N ahoře je d a le k o h le d se zrcad lem o prům ěru 401 cm na In tera m erick é observ atoři Cerro T ololo. /K člán ku na str. 226.) — Na první str. o b á lk y je povrch Marsu v o k o lí landeru Vikingu 1; byl expon ován k rá tc e p řed západem Slunce a u kazu je kam en itou a p ísečn ou poušt. I Ke zprávě na str. 233.)
Ř í še hv ě z d
Roč. 57 (1976), č. 12
Oto Obůrka:
PORADA UNIE A ST R O N O M Ů AMATÉRŮ V GRENOBLŮ Před zap očetím k on gresu M ezinárodní a stro n o m ick é unie se šla se v Grenoblů k celo d en n í sch ů zi ra d a M ezinárodní unie astro n o m ů a m a térů (d ále IUAA), zvolen á vloni na k o n g resu v H am iltonu v Kanadě. Rada se zab ývala novou ú pravou o rg a n iz a čn í stru k tu ry , spojenou s rozd ělen ím odpovědnosti za jed n otlivé úseky čin n o sti, p racovním i p rogram y n ěk terý ch od borných sek cí, obsazením tří u voln ěných míst předsedů sek cí a novou ú pravou vydávání p řeh led ů C ontributions. Z vláštní zájem se o b ra cí k čin n o sti kom ise pro výuku astro n o m ie, je jíž p řed sed n ictví p řev zal Ital p rof. A ch ille Leani, p rof. O. Obůrka je m ístop řed sedou . Kom ise poskytuje odborné ra d y am atérsk ý m sd ru že ním při vých ově m lad ý ch p raco v n ík ů a sp o lu p racu je při vytvářen í osnov astron om ie pro stře d n í školy. Komise n a v ázala sp o lu p ráci s ko misí M ezinárodní a stro n o m ick é unie č. 46. O k oo rd in aci p rá ce o d bor ných kom isí p eču je v ice p re z id e n t A n gličan p rof. V. B a ro ca s. Na p orad ě v Grenoblů byla tak é p ro jed n áv án a o tázk a m ísta p říští ho kongresu, k terý se m á k onat na pozvání Irsk é astro n o m ick é spo lečn osti v ro ce 1978 v Dublinu. E xisten ce IUAA byla vyvolán a p řáním širo k é a m a té rsk é ob ce z rů z ných čá stí sv ěta o lepší in fo rm o v an o sti o v ěd ecké p ro b lem atice, o e x is ten ci a p ráci rů zn ých astro n o m ick ý ch a m a té rsk ý ch sd ru žení, případně jed n otlivých am atérů , sn ahou n a v á za t m ezinárodní spojení a sblížení astronom ů am atérů . Tyto sn ahy lze dobře p ochop it, u vážím e-li izo lovan ost a m a té rsk ý ch o rg a n iz a cí a m noha jed n otlivců od v ěd eckých in stitu cí a ce n te r v n ejrů zn ějších zem ích. Jen pom ěrně m álo p ozoro vatelů a zájem ců o astro n o m ii m á tak ové m ožnosti spojení s od bor níky a odborně vedeným i h vězdárnam i jako n aši astro n o m o vé a m a téři. P roto IUAA sd ru žuje astro n o m y am a té ry , a stro n o m ick é sp olečn osti, provádí k o ord in aci am a té rsk ý ch p ozorován í, usiluje o k o o rd in aci p rá ce rů zn ých sp olečn ostí, i o ú č a s t svých člen ů na u žitečn ý ch věd eckých p ro g ram ech . Ke sp lnění tě ch to cílů p ra cu je č tr n á c t kom isí. Jak výše uvedeno, zvláštn í kom ise zabývá se otázk am i výuky astro n o m ie a ší ření v ěd eck ých a stro n o m ick ý ch poznatků. Nynějším p rezid en tem IUAA je Kanaďan K enneth E . Chilton, č e s t ným p rezid en tem a u to r toh oto člán k u . S e k re tá ře m pro E vrop u je dr. Kazim ierz Ziolkow ski z Polské ak ad em ie věd.
Pavel
Mayer:
NOVÉ ČTYŘMETROVÉ D A LEKO H LED Y Č tyřm etrový dalek ohled na K itt Peaku v A rizoně, uvedený do p ro vozu v ro ce 1973, a dalek ohled na C erro Tololo, p ra c u jíc í od roku 1975, p řed stav u jí so u časn ou špičku v o p tick ý ch d alek o h led ech . Oba teleskopy jsou p rak tick y ste jn é . H lavní z rca d lo p řístro je na K itt Peaku je z taven éh o k řem en e, z rca d lo d alek ohledu n a C erro Tololo a v šech n a m enší z rca d la obou p řístro jů jsou z ce rv itu (sk lo k e ra m ick ý m a te riá l s p rak tick y nulovou tep lotní ro z ta ž n o s tí). D alekohledy lze používat v p rim árn ím ohnisku při sv ěteln o sti 1 :2 ,7 , v sek u n d árn ím ohnisku systém u R itch ey-C h rétien o sv ěteln o sti 1 :8 a v ohnisku cou dé, kde je sv ěteln o st 1 :16 0 . Stavba obou d alek ohledů v če tn ě kopulí a zá k la d ního vybavení stá la 20 m iliónů d olarů , což je p om ěrn ě n ízká čá stk a . Výhodný byl časo v ý odstup ve stav b ě obou stro jů , neboť ta k bylo možno o d stran it při výrobě druhého kusu závady, k te ré se projevily u prvního exem p láře. V ešk erá optika d alek ohledů byla zhotovena v d íln ách N árodní o b se rv a to ře Kitt Peak v T ucsonu; stav eb n í p rá ce , m ech an ick é díly a ele k tro n ick é vybavení d od ávala řa d a sp o lečn o stí. P rotože op tik a d alekohledů je typu R itch ey -C h rétien , s p rim árním zrcad lem m írn ě h yperbolick ým , n elze v p rim árn ím ohnisku fo to g ra fo v at p řím o. Musí se používat k o rek čn í člen y . D alekohledy jsou vy baveny dvojicí tříčo čk o v ý ch k o re k to rů pro 3 2 0 — 500 nm a pro 500 až 1000 nm. K orek tory vy k reslí pole o p rů m ěru 50', tj. 162 mm. F o to g ra fo v a t lze i v ohnisku R itch ey -C h rétien , a to bud na desky ro z m ěru až 35 cm X 35 cm , na film širo k ý 24 cm , pom ocí k am ery s dvou stupňovým zesilo vačem o b razu nebo s e le k tro n ick o u k am erou typu Kron. Pro ohnisko R itch ey -C h rétien jsou dále k disp ozici sp e k tro g ra f s m řížkou pro sv ěteln ý svazek o p rů m ěru 15 cm , fo to e le k trick ý fotom e tr-p o la rim e tr, sp e k tro g ra f s m řížkou typu e ch e le (o b r. 1 a 2 ) a sk vrn kový in te rfe ro m e tr (viz ŘH 1972, s tr . 147; na rozd íl od tam po p sané m etody s op tick o -an alo g o v ý m vyh odn ocován ím obrazu je zde vyh odn ocen í d ig itá ln í). Vým ěna p rim árn íh o o h niska za ohnisko R itch ey-C h rétien trv á d v a ce t m inut, p rovád í se p ře to če n ím vn itřn íh o kru hu na vrch o lu tubusu. Ohnisko coudé je vybaveno sp ek tro m etrem pro F o u riero v u tra n sfo rm a c i v oboru 1 — 13 um s d ráh ovou d iferen cí 10 cm ; d ráh ov á d ife re n ce m á být z v ětšen a až na 100 cm , což umožní sp ek trosk op ii s n eobyčejně vysokou ro z lišo v a cí sch o p n o stí. Druhým p řístro jem v ohnisku coudé je e ch e le -sp e k tro m e tr s k am erou o o h n is kové vzd álen osti 334 cm . V p rim árn ím ohnisku lze získ áv at i b ezštěrb in o v á sp e k tra s d is p erzí 150 nm /m m v poli 0,5° X 0,5°, po z a řa z e n í ohybové tran sm isn í m řížky a h ran o lu . Mezní m ag n itu d a tě c h to sp e k te r je zh ru ba rovna m ezní m agn itu d ě p alo m arsk ý ch m ap. O ptické systém y telesk o p ů bu dou ještě doplněny dalším sek u n d árn ím z rca d le m pro p rá ci v in fra červ en ém oboru. O o p tick é k valitě z rca d e l sv ěd čí k o n ce n tra c e sv ě tla v oh nisku: u te leskopu na Kitt Peaku je 92 % sv ě tla v p lo šce p rů m ěru 0,5", u ch il-
Obr. 1. N árys sp e k tro g ra fu s m řížkou typu e c h e le v ohn isku R itchey-C rétien. 1 — o p tic k á osa t e le s k o pu, 2 — filtr p řed štěrb i nou, 3 — štěrbin a v o h n is ku telesk o p u , 4 — filtr za štěrbinou, 5 — oh y bov á m řížka typu e c h e le , 6 — k olim átor sp ek trog ra fu , 7 m řížka pro příčnou disperzi.
