BŘEZEN. Autor: Jiří Sehnal

Foto: Václav Lejdar, Ladislav Stuchlík, a Jaroslav Voves

Bělohradské listy

Autor: Jiří Sehnal

3

BŘEZEN 2

OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ

3

FEJETON (JIŘÍ SEHNAL)

4

ZEPTALI JSME SE ZA VÁS

5

STAROSTA ODPOVÍDÁ, MÚ INFORMUJE

6

JAK OLDŘICH NOVÝ SLAVIL V BĚLOHRADĚ OSVOBOZENÍ (JIŘÍ BENEŠ)

7

STALETÍ NAD VŘESNÍKEM 3. ČÁST (ANTONIE VANIŠOVÁ)

8-9

BĚLOHRADSKÉ HÁJENKY HÁJENKA V DOBŠI (EDUARD ČELIŠ)

10-11

SLAVÍME SE ZDEŇKEM PRCHALEM (LADISLAV STUCHLÍK)

12-13

HISTORIE BĚLOHRADSKÉHO SOKOLA 4. ČÁST (HANA FRIEDRICHOVÁ)

14

FRANTIŠEK D. SKOŘEPA DRÁČE BŮBY (PAVEL ŠUBR)

15

KLETBA SVATÉHO JANA (JOSEF ŠPŮR)

16-17

POHÁDKA O HONZOVI ANEB... (JAROSLAV KUGLER)

18

Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

19

UDÁLOSTI - ZAJÍMAVOSTI

20

HOKEJISTA VAŠEK JANÁK (EDUARD ČELIŠ, JIŘÍ SEHNAL)

21

NOVÁ TENISOVÁ HALA

22

PŘÍBĚH SNĚHEM ZAVÁTÝ (ZDENĚK PRCHAL)

23

MALÁ GALERIE BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ HUDEBNÍK JAN MALÁT (ZDENĚK PRCHAL)

FOTOGRAFIE NA OBÁLCE STR. 1 - ALENA FLÉGLOVÁ: VELIKONOCE V BRTVI STR. 24 - VÁCLAV LEJDAR: V BAžANTNICI

DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 25. 5. 2007 Bìlohradské listy

Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (šéfredaktor), Eduard Èeliš, Hana Friedrichová, Svatopluk Hrnèíø, Josef Špùr, Ing. Pavel Šubr, Mgr. Antonie Vanišová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail: [email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.

Slovo, které jazykozpytce rozděluje do dvou nesmiřitelných táborů. Jedni tvrdí, že je odvozeno od slova „březí“, kdy ovce a kozy bývají březí a kdy se rodí mláata, druzí pak od slova „bříza“, která v tom čase začíná rašit a dává mízu. „Březňák“ byl kdysi druh piva, říkalo se mu také pivo marcovní, nebo se vařilo v březnu, v kteréžto době probíhalo klíčení ječmene a chemické procesy, jež toto klíčení provázely. Výraz „březnové pivo“ jako označení pro nejlepší pivo, je do dneška běžný a původně toto pivo vyráběly ženy. Je to nápoj, který je na severu Evropy náhradou za starodávný rituální nápoj nesmrtelnosti. Nevím, jak na severu Evropy, ale u nás není pouhou náhradou, ale naopak - často je přímo elixírem života, což potvrzují i seriózní statistiky. Ročně se 160 litry na osobu máme nejvyšší spotřebu piva na světě...! Inu, pivo prostě k české kultuře neodmyslitelně patří. A když už je (nebo byl) březen měsícem několika významných dnů, měl by být také „měsícem piva“. Bohužel nikdy nebyl a není, a těžko odhadnout, bude-li kdy. Blahé paměti jsme 8. března slavili MDŽ neboli Mezinárodní den žen. Škoda jen toho minulého času - míněno mluvnicky. Tento komunisty zprofanovaný den jsme zrušili, přestože je to den velmi starý a s komunismem má pramálo společného. Vznikl v Kodani v roce 1910 jako svátek žen, den solidarity v boji za mír a rovnoprávnost. Je pravda, že později to u nás byl spíš svátek mužů, neb ženy si oslav příliš neužily; už před čtvrtou musely ze zaměstnání utíkat do školky pro děti, do sámošky na nákup, domů uvařit večeři, vyprat, vyžehlit, atakdále, zatímco muži se dlouho do noci okázale a legálně ožírali a užívali si s těmi, co na pracovišti, v restauraci či v kulturním domě zůstaly - se svobodnými a bez závazků (kromě těch socialistických). Tradice MDŽ se neměla rušit. Měla se zrušit komunistická strana, ale svátek žen se měl zachovat. Ba co víc: měl by být svátkem velmi významným, protože naše ženy, manželky, maminky a babičky by si to zasloužily. Ale nejen ten svátek, ale i postavení ženy v naší společnosti, které stále ještě kulhá za společností vyspělých států. A nemusíme chodit tak daleko; když jsem před necelým půl rokem pročítal výsledky komunálních voleb našeho okresu, překvapila mě skutečnost, že jsme na celém okrese kromě dvou nebo tří malých obcí jediným místem, kde se do zastupitelstva nedostala jediná žena. Přitom právě ženy by do komunální politiky mohly přinést leccos nového; a sice, kousíček svého srdce, a dosud nedoceněný pohled ženy-matky. Nad stránkami novin jsem si uvědomil, že jinde tohleto už konečně pochopili. Březen také býval měsícem knihy. Kniha. Také rodu ženského. Potřebujeme ji, občas něco přečteme, něco se dozvíme, kniha nás přivede na jiné myšlenky, pobaví nás, pofouká bolístku, pohladí na duši, někdy rozesměje, jindy rozesmutní. Knize však zvoní hrana; na její místo na slunci se dravě dere internet. Ono to také líp zní: měsíc internetu. Zanedlouho budou knížky jen na internetu a jejich dostupnost bude široká a levnější. Přesto se asi více číst nebude. Protože až ta doba přijde, tak díky postupnému úpadku českého jazyka málokdo z dnešní generace prvňáčků bude rozumět tomu, co se v knihách psávalo. Slova domov, vlast či vlastenectví jim jen těžko bude někdo vysvětlovat. Cestička k domovu jim nic neřekne, nebo ze dvou podstatných jmen pochopí jen jedno - to první. Protože tím druhým bude Evropa. Nedávno jsem si znovu přečetl knížku Zapadlí vlastenci. A jen tak mě napadlo, zkusmo se zeptat dvou náhodných středoškoláků, co znamená slovo preceptor. „Něco u auta?“ vykulil na mě oči první. „Něco od počítače?“ utrousil druhý, aniž by odhlédl od displeje svého mobilu. Je však jeden den, který není ani svátkem ani významným dnem naší státnosti či historie. Je to 19. březen. Toho dne má svátek Josef. Prastaré jméno hebrejského původu, jehož prvním nositelem byl potomek Davidův, tesař v Nazaretě, pěstoun Ježíšův. Přestože nechci s dogmatem neposkvrněného početí polemizovat, domnívám se, že to byl jeho otec. Ale a už došlo k početí jakkoliv, muselo to být někdy kolem 19. března, nebo o devět měsíců na to, v prosinci, se Ježíš narodil. Jo, a abych nezapomněl: 21. března k nám každoročně přilétají špačci...!

4

Autor: Ladislav Stuchlík

KAŽDÝ, KDO ODEBÍRÁ PODZEMNÍ NEBO POVRCHOVOU VODU NEBO KDO DO TÌCHTO VOD VYPOUŠTÍ ODPADNÍ VODU, MUSÍ MÍT POVOLENÍ VODOPRÁVNÍHO ÚØADU UŽÍVÁTE VODU NAPØÍKLAD JAKO: 4 4 4 4 4 4

fyzická osoba - odbìr vody k zalévání zahrádky èi k napájení drobného zvíøectva, vypouštìní odpadní vody z domovní èistírny odpadních vod? živnostník - odbìr vody pro zahradnictví, vypouštìní pøedèištìných odpadních vod z technologií, myèek aut, penzionù, malých èistíren odpadních vod? zemìdìlec - odbìr vody k zavlažování èi k napájení zvíøat? rybníkáø - odbìr vody pro napouštìní rybníkù, sádek, líhní, vodních nádrží? provozovatel veøejného koupalištì - odbìr èi vypouštìní vody? provozovatel lyžaøského areálu - odbìr vody k výrobì snìhu vodními dìly?

K takovému nakládání s vodami musíte mít platné povolení vodoprávního úøadu. Povolení není tøeba, pokud se k odbìru povrchové vody nevyužívá technické zaøízení. Povolení není nutné ani tehdy, pokud je voda dodávána nebo odvádìna jinou osobou (vodárenskou èi kanalizaèní spoleèností, obcí apod.) Ten, kdo odebírá povrchovou nebo podzemní vodu nebo kdo do tìchto vod vypouští odpadní vodu bez pøíslušného povolení, vystavuje se pokutì, která mùže èinit: 4 4

u fyzické osoby až 50 000 Kè u právnické osoby nebo fyzické osoby podnikající až 10 000 000 Kè Ke dni 1. ledna 2008 zanikne platnost tìch povolení k odbìru povrchových nebo podzemních vod, která byla vydána a nabyla právní moci do 31. prosince 2001. Povolení vydaná po 1. lednu 2002 platí i nadále. Povolení k odbìru podzemní vody ze zdroje urèeného pro individuální zásobování jednotlivé domácnosti pitnou vodou nezanikají. Pokud si nejste jisti, kontaktujte vodoprávní úøad na vašem obecním úøadu nebo volejte bezplatnì linku infolinka 800 101 197 www.zanikpovoleni.cz

K výše uvedené vyhlášce pøipravila redakce BL nìkolik otázek, které mìly našim ètenáøùm pomoci k orientaci v této problematice. Otázky byly zaslány na Krajský úøad Královéhradeckého kraje, odbor životního prostøedí, kde nám byla slíbena odpovìï. Èeho jsme se doèkali, si mùže ètenáø pøeèíst. Úøedníci kraje vùbec neradi odpovídají na dotazy. Redakce se 1. prosince 2006 doporuèeným dopisem dotazovala na odboru dopravy krajského úøadu, kdy dojde k opravì silnice II. tøídy z L. Bìlohradu na Miletín. Odpovìï nepøišla do dnešního dne žádná.

Zaslané otázky: 4

4 4 4 4

Povolení k odbìru pitné a užitkové vody, vypouštìní odpadních vod - kde ho získám, do kdy, na jakém formuláøi a kdo mnì poradí se získáním informací k èerpání a vypouštìní vod? Musím žádat o povolení k odbìru vody ze studnì zbudované pøed r. 1955, když jsem dodnes žádné povolení nemìl? Používám vodu z vlastní studnì, budu platit nìjaký poplatek? Mám v domì dva oddìlené vodní okruhy - vodu pitnou z veøejné sítì a vodu užitkovou ze studnì, jak to bude s placením vodného a stoèného? Když odpad ze septiku konèí v øece, hrozí pokuta, i když není v té èásti obce kanalizace? Prosím, pokud cítíte potøebu upøesnit další vìci, klidnì tak uèiòte. Dìkuji pøedem za od povìdi. Za redakèní radu BL Ladislav Stuchlík

Odpovìï:

Pane Stuchlík, daná problematika je mediálními prostøedky v souèasné dobì pomìrnì nepøesnì presentována a do jisté míry vzbuzuje neopodstatnìnou paniku. Pro Vaši rychlou orientaci v dané oblasti doporuèuji Ministerstvem zemìdìlství zøízené internetové stránky, kde je záležitost pøesnì popsána. Pøedpokládám, že na všechny Vaše otázky naleznete odpovìï - www.zanikpovoleni.cz. Na tìchto stránkách je uvedeno i tel. èíslo, kde Vám operátorka poskytne podrobné informace.

V úctì Ing. Zdenìk Štorek, odbor životního prostøedí a zemìdìlství, Krajský úøad Královéhradeckého kraje

Bělohradské listy

Jak je to s pøipojením na novì vybudovanou (nebo budovanou v r. 2007) kanalizaci v Lázních Bìlohradì? Mìsto poslalo všem, kterých se tato akce týká, následující dopis a byla pøedána dokumentace. Podobnì se bude postupovat i v budoucnu. Výzva k provedení „kolaudace“ 1) V pøíloze vám pøedáváme dokumentaci ke kanalizaèní pøípojce od dodavatele stavby a tiskopis „Žádost o vydání kolaudaèního souhlasu“. 2) Vaše kanalizaèní pøípojka, na kterou bylo vydáno stavební povolení è. ..., bude uvedena do provozu po pøedání pøíslušné dokumentace na Stavební úøad Láznì Bìlohrad a po vydání kolaudaèního souhlasu. 3) Na stavbu musí být vydán kolaudaèní souhlas podle ustanovení § 122 zákona è. 183/2006 Sb., nejpozdìji do konce èervna letošního roku. 4) V pøípadì, že vám dodavatelská firma podle vaší objednávky zøídila pouze èást pøípojky, musíte její dokonèení plánovat nejpozdìji do jarních mìsícù roku 2007, abyste splnili termín uvedený v bodì 3). 5) Budete-li provádìt èást pøípojky svépomocí, nechte provést kontrolu dokonèeného díla pøed záhozem rýhy odbornému pracovníkovi VOS a.s. Jièín (nejlépe Ing. Barešovi, tel. 606 649 019), který písemnì potvrdí kvalitu a tìsnost hotového díla. Trasu pøípojky zrealizované svépomocí po vašem pozemku zakreslete do plánku a doplòte hlavními kótami. 6) Pøipomínáme, že vyèerpání stávajícího septiku nebo žumpy provede VOS Jièín a.s. zdarma. Všechny septiky, žumpy nebo domácí èistírny musí být vyøazeny a do stoky budou pøivádìny nepøedèištìné splašky. 7) Proveïte kontrolu údajù o stavebníkovi v pøedloženém tiskopisu „Žádost o vydání kolaudaèního souhlasu“ a pokud objevíte chybu, oznamte ji sleènì Šubrtové, investièní referentce Mìsta Láznì Bìlohrad. Tiskopis doplòte podle svého uvážení a pøedejte jej s ostatními pøílohami Stavebnímu úøadu Láznì Bìlohrad prostøednictvím podatelny. VOS a.s. Jièín pøipravuje velmi rozsáhlou akci nazvanou Èistá Cidlina. S ohledem na to, že se práce týká odkanalizování nìkolika obcí a mìst, je èinnost velmi nároèná na pøípravu. Dokonèuje se projektová dokumentace, pøipravují se zadávací podmínky pro veøejnou soutìž na výbìr dodavatele stavby a pokud se nevyskytnou žádné nepøedvídané pøekážky, mohla by být práce zahájena na konci letošního léta. V našem mìstì bude Èistá Cidlina navazovat na stoky, které byly dokonèeny v Prostøední Nové Vsi. Bude pøipojena vìtev vedoucí podél Javorky v Horní Nové Vsi a následnì propojení mezi ubytovnou Jiskra a ulicí Leontiny Mašínové. Další práce bude provádìna pro odkanalizování obce Lány. Jiøí Bièištì, místostarosta

Bělohradské listy

Starosta

odpovídá V textu hodnocení své práce za poslední volební období jste se zmínil o tom, že obè. sdružení Bílý Hrad svým informováním centrálních institucí zabránilo pøidìlení dotací na stavbu silnièní pøeložky. To je velmi zajímavý fakt, jehož pøesnì doložené podrobnosti si jistì s velkou chutí pøeètu nejen já, ale vìtšina ètenáøù BL.

Bohužel v textu tohoto dotazu dochází ke znaènému zkreslení toho, co jsem napsal v hodnocení minulého volebního období v listopadovém vydání BL. Ètenáø si mùže dohledat, že jsem uvedl: „…Výstavbu obchvatu se ale obèanskému sdružení Bílý Hrad podaøilo pozastavit a navíc zasláním dopisù o nesouhlasu obèanù Lázní Bìlohradu se stavbou obchvatu na rùzné instituce (vèetnì napø. prezidenta republiky a hejtmana) i zviklat snahu tìchto institucí o podporu výstavby obchvatu našeho mìsta.“ Myslím, že je velký rozdíl v tom, co jsem napsal já a co zkreslenì uvedl ve svém dotazu tazatel p. Mgr. TomᚠFassati. Nikdy a nikde jsem nenapsal, že Bílý Hrad zabránil pøidìlení dotací, o které navíc nebylo možné žádat, protože není zpracována projektová dokumentace obchvatu. Výstavbu obchvatu Bìlohradu výraznì podporovalo napø. vedení Královéhradeckého kraje, ale po obdržení dopisu a petice od obèanského sdružení Bílý Hrad tato iniciativa ustala. Svìdèí o tom napø. slova námìstka øeditele Správy a údržby silnic Královéhradeckého kraje (investor stavby obchvatu) Ing. Ferdinanda Køišana, který pøi jednom jednání o obchvatu Bìlohradu øekl. „Ve mìstech, kde lidé nesouhlasí s výstavbou obchvatu, nepùjdeme do rizika, že výstavbu obchvatu rozpracujeme a obèanské iniciativy pak zabrání jeho dokonèení. Budeme pøipravovat výstavbu obchvatù tam, kde je na tom všeobecný zájem.“ S podobným názorem jsem se v poslední dobì setkal pøi jednání o obchvatu Bìlohradu èastìji. Také jsem si již zvykl na šíøení dezinformací ze strany obèanského sdružení Bílý Hrad.

Autor: Pavel Šubr, foto: Václav Lejdar

V denním tisku jsem se doèetl, že ve vìtšinì mìst Královéhradeckého kraje došlo v posledních letech k výraznému poklesu poètu obyvatel. Jak je na tom v tomto srovnání Bìlohrad? Klesá také u nás poèet obyvatel?

Ano, také v Lázních Bìlohradì dochází k mírnému poklesu poètu obyvatel. V roce 1990 mìlo trvalý pobyt v našem mìstì 3831 obyvatel, v prosinci 2006 zde žilo 3763 obyvatel. Pro zajímavost uvedu i údaje o jednotlivých èástech mìsta: Brtev: 158 obyvatel v roce 1990, 141 v roce 2006, Dolní Javoøí: 14 - 13, Dolní Nová Ves: 332 - 331, Horní Nová Ves: 620 - 588, Høídelec: 91 - 101, Lány: 202 - 182, Láznì Bìlohrad: 2050 - 2060, Prostøední Nová Ves: 349 - 333, Uhlíøe: 15 - 14. Neuvažuje zastupitelstvo mìsta o prodeji obecních bytù? Mìsto prý vlastní cca 120 bytù a pøi cenì cca 200 tisíc za jeden by mohlo získat zhruba 25 milionù Kè.

Možností rozprodeje obecních bytù se zabývala ještì minulá rada mìsta se závìrem, že byty nebudeme rozprodávat. Souèasná právní úprava nám umožòuje meziroènì zvyšovat nájemné v obecních bytech o témìø 20 % a po roce 2010 stanovovat nájemné dohodou. Chtìli bychom této možnosti maximálnì využít a dostat se s výší nájemného na úroveò tržního nájemného. Potom bude možné do bytù více investovat a mít z pronájmu bytù zisk. Nìkteré byty (postavené se státní dotací, v DPS) ani prodat nemùžeme. Prodat chceme pouze objekty, které vyžadují celkovou rekonstrukci, a ta by byla pro mìsto dlouhodobì ztrátová. Jde o bývalou školu v Uhlíøích a dùm è.p. 196 na Jiráskovì nábøeží. Pøipravujete nìjaké øešení spoleèných antén na pøechod na digitální vysílání?

Podle mých laických informací bude zbyteèné budovat pro digitální vysílání spoleèné antény nebo pøevadìèe. Signál pro digitální vysílání by mìl být dostateènì silný a mìl by být pro naši lokalitu od pøíštího roku šíøen z Èerné hory nebo z Ještìdu. V minulém èísle BL jste psal o pøírodních památkách. Patøí do pøírodní památky Byšièky také kostelík sv. Petra a Pavla?

5

Døíve bylo pod návrším oznaèení pøírodní památky, ale už tam není.

Kostelík sv. Petra a Pavla nepatøí do pøírodní památky Byšièky. Je ale kulturní památkou. Hranice pøírodní památky Byšièky jde od rybníku Hluboký, který je souèástí pøírodní památky, podél lesa a rybníku Skalák smìrem k rybníku pod Byšièkami. Ten ale není souèástí pøírodní památky, nebo její hranice kopíruje i dále hranice lesa a poté pokraèuje podél cesty k hájence a potom dále podél lesa k rybníkùm Bahník a Zákopský. Paradoxem je, že v terénu bylo dlouho oznaèení pøírodní památky už na asfaltové cestì pod kostelíkem smìrem od Nového Dvora. Na tuto nesrovnalost jsem upozornil v èervenci loòského roku písemnì odbor životního prostøedí KÚ. Odpovìï jsem nedostal, ale oznaèení pøírodní památky bylo pøemístìno k hájence.

Zastupitelstvo města

e

j u m r o f in

Další veøejné zasedání zastupitelstva mìsta se uskuteènilo ve støedu 7. bøezna v aule Základní školy K. V. Raise. Po kontrole usnesení z posledního zasedání ZM a zprávì z jednání rady mìsta se zastupitelé zabývali koupí, smìnou a prodejem nemovitostí. Poté schválili rozpoètová opatøení è. 6/2006 a è. 1/2007 (diskuse probìhla u finanèního pøíspìvku Tìlovýchovné jednotì Láznì Bìlohrad) a odsouhlasili vstup Mìsta Láznì Bìlohrad do Svazu mìst a obcí Èeské republiky. Dále schválili ing. Jiøího Ulvera jako zástupce mìsta na valnou hromadu Vodohospodáøské a obchodní spoleènosti, a.s. Jièín, náhradníkem byl zvolen ing. Jaroslav Jirásko. Projednán a schválen byl též návrh zadání zmìny è. 2 územního plánu mìsta, kde se rozvinula diskuse pøedevším kolem øešení jižní èásti obchvatu mìsta. Tato záležitost bude posouzena v rámci ekonomicko-technického posouzení pøeložek silnic II/284 a II/501. Zastupitelé schválili také investièní výhled na roky 2008 až 2012, prodej 3 ks akcií ZEPO Bìlohrad a.s., pøipojení se k petici proti diskriminaci obyvatel venkova, rozhodnutí o pøidìlení veøejné zakázky na stavebnì-historický prùzkum zámku, podání žádosti o dotaci ze SFDI na rekonstrukci chodníku v ulici T. G. Masaryka a uložili kontrolnímu výboru provést kontrolu výbìru poplatkù za lázeòský a rekreaèní pobyt a z ubytovací kapacity.

6

Autor: Jiří Beneš, foto: archiv

Bělohradské listy

Vždycky pøed promítáním pro všechny peèlivì zajistil vstupenky (dokonce i místo pro konì v hostinci u Leneèkù). Filmy Kristián, Dívka v modrém, Eva tropí hlouposti, Roztomilý èlovìk a mnoho dalších snímkù s Oldøichem Novým èastokrát zpùsobovalo, že kino doslova praskalo ve švech, a to i v dobì, kdy Goebbelsova váleèná propaganda pøedvádìla ve všech kinosálech republiky postup fašistických vojsk a v druhé polovinì války ústup do pøedem pøipravených výhodnìjších pozic. Zimní vyjížïky stále pokraèovaly a rodina Lelkova se spokojila i s nákladními sanìmi. Každou nedìli nebo když jsme jeli do Hoøic (tam jsme jezdili velice èasto), jsem si pùjèoval parádní, dosti prostorné a bohatì vypolstrované sanì od Jarky Èeøovského. Jedno nedìlní odpoledne do saní nastoupil s celou Lelkovou rodinou Oldøich Nový i s dcerkou. Za zvuku rolnièek naše veselá jízda dorazila nad Hoøice. Od Køížku až na horní konec hoøického námìstí se silnice prudce svažuje. Bylo tøeba hodnì brzdit a to si tentokrát vzala za úkol paní Lelková. Brzda u saní je železná vidlice zavìšená na háèku. Pøi jízdì z kopce se vidlice uvolní a brzdaø vahou svého tìla pùsobí na vidlièku a brzdìní je dokonalé. Kousíèky snìhu, které odletovaly od vidlièky, dopadaly i na sukýnku paní Lelkové a nepøíjemnì studily. Paní Lelková navíc prokázala svoji zruènost a smysl pro legraci: když jsme pøijeli na rovinku ke Kleèkovu, dokázala pøi brzdìní na saních i vyfotografovat svého muže. Od Kleèkova jsme projeli Doubravou, kolem statku Jeníkov do Miletína. Naše zimní idylka konèila v Lázeòské ulici pøed Lelkovým domem. Láznì Bìlohrad navštívilo již mnoho významných lidí. Málokdo však ví, že tím stálým a pravidelným návštìvníkem byl i herec Oldøich Nový. Pøíbìh zaèíná právì v dobì druhé svìtové války, kdy byla automobilová doprava zcela ochromena (nebo veškerý benzin spotøebovala váleèná mašinerie wehrmachtu) a dopravu tedy nejèastìji zaøizovala železnice nebo (dnes už dávno nepoužívané) koòské potahy. V té dobì jsem z nádraží vozil materiál do Glaspapírny Osvalda Lelka a právì pøi té pøíležitosti Osvald zorganizoval vyjížïky na saních. Kromì rodiny Lelkovi s námi na šlitហ(jízda na saních tažených koòmi) jezdila i mladá dívenka – dcera Oldøicha Nového. Její matka – židovka – byla internována v koncentraèním táboøe Terezín. V té dobì, kdy každý znal tragický osud rodiny Vojtíškovy nebo Václava Imlaufa, který mìl obchod a pekaøství mezi Horní a Prostøední Novou Vsí (za války pomohl nìkolika židùm trochou potravin a následnì byl deportován do koncentraèního tábora), bylo Osvaldovo poèínání velice odvážné a patøilo se pøed ním hluboce smeknout. Doba byla hrozná, nikdo nevìdìl, co bude zítra. Ale Oldøich Nový do Bìlohradu zatím stále pilnì jezdil, nìkdy také pøespával na Lelkovì chalupì, která se nachází „V Lukách“ mezi obcemi Vøesník a Bezník a kde potají schovával svoji mladièkou dceru. Nakonec dík loajalitì bìlohradských obèanù vše dobøe dopadlo, ale Osvalda Lelka místo toho, aby mu na klop jeho kabátu pøipnuli metál za jeho stateèné poèínání, poslali po roce 1948 na pùl roku do kriminálu. Osvald Lelek vždycky fandil Oldøichu Novému, a proto, když v Hoøicích promítali jeho film, hned jsme tam zajeli.

