Foto: Ladislav Stuchlík, Pavel Janák, Silvie Pierce, Chucky, Pavel Lami
Bělohradské listy
Autor: Jiří Sehnal
3
VERNISÁŽ 2
OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ
3
FEJETON (JIŘÍ SEHNAL)
4
ZEPTALI JSME SE ZA VÁS
5
STAROSTA ODPOVÍDÁ, MÚ INFORMUJE
6
ZEMŘEL BĚLOHRADSKÝ RIKITAN (JAROSLAV KUGLER, SVATOPLUK HRNČÍŘ)
7
SOBOTNÍ NÁKUP V BĚLOHRADĚ (MILENA ČERNÁ)
8
LUDMILA MACHYTKOVÁ (KRISTINA FINKOVÁ)
9
Z LÉKÁRNICKÉHO HUMORU (MARIE HRNČÍŘOVÁ)
10-11
KRONIKÁŘKA (SVATOPLUK HRNČÍŘ)
12-13
BĚLOHRADSKÉ HÁJENKY - UHLÍŘSKÁ HÁJENKA (EDUARD ČELIŠ, GUSTAV PLECHÁČ)
14-15
NA ROZLOUČENOU S P. SZUMILASEM (ANTONIE VANIŠOVÁ)
16-17
MŮJ KAMARÁD FORTÍK (MILOŠ PODZIMEK)
18-19
UDÁLOSTI - ZAJÍMAVOSTI
20
SK MILETÍN - TJ LÁZNĚ BĚLOHRAD 0:0 (EDUARD ČELIŠ)
21
RAVO BIKE MARATON, TERENNÍ TRIATLON (PAVEL ŠUBR)
22
KULTURA
23
MALÁ GALERIE BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ KAREL MOOR (ZDENĚK PRCHAL) FOTOGRAFIE NA OBÁLCE
STR. 1 - VÁCLAV LEJDAR: BRANKÁŘ (VÍTĚZNÝ SNÍMEK FOTOGRAFICKÉ SOUTĚŽE) STR. 24 PAVEL ŠUBR: NOVOZÉLANĎAN PEARSON POD BRTEVSKOU PALÍRNOU (VIZ STR. 21) DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 23. 11. 2007 Bìlohradské listy
Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (éfredaktor), Eduard Èeli, Hana Friedrichová, Svatopluk Hrnèíø, Josef pùr, Ing. Pavel ubr, Mgr. Antonie Vaniová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail:
[email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.
Vernisáž je slovo francouzského původu a znamená slavnostní zahájení výstavy neboli její otevření s pozvanými hosty. Hosté bývají oblečeni slavnostně, autor se tváří důležitě a povznešeně, mluví se v superlativech, podávají se obložené chlebíčky, zobají jednohubky, v našem regionu nechybí preclíky. Popíjí se víno bílé, červené a šumivé, vedou se řeči zasvěcené, nebo umění „rozumí“ každý, všichni se snaží mluvit spisovně a ze stolu s občerstvením urvat co se dá. Je to pitoreskní přehlídka snobství a přetvářky, ale též častých faux pas neboli trapasů. Výjimečně zazní i slovo upřímné, od srdce, ale takových momentů bývá jako šafránu. Když jsem měl výstavu v Sobotce, den předtím jsem vyudil tři kila prorostlého vepřového, takže to ve výstavní síni Šolcova statku vonělo jako o posvícení. Byla to moje první výstava, vznášel jsem se metr nad zemí, na sobě jsem měl černé sako, u krku temněmodrou vázanku, na nohách vyleštěné polobotky. Když pak vernisáž skončila, přistoupil jsem k malíři Komárkovi, vypnul jsem hru a zeptal se ho: „Co vás, Mistře, na mé výstavě nejvíce oslovilo?“ Mistr si povytáhl kšandy a olízl se: „To uzený...!“ Měl pravdu. O několik let později jsem se zúčastnil vernisáže mezinárodní výstavy, kterou uspořádalo francouzské velvyslanectví v Praze a na které měl každý evropský stát své zastoupení. Tehdejší Československo jsem s několika pražskými výtvarníky zastupoval i já. Byla to výstava jaksepatří; švédský stůl se prohýbal pod lahůdkami, které jsem viděl poprvé v životě, stejně jako většinu významných osobností kulturního světa. A tak jsem využil příležitosti a dal se do řeči s dámou, kterou jsem dobře znal. Sice jen ze stříbrného plátna, ale to už samo o sobě bylo záminkou k „zasvěcenému“ dialogu. Když jsem ji po chvíli už potřetí oslovil „paní Brejchová“, zatvářila se dáma útrpně, naklonila se ke mně a špitla mi do ucha: „Promiňte, pane, ale já jsem Gabriela Vránová...“ Šampaňské mi zaskočilo v krku a nenápadně jsem zmizel a splynul s davem. Do konce vernisáže jsem už raději mlčel jako partyzán. Když jsem se pak pozdě v noci, s žaludkem plným kaviáru, ústřic a krabů, vrátil domů a vylíčil své zážitky ženě, usmála se: „Měl jsi sedět doma, burane z Dolní Nový Vsi...!“ Měla pravdu. Krom vzpomínek a gurmánských zážitků mi z výstavy zůstal jen jakýsi diplom na ručním papíru, kterému jsem vůbec nerozuměl, nebo byl napsán francouzsky. Dalších vernisáží, některých i v zámoří, jsem se už fyzicky nezúčastnil, neb ač mě totalitní režim jako výtvarníka nechával žít, za hranice naší socialistické vlasti mě nepustil. Jsem mu za to vděčný, protože mě ušetřil mnoha trablí a trapasů. Výstavy, které uspořádalo město, ve kterém žiji, jsem měl toliko dvě; je to vcelku pochopitelné. Kdosi jednou řekl: „In Patria natus non est propheta vocatus.“ Řekl to před mnoha lety a v překladu to znamená, že doma žádný prorok velké pocty nesklízí... Měl pravdu. Nedílnou součástí každé vernisáže je tzv. „úvodní slovo“, ve kterém „povolaný“ seznámí návštěvníky s podstatou autorovy tvorby, a to často akademickou formou, takže nikdo nepochopí, o co že vlastně autorovi jde. Většinou to nepochopí ani sám autor. Jsou však výjimky, jež potvrzují pravidlo. Moji výstavu v Okresní galerii v Jičíně zahajovala paní Marie Kubátová, známá to lékárnice a spisovatelka. Pevným, přesto sametovým hlasem hovořila o vlastenectví (tehdá se ještě našlo pár jedinců, kteří věděli, co to slovo znamená), a svůj krátký projev ukončila parafrází národního pořekadla o nouzi, která byla učitelkou houslového virtuosa Dalibora: „Bu vychováme v současné době armádu silných tvůrčích jedinců, nebo nám vezmou housle jako balastní krám!“ Měla pravdu. Na této vernisáži k žádnému faux pas nedošlo, ale pokud si vzpomínám, mělo její moudré úvodní slovo větší ohlas nežli celá moje výstava. Protože slovo, jemuž rozumí každý, má velkou moc. Proto jsem také začal psát. A své „housle“ si bedlivě střežím...
4
Autor: Pavel Šubr, foto: Pavel Janák
Bělohradské listy
U nìkolik mìsícù se v denním tisku èi na vývìskách mìsta setkáváme s inzeráty bìlohradských firem Alucon s.r.o. a Deprag CZ a.s., které shánìjí zamìstnance rùzných profesí. Zeptali jsme se proto øeditelù obou firem ing. Stanislavy Novotné (Alucon) a ing. Jiøího Kotyky (Deprag CZ) na podrobnosti. Kolik zamìstnancù a jakých profesí potøebujete?
Ing. Novotná: Díky rozíøení výroby o linky na montá venkovních suákù na prádlo vytvoøila nae firma nové pracovní pøíleitosti jak ve výrobních tak i nevýrobních úsecích. Hledáme zamìstnance pro montání práce na výrobní linky, pracovníky do oddìlení logistiky, finanèního oddìlení, technického úseku. Dùleité jsou znalosti a zkuenosti z jednotlivých oborù, znalost angliètiny a event. nìmèiny, práce na PC. Ing. Kotyka: Poptáváme zejména vysoce kvalifikované seøizovaèe CNC obrábìcích center a nástrojaøe. Nábor nových zamìstnancù v tìchto oborech není v souèasnosti vzhledem k objemu zakázek omezen. Myslíte si, e je moné získat nové zamìstnance v Lázních Bìlohradì a okolí?
N: Získat nové pracovníky v Lázních Bìlohradì a okolí je urèitì moné, ale není to jednoduché. Na poèet obyvatel je zde pomìrnì hodnì pracovních pøíleitostí a dostupnost naí firmy veøejnou dopravou není z okolních obcí nejlepí. Zaèali jsme proto zajiovat vlastní závodní dopravu, která umoní i obèanùm z okolí jednoduí dopravu do a ze zamìstnání. K: Ano, ale pouze investicí do uèòovského kolství, co nae firma dìlá. Spolupracujeme úzce zejména se SOU v Lázních Bìlohradì, se kterým jsme zaloili od 1. 9. 2006 nový uèební obor obrábìè kovù se zamìøením na obsluhu moderních CNC center. Výchova vlastních pracovníkù je naprosto nezbytná pro dynamický rozvoj naí firmy! Uèòùm poskytujeme stipendium ve výi 500 - 1 000 Kè mìsíènì, docházejí k nám do firmy na placenou produktivní práci a po ukonèení studia mají jistotu získání pracovního místa u nás ve firmì. V letoním roce nastoupilo do pracovního pomìru 6 vyuèencù - stipendistù. Jaké máte zkuenosti se zahranièními zamìstnanci?
N: Máme bohuel velmi patné zkuenosti se zahranièními zamìstnanci a pracovními agenturami, které jejich èinnost pro nai firmu zprostøedkovávaly. Mìli jsem velké problémy s jejich pracovní morálkou, s dodrováním pravidel bezpeènosti práce i s jejich produktivitou. K: Preferujeme zamìstnávání obèanù z Lázní Bìlohradu a okolí. Hodnì obèanù i zamìstnancù vaí firmy se domnívá, e ve vaí firmì jsou pøíli nízké mzdy. Co si o tom myslíte a mùete nám prozradit výi prùmìrné mzdy ve firmì?
N: Mzda je u nás sloena z hodinové sazby nebo mìsíèní mzdy, úkolové odmìny a osobního ohodnocení. Úkolová sloka mzdy a osobní ohodnocení jsou sloky mzdy, které má kadý zamìstnanec monost pøímo ovlivnit kvalitou své práce. Prùmìrná mzda se pohybuje kolem 75% prùmìrné hrubé mìsíèní mzdy v ÈR, v závislosti na kvalitì pracovníka a dosahovaných výsledcích.
K: Záleí na schopnostech jednotlivce a dùleitosti pozice. Napøíklad schopný seøizovaè CNC strojù si mìsíènì vydìlá více ne 20 tisíc Kè hrubého. Prùmìrná mzda ve firmì je vyí ne 18 000 Kè mìsíènì + pøíspìvek na závodní stravování + penzijní a ivotní pojitìní + týden dovolené navíc. U THP je prùmìrná mzda mírnì nad 20 000 Kè mìsíènì. V obsluných procesech (napøíklad sklad) takové pøíjmy nejsou, ale kadý má monost se rekvalifikovat do preferovaných profesí. I nae spoleènost se musí øídit situací na trhu práce. Jsem potìen, e se nám daøí získávat nové mladé dynamické pracovníky - absolventy V, støedních prùmyslových kol a absolventy z uèòovských støedisek. Jak se zmìnil napø. za posledních 5 let poèet zamìstnancù vaí firmy?
N: Vývoj poètu naich zamìstnancù byl a je pøímo závislý na výrobním programu naí firmy. Ten proel v minulých pìti letech velkými zmìnami zpùsobenými i zmìnou vlastníka naí spoleènosti. Od roku 2002 do souèasné doby se stav naich zamìstnancù pohyboval v rozpìtí 120 - 210, aktuální stav je 156 zamìstnancù. K: Máme stabilnì cca 200 zamìstnancù s tendencí rùstu v oblasti vysoce kvalifikované práce. Majitelem vaí firmy je nìmecká spoleènost, jaké výhody vám to pøináí?
N: Výhodou je zázemí silného nadnárodního koncernu, monost výmìny zkueností s èeskými ale i zahranièními sesterskými spoleènostmi. K: Stabilitu firmy, dostatek zakázek, dlouhodobou perspektivu, nejnovìjí technologie, ale mimo jiné také zodpovìdnost za vývoj, výrobu a prodej ruèního pneumatického náøadí ve skupinì DEPRAG celosvìtovì. Firma DEPRAG CZ a.s. je moderní dynamická strojírenská firma s velkým potenciálem dalího rùstu. Pøipravujete nové investice ve firmì, pøípadnì jak vidíte dalí rozvoj firmy?
N: V minulých dvou letech nae firma investovala do výstavby nových výrobních prostor více ne 75 milionù Kè, do nákupu technologie dalích cca 30 milionù Kè. V krátkodobém horizontu plánujeme investice meního rozsahu, pøevánì do technologie a dùleitým cílem je naplnìní vech novì vytvoøených výrobních kapacit. K: Firma neustále investuje pøedevím do nejmodernìjích CNC strojù, speciálních mìøících pøístrojù a softwaru. V loòském roce jsme napøíklad poøídili 3D mìøící pøístroj z Velké Británie za více ne 2 mil. Kè, v tomto roce výkonovou zkuebnu pneumatického náøadí ze výcarska za 1,2 mil. Kè a neustále modernizujeme strojový park pøedevím od výrobcù HAAS (USA) a EMCO (Rakousko). V prvním pololetí jsme úspìnì dokonèili program INOVACE podporovaný z EU a tento projekt byl dáván jako vzor agenturou CZECH INVEST. Budeme rozpracovávat dalí projekty s podporou EU.
Autor: Pavel Šubr, foto: autor
Bělohradské listy
Starosta
odpovídá Jaká je v naem mìstì nezamìstnanost ve srovnání s okolními mìsty?
Poslední údaje o nezamìstnanosti mám za èerven 2007. V Èeské republice èinila 6,3 %, v okrese Jièín 5,5 %, v Lázních Bìlohradì 3,9 %. V okolních mìstech a obcích je nepatrnì vyí ne v Bìlohradì, v Jièínì èiní 4,8 %, v Hoøicích 5,2 %, v Nové Pace 5,6 %, ve Staré Pace 7,6 %, v Sobotce 4,5 %, v Libáni 4,4 %, v Kopidlnì 5,5 %, v Miletínì 5,9 %, na Pecce 4,4 %, v Ostromìøi 10,1 %. Celkovì dolo k výraznému poklesu nezamìstnanosti, napø. v Bìlohradì èinila v lednu 5,2 %, v Kopidlnì byla dlouhodobì výraznì pøes 10 %. Proè není stále otevøen sbìrný dvùr? Slibovali jste, e letos na jaøe bude u v provozu!
Záleitost sbìrného dvora je pomìrnì komplikovaná. Pozemek a budovy patøily státnímu podniku Sbìrné suroviny, který byl na zaèátku devadesátých let zlikvidován. Bohuel na mìsto Láznì Bìlohrad byly pøevedeny jen budovy a pozemek omylem zùstal neexistujícímu státnímu podniku Sbìrné suroviny. Zastupitelstvo o vybudování sbìrného dvora ji delí dobu uvaovalo, a proto jsme v roce 2005 poádali KÚ o dotaci na jeho výstavbu. Dotaci jsme skuteènì obdreli a bìhem podzimu 2006 a jara 2007 sbìrný dvùr vybudovali. Pozemek mezitím pøeel do vlastnictví Úøadu pro zastupování státu ve vìcech majetkových, s ním jsme sepsali smlouvu o pronájmu (a zároveò projevili zájem o odkoupení pozemku), v ní bylo uvedeno, e dalí pronájem je moný pouze se souhlasem ÚPZSVVM. Pøi osobním jednání na této instituci jsme vysvìtlili, e sbìrný dvùr chceme dále pronajmout firmì, která ho bude provozovat, co nám bylo pøislíbeno. Z výbìrového øízení vyla
vítìznì firma RUND. Bohuel dalí pronájem sbìrného dvora firmì RUND byl Úøadem pro zastupování státu ve vìcech majetkových zamítnut. Nyní proto èekáme na odkoupení pozemku, které by se mìlo uskuteènit na pøelomu záøí a øíjna 2007. K provozování sbìrného dvora je navíc nutné posouzení vlivu na ivotní prostøedí (EIA), které se mohlo zpracovat a po stavebním dokonèení sbìrného dvora a nyní je k vyjádøení na krajském úøadì. Vìøím, e se vechny administrativní pøekáky podaøí brzy odstranit a sbìrný dvùr zaène fungovat. Kdy vidím kadé pondìlí dopoledne straný nepoøádek kolem kontejnerù na komunální odpad, tak si pøeji, aby to bylo co nejdøíve. Nemùete nìco udìlat s auty, která vìènì parkují na chodníku na zaèátku Komenského ulice? Po chodníku není moné projet s koèárkem a dìti pøi cestì do koly musí auta obcházet po silnici.
S majitelem aut jsme o tomto problému jednali, slíbil, e na chodníku v Komenského ulici parkovat nebude. Problém s ním øeili i policisté z obvodního oddìlení Policie ÈR v Nové Pace. Mìsto Láznì Bìlohrad má uzavøenou smlouvu o spolupráci s Mìstskou policií v Nové Pace, její pøísluníci se zamìøují právì i na parkování na chodnících. Na problém nevhodného parkování v Komenského ulici je opìt upozorním. Osobnì mì podobné nevhodné parkování velice zlobí, obzvlá kdy je to na chodníku blízko koly a ohrouje tak bezpeènost dìtí. Neuvaujete o dotisku broury o bombardéru B - 17, který se v roce 1945 zøítil u Høídelce?
Dotisk broury, o kterou byl a je velký zájem, jsme provedli u v èervnu a je moné ji získat napø. v Památníku Karla Václava Raise. Stálá výstava k této historické události je umístìna v pìchotním srubu T - S 5 U køíku u Hronova. Návtìvu mohu doporuèit, urèitì potìí pana Miloe Podzimka, který je autorem broury, ale i èlovìkem, který spoleènì s pøá-
5
teli opravuje výe uvedený pìchotní srub. Podrobnosti se doètete na jiném místì tohoto vydání Bìlohradských listù.
Zastupitelstvo města
e
j u m r o f in
Zastupitelé se na dalím veøejném zasedání seli ve støedu 29. srpna v konferenèním sále hotelu Anna Marie Anenských slatinných lázní. Po obvyklých bodech jednání (volbì návrhové komise a ovìøovatelù zápisu, kontrole usnesení z posledního jednání zastupitelstva a zprávì z jednání rady mìsta) zastupitelé projednali záleitosti v oblasti nákupu a prodeje nemovitostí a schválili pravidla pro pøidìlování pøíspìvkù spolkùm, sdruením a zájmovým skupinám, která zaènou platit od 1. ledna 2008. Poté bylo schváleno zadání zmìny è. 2 územního plánu mìsta a uloeno starostovi zajistit zpracování konceptu zmìny è. 2 ÚP. Zastupitelé se dále zabývali rekonstrukcí zámku na kulturní a vzdìlávací centrum. Vzhledem k tomu, e náklady na kompletní rekonstrukci jsou odhadnuty na více ne 200 milionù Kè a dotace z fondù EU mùe èinit maximálnì 80 % (u ubytovací èásti pouze 40 %), co je nad monosti rozpoètu mìsta, zastupitelé rozhodli o ukonèení smlouvy o pøípravì dokumentace k podání ádosti na získání dotace s firmou Dabona k 31.8.2007 dohodou a povìøili starostu a zastupitele p. Dlaba jednáním s Anenskými slatinnými láznìmi pøípadnì dalími zájemci o monosti prodeje èi dlouhodobého pronájmu budovy zámku. Zároveò uloili starostovi jednat o získání dotace z fondù EU na rekonstrukci komunikací (Nádraní, Zámecká, Na Zátií, Macharova, Nerudova alej,
) a budovy Památníku K. V. Raise. V dalím bodu jednání byla schválena obecnì závazná vyhláka mìsta týkající se komunálního odpadu, kde dochází ke zvýení poplatku na 500,- Kè roènì. Souèasnì byla vysvìtlena záleitost sbìrného dvora a zastupitelé schválili uskuteènit na podzim sbìrný den na objemný odpad v areálu sbìrného dvora. Zastupitelé schválili také vstup mìsta do obèanského sdruení MAS brána do Èeského ráje, uzavøení smlouvy s firmou Direkta group na zpracování dokumentace k podání ádosti o získání dotace na výstavbu kanalizace a vodovodu v Brtvi a pøijali informaci o vývoji situace kolem navrhovaného slouèení SOU se SZ a VO Hoøice. Poté se diskutovalo o problematice volnì pobíhajících psù, vagabundù obtìujících obèany u veøejných WC, o opravì chodníku ve Flumových sadech a o údrbì zelených pruhù mezi chodníky a komunikacemi. Na závìr zastupitelé vyslovili podìkování vem, kteøí se podíleli na pøípravì nových propagaèních materiálù mìsta - Dr. Èerné, Dr. Havlové, Mgr. Koálové a pánùm Prchalovi a Hokovi.
6
Autor: Jaroslav Kugler, Svatopluk Hrnčíř, foto: archiv
Bělohradské listy
Pøed ètyømi roky se na bìlohradském plácku Pod Hùrou uskuteènilo setkání se skautským vedoucím Slávkem Medlíkem, který témìø edesát let il v Anglii (BL o této události psaly v èísle 1/2004). Letos mìl k nám opìt pøijet, ale nedolo k tomu. Zaskoèila ho mozková pøíhoda a Slávek 1. èervence zemøel, co nás velice zarmoutilo. Pøipomeòme si nìkolik dat z jeho ivota. Narodil se 13. èervna 1928 v Lánech u babièky, zatímco jeho otec slouil jako pøísluník finanèní stráe na Slovensku. Znovu do Lánù a pak do Bìlohradu Medlíkovi pøili po okupaci a vzniku Slovenského tátu. Slávek studoval na novopackém gymnáziu a v kvìtnu roku 1945 stál u zrodu Junáka v Lázních Bìlohradì. Byl vedoucím chlapeckého oddílu a právem získal foglarovskou pøezdívku Rikitan. Se svým oddílem se rozlouèil posledního èervence 1947 na táboøe Triglav u Kytlice. Louèení bylo teskné, ale nutné. Po prázdninách ho èekala studia na Vysoké kole ekonomické v Praze. Ta vak ve své vlasti nedokonèil. V roce 1948 emigroval do Velké Británie, kde po studiích získal profesuru a jako odborník na cestovní ruch pøednáel na vysokých kolách v mnoha zemích svìta. Se svou paní Lindou, anglickou výtvarnicí, mìl tøi dcery a s nimi i vnouèaty po Listopadu svoji vlast, na kterou nezapomnìl, èasto navtìvoval. Rikitane, na tìch nìkolik pováleèných let proitých s tebou na výpravách, na táborech a v klubovnì u Pardoubku starí bìlohradtí skauti nikdy nezapomenou! Protoe jsem poznal trýzeò íznì, vyhloubil jsem studánku, aby i druzí mìli kde pít
E. T. Seton
Kdo sám nehoøí touhou a nadením, nemùe zapalovat plamínky v duích druhých
To, co nám dnes velice chybí, mìl v srdci vùdce bìlohradských skautù Slávek Medlík - Rikitan. Bylo to v období tìsnì po skonèení války (1945 -49), v období sice krátkém, ale pøesto v duích, které tehdy byly dìtské, hoøí plamen jeho srdce a ideálù dodnes. Rikitan byl velkým vzorem a autoritou. Zaèátkem letoního èervence odeel v sedmdesáti devíti letech do skautského nebe. Vzorem pro mnohé vak zùstane dál a z obláèku se bude dívat, jak dobøe si bìlohradtí skauti vedou na plácku i na táborech a bude z nich mít radost. Rikitane, dík! Dana Kyselová
Autorka: Milena Černá, foto: autorka
Bělohradské listy
Nejdøív mi øeknìte, co chcete dìlat, a já vám potom øeknu, jaké roubeèky si máte koupit. (p. Karel)
Mùete si tu nechat nákup, a se s ním nevláèíte kolem celého námìstí! (pí Ponikelská)
7
Á, paní Èerná, ta urèitì zas chystá nìjakou kníku. (Papír)
Já pøeju Bìlohraïanùm hodnì zdraví a dobrou chu! (Jednota)
Kadý si øezané kytky pøedstavuje jinak, ráda vyhovím. (Radka)
Kadou sobotu ráno zaèínám okruh po bìlohradském námìstí v jeho severovýchodním konci. První je pan Materna, u kterého koupím baterie a árovky. Pak pan Karel, u kterého se tìím na pøátelsky jedovaté poznámky. Jeho paní straní enám, on Slávii a muùm. V øeznictví je pùvabná èervenobíle puntíèkovaná zástìra zárukou dobré kvality. V papírnictví doplním ubrousky a velijaké roztomilé drobnosti, které se hodí na dárky. Samoobsluha se vyznaèuje veselou náladou. Ráda tam nakupuji. V galanterii se zdrím krátce, sama toho moc nenaiju. U sleèny
(pardon, paní) Radky se poohlédnu po kvìtinách pro radost - druhým, nìkdy i sobì. S paní magistrou rozprávíme o lécích a notujeme si. Pøejdu køiovatku a v drogerii proberu sortiment. Na druhé stranì ulice se na mne mezi nápoji a suenkami usmívá paní Nguyen Thi Hoa. Smutnì se ohlédnu po zrueném knihkupectví. Otáèím na západní stranu námìstí a nevynechám zeleninu, cukrárnu a návtìvu u galeristy. Zakoupením sobotních novin ve stánku Dùvìra obchùzka konèí, víc u nepoberu.** Omlouvám se vem, na které se nedostalo, ale na stránku se vejde jen deset fotografií.
Ano, Paralen, ten je nejlepí, a co takhle voòavý balzám na nohy? (pí magistra)
Nejlepí trba je v nedìli odpoledne, to pøijedou návtìvy do Lázní a já u se na nì tìím. (Kvìtiny na mostì)
Poradíme v kadé situaci.(drogerie)
Prí
lázeòák má hlad, lázeòák má ízeò, ale sem nedojde. (Zvièinské lahùdky)
U jsem se lek, e vám ty broskve nechutnaly.(Zelenina)
8
Autorka: Kristina Finková, foto: archiv L. Machytkové
Bělohradské listy
Moná jste ji nìkdy v Bìlohradì potkali tuto milou, usmìvavou paní a urèitì by vìtinu z vás ani nenapadlo, e za touto nenápadnou tváøí se skrývá tak významná osobnost. Ludmila Machytková byla ve 3. roèníku na JAMU v Brnì, kdy jí bylo nabídnuto angamá v olomoucké operetì. Studium na JAMU, obor sólový zpìv, tak dokonèila dálkovì. V roce 1997 získala Cenu Thálie za ztvárnìní postavy Anny Elisy v operetì Paganini od Franze Lehára. Od roku 2002 je éfkou opery a operety Moravského divadla v Olomouci. Ludmila Machytková tak trochu patøí k bìlohradským obyvatelùm. Vlastní toti v nedaleké Brtvi chalupu, kde tráví vìtinu svého volného èasu.
Kdy jste poprvé zavítala do Brtve? Tak to si pamatuji úplnì pøesnì. Bylo to v roce 1973. V tomto roce jsem se toti vdávala a do Brtve jsme jeli s manelem na svatební cestu. Manelovi rodièe vlastnili v Brtvi chalupu, která se stala naím penzionem bìhem svatební cesty a pozdìji naím druhým domovem. Do Brtve jsme tak o prázdninách zaèali jezdit pravidelnì, dokonce jsme zde døíve èasto trávili i Vánoce, které tu mìly své zvlátní kouzlo.
Která místa v bìlohradském okolí navtìvujete nejradìji?
Franc Lehár - Paganini - Role Anna Elisa 1997
Musím øíct, e blízké okolí znám velmi dobøe. Kdy byly dìti jetì malé, podnikali jsme èasto pìí výlety na Vøesník, Bukovinu. Na tato místa ráda chodím dodnes. Samozøejmì nesmím opomenout dalí malebný kout - Byièka, odtud je nádherný výhled na celou bìlohradskou kotlinu.
Ale abychom se o Vás nebavili pouze ve spojitosti s Bìlohradem. Zajímalo by mì, jak jste se k opernímu zpìvu dostala? Máte v rodinì umìlecké koøeny?
Ne, ne. Mí rodièe sice pìknì zpívali, ale zpìv nebyla jejich profese. Zaèala jsem v pìti letech chodit do rytmiky, ale tento zájem mnì vydrel jen dva roky. Pozdìji jsem se k tancování vrátila a na støední kole. Zbláznila jsem se do spoleèenského tance a dokonce jsem tanèila i závodnì. Ale zpátky ke zpìvu. V esti letech jsem zaèala navtìvovat dìtský pìvecký sbor. K tomu se od ètvrté tøídy pøidal i sólový zpìv na Lidové kole umìní. Kdy jsem se mìla rozhodnout, co dál budu studovat, poslala jsem si pøihláku na JAMU, udìlala talentové zkouky a oni mì vzali. Byla to sice sázka do loterie, ale vylo to.
Víme o Vás, e máte dva syny. Jde nìkterý z nich ve Vaich lépìjích?
Oba dva synové mají hudební sluch a snaili se hrát na hudební nástroje (starí syn hraje na kytaru a uèil se hrát na trubku, mladí syn trápil housle), ale ádný se hudbou neiví. Musím se pøiznat, e jsem sama nechtìla, aby byli profesionální muzikanti. Vím toti, jaká je to døina.
Øekla jste, e zpìv je veliká døina. Co Vae profese vechno obnáí?
V kadém pøípadì musíte mít hlasové pøedpoklady. Ty vak tvoøí pouze jednu èást. Druhou, vìtí èást, pøedstavuje píle a pracovitost. Pro tuto profesi je také velmi dùleité nauèit se zvládat stresové situace.
V roce 1997 jste získala Cenu Thálie. Co pro Vás toto ocenìní znamená?
Musím øíct, e jsem do poslední chvíle vùbec nevìdìla, zda cenu získám. Nejvìtí radost jsem vak nemìla z udílení ceny samotné, jak by si moná nìkdo myslel, ale z dopisù divákù, kteøí mì znali z jevitì a sledovali mùj vývoj od doby, co jsem do Olomouce pøila. To bylo pro mì tou nejvìtí odmìnou.
Práce Vám jistì zabere mnoho èasu, ale pokud volný èas najdete, jak relaxujete?
Pro mì je tou nejvìtí relaxací pobyt v Brtvi na chalupì. Také ráda jezdím na kole a samozøejmì nesmím zapomenout na vnouèata, se kterými bohuel trávím míò èasu, ne bych chtìla.
Zajímalo by mì, zda si najdete èas na divadlo jako divák a ne jako úèinkující.
Do divadla chodím poøád a nejen jako úèinkující. Snaím se toho vidìt co nejvíce, ale bo-
Franc Lehár - Paganini - Role Anna huel je to èasovì nároènì. Mìla bych znát i inscenace jiných operních souborù. Elisa 1997
9
Bělohradské listy
Moravské divadlo zailo na pøelomu února a bøezna velký úspìch. Mohla byste ètenáøùm pøiblíit, o co lo?
Moravské divadlo Olomouc získalo na festivalu Opera 2007 hlavní cenu odborné poroty, tzv. Libuku za inscenaci opery G. Verdiho Attila. V divácké soutìi jsme obsadili druhé místo hned za inscenací ostravské opery a to s minimálním rozdílem. Vzhledem k tomu, e se festivalu zúèastnily vechny operní soubory, jsem na tuto cenu velmi pyná.
Na které Vae pøedstavení byste ráda ètenáøe pozvala?
V souèasné dobì úèinkuji v muzikálu Hello Dolly, ale ráda bych ètenáøe pozvala i na jiná pøedstavení olomoucké opery, a to na ji zmiòovaného Attilu, nebo na spoleèný projekt opery a baletu - uvádíme Faurého Requiem a ve druhé èásti veèera Carmina Burana C. Orffa. Ale pokud mluvíme o pøedstaveních, tak mi dovolte, abych se se ètenáøi podìlila o jeden neuvìøitelný záitek, který jsem zaila právì zde v Bìlohradì. Koupila jsem si toti lístek na vlastní koncert. Pokud vím, to se nikomu zatím nepovedlo. Stalo se to v létì, kdy do místních lázní mìli pøijet sólisté z Hudebního divadla v Karlínì. Pøijel vak pouze tenorista a klavírista, zpìvaèka chybìla. V divadle dolo ke zmìnì a ona musela hrát. Uskuteènìní koncertu tak bylo ohroeno. Ve ale vyøeila moje kamarádka (Ilona Houfková), se kterou jsem la na koncert a která dostala úasný nápad. Na koncertì jsem mìla nahradit chybìjící zpìvaèku. Byla jsem tak postavena pøed hotovou vìc, nikdo neposlouchal mé oprávnìné protesty. Vzpomínám si, jak jsem se na toaletì pokouela rozezpívat a vùbec mi to nelo. S klavíristou jsem se domluvila, e zazpívám vstupní píseò Sylvy a to bude ve. Zaèala jsem zpívat a pak to nastalo. Operetní repertoár dùvìrnì znám, ale na rozdíl od opery operetu si upravují skoro vichni. Nejen textovì (u nìkterých duet znám dva i tøi texty), ale i hudebnì. Abych vyprávìní zkrátila. Odzpívala jsem celý koncert, v duetech mìl kolega jetì ètvrtý text, take já zpívala o voze, on o koze. Ale v ádném pøípadì se to nerýmovalo. Bylo to nìco neskuteèného. Na závìr pan kulturní referent øekl divákùm pravdu, ale ti tomu nechtìli ani vìøit. Øíkali si, e to bylo pøedem domluvené, a uvìøili nám, a kdy jsem ukázala lístek, který jsem si na koncert koupila.
Co byste vzkázala ètenáøùm Bìlohradských listù? Víte, tím, e tady ijete, si ani neuvìdomujete, jak je Bìlohradsko krásným koutem naí republiky. Vate si tohoto prostøedí. Dìkuji za rozhovor.
Jedna magistra - jetì, jak se øíká, s mokrým diplomem se ocitla v lékárnì v Tøebechovicích. Jednoho dne pøijde do lékárny starí pantáta a povídá: Sleèinko, prosím jich, dají mnì semhle do lahvièky za korunu hadí sádlo. Vìdí, já to pouívám pro oèi, moc mnì to dìlá dobøe. Magistra vzala láhev a nalévala rybí tuk (hadí sádlo je toti lidový název rybího tuku). Pøitom ji napadlo: Jak si ten èlovìk myslí, e to sádlo získáváme? e hady stahujeme a vykvaøujeme? Br! Nemìla bych mu vysvìtlit, co vlastnì kupuje? Podívejte se, pane. øekla co nejmírnìji. Ono to vlastnì není hadí sádlo, to se jen tak øíká. Je to rybí tuk, který
Jenome pantáta její výklad pøeruil: Ne, ne, já nic jiného nechci! Jestli hadí sádlo nemáte, tak to øeknìte a já si ho koupím v Hradci. Vìøte mi, pane, je to rybí tuk
Ne, ten nechci! Já mám hadí sádlo pøezkoumaný a nic jiného mi nepomùe! Magistra zanechala vysvìtlování a pantátovi podala lahvièku: No, podívejte se, je to ono? Pantáta nejdøíve nedùvìøivì zkoumal obsah lahvièky proti svìtlu, pak èichal, a kdy si koneènì trochu nalil na dlaò a slízl ho, zaradoval se: Jo, to je ono! Vytáhl korunu, poloil ji na táru, lahvièku zazátkoval a opatrnì strèil do kapsy. Pøi odchodu se k magistøe jetì jednou obrátil a káravì jí øekl: Tak abyste, sleèinko, vìdìla: Tohle je pravý hadí sádlo a nic jinýho. Já to pøece musím vìdìt, vdy ho uívám pøes dvacet let! Kdepak, mnì nikdo nic nenamluví! A vítìzoslavnì opustil lékárnu. Magistra si povzdechla: Inu, svìt chce být klamán, nech je tedy klamán! ***
Do lékárny vbìhlo rozesmáté dìvèe, a na otázku, co si pøeje, odpovìdìlo novým výbuchem smíchu: Sleèno, nehnìvejte se, ale mne sem posílají - chichichi - já mám koupit - chichichi. Víte, ono se pánovi nìco sbírá, a tak mu poradili - chichichi
Aha, dovtípila se magistra, vy máte koupit káèablázen, viïte? Dívka uasla: Vy to opravdu máte? Já jsem pro to nechtìla jít, e se mnì vysmìjete! Magistra váí záhadného káèablázna do sáèku a povídá: Víte, na zásuvce je latinsky napsáno Farina ad cataplasma, ale lidé si to pøedìlali: Kata je èesky Káèa a plasma pøekroutili na blázna. Nu, a tak je v lékárnách káèablázen. ***
Do lékárny pøijde paní a opatrnì se rozhlíí. Hledáte pana lékárníka? ptá se magistra. Není tu. Ne, nehledám ho. Naopak jsem ráda, e tu není. Já bych se vás, sleèno, moc ráda na nìco mezi ètyøma oèima zeptala. Víte, vám vìøím, vy mnì jistì øeknete pravdu, viïte, e mi ji øeknete? Samozøejmì, ale co si pøejete vìdìt? To je tak, sleèno. Já uívám aspirin a teï mi jedna paní tvrdila, e se dìlá ze vábù. A já teï ani za nic nemùu práek spolknout. Magistra se usmívá: Ne, ze vábù se aspirin opravdu nevyrábí! No, a z èeho se tedy dìlá? Magistra je v rozpacích. Jak vysvìtlit komplikovanou výrobu? Jde o samé neznámé pojmy. Èím zaèít? Vidíte, vidíte, sleèno, váháte mi to øíct. Ono v tom nìco závadného pøece jen bude! Ale ne, paní, brání se magistra a u chce vychrlit øadu chemických názvù, kdy jí hlavou proletí nápad: Podívejte se, jak by aspirin mohl být ze vábù, vdy jsou èerní a aspirin je tak krásnì bílý! Jé, máte pravdu, sleèno, e mì tohle nenapadlo. Úplnì jste mne uklidnila, dìkuji vám! Byl by ji takhle dokonale pøesvìdèil nejúasnìjí výklad? Sotva. Napsala Marie Hrnèíøová v roce 1938.
Pro Jubilejní výstavu v roce 1935 zapùjèil Artu Aichelburg, velkostatkáø z Neústupova u Votic, obraz bìlohradského zámku v podobì, kterou neznáme. Obraz neznámého malíøe vznikl pøed pøestavbou støechy, k ní dolo za Anny z Asseburgu (1883). Jejich potomek Artu Aichelburg byl èeský vlastenec a sokol. Výstavu velice uvítal a k dopisu Marii Hrnèíøové poznamenal: Olejomalbu mám po svém otci a ten jezdec na koni je mùj strýc.
10
Autor: Svatopluk Hrnčíř
Bělohradské listy
Následující historka je zajímavá tím, e se udála témìø pøed sto lety a pøesto nebyla zapomenuta. Podívejte, jaké dlouhé copy má to dìvèe, upozoròoval kdosi na novopackém nádraí a oslovený odpovìdìl: Hm, to u nás v Bìlohradì je v lékárnì sleèna, která má copy jetì delí! Úsmìvné je, e ve skuteènosti lo o jednu a tuté dívku. Jmenovala se Marie Marklová, pocházela z Nové Paky a právì èekala na vlak do Bìlohradu, kde byla praktikantkou v lékárnì PhMr. Frantika Èernocha starího. Marie se narodila roku 1897, tedy právì pøed sto deseti lety. Její otec Bohuslav Markl byl fotografem v Nové Pace a matka Marie, rozená Zahradníková, pocházela z malého hospodáøství na blízkém Vlkovì. Kdy rodièe zjistili, e jejich prvorozená dcera má zájem o botaniku, usoudili, e by mohla být magistrou farmacie. Maøenka tedy studovala a získávala zkuenosti v lékárnách. V Lázních Bìlohradì, v rakouském Bad Aussee, v Praze, v Kromìøíi, v Tøebechovicích. Tam, protoe se zajímala o historii, ji pøekvapilo, e místní rodák Jan Theobald Held, známý z Jiráskova F. L. Vìka, býval hostem na bìlohradském zámku. Rozhodla se, e zjistí, co ho pøivedlo do mìsteèka, které znala. Pøíleitost se naskytla, kdy se po pìti letech do Bìlohradu vrátila. Dùvodem návratu vak nebyl buditel Held, ani lékárna U èeské koruny, ale Bohuslav Hrnèíø, kterého poznala pøi své první praxi v Bìlohradì. Bohuslav byl knihaø, pozdìji mìstský úøedník a knihovník. V Sokole cvièil dorostence a jako vzdìlavatel sokolské jednoty se staral o kulturní poøady a výlety, co zpùsobilo, e se s ním èinorodá sleèna z lékárny seznámila. PhMr. Marie Marklová se za Bohuslava Hrnèíøe provdala v roce 1922. Pro dostudovanou magistru v malé lékárnì nebylo místo, ale to ji netrápilo. Pøily dìti, a tak se starala o rodinu. Pøesto pøíleitostnì pracovala. Obèas zastupovala lékárníky z okolních mìst, a venkovským lékaøùm, kteøí poskytovali lékárenskou slubu, pomáhala s nároènou taxací receptù. Kromì toho chodívala do zámku vyuèovat Merveldtovy dìti, nebo, s výjimkou Pavla, nechodily do místní koly. A v jednom údobí byla dokonce zámeckou prùvodkyní. V Bìlohradì se Marie Hrnèíøová zapojila do sokolské èinnosti a napodobila manela - stala se vzdìlavatelkou. Zájem o historii ji sblíil s uèitelkou a spisovatelkou Leontinou Maínovou. Spoleènì zpovídaly bìlohradské pamìtníky, získané poznatky si vymìòovaly s okolními kronikáøi a mnohou zajímavou historku vyslechly pøi draní peøí u Plecháèù. Zatímco Maínová zpracovávala pøedevím povìsti, Hrnèíøová shromaïovala ovìøená fakta. Proto velice brzy vyøeila zmínìnou záhadu z Tøebechovic. V Bìlohradì v Heldovì dobì pùsobil tøebechovický rodák faráø Doleal, který pro vrchnost shánìl dobré hudebníky. Nu a buditel Held jím byl. Kdy Marie Hrnèíøová zjistila, e v knihovnì Národního muzea jsou pamìti bìlohradského faráøe Frantika Petery Rohoznického, vydala se do Prahy a dva dny si z nich poøizovala výpisky. Studiem dalích pramenù v archivech, na farách a úøadech se její znalosti o historii celého kraje neustále prohlubovaly. Zaèala pracovat ve výboru Muzejního spolku a v letech 1930 - 39 byla bìlohradskou kronikáøkou. Padesáté výroèí zaloení lázní se v roce 1935 oslavovalo velkou Jubilejní výstavou. Marie Hrnèíøová pro oddìlení historie, které mìla na starosti, pøipravila pøehledný soupis domù starého Bìlohradu se seznamem pùvodních i souèasných majitelù. Expozice byla doplnìna pravìkými nálezy a obrazy i nábytkem ze zámku. V roce 1938, tøebae v rodinì bylo pìt dìtí, zaèala po L. Maínové a Václavu Pechovi redigovat týdeník Láznì Bìlohrad a øídila ho a do roku 1941, kdy okupaèní úøady vydávání zakázaly. Pro èasopis napsala øadu èlánkù (Jak Bìlohrad rostl a upadal, Rok 1848 v Bìlohradì, Padesát let bìlohradského Sokola, Poèasí pøed 150 lety, Staøí bìlohradtí muzikanti, Co si povídali hosté na bìlohradské tvrzi, Dvì stì padesát let kostela, Bìlohradský zámek, Èervený kohout na bìlohradských støechách, Rybníky v okolí, O záhadné olovìné tabulce, Nejstarí øemesla a ivnosti v Bìlohradì aj.) O naem mìstì psala i do jiných èasopisù a její pøíspìvek Po stopách minulosti Lázní Bìlohradu byl ocenìn v historické soutìi Melantrichu a na pokraèování vycházel v Èeském slovì. Sleèna z lékárny
Bělohradské listy
Foto: novopacký ateliér Bohuslava Markla a rodinný archiv
11
Po 2. svìtové válce, kdy dìti u pøevánì dospìly, se vrátila ke svému povolání. Pøijala nabídku, aby pracovala na Ústøední správì lékáren v Praze, kde jednoho dne dostala zajímavý úkol. Mìla zhodnotit pozoruhodnou historickou lékárnu v Kuksu. A protoe ve stejném objektu byly uskladnìny matriky celého kraje, tedy i bìlohradské, okamitì se tam cítila jako doma. Dávné zápisy opisovala, zkoumala a i v pozdìjích letech se do Kuksu neustále vracela. Jenome dalí úøadování u zajímavé nebylo, a tak se vrátila za lékárenský pult. (Starý pan lékárník Èernoch by v této chvíli káravì prohlásil: V lékárnì není pult, ale tára!) Ve výloze praské lékárny, do které nastoupila, se zaèaly objevovat zkumavky s kvìtinami a bylinkami, opatøené latinskými i èeskými názvy. Je zbyteèné dodávat, e pøevánì pocházely z Podzvièinska. Pro Památník K. V. Raise, který byl ke 100. výroèí spisovatelova narození otevøen v roce 1959, Marie Hrnèíøová s pomocí pozemkových knih, katastrální mapy z r. 1642 a starých fotografií vypracovala scénáø - podklad pro model Bìlohradu pøed 100 lety. Jednotlivé domeèky zhotovil Bohuslav Hrnèíø (s výjimkou kostela, který vyøezal jeho pøíbuzný, veumìl Frantiek Èihák). Chaloupky omaloval a pozadí nakreslil uèitel Frantiek Koubek. Ke zmínìnému výroèí vyel jetì sborník K. V. Rais, v nìm, teï u bývalá kronikáøka, mìla dva Maøenka Marklová na snímku, který po- èlánky: Koøeny Raisova rodu a ily postavy Raisových dìl? tvrzuje, jak pøed 110 lety dìti pøicházely PhMr. Marie Hrnèíøová se pochopitelnì zajímala i o koøeny svého a Hrnèíøova rodu. Inna svìt tenzivnímu studiu matrik a gruntovních knih se vìnovala a v dùchodu. Pátrala v okolí Chocnì a Heømanova Mìstce, odkud pocházeli Marklové, kteøí byli pøevánì lesníky, a v Praze, kde byl její dìdeèek Antonín Markl chemikem a prùkopníkem fotografie (napsal první èeskou pøíruèku o fotografii). Nejdále se dostala pøi sestavování rodokmenu své matky. Pomohla jí v tom Gruntovní kniha rychty Volenické. uloená v archivu Nové Paky. Zápis v ní øíkal, e v roce 1550 (!) il v Levínské Olenici èp. 24 chalupník Jiøík Zahradník. Neputovala vak pouze za svými pøedky a historickými památkami. Ráda se toulala neposkvrnìnou pøírodou, milovala hory a horlivì poznávala svìt za hranicemi. Není moné pøipomenout ve, co Marie Hrnèíøová ve svém ivotì (22. 3. 1897 - 20. 5. 1981) stihla, objevila, sepsala. A zvlátì tu chybí zmínka o její obìtavé práci pro rodinu. Pøipomìòme si tedy na závìr alespoò slova Jana Nerudy, která øekl K. V. Raisovi: Mìli jsme vzácné maminky! Devatenáctiletá Marie
Marie Hrnèíøová s vnouèaty v roce 1963
12
Autor: Eduard Čeliš, Gustav Plecháč
Bělohradské listy
Nai dalí hájenku, v poøadí pátou, najdete v Uhlíøích, kdy valdovskou silnicí vystoupáte obcí a dáte se doleva po luté. Zkrátka Køíovkou do Horní Nové Vsi. Hájenka je na jihozápad od Uhlíøù, na kraji lesa. Z devíti bývalých hrabìcích hájenek je poloena nejvýe, 410 metrù nadmoøské výky. Hajný se staral o 150 ha lesa, pøevánì o Køíovku. Kdysi dávno slouili na hájence v Uhlíøích i dva hajní najednou. Hranici hrabìcího panství tvoøil Kamenný vrch (424 m), vzdálený necelý kilometr od hájenky.
Frantiek Dlabola
Dnes nelze pøesnì øíci, kdy hájenka vznikla, kdo zde slouil a peèoval o polesí. Jako èervená ni se vìtinou hrabìcích hájenek proplétá osud Josefa Popka (1896-1973). Tento ohnianský rodák spravoval postupnì ètyøi hrabìcí hájenky - Horní Lány, Uhlíøe, Dobe a Byièky. V téhle naí dnení uhlíøské, která má èp. 45, byl coby hajný od dvacátých let do roku 1938. Nejsou letité materiály o hájence v Uhlíøích. Na Pasekách u Arnotova je ale zahradník Augustýn Plecháè (85), nejstarí muský z Bukoviny, Arnotova a obou Javoøí. Prvním stavením v Uhlíøích byli Nezbedovi. Usedlost byla pøi cestì z Hoøic pøes Bìlohrad do Paky. Byl to zájezdní hostinec, formani tady pøepøahali a odpoèívali. Nezbedovi mìli velký chlívy. Hájenka je pod lesem nad Nezbedovými. Kdo slouil pøed Popkem v hájence, nevím. Hrabì èasto hajný mìnil, nechtìl, aby hajnej moc zdomácnìl. V devìtatøicátým mìl hájenku propachtovanou továrník Dlabola. Starej Nezbeda mu dìlal takovýho hospodáøe, domácího. Staral se mu o hájenku a o tøi velký krmelce pro zvìø. V padesátým roce pøiel po Dlabolovi hajnej Honza Køí. Byl odnìkud z Chlumecka a èasto chodil nahoru do Arnotova do hospody. Byl to takovej udìlanej, vysokej chlap. Køí umìl dìlat parádní hole. Správnì ohnul dubový døevo a byla pacírka. Jednu takovou má od nìj Váa Machkù z Javoøí. Hajnej Køí umøel pomìrnì mladej, bylo mu tak okolo
Wiliam Friedrich a Frantiek Dlabola na Danèí louce v r. 1946
Foto: Jaroslav Voves a archiv
Bělohradské listy
Souèasný majitel Jindøích Svoboda
13
Hana Pochopová a Jaroslava Svobodová
edesátky, vypravuje se zápalem jemu vlastním pan Plecháè.
a Josef Nádvorník. Tak je uvedeno v Pamìtech obce Uhlíøe z roku 1985. Inu, pomoc pana továrníka se jaksi nehodila do krámu.- pozn. autora).