ského teleskop u je k o n c e n tra ce sv ě tla ještě vyšší. Z rcad lo na Kitt Peaku m á však na dvou m íste ch obvodu zleštěn ý o k raj — ta to m ísta jsou od clon ěn a. V k on stru k ci telesk o p ů je řa d a p ro g re siv n ích prvků. Velmi se osvěd čilo uložení p rim á rn ích z rca d e l. Zadní ploch y z rca d e l leží na 33 v zd uch ových p o lštá řích u sp o řád an ý ch ve dvou so u střed n ý ch k ru zích. Tlak vzduchu v každém kru hu je řízen sam o statn ý m re g u lá to rem podle zenitové vzd álen o sti teleskop u . Obvod z rca d e l sp očívá v ob jím ce vyvažované p ro tizávažím i. S ekundární z rca d la jsou držena podtlakem , po obvodě je jich váhu n ese rtuť v tru b ici, k te rá so u časn ě tvoří i těsn ěn í podtlak u. N e tra d ičn í je pohon d alek ohledů . Je id en tick ý v re k ta sce n z i i d ek lin aci a n a rozd íl od běžného šnekového převodu m á velk é kolo če ln í ozubení. Na kolo působí dva p astork y s m otory. Při ry ch lý ch p ohyb ech běží oba m o to ry ve stejn ém sm ěru, při jem ných jeden m o to r dalek ohled pohání, druhý brzdí a tím se eli m inuje vůle. Pohony jsou ovšem o p atřen y sn ím ači polohy (in k rem en tálním i i ab solu tn ím i) a m otory jsou řízeny p o číta če m . P řesn o st n a m íření d alek ohledu je lepší než 6" v re k ta sce n z i a než 2" v deklin aci. P řech od na blízkou hvězdu se děje s p řesn o stí danou rozlišen ím sní m ačů polohy, tj. 0,6". Při pozorován í v p rim árn ím ohnisku sedí p o zo ro v atel v k ře sle o to č ném v kabině ve v á lci v ose tubusu. Do kabiny m ůže vstou p it nebo ji op ustit jen v jedné poloze d alekohledu. Polok ulovitá kabina pro p ozoro vatele v ohnisku R itch ey -C h rétien , pod z rca d le m , je rovněž p řístup n á jen v jedné p oloze. P o zo ro v atel ji však využije pouze při zk oušk ách n ového vybavení; n o rm áln í pozorován í jsou řízen a pom ocí systém u n apojenéh o na p o číta č z k o n tro ln í m ístn osti. N astaven í h věz dy v ohnisku R itch ey -C h rétien se u sk u tečň u je p om ocí televize. Na m onitory se p řen áší pole 5 'X 3 ' a za d obrých podm ínek se zach ytí hvězdy až 21m při stan d ard n í ry ch lo sti sním ání (30 sním ků za sek un d u ). Ohnisko je vybaveno i au to m atick ý m m im oosovým pointérem , p racu jícím až do hvězdné v elik o sti 15,5. P o číta č řídí i v šech n y funkce sp ek tro g rafu v ohnisku R itch ey -C h rétien . Lze volit šířk u a délku š tě r biny, zařazen í k a lib račn íh o filtru a v elik ost clon y om ezovače sv ětla oblohy. H vězda na štěrb in ě je sled ován a televizn í k am ero u ; hvězdu lze sled ov at i za štěrbinou . Dále lze z a řa z o v a t filtry ve dvou n osičích
Obr. 2. Půdorys sp ektrog rafu e c h e le . 1 — dlouhofo k á ln í S chm tdtova k a m e ra tv ořen á k o r e k č n í d e s kou , pom ocn ý m p rov rta ným rovinným zrcad lem , s férick ý m zrcad lem a č o č kou p ro vyrovnání p o le, 2 — fo t o g r a fic k á em u lze n eb o fo to k a to d a , 3 — m říž k a pro příčnou d isp erzi (o to čn á d o dvou p o lo h ], 4 — m řížka e c h e le , 5 — o p tick á osa telesk o p u , 6 — k r á t k o fo k á ln í k a m era , 7 — z esilo v a č obrazu.
a p ři zao střo ván í z ak rý v at jednu či druhou polovinu sv ěteln éh o sv a z ku. S p ek tro g raf je vybaven exp o zim etrem . Z ao střu je se k olim átorem , z ao střen í k am er je pevné. Ke sp e k tro g ra fu p a tří še st m řížek rozm ěru 20 cm X 25 cm a dvě k am ery. Jed n a k a m e ra , Schm id tova kom ora s rovn ým polem s ohniskem 229 mm, je pro fo to g ra fii, d isp erze je 1,8 až 28 nm /m m . D ruhá k am era s ohniskem 300 mm je u rče n a pro zesilo vač ob razu s au tom atick ým posuvem film u. N apř. sp ektru m hvězdy typu B, l l m, ro zšířen é na 1 m m , v oboru kolem 420 nm se při disp erzi 2,7 nm /m m získ á za 3 m inuty. S p e k tro g ra f um ožňuje i sk an ov án í sp e k tra d isek torem se zesilo vačem ob razu . Předpokládá se doplnění sp ek tro g ra fu dalším i k am eram i a d etek to ry . Podobným způsobem je vybaven a ovlád án i sp e k tro g ra f s m řížkou typu e ch e le . Má n av íc vým ěnná z rca d la k o lim áto ru — z rc a d la jsou p o k ry ta dielektrick ý m i v rstv am i s m axim áln í o d raziv o stí v rů zn ý ch sp e k trá ln ích o b orech . Kolim ovaný svazek m á p rů m ěr 13 cm . P o zo ro v atel m ůže volit ze tří m řížek typu ech ele, dvou m řížek pro p říčn o u disp erzi a tří k am er. D osažitelné d isp erze jsou 0,255 až 1,277 nm /m m . Spektrum hvězdy typu K, 12m, ro zšířen é na 0,44 mm, v oboru v ln ových délek 5 0 0 — 700 nm se při d isperzi 0,511 nm /m m získ á za 65 m inut. T eleskopy jsou zajím avé j stav eb n ě. D alekohled na Kitt Peaku sp o čívá na p ilíři vysokém 28 m. P ilíř m á p rů m ěr 11 m, stěn y silné 46 cm , a byl zhotoven za 72 hodin během jediné o p e ra ce . Pohyblivé čá sti d a lekohledu váží 300 tun. D alekohled je ch rá n ě n kopulí o p rů m ěru 32 m o váze 500 tun. Vnější p o v rch kopule tv o ří 6 mm ocelový p lech ,
vn itřek je z izo la čn ích panelů. Mezi p lech a p anely se vhání vnější vzduch. Izolovaný a v ě tra n ý je i k ry t štěrbiny, tv o ře n ý n ěkolik a sek cem i pojíždějícím i n ah o ru a dolů. V podlaze kopule je zabudováno ch lazen í. Oba telesk o p y již p ro k ázaly sp ráv n o st svéh o op tick éh o i m ech an ick éh o ře še n í a jsou běžně používány h o stu jícím i astronom y obou h vězd áren .
