VERNISÁŽ. Autor: Jiří Sehnal

Foto: Ladislav Stuchlík, Pavel Janák, Silvie Pierce, Chucky, Pavel Lami

Bělohradské listy

Autor: Jiří Sehnal

3

VERNISÁŽ 2

OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ

3

FEJETON (JIŘÍ SEHNAL)

4

ZEPTALI JSME SE ZA VÁS

5

STAROSTA ODPOVÍDÁ, MÚ INFORMUJE

6

ZEMŘEL BĚLOHRADSKÝ RIKITAN (JAROSLAV KUGLER, SVATOPLUK HRNČÍŘ)

7

SOBOTNÍ NÁKUP V BĚLOHRADĚ (MILENA ČERNÁ)

8

LUDMILA MACHYTKOVÁ (KRISTINA FINKOVÁ)

9

Z LÉKÁRNICKÉHO HUMORU (MARIE HRNČÍŘOVÁ)

10-11

KRONIKÁŘKA (SVATOPLUK HRNČÍŘ)

12-13

BĚLOHRADSKÉ HÁJENKY - UHLÍŘSKÁ HÁJENKA (EDUARD ČELIŠ, GUSTAV PLECHÁČ)

14-15

NA ROZLOUČENOU S P. SZUMILASEM (ANTONIE VANIŠOVÁ)

16-17

MŮJ KAMARÁD FORTÍK (MILOŠ PODZIMEK)

18-19

UDÁLOSTI - ZAJÍMAVOSTI

20

SK MILETÍN - TJ LÁZNĚ BĚLOHRAD 0:0 (EDUARD ČELIŠ)

21

RAVO BIKE MARATON, TERENNÍ TRIATLON (PAVEL ŠUBR)

22

KULTURA

23

MALÁ GALERIE BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ KAREL MOOR (ZDENĚK PRCHAL) FOTOGRAFIE NA OBÁLCE

STR. 1 - VÁCLAV LEJDAR: BRANKÁŘ (VÍTĚZNÝ SNÍMEK FOTOGRAFICKÉ SOUTĚŽE) STR. 24 PAVEL ŠUBR: NOVOZÉLANĎAN PEARSON POD BRTEVSKOU PALÍRNOU (VIZ STR. 21) DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 23. 11. 2007 Bìlohradské listy

Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (šéfredaktor), Eduard Èeliš, Hana Friedrichová, Svatopluk Hrnèíø, Josef Špùr, Ing. Pavel Šubr, Mgr. Antonie Vanišová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail: [email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.

Vernisáž je slovo francouzského původu a znamená slavnostní zahájení výstavy neboli její otevření s pozvanými hosty. Hosté bývají oblečeni slavnostně, autor se tváří důležitě a povznešeně, mluví se v superlativech, podávají se obložené chlebíčky, zobají jednohubky, v našem regionu nechybí preclíky. Popíjí se víno bílé, červené a šumivé, vedou se řeči zasvěcené, nebo umění „rozumí“ každý, všichni se snaží mluvit spisovně a ze stolu s občerstvením urvat co se dá. Je to pitoreskní přehlídka snobství a přetvářky, ale též častých faux pas neboli trapasů. Výjimečně zazní i slovo upřímné, od srdce, ale takových momentů bývá jako šafránu. Když jsem měl výstavu v Sobotce, den předtím jsem vyudil tři kila prorostlého vepřového, takže to ve výstavní síni Šolcova statku vonělo jako o posvícení. Byla to moje první výstava, vznášel jsem se metr nad zemí, na sobě jsem měl černé sako, u krku temněmodrou vázanku, na nohách vyleštěné polobotky. Když pak vernisáž skončila, přistoupil jsem k malíři Komárkovi, vypnul jsem hru a zeptal se ho: „Co vás, Mistře, na mé výstavě nejvíce oslovilo?“ Mistr si povytáhl kšandy a olízl se: „To uzený...!“ Měl pravdu. O několik let později jsem se zúčastnil vernisáže mezinárodní výstavy, kterou uspořádalo francouzské velvyslanectví v Praze a na které měl každý evropský stát své zastoupení. Tehdejší Československo jsem s několika pražskými výtvarníky zastupoval i já. Byla to výstava jaksepatří; švédský stůl se prohýbal pod lahůdkami, které jsem viděl poprvé v životě, stejně jako většinu významných osobností kulturního světa. A tak jsem využil příležitosti a dal se do řeči s dámou, kterou jsem dobře znal. Sice jen ze stříbrného plátna, ale to už samo o sobě bylo záminkou k „zasvěcenému“ dialogu. Když jsem ji po chvíli už potřetí oslovil „paní Brejchová“, zatvářila se dáma útrpně, naklonila se ke mně a špitla mi do ucha: „Promiňte, pane, ale já jsem Gabriela Vránová...“ Šampaňské mi zaskočilo v krku a nenápadně jsem zmizel a splynul s davem. Do konce vernisáže jsem už raději mlčel jako partyzán. Když jsem se pak pozdě v noci, s žaludkem plným kaviáru, ústřic a krabů, vrátil domů a vylíčil své zážitky ženě, usmála se: „Měl jsi sedět doma, burane z Dolní Nový Vsi...!“ Měla pravdu. Krom vzpomínek a gurmánských zážitků mi z výstavy zůstal jen jakýsi diplom na ručním papíru, kterému jsem vůbec nerozuměl, nebo byl napsán francouzsky. Dalších vernisáží, některých i v zámoří, jsem se už fyzicky nezúčastnil, neb ač mě totalitní režim jako výtvarníka nechával žít, za hranice naší socialistické vlasti mě nepustil. Jsem mu za to vděčný, protože mě ušetřil mnoha trablí a trapasů. Výstavy, které uspořádalo město, ve kterém žiji, jsem měl toliko dvě; je to vcelku pochopitelné. Kdosi jednou řekl: „In Patria natus non est propheta vocatus.“ Řekl to před mnoha lety a v překladu to znamená, že doma žádný prorok velké pocty nesklízí... Měl pravdu. Nedílnou součástí každé vernisáže je tzv. „úvodní slovo“, ve kterém „povolaný“ seznámí návštěvníky s podstatou autorovy tvorby, a to často akademickou formou, takže nikdo nepochopí, o co že vlastně autorovi jde. Většinou to nepochopí ani sám autor. Jsou však výjimky, jež potvrzují pravidlo. Moji výstavu v Okresní galerii v Jičíně zahajovala paní Marie Kubátová, známá to lékárnice a spisovatelka. Pevným, přesto sametovým hlasem hovořila o vlastenectví (tehdá se ještě našlo pár jedinců, kteří věděli, co to slovo znamená), a svůj krátký projev ukončila parafrází národního pořekadla o nouzi, která byla učitelkou houslového virtuosa Dalibora: „Bu vychováme v současné době armádu silných tvůrčích jedinců, nebo nám vezmou housle jako balastní krám!“ Měla pravdu. Na této vernisáži k žádnému faux pas nedošlo, ale pokud si vzpomínám, mělo její moudré úvodní slovo větší ohlas nežli celá moje výstava. Protože slovo, jemuž rozumí každý, má velkou moc. Proto jsem také začal psát. A své „housle“ si bedlivě střežím...

4

Autor: Pavel Šubr, foto: Pavel Janák

Bělohradské listy

Už nìkolik mìsícù se v denním tisku èi na vývìskách mìsta setkáváme s inzeráty bìlohradských firem Alucon s.r.o. a Deprag CZ a.s., které shánìjí zamìstnance rùzných profesí. Zeptali jsme se proto øeditelù obou firem ing. Stanislavy Novotné (Alucon) a ing. Jiøího Kotyšky (Deprag CZ) na podrobnosti. Kolik zamìstnancù a jakých profesí potøebujete?

Ing. Novotná: Díky rozšíøení výroby o linky na montហvenkovních sušákù na prádlo vytvoøila naše firma nové pracovní pøíležitosti jak ve výrobních tak i nevýrobních úsecích. Hledáme zamìstnance pro montážní práce na výrobní linky, pracovníky do oddìlení logistiky, finanèního oddìlení, technického úseku. Dùležité jsou znalosti a zkušenosti z jednotlivých oborù, znalost angliètiny a event. nìmèiny, práce na PC. Ing. Kotyška: Poptáváme zejména vysoce kvalifikované seøizovaèe CNC obrábìcích center a nástrojaøe. Nábor nových zamìstnancù v tìchto oborech není v souèasnosti vzhledem k objemu zakázek omezen. Myslíte si, že je možné získat nové zamìstnance v Lázních Bìlohradì a okolí?

N: Získat nové pracovníky v Lázních Bìlohradì a okolí je urèitì možné, ale není to jednoduché. Na poèet obyvatel je zde pomìrnì hodnì pracovních pøíležitostí a dostupnost naší firmy veøejnou dopravou není z okolních obcí nejlepší. Zaèali jsme proto zajišovat vlastní závodní dopravu, která umožní i obèanùm z okolí jednodušší dopravu do a ze zamìstnání. K: Ano, ale pouze investicí do uèòovského školství, což naše firma dìlá. Spolupracujeme úzce zejména se SOU v Lázních Bìlohradì, se kterým jsme založili od 1. 9. 2006 nový uèební obor obrábìè kovù se zamìøením na obsluhu moderních CNC center. Výchova vlastních pracovníkù je naprosto nezbytná pro dynamický rozvoj naší firmy! Uèòùm poskytujeme stipendium ve výši 500 - 1 000 Kè mìsíènì, docházejí k nám do firmy na placenou produktivní práci a po ukonèení studia mají jistotu získání pracovního místa u nás ve firmì. V letošním roce nastoupilo do pracovního pomìru 6 vyuèencù - stipendistù. Jaké máte zkušenosti se zahranièními zamìstnanci?

N: Máme bohužel velmi špatné zkušenosti se zahranièními zamìstnanci a pracovními agenturami, které jejich èinnost pro naši firmu zprostøedkovávaly. Mìli jsem velké problémy s jejich pracovní morálkou, s dodržováním pravidel bezpeènosti práce i s jejich produktivitou. K: Preferujeme zamìstnávání obèanù z Lázní Bìlohradu a okolí. Hodnì obèanù i zamìstnancù vaší firmy se domnívá, že ve vaší firmì jsou pøíliš nízké mzdy. Co si o tom myslíte a mùžete nám prozradit výši prùmìrné mzdy ve firmì?

N: Mzda je u nás složena z hodinové sazby nebo mìsíèní mzdy, úkolové odmìny a osobního ohodnocení. Úkolová složka mzdy a osobní ohodnocení jsou složky mzdy, které má každý zamìstnanec možnost pøímo ovlivnit kvalitou své práce. Prùmìrná mzda se pohybuje kolem 75% prùmìrné hrubé mìsíèní mzdy v ÈR, v závislosti na kvalitì pracovníka a dosahovaných výsledcích.

K: Záleží na schopnostech jednotlivce a dùležitosti pozice. Napøíklad schopný seøizovaè CNC strojù si mìsíènì vydìlá více než 20 tisíc Kè hrubého. Prùmìrná mzda ve firmì je vyšší než 18 000 Kè mìsíènì + pøíspìvek na závodní stravování + penzijní a životní pojištìní + týden dovolené navíc. U THP je prùmìrná mzda mírnì nad 20 000 Kè mìsíènì. V obslužných procesech (napøíklad sklad) takové pøíjmy nejsou, ale každý má možnost se rekvalifikovat do preferovaných profesí. I naše spoleènost se musí øídit situací na trhu práce. Jsem potìšen, že se nám daøí získávat nové mladé dynamické pracovníky - absolventy VŠ, støedních prùmyslových škol a absolventy z uèòovských støedisek. Jak se zmìnil napø. za posledních 5 let poèet zamìstnancù vaší firmy?

N: Vývoj poètu našich zamìstnancù byl a je pøímo závislý na výrobním programu naší firmy. Ten prošel v minulých pìti letech velkými zmìnami zpùsobenými i zmìnou vlastníka naší spoleènosti. Od roku 2002 do souèasné doby se stav našich zamìstnancù pohyboval v rozpìtí 120 - 210, aktuální stav je 156 zamìstnancù. K: Máme stabilnì cca 200 zamìstnancù s tendencí rùstu v oblasti vysoce kvalifikované práce. Majitelem vaší firmy je nìmecká spoleènost, jaké výhody vám to pøináší?

N: Výhodou je zázemí silného nadnárodního koncernu, možnost výmìny zkušeností s èeskými ale i zahranièními sesterskými spoleènostmi. K: Stabilitu firmy, dostatek zakázek, dlouhodobou perspektivu, nejnovìjší technologie, ale mimo jiné také zodpovìdnost za vývoj, výrobu a prodej ruèního pneumatického náøadí ve skupinì DEPRAG celosvìtovì. Firma DEPRAG CZ a.s. je moderní dynamická strojírenská firma s velkým potenciálem dalšího rùstu. Pøipravujete nové investice ve firmì, pøípadnì jak vidíte další rozvoj firmy?

