uznat, domek má pìkný, paní má doma perfektnì uklizeno a dìlá dobré chlebíèky. Oba se k nám chovali jako bychom byli pøinejmenším státní návštìva. Hezky jsme si popovídali, veselé historky z let, kdy mladý uèitel Rudolf uèil v Bìlohradì, støídaly historky, jak jeho paní uèila ve Svatojánském Újezdì, kde v té dobì oba žili. Dozvìdìli jsme se, jak žijí dnes a co jejich dìti. Prostì pel mel životní historie dvou zajímavých lidí, podbarvené spoleènými vzpomínkami Edy Èeliše a Pepíka Špùra. Odjíždìli jsme za tmy, plni dojmù, kafe a nìkteøí i øeckého koòaku. Já jsem si však odnášel dojem, že nìkterá návštìva mùže být i velmi pøíjemná, a že se život musí prožít, aby se o nìm daly napsat tak hezké knížky, jaké píše Stanislav Rudolf (když jsem pøijel domù, honem jsem si alespoò nìco pøeèetl). Je jasné, že i v pìtasedmdesáti mùže být èlovìk v dobré kondici, rozmaru a plný humoru. Pøeji vám i vaší paní, pane spisovateli, a vám zdraví a humor ještì dlouho vydrží, a dìkuji za pohostinnost.

Pane uèiteli, vaše železnická babièka Anna Rudolfová prý fantasticky poèítala zpamìti. Lehce mezi sebou násobila trojmístná èísla, umìla odtrojmocòovat. Skuteènì, nepøeháníte?

Ani v nejmenším! Babièka, která pocházela z Vidochova, patøila zøejmì do generace dívek, jejichž rodièe nepokládali školní vzdìlání pro venkovskou ženu za nezbytné. Takže neumìla èíst a pokud se týká psaní, dokázala se jednou za mìsíc podepsat listonošovi, když jí pøinesl dùchod. Ale matematickou pamì mìla vynikající! Opravdu umìla zpamìti násobit bez jediné chyby trojciferná èísla. Když jsem zaèal chodit do gymplu, nauèil jsem ji dokonce i odtrojmocòovat. Zøejmì na jejím mozkovém harddisku bylo nìjaké volné místo, tak je využívala. Naštìstí jsem tuto vlastnost po ní nezdìdil! Už od dìtství mì pøitahovala èetba, knížky… Jaké máte dnes vzpomínky na své pùsobení na bìlohradské základní škole. Nastoupil jste v záøí 1956 a pro nás, žáky, kteøí byli o jedenáct, dvanáct rokù mladší, jste pøedstavoval nového moderního kantora. Byl jste naším idolem, vzorem a zvl᚝ holky byly u vytržení. Najednou byl vᚠdìjepis, èeština i zpìv oblíbenými pøedmìty.

Vzpomínky na toto období svého života mám krásné. Snad proto se mi neustále vracejí. A na displeji pamìti mám své tøídy osmákù a deváákù, které jsem uèil pøedmìty, do nichž jsem sám byl zapálen. Tedy èeštinu a dìjepis. A nìkdy, když bylo tøeba za nìkoho zaskoèit, i obèanskou výchovu nebo tìlák. Pamatuji se tøeba na situaci, kdy jsem o pøestávce opravoval ve tøídì diktáty, pùl tøídy žákù mì obklopilo a každý z nich èekal, jakou známku dostane. Pøitom se mnou

Stanislav Rudolf dnes

diskutovali i o všedních vìcech. Jeden kluk tøeba øekl: „Pane uèiteli, mùj táta má takovou sílu, že klidnì zvedne prázdný valník!“ Jeho spolužák sykl: „Cccc…! To mùj táta ho klidnì zvedne a ještì sám odveze do stodoly!“ Všichni v obdivu ztichli. Obrátil jsem se na žáka, který stál mlèky po mé levé stranì. „A co ten tvùj, Járo?“ „Mùj, prosím, krade!“ odpovìdìl Jára hrdì. A dodal, že pracuje nìkde ve skladu potravin, takže obèas domù pøiveze nìjaké dobrùtky. Celá tøída mu takového tátu závidìla. Použil jste, pane uèiteli, také nìkdy dnes tolik zavrhovaných fyzických trestù?

Ano, bìhem svého celého kantorského období dvakrát! Jednou, když

Foto: Pavel Šubr, Ladislav Stuchlík

Bělohradské listy

11

jsem pøi èeštinì bìlohradské žáèky pøesvìdèoval, že pøístavek ve vìtì je vlastnì volný pøívlastek, pøihlásil se jeden drzoun a prohlásil, abych si takové blbosti vykládal doma babièce! Vyzval jsem ho, aby mì doprovodil na chodbu a tam mi to ještì jednou v tichu zopakoval. Sotva otevøel ústa, jednu jsem mu vypleskl - nu a mìl jsem s ním na zbývající dva roky vystaráno! Situace, kdy jsem dalšímu žáèkovi uštìdøil fac… pardon: dùrazné varování, je trochu složitìjší, takže ji vysvìtlím snad nìkdy pøíštì. Co Svatojánský Újezd, kde jste s manželkou Jarkou bydleli v bývalé jednotøídní škole? I dnes tam místní vzpomínají na Rudolfovi. A vám asi není tahle obec, kde se kostel objíždí jednosmìrkami, tak od vìci. Vždyt´ máte ve svém brandýském bytì v obyváku olej Vojty Záveského - Svatojánský Újezd.

Tak tenhle obraz jsem dostal u pøíležitosti pojmenování tamìjší obecní knihovny mým jménem. Mám dojem, že je to celorepublikový unikát, kdy je knihovna pojmenována jménem žijícího spisovatele. Také proto si té pocty vážím. Ale na Svatojánský Újezd mám rovnìž spoustu dalších, krásných vzpomínek. Bydleli jsme v budovì školy, kde moje žena Jarka uèila, znali se skoro se všemi sousedy, a spoleènì s nimi organizovali rùzné kulturní akce. Hráli s dìtmi divadlo, s mládeží tanèili pøi slavnostních veèerech Èeskou besedu a na jaøe poøádali takzvané Dny na návsi. Tìm pøedcházela celoobecní sbírka potravin, které jsme pak odvezli do Mlázovic a tam nám z nich jeden šikovný pán pekl cukrové pochoutky. To byly budoucí ceny do tomboly, prémie za umístìní v rùzných závodech… pøiznávám, že se o vítìzství nesnažili jenom ti mladí, ale i starší obèané. Vùbec. Jak se žije èlovìku z Podkrkonoší, z Jièínska, v Polabí. Øíká se, že v Polabí nemají mladí ani kam jít na rande.

Tak oni si nìjaké to intimní místeèko i tam jistì najdou. Ale pøiznávám, že ani po pìtatøiceti letech, kdy v Polabí bydlím, kde máme svùj domeèek, nedám na Èeský ráj a Podzvièínsko dopustit. Prostì, když už se autem blížíme s Jarkou k Bìlohradu a vyjíždím za Chotèí kopec, když se nám rozevøe ta krása zdejšího kraje, nejsem dojat, jsem nadšen a šastný, že tohle všechno zase mohu spatøit. Do své manželky jste se, pane uèiteli, zamiloval pøi studiích na Pedagogické fakultì v Èeských Budìjovicích. Budìjovickou ètvrtí je pøece i Rudolfov. Lákal Rudolfa Rudolfov chodit sem na milostné schùzky?

Stanislav Rudolf a Eduard Èeliš

No samozøejmì! Jednak jsem mohl Jarce vyprávìt o svém geniálním pradìdeèkovi, po kterém dostala ètvr jméno (což byl pochopitelnì mùj výmysl!), a když nás cesta zavedla do lesa, šeptal jsem jí vášnivì do ouška: Øeknìte mi, sleèno, jak to dìláte, že hodiny neonìmí, když se svlékáte? Úèinkovalo to?

Naprosto bezpeènì. Výsledek znáš. Žijeme spolu už víc než padesát let, i když Jarka èasto tvrdí, že pøežít se mnou tìch 26 hodin dennì je nad lidské síly. V Brandýse máte pìknou vilku mezi sokolovnou a høištìm. Hokejista Jaromír Jágr se narodil 15. února, vy 16. února o ètyøi desítky let døív. Co sport, jak jste s ním vycházel? Nìkde v èasopise jsem vidìl vaši fotku z pøekážkového bìhu…

S Jaromírem Jágrem se lišíme nejen vìkem, ale asi i stavem bankovního úètu. Ale k tvé otázce: sportoval jsem od dìtství, hrál volejbal, skákal o tyèi a rád lyžoval. Jen plavání nejsem dodnes nijak moc naklonìn. Dokonce uvažuji o tom, že ten nezájem budeme mít my, Podkrkonošáci, asi v genech, nevím. Skoro pøed padesáti lety jste napsal pro žáky bìlohradské školy divadelní hru Pøítel odchází v noci. Ze života mladièkého Karla Václava Raise. Jak pøichází vaše životní jubileum - pìtasedmdesátka? Stále vypadáte o hezkou øádku let mladší. Mladý borec, žádných 75…!

Prosím tì, Edo, kdy jsi byl naposled na oèním? Aha, nevzpomínᚠsi. Mìl by sis tam, chlapèe, zajít. Anebo si poslechnout nahrávku mého ranního skuhrání a hekání. Moje dcera Andrea tvrdí, že nejlepší knížka pro holky od Stanislava Rudolfa není bestseller Metráèek. Jí se nejvíc líbily vaše Pusinky. Stejného názoru je i vaše manželka Jarka, která øíká, že ty s malým p patøí mezi nejoblíbenìjší domácí cukroví vaší rodiny. Jak jste na tom s Pusinkami, pøípadnì s pusinkami?

Stále je rád dostávám, a jsou jakéhokoli druhu. Letos na jaøe pùjde dokonce do kin film se stejnojmenným názvem. Tedy Pusinky. Ale pozor! To není film natoèený podle mé knížky. To jen jeho tvùrci použili stejného názvu. Tedy: ukradli vám ho?

Ale to se u nás, Edo, pøece neøíká. Takové ošklivé slovo! Hm…! Pùjdeme dál. O svých osmdesátinách prohlásil spisovatel Arnošt Lustig, že ženy jsou fantastická, krásná stvoøení, že se Bohu podaøily. Jsou spojením mateøství a milování. Spojení jedineèné a dokonalé. Ve vašich 48 vydaných knížkách hrají ženy prim. Co øíká spisovatel Rudolf?

Že se Arnošt Lustig ani trochu nemýlí. O našem mìstì, o Lázních Bìlohradì, se v novinách, rozhlase a televizi obèas píše. Vždy však se špatnì skloòuje dvousloví Láznì Bìlohrad. Nás, místní, to tahá za uši. Vy prý hodláte založit spolek za správné používání tohoto dvousloví.

Ano, zatím sháním vhodné sponzory. Pokud se snad najdou mezi vašimi ètenáøi, prosím, aby mi své dary posílali pøímo na mé bankovní konto do Láznì Bìlohrada! Nebo rovnou na vaši adresu do Brandýsa na Dlabem, co? Takže už oba pøedem za finanèní èástky všem dìkujeme.

12

Autorka: Hana Friedrichová

Bělohradské listy

Èinnost Sokola byla obnovena v roce 1918 se vznikem samostatného Èeskoslovenska. Nìkolik èlenù Sokola pøestoupilo do novì založené Dìlnické tìlovýchovné jednoty - DTJ. 24. listopadu 1918 se sešla valná hromada za úèasti 45 bratøí a 18 sester. Starostou byl opìt zvolen Josef Pech, místostarostou PhMr. František Èernoch, náèelníkem Karel Knejfl, jeho námìstkem Josef Ladislav, vzdìlavatelem Bohuslav Hrnèíø. Jednota mìla 177 èlenù. V roce 1919 poèet èlenù stoupl na 303. Byla založena Blímova a Šulcova nadace - oba padli ve válce. Z úrokù nadace byli každoroènì obdarováni knihami nejlepší cvièenci.

Zemní práce na sokolovnì 1928

V témže roce se jednota zúèastnila povinných sokolských odvodù, na jejichž základì 4 její èlenové prodìlali 1 mìsíèní výcvik ve zbrani u pluku Stráže svobody. Pøi vpádu Maïarù na Slovensko sloužili dobrovolnì po celý èas polního tažení u IV. sokolského praporu bratøi: starosta Josef Pech, jeho bratr Bartolomìj Pech, Václav Beneš a Rudolf Macák. Na žádost jednoty vìnovala obec pozemek na stavbu Sokolovny a na její fond bylo vybráno 10.217 Kè. Prostøedkem k získávání urèitých finanèních pøíspìvkù na stavbu Sokolovny byl úmysl vybudovat ve mìstì biograf. Po zdlouhavých jednáních získala jednota Sokola koncesi k provozování bio-

Pøed sokolovnou 1937

grafu. Obèanská záložna poskytla pùjèku a propùjèila sál Lázeòského hotelu k jeho provozu. První pøedstavení se konalo 13. listopadu 1921 a byl jím film ze života legionáøù. Nebylo snadné vyhledat pro stavbu Sokolovny a pøilehlé cvièištì vhodnou parcelu. Objekt v cípu mezi zahradami bývalého hotelu Zátiší a hotelu Bohumilka, kde se po øadu let cvièilo a kde se konala i veøejná vystoupení, nebyl pro tento projekt dostaèující a vhodný. Pováleèná pozemková reforma umožnila požadovat pozemky, které do té doby patøily velkostatku nìmeckého majitele a které omezovaly rozvoj mìsta. Pro tento úèel byl vybrán nejlepší pozemek v Lázeòské ulici. Po dlouhém jednání byla provedena koupì za velmi pøijatelnou cenu - 2 Kè/m2. Koneènou èástku - kolem 10.000 Kè - se uvolil zaplatit mecenᚠjednoty továrník Josef Jína se svým bratrem Václavem. Na výstavbu Sokolovny pøispìl èástkou 100.000 Kè. Dosavadní sokolské pozemky byly prodány. Pozemek byl upraven pro cvièištì, stavbu šaten a pro skladištì náøadí. Každý èlen jednoty mìl za povinnost vykonat 30 hodin práce nebo zaplatit 2 Kè za 1 hodinu. Práce na cvièišti si vyžádala 6.147 hodin, zaplaceno bylo 821 hodin. Nejvíce hodin (pøes 100) odpracoval Bohuslav Hrnèíø. 22. èervence 1923 bylo cvièištì slavnostnì otevøeno. Konala se místní, okrsková i župní cvièení, pøedsletová vystoupení, slety. Cvièení dorostu a žactva byla úspìšná a zvláštì dorost získával ceny v pøeborech okrskových i župních.

Skupina ze zájezdu dorostencù s br. Janem Vojtíškem.

Cvièilo se napø. v Chotèi, Kopidlnì, Nové Pace, Smidarech, Nymburce. V roce 1921 se konalo veøejné cvièení v Hor-

Foto: archiv

Bělohradské listy

13

tenek, 120 mužù, 105 žen, 75 dorostencù, 42 starších bratøí. Návštìvníkù bylo na 3.000. Slavnost konèila veèerní taneèní zábavou v nové Sokolovnì. Od roku 1934 se zaèínají do tìlovýchovné èinnosti zaøazovat branné prvky, požadavek doby. Byly ustaveny oddíly odbíjené a házené: Vedoucím byl J. Vojtíšek. Pod Hùrou byl postaven lyžaøský mùstek pro oddíl lyžaøský, který mìl 63 èlenù. Jeho vedoucím byl F. Divíšek. Vzdìlávací èinnost byla bohatá na pøednášky pro èlenstvo, dorost i žactvo, knihovna mìla na 600 svazkù, byly odebírány èasopisy. Kino bylo ozvuèené, šatny v té dobì sloužily k èajovým veèírkùm a taneèním zábavám. Ve funkci starosty byl do r. 1938 Josef Pech vystøídán Janem Crhou a Františkem Sehnalem. Dlouholetá obìtavá èinnost náèelníka Karla Knejfla byla v r. 1928 ocenìna Èestným uznáním od Èeskoslovenské obce sokolské.

ní Nové Vsi, kde byla též založena samostatná sokolská jednota.

Žáci na desátém sletu 1938

V roce 1927 se žáci zúèastnili župních závodù v Hoøicích, pøi kterých se stali prvními držiteli putovní vlajky. Za tento úspìch patøí hlavní zásluha Václavu Kozákovi, který se dìtem svìdomitì vìnoval.

Dne 22. kvìtna 1938 se konala valná hromada na poèest 50ti letého trvání jednoty. O týden pozdìji se na cvièišti konal okrskový slet, který byl pøípravou pro X. Všesokolský slet v Praze. Toho se zúèastnil velký poèet žactva, dorostu i èlenstva.

V tuto dobu ve funkcích Sokola pracovali A. Hišman, A. Kozáková, J. Mistr, A. Lorencová, V. Libich, V. Knejflová, V. Kozák, J. Beneš.

Nastala doba okupace. V roce 1939 po odtržení Slovenska byla ustavena Èeská obec sokolská. Èinnost jednoty byla zcela zastavena 25. èervence 1941. Budovy Sokolovny bylo využito zejména k promítání kina, které bylo pod správou okupantù. Druhá svìtová válka zasáhla tìžce do osudù nìkolika sokolských rodin: rodina Vojtíškova, Schützova, Wienerova, Karel Lederer, Josef Fejfar, Jaroslav Hrnèíø. Z nich se nikdo nevrátil.

22. èervna 1928 se konala jubilejní slavnost na poèest 10ti letého trvání republiky a 40ti letého výroèí založení Sokola. Pøi této pøíležitosti byl položen základní kámen ke stavbì Sokolovny. Sne stìlesnìný odvahou a láskou, buï pozdraven v svém vzniku nastokrát! Nám vyrùstal jsi do krásy a jasu, jak symbol obce, její „bílý hrad“ Buï tvrdým hradem stateènosti, síly, ty budovo, ty drahý dome náš! Buï sídlem zdraví, majákem svi v dálku, buï naší domoviny vìrná stráž!

Pokraèování pøíštì

(úryvek básnì Leontiny Mašínové k položení základního kamene)

V prùbìhu dvou až tøí let byla stavba Sokolovny dokonèena a dne 25. kvìtna 1930 slavnostnì otevøena. Pro tento slavnostní den byla vybrána nedìle, aby se mohlo zúèastnit co nevíce hostù i cvièencù. Od rána byl Bìlohrad vyzdoben prapory, ve 2 hodiny odpoledne vyšel prùvod smìrem k Sokolovnì. Po projevech starosty i hostù se všichni odebrali na cvièištì. Cvièení se úèastnilo 320 žákyò, 290 žákù, 140 doros-

Skupina dorostenek se s. Boženou Vojtíškovou.

14

Autorka: Antonie Vanišová, foto: Ladislav Stuchlík, archiv

Bělohradské listy

a velkých znalostí si zaslouží naši úctu. Jan Kulhánek psal kroniku obce 53 let a s nadšením archeologa amatéra pátral neúnavnì po historii osídlení Vøesníku. Josef Špùr vìnoval kronice celých 18 let.

Pokraèování z minulého èísla

Obecní úøad a hospoda

psal s láskou význaèný básník a spisovatel Jan Vøesnický - Nálevka, který se narodil na Vøesníku 31. 5. 1856 v èp. 6. Pùsobil jako uèitel na Turnovsku a psal básnì a povídky z našeho kraje. Z vøesnické školy vyrostla øada významných osobností, napø. doktoøi práv a soudní radové Václav Šimák a Josef Nosek, i P. František Nosek, vikáø a dlouholetý faráø v Bìlohradì, který zemøel r. 1956. Jeho otec, rolník Josef Nosek, dal ze svých ètyø synù dva na studie, oba se stali katolickými faráøi. Poèet obyvatel na Vøesníku znaènì kolísal - za Václava Lamboye, pána na Bìlohradì r. 1643, mìl Vøesník pouze 9 rodin s 25 pøíslušníky a všichni byli nekatolíci. Pøi sèítání lidu r. 1900 bylo na Vøesníku 248 usedlíkù, dnes žije v 51 èp. necelých 100 obyvatel. Tak to peèlivì zaznamenávali místní kronikáøi - øídící uèitelé František Novotný a Emanuel Sturm, rolník Jan Kulhánek a zootechnik Josef Špùr. Všichni tito muži širokého rozhledu

Vøesnická náves

Jejich záznamy svìdèí o tom, že souèasné hrátky s poèasím nejsou vùbec výjimeèným jevem. V tuhých mrazech za kruté zimy r. 1927 namìøili na Vøesníku -35 stupòù (v Èeských Budìjovicích -43 stupòù). Katastrofální sucho r. 1947, kdy nepršelo od 7. dubna až do 5. listopadu a vedra pøes 30 stupòù trvala od jara do konce záøí, promìnilo pøírodu v podzimu ve vyprahlou step. Zato pøi prudkém tání na jaøe r. 1956 se lidé cestou ze Vøesníku do Brtve brodili vodou. Válka ovanula svým jedovatým dechem i tak odlehlou ves jako je Vøesník. V roce 1866 byla v obci dìlostøelecká baterie a pruská armáda obsadila jižní vøesnické svahy, aby mìla na dostøel silnici Bìlohrad - Miletín, kdyby po ní ustupovala rakouská armáda. Po prohrané bitvì u Sadové mìli i vøesniètí obèané povinnost pohøbívat mrtvé. Pøinášeli si z bojištì flinty „ládovaèky“. Do první svìtové války narukovali všichni mladí muži povinní vojenskou službou a Vøesníkem se pøelila vlna drahoty a rekvizic. Úøady zabavily kuchyòské hmoždíøe a jiné kovové nádobí a samozøejmì vesnický zvonek. Padlo nebo váleènými útrapami zahynulo deset obèanù, z nich jen tøi odpoèívají v rodné zemi. „Bvly to doby hrozné a utrpení lidstva veliké. Tìžko uvìøí jednou lidé, kteøí toho nezažili, až budou o tom èísti a slyšeti.“ V zahranièních armádách bojovalo proti Rakousku 6 legionáøù ze Vøesníku. 25. ledna 1938 se jako varování rozhoøel i nad Vøesníkem vzácný úkaz polární záøe. Vesnici byl opìt pro váleèné úèely odebrán zvonek. Døevìná zvonice, stojící na návsi mezi køížem a plotem školy, se pozdìji pøi vichøici 17. ledna 1955 zøítila. I v tìžké rezignaci roku 1938 nachází moudrý kronikáø nadìji: „Po dnech beznadìje a hlubokého smutku pomalu si uvìdomujeme, že je tøeba žít i v zmenšeném životním prostoru a zachovat budoucím aspoò to, co nám zbylo.“ Dokonèení pøíštì

Mlýn Josefa Jiøièky pod Vøesníkem

Autor: Ladislav Stuchlík, foto: autor

Bělohradské listy

15

Za oknem prší, sychravo a zimno leze do baráku. Sedíme s panem Jaroslavem Šormem u mì v kanceláøi a povídáme si o zahradnièení, sázení, sekání trávy a o všem tom, co patøí k práci údržby zelenì v Lázních Bìlohradì. Asi by se více hodilo dìlat tento rozhovor na jaøe tøeba v kvìtnu nebo v létì, ale bohužel pro vytíženost zahradnické party je èas na rozhovor až nyní. Vaše hlavní sezóna skonèila, mùžeš se ohlédnout za uplynulým rokem? Práce na údržbì zelenì nekonèí nikdy. Napøíklad proøezávky stromù se musí dìlat právì v zimì. Èeká nás velká proøezávka lip v Brtvi, která potrvá asi mìsíc, pak øada jednotlivých stromù po Bìlohradì a další v okolních vesnicích. Každoroènì je toho hodnì. V zimì se zásadnì sníží poèet pracovníkù, ubudou sezónní dìlníci, kterých bývá tak sedm, teï jsme tøi. A my tøi, mimo proøezávky stromù, jezdíme také vyhrnovat sníh a pod. Ale to jsem odboèil. Investiènì nejvìtší akcí roku 2006 byla rekonstrukce zámeckého parku, dìlala se dodavatelsky a naše støedisko se na práci spolupodílelo. Mìsto na ni dostalo státní dotaci ve výši 697 tisíc korun a 175 tisíc korun pøidalo ze svého rozpoètu. Proøezaly se stromy, vysadilo se kolem 30 nových a k tomu nìkolik stovek keøù. Vejgelie, bøeèany, barvínky, rododendrony a další. Dalo to dost práce. Nejsmutnìjší je, že na jedné stranì parku sázíme a na druhé stranì lidé zaèerstva kradou nové rostliny. Chytli jsme napøíklad jednu paní s taškou ukradených keøù na námìstí a ona se ještì na nás osopila, proè si to nemùže vzít. Nechápu, jak ji to mùže na zahrádce tìšit. Mìstské parky jsou vùbec zvláštní kapitola. Mimo zlodìjù jsou na denním poøádku akce vandalù, kteøí lámou keøe a stromky a vyvážejí sem odpadky. Bìžnì se zde také venèí psi a jen málokdo to po svém miláèkovi uklidí. Rozsahem nejvìtší prací v létì je sekání trávy. Døíve se lidé prali o každou mezièku, dnes trávu nikdo nechce. Parky se sekaly v technické zralosti trávy a každý si hlídal, aby mu ji nikdo nepošlapal. Dnes se seèe nakrátko, tedy mnohem èastìji a také mnohem vìtší rozsah ploch. Jsme vdìèní lidem, kteøí se o trávníky v okolí svých domù starají sami, moc nám tím pomohou. Stejné to je s hrabáním listí. Naším velkým pomocníkem je víceúèelový stroj Belos, který toho zvládne opravdu hodnì, ale ne všechno. Máme i dvì samojízdné sekaèky, na velké plochy rotaèní lištu za traktor a nìkolik køovinoøezù, se kterými seèeme nepøístupná místa.

To je další samostatná kapitola. Na jaøe zryjeme a pøipravíme øadu ploch, na které v kvìtnu žáci Kopidlnského uèilištì vysází kvìtiny. Máme s nimi letitou a velmi dobrou spolupráci. Dìlají hezky a za rozumnou cenu. Má to pøekvapivì i své další pozitivní stránky. Udivila mì vloni èastá otázka mužské èásti bìlohradské populace, kdy že se budou osazovat kvìtinové záhony. Nejprve jsem nevìdìl, k èemu jim tato informace bude dobrá, ale záhy jsem pochopil. Když zaèaly mladé uènice pracovat na námìstí, u zábradlí pøed lékárnou se srotil houf chlapù na èumendu. Asi je zajímala technika výsadby! Kvìtiny nestaèí jen vysadit, je tøeba je zalévat a okopávat. Tady musím opìt podìkovat tìm, kteøí si pøed svým domem kvìtiny zalévají sami. Moc to pomáhá nám i kvìtinám.

Mám velmi rád velké stromy, jsou krásné, majestátné a je v nich kus historie. Bohužel lidé si jich neváží. Velikáni se jim líbí, jen dokud nezaène padat listí. Pak - kácejte, a nemusím vybírat žlaby. Je to úzkoprsé a je v tom kus malosti. Rád bych vysázel alej dubù na Dolní Nové Vsi v polích pro ty, kdo sem chodí na procházku. Snad stromy pøežijí. Venku pøestalo pršet, zato zaèal padat mokrý sníh. Jarda se zvedá a jde proøezávat a kácet. Snad nìco zbude pro další generace. Jsou na svìtì místa, kde by za každý strom nebo zelenou louèku dali majlant. U nás si ceníme nové dlažby, anglického trávníèku a nízkých keøíkù. Ale to není èeská krajina.

16

Foto: Ladislav Stuchlík, Pavel Janák

Bělohradské listy

Hlavní budova „U Lva“ ...

... a její støecha

Zámecký park

Jiráskovo nábøeží

V Bažantnici ...

... a najejím okraji

Dolní Nová Ves

Dolní Nová Ves

Bělohradské listy

Autor: Jiří Sehnal, foto: autor

17

%\O\GYċ -HGQDE\ODVWDUßÕGUXKÊPODGßÕ9ċNRYäUR]GÕOWċæNRRGKDGQRXW0RæQÊWRE\O\GYċVHVWU\VQDGPDWNDVGFHURX WđHEDMHQGYċSđÕWHON\QċQHERGYċQDY]ÊMHPVLFL]ÕæHQ\NWHUÑVHQÊKRGQċVHWNDO\QDNRQFL%DæDQWQLFHNGHNRQĉÕ NUDM.DUOD9ÊFODYD5DLVHD]DĉÕQÊNUDM.DUOD-DURPÕUD(UEHQD6QRYÊNUDMLQDPDJLFNÑKRUR]KUDQÕNULWLFNÑKRUHDOLVPX DREUR]HQHFNÑKRURPDQWLVPX %\OLGYD -HGHQE\OPODGßÕGUXKäVWDUßÕ3UR]DLNDEÊVQÕNEÊVQÕNDDUFKLYÊđ9ċNRYäUR]GÕOOHWY]GÊOHQRVWNP 0LOHWÕQ/Ê]Qċ%ċORKUDG7DNÑRQLVH]GHPRKOLVHMÕWLNG\æMHQWHRUHWLFN\QHERòYURFHEÊVQÕNRY\VPUWLE\OR PDOÑPX9ÊFODYRYLVRWYDOHW$SRNXGE\VHXæVHßOLQHERMHQQÊKRGQċSRWNDOLSDN]FHODXUĉLWċQHQDEċæNÊFK $OHSRSXVòPHX]GXIDQWD]LLPRKOLVH]GHVHWNDWKUGLQRYÑMHMLFKNQLK"$OHRĉHPE\VLSRYÕGDOL"-HMLFKGLDORJE\ QHMVSÕß]WURVNRWDOQDVDPÑPSUDKXQHVOXĉLWHOQRVWLUHDOLVPXDURPDQWLVPX7DNRYäSUHFHSWRUùHUPÊN]H=DSDGOäFK YODVWHQFĒE\VRWYDQDßHOVSROHĉQäMD]\NVYRGQÕNHPSROHGQLFÕQHERPDWNRXEDELFÕĉLGFHURXKDGLFÕÉÊQU\GRĉLVWD RGOLßQÑ$SđHFHPċOLREDDXWRđLVSROHĉQÑKRMPHQRYDWHOHYODVWHQHFWYÕDOÊVNXNUHJLRQXQHERFKFHWHOLNGRPRYX x&HVWLĉNDNGRPRYX]QÊPċVHYLQHKH]ĉÕMHPLOHMßÕQHæYßHFKQ\MLQÑk=QÊPHWRYßLFKQLQHMHQWXEÊVHďDOH LWXxVYRMLkFHVWXNGRPRYX-HOLQÊPPL]HUQċQHERWHĉHOLQÊPGRERWQDMGHPHMLYċWßLQRXYHOPLU\FKOH 1HER x$E\ODFHVWDQÕæLQRXSđHVYRG\OXNDEDæLQRXDSREDæLQċSRVOXMLPRGUÊVYċWÑONDODßNXMÕk3R]QDOL MVWHU\EQÕN\%DKďÊND=ÊNRSÊN"/RXN\]DNRVWHOÕNHPDPOK\QDGQLPL" $OHYUDòPHVH]SċWNWċPGYċPDQDEċæNÊFK2GNXGSđLMHO\DNDPVPċđRYDO\"2ĉHPVLSRYÕGDO\"6WÊO\WDPGRVW GORXKRQDSRYÕGDO\WRKRDæDæDOHMHMLFKVORYDVHGUROLODYNU\VWDOFÕFKSđHPU]OÑKRVQċKX&KYÕOHPLSRVWÊYDO\EH] SRKQXWÕDPOĉN\MLQG\MHMLFKVORYDGRSURYÊ]HODUR]PÊFKOÊJHVWD1HMVSÕßVHRQċFRSđHO\PRæQÊVHKÊGDO\WDVWDUßÕ ĉDVWRPÊYDODKĒONRXMDNRXND]RYÊWNHPE\ODWRSĒYDEQÊSDQWRPLPDMHMÕæREVDKE\ORQHVQDGQÑRGKDGQRXW3RFKYÕOL WDVWDUßÕ]DERGODKĒON\GRVQċKXD]NDSV\VYÑEÕOÑYċWURYN\Y\WÊKODVNOÊGDFÕPDSX2EċæHQ\VHSDNQDGQÕVNORQLO\ DSUVWHPSđHMÕæGċO\SRSDSÕUXVHPDWDP7UYDORWRGRVWGORXKRđÕGNäPOHVÕNHPVHPSURQLNO\]YXN\Y]GÊOHQÑKR ]YRQX-HGHQÊFWàGHUĒ.G\æMHGHQÊFWÊGRSROHGQÕ RGELODæHQ\VORæLO\PDSXQDYOÑNO\VLUXNDYLFHDUXFHSHYQċ ]DNOHVO\GRSRXWHNVYäFKKĒOHN3DNVHNVREċREUÊWLO\]ÊG\DSRPDOXYÊKDYäPVNOX]HPRGMÕæGċO\NDæGÊMLQäP VPċUHP6WDUßÕ]DPÕđLODNHNRVWHOÕNXQDSDKRUNXPODGßÕN%UWYLD.DPHQQÑ+ĒđH .G\æRGMHO\Y\VWRXSLOMVHP]KRXßWÕD]DVWDYLOVHQDPÕVWċNGHMHßWċSđHGPDORXFKYÕOÕREċæHQ\SRVWÊYDO\ =GXSDQäVQÕKPċOWYDUNUXKX]QċKRæVHRSDĉQäPLVPċU\RGYÕMHO\GYċĉHUVWYÑO\æDđVNÑVWRS\3đLE\O\WDNÑVWRS\ SRGHßYÕPäFKERWùWHQÕ]HVWRSEäYÊGRFHOD]DMÕPDYÑVWRS\WRWLæSRVREċ]DQHFKÊYÊNDæGä]QÊV$QHPXVÕEäW ]URYQDYHVQċKX-HMLFKĉLWHOQRVWDæLYRWQRVW]ÊYLVÕQDMHMLFKKORXEFH -VRXVWRS\PċONÑNWHUÑVP\MÕSUYQÕNDSN\GHßWċUR]IRXNÊQÊKOäSRU\YYċWUX]DV\SHĉHUVWYäVQÕK 2EORKDSRWHPQċODD]PUDNĒ]DĉDORFKXPHOLW/\æDđVNÑVWRS\]D%DæDQWQLFÕ]DYÊOVQÕKSODQLQDSđLSRPÕQDODDUFK EÕOÑKRQHSRSVDQÑKRSDSÕUX2KUQXOMVHPVLOÕPHFDæSRXßLDY\NURĉLOMVHPNGRPRYXDOHWXMVHPVLSRYßLPOĉW\đ YäUD]QäFKVWRSMHMLFKæWYDUDKORXENDVHQDY]GRU\FKXPHOHQLFLQHPċQLO\7DNSđHFHWLGYDRQLFKæE\ODđHĉQD ]DĉÊWNXVHWDG\SđHFHMHQVHWNDOLSđHVWRæHVHPLQXOLYĉDVH3URWRæHMVRXVWRS\NWHUÑMVRXQDGĉDVRYÑDWXGÕæYċĉQÑ 7DNRYäPVWRSÊPđÕNÊPHÂ/´3û-( 2KOÑGOMVHPVHW\ĉW\đLRWLVN\SRGUÊæHNWDP]ĒVWÊYDO\]DWÕPFRW\PRMHVHU\FKOH]WUÊFHO\YQDYÊWÑPVQċKX

