Strukturální podpory v rámci politiky soudržnosti v období Autorky: prof. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc. doc. Ing. Ivana Boháčková, CSc

Strukturální podpory v rámci politiky soudržnosti v období 2000-2013

Autorky: prof. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc. doc. Ing. Ivana Boháčková, CSc. e-mail : l) plickova @ mze.cz 2) bohackiv @ pef.czu.cz

České Budějovice 2005

1

ÚVOD Evropská unie, jejímž členem se Česká republika v roce 2004 stala, věnuje problematice regionální politiky prvořadou pozornost. Mluvíme-li o politice regionálního rozvoje, je nutné připomenout důvody, pro které tato politika existuje, a které vedou k naplňování cílů v ní obsažených. Je neoddiskutovatelnou skutečností, že výkonnost jednotlivých území uvnitř národních celků není vyrovnaná, existují územní celky-regiony, které jsou prosperující, ale také existují regiony se stagnující ekonomikou, i regiony zaostávající za obecně vnímaným stupněm rozvoje. Snahou regionální politiky je, jak je již zakotveno v širokém povědomí, tyto rozdíly co nejvíce eliminovat, zmírnit, aby ekonomicky slabší regiony dosáhly určitého přijatelného stupně ekonomické prosperity a tím byla zajištěna i jejich sociální stabilita. Proto je také nutné chápat regionální politiku v nejtěsnější vazbě na ekonomické sektorové politiky i na politiku sociální (i jako jejich možnou součást), neomezovat ji pouze na ekonomickou stránku, ale chápat ji i jako zlepšování životních a pracovních podmínek v daných oblastech. Cesty, které k naplnění cílů vedou, jsou (přes nejrůznější možné přístupy) v podstatě dvě. Jednou z nich je cesta, která klade důraz na institucionální zásahy do regionálního rozvoje. Jinými slovy, je to přístup, který je založen na silné roli „centra“ – institucí, které na sebe berou odpovědnost za územní rozvoj, a na finanční podpoře ve formě dotací, zvýhodněných úvěrů, půjček, daňových úlev a dalších, především ekonomických nástrojů. Druhou cestou je ta, která naopak zpochybňuje centrální intervenci s tím, že při ní dochází k deformaci podnikatelského prostředí, k preferenci jedněch před druhými, ke tlumení podnikatelských aktivit a ke zvyšování závislosti podniků na centrálních rozhodnutích i zdrojích, k finanční náročnosti na veřejné prostředky apod. Za hlavní nástroj regionálního rozvoje je pak považován růst aktivity podnikatelských subjektů, ať již soukromých či veřejných, využití možností trhu, zabezpečení prosperity vlastními silami a také vlastní odpovědnost za dosažené výsledky. Je zřejmé, že každá z těchto cest má své přednosti i své nedostatky. V současné době jde o to, jak v rámci regionální politiky využít přednosti obou přístupů. Je nezpochybnitelné, že hlavní roli v rozvoji regionů musí sehrát regiony samy – přesněji řečeno, musí efektivně využít potenciál, který ke svému rozvoji mají. Opírat by se přitom měly o svou podnikatelskou strukturu (stávající i v možných nových dimenzích), měly by

2

využívat podmínky, které zatím nejsou využívány nebo jsou využívány jen částečně, vyhledávat nové příležitosti apod., přičemž spojovacím článkem by byla motivace a následná aktivita lidského faktoru. Je rovněž nezpochybnitelné, že ne všechny regiony mají síly a hlavně prostředky k „nastartování“ ekonomického rozvoje. V tomto momentě jsou pak skutečně na místě centrální zásahy (ať již na národní úrovni jednotlivých členských zemí nebo nadnárodní úrovni Společenství, a to na principu subsidiarity), které mohou vhodnou formou regionální aktivity povzbudit. Současná strukturální politika EU je po Společné zemědělské politice druhou finančně nejnáročnější oblastí (cca30%rozpočtu). Je proto velmi žádoucí, aby prostředky, které jsou na ni poskytovány, byly skutečně efektivně využity. V této souvislosti lze upozornit na určité nebezpečí, a to, aby se strukturální podpory nestaly převážně nárokovou platbou, a to právě s ohledem na udržení sociální stability regionů a neztratily tak svou původní motivační funkci.

1. Přístupy Evropské unie k rozvoji zemědělství a venkova Současná Společná zemědělská politika (dále SZP) Evropské unie (dále EU) považuje za jednu ze svých významných priorit stabilitu a harmonický rozvoj zemědělství a venkova. Již historicky vytvářejí zemědělství a venkov celek, ve kterém se obě tyto části vzájemně podmiňují, doplňují a ovlivňují, a které by nebylo racionální chápat jako dva oddělené samostatné prvky.

V průběhu budování SZP a jejích následných reforem do roku 2000 však tento aspekt téměř nebyl zohledněn a k zemědělství se přistupovalo většinou sektorově, jako k samostatnému odvětví, jehož problémy je možné řešit izolovaně na odvětvovém principu. To vedlo k tomu, že sektor zemědělství posiloval prostřednictvím dotační politiky své výlučné postavení, zemědělští producenti preferovali produkci dotovaných komodit a aktivity související zemědělství stály na okraji jejich zájmů. Dopady výše uvedeného

s multifunkčností

přístupu jsou zřejmé a

projevovaly se především v nadprodukci, v nižší konkurenceschopnosti producentů z EU na světových trzích a v neposlední řadě v rostoucích finančních požadavcích sektoru na společné zdroje, tj. z rozpočtu EU.

V roce 1988 Evropská komise předkládá dokument „Budoucnost venkova“, který představuje kvalitativně nový přístup jak k zemědělství, tak i k venkovu. Nový přístup je postaven na principu vzájemné výhodnosti propojení zemědělství s venkovským prostorem. Význam

3

společného rozvoje je obsažen i v „Maastrichtské smlouvě“ (1993), která navazuje na dokument „Jednotný evropský akt“ z roku 1986, prohlubuje jeho přístupy k řešení regionální problematiky a výslovně zahrnuje do cílů strukturální politiky i venkovské regiony. Cit.:…“Na podporu svého harmonického vývoje rozvíjí a sleduje Společenství činnosti vedoucí k posilování své hospodářské a sociální soudržnosti. Společenství usiluje zejména o snižování rozdílů mezi úrovněmi různých regionů a zmírňování zaostalosti regionů, které jsou v nejméně výhodné pozici, včetně venkovských regionů“….

Problematika rozvoje venkova a zemědělství jako jeho nedílné součásti je obsažena i v tzv.“ Corkské deklaraci“ (1996), kde se konstatuje, že evropský zemědělec nemá být jen výrobcem potravin, ale svým způsobem se má stát i „státním zaměstnancem“ pečujícím o krajinu a životní prostředí. Za tímto účelem je nutné: - preferovat venkov v agendách EU s cílem zabránit jeho vylidňování a zabránit růstu chudoby na venkově - politiku rozvoje venkova neopírat jen o zemědělství, ale zásadně o multisektorový přístup - podporovat diversifikaci ekonomických aktivit na venkově ( i v zemědělství) - usilovat, aby prioritou se stal trvale udržitelný rozvoj venkova ve všech dimenzích - v souvislosti s regionálním rozvojem dodržovat princip subsidiarity - zjednodušit legislativu vztahující se k této oblasti - jasně definovat programy, a to jak za jednotlivé státy, tak regiony - v oblasti financování účelně kombinovat zdroje (EU, státní zdroje, regionální zdroje, privátní zdroje) - aby opatření a jejich realizace byly transparentní, monitorované a vyhodnocované

V reformním dokumentu „Agenda 2000“(1999) dochází k posílení strategie pro rozvoj venkova a venkov je definován jako tzv. „Druhý pilíř“ SZP (viz schéma č.1). Tato strategie dostává konkrétní podobu v Nařízení Rady(EC) č.1257/1999 „ O podporování rozvoje venkova prostřednictvím Evropského zemědělského fondu garance a orientace“ (EAGGF) a zároveň jsou stanoveny principy strukturální politiky pro zemědělství a venkovské regiony – princip koncentrace,programování,doplňkovosti

zdrojů,partnerství,

subsidiarity,

monitorování

a

vyhodnocování. První pilíř se soustřeďuje na zajištění stability příjmů zemědělských producentů (řešení negativní příjmové disparity), druhý pilíř zahrnuje opatření vyplývající z celospolečenských požadavků 4

kladených na zemědělství ve smyslu plnění jeho funkcí v oblasti životního prostředí a v oblasti udržení a posílení stability venkova a jeho rozvoje. Schéma č.1 : Pilíře SZP podle Agendy 2000

Udržení sociální stability Naplnění společenské objednávky 1. pilíř produkční konkurenceschopnost

2. pilíř rozvoj zemědělství v rámci venkova

Mezi cíle přístupu k zemědělství a venkovu obsažené v „Agendě 2000“ patří: - udržet funkční venkovský prostor (venkovské oblasti představují v EU-25 přes 80% území a žije v nich více jak polovina obyvatel EU) -začlenit do tohoto prostoru zemědělství jako významný faktor trvale udržitelného rozvoje venkova -zabezpečit minimální hospodářskou sílu a stabilitu venkova -omezit výrobu přebytků v zemědělství, ale podporovat ho v tvorbě kulturní krajiny, v agroenvironmentálních výkonech a výkonech sloužících k regionálnímu rozvoji.

Aby mohly být tyto cíle naplněny, je nezbytné, aby měly odpovídající podporu v relevantních finančních prostředcích. Pozitivní vývoj v tomto směru lze vidět v dalším reformním „kroku“ SZP, a to v tzv. „Poločasovém hodnocení Agendy 2000“ (Midterm review) z roku 2003, na jehož základě dochází v rámci tzv. modulace k přesunu části přímých plateb ve prospěch rozvoje venkova – Nařízení (ES) 1782/2003 .

Zatím poslední aktivitou v oblasti financování rozvoje venkova bylo vytvoření „Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova“(EZFRV), který přispívá k podpoře udržitelného zemědělství a k rozvoji venkova v celém Společenství, a který je doplňujícím nástrojem k politice tržní a příjmové podpory SZP, k politice soudržnosti a k rybolovné politice.

5

Rozvoj venkova včetně rozvoje zemědělství bude hlavním bodem politických reforem v dalších obdobích, zejména pro nejbližší období 2007-2013.

2. Role zemědělství v rozvoji venkova Každý region je určitým způsobem jedinečný a určitým způsobem typický. Má nejen své specifické problémy vývoje, ale také specifický rozvojový potenciál. To vše, a možná ještě zřetelněji, platí pro venkovské regiony. Relevantní se v této souvislosti stává otázka role zemědělství v rozvoji regionů, neboli co může zemědělství regionu nabídnout a naopak, co může od něho očekávat.

2.1. Funkční profil agrárního sektoru ve vztahu k venkovu

Při vymezení současné role zemědělství ( a lesnictví) je zřejmé, a existuje již v širokém odborném i praktickém povědomí, že se nelze obracet k historii, ve které zemědělské podnikání, výrobně zaměřené, představovalo nejdůležitější aktivity ve venkovském prostoru. V současnosti se v souvislosti se zemědělstvím mluví o jeho multifunkčnosti, o ustupující váze výrobní funkce a o posilování funkcí dalších-sociální, environmentální, krajinotvorné, regenerační a ochranné. Přitom je patrné, že váha (význam) těchto jednotlivých rolí není a ani nemůže být vyrovnaná. V podstatě téměř na všechna odvětví národní ekonomiky by bylo aplikovatelné schéma č. 2., které zobrazuje vztah daného sektoru ke společnosti, k regionu, k životnímu prostředí. Každý konkrétní sektor má : •

Svou funkci produkční (produkuje určité výkony, ať už se jedná o výrobky nebo služby). Je možné domnívat se, že označení tvorby výkonů „produkční funkce“není v současných podmínkách, právě s ohledem na různorodost „produkčních aktivit“a jejich efektů ,již zcela vyhovující.

•

Poskytuje zaměstnání určitému počtu obyvatel regionu (funkce sociální)

•

Přímo nebo nepřímo ovlivňuje životní prostředí (funkce environmentální)

6

V rámci venkova představuje agrární sektor (zemědělství a lesnictví) doposud sektor nejtypičtější a „nejviditelnější“. Proto se pozornost soustřeďuje zejména na něj. Všechny výše uvedené funkce zemědělství mají do současnosti odlišný vývoj.

Agrární sektor – funkce ekonomická

Jak již bylo uvedeno výše, bylo by vhodnější termín „produkční funkce“ nahradit termínem jiným. Nabízí se kupříkladu označení „ funkce ekonomická“, která představuje širší dimenzi a zahrnuje: •

Poskytování výkonů(nejen produkce) na základě celospolečenské poptávky (produkce potravin, surovin, výkony ve vztahu ke krajině a životnímu prostředí)- pokud se jedná o pojem „produkční“, je zatím vždy spojován s produkcí potravin a zemědělských surovin.

•

Zdroj příjmů vyplývajících z veškeré podnikatelské činnosti (nejen produkční)ekonomický efekt pro podnik, podnikatele, vlastníky

a) Poskytování výkonů na základě celospolečenské objednávky Historickou prioritou zemědělství v rámci jeho výkonů byla vždy funkce produkční v tom pravém slova smyslu. Na domácí produkci potravin byla závislá soběstačnost a potravinová bezpečnost národních států. Produkce potravin představovala rovněž hlavní příjmový zdroj zemědělců. V důsledku rozvoje zemědělských technologií, odrůd, plemen, následkem růstu produktivity práce, rozvoje vědy a techniky, převyšují v současné době produkční možnosti poptávku a mluvíme o nadprodukci. Důležitou roli sehrává i rozvoj agrárního obchodu (dovoz,vývoz) a zvyšující se stupeň jeho liberalizace. Z důvodu nasycenosti agrárních trhů jsou nutná administrativní omezení rozsahu výrobních faktorů (restrikce pěstebních ploch, stanovení hranice pro hustotu hospodářských zvířat) nebo omezování množství samotné produkce (výrobní kvóty).Negativní stránkou těchto opatření je růst finanční náročnosti v důsledku kompenzace příjmových ztrát producentů. Produkce potravin- a tedy i tzv.“ produkční funkce“ bude hrát dominantní úlohu i nadále, z důvodu nenahraditelnosti zemědělství v produkci potravin a zemědělských surovin. Co se bude ve vztahu k produkci měnit a částečně již ke změnám dochází, je: •

její rozměr (objemy produkce) v České republice došlo za období posledních 15ti let k výraznému poklesu objemu produkce (měřeno „hrubou zemědělskou produkcí“), na rozdíl od zemí EU-15, kde žádoucí snižování objemů produkce zůstává většinou na 7

úrovni programových dokumentů a opatření, v praxi dochází ke snižování objemů produkce nepatrně, spíše se jedná o stagnaci, někdy i o nárůsty produkce. Schéma č.2. : Funkční profil zemědělství SPOLEČNOST -požadavky -podpůrné mechanismy

Produkce Výkony ve prospěch krajiny a životního prostředí

AGRÁRNÍ SEKTOR Ekonomická

Vliv na životní prostředí Vliv na krajinu

PŘÍRODA Funkce regenerační Funkce ochranná •

Spoluúčast na vytváření venkova Příspěvek ke stabilitě a rozvoji regionu

REGION Funkce :ekonomická sociální kulturní

její ceny; EU nastoupila od roku 1992 cestu ke zvyšování konkurenceschopnosti prostřednictvím snižování cen zemědělských komodit a tento trend bude nadále pokračovat. V ČR

v rámci cenové harmonizace (i mimo ni) ceny zemědělských

producentů rostly . •

její kvalita; v souvislosti s diskutovanými otázkami nezávadnosti zemědělské produkce a ochrany spotřebitelů rostou a do budoucna ještě budou sílit tlaky na zvyšování kvality a bezpečnosti rostlinné i živočišné produkce. Požadavek růstu kvality vyvolá potřebu 8

investic, potřebu nových technologií výroby. To se odrazí jak v nákladech producentů – zde by měla pozitivní vliv sehrát dotační politika agrárního sektoru, a rovněž vyšší kvalita by mohla vyvolat růst cen těchto produktů do té doby, dokud se vysoká kvalita nestane běžnou charakteristikou.

Agrární sektor poskytuje pro společnost

cenné a významné výkony ve smyslu údržby

krajiny a ochrany, resp. tvorby životního prostředí. V rámci EU působí svým vlivem na kulturnost přes 80% ploch, které představují venkovské regiony. K vlivům na krajinu dochází při vykonávání hlavních činností. Historicky tyto efekty vznikaly jako vedlejší produkt necíleně, neprogramově, v současné době jsou naopak cíleně podporovanými aktivitami v rámci druhého pilíře Společné zemědělské politiky. Bylo by nesprávně se domnívat, že orientace zemědělských producentů na výkony ve prospěch krajiny a životního prostředí bude konkurovat( alespoň v krátkém nebo střednědobém časovém horizontu) podílu produkční funkce v podnikatelských aktivitách zemědělců. Pokud by toto bylo cílem, je nutné zemědělce k těmto výkonů zainteresovat. Nástrojem, vedoucím k posílení aktivit zemědělských podniků ve výše uvedeném smyslu je podpora diversifikace činností. Znamená to začlenění agroenvironmentálních a dalších aktivit do struktury podnikatelské činnosti zemědělských podniků. Pro zemědělce pak tyto aktivity jsou novým zdrojem příjmů.

b) ekonomický efekt pro zemědělský podnik (podnikatele) Ekonomická výkonnost a stabilita zemědělských podniků patří ke stěžejním otázkám, na jejichž řešení se soustřeďuje jak agrární politika, tak i regionální strukturální politika. Vychází se přitom z cíle – udržet osídlení venkovských regionů na žádoucí úrovni, zachovat a rozvíjet venkov jako nenahraditelný fenomén. Při naplňování tohoto cíle hrají významnou roli právě zemědělci, resp. zemědělské podniky. Přitom je zcela zásadní skutečnost, že zemědělci budou nositeli této funkce potud, pokud budou dosahovat takové příjmy, které jim zajistí stabilitu, eventuálně žádoucí růst životní úrovně, a které jim tak budou motivací k setrvání ve venkovských oblastech a k podnikání v agrárním sektoru. V rámci agrární politiky všech členských států EU-25 je v souvislosti se zemědělskými příjmy velmi frekventovaným pojmem „příjmová disparita“, tj. zaostávání výše příjmů za příjmy v ostatních resortech. Zda se jedná o objektivně existující příjmovou paritu(disparitu) musí být doloženo hodnotami získaných objektivními metodami a šetřeními. Při měření příjmů v zemědělství EU se vychází ze tří zdrojů: 9

-

z informační sítě zemědělského účetnictví,

-

ze Zemědělského souhrnného účtu,

-

z údajů ze specifického projektu, který se vztahuje na příjmy zemědělských domácností.

Metodiky zjišťování se liší a výsledky, které těmito šetřeními jsou získávány, jsou odlišné rovněž. Je tedy možné konstatovat, že statistické nástroje Společenství v současnosti neposkytují dostatečně spolehlivé informace o disponibilních příjmech, které by umožnily hodnotit životní standard zemědělského obyvatelstva. Relevantní v této souvislosti se ukazuje nejen výše příjmů, ale také jejich struktura. S ohledem na ni lze v současnosti konstatovat, že zemědělství už dlouhodobě přestává být předmětem podnikání klasické formy, kdy efektivnost podniku se odvíjí pouze od příjmů a výdajů (resp. nákladů a výnosů), které vznikají v procesu samostatné podnikatelské činnosti, na základě vlastních rozhodnutí, ale i na základě vlastní odpovědnosti.

Administrativní

centrální rozhodnutí o produkovaném množství, o cenách a masivní dotační politika, modifikují podnikání v agrárním sektoru na „chráněné odvětví“, kdy odpovědnost za existenci sdílí vlastník (podnikatel) se kladly za cíl

státem (resp. s orgány EU). Všechny reformy SZP si

učinit ze zemědělců „podnikatele venkova“ – tj. navrátit se (i když díky

specifikům zemědělství ne v úplném rozsahu) ke klasickým přístupům k podnikatelským aktivitám a nestavět zemědělce do role pouhého příjemce dotací. Svědčí o tom i snaha motivovat zemědělské producenty k vytváření a získávání mimozemědělských příjmových zdrojů. Sami zemědělci v členských zemích EU-15 si tuto skutečnost uvědomují a tyto příjmové možnosti vyhledávají. Dokladem toho je např. změna agrární struktury ve prospěch podniků s tzv. „vedlejší výdělečnou činností v zemědělství“. Zemědělské podniky samy nemohou být nositelem vytváření nových pracovních příležitostí, jejich možnosti jsou v této oblasti limitované (agroturistika, komunální služby, obchodní služby-přímý prodej). Reálnější je, že naopak zemědělci se budou ucházet o příjmové zdroje mimo agrární sektor(tzv.diverzifikace činností). Situace ve „starých“členských zemích EU je však odlišná od situace v „nových“ členských zemích ( s výjimkou Polska), kde soukromá individuální hospodářství nehrají v ekonomice sektoru podstatnější roli, ale tuto roli hrají větší podniky v ČR typu zemědělských družstev a obchodních společností. V podnikatelských aktivitách zemědělských podniků pak většinou dochází k následující situaci : •

Individuální hospodářství by byla v podnikání flexibilnější, kreativnější a aktivnější. To vyplývá z vysoké zainteresovanosti na vlastnictví a z motivace toto vlastnictví 10

efektivně využívat, zvelebovat a rozšiřovat. Individuální hospodářství však většinou nemají pro rozšiřování podnikatelských aktivit ani prostředky finanční (i dotační politika doposud upřednostňovala podniky typu družstev nebo obchodních společností) ani zabezpečení pracovními silami (ale zde by byl právě prostor pro vytvoření nových pracovních míst). •

Naproti tomu podniky typu zemědělských družstev a obchodních společností mají potenciál pracovních sil, mají větší sílu „dosáhnout“ na dotační prostředky, teď již i ze zdrojů EU, ale v převažující většině podniků je naprostá absence podnikavosti zvoleného managementu. Management s žádnou

je v mnoha případech tvořen zaměstnanci,

vlastnickou vazbou k danému podniku. To samo o sobě přináší velmi

nízkou motivaci. Mimo to je oficiálně konstatováno, že i kvalifikovanost zemědělského managementu není na uspokojivé úrovni. Tyto dvě skutečnosti – nízká kvalita managementu a jeho malá motivace spolu s nízkým obecným vlastnickým povědomím a nízkou motivací skutečných vlastníků vede k tomu, že v převažujícím počtu zemědělských podniků je přístup k podnikání konzervativní (orientace na tradiční zemědělskou výrobu) a vyhledávání a tvorba nových doplňujících aktivit minimální. Přitom naše dřívější JZD byla v doplňkových činnostech (přidružené výroby) úspěšná.

Agrární sektor – funkce sociální

Význam role zemědělství v zaměstnanosti obyvatelstva venkova je dán především historicky. V časově vzdálených dobách bylo zemědělství téměř jediným zdrojem obživy na venkově, rovněž v relativně nedávném období centrálního způsobu řízení hrálo zemědělství v sociální sféře na venkově roli nejdůležitější. Nicméně s růstem významu sekundární a zejména terciální sféry začalo tuto svoji roli ztrácet. V současnosti ve všech vyspělých zemích pokračuje trend snižování počtu pracovních sil zabývajících se zemědělstvím , a to jak pracovních sil majících vlastnické vztahy k zemědělským hospodářstvím, tak i pracovních sil námezdního charakteru, přičemž se jedná zejména o pracovní síly nižších věkových kategorií. Opačný pohybtj.odchod lidí ze sekundární a terciální sféry do zemědělského podnikání v podstatě neexistuje a důvody jsou všeobecně známé (charakter práce, nízké příjmy, infrastruktura venkova). Sociální funkce zemědělství v oblasti zaměstnanosti tak zvolna klesá, vzniká otázka, až na jakou úroveň je tato situace udržitelná a jakými nástroji lze zabránit negativním dopadům nejen sektorového, 11

ale i regionálního charakteru. Lidský prvek tvoří nejdůležitější složku rozvojového potenciálu a pozornost by měla být soustředěna právě na něj. Tyto výše uvedené významné aspekty zohledňuje agrární politika EU i národní agrární politiky v rámci podpory multifunkčního zemědělství,

Agrární sektor – funkce environmentální a krajinotvorná

Žádné jiné odvětví národní ekonomiky nemá tak úzký a oboustranný vztah k životnímu prostředí a ke krajině jako zemědělství. Z tohoto pohledu je role agrárního sektoru nezastupitelná a v jejím rámci může zemědělství přispět k rozvoji regionů ve značné míře. Kulturní venkov a nenarušené životní prostředí při současně vysoce ceněné hodnotě volného času a odpočinku, se mohou stát impulsem k rozvoji turistiky a to nejen agrární. Je možné si spíše představit v našich domácích podmínkách zemědělství jako „dodavatele“ krásné a kulturní krajiny a využívání tohoto „produktu“ spíše živnostenskými aktivitami ubytovacími, stravovacími, sportovními i kulturními, které by poskytovaly pracovní příležitosti pro obyvatele regionu, než situaci, kdy toto vše zabezpečují zemědělské podniky samy.

2.2. Význam zemědělství v regionální dimenzi

Zamýšlíme-li se nad rolí zemědělství v rámci venkova v současných nebo i předpokládaných budoucích podmínkách, musíme respektovat určité skutečnosti: Česká republika je od 1.5.2004 členskou zemí EU a jako na takovou se na ni vztahují v oblasti agrárního sektoru všechna pravidla Společné zemědělské politiky (SZP) a v rámci Strukturální politiky i opatření pro rozvoj regionů. V oblasti regionální politiky je pak pozornost soustředěna na stabilizaci a rozvoj venkovských regionů, jejichž neoddělitelnou součástí zemědělství je. Cílený rozvoj zemědělství a venkova podle Nařízení rady 1257/99 je výsledkem situace v zemědělství a na venkově ve „starých členských zemích“ EU-15. Charakter zemědělských podniků EU-15 a charakter venkovských regionů se od našich zemědělských podniků a našeho venkova liší. Společná zemědělská politika a regionální politika propojuje zemědělství a venkov v rámci tzv. 2. pilíře SZP. Při jeho konstrukci se vycházelo z toho, že zemědělství je historickým a tradičním prvkem venkova, že v posledních letech jeho pozice a role na venkově slábne, odchodem lidí ze zemědělství je ohrožena nejen ekonomika zemědělských hospodářství a tím i ekonomika regionů, ale že je 12

ohrožena i „kultura venkova“ jako druh způsobu života. Smyslem regionální politiky je proto potlačení a eliminace těchto nežádoucích tendencí s cílem navrátit venkovu jeho váhu a posílit roli zemědělství při jeho rozvoji. V tomto smyslu to znamená udržení funkčního venkovského prostoru, v něm udržení žádoucího rozměru osídlení a zabezpečení hospodářské stability a síly alespoň na minimální akceptovatelné úrovni. Přitom ve všech aplikovaných opatřeních, která jsou společná, je zřetelná regionální a lokální diferenciace. Cílem regionální politiky EU-15 vůči venkovu je návrat k tradičním venkovským hodnotám ( i když v jiné-současné dimenzi) a jejich posílení, proto jsou opatření Nařízení 1257/99 koncipována tak, aby naplnění tohoto cíle napomohla : -

pomoc začínajícím mladým farmářům (včetně výměny generací)

-

pomoc při vyhledávání a budování dalších příjmových zdrojů mimo zemědělství (diversifikace)

-

pomoc při restrukturalizaci klasické zemědělské výroby s ohledem na poptávku (i společenskou)

-

preference agroenvironmentálních opatření v souladu s údržbou životního prostředí

a

krajiny a se zvyšováním jejich kvality Posílené zemědělství by mělo sehrát roli stabilizujícího prvku venkova -

přispívalo by k osídlení (farmy by měly nástupce, buď přirozeného následovníka nebo mladého „nabyvatele“)

-

zemědělství a jeho výkony by nabízely možnost kombinace zaměstnání mezi zemědělstvím a ostatními hospodářskými obory

-

zemědělství by nevytvářelo přebytky, ale bylo by tvůrcem kulturní krajiny a životního prostředí

Zemědělská hospodářství EU-15 mají oproti našim podnikům nejen subjektivní výhodu – dlouhodobou motivaci vlastníků, která je vede k využívání všech možných příležitostí, ale i výhodu v tom, že jsou dlouhodobě i objektem uplatňování finančně velkorysé podpůrné politiky, která jim napomohla vytvořit kapitálové i investiční zázemí. V České republice je situace poněkud odlišná. Tam, kde EU vychází z motivace vlastníků zemědělských podniků, v této oblasti má české zemědělství, díky své agrární struktuře, velké rezervy (ve smyslu řešení dále uvedených problémů). Cíle EU v oblasti rozvoje venkova a zemědělství v jeho rámci by mohly být na české podmínky snadno a racionálně aplikovatelné. Jejich realizace však naráží a dlouhodobě narážet bude na některé problémy, např. : 13

• nízkou efektivnost zemědělských podniků, jejímž výsledkem je nedostatek vlastního kapitálu pro rozvoj dalších podnikatelských aktivit • obtížnou dostupnost cizích zdrojů pro „nastartování“ investic nutných pro diversifikaci činností. Bankovní politika vůči zemědělství není vstřícná, dotační politika díky omezeným možnostem státního rozpočtu neodpovídá potřebě a navíc, spoluúčast prostředků EU je vázána na vytvoření národních zdrojů. Ani prostředky z EU nemohou být zatím všeobecně efektivně využity, protože zemědělci neumí předkládat úspěšné projekty a poradenské služby nejsou v tomto směru na potřebné úrovni. • snižující se rozměr zemědělství vede k tomu, že zemědělství přestává vůči venkovu plnit roli stabilizačního sociálního prvku, naopak, odchodem pracovních sil ze zemědělství vznikají vyšší tlaky na některé regionální trhy práce. Myšlenka, že zemědělské podniky by mohly vytvářet nezemědělské provozy, které by poskytovaly pracovní příležitosti obyvatelům regionů je sice možná, ale v současné době v širším měřítku nereálná. • až na výjimky malá nebo téměř žádná motivace na straně managementu podniků, ale i na straně „kolektivních“ vlastníků k podnikání- přitom teorie i praxe staví podnikavost vlastníka na přední místo v rozvojových faktorech.

Za těchto podmínek lze ztěží tvrdit, že by agrární sektor měl plnit funkci „lídra“ a garanta rozvoje venkova, i když v historii mu toto místo náleželo. Právě historický aspekt se někdy stává zkreslujícím a zavádějícím při současném posuzování role zemědělství na venkově. Agrární sektor bude spíše jedním z mnoha hospodářských oborů, který se bude v různé míře podílet na rozvoji regionu.

Zemědělství regionu přinese: •

pracovní příležitosti určitému procentu obyvatel venkova

•

nabídku zemědělských produktů pro uplatnění v regionálních obchodních sítích nebo stravovacích

zařízeních

bez

zprostředkujícího

mezičlánku

nebo

i

na

základě

kooperujících subjektů •

nabídku „zemědělských služeb“ v rámci vytváření doplňkových příjmových zdrojů v oblasti péče o místní nebo polní komunikace („cestářské práce“), péče o místní vodní zdroje, úprava ploch podél komunikací (příkopy) a veřejných prostranství, poskytování

14

kupříkladu opravárenských služeb pro zemědělskou techniku, eventuálně stavebních prací , zapojení do sociálních služeb (kupř. stravování) •

realizaci krajinotvorné funkce na udržování a zlepšování krajinného rázu. Vytvářením atraktivního prostoru pro rekreaci a turistiku přispěje k rozvoji turistických služeb v regionu buď vlastními aktivitami(agroturistika) nebo, a to častěji, vytvářet prostor pro aktivity drobného a středního podnikání (turistické služby-obchod-sport-kulturaubytování-pohostinství)

•

naplnění celospolečenské poptávky pro ochraně a zlepšení životního prostředí, udržení biodiversity, ochrana druhů rostlin a živočichů (tomuto naše zemědělství velmi dluží), vysazování zeleně (meze,remízky) apod.

Region pro zemědělství •

propojenost pracovních příležitostí mezi zemědělstvím a ostatními hospodářskými obory v regionu. Jak již bylo uvedeno, zemědělské podniky představovaly významného, v podstatě hlavního, nositele zaměstnanosti ve venkovském regionu. Ve změněné situaci by měl naopak region vytvořit pracovní místa pro lidi odcházející ze zemědělství, aby tito lidé zůstali v regionu.

•

v souvislosti s propagací regionu zainteresovat producenty na propagaci a prodeji výrobků na regionálních trzích, případně na „venkovských kulturních akcích“ (výstavy, regionální slavnosti, jarmarky, poutě)

•

vytváření regionálních poradenských center pro zemědělství, především cíleně zaměřených na zemědělskou populaci. V současné době spíše převažují poradenské služby technologického nebo ekonomického charakteru. Nutné je ale především zvyšování kvalifikace a odborné zdatnosti

pracovního potenciálu – obyvatel venkova. Sem patří vzdělávání zemědělského managementu, odborné kurzy pro řadové pracovníky zemědělských podniků, vzdělávání zemědělců pro výkon nezemědělských povolání (obchod, agroturistika, další služby) Mimo orientaci na lidský prvek by měla poradenská centra hlavní úkol ve vztahu k zemědělství, a to zapojit zemědělské podniky do vize rozvoje regionů a jejího naplňování. V této souvislosti jasně vymezit, co se od zemědělců očekává a jaké příležitosti by měli využít. •

Zemědělské podniky neizolovat od ostatních oborů podnikání (díky specifikům), ale naopak snažit se o co nejrozmanitější propojení.

15

2.3. Problémové regiony, jejich charakteristika a přístupy k hodnocení

Existují výrazné rozdíly v přírodních, sociálních, demografických i ekonomických ukazatelích jednotlivých území ČR. Tyto rozdíly lze hodnotit prostřednictvím vybraných kritérií tak, jak je to obvyklé v praxi EU, která provádí diferenciaci území podle cílů své Společné strukturální politiky za účelem kvantifikace podpor pro území s horšími přírodními podmínkami, sociálními problémy, nízkým ekonomickým potenciálem apod. Nařízení Rady č. 1257/99 vymezuje oblasti, které patří k tzv. LFA (Less Favoured Areas = méně příznivé oblasti) a oblasti s ekologickými omezeními. Zákon č. 248, platný v ČR od 1. 1. 2000, vymezuje oblasti podpor regionálního rozvoje, které rozděluje na strukturálně postižené, u nichž existují negativní projevy srukturálních změn, dochází k růstu nezaměstnanosti a je omezen rozvoj podnikání, na hospodářsky slabé s podprůměrnou úrovní hospodářského a sociálního rozvoje a s nízkou příjmovou hladinou, na venkovské, charakteristické mj. nepříznivým vývojem počtu a struktury obyvatel a vyšším podílem obyvatelstva v zemědělství a na ostatní s různým postižením jejich úrovně. Takto vymezené regiony lze považovat za problémové, protože jejich společným znakem je průměrný nebo podprůměrný ekonomický potenciál a zhoršené demografické ukazatele. Ve vztahu k zemědělství jde obvykle o regiony ve vyšší nadmořské výšce s vyšším zastoupením extenzivního způsobu hospodaření. Problémové regiony v této souvislosti představují území, která mají nepříznivý populační vývoj a stupeň migrace, která v kombinaci s nepříznivými přírodními podmínkami a zaostávající hospodářskou základnou nemají možnost bez cílených podpor tuto situaci zlepšit; to pak vede k jejich postupné hospodářské degradaci a k vysídlování, resp. k vylidňování. Podpora zemědělství méně příznivých oblastí by měla přispět k trvalému užívání zemědělské půdy, k zachování venkovské krajiny a k rozvoji trvale udržitelných systémů hospodaření na půdě regionálně diferencovaných podle konkrétních přírodních a sociálně ekonomických podmínek. Na základě hodnocení problémových regionů půjde především o posouzení jejich předpokladů efektivního využití získaných podpůrných prostředků. Ukazuje se jako nezbytné na základě principu subsidiarity rozhodnout o jejich rozdělení na priority a opatření spojená s dalším rozvojem regionu a vybrat vhodné projekty, které věcně pokryjí řešení regionálních problémů. Z tohoto hlediska bude nutné prokázat životaschopnost a perspektivy daného regionu a stanovit 16

období, během kterého bude dosaženo hodnot u vybraných ukazatelů charakterizujících vývojové předpoklady regionu. Kritérii, která opravňují podpory z fondů EU, jsou zejména ukazatele související s počtem obyvatel, s ekonomickými výsledky, zejména hrubý domácí produkt na obyvatele, rozloha území a stav jeho životního prostředí. Vzhledem k tomu, že ČR je zařazena pro rozdělení finančních prostředků ze strukturálních fondů do Cíle 1, kam patří regiony, jejichž domácí produkt na 1 obyvatele v paritě kupní síly nepřesahuje 75 % průměru E-25, budou pro hodnocení území ze strany EU použita kritéria míra nezaměstnanosti, prosperita státu a závažnost strukturálních problémů. Významnou roli budou představovat kritéria sociální situace v regionech - kromě již uvedených půjde o úroveň zaměstnanosti, vzdělání a o podíl žen na trhu práce.

Při volbě ukazatelů, které by bylo možné využít pro posouzení stability a možné prosperity regionu je nutno vycházet z kritérií, která budou charakterizovat kromě toho i úspěšnost použití prostředků ze strukturálních fondů k realizaci strukturální politiky. Jde především o: * ekonomickou situaci v regionu - HDP, podíl regionu na exportu, rozvoj malých a středních podniků, úroveň zaměstnanosti v regionu, počty podniků, úroveň průmyslové a zemědělské produkce apod., * sociální úroveň - úroveň důchodů, sociálních dávek a pod., jak je uvedeno v kap. 3.3.

3. Rozvojový potenciál v regionech Financování venkova se realizuje v rámci regionální strukturální politiky EU na bázi čerpání Strukturálních fondů. Smyslem tohoto financování není udržování úrovně, na které jsou regiony schopny „přežívat“. V takovém případě by vynaložené prostředky ztratily svou funkčnost a efektivnost, poměrně značné částky by byly finančně rozmělněny, žádoucí cíle by nebyly dosaženy a strukturální podpory by plnily spíše sociální roli vůči obyvatelstvu příslušného regionu než cíle rozvojové. Vynakládání finančních prostředků na rozvoj venkova má smysl tehdy, je-li účelově cílené a je-li realizováno tak, aby byla zajištěna jejich konečná efektivnost.

17

V tom spočívá smysl veškerých strukturálních podpor vůči regionům. Žádoucím výsledkem – efektem- je využití všech podmínek a faktorů, vnitřních i vnějších, tradičních i nově vznikajících, které tvoří základ pro rozvoj jednotlivých regionů. Tyto podmínky, resp. faktory, můžeme označit jako rozvojový potenciál regionu.

3.1. Vymezení rozvojového potenciálu Vymezit (definovat) rozvojový potenciál není zcela jednoznačné. Už z toho důvodu, že díky variabilitě jednotlivých regionů není rozvojový potenciál vždy zcela identický a netvoří ho vždy jedny a ty samé podmínky, faktory a charakteristiky. To, co v případě jednoho regionu představuje skutečný rozvojový potenciál, nemusí znamenat možnost rozvoje v regionu druhém. V tomto smyslu lze hovořit (viz schéma č.3) u rozvojového potenciálu o : •

obecných faktorech rozvoje

•

individuálních faktorech rozvoje

Individuální faktory přestavují rozvojové podmínky, které jsou typické, jedinečné pouze pro daný region a v ostatních regionech buď nejsou zastoupeny vůbec nebo jejich výše a vliv nejsou významné. Relevantnost těchto faktorů je individuální a nelze ji zevšeobecňovat, nicméně v podmínkách konkrétního regionu je nelze opomíjet a je nutné jim přiznat váhu, kterou pro daný region mají. Některé z nich (krásu krajiny, historickou hodnotu apod.) není pak možné vyjádřit konkrétním ukazatelem. Naproti tomu faktory, které se nevyskytují ojediněle, ale vyskytují se ve všech regionech, faktory obecné, představují určitou míru obecné platnosti a rovněž možnost meziregionální komparace. Nejvyšší stupeň obecnosti mají faktory – vlivy, které jsou všeobecného charakteru reprezentované ekonomickou politikou státu, sociální politikou, bankovní politikou, obchodní politikou, právním rámcem atd. Všechny tyto vlivy, přes jejich nespornou významnost, nelze do rozvojového potenciálu zahrnout jednak proto, že jejich působnost lze považovat za plošnou a rovněž kvantifikace míry jejich vlivu je obtížná. Mezi obecné faktory rozvojového potenciálu můžeme zařadit vybrané charakteristiky jak ze souboru obecných deskriptorů (např. rozloha regionu, podíl podhorských a horských oblastí, podíl zemědělsky obhospodařované půdy na celkové výměře regionu, podíl lesních a vodních ploch, struktura osídlení regionu, lokalizace regionu, hustota osídlení apod.), tak charakteristiky „hmotného“ vybavení regionu ( např. investiční aktivita, podnikatelská struktura, apod.), „lidského“ vybavení (např. nezaměstnanost

18

v regionu, struktura zaměstnanosti, vzdělanost obyvatelstva apod.), ukazatelů životního prostředí (např. znečištění regionu, podíl CHKO,NP na ploše regionu atd.) Schéma č.3 : Faktory rozvojového potenciálu faktory individuální

Rozvojový potenciál regionu

Podmínky rozvoje

Využití podmínek

(pasivní potenciál)

( aktivní potenciál)

EFEKT

Faktory obecného charakteru

V nejobecnějších souvislostech má regionální potenciál, ať už individuálního nebo obecného charakteru, dvě dimenze, a to : •

podmínky rozvoje, které označujeme jako bazický potenciál vzhledem k jejich charakteru (podstatě) nebo jako potenciál pasivní vzhledem k jejich účasti v rozvojovém procesu

•

schopnost využití těchto podmínek, které označujeme jako potenciál, který využívá aktivně dané podmínky – aktivní potenciál.

Bazický (resp. pasivní potenciál) je charakteru buď hmotného nebo ekonomického a tvoří základnu pro možné využití v rozvoji regionu. Jeho využití je vázáno na aktivitu, jejímž nositelem je především lidský prvek (lidský potenciál). Tento prvek svým přístupem, kvalifikovaností, ochotou a hlavně schopnostmi by měl realizovat nejen využití stávajících podmínek (stávajícího bazického potenciálu), ale měl by vyhledávat a vytvářet podmínky nové. Obě tyto části rozvojového potenciálu musí existovat současně, abychom mohli skutečně mluvit o využitelném rozvojovém potenciálu – reálném potenciálu rozvoje. Podmínky, které nejsou využívány a schopnosti, které nemohou být uplatňovány, nenaplňují samy o sobě podstatu rozvojového potenciálu. „Živý“ rozvojový potenciál existuje pouze při jejich vzájemné koexistenci, prioritní role pak patří tvůrčímu aktivnímu potenciálu , kterému by měla být v souvislosti s rozvojem regionů věnována prvořadá pozornost.

19

V souvislosti s podmínkami rozvoje a s jejich využitím, vyjádřeným příslušným efektem, je nutné si uvědomit, že některé výsledky (efekty mohou být zároveň podmínkou pro další využití ). Některé faktory mohou tedy být

výsledkem rozvoje i jeho další podmínkou .Jinými slovy

následnost : podmínka-využití-efekt nelze vždy považovat za ukončenou následným efektem. Samotný efekt sám o sobě se totiž může stát novou podmínkou rozvoje, ale i jeho brzdou. V některých případech se může jednat o téměř „nekončící řetěz „ podmínka-využitíefekt=podmínka-využití-efekt- atd. Příkladem je např. ukazatel nezaměstnanosti (resp. zaměstnanosti), osídlení regionu, míra investování, podnikatelská struktura, investice- včetně investic do životního prostředí apod.

3.2. Deskripce rozvojového potenciálu

Ukazatele rozvojového potenciálu regionu je v zásadě nutné odlišit od ukazatelů, které jsou spíše regionálními charakteristikami – popisem. Evropská unie, a po jejím vzoru i Česká republika, mají v tomto smyslu různě rozsáhlé soubory ukazatelů popisného-deskriptivního charakteru – tzv. „deskriptory“. Tyto deskriptory se většinou dělí podle zaměření ukazatelů do různě rozsáhlých ucelených skupin zahrnujících: •

obecné charakteristiky regionu

•

ekonomickou úroveň regionu

•

lidský potenciál regionu

•

infrastrukturu regionu

•

životní prostředí regionu

Všechny tyto skupiny ukazatelů jsou pro charakteristiku regionu velmi významné, nicméně ne všechny představují rozvojový potenciál. Jinými slovy některé z nich obsahují rozvojový prvek, jiné nikoliv. Zároveň také deskriptory nemusí zahrnovat indikátory rozvojového charakteru , buď proto, protože jsou individuálního nekomparativního charakteru nebo proto, že se nedají kvantifikovat. U deskriptorů by pak jejich rolí mělo především být vytvoření základny pro : - charakteristiku regionu a možnou meziregionální komparaci - monitorování ukazatelů a jejich analýzy - návazné posuzování rozvojových strategií, ale v žádném případě by neměly být ztotožňovány s rozvojovým potenciálem (schéma č.4). V této souvislosti se nabízí otázka, zda ukazatele ekonomického charakteru, které se

20

v současnosti často v praxi i státní administrativě používají jako prvek rozvoje regionu, představují skutečně východisko budoucího ekonomického rozvoje nebo jsou spíše „pouhým“ důsledkem vývoje minulého. Typickým příkladem ukazatele tohoto typu je HDP, atˇjiž HDP celkem nebo HDP/obyvatele (viz tabulka č.1), nebo podíl HDP regionu na celkovém HDP. Podle tohoto ukazatele lze posoudit ekonomickou výkonnost regionu. Je zřejmé, že cílem je, aby tento ukazatel dosahoval co možná nejpříznivějších (tj. nejvyšších) hodnot. Nicméně právě tento ukazatel je důsledkem využívání rozvojového potenciálu – jeho efektem, ale není rozvojovým potenciálem samotným. Schéma č.4 : Regionální deskripce

REGION

Deskriptory

Rozvojový potenciál

Tab.č.1,a : Hrubý domácí produkt v regionech NUTS II (HDP/obyvatele v tis.Kč) v roce 2000 b: Hrubý domácí produkt v regionech NUTS II v ČR v PPS na osobu (%) v roce 2000

a)

b) Region NUTS III

HDP/obyv (tis Kč)

Region NUTS

HDP/os

II

(%) k ČR

Praha

18,8

Praha

211,0

Středočeský

13,4

Střední Čechy

84,0

Karlovarský

12,1

Jihozápad

93,0

Plzeňský

12,8

Severozápad

82,0

Jihočeský

12,5

Severovýchod

86,0

Vysočina

11,7

Jihovýchod

88,0

Pardubický

11,9

Střední Morava

81,0

Královéhradecký

12,3

Moravskoslez.

84,0

Ústecký

12,6

ČR

100,0

21

Liberecký

12,4

Moravskoslezský

12,9

Olomoucký

11,8

Zlínský

12,1

Jihomoravský

12,5

Vysočina

11,7

ČR celkem

13,5

ČR bez Prahy

12,4

Pramen: Národní rozvojový plán II/2003

3.3. Indikátory rozvojového potenciálu Jak již bylo uvedeno, rozvojový potenciál regionu je složitou sociálně ekonomickou kategorií, která podléhá jak obecným vlivům, tak i regionálním specifikům. Při výběru ukazatelů (indikátorů), které by naplňovaly schémata č.3 a č.4., lze např. vycházet z následujících zásad : •

výsledný soubor ukazatelů by neměl být příliš rozsáhlý, aby nebyla narušena transparentnost jednotlivých indikátorů (resp. skupin indikátorů), a aby byl umožněn jejich snadný monitoring a vyhodnocení. Příliš rozsáhlý soubor by mohl vést k nejednoznačným závěrům vyplývajícím například z vyrovnaného počtu dílčích výsledků – pozitivních, negativních, indiferentních, které by šlo s obtížemi agregovat, bylo by nutné je dále třídit a zpracovávat. Logičtějším se proto jeví opačný postup, kdy na základě velmi rozsáhlého souboru ukazatelů charakterizujících jak ekonomické, tak sociální, podnikatelské a jiné parametry, je vybírána užší skupina indikátorů, které lze považovat z hlediska rozvojového potenciálu za nejvýznamnější.

•

Ve výsledném souboru by měly být zastoupeny jak významné charakteristiky podmínek rozvoje regionu – ukazatele popisného (deskriptivního) charakteru-deskriptory, tak ukazatele vyjadřující schopnost k využití těchto podmínek. Zcela jednoznačnou prioritu má přitom „kvalita lidského potenciálu“. Tato složka rozvojového potenciálu tvoří jeho aktivní prvek, protože je jeho úlohou v rozvoji regionů nejen využívání stávajících podmínek, ale zejména vytváření a vyhledávání nových rozvojových možností.

22

•

Problémem při zpracování indikátorů jsou charakteristiky, které v podstatě nelze kvantifikovat a tedy ani zpracovat exaktními metodami, pouze je možné je hodnotit verbálně nebo „hodnotami na zvolené kvalitativní stupnici“. Mezi takové charakteristiky patří např. přírodní prostředí regionu, historická hodnota- tj. turistická atraktivnost regionu apod.

•

Při hodnocení indikátorů by neměla být posuzována „pouze“ jejich současná hodnota (v absolutním nebo relativním vyjádření), ale

je důležité, posuzovat vývoj indikátorů

(pozitivní,negativní) v časové dimenzi. Přitom je nutné velmi pečlivě vývoj jednotlivých indikátorů sledovat a hledat příčiny, které k tomuto vývoji vedly, protože samotné číselné hodnoty, bez dalších souvislostí,

by při konečném hodnocení mohly vést

k chybným závěrů. Například určitým úskalím jsou situace, kdy například podmínky mohou být v konečném důsledku efektivně využívány, ale efektivita tohoto využití klesá. Nebo dalším možným případem jsou situace, kdy hodnota indikátoru v relativním vyjádření klesá, ale absolutní hodnota roste nebo naopak apod.

Pro výběr indikátorů pro vymezení rozvojového potenciálu je možné zvolit různé varianty. Z rozsáhlého souboru ukazatelů charakterizujících z nejrůznějších stránek situaci v regionu lze například vybrat ukazatele, které představují pro region: a) významné deskriptory a ukazatele rozvojového potenciálu s obecnou platností b) deskriptory a ukazatele rozvojového potenciálu specifické pro daný region. S ohledem na dostupné údaje o regionech je možné, na úrovni obecných závěrů, zaměřit se na skupinu indikátorů obecného charakteru. Tyto pak by byly doplněny podle konkrétních podmínek o specifické ukazatele, vlastní pouze danému konkrétnímu regionu. Indikátory by bylo možné agregovat podle jejich charakteru do deseti skupin např. způsobem, jak uvádí tabulkový přehled č.2. – tzv. „varianta rozvojového desatera“ 1. skupina: obecné deskriptory : zahrnuje charakteristiky, které jsou regionu objektivně dané, které lze ve velmi omezeném rozsahu měnit nebo nejdou měnit vůbec, které se ale přesto velmi silně podílejí na prosperitě nebo naopak na problémovosti sledovaného regionu. 23

2. skupina : ekonomické indikátory : ekonomické charakteristiky mají v rámci indikátorů rozvojového potenciálu „zvláštní“ postavení. Mohou být východiskem dalšího rozvoje, ale zároveň jsou konečným efektem tohoto rozvoje. Jinými slovy, stojí na počátku i na konci rozvojových aktivit. Ekonomické indikátory jsou vrcholovými, agregovanými ukazateli ekonomické pozice regionu a mohou sloužit(a slouží) k meziregionální komparaci. 3. skupina: regionální infrastruktura : ekonomický rozvoj regionu je do značné míry ovlivněn rozsahem a kvalitativní úrovní

infrastruktury. Bez potřebné vybavenosti infrastrukturou lze

těžko zabezpečit nejen rozvoj podnikatelských aktivit v regionu i mimo region, ale také žádoucí stupeň životní úrovně jeho obyvatel. 4. skupina : sektorová struktura regionu : mezi základní charakteristiky regionu s „národohospodářskou“ dimenzí patří bezesporu odvětvová struktura podnikatelských aktivit v regionu.Při formulaci strategie regionálního rozvoje lze pak vycházet buď ze stávající struktury nebo volit cestu žádoucí restrukturalizace, která by napomohla k ekonomickému rozvoji regionu. 5. skupina : role zemědělství v regionu : zemědělství bude i v budoucnosti hrát důstojnou roli partnera ostatním hospodářským sektorů zejména na úrovni NUTS nižšího stupně. I když nebude nosným odvětvím, jako tomu bylo v minulosti, přesto mu zůstávají ve venkovském prostoru relevantní funkce. Právě na multifunkčnost zemědělství by měly být cíleny konkrétní indikátory v této skupině obsažené. 6. skupina : lidský potenciál : ze všech relevantních charakteristik ovlivňujících rozvoj regionu, lze pouze lidský prvek pokládat jednoznačně za aktivní rozvojový potenciál.Lidský prvek je spojovacím článkem mezi všemi ostatními prvky tvořícími možnosti a podmínky regionálního rozvoje a je prvkem, který v konečném úhrnu vytváří finální efekty. Regionální politika by měla být proto zaměřena především na podporu zvyšování jeho kvalifikace, kreativnosti a schopností . Tato podpora by měla být cílena nejen na lidský prvek jako pracovní sílu, ale měla by se soustředit i na podmínky, které region rozvoji lidského prvku poskytuje a vytváří. 7. skupina : podnikatelská struktura : důležitým indikátorem signalizujícím aktivitu regionu je podnikatelská struktura. Podnikání je“motor“ ekonomického rozvoje a úspěšné podnikání přináší prospěch nejen vlastníkům podnikatelských subjektů, ale i regionům, přinejmenším v oblasti zaměstnanosti (tím i životní úrovně obyvatelstva),sponzoringu sportu a kultury apod. Sektorovou strukturu uvedenou ve skupině čtvrté by bylo v tomto smyslu možné doplnit o ukazatele další, zejména vztahující se k velikostním charakteristikám podniků a formě podnikání.

24

8. skupina : životní prostředí : ukazatele vyjadřující charakter a kvalitu životního prostředí stojí ve středu celospolečenského zájmu. Je tedy na místě, aby i v rámci regionálního rozvoje získaly váhu, jakou zasluhují. Kvalitní životní prostředí se může stát, vzhledem k možným turistickým aktivitám, významným příspěvkem k rozvoji regionu. Naopak poškozené životní prostředí signalizuje nutnost opatření, která by tyto negativní skutečnosti odstranila. 9. skupina : specifické charakteristiky regionu : obsahuje charakteristiky, které, jak již bylo výše zmíněno, většinou nelze vyjádřit ukazatelem kvantitativního rázu. Jsou to charakteristiky specifické právě pro konkrétní region, které jsou v širším měřítku neopakovatelné. 10. skupina : rozvojová aktivita : k regionálnímu rozvoji nemusí (a ani tomu tak v praxi není) přistupovat konkrétní regionální politika stejně. Některé regiony aktivně využívají všech nabízených rozvojových možností a to jak vlastních podmínek, tak i finančních podpor státu - v současné době se bude jednat zejména o využití podpor ze Strukturálních fondů EU- jiné provádějí spíše „udržovací“ politiku, další lze označit jako regiony s problémovým rozvojem. Z tohoto důvodu se nabízí možnost akceptovat skupinu ukazatelů, které by hodnotily právě stupeň angažovanosti regionu v rozvojových aktivitách. V následujícím přehledu (tab.č.2) jsou obsaženy konkrétní ukazatele. Jedná se o okruhy základních ukazatelů , které mohou být podle potřeb doplňovány o další žádoucí charakteristiky, či detailněji rozpracovány, nebo podle potřeby modifikovány. Některé ukazatele mohou být zahrnuty do více skupin než jedné (např. ukazatele vztahující se k podnikatelské struktuře nebo i lidskému faktoru). Zároveň pro ukazatele obsažené v jednotlivých skupinách platí, že jsou vybrány jak deskriptorů charakterizujících podmínky rozvoje, tak z ukazatelů rozvojového potenciálu a některé z nich mohou současně hrát roli podmínky i konečného efektu.

Tabulka č. 2.: Přehled vybraných ukazatelů „rozvojového desatera“ 1.skupina : obecné deskriptory Rozloha regionu(km²,podíl z ČR) Nadmořská výška v regionu,reliéf Poloha regionu ve státu (vzhledem ke státním hranicím, k hlavnímu městu apod. Struktura osídlení(obce,města)

25

Počet obcí v členění podle počtu obyvatel Podíl městského obyvatelstva Hustota osídlení (obyvatele/km2) Struktura půdního fondu (zemědělsky využívaná půda, půda lesní,vodní plochy) 2. skupina ekonomické indikátory Podíl regionu na HDP ČR HDP/obyvatele HDP/pracovní sílu Daňová výtěžnost regionu Průměrná mzda podle sektorů a na obyvatele Podíl regionu na investicích v ČR „Otevřenost regionu“ – podíl exportu na HDP regionu Ukazatele cestovního ruchu 3.skupina regionální infrastruktura Železnice/km² Silnice (podle tříd) /km² Dopravní obslužnost Dopravní dostupnost Plynofikace Kanalizace Centrální vytápění domácností Telefonní síť Napojení na Internet 4.skupina sektorová struktura regionu Podíl podnikatelských subjektů v: - zemědělství - průmyslu - stavebnictví - službách na celkovém počtu podnik.subjektů v regionu Podíl pracovních sil v :

26

-zemědělství -průmyslu -stavebnictví -službách na celkovém počtu pracovních sil v regionu Podíl : -zemědělství -průmyslu -stavebnictví -služeb, na celkovém HDP regionu 5.skupina role zemědělství v regionu Podíl zemědělství na HDP Podíl zemědělství na pracovních silách Podíl zemědělství na investicích Struktura aktivit zemědělských podniků (zemědělské, nezemědělské, agroturistika, obchod, další služby) Efektivnost zemědělství Podnikatelská struktura zemědělství (z toho zejména individuální hospodářství) Podíl ekologicky hospodařících podniků 6. skupina lidský potenciál Hustota obyvatel v regionu (komparace s ČR) Podíl venkovského obyvatelstva Stáří obyvatel regionu podle relevantních věkových kategorií Podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkovém počtu obyvatel Zdravotní stav obyvatel regionu Struktura obyvatel podle vzdělání Struktura obyvatel podle zaměstnanosti v jednotlivých resortech Změny počtu obyvatel (přirozená změna, migrace) Migrace pracovních sil mimo region Národnostní složení obyvatel regionu,resp. pracovních sil Míra nezaměstnanosti ( z toho dlouhodobě nezaměstnaní)

27

7. skupina podnikatelská struktura Struktura podnikatelských subjektů podle právní formy Struktura podnikatelských subjektů podle počtu zaměstnávaných pracovních sil Struktura podnikatelských subjektů podle ekonomické výkonnosti 8. skupina životní prostředí Podíl CHKO, NP apod. na celkové rozloze regionu Podíl poškozených ploch –zemědělských - lesních Kvalita vody Koncentrace SO2, Nox atd. Zdroje znečišťující životní prostředí Počty divoce žijící zvěře (přírůstky,úbytky) podle standardně se vyskytujících druhů Biodiversita – rostlinná, živočišná Kvalita půdy a její kontaminace 9. skupina: specifické charakteristiky Hodnota krajiny a její specifika Historická hodnota 10.skupina rozvojová aktivita regionu Intenzita podnikání (podíl malých a středních podniků na HDP regionu) Investiční aktivita podle podnikatelských subjektů Podíl individuálních podnikatelů z celkového počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva Vytváření pracovních míst u individuálních podnikatelů Počet přihlášených a přijatých projektů v rámci strukturálních a jiných podpor.

28

4. Strukturální procesy a strukturální politika

Strukturální procesy, které provázejí realizaci strukturální a regionální politiky, jsou orientovány na snižování nerovnoměrnosti mezi regiony a posilování jejich hospodářské a sociální soudržnosti a na snižování sociálního napětí. V zemědělství hraje uskutečňování strukturálních procesů zvláště významnou roli. Jejich prostřednictvím by měl být zformován rámec pro trvalý rozvoj venkovských oblastí a zajištěna integrace zemědělství se širším ekonomickým a sociálním prostředím venkovských oblastí. Vize, jež tyto procesy provází, je spojena s uskutečňováním modelu evropského zemědělství, který je postaven na integrovaném rozvoji

venkova

prostřednictvím

multifunkčního

a

konkurenceschopného

zemědělství.

Strukturální procesy v zemědělství jsou provázány s přírodními podmínkami, ze kterých vychází uplatnění rozdílných podílů mimoprodukčních a produkčních funkcí ve vazbě na míru intenzity výroby v různých výrobních oblastech. Z hlediska zajištění budoucnosti venkovských oblastí a vytvoření příznivých sociálních podmínek jejich obyvatel jsou přijatelné pouze ty strukturální procesy, které nesníží životní úroveň na venkově. Ve skutečnosti to znamená využít objem podpor, který může EU na tyto procesy poskytnout a počítat s jejich doplněním z národních zdrojů. Soustředěná podpora státu se v souladu s přístupy EU orientuje na regiony strukturálně postižené, hospodářsky slabé, venkovské a ostatní, jejichž podpora je žádoucí, například pohraniční a vojenské. Hodnocení území z hlediska diferencí mezi jednotlivými regiony je třeba vidět v celém komplexu kritérií. Kromě přírodních a demografických jsou to zejména kritéria ekonomická a sociální. Na jejich základě lze vymezit problémové regiony i příčiny, které způsobují tyto regionální rozdíly. V současné době je důležitým kritériem trvale udržitelná zaměstnanost a tím i stabilizace obyvatel v regionech. Kvalitativní rozvoj regionů a životní úrovně jejich obyvatel, kulturní příroda, rozvoj turistického ruchu apod. zvyšují sociálně ekonomickou přitažlivost regionů a vzájemně souvisejí se zaměstnaností obyvatel. Princip

solidarity

spočívající

v

eliminaci

negativních

důsledků

teritoriálně

nerovnoměrného rozvoje regionů a účast EU při snižování zaostalosti postižených oblastí je zakotven v Maastrichtské dohodě (kapitola XII) jako průvodní princip strukturální a regionální politiky EU. Z dosavadních zkušeností vyplývá, že příprava na vstup ČR do EU si vyžádala regionálně diferencovanou strukturální politiku kompatibilní s přístupy EU. V zásadě jde o

29

proces přizpůsobení se principům vícekriteriálního hodnocení a systemizace EU vůči regionům. Z tohoto důvodu bylo nezbytné akceptovat kritéria, která jsou EU předepsána pro území, na něž se vztahuje strukturální politika EU. Prioritní úlohu sehrává iniciativa podnikatelů a trh ve smyslu podpory a využití funkcí relevantních pro růst a zvyšování konkurenceschopnosti. Podpory mají sloužit k dalšímu rozvoji podnikání v oblastech, které jsou z hlediska přírodních a hospodářských podmínek znevýhodněné, ke stabilizování strukturně slabých oblastí a k udržování kulturní krajiny. Významnou pomocí po vstupu ČR do EU je využití strukturálních fondů, zejména u těch regionů, které disponují slabším rozvojovým potenciálem, ale zároveň mají předpoklady pro efektivní využití vložených prostředků. Půjde o regiony s probíhající ekonomickou a sociální přestavbou, u kterých sociálně ekonomické změny se neobejdou bez výrazných podpor z evropských fondů a iniciativ. Strukturální politika EU úzce související s regionální a sociální politikou je významnou součástí celkové politiky a je výrazem solidarity zemí s vysokým ekonomickým potenciálem vůči těm, které za nimi ekonomicky zaostávají. Strukturální politika EU je v souladu s tímto principem zaměřena na vytváření srovnatelných podmínek pro hospodářskou soutěž mezi členskými státy. Je to politika ekonomické a sociální soudržnosti, která vyjadřuje obecnou vůli po solidaritě v EU.

4.1. Orientace podpor ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti v období 2000- 2006.

Strategické

cíle

hospodářské

a

sociální

soudržnosti

jsou

plněny

především

prostřednictvím nástrojů zvaných strukturální fondy, Fond soudržnosti a iniciativy Společenství. Strukturální fondy ve struktuře platné do roku 2006 jsou: Schéma č. 5 ukazuje rozdělení rozpočtových zdrojů mezi strukturálními fondy pokrývající cíle 1-3 a fond kohezní v letech 2000-2006.

30

Celkové rozpočtové příděly do strukturálních fondů a Kohezního fondu na léta 2000-2006 (v cenách roku 1999)

Cíl 1 135,95 miliard €

Kohezní fond 18 miliard €

Inovační činnost 1 miliarda € Iniciativy společenství 10,44 miliard € Rybolov (mimo Cíl 1) 1,11 miliard €

Cíl 2 22,45 miliard €

Cíl 3 24,05 miliard €

Evropský fond regionálního rozvoje (European Regional Development Fund - ERDF); představuje cca 65 % prostředků ze strukturálních fondů. Pomoc financování z prostředků ERDF se zaměřuje především na: * investice do výroby určené k vytváření nových nebo stávajících pracovních míst, * investice do infrastruktury včetně transevropských sítí pro regiony zařazené do Cíle 1, * investice do vzdělání pro regiony zařazené do Cíle 1, * rozvoj místního potenciálu: místní rozvoj a rozvoj malého a středního podnikání v problémových regionech, * výzkum a vývoj, * investice zaměřené na péči a ochranu životní prostředí.

Evropský sociální fond (European Social Fund - ESF); cca 23% z prostředků strukturálních fondů. Podpora z ESF je zaměřena na:

31

* integraci nezaměstnaných, zejména osob postižených dlouhodobou nezaměstnaností, * integraci mladých lidí do pracovního procesu, * integraci osob vyloučených z trhu práce, * podporu stejných příležitostí na trhu práce, * adaptaci pracovníků na průmyslové změny, * stabilizaci a růst zaměstnanosti, * posílení lidského potenciálu ve výzkumu, vědě a technologii, * posílení systému vzdělávání a další kvalifikace.

Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (European Agricultural Guidance and Guarantee Fund - EAGGF); cca 11,5 % z prostředků strukturálních fondů. Podporuje rozvoj venkova v souladu s Cílem 1 a 2, což se promítá do modernizace a racionalizace zemědělské výroby. Záruční sekce EAGGF slouží k financování vybraných opatření Společné zemědělské politiky EU. Podpůrná sekce EAGGF v rámci strukturální a regionální politiky financuje : * podporu farmaření a zachování životaschopných farmářských komunit v horských nebo méně příznivých oblastech, * podporu začínajícím mladým farmářům, * podporu ustavení producentských asociací, * konverzi, diverzifikaci a podporu kvality zemědělské produkce, * rozvoj venkovské infrastruktury, * podporu investic do cestovního ruchu, * ostatních opatření, například prevence přírodních pohrom, obnova vesnic, ochrana venkovského (kulturního) dědictví, rozvoj a využití lesů, ochrana prostředí a krajiny a finanční řízení.

Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu (Financial Instrument for Fisheries Guidance FIFG); cca 0,5 % z prostředků strukturálních fondů.

32

Zaměřuje se na podporu rybolovu a modernizaci rybářského průmyslu. Prostředky z tohoto nástroje se mohou použít na podporu Cílů 1 a 2, přičemž spolufinancování je určeno zejména: * změnám v rybářském sektoru, * modernizaci loďstva, * rozvoji chovu ryb, * ochraně některých přímořských oblastí, * vybavení rybářských přístavů, * výrobě a obchodu s rybími výrobky, * podporám výroby.

Fond soudržnosti Vedle strukturálních fondů existuje Fond soudržnosti (FS), založený v roce 1993 jako zvláštní fond solidarity na pomoc nejméně rozvinutým členským státům v souvislosti s přípravou na vytvoření Evropské měnové unie. Jedná se o fond, který poskytuje finance na významné projekty z oblasti životního prostředí a infrastruktury transevropských dopravních sítí s rozpočtem minimálně 10 mil. EUR. Možnost čerpat z tohoto fondu mají státy, jejichž HDP je nižší než 90 % průměru EU. ČR, která je zařazena do oblasti Cíle 1, bude čerpat podpory ze všech strukturálních fondů (Evropský fond regionálního rozvoje = ERDF, Evropský sociální fond = ESF, Evropský fond zemědělské garance a orientace = EAGGF a Finanční nástroj pro podporu rybolovu = FIFG) k posílení hospodářské a sociální soudržnosti prostřednictvím přijaté regionální politiky. Rozdělení prostředků na strukturální operace mezi strukturálními fondy a Fond soudržnosti bude podle návrhu Evropské komise zhruba v poměru 1/3 na Fond soudržnosti a 2/3 na strukturální fondy. Nejrozsáhlejší podpory tedy směřují právě na území spadající do oblastí Cíle 1 a měly by se tedy vztahovat i na ČR po vstupu do EU. Tato podpora umožňuje rozvoj strukturálního přizpůsobení regionu v celé šíři možností. Tab. č. 3 ukazuje alokaci strukturálních operací pro ČR v období 2004-2006

33

Tab. č. 3 Alokace strukturálních operací pro ČR (v mil. EUR, ceny 1999)

celkem

2004

2005

2006

Fond soudržnosti maximum

932,1

319,2

262,8

350,1

minimum

740,5

253,2

208,4

278,9

průměr

836,3

286,2

235,6

314,5

1491,2

371,4

498,1

621,7

Cíl 1

1286,4

307,0

431,1

548,3

Cíl 2

63,3

21,1

21,1

21,1

Cíl 3

52,2

17,4

17,4

17,4

INTERREG

60,9

19,0

19,0

22,9

EQUAL

28,4

6,9

9,5

12,0

2327,5

657,6

733,7

936,2

strukturální fondy

Iniciativy společenství

Strukturální operace

Pramen: Evropská komise, leden 2003

34

Reforma strukturálních fondů v letech 2004 - 2006 se soustředila zejména na tři okruhy problémů, a to: * na větší koncentraci finanční pomoci ze strukturálních fondů, * na větší míru decentralizace rozhodování o využití strukturálních fondů a na celkové zjednodušení jejich zavádění, * na posílení účinnosti strukturálních fondů a kontroly využívání finančních prostředků poskytovaných z těchto fondů.

4.2. Podmínky využití prostředků ze strukturálních fondů v ČR

K využití strukturálních fondů byly již před vstupem ČR do EU připraveny podmínky podle principů a pravidel stanovených ze strany EU; zejména byla zpracována programová dokumentace, především Národní rozvojový plán, Rámec podpory Společenství a operační programy, a to regionálního a sektorového charakteru, a v zemědělství Horizontální plán rozvoje venkova. Důležitou podmínkou bylo vytvoření institucionálního zabezpečení včetně platebních a implementačních agentur, monitorovacích a řídících výborů, a kontrolních orgánů; příprava administrace projektů a realizace dalších opatření podmiňujících finanční podpory z EU. Finanční příspěvky fondů podléhají některým ustanovením obsaženým ve všeobecném Nařízení Rady ke strukturálním fondům (č. 1260/1999). Pro každou schválenou prioritu zahrnutou do pomoci prostřednictvím sektorového a regionálního operačního programu je stanoven maximální příspěvek z fondů. Příspěvek z fondů na sektorové a regionální operační programy uskutečňované v souladu s tzv. Rámcem podpory Společenství musí být v souladu s finančním plánem o komunitární podpoře vyhlášeným v tomto dokumentu schváleném vládou ČR a Evropskou komisí. Příspěvek z fondů bude diferencován podle: * závažnosti specifických problémů, zejména regionální nebo sociální povahy, které mají být na základě stanovené pomoci odstraněny, * finanční kapacity příslušného členského státu s přihlédnutím zejména k jeho relativní prosperitě a potřebě zabránit nadměrnému růstu rozpočtových výdajů,

35

* s ohledem na poslání a cíle fondů podle priorit Společenství, * významu přikládanému prioritám z regionálního a národního pohledu, * konkrétní charakteristiky příslušné priority s cílem podpořit potřeby v oblasti rozvoje lidských zdrojů a zaměstnanosti, * optimálního využití finančních prostředků v souladu s finančními plány, včetně kombinace veřejných a soukromých zdrojů, podle toho, jaké formy pomoci v souladu s Nařízením Rady č 1260 byly zvoleny. Finanční účast EU i přes výše uvedené podmínky rozšiřuje dosud existující národní podpory. V současné době stojí před ČR řada velmi náročných úkolů spojených se zajištěním metodických, organizačních a institucionálních podmínek nezbytných pro realizaci systému pomoci EU.

4.3. Absorpční kapacita na prostředky z fondů EU

Hlavním cílem je připravit v ČR podmínky pro čerpání finančních prostředků z Fondu soudržnosti (CF) a ze strukturálních fondů v maximálních objemech až do možného čtyřprocentního ročního HDP. Takto formulovaný cíl znamená zlepšení absorpční kapacity ČR na využití prostředků z fondů EU. Absorpční kapacita je z hlediska strukturální politiky EU schopnost ekonomiky přijímat a efektivně využívat finanční prostředky s cílem snížit rozdíly mezi ekonomickou a sociální úrovní oblastí. Obecně bychom mohli konstatovat, že absorpční kapacita je tím větší, čím méně rozvinutá je daná ekonomika a čím větší v ní existují strukturální rozdíly mezi jednotlivými regiony. Prostředky této politiky však směřují zejména na výdaje předurčené předpisy Evropských společenství pro využívání jednotlivých strukturálních fondů a Kohezního fondu v souladu s definovanými cíli stanovenými omezeními a Finančním výhledem EU. Spolufinancování rozvojových programů strukturální politiky EU navazuje na: * víceletý fiskální výhled na léta 2000 - 2006, * inventuru současných finančních nástrojů včetně návrhů na jejich případné úpravy v oblasti předstrukturálních a strukturálních operací,

36

* návrh systému upravující vztahy mezi strukturálními fondy a veřejnými rozpočty, případně jinými zdroji, * návrh systému finanční kontroly realizace strukturálních fondů. Rozsah absorpční kapacity má řadu rozměrů, zejména: * schopnost zajistit národní finanční spoluúčast na realizaci vybraných projektů, * připravenost příslušného státu splnit legislativní podmínky pro přijetí prostředků strukturálních fondů daných právními normami Evropských společenství, * existence vhodných a připravených projektů, * schopnost národní administrativy zabezpečit proces rozhodování o strategii rozvoje, umístění prostředků výběrem realistických a efektivních projektů, * schopnost řízení a kontroly realizace a financování projektů. Prostředky poskytované z rozpočtu Evropských společenství, zejména ze strukturálních fondů pro členské země, nesmí nahrazovat prostředky národní rozvojové politiky. Finanční účast EU při uplatňování politiky hospodářské a sociální soudržnosti nesmí znamenat snížení výdajů národních zdrojů do této oblasti. ČR musí prokázat, že zvládá náročné principy, které s využíváním strukturálních fondů a zlepšením absorpční kapacity na prostředky z EU souvisejí. Globálního cíle a specifických cílů stanovených v programové dokumentaci do roku 2006 bude dosaženo pomocí 5 operačních programů (OP). Čtyři operační programy (Průmysl a podnikání; Infrastruktura; Rozvoj lidských zdrojů; Multifunkční zemědělství) jsou zaměřeny sektorově, Společný regionální operační se zaměřuje na rozvojové priority 7 regionů soudržnosti ČR. Dokumentaci tvoří Národní rozvojový plán - NRP (National Development Plan - NDP), původní název: Regionální rozvojový plán - Regional Development Plan - RDP). Jde o základní analytický materiál, který obsahuje charakteristiku sociálně ekonomických problémů v regionu úrovně NUTS II. V ČR úroveň NUTS II je představována osmi regiony. Jedná se o dokument připravený členským státem založený na příslušných prioritách států a regionů, který musí být v souladu s legislativou Společenství Je podkladem pro vyjednávání o pomoci s Evropskou komisí. Dlouhodobým záměrem ČR je dosažení stabilního růstu, který bude umožňovat postupné vyrovnávání ekonomické úrovně s průměrem zemí EU. Globální cíl NRP 2004 - 2006 je

37

definován jako "udržitelný rozvoj založený na konkurenceschopnosti" a zahrnuje dosažení ekonomického růstu rychlejšího než je průměr zemí EU, zlepšení konkurenčního postavení ČR v EU a urychlení kvalitativních změn v ekonomice. Strategie NRP se soustředí na dosažení následujících specifických cílů: * vytvoření podmínek pro růst ekonomiky posilováním vnitřních faktorů, * zvýšení kvalifikační úrovně, konkurenceschopnosti a mobility pracovní síly při současném vyrovnávání dopadů růstu ekonomiky na znevýhodněné skupiny, * přiblížení se standardům EU v oblasti životního prostředí, * vyvážený rozvoj regionů. Strategie NRP pokrývá oblast konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, tedy dvě základní oblasti politiky hospodářské a sociální soudržnosti. K dosažení cílů NRP přispějí následující prioritní osy: * posílení konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských služeb, * rozvoj dopravní infrastruktury, * rozvoj lidských zdrojů, * ochrana a zkvalitňování životního prostředí, * rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství, * rozvoj cestovního ruchu. Respektovány jsou horizontální priority Společenství, tzn. rovné příležitosti, hospodářská soutěž, veřejné zakázky a životní prostředí. NRP je předpokladem pro formulování Rámce podpory Společenství, který je důležitým vyjednávacím dokumentem, v němž je stanoven rozsah podpor EU do regionů; jeho konkrétní podoba je po skončení vyjednávání publikována ve Věstníku EU. Rámec podpory Společenství - RPS (Community Support Framework - CSF) je zpracován na základě předložených rozvojových plánů pro regiony patřící pod Cíl 1 a definuje: - jaké priority ze společných prostředků EU a příslušného státu budou řešeny, - rozsah a formy spoluúčasti finančního zabezpečení, - rozsah podpor a období pro jejich poskytování.

38

Tento dokument schválila Evropská komise 18.12.2003 po dohodě s ČR (na základě předloženého rozvojového plánu). Zajišťuje koordinaci pomoci EU v rámci Cíle 1. Je rozčleněný podle priorit a realizuje se prostřednictvím jednoho nebo více operačních programů. RPS navazuje na globální a specifické priority pro programové období 2004 - 2006 v rámci Cíle 1, které se budou dále realizovat prostřednictvím 5 operačních programů; obsahuje orientační finanční plán pro každou prioritu a rok. Zahrnuje předběžné ověření adicionality a odpovídající informace o transparentnosti finančních toků, zejména od členského státu do regionů. Na základě schváleného Rámce podpory Společenství má ČR možnost vyčerpat v prvních třech letech po vstupu do EU, t.j. na roky 2004-2006 včetně cca 1,454 mld. EUR. Rozdělení mezi 5 operačních programů je následující:

Operační program:

Průmysl a podnikání

261 mil. EUR

Infrastruktura

246 mil. EUR

Rozvoj lidských zdrojů

319 mil. EUR

Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství Společný regionální operační program

174 mil. EUR 454 mil. EUR

Tab. č. 4 ukazuje procentické zastoupení finančních prostředků ze strukturálních fondů u jednotlivých operačních programů.

39

Tabulka č. 4 Přehled operačních programů a jejich vazba na příslušné strukturální fondy (v %) Název

Podíl na SF

operačního

Cíl l

ERDF

ESF

EAGGF

FIFG

11,5

0,5

11,5

0,5

programu

OP

61,5

Průmysl

a

15

15

Infrastruktura

13,5

13,5

Rozvoj

21

podnikání

21

lidských zdrojů 12

Rozvoj venkova

a

multifunkční zemědělství SROP

38,5

Celkem OP

100

36,5 65

2 23

Pramen: Propočty MMR

ČR patří do území Cíle 1, protože splňuje kritérium pro zaostávající regiony, tj. HDP je menší než 75 % průměru HDP v EU. To znamená, že bude kladen větší důraz na financování investic do výroby a na zajištění trvale udržitelného rozvoje.

Pro účelné využití prostředků z Evropského zemědělského podpůrného a garančního fondu (EAGGF) byl Ministerstvem zemědělství ČR zpracován a Evropskou komisí přijat Horizontální plán rozvoje venkova. Po vstupu do EU máme možnost využít dvoje dotace, a to tzv. nárokové dotace, které je možné čerpat po splnění určitých kritérií a jsou předmětem podané žádosti, a tzv. projektové

40

dotace na investice, jejichž čerpání je podmíněno předložením projektu vypracovaného podle požadavků na projekty k využívání strukturálních fondů. K nárokovým dotacím patří zejména: * přímé platby určené podnikatelským subjektům v rostlinné výrobě, * přímé platby určené podnikatelským subjektům v živočišné výrobě, * podpora opatřením obsaženým v Horizontálním plánu rozvoje venkova (HRDP), které můžeme počítat mezi strukturální procesy. Jedná se o fixní, předem známé dotace, na které není třeba zpracovávat projekty, pouze podávat žádosti. HRDP zahrnuje platby ze záruční (garanční) sekce Evropského zemědělského garančního a sociálního fondu (EAGGF), tj. z fondu určeného pro integrovaný rozvoj venkovského prostoru. Především podporuje strukturální procesy spojené se zajištěním trvale udržitelného zemědělství v oblastech LFA (Less Favoured Areas), tj. v oblastech méně příznivých pro zemědělství a v oblastech s ekonomickými omezeními, a to formou vyrovnávacích příspěvků. K těmto podporám patří údržba travních porostů a rozšíření ekologického zemědělství. K této skupině podpor patří i podpora zalesňování zemědělské půdy, kdy lesy jsou považovány za součást krajiny a za nositele společensky významných mimoprodukčních funkcí. Mimořádný

význam

mají

strukturální

procesy

spojené

s

uskutečňováním

agroenvironmentálních opatření. Cílem těchto podpor až do výše 80 % nákladů je nejen úhrada ušlého příjmu a zvýšených nákladů, ale zejména stimulace k užívání těchto šetrných zemědělských praktik. Motivem pro zemědělce k realizaci těchto opatření je mj. poptávka spotřebitelů po organicky vyrobených zemědělských výrobcích (bioproduktech), pro které se de facto vytváří nový typ trhů. Ohodnocení agroenvironmentálních opatření a služeb zemědělců týkajících se ochrany životního prostředí představují ocenění těch služeb zemědělců pro společnost, které byly vnímány veřejností jako určitá samozřejmost. Ve světle podpor EU a spolufinancování z národních zdrojů se stávají součástí trhu opatření, resp. služeb a jejich hodnota by se měla řídit společenskou poptávkou. Do těchto podpor jsou zahrnuta opatření prováděná v CHKO, péče o podmáčené louky, extenzivní sady apod.

41

S uskutečňováním strukturálních procesů souvisejí i opatření týkající se rozvoje lidských zdrojů. Do této skupiny patří podpora mladých farmářů zahajujících činnost v zemědělském podniku-farmě, podpora předčasného odchodu do důchodu pro farmáře, kteří tak řeší generační problém udržení hospodářství. K prostředkům vyčleněným pro tuto skupinu patří i podpora výcviku farmářů. Na uvedené nárokové platby, tj. na přímé platby a na opatření HRDP, které lze za strukturální procesy považovat, bude k dispozici cca 15 - 18 mld. Kč ročně.

Nenárokové projektové platby souvisejí s uskutečňováním opatření Operačního programu (OP) "Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství". Jde především o investiční prostředky a investice z nich hrazené. Projekty musí splňovat: snížení výrobních nákladů, zlepšení kvality výrobků, zachování a zlepšení životního prostředí, dodržování hygienických podmínek a podmínek pro optimální péči o zvířata (animal welfare), podporu diverzifikace nejen v zemědělských, ale i v nezemědělských aktivitách apod.

4.4. Tvorba, hodnocení a rizika projektů vázaných na programovou dokumentaci ČR

Priority rozhodující pro hodnocení projektu jsou spojeny se: - zlepšením tržní výkonnosti, marketingu, - zlepšením kvality výrobků a zdravotních standardů, - vytvořením nových pracovních příležitostí a udržením pracovních míst, - ochranou a zlepšováním životního prostředí. Evropská komise přijímá takové programy a na ně vázané projekty, u kterých je zajištěna: * efektivnost nákladů (spotřeby práce a materiálu), * největší návratnost vložených prostředků, * největší zisk nebo společenský prospěch, * nejmenší rizika pro dosažení cílů projektu a navazujícího programu. Příprava programů a projektů by měla vycházet z toho, co Evropská komise na předložené dokumentaci hodnotí, zejména: 42

- rozsah a charakter disparit, nedostatky dalšího rozvoje, vhodnost používaných finančních nástrojů, - zvolená strategie, ekonomické, sociální a finanční nástroje a opatření, marketingové schopnosti firem, konkurenceschopnost, možnosti zahraničních investic, - kvantifikace cílů - kvalita, vypovídací schopnost. Kvalita informačního systému a statistiky pro účely prokazování plnění cílů, - soulad s politikami Společenství, například Státní zemědělskou politikou, s politikou životního prostředí apod., - úroveň mechanismu implementace, monitorování a hodnocení. Přístup monitorovacích výborů k informacím, úroveň kontroly apod. Proces sledování průběhu realizace projektu prostřednictvím indikátorů lze v souvislosti s jejich charakteristikou rozdělit na část, která se týká monitorování a zahrnuje vstupy - zdroje projektu a jeho výstupy u jednotlivých opatření, a na část, která je zaměřena na hodnocení, a to za pomoci indikátorů výsledků a dopadů Teprve na základě těchto indikátorů v etapě hodnocení můžeme vykázat výsledky celého programu nad rámec okamžitých efektů pro přímé uživatele projektu. Indikátory pro potřeby monitorování by měly poskytovat informace sloužící pro zlepšení kvality a efektivnosti finanční podpory. Měly by také odpovídat a být měřitelné v různých etapách realizace daného operačního programu. Kvantitativní povaha těchto ukazatelů napomáhá vlastnímu procesu přípravy programů a poskytuje tzv. referenční body pro monitorování a hodnocení. V současné době na Ministerstvu zemědělství ČR probíhá intenzivní příprava monitorování a hodnocení opatření všech dokumentů, které se vztahují ke strukturální politice; připravuje se zejména výběr monitorovacích indikátorů, jejichž prostřednictvím bude možné sledovat plnění cílů jednotlivých opatření. Soubor těchto indikátorů je dán: * společnými monitorovacími indikátory, které svojí strukturou a vazbou na cíle spojené s cíli rozvoje venkova odpovídají relevantním materiálním, resp. naturálním indikátorům, požadovaným ve směrnicích, (například počet podporovaných aktivit, plošný rozsah) a finančním indikátorům, jako jsou veřejné náklady nebo zúčtovatelné uznatelné náklady, k nimž se podpory vztahují;

43

* doplňkovými monitorovacími indikátory, které si může ČR doplnit do základního seznamu společných indikátorů. Tyto doplňkové indikátory jsou příležitostí při monitorování určitých specifik, která realizace opatření v podmínkách ČR přinese. Při výběru indikátorů je zapotřebí vycházet z rozdílných úloh, které proces monitorování a proces hodnocení představují. Zatímco první - monitoring - vychází z průběhu činností a týká se postupné spotřeby vstupů a rezerv, dosažených výstupů a počtu příjemců, druhý proces - hodnocení (evaluace) - se provádí po skončení podporovaných opatření a týká se vyhodnocení dosažených výsledků a účinků, resp. dopadů. Při hodnocení jde o posouzení vazeb výsledků na cíle, zda dosažené výsledky odpovídají potřebám, zda náklady byly efektivně čerpány a jsou v přijatelné výši k dosaženým účinkům. Posuzuje se rovněž doba trvání účinků, dlouhodobost dopadů apod. Z požadavků na monitorovací systém projektů lze formulovat i kritéria, podle kterých je možné projekty hodnotit, jak svým věcným zaměřením odpovídají prioritám a opatřením, které byly schváleny vládou a Evropskou komisí.

Mezi hlavní překážky znamenající rizika pro realizaci projektu patří: * údaje nejsou k dispozici na příslušné geografické úrovni, * dojde k opožděnému zveřejnění dat (například údaje Eurostatu o HDP/obyvatele jsou zveřejňovány s dvou-až tříletým zpožděním), * existují mezery v oficiálních statistikách ve vztahu k požadavkům projektu (například rozlišení mezi ekonomicky aktivními pracovníky na plný a částečný úvazek nemusí být uvedeno), * údaje nejsou dostatečně věcně rozděleny a neumožňují podchytit vstupy, výstupy, výsledky a dopady ve vazbě na cíle projektu, * nejsou k dispozici metody a monitorovací mechanismy ke kvantifikaci, případně ke kvalifikovaným odhadům, * struktura indikátorů neumožňuje jejich agregaci, tj. jejich sčítání za výsledky a dopady, * není dostatečně definováno funkční propojení monitorování a hodnocení; založení monitorovacího systému musí sloužit i ke zjištění údajů, které informační systémy neobsahují, tj. musí být došetřeny na základě výběrových šetření, modelových řešení apod.,

44

* nepodaří se provázat indikátory monitorování a hodnocení s kritérii pro výběr projektů a pro posouzení oprávněnosti požadavků na podpory ze strukturálních fondů. Celkově existuje riziko, že bude dosažena nižší úroveň řešení než byla očekávána.

5. Orientace finančních prostředků EU v letech 2002-2006

Regionální politika EU je postavena na zásadě finanční solidarity, to znamená, že značná část prostředků, které členské státy odvádějí do rozpočtu Společenství, je určena pro méně prosperující regiony a znevýhodněné sociální skupiny. Za období 2000-2006 mají tyto transfery dosáhnout celkové výše 213 miliard EUR, což je třetina rozpočtu Společenství. * 195 miliard EUR je vynakládáno prostřednictvím 4 strukturálních fondů (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond, Finanční nástroj pro řízení rybolovu a orientační sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu); * 18 miliard EUR je realizováno prostřednictvím Kohezního fondu, neboli Fondu soudržnosti.

Strukturální fondy jsou rozděleny takto: * 70 % prostředků ve fondech je směrováno do zaostávajících regionů. V těchto regionech žije 22 % všech obyvatel EU (Cíl 1); * 11,5 % prostředků ve fondech je určenou na hospodářskou a sociální restrukturalizaci v oblastech, které se nacházejí v obtížné situaci. V takových oblastech žije 18 % obyvatel EU (Cíl 2); * 12,3 % prostředků ve fondech má podpořit modernizaci systémů profesní přípravy a vytváření pracovních příležitostí (Cíl 3) mimo oblasti spadající pod Cíl 1 (tam jsou opatření tohoto typu součástí strategie rozvoje zaostalých regionů).

Dále je v této souvislosti třeba uvést 4 iniciativy Společenství, které si kladou za cíl nalézat společná řešení konkrétních problémů. Vynakládá se na ně 5,35 % prostředků ze strukturálních fondů. Jde o tyto iniciativy: * přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce (INTERREG III);

45

* trvale udržitelný rozvoj měst a upadajících městských oblastí (Urban II); * rozvoj venkova na základě místních iniciativ (LEADER +); * překonávání nerovností a diskriminace v přístupu na trh práce (EQUAL).

5.1. Vícezdrojové financování a podpora zemědělství a venkova ČR

Agrární politika ČR a nástroje její realizace souvisí s přijetím Evropského modelu zemědělství, který se opírá o tyto základní pilíře: * celoplošně provozované multifunkční zemědělství konkurenceschopné v produkci soukromého zboží a zároveň šetrné k životnímu prostředí; * provázání rozvoje zemědělství s rozvojem venkova; jde o podporu iniciativ v oblasti rozvoje venkova; * produkce kvalitních potravin při respektování stále přísnějších standardů jejich bezpečnosti a způsobů jejich výroby.

Evropský model zemědělství reaguje na základní požadavek, kterým je rozvoj sociálně vyváženého a trvale udržitelného zemědělství. Zároveň přispívá k uchovávání a zvelebování evropské zemědělské kulturní krajiny a historicky vyvinuté struktury venkova. Zachování kulturní krajiny, obnovování biodiverzity a ochrana půdy a vody po dlouhodobém působení industriálně orientovaného zemědělství a zachování venkova představují základní dlouhodobé cíle EU v této oblasti.

V českém zemědělství ve vztahu k evropským problémům jde o zvyšování konkurenceschopnosti zemědělských a potravinářských výrobků vůči třetím zemím na základě vyšší kvality, bezpečnosti, pestrosti a přidané hodnoty výrobků, o zachování zemědělské kulturní krajiny, o snížení tlaku zemědělství na snižování biologické rozmanitosti, o hlubší propojení zemědělství s rozvojem venkova a o rozšiřování nepotravinářského užití zemědělské produkce zejména jako obnovitelných zdrojů energie. Tyto strategické cíle jsou podporovány opatřeními zemědělské politiky ČR, především odpovídající dotační politikou. Od roku 2001 se ve struktuře podpor v souladu s koncepcí agrární 46

politiky prosazuje zesílená orientace zemědělské politiky na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství a cílevědomá podpora znevýhodněných oblastí venkova. Agrární politika MZe je od roku 2001 harmonizována s principy Společné zemědělské politiky EU. Právní rámec pro poskytování finančních podpor je dán zákonem č. 252/1997 Sb., o zemědělství a Nařízením vlády č 505/2000 Sb., ve znění Nařízení vlády č. 500/2001 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí k podpoře méně příznivých aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování. V souvislosti s hodnocením účinnosti podpor poskytovaných na základě nařízení vlády je nutné zdůraznit přínosy, které jsou výsledkem těchto podpor. Je to především: * podpora ekonomické stability zemědělských podniků v méně příznivých oblastech a tím i udržení osídlení venkova v těchto oblastech, * žádoucí rozšíření výměr ploch travních porostů a tím i snižování zornění zemědělských půd, * zalesňování méně hodnotných zemědělských půd, * rozšiřování pastevních technologií, * rozšiřování rozsahu ekologického zemědělství, diverzifikace činnosti, * dodržování zásad správné zemědělské praxe, * rozšíření nepotravinářského využití zemědělské produkce, * přispění k zavádění evidence hospodářských zvířat, * podpora mimoprodukčních funkcí zemědělství, * podpora aktivit podílejících se na udržování krajiny, * podpora méně příznivých oblastí, zalesnění a včelařství. V souladu s uplatňováním evropské Společné zemědělské politiky půjde zejména o: * zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství zlepšením podmínek na trhu, * rozvoj tržně orientovaného, udržitelného zemědělství zavedením sdružené, od produkce oddělené platby, * posílení rozvoje venkova modulací podpor, tj. převedením prostředků z podpory cen a příjmů do strukturálních podpor. (Modulace je postupné snižování přímých podpor až o více než 30% a bude se týkat jen podniků s ročním příjmem přímých podpor větším než 5 000 EUR), 47

* zlepšení bezpečnosti a kvality potravin, pohody zvířat a vztahu zemědělství k životnímu prostředí. Reforma Společné zemědělské politiky v

r. 2003 přinesla zásadní změny v systému

dosavadních podpor. Tyto změny spočívaly především: -

v přesunu finančních prostředků na posílení fondu ve prospěch Strukturálních podpor rozvoje venkova (orientační sekce EAGGF) tj. tzv. princip modulace. Jde o důraz na politiku rozvoje venkova, tj. o přesun na 2. pilíř, SZP.

-

v provázání řady plateb, které se týkaly oblasti životního prostředí agroenviromentálních programů s důrazem na uplatnění správných zemědělských praktik, welfaru zvířat apod.; tzv. princip „cross – compliance“ – orientace plateb na farmu s cílem ochrany životního prostředí;

-

v přesunu od podpory produkce k přímým platbám zemědělským subjektům – farmářům;

-

v přehodnocení tržních opatření u zemědělských komodit;

-

ve zjednodušení implementace SZP.

V rámci rozpočtu EU byly zvýšeny zdroje finančních alokací na 13,7 mld. EUR ročně a bylo rozhodnuto o vytvoření nového fondu pro podporu rozvoje venkova, tzv. EAFRD pro období 2007-2013. V ČR je pro rozvoj zemědělství a venkova uplatňováno vícezdrojové financování, což znamená, že se na podporách určených pro rozvoj zemědělství a venkova podílí více zdrojů. Jedná se především o veřejné zdroje, a to jak o fondy EU, tak o platby z rozpočtové kapitoly MZe včetně spolufinancování projektů realizovaných na základě schválených programových dokumentů, koordinovaného Národním fondem při Ministerstvu financí, který zahrnuje příslušné metodiky na programy schválené EU a národní prostředky ČR určené na spolufinancování. Rozhodujícím fondem pro oblast zemědělství a rozvoje venkova je EAGGF (European Agriculture Guidance and Guarantee Fund - Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond), ze kterého byl pro ČR financován s 25procentní národní účastí program SAPARD a po vstupu ČR do EU operační programy "Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství" a "Horizontální plán rozvoje venkova". Projekty týkající se aquakultury a chovu ryb jsou financovány z prostředků FIFG (Financial Instrument for Fisheries Guidance - Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu).

48

Kromě veřejných zdrojů se na financování především projektů operačního programu podílejí zdroje soukromé. Jde zejména o využití veřejných zdrojů evropských i národních pro uplatnění těchto skupin podpor: * přímých plateb a prémií, * strukturálních podpor obsažených - v "Horizontálním plánu rozvoje venkova" a - v operačním programu "Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství", * národních podpor (state aid) a * podpor tržních cen.

U uvedených plateb jsou uplatňovány následující přístupy: U přímých plateb a prémií bude ČR do konce roku 2006 uplatňovat zjednodušený způsob poskytování přímých plateb SAPS. Celkový objem podpor ve zjednodušeném systému se odvíjí od produkčních limitů, sazeb a dalších pravidel standardního systému. Po roce 2006 ČR přejde na reformní systém SPS. Modulace bude uplatňována od doby vyrovnání úrovně přímých plateb ČR s úrovní přímých plateb stávajících zemí EU, tj. reálně po roce 2010 (v závislosti na úrovni navýšení přímých plateb z národních zdrojů. Současně jsou uplatňovány doplňující přímé platby (tzv. top-up, resp. navýšené platby). Národní přímé platby (TOP-UP) pro rok 2005 poprvé schválila Evropská komise. Výsledkem jednání je vyplácení podpor na oprávněné plodiny na orné půdě (nepatří mezi ně brambory, cukrovka, zelenina, krmné plodiny a některé další technické plodiny), dále na VDJ, chmel, škrobové brambory a len. U SAPS došlo pro rok 2005 ke zvýšení objemu prostředků, kdy je k dispozici 250 mil. EUR - cca o 16% více a při výměře 3,469 mil. ha oprávněné půdy je to sazba blízká Kč 2 200/ha. Na předčasné ukončení činnosti je pro rok 2005 vyčleněno 95 mil. Kč. Do HRDP bylo pro další období rovněž začleněno nové Agroenvironmentální opatření - Integrovaná produkce, orientované na systém hospodaření zaměřený na výrobu bezpečných potravin a podporu přirozeně vyváženého agroekosystému sadů a vinic.

49

Pro rok 2005 je v rámci Operačního programu „Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství“, schváleného EK, 14. dubna 2004 určena na jednotlivá opatření celková částka 2,17 mld. Kč; z toho 1,25 mld. Kč na Investice do zemědělského majetku. Mírnou úpravou z hlediska bodovacích kritérií prošla Pravidla pro žadatele a Monitorovací výbor Operačního programu schválil v listopadu rovněž návrh, že z podopatření Stroje pro zemědělskou výrobu budou v rámci Operačního programu vyřazeny stroje užívané zejména pro intenzivní hospodaření, tedy sklízecí mlátičky, traktory, secí stroje apod., které jsou nadále podporovány výhradně z PGRLF.

Systém SPS po roce 2006 bude stanoven do té doby dodatečně po zhodnocení zkušeností a úrovně podpor v období 2004-2006, s preferencí úplného oddělení plateb od produkce a jejich poskytování na plochu. V roce 2005 bylo v 1. čtvrtletí schváleno 99,07% žádostí, tj. 18 582 za cca 6,29 mld. Kč.

V rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP) je necelá polovina strukturálních podpor z celkového objemu asi 6 mld. Kč ročně určena na podpory méně příznivým oblastem (LFA). Podpory LFA jsou vázány na trvalé travní porosty a na další specifická environmentální kritéria (například minimální a maximální koncentraci zvířat na 1 ha plochy krmných plodin) a na Zásady správné zemědělské praxe. Větší část druhé poloviny plateb představují podpory ve prospěch agroenvironmentálních programů a částečně i na programy předčasného ukončení zemědělské činnosti. Podpory HRDP jsou podmíněny 20procentním spolufinancováním z národních zdrojů. Na předčasné ukončení činnosti je pro rok 2005 vyčleněno 95 mil. Kč. Do HRDP bylo pro další období rovněž začleněno nové Agroenvironmentální opatření - Integrovaná produkce, orientované na systém hospodaření zaměřený na výrobu bezpečných potravin a podporu přirozeně vyváženého agroekosystému sadů a vinic. V roce 2005 bylo u LFA schváleno 98,9% žádostí (8 466) za cca 2,70 mld. Kč. U agroenvironmentálních opatření bylo v 1. čtvrtletí vydáno celkem cca 52% rozhodnutí. Pro rok 2005 je v rámci Operačního programu na jednotlivá opatření určena celková částka 2,17 mld. Kč, z toho 1,25 mld. Kč na Investice do zemědělského majetku. Mírnou úpravou z hlediska bodovacích kritérií prošla Pravidla pro žadatele a Monitorovací výbor Operačního programu rovněž schválil v listopadu návrh, že z podopatření Stroje pro zemědělskou výrobu budou v

50

rámci Operačního programu vyřazeny stroje užívané zejména pro intenzivní hospodaření, tedy sklízecí mlátičky, traktory, secí stroje apod., které jsou nadále podporovány výhradně z PGRLF.

U operačního programu "Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství" jsou strukturální podpory OP zemědělství ve výši zhruba 3 mld. Kč ročně a jsou zaměřeny na investiční rozvoj zemědělství, lesnictví a venkova. Jsou podmíněny realizací projektů v rámci příslušných věcných priorit. Mezi tyto priority patří mj. i rozvoj zpracovatelských kapacit na venkově jako součást diverzifikace činností zemědělských podniků. Podpory v rámci OP zemědělství jsou podmíněny spolufinancováním z národních a u některých programů i ze soukromých zdrojů. Předpokládá se, že podniky zpracovatelského průmyslu se budou moci zapojit do operačních programů v gesci MPO, resp. do regionálních programů. Po roce 2006 dojde na základě fondu EAFRD k většímu propojení s opatřeními pro rozvoj venkova.

Pokud jde o národní podpory (state aid), bylo ČR umožněno uplatňovat tzv. národní podpory. V úvahu připadají PGRLF (Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond) (minimálně podpory vyplývající ze smluv se zemědělskými podniky uzavřených v předvstupním období) či podpory na nákup soukromé zemědělské půdy. Hlavním úkolem PGRLF je poskytování záruk a subvencování části úroků z úvěrů podnikatelských subjektů v oblasti zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství a průmyslu zabývajícího se zpracováním produkce ze zemědělské výroby. Dále jde o specifické komoditní podpory a zejména o podpory tzv. obecných služeb - výzkumu, genetiky, vzdělávání, poradenství, propagace, informatiky apod. Každý druh podpor podléhá schválení Evropskou komisí a po schválení je zařazen do registru národních podpor EU. Do této skupiny podpor připadají podpory na ochranu kulturního dědictví původních plemen a odrůd a regionálních specialit, podpory projektů na nepotravinářské užití zemědělské produkce atd.

Další skupinou podpor jsou podpory tržních cen, kdy ceny zemědělských výrobců ČR budou v rámci společných tržních řádů podporovány společnými opatřeními EU v oblasti trhu. Jde zejména o vývozní subvence a podpory soukromému skladování zásob. Veškeré podpory tržních cen budou hrazeny ze zdrojů EU. Realizace plateb se uskutečňuje prostřednictvím

51

Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Poskytování podpor prostřednictvím tohoto fondu se vztahovalo na zemědělské výrobky a potraviny původem z ČR. Výrazné změny v činnosti výkonného aparátu SZIF započaly již v roce 2001. Jednalo se především o: * vybudování 63 regionálních pracovišť SZIF (RPF) a zřízení 7 pracovišť na úrovni NUTS II, * inovaci informačního systému SZIF a jeho propojení s pracovišti NUTS II, včetně potřebného technického a programového vybavení těchto pracovišť, * zajištění administrace plateb v agrárním sektoru v souvislosti se vstupem ČR do EU, * přípravu informačních, výpočetních a agrárních systémů pro plnou funkční činnost SZIF, * zajištění certifikace SZIF a akreditace SZIF jako platební agentury.

5.2. Zaměření strukturální politiky pro rozvoj venkova po roce 2006

V souvislosti s přípravou dalšího období 2007-2013 je již nyní zřejmé, že rozvