Autor: Jiří Sehnal FOTOGRAFIE NA OBÁLCE STR. 1 MILENA ČERNÁ: KOSTEL VŠECH SVATÝCH STR. 24 JIŘÍ SEHNAL: NA HLUBOKÉM

Foto: Pavel Janák, Ladislav Stuchlík, Josef Vagenknecht, Lubomír Hoška

Bělohradské listy

Autor: Jiří Sehnal

3

ÉLKDGORDxæLKDGORk 2

OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ

3

FEJETON (JIŘÍ SEHNAL)

4

ZEPTALI JSME SE ZA VÁS

5

STAROSTA ODPOVÍDÁ, MÚ INFORMUJE

6-7

ŠKOLA BY NEMĚLA UČIT, ALE VZDĚLÁVAT (LADISLAV STUCHLÍK)

8

BĚLOHRADSKÉ HOMOLKY (SVATOPLUK HRNČÍŘ)

9

MILÝ SBĚRNÝ DVORE (LENKA VICHNAROVÁ)

10 - 11 REGULACE JAVORKY NA HORNÍ NOVÉ VSI (LADISLAV STUCHLÍK) 12 - 13 SLAVNOSTI PÍSNÍ A TANCŮ „POD ZVIČINOU“ 2007 14 - 15 BĚLOHRADSKÉ HÁJENKY (EDUARD ČELIŠ) 16 - 17 KRONIKA RODÁKŮ A PŘÁTEL LÁZNÍ BĚLOHRADU (HANA FRIEDRICHOVÁ) 18

Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

19

UDÁLOSTI - ZAJÍMAVOSTI

20

SPRINTERKA Z NEATLETICKÉHO BĚLOHRADU (EDUARD ČELIŠ)

21

DĚTSKÉ OLYMPIJSKÉ HRY 2007

22

SVATOJÁNSKÁ NOC A STRAŠIDLA V BAŽANTNICI

23

MALÁ GALERIE BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ - JOSEF PAZDERKA (ZDENĚK PRCHAL)

FOTOGRAFIE NA OBÁLCE STR. 1 MILENA ČERNÁ: KOSTEL VŠECH SVATÝCH STR. 24 JIŘÍ SEHNAL: NA HLUBOKÉM DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 21. 9. 2007

Bìlohradské listy

Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (šéfredaktor), Eduard Èeliš, Hana Friedrichová, Svatopluk Hrnèíø, Josef Špùr, Ing. Pavel Šubr, Mgr. Antonie Vanišová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail: [email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.

6WDORVHMHGQRKRYHOPLKRUNÑKRRGSROHGQHQDSđHORPXĉHUYHQFHDVUSQDYĉDVH SUÊ]GQLQDGRYROHQäFKNG\VOXQFHSÊOLORD]HæKDYÑ]HPċY]OÕQDODVODPċQÊYĒQċ WUÊY\ U\EQÕN\Y\GHFKRYDO\FKODGQċPRGURXYĒQLVNU\WäFKWĒQÕD]YÕđHQäKRUNä SUDFKPċOSđÕFKXòVXßHQÑĉHUYHQÑSDSULN\$WRKRSđÕOLßKRUNÑKRRGSROHGQHMVHP SđLMHOYHVYÑP]ÊQRYQÕPILDWXQD3DUGRXEHNDVYÑDXWR]DSDUNRYDOSđÕPRQDKUÊ]L U\EQÕND%\ORNUÊWFHSRSROHGQLDQDSOÊæLE\ORMHQSÊUOLGÕ1ċNWHđÕVHGċOLQDODYLĉ NÊFKYHVWÕQXOHWLWÑYUE\ĉHWOLQRYLQ\QHERSRVSÊYDOLMLQÕVHRSDORYDOLQHERYÕđLOL QHK\EQRXKODGLQXU\EQÕND .G\æMVHPY\VWRXSLO]DXWD]YHGOVH]GHN\9OÊČD=ÊYHVNäx7DN\E\WLKDNVQ\ QHXSDGO\NG\E\VSđLßHOSċßN\YROHkđHNODXOHKO]SÊWN\QDGHNX 1HXSDGO\SRP\VOHOMVHPVLMHQRPæHMÊMVHPQHSđLMHOSURWRæHE\FKE\OFKDEUXV QDQRK\QäEUæSURWRDE\FKVHEOäVNOVYäPQRYäPxæLKDGOHPk3DNMVHPVLOHKO GR WUÊY\ ]DYđHO RĉL D VQLO VL GLYRNä VHQ R PDKDJRQRYÑ NUÊVFH MDN VH RG %DæDQWQLFH ODGQäP NURNHP EOÕæÕ NH KUÊ]L VYOÑNÊ VH GR SODYHN D VNOÊQÕ VH QDGH PQRXNYÊßQLYÑPXREMHWÕ 0ÕVWRWRKRNGRVLY\NđLNO x5\FKOHVHPRQVHGXVÕk 2SRGÊOYWUÊYċOHæHO=GHQċN5RXGQäDOLDV%H]HGQHMRĉLSRGOLWÑNUYÕRĉQÕYÕĉND QDSXFKOÊ'äFKDO]WċæNDFKYÕOHPLFKURSWċOæÕO\QDNUNXWOXVWÑMDNRSURYD]\3Uä KRQċFRßWÕSOR]DàSċOVÕSDYäPKODVHPDOHSDNPXGRßHOGHFKDYċWXQHGRNRQĉLO 3RQċYDGæQLNGRQHYċGċOFRKRßWÕSORDSURWRæHYWÑGREċMHßWċQHE\O\PRELO\ QDYÕFE\ODQHGċOHDSRßWDE\OD]DYđHQÊQDFSDOLPLKRGRDXWDDMÊY\UD]LOVPċUHP QD1RYRX3DNX 2VPVHWSDGHVÊWNDE\ODU\FKOÑDXWRMHOMVHPMDNRR]ÊYRGYOHYRWRĉLYäFK]DWÊĉ NÊFKPL=GHQċNPÊOHPY\PÊĉNOSUDYÊGYÕđNDYSUDYRWRĉLYäFKPċWLVNONYRODQWX PHWUÊNæLYÑSđHVWREH]YOÊGQÑYÊK\.URPWRKRMHKRPRKXWQÑWċORVWÊOHEREWQDOR WDNæHKRE\ORYDXWċĉÕPGÊOWÕPYÕF=E\WHNFHVW\MVHPXæDQLQHđDGLOSURWRæHMHG QRXUXNRXMVHPVHGUæHOYRODQWXDGUXKRXSRGSÕUDOMHKRWċORDE\PċQHY\PÊĉNOR LVGYÕđNDPLGRSLYRYDUVNÑKRU\EQÕND1DSRKRWRYRVWLMVPHE\OL]DQHFHOäFKGHVHW PLQXWGRRUGLQDFHMVPHKRGRQHVOLVGRNWRUHP]GUDYRWQÕVHVWURXDYUÊWQäP 3DNPċ]RUGLQDFHY\NÊ]DOLQDFKRGEX 3RSĒOKRGLQċVHGYHđHRWHYđHO\DGRNWRUPLVGċOLOæHMVHPKRSđLYH]O]DPLQXWX GYDQÊFWx9RVÕæLKDGORSđÕPRGRNUNX$QDI\ODNWLFNäßRNkđHNOD]HSWDOVHPċ MHVWOLMHSRVWLæHQäPäPSđÕEX]QäP%H]HGQHMWRWLæXVHEHQHPċOæÊGQÑGRNODG\D WDNMVHPPXY\VYċWOLOæHQD3DUGRXEHNVLYċWßLQRXOLGLGRNODG\QHEHURXDGRNWRU PLSRN\QXODE\FKWDNKRGLQNXSĒOGUXKRSRVHĉNDOæHVLKRSDNPĒæXRGYÑ]WGRPĒ %ORXPDOMVHPNROHPYLDGXNWXVHPDWDPSRĉÕWDOYDJÚQ\SURMÕæGċMÕFÕFKQÊNODGQÕFK YODNĒYUDæGLOMHGQXVWDUWNX]DGUXKRXDSURNOÕQDORNDPæLNNG\MVHPVHUR]KRGO MHWQD3DUGRXEHN=ÊYHVNäPċOSUDYGXPċOMVHPMÕWSċßN\-HQæHNGRYÕMDNE\WR E\ORGRSDGORùDVVHUR]WÑNDOYKRUNXPLQXW\VHWÊKO\MDNRN\QXWÑWċVWRPċVWR E\OROLGXSUÊ]GQÑ=SĒOGUXKRKRGLQ\E\O\QDNRQHFKRGLQ\GYċSRGHSVDOMVHPQċ MDNäSDSÕUDGRNWRU]QRYXGĒUD]Qċ]RSDNRYDOx=DPLQXWXGYDQÊFWk'RDXWDXæDOH %H]HGQHMQDVWRXSLOVÊP $VLE\FKPċOQDWRPWRPÕVWċY\VYċWOLWMHKRSđH]GÕYNXY]QLNODGÕN\MHKRSHUPD QHQWQÕSLYQÕæÕ]QLNWHURXVWHMQċQHSđHWUæLWċDàSRUQċKDVLO  -HKRWċORRSċWVSODVNOR]RUQLĉN\PX]DVHVYÕWLO\MDNRVYDWRMÊQFL .G\æMVPHVMÕæGċOLßWLNRYVNäPNRSFHPSRGÕYDOVHQDPċWċPDVSLNOHQHFNäPD RĉLPD x'RFKWRUđÕNDOkđHNOxæHVPQċ]DFKUÊQLOæLYRW"k x'RNWRđLSđHKÊQċMkSRGRWNOMVHPDVHßOÊSOSO\QRYäSHGÊODæQDSRGODKX7ċßLO MVHPVHæHVHXæNRQHĉQċQD3DUGRXENXY\NRXSX -HQæHQDNđLæRYDWFHY%ċOÑQDPċPUNO x7HČPLKRPĒæHß]DFKUÊQLWSRGUXKäk x1HUR]XPÕP"kSRNUĉLOMVHPUDPHQ\ x=DVWDYXKRVSRG\0ÊPæÕæHďMDNRWUÊPk x=DVWDYLOMVHPQHERòLMÊPċOæÕ]HďMDNRMDNR]ÊFKUDQÊđDPDWÑU $LNG\æWRE\ORSURWLSđHGSLVĒPGRGQHVNDMVHPSđHVYċGĉHQæHMVHPVLWRSLYR ]DVORXæLO9HVNXWHĉQRVWLE\VLKRDOH]DVORXæLORPÑQRYÑxæLKDGORkQHERòQHEäW MHKRQHE\O E\FKGQHVNDSVDOWHQWRIHMHWRQDQæWRE\QHE\OR%H]HGQäKR 1D3DUČDVMVHPVHXæQHYUÊWLOSURWRæHWRSLYR8'DYÕGNĒQHE\ORMHQMHGQR

4

Autor: Ladislav Stuchlík

Bělohradské listy

Èas bìží pøekotnì kolem nás. Nástup nových technologií pøináší tak rychlé zmìny, že se mnozí nestaèí ani zorientovat a už pøichází nìco nového. Velkou technickou a hlavnì komunikaèní technologií je internet. Vznikla øada firem, které se internetem zabývají. Jednou z nich je i CIS sídlící na bìlohradském námìstí vedle mìstského úøadu. Co se skrývá za zkratkou CIS, jsem se zeptal majitele firmy Mgr. Ladislava Groha. Jak dlouho již funguje vaše firma a èím se zabývá?