N: V minulých dvou letech naše firma investovala do výstavby nových výrobních prostor více než 75 milionù Kè, do nákupu technologie dalších cca 30 milionù Kè. V krátkodobém horizontu plánujeme investice menšího rozsahu, pøevážnì do technologie a dùležitým cílem je naplnìní všech novì vytvoøených výrobních kapacit. K: Firma neustále investuje pøedevším do nejmodernìjších CNC strojù, speciálních mìøících pøístrojù a softwaru. V loòském roce jsme napøíklad poøídili 3D mìøící pøístroj z Velké Británie za více než 2 mil. Kè, v tomto roce výkonovou zkušebnu pneumatického náøadí ze Švýcarska za 1,2 mil. Kè a neustále modernizujeme strojový park pøedevším od výrobcù HAAS (USA) a EMCO (Rakousko). V prvním pololetí jsme úspìšnì dokonèili program INOVACE podporovaný z EU a tento projekt byl dáván jako vzor agenturou CZECH INVEST. Budeme rozpracovávat další projekty s podporou EU.

Autor: Pavel Šubr, foto: autor

Bělohradské listy

Starosta

odpovídá Jaká je v našem mìstì nezamìstnanost ve srovnání s okolními mìsty?

Poslední údaje o nezamìstnanosti mám za èerven 2007. V Èeské republice èinila 6,3 %, v okrese Jièín 5,5 %, v Lázních Bìlohradì 3,9 %. V okolních mìstech a obcích je nepatrnì vyšší než v Bìlohradì, v Jièínì èiní 4,8 %, v Hoøicích 5,2 %, v Nové Pace 5,6 %, ve Staré Pace 7,6 %, v Sobotce 4,5 %, v Libáni 4,4 %, v Kopidlnì 5,5 %, v Miletínì 5,9 %, na Pecce 4,4 %, v Ostromìøi 10,1 %. Celkovì došlo k výraznému poklesu nezamìstnanosti, napø. v Bìlohradì èinila v lednu 5,2 %, v Kopidlnì byla dlouhodobì výraznì pøes 10 %. Proè není stále otevøen sbìrný dvùr? Slibovali jste, že letos na jaøe bude už v provozu!

Záležitost sbìrného dvora je pomìrnì komplikovaná. Pozemek a budovy patøily státnímu podniku Sbìrné suroviny, který byl na zaèátku devadesátých let zlikvidován. Bohužel na mìsto Láznì Bìlohrad byly pøevedeny jen budovy a pozemek omylem zùstal neexistujícímu státnímu podniku Sbìrné suroviny. Zastupitelstvo o vybudování sbìrného dvora již delší dobu uvažovalo, a proto jsme v roce 2005 požádali KÚ o dotaci na jeho výstavbu. Dotaci jsme skuteènì obdrželi a bìhem podzimu 2006 a jara 2007 sbìrný dvùr vybudovali. Pozemek mezitím pøešel do vlastnictví Úøadu pro zastupování státu ve vìcech majetkových, s nímž jsme sepsali smlouvu o pronájmu (a zároveò projevili zájem o odkoupení pozemku), v níž bylo uvedeno, že další pronájem je možný pouze se souhlasem ÚPZSVVM. Pøi osobním jednání na této instituci jsme vysvìtlili, že sbìrný dvùr chceme dále pronajmout firmì, která ho bude provozovat, což nám bylo pøislíbeno. Z výbìrového øízení vyšla

vítìznì firma RUND. Bohužel další pronájem sbìrného dvora firmì RUND byl Úøadem pro zastupování státu ve vìcech majetkových zamítnut. Nyní proto èekáme na odkoupení pozemku, které by se mìlo uskuteènit na pøelomu záøí a øíjna 2007. K provozování sbìrného dvora je navíc nutné posouzení vlivu na životní prostøedí (EIA), které se mohlo zpracovat až po stavebním dokonèení sbìrného dvora a nyní je k vyjádøení na krajském úøadì. Vìøím, že se všechny administrativní pøekážky podaøí brzy odstranit a sbìrný dvùr zaène fungovat. Když vidím každé pondìlí dopoledne strašný nepoøádek kolem kontejnerù na komunální odpad, tak si pøeji, aby to bylo co nejdøíve. Nemùžete nìco udìlat s auty, která vìènì parkují na chodníku na zaèátku Komenského ulice? Po chodníku není možné projet s koèárkem a dìti pøi cestì do školy musí auta obcházet po silnici.

S majitelem aut jsme o tomto problému jednali, slíbil, že na chodníku v Komenského ulici parkovat nebude. Problém s ním øešili i policisté z obvodního oddìlení Policie ÈR v Nové Pace. Mìsto Láznì Bìlohrad má uzavøenou smlouvu o spolupráci s Mìstskou policií v Nové Pace, její pøíslušníci se zamìøují právì i na parkování na chodnících. Na problém nevhodného parkování v Komenského ulici je opìt upozorním. Osobnì mì podobné nevhodné parkování velice zlobí, obzvl᚝ když je to na chodníku blízko školy a ohrožuje tak bezpeènost dìtí. Neuvažujete o dotisku brožury o bombardéru B - 17, který se v roce 1945 zøítil u Høídelce?

Dotisk brožury, o kterou byl a je velký zájem, jsme provedli už v èervnu a je možné ji získat napø. v Památníku Karla Václava Raise. Stálá výstava k této historické události je umístìna v pìchotním srubu T - S 5 „U køížku“ u Hronova. Návštìvu mohu doporuèit, urèitì potìší pana Miloše Podzimka, který je autorem brožury, ale i èlovìkem, který spoleènì s pøá-

5

teli opravuje výše uvedený pìchotní srub. Podrobnosti se doètete na jiném místì tohoto vydání Bìlohradských listù.

Zastupitelstvo města

e

j u m r o f in

Zastupitelé se na dalším veøejném zasedání sešli ve støedu 29. srpna v konferenèním sále hotelu Anna Marie Anenských slatinných lázní. Po obvyklých bodech jednání (volbì návrhové komise a ovìøovatelù zápisu, kontrole usnesení z posledního jednání zastupitelstva a zprávì z jednání rady mìsta) zastupitelé projednali záležitosti v oblasti nákupu a prodeje nemovitostí a schválili pravidla pro pøidìlování pøíspìvkù spolkùm, sdružením a zájmovým skupinám, která zaènou platit od 1. ledna 2008. Poté bylo schváleno zadání zmìny è. 2 územního plánu mìsta a uloženo starostovi zajistit zpracování konceptu zmìny è. 2 ÚP. Zastupitelé se dále zabývali rekonstrukcí zámku na kulturní a vzdìlávací centrum. Vzhledem k tomu, že náklady na kompletní rekonstrukci jsou odhadnuty na více než 200 milionù Kè a dotace z fondù EU mùže èinit maximálnì 80 % (u ubytovací èásti pouze 40 %), což je nad možnosti rozpoètu mìsta, zastupitelé rozhodli o ukonèení smlouvy o pøípravì dokumentace k podání žádosti na získání dotace s firmou Dabona k 31.8.2007 dohodou a povìøili starostu a zastupitele p. Dlaba jednáním s Anenskými slatinnými láznìmi pøípadnì dalšími zájemci o možnosti prodeje èi dlouhodobého pronájmu budovy zámku. Zároveò uložili starostovi jednat o získání dotace z fondù EU na rekonstrukci komunikací (Nádražní, Zámecká, Na Zátiší, Macharova, Nerudova alej, …) a budovy Památníku K. V. Raise. V dalším bodu jednání byla schválena obecnì závazná vyhláška mìsta týkající se komunálního odpadu, kde dochází ke zvýšení poplatku na 500,- Kè roènì. Souèasnì byla vysvìtlena záležitost sbìrného dvora a zastupitelé schválili uskuteènit na podzim sbìrný den na objemný odpad v areálu sbìrného dvora. Zastupitelé schválili také vstup mìsta do obèanského sdružení MAS brána do Èeského ráje, uzavøení smlouvy s firmou Direkta group na zpracování dokumentace k podání žádosti o získání dotace na výstavbu kanalizace a vodovodu v Brtvi a pøijali informaci o vývoji situace kolem navrhovaného slouèení SOU se SZŠ a VOŠ Hoøice. Poté se diskutovalo o problematice volnì pobíhajících psù, vagabundù obtìžujících obèany u veøejných WC, o opravì chodníku ve Flumových sadech a o údržbì zelených pruhù mezi chodníky a komunikacemi. Na závìr zastupitelé vyslovili podìkování všem, kteøí se podíleli na pøípravì nových propagaèních materiálù mìsta - Dr. Èerné, Dr. Havlové, Mgr. Košálové a pánùm Prchalovi a Hoškovi.

6

Autor: Jaroslav Kugler, Svatopluk Hrnčíř, foto: archiv

Bělohradské listy

Pøed ètyømi roky se na bìlohradském plácku Pod Hùrou uskuteènilo setkání se skautským vedoucím Slávkem Medlíkem, který témìø šedesát let žil v Anglii (BL o této události psaly v èísle 1/2004). Letos mìl k nám opìt pøijet, ale nedošlo k tomu. Zaskoèila ho mozková pøíhoda a Slávek 1. èervence zemøel, což nás velice zarmoutilo. Pøipomeòme si nìkolik dat z jeho života. Narodil se 13. èervna 1928 v Lánech u babièky, zatímco jeho otec sloužil jako pøíslušník finanèní stráže na Slovensku. Znovu do Lánù a pak do Bìlohradu Medlíkovi pøišli po okupaci a vzniku Slovenského štátu. Slávek studoval na novopackém gymnáziu a v kvìtnu roku 1945 stál u zrodu Junáka v Lázních Bìlohradì. Byl vedoucím chlapeckého oddílu a právem získal foglarovskou pøezdívku Rikitan. Se svým oddílem se rozlouèil posledního èervence 1947 na táboøe Triglav u Kytlice. Louèení bylo teskné, ale nutné. Po prázdninách ho èekala studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ta však ve své vlasti nedokonèil. V roce 1948 emigroval do Velké Británie, kde po studiích získal profesuru a jako odborník na cestovní ruch pøednášel na vysokých školách v mnoha zemích svìta. Se svou paní Lindou, anglickou výtvarnicí, mìl tøi dcery a s nimi i vnouèaty po Listopadu svoji vlast, na kterou nezapomnìl, èasto navštìvoval. Rikitane, na tìch nìkolik pováleèných let prožitých s tebou na výpravách, na táborech a v klubovnì u Pardoubku starší bìlohradští skauti nikdy nezapomenou! Protože jsem poznal trýzeò žíznì, vyhloubil jsem studánku, aby i druzí mìli kde pít… E. T. Seton

Kdo sám nehoøí touhou a nadšením, nemùže zapalovat plamínky v duších druhých… To, co nám dnes velice chybí, mìl v srdci vùdce bìlohradských skautù Slávek Medlík - Rikitan. Bylo to v období tìsnì po skonèení války (1945 -49), v období sice krátkém, ale pøesto v duších, které tehdy byly dìtské, hoøí plamen jeho srdce a ideálù dodnes. Rikitan byl velkým vzorem a autoritou. Zaèátkem letošního èervence odešel v sedmdesáti devíti letech do skautského nebe. Vzorem pro mnohé však zùstane dál a z obláèku se bude dívat, jak dobøe si bìlohradští skauti vedou na „plácku“ i na táborech a bude z nich mít radost. Rikitane, dík! Dana Kyselová

Autorka: Milena Černá, foto: autorka

Bělohradské listy

„Nejdøív mi øeknìte, co chcete dìlat, a já vám potom øeknu, jaké šroubeèky si máte koupit.“ (p. Karel)

„Mùžete si tu nechat nákup, a se s ním nevláèíte kolem celého námìstí!“ (pí Ponikelská)

7

„Á, paní Èerná, ta urèitì zas chystá nìjakou knížku.“ (Papír)

„Já pøeju Bìlohraïanùm hodnì zdraví a dobrou chu!“ (Jednota)

„Každý si øezané kytky pøedstavuje jinak, ráda vyhovím.“ (Radka)

Každou sobotu ráno zaèínám okruh po bìlohradském námìstí v jeho severovýchodním konci. První je pan Materna, u kterého koupím baterie a žárovky. Pak pan Karel, u kterého se tìším na pøátelsky jedovaté poznámky. Jeho paní straní ženám, on Slávii a mužùm. V øeznictví je pùvabná èervenobíle puntíèkovaná zástìra zárukou dobré kvality. V papírnictví doplním ubrousky a všelijaké roztomilé drobnosti, které se hodí na dárky. Samoobsluha se vyznaèuje veselou náladou. Ráda tam nakupuji. V galanterii se zdržím krátce, sama toho moc nenašiju. U sleèny

(pardon, paní) Radky se poohlédnu po kvìtinách pro radost - druhým, nìkdy i sobì. S paní magistrou rozprávíme o lécích a notujeme si. Pøejdu køižovatku a v drogerii proberu sortiment. Na druhé stranì ulice se na mne mezi nápoji a sušenkami usmívá paní Nguyeˆn Thi Hoa. Smutnì se ohlédnu po zrušeném knihkupectví. Otáèím na západní stranu námìstí a nevynechám zeleninu, cukrárnu a návštìvu u galeristy. Zakoupením sobotních novin ve stánku Dùvìra obchùzka konèí, víc už nepoberu.** Omlouvám se všem, na které se nedostalo, ale na stránku se vejde jen deset fotografií.