18

Foto: Otto Singer, Pavel Janák

Bělohradské listy

pravì Bìlohradských listù, pøípadnì dalších zajímavých knížek z našeho kraje. Za spokojené ètenáøe Jitka KnorováKacákova Lhota Dovoluji si Vám zaslat pøíspìvek z mìsíèního pobytu v Lázních Bìlohradì. V pøípadì, že pøíspìvek ve svých redigujících možnostech použijete, což budu rád, prosím o zaslání tohoto èísla. V závìru minulého roku jsem nastoupil spoleènì s manželkou na léèení do Anenských slatinných lázní v Lázních Bìlohradì. Láznì v Lázních Bìlohradì jsme si vyžádali proto, že ve Vrchlabí, kde žijeme, mají láznì mezi obèany dobrý zvuk. Já ještì proto, že jako novopacký rodák jsem s kamarády ve ètyøicátých letech jezdil za koupáním na Pardoubek neb na Hluboký. Pozdìji, kdy jsem jezdil z Nové Paky do prùmyslové školy v Jièínì, tak nìkdy se spolužákem jsme školu zamìnili za Bažantnici a stolní tenis a koupání na Pardoubku. Ze školy mám v Lázních Bìlohradì dobrého spolužáka Pepu a jeho manželku Jiøinku. Mnoho volného èasu po procedurách v lázních jsem nemìl. Konèil jsem vìtšinou po tøetí odpolední hodinì. Mìsto jsem si nìkolikrát prošel. Je malebné, upravené. Na námìstí mì zarazil pohled na døíve asi krásný dùm, který dnes slouží asijskému obchodu a potøeboval by generální opravu asi interiéru, hlavnì ale fasádu. V tomto stavu nepùsobí na èlovìka dobøe. Hotel, dnes snad kavárna Bohumilka, den co den zela prázdnotou. Navštívil jsem kostel, høbitov, kde je uložena rodina Raisova, Památník K. V. Raise. Byl jsem nadšen zajímavou výstavou betlémù a nìkteré mé fotozábìry jsem použil ke svým PF2007. O Památníku a vùbec šíøeji o historii a souèasnosti nás seznámila prùvodkynì, se kterou jsme se seznámili pøi jedné její návštìvì v lázních. Nìkolikrát jsem procházel kouzelnou Bažantnicí a dvì z delších vycházek byly vìnovány romantické krajinì Raisova Podkrkonoší s cílem Byšièky. Jeden z nìkolika fotosnímkù byl vánoèním dárkem. Nenechal jsem si ujít veøejné zasedání zastupitelstva. V porovnání s naším bylo klidnìjší a hlavnì pùsobilo mnohem pøátelštìji. Bìlohradské listy, které jsem si ihned koupil, se mi líbily jak pro obsah i formu, hlavnì ale fotografie na kvalitním papíøe vypadaly také kvalitnì. Nᚠmìsíèník PULS neumožòuje tisknout kvalitní fotografie, což fotografùm znaènì vadí. Zúèastnil jsem se nìkolika krásných kulturních akcí. Program slavnostního rozsvícení vánoèního stromku byl pùsobivý a hodnì navštívený. Ještì pùsobivìjší by byl, kdyby muzikanti Hoøeòáku byli v krojích. Vystoupení bìlohradské šanzoniérky Jany Rychterové bylo skvìlé v doprovodu houslistky Lenky Uhlíkové. Miletínský divadelní soubor pøijel se hrou Ježíškova košilka a amatérští herci ve vynikající scénì se pøedstavili jako zkušení herci. Sešel jsem se s paní Jiøinkou, èlenkou Bìlohradského ženského sboru, který také byl více než dobrý. Koncert písnièkáøky Pavlíny Jíšové s pøáteli byl po všech stránkách na vysoké umìlecké úrovni. Pavlína Jíšová a její pøátelé koncert obohatili pøíjemným a velice vtipným doprovodným slovem. Vysoce umìleckým zážitkem pro mì byl adventní koncert v chrámu Všech svatých. Úèinkoval prof. Václav Uhlíø a pìvkynì sopranistka Jitka Pøibylová. Na koncertu zaznìla díla J. S. Bacha, W. A. Mozarta, C. Francka, Ch. Geuneda a Varhanní improvizace na adventní píseò. Všechny poøady byly mimoøádnì navštívené. V lázních i ve mìstì jsem se cítil dobøe a rád bych si vícedenní návštìvu mìsta zopakoval. S pøátelským pozdravem Otto Singer - Vrchlabí

Vážení, pod stromeèkem jsem letos našla mimo jiné i knížku paní doktorky Mileny Èerné - Láznì Bìlohrad - Vlastivìdná èítanka. Jsem z ní nadšená. Jak øíkal Jan Werich: „èlovìk má bejt vodnìkud“ a já si myslím, že by o tomto místì mìl vìdìt co nejvíce. Proto je velmi záslužné, že paní doktorka, aè není rodaèka, se do této práce pustila. Pro lidi, kteøí se v tomto kraji narodili nebo vyrùstali, jsou nìkteré vìci jednou dané, samozøejmé. A když už je pøepadne zvìdavost, proè se to èi ono místo nazývá tak, nebo onak, kde se vzali jeho pøedkové, kamenné artefakty atd., tak vìtšinou kvùli nedostatku èasu (nebo možná pohodlnosti) nedotáhnou pátrání až do konce a nanejvýš se smíøí s nìjakým vysvìtlením, které se pøedává ústním podáním z prarodièù a rodièù na dìti. Chtìla bych touto cestou paní doktorce i všem, kteøí jí pomáhali, srdeènì podìkovat za to, že tuto práci vykonala za nás, a popøát jí i Vám všem hodnì zdraví, síly a dalších nápadù v pøí-

Spolek Friè se velmi omlouvá všem návštìvníkùm charitativní akce „Kristus Pán se narodil“ na štìdroveèerní den odpoledne v kostele Všech svatých. Vzhledem k nepøekonatelným pøekážkám jsme nemohli programový zámìr uskuteènit. Poøady spolku Friè budou v roce 2007 pokraèovat. Tìšíme se na Vaši pøízeò.

V pøedvánoèní dobì byl sbormistr Zdenìk Prchal a Bìlohradský ženský sbor vyzván miletínským divadelním souborem Erben ke spolupráci na realizaci vystoupení „Ježíškova košilka“, které režíroval Vlastimil Èanìk. Vzniklo tak skvìlé vystoupení, ve kterém se spojily výborné herecké výkony, zajímavá choreografie a pùsobivé svìtelné efekty, nádhernì umocnìné zpìvem Bìlohradského ženského sboru. Hra byla v pøedvánoèní dobì nejprve úspìšnì uvedena v Miletínì a 9. 12. také v sále ÈSAD v Lázních Bìlohradì za velkého zájmu místních obèanù. S èástí programu navštívil ženský sbor pod vedením sbormistra Zdeòka Prchala obyvatele Domova dùchodcù v Mlázovicích a obèany Šárovcovy Lhoty, kteøí se sešli v sále místní hospody. Spoleèný vánoèní program Bìlohradského ženského sboru a miletínského souboru Erben byl zakonèen 27. 12. vystoupením v kulturním sále v Mlázovících. (las)

Bažantnice 15. 1. 2007 ?