Naše služby poskytujeme již více než 10 let. Od zaèátku se zamìøujeme na správu sítí a vývoj software, který využívá možností internetu a v souèasnosti i mobilních telefonù. Programujeme webové stránky, databázové aplikace (napø. systém prodeje jízdenek pro ÈSAD, rezervaèní systém na Skybox v Sazka Arénì pro Hewlett-Packard, apod.) Pro spoleènost Raiffeisen jsme dìlali SEO optimalizaci stránek, pro … Moment, zabíháme do pøíliš odborných termínù… Mohl byste mi napøíklad struènì vysvìtlit, co je to SEO optimalizace?

Na internetu je obrovské množství webových stránek. Když hledáte nìjakou informaci, používáte speciální stránky, které slouží pro vyhledávání informací - tzv. vyhledávaèe. Po zadání dotazu vám vyhledávaè vrátí seznam jednotlivých stránek, seøazených podle mnoha kritérií. No a každá firma potøebuje, aby její stránka byla v seznamu co nejvíce nahoøe. Proto je potøeba webové stránky firmy upravit tak, aby ji ty vyhledávaèe zaøadily nahoru. Zmínil jste mobilní telefony, dìláte software i pro mobilní telefony?

Ano, napøíklad rezervaci jízdenek v našem systému si mùžete zaøídit z mobilního telefonu pomocí WAPu nebo SMSkou. Jaké další moderní technologie vaše firma nabízí?

Napøíklad jako jedna z mála firem v èeské republice umíme tvoøit interaktivní 3D virtuální realitu. Pojïme radìji od tìch technických a odborných termínù k obecným vìcem. Jaké má CIS personální a technické zázemí?

Hlavní sídlo máme v Jièínì, kde se specializujeme pøedevším na vývoj software a programování. Další kanceláø máme v Lázních Bìlohradì. Tato kanceláø se specializuje pøedevším na správu a instalaci sítí a pøipojení k internetu. Co bylo hlavním motivem pro zahájení vašeho podnikání?

Poèítaèe mì zajímaly odjakživa. Napøíklad svùj první poèítaèový program jsem napsal v roce 1985. Jedním z hlavních motivù podnikání bylo, že jsem chtìl zužitkovat znalosti, které jsem v té dobì mìl. Co považujete za nejvìtší výhodu vaší firmy, kterou mùže vᚠzákazník získat?

Solidnost, znalosti a férový pøístup. Co považujete za nejvìtší úspìchy, které nastaly ve vašem podnikání?

Mohu se pochlubit? Ano.

V letošním roce bylo pro nás významné vítìzství ve výbìrovém øízení na tvorbu mapového systému pro nakladatelství Helvich Multimedia, kterého se úèastnily všechny významné východoèeské firmy zabývající se programováním pro internet. Vyhráli jsme také výbìrové øízení na dodávku software pro øízení televizního okruhu pøes internet pro firmu, která buduje celorepublikovou sí LCD panelù. Tohoto øízení se úèastnily firmy z celé ÈR. Tento software využíváme i v televizním okruhu Anenských slatinných lázní.

Jako první firma se sídlem v HK kraji jsme získali na základì nároèných zkoušek a øady školení statut Small Business Specialist, což je certifikát pro instalaci a správu sítí do 75 poèítaèù. Nyní jsme splnili všechny podmínky, abychom se mohli stát certifikovaným partnerem firmy Microsoft. Pøed tøemi lety jsme vybudovali bezdrátovou sí spojující Bìlohrad a Jièín. Za nejvìtší úspìch však považuji dlouhodobou spolupráci s našimi více než 500 zákazníky a nᚠdobøe fungující tým, ve kterém se mùžeme spolehnout jeden na druhého. Tak dost chvály… a jaké jsou neúspìchy, které vaše firma zažila?

Jako každá jiná firma musíme øešit spoustu rùzných problémù každý den, naštìstí se nám daøí zvládat je celkem úspìšnì, z poslední doby za nejvìtší neúspìch považuji to, že jsme nezískali zakázku pro jednoho èeského mobilního operátora, o kterou jsme se ucházeli. Jaké má firma problémy?

Mezi naše nejvìtší problémy patøí bouøka a silný vítr. To jsou dva èinitelé, které obèas zpùsobí výpadek internetu. Snažíme se tomu èelit alespoò rychlými zásahy pøi opravách ponièených antén. K tomuto úèelu výbornì slouží naše Zásahové vozidlo, které se nejvíce zjevuje právì zde, na Bìlohradsku. Jaké jsou vaše plány do budoucna ohlednì podnikání?

Samozøejmì jako každá firma chceme rùst - chceme se stát jednou z nejvýznamnìjších firem v republice. Chtìli bychom, aby klienti byli spokojeni se službami, které jim poskytujeme. To je základ, na kterém musí stavìt každá firma. A když se toto pøedsevzetí daøí plnit úspìšnì, tak si firma mùže stanovit další cíle, jako napøíklad být nejvìtší firmou v okrese, nebo v kraji, nebo na mezinárodním poli… Aby byla firma nejvìtší, musí být zároveò nejlepší. A k tomu je zapotøebí tvrdé a kvalitnì odvedené práce všech zamìstnancù. Myslím, že mùžu øíct, že tento pøedpoklad je v naší firmì splnìn. Dìkuji vám za rozhovor a pøeji hodnì úspìchù.

Dìkuji.

Autor: Pavel Šubr

Bělohradské listy

Starosta

odpovídá Nemohli byste upravit cestu od hlavní silnice na Miletín k rybníku Hluboký? Pøedevším po dešti je v katastrofálním stavu. Rada mìsta se stavem této komunikace zabývala. Dle výpisu z katastru je cesta v majetku státního podniku Východoèeské státní lesy, který již neexistuje. Na špatný stav cesty jsme proto upozornili nástupnickou organizaci Lesy Èeské republiky, s.p. Odpovìï jsme zatím neobdrželi. Neuvažuje rada mìsta o obnovì altánku v lese Bulici pøi cestì na Byšièka? Kdysi byly altánky dole na zaèátku stoupání lesem i nahoøe pøi východu z lesa. Oba poskytovaly možnost pøíjemného odpoèinutí pøi vycházce na Byšièka. O obnovì altánku uvažujeme, o jeho umístìní na pùvodním místì na zaèátku stoupání jsme jednali se zástupcem st. p. Lesy ÈR. V minulých letech jsme vybudovali posezení pøímo u høbitova na Byšièkách a u cestièky mezi Bulicí a Byšièky, ale altánek v Bulici by urèitì poskytoval pøíjemné odpoèinutí. Neuvažujete o zavedení èipování psù ve mìstì? Zatím jsme pouze zjišovali možnosti èipování psù. Cena èipu je cca 150 Kè, ètecího zaøízení cca 5.000 Kè. Existuje ale nìkolik databází evidence psù (Národní registr s.r.o, databáze hl. m. Prahy, evidence Komory veterinárních lékaøù, Centrální evidence zvíøat a vìcí ÈR, atd.). Jestliže v Bìlohradì nebo okolních obcích odchytíme psa, vìtšinou jde o psa místního obèana, což zjistíme dle známky, nebo o zabìhnutého psa z nìkteré z okolních obcí. Jen výjimeènì se nám nepodaøí majitele psa zjistit. Buï jde o štìnì bez známky nebo o psa, který není evidován. Proto

varianta 2 - schválena zastupitelstvem mìsta

si myslím, že ani èipování psù by nám v tìchto pøípadech majitele psa nepomohlo zjistit. Na zasedání zastupitelstva vysvìtlil autor zhodnocení variant pøeložek silnic procházejících mìstem velice dobøe výhody varianty è. 3 (odvedení transitní dopravy mimo centrum mìsta, zpøístupnìní dalších èástí mìsta pro výstavbu rodinných domù i drobných provozoven z pøeložek, nejlevnìjší), ale i to, že se nedá pøedpokládat další výrazný nárùst dopravy (mìsto proto nepotøebuje obchvat dálnièního typu) a že u pøeložek nedojde k pøekroèení norem hluku. Proto je škoda, že tato varianta nebyla schválena. U schválené varianty è. 2 si nedovedu pøedstavit, že pøi denním dojíždìní autem z H. N. Vsi do Hoøic najedu na obchvat a budu dvakrát pøejíždìt železnièní tra. To radìji budu dál jezdit pøes námìstí. U varianty è. 3 bych na obchvat urèitì najel, protože prùjezd mìstem na Hoøice by byl rychlejší. Naprosto s vámi souhlasím, autor posudku ing. Køenek toto vše vysvìtloval. Na druhou stranu se nedivím obèanùm, kteøí mají rodinné domy poblíž pøeložky dle var. è. 3, že proti ní pøišli na jednání zastupitelstva protestovat a nakonec pøesvìdèili zastupitele o schválení varianty è. 2. Škoda, že na jednání nepøišli také lidé, kteøí bydlí na Lázeòské ulici, v ulici T. G. Masaryka nebo na námìstí. Rád bych slyšel tøeba jejich názor na argument, že tito obèané si na provoz a hluk z dopravy zvykli a že jim nevadí a proè tedy negativními dopady zatìžovat lidi, kteøí bydlí v klidných lokalitách. Nesouhlasím také s názorem o. s. Bílý Hrad, že musíme vymyslet obchvat, který bude vyhovovat všem obèanùm, a to že je obchvat pøes Byšièky. Myslím, že øešení, které bude vyhovovat všem, nenalezneme. Obchvat pøes Byšièky by znamenal výrazný zásah do pøírody, neøešil by zpøístupnìní nìkterých èástí mìsta a navíc doprava pøes mìsto od Hoøic na Miletín má nejnižší intenzitu.