„Ano, Paralen, ten je nejlepší, a což takhle voòavý balzám na nohy?“ (pí magistra)

„Nejlepší tržba je v nedìli odpoledne, to pøijedou návštìvy do Lázní a já už se na nì tìším.“ (Kvìtiny na mostì)

„Poradíme v každé situaci.“(drogerie)

„Prší… lázeòák má hlad, lázeòák má žízeò, ale sem nedojde.“ (Zvièinské lahùdky)

„Už jsem se lek, že vám ty broskve nechutnaly.“(Zelenina)

8

Autorka: Kristina Finková, foto: archiv L. Machytkové

Bělohradské listy

Možná jste již nìkdy v Bìlohradì potkali tuto milou, usmìvavou paní a urèitì by vìtšinu z vás ani nenapadlo, že za touto nenápadnou tváøí se skrývá tak významná osobnost. Ludmila Machytková byla ve 3. roèníku na JAMU v Brnì, když jí bylo nabídnuto angažmá v olomoucké operetì. Studium na JAMU, obor sólový zpìv, tak dokonèila dálkovì. V roce 1997 získala Cenu Thálie za ztvárnìní postavy Anny Elisy v operetì Paganini od Franze Lehára. Od roku 2002 je šéfkou opery a operety Moravského divadla v Olomouci. Ludmila Machytková tak trochu patøí k bìlohradským obyvatelùm. Vlastní totiž v nedaleké Brtvi chalupu, kde tráví vìtšinu svého volného èasu.

Kdy jste poprvé zavítala do Brtve? Tak to si pamatuji úplnì pøesnì. Bylo to v roce 1973. V tomto roce jsem se totiž vdávala a do Brtve jsme jeli s manželem na svatební cestu. Manželovi rodièe vlastnili v Brtvi chalupu, která se stala naším „penzionem“ bìhem svatební cesty a pozdìji naším druhým domovem. Do Brtve jsme tak o prázdninách zaèali jezdit pravidelnì, dokonce jsme zde døíve èasto trávili i Vánoce, které tu mìly své zvláštní kouzlo.

Která místa v bìlohradském okolí navštìvujete nejradìji?

Franc Lehár - Paganini - Role Anna Elisa 1997

Musím øíct, že blízké okolí znám velmi dobøe. Když byly dìti ještì malé, podnikali jsme èasto pìší výlety na Vøesník, Bukovinu. Na tato místa ráda chodím dodnes. Samozøejmì nesmím opomenout další malebný kout - Byšièka, odtud je nádherný výhled na celou bìlohradskou kotlinu.

Ale abychom se o Vás nebavili pouze ve spojitosti s Bìlohradem. Zajímalo by mì, jak jste se k opernímu zpìvu dostala? Máte v rodinì umìlecké koøeny?

Ne, ne. Mí rodièe sice pìknì zpívali, ale zpìv nebyla jejich profese. Zaèala jsem v pìti letech chodit do rytmiky, ale tento zájem mnì vydržel jen dva roky. Pozdìji jsem se k tancování vrátila až na støední škole. Zbláznila jsem se do spoleèenského tance a dokonce jsem tanèila i závodnì. Ale zpátky ke zpìvu. V šesti letech jsem zaèala navštìvovat dìtský pìvecký sbor. K tomu se od ètvrté tøídy pøidal i sólový zpìv na Lidové škole umìní. Když jsem se mìla rozhodnout, co dál budu studovat, poslala jsem si pøihlášku na JAMU, udìlala talentové zkoušky a oni mì vzali. Byla to sice sázka do loterie, ale vyšlo to.

Víme o Vás, že máte dva syny. Jde nìkterý z nich ve Vašich šlépìjích?

Oba dva synové mají hudební sluch a snažili se hrát na hudební nástroje (starší syn hraje na kytaru a uèil se hrát na trubku, mladší syn trápil housle), ale žádný se hudbou neživí. Musím se pøiznat, že jsem sama nechtìla, aby byli profesionální muzikanti. Vím totiž, jaká je to døina.

Øekla jste, že zpìv je veliká døina. Co Vaše profese všechno obnáší?

V každém pøípadì musíte mít hlasové pøedpoklady. Ty však tvoøí pouze jednu èást. Druhou, vìtší èást, pøedstavuje píle a pracovitost. Pro tuto profesi je také velmi dùležité nauèit se zvládat stresové situace.

V roce 1997 jste získala Cenu Thálie. Co pro Vás toto ocenìní znamená?

Musím øíct, že jsem do poslední chvíle vùbec nevìdìla, zda cenu získám. Nejvìtší radost jsem však nemìla z udílení ceny samotné, jak by si možná nìkdo myslel, ale z dopisù divákù, kteøí mì znali z jevištì a sledovali mùj vývoj od doby, co jsem do Olomouce pøišla. To bylo pro mì tou nejvìtší odmìnou.

Práce Vám jistì zabere mnoho èasu, ale pokud volný èas najdete, jak relaxujete?

Pro mì je tou nejvìtší relaxací pobyt v Brtvi na chalupì. Také ráda jezdím na kole a samozøejmì nesmím zapomenout na vnouèata, se kterými bohužel trávím míò èasu, než bych chtìla.

Zajímalo by mì, zda si najdete èas na divadlo jako divák a ne jako úèinkující.

Do divadla chodím poøád a nejen jako úèinkující. Snažím se toho vidìt co nejvíce, ale bo-

Franc Lehár - Paganini - Role Anna hužel je to èasovì nároènì. Mìla bych znát i inscenace jiných operních souborù. Elisa 1997

9

Bělohradské listy

Moravské divadlo zažilo na pøelomu února a bøezna velký úspìch. Mohla byste ètenáøùm pøiblížit, o co šlo?

Moravské divadlo Olomouc získalo na festivalu Opera 2007 hlavní cenu odborné poroty, tzv. Libušku za inscenaci opery G. Verdiho Attila. V divácké soutìži jsme obsadili druhé místo hned za inscenací ostravské opery a to s minimálním rozdílem. Vzhledem k tomu, že se festivalu zúèastnily všechny operní soubory, jsem na tuto cenu velmi pyšná.

Na které Vaše pøedstavení byste ráda ètenáøe pozvala?

V souèasné dobì úèinkuji v muzikálu Hello Dolly, ale ráda bych ètenáøe pozvala i na jiná pøedstavení olomoucké opery, a to na již zmiòovaného Attilu, nebo na spoleèný projekt opery a baletu - uvádíme Faurého Requiem a ve druhé èásti veèera Carmina Burana C. Orffa. Ale pokud mluvíme o pøedstaveních, tak mi dovolte, abych se se ètenáøi podìlila o jeden neuvìøitelný zážitek, který jsem zažila právì zde v Bìlohradì. Koupila jsem si totiž lístek na vlastní koncert. Pokud vím, to se nikomu zatím nepovedlo. Stalo se to v létì, kdy do místních lázní mìli pøijet sólisté z Hudebního divadla v Karlínì. Pøijel však pouze tenorista a klavírista, zpìvaèka chybìla. V divadle došlo ke zmìnì a ona musela hrát. Uskuteènìní koncertu tak bylo ohroženo. Vše ale vyøešila moje kamarádka (Ilona Houfková), se kterou jsem šla na koncert a která dostala „úžasný“ nápad. Na koncertì jsem mìla nahradit chybìjící zpìvaèku. Byla jsem tak postavena pøed hotovou vìc, nikdo neposlouchal mé oprávnìné protesty. Vzpomínám si, jak jsem se na toaletì pokoušela rozezpívat a vùbec mi to nešlo. S klavíristou jsem se domluvila, že zazpívám vstupní píseò Sylvy a to bude vše. Zaèala jsem zpívat a pak to nastalo. Operetní repertoár dùvìrnì znám, ale na rozdíl od opery operetu si upravují skoro všichni. Nejen textovì (u nìkterých duet znám dva i tøi texty), ale i hudebnì. Abych vyprávìní zkrátila. Odzpívala jsem celý koncert, v duetech mìl kolega ještì ètvrtý text, takže já zpívala o voze, on o koze. Ale v žádném pøípadì se to nerýmovalo. Bylo to nìco neskuteèného. Na závìr pan kulturní referent øekl divákùm pravdu, ale ti tomu nechtìli ani vìøit. Øíkali si, že to bylo pøedem domluvené, a uvìøili nám, až když jsem ukázala lístek, který jsem si na koncert koupila.

Co byste vzkázala ètenáøùm Bìlohradských listù? Víte, tím, že tady žijete, si ani neuvìdomujete, jak je Bìlohradsko krásným koutem naší republiky. Važte si tohoto prostøedí. Dìkuji za rozhovor.

Jedna magistra - ještì, jak se øíká, „s mokrým diplomem“ se ocitla v lékárnì v Tøebechovicích. Jednoho dne pøijde do lékárny starší pantáta a povídá: „Sleèinko, prosím jich, dají mnì semhle do lahvièky za korunu hadí sádlo. Vìdí, já to používám pro oèi, moc mnì to dìlá dobøe.“ Magistra vzala láhev a nalévala rybí tuk (hadí sádlo je totiž lidový název rybího tuku). Pøitom ji napadlo: Jak si ten èlovìk myslí, že to sádlo získáváme? Že hady stahujeme a vyškvaøujeme? Br! Nemìla bych mu vysvìtlit, co vlastnì kupuje? „Podívejte se, pane.“ øekla co nejmírnìji. „Ono to vlastnì není hadí sádlo, to se jen tak øíká. Je to rybí tuk, který…“ Jenomže pantáta její výklad pøerušil: „Ne, ne, já nic jiného nechci! Jestli hadí sádlo nemáte, tak to øeknìte a já si ho koupím v Hradci.“ „Vìøte mi, pane, je to rybí tuk…“ „Ne, ten nechci! Já mám hadí sádlo pøezkoumaný a nic jiného mi nepomùže!“ Magistra zanechala vysvìtlování a pantátovi podala lahvièku: „No, podívejte se, je to ono?“ Pantáta nejdøíve nedùvìøivì zkoumal obsah lahvièky proti svìtlu, pak èichal, a když si koneènì trochu nalil na dlaò a slízl ho, zaradoval se: „Jo, to je ono!“ Vytáhl korunu, položil ji na táru, lahvièku zazátkoval a opatrnì strèil do kapsy. Pøi odchodu se k magistøe ještì jednou obrátil a káravì jí øekl: „Tak abyste, sleèinko, vìdìla: Tohle je pravý hadí sádlo a nic jinýho. Já to pøece musím vìdìt, vždy ho užívám pøes dvacet let! Kdepak, mnì nikdo nic nenamluví!“ A vítìzoslavnì opustil lékárnu. Magistra si povzdechla: Inu, svìt chce být klamán, nech je tedy klamán! ***

Do lékárny vbìhlo rozesmáté dìvèe, a na otázku, co si pøeje, odpovìdìlo novým výbuchem smíchu: „Sleèno, nehnìvejte se, ale mne sem posílají - chichichi - já mám koupit - chichichi. Víte, ono se pánovi nìco sbírá, a tak mu poradili - chichichi…“ „Aha,“ dovtípila se magistra, „vy máte koupit káèablázen, viïte?“ Dívka užasla: „Vy to opravdu máte? Já jsem pro to nechtìla jít, že se mnì vysmìjete!“ Magistra váží záhadného káèablázna do sáèku a povídá: „Víte, na zásuvce je latinsky napsáno Farina ad cataplasma, ale lidé si to pøedìlali: Kata je èesky Káèa a plasma pøekroutili na blázna. Nu, a tak je v lékárnách káèablázen.“ ***

Do lékárny pøijde paní a opatrnì se rozhlíží. „Hledáte pana lékárníka?“ ptá se magistra. „Není tu.“ „Ne, nehledám ho. Naopak jsem ráda, že tu není. Já bych se vás, sleèno, moc ráda na nìco mezi ètyøma oèima zeptala. Víte, vám vìøím, vy mnì jistì øeknete pravdu, viïte, že mi ji øeknete?“ „Samozøejmì, ale co si pøejete vìdìt?“ „To je tak, sleèno. Já užívám aspirin a teï mi jedna paní tvrdila, že se dìlá ze švábù. A já teï ani za nic nemùžu prášek spolknout.“ Magistra se usmívá: „Ne, ze švábù se aspirin opravdu nevyrábí!“ „No, a z èeho se tedy dìlá?“ Magistra je v rozpacích. Jak vysvìtlit komplikovanou výrobu? Jde o samé neznámé pojmy. Èím zaèít? „Vidíte, vidíte, sleèno, váháte mi to øíct. Ono v tom nìco závadného pøece jen bude!“ „Ale ne, paní,“ brání se magistra a už chce vychrlit øadu chemických názvù, když jí hlavou proletí nápad: „Podívejte se, jak by aspirin mohl být ze švábù, vždy jsou èerní a aspirin je tak krásnì bílý! „Jé, máte pravdu, sleèno, že mì tohle nenapadlo. Úplnì jste mne uklidnila, dìkuji vám!“ Byl by ji takhle dokonale pøesvìdèil nejúžasnìjší výklad? Sotva. Napsala Marie Hrnèíøová v roce 1938.

Pro Jubilejní výstavu v roce 1935 zapùjèil Artuš Aichelburg, velkostatkáø z Neústupova u Votic, obraz bìlohradského zámku v podobì, kterou neznáme. Obraz neznámého malíøe vznikl pøed pøestavbou støechy, k níž došlo za Anny z Asseburgu (1883). Jejich potomek Artuš Aichelburg byl èeský vlastenec a sokol. Výstavu velice uvítal a k dopisu Marii Hrnèíøové poznamenal: „Olejomalbu mám po svém otci a ten jezdec na koni je mùj strýc.“

10

Autor: Svatopluk Hrnčíř

Bělohradské listy

Následující historka je zajímavá tím, že se udála témìø pøed sto lety a pøesto nebyla zapomenuta. „Podívejte, jaké dlouhé copy má to dìvèe,“ upozoròoval kdosi na novopackém nádraží a oslovený odpovìdìl: „Hm, to u nás v Bìlohradì je v lékárnì sleèna, která má copy ještì delší!“ Úsmìvné je, že ve skuteènosti šlo o jednu a tutéž dívku. Jmenovala se Marie Marklová, pocházela z Nové Paky a právì èekala na vlak do Bìlohradu, kde byla praktikantkou v lékárnì PhMr. Františka Èernocha staršího. Marie se narodila roku 1897, tedy právì pøed sto deseti lety. Její otec Bohuslav Markl byl fotografem v Nové Pace a matka Marie, rozená Zahradníková, pocházela z malého hospodáøství na blízkém Vlkovì. Když rodièe zjistili, že jejich prvorozená dcera má zájem o botaniku, usoudili, že by mohla být magistrou farmacie. Maøenka tedy studovala a získávala zkušenosti v lékárnách. V Lázních Bìlohradì, v rakouském Bad Aussee, v Praze, v Kromìøíži, v Tøebechovicích. Tam, protože se zajímala o historii, ji pøekvapilo, že místní rodák Jan Theobald Held, známý z Jiráskova F. L. Vìka, býval hostem na bìlohradském zámku. Rozhodla se, že zjistí, co ho pøivedlo do mìsteèka, které znala. Pøíležitost se naskytla, když se po pìti letech do Bìlohradu vrátila. Dùvodem návratu však nebyl buditel Held, ani lékárna U èeské koruny, ale Bohuslav Hrnèíø, kterého poznala pøi své první praxi v Bìlohradì. Bohuslav byl knihaø, pozdìji mìstský úøedník a knihovník. V Sokole cvièil dorostence a jako vzdìlavatel sokolské jednoty se staral o kulturní poøady a výlety, což zpùsobilo, že se s ním èinorodá sleèna z lékárny seznámila. PhMr. Marie Marklová se za Bohuslava Hrnèíøe provdala v roce 1922. Pro dostudovanou magistru v malé lékárnì nebylo místo, ale to ji netrápilo. Pøišly dìti, a tak se starala o rodinu. Pøesto pøíležitostnì pracovala. Obèas zastupovala lékárníky z okolních mìst, a venkovským lékaøùm, kteøí poskytovali lékárenskou službu, pomáhala s nároènou taxací receptù. Kromì toho chodívala do zámku vyuèovat Merveldtovy dìti, nebo, s výjimkou Pavla, nechodily do místní školy. A v jednom údobí byla dokonce zámeckou prùvodkyní. V Bìlohradì se Marie Hrnèíøová zapojila do sokolské èinnosti a napodobila manžela - stala se vzdìlavatelkou. Zájem o historii ji sblížil s uèitelkou a spisovatelkou Leontinou Mašínovou. Spoleènì zpovídaly bìlohradské pamìtníky, získané poznatky si vymìòovaly s okolními kronikáøi a mnohou zajímavou historku vyslechly pøi draní peøí u Plecháèù. Zatímco Mašínová zpracovávala pøedevším povìsti, Hrnèíøová shromažïovala ovìøená fakta. Proto velice brzy vyøešila zmínìnou záhadu z Tøebechovic. V Bìlohradì v Heldovì dobì pùsobil tøebechovický rodák faráø Doležal, který pro vrchnost shánìl dobré hudebníky. Nu a buditel Held jím byl. Když Marie Hrnèíøová zjistila, že v knihovnì Národního muzea jsou pamìti bìlohradského faráøe Františka Petery Rohoznického, vydala se do Prahy a dva dny si z nich poøizovala výpisky. Studiem dalších pramenù v archivech, na farách a úøadech se její znalosti o historii celého kraje neustále prohlubovaly. Zaèala pracovat ve výboru Muzejního spolku a v letech 1930 - 39 byla bìlohradskou kronikáøkou. Padesáté výroèí založení lázní se v roce 1935 oslavovalo velkou Jubilejní výstavou. Marie Hrnèíøová pro oddìlení historie, které mìla na starosti, pøipravila pøehledný soupis domù starého Bìlohradu se seznamem pùvodních i souèasných majitelù. Expozice byla doplnìna pravìkými nálezy a obrazy i nábytkem ze zámku. V roce 1938, tøebaže v rodinì bylo pìt dìtí, zaèala po L. Mašínové a Václavu Pechovi redigovat týdeník Láznì Bìlohrad a øídila ho až do roku 1941, kdy okupaèní úøady vydávání zakázaly. Pro èasopis napsala øadu èlánkù (Jak Bìlohrad rostl a upadal, Rok 1848 v Bìlohradì, Padesát let bìlohradského Sokola, Poèasí pøed 150 lety, Staøí bìlohradští muzikanti, Co si povídali hosté na bìlohradské tvrzi, Dvì stì padesát let kostela, Bìlohradský zámek, Èervený kohout na bìlohradských støechách, Rybníky v okolí, O záhadné olovìné tabulce, Nejstarší øemesla a živnosti v Bìlohradì aj.) O našem mìstì psala i do jiných èasopisù a její pøíspìvek Po stopách minulosti Lázní Bìlohradu byl ocenìn v historické soutìži Melantrichu a na pokraèování vycházel v Èeském slovì. Sleèna z lékárny

Bělohradské listy

Foto: novopacký ateliér Bohuslava Markla a rodinný archiv

11

Po 2. svìtové válce, kdy dìti už pøevážnì dospìly, se vrátila ke svému povolání. Pøijala nabídku, aby pracovala na Ústøední správì lékáren v Praze, kde jednoho dne dostala zajímavý úkol. Mìla zhodnotit pozoruhodnou historickou lékárnu v Kuksu. A protože ve stejném objektu byly uskladnìny matriky celého kraje, tedy i bìlohradské, okamžitì se tam cítila jako doma. Dávné zápisy opisovala, zkoumala a i v pozdìjších letech se do Kuksu neustále vracela. Jenomže další úøadování už zajímavé nebylo, a tak se vrátila za lékárenský pult. (Starý pan lékárník Èernoch by v této chvíli káravì prohlásil: „V lékárnì není pult, ale tára!“) Ve výloze pražské lékárny, do které nastoupila, se zaèaly objevovat zkumavky s kvìtinami a bylinkami, opatøené latinskými i èeskými názvy. Je zbyteèné dodávat, že pøevážnì pocházely z Podzvièinska. Pro Památník K. V. Raise, který byl ke 100. výroèí spisovatelova narození otevøen v roce 1959, Marie Hrnèíøová s pomocí pozemkových knih, katastrální mapy z r. 1642 a starých fotografií vypracovala scénáø - podklad pro model Bìlohradu pøed 100 lety. Jednotlivé domeèky zhotovil Bohuslav Hrnèíø (s výjimkou kostela, který vyøezal jeho pøíbuzný, všeumìl František Èihák). Chaloupky omaloval a pozadí nakreslil uèitel František Koubek. Ke zmínìnému výroèí vyšel ještì sborník K. V. Rais, v nìmž, teï už bývalá kronikáøka, mìla dva Maøenka Marklová na snímku, který po- èlánky: Koøeny Raisova rodu a Žily postavy Raisových dìl? tvrzuje, jak pøed 110 lety dìti pøicházely PhMr. Marie Hrnèíøová se pochopitelnì zajímala i o koøeny svého a Hrnèíøova rodu. Inna svìt tenzivnímu studiu matrik a gruntovních knih se vìnovala až v dùchodu. Pátrala v okolí Chocnì a Heømanova Mìstce, odkud pocházeli Marklové, kteøí byli pøevážnì lesníky, a v Praze, kde byl její dìdeèek Antonín Markl chemikem a prùkopníkem fotografie (napsal první èeskou pøíruèku o fotografii). Nejdále se dostala pøi sestavování rodokmenu své matky. Pomohla jí v tom „Gruntovní kniha rychty Volešnické“. uložená v archivu Nové Paky. Zápis v ní øíkal, že v roce 1550 (!) žil v Levínské Olešnici èp. 24 chalupník Jiøík Zahradník. Neputovala však pouze za svými pøedky a historickými památkami. Ráda se toulala neposkvrnìnou pøírodou, milovala hory a horlivì poznávala svìt za hranicemi. Není možné pøipomenout vše, co Marie Hrnèíøová ve svém životì (22. 3. 1897 - 20. 5. 1981) stihla, objevila, sepsala. A zvláštì tu chybí zmínka o její obìtavé práci pro rodinu. Pøipomìòme si tedy na závìr alespoò slova Jana Nerudy, která øekl K. V. Raisovi: „Mìli jsme vzácné maminky!“ Devatenáctiletá Marie

Marie Hrnèíøová s vnouèaty v roce 1963

12

Autor: Eduard Čeliš, Gustav Plecháč

Bělohradské listy

Naši další hájenku, v poøadí pátou, najdete v Uhlíøích, když valdovskou silnicí vystoupáte obcí a dáte se doleva po žluté. Zkrátka Køížovkou do Horní Nové Vsi. Hájenka je na jihozápad od Uhlíøù, na kraji lesa. Z devíti bývalých hrabìcích hájenek je položena nejvýše, 410 metrù nadmoøské výšky. Hajný se staral o 150 ha lesa, pøevážnì o Køížovku. Kdysi dávno sloužili na hájence v Uhlíøích i dva hajní najednou. Hranici hrabìcího panství tvoøil Kamenný vrch (424 m), vzdálený necelý kilometr od hájenky.

František Dlabola

Dnes nelze pøesnì øíci, kdy hájenka vznikla, kdo zde sloužil a peèoval o polesí. Jako èervená ni se vìtšinou hrabìcích hájenek proplétá osud Josefa Popka (1896-1973). Tento ohnišanský rodák spravoval postupnì ètyøi hrabìcí hájenky - Horní Lány, Uhlíøe, Dobeš a Byšièky. V téhle naší dnešní uhlíøské, která má èp. 45, byl coby hajný od dvacátých let do roku 1938. Nejsou letité materiály o hájence v Uhlíøích. Na Pasekách u Arnoštova je ale zahradník Augustýn Plecháè (85), nejstarší mužský z Bukoviny, Arnoštova a obou Javoøí. „Prvním stavením v Uhlíøích byli Nezbedovi. Usedlost byla pøi cestì z Hoøic pøes Bìlohrad do Paky. Byl to zájezdní hostinec, formani tady pøepøahali a odpoèívali. Nezbedovi mìli velký chlívy. Hájenka je pod lesem nad Nezbedovými. Kdo sloužil pøed Popkem v hájence, nevím. Hrabì èasto hajný mìnil, nechtìl, aby hajnej moc zdomácnìl. V devìtatøicátým mìl hájenku propachtovanou továrník Dlabola. Starej Nezbeda mu dìlal takovýho hospodáøe, domácího. Staral se mu o hájenku a o tøi velký krmelce pro zvìø. V padesátým roce pøišel po Dlabolovi hajnej Honza Køíž. Byl odnìkud z Chlumecka a èasto chodil nahoru do Arnoštova do hospody. Byl to takovej udìlanej, vysokej chlap. Køíž umìl dìlat parádní hole. Správnì ohnul dubový døevo a byla špacírka. Jednu takovou má od nìj Váša Machkù z Javoøí. Hajnej Køíž umøel pomìrnì mladej, bylo mu tak okolo

Wiliam Friedrich a František Dlabola na Danèí louce v r. 1946

Foto: Jaroslav Voves a archiv

Bělohradské listy

Souèasný majitel Jindøích Svoboda

13

Hana Pochopová a Jaroslava Svobodová

šedesátky,“ vypravuje se zápalem jemu vlastním pan Plecháè.

a Josef Nádvorník. Tak je uvedeno v Pamìtech obce Uhlíøe z roku 1985. Inu, pomoc pana továrníka se jaksi nehodila do krámu.- pozn. autora).

Od hrabìte Merveldta mìl v pronájmu lesní honitbu a hájenku František Dlabola (1898-1962). Pan Dlabola pocházel z Chvalkovic u Èeské Skalice. Tady mìl textilní továrnu s tkalcovnou a výrobou bìlidla. František Dlabola absolvoval kadetku v Hranicích na Moravì a rybáøskou školu ve Vodòanech.

„V rodinì se traduje, že tady okolo hájenky rostlo hroznì hub. Èasto se poøádaly hony. Utržený peníze z nich vìnoval táta bìlohradské škole. Asi v roce 1947 jsme hájenku opustili. Bydleli jsme v pozdìjším zdravotním støedisku, ve vile, kterou nám pronajal tajemník prezidenta Masaryka Jína. A odtud jsme se stìhovali k doktoru Lelkovi do Lázeòské ulice. Táta pracoval u Lesù, dìlala se nová lesní cesta v Hùøe,“ popisuje Hana Pochopová. „Mì pan Dlabola nauèil stahovat králíka,“ tvrdí Honza Kupka, který sousedil s Dlabolovými pøes ulici, a dodává: „Padesátý léta byly hodnì, hodnì smutný.“

Byl to velký, náruživý nimrod, a proto jej lákal les a jeho nezastupitelné kouzlo. S manželkou Vlastou mìli dvì dcery: Nadìždu (1942-1978) provdanou Kyzlinkovou a Hanu (1945), která bydlí s manželem Jirkou Pochopem v Nové Pace.

Státní lesy provádìjí další rekonstrukci. Pøízemí je vyzdìno na obytný dùm. Tady bydlí hajný Køíž. Patro mají taxátoøi. Technici státních lesù, kteøí se zabývají hodnotou lesa a lesních pøírùstkù.

„Na hájenku do Uhlíøù jezdili naši od jara do podzimu. Trávili tady celé léto. Asi ve dvaaètyøicátým roce ji taka opravoval. Pøistavìla se veranda a nìco dalšího. Za války, když jel táta do Chvalkovic, tak musel pøes Brusnici, co patøila k Nìmecku. Vozil tak i semlít obilí uhlíøským sedlákùm do Chvalkovic. Nìkdy zapomnìl vyložit a projíždìl s ukrytým nákladem semtam,“ vypravuje Hana Pochopová, moje spolužaèka z bìlohradské základky, která byla vždycky jasnì nejlepší žákyní ve tøídì. „I dva partyzáni, co patøili ke skupinì Kumburk, byli koncem války v našem sklepì-bunkru za hájenkou. Když šel táta od nich, tak ho zastavili dva nìmeètí vojáci, zda neví nìco o partyzánech. Nikde nejsou, øíká taka, teï jsem to tady celý prošel. Ale dušièka v nìm byla malá.“ (Pomoc partyzánùm poskytovali: Bohumil Podlipný, Josef Nezbeda

V roce 1992 je provedena transformace Východoèeských lesù a hájenka je pøevedena Lesní spoleènosti v Hoøicích. Spolu s ní je nabídnuto dalších deset k odkoupení. Po vyøešení restituce je v roce 2002 uhlíøská hájenka prodána jako poslední z nich. „Hájenka byla dost ponièená, neobydlená. Od turistický cesty na Køížovku sem k hájence jsme se museli prodírat metrovými kopøivami a plevelem. Dole u cesty byla hrušková alej. Hrušky bájeènì sladký. V hájence bylo hodnì loveckých trofejí a obrazù. Jo a taky jsem koupil snad nejstarší smrk v okolí, je u hájenky a stál devìtadvacet tisíc,“ rozebírá nový majitel Jindøich Svoboda, 61letý nekorunovaný král podkrkonošského železáøství, krbù a kamen. „ Z každého okna hájenky je vidìt peckovský hrad a celé to nádherné uhlíøské údolí a kopeèky Bukoviny, Arnoštova, Horního Javoøí, Pøibyslavi. Nejsem žádnej nimrod a lesák, ale tohle místo mì chytlo,“ zaujatì pokraèuje Jindra Svoboda a jeho manželka Jaroslava prohlíží námi dovezené Bìlohradské listy. Jenom naoko, pro foáka, protože je pravidelnou ètenáøkou tohoto èasopisu. Svobodovi skuteènì vytvoøili z hájenky klenot. Jako dárek si odvážím od Jindry Svobody, novopackého patriota, kalendáø Nové Paky a okolí v dobových pohlednicích. Ale není to jenom Paka, jež novému majiteli uhlíøské hájenky tak uèarovala.

14

Autor: Antonie Vanišová

V tìchto dnech odešel z našeho regionu èlovìk, který si za léta svého pùsobení v Lázních Bìlohradì získal všeobecné uznání a velkou úctu. Polský knìz, ustanovený nejprve na dva roky kaplanem v Náchodì a zároveò administrátorem ve Studnici u Náchoda, poté na šest let faráøem v Lázních Bìlohradì a na dalších šest let vikáøem jièínského vikariátu: P. Pawel Szumilas. Pane vikáøi, èím to je, že máte Bìlohrad tak rád? Mám, opravdu ho mám rád. Asi je to tím, že je to mìsteèko, které má v sobì nìco rodinného. Cítili jsme se tu jako jedna velká rodina. Znali jsme se navzájem, zajímali jsme se jeden o druhého, samozøejmì v dobrém. Bìlohrad mi opravdu pøirostl k srdci a myslím, že to tak bude až do konce mého knìžského života. Které místo jste si nejvíce oblíbil? Byšièka, samozøejmì Byšièka. Tam je nádherný kostelíèek sv. Petra a Pavla - a já jsem Pawel. Vždycky, když mi bylo nejhùø, když jsem se cítil po duchovní stránce vyprázdnìný, zajel jsem tam nebo šel pìšky, sedl jsem si na kámen a díval se na tu nádhernou krajinu, která obklopuje Bìlohrad. Je to tam

Bělohradské listy

úžasné, nejvíce mì to oslovilo pøi západu, když se slunce sklánìlo. Tolik vìcí už tam mìsto opravilo - je tu nádherná køížová cesta, smìrovky, upravený høbitov. Krása toho místa dává pøíležitost oddechnout si, naèerpat sílu. A není to jen mùj osobní názor, stejnì tak cítí lázeòští hosté. Vzpomínám i na biskupa Josefa Kajneka, který to místo miluje, byl to on, kdo posvìtil køížovou cestu. Vznikla tam velmi dobrá tradice, že se pobožnost køížové cesty koná na Velký pátek ve tøi hodiny odpoledne, to je hodina Božího milosrdenství, Kristus v tom èase umíral. Pøicházejí se sem modlit nejen vìøící, ale i nevìøící chodí naèerpat sílu. Toto místo spojuje vìøící i hledající, protože já stále opakuji. že èeský národ není národem ateistù, ale je to národ hledající, a to je rozdíl veliký! Tvrdí se, že je tu 80% nevìøících, já øíkám, to není pravda. Jsou to lidé, kteøí hledají hodnoty, pravdu, spravedlnost, a za tím stojí taky Bùh! Èeský národ je pro nás Poláky národ, který nám pøinesl køesanství, víru, kterou se nyní chlubíme pøed celým svìtem, že jsme národem katolíkù. Èeský národ byl národem hluboce vìøícím, každá obec mìla kostelíèek, faru, školu, hospodu a fungovalo to perfektnì. Bohužel zmìny globalizace nièí ty struktury. Všeobecnì je to teï velmi negativní obraz. Zapsal jste se do lidských srdcí, ale zanechal jste tu za sebou i viditelné stopy. Na jakých opravách jste se podílel? Obnovili jsme fasádu na kostele Všech svatých v Bìlohradì, renovovali faru. Podíleli jsme se na generální rekonstrukci kostela sv. Jiøího v Høídelci, opravili fasádu kostela v Mlázovicích, zøídili novou sakristii v Miletínì, v Chotèi jsme natøeli støechu kostela, v každé farnosti se postupnì provedlo nìco nového. Ale nebyla to jen moje zásluha, byla to vždy iniciativa farníkù a starostù. Velice dobøe se mi spolupracovalo s mìstem, øeknu vám upøímnì, klobouk dolù pøed bývalým starostou Machkem i pøed starostou Pavlem Šubrem! Žijeme v dobì, která není naklonìna katolické církvi. Ale když probìhla velká pøestavba lázní, pøál jsem si, aby pøijel nìkdo z biskupství a láznì požehnal. A to se mi splnilo! Z vedení láz-

Bělohradské listy

ní o to opravdu požádali, pøijel generální vikáø Msgr. Socha a láznì skuteènì požehnal a posvìtil. Pak jsme poprosili o poskytnutí místa ke schùzkám pro duchovní rozhovory s lázeòskými hosty, a bylo nám vyhovìno. Mì to úžasnì oslovilo, ta snaha, aby se v lázeòských budovách dìlaly dobré vìci pro èlovìka. Krásnì to vyjadøuje èeské pøísloví - Bez Božího požehnání marné lidské namáhání - a podívejte se, Bùh to místo opravdu požehnal, láznì vzkvétají a mají obrovské úspìchy i v evropských strukturách. Osmdesáté narozeniny Jana Pavla II. jsme s biskupem Dominikem oslavili nejen pøi mši sv., ale i krásnou oslavou v novém areálu Anny Marie, byl tam pøipraven obìd a pan biskup si v doprovodu pana øeditele prohlédl láznì. To byl pro mì jako duchovního správce farnosti hluboký zážitek.

Foto: Ladislav Stuchlík, Václav Vitvar

15

tisíc katolíkù. To je síla, ale mìli by tam být dva kaplani. Je tam i nemocnice, gymnázium, základní škola - a hodnì lesù. A já jsem Szumilas, vyrùstal jsem celé dìtství a mládí u lesa. Èeká mì po pastoraèní stránce vìtší nasazení, protože tam bude víc dìtí a vìtší odpovìdnost. Faráø vždy zodpovídá za chod farnosti. Fara je už moderní, ale upøímnì øeknu - není to Jièín. Bude potøeba ji opravit, stejnì jako kostelíèek. Co udìláte se svou krásnou èeštinou, jak ji zúroèíte? Jsem velmi vdìèný èeskému národu za to, že je tak tolerantní vùèi nám knìžím, kteøí pøicházíme na výpomoc z Polska. Nikdy Èeši nedali najevo, že nìèemu nerozumíme nebo nìco špatnì øekneme, vždy byli velmi tolerantní a otevøení naší pastoraèní službì v Èeské republice. Za to jsem velice vdìèný. Mám nìkolik vìcí, které bych rád pøeložil do polštiny, tøeba práci o postavení trvalého jáhna. To mì velice zaujalo. U nás v Polsku to ještì není tak nutné, knìží je stále dostatek. Ale tøeba Jièín má tøi stálé jáhny. Odcházíte jednou provždy nebo poèítáte s obèasnými návraty? S turistickými návštìvami urèitì, a myslím, že naše spolupráce bude pokraèovat. Pøál bych si, aby nìkdy farnost Jièín a Bìlohrad zorganizovaly výlet do farnosti, ve které teï budu pùsobit. To mì opravdu velmi potìší, budu rád, budu na nì èekat!

Krásná fotografie na stìnì za vámi vás zachycuje v osobním rozhovoru s Janem Pavlem II. … To jsem byl ještì kaplanem v Polsku, ve farnosti sv. Floriána. Vydali jsme se na pou do Øíma, tam jsem se s papežem osobnì setkal. Tenhle obrázek je drahý mému srdci, provází mì na každém mém knìžském pùsobišti. Kam teï odcházíte? Farnost Murcki na okraji Katowic je zasvìcena Nejsvìtìjšímu Srdci Ježíšovu, má pìt a pùl tisíce obyvatel, z toho je pìt

Chcete zanechat lidem, kteøí vás znají a mají rádi, nìjaký vzkaz, odkaz mìstu a farnosti? Lázním Bìlohradu pøeji, aby se mìsto dál trvale rozvíjelo, aby pokraèovalo v tvùrèích iniciativách a uchovalo si dobrý smìr. A co si ze srdce pøeji, rád bych je povzbudil, aby byla dobrá spolupráce mezi mìstem a farností. Dìkuji vám, pane vikáøi, za vaši obìtavost, vstøícnost, za vaše otevøené srdce a ochotu naslouchat každému potøebnému èlovìku. Pøeji vám pevné zdraví, hojnost Božího požehnání, radost, spokojenost, i lásku vašich nových farníkù. V Bìlohradì a okolí na vás budeme rádi a vdìènì vzpomínat. Dìkuji za rozhovor.

16

Autor: Miloš Podzimek

Bělohradské listy

Jezdím do toho kouzelného koutu Èech už nìkolik let. Jiráskùv kraj: pole, lesy, louky, kopce, hory, skály, potoky… a cesty, které Vás všude dovedou a nad tím vším modrá obloha. Co si pøát víc…!? A v té krásné krajinì je naše základna - bunkr z pohnuté historie národa. Chci vám vyprávìt pøíbìh, který jsem prožil jednoho babího léta. Bylo to na konci záøí. V nedìli veèer, už byla skoro tma, nìkdo u møíže zvoní, jdu ven a tam kamarádi ze sousedního bunkru. U nohou jim sedí štìnì, vèera ho našli v lese u jejich objektu volnì pobíhat. Všichni jdeme dovnitø do tepla. Štìnì tak 3 mìsíce staré - vlèe to je, nebojí se a hned by se na postel škrábalo. Dal jsem mu napít i nìco k jídlu, jen se olizovalo. Jen tak mezi øeèí se ptám, kde bude spát? Že prý v zahradní boudì venku na zahradì. Tak to ne, pomyslel jsem si. U nás je místa dost a o veèeøi se rozdìlíme. Kamarádi odešli a my zùstali sami. Vlèe bylo šastné a já taky, že mám spoleènost. Uvaøil jsem dobrotu, mìl chudák asi hlad, chtìl pøidat. Šli jsme ještì ven, poslechl na slovo. Na pohovku jsem mu musel pomoci, je to malý špunt. Pøiložil jsem do kamen a byla pohoda. On se tak spokojenì natáhl, jako by tu byl doma. Tak jak ti budu øíkat? Alíku, Žaryku, nebo Rexi? Koukal na mì a jen zívl. Bylo mu to fuk. Pak mì to napadlo - no pøece Fort! Jako pevnost, musíš být silný. Tak a je to, od teï jsi malý Fortík. Zívl a usnul… Ráno, honem ven a probìhnout se. Sluníèko pomalu rozdává své teplé paprsky do krajiny a Fortík zkoumá vše kolem. To je radosti z volnosti. Chvílemi nìkam zabìhne, ale na zavolání se hned vrátí. Pojedeme do mìsta pro zásoby. „Fortíku, hop do auta,“ bez zaváhání se uvelebil na sedaèce vedle, a jedeme. Na námìstí pìknì hlídá auto uvnitø. Já zašel do útulku, zda-li tam nìkdo takové štìnì už nehledal? Nehledal. Koupil jsem mu psí dobroty a botièku, do ní se hned pustil. A vyrazili jsme hledat nového pána. Ptám se známých i neznámých, nic. Všem se líbí, ale nemohou nebo nechtìjí ho. Co se dá dìlat. Dnes mᚠještì nocleh zajištìn i se stravou. Dali jsme si obìd a pak odpoèívali. Odpoledne je focení, Fortík je filmová hvìzda. Plní mé povely s nadšením. Aportuje klacíky a je šastný z pohybu. Telefonuji domù, snažím se i tam najít dobrou duši, marnì. Pomalu se šeøí. Po veèeøi se jdeme podívat do chladné noci, Mìsíc záøí v úplòku. Uvnitø betonu máme ale pøes dvacet stupòù tepla a to se vlèeti s plným bøíškem móóc líbí. Ještì mu chvíli vyprávím, než usne. Zhasínám svìtlo a trápí mì myšlenky, co bude zítra, když nikoho k Fortovi nenajdeme. Další den dopoledne jdeme na procházku do vesnice. Cestou se mu líbí slepièky za plotem. U známého v baráèku se zas seznamuje s koèièkami. Jdeme zpìt a jak nedává pozor, motá se a spadl do pøíkopu, kde to vùbec nevoní. Honem chudáka tahám a zatím otírám travou. Pøicházíme k bunkru, kde nás už èeká kamarád s dobrou zprávou. Jedna dívka by ho snad chtìla. Umyli jsme ještì Fortíka, aby se líbil. Rozlouèil jsem se s ním a popøál mu, aby se mìl aspoò tak jako se mnou. Díval jsem se za nimi dlouho, skotaèil po cestì vstøíc novému dobrodružství… Sbalil jsem se a s klidem v duši jsem odjel domù. Druhý den veèer volám kamaráda, jak to dopadlo? Jeho informace mì nepotìšily: Fortíka se bohužel nikdo neujal! Strávil noc v zahradní boudì a nakonec ho ještì Mìstská policie eskortovala do útulku! Co teï? To nemohu tak nechat! Ten veèer jsem nemohl usnout, v hlavì byl chaos: V útulku chudák nikdy nebyl, jak se mu asi daøí? Zavøený celý den. Nikdo se s ním neprobìhne. Má co jíst? Venku rtu teplomìru klesala k bodu mrazu… Ètvrtek: Ptám se a nabízím Fortíka u nás kde komu, v práci kolegùm, bezvýslednì. Pomalu ztrácím nadìji. Zítra budu mít fotky, tak snad se nìkomu zalíbí. Pátek: Odpoledne netrpìlivì prohlížím fotografie. Vlèe pózuje skvìle. Slíbil jsem je ukázat známému, tak jdu za ním, ale ještì není doma. Jak tak èekám, pøijíždí poštovní auto a vylézá kamarád. „Nechceš psíka?“ Prohlíží štìnì na obrázcích a já mu vyprávím jeho osud. Na první pohled se mu zalíbil. Vypráví mi, že hlídaèe u lesa by bylo tøeba, ale asi to nepùjde. No pøesto se zeptá. Rozlouèili jsme se a zatím pøijel známý, ale ani tam jsem neuspìl. Sobota: Kudy chodím, myslím na to vlèe… Sháním nìjaký útulek poblíž, kdyby se pozdìji nìkdo slitoval. Odpoledne mi zvoní telefon: „Ahoj…, tak my si toho psího špunta vezmeme! A co za nìj chceš?…“ Polkl jsem…„ To je dobrej fór!“ Byl jsem na mìkko. Tak pøeci náhoda! Tak pozitivní zprávu jsem už léta neslyšel. „A kdy nám Forta pøivezeš?“ Hned mi bylo jasné, že to bude brzy! „Zítra pro nìho jedu…“ Nedìle: Dopoledne vyjíždím a po 75 km rovnou do útulku. Správce mi štìnì vydá, ale stále mu je divné, že psíka mám na fotce? „To je Vᚠpes?“ Nechápal jsem, co tím myslí? „No vlastnì už jo,“ odvìtil jsem. „Tak to Vám pošlou z úøadu úèet za žrádlo.“ Podivil jsem se a pochopil, proè se tak vyptává. Zasmál jsem se. Potom chvíli èekám, a najednou mnì do náruèe skoèilo nejšastnìjší stvoøení - Fortík. To bylo radosti, zase volný po pìti dnech. Podal jsem správci pøipravené granule, pro ty v kotcích, kteøí takové štìstí nemìli, osm jich tam zbylo, a hlasitì se s vlèetem louèili… U objektu vyskoèil z auta a už ho bylo zase všude plno. Zavolal jsem domù, že Fort je zachránìn. Zatopil jsem a byla opìt pohoda, jako døív…

Bělohradské listy

Foto: Miloš Podzimek, Ladislav Stuchlík

17

Pìchotní srub T-S5 „U Køížku“.

Pondìlní ráno bylo jasné a teplé. Po snídani jsme se vypravili na protìjší stráò údolí natrhat vitamíny - šípky. Nádherný den. Paprsky slunce se odrážely v záplavì barev stromù a keøù, které se oblékly do podzimního hávu. Fortík byl ve svém živlu, bìhal kolem, ve vysoké trávì, obèas se natáhl do stínu a byl happy. Dal jsem mu napít vody ze dlanì. Pod lesem u sousedního bunkru jsme si sedli a vnímali tu nádheru babího léta. Ve vesnici odzvonili poledne. Pøešli jsme údolí zase zpìt cestou na Chlomek a odpoèali si na lavièce v lesíku. Fort dovádìl s šiškami a klouzal s nimi po svahu, to byla zábava! Mezi poli, kde ještì spolkl suchou myš, jsme se vrátili k objektu z nádherného výletu. Fortík se tak rozlouèil s krajem, kde prožil ètyøi mìsíce života… Museli jsme se pøipravit na dlouhou Expozice bombardéru B-17G zøícenému u Høídelce. cestu, 80 km bylo pøed námi… Bylo po patnácté hodinì a ve staøièké Octavii uhánìjící k západu s Fortíkem na zadní sedaèce jsme nechali za zády celý Jiráskùv kraj se všemi jeho kouzly… Cesta byla pro štìnì únavná. Zastávky byly naplánovány, ale pøesto za jízdy musela suchá nestrávená myš ven! Koneènì jsme po dvou hodinách jízdy zastavili pøed naším domem. Hlavnì nás netrpìlivì èekala naše psí sleèna Barunka. To byly závody a radost z kamaráda! Brzy se ale rozlouèili a Fort se potom koneènì doèkal svého nového pána, nového domova, boudy i výbìhu. Všichni ho pøivítali skvìle… i jezevèí sleèna Dáša. Ve starém dobrém domeèku, pod lesíkem, kde se øíká „Na kopeèku“, tam s malým Fortíkem žijí šastnì dodnes… a pohádky je konec. P.S. A do roka se narodil malý Ben a taky Adélka… Kdo je autor èlánku o Fortíkovi? Veskrze zajímavý èlovìk Miloš Podzimek. Ten, který se pøed dvìma lety velmi aktivnì podílel na vzpomínkové akci, vìnované zøícení amerického bombardéru B-17G u Høídelce 14. února 1945. Byl to on, který zapùjèil a nainstaloval exponáty ze své sbírky vìnované právì této události a celkovì se vìnoval pøípravì dùstojné vzpomínky. Ta probìhla u Høídelce 8. 5. 2005. Sám je èlenem spolku na záchranu pohranièních pevností vybudovaných proti tehdejší nacistické hrozbì. S pøáteli z „Okrašlovacího spolku vojenské historie z Lomnice nad Popelkou“ jeden takový pohranièní bunkr vlastní. Na okraji mìsteèka Hronova opravují pìchotní srub postavený v roce 1937 s oznaèením T-S 5 „U køížku“. Srub byl nacisty po obsazení Èeskoslovenska v roce 1938 plánovitì ponièen tak, aby již nikdy nemohl sloužit svému úèelu. Pancéøové vìže byly vytrhány, výstroj a výzbroj odvezena a podzemní prostory zasypány. Pováleèná doba pak podtrhla dílo zkázy. Pøesto betonový velikán pøežil. Dnes je již zachránìn. Pøesto, že nebudou nikdy jeho dìla a kulomety bránit naši vlast, snaží se parta nadšencù, aby se stal svìdkem doby Zrekonstruovaná centrála pìchotního srubu. a nenaplnìného odhodlání našeho národa bránit svou vlast. Bunkr se podaøilo èásteènì zrekonstruovat. Vznikla zde malá expozice z jeho historie a je možné uskuteènit prohlídku celého bunkru, ke kterému vám poskytnou èlenové spolku výklad k jeho obranné funkci. Otevøeno je od jara do podzimu každý první víkend v mìsíci. Mimoto do jedné místnosti Miloš Podzimek pøemístil exponáty vážící se k bombardéru B-17G zøícenému u Høídelce. A právì na pozvání Miloše Podzimka jsme se starostou Bìlohradu Pavlem Šubrem letos 19. 7. bunkr navštívili a mùžeme všem jeho prohlídku a návštìvu nádherného kraje doporuèit. Ladislav Stuchlík

18

Události, zajímavosti

Oceňování nemovitostí Rodinné domy, chaty, byty, haly, stavební a zemědělské pozemky, porosty

Jana Pajrová

Vlkov 20, 509 01 Nová Paka Mobilní tel.: 775 621 098 Pevná linka : 493 721 098

Výsledky

Vyhodnocení ankety „Osobnost mezi námi“

vyhlášené redakcí Bìlohradských listù v è. 3/2007. Téma soutìže „Život, pøíroda a sport v Bìlohradì a okolí“.

vyhlášené v Bìlohradských listech è. 3/2007. Na prvním místì se umístil ing. Pavel Šubr, starosta mìsta Lázní Bìlohradu, na druhém sleèna Tina Kittlerová a tøetí skonèila zdravotní sestra Jiøina Rùžièková. Celkem bylo odevzdáno 76 hlasù. Zajímavostí je, že po jednom hlasu dostali i K. V. Rais a K. Moor. Vyhodnoceným blahopøejeme. Škoda, že se do ankety nezapojilo vìtší množství respondentù, urèitì by si zviditelnìní zasloužilo více našich spoluobèanù. (las)

fotografické soutìže

Do soutìže bylo pøihlášeno celkem 21 autorù. Nezávislá komise složená z èlenù Novopackého fotoklubu vyhodnotila na prvním místì fotku Václava Lejdara „Brankáø“ (viz. titulní strana), na druhém místì „Schody“ ing. Pavla Šubra a tøetí „Let kachny“ Michala Hrnèíøe. Jako autora nejlepšího panelu pìti fotografií vybrala komise Václava Lejdara, druhá skonèila Petra Páleníková a za ní Vladislav Rejchrt. V anketì o nejlepší snímek návštìvníkù výstavy bylo na prvním místì vybráno hned pìt autorù se shodným poètem hlasù. Fotografie byly k vidìní v srpnu na výstavì v Památníku K. V. Raise. Nejlepší autoøi obdrželi drobné ceny vìnované Mìstským kulturním støediskem. S nìkterými fotkami se budete moci setkat na stránkách Bìlohradských listù. Všem zúèastnìným dìkujeme a ocenìným blahopøejeme. (las) Pro velký zájem našich ètenáøù dalo Mìstské kulturní støedisko vyrobit dotisk brožurky Miloše Podzimka

„Oheò v oblacích“

o historii bombardéru B-17G zøíceného v roce 1945 u Høídelce. Brožurku je možné zakoupit za 20,- Kè v trafikách a v Památníku K. V. Raise.

Folklorní soubor písní a tancù Hoøeòáèek pøijme nové èleny Chceš si dát pauzu u poèítaèe nebo televize a pøitom si trošku protáhnout své tìlo a pøijít mezi dobrou partu? Tak se vydej kterýkoliv pátek do Horní Nové Vsi do turistické ubytovny Jiskra, kde od 17 hodin do 19 hodin zkoušíme. Rádi tì mezi sebou pøivítáme a potom s námi mùžeš jezdit vystupovat a reprezentovat naše mìsto jak v Èeské republice, tak i v zahranièí! Vìø, že potlesk, který ti bude odmìnou, je ta nejhezèí melodie. Tak co, zkusíš to i TY ???

(zr)

ZEPO Bìlohrad a.s. upozoròuje, že již od února 2007 vyplácí v pokladnì spoleènosti nájemné za pozemky za rok 2006.

Letošní letní tábor bìlohradských skautù byl pod Èisteckou hùrkou v katastru obce Borovnice od 4. do 18. srpna. Na tomto místì jsme byli již po páté, poprvé v roce 1992. Program byl pestrý. Vlèata mìla téma „2. svìtová válka“, skauti „Draèí doupì“, skautky „Námoøníci a Modrá panna“ a svìtlušky „Pohádky“. Navíc skauti a vlèata neustále stavìli a vylepšovali hráze na potùèku u táboøištì. Na celodenní výlet jel celý tábor do Kohoutova podívat se na trh lidových øemesel. Tábor probìhl v pohodì a bez problémù. Letošní tábor dostal název „Malonas“. Asi proto, že tábor mìl celkem 33 úèastníkù. Hodnì dìtí se nemohlo zúèastnit z rùzných dùvodù (dovolená s rodièi, stìhování a jiné závazky). Pøíštì to bude urèitì lepší. (jp, jap)

Bělohradské listy

Události - zajímavosti

19

Foto: Ladislav Stuchlík, Pavel Janák

20

Autor: Eduard Čeliš, foto: Bohdan Kaminský

Bělohradské listy

SK Miletín: Knìžourek R. - Nosek (46. Kuèera), Machaèka, Jirásko P., Jirásko O. - Vágner (90.+2. Bìlina), Kòourek, Krátký, Hátle - Horák (55. Horáèek), Urban. Trenér Zajíèek. TJ Láznì Bìlohrad: Èížek - Žlab, Marek, Fink (80. Dytrych), Nezbeda - Bílek (90. Èerný M.), Velich, Loner J., Jezbera D. - Jezbera L., Rychecký. Trenéøi Kuneš a Velich. Rozhodèí: Orel, Novotný a Stanìk (Hradec Králové). Žluté karty: Jirásko P., Machaèka - Fink, Jezbera L., Velich. 325 platících divákù. Hodnocení: 1 nejlepší, 5 nejhorší (názor autora èlánku) Miletín 4, Bìlohrad 3. „Bude mi líto každýho, kdo prohraje,“ øíká mnì pøed utkáním Josef Kraus, jenž coby Miletíòák dlouhá léta hrál pravou spojku v Bìlohradì. A moc dobøe. Støelec. Pøi své výšce a váze i zatracenì rychlý. Mìl pøezdívku po slavném Bicanovi - Pepi. Bylo to první vzájemné støetnutí v 1.A tøídì. Miletín do této tøídy postoupil poprvé od založení fotbalu v roce 1932. Bìlohrad, který má fotbalovou historii o 10 let starší, již okusil A-tøídu v šedesátých letech a teï ji hraje již ètvrtou sezónu v øadì. Domácí Miletín u pøíležitosti utkání vydal i fanouškovskou šálu. Do Miletína to je z Bìlohradu coby kamenem dohodil a zbytek dobìhl. Osm kilometrù. A ve ètyøech stovkách divákù mìli hosté lehkou pøevahu. Tak tomu bylo i ve høe. Pøevaha bìlohradských fotbalistù byla dokonce výraznìjší než ta v hledišti. Pøedstavila se nová útoèná dvojice LukᚠJezbera a Míra Rychecký, který pøišel zpátky do Bìlohradu z ligového dorostu Hradce Králové. Umí toho tento borec skuteènì hodnì a je jenom otázkou èasu, kdy zaène støílet góly. V prvních minutách pøedvedli oba nìkolik pìkných akcí, kterým však chybìlo zakonèení i trocha štìstí. Bìlohradský hráè s èíslem 9 - Jakub Loner, mìl na zádech svého dresu napsáno - Kryštof Nr.1. Den pøed tímto derby zápasem se mu narodil syn Kryštof. Kuba moc chtìl oslavit den starého syna vstøelením branky. Zvl᚝ v první pùli se hodnì snažil a èasto støílel. No a malý Kryštof, to bude urèitì další fotbalista silné dynastie Jakoubkových a Lonerových…

Zleva kleèící: trenér Kuneš, Dytrych, Marek, Rychecký, Žlab, Jezbera D., Èerný. Stojící: Velich, Èížek, Loner J., Jezbera L., Loner M., Fink, Meèíø, Nezbeda, Hofman, vedoucí mužstva Šrám

Druhý poloèas pøinesl horší fotbal než ten první. Bìlohrad mìl sice pøevahu, nevyjádøil ji však støelecky. Paradoxnì mohl historické derby rozhodnout nešastný lob, jinak dobøe hrajícího Jirky Bílka, nad vlastní branku. Tìsnì nad bøevno svatynì Èížka. U domácích je nutno ocenit výborný výkon gólmana Knìžourka, zachránil skuteènì hodnì. Naopak v týmu hostí byla moc znát neúèast záložníka Lukáše Šráma. Toho zlobí úpon v tøíslech a tak utkání, které z poloviny lehce trápil d隝, sledoval u postranní èáry pod dvoubarevným slávistickým deštníkem. Bìlohradským chybìl i špílmachr Míla Loner, kterého již delší dobu trápí kotníky, a dovolenkující TomᚠBlažek. Ze stejného dùvodu jako Blažek nenastoupil domácí bek Petr Knìžourek. Než dáme slovo trenérùm obou týmù, je tøeba konstatovat, že více než hra v druhém poloèase zaujalo to, kdo všechno sledoval, kromì v úvodu citovaného Pepi Krause a jeho manželky, tohle historické derby. Pøedseda okresního fotbalového svazu Jan Šotek. Prezident hoøických fotbalistù a bývalý trenér Bìlohradu Josef Lacina. Další výborný fotbalista od Bažantice Jiøí Matouš a s ním hoøická legenda stolního tenisu Slávek Forman, nestor sudích Miroslav Novák z Hoøic i nejlepší miletínský hokejista všech dob Josef Petera. Nelze vynechat poèetný cyklistický peleton Janákových, jenž mì na Podháji dobré dvì minuty pøedjíždìl, co jich bylo, když jsme se vraceli z Miletína. Pouze snad miletínský cukráø Erben nepøišel. Inu známé modlitbièky se neptají, zda je èi není historické derby klání. A tak resumé trenérù. Jan Zajíèek, SK Miletín: Soupeø byl fotbalovìjší, jsme rádi za bod. Teï jedeme dvakrát ven a víme, že nás v A tøídì neèeká nic lehkého. Pavel Kuneš, Oldøich Velich, TJ Láznì Bìlohrad: Pøed zápasem bychom brali bod. Po nìm jsme však zklamáni, mìli jsme vyhrát. Dá se øíci, že jsme ztratili dva body. Moc díky skvìlým fanouškùm, vytvoøili dobrou kulisu zápasu.

Bělohradské listy

Autor: Pavel Šubr, foto: Chucky, autor

Po startu závodu na 90 km

kem ale udržel. Mezi ženami na dlouhé trati kralovala Daniela Chlíbková. Na krátké trati dlouhé 50 km zajel celkovì nejrychlejší èas Miroslav Kadlec. Další roèník Ravo maratonu Podkrkonoším na horských kolech se uskuteènil v sobotu 11. srpna. Oproti loòským roèníkùm provedli poøadatelé nìkolik zmìn, které tra ztížily o technicky nároèné pasáže pøedevším v úseku kolem Lužan. Páteèní pøívalový d隝 navíc nìkteré úseky trati znaènì rozblátil. Pøesto se na start závodu postavilo celkem témìø 550 bikerù z celé Èeské republiky. Závodu na trati dlouhé 90 km dominoval stylem start - cíl jeden z nejlepších èeských závodníkù Jan Škarnitzl, kterému se podaøilo uniknout už na Pecce a cílem projel s náskokem více než 13 minut pøed loòským vítìzem Ondøejem Zeleným. Toho pozastavilo nìkolik defektù, druhé místo pøed Petrem Tatíè-

Jan Škarnitzl zdolává sjezdovku na Zvièinu

K závodu nastoupila také øada bikerù z Lázní Bìlohradu a okolí, z nichž nejlépe si vedli na dlouhé trati Vojtìch Záveský ml. a na krátké Pavel Jindøišek (viz výsledky), i známých osobností - herec Matìj Forman, lékaø Jan Pirk, bývalí vrcholoví sportovci Štìpán Chroustovský, Jiøí Seidl èi Radim Kunèický. Celkové výsledky závodu najdete na www.t-base.cz>, fotografie na http://www.chuckyphoto.blog.cz>. Výsledky, 90 km, muži do 30 let: 1. Škarnitzl (Giant Brandýs n.L.) 3:42,45, 2. Zelený (Rocky Bikes) 3:56,09, 3. Tatíèek (Redpoint Pearl Izumi) 3:57,24, 11. Vojtìch Záveský ml. 4:31,52, muži do 40 let: 1. Müller (KAH Vrchlabí) 4:17,27, 7. Daniel Šír 4:49,28, 17. Jiøí Podlipný 5:13,38, 33. Roman Kubánek 5:52,39, muži do 50 let: 1. Èada (Redpoint Pearl Izumi) 4:17,28, 9. Petr Vanìk 5:07,46, muži nad 51 let: 1. Doležal (Apollo Doldy Náchod) 4:39,07, 6. Vojtìch Záveský st. 5:59,01, ženy: 1. Chlíbková (Hape sport Brno) 6:01,14. 50 km, muži do 18 let: 1. Veselý (Scania Apache Kolín) 2:05,23, 18. Martin Kubánek 3:06,13, 20. Ondøej Bajer 3:15,33, muži do 30 let: 1. Kadlec (Jaromìø) 2:03,02, 23. Jakub Nekovaøík 2:32,21, 26. Jakub Èeøovský 2:32,29, 29. Vladimír Špicar 2:34,11, 31. Jiøí Šulc 2:34,48, 50. Petr Fof 2:47,09, muži do 40 let: 1. Vít (Apollo Doldy Náchod) 2:14,20, 7. Pavel Jindøišek 2:20,06, 71. František Kout 3:06,25, 78. Michal Hubálek 3:08,53, muži do 50 let: 1. Demjanoviè (Redpoint Pearl Izumi) 2:07,35, 10. Miroslav Kraus 2:31,38, 16. Michal Païour 2:35,39, 39. Arnošt Bernard 3:12,06, 55. Vlastimil Matouš 3:35,37, muži nad 51 let: 1. Voòka (LOKO Trutnov) 2:10,54, 6. František Païour 2:31,09, ženy do 40 let: 1. Podvalská (Apollo Doldy Náchod) 2:34,00, 18. Šárka Bernardová 3:22,20, ženy nad 41 let: 1. Kryslová 2:54,32.

21

Po ètyøleté pøestávce se v sobotu 28. èervence uskuteènil v Lázních Bìlohradì triatlonový závod. Tentokrát šlo o triatlon terénní, èasto oznaèovaný jako xterra, v nìmž klasickou cyklistiku nahrazuje jízda na horském kole. Dvaadvacet mužù a ètyøi ženy èekaly tratì 800 metrù plavání v Pardoubku, 19 km nároèné horské cyklistiky v okolí Brtve a 5 km bìhu k brtevské palírnì a zpìt k Pardoubku. Celkové vítìzství si ze závodu odnesl øeditel místního SOU v barvách Loko Pardubice Pavel Petr pøed Novozélanïanem Graemem Pearsonem (viz foto na zadní stranì) a novopackým místostarostou Rudolfem Coganem. Petr doplaval druhý, ale brzy se propracoval do èela závodu, a i když Pearson jeho náskok postupnì snižoval, náskok necelé minuty udržel až do cíle. „Pearsona, který v devadesátých letech patøil mezi nejlepší svìtové duatlonisty, jsem považoval za nejvìtšího soupeøe. Jsem moc rád, že jsem ho dokázal porazit,“ øekl v cíli spokojený vítìz. „Byl to velice tìžký závod na nároèných tratích. Vaše mìsto a jeho okolí se mnì moc líbí, jsem rád, že po deseti letech, kdy jsem zde startoval na duatlonu Powerman, jsem se k vám opìt podíval a strávil zde celý týden,“ dodal osmaètyøicetiletý Novozélanïan Pearson. Ten ve své vlasti proslul jako výrobce špièkových karbonových rámù kol, na nichž startovali i medailisté z olympijských her. Spokojený byl v cíli i tøetí v poøadí Rudolf Cogan: „Tratì vašeho závodu jsou pøekrásné, budu ho všude propagovat a doufám, že vznikla nová tradice triatlonu v Bìlohradì.“ V kategorii žen dominovala Kateøina Hampejsová z Horních Poèernic pøed královédvorskými dvojèaty Karolínou a Kateøinou Bergerovými.

Pavel Petr probíhá vítìznì cílem

22

Autoři: Zdeněk Prchal, Ladislav Stuchlík, foto: Ladislav Stuchlík, Pavel Janák

Pøi našem koncertu na sjezdu rodákù v Konecchlumí jsme se zašli podívat také k mohyle, vìnované památce Viléma Konecchlumského z Konecchlumí. Vìtšina z nás tu nebyla poprvé, letos však byla naše návštìva spojena s pietní vzpomínkou na sté výroèí jejího odhalení. Mohyla konecchlumská byla slavnostnì odhalena dne 14. èervence 1907 k uctìní památky pøíslušníka stavovského odboje proti Habsburkùm, jednoho z 27 èeských pánù popravených po bitvì na Bílé hoøe, pana Viléma Konecchlumského z Konecchlumí. Jeho osobì jsme vìnovali vzpomínku s podrobným popisem tehdejších událostí v èlánku Pavla Šubra ve 3. èísle Bìlohradských listù v roce 2003, proto se dnes budeme vìnovat mohyle na jeho poèest postavené. Všimnìme si nejdøíve jejího popisu. Skládá se z jehlance, vyènívajícího ze zemního, 2 metry vysokého násypu. Jehlanec je vysoký 5 metrù a na nìm je 2,5 metru vysoká skulptura lva, u jehož nohou je položena èeská královská koruna. Mohyla byla zhotovena podle modelu sochaøe Václava Antoše, sochaøskou práci provedl Oldøich Jedlièka z Vojic. Náklady na postavení mohyly èinily 4000 Kè. Tato èástka byla uhrazena z darù, sbírek a èlenských pøíspìvkù spolkù. Uvážíme-li, že mohyla byla slavnostnì odhalena 11 let pøed zánikem habsburské monarchie, že byla postavena na památku èeského pána, který se zúèastnil odboje proti Habsburkùm a kterého Habsburkové na Staromìstském námìstí popravili a že tematickým prvkem tohoto díla je lev, støežící èeskou královskou korunu, musíme konstatovat, že postavení této mohyly bylo èinem v tehdejší dobì velice odvážným. Byla to forma protestu proti habsburské nadvládì.

Bìlohradské kulturní léto 2007 je u konce. Snad si každý nìco vybral a pokud ne, nedá se s tím pro letošek nic dìlat. Na plakátì, který celou akci od èervna avizoval, bylo 39 velkých i malých akcí. Od nìkolikadenních festivalù po drobná vystoupení komorního charakteru. Celý program sestavilo Mìstské kulturní støedisko spolu s Anenskými slatinnými

láznìmi, a. s. Folklorní festival byl poøádán Mìstem a Sdružením èlenù a pøátel souboru Hoøeòák ve spolupráci s dalšími subjekty. Tihle všichni se také podíleli na financování akcí a na jejich technickém zajištìní. Tøiatøicátý roèník Mezinárodního folklorního festivalu Písní a tancù „Pod Zvièinou“ celý letní maratón odstartoval. Poèasí vyšlo, a pøijel každý, kdo pøijet mìl. Akce má øadu pøíznivcù, a tak nebylo o diváky nouze. V našem kraji je velmi populární skupina Komunální odpad, která vystupovala 5.7. a odpíchla tak ètyødenní volno se státním svátkem. Typické èervené plakáty letos nikoho kupodivu nevyprovokovaly k vyvezení železného šrotu pøed dùm, ani k vykulení popelnic k silnici, zato koncert navodil bezvadnou atmosféru. Poosmé patøil poslední èervencový víkend Country festivalu, ke kterému snad už pøirostl název „Pod Hù-

rou“. Muzika skvìlá a rekordní poèet návštìvníkù. Snad jen prodleva pøed skupinou AG Flek trochu pøibrzdila rozjetý festivalový vlak. Podìkovat je tøeba klubu automobilových veteránù z Jièína, který svými vozy zpestøil odpoledne. Vìøme, že pøíští rok pøijedou zase a v hojnìjším poètu. Nostalgickou vzpomínkou na zašlou slávu letní restaurace bažantnice je akce „Bažantnice ještì žije“. Park má neopakovatelnou atmosféru, ke které zpìvák Petr Spálený øekl: „Co jsem tady v sedmdesátých letech zpíval si nepamatuji, ale ty stromy, ty si pamatuji, to je nádhera.“ Zpíval nádhernì. Diskutuje se, zda v tradici koncertù pokraèovat, ale množství návštìvníkù, které i pøes nejisté poèasí pøišlo, jasnì ukazuje, že ano. Skupina Buty mìla být velkou teèkou za letní sezónou. Poèasí ideální, kapela skvìlá, divákù málo. Velké oèekávání se bohužel nenaplnilo. Co více dodat. Pøíštì pozvat zøejmì nìkoho jiného. Samostatnou kapitolou léta jsou nedìlní odpolední koncerty v Bažantnici. Podle dochovaných zpráv se zde hraje od roku 1904 a to už je nìjaká tradice. Koncerty navštìvuje velké množství posluchaèù nejen z Bìlohradu, ale pøijíždìjí i ze širokého okolí. Další hezké koncerty probìhly v Anenských slatinných lázních a mìly vysokou úroveò. Nakonec je tøeba podìkovat všem, kteøí s programem pomáhali i tìm, co na koncerty pøišli a zaplatili vstupné. Nebo pøelezením plotu nebo podvedením pokladních akci nikdo nepodpoøí. Kdo nepøišel letos, tøeba bude mít pøíští rok možnost to napravit.

V tìchto dnech Mìsto Láznì Bìlohrad vydalo nové propagaèní a informaèní materiály. „Prùvodce mìstem a historií“ autora Zdenìka Prchala. Brožurku „Vítejte v Lázních Bìlohradì“ Mileny Èerné, která je pozvánkou do mìsta pro pøíležitostné návštìvníky. Pro turisty, kteøí chtìjí poznat okolí, vyšel prùvodce Lubomíra Hošky „Putování Raisovým krajem“. Celou kolekci, která je provedena v secesním duchu, doplòuje sada pohlednic a døíve vydané letáky, Mapa mìsta, Vycházky do okolí, Cyklistické výlety do okolí a Prùvodce mìstem. Tyto materiály je možné získat v trafikách, informaèním centru nebo v Památníku K. V. Raise.

V minulých èíslech Bìlohradských listù jsme se zabývali slavnými bìlohradskými sbormistry, kteøí dosáhli významných úspìchù doma i za hranicemi naší vlasti. Je jich docela pìkná øádka. Mezi nì patøí i nᚠslavný rodák, pro nìjž ale byla sbormistrovská èinnost okrajovou záležitostí a východiskem z nouze. Jeho hvìzda záøila na vyšších umìleckých postech. Mìl ve svém životì období, kdy stál v èele Èeské filharmonie, slávu získal, když mu Zdenìk Fibich a Karel Kovaøovic pøijali jeho opery Vij a Hjördis k provozování v Národním divadle, velkou popularitu mu pøinesla jeho opereta Pan profesor v pekle. Výèet všech jeho skladeb by byl víc než úctyhodný. Pøesto se v jeho životì støídala období slávy s obdobími nezdaru a strádání. V takových dobách se, zejména v cizinì, živil jako sbormistr. O jeho životì a díle jsme již v Bìlohradských listech nìkolikrát psali. V tom dnešním medailonku si chceme všimnout jeho èinnosti sbormistrovské. Touto významnou osobností byl slavný bìlohradský rodák

12. záøí 1912 postihla Karla Moora velká katastrofa. Vyhoøela jeho vila a v ní shoøelo všecko, co ke své profesi potøeboval - nový klavír, divadelní garderoby, divadelní archiv, partitura skoro hotové opery a další partitury. V tomto neštìstí mu podal pomocnou ruku jeho bývalý profesor Karel Stecker: „V Dalmacii je uprázdnìné místo sbormistra chorvatského zpìváckého spolku „Zoraniè“ v Zadaru. Je dobøe placené a pro Vás by bylo teï lékem, protože byste mìl zamìstnání a k tomu slunce i moøe.“ Aby zachránil holé živobytí Moor pøijal a v Dalmacii jej pøivítali s otevøenou náruèí. V Zadaru jej však potkaly další problémy a komplikace vèetnì rozchodu se svou první ženou Karlou a tak se po krátké dobì sbormistrovství v Zoranièi vzdal. V bøeznu 1913 mu profesor Tittelbach nabídl místo sbormistra „Zpìváckého spolku španìlských Židù“ v Bìlehradì. Sbor mìl dohromady asi 80 èlenù a èlenek vìtšinou krásných hlasù. Moor s tímto sborem nastudoval øadu oper. Bohužel však vypukla první svìtová válka a to zmaøilo jeho

plány a nadìje. Následovaly tìžké váleèné útrapy, bída, živoøení, tyfus. Zdálo se, že se celé Srbsko stane pustým høbitovem. Dostává se až k øecko-bulharským hranicím na srbské gymnazium do Štipu. Pro tìžké národnostní nesváry, rozpoutané mezi Srby, Makedonci, Bulhary a Turky Štip opouští a odjíždí do Skopje, kde ho zastihla divoká bitva mezi Srby a Turky. Tìžce onemocnìl, poté se vrací domù, do Èech. Dlouho se léèí v sanatoriu, potom pøijímá místo kapelníka v Rakousku v Braunau na Inu. Intriky a pomìry jej ženou zpátky domù, pøijímá místo v Moravské Ostravì, ale ani tam se dlouho nezdrží. Váleèné pomìry a neklid jej znovu ženou na jih, do Lublanì. Když byl vyzván, aby si do Lublanì pøevezl rodinu, nastává v èeských zemích 28. øíjna pøevrat a po prohlášení samostatné Republiky èeskoslovenské je mu zabránìno opustit zemi. Vìnuje se operetní èinnosti, pøedstavení však mají malou návštìvnost, opìt se dostavuje bída a hlad. V dobì VII. všesokolského sletu mu Nicola Videk z Dalmacie nabízí místo sbormistra v Sinje. Pøijímá, a 16. èervence 1920 tam odjíždí a uzavírá s øeditelstvím smlouvu. Sinjský „Sokol“ mìl smíšený pìvecký sbor, svou hudbu a dorost. Moor je však brzy zoufalý z nedisciplinovanosti hudebníkù, neúèasti na zkouškách a malého zájmu publika. Zdálo se mu, že lepší podmínky najde ve zpìváckém spolku „Zvonimir“ ve Splitu. Na doporuèení èeského konzula tam pøijímá místo sbormistra. I tady se však setkává s liknavostí a nedocházením do zkoušek. K plánovanému koncertu nedochází a Moor, finanènì zdecimovaný a psychicky zdeptán, dostává výpovìï. Krátce se vìnuje tamburašskému sboru v Suèurci, leè nebyla to práce, která by uživila jeho i rodinu.

Z nouze mu pomohl pøítel Lukiniè, který mu sehnal místo sbormistra chorvatského zpìváckého spolku „Trebeviè“ v Sarajevu. Tak jako na pøedešlých štacích i zde Moor neøídí jenom sbor, ale také pilnì komponuje. Bohužel se u Moora zaèínají projevovat pøíznaky duševní únavy a skleslosti. Nepøišlo to náhle. Již døíve se jej zmocòovala umdlenost, nechu, stesk a bolest. Obrovské strádání, bída, hlad, nemoce, existenèní nejistota - to vše se zapsalo na jeho zdraví a jeho chorobu to podpoøilo. Moor konèí v cizinì svou dlouholetou sbormistrovskou epizodu a 23. øíjna 1922 se vrací zpìt do vlasti. Zesnul po delší nemoci, dne 30. bøezna 1945, ve vìku 72 let. Zdenìk Prchal