Èas rychle ubíhal a Bìlohrad mohl slavit osvobození. Slavnost byla zahájena prùvodem, který se øadil v prostoru lázní, které tenkrát nebyly v provozu. Prùvod byl zahájen za úèasti bìlohradských korporací a hudby Jindøicha Hrnèíøe, který nám hrál pìknì do pochodu. V èele jela selská jízda, kterou vedl Honza Munzar. Pøed Lelkovým domem v kruhu rodiny Lelkových na nás mával Oldøich Nový. Shromáždìní se symbolicky konalo v prostoru pøed Frièovým muzeem, u sochy K. V. Raise a pod korunou lípy, kterou na pamì pìtistého výroèí upálení Mistra Jana Husa zasadili tøi èeští vlastenci: J. Pech, B. Hrnèíø a J. Beneš. Veèer pokraèovala slavnost v zámeckém parku. Na terase, za balustrádou, bylo provizorní podium. Moderátorem slavnosti byl Standa Haman, tenkrát student gymnazia. Rozhlas mìl na starost pan Èejka. Herec Nový bìlohradským obèanùm pøeèetl zdravici, kterou si sám napsal. Nakonec, když pøedtím s panem Èejkou na sebe mrkli, nám zazpíval píseò Jen pro ten dnešní den. Když byl asi v polovinì, svým elegantním krokem, jenom jemu vlastním, mávaje nám, odešel. Byl to vlastnì první playback, který jsme tenkrát mohli vidìt. Píseò totiž potom doznívala z gramofonové desky. Veèer pak pokraèoval na taneèním parketì, kde blonïatý dlouhán Trdlica pøedvádìl tanec nám ponìkud zvláštní a nevídaný, nebo my jsme se nauèili od taneèního mistra Maliny jenom polku, valèík nebo mazurku. Dalším a vlastnì posledním pamìtníkem tìchto zimních zájezdù je jedno z Lelkových dìtí, paní Ciupová.

Autorka: Antonie Vanišová, foto: Ladislav Stuchlík

Bělohradské listy

7

... dokonèení

Druhá svìtová válka poznamenala Vøesník tìžkými ranami: rozsudkem stanného práva byl popraven v Pardubicích Bedøich Groh ze Vøesníku ve vìku pouhých 34 let. Roku 1944 zatklo gestapo v obci rolníka Josefa Nálevku a hostinského Oldøicha Feixe. Oba byli deportováni do Terezína, kde Nálevka zemøel na skvrnitý tyfus. Ve dnech pražského povstání byl vytvoøen partyzánský oddíl, kterému velel poruèík Antonín Pospíšil, øídící uèitel ze Vøesníku. Padl v tìžkém boji s Nìmci 7. kvìtna 1945 pod Chroustovem spolu s Emilem Plecháèem z Bukoviny. V dramatické historii obce nechybìly ani požáry. 26. èervna 1888 vzplanul do èerné pùlnoci vøesnický mlýn a oheò se dìsivì rozšíøil na dalších šest stavení, vìtšinou starých døevìných domkù, krytých došky. Velké požáry se rozhoøely v roce 1890 a 1930.

Silnice k Pecce

Hrádku ukrytý poklad, který se otevírá na Velký pátek. Chodil ho tam koncem 19.století každoroènì s motykou hledat vøesnický baráèník Andrle.. Poklad nenašel, zato mìl velké nepøíjemnosti, že rozkopává zaseté obilí. Opodál, na severní stranì kolem Pechova háje, stávala zøejmì ves Bìlušice, zaniklá v husitských válkách. Potvrzuje to støedovìká vyzdìná studna a pod ní bývalá nádrž, napájená samospádem. Na mokré louce

Vøesniètí obyvatelé byli vždy stateèní a pøes všechny životní trampoty a svízele se rádi bavili. Zdejší zábavy byly odedávna povìstné sousedskou svorností a upøímným veselím. „Sedlák roztáèel s podruhyní nebo baráènicí, èeledín nebo domkáø provádìl selky a chalupnice a tak jako voda uplynula pìkná noc a ráno vyprovázela muzika rozjaøené taneèníky z hospody domù.“ Divadlo se hrálo na Vøesníku s pøestávkami už od r. 1879. Lešetínský kováø, provedený roku 1925 pøímo na vøesnické návsi, byl prvním divadelním pøedstavením v pøírodì na Hoøicku. Pak už se hrálo na stálé scénì u lesa Skalek. Vøesniètí ochotníci sehráli s nadšením nejen èinohry, ale pustili se odvážnì i do operety a baletu. Mezi Vøesníkem a Bukovinou, vlevo od silnice k Pecce, je Hrádek, nejzachovalejší tvrzištì na Hoøicku. Má podobu kruhu, oddìleného pøíkopem od planiny. Podle povìsti je na

Èekárna

k silnici je konstrukce haované cesty ze ètyønásobných dubových trámcù a od tvrze ke vsi je pøes potùèek dláždìný brod. Po lese se nacházejí opracované pískovcové kameny jako doklad bývalé stavební èinnosti. V okolí Dubovce je zajímavá geologická lokalita køídového útvaru, Frièova rokle. Bádal tu na zaèátku 20. stol. prof. Friè. Nalezly se zde vzácné zuhelnatìlé otisky kapradin, borovice, sekvojù a eukalyptù. Dnes žijí na Vøesníku svornì, bez sousedských sporù, pracovití lidé a o svou upravenou, spoøádanou obec se dobøe starají. Vybudovaný vnìjší okruh, kanalizace, vodovod, bezprašná náves s chodníky, peèlivì upravený parèík s památníkem padlých, požární nádrž - je èím se pochlubit.

Pomník padlým z 1. svìtové války

Pozdní léto rozsvítí lesy okolo fialovì rudým vøesem, nad ránem usedne rád do koruny borovice unavený mìsíc. Ale i v zimì je tu krásnì, když vánice roztoèí snìhové víry a na vrchu, zahaleném bílou clonou, je jako na Vìtrné hùrce. A se obci s krásným jménem a bohatou historií daøí i nadále!

8

Autor: Eduard Čeliš

Bělohradské listy

chodili z Bìlohradu mladí Nìmci - Hitlerjugend. Jednou jsme si vzali klacky a starýho souseda Špùra a pìknì jsme nìmeckým klukùm nabanèili, podruhý jich pøišlo snad ètyøicet - a to jsme zase zdrhali my. Znal jsem i hajnýho Františka Maátka, který sloužil jako jeden z prvních na Byšièkách. V Dobši byl na penzi, mìl dobrých 150 kg, židli pod zadkem pìknì prohnutou a dokázal „udìlat“ v dobešský hospodì i padesát piv za den. Po válce byl z hájenky pouze byt. Žili tady Hyhlíkovi, co se pak odstìhovali na Paseka. Hájenku spravoval vèelmistr Lojza Fof. Mìl až na 60 vèelstev. A vèelaøství v hájence pokraèuje i dnes, kdy má hájenku zpátky paní hrabìnka. Ta ji pronajala Lesnímu závodu v Hradci Královém. Olda Lánský tady z Èervené Tøemešné ji má na starost.“ Hájenka má èp. 8 a najdete ji 500 metrù severozápadnì od Dobše. Hrabìcí rodinì patøilo v tomto revíru 130 hektarù lesa. Les je pøevážnì tvoøen jehliènatým a listnatým porostem a sousedí s dalším hrabìcím revírem na Byšièkách. Posledním, kdo mìl dobešský revír „v popisu práce“, byl Oldøich Rudolf z Dachov. „Hoši, já vám o hájence toho moc neøeknu. Jo, od 71. roku do 2002 patøila do mého polesí,“ øíká nám pan Rudolf. „Víc ale urèitì ví Zdenìk Hátle z Dobše. Ten má tuhle hájenku v malíku,“ smìruje nás dachovský hajný na penzi.

Moc fajn se vyprávìlo U Fátorù o hájence v Dobši. A nejenom o ní. Pan Zdenìk Hátle je i dobrým muzikantem. Jeho køídlovka hrála s legendárním Jenèkem, kapelníkem Hrnèíøem, uèitelem hudby Hlavatým. Koncerty, tancovaèky, funusy. Ptám se, jaký absolvoval nejdelší smuteèní prùvod.

Zdenìk Hátle, bývalý agronom, traktorista, bezpeèák Státních statkù. Nedávný pìtasedmdesátník, který na tenhle vìk zdaleka nevypadá. Je nedìlní podveèer a my sedíme v tmavé, ale útulné hospùdce U Fátorù v Èervené Tøemešné. „Za první republiky byl v dobešský hájence nìjaký Trepeš a po nìm pøišel Josef Popek, co pak byl na sousední hájence na Byšièkách. Popkovi mìli u hájenky i malé hospodáøství, dvì kravky. Já dobøe znal jejich syna Vaška, chodili jsme spolu støílet flobertkou veverky…

Zdenìk Hátle

Za války šli Popkovi na Byšièka a v Dobši mìla nìmecká firma Hubertus chovnou stanici pro zvìø. O koroptve, bažanty se staralo 5 adjunktù. Taky sem k nám do Císaøského lesa, co byla i malá rozhledna, „Z Bezníku na miletínský høbitov. Hráli jsme tøi písnièky pøed chalupou nebožtíka a cestou tøiadvacet pochodù! Ale to je jiný povídání, to k hájenkám nepatøí.“ Vrame se ještì ke pøedešlému prvnímu dílu o hájenkách, kdy jsme psali u hájence na Byšièkách. Uvedli jsme, že hajným na Byšièkách byl Nìmec Rotmaier, což odpovídá. Pøed Rotmaierem vedl revír na Byšièkách další Nìmec Hollmann, který krátký èas sloužil na hájence v Dobši. Velice tvrdý, neústupný hajný, který dokázal vyhnat

Bělohradské listy

Foto: Jaroslav Voves

9

Hájenky na bývalém bìlohradském panství (1 - na Byšièkách, 2 - Dobeš, 3 - Hùra (Lacinova), 4 - Na Pasekách, 5 - Uhlíøe (dnešní Svobodova), 6 - Horní Lány, 7 - Na Hrázi (za Kotykovkou), 8 - Foøtovna (H. N. Ves), 9 - dnešní Karluška

z lesa i spisovatelku Leontinu Mašínovou a její známou Fanynku Pilaøovou. O celé záležitosti se brzy dozvìdìla dcera hrabìnky-komtesa, která se pøátelila s Mašínovu. Nadlesní Bechtoldt dùraznì vyèinil hajnému Hollmannovi a dokonce mu naøídil, jak dlouze a po jakou dobu se má klanìt, až pøijde s omluvou za Mašínovou… Nìkteøí hajní byli k lidem pøicházejícím do lesa sbírat drobné døíví velice tvrdí, nesmlouvaví. Dokonce se traduje, že hajný zapálil babce na zádech nùši s chrastím, roštím.

10

Autor: Ladislav Stuchlík

Bělohradské listy

Kdo jede z Bìlohradu do Hoøic, musí si v obci Èernín povšimnout nádhernì upravené zahrádky, která kvete snad celý rok. Dùvod, abych zazvonil u branky vedoucí k domu, bylo nadcházející životní jubileum majitele zahrádky pana Zdeòka Prchala, které jsme nemohli opomenout. Nejprve pøibìhla k brance drobná fenka a radostnì mì vítala, jako kdybych sem pøicházel každý den. Srdeènì mì pøivítal i její pán Zdenìk Prchal. Z poèátku nechtìl ani slyšet o tom, že budeme zveøejòovat jeho 75. výroèí, ale nakonec se nechal umluvit alespoò na krátký rozhovor pro Bìlohradské listy, do kterých i on pøispívá. Zdenìk Prchal je celý život známou bìlohradskou osobností, kantorem, velkým hudebníkem (vedl Bìlohradský ženský sbor, dìtské sbory), je autorem nìkolika knížek a oplývá dalšími aktivitami. Ve vaší knize „Støípky ze života mého“ píšete, že jste se narodil na severu Èech a mládí jste prožil v Kolínì; jak jste se dostal do Bìlohradu? Na severu Èech jsem se sice narodil, ale jinak jej vùbec neznám, nevím ani, jak vypadá mé rodištì Patokryje, nebo rodièe se záhy po mém narození pøestìhovali do Kolína, kde jsem pak prožil své mládí a do mého rodištì mì už vítr více nezavál. A jak jsem se dostal na Bìlohradsko? Za to mùže jedna taneèní zábava tzv. posvícenská Zlatá v Lukavci, kam jsem si pøišel zatancovat v dobì, když jsem sloužil jako voják v Hoøicích v Podkrkonoší. Na té Zlaté mì jedna zlatá dívka z Èernína nejdøíve upoutala a pak navždy pøipoutala. Ve vaší knize se doèteme, že jste byl dùstojníkem, havíøem, klimatizérem, skladníkem, soustružníkem a uèitelem. Není tìch povolání trochu moc? Kým jste byl opravdu naplno? Dùstojníkem jsem se stal omylem. Chtìl jsem se stát èlenem Armádního umìleckého souboru, proto jsem vstoupil do vojenských škol. Po absolvování vojenské akademie (pozdìji vojenského uèilištì) jsem však musel nastoupit k útvaru jako velitel roty. To jsem dìlat nechtìl, vykoupil jsem se tím, že jsem šel radìji pracovat jako havíø do dolù. Po návratu z dolù jsem zaèal studovat na Pedagogické fakultì v Hradci Králové, nebo jsem chtìl uèit. Kantoøina mì vždy pøitahovala, vìnoval jsem se jí už i na vojnì. Naplno jsem se jí pak vìnoval na Základní škole v Lázních Bìlohradì.