Diskusi kolem øešení dopravy ve mìstì chápu a vítám ji, jen mì mrzí, že èasto slyším zkreslené argumenty (napø. že zastupitelstvo

5

chce postavit jen obchvat kolem lázní a pak svést veškerou dopravu na námìstí, že vznikne burácející polygon, po kterém bude jezdit velké množství kamionù, že se vylidní centrum mìsta, atd.). Podstatné pro výstavbu pøeložky bude, zda se podaøí vykoupit pozemky a vèas požádat o dotaci z prostøedkù EU. To by mìlo probìhnout cca do roku 2010, protože poté pøíliš šancí na získání penìz na výstavbu obchvatu z domácích zdrojù nebude.

Zastupitelstvo města

e

j u m r o f in

Zastupitelstvo mìsta se sešlo na pravidelném veøejném zasedání ve støedu 6. èervna 2007 v aule základní školy. Po projednání a schválení nákupu, prodeje a smìny nemovitostí se zastupitelé zabývali technicko-ekonomickým zhodnocením variant pøeložek silnic II/284 a II/501 zpracovaným ing. Ladislavem Køenkem a Mgr. Radomírem Smetanou. Z materiálu vyplynulo jako nejvhodnìjší øešení pøeložek silnic dle varianty è. 3. (viz pøíloha). Po dlouhé diskusi, do které se zapojili i pøítomní obèané, zastupitelé schválili variantu è.2 (viz pøíloha). Poté zastupitelé schválili závìreèný úèet mìsta za rok 2006 bez výhrad (výdaje mìsta èinily 119 108 tisíc Kè), rozpoètové opatøení è. 2/07 (nejvìtší položkou byla pøijatá pojistná náhrada za škodu na táboøe U Lva ve výši 4 461 tisíc Kè) a rozpoètový výhled do roku 2012. Na vìdomí vzali zprávu o bezpeènostní situaci v teritoriu pùsobnosti OO Policie ÈR Nová Paka, informaci o jednáních pracovní skupiny v rámci projektu rekonstrukce zámku, informaci o výstavbì kanalizace v Horní Nové Vsi a v Lánech v rámci akce Èistá Cidlina a zprávy finanèního a kontrolního výboru. Dále zastupitelé schválili jako urèeného zastupitele pro projednávání zmìn územního plánu starostu, schválili též zmìny ve smlouvì o výpùjèce se základní školou a zmocnili radu mìsta rozhodovat o rozpoètových opatøeních do výše 2 milionù Kè.

varianta 3 - doporuèena odborníky

6

Autor: Ladislav Stuchlík

Bělohradské listy

Rozhovor s øeditelem Základní školy K.V. Raise Jaroslavem Jirásko o zmìnách ve škole od 1. záøí 2007 Jaké nejdùležitìjší novinky pøinesou zmìny ve školství? Je vùbec potøeba zmìnit systém èeského školství a v èem? A jak je na tom ve srovnání s jinými zemìmi? Èeské školství je v nìkterých oblastech prokazatelnì výborné, lepší než jiné vzdìlávací systémy. Jde zejména o znalosti žákù a šíøi jejich vìdomostí. Mezinárodní prùzkumy ukazují, že absolventi našich základních škol mají lepší znalosti napøíklad z historie, zemìpisu, pøírodovìdných pøedmìtù než studenti z jiných zemí. V èem ale naši výraznì zaostávají? Jsou to kromì cizích jazykù aplikaèní dovednosti a schopnost vyhledat informace a využít je. Zjednodušenì øeèeno - naši žáci vìdí, ale nevìdí, jak s tím vìdìním naložit. Srovnatelný vzorek zahranièních žákù ví ménì, ale to ménì mu staèí k tomu, aby si poradil, co kde najít, jak se orientovat v životì, jak komunikovat s lidmi, jak vyhledat informace a pak je aplikovat. A s tímto vybavením je úspìšný... Vìdomosti se ale hodí každému, na tom není nic špatného… Samotné dnes již nestaèí. Vzdìlaný èlovìk byl v minulosti „chodící encyklopedie“. Pan uèitel na vsi v 19. století umìl více jazykù, hrál na hudební nástroje, znal historii, pøírodovìdu, filozofii, právo… zkrátka ostatní, kteøí nemìli kde informace získat, chodili za ním. Dnes má zdroje informací každý z nás. Vzdìlaný èlovìk poèátku 21. století umí pøedevším perfektnì anglicky, zná rodný jazyk a základy matematiky, ovládá poèítaè, dokáže si vyhledat informace. Má dobré komunikaèní schopnosti. A další vìdomosti, které z nìho èiní vzdìlance, jsou již specializace, nikoliv základní vzdìlání. Èili vzdìlání dnes nechápeme jako soubor vìdomostí, ale jako soubor znalostí, dovedností, postojù a hodnot - odbornì se tomu øíká klíèové kompetence, doplnìné o maximální míru znalostí v urèitém oboru. Škola má nové poslání, neuèí (není pouhý „pøedavaè“ informací), ale vzdìlává (rozvíjí èlovìka v oblasti klíèových kompetencí). A to je nároènìjší… Co tedy dnes patøí k základnímu vzdìlání? Myslím, že v oblasti vìdomostí to neví nikdo - a ani nemùže. Vezmìte si, kolik nových informací a jakého druhu mohl èlovìk získat napøíklad pøed tøiceti lety. Pøeèetl si noviny, èetl knihy, pustil si televizi o dvou programech, obèas si poslechl rádio, mìl více èasu na rodinu, dìti, kamarády… A dnes? Dennì se objeví tisíce nových informací - a témìø všichni k nim máme pøístup. Dennì vìdci objeví desítky nových chemických látek, v prùmìru jeden nový druh živoèicha, roènì nìkolik desítek nových vesmírných tìles, ètou se geny, poznává se lidské tìlo - a do toho tisíce stránek èasopisù a novin, desítky rozhlasových stanic, internet, mobily… zatímco pøed nedávnem èlovìk informace vyhledával, dnes je to opaènì a pøed informacemi není úniku. V minulosti platilo, že se o nìèem uèilo ve školách

tøeba 400 let, než vìda pøišla na to, že to je jinak. Dnes se o tom uèí tøeba jen deset let a nastane doba, kdy pravdivost informace bude tøeba jen mìsíc, než ji pøebije jiný poznatek… akže co vlastnì z tìch informací uèit? Odborníci vše vyøešili jednoduše: došli k závìru, že stále platí jako základ „èíst, psát a poèítat,“ k tomu pøidali znalost cizích jazykù, informaèních technologií s dùležitou schopností celoživotnì se vzdìlávat. Nazvali to oèekávané výstupy. Vše ostatní nechali na školách. Školy tedy samy rozhodují o tom, co a jak budou uèit? Je pravda, že uèivo nebude povinné? Ano. Uèivo je doporuèené, pro školu není cílem, ale prostøedkem, jak dosáhnout splnìní oèekávaných výstupù. Zatímco ještì letos pro školu napøíklad platí jako cíl „žák vyjmenuje vyjmenovaná slova po m“, od 1. záøí bude platit: „žák píše a odùvodòuje správnì i/y po obojetných souhláskách“. Èím se to liší? Škola nebude zkoumat a hodnotit, jestli žák odøíká vyjmenovaná slova všechna a ve správném poøadí, ale zda je správnì použije ve svých písemných projevech a dokáže svá rozhodnutí zdùvodnit. Jaké další zmìny ještì ve školách nastanou? Budou se týkat již prvòákù? Zmìny se dotknou nejen prvòákù, ale také žákù šestých tøíd. V tìchto dvou roènících zaèneme vyuèovat podle nového školního vzdìlávacího programu. Co se zmìní? Chceme zmìnit vnitøní klima ve škole. Aby škola byla pøívìtivá, pozitivní, otevøená. Vztahy uvnitø ní by mìly být partnerské a vytváøet partnerský trojúhelník rodièe - žáci - uèitelé. Žák by mìl cítit, že ho uèitel má rád takového, jaký je. Rodiè by mìl cítit, že ho uèitel bere jako partnera k diskuzi. A uèitel by mìl ze strany žákù i rodièù pociovat dùvìru a ochotu spolupracovat. Druhým velkým úkolem je zmìna metod práce, hledání zábavnìjších a modernìjších forem výuky a dùraz na mezipøedmìtovou provázanost. Pokud se tento cíl podaøí uskuteènit, žáci budou do školy chodit s vìtším zájmem. Výuka bude pestøejší, obohacovaná o nové prvky, nápady, formy. Podmínkou je ovšem kreativita uèitelù a jejich vìtší èasové vytížení. Tøetí zmìnou je vìtší míra individualizace výuky. Každý žák je osobnost s rùznì velkým nadáním na rùzné vìci. Uèitelé by mìli posuzovat výkony žákù podle jejich individuálních schopností, nadání, nemìli by vyžadovat stejné výsledky od všech, ale po každém chtít, aby dosáhl pokud možno svého maxima v rámci svých možností. Tím se odstraní srovnávání žákù mezi sebou a jejich škatulkování, potažmo dìlení žákù na úspìšné a neúspìšné, nebo chcete-li na „hloupé a chytré“.