Jaroslav Klokočnik:
g r a v it a č n í
p a r a m e t r y
JUPITEROVA SYSTÉMU Z PORUCH S O N D P I O N E E R 10 A 11
DRAH
Těsná p řiblížení m e z ip la n e tá rn ích sond P ion eer 10 a 11 (d ále P 10 a P 11) k Jupiteru p oskytla jedinečnou p říležitost k u rčen í g ra v ita č n ích p aram etrů Ju p itero va systém u (p la n e ta a G alileovy m ě síc e ). O p řed běžn ých v ý sle d cích byla zm ínka v ŘH 8 /1 9 7 5 ; zde se věnujm e podrobným rozb orů m a definitivním výsledkům z obou sond. Údaji o d ráze jsou d v o u cestn á d o pp lerovská sle d o v a cí d ata z a z n a m enávaná 64m an tén am i NASA-JPL v Goldstone (K alifo rn ia, U SA ), v C anbeře (A u strá lie ) a v M adridě (Š p a n ě lsk o ). Typická hodnota střed n í k v ad ratick é chyby v u rče n í fre k v e n ce byla 0,005 Hz pro 60 s vyh odn ocovací in te rv a l d o p p lero v sk ý ch dat, neboli 0,3 m m /s v u rčen í ry ch lo sti sondy vzhledem k Zemi. Jedině ta to vysok á p řesn o st dat k u rčen í d ráh y byla p řed p ok lad em úspěšných rozb orů g ra v ita čn íh o pole. Dráhy obou sond byly h y p erb o lick é vzhledem k Ju p iteru. P ion eer 10 p rolétal vně d ráh y A m alth ei, zatím co Pioneer 11 u vnitř její dráhy tém ěř po 3 hodiny letu . To zn a čn ě zvyšuje d ůvěryhod n ost (v á h u ) vy p očten ý ch c h a ra k te ris tik g ra v ita čn íh o pole Ju p itera. Sklony d rah sond k Ju p iterovu rovníku byly 14° a 130° (P 10 a P 1 1 ). Sub satelitn í bod re tro g ra d n í d ráh y P 11 se za in te rv a l nejbližšího p řiblížení ± 3 hodiny posunul o ce lý ch 360° jo v ig ra fick é délky, v p říp ad ě p řím é d ráh y P 10 o polovinu. M ěření z P 11 m ají ted y opět v ětší váhu. Na d ráh u sond působí vyjm a g ra v ita c e Ju p itera a jeho m ěsíců sou bor ru šivých vlivů, k te ré je tře b a z d ráh y o d filtro v a t. Jsou to: tlak slu n ečn íh o zářen í, zm ěny ry ch lo sti sond vlivem p roved en ých d rá h o vých k o rek cí, zry ch le n í vlivem n ep erfek tn í fu n k ce k o re k čn ích m o to r ků a sp o rad ick ý m unikáním stla č e n ý c h plynů z p oloh ových k o n tro l ních systém ů sond. D opplerovská sle d o v a cí d ata slou žila jako vstup k so u časn ém u iteračn ím u výp očtu n á sle d u jících údajů m etodou n ejm en ších č tv e rc ů : (1 ) d ráh ový ch elem en tů sond, Ju p itera, systém u Zem ě-M ěsíc, Galileových m ěsíců Ju p itera, (2 ) h m otn osti Ju p itera a G alileových m ěsíců, (3 ) rek ta sce n z e a d ek lin ace Jupiterova okam žitého pólu, (4 ) h m otn osti h y p o tetick éh o m asco n u — Rudé sk vrn y a
(5 ) p a ra m e trů ovlivň u jících d ráh y sond m im o g ra v ita č n í pole Jupi te ro v a systém u. Základní konstantou pro v ý p o čet délek z rad aro v ý ch m ěření byla ry ch lo st sv ě tla (299 792,5 k m /s ). H elio cen trick é so u řa d n ice Zem ě a Jupitera byly převzaty z efem erid JPL-D E-84. K Jupiteru vztažen é sou řad n ice G alileových m ěsíců byly v y p o čten y podle Sam psonovy teo rie (1 9 2 1 ) doplněné o časo v é k o re k ce P eterso n o v y (1 9 7 3 ) z fo to m e trických d at zatm ěn í m ěsíců . V yp očten é so u řa d n ice byly verifik ovány s p ozorován ím a zjištěn a je jich p řesn o st aspoň 2000 km. Jo v ig ra fická šířk a Rudé sk v rn y byla v z a ta — 22° a za délku (sy sté m II) bylo dosazeno 9° (P 1 0 ) a 25° (P 1 1 ) podle R eese (1 9 7 4 ). H arm on ick é k oeficien ty v rozvoji pro g ra v ita čn í p o te n ciá l Ju p itera byly p řev zaty z p řed běžn ých an alý z letu P 10. Slapové vlivy Ju p itera (ind u k ovan é m ěsícem Io) na d ráh y obou sond byly zanedbány. Hlavním i výsledky jsou sou čin y u n iv erzáln í g ra v ita č n í k o n stan ty a h m otn osti Ju p itera, příp. jed n otlivých G alileových m ěsíců či ce lé Ju piterovy so u stavy. Jsou zjištěn y s p řesn o stí na 4 — 6 p latn ý ch c ife r proti podobné h odnotě p ro Zemi, znám é z p o ru ch d rah u m ělý ch d ru žic na 6 — 7 p latn ých cife r. Na ukázku u vedm e též n ě k te ré pom ěry hm otností. N apř. Aí©/M = 1 0 4 7 ,3 4 6 3 *0 ,0 0 4 0 , kde M© je h m otn ost Slun ce a M Jupiterovy soustavy. Předběžné an alý zy n azn ačo v aly , že h m ot nost m ěsíce Io je větší než se dříve uvádělo (ŘH 8 /1 9 7 5 ). S k u tečně, A íio /M ju p . = (4 ,6 8 4 * 0 ,0 2 2 ) . 10 '5. Pom ěr hm otnosti m ascon u Rudé skvrny ke hm otnosti Jupitera je řádově 1 0 '7. (P ro p orovn ání: u m ěsíčn ích m asconů se podobný pom ěr pohybuje řád ově kolem 10 ‘4 až IO 5.) D ynam ické pólové zploštění p lan ety ch arak terizo v an é zonálním h a r m onickým k oeficientem Jz (b líže viz ŘH 7 /1 9 7 4 ) vych ází (1 4 7 3 3 * 4 ) . . IO"6. v dobré shodě s předpioneerovským i hodnotam i z poru ch drah Ju p iterových m ěsíců . (P ro porovnání: pro Zemi J 2 = ( 1 0 8 2 ,6 3 * 0 ,0 1 ) . . 10'6.) Byly ještě u rčen y zonální k oeficien ty Ji, J 4, Jó a sek toriáln í C22, S 22, k teré ch arak terizu jí rovníkové zploštění. /3 a Cz2, S 22 vyšly v el mi m alé, což spolu s m alou hm otn ostí m ascon u svědčí pro planetu v h y d ro statick é rovnováze. I když pouze z p a ra m e trů g ra v ita čn íh o pole p lan ety nelze jed n o zn ačn ě u rč it rozložení hm oty u v n itř, jsou získ an é výsledky důležité pro studium stru k tu ry Ju p itera, neboť pro v y tv á řen í m odelů jeh o v n itř ní stavb y n ezů stává již tak o v á libovůle jako p řed tím . Zdeněk
Horský:
PŮ L T I S Í C I LETÍ
o d
r e g i o m o n t a n o v y
SMRTI Mnohdy se m yslí, že se n aro d il v K rálo v ci (d n es K alin in g rad u ) na pobřeží B altick éh o m oře. Avšak ten K on igsb erg (če sk y K rálo v a H o ra ), podle něhož je odvozeno i jeho n ěm eck é, i latin izo v an é jm éno (m ons = = h o ra, reg iu s = k rá lo v sk ý ), leží ve F ra n c íc h se v e rn ě od B am bergu. Když znám ý b ad atel v d ějin ách a stro n o m ie E rn s t Z in ner při 500. v ý ro čí R egiom ontanova n aro zen í p á tra l po p řesn ě o v ě ře n ý ch ú dajích,
sh led al, že ani m ísto, ani datum n aro zen í není jisté. Jako den n a rození se n ak o n ec jako n ejp ravd ěp od ob n ější uvádí 6. červen 1436, ale je m ožno někdy n ajít i ú d aje lišící se o několik let. A vzdor tomu, že v K onigsbergu na n ám ěstí — jak již to bývá — u kazují Regiom ontanův rodný dům, n ovější en cyk lop ed ie rad ěji u vádějí jako r o diště sousední vesn ici U nfinden. Tam m ěl být jeho o te c m lynářem , proto syn Jan se tak é n ěm eck y n azýval M iiller, či latin sk y M olitoris, ale p řevážn ě podle K onigsbergu n ěm eck y K u n gsp erger, latin sk y a Monte Regio či p ro stě R egiom ontanus. Podivnější je, že není znám o ani p řesn é datum sm rti u če n ce , k terý si p ře ce za č ty ř ic e t let života získ al evrop sk ou p ověst. Měl zem řít v Římě, kam ho papež Sixtus IV. povolal, aby se podílel n a n ávrh u reform y k alen d áře. S talo se to někdy v létě r. 1476, n ě k te ří udávají, že zem řel „asi 8. č e rv e n c e 1 4 7 6 “ . Je tom u leto s tedy p ráv ě půl tis íc i letí. Z em řel n eček an ě, podle všeho na m or, a le nechybí ani h lasy, že byl o tráv en syny Jiřího T rap ezu n tsk éh o , o jeh ož p řek lad u P tolem aia se měl velm i n ep och v aln ě vyslovit. Z právy, že byl p ohřben v řím ském P antheonu, jsou m nohem pozdější a n evěroh odn é, p řán í tu bylo otcem m yšlenky. Jisté je jenom tolik, že po 28. če rv e n c i 1475, což je datum posledního R egiom ontanova p ozorován í v N orim berku, není o životě tohoto věd ce možno sh le d a t žádný spolehlivý záznam . S elen o g rafick é so u řa d n ice k rá te ru R egiom ontanus na M ěsíci jsou tedy znám y p odstatn ě p řesn ěji než g e o g ra fick é so u řad n ice většiny op ěrn ých bodů R egiom ontanova života. Z cela to odpovídá jeho význ a mu v astro n om ii, k terý plně z a č a la d o ceň o v at až doba o dvě či tři g e n e ra ce později. R egiom ontanovi bylo asi d v a n á ct let, když jako p o slu ch a č lipské u niverzity vyp očetl efem erid y p lan et pro jed n otlivé dny. Podnět k tomu mu pravděpodobně dal G utenbergův první tištěn ý k a le n d á ř z r. 1448, k terý u váděl polohy p lan et pro každý p atn á ctý den. Ve srovn án í s dnešním i výp očty ch yboval G utenbergův k alen d ář v p rů m ěru o 2,2°, kdežto R egiom ontanovy p ro p o čty pouze o 1,5°; když se pom ine M erkur, pro nějž nebylo dost p o z o ro v a cích d at a i te o rie silně k ulhala, je p rů m ěrná ch yba G utenbergova 1,7°, kdežto R egiom ontanova pouze 0,7°. N adaném u žáku lipsk á u n iv erzita brzy n e sta čila . P řešel do Vídně, kde jeho u čitelem byl Georg P u rb ach . Tak vznikla d vojice, k te rá z a ložila tzv. vídeňskou a stro n o m ick o u školu a re p re z e n to v a la pro svou dobu v rch o l evrop sk é astro n o m ie. Stojí za zmínku, že se o n ich v d a l ším sice většin ou m luvilo o obou záro v eň , ale řík alo se zp ravid la „R egiom ontanus se svým u čitelem P u rb a ch e m " (ta k o n ich psal i n apř. Tadeáš H ájek ), a nikoli „ P u rb ach se svým žákem R egiom ontanem “ , jak bychom spíš o ček áv ali. Z rca d lí se v tom , že R egiom ontanus byl silnějším pólem této sestav y . Na R egiom ontana o sta tn ě záhy p řip ad la úloha p o k račo v at v sp o lečn ě z a p o čatém díle, když r. 1462 ani ne 391etý Purbach zem řel. R egiom ontanus pak od ešel z Vídně a strá v il několik let v Itálii. Pro n ás je zvlášť zajím avé, že po n á v ra tu R egiom ontanus působil k rátk ý ča s na u n iverzitě v B ra tisla v ě . Tato A cad em ia Istro p o litan a, založen á r. 1467, m ěla bohužel jen velm i k rátk é trv án í. Po dalším pobytu v U h rách ve slu žb ách k rá le M atyáše R egiom ontanus se v r. 1471
usadil v N orim berku, kde z a ča l sy ste m a tick á p ozorován í v domě p a tricia B ern h a rd a W a lth e ra , velk éh o p řízn iv ce astro n o m ie, k terý po R egiom ontanově sm rti n ejen p o k ra čo v a l v p ozorován ích , ale m á velké zásluhy i v tom , že tiskem vydal p odstatn ou č á s t R egiom ontanova po zů staléh o díla. V ěd eck é dílo R egiom ontanovo m á pro novověký evrop sk ý vývoj a s tr o nom ie přím o klíčový význam . Je však m álo znám o. Bylo tak é pom ěrně brzo zastíněn o K opernikem , k terý vy tv o řil nový p la n e tá rn í systém , tak že jeho přínos je v d ějin ách n ašeh o oboru zře te ln ě p atrn ý . R egio m ontanovo dílo naopak na prvý pohled n ik terak nevyniká ani původ ností, ani p řev ra tn o stí. V lastně v šech n o , co vyšlo z tv ů rč í dílny Regiom on tan ovy, bylo vytvořen o či aspoň v prin cip u n av ržen o již dříve. Jenom ve srovn án í s tím , v jak ý ch z m a tcích a n e sro v n a lo stech tonula pozdně střed o v ěk á astro n o m ie, je možno posoudit a o cen it nezm ěrn ou k ritick ou , p o čtářsk o u a p o zorovatelsk ou p rá ci, k tero u vykonal. Regiom ontanus p řiro zen ě z a stá v a l je ště g e o ce n trick ý n ázo r a řídil se P to lem aiovým výkladem pohybu p lan et. A však tu podobu A lm agestu , k terý po srov n án í m noha opisů, zatížen ý ch spoustou chyb a popleten ostí Regiom ontanus p řed al příštím g e n e ra cím astron om ů , je snad možno nejlépe p řirovn at k hodinám , nad jejich ž p olo p o ztrácen ý m i trosk am i jiní zoufali a k terým ten to m istr h od in ář v rá til sch o p n o st přesn ého chodu a n aříd il je na sp rávn ý ča s . Podobně n aložil či ch y sta l se n a ložit s ostatním i základním i m atem atick ý m i a astro n o m ick ý m i spisy antiky, pokud mu jen byly dostupné. Základní p rak tick ý význam m ěla R egiom ontanova trig o n o m etrie a před evším tabulky hodnot g o n io m e trick ý ch fu n kcí, a z n ich zvlášť sinusové tabulky pro sin 90° = 6 000 000, p ostu pu jící po jedné m inutě a um ožňující in te rp o la ce pro jed n otlivé sekundy. Jeho E fem erid y pro léta 1475 až 1506 jako n ejlep ší své doby p rovázely Kolum ba, V asca de Gama a A m eriga V esp u ccih o na je jich o b jevn ých c e s tá c h . Nové světlo vnesl R egiom ontanus i do k o m etárn í astro n o m ie, kde je a u to rem teo rie m ěření v zd álen osti k om ety od Země. Avšak sp isek o k o m etě z r. 1472, k terý se mu přip isu je a k terý jako takový p řipojil např. T adeáš H ájek ke své D ialexi v r. 1574, je dnes považován za č á s t spisu cu ryšsk éh o lé k a ře E b e rh a rd a S ch le u sin g e ra a nikoli za dílo R egiom ontanovo. Pro R egiom ontana je p říz n a čn á v elk o ry so st, s jak ou k oncipoval svou čin n ost. Knihtisk byl n ejvětší te ch n ick o u novinkou jeho doby. Regiom ontanus ch těl knihtisku využít k re n e sa n ci astro n o m ie, m ěl být n ástrojem , jak ry ch le ro z šířit zák lad ní a stro n o m ick o u lite ra tu ru v d okon alých k ritick ý ch ed icích . V N orim berku zřídil v lastn í tis k á r nu, z níž m ěla podle stan o v en éh o plánu v y ch á z e t jím red ig o v an á, op raven á a kom entovaná zák lad ní astro n o m ick á díla staro v ěk u . Odvo lání do Říma a pak náhlá sm rt však znem ožnily u sk u tečn it velkolepý p rojek t. S k u tečn ostí zů stává, že s P u rb ach em a R egiom ontanem astro n o m ie vystoupila ze svého střed o v ěk éh o zak letí. S jejich dílem z a čín á ro z voj, v něm ž ry ch le po sobě násled u jí jm én a: Kopernik, Tycho, K epler, Galilei, N ew ton. Za 133 let po R egiom ontanově sm rti byly již z v e řejněn y prvé dva K eplerovy zákony, za 211 let g ra v ita čn í zákon. Je
O kolí landeru Vikingu 1. V elký tm avý balvan má d élk u asi 3 m a výšku tém ěř 1 m. (K e zprávě na str. 233.)
O kolí VaU.es M arineris foto g ra fo v a n é orbiterem Vikingu 1 ze v zd álen osti asi 2000 km je g eo lo g ick y velm i zajím avou ob lastí na Marsu. ( K e zprávě na str. 233./
M ozaikový sn ím ek orbiteru Vikingu 1 u kazu je oblast o roz lo z e asi 250 km krát 200 km n e d a le k o p lán ov an éh o m ísta přistání. V elk é výlevy lávy jsou p ře rušovány rozsed lin am i a horským i hřbety.
R eflek to r a stro n o m ické p ozorov ateln y v B o skov icích 240/1440 mm. (K e zprávě na str. 236.)
to relativ n ě velm i k rá tk á doba ve sro v n án í s p řed ch o zí střed ověk ou sta g n a cí astron om ie. Stavba p řirozen ě p řev ý ší zák lad , na k terém v y ro stla , a tak se vy sk ytly i n ázory, že sn ad záslu h y P urbach ovy a R egiom ontanovy jsou zveličován y. Když G eorg S arto n , o te c novodobých dějin vědy, se na k onci 20. let p roti tě m to náhledů m p ostavil, n a p sa l: „N ejsem si vůbec jist tím , že by snad význam tě ch to dvou m atem atik ů byl p ře ce n ě n . Studoval jsem je — a tak é m atem atik y , k te ří byli jejich so u časn ík y — po v šech s trá n k á ch asi d v a ce t le t a můj obdiv k nim- d osud s tá le ro s te ."