Události - zajímavosti

Bělohradské listy

Kdo se prošel 23. 12. po bìlohradském námìstí, tomu nemohla ujít skupinka skautù postávajících pøed obchodním støediskem. Toho dne poøádali skauti tradièní sbírku na konto „Sdružení SOS dìtské vesnièky“. Kdo chtìl a mohl, urèitì pøispìl. Kdo se na námìstí nedostal, mùže tak uèinit pøíští rok, skauti na námìstí zcela urèitì zase budou. Letos se podaøilo získat 6.806 Kè a celkovì za celou dobu trvání sbírkové akce pøekroèila èástka sumu 100.000 Kè. Jaká je historie této dobroèinné akce? Podle hesla obsaženého ve skautském desateru „Skaut pomáhá bližním“ se bìlohradské støedisko do pomoci zapojilo již v roce 1968, kdy se stalo èlenem „Sdružení pøátel SOS dìtských vesnièek“. Hned v prvních dvou letech 1969 - 70 byla vybraná èástka rekordní, celkem 14.020 Kè (vzhledem k jiné hodnotì koruny). Zákaz skautské èinnosti na dlouhá léta charitativní èinnost zarazil. Ta byla obnovena hned v roce 1989 a trvá dodnes. Hlavním propagátorem celé akce byl Bohuš Mencl. Dnes jeho prapor nesou další a dávají tak všem pøíklad lidské solidarity. Støedisko JUNÁKA v Lázních Bìlohradì DÌKUJE všem lidem dobré vùle, kteøí dne 23. prosince 2006 pøispìli na sbírku SOS DÌTSKÉ VESNIÈKY. Výtìžek sbírky 6.806,- Kè bude zaslán na Sdružení SOS dìtských vesnièek 119 01 Praha - Hrad è. ú. 120777711/5100 (las)

Tradièní pøedvánoèní výstava betlémù v Památníku Karla Václava Raise probíhala od 25. 11. do 17. 12. 2006 a byl to už její 13. roèník. Letošní zájem o výstavu pøekonal všechna oèekávání a stal se skuteènì rekordním. Vždy za 21 otvíracích dnù ji shlédlo témìø 4 000 návštìvníkù. Na vý-

stavì byly k vidìní betlémy z rùzných materiálù od papírových pøes keramické až po vyøezávané ze døeva. Døevoøezbám dominoval velký polychromovaný betlém Františka Másla z Èisté. Celý jeden sál zaplnily papírové betlémy na pøekližce, které vyøezal a zapùjèil Jindøich Rychtera z Horní Nové Vsi. Asi nejvìtším lákadlem byl první mluvící betlém v Èeské republice a zøejmì i na svìtì, který sem zapùjèil novopacký øezbáø pan Ladislav Fejfar. Byl to právì on, který pøišel s nápadem zkonstruovat mluvící betlém. Sám napsal texty k postavám a vyøezal figury. Hlasy postavám propùjèili èlenové miletínského souboru Erben. Elektronickou èást vymyslel a postavil pan Jiøí Horáèek z Nové Paky. Celkovou realizaci provedli pracovníci Mìstského kulturního støediska z Lázní Bìlohradu. Betlém byl 19. 12. zaregistrován do Èeské knihy rekordù. Kdo jej nestaèil shlédnout nebo se na nìj chce znovu podívat, bude mít pøíležitost. Betlém bude v roce 2007 od kvìtna do záøí vystaven ve Frièovì muzeu. (las)

Požár hospodáøského stavení likvidovali 3. ledna 2007 ráno hasièi v Lázních Bìlohradì na Jièínsku. Požár byl na operaèní støedisko hasièù ohlášen v 02:51 hodin. Na místo vyjeli profesionální hasièi z Nové Paky, dále dobrovolní hasièi z Lázní Bìlohradu, Nové Paky a Horní Nové Vsi. Požár zasáhl støešní konstrukci rodinného domu, který byl využíván jako hospodáøský objekt. Plameny se rozšíøily i do pùdních prostor navazující stodoly s uskladnìným senem. V dobì pøíjezdu první jednotky byla již støešní èást budovy a pùdní prostor stodoly celý v plamenech. Èást støechy stavení se zøítila. Hasièi ihned zaèali s hašením požáru a zabránili tak jeho dalšímu šíøení. Požár se hasièùm podaøilo dostat pod kontrolu v 03:34 hodin. Po lokalizaci požáru bylo nutné poškozenou støechu rozebrat a dohasit ohniska. Požár se podaøilo zcela zlikvidovat v 05:49 hodin. Na místì zùstala místní jednotka dobrovolných hasièù, která provádìla dohlídku nad místem požáru. Hmotná škoda byla pøedbìžnì odhadnuta na 200 tisíc korun. Pøíèiny požáru jsou pøedmìtem dalšího šetøení. Pøi požáru nebyl nikdo zranìn. Text pøejat z www.hzshk.cz

19

Možnost vidìt na vlastní oèi kandidáty mistrù v šachu, èi jinak øeèeno jedny z nejlepších hráèù šachu v našem kraji? Taková pøíležitost se naskytla v mìstì Lázních Bìlohradì v sobotu 4. 11. 2006. Starosta mìsta Ing. Pavel Šubr odstartoval sérii šachových turnajù, hraných zkráceným hracím tempem 20 minut pro každého z hráèù, další turnaje budou na sebe navazovat v pravidelných èasových intervalech. Zajímavá je jistì i skuteènost, že si mohou na tento turnaj pøijít zahrát i šachisté amatéøi, kteøí mají možnost pomìøit své síly s „profíky“. Akce se konala v pøíjemném prostøedí kavárny hotelu Bohumilka, jež poskytla šachistùm kvalitní herní zázemí a cenovì dostupné obèerstvení. Poøadatelé si kladou za cíl pøispìt k rozvoji praktických šachových dovedností hráèù našeho regionu. Umístìní mezi prvními pìti obdrželi finanèní odmìnu, vítìzi byl pøedán bìlohradský pohár a každý z hráèù dostal za úèast v turnaji výborné domácí zákusky. Zúèastnilo se celkem 35 hráèù, nejvýše se nakonec umístilo duo z TJ Nová Paka - Martin Duczynski a Jaroslav Novotný, tøetí pøíèku vybojoval Josef Jiruše ze Slavie Hradec Králové. Pevnì doufáme, že se z krásného lázeòského mìsteèka Bìlohradu stane další šachové centrum našeho kraje! Ing. David Bém, øeditel turnaje V pøípadì zájmu o úèast v turnaji napište na [email protected] nebo sledujte prùbìžnì webové stránky na adrese www.chess.cz/kraje/khss

Hlouèek bedlivì sleduje dohrávání partií pátého kola

20

Autor: Eduard Čeliš

Bělohradské listy

Všechno okolo místního bìhání na lyžích i bez nich, triatlonu a duatlonu má na svìdomí Jarda Kraus. Vèetnì Novoroèního vybìhnutí èi vyšlápnutí, jehož 31. roèník se konal první den bondovského roku 007. Jarda Kraus, 65 letý bývalý pan zkušebák pneumatické firmy Deprag v Bìlohradì. Radkyòský rodák, poté obèan Stupné, ze známé hospody U Krausù. Jezdí cyklistické závody, bìhá pøespoláky, startuje v Jilemnici na Hanèovì memoriálu - 50 km v bìhu na lyžích v rámci mistrovství republiky. Na vojnì je na jedné cimøe s Rudou Kuèerou, Vacenovským, Broumovským - legendami pražské fotbalové Dukly. Koncem šedesátých let pøichází do Bìlohradu. Pìt let s patøièným nadhledem pozoruje místní sportovní dìní. Nechává nás v klidu. 24. bøezna 1974 dává Kraus dohromady partu Bìlohraïákù a vyráží se na 20. roèník závodu desetièlenných hlídek - Po høebenech Krkonoš, necelých 70 km s šíleným pøevýšením. Následují Jizerská padesátka, Jablonecký maratón. Vše pod hlavièkou bìlohradského turistického èi dokonce tenisového oddílu. Až koncem ledna 84. roku je založen místní lyžaøský oddíl. Chtìli jsme upoøádat i vlastní závod na bìžkách. Proto se v nedìli 25. ledna 1981 koná 1. roèník Lázeòské lyže. Start a cíl na køižovatce pod Horskou cestou. V Hùøe se vytyèilo asi desetikilometrové koleèko. Prašan, teplota ètyøi stupnì pod nulou, Karel Fink dìlá hlavního rozhodèího, Bohdan Kaminský, jenž mìl tehdá titul 1. lyžaø SKI Brtev, se postaral o teplý èaj pro jednadvacítku úèastníkù. Vítìzí, jak jinak, Jarda Kraus. On pak vyhrává první roèníky dalších závodù, které sám zakládá. Po Lázeòské lyži i v 1. Brtevském triatlonovém palièi… I když prvenství Jardy Krause nebylo tak jisté. Dovoluji si neskromnì napsat, že jsem obsadil druhé místo. O 14 vteøin zpìt, které jsem ztratil pøi ošklivém pádu nad Javoøím. Bronzový, tøetí je Bohouš Šrám, jenž o rok pozdìji vítìzí v Bìlohradském lyžaøském poháru (dále jen BLPohár). Poslední, 21. je senior Jirka Dušièka, který po letech øíká: „Bezva závod, já si užíval krásy tratì a Hùry, moc jsem se zrovna nehnal …“ To desetikilometrové koleèko namìøili 100 metrovým špagátem dnešní starosta Pavel Šubr a jeho bratr Petr. Inu, zápalu bylo na rozdávání. Za týden po Lázeòské lyži se jedou štafety mužù. Dodnes nepøekonaný závod. Startuje 9 tøíèlenných manèaftù. Prvenství patøí vysokoškolákùm - Julek Slezák, Pavel Šubr a Martin Vik. Štafety jedou i místní policajti - RH Bìlohrad. Vede je náèelník Pavel Šùma, jenž bìhá po Horské cestì od startu nahoru na druhou alej a své borce silnì povzbuzuje. Jeho policajti bojují s béèkem tenistù o pátou pøíèku. Lídr tenistù Vláïa Záveský povzbuzuje kolegu Honzu Kupku: „Zaber, Honzo, honí nás esenbáci!“ Tak se pøed ètvrtstoletím policajtùm øíkalo.