Bělohradské listy

Jen absolvovat školu už asi nebude staèit? Velmi podstatnou zmìnou je motivace žákù k celoživotnímu vzdìlávání. Souèasné mìøítko „úspìchu školy“ - úspìšné složení pøijímacích zkoušek na støední školy - bude nahrazeno dlouhodobìjším zkoumáním uplatnìní absolventù v životì. Já osobnì jsem pro zrušení dnešní podoby pøijímaèek. Pokud žák složí pøijímací zkoušky, ale støední školu nedokonèí, je to neúspìch školy, která ho na studium nedokázala pøipravit. A je jedno, jestli pøijímaèky udìlal jako nejlepší nebo byl poslední. Považovat rùzné typy zkoušek (pøijímaèky, maturitu, státnice…) za podmínku lidského štìstí a dùkaz o kvalitì èlovìka, je pošetilé. Zabouchnutí uèebnice po absolvování školy se zvoláním: „již nikdy více!“ je cesta do pekel. Zabouchnutí uèebnice po státnicích je cesta na periférii Evropské unie. Maturitou, eventuelnì státnicí, teprve to nejdùležitìjší vzdìlávání zaèíná - a na to chceme naše žáky pøipravovat. Žák musí dokázal to, co se nauèil, dlouhodobì využívat. Chceme školu, kde na prvním místì stojí dítì. A dítì pøipravovat pro život, ne pro vìdomostní soutìže. Projeví se zmìny i ve struktuøe uèebních plánù? V prvním roèníku zùstává uèební plán stejný. Do šestého roèníku jsme zaøadili nový povinný pøedmìt informaèní technologie, posílili tìlesnou výchovu o jednu hodinu na tøi hodiny týdnì a vyøadili pøedmìt rodinná výchova. Fyziku budou mít šesáci jen jednu hodinu týdnì a oproti letošnímu roku budou mít jeden volitelný pøedmìt. Rozhodují se z nabídky tøí pøedmìtù. Co uèitelé, jsou na zmìny dostateènì pøipraveni? Pøece jen jich celá øada uèila „postaru“ desítky let. Jsou novým myšlenkám naklonìni a dokáží je uskuteènit? V pøípadì uèitelù zaspalo ministerstvo školství. To „reformu“ spustilo, ale na vzdìlávání uèitelù a jejich motivaci zapomnìlo. Peníze se nenašly, zùstalo jen u slibù. Je to tragédie, která mùže reformu ne-li ohrozit, tak zbrzdit. Po uèitelích se chce více práce, jiné metody výuky, kvalitnìjší výsledky, psaní mnohastránkových uèebních dokumentù - ale od jejich zamìstnavatele - státu - nepøišla kromì nìkolika metodických pokynù ani motivaèní po-

Foto: Jaroslav Jirásko

7

bídka ve formì penìz na lepší zázemí, ani zajištìní kvalitního vzdìlávání. Vùbec nic. Takže obecnì lze øíci, že pøipravenost uèitelských sborù na „reformu“ je nedostateèná. Existují však výjimky a mohu s ulehèením øíci, že uèitelé naší školy se ke zmìnám postavili èelem, pochopili, že ne vše je v poøádku. Spoleènì jsme po dobu asi dvou a pùl let vytváøeli „nultou“ verzi našeho školního vzdìlávacího programu. Byla a je to pro nás pro všechny pozitivní zkušenost - spoleèná setkávání, velmi bouølivé diskuze, dohady, hledání kompromisù… a výsledek ? Všichni jsme poznali, kde máme slabé stránky, v èem je naše síla, o co se chceme opøít a kam chceme jít. Poznali jsme, že spoustu vìcí, která se po nás chce, zatím neumíme, že ne vše pùjde tak rychle. Ale to nejdùležitìjší je pro nás spoleèné - usilujeme o promìnu naší školy. Tímto chci všem kolegùm a kolegyním podìkovat. Jsme teprve na zaèátku a èeká nás dlouhá cesta. A co dìti? Jsou èím dál horší… To tak vùbec není. Dìti jsou jiné - a je to pøirozené. Dítì od mala leží pøed puštìnou televizí, v pøedškolním vìku ovládá poèítaè, v první tøídì komunikuje pomocí mobilu. Vnímá soubìžnì mluvený projev s vizuálními obrazy. Dnešní dìti si témìø nechodí hrát spoleènì ven, rodièe si s nimi nemají èas povídat, èíst jim, od chvíle, kdy se nauèí mluvit, opakují slogany z reklam. Manuálnì doma pracuje málokteré dítì, spoleèné chvíle rodina tráví obvykle jen o letní dovolené. Do pøírody se chodí výjimeènì, pøírodu dítì témìø nezná, z domácích zvíøat zná pouze psa a koèku. Profil pøedškoláka je dnes zcela jiný, než býval, a bude se stále rychleji mìnit... Co se ale nemìní, je hravost, pøirozená zvídavost, touha vše si sám vyzkoušet, experimentovat - to vše zùstává na dìtech stejné. A na tom je tøeba založit vzdìlávání - ale to už objevujeme dávno objevené - Komenského. Ten mimo jiné napsal: „Alfou a omegou naší didaktiky budiž hledat a nacházet takovou metodu, aby uèitelé vyuèovali ménì, žáci se však nauèili více, aby ve školách bylo ménì shonu, nechuti a marné práce, zato však více pohody.“ Kéž by se nám daøilo budovat pohodovou školu.

8

Autor: Svatopluk Hrnčíř, foto: archiv

Slovo homolka se našim pøedkùm nejspíš zamlouvalo, protože jím ve svém okolí pojmenovali nìkolik vrcholkù. Nejvyšší Homolka se zvedá za Vøesníkem a její temeno zdobí zajímavý kamenný sloup, zvaný Raisova kniha. My se však v tomto vyprávìní soustøedíme na Homolku, která se klene mezi Bažantnicí a rybníkem Hluboký. Pahorek zhruba pøed sto lety nebyl zalesnìný, a tak se na nìm uplatnila atrakce - nevysoká døevìná rozhledna. Když dosloužila, byl tam z dnes již neznámého dùvodu vztyèen døevìný køíž, takže se kopeèku zaèalo øíkat Homolka køížová. Køíž tu vydržel do poèátku 20. let minulého století, a jak už osobnì mohu dosvìdèit, ve 30. letech tam pro zmìnu k posezení lákala jednoduchá lavièka. Ta však spolu s cestièkami zmizela a dnes je zde pouze nevzhledné ohništì. Pro Homolku køížovou se v minulém století používal ještì jeden název - Pøední Homolka. Bylo to opodstatnìné, nebo o 500 metrù dál k východu se zvedal další høbet, který pro mnohé naše obèany byl Zadní Homolkou. Tohle leckdo neví, což potvrzuje vlastivìdná èítanka Láznì Bìlohrad, která vyšla koncem minulého roku. Co je však dùležité. Na Zadní Homolce se ještì ve 40. letech tyèil také zajímavý objekt. Pískovcová socha lva v postoji, který známe z bìlohradského znaku. Jak se tam král zvíøat dostal a proè tam už není? Povìzme si to.

Rozhledna na Pøední Homolce

Na opaèném, západním okraji Bìlohradu je návrší U Lva, kterému se døíve øíkalo Knìžský háj. Za Bertolda Viléma z Valdštejna si na nìm panstvo vybudovalo výletní místo se sloupoøadím valdštejnských lvù. Øíká se, že jich bylo dvanáct a zøejmì jim vévodil tøináctý lev stojící na pøilbici s korunou. Tohoto dominantního lva s letopoètem 1720 si naštìstí ještì dnes mùžeme prohlédnout. Stojí v bìlohradské zámecké zahradì. (Rozdvojený ocas lva nás nepøekvapuje, protože Valdštejnové do svého erbu pøevzali lvy svých pøedkù Markvarticù.) I sochy však podléhají zkáze, a tak poznenáhlu zmizely, anebo, což je pravdìpodobné, jich tøináct nikdy nebylo. O dvì stì let pozdìji podle K. V. Raise byli lvi tøi. Jeden zùstal v Knìžském háji, a jak bylo uvedeno, našel útoèištì v zámecké zahradì. Nìjakou dobu tedy naše mìsto støežili dva lvi. Jeden na stranì západní a druhý na východì. Byla to hezká pøedstava, umocnìná výjevem z mìstského znaku.

tech jsem mezi úlomky objevil lví tlapu a na památku si ji odnesl. Je naèase poznamenat , proè jsem tu o bìlohradských Homolkách vyprávìl. Zpùsobila to zmínìná vlastivìdná èítanka, nebo odstavec vyprávìjící o Homolce s rozhlednou konèí vìtou: „Jen parta klukù, kteøí se v 60. letech domnívali, že na Homolce stával lev, a kde je lev, tam je i poklad, kopala, až vykopala - kamenné základy zaniklé rozhledny.“ Vzhledem k tomu, že pomìrnì nedávno (ve 30. letech) jsem byl také klukem, chtìl bych se tìch mladších z 60. let zastat. A tak podotýkám: Mìli jste pravdu, kluci! Lev na Homolce skuteènì stál! A vzhledem k tomu, že jste objevili kamenné základy, nekopali jste na Pøední Homolce, ale na té správné. Na Homolce Zadní neboli lví.

Západní vršek brzy potom o lva sice pøišel, ale památka na nìho zùstala. Návrší nad nádražím, døíve Knìžský háj, získalo nový hezký název - U Lva. Východní lev na Zadní Homolce však stále kraloval a my kluci, vzhledem k tomu, že Hluboký se v té dobì využíval jako koupalištì, jsme k mohutné soše velice èasto chodili a obdivovali ji.