Co n o v é h o v astronomii SUPERNOVA V SOUH' N. E. Kuročkin (Šternbergův astro nomický ústav, Moskva) objevil 24. září 1976 supernovu 12" jižně od sla bé bezejmenné galaxie v souhvězdí Trojúhelníku. V době objevu měla su-
ĚZDÍ T R O JÚ H E L N ÍK U pernova fotografickou jasnost 16,5^. Poloha galaxie je (1950,0) a
=
2h34,6m
S =
+ 33°27'
IAUC 2993 (B )
EMISNÍ P R O M Ě N N Á V SO U H V Ě Z D Í ŠÍPU E. P. Aksenov (Šternbergův astro a = 19h39,8m S = +16 °3 8 ' nomický ústav, Moskva) oznámil Dne 2. července 1976 měla hvězda fotografickou jasnost 11,0m, do dub v cirkuláři IAU č. 2995, že Dokučana 1975 byla je jí jasnost asi 17m. jeva, Balazs a Vizi objevili novou Hvězda je podobná proměnným V1016 emisní proměnnou hvězdu v poloze (1950,0) Cygni a V1329 Cygni. J. B. V I K I JG 2 Jak jsme již uvedli v minulém čís nek. Zatím je na odpovědné hodno le, přistál modul (lander) Vikingu 2 cení výsledků ještě příliš b’-zy, mj. v noci 3./4. září úspěšně na povrchu iproto, že žádné vědecké práce Marsu. Sonda se přiblížila do blíz v odborných časopisech nebyly ještě kosti Marsu 7. srpna a dostala se na do odevzdání tohoto čísla do tisku dráhu umělé družice planety, skloně k dispozici. A opakovat zde předběžné nou 56° k rovníku Marsu. Stanice a někdy si i navzájem odporující před (orbiter) zůstala na oběžné dráze a běžné tiskové zprávy, které čtenáři znají jistě z novin, by nemělo smyslu. plní řadu plánovaných funkcí. K při stání landeru došlo v oblasti Utopia Uveďme snad jen to, že v závěru le Planitia v místě, iehož severní šířka tošního roku se sondy Viking od je 48c a západní délka 226°, tedy ve mlčí a landery budou uloženy k „zim vzdálenosti asi 6400 km od místa při nímu spánku". To proto, že 25. XI. stání landeru Vikingu 1. V místě při 1976 je Mars v konjunkci se Sluncem, stání byly zjištěny změny teploty tedy při pohledu ze Země „za Slun v rozmezí —89 °C až —37 °C a ná cem " a se sondami nebude možné razový vítr o rychlosti až 48 km/h. rádiové spojení. Během listopadu i Přístroje landeru vyslaly řadu velmi téměř po celý prosinec budeme tedy kvalitních barevných snímků okolí beze zpráv, až ke konci letošního místa přistání a do konce října t. r. prosince m ají být sondy reaktivovábyl třikrát odebrán vzorek půdy pro ny a opět s nimi bude navázáno spo biochemickou laboratoř. O zhodnoce jení. Snad do té doby budou již zná ní výsledků získaných při letošní my některé výsledky biochemických americké expedici k Marsu přinese analýz. J. B. me v příštím ročníku podrobný člá-
NOVA
V SOUHVĚZDÍ
Japonský astronom Y. Kuwano objevil 23. září 1976 novu, jejíž polo ha je (1950,0) ct = 18h00,9m S = + 1 1 °4 8 ' Hvězda měla v době objevu a 24. zá SUPERNOVA Ve spirálové galaxii NGC 7177 v souhvězdí Pegasa objevil koncem září 1976 J. R. Dunlap (Corrallitos Obs., Northwestern Univ.) superno vu. Její vizuální jasnost byla mezi 2 3 .-2 8 . zářím 16,5™. Objekt byl na NOVÉ
ASTRONOMICKÉ
HADONOŠE
ří fotovizuální jasnost 8,8“ , 28. září vizuální jasnost 10,5m. Od května do poloviny září 1976 měl objekt zřejmě jasnost menší než 10m. IAUC 2994 (B ) V NGC
7177
lezen 7 " západně a 13" jižně od jád ra galaxie, jejíž fotografická jasnost je 12,im a poloha (1950,0) a = 21h58,3m 6 = + 1 7 °2 9 ' V galaxii NGC 7177 byla již nale zena supernova 1960L. IAUC 2991 ÍB ) CENTRUM
VE
ŠPANĚLSKU
Podmínky pro astrono mická pozorování v Evro pě, a především ve střed ní Evropě, jsou stále hor ší. K nepříznivým poměrům meteorologickým (malý po čet jasných nocí v důsled ku velké oblačnosti) při stupuje v posledních le tech stále větší vliv umělé ho osvětleni hlavně v dů sledku používání rtuťových výbojek a stá7e větší míra znečišťování ovzduší prů myslovými exhalacemi. Proto řada hvězdáren hle dá příznivější podmínky pro pozorování a vznika jí tak nové observatoře v místech vhodných pro observační práci. Většinou jsou vybaveny velkými dalekohledy a nejm odernější technikou. Tak je tomu i s právě budovaným německým astronomickým centrem ve Španělsku. Observatoř se staví na 2200 m vysoké hoře Calar Alto v Siera de los Filabres v provincii Almeria a bude vybavena reflektory o průměrech 120 cm, 220 cm a 350 cm. Připojený obrázek znázorňuje reflektor o průměru zrcadla 220 cm, který vyrábí firma C a rl Zeiss v Oberkochen. Disk pro tento dalekohled i pro uvedené dva další reflektory vyrobily Schottcvy závody v Mohu€i ze zeroduru. M itteilungen/M ainz 10/1976 (B ) TEPLOTY JU PIT EROVÝCH Kolektiv pracovníků Speciální astro fyzikální observatoře Akademie věd SSSR (Zelenčukskaja) měřil rádiové záření tří Galileových měsíců Jupite ra velkým radioteleskopem Ratan-600. Měření byla prováděna na vlnových délkách 2,1 cm a 3,9 cm. Byly z jiš
MĚSÍCŮ
těny tyto jasové teploty pro jednot livé měsíce: Kallisto (180±30) K na obou vlnových délkách, Ganymed (165±30) K na vlnové délce 3,9 cm a Europa (190±40) K na téže vlnové délce. Pism a v AŽ 2, 405; 1976 (B )
DÉŠŤ METEO RITŮ V ČfNĚ Podle zprávy uveřejněné v Mitteibořil se do hloubky 6,5 m; při tom lungen (Mainz) 8—9/1976 a převza vytvořil kráter o hloubce 3 m a prů té z bulletinu velvyslanectví ČLR měru přes 2 m. Meteority padaly na v NDR byl 8. března 1976 pozorován území větším než 500 km2 a dosud v oblasti města Kirin v severovýchod bylo nalezeno více než 100 meteo ní Číně déšť meteoritů, ojedinělý ritů, z nichž 3 m ají větší hmotnost v dosavadní historii. V odpoledních než 100 kg. Největší meteorit má hodinách 8. března 1976 vnikl do hmotnost 1770 kg, tedy o 700 kg vět zemské atmosféry obrovský meteoší než dosud známý největší kamen roid rychlostí větší než 10 km/s; po ný meteorit v USA. Nejmenší části hyboval se kolem Slunce stejným m ají hmotnost menší než 0,5 kg. Che směrem jako Země. V 15h01m59s do mickou analýzou byly v meteoritech šlo k rozpadu tělesa na značné množ zjištěny tyto prvky: křemík, hořčík, ství menších částí, z nichž poslední železo, síra, vápník, nikl a hliník. dopadla na zemský povrch v 15h Meteorický déšť nezpůsobil žádné 02m36s. Tento meteorit prorazil 170 škody ani na lidských životech, ani cm silnou vrstvu zmrzlé půdy a za věcné. f. B. O D C H Y L K Y Č A S O V Ý C H S I G N Á L Ů V Z Á Ř I 1976 Den 3. IX. 8. IX. 13. IX. 18. IX. 23. IX. 28. IX. TU1-TUC +0,0372s +0,0235s +0,0095s —0,0070s —0,0238s —0,0408s TU2-TUC +0,0144 —0,0013 — 0,0169 —0,0347 —0,0523 —0,0697 Vysvětlení k tabulce viz ŘH 57, 18; 1/1976. V ladim ír P tá ček OTÁČIVÁ MAPA
HVĚZDNÉ O BLO HY TRO CH U JINAK
Otáčivá mapa hvězdné oblohy má sloužit k rychlé orientaci na hvězd né obloze. Je ovšem nutné naučit se s ní pracovat. A tu je první potíž, protože učitel nebo vedoucí astrono mického kroužku nemá k dispozici vhodnou demonstrační pomůcku. Pro to jsme se spolu s CSc. Františkem Kamenčákem pokusili navrhnout a nakonec jsme zhotovili dva typy de monstrační otáčivé mapy hvězdné oblohy: fóliogram otáčivé mapy k pro jekci zpětným projektorem a nástěn nou otáčivou mapu hvězdné oblohy. Použili jsme Klepeštovu otáčivou mapu, kterou bylo třeba překreslit na bílý papír a z něho pořídit mikrofotografický negativ, který pak po sloužil k výrobě obou uvedených po můcek. Zvětšenina mikrofotografie hvězdné oblohy [pořízená na plochý technický film] je otáčivá umístěna mezi dvě plexidesky o rozměrech 25 cm X 25 cm. Spodní deska je bez barvá, horní je začerněna a jsou v ní výřezy pro viditelnou část oblohy a pro nastavení času (rektascenze). Použití při výuce je patrné z obr. 1 (viz 3. str. obálky).