Následovala proto další povolání, do kterých jsem byl životem vržen. Klimatizér v Miletì v Hoøicích, skladník v Tofì v Nové Pace a naposledy jsem pracoval patnáct let jako soustružník na automatickém soustruhu v Náøadí v Lázních Bìlohradì. Proè jste se vrátil po roce 1989 zpìt ke kantoøinì? V roce 1990 jsem byl plnì rehabilitován a byla mi nabídnuta možnost vrátit se zpìt do školství. Zprvu jsem odmítl. Do odchodu do dùchodu mi zbývaly dva roky a zdálo se mi, že už to nestojí za to. Pak mi však bylo nabídnuto, abych uèil angliètinu, kterou jsem za hlubokého minula uèit nesmìl. Vrátil jsem se, a uèil jsem ještì dalších patnáct let.

Po roce 1968 jsem musel ze školy odejít, nejdøíve jsem byl pøeložen do Nové Paky, tam jsem se pokusil dát dohromady orchestr a pøipravit s ním a s dìtským sborem školy vánoèní koncert. Školský odbor ten koncert zakázal, musel jsem vše rozpustit a byl jsem pøeložen do Ostromìøe. Tam jsem se doèkal propuštìní ze školství a zákazu èinnosti uèitelské i kulturní, dál jsem smìl pracovat pouze v dìlnické profesi.

Uèitelé: Stanislav Rudolf, František Trávník, František Koubek, Zdenìk Prchal

Bělohradské listy

Foto: archiv Zdeňka Prchala, Václav Lejdar

11

Zdenìk Prchal s dìtským sborem základní školy

Kým dnes cítíte, že jste byl doopravdy a naplno? Kantorem a sbormistrem, vìnoval jsem této èinnosti velké úsilí, lásku i všechen volný èas. Jak vzpomínáte na svou práci s Bìlohradským dìtským sborem? Byly to bájeèné dìti, které pøijaly tvrdou disciplinu, která ve sboru byla (soustøedìnost pøi nácviku nároèného repertoáru, nesmlouvavá docházka atd.) Každoroènì jsem se s nimi zúèastòoval sborových soutìží, ze kterých se dìti vracely s první cenou v okresním kole a s druhou až tøetí cenou ve Východoèeském kraji. V roce 1968, kdy jsem musel školu opustit, mìl sbor 104 èlenù, t.zn. jednu ètvrtinu z celkového poètu dìtí na škole. Jaké máte aktivity a koníèky? I když už neuèím ve škole, mám stále celou øadu aktivit. Jsem již 33 let knihovníkem v Lukavci, píši do Bìlohradských listù, obèas do èasopisu Pod Zvièinou, mám pøipravenou další knížku k vydání, pøekládám, rád si zahraji na housle i na kytaru, rád kreslím, obèas komponuji a jinak od jara do zimy se vìnuji okrasné zahradì, kytièkám, keøùm a stromeèkùm. Co vám dává sílu? Víra a jistota pevného rodinného zázemí. I v dobách, kdy mi bylo hodnì ouvej, byla mi vždy pevnou oporou má žena, které mám být za co vdìèný. Nechybí vám práce s Bìlohradským ženským sborem? Chybí a moc, moc. V tom sboru zpívaly zcela výjimeèné ženy. Bylo na nì spolehnutí, byly svìdomité se smyslem pro zodpovìdnost a byly pøesné v docházce. Byla radost s nimi pracovat. Laku programù našich koncertù jsme nastavili tak vysoko, že tu úroveò už nebylo bohužel možné udržet, nebo v posledních letech jsme nezískali žádné nové èlenky. Jsem však rád, že ženy nepøestaly mít chu do zpívání, a tak v loòském roce jsme mìli opìt øadu pøíležitostných vystoupení.

A kdy byl vlastnì Bìlohradský ženský sbor pøesnì založen? 19. bøezna 1985. (Nikoli jak bylo uvedeno v nedávno vydané „Vlastivìdné èítance Bìlohrad“ roku 1986). Napsal jste nìkolik knížek. Vycházejí z vašich znalostí kraje a kulturní minulosti našeho regionu. Jak jste je získal? Bohatost kulturní historie Bìlohradu a Bìlohradska mì pøitahovala od samého zaèátku mého pùsobení na bìlohradské škole. Ještì když byla Nová Paka okresním mìstem, pátral jsem v jejím archivu a vypisoval si zajímavosti z kronik a ostatních dokumentù. Fascinovalo mì, kolik vynikajících osobností hudebního života se tu vyskytovalo. Zajímalo mì jak žili a co po nich zùstalo. Støádal jsem všechny poznatky skoro pìtadvacet let, navštívil muzea i archivy, vyptával jsem se pamìtníkù, shánìl jsem fotografie a dokumenty. Navíc jsem si zamiloval bìlohradskou kotlinu a všechna místa jsem objíždìl na kole. Své poznatky jsem potom sepsal v knížce Hudba Raisova kraje.

12

Autorka: Hana Friedrichová

Bìhem 2. svìtové války bylo povoleno v Sokolovnì pravidelné promítání kina, poøádání pøednášek a výstav. Byla zde napø. instalována výstava Otakara Vojty, Josefa Životy a Karla Dlaboly. Za TJ Sokol byl ustaven splnomocnìncem Antonín Kozel a Bohuslav Kotyk. Sál Sokolovny sloužil však pøedevším ke shromažïování Hitlerovy mládeže - Hitlerjungend, která bìhem války obsadila Grand hotel Urban, hotel Janeèek, Dìtskou léèebnu i další budovy. S tìžkým srdcem sledovali obèané Bìlohradu odstraòování sokola z pylonu budovy, který byl symbolem svobody a síly. Z obavy pøed znehodnocením byla z prùèelí Sokolovny odstranìna pamìtní deska k uctìní památky bratra Jana Beneše, který padl jako legionáø ve Francii v 1. svìtové válce. Deska byla tajnì zakopána do zemì, aby byla zachována v bezpeèí pro budoucí èasy. Výmluvná slova básnì Leont. Mašínové jakoby pøedvídala, že nastanou zlé èasy: Já vidìl jsem Tì, sokolíku jarý, jak letíš vzhùru, slunci jasnou øíš, ó, vznes se ještì, vzle kam nejdál mùžeš a pøièiò se, a se tam udržíš. A od studánky v lukách poukryté též oèi Raisovy zøíš modøe plát. „Sokole, bratøe, chraò mi mého koutku, jejž míval jsem tak rád, tak vroucnì rád!“

Bělohradské listy

Pøed Lázeòským hotelem

starosty Josefa Pecha, kterého stihl stejný osud. Ještì se zastavili pro bratra starostu Housu z Horní Nové Vsi. To již byl autobus plný a ujíždìl pøes Novou Paku na sever. Cílem bylo Vrchlabí, kde byli všichni u vìznice soudu vyloženi. Ten den pøijel ještì jeden autobus s bratry z Nové Paky, Jilemnicka a Vysocka. V pøeplnìném vìzení zùstali všichni šest dní. Šestého dne byli pøíslušníci Sokola propuštìni s tím, že do dvou dnù se všichni musí hlásit u Gestapa v Jièínì. Kdo tak neuèiní, bude tøetí den opìt zatèen.“ Krutý osud stihl Karla Lederera: „Bratr Karel Lederer byl odvezen s ostatními, kteøí z vrchlabského vìzení nebyli propuštìni, do koncentraèního tábora v Buchenwaldu u Výmaru, kde 6. 11. 1940 útrapám podlehl.“ Další pøíbìh z kroniky Sokola: „12. bøezna 1940 byl pøi odpoledním vyuèování ve školní budovì zatèen bratr František Paøízek, odborný uèitel. Byl èlenem národního odboje v jedné ilegální skupinì. Byl odsouzen na tøi a pùl roku vìzení. Celou dobu si odpykal v trestných a koncentraèních táborech v Èechách i v Nìmecku.“

Sundávání sokola z pylonu sokolovny

A zlé èasy nastaly. Od poèátku války byli pøedstavitelé Sokola sledováni a zatýkáni. Do Jièína byli pøedvoláni starostové Sokola, kde jim byla dána zodpovìdnost za pøípadné projevy odporu proti nacistùm. K žádným hromadným protestním akcím sokolstva nedošlo. Byli to však jednotlivé rodiny a jednotlivci, kteøí na svých bedrech nesli tíhu doby a mnohdy pøinesli obì nejvyšší. O nìkterých kronika vypráví: „V poledne pøijel autobus do Bìlohradu již témìø plnì obsazený zatèenými bratry. Pøibrali jednoho zdejšího strážmistra a jeli k bytu bratra Karla Lederera, do nedávné doby èlena výboru Jednoty a vedoucího bioodboru, jehož zatkli. Nato dojeli k bytu

Když Hitlerjugend okupoval Sokolovnu

Foto: archiv

Bělohradské listy

13

a bratr Wizner s chotí. Stihl je stejný osud jako miliony jejich souvìrcù. Nevrátil se nikdo z nich. Zajímavými a šlechetnými hrdiny obou svìtových válek byli pro obèany Bìlohradu a okolí Jan Kotyk a jeho syn Václav Kotyk. Oba Sokolové, oba mlynáøi Podhrázského mlýna. Otec Jan Kotyk založil bìhem 1. svìtové války krásnou tradici - porozumìní pro bídu a strádání prostých lidí. Z mìsta i širokého okolí putovali vìtšinou za noci všichni, kteøí potøebovali pomoc pro obživu své rodiny. Té se jim od Jana Kotyka za 1. svìt. války a ve 2. svìt. válce i od jeho syna Václava vždy dostalo. Za svoji práci v jednotì Sokola byl Jan Kotyk ocenìn èestným èlenstvím. Byl jmenován též èestným obèanem mìsta. Lipová alej vedoucí okolo mlýna byla také - a je dosud pojmenována jeho jménem - Kotykova alej. Další pøíbìh se týká rodiny øídícího uèitele a též bývalého starosty Sokola bratra Františka Sehnala. Za úèast syna Jiøího v zahranièní armádì byli on i jeho žena zatèeni a odsouzeni do kartouzské vìznice a potom do koncentraèního tábora ve Svatoboøicích na Moravì. Vzhledem k závažnému onemocnìní byla paní Sehnalová po roce vìzení propuštìna do domácího ošetøování. Bratr František Sehnal byl po dvou a pùl letech propuštìn. Bylo to tìsnì pøed koncem války - 13. dubna 1945. Bìhem války zemøeli dlouholetí zasloužilí èlenové Jednoty Sokola, kteøí vìnovali sokolské myšlence valnou èást svého života. Byli to bratøi: Antonín Knejfl, Antonín Bìlohlávek, Václav Pech, Jan Smìták, Jindøich Zejfart. Josef Varvaøovský padl v kvìtnové revoluci. Ti se již nedoèkali konce války, na který je v kronice Sokola vzpomenuto tìmito slovy: „Když se na jaøe 1945 zhroutila nìmecká armáda, vzplanul po vzoru Prahy odboj celého národa veøejnì. U nás v Lázních Bìlohradì se tak stalo dne 3. kvìtna. Sokol jako celek nevystoupil. Naši bratøi ve všech skupinách pracovali svornì s ostatními ve smyslu spoleèného úsilí a spoleèného cíle.“

Po propuštìní se ihned opìt vrátil do protifašistického odboje. Významnou roli sehrál v kvìtnových dnech 1945. Mimoøádnì tragický osud stihl rodinu Vojtiškovu. V jejich tiskárnì se tiskly potravinové lístky pro skupinu parašutistù, kteøí pøipravovali a uskuteènili atentát na øíšského protektora SS Reinharda Heydricha. Byli též v podezøení, že jejich dùm skýtá úkryt nìkterému z nich. To vše bylo prozrazeno parašutistou Èurdou. Celá rodina byla zatèena: otec Jan, manželka Božena, synové Jan, Adolf, dcera Božena, snacha Kristýna - manželka syna Jana, která musela opustit svou jedenapùlletou dcerušku Janu. Ta jediná se zachránila. Krutému osudu neunikl ani snoubenec dcery Boženy M. Jelínek z Mnichova Hradištì, ani zamìstnanec tiskárny J. Trojánek. Zatèená rodina byla odvezena do Kartouz a pak do Terezína. Odtud zmizeli neznámo kam, prý do Mauthausenu v Nìmecku. Nikdo z nich hrùzy koncentraèního tábora nepøežil. K uctìní jejich památky byla ulice (døíve Frièova) pojmenována jejich jménem. Na domì je umístìna pamìtní deska se jmény všech obìtí. V roce 1943 bìhem mìsíce ledna byli shromažïováni a odváženi všichni obèané židovského vyznání. I mezi tìmi mìla Jednota Sokola své èleny: Byla to rodina bratra Šimona Schnitze s chotí Pavlínou a synem Oskarem

Pamìtní deska z domu rodiny Vojtíškovy

Místní národní výbor toho dne vystoupil z ilegality a ujal se vedení veøejnì. V ilegálním výboru byli bratøi: Václav Kotyk jako pøedseda, Antonín Kozel jako námìstek, starosta Josef Pech, František Sehnal, František Paøízek. Pozdìji pøibyli do rozšíøeného Národního výboru ještì bratøi Antonín Ulvr, Josef Fejfar, Bedøich Novák, František Man, Karel Fink, František Fól a Jindøich Hlavatý. Vedení jednotek a družstev v strážní službì se za kvìtnové revoluce zúèastnili záložní dùstojníci bratøi František Sehnal, František Koubek, Josef Špringer a František Fól. Celá øada èlenù Sokola i neèlenù se zapojila do osvobozovacích akcí v rùzných skupinách. Jedním z nejmladších byl pan uèitel František Koubek. Bylo mu 33 let. Bohužel, nikdo z nich si již nikdy nepøeète slova díkù a obdivu za stateènost, která pro nì byla v té dobì samozøejmostí. Válka skonèila. S nadšením a poctami byli pøivítáni všichni, kteøí se o naše osvobození zaloužili. S radostí pøivítali manželé Sehnalovi svého syna Jiøího po návratu z Anglie, kde sloužil u jednotky RAF. To byl jeden ze šastných koncù našich váleèných pøíbìhù. Ti ostatní, kteøí se nevrátili, si zaslouží naše trvalé vzpomínky Br. J. Sehnal (vlevo) odešel v r. 1939 - vrátil se jako kapitán a úctu.