Lev na Zadní Homolce

Jenomže na nᚠstát dolehla nacistická okupace a v roce 1941 se v Bìlohradì usadila nìmecká mládež (Hitlerjugend). Horda klukù v nìmeckých uniformách jednoho dne sochu vyèenichala a v domnìní, že jde o èeského lva, ji povalila, rozbila a rozvaliny provokativnì pokálela. Èásti sochy a kameny se øadu let na pahrbku povalovaly a pomalu ztrácely. Ještì v 50. le-

Lev v zámeckém parku

Bělohradské listy

Autorka: Lenka Vichnarová, foto: Ladislav Stuchlík

9

píšu ti, protože se na tebe velmi tìším. Už dlouho. Koneènì mi nedávno svitla nadìje, že se tì doèkám, ale nìjak se to vleèe. Trochu mi to vadí, protože jsem s tebou dost poèítala a podle toho se také chovala. Dnes vidím, že lehkomyslnì. Tak napøíklad: od zimy do jara jsme budovali kanalizaci a k tomu rekonstruovali koupelnu. Složitý pøíbìh, ale bylo by to nadlouho, tak tì ho ušetøím. Velkoryse jsem odmítala nabídky øemeslníkù, že odvezou starý záchod, zlikvidují pùvodní trubky, zbaví nás suti a podobnì. „Hoïte to do stodoly, vždy tady bude sbìrný dvùr, postaráme se pak sami!“ Když jedna zednicko obkladaèská partièka vyhodila zbytky obkladù na èerstvý výkop kanalizace na zahradì se slovy to si sedne a zaroste to, to se moje ekologické jádro postavilo proti. Donutila jsem synka, aby pøijel z Prahy a su rozptýlenou na nìkolika metrech ètvereèních shrabal, napytloval, abychom ji mìli pøipravenou na den OSB – otevøení sbìrného dvoru. Jenže habrajzu ve stodole pøibývá. Vedle odpadu ze stavby leží stará praèka, televize, plešky od barev a další vìci. Auto nechávám pøed chalupou, nevejde se tam. „Zavez su nìkam do cesty, to dìlaj všichni,“ radí známí. Jenže já to životnímu prostøedí nemùžu udìlat. Ano, pøiznám se, obèas musím spálit nìco ze zahrady, protože na kompost to nejde a kam s tím? Ale zbytky ze stavby do lesa, èi na èernou skládku? To tedy ne! Vím, jakým otøesným dojmem na nás pùsobí, když jdeme s kamarády z výletu z Bukoviny na Vøesník do hospody. Cestou vidíme les zanesený odpadky. Staré umyvadlo, záchodová mísa a vrchol všeho - praseèí hlava v rozpadajícím se kartonu! Loni ještì byla celkem zachovalá, obalená masem, letos už z lesa zírá jen kostra. A za rok zas… A taky ti chci, milý sbìrný dvore, vysvìtlit, proè na tebe tak spìchám. Bojím se, abych neskonèila jako maminka mojí kamarádky Evy. Je to vìdkynì, dost precizní. Jak se to pozná? Když Evì minule pøedávala lísky s jahodami, na každé bylo peèlivì napsáno, odkud a kdy je sbírala. Napøíklad:10.6. v 15.30, záhon vedle kedluben. Má celkem prostornou jednopatrovou vilku, ve které bydlí sama, ale vìci, které mìly najít místo ve sbìrném dvoøe, už ji málem vyhnaly z domu. Nechce je jen tak vyhodit, zabývá se totiž celý život fyzikou a dobøe tedy ví, co z nich ještì mùže být, když se znovu zpracují a co by se stalo, kdyby skonèily jen tak ve volné pøírodì. A tak vrší. Zbyl jí už jen jeden pokoj, ve kterém žije, zbytek zaplnìný vìcmi. V kuchyni, v garáži, na schodišti, prostì všude. Nechci dopadnout stejnì! Tak se prosím snaž a buï tu co nejdøív. Tìším se Tvá Lenka Vichnarová

Palaèinky s tvarohem a hrozinkami, první ranní káva, kakao, èerstvé rohlíky už od pìti. Ideální pøed odjezdem autobusu do práce nebo jinam. Posezení v zadní místnosti na bílém nábytku u kulatých stoleèkù, pozdìji u umakartových stolkù v pøední èásti. Ruské vejce, smaženky, indiánky a vìtrníky, bramborový salát, preclíky. Taky toèená zmrzlina, podávaná z okénka ven. Párky v rohlíku, rakvièky se šlehaèkou, smaženky! Mòam. A že se tam nìkdy øíkávalo „U šmudel“? Za prvé to nebyla vìtšinou pravda a za druhé mnì to nevadilo, mì lákala atmosféra. Smìs lidí, kteøí jsou místní a vyprávìjí o tom a o té, a tak. A další, kteøí jen projíždìjí. Lidé se tam dávali do øeèi jen tak a kdybych tam prosedìla celý den, dozvìdìla bych se toho víc, než po pøeètení celých novin. Tabla z mateøské školy, obrázky ze skautského tábora. To všechno mi bude chybìt. A tak volám: Mlíèáku, vra se! Opravdu se musí z tohoto díky své poloze pro obchod témìø ideálního místa stát pøes všechnu úctu k vietnamským obchodníkùm jenom jeden z mnoha jejich malých všehochu obchodù? Ztrácí se jeden z bìlohradských milníkù. Ve mìstì zùstává už jen málo obchodù s historií a duší. Je mi to fakt líto. Odpovìï na otázku, proè mlíèák už nefunguje, si dovedu pøedstavit. Jako bych to slyšela: to víte, dnes je podnikat hroznì tìžké. Tlaèí konkurence, jsou malé tržby, lidi nechodí… hygiena se hlídá. Nikdo o ten prostor nestál, málem jsme ho neudali, jsme rádi, že si ho nìkdo vzal. Ach jo!

10

Autor: Ladislav Stuchlík

Bělohradské listy

V roce 1929 skonèily práce na regulaci Javorky na hranici Horní Nové Vsi u Krušinovy hospody. Pøipravovalo se pokraèování, ale v roce 1930 vypukla svìtová krize, která mìla neblahý dopad i na tento pro obec dùležitý podnik. Další práce proto zaèaly až v roce 1932. O tom se zachovalo v obecní hornoveské kronice daleko více záznamù než o etapì pøedcházející a dodnes žijí i pamìtníci. Jako každá akce i tuto pøedcházel pøíjezd komise, která mìla rozhodnout o dalším osudu financování. V kronice se o tom píše: „Pøi komisi, které byli pøítomni od Zemského úøadu v Praze pan vládní rada Hrubský, pøísedící Zemského úøadu p. Kaiser a tajemník p. Dvoøák, dne 6. kvìtna 1930 bylo rozhodnuto, že na druhý díl regulace od Krušinova jezu do Pecky není možno pøispìti 80% subvencí jako na první díl od Ostromìøe. Protože obec zdejší je prý bohatá, navrhovali 70% subvencí. Teprve na intervenci v Praze slíbeno 80% z dùvodù, že obec naši èeká nákladná stavba nové školy, že nebylo spravedlivo, aby bohatší obce krajské obdržely vìtší subvenci, než obec naše, poèítaná mezi obce pohorské.“ Zmìnila se i dotace na úpravu pøítokù a zavlažování na 75%, ostatní platili zájemci. Druhá èást výstavby byla zadána firmì ing. Èehovský z Jièína. Podle vzpomínek pana Jiøího Beneše z Horní Nové Vsi však stavbu osobnì vedl mladý inženýr, který v obci i s celou rodinou bydlel a k ruce mìl tøi pøedáky, kteøí na místì práce øídili. Dva z nich, bratøi Zumrové, pocházeli ze Starého Místa. Dìlníci byli najímáni podle smlouvy pouze místní, aby se lidem ulehèilo od dùsledkù krize. Práce byly zahájeny 13. èervna 1932. Po zahájení se pracovalo pouze jeden den a stavba byla opuštìna, jen rozkopaná pùda a vyvrácené paøezy svìdèily o tom, že se zde pracovalo. Vypukla totiž stávka stavebního dìlnictva. Práce nebyla a nadbytek dìlníkù dával podnikatelùm možnost velkého výbìru a nízkých mezd. Stávkující se scházeli v hospodì u Krušinù, vùdcem byl jakýsi Groha z Horní Nové Vsi, velký ramenatý chlap. I stávkokaz se našel, takže na sebe chlapi øvali. Ale nakonec se pøece podaøilo vymoci si plat 2,60 na hodinu. Snad tøináctka, den zahájení stavby, byla magickým èíslem, nebo snad vyhraná stávka vedly k tomu, že práce pokra-

Most za dnešní mateøskou školkou

Pøed regulací ve Flumových sadech

èovaly velmi rychle. Byl postaven most u Hátlù a stavìlo se dál. Na stavbì pracovalo velké množství dìlníkù. Ruènì kopali, na døevìných kortouèích v dlouhých øadách vyváželi vytìženou zeminu. Na Horní Nové Vsi bylo nìkolik lidí, kteøí mìli koòské potahy a málo polí, proto se zabývali povoznictvím. Napøíklad Zívr nebo starosta Josef Ježek, který mìl pár velmi silných koní a tìžké formanské vozy. Ti vozili kámen z Hùry. Byla to velmi nebezpeèná èinnost. Cesty byly špatné a z velkého kopce se vozy špatnì brzdily a koòùm se oj zarývala do bøicha. Jeden kùò pøivezl asi 1 m3, což vážilo 18q a na dvouspøežný vùz se naložilo 27q. Jak práce probíhala, vypráví pamìtník Jiøí Beneš: „Koryto øeky bylo uprostøed rozdìleno ve smìru toku nízkou hlinìnou hrází tak, že polovina koryta byla bez vody. Na té se pracovalo. Kopalo se ruènì a ruènì se všechno i vozilo. Chlapù bylo jak mravencù. Nikdo jim nemusel moc øíkat, co mají dìlat, a každý makal. Když se mìl dìlat jez u Krušinù, bylo tøeba pustit vodu náhonem, který vedl do mlýna v Prostøední Nové Vsi. Na bøeh pøivezli velkou hromadu jílu. Napøíè øeky, tìsnì pod místem odklonìní toku do náhonu, bylo postaveno dvojstranné bednìní a podle nìj na každé stranì lávka. Parta chlapù nakládala jíl na koleèka a vozièi poklusem jezdili po lávce a zasypávali prostor mezi bednìním, kde tøi chlapi jíl šlapali. Všechno tak rychle, aby voda nepøetekla. Když se dostali na úroveò náhonu a voda jím zaèala proudit, mohli zmírnit a hráz pak ještì zvýšili. Potom za sucha zbudovali splav, do kterého byla vestavìna stavidla. Nad splavem

Foto: archiv

Bělohradské listy

11

Pøed regulací ve Flumových sadech

postavili most. Veèer po práci chodil po šikmých bøezích Javorky mladý inženýr. Kameny, které se houpaly, sochorem vyvracel a chlapi je museli druhý den znovu pevnì usadit. Prostì práce musela být precizní.“ Tak vzniklo dílo, které dodnes zabránilo vìtším povodòovým škodám. Celá práce trvala i bez mechanizace velmi krátkou dobu. Snad vrcholem nebo výhledem do budoucna mìla být stavba pøehrady na Koutech, která by Javorku bezpeènì spoutala. Svìdèí o tom návštìva geologa Vondøíèka ze Zemského úøadu 13. prosince 1935, který zkoumal pùdu pro novou pøehradu, ta však dosud nevznikla. Jak to bude dál, rozhodne èas a potøeba lidí. Zatím si važme našich pøedkù, kteøí zregulovali Javorku a vybudovali tak obrovské dílo ku prospìchu nás všech.