Při zhotovování nástěnné otáčivé mapy hvězdné oblohy poslouží mik rofotografie jako diapozitiv, který se promítá na pauzovací papír potřeb ných rozměrů, na nějž zakreslujeme promítané objekty nejprve tužkou a po ukončení projekce tuší (černě ne bo transparentními barvami podle spektrálních tříd). Pauzovací papír s nákresem uchytíme pevně mezi dvě kruhové desky z bezbarvého plexiskla a umístíme otáčivě do skříňky, v jejíž přední desce jsou potřebné výřezy (obr. 2). Ve skříňce jsou zářivky, které prosvětlají otáči vou mapu. Na levé straně .skříňky jsou v našem případě umístěna okén ka k zakládání astronomických zpráv, fóliogramů apod., které jsou opět prosvětlovány zářivkami. Obě pomůcky jsou zatím prototyp/, na nichž je stále co vylepšovat, ale i v dosavadním provedení vyvolaly zájem učitelské veřejnosti na výstav ce pomůcek vyrobených na katedře fyziky pedagogické fakulty v Ostra vě a byly vybrány na celostátní vý stavu fyzikálních učebních pomůcek Fyzex 1975 v Brně. F ran tišek G olab
Z lido výc h hvězdáren a as tr on o mi ck ýc h kroužků ASTRONOMICKÁ POZOROVATELNA V BOSKOVICÍCH* K trvalé instalaci dalekohledu a Jednou z malých živých hvězdáren umožnění veřejných pozorování vybu je pozorovatelna sdruženého klubu dovali členové kroužku po dohodě pracujících v jihomoravském městě s MNV na budově lidové školy umě Boskovicích. Byla vybudována spoje ní dřevěnou pozorovatelnu s odsuvným úsilím kroužku amatérů, kteří se nou střechou, která hyla otevřena sdružili v roce 1954 při závodním v říjnu 1961. Již 15 let slouží tedy klubu ROH. Členové postavili nejprve pozorovatelna členům kroužku i širo reflektor 120/960 mm na přenosné ké veřejnosti v propagaci astronomie vidlicové montáži. Po dvou letech po a m aterialistického nazírání na vznik pularizace astronomie pustili se do a vývoj Země a vesmíru. O rozsahu stavby většího přístroje, který by lé veřejné činnosti svědčí několik čísel: pe vyhovoval potřebám system atic V uplynulé pětiletce uskutečnili bos kého pozorování. Pro zrcadlo 240/1440 kovičtí 12 kursovních lekcí se 126 mm, získané od prof. Gajduška, zkon posluchači, 45 přednášek pro 735 struovali těžkou paralaktickou vidli osob, 144 pozorovacích večerů pro covou montáž k pevnécu zabudová 1416 zájemců a jednu výstavku. Jen ní, opatřenou dělenými kruhy v rekv minulém roce účastnilo se 45 akcí tascenzi i deklinaci. Pro odstranění 630 návštěvníků. nepohodlných poloh při pozorování Bylo by si přát, aby se úsilí pra byl konec tubusu s odrazným zrcát covníků hvězdárny setkávalo s lep kem a okulárovou hlavou proveden ším pochopením a spoluprací místní jako otočný kolem podélné osy tubu střední školy. Přejeme boskovickým su, s možností zajištění z kterékoliv amatérům do dalších desítiletí plný poloze natočení. Tím se velmi zjed zdar v kulturně výchovné a odborné nodušil přístup pozorovatele k okupráci. O. Obůrka láru při pozorování.
N o v é kn ih y a p ublikace • Bulletin čs. astro n o m ický ch ústavů, roč. 27, čís. 5, obsahuje tyto vědec ké práce: V. Bumba, M. Klvaňa a P. Macák: Horizontální přístroj pro mě ření slunečních magnetických a rych lostních polí — K. R. Bondal a M. C. Pandě: Gradient magnetického pole v klidných protuberancích — P. Kotrč: O výskytu velkých skupin slu nečních skvrn — M. Kopecký: Kdy bylo maximum současného osmdesá tiletého cyklu slunečních skvrn? — L. Křivský: Doba letu rychlých částic od protonových erupcí k Zemi. (Do datek IV.) — V. Rušin a M. Rybanský: Polární koronální paprsky při zatmění 30. června 1973 — J. Klokoč ník: Změny sklonu blízké družice * A d resa: H vězdárna při SKP ROH 680 01 B oskovice, ok res Blansko. Vedou cím je L ad islav Topinka.
Země v důsledku orbitálních rezo nancí — W. G. Baggaley: Hasnutí za kázaného záření neutrálního kyslíku v meteorech — M. I. Lavrov a N. G. Sokolova: Nové koeficienty aproximativních polynomů pro analýzu světelných křivek zákrytových dvoj hvězd — P. Mayer: Proměnná světel ná křivka zákrytové dvojhvězdy IU Aur — P. Macák: Měření Stokesových parametrů polarizovaného svět la — Na konci čísla jsou recenze publikací: Strojenie i evoljucija vselennoj a Astronomy and Astrophysics Abstracts Vol. 13. Všechny práce jsou psány anglicky s ruskými vý tahy. -PA• E. Schmutzer, W. Schútz: G alileo G alilei. Nakl. B. G. Teubner, Leipzig 1976; vydání II.; 152 str., 8 obr.; brož. 6,90 M. Spisek o Galileo Galileiovi, vydaný v knižnici Biographien her-
vorragender Naturwissenschaftler, vá Galilei geometrické zobrazení a Techniker und Mediziner (sv. 19], je určuje, že při vrhu skloněném o 45° je vzdálenost tělesa největší. Zvlášt společnou prací dvou jenských univ. ním kladem komentovaného spisku profesorů, z nichž druhý zemřel, když 0 Galileiovi je nejen velké množství teprve shromažďoval potřebný m ate riál a prvý ji dokončil a napsal. Má citátů psaných jednak samým Galileiem pro různé příležitosti, ale i lid celkem pět kapitol s následujícími mi z tehdejšího vědeckého a politic názvy: Pokusy o překonáni scholastic kého (církevního) světa, které dokého nazírání Cusanem, Kopernikem, Brunem aj., Galileiovo dětství a miadá \ plňují pravý obraz doby. Galileo Ga lilei v ní zůstává jako vědec navždy léta (1564—1588), Galileiovo působe velkou osobností, prvou, jež zasáhla ní v Pise, Padově a Florencii, GaJido vývoje fyziky a svými početnými leiův ideologický konflikt s církevní astronomickými objevy, všeobecně vrchností. Závěrečnou kapitolou je známými, potvrdila starou Aristar Galileiův vědecký odkaz v jeho obou chovu myšlenku, že Slunce je stře nejdůležitějších spisech: Dialogo dem soustavy, do níž patří Země. Vi(1632) a Discorsi et dimonstrazioni viani (1622—1703), slavný matematik matematiche intorno a due nuove žijící později ve Francii, který s Gascienze attenti alla mecanica ed ai lileiem žil po tři roky před m istro movimenti locali (Leyden 1638), u nás vou smrtí ve společné domácnosti, prakticky neznámých. V obou těchto podal nám o osobnosti Galileiově do spisech je veden rozhovor mezi oso klady o tom, že jeho učitel přes inkvibami Salviatim, Sagedoem a Simpliziční proces, domácí vězení, pokraču ciem, z nichž Salviati je sám Galilei. jící i trvalou slepotu, nikdy neopustil Dialogo i Discorsi se dělí ve 4 dis svá tvrzení a tvrdošíjně prosazoval kusní dny. Ve značném zjednodušení vědecký pokrok. jmm můžeme témata rozhovorů v Dialogo shrnouti takto: Totožnost pozemské ho světa s kosmickým; rotace Země • 75 Ja h re P la n ck sch es W irkungskol je jí osy; pohyb Země kolem Slun quantum — 50 Ja h re Q uantenm echanik. Nova Acta Leopoldina. Suppl. Nr. ce; slapy. Chceme-li — ovšem stru č 8., Bd. 44. Nakl. Johann Ambrosius ně — charakterizovat tento spis, mu Barth, Lipsko 1976; str. 218, váz. M síme říci, že v podstatě jde o filo21,—. Dne 13. 