14

Autor: Pavel Šubr, foto: Ladislav Stuchlík

Vydavatelství zpìváka Petra Jandy BEST I. A. pøineslo pøed Vánocemi dárek pro dìti - pohádku Dráèe Bùby. Tøi CD obsahující tøináct kapitol a celkovì témìø ètyøhodinový pohádkový pøíbìh, jehož autorem, scénáristou a režisérem je František David Skoøepa alias kapitán Flint.

V polovinì ledna František D. Skoøepa spoleènì s Lucií Vondráèkovou pøedstavili pohádky v Základní škole K. V. Raise v Lázních Bìlohradì. „Jsem hroznì rád, že se do Bìlohradu po 40 letech vracím a že mezi vámi vidím i potomky svých spolužákù,“ øekl na úvod besedy František D. Skoøepa. „Pohádky jsou právì pro vás. Jsou z Podkrkonoší, z Bìlohradska. Mluví se v nich o lesíku Hùrce, kopci Homolce a dalších místech, která dobøe znáte. Takže nejen já jsem odsud, ale i ty pohádky. A my jsme vám je dnes s Luckou Vondráèkovou, která hraje a zpívá hlavní roli - dráèe Bùby, domù do Bìlohradu pøivezli,“ dodal autor pohádek. Zatímco èerstvá doktorka filozofie a ètvrtá žena v soutìži Zlatý slavík 2006 Lucka Vondráèková dìtem ochotnì podepisovala a rozdávala své fotografie a plakáty, František D. Skoøepa vysvìtloval, o èem pohádky jsou a kdo hraje a zpívá jednotlivé postavy: „Dráèe Bùby se zapomnìlo narodit do pohádky, ale narodilo se do lesa Hùrky mezi zvíøátka. Ve svém novém domovì prožívá celé roèní období s obyvateli lesa, kteøí mu ukazují a uèí ho, jak se v lese chovat. Roztomilá zvíøátka provází zároveò lesem i dìti, které se dnes už do lesa moc nedostanou. Zpívají a užívají si spoustu legrace.“ A kdo vytvoøil hlavní role? Do role vypravìèe autor obsadil skvìlého herce Jiøího Bartošku, mrzouta a chytrolína ježka Cyrila hraje Michael Kocáb, probouzejícího se medvìda Medarda Petr Janda, chytrou sovu Andìlu Marta Kubišová, nepøející lišku Denisu Sabina Laurinová, straku Kristýnu Vìra Martinová, svìtobìžníka havrana Ervína Aleš Brichta, neškodného strašpytla sysla Augustýna Radek Tomášek, starostlivého žabáka Kvida Bohouš Josef, vìènì ospalého jezevce Adalberta Petr Bende, malièkého bezdomovce kukaèku Køížalu Marta Jandová, stavaøe bobra Oskara Wabi Danìk, zlou lasièku Hortensii Iveta Bartošová, jelena Huberta v øíji Ondøej Hejma, poøád hladového pašíka Bivoje Magda Malá, zajíce Kryšpína Jiøí Korn a další. O zdraví zvíøátek i dráèete dbal lesní doktor Jeroným - Sagvan Tofi a vláhy plný mrak Dešovec ztvárnil sám autor - Franti-

Bělohradské listy

šek D. Skoøepa. Ve výètu slavných jmen chybí snad jen Karel Gott. „Karel mìl hrát krtka Èestmíra, ale odletìl s rodinou na Kanárské ostrovy, tak ho nahradil zvukaø Petr Ackermann,“ vysvìtlil autor. Protože Lucka Vondráèková alias dráèe Bùby stále podepisovala a bavila se s dìtmi. František Skoøepa zavzpomínal na své dìtství strávené v Bìlohradì, na pøíhody ze školy i na plavby s lodí Carmen po svìtových oceánech. A jak pohádkový pøíbìh Dráèe Bùby vznikl? O tom píše František D. Skoøepa na obalu CD: „Moji malí pøátelé! Prozradím vám jedno veliké tajemství. Stává se mi to už léta. Nìkdy, když je krásná noc s hvìzdami tak nízko, že si na nì mùžete skoro sáhnout, nìkdo tichounce a zlehounka zauká na okno. Když se to stalo poprvé, leknul jsem se, kdo to pøichází tak pozdì v noci na návštìvu. Dnes už to vím. Už na nì èekám. Chcete vìdìt, kdo to je? No pøece Pøíbìhy. Je to s nimi jako s lidmi. Nìkteré jsou veselé, jiné smutné a nìkterým je skoro do pláèe. Ty smutné se posadí nìkam do kouta a èekají, až na nì pøijde øada. Nìkdy musí pøijít nìkolikrát, než mi poví, co je trápí. Ale na žádný nezapomenu. Každý si poslechnu až do konce. A k ránu je všechny dám do nìjaké knížky. Nìkteré nejsou pro dìti, ale ty, které pro dìti jsou, ty mám nejradìji. Je to už dost dávno, kdy jsem jedné takové noci plné hvìzd, jen si sáhnout, poslouchal pøíbìh o dráèkovi, který se zapomnìl narodit do pohádky a narodil se do lesa. Jmenoval se Bùby. A tenhle pøíbìh bych vám chtìl vyprávìt. Abych na to nebyl sám, pøišli mi pomoci ti nejlepší zpìváci, které všichni znáte z rozhlasu nebo televize. A protože pøece rádi zpívají, bude naše povídání také plné písnièek. Všechny budou o zvíøátkách v lese a o velikém pøátelství. Tak jestli chcete a maminka a tatínek dovolí, pojïte, chytíme se za ruce a pùjdeme se spolu podívat do lesíka Hùrky, jestli tam nepotkáte malé dráèe, které se jmenuje Bùby. Urèitì tam ale potkáte veverku Terezku, ježka Cyrila a na kraji lesa nebo nìkde na stráni pod lesem také zajíce Kryšpína. Už tam na nás všichni èekají a psali mi na kousku bøezové kùry, že se jim po vás v lese moc stýská.“

Bělohradské listy

Autor: Josef Špůr, foto: autor

15

a sv. Jana mìl v nemalé úctì, nebo i svoji dceru nechal v r. 1749 pokøtít jménem Nepomucena Marie. Socha prostovlasého svatého prostor tamní zdobila, ozdobou byla i pro o mnoho let pozdìji zde postavenou školu a jistì i mnohé modlitby školáèkù pøi školním katechismu se k Janovi jako patronu zemì èeské obracely. Stála zde skoro dvì stì let až do prvních let samostatného Èeskoslovenska. Až tehdy byla socha tøemi podnapilými obèany Uhlíøù z podstavce shozena, kteøí však k údivu obèanù jeden po druhém do roka zemøeli. Právì tato událost zapøíèinila zrod další povìsti k místu a soše samotné se vztahující a povídalo se, že socha je chránìna kletbou a že kdokoliv se sochy se zlým úmyslem dotkne, do roka zemøe zrovna tak jako ti tøi výtržníci, jejichž jména byla již zapomenuta.

Na samém dolním konci Uhlíøù býval za starodávna rybníèek, po nìmž již jen proláklá, rákosem porostlá mokøina zbyla. Na bøehu stával prastarý dub, který malebnost místa umocòoval a místo samo svojí magièností pak uhlíøské sousedy natolik pøitahovalo a jejich fantazii jitøilo, že ještì koncem 19. století povìst o vodníkovi v rybníèku sídlícím se tradovala. Prý jej obýval spolu s manželkou a devíti dìtmi. Vodnice chodila po chalupách a dìti sousedùm kolébala, vodník potom na starém dubì své šaty a prádlo rozvìšoval, sám se vyhøíval a na kolemjdoucí, hlavnì na dìti pokøikoval a do vody je vábil. Protože sousedé uhlíøští mìli nepøíjemných kouskù a trápení vodníkových již po krk, vypustili rybníèek a dub porazili. Vodník odtáhl do Javorky, kde se mu již valnì nedaøilo a nakonec svou živnost musel zastavit, nebo od té doby již o nìm zmínky nebylo. Alespoò tak to zaznamenal uèitel novopacký Fr. Jirùtka pøed více než sto lety (kniha OKRES NOVOPACKÝ v dìjinách národních z r. 1898). A právì zde na dolním vstupu do uhlíøského údolí nechal mlynáø podjavoøského mlýna Gottfried Leder v r. 1756 na svùj náklad postavit sochu sv. Jana Nepomuckého. Zøízena byla na místì dubu a na nejspodnìjším kvádru podstavce nesla nápis se jménem dárce a rokem instalace. O mlynáøi víme, že v té dobì mu bylo tøiapadesát let a že byl jistì zbožný katolík

Socha pro uhlíøské patrnì pøedstavovala symbol rozpadlého Rakouska-Uherska, a proto z rozhodnutí obecního zastupitelstva nebyl pùvodní její stav obnoven, ale naopak byla již natrvalo odstranìna. Svatý byl darován peckovskému prof. teologie panu p. Janu Langnerovi a do Pecky pøevezen, kde na podstavci z araukaritù byl s úctou novì instalován pøed jeho vilou a ještì v souèasnosti pøedzahrádku krášlí. V Uhlíøích zbyl jen podstavec sochy, jehož horní kvádrový díl s volutami byl opatøen nápisem o vìnování padlým hrdinùm obce z období let 1914 - 1918 a na nìj byl umístìn novì vysochaný prostý pískovcový køíž. Køíž potom na místì dále stával až snad do r. 1961, kdy køíž pøed okny školy zaèal vadit tehdejšímu uèiteli „soudruhu“ Šuraòovi. Bylo proto rozhodnuto, že køíž bude pøemístìn nahoru do vsi. Pøevezení køíže odmítl provést rolník Antonín Mašek, jsa pamìtliv kletby ke køíži se vztahující a uvolil se k tomu až tajemník MNV Rudolf Stuchlík. Køíž pøevezl - a do roka zemøel. Dne 27. 9. 1962 jej kopl kùò do prsou a utrpìl tak vážná zranìní, že v jejich dùsledku v novopacké nemocnici zemøel. Køíž nyní naleznete pøi silnici uprostøed Uhlíøù, sochu sv. Jana Nepomuckého na Pecce, a tak až pùjdete kolem, jen tiše a s úctou vzpomeòte díla našich pøedkù a se zlým úmyslem se jich nedotýkejte.