Splav za dnešní mateøskou školkou

A úsmìv nakonec. Když byla zregulována Javorka, zmizely tùnì, ve kterých se lidé koupali. Jednou se hornoveské ženské rozhodly, že se pùjdou vykoupat na Kouta, kde hluboké tùnì ještì zùstaly. O jejich nápadu se doslechl jeden hornoveský vtipálek a rozhodl se, že se na jejich úèet pobaví a asi pøi tom i pokouká po koupajících se ženštinách. Nabral doma kbelík sazí a šel výše proti proudu, kde je vysypal do vody. Ženské vesele výskaly pøi koupání, ale jen do doby, než proud pøinesl mastné èerné saze. A tak místo toho, aby pøišly domù èistì vykoupané, musely doma napustit necky a v teplé vodì, pomocí mýdla, ze sebe drhnout saze.

Brod u Krušinù

Náhon od Mikulova mlýna

12

Bělohradské listy

Bělohradské listy

Foto: Josef Vágenknecht, Pavel Janák

13

14

Autor: Eduard Čeliš

Bělohradské listy

„Gusto, ty mᚠzáhony lepší než zamlada,“ øíká Vlastimil Knap Augustinu Plecháèovi, dlouholetému zahradníkovi Na Pasekách pod Arnoštovem, kterému koncem letošního èervna bylo pìtaosmdesát. Oba se velmi dobøe znají, vyrùstali tady Na Pasekách. Hájenka Na Sekyøe, kde nejdéle sloužil táta Vlastimila Knapa, a zahradnictví Plecháèových mìly k sobì necelých tøi sta metrù. Pøijeli jsme sem, abychom zaznamenali vyprávìní o naší ètvrté hrabìcí hájence. O hájence Na Sekyøe, protože les, který lemuje hájenku, má tvar tohoto nástroje. Hájenka zanikla pøed padesáti lety, zùstala po ní jen trochu rovná plocha v lese mezi Dolní Javoøím a Pasekami. Hájenka byla postavena v roce 1885 a mìla èp. 32 - Dolní Javoøí. V obecní kronice je uvedeno, že pøi stavbì byla použita zachovalá lomenice z èp. 1. Více vystihuje vyprávìní Augustina Plecháèe a Vlastimila Knapa. Plecháè: „Od mýho táty vím, že pøed Knapovými byla Na Sekyøe celá øada hajnejch: Gróh, Brod, Pavlíèek, Podlipnej z Uhlíøù, co se mu øíkalo Hynek Nácek, a pak i Lacina, než pøešel do Hùry. Západní Hùra až k silnici, Hrdla a èást Køížovky patøily do polesí Na Sekyøe.“

(1920). Chodil jsem na Bukovinu do jednotøídky. Pøes Tábùrek, kde bylo v zimì i metr snìhu. Tady u Plecháèù jsem se stavil pro spolužaèku, sestru Gusty. Zpátky jsem to vzal pøes Arnoštov, odtud chodila do školy velká parta klukù: Gaislovi, tìch byla celá rota, a Zlatníkovi.“

Knap: „Táta se jmenoval Josef a byl roèník 1886, máma Marie. Pocházeli z Úbislavic, kde mùj dìda dìlal zádušního hajnýho a kostelníka. Tak se øíkalo hajnému, který spravoval církevní les. Já se narodil v tøicátým roce, desátého února, Na Sekyøe. Mìl jsem dva starší bratry: Josefa (1916) a Ladislava

Plecháè: „Vlasto, tvùj táta byl za první války u dìlostøelcù a hrabì ho vymohl ze služby, potøeboval hajnýho. Pøimluvila se tvoje máma, která na zámku už sloužila. Hájenka Na Sekyøe byla podobná té Lacinovì v Hùøe. Zápraží, sednice, komora, chlív. Èelní stìna byla k jihu, štíty k východu a západu. Kna-

Horní Javoří

Dolní Javoří Tvar lesa pøipomíná sekyru

Arnoštov

Foto: Jaroslav Voves a archiv

Bělohradské listy

15

povi drželi krávu, nìkdy jalovici, kozu, prase. Vzadu byla velká bouda na seno. Pøed hájenkou stál nádherný strom - kalina, a na ní velký bílý koule. Pod hájenkou i pole, ètyøi korce, asi pùl hektaru.“ Knap: „A to jsme, Gusto, ještì mìli dvì louky u Bažantnice, pod hrází, jako deputát.“ Plecháè: „Všecko se tahalo na trakaøi. Pamatuji, Vlasto, že tvùj táta jednou navozil sem do kopce sedmdesát trakaøovejch fùrek sena. Revír to nebyl velkej, ale práce hodnì.“

Tady stála hájenka

Knap: „Elektrika nebyla, uèil jsem se pøi svíèkách èi petrolejce. Pro vodu 250 metrù dolù k potoku, co jsme se ji natahali, na mytí, vaøení i pro dobytek. Topili jsme døívím, toho byl roèní pøídìl 12 metrù. Když to nestaèilo, tak se v zimì porazil nìjaký verpán a odtáhnul na saních. Zaèátkem tøicátých let napadla polesí mniška, kalamitní škùdce. Vysazovaly se nové stromky, máma mì, malýho kluka, nosila v nùši na zádech a sázela smrèky.“ Plecháè: „Sbíraly se semínka šišek. V tom byl nejlepší z Horní Vsi Pepa Èeøovskej, øíkali jsme mu bosák, hodnì chodil bos a taky mìl pøezdívku lezec, jak umìl lízt po stromech. Hajnej Knap mìl 3 školky: tady pod tìma jasánkama, ke Kobyle a dole pod Tábùrkem. A po mnišce se objevilo hodnì zvìøe. Zajíci, srnèí, tetøívci a na poli koroptve. Jelen žádnej. Jo, šel tady pøes Hùru jeden, nìkdy v šestatøicátým… Krmelce byly hlavnì u Sekyry a Hrdlech. Na hony jezdil i pan hrabì, pak Bechtolïáci, co šéfovali polesí, a lesní Zach. Hrabì pøijel koèárem pøes Dolní Javoøí sem pod ty jasánky, kde se koèár

toèil. My jsme vìtšinou pomáhali nahánìt zvìø. Za to jsme dostali pucovku - vyøezávku bøízek, jív, jasánkù, nebo jsme si mohli vytìžit paøezy.“ Knap: „Gusto, hodnì bylo i lišek. Snad až padesát za rok se jich ulovilo. Každá kùže z lišky se musela odnýst na zámek.Vnitønosti, pajšl si hajnej mohl nechat na guláš. Jednou jsme si s kluky povìsili mrtvou lišku na strom a házeli do ní kamením. No, nic z ní nezbylo. Rozcupovali jsme ji na cimprcampr. Zach to nahlásil, táta musel se mnou na zámek. Kleknout, odprosit! Paní hrabìnka mnì ale odpustila a pohladila mì po hlavì. A rostlo tady hodnì hub. Když se vysekávaly cesty, tak kozáci leželi rovnou pod kosou. Podborovákù a lišek plno. Žlutý fleky lišek velký jako tahle sednice Plecháèovejch.“ Plecháè: „Ještì k tvýmu tátovi, Vlasto. On nerad støílel zvìø, když musel vystøelit, tak radìji schválnì netrefil. Spíš pøi honech vedl náhonèí. Do hospody chodil dolù do Javoøí. U Šepsù mu jednou Kodymáci schovali øízky a místo nich mu dali do brašny chleba s povidlama. A mìl tøi døevaøe, co mu dìlali v revíru celej rok døíví: Šepse z Horního Javoøí, Rulfa z Dolního a Formana. Jednou tady bylo docela horko. Nìmci mìli na Krkonošský vyhlídce stálou hlásku. Pivo se jim vozilo až z Harrachova, vaøila jim stará Gaislová, která si pustila hubu na špacír, že se z Hùry obèas kouøí, jako oheò. No, že tam jsou nìjaký partyzáni èi co. Hned Nìmci obšancovali les. Pøed našima mìli i tìžkej kulomet.“ Knap: „Mnì bylo nìco kolem deseti rokù, když jsme se pøestìhovali na hornoveskou hájenku. Po pìtaètyøicátým jsem šel do uèení na automechanika, do Turnova k Brendlovi.“ Plecháè: „Stìhovali jste se nìkdy zaèátkem války. Já vám pøinesl potravinový lístky od starosty Dixy. Táta zrovna vyvádìl jalovici z chlíva, že Na Sekyøe konèíte. Hájenku pak mìl øezník Štajner z Bìlohradu, po nìm nìjakej Šec z Pecky. Sloužila jako chata k rekreaci.

Josef Knap

Naposledy ji koupili Zlatníkovi a použili materiál a kameny k rekonstrukci hospody na Arnoštovì. Asi kolem roku padesát hájenka zanikla, podobnì jako Dusíkova chata Na Nebesích.“

16

Autorka: Hana Friedrichová

Praha - 30. léta, pøesnì 26. únor 1935.

Bělohradské listy

„Vzpomínám na to s odstupem témìø sedmdesáti let, ale mohu místopøísežnì prohlásit, že kdyby se to všechno dalo vrátit, tak aè jsem v životì absolvoval všechny možné recepce - na Hradì i ambasádách - dal bych urèitì pøednost kyselé smetanì a vonícímu chlebu s máslem v hájovnì na Byšièkách.“

V tento den se v Ruském sále hotelu Beránek na Královských Vinohradech konala schùzka Rodákù a pøátel Lázní Bìlohradu. Sešlo se 43 osob, vesmìs lidí, kteøí byli svým pùvodem spjati s Bìlohradem, nebo jej pravidelnì navštìvovali. Byli to èasto „letní hosté“, kteøí zde trávili svou dovolenou. Sešli se proto, aby si chvíle prožité v Bìlohradì se svými pøáteli znovu pøipomnìli. Mezi pøítomnými této první schùzky, jak je patrno z obrázku, byli i pøedstavitelé mìsta, zástupci rodiny Merveldtù, dcera K. V. Raise Marie Míšková s dcerou Hanou Vlkovou a jejím manželem.

Prázdninové letní schùzky se konaly vždy po týdnu støídavì v hotelu Bohumilka, v sále Lázeòského hotelu, v restauraci v Bažantnici, na námìstí v hotelu Hloušek a v hotelu U lázní.

Schùze v hotelu Beránek

Výlet do Mlázovic

Záznamy v této kronice jsou kusé, psané vìtšinou obyèejnou tužkou, stejnì jako i podpisy pøítomných. Ne všechny podpisy, které by si zasloužily zveøejnìní, jsou dostateènì èitelné, ale pøesto vzácnì dochované.