Od hrabìte Merveldta mìl v pronájmu lesní honitbu a hájenku Frantiek Dlabola (1898-1962). Pan Dlabola pocházel z Chvalkovic u Èeské Skalice. Tady mìl textilní továrnu s tkalcovnou a výrobou bìlidla. Frantiek Dlabola absolvoval kadetku v Hranicích na Moravì a rybáøskou kolu ve Vodòanech.
V rodinì se traduje, e tady okolo hájenky rostlo hroznì hub. Èasto se poøádaly hony. Utrený peníze z nich vìnoval táta bìlohradské kole. Asi v roce 1947 jsme hájenku opustili. Bydleli jsme v pozdìjím zdravotním støedisku, ve vile, kterou nám pronajal tajemník prezidenta Masaryka Jína. A odtud jsme se stìhovali k doktoru Lelkovi do Lázeòské ulice. Táta pracoval u Lesù, dìlala se nová lesní cesta v Hùøe, popisuje Hana Pochopová. Mì pan Dlabola nauèil stahovat králíka, tvrdí Honza Kupka, který sousedil s Dlabolovými pøes ulici, a dodává: Padesátý léta byly hodnì, hodnì smutný.
Byl to velký, náruivý nimrod, a proto jej lákal les a jeho nezastupitelné kouzlo. S manelkou Vlastou mìli dvì dcery: Nadìdu (1942-1978) provdanou Kyzlinkovou a Hanu (1945), která bydlí s manelem Jirkou Pochopem v Nové Pace.
Státní lesy provádìjí dalí rekonstrukci. Pøízemí je vyzdìno na obytný dùm. Tady bydlí hajný Køí. Patro mají taxátoøi. Technici státních lesù, kteøí se zabývají hodnotou lesa a lesních pøírùstkù.
Na hájenku do Uhlíøù jezdili nai od jara do podzimu. Trávili tady celé léto. Asi ve dvaaètyøicátým roce ji taka opravoval. Pøistavìla se veranda a nìco dalího. Za války, kdy jel táta do Chvalkovic, tak musel pøes Brusnici, co patøila k Nìmecku. Vozil tak i semlít obilí uhlíøským sedlákùm do Chvalkovic. Nìkdy zapomnìl vyloit a projídìl s ukrytým nákladem semtam, vypravuje Hana Pochopová, moje spoluaèka z bìlohradské základky, která byla vdycky jasnì nejlepí ákyní ve tøídì. I dva partyzáni, co patøili ke skupinì Kumburk, byli koncem války v naem sklepì-bunkru za hájenkou. Kdy el táta od nich, tak ho zastavili dva nìmeètí vojáci, zda neví nìco o partyzánech. Nikde nejsou, øíká taka, teï jsem to tady celý proel. Ale duièka v nìm byla malá. (Pomoc partyzánùm poskytovali: Bohumil Podlipný, Josef Nezbeda
V roce 1992 je provedena transformace Východoèeských lesù a hájenka je pøevedena Lesní spoleènosti v Hoøicích. Spolu s ní je nabídnuto dalích deset k odkoupení. Po vyøeení restituce je v roce 2002 uhlíøská hájenka prodána jako poslední z nich. Hájenka byla dost ponièená, neobydlená. Od turistický cesty na Køíovku sem k hájence jsme se museli prodírat metrovými kopøivami a plevelem. Dole u cesty byla hruková alej. Hruky bájeènì sladký. V hájence bylo hodnì loveckých trofejí a obrazù. Jo a taky jsem koupil snad nejstarí smrk v okolí, je u hájenky a stál devìtadvacet tisíc, rozebírá nový majitel Jindøich Svoboda, 61letý nekorunovaný král podkrkonoského elezáøství, krbù a kamen. Z kadého okna hájenky je vidìt peckovský hrad a celé to nádherné uhlíøské údolí a kopeèky Bukoviny, Arnotova, Horního Javoøí, Pøibyslavi. Nejsem ádnej nimrod a lesák, ale tohle místo mì chytlo, zaujatì pokraèuje Jindra Svoboda a jeho manelka Jaroslava prohlíí námi dovezené Bìlohradské listy. Jenom naoko, pro foáka, protoe je pravidelnou ètenáøkou tohoto èasopisu. Svobodovi skuteènì vytvoøili z hájenky klenot. Jako dárek si odváím od Jindry Svobody, novopackého patriota, kalendáø Nové Paky a okolí v dobových pohlednicích. Ale není to jenom Paka, je novému majiteli uhlíøské hájenky tak uèarovala.
14
Autor: Antonie Vanišová
V tìchto dnech odeel z naeho regionu èlovìk, který si za léta svého pùsobení v Lázních Bìlohradì získal veobecné uznání a velkou úctu. Polský knìz, ustanovený nejprve na dva roky kaplanem v Náchodì a zároveò administrátorem ve Studnici u Náchoda, poté na est let faráøem v Lázních Bìlohradì a na dalích est let vikáøem jièínského vikariátu: P. Pawel Szumilas. Pane vikáøi, èím to je, e máte Bìlohrad tak rád? Mám, opravdu ho mám rád. Asi je to tím, e je to mìsteèko, které má v sobì nìco rodinného. Cítili jsme se tu jako jedna velká rodina. Znali jsme se navzájem, zajímali jsme se jeden o druhého, samozøejmì v dobrém. Bìlohrad mi opravdu pøirostl k srdci a myslím, e to tak bude a do konce mého knìského ivota. Které místo jste si nejvíce oblíbil? Byièka, samozøejmì Byièka. Tam je nádherný kostelíèek sv. Petra a Pavla - a já jsem Pawel. Vdycky, kdy mi bylo nejhùø, kdy jsem se cítil po duchovní stránce vyprázdnìný, zajel jsem tam nebo el pìky, sedl jsem si na kámen a díval se na tu nádhernou krajinu, která obklopuje Bìlohrad. Je to tam
Bělohradské listy
úasné, nejvíce mì to oslovilo pøi západu, kdy se slunce sklánìlo. Tolik vìcí u tam mìsto opravilo - je tu nádherná køíová cesta, smìrovky, upravený høbitov. Krása toho místa dává pøíleitost oddechnout si, naèerpat sílu. A není to jen mùj osobní názor, stejnì tak cítí lázeòtí hosté. Vzpomínám i na biskupa Josefa Kajneka, který to místo miluje, byl to on, kdo posvìtil køíovou cestu. Vznikla tam velmi dobrá tradice, e se pobonost køíové cesty koná na Velký pátek ve tøi hodiny odpoledne, to je hodina Boího milosrdenství, Kristus v tom èase umíral. Pøicházejí se sem modlit nejen vìøící, ale i nevìøící chodí naèerpat sílu. Toto místo spojuje vìøící i hledající, protoe já stále opakuji. e èeský národ není národem ateistù, ale je to národ hledající, a to je rozdíl veliký! Tvrdí se, e je tu 80% nevìøících, já øíkám, to není pravda. Jsou to lidé, kteøí hledají hodnoty, pravdu, spravedlnost, a za tím stojí taky Bùh! Èeský národ je pro nás Poláky národ, který nám pøinesl køesanství, víru, kterou se nyní chlubíme pøed celým svìtem, e jsme národem katolíkù. Èeský národ byl národem hluboce vìøícím, kadá obec mìla kostelíèek, faru, kolu, hospodu a fungovalo to perfektnì. Bohuel zmìny globalizace nièí ty struktury. Veobecnì je to teï velmi negativní obraz. Zapsal jste se do lidských srdcí, ale zanechal jste tu za sebou i viditelné stopy. Na jakých opravách jste se podílel? Obnovili jsme fasádu na kostele Vech svatých v Bìlohradì, renovovali faru. Podíleli jsme se na generální rekonstrukci kostela sv. Jiøího v Høídelci, opravili fasádu kostela v Mlázovicích, zøídili novou sakristii v Miletínì, v Chotèi jsme natøeli støechu kostela, v kadé farnosti se postupnì provedlo nìco nového. Ale nebyla to jen moje zásluha, byla to vdy iniciativa farníkù a starostù. Velice dobøe se mi spolupracovalo s mìstem, øeknu vám upøímnì, klobouk dolù pøed bývalým starostou Machkem i pøed starostou Pavlem ubrem! ijeme v dobì, která není naklonìna katolické církvi. Ale kdy probìhla velká pøestavba lázní, pøál jsem si, aby pøijel nìkdo z biskupství a láznì poehnal. A to se mi splnilo! Z vedení láz-
Bělohradské listy
ní o to opravdu poádali, pøijel generální vikáø Msgr. Socha a láznì skuteènì poehnal a posvìtil. Pak jsme poprosili o poskytnutí místa ke schùzkám pro duchovní rozhovory s lázeòskými hosty, a bylo nám vyhovìno. Mì to úasnì oslovilo, ta snaha, aby se v lázeòských budovách dìlaly dobré vìci pro èlovìka. Krásnì to vyjadøuje èeské pøísloví - Bez Boího poehnání marné lidské namáhání - a podívejte se, Bùh to místo opravdu poehnal, láznì vzkvétají a mají obrovské úspìchy i v evropských strukturách. Osmdesáté narozeniny Jana Pavla II. jsme s biskupem Dominikem oslavili nejen pøi mi sv., ale i krásnou oslavou v novém areálu Anny Marie, byl tam pøipraven obìd a pan biskup si v doprovodu pana øeditele prohlédl láznì. To byl pro mì jako duchovního správce farnosti hluboký záitek.
Foto: Ladislav Stuchlík, Václav Vitvar
15
tisíc katolíkù. To je síla, ale mìli by tam být dva kaplani. Je tam i nemocnice, gymnázium, základní kola - a hodnì lesù. A já jsem Szumilas, vyrùstal jsem celé dìtství a mládí u lesa. Èeká mì po pastoraèní stránce vìtí nasazení, protoe tam bude víc dìtí a vìtí odpovìdnost. Faráø vdy zodpovídá za chod farnosti. Fara je u moderní, ale upøímnì øeknu - není to Jièín. Bude potøeba ji opravit, stejnì jako kostelíèek. Co udìláte se svou krásnou èetinou, jak ji zúroèíte? Jsem velmi vdìèný èeskému národu za to, e je tak tolerantní vùèi nám knìím, kteøí pøicházíme na výpomoc z Polska. Nikdy Èei nedali najevo, e nìèemu nerozumíme nebo nìco patnì øekneme, vdy byli velmi tolerantní a otevøení naí pastoraèní slubì v Èeské republice. Za to jsem velice vdìèný. Mám nìkolik vìcí, které bych rád pøeloil do poltiny, tøeba práci o postavení trvalého jáhna. To mì velice zaujalo. U nás v Polsku to jetì není tak nutné, knìí je stále dostatek. Ale tøeba Jièín má tøi stálé jáhny. Odcházíte jednou provdy nebo poèítáte s obèasnými návraty? S turistickými návtìvami urèitì, a myslím, e nae spolupráce bude pokraèovat. Pøál bych si, aby nìkdy farnost Jièín a Bìlohrad zorganizovaly výlet do farnosti, ve které teï budu pùsobit. To mì opravdu velmi potìí, budu rád, budu na nì èekat!
Krásná fotografie na stìnì za vámi vás zachycuje v osobním rozhovoru s Janem Pavlem II.
To jsem byl jetì kaplanem v Polsku, ve farnosti sv. Floriána. Vydali jsme se na pou do Øíma, tam jsem se s papeem osobnì setkal. Tenhle obrázek je drahý mému srdci, provází mì na kadém mém knìském pùsobiti. Kam teï odcházíte? Farnost Murcki na okraji Katowic je zasvìcena Nejsvìtìjímu Srdci Jeíovu, má pìt a pùl tisíce obyvatel, z toho je pìt
Chcete zanechat lidem, kteøí vás znají a mají rádi, nìjaký vzkaz, odkaz mìstu a farnosti? Lázním Bìlohradu pøeji, aby se mìsto dál trvale rozvíjelo, aby pokraèovalo v tvùrèích iniciativách a uchovalo si dobrý smìr. A co si ze srdce pøeji, rád bych je povzbudil, aby byla dobrá spolupráce mezi mìstem a farností. Dìkuji vám, pane vikáøi, za vai obìtavost, vstøícnost, za vae otevøené srdce a ochotu naslouchat kadému potøebnému èlovìku. Pøeji vám pevné zdraví, hojnost Boího poehnání, radost, spokojenost, i lásku vaich nových farníkù. V Bìlohradì a okolí na vás budeme rádi a vdìènì vzpomínat. Dìkuji za rozhovor.
16
Autor: Miloš Podzimek
Bělohradské listy
Jezdím do toho kouzelného koutu Èech u nìkolik let. Jiráskùv kraj: pole, lesy, louky, kopce, hory, skály, potoky
a cesty, které Vás vude dovedou a nad tím vím modrá obloha. Co si pøát víc
!? A v té krásné krajinì je nae základna - bunkr z pohnuté historie národa. Chci vám vyprávìt pøíbìh, který jsem proil jednoho babího léta. Bylo to na konci záøí. V nedìli veèer, u byla skoro tma, nìkdo u møíe zvoní, jdu ven a tam kamarádi ze sousedního bunkru. U nohou jim sedí tìnì, vèera ho nali v lese u jejich objektu volnì pobíhat. Vichni jdeme dovnitø do tepla. tìnì tak 3 mìsíce staré - vlèe to je, nebojí se a hned by se na postel krábalo. Dal jsem mu napít i nìco k jídlu, jen se olizovalo. Jen tak mezi øeèí se ptám, kde bude spát? e prý v zahradní boudì venku na zahradì. Tak to ne, pomyslel jsem si. U nás je místa dost a o veèeøi se rozdìlíme. Kamarádi odeli a my zùstali sami. Vlèe bylo astné a já taky, e mám spoleènost. Uvaøil jsem dobrotu, mìl chudák asi hlad, chtìl pøidat. li jsme jetì ven, poslechl na slovo. Na pohovku jsem mu musel pomoci, je to malý punt. Pøiloil jsem do kamen a byla pohoda. On se tak spokojenì natáhl, jako by tu byl doma. Tak jak ti budu øíkat? Alíku, aryku, nebo Rexi? Koukal na mì a jen zívl. Bylo mu to fuk. Pak mì to napadlo - no pøece Fort! Jako pevnost, musí být silný. Tak a je to, od teï jsi malý Fortík. Zívl a usnul
Ráno, honem ven a probìhnout se. Sluníèko pomalu rozdává své teplé paprsky do krajiny a Fortík zkoumá ve kolem. To je radosti z volnosti. Chvílemi nìkam zabìhne, ale na zavolání se hned vrátí. Pojedeme do mìsta pro zásoby. Fortíku, hop do auta, bez zaváhání se uvelebil na sedaèce vedle, a jedeme. Na námìstí pìknì hlídá auto uvnitø. Já zael do útulku, zda-li tam nìkdo takové tìnì u nehledal? Nehledal. Koupil jsem mu psí dobroty a botièku, do ní se hned pustil. A vyrazili jsme hledat nového pána. Ptám se známých i neznámých, nic. Vem se líbí, ale nemohou nebo nechtìjí ho. Co se dá dìlat. Dnes má jetì nocleh zajitìn i se stravou. Dali jsme si obìd a pak odpoèívali. Odpoledne je focení, Fortík je filmová hvìzda. Plní mé povely s nadením. Aportuje klacíky a je astný z pohybu. Telefonuji domù, snaím se i tam najít dobrou dui, marnì. Pomalu se eøí. Po veèeøi se jdeme podívat do chladné noci, Mìsíc záøí v úplòku. Uvnitø betonu máme ale pøes dvacet stupòù tepla a to se vlèeti s plným bøíkem móóc líbí. Jetì mu chvíli vyprávím, ne usne. Zhasínám svìtlo a trápí mì mylenky, co bude zítra, kdy nikoho k Fortovi nenajdeme. Dalí den dopoledne jdeme na procházku do vesnice. Cestou se mu líbí slepièky za plotem. U známého v baráèku se zas seznamuje s koèièkami. Jdeme zpìt a jak nedává pozor, motá se a spadl do pøíkopu, kde to vùbec nevoní. Honem chudáka tahám a zatím otírám travou. Pøicházíme k bunkru, kde nás u èeká kamarád s dobrou zprávou. Jedna dívka by ho snad chtìla. Umyli jsme jetì Fortíka, aby se líbil. Rozlouèil jsem se s ním a popøál mu, aby se mìl aspoò tak jako se mnou. Díval jsem se za nimi dlouho, skotaèil po cestì vstøíc novému dobrodruství
Sbalil jsem se a s klidem v dui jsem odjel domù. Druhý den veèer volám kamaráda, jak to dopadlo? Jeho informace mì nepotìily: Fortíka se bohuel nikdo neujal! Strávil noc v zahradní boudì a nakonec ho jetì Mìstská policie eskortovala do útulku! Co teï? To nemohu tak nechat! Ten veèer jsem nemohl usnout, v hlavì byl chaos: V útulku chudák nikdy nebyl, jak se mu asi daøí? Zavøený celý den. Nikdo se s ním neprobìhne. Má co jíst? Venku rtu teplomìru klesala k bodu mrazu
Ètvrtek: Ptám se a nabízím Fortíka u nás kde komu, v práci kolegùm, bezvýslednì. Pomalu ztrácím nadìji. Zítra budu mít fotky, tak snad se nìkomu zalíbí. Pátek: Odpoledne netrpìlivì prohlíím fotografie. Vlèe pózuje skvìle. Slíbil jsem je ukázat známému, tak jdu za ním, ale jetì není doma. Jak tak èekám, pøijídí potovní auto a vylézá kamarád. Nechce psíka? Prohlíí tìnì na obrázcích a já mu vyprávím jeho osud. Na první pohled se mu zalíbil. Vypráví mi, e hlídaèe u lesa by bylo tøeba, ale asi to nepùjde. No pøesto se zeptá. Rozlouèili jsme se a zatím pøijel známý, ale ani tam jsem neuspìl. Sobota: Kudy chodím, myslím na to vlèe
Sháním nìjaký útulek poblí, kdyby se pozdìji nìkdo slitoval. Odpoledne mi zvoní telefon: Ahoj
, tak my si toho psího punta vezmeme! A co za nìj chce?
Polkl jsem
To je dobrej fór! Byl jsem na mìkko. Tak pøeci náhoda! Tak pozitivní zprávu jsem u léta neslyel. A kdy nám Forta pøiveze? Hned mi bylo jasné, e to bude brzy! Zítra pro nìho jedu
Nedìle: Dopoledne vyjídím a po 75 km rovnou do útulku. Správce mi tìnì vydá, ale stále mu je divné, e psíka mám na fotce? To je Vá pes? Nechápal jsem, co tím myslí? No vlastnì u jo, odvìtil jsem. Tak to Vám polou z úøadu úèet za rádlo. Podivil jsem se a pochopil, proè se tak vyptává. Zasmál jsem se. Potom chvíli èekám, a najednou mnì do náruèe skoèilo nejastnìjí stvoøení - Fortík. To bylo radosti, zase volný po pìti dnech. Podal jsem správci pøipravené granule, pro ty v kotcích, kteøí takové tìstí nemìli, osm jich tam zbylo, a hlasitì se s vlèetem louèili
U objektu vyskoèil z auta a u ho bylo zase vude plno. Zavolal jsem domù, e Fort je zachránìn. Zatopil jsem a byla opìt pohoda, jako døív
Bělohradské listy
Foto: Miloš Podzimek, Ladislav Stuchlík
17
Pìchotní srub T-S5 U Køíku.
Pondìlní ráno bylo jasné a teplé. Po snídani jsme se vypravili na protìjí stráò údolí natrhat vitamíny - ípky. Nádherný den. Paprsky slunce se odráely v záplavì barev stromù a keøù, které se oblékly do podzimního hávu. Fortík byl ve svém ivlu, bìhal kolem, ve vysoké trávì, obèas se natáhl do stínu a byl happy. Dal jsem mu napít vody ze dlanì. Pod lesem u sousedního bunkru jsme si sedli a vnímali tu nádheru babího léta. Ve vesnici odzvonili poledne. Pøeli jsme údolí zase zpìt cestou na Chlomek a odpoèali si na lavièce v lesíku. Fort dovádìl s ikami a klouzal s nimi po svahu, to byla zábava! Mezi poli, kde jetì spolkl suchou my, jsme se vrátili k objektu z nádherného výletu. Fortík se tak rozlouèil s krajem, kde proil ètyøi mìsíce ivota
Museli jsme se pøipravit na dlouhou Expozice bombardéru B-17G zøícenému u Høídelce. cestu, 80 km bylo pøed námi
Bylo po patnácté hodinì a ve staøièké Octavii uhánìjící k západu s Fortíkem na zadní sedaèce jsme nechali za zády celý Jiráskùv kraj se vemi jeho kouzly
Cesta byla pro tìnì únavná. Zastávky byly naplánovány, ale pøesto za jízdy musela suchá nestrávená my ven! Koneènì jsme po dvou hodinách jízdy zastavili pøed naím domem. Hlavnì nás netrpìlivì èekala nae psí sleèna Barunka. To byly závody a radost z kamaráda! Brzy se ale rozlouèili a Fort se potom koneènì doèkal svého nového pána, nového domova, boudy i výbìhu. Vichni ho pøivítali skvìle
i jezevèí sleèna Dáa. Ve starém dobrém domeèku, pod lesíkem, kde se øíká Na kopeèku, tam s malým Fortíkem ijí astnì dodnes
a pohádky je konec. P.S. A do roka se narodil malý Ben a taky Adélka
Kdo je autor èlánku o Fortíkovi? Veskrze zajímavý èlovìk Milo Podzimek. Ten, který se pøed dvìma lety velmi aktivnì podílel na vzpomínkové akci, vìnované zøícení amerického bombardéru B-17G u Høídelce 14. února 1945. Byl to on, který zapùjèil a nainstaloval exponáty ze své sbírky vìnované právì této události a celkovì se vìnoval pøípravì dùstojné vzpomínky. Ta probìhla u Høídelce 8. 5. 2005. Sám je èlenem spolku na záchranu pohranièních pevností vybudovaných proti tehdejí nacistické hrozbì. S pøáteli z Okralovacího spolku vojenské historie z Lomnice nad Popelkou jeden takový pohranièní bunkr vlastní. Na okraji mìsteèka Hronova opravují pìchotní srub postavený v roce 1937 s oznaèením T-S 5 U køíku. Srub byl nacisty po obsazení Èeskoslovenska v roce 1938 plánovitì ponièen tak, aby ji nikdy nemohl slouit svému úèelu. Pancéøové vìe byly vytrhány, výstroj a výzbroj odvezena a podzemní prostory zasypány. Pováleèná doba pak podtrhla dílo zkázy. Pøesto betonový velikán pøeil. Dnes je ji zachránìn. Pøesto, e nebudou nikdy jeho dìla a kulomety bránit nai vlast, snaí se parta nadencù, aby se stal svìdkem doby Zrekonstruovaná centrála pìchotního srubu. a nenaplnìného odhodlání naeho národa bránit svou vlast. Bunkr se podaøilo èásteènì zrekonstruovat. Vznikla zde malá expozice z jeho historie a je moné uskuteènit prohlídku celého bunkru, ke kterému vám poskytnou èlenové spolku výklad k jeho obranné funkci. Otevøeno je od jara do podzimu kadý první víkend v mìsíci. Mimoto do jedné místnosti Milo Podzimek pøemístil exponáty váící se k bombardéru B-17G zøícenému u Høídelce. A právì na pozvání Miloe Podzimka jsme se starostou Bìlohradu Pavlem ubrem letos 19. 7. bunkr navtívili a mùeme vem jeho prohlídku a návtìvu nádherného kraje doporuèit. Ladislav Stuchlík
18
Události, zajímavosti
Oceňování nemovitostí Rodinné domy, chaty, byty, haly, stavební a zemědělské pozemky, porosty
Jana Pajrová
Vlkov 20, 509 01 Nová Paka Mobilní tel.: 775 621 098 Pevná linka : 493 721 098
Výsledky
Vyhodnocení ankety Osobnost mezi námi
vyhláené redakcí Bìlohradských listù v è. 3/2007. Téma soutìe ivot, pøíroda a sport v Bìlohradì a okolí.
vyhláené v Bìlohradských listech è. 3/2007. Na prvním místì se umístil ing. Pavel ubr, starosta mìsta Lázní Bìlohradu, na druhém sleèna Tina Kittlerová a tøetí skonèila zdravotní sestra Jiøina Rùièková. Celkem bylo odevzdáno 76 hlasù. Zajímavostí je, e po jednom hlasu dostali i K. V. Rais a K. Moor. Vyhodnoceným blahopøejeme. koda, e se do ankety nezapojilo vìtí mnoství respondentù, urèitì by si zviditelnìní zaslouilo více naich spoluobèanù. (las)
fotografické soutìe
Do soutìe bylo pøihláeno celkem 21 autorù. Nezávislá komise sloená z èlenù Novopackého fotoklubu vyhodnotila na prvním místì fotku Václava Lejdara Brankáø (viz. titulní strana), na druhém místì Schody ing. Pavla ubra a tøetí Let kachny Michala Hrnèíøe. Jako autora nejlepího panelu pìti fotografií vybrala komise Václava Lejdara, druhá skonèila Petra Páleníková a za ní Vladislav Rejchrt. V anketì o nejlepí snímek návtìvníkù výstavy bylo na prvním místì vybráno hned pìt autorù se shodným poètem hlasù. Fotografie byly k vidìní v srpnu na výstavì v Památníku K. V. Raise. Nejlepí autoøi obdreli drobné ceny vìnované Mìstským kulturním støediskem. S nìkterými fotkami se budete moci setkat na stránkách Bìlohradských listù. Vem zúèastnìným dìkujeme a ocenìným blahopøejeme. (las) Pro velký zájem naich ètenáøù dalo Mìstské kulturní støedisko vyrobit dotisk brourky Miloe Podzimka
Oheò v oblacích
o historii bombardéru B-17G zøíceného v roce 1945 u Høídelce. Brourku je moné zakoupit za 20,- Kè v trafikách a v Památníku K. V. Raise.
Folklorní soubor písní a tancù Hoøeòáèek pøijme nové èleny Chce si dát pauzu u poèítaèe nebo televize a pøitom si troku protáhnout své tìlo a pøijít mezi dobrou partu? Tak se vydej kterýkoliv pátek do Horní Nové Vsi do turistické ubytovny Jiskra, kde od 17 hodin do 19 hodin zkouíme. Rádi tì mezi sebou pøivítáme a potom s námi mùe jezdit vystupovat a reprezentovat nae mìsto jak v Èeské republice, tak i v zahranièí! Vìø, e potlesk, který ti bude odmìnou, je ta nejhezèí melodie. Tak co, zkusí to i TY ???
(zr)
ZEPO Bìlohrad a.s. upozoròuje, e ji od února 2007 vyplácí v pokladnì spoleènosti nájemné za pozemky za rok 2006.
Letoní letní tábor bìlohradských skautù byl pod Èisteckou hùrkou v katastru obce Borovnice od 4. do 18. srpna. Na tomto místì jsme byli ji po páté, poprvé v roce 1992. Program byl pestrý. Vlèata mìla téma 2. svìtová válka, skauti Draèí doupì, skautky Námoøníci a Modrá panna a svìtluky Pohádky. Navíc skauti a vlèata neustále stavìli a vylepovali hráze na potùèku u táboøitì. Na celodenní výlet jel celý tábor do Kohoutova podívat se na trh lidových øemesel. Tábor probìhl v pohodì a bez problémù. Letoní tábor dostal název Malonas. Asi proto, e tábor mìl celkem 33 úèastníkù. Hodnì dìtí se nemohlo zúèastnit z rùzných dùvodù (dovolená s rodièi, stìhování a jiné závazky). Pøítì to bude urèitì lepí. (jp, jap)
Bělohradské listy
Události - zajímavosti
19
Foto: Ladislav Stuchlík, Pavel Janák
20
Autor: Eduard Čeliš, foto: Bohdan Kaminský
Bělohradské listy
SK Miletín: Knìourek R. - Nosek (46. Kuèera), Machaèka, Jirásko P., Jirásko O. - Vágner (90.+2. Bìlina), Kòourek, Krátký, Hátle - Horák (55. Horáèek), Urban. Trenér Zajíèek. TJ Láznì Bìlohrad: Èíek - lab, Marek, Fink (80. Dytrych), Nezbeda - Bílek (90. Èerný M.), Velich, Loner J., Jezbera D. - Jezbera L., Rychecký. Trenéøi Kune a Velich. Rozhodèí: Orel, Novotný a Stanìk (Hradec Králové). luté karty: Jirásko P., Machaèka - Fink, Jezbera L., Velich. 325 platících divákù. Hodnocení: 1 nejlepí, 5 nejhorí (názor autora èlánku) Miletín 4, Bìlohrad 3. Bude mi líto kadýho, kdo prohraje, øíká mnì pøed utkáním Josef Kraus, jen coby Miletíòák dlouhá léta hrál pravou spojku v Bìlohradì. A moc dobøe. Støelec. Pøi své výce a váze i zatracenì rychlý. Mìl pøezdívku po slavném Bicanovi - Pepi. Bylo to první vzájemné støetnutí v 1.A tøídì. Miletín do této tøídy postoupil poprvé od zaloení fotbalu v roce 1932. Bìlohrad, který má fotbalovou historii o 10 let starí, ji okusil A-tøídu v edesátých letech a teï ji hraje ji ètvrtou sezónu v øadì. Domácí Miletín u pøíleitosti utkání vydal i fanoukovskou álu. Do Miletína to je z Bìlohradu coby kamenem dohodil a zbytek dobìhl. Osm kilometrù. A ve ètyøech stovkách divákù mìli hosté lehkou pøevahu. Tak tomu bylo i ve høe. Pøevaha bìlohradských fotbalistù byla dokonce výraznìjí ne ta v hlediti. Pøedstavila se nová útoèná dvojice Luká Jezbera a Míra Rychecký, který pøiel zpátky do Bìlohradu z ligového dorostu Hradce Králové. Umí toho tento borec skuteènì hodnì a je jenom otázkou èasu, kdy zaène støílet góly. V prvních minutách pøedvedli oba nìkolik pìkných akcí, kterým vak chybìlo zakonèení i trocha tìstí. Bìlohradský hráè s èíslem 9 - Jakub Loner, mìl na zádech svého dresu napsáno - Krytof Nr.1. Den pøed tímto derby zápasem se mu narodil syn Krytof. Kuba moc chtìl oslavit den starého syna vstøelením branky. Zvlá v první pùli se hodnì snail a èasto støílel. No a malý Krytof, to bude urèitì dalí fotbalista silné dynastie Jakoubkových a Lonerových
Zleva kleèící: trenér Kune, Dytrych, Marek, Rychecký, lab, Jezbera D., Èerný. Stojící: Velich, Èíek, Loner J., Jezbera L., Loner M., Fink, Meèíø, Nezbeda, Hofman, vedoucí mustva rám
Druhý poloèas pøinesl horí fotbal ne ten první. Bìlohrad mìl sice pøevahu, nevyjádøil ji vak støelecky. Paradoxnì mohl historické derby rozhodnout neastný lob, jinak dobøe hrajícího Jirky Bílka, nad vlastní branku. Tìsnì nad bøevno svatynì Èíka. U domácích je nutno ocenit výborný výkon gólmana Knìourka, zachránil skuteènì hodnì. Naopak v týmu hostí byla moc znát neúèast záloníka Lukáe ráma. Toho zlobí úpon v tøíslech a tak utkání, které z poloviny lehce trápil dé, sledoval u postranní èáry pod dvoubarevným slávistickým detníkem. Bìlohradským chybìl i pílmachr Míla Loner, kterého ji delí dobu trápí kotníky, a dovolenkující Tomá Blaek. Ze stejného dùvodu jako Blaek nenastoupil domácí bek Petr Knìourek. Ne dáme slovo trenérùm obou týmù, je tøeba konstatovat, e více ne hra v druhém poloèase zaujalo to, kdo vechno sledoval, kromì v úvodu citovaného Pepi Krause a jeho manelky, tohle historické derby. Pøedseda okresního fotbalového svazu Jan otek. Prezident hoøických fotbalistù a bývalý trenér Bìlohradu Josef Lacina. Dalí výborný fotbalista od Baantice Jiøí Matou a s ním hoøická legenda stolního tenisu Slávek Forman, nestor sudích Miroslav Novák z Hoøic i nejlepí miletínský hokejista vech dob Josef Petera. Nelze vynechat poèetný cyklistický peleton Janákových, jen mì na Podháji dobré dvì minuty pøedjídìl, co jich bylo, kdy jsme se vraceli z Miletína. Pouze snad miletínský cukráø Erben nepøiel. Inu známé modlitbièky se neptají, zda je èi není historické derby klání. A tak resumé trenérù. Jan Zajíèek, SK Miletín: Soupeø byl fotbalovìjí, jsme rádi za bod. Teï jedeme dvakrát ven a víme, e nás v A tøídì neèeká nic lehkého. Pavel Kune, Oldøich Velich, TJ Láznì Bìlohrad: Pøed zápasem bychom brali bod. Po nìm jsme vak zklamáni, mìli jsme vyhrát. Dá se øíci, e jsme ztratili dva body. Moc díky skvìlým fanoukùm, vytvoøili dobrou kulisu zápasu.
Bělohradské listy
Autor: Pavel Šubr, foto: Chucky, autor
Po startu závodu na 90 km
kem ale udrel. Mezi enami na dlouhé trati kralovala Daniela Chlíbková. Na krátké trati dlouhé 50 km zajel celkovì nejrychlejí èas Miroslav Kadlec. Dalí roèník Ravo maratonu Podkrkonoím na horských kolech se uskuteènil v sobotu 11. srpna. Oproti loòským roèníkùm provedli poøadatelé nìkolik zmìn, které tra ztíily o technicky nároèné pasáe pøedevím v úseku kolem Luan. Páteèní pøívalový dé navíc nìkteré úseky trati znaènì rozblátil. Pøesto se na start závodu postavilo celkem témìø 550 bikerù z celé Èeské republiky. Závodu na trati dlouhé 90 km dominoval stylem start - cíl jeden z nejlepích èeských závodníkù Jan karnitzl, kterému se podaøilo uniknout u na Pecce a cílem projel s náskokem více ne 13 minut pøed loòským vítìzem Ondøejem Zeleným. Toho pozastavilo nìkolik defektù, druhé místo pøed Petrem Tatíè-
Jan karnitzl zdolává sjezdovku na Zvièinu
K závodu nastoupila také øada bikerù z Lázní Bìlohradu a okolí, z nich nejlépe si vedli na dlouhé trati Vojtìch Záveský ml. a na krátké Pavel Jindøiek (viz výsledky), i známých osobností - herec Matìj Forman, lékaø Jan Pirk, bývalí vrcholoví sportovci tìpán Chroustovský, Jiøí Seidl èi Radim Kunèický. Celkové výsledky závodu najdete na www.t-base.cz>, fotografie na http://www.chuckyphoto.blog.cz>. Výsledky, 90 km, mui do 30 let: 1. karnitzl (Giant Brandýs n.L.) 3:42,45, 2. Zelený (Rocky Bikes) 3:56,09, 3. Tatíèek (Redpoint Pearl Izumi) 3:57,24, 11. Vojtìch Záveský ml. 4:31,52, mui do 40 let: 1. Müller (KAH Vrchlabí) 4:17,27, 7. Daniel ír 4:49,28, 17. Jiøí Podlipný 5:13,38, 33. Roman Kubánek 5:52,39, mui do 50 let: 1. Èada (Redpoint Pearl Izumi) 4:17,28, 9. Petr Vanìk 5:07,46, mui nad 51 let: 1. Doleal (Apollo Doldy Náchod) 4:39,07, 6. Vojtìch Záveský st. 5:59,01, eny: 1. Chlíbková (Hape sport Brno) 6:01,14. 50 km, mui do 18 let: 1. Veselý (Scania Apache Kolín) 2:05,23, 18. Martin Kubánek 3:06,13, 20. Ondøej Bajer 3:15,33, mui do 30 let: 1. Kadlec (Jaromìø) 2:03,02, 23. Jakub Nekovaøík 2:32,21, 26. Jakub Èeøovský 2:32,29, 29. Vladimír picar 2:34,11, 31. Jiøí ulc 2:34,48, 50. Petr Fof 2:47,09, mui do 40 let: 1. Vít (Apollo Doldy Náchod) 2:14,20, 7. Pavel Jindøiek 2:20,06, 71. Frantiek Kout 3:06,25, 78. Michal Hubálek 3:08,53, mui do 50 let: 1. Demjanoviè (Redpoint Pearl Izumi) 2:07,35, 10. Miroslav Kraus 2:31,38, 16. Michal Païour 2:35,39, 39. Arnot Bernard 3:12,06, 55. Vlastimil Matou 3:35,37, mui nad 51 let: 1. Voòka (LOKO Trutnov) 2:10,54, 6. Frantiek Païour 2:31,09, eny do 40 let: 1. Podvalská (Apollo Doldy Náchod) 2:34,00, 18. árka Bernardová 3:22,20, eny nad 41 let: 1. Kryslová 2:54,32.
21
Po ètyøleté pøestávce se v sobotu 28. èervence uskuteènil v Lázních Bìlohradì triatlonový závod. Tentokrát lo o triatlon terénní, èasto oznaèovaný jako xterra, v nìm klasickou cyklistiku nahrazuje jízda na horském kole. Dvaadvacet muù a ètyøi eny èekaly tratì 800 metrù plavání v Pardoubku, 19 km nároèné horské cyklistiky v okolí Brtve a 5 km bìhu k brtevské palírnì a zpìt k Pardoubku. Celkové vítìzství si ze závodu odnesl øeditel místního SOU v barvách Loko Pardubice Pavel Petr pøed Novozélanïanem Graemem Pearsonem (viz foto na zadní stranì) a novopackým místostarostou Rudolfem Coganem. Petr doplaval druhý, ale brzy se propracoval do èela závodu, a i kdy Pearson jeho náskok postupnì snioval, náskok necelé minuty udrel a do cíle. Pearsona, který v devadesátých letech patøil mezi nejlepí svìtové duatlonisty, jsem povaoval za nejvìtího soupeøe. Jsem moc rád, e jsem ho dokázal porazit, øekl v cíli spokojený vítìz. Byl to velice tìký závod na nároèných tratích. Vae mìsto a jeho okolí se mnì moc líbí, jsem rád, e po deseti letech, kdy jsem zde startoval na duatlonu Powerman, jsem se k vám opìt podíval a strávil zde celý týden, dodal osmaètyøicetiletý Novozélanïan Pearson. Ten ve své vlasti proslul jako výrobce pièkových karbonových rámù kol, na nich startovali i medailisté z olympijských her. Spokojený byl v cíli i tøetí v poøadí Rudolf Cogan: Tratì vaeho závodu jsou pøekrásné, budu ho vude propagovat a doufám, e vznikla nová tradice triatlonu v Bìlohradì. V kategorii en dominovala Kateøina Hampejsová z Horních Poèernic pøed královédvorskými dvojèaty Karolínou a Kateøinou Bergerovými.
Pavel Petr probíhá vítìznì cílem
22
Autoři: Zdeněk Prchal, Ladislav Stuchlík, foto: Ladislav Stuchlík, Pavel Janák
Pøi naem koncertu na sjezdu rodákù v Konecchlumí jsme se zali podívat také k mohyle, vìnované památce Viléma Konecchlumského z Konecchlumí. Vìtina z nás tu nebyla poprvé, letos vak byla nae návtìva spojena s pietní vzpomínkou na sté výroèí jejího odhalení. Mohyla konecchlumská byla slavnostnì odhalena dne 14. èervence 1907 k uctìní památky pøísluníka stavovského odboje proti Habsburkùm, jednoho z 27 èeských pánù popravených po bitvì na Bílé hoøe, pana Viléma Konecchlumského z Konecchlumí. Jeho osobì jsme vìnovali vzpomínku s podrobným popisem tehdejích událostí v èlánku Pavla ubra ve 3. èísle Bìlohradských listù v roce 2003, proto se dnes budeme vìnovat mohyle na jeho poèest postavené. Vimnìme si nejdøíve jejího popisu. Skládá se z jehlance, vyènívajícího ze zemního, 2 metry vysokého násypu. Jehlanec je vysoký 5 metrù a na nìm je 2,5 metru vysoká skulptura lva, u jeho nohou je poloena èeská královská koruna. Mohyla byla zhotovena podle modelu sochaøe Václava Antoe, sochaøskou práci provedl Oldøich Jedlièka z Vojic. Náklady na postavení mohyly èinily 4000 Kè. Tato èástka byla uhrazena z darù, sbírek a èlenských pøíspìvkù spolkù. Uváíme-li, e mohyla byla slavnostnì odhalena 11 let pøed zánikem habsburské monarchie, e byla postavena na památku èeského pána, který se zúèastnil odboje proti Habsburkùm a kterého Habsburkové na Staromìstském námìstí popravili a e tematickým prvkem tohoto díla je lev, støeící èeskou královskou korunu, musíme konstatovat, e postavení této mohyly bylo èinem v tehdejí dobì velice odváným. Byla to forma protestu proti habsburské nadvládì.
Bìlohradské kulturní léto 2007 je u konce. Snad si kadý nìco vybral a pokud ne, nedá se s tím pro letoek nic dìlat. Na plakátì, který celou akci od èervna avizoval, bylo 39 velkých i malých akcí. Od nìkolikadenních festivalù po drobná vystoupení komorního charakteru. Celý program sestavilo Mìstské kulturní støedisko spolu s Anenskými slatinnými
láznìmi, a. s. Folklorní festival byl poøádán Mìstem a Sdruením èlenù a pøátel souboru Hoøeòák ve spolupráci s dalími subjekty. Tihle vichni se také podíleli na financování akcí a na jejich technickém zajitìní. Tøiatøicátý roèník Mezinárodního folklorního festivalu Písní a tancù Pod Zvièinou celý letní maratón odstartoval. Poèasí vylo, a pøijel kadý, kdo pøijet mìl. Akce má øadu pøíznivcù, a tak nebylo o diváky nouze. V naem kraji je velmi populární skupina Komunální odpad, která vystupovala 5.7. a odpíchla tak ètyødenní volno se státním svátkem. Typické èervené plakáty letos nikoho kupodivu nevyprovokovaly k vyvezení elezného rotu pøed dùm, ani k vykulení popelnic k silnici, zato koncert navodil bezvadnou atmosféru. Poosmé patøil poslední èervencový víkend Country festivalu, ke kterému snad u pøirostl název Pod Hù-
rou. Muzika skvìlá a rekordní poèet návtìvníkù. Snad jen prodleva pøed skupinou AG Flek trochu pøibrzdila rozjetý festivalový vlak. Podìkovat je tøeba klubu automobilových veteránù z Jièína, který svými vozy zpestøil odpoledne. Vìøme, e pøítí rok pøijedou zase a v hojnìjím poètu. Nostalgickou vzpomínkou na zalou slávu letní restaurace baantnice je akce Baantnice jetì ije. Park má neopakovatelnou atmosféru, ke které zpìvák Petr Spálený øekl: Co jsem tady v sedmdesátých letech zpíval si nepamatuji, ale ty stromy, ty si pamatuji, to je nádhera. Zpíval nádhernì. Diskutuje se, zda v tradici koncertù pokraèovat, ale mnoství návtìvníkù, které i pøes nejisté poèasí pøilo, jasnì ukazuje, e ano. Skupina Buty mìla být velkou teèkou za letní sezónou. Poèasí ideální, kapela skvìlá, divákù málo. Velké oèekávání se bohuel nenaplnilo. Co více dodat. Pøítì pozvat zøejmì nìkoho jiného. Samostatnou kapitolou léta jsou nedìlní odpolední koncerty v Baantnici. Podle dochovaných zpráv se zde hraje od roku 1904 a to u je nìjaká tradice. Koncerty navtìvuje velké mnoství posluchaèù nejen z Bìlohradu, ale pøijídìjí i ze irokého okolí. Dalí hezké koncerty probìhly v Anenských slatinných lázních a mìly vysokou úroveò. Nakonec je tøeba podìkovat vem, kteøí s programem pomáhali i tìm, co na koncerty pøili a zaplatili vstupné. Nebo pøelezením plotu nebo podvedením pokladních akci nikdo nepodpoøí. Kdo nepøiel letos, tøeba bude mít pøítí rok monost to napravit.
V tìchto dnech Mìsto Láznì Bìlohrad vydalo nové propagaèní a informaèní materiály. Prùvodce mìstem a historií autora Zdenìka Prchala. Brourku Vítejte v Lázních Bìlohradì Mileny Èerné, která je pozvánkou do mìsta pro pøíleitostné návtìvníky. Pro turisty, kteøí chtìjí poznat okolí, vyel prùvodce Lubomíra Hoky Putování Raisovým krajem. Celou kolekci, která je provedena v secesním duchu, doplòuje sada pohlednic a døíve vydané letáky, Mapa mìsta, Vycházky do okolí, Cyklistické výlety do okolí a Prùvodce mìstem. Tyto materiály je moné získat v trafikách, informaèním centru nebo v Památníku K. V. Raise.
V minulých èíslech Bìlohradských listù jsme se zabývali slavnými bìlohradskými sbormistry, kteøí dosáhli významných úspìchù doma i za hranicemi naí vlasti. Je jich docela pìkná øádka. Mezi nì patøí i ná slavný rodák, pro nìj ale byla sbormistrovská èinnost okrajovou záleitostí a východiskem z nouze. Jeho hvìzda záøila na vyích umìleckých postech. Mìl ve svém ivotì období, kdy stál v èele Èeské filharmonie, slávu získal, kdy mu Zdenìk Fibich a Karel Kovaøovic pøijali jeho opery Vij a Hjördis k provozování v Národním divadle, velkou popularitu mu pøinesla jeho opereta Pan profesor v pekle. Výèet vech jeho skladeb by byl víc ne úctyhodný. Pøesto se v jeho ivotì støídala období slávy s obdobími nezdaru a strádání. V takových dobách se, zejména v cizinì, ivil jako sbormistr. O jeho ivotì a díle jsme ji v Bìlohradských listech nìkolikrát psali. V tom dnením medailonku si chceme vimnout jeho èinnosti sbormistrovské. Touto významnou osobností byl slavný bìlohradský rodák
12. záøí 1912 postihla Karla Moora velká katastrofa. Vyhoøela jeho vila a v ní shoøelo vecko, co ke své profesi potøeboval - nový klavír, divadelní garderoby, divadelní archiv, partitura skoro hotové opery a dalí partitury. V tomto netìstí mu podal pomocnou ruku jeho bývalý profesor Karel Stecker: V Dalmacii je uprázdnìné místo sbormistra chorvatského zpìváckého spolku Zoraniè v Zadaru. Je dobøe placené a pro Vás by bylo teï lékem, protoe byste mìl zamìstnání a k tomu slunce i moøe. Aby zachránil holé ivobytí Moor pøijal a v Dalmacii jej pøivítali s otevøenou náruèí. V Zadaru jej vak potkaly dalí problémy a komplikace vèetnì rozchodu se svou první enou Karlou a tak se po krátké dobì sbormistrovství v Zoranièi vzdal. V bøeznu 1913 mu profesor Tittelbach nabídl místo sbormistra Zpìváckého spolku panìlských idù v Bìlehradì. Sbor mìl dohromady asi 80 èlenù a èlenek vìtinou krásných hlasù. Moor s tímto sborem nastudoval øadu oper. Bohuel vak vypukla první svìtová válka a to zmaøilo jeho
plány a nadìje. Následovaly tìké váleèné útrapy, bída, ivoøení, tyfus. Zdálo se, e se celé Srbsko stane pustým høbitovem. Dostává se a k øecko-bulharským hranicím na srbské gymnazium do tipu. Pro tìké národnostní nesváry, rozpoutané mezi Srby, Makedonci, Bulhary a Turky tip opoutí a odjídí do Skopje, kde ho zastihla divoká bitva mezi Srby a Turky. Tìce onemocnìl, poté se vrací domù, do Èech. Dlouho se léèí v sanatoriu, potom pøijímá místo kapelníka v Rakousku v Braunau na Inu. Intriky a pomìry jej enou zpátky domù, pøijímá místo v Moravské Ostravì, ale ani tam se dlouho nezdrí. Váleèné pomìry a neklid jej znovu enou na jih, do Lublanì. Kdy byl vyzván, aby si do Lublanì pøevezl rodinu, nastává v èeských zemích 28. øíjna pøevrat a po prohláení samostatné Republiky èeskoslovenské je mu zabránìno opustit zemi. Vìnuje se operetní èinnosti, pøedstavení vak mají malou návtìvnost, opìt se dostavuje bída a hlad. V dobì VII. vesokolského sletu mu Nicola Videk z Dalmacie nabízí místo sbormistra v Sinje. Pøijímá, a 16. èervence 1920 tam odjídí a uzavírá s øeditelstvím smlouvu. Sinjský Sokol mìl smíený pìvecký sbor, svou hudbu a dorost. Moor je vak brzy zoufalý z nedisciplinovanosti hudebníkù, neúèasti na zkoukách a malého zájmu publika. Zdálo se mu, e lepí podmínky najde ve zpìváckém spolku Zvonimir ve Splitu. Na doporuèení èeského konzula tam pøijímá místo sbormistra. I tady se vak setkává s liknavostí a nedocházením do zkouek. K plánovanému koncertu nedochází a Moor, finanènì zdecimovaný a psychicky zdeptán, dostává výpovìï. Krátce se vìnuje tamburaskému sboru v Suèurci, leè nebyla to práce, která by uivila jeho i rodinu.
Z nouze mu pomohl pøítel Lukiniè, který mu sehnal místo sbormistra chorvatského zpìváckého spolku Trebeviè v Sarajevu. Tak jako na pøedelých tacích i zde Moor neøídí jenom sbor, ale také pilnì komponuje. Bohuel se u Moora zaèínají projevovat pøíznaky duevní únavy a skleslosti. Nepøilo to náhle. Ji døíve se jej zmocòovala umdlenost, nechu, stesk a bolest. Obrovské strádání, bída, hlad, nemoce, existenèní nejistota - to ve se zapsalo na jeho zdraví a jeho chorobu to podpoøilo. Moor konèí v cizinì svou dlouholetou sbormistrovskou epizodu a 23. øíjna 1922 se vrací zpìt do vlasti. Zesnul po delí nemoci, dne 30. bøezna 1945, ve vìku 72 let. Zdenìk Prchal