16

Autor: Jaroslav Kugler

Bělohradské listy

aneb jak Honza do Lázní Bělohradu přišel Bylo - nebylo, tak pohádky obyèejnì zaèínají, ale s právì uplynulým rokem 2006 uplynulo i jedno kulaté a smutné výroèí. Bylo tomu 30 let, co nejhorší nemoc pøemohla pana Jana Frolíka. Budu-li nadále psát prostì jen o Honzovi, tak proto, že tak jsme ho všichni znali a tak ho znal celý Bìlohrad zanedlouho po jeho pøíchodu sem v roce 1949. A to nejen lidé „od fotbalu“. Byl to Pan Fotbalista, fotbalový bohém, nejlepší hráè v tom pravém slova smyslu, který kdy Bìlohrad v celé jeho fotbalové historii reprezentoval. Patøil jsem mezi jeho blízké pøátele, ale když nad tím tak dnes s odstupem èasu uvažuji, o jeho pøedchozím životì nám nikomu nebylo známo témìø nic. A stále mi není jasné, proè Pražák køtìný Vltavou, kvalitní fotbalista, který by urèitì mohl a to i v daném vìku, kopat kdekoliv od divize výše, se objevil jako zjevení zrovna v té naší kotlinì pod Zvièinou, v Lázních Bìlohradì. Jakými cestami, proè, èí zásluhou nebo pøièinìním je a navždy asi bude velká neznámá. A neví to ani jeho syn Petr, se kterým jsem se náhodou sešel, dokonce už potøetí, v Nové Pace. Když to bylo kdysi poprvé, on mì po ètyøiceti letech poznal. To jsem mu už slíbil, že o jeho tátovi napíšu do Bìlohradských listù vzpomínku a tímto tedy svùj slib plním. Musíte mi ale prominout, že to není možné bez uvedení jistých dobových souvislostí. Na pøíští naší schùzce, kterou jsme si už domluvili do Hradce Králové, mi pak sdìlil, že táta musel z Prahy a do Prahy se nesmìl vrátit. Psal se rok 1949, rok po komunistickém puèi a „Vítìzném únoru“. Ještì se nevìdìlo, co všechno nìkteré èeká, co je potká. Docházelo k zatýkání a výslechùm. Lidé si pøestávali vìøit. Nevìdìli èasto, kdo je kdo, ale tušili, že s každým a o všem mluvit nelze. My kluci, tehdy patnáctiletí, jsme žili celkem bezstarostnì, i když i mnohé z nás už jistì mìli místní mocní zaøazeny a ocejchovány. A pro nás byl pan Frolík tenkrát pan Frolík. A když mì pak jednou na høišti, jako prvního z naší party, vyzval, abych mu tykal, byl jsem v sedmém nebi. Na øadu pak samozøejmì pøišli i ostatní. Toto všechno urèitì vìdìl i Honza, už tøicátník, tedy èlovìk dospìlý a už s bohatými životními zkušenostmi. Jeho otec mìl v Praze za 1. republiky slušHonza Frolík musel být u toho, když Praha v kvìtnu nì prosperující firmu „Frolíkovy rybárny“, velkoobchod, který zásoboval 1945 povstala pražské obchody a restaurace plody moøí i vod tuzemských. Pan fotbalista

Zajímavé také bylo, že aè do zamìstnání nastoupil v hoøické Miletì, domov a fotbal nalezl v Bìlohradì. Domov? Tak tady musím odboèit. Krátce po válce se v Bìlohradì usadil pan Dušièka s rodinou a pronajal si živoøící restauraci už starého pana Hlouška, což byl souèasnì malý hotýlek (na námìstí vedle dnešního obchod. støediska). Ta se za pana Dušièky stala nejen velice prosperujícím podnikem, ale také Mekkou nejen mládeže a sportovcù, ale i lázeòských hostù. Pan Dušièka, veselý a pøíjemný pán, se umìl „otáèet“ a na oplátku se projevil jako mecenáš, dnes bychom øekli sponzor, bìlohradského fotbalu. A pro nìho bylo pak samozøejmostí, že právì u nìho nalezl pan Frolík pokojík a azyl. Pro úplnost nutno dodat, že díky Únoru 48 netrvala ani sláva Dušièkovy restaurace dlouho a její majitel dal namísto RaJe pøednost pracovnímu pomìru v ToSu. Netrvalo dlouho a na bìlohradském námìstí, velkém i malém, ze zhruba 48 obchùdkù a krámkù zmizely postupnì témìø všechny. O rok pozdìji pøišla za Honzou do Bìlohradu paní Ita s roèním synkem Hervertem a pro úplnou rodinu Frolíkových se po nìjaké dobì našel sice skromný, ale byt IV. kategorie v pøízemí domu pana Èernocha, to jest v lékárnì. A protože Honza asi byl nejen dobrý fotbalista a zdravý podkrkonošský vzduch mu svìdèil, brzy pøibyli u Frolíkù další dva kluci. V roce 1950 Petr a 1952 Pavel. Také spoleèenský a spolkový život se v té dobì ustaviènì mìnil, podle toho, které heslo se právì nosilo. Nejprve se vše sjednocovalo, protože „v jednotì je síla“, soutìže se ještì hrály systémem tøíd, Bìlohrad krajskou 1.B. Ale už v roce 1953 zaèalo platit, že sovìtská fyzkultura je nᚠvzor a jednotný sport se rozdìlil na DSO (dobrovolné sportovní organizace), ty dostaly jména také podle vzoru a musely patøit pod ochranná køídla patronátních závodù. Místo tøíd se hrály pøebory okresu, kraje, celostátní.

V Bìlohradì hrál nejen fotbal, ale i divadlo

Ještì v Praze hrál Honza za SKEP - Sportovní klub elektrických podnikù. Pro zajímavost, tady pracoval a hrál (pozdìji za Slavii) i v Bìlohradì dobøe známý Miloš Urban. A ještì nìco. Režimem cílenì likvidovaná Slavia byla spojena právì s tímto klubem, kde jí byli pøidìleni spolehliví funkcionáøi

Bělohradské listy

Foto: archiv

17

a jméno Dynamo. Ještì pøed tím jí režim ovšem zboural stadion na Letné vèetnì nové tribuny (starou podpálili Nìmci v kvìtnu 45), z hráèù odveleli 8 nejlepších do ATK, pozdìjší Dukly, deseti dalším zastavili èinnost a pro poøádek zabavili ty krásné èervenobílé dresy a znièili je. Dvì sady se ale pøed inkvizitory podaøilo tenkrát uschovat. Kustod mužstva, pan Karel Sehnoutka, je spolu se svojí ženou zašil do vlastních pøikrývek. Tolik fotbalový úvod a zpìt k Honzovi, který se tak s plnou vervou vrhnul do bojù v 1.B tøídì. Na to, že stabilnì hrál stopera, zadáka a vìdìl tedy, co obnáší život v trestném území, kde èasto létají jiskry, nebylo jej nikdy možné obvinit z tvrdé hry, ale nedá se ani øíct, že by hrál v rukavièkách. Byl to fotbalový gentleman každým coulem, s vytøíbenou technikou, pohybovými finesami a pøesnou pøípravkou, kopal zásadnì nártem nebo placírkou. Celou obranu staèil organizovat a podle soupeøe i volit taktiku. Vždycky a v každém pøípadì platilo, že fotbal hraje pro radost. Jednou z jeho specialit byl mimo jiné ofsajdový systém. Princip spoèíval v tom, že v pøípadì hrozícího nebezpeèí musela celá obrana ve správnou chvíli vyrazit dopøedu a útoèníky soupeøe tak vystavit do postavení mimo hru. Riziko spoèívalo ale v tom, že kdyby rozhodèí takový ofsajd neodpískal, byl to jistý gól, tedy malér. A když rozhodèí ty ofsajdy spolehlivì pískal, Honza se jen usmíval, když si soupeøi stìžovali rozhodèímu s tím, že „oni to dìlají naschvál“. Jen jednou Honza své pøíznivce zarmoutil, ale ve skuteènosti se na nìho nezlobil snad nikdo. Hrálo se doma s Hoøicemi a takovému utkání se øíká derby. Hoøice Jako kapitán v Bìlohradì s exligovým Dymákem ve forvardu hrály o 1. místo v tabulce a tedy postup do 1.A tøídy, Bìlohrad mìl zajištìn dobrý støed tabulky, tedy byl v klidu. Divákù plno, hodnì jich tenkrát pøijelo i z Nové Paky, èekalo se drama. Bìlohrad sice vedl 1:0, když ale utkání skonèilo, na ukazateli skóre bylo 1:3. Zklamání bylo veliké. Zápas ale ve skuteènosti skonèil až v pondìlí, to když pøed lékárnou pod oknem Frolíkova bytu zastavilo nákladní auto Milety Hoøice a vyklopilo tu plnou fùru kvalitního uhlí. K tomu lze dodat jen jediné, a sice, že korupce byla, je a bude. Akorát tenkrát to ještì nebylo za kapøíky ani za hotelový pokoj s holkou. Ale Honza tenkrát nic nezatloukal a chlapsky kápnul božskou. On minimálnì jeden gól nám padl opravdu po Honzovì zaváhání. A uznejte sami, mohl se na Honzu nìkdo tenkrát zlobit? Mzda závozníka nebyla urèitì nijak zajímavá, paní Ita kromì starostí o 3 malé kluky nìco málo za domácí práci pro novopacký Bonex a fotbal se hrál tenkrát zadarmo i v lize. A muselo se žít radostnì, budovaly se šastné zítøky a žádní sociálnì slabí pøece tenkrát nemohli existovat. To by si nikdo nedovolil a nevzal na svìdomí. Honza a Josef Støíbrný (Šéne Pepi), posila z Nové Paky, rok 1957

Pro svoje fotbalové kvality, vždy slušný pøístup k hráèùm bez rozdílu vlastním i soupeøovým, se brzy stal pojmem, respektovanou osobností v celém našem fotbalovém regionu. A pøesto, že jakákoliv hrubost, jak už bylo øeèeno, mu byla cizí, byl to právì on, kdo nìkolikrát skonèil na nosítkách. Nevzpomínám si ale, že by nìkdy šlo o nohy. Vìtšinou to odnesla horní èást tìla jako napø. ve Dvoøe Králové, odkud odjíždìl se ètyømi zlomenými žebry. Svou fotbalovou kariéru tady zakonèil jako trenér v Nové Pace. Vyøešil také svoje profesní postavení, Absolvoval masérský kurz a pracoval jako masér nejprve v bìlohradských lázních, poté, co se Frolíkovi odstìhovali do Hradce Králové v roce 1965, tak v lázních v Hradci. Tady také, ale jako masér, peèoval o ligové mužstvo Spartaku Hradec Králové. Co dodat na závìr? Snad jen to, že Honza byl èlovìk, který jistì mìl, tak jako vìtšina lidí a fotbalistù zvl᚝, své normální lidské slabùstky, ale èlovìk, který jistì nikdy nikoho nezarmoutil a nikomu nikdy neublížil. Èlovìk velice citovì založený a citlivý, dokonce tak, že nejednou jsem jej vidìl se slzami v oèích. Pohádky mají mít vždycky dobrý konec, jak se øíká Happy end. To, že Honza odešel z tohoto svìta, ale urèitì do fotbalového nebe ve svých sedmapadesáti letech, dobré v žádném pøípadì nebylo, dobré je ale to, že jsou tu jeho tøi synové, kluci z Bìlohradu. Jeden v Hradci Králové, jeden v Liberci a jeden, Petr, má firmu v Borohrádku. Pražírnu kávy. A vždy ona to všechno není žádná pohádka, ale pravda, kousek života.

Honza (uprostøed) - masérem v lázních

18

Z dopisů čtenářů BÍLÝ HRAD PODPORUJE OBCHVAT

V zemích s rozvinutou demokracií øíkají, že obèanská sdružení jsou koøením spoleènosti. Bílý Hrad se snaží tuto ideu naplnit a je sympatické, že se setkává u mnoha lidí s dobrou odezvou. Na nìkterých èeských radnicích ještì v zakyslé postkomunistické atmosféøe rùzné nezávislé obèanské aktivity pomlouvají jak mohou. Proto si po rozhovorech s panem starostou Šubrem vážím toho, že se nesnížil k podobným úpadkovým taktikám a cítím, že Bílý Hrad objektivnì považuje za smysluplné vyvážení spoleèenského spektra. Vím ale také o pár lidech, kteøí by na toto obèanské sdružení rádi pøenesli zodpovìdnost za všechno, co se jim nepodaøilo, ale to je známý folklór dìdicù Josefa Švejka, který zkušení lidé snadno odhalí. Je známo, že vznik Bílého Hradu byl velmi pøirozenì podnícen neetickým postupem pøi projednávání zaøazení stavby silnièní pøeložky do územního plánu. Ne každému je zatím v naší zemi zøejmý vztah mezi úøední a etickou povinností. Zatímco úøední pøestupky se trestají pokutou, která pøebolí, etické zanechávají v lidech dlouhodobé rozèarování, které dokáže zrušit jen omluva nebo náprava. Vìøím, že na to dotyèní høíšníci myslí a postižení se doèkají jednoho dne pøíjemného pøekvapení. Pøes desítky rozdaných letákù a ètyøi nástìnky v Bìlohradì nemusí být veøejnost po všech diskusích, které probìhly, jasnì informovaná o postoji Bílého Hradu ke stavbì pøeložky. Je jednoduchá: Bílý Hrad podporuje stavbu obchvatu a je proti pøeložce. Pøes všechno mlžení odpùrcù obchvatu, jakákoli pøeložka vždy jen pøenese problém jedné ètvrti mìsta na jinou. Pøeložka byla aktuální naposledy v dobách první ès. republiky, kdy byla vymyšlena a odpovídala dobovému rozvoji automobilismu a vztahu lidí k životnímu prostøedí. Mnozí obyvatelé Bìlohradu jsou dnes velmi rádi, že se tehdy nerealizovala, protože její negativní dopad by se v souèasnosti velmi nelehko napravoval. Jakýkoli moderní obchvat, který ušetøí od hluku a zplodin obytné domy, bude samozøejmì stavebnì nároènìjší. Kvalita je vždy dražší. Naštìstí je možné se na nìj peèlivì pøipravit, protože dopravní experti øíkají, že hustota provozu v Bìlohradì ještì zdaleka nedosahuje èísel, pøi kterých se do obchvatù investuje. Bìlohradský obchvat, který jednoho dne jistì vznikne, bude mít navíc kvalitu dvojnásobnou. Nejen zbaví všechny dopravní zátìže, ale zabrání zbyteèným køivdám a nièení mezilidských vztahù, èemu by se stavba pøeložky nemohla vyhnout. Na rozdíl od nìkolika škarohlídù bìžní lidé jistì tuší, jak se èlenové Bílého Hradu tìší, až se budou moci soustøedit také na další aktivity, které mají v plánu. Není jich málo. Na jaøe se chystá úklid pøírody, v létì nauèné akce biologické a památkáøské. V prùbìhu roku pak podle možností také trochu edièní èinnosti. Kdo chce pøidat ruku k dílu, mùže se pøihlásit na adrese pøedsedy sdružení, mìstského zastupitele Edy Èeliše. Dìkujeme také desítkám obyvatel, kteøí poctivì vyplnili dotazníky prùzkumu. Poètem odpovìdí samozøejmì nedosáhl stupnì sociologické objektivity, na kterou se nezbytnì budou muset zamìøit až budoucí øešitelé rozvojové studie mìsta. Byl však rozhodnì zajímavou pracovní sondou, která pøispìla k lepší znalosti rùzných názorù veøejnosti. TomᚠFassati Do rubriky otázky panu starostovi: V textu hodnocení své práce za poslední volební období jste se zmínil o tom, že obè. sdružení Bílý Hrad svým informováním centrálních institucí zabránilo pøidìlení dotací na stavbu silnièní pøeložky. To je velmi zajímavý fakt, jehož pøesnì doložené podrobnosti si jistì s velkou chutí pøeètu nejen já, ale vìtšina ètenáøù BL.