V zápise ze schùzky dne 11. srpna 1936, která se konala v Grand hotelu Urban, se poprvé objevil podpis našeho rodáka, hudebního skladatele Karla Moora, který nebyl pouze tichým spoleèníkem tìchto setkání, ale èasto se postaral o hudební program.

Schùzky mìly pro naše mìsto zajisté i propagaèní význam. Na druhém setkání, které se konalo necelý mìsíc po zahajující schùzce, promluvil MUDr. František Lelek o léèebném významu našich lázní. Sešlo se již 59 úèastníkù, z nichž namátkou èteme podpisy Josefa Životy, Karla Dlaboly, ing. Karla Bøeziny, JUDr. Bohuslava Dvoøáka, Dr. Josefa Kysely, Karla Lederera, PhMr. Františka Èernocha, Dr. Ludvíka Hornova a jiných. Tøetí schùzka se konala opìt po mìsíci v hotelu Beránek, tentokrát v Japonském sále za úèasti 47 pøítomných. Byla vìnována vzpomínce na K. V. Raise. Ze záznamù je patrné a taky logické, že letní schùzky se konaly v Bìlohradì. Spoleèenský život mìsta a zejména lázní, pøekrásná pøíroda a vlídní obèané mìsta sem pøilákaly mnoho významných a populárních osobností. Na kurtech v Bažantnici si zahráli i profesionální tenisté vèetnì Karla Koželuha, z hercù sem v té dobì jezdíval napø. Oldøich Nový, Jiøí Plachý, ba i Karel Hašler. S ním se zde seznámil hudební skladatel Jiøí Sternwald, který o svém pùsobení s jazzovým orchestrem „The Singer´s Melodic - band Praha“ v letech 1930 - 39 píše ve své knize Plná náruè vzpomínek. I jemu uèarovala nádherná pøíroda tohoto kraje, možnost vycházek do okolí, vstøícnost a pohostinnost lidí.

Pøátelská setkání se neomezovala pouze na posezení v restauraèních zaøízeních, ale byly èasto poøádány též spoleèné vycházky a výlety.

Podzimní schùzky, konané již v Praze, byly pøedevším vzpomínkou na uplynulou lázeòskou i turistickou sezónu, ale pøijímaly se zde též podnìty pro Lázeòskou komisi na sezonu pøíští. Na podzim roku 1936 se uskuteènila první spoleèná schùzka Spolku rodákù a pøátel Lázní Bìlohradu a Kroužku rodákù a pøátel Hoøic v Podkrkonoší. Tím se zvýšil poèet úèastníkù a umocnily se vzpomínky. M. B. Stýblo na poèest milovaného kraje napsal báseò vìnovanou bìlohradským i hoøickým rodá-

Výlet na Zvièinu

Bělohradské listy

Foto: Kronika rodáků a přátel Lázní Bělohradu

17

Záhlaví pozvánky na Propagaèní veèer Raisovým krajem

kùm. Stýblovou básní byla uvedena i pozvánka na 11. pøátelskou schùzku, která se konala dne 12. kvìtna 1936 opìt v hotelu Beránek.

V tomto roce zemøel prof. Cyril Purkynì, který významnì pomohl vìdeckému bádání o poznání tohoto kraje. Jeho žena Amra byla dlouholetou úèastnicí pøátelských setkání.

„Zvièino, sladký koutku svìta! Pohádko, jarním zkvetlá sadem! Za hvìzdou hvìzda v kraj Tvùj slétá, Nad tichým plane Bìlohradem.“

V následujícím roce se Spolek rodákù a pøátel rozlouèil se svým pøedsedou MUDr. Ludvíkem Hornovem, který zemøel 19. 3. 1938.

Dne 14. èervna 1936 se konal spoleèný zájezd obou tìchto spolkù z Prahy výletním rychlíkem do Jièína a do Prachovských skal. Dodatek pozvánky: zpívá p. Jan Sedláèek. Dá se usoudit, že to nebyla jen cesta tam a zpátky, ale nechybìla ani ta trocha poezie. Schùzka, která se konala 10. listopadu 1936, mìla i charitativní význam: složenkami byly zasílány finanèní pøíspìvky pro bìlohradskou školní mládež. V podìkování starosty mìsta Josefa Pecha je uvedeno, že èástky 250,- Kè bylo použito na podarování chudých dìtí pøi vánoèní nadílce. V dubnu 1937 se v Domì zemìdìlské osvìty v Praze na Královských Vinohradech konal „Propagaèní veèer Raisovým krajem“, který poøádaly oba spolky, bìlohradský i hoøický. Univ. prof. MUDr. Jan Levit, v té dobì primáø nemocnice Na Bulovce, zde pohovoøil o úèincích rašelinných lázní. Byl též promítnut propagaèní film o Bìlohradì i Hoøicích, bylo vzpomenuto význaèných osobností. V hudební èásti vystoupili hudební skladatelé Karel Moor a Josef Flégl, zhudebnìné básnì K. V. Raise pøednesla jeho vnuèka Hana Vlková - Míšková.

Spoleèná fotografie na výletì

Dne 7. kvìtna 1938 se konala schùzka, která informovala èleny o pøípravách na X. Všesokolský slet. Ty se týkaly zejména pøivítání krajanù a uspoøádání veèírku na jejich poèest. V nedìli 15. kvìtna se uskuteènil zájezd vlakem z Prahy do Lán k hrobu T. G. Masaryka s návštìvou zámeckého parku a Sokolovny. Dne 14. bøezna 1939 se konala poslední pøedváleèná, již 24. pøátelská schùzka rodákù a pøátel našeho mìsta. Ve váleèné dobì, ani pozdìji za doby totality, nebyla tato setkání povolena. Prvním pováleèným zápisem kroniky byl po sedmi letech zápis z 25. schùzky, která se konala 27. února 1946. Mnohé podpisy se zde již neobjevily, naopak nových rodákù a pøátel pøibylo. Pravidelné schùzky se však již neobnovily. Setkávání rodákù a pøátel probíhá na Sjezdech rodákù. Poslední zápis v kronice je ze Sjezdu rodákù z roku 1994. Vìøím, že i za ètenáøe tìchto øádkù mohu podìkovat ing. Karlu Reumannovi za zapùjèení této cennosti, kde nyní již každé jméno nese v sobì osobní pøíbìh a ozvìnu doby. Spoleèným motivem jejich setkávání byla láska k rodnému kraji a tento dokument je toho dùkazem. Dìkujeme Vám za to, že jste od pøedkù tuto knihu pøevzal, opatroval a nám umožnil do ní nahlédnout.

18

Z dopisů čtenářů

Bělohradské listy

Dostala se mi do rukou nová bìlohradská mapka, v níž je zakreslen „lázeòský resort Strom života“, a vidìl jsem i jeho zobrazení v Bìlohradských listech. Rozloha celého projektu mì pøekvapila a vylekala. Rozložité duby na hrázi budou zastínìny a travnatá plocha pøed rybníkem se výraznì zmenší. Nešastný Pardoubek a jeho louka! Pøed lety byla protkána potùèky a porostlá vzácnou kvìtenou (vstavaèe, suchopýr, hmyzožravá rosnatka okrouhlolistá), kterou sledoval a obdivoval univ. prof. Domin. Nelze zapomenout ani na mohutný strom pøi silnici do Brtve, na nìmž tabulka oznamovala, že je chránìn státem. To vše postupnì za minulého režimu zmizelo a nikdo se z tìch barbarských zásahù, pokud vím, nezodpovídal. Ale teï pøi pohledu na mapku je zøejmé, že má zmizet i to, co bylo nejhezèím zákoutím. Tùò s rašelinovým dnem, jež jí pøisoudilo vhodný název - Bezedná studnì. Její dnešní stav sice není vábný, nebo neobvykle velká studánka pùvodnì obklopená stromy a olšovým porostem velice utrpìla kácením, zavážkami a mnoha úpravami. Avšak s pomocí vody, která stále vyvìrá (byl to velice silný pramen), by se dala zachránit a zmiòovaný objekt by získal pozoruhodný doplnìk. Do krajiny vodní toky a plochy pøece patøí. Tím spíš do lázeòského a rekreaèního prostøedí. Architekti do parkù a jiných prostor vodu èasto pracnì a nákladnì pøivádìjí, zatímco projektovaný areál se pøírodního prameništì zbavuje! Pardoubku byly živé stromy kdysi odebrány, ale pomyslný Strom života, i když je ètyøhvìzdièkový, je nemùže nahradit. Asi proto, že krajinné prvky, které tu mizely a mají mizet, mají tìch hvìzdièek víc. Staèí zvednout hlavu k noèní obloze. Bohužel my, co jsme se v Pardoubku uèili plavat a k jezírku pod hrází odbíhali se napít, toho moc nezmùžeme. O nìco bychom se však pokusit mìli. Zachraòme Bezednou studni! Svatopluk Hrnèíø

Dne 4. 7. sehrálo mužstvo složené ze zamìstnancù Mìstského úøadu fotbalový zápas proti mužstvu z Anenských slatinných lázní. Zápas probìhl na blátivém povrchu fotbalového høíštì „U Lva“. Za veselého povzbuzování fanoušky obou mužstev prohrál Mìstský úøad 8:5.

(las)

Události - zajímavosti

Bělohradské listy

19

VANDALISMUS Vrcholem vandalismu by se dal nazvat pøípad z Dolní Nové Vsi. Neznámý pachatel navrtal dvì vzrostlé lípy u silnice pod Sehnalovou hospodou, které následkem toho uschly. S takovým èinem se Bìlohrad setkal asi poprvé a vìøíme, že po veøejném odsouzení i naposledy. Jak nám sdìlil vedoucí mìstské zelenì Jaroslav Šorm, Mìsto podá na neznámého pachatele trestní oznámení. (las, voj)

POUŤ

Pou na Byšièkách, to už tady bylo, øekne si pozorný ètenáø Bìlohradských listù a má pravdu. Ale právì proto, že je stále stejná a nebo vždy trochu jiná, pøipomínám tuto událost i letos. Stejná je urèitì v tom, že se koná vždy u pøíležitosti svátku Petra a Pavla, což jsou patroni byšického kostelíku.