Jiøí Beran pøedává pohár Leoši Lejdarovi

Poslední místo, deváté patøí štafetì Náøadí s finišmanem Standou Kellerem. I on mluví o štafetách kladnì: „Jo, dojeli jsme poslední. Hlavnì proto, že Pavel Kordík a starší Jarda Rolf, co jeli pøede mnou první dva úseky, mnì neudìlali velkej náskok. V cíli na mì èekali jenom rozhodèí a kolega Kordík. Ostatní byli na Arnoštovì u Máslových èi doma. Ale závod to byl suprový.“

Foto: archiv

Bělohradské listy

Petr Šubr

Vladimír Záveský

Do BLPoháru se poèítají dva, tøi místní závody. Jezdí se pøevážnì v Hùøe, na Táburku, u Kaèírkù, u Keøíku, na Bukovinských polích, pod Vøesníkem. Stopy se vyjíždí klasicky na lyžích, za rok dá Jarda Kraus za sáòky naše první „kopyto“, teprve pozdìji se kupuje první snìžný skútr, jmenuje se Firn. Éra perfektních stop Jirky Bøízka ještì zdaleka nenastala. Do BLPoháru se zapoèítají jen Bìlohraïáci, poèítá se jim Jablonecký maratón i Krkonošská sedmdesátka. Pìt roèníkù mìl BLPohár, trval od ledna 81 do kvìtna 85. Èasem se rozdìlil na dvì kategorie. Mladší lyžaøi do 40 let a starší nad ètyøicet, to když ti mladí zaèali ujíždìt nám starším. První roèník vyhrál Láïa Khun. Slavilo se v chrámu lyžaøù - v hospùdce Máslových na Arnoštovì. Fotka dobré tøicítky Bìlohraïákù pøed Máslovými byla již dvakrát v Bìlohradských listech otištìna. Nebyla však publikována ta fotografie, na které mistr sportu a bývalý ès. reprezentant v bìhu na lyžích Jirka Beran pøedává posledním vítìzùm - Leoši Lejdarovi a opìt Ladislavu Khunovi poháry v jídelnì firmy Naøadí. Kdo získal za pìt roèníkù prvenství v BLPoháru? 1981 - Ladislav Khun 1982 - Bohumil Šrám 1983 - Petr Šubr 1984 - Petr Šubr a nad 40 let Josef Vrabec 1985 - Leoš Lejdar a Ladislav Khun

Ladislav Khun

borcù Pavlíèka a Nováka, se stal nejlepší klasik-bìžkaø v Bìlohradì a v okolí. Nejlepší bìžkaø, co zaèínal v Hùøe pøi závodì Bìlohradského lyžaøského poháru. Lze shrnout, že místní lyžování zažilo v osmdesátých letech slušný rozmach. Vedle BLpoháru to byly dìtské závody, každoroèní lyžaøský výcvik pro mladé na Bìlohradské chatì na Studenovì a úèast manèaftu ve Východoèeském krajském poháru. Víte, kdo tehdy jezdil krajské závody v bìhu na lyžích? Leoš Lejdar, Pavel, Petr a Milan Šubrovi, Jarda Voves, Ota Èerný, Jára a Vladìna Záveských, Karla Èerná. Ve své kategorii byla výborná i Hana Finková. A Studenov, to je samotná kapitola. Výcvik na Studenovì mìl vysokou úroveò a dal hezké øádce dìtí lyžaøské základy. Vždyt’ každý druhý mladý adept se nejprve hroznì bál studenovských krpálù a po týdnu byl z nìho docela slušný lyžaø. Je velká škoda, že dnes se na lyžaøský Studenov pouze vzpomíná…

Pøes 50 místních lyžaøù bylo klasifikováno v historické tabulce BLPoháru. Celkovým vítìzem se stal Petr Šubr, který nasbíral 240 bodù. Na 39. místì skonèil s 15 body nestor lyžování Jan Kupka. Když jste v zimì 80. roku vidìli v dáli bìžkaøe, tak jste nepoznali od sebe Honzu Kupku a tehdy 14 letého Petra Šubra. Stejný styl, takový ledoborecký, krasinovský, urputný. Kupkovi styl zùstal (mnì taky, a ty Honzo, promiò). Z Petra Šubra, žáka lyžaøského mistra Oldy Ulvra z Lánù a novopackých

21

Eda Èeliš, Ladislav Khun, Jarda Kraus

22

Autorka: Milena Černá, foto: Ladislav Stuchlík

Bělohradské listy

V prosinci 2006 se v bìlohradských trafikách a v prodejnì knih objevila útlá knížeèka vázaná v tvrdých deskách s poetickým, trochu historizujícím názvem „Láznì Bìlohrad - Vlastivìdná èítanka“. Vzápìtí vzbudila velkou pozornost a nebývalý zájem. Urèitì zaslouženì. Citlivì a srozumitelnì seznamuje autorka Milena Èerná ètenáøe s Bìlohradskem a jeho nejbližším okolím z hlediska národopisného, historického a spoleèenského. Co autorku, která není místní rodaèkou, vedlo k napsání této knížky, nám nejlépe odpoví sama. Pøejeme Vám hezké poètení ve Vlastivìdné èítance. (las)

Snad má èlovìk nìkde v sobì uloženou potøebu poznat své okolí, své pøedky a místo, kde žije. Dùm si sám pro sebe postaví, ale také se mùže nastìhovat do domu s dlouhou historií. Kdo tu bydlel pøede mnou? Kdo dùm vystavìl? Jak vznikla ulice, kde se dùm nachází? Kdy se objevily první stopy mé obce v dìjinách? Kudy vedla stezka, na níž se zachytila osa tržního námìstí? Kdo byli lidé, kteøí se tu usadili? Komu je zasvìcen kostel? Proè právì tato socha stojí na významném místì? Otázek je vždy víc než dost. Uprostøed roku 2000 jsem se náhle ocitla ve mìstì, které jsem døíve neznala, neznala jsem ani nikoho, kdo odtud pocházel. Starý domek s malým dvorkem, zahrádkou a kùlnou, v níž byl kolem roku 1908 ustájen kùò. Sedmero krásných kamenných zárubní u dveøí, vchodové do oblouku, v chodbì empirové klenby, ve svìtnici modrá kachlová kamna s motivem šípkových rùží - to byl teï druhý domov, který nás o každém páteèním veèeru oèekával. Co na tom, že zárubnì byly natøené desítkami vrstev s anilinovou barvou úplnì vespod; pøišel soused s citlivou duší, který je pracnì otloukl a nechal jim zazáøit jemnou mramorovou kresbou rùžového pískovce. Jiný soused pomohl s vyklizením harampádí; další s malováním, které je ve starých domech problémem od dob Marie Terezie, která naøídila jako protipožární opatøení stropy dùkladnì omazat smìsí hlíny a slámy. Ze strany bìlohradských obyvatel nastala vùèi naší rodinì velká vstøícnost a ochota pomáhat. Bez jejich vlídného pøijetí by nemohl vzniknout tak vøelý vztah k Bìlohradsku a jeho lidem. „Pojïte dovnitø, podívejte se na zahrádku,“ zvu kolemjdoucí, kteøí se dívají do oken domku. A tak to bylo i s knížkou Láznì Bìlohrad - Vlastivìdná èítanka. Chtìla jsem se podìlit o všechny informace, které jsem naèerpala z nejrùznìjších pramenù, od zapomenutých encyklopedií až po místní pamìtníky. Bylo jen potøeba utøídit je podle oborù. Práce, které jsem se s nesmírnou radostí vìnovala pøevážnì v noèních hodinách. Jenomže víte, jak to bývá. Náhle narazíte na nový objev, nìkdo vás upozorní na zajímavý zdroj, zaènete text opravovat, upravovat a zdokonalovat. Jakmile si jej pøeète nìkdo další, hned má spoustu nápadù na vylepšení. „Víte, že psaní musí mít zaèátek a konec? Takhle bychom se k vydání nikdy nedostali,“ napomínal mne grafik, když jsem do koneèné sazby stále nìco nového doplòovala„. Samotný název byl oøíškem k rozlousknutí. Když jsem pøišla s názvem Bìlohradsko, ukázalo se, že bych musela zahrnout pøinejmenším i Novopacko a Hoøicko, ale není to pøíliš? Napíšu jen “Bìlohrad„ a bude to zase málo. Moje trýzeò byla o to vìtší, že nejsem místní rodaèkou, ale pøíchozí. Vlastivìda není mým povoláním, by se jí vìnuji jako jedné ze svých mnoha zálib. Jenomže mnì se stále více zjevoval Bìlohrad v širších souvislostech, kde je sice dùležitý každý detail,

ale historické, pøírodní, materiální i duchovní okolnosti tvoøí kompaktní celek. Tím vzrùstala potøeba knížku dokonèit. Jistì nebylo snadné vylovit ze spleti pramenù to živé, které posunovalo události v kraji od pravìku až po dnešek. Dnes už ani nevím, jak to všechno probíhalo. Posledních tøináct let pracuji ve Výboru dobré vùle - Nadaci Olgy Havlové a vìnuji se sociálním záležitostem. Píši hodnì, ale vìtšinou o lidských právech, sociálních službách, chudobì, opomíjených lidech. Pùvodnì jsem pùsobila jako kožní lékaøka, nebo mne zajímalo to, co je na èlovìku vidìt, a souèasnì i to, co se skrývá pod povrchem - vztah kožních a interních onemocnìní - i s tím, co se skrývá v duši - vztah nemocí všeho druhu a psychiky. Láznì Bìlohrad se pro mne staly výzvou. Poznávala jsem je s jejich pevnì zakoøenìnými obyvateli, zvyky a obyèeji a zjišovala jsem, že si ráz své odlišnosti od jiných oblastí èeské zemì pøíliš neuvìdomují. Obvykle necestují daleko a žení se a vdávají s partnerkami a partnery z blízkého okolí. Tím se vytváøí ještì pevnìjší a konzistentnìjší jádro bìlohradské povahy. Rozhodla jsem se poslat svým sousedùm poselství, jací jsou zvnìjšku, jak pùsobí na lidi pøicházející z vìtší vzdálenosti. Také pøipomenout jejich pøedky a události a zdùraznit, na co mohou být hrdi. Mìla jsem v úmyslu zachytit vše, co by se mohlo rozplynout v moøi komerèní kultury a spotøebního prùmyslu. Minulý režim místní kulturu a vìdu potlaèoval v zájmu socialistického vlastenectví, jen nìkteré vìci jako sociální román èi dìjiny dìlnického hnutí se smìly k místu vztahovat. Je až s podivem, jak soustavnì nièil a zanedbával památky, z nichž vyrùstala tradice, ve snaze nahradit je památkami zcela novými a s jiným ideologickým obsahem. Zejména v sedmdesátých a osmdesátých létech minulého století se vytvoøil naprosto otrlý postoj k tomu, co bylo krásné a historicky cenné. A už se jednalo o architekturu, urbanismus, místa setkání, umìní, èi o zpùsoby hospodaøení, vztah k pøírodì nebo vztahy mezi lidmi. I pøes toto pùsobení, které se ani Bìlohradsku nevyhnulo, je kraj poznamenán historií a lidé si jejích stop zaèínají vážit. Tak a k tomu pøispìje i ta skromná knížka.

narozena 1942 v Praze, lékaøka, vysokoškolská uèitelka. Do roku 1990 pracovala ve zdravotnictví, pak tøi roky na ministerstvu školství. V letech 1991 - 1994 byla èlenkou Zastupitelstva hlavního mìsta Prahy a pøedsedkyní sociálního výboru. Od roku 1993 je øeditelkou Výboru dobré vùle - Nadace Olgy Havlové. Èlenka Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, pøedsedkynì o. s. Spolku nestátních neziskových organizací pùsobících v sociální a zdravotnì sociální oblasti (SKOK). Je též pøedsedkyní Fóra dárcù - Asociace nadací v ÈR a èeské poboèky Evropské sítì proti chudobì. Má zkušenosti z práce ve státní správì, samosprávì a neziskovém sektoru. Oborovì: zdravotnictví, vzdìlávání, sociální služby, lidská práva. K jejím zálibám patøí vlastivìda. V r. 1999 vydala vlastním nákladem Èeské reálie na konci tisíciletí. Je zakládající èlenkou spolku Friè v Lázních Bìlohradì.

Je pochmurný podveèer, venku prší a já sedím doma v jídelnì a povídám si s pamìtníkem zašlé slávy bìlohradské mìstské kapely, øízené Jindøichem Hrnèíøem. Kdysi hrával po boku svého kapelníka na trubku a hrála-li kapela v prùvodu, pak jeho vysoká štíhlá postava se v èele kapely zvl᚝ vyjímala. V kapele hrával od svých patnácti let. Jako vìtšina klukù zaèal s houslemi a když získal potøebné základy hudební nauky, pøesedlal na dechový nástroj. Nebylo se èemu divit, vždy v Brtvi, kde se narodil, kde prožil své mládí a kde dodnes žije se svou milou paní, bývalo tolik dobrých muzikantù, že by dokázali vytvoøit svou vlastní kapelu. Vzpomeòme na nìkterá jména aspoò tìch nejznámìjších: Jindøich Vais, František Koláø, Josef Vinèálek, Václav Špùr, Josef Fojt, František Fojt, Jaroslav Pour aj. Èasto tu syn dìdil hudební nadání po otci a nezøídka pak hráli v kapele oba. Tím dlouholetým trumpetistou bìlohradské mìstské kapely byl pan

Jeho rodièe pracovali v zemìdìlství a v Brtvi mìli pìkné hospodáøství. Když se Josef narodil, byla to pro rodièe radost hned dvojnásobná - narodili se jim dvojèata, dva kluci. Josef i jeho bratr Václav byli od malièka šikovní, dokonce pan uèitel Dohnal øíkával, že to byli nejlepší žáci, které kdy uèil. I když mìli tak výborný prospìch, na studie oba jít nemohli, nìkdo musel zùstat doma a pøevzít hospodáøství. Otci Václavovi se zdálo, že Josef má k práci na poli a k rodné hroudì bližší vztah, proto se rozhodl nechat doma Josefa a Václava poslal na studie. Václav pak vystudoval obchodní akademii i vysokou školu a Josef doma hospodaøil.

práci sledoval, pokusil se v jeho práci pokraèovat a housle dokonèil. Housle mìl tedy Josef Syrovátko doma a nic mu nebránilo, aby se na nì zaèal uèit hrát. Uèitele mìl výborného, byl to øeditel školy, znamenitý klavírista, varhaník a stejnì vynikající houslista Jan Crha. Od nìho získal velice slušné hudební vzdìlání. Chtìl však hrát v kapele, proto se zaèal uèit hrát na baskøídlovku u kapelníka Jaroslava Rulfa, u kterého nastoupil do kapely. Bylo mu patnáct let, když Jaroslav Rulf pøedal v roce 1938 øízení mìstské kapely Jindøichu Hrnèíøovi, u nìhož pak Josef Syrovátko pokraèoval v uèení ve høe na trubku a zároveò s ním hrál v jeho kapele. Brzy se vypracoval na pøedního èlena kapely. Hraní bylo hodnì, bìlohradská kapela byla žádaná a tak hrála èasto na zábavách, plesech, slavnostech, pohøbech, mìla i vlastní koncerty v Bažantnici. Nebylo vždy snadné chodit hrát s kapelou a stihnout pøi tom všechnu práci na poli a v hospodáøství. Jeho manželka mu však byla ve všem oporou. Spoleènì pøekonávali všechny útrapy, které jim pøinášelo družstevní hospodaøení a hra na trubku v kapele mu potíže kompenzovala.

S hospodáøstvím zdìdil Josef po tatínkovi i vztah k hudbì. Václav Syrovátko se totiž kromì práce na poli zabýval i výrobou houslí, kterou byl v Brtvi a celém okolí proslulý František Koláø, houslaø, samouk. Jeho housle mìly dobrý zvuk a byly žádané. Leè i František Koláø byl rolník a tak jednou - bylo to v roce 1935 - spadl s fùry na mlat a zabil se.

Potìšení mu pøinesla i dcera Eliška, vynikající houslistka, když v roce 1981 absolvovala konservatoø v Teplicích a dnes pøedává jako uèitelka základní umìlecké školy své umìní i vìdomosti mladým adeptùm houslové hry. O tom, že hudební tradice v rodinì pokraèuje již ve ètvrté generaci, dosvìdèuje i dvanáctiletý vnuk Libor, který vloni získal v krajském kole v Novém Mìstì nad Metují I. místo ve høe na klarinet.

V jeho dílnì zùstalo nìkolik nedodìlaných houslí, a protože Václav Syrovátko Koláøe èasto navštìvoval a jeho

V souèasné dobì je už pan Syrovátko v dùchodu a na zašlou slávu kapely jenom vzpomíná. Pøejeme mu pevné

zdraví, aby se mohl ještì dlouho tìšit z úspìchù svých pokraèovatelù v rodinné tradici. Zdenìk Prchal