Mgr. T. Fassati

NA VÝLETÌ

ÈLOVÌKU SE VYBAVÍ

S Láznìmi Bìlohrad mám dost spoleèného. Nakonec i s K. V. Raisem. Bydlela jsem tu s rodièi a sourozenci od roku l950, ale i když jsem pozdìji mìla jiná bydlištì, do Bìlohradu jsem se stále ráda vracela a vracím a to i celá moje rodina vèetnì vnukù. Moje první uèitelské místo bylo na základní škole v Jièínì, právì tam, kam K. V. Rais docházel do uèitelského ústavu. Moje poslední „štace“ byla v Praze na Vinohradech ve škole, kde K. V. Rais uèil a øediteloval. Ve školních kronikách si mùžeme pøeèíst, že byl skromný, spravedlivý a oblíbený jako èlovìk i jako uèitel i jako øeditel, který se navíc nebál zavádìt nové metody do školního vyuèování. Podle fotografii to byl taky velmi pohledný muž. Bohužel všechno nìkdy konèí. Neèekanì i naše pražská škola K. V. Raise. Volba místa poslední školy v pøíradì nebyla náhodná. Chtìli jsme pozdravit Raisovo rodištì i okolí a tím místem byla Borovnièka. Výlety pìšky, vlakem, autobusem….. a jeden z nich byl samozøejmì do Bìlohradu. Jako pøed každým výletem si dìti pøipravily zajímavosti o místì a okolí a já jsem k tomu (jako „znalec“) pøipojila svoje. V Bìlohradì na námìstí jsme postáli pøed místem, kde stával rodný domek K. V. Raise a na Tøetí stranì jsme se podívali, jak takové chaloupky vypadaly ve skuteènosti. V malých skupinkách se dìti podívaly k hrobu Raisových rodièù. Pøekvapilo nás, s jakým zájmem sledovaly moje povídání o smutném osudu rodiny Vojtíškovy. Zastavili jsme se i u máchadla. Je to asi unikát - nikdo z dìtí ani dospìlých neuhádl, k èemu slouží, tedy spíš sloužil. Do Raisova muzea jsme museli nadvakrát. Prùvodce po muzeu mìl pøipraveno struèné, ale motivaèní vyprávìní. Èekala nás totiž nauèná stezka na Borek. Nevím, kolik Bìlohraïákù si touto cestou vyšláplo, ale musím pøiznat, že já bych pøíštì volila pomalejší spoleènost. Dìti nasadily pìknì rychlé tempo a jen díky informaèním tabulím, které nás velmi zajímavì seznamují s nejbližším okolím, na krátké chvíle zastavily. Brtev, Vøesník, Bezník, Borek. Tak asi tam, kde si dal K. V. Rais pohov (l3.), tam na nás èekal autobus a ten nás dovezl na Zvièinu. (K. V. Rais tam došel pìšky, kdežto já jsem toho pìšího putování mìla tak akorát.) Od Raisovy chaty byly krásné výhledy. Louèili jsme se s krajem, s rodištìm muže, jenž byl nejen oblíbeným kantorem a øeditelem, ale autorem mnoha krásného vyprávìní o obyèejných lidech a jejich osudech. Na Raisovu nauènou stezku se mùžeme kdykoli vrátit a znovu si všechno pøipomenout. Tak se vlastnì nelouèíme...

Pøi prosincové návštìvì u Standy Rudolfa jsem ocenil perfektní èistotu, úklid a celkový lad domácnosti pana spisovatele a jeho ženy Jarky. Øíkám si, to není možný, musíš nìco na tomhle neskuteènì vzorovém baráku v Brandejse najít, co neladí, co nehraje. A taky, že jsem našel - na toaletì pøi posedu objevil špatnì navaøené trubky ústøedního topení. Jeden hroznì mohutný, pøevislý svar, takový nablemcaný, pøímo ve výši oèí sedícího èlovìka. Se svým objevem jsem se pochopitelnì Rudolfovým pochlubil. Dost jsme se nasmáli, kritizovali øemeslníky, že se to mìlo opravit a tak. Èas plynul. Stanislav Rudolf oslavil pìtasedmdesátiny, o kterých jsme pøinesli reportហv lednovém vydání Bìlohradských listù. Koncem února dorazil z Brandejsa mejl, který mì potìšil, takový vtipný, Rudolfovský:

Vìra Èepková - Mudrochová

Poznámka redakce: V tìchto dnech vychází Stanislavu Rudolfovi knížka „Miluji Tì, vole“.

Milý Edo, tak už jedu v pohodì dál osmé gumy a pøemýšlím o mnoha dùležitých vìcech, s nimiž bych se Ti rád svìøil. Je to zvláštní, ale já spoustu lidí, svých pøátel, kamarádù i známých (teï myslím i na ty v ženském rodì) mám spjatou s nìjakou èinností nebo výrokem. Když se tyto najednou zopakují - už se mi ten èlovìk vybaví. Pøíklad: dìlám si kafíèko a když je v hrneèku zalévám vroucí vodou, pokaždé si vzpomenu na svou švagrovou Marušku, která mi jednou øekla, že káva se má zalévat nadvakrát. Maruška se mi od té doby vybavuje pøi vaøení kávy vždycky! Nebo: protože na poèítaèi píši všema dvìma, mám konce obou ukazováèkù pìknì omlácené. Všimla si toho jednou jistá paní Petišková a øekla, že bych si mìl chránit ty dva koneèky prstù dvìma proužky náplasti. Od té doby, než sednu k PC, nastøihám si náplasti - a pohoda. Ale paní Petišková mi v hlavì vytane! Nebo: od jisté doby, když jdu po ránu v intimitì do døepu a zadívám se na svaøené roury v rohu oné místnùstky, pokaždé si vzpomenu na toho borce, který mì na toto upozornil. Øekni sám, Edo, není to zvláštní a pøitom krásné? No a tímhle se budeš, jako dùchodce, už taky brzy zabývat. Ale ještì mᚠchvíli èas. Tak si užívej! To Ti pøeje Standa Rudolf

Eduard Èeliš

Bělohradské listy

Národní rada osob se zdravotním postižením vyhlásila 27. února v královéhradeckém Aldisu držitele výroèních cen Mosty 2006. NRZP udìlením tìchto cen každoroènì oceòuje instituce a firmy, které zdravotnì handicapovaným v uplynulém roce nejvíce pomáhaly se zaèlenìním do spoleènosti. Z rukou manželky prezidenta republiky Livie Klausové, ministryPrvní dáma ÈR Livie Klausová s pøed- nì Džamily Stehlíkové sedou NRZP Václavem Krásou a hejtmanem Pavlem Bradíkem pøi a hejtmana Královéhvyhlašování výroèní ceny Mosty 2006. radeckého kraje Pavla Bradíka ceny pøevzali zástupci Policie ÈR (kategorie instituce veøejné správy), Vinaøství Galant (kategorie nestátní subjekty) a firmy Otto Bock ÈR (mimoøádná aktivita nebo èin). Pozvání na závìreèné vyhlášení obdrželo vždy 5 organizací v každé kategorii. Mezi nestátními subjekty byla mezi pozvanými i bìlohradská firma Beads4U, s.r.o. Za zamìstnávání osob se zdravotním postižením pøevzal její jednatel pan Libor Suchý pamìtní plaketu. (šup)

Události - zajímavosti

19

Ve dnech 10. – 12. dubna 2007 navštíví prezident republiky Václav Klaus s manželkou Královéhradecký kraj. V úterý 10. dubna se setká s obèany Chlumce nad Cidlinou a absolvuje program v Hradci Králové. Ve støedu 11. dubna navštíví Dvùr Králové nad Labem, Hoøice, Láznì Bìlohrad, Novou Paku a Kopidlno a návštìvu zakonèí ve ètvrtek 12. dubna prohlídkou prùmyslové zóny ve Kvasinách a návštìvou Police nad Metují a Broumova. Pøíjezd prezidenta republiky s manželkou Livií Klausovou do Lázní Bìlohradu je naplánován na 15 hodin, kdy probìhne jejich setkání s obèany mìsta a lázeòskými hosty v kulturním sále lázní. Poté se v 15.40 hodin setkají v hotelu Anna Marie se samosprávou mìsta Láznì Bìlohrad a po relaxaèní proceduøe odjedou v 16.45 hodin do Nové Paky. Jde o historicky první návštìvu prezidenta republiky v našem lázeòském mìstì. V dobì pøedání tohoto èísla BL do tisku (19. 3.) nebyla ještì návštìva prezidenta republiky oficiálnì potvrzena Prezidentskou kanceláøí. (šup)

20

Autoři: Jiří Sehnal, Eduard Čeliš, foto: archiv

Bělohradské listy

Po smuteèním obøadu, kdy byl bìlohradský kostel nabitý až k prasknutí, øíká velký místní hokejový a fotbalový odborník Míla Knap. „Šílenì mì Vašek Janákù naštval, že umøel, to byl vùbec nejlepší bek, co kdy hrál v Bìlohradì. S ním jsem si vždycky spojoval bezvadnej manèaft a tu nádhernou dobu, kdy chodilo na hokej šest sedm stovek divákù. Stáli jsme na vyhrnutém snìhu nad manáky a fandili našim.“ Je velmi těžké, když někoho znáte skoro šedesát let, a v okamžiku, kdy o něm máte napsat, zjistíte, že jej vlastně vůbec neznáte. Václav Janák byl mým sousedem, potkávali jsme se denně, v poslední době nejčastěji na můstku pod jeho domem na nábřeží řeky Javorky, kde jsme zlomeni přes zábradlí sledovali pstruhy, rejdící v proudící vodě. Ještě v srpnu minulého roku by mě ve snu nenapadlo, že za pár měsíců nato budu psát nekrolog. Ale takový už je život, a smrt, by předčasná, je jeho nedílnou součástí. Nekrolog, to představuje především zmapovat stopy, jež po sobě dotyčný zanechal. Bylo jich za sedmdesát let jeho života hodně a asi nejvýraznější byly rychlé stopy bruslí na bělohradském ledě. S hokejkou ho znal snad každý, málokdo však věděl, že po Zdeňku Klůzovi byl dvacet let jediný v celé naší republice, kdo pro Národní muzeum v Praze vyráběl hliníkové kroužky na značkování ptáků. Vašek Janák byl velký „bojovník“. Snad to měl v genech, možná z hokeje či z fotbalu, ale tato vlastnost ho provázela až do poslední hodiny jeho života. V boji se zákeřnou chorobou nakonec prohrál, ale umíral smířený s realitou, obklopen manželkou a dcerou, s nimiž ještě ve středu 31. ledna odpoledne hovořil, a když odjížděl jeho vnuk Davídek, ještě mu zamával z okna. V 16:15 zemřel. Lavice v hospodě u kostela osiřela, před pohřbem na jeho místo usedl Láa Víchů oblečený v černém: „Radši bych se s ním sešel tady u toho stolu... , “ řekl a hlas mu zadrhl. Knedlík v krku byl až příliš velký. Takže se omlouvám všem, kdo jste ho znali, že jsem nenapsal kdy a kde se narodil, kam chodil do školy atd., protože si myslím, že tyto životopisné údaje jsou k ničemu, protože to nejdůležitější je, že mu pán Bůh dal nebe, protože Václav si ho zasloužil. Za všechny ty góly, za ty kroužky, za jeho milé všeobjímající úsměvy...

„Vaška Janáka jsem si všimnul už v dorostu. Bylo to zaèátkem padesátých let a on jasnì vyèníval. Tvrdý, rychlý hokejista, takový ïábel na bruslích,“ øíká 73letý bývalý hokejista Václav Kozel a pokraèuje: „Jako jeden z prvních hrál do tìla, bodyèekoval. V Jaromìøi pøišpendlil k mantinelu jejich nejzkušenìjšího útoèníka. My koukali, co se to dìje. Rána do mantinelu, tehdy tvrdý hokej teprve zaèínal.“ Hrál levého obránce. Nosil dres s èíslem 6 na zádech. Postupnì vystøídal vedle sebe v obranì Pepíka Hrušku, Jurku Ivanského a Pepíka Šece. Se Šecem nahrál Vašek Janák hodnì zápasù. Ono je vùbec obtížné se orientovat v rozvìtvené rodinì Janákù. Na Dolní Nové Vsi a v Bìlohradì je Janákù jako Hujerù ve filmu Mareèku, podejte mi pero! Proto si nìkdo Janáky rùznì odlišoval. Jeden mùj známý je dìlil následovnì: Honza Janák - liazka, Zdenìk Janák - IFA a Vašek Janák - obrana Janák - Šec. K Janákùm si pøiøadil náklaïáky a Vašek, to byla známá hokejová dvojice. Ve Spartì Gut - Tikal, v Bìlohradì Janák - Šec. Èasto hlídal nejlepší borce soupeøù. V Jièínì hrála v 60. letech sparanská hvìzda Hoøejší, na Vaška Janáka si skoro ani necvrkl. Novopackého a bìlohradského Mirka Ponera, co hrál za Teslu Dynamo Pardubice, bodyèekoval na modrý lajnì. Poner na nìho pak køièí: „Vašku, to jsi mi tady dìlat nemusel!“ Že jablka nepadají daleko od stromu, platí i u jeho rodiny. Syn Miloš, rychlé, technické pravé fotbalové i hokejové køídlo. Ošklivý úraz ramene mu škrtl sportovní plány. Snad mìl nabídku i do hokejových Pardubic… Vnuk Lukᚠkopal za mladší dorost ligového Hradce Králové a teï obléká dres skorodivizního Nového Bydžova. Další vnuk Milda hraje centra ligového žákovského hokejového týmu Trutnov - Nová Paka. Vašek se ženou Jarmilou, Šecovi a Blankovi. Nerozluèná trojice manželù, kteøí se znali z hokeje a z Anenských lázní. Návštìvy u Janákù pokraèují i pøes Vaškovu zákeønou nemoc. V úterý 30. ledna - den pøed smrtí, pohladí ruku Evì Šecové a jeho oèi jakoby se louèily se známými i s hokejem. Naklapal jsem tyhle øádky do poèítaèe. Beru tenisovou výbavu a vyrážím hrát do nové, moderní haly v Bažantnici. Jdu nahoru naší Macharovkou k lázním. Po pravé ruce mám sokolák, bez mantinelù a ledu. Vidím však jasnì šest sedm set divákù, bouølivou atmosféru, osvìtlené kluzištì. Vašek Janák, levý obránce se šestkou na zádech, vyváží puk ze tøetiny, zakládá útok. Najednou mi není smutno, jako když jsem psal pøedešlé øádky, okolo mì nikdo není a tak si i lehounce zavolám: Bìlohrad jedem!

Bělohradské listy

Autor: David Bém, foto: autor, Václav Lejdar, Ladislav Stuchlík

21

Tak máme právì za sebou 2. pokraèování šachové minisérie v Lázních Bìlohradì. Nejprve musím na tomto místì uvést „nemalé“ potíže pøi organizaci turnaje, jenž v tomto mìstì zatím naráží na nepochopení u místních firem. Je s podivem, že prozatím doposud úspìšnì probíhající akci nechce nikdo výraznìji podpoøit! Proto u srdce zahøeje velké gesto Petra Nálevky, který obsadil pìkné 2. místo a vzdal se pùlky své odmìny ve prospìch poøádání dalšího turnaje!!! Jak jsem již podotkl, tak turnaj pomalu nabírá na poètu úèastníkù - sešlo se rovných 40 šachistù, nebo pøijelo o 5 hráèù více než poprvé a i prùmìrný koeficient turnaje se lehce zvedl. Tentokrát to horký favorit (Jarda Záhorbenský od Staré Boleslavi) nemìl zdaleka jednoduché a do posledního kola pamatujte - èím vìtší pøemìl stále v patách domácího borce P. Nálevku. Tøetí místo patøí zcela zaslouženì mladé nadìji z Ho- „Kluci hled, tím vyšší pøíèka….“ øic. Kubovi Souèkovi, a vùbec hoøickým se zde daøilo, pro srovnání koneèného umístìní a nasazení: Souèek +10 míst, Šafaøík +10 míst, Kraus +10 míst a také pan Dousek +10 míst!!! To je neskuteèné. Nejvìtším skokanem turnaje se stal Milan Borùvka z Jaromìøe +19 míst… Pøestože stále hledáme hlavního sponzora turnaje, je potøeba na tomto místì podìkovat panu starostovi mìsta Lázní Bìlohradu Ing. Pavlu Šubrovi za vìnování vìcných cen a Anenským slatinným lázním za preclíky, které nahradily pùvodnì zamýšlenou odmìnu pro úèastníky turnaje.

22

Autor: Zdeněk Prchal, foto: archiv

Bělohradské listy

Stalo se to právì pøed devadesáti lety - v roce 1917. Již tøetí rok trvala svìtová válka, která pøinášela lidu èetné útrapy a strádání. O potraviny byla nouze, na kukuøièný chléb se stály fronty, drahota rostla. Vše pokrokové bylo pronásledováno, protièeské perzekuce pøibývaly. Toho roku - 19. bøezna, na svátek svatého Josefa, zrovna hustì chumelilo. A v té chumelenici zaukal dopoledne na dveøe bytu pana Ježka, starosty obce Horní Nová Ves, neznámý èlovìk. Byl to již starší pán a starostovi se ohlásil jako novì dosazený uèitel na tamní školu, kam byl z úøední moci pøeložen. V té dobì, kdy o rùzné provokatéry nebyla nouze, bylo tøeba k pøijetí neznámého èlovìka znaèné opatrnosti. Návštìvník se však choval ostýchavì a vzbuzoval spíše sympatie než nedùvìru. Pan starosta si prohlédl jeho doklady, pozval jej dále a poskytl mu ubytování. Pøijal jej vøele, vždy byl svátek svatého Josefa a pøíchozí se jmenoval také Josef. Nový uèitel, dosazený na školu do Horní Nové Vsi, se jmenoval Josef Kožíšek, v té dobì mu bylo již 56 let a byl to nejen kantor, ale také pedagogický spisovatel a básník. Byl autorem próz a básní pro mládež, zpracoval psychologicky svérázný postup poèáteèního ètení a psaní v èítance Poupata a spolu s J. Tùmou vydával èítanky pro národní školy. Nejmenší ètenáøi se v Poupatech dovídali, že Ema má maso, radovali se, že máme masa plnou mísu, a vzápìtí zajásali: ó, my se máme! K takovému jásání už pozdìji nebýval dùvod. Josef Kožíšek se narodil 6. èervence 1861 v Lužanech (okres Pøeštice), vyšší reálné gymnázium vystudoval v Plzni, uèitelský ústav v Písku a v roce 1895 se usídlil v Zapech u Brandýsa. Spolu s J. V. Sládkem a K. V. Raisem byl nejoblíbenìjším autorem veršù pro dìti. Když Kožíškùv dobrý pøítel a organizátor èeského hnutí v Americe, Vojta Beneš (starší bratr presidenta Edvarda Beneše), psal o èeských vlastencích, zmínil se o zásluhách Kožíškových o èeskou školu. Brožura se dostala do rukou pracovníkù rakouského ministerstva a Kožíšek, jako podezøelý a nebezpeèný èlovìk, byl po delší dobu støežen èetníky. Když ti nièeho nezjistili, zemská školní rada navrhla jeho pøeložení na Horní Novou Ves. V rodinì starosty Ježka našel nový, høejivý domov. Žil skromnì, nevystavoval se pozornosti, v obci byl pro svou milou povahu oblíben a jeho žáci na nìj vzpomínali jako na laskavého uèitele. Sám jsem se s Josefem Kožíškem seznámil již ve tøech - nebo ve ètyøech? - letech. Nepoznal jsem ho sice osobnì, ale prostøednictvím své maminky, když mì uèila jeho básnièku Polámal se mraveneèek - i když tehdy jsem ještì øíkal, že se polámal brabeneèek. Jeho pøátelé jej v Horní Nové Vsi navštìvovali, sešel se i s K. V. Raisem. Své rehabilitace se doèkal ještì pøed pøevratem, v kvìtnu 1918. Z Horní Nové Vsi byl pøeložen zpìt do Zap. Horní Novou Ves si však natolik oblíbil, že se sem rád vracel, pøijíždìl sem i z dovolené. Po pøevratu byl povolán za øeditele literárního oddìlení Státního nakladatelství. Zemøel 6. èervence 1933 v Úvalech.

Maminka slíbila dìtem, že s ní pùjdou do hájovny k babièce. Vítek se tìšil, že tam dostanou med nebo oøechy. Ale Anièka se starala: „Co doneseme babièce?“ „Trochu ovoce,“ øekla maminka a pøinesla z komory jablíèka, hrušky a švestky. Potom odešla, aby se pøipravila na cestu. U stolu zùstali Vítek, Anièka a pes. Jeden z nich se díval na jablka a v duchu se rozhodl: „Jedno si tajnì vezmu. Oøech to na mne nepoví a maminka to nepozná.“ Po chvíli pøišla maminka a zeptala se: „Kam se podìlo èervené jablíèko? Kdo je vzal?“ „Já ne,“ zapíral Vítek a èervenal se. „Já také ne,“ hájila se Anièka. A dodala: „Povìz, Oøechu, kdo snìdl babièce jablíèko?“ Ale Vítek hrozil na psa: „Oøechu, nepovídej!“ Oøech nepovìdìl. Ale maminka stejnì poznala, kdo vzal jablíèko. Uhádnete, podle èeho to mohla maminka poznat?

Až dosud jsme v hudebním medailonku psali o hudebnících, kteøí se v našem mìstì zabývali pøevážnì hudbou instrumentální, hráli v kapele, nebo kapelu pøímo øídili. Dlouholetou dobrou tradici má však v Lázních Bìlohradì i hudba vokální - sborový zpìv. Již K. V. Rais napsal v I. dílu své knihy „Ze vzpomínek“, že „mladí nadšenci založili o sv. Štìpánì r. 1863 zpìvácký spolek Vlastivoj...“ Jeho založení bylo odrazem velkého národního ruchu. Tento zpìvácký spolek, øízený kantorem a skladatelem Františkem Lopatáøem se dokonce vypravil r. 1868 do Prahy, aby se zúèastnil slavnosti kladení základního kamene k Národnímu divadlu. Kdy skonèila èinnost tohoto spolku pøesnì nevíme. 29. ledna 1901 vzniká v Bìlohradì zpìvácký spolek založený uèitelem bìlohradské školy Jordánem Stránským. Spolek se rozhodl požádat skladatele Jana Maláta, aby sbor mohl nést jeho jméno a ten dopisem ze dne 5. února 1901 vyjádøil svùj souhlas. Kdo to byl Jan Malát?

èeský skladatel, významný pedagog a upravovatel lidových písní, èastý host Lázní Bìlohradu,

Pocházel z typicky kantorsko-muzikantského rodu. Otec byl kantor a po matce mìl pøedkù kantorù celou øadu. Od mládí hrál na klavír, harmonium, varhany, na smyècové i dechové nástroje a i on si zvolil uèitelské povolání. Uèitelský kurs a varhanickou školu vystudoval v Praze, své první uèitelské místo nastoupil v Novém Bydžovì, odkud po dvou letech, v únoru1866, odchází jako definitivní uèitel na hlavní školu do Hoøic v Podkrkonoší.

Vzrušená doba projevù a písní vlasteneckých byla impulsem k tomu, že se zaèal zabývat skladatelskou èinností. V tomto vlasteneckém duchu je komponována jeho první skladba Ouvertura z národních motivù, která byla pozdìji též hrána orchestrem Národního divadla. Na melodiku Malátových skladeb mìla znaèný vliv èeská lidová píseò, kterou dovedl mistrnì upravovat. Tak vznikají dovednì upravené písnì s klavírním doprovodem, jež tvoøí sbírku Èeský národní poklad (700 písní, r. 1892). V Hoøicích bydlel Malát ve školní budovì spolu s rodinou øídícího uèitele Václava Petra, jehož dceru si po osmi letech mládeneckého života vzal za manželku. Po svatbì mladí manželé zùstali ještì dva roky v Hoøicích, pak si ale Malát zažádal o pøeložení do Prahy, do centra hudebního ruchu. Skladatelská èinnost Malátova je rozsáhlá - vždy jen lidových písní upravil pøes tisíc, my si však pøipomeneme jeho blízký vztah k Bìlohradu. Malát býval v Bìlohradì èastým hostem a bìlohradský zpìvácký spolek se stal v poøadí tøetím sborem, který nesl jeho jméno. Na žádost spolku složil v roce 1907 slavnostní sbor Bìlohradské zvony, který sboru vìnoval. Malát pøistupoval ke komponování skladby nejen s láskou, ale i s velkou odpovìdností. Nechal si od øeditele kùru Aloise Macha zjistit ladìní bìlohradských

zvonù (bìlohradský kostel míval døíve šest zvonù, které byly za 1. svìtové války sòaty a rozbity pro váleèné úèely) a o text skladby požádal K. V. Raise. Tak se v jedné skladbì spojili dva autoøi, jejichž vztah k Bìlohradu byl vøelý. Premiéra skladby byla v Rudolfinu v Praze, kde byla provedena pražským Hlaholem. Malát miloval zdejší krajinu, rád se sem vracel a jako vášnivý houbaø znal v hoøických, bìlohradských, mlázovických lesích i v Šárovcovì Lhotì každé místeèko. Podle vyprávìní jeho dcery navštívil již ve starším vìku jedenkrát cizinu, ale staèilo, aby po návratu vdechl do sebe na Dachovech lesní vzduch, prosycený vùní pryskyøice a blaženì povzdychl: „Tady je to pøece na svìtì nejkrásnìjší!“ Na vìènou památku mu byl na Dachovech postaven pomník, dílo ak. Sochaøe Karla Samohrda. Pøi jeho odhalení dne 22. kvìtna 1932 úèinkoval též bìlohradský zpìvácký spolek Malát. Jan Malát zemøel 2. prosince 1915 v Praze na Smíchovì. Zdenìk Prchal