Jiná bude tím, že pøibývá lidí, kteøí sem putují ze širokého okolí, aby se potìšili výhledem na bìlohradskou kotlinu, posedìli s pøáteli a prach z cesty spláchli kapkou dobrého moku. Od ostatních poutí se liší i tím, že se zde nepøekøikují vyvolávaèi lákající návštìvníky na rùzné atrakce. Byly doby, kdy i my jsme mìli svého „tlampaèe“, a pamìtníci vzpomenou

na Jirku Maška, bìhajícího po kopci s umìlým hadem a vykøikujícího u stánku jako pravý trhovec. Ale to nikdy nenarušilo tuto oázu klidu a pohody právì tak, jako nádherné písnièky v podání country kapely. A kdo jiný by mìl tvrdit muziku, než známý „basák“ Rosa Tvrdík se svými kamarády. O pouti na Byšièkách by se dalo napsat mnoho, vèetnì nostalgických vzpomínek, ale každý se mùže pøesvìdèit sám pøíštì, tøeba budou i „máèenky“, døíve tak typické pro každou pou. Tak tedy za rok! (oin, jh)

IMLAUF

20

Autor: Eduard Čeliš, foto: Jaroslav Voves a archiv Hanzlových

Bělohradské listy

bìhla v Èeské Lípì stopadesátku za 19,54 vteøin. Z Libereckého kraje, z Jablonce, má i svoji nejvìtší soupeøku: Annu - Marii Rapovou. Radka trénuje tøikrát ètyøikrát týdnì pod vedením dlouholetého jièínského trenéra atletù Vlastimila Jenèka. Doplòkovì ke sprintùm skáèe i dálku. Vìtšinou trénuje se staršími kluky, takže se má stále na koho dotahovat. „Ve škole se mi nejvíc zamlouvají matika, zemìpis, dìjepis a tìlák,“ odpovídá Radka na moji otázku o oblíbených pøedmìtech na místní základce. „Z muziky jsou mými favority Chinaski, ráda ètu knížky od Jany Lanczové. A biják? Jmenuje se Kvaska, hraje tam Daniel Landa a je to ze zákulisí muzikálu,“ pokraèuje, když vyzvídám nìco málo mimo školu a atletickou dráhu. Radka je ze sportovní rodiny. O tøi roky starší sestra Petra hraje v Bìlohradì národní házenou, táta Radek byl dlouhá léta poctivý fotbalový záložník a mamce Marušce zase uèarovala sportovní gymnastika. S tou zaèínala i dnešní sprinterka Radka. „Petra i Radka, to jsou hroznì pilné, pracovité a ctižádostivé žákynì, kterých zrovna moc není,“ øíká o holkách Hanzlových jejich uèitelka fyziky.

V druhé polovinì èervna reprezentovala Královéhradecký kraj na Hrách 3. olympiády dìtí a mládeže ÈR v Ústí nad Labem. Vyhrála šedesát metrù mladších žákyò za 7,84 vteøiny. Podpora vìtru byla o dvì desetinky vìtší než povolené 2 metry za vteøinu. Je držitelkou nejlepších sprinterských èasù v Èechách v kategorii mladších žákyò. Na šedesátce i na 150 metrové trati se zatáèkou. O pár dní pozdìji ji babièka z Paøezské Lhoty vzala za odmìnu na ostravskou Zlatou tretru. Jela rychlým, exkluzivním a teï už snad i bezporuchovým Pendolínem. Byla u toho, když ètyøiatøicetiletý malý Etiopan Haile Gebrselassie dodal Zlaté tretøe svìták v hodinovce. O kom že jsou tyto øádky? O Radce Hanzlové. Osmnáctého bøezna jí bylo tøináct. Byla žákyní sedmièky bìlohradské školy K. V. Raise. Po prázdninách se chystá na jièínský gympl, kde studuje vìtšina atletù AC TJ Jièín. I Radka je èlenkou tohoto nejlepšího okresního oddílu. Je pøebornicí Libereckého kraje, protože jièínští atleti závodí na severu Èech. Desátého èervna letošního roku za-

Možná nìkoho pøekvapil název povídání o mladièké atletce. Skuteènì je tomu tak, Bìlohrad není atletické mìsteèko. Co pamatuji, tak atletiku dìlaly, a dobøe, mílaøka Karla Douchová a oštìpaøka Olina Èerná. 3 km pøekážek bìhal Jarda Freund a kilák za Novou Paku Vašek Hrbek. Jsem rád, že atletika zaèíná v Bìlohradì zapouštìt koøínky. Vždy nádherný nový sportovní areál u školy K. V. Raise a Støedního odborného uèilištì si o to doslova øíká. Radko, dík. Sice bìhᚠv modrobílém jièínském dresu, ale probouzíš neatletický Bìlohrad.

foto: Václav Lejdar

Bělohradské listy

Nové sportovištì v Lázních Bìlohradì si pøišli ve ètvrtek 7. 6. vyzkoušet nejmladší obyvatelé mìsta - dìti od 2 do 7 let. Více než 60 zdejších dìtí se tak stalo na chvíli opravdovými závodníky. Olympiádu pro nì zorganizovalo Obèanské sdružení rodièù Bìlohradské mateøské školy a ceny vìnovali zdejší podnikatelé a podniky. Malí závodníci, rozdìlení do kategorií podle roèníku narození, startovali v pìti disciplínách - skoku do dálky, hodu tenisovým míèkem, bìhu na 50 metrù, v pøekážkovém a vytrvalostním bìhu. A už zvítìzil kdokoli, dùležitìjší jsou jistì sportovní zážitky dìtí. Dík patøí urèitì všem dospìlým i dìtem za pomoc pøi této akci. Helena Vernerová

21

22

Foto: Ladislav Stuchlík, Ludmila a Vladislav Festovi, Martina Šubrtová

Bělohradské listy

V kulturní historii Bìlohradu hrál sborový zpìv nezanedbatelnou roli. Ani se nechce vìøit kolik vynikajicích sbormistrù, jejichž vìhlas pøekroèil hranice regionu, se v pomìrnì krátké hudební historii mìsta vyskytovalo. Vzpomeòme na nìkteré z tìch, o nichž jsme již na stránkách Bìlohradských listù psali. František Lopatáø (1817 - 1890) založil v roce 1863 v Bìlohradì první pìvecký sbor, se kterým se zúèastnil slavnosti kladení základního kamene k Národnímu divadlu. Bohuslav Beneš (1863 - 1928) po svém pùsobení v Bìlohradì øídil v Plzni pìvecký sbor, se kterým získal v Bruselu zlatou medaili, v Paøíži i v Belgii I. cenu v mezinárodní sborové soutìži, od belgického krále zlatou medaili a od císaøe briliantovou jehlici a zlatý záslužný køíž s korunou. Profesor Augustin Deršák (1887 - 1972) po svém aktivním sbormistrovském pùsobení v Bìlohradì založil v Bratislavì v roce 1924 šedesátièlenné Pevecké združenie slovenských uèitel’ov, pozdìji pøevzal øízení pìveckého spolku Tatran. Pro sbor zkomponoval øadu sborových skladeb. Dnešní medailonek vìnujeme pedagogovi a sbormistrovi, jehož jméno v Bìlohradì upadlo v zapomnìní, získal však vìhlas i slávu nejen v naší vlasti, ale i ve svìtì. Svou hvìzdnou dráhu vynikajícího pedagoga a sbormistra ale zaèal na bìlohradské škole. Tím sbormistrem byl

V roce 1935 maturoval na uèitelském ústavu v Jièínì a po krátkém, nìkolikamìsíèním praktikování v Limberku u Polièky pøišel 18. 5. 1936 jako praktikant na dívèí m욝anskou školu v Lázních Bìlohradì. Tady se doèkal svého prvního povýšení na výpomocného uèitele. (Jako praktikant nedostával za práci plat a ještì nemìl právo užívat titulu uèitel. Jako výpomocný uèitel už mohl používat uèitelského titulu a dostával pevný plat.) Jeho postavení však bylo špatné, musel být stále pøipraven putovat na další štaci. Stalo se to záhy - 14. 11. 1936 byl z Bìlohradu pøeložen

a 15. 11. 1937 již nastoupil jako výpomocný uèitel v Dolní Kalné. Pøesto se bìhem svého krátkého, o nìco víc než rok trvajícího pùsobení na bìlohradské škole, pokusil o øízení bìlohradského mužského sboru. Jaké mìl pøi tom výsledky pro nedostatek zpráv nelze posoudit. Jako výpomocný uèitel ještì putoval na další štace - Lišice a Lužce nad Cidlinou, Vysoké Veselí (1939 - 1945), kde se oženil a pùsobil jako sbormistr pìveckého sboru Dvoøák. 1. 9. 1945 se stal uèitelem na odborné škole v Liberci a zároveò sbormistrem dívèího pìveckého sboru OŠŽP v Liberci, v roce 1947 složil státní zkoušku ze sborového zpìvu, v roce 1948 se stává sbormistrem a umìleckým vedoucím slavného pìveckého sboru Ještìd, který øídil pøes tøicet let až do své smrti roku 1979. Dosáhl èetných úspìchù pedagogických: v roce 1960 byl jmenován vedoucím katedry estetické výchovy na pedagogickém institutu v Liberci, byl mu udìlen titul Vzorný uèitel, 1. 12. 1961 se stal docentem pedagogického institutu v Liberci, 1. 9. 1965 docentem pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, v roce 1978 mu bylo udìleno státní vyznamenání Za vynikající práci. Významná byla i jeho èinnost skladatelská. Složil na tøi desítky dìtských, mužských, ženských i smíšených sborù, nedokonèil operu. Za svou sbormistrovskou èinnost získal øadu ocenìní doma i za hranicemi. Nejvýznamnìjší byla ta, která získal na mezinárodních sborových soutìžích: V roce 1960 zvítìzil s komorním ženským sborem PS Ještìd

v Llangollenu ve Velké Británii, v roce 1961 zvítìzil s PS Ještìd v Gisors ve Francii, v roce 1966 zvítìzil s PS Ještìd v Arrezzu v Itálii, zpíval na festivalech mj. v Dánsku, Nìmecku, Maïarsku. Josef Pazderka pùsobil na své okolí neodolatelným kouzlem své osobnosti, jejíž podstata byla laskavost a dobrosrdeèný humor. Zemøel 18. 6. 1979 v Liberci, kde je i pochován.

Zdenìk Prchal