10. 1975 se konalo zoficko-přírodovědné dílo s velmi po četnými popsanými jevy, zařazenými v Haale/Saale jubilejní zasedání Ně mecké akademie přírodovědců Leo zcela do koncepce kopernikovského poldina k 75. výročí objevu Planckovy světa. Při tom je použito geom etric konstanty a k 50. výročí vzniku kvan kých představ více než m atem atic tové mechaniky. Sborník referátů, kých formulí. Dílo Discorsi je více vydaný k této příležitosti E. Schmufyzikální učebnicí, zasahující jen čá s tzerem, obsahuje tři rozsáhlejší a pět tečně do matematiky svými množi kratších prací, převážně z oboru teo novými lemmami a geometrickými retické fyziky. F. Hund (Gottingen) konstrukcemi. Ke čtyřem diskusním se ve své práci zabývá historickými dnům byly po smrti Galileiově přidá 1 současnými problémy principu ko ny ještě další dva. )ako v Dialogo respondence. Historická práce H. i zde diskutují stejné osoby dříve Kangra (Hamburg) pojednává o ná jmenované. Hlavní důraz, který Gali zorech na tepelné záření v době ko lei klade na obsah tohoto díla, mů žeme vyčíst z úvodu ke třetímu dni: lem r. 1900. Rozsáhlejší práce H. P. Díirra (Mnichov) pojednává o nyněj „Nic není starší v přírodě než po ším stavu teorie elementárních čás hyb." Zde Galilei mistrovsky formu tic, zvláště o symetrii a časoprostoro luje vztah mezi dráhou a časem slo vé kontinuitě. L. Berg (Rostock) se vy: „Když těleso počne padat z kli ve své práci zabývá Diracovou delta dové polohy, pak se chovají časy distribucí. Práce E. Schmutzera (Jevzhledem k proběhnutým dráhám ja na), nejrozsáhlejší ve sborníku, poko čtverce dob.“ Pro šikmý vrh uží
jednává o nových základech kvanto vé mechaniky v souvislosti s princi pem kovariance a obecnou teorií re lativity. Rozsáhlejší anglicky psaná práce E. Picassa (Zeneva) pojednává o kvantové elektrodynamice, zvláště o měření magnetických momentů elementárních částic. Dvě práce F. Boppa (Mnichov] jsou příspěvkem ke kvantové teorii pole a problému částice-antičástice. Mimo úvodu H. Bethgeho a historických statí nestačí však ke studiu uvedených prací běž ný kurs vyšši matematiky. VMČ. • H. Bernhard: A stronom ie und W eltanschauung. Urania — Verlag Leipzig — Jena — Berlin, 1974, 116 stran. Vyšlo v řadě W issenschaft und Weltbild, kterou rediguje prof. H. Ley. — Podle podtitulku zabývá se autor sta novisky marxistické filozofie k filo zofickým problémům astronomie. Dr. H. Bernhard, šéfredaktor časopisu Astronomie in der Schule, věnuje se již mnoho let filozofickým aspektům jednotlivých astronomických partií a metodice jejich výuky. Obsah jeho knihy je rozdělen do čtyř kapitol s těmito názvy: K poměru astronomie a filozofie — Kopernikovský obraz světa, jeho vědecké a světonázorové důsledky — Vývojové pochody v kos mu — Struktura a vývoj vesmíru. Úvodní kapitola studuje světonázoro vá hlediska v předmětu a metodách astronomického výzkumu, jsou pro brány dřívější i současné představy o hmotě, rozvedeny základní téže ma terialistické dialektiky přírody o ma teriální jednotě světa, o nevyčerpa telnosti hmoty i o pojetí světa jako vývojového procesu. Jsou ukázány důsledky těchto postulátů pro celou koncepci astronomických výzkumů. Autor se zabývá všemi otázkami, k te ré vyvstávají člověku při přemýšlení o platnosti a dosahu a příp. zobec nění astronomických poznatků. Zvlášt ní úsek je věnován významu dialek tického materialismu pro moderní astronomii. Další kapitola je popisem historického vývoje světonázorových představ od Ptolemaia po Kopernika. Je ukázáno jak převedl Kopernik astronomii od geometrického uspořá dání k fyzikálnímu pochopení pocho
dů ve světě a probrán další vývoj Kopernikových ideí a jejich postave ní v světonázorových bojích až po prosazení myšlenek o vývoji ve ves míru. Bernhard rozvádí podrobně i význam Kopernikových myšlenek pro současný astronomický obraz světa. Kapitola o vývojových pocho dech v kosmu je celá věnována hvězd né a planetární kosmogonii a jejím vědeckým základům. Ukazuje význam pozorovacího m ateriálu o pochodech na Slunci, na planetách i ve hvěz dách, i pozorování hvězdokup a me zihvězdné hmoty pro vytváření vyho vujících teorií, které však musejí být v souhlase s přírodními zákony a teo retickými úvahami. Autor uvádí ně které hypotézy vzniku hvězd a uka zuje novější kosmogonické směry. Stať o hvězdném vývoji seznamuje čtenáře s vývojem názorů na průběh životních pochodů ve hvězdách, po dává současný stav astrofyzikálních poznatků a ukazuje dosavadní n ejis toty, zvláště u některých typů hvězd. V knize je věnována široká pozornost otázkám vzniku a vývoje planetární soustavy .s vysvětlením současných vědeckých názorů na tyto otázky. Ta ké k moderní problematice kosmogonie hvězdných soustav přináší kníž ka nejnovější poznatky. Poslední ka pitola je věnována kosmologickým otázkám. Po vysvětlení základů kos mologie a jejich cílů jsou rozvedeny metody výzkumu, ukázána nutnost rozšíření poznaných přírodních záko nů daleko za poznané oblasti i extra polace poznatků o hmotě a kosmic kých strukturách. Autor ukazuje vý znam vesmírných modelů v tomto vý zkumu. V dalším jsou popsány vý znamné kosmologické představy od antického Řecka do dnešní doby re lativistické kosmologie. Závěrečná část je věnována otázce konečnosti vesmíru a filozofickému pojmu neko nečnosti, což jsou předměty častých diskusí o značném přírodovědeckém i filozofickém významu. Autor uka zuje na mnoha místech, při výkladu minulých i současných hypotéz a po znatků, jaký význam m ají filozofická stanoviska pro interpretaci různých vesmírných procesů. Autor, m arxistic ký filozof, podává v celé knize sta
noviska, která vycházejí z vědeckých poznatků vesmíru a jsou ve shodě s marxisticko-leninskou filozofií. Jed notlivá tvrzení, názory a citáty jsou doloženy 72 přesnými bibliografický mi odkazy, což umožňuje čtenáři stu
dovat i originální prameny. Bernhardova kniha je psána jasně a srozu mitelně, je jí studium je zajímavé a mů že mít zvláštní význam pro učitele, přednášející i každého, kdo se zajímá o otázky filozofie astronomie. Ob.
Úkazy na obloze v le d n u 1977 S lu nce vychází 1. ledna v 7h59m, zapadá v 16h08m. Dne 31. ledna vy chází v 7^36®, zapadá v 16h52m. Za leden se prodlouží délka dne o 67 min a polední výška Slunce nad obzorem se zvětší o 5°, ze 17° na 22°. Dne 3. ledna v llh je Země v přísluní. M ěsíc je 5. I. ve 13h v úplňku, 12. I. ve 21h v poslední čtvrti, 19. I. v 15h v novu a 27. I. v 6h v pr^ní čtvrti. V přízemí je Měsíc 16. ledna, v odzemí 28. ledna. Během ledna do jde ke konjunkcím planet s Měsícem: 1. I. ve 3h s Jupiterem, 8. I. v lh se Saturnem, 14. I. v 5h s Uranem {do jde k zákrytu Urana), 16. I. ve 13h s Neptunem, 18. I. ve 2h s Merkurem a ve 13h s Marsem, 23. I. ve 12h s Ve nuší a 28. I. v llh s Jupiterem. M erkur je pozorovatelný v prvních lednových dnech zvečera krátce po západu Slunce (zapadá asi lh po Slunci) a pak v druhé polovině led na na ranní obloze krátce před vý chodem Slunce. Dne 12. I. vychází v 6h48m, 17. I. v 6h23m, 22. I. v 6h15m, 27. I. v 6h14m a 1. II. v 6hl9m. Během tohoto období se zvětšuje jasnost Merkura z + l , 4 m na + 0 ,lm. Nejvý hodnější pozorovací podmínky jsou koncem ledna, protože Merkur je 29. I. v lh v největší západní elongaci, při níž bude zdánlivě vzdálen 25° od Slunce. Dne 1. I. prochází Merkur přísluním, 6. I. je v dolní
konjunkci se Sluncem, 7. I. nejblíže Zemi, 12. I. ve 13h v konjunkci s Marsem a 17. I. stacionární. V enuše je v lednu v příznivé po loze k pozorování na večerní ob'oze, protože je 24. I. v největší východní elongaci, při níž bude ve vzdálenosti 47° od Slunce. Počátkem ledna za padá ve 20h06m, koncem měsíce až ve 21h13m. Během ledna se zvětšuje jasnost Venuše z —3,8m na —4,im. V dalekohledu uvidíme osvětlenou zhruba polovinu kotoučku planety. Mars je v souhvězdí Střelce a v lednu vychází jen krátce před vý chodem Slunce: 1. I. v 7h21m, 31. I. v 6h50m. Jasnost Marsu je asi + l , 5 m. Ju piter je v souhvězdí Berana a nejpříznivější pozorovací podmínky jsou ve večerních hodinách, kdy kul minuje. Počátkem ledna zapadá ve 4h01m, koncem měsíce již ve 2h05m. Během ledna se jasnost Jupitera zmenšuje z —2,2m na —2,0m. Dne 15. ledna je Jupiter stacionární. Saturn je v souhvězdí Raka ve vý hodné poloze k pozorování, protože se blíží do opozice se Sluncem, kte rá nastane 2. února. Počátkem ledna Saturn vychází v 19h02m, ke konci měsíce je nad obzorem již po celou noc. Během ledna se jasnost Saturna zvětšuje z + 0 ,3 m na 0,0m. Uran je v souhvězdí Vah. Nejvhod nější pozorovací podmínky jsou v ran ních hodinách, kdy planeta kulminu
R edak ce i re d a k čn í ra d a p řeji všem č te n á řů m úspěšný a spokojený nový rok 1977 a děkují za zájem o Říši hvězd, k te rá byla opět v letošním ro c e přes s tá le zvyšo vaný n ák lad ro z e b rá n a . T akovýto zájem o časo p is je jistě pro red ak ci p o těšiteln ý, ale na druh é stra n ě všech n y , kdož se na výrob ě Říše hvězd podílejí, m rzí, že mnozí zájem ci časo p is především ve volném prod eji neseh n ali. N ezapom eňte si proto včas obnovit nebo z a jistit p řed p latn é na vaší poště nebo přím o v Ú středn í exped ici tisku PNS (Jin d řišsk á 14, 125 05 P ra h a 1 ), již p roto, že v ročník u 56 bude v y ch ázet na p o k račo ván í ku rs brou šen í astro n o m ick ý ch z rca d e l. V ro c e 1977 bude Říše hvězd v y ch á z e t ve stejn ém rozsah u a za stejn ou cenu jako letos.
je. Počátkem . měsíce vychází ve 2h59m, koncem ledna již v l h05m. Uran má jasnost + 5 ,8 m. V časných ranních hodinách 14. ledna dojde k zákrytu Urana Měsícem. Bude pozo rovatelný výstup, který nastane v Pra ze ve 4h14,7m, v Hodoníně ve 4h16,5m. Poloha Urana pro počátek ledna je znázorněna na mapce, kterou jsme otiskli v č. 2 (str. 38) letošního ro č níku. Neptun je v souhvězdí Hadonoše na ranní obloze před východem Slunce, takže pozorovací podmínky nejsou příliš příznivé. Počátkem ledna vy chází v 5h55m, koncem měsíce ve 4h02m. Neptun má jasnost + 7,8m. Po lohu Neptuna pro počátek ledna na lezneme na mapce v č. 3/1976 (str. 39). P lan etky. Dne 9. ledna je Vesta v opozici se Sluncem, takže je v příz nivé poloze k pozorování v souhvěz dí Blíženců. Vesta má jasnost asi + 7,2m a můžeme ji vyhledat podle rektascenze a deklinace (ekvinokcium 1950,0): 1. I. 7h28m49s + 22°29,2' 11. I. 7 11 52 + 2 3 20,0 21. I. 7 06 57 + 2 4 06,5 31. I. 6 57 28 + 2 4 45,4 M eteory. Z hlavních rojů mají ma ximum činnosti Kvadrantidy v odpo ledních hodinách 3. ledna. Pozorova cí podmínky nejsou příznivé, protože Měsíc je krátce před úplňkem a kro mě toho roj má velmi ostré maxi mum (je v činnosti jen asi 14 h). Z vedlejších rojů mají maximum čin nosti Cygnidy 16. ledna. J. B.
OBSAH: O. O bůrka: P o rad a Unie astron o m ů a m a té rů v Grenoblů — P. M ayer: Nové čty řm e tro v é da lek oh led y — J. K lokočník: G ravi ta č n í p a ra m e try Ju p iterova sy s té mu z p o ru ch d rah sond Pioneer 10 a 11 — Z. H orský: Půl tisícile tí od R egiom ontanovy sm rti — Co nového v astron o m ii — Z lido vých h v ězd áren a astro n o m ick ý ch krou žků — Nové knihy a publi k a ce — Úkazy na obloze v lednu 1977. CONTENTS: O. O bůrka: M eeting of the In tern atio n al Union of A m ateur A stronom ers in G renoble — P. M ayer: New 4-m T elesco p es — J. K lokočník: G ravity P aram eters of the Ju p iter’s systém from th e Orbit P ertu rb atio n s of the P ioneer 10 and 11 — Z. H or ský: R egiom ontan us (1436— 1476) — News in A stronom y — From the Public O b servatories and A stron o m ical Clubs — New Books and Pu blication s — Phenom ena in Jan u ary 1977. KoHCyJibTaUMH
C O flE P JK A H M E : M e JK fly H a p o flH o r o M O B -JiK )6 iiT e n e M
c o io 3 a b
r.
acT p oH o-
rp eH o Sn e
—
n . M aítep: HoBbie 4 m TeJiecKonbi —
H .
n a p a M e T p ti rp a C H C T e M fe l lO n M T e p a H3
K jio k o h h h k :
BM TaU H H
B03MymeHMH opĎMT Me JKnjiaHeTapH b lX
3 0 H fl0 B
r tM O H e p
10
H
11
—
3.
Top enu : P erH O M O H T aH (1 4 3 6 — 1 4 7 6 r r . ) — H t o H O B o ro b a c ip o H O MHM
—
M 3
H a p O flH B IX
o Scep B aT o-
p VIVl VL a C T p O H O M H H e C K K X
K p y jK K O B
— HoBBie KHMra w nyejiHKaijHH — H B J íe H M H
Ha
H e6e
b
H H Bape
1977
r.
• Koupím a s tr . z rca d lo D = 140— 180, f = 1400— 1600. O drazové z rcá tk o D = 40 až 50, f = — 3050 až — 3150. Koupím i d alší z a říz e n í k dalekoh led u (o k u lá r a p .). Uveďte popis a cenu. — V lastim il R advan, ul. P. B e zru če 5, 736 02 H avířov 2 Podlesí. Říši hvězd říd í re d a k čn í ra d a : J. M. Mohr (v ed ou cí r e d .), Jiří Bouška (výkonný r e d .), J. G rygar, O. Hlad, M. Kopecký, E. K rejzlová, B. M aleček, A. M rkos, O. Obůrka, J. Štohl; tech n ick á red . V. Su chánk ová. — Vydává m in isterstvo ku ltu ry ČSR v n ak lad atelstv í Orbis, n. p., V inohradská 46, 120 41 P rah a 2. — Tiskne S tátn í tisk á rn a , n. p„ závod 2, Slezská 13, P ra h a 2. — V ychází d v a n á c tk rá t ro č n ě , c e n a jed n otliv éh o č ísla Kčs 2,50, ro čn í p řed p latn é Kčs 3 0,— . R ozšiřuje Poštovní novinová služb a. In form ace o předp latn ém podá a objednávky přijím á každ á pošta i d o ru čo v atel, nebo přím o PNS — Ú středn í exped ice tisk u, Jind řišská 14, 125 05 P rah a 1 (v če tn ě objednávek do z a h ra n ič í). — Příspěvky za síle jte na re d a k ci Říše hvězd, Švédská 8, 150 00 P rah a 5. Rukopisy a obrázky se n e v ra c e jí. — Toto číslo bylo dáno do tisk u 9. listopad u, vyšlo v p ro sih ci 1976.
Otáčivá m apa Hvězdné oblohy. Ke zprávě na str. 235.) N ahoře obr. 1, d o le obr. 2.
Na čtvrté str. ob á lk y je sou hvězdí Oriona. S n ím ek byl expon ován 100 min D ialytarem 1:4,5/205 mm. (V. B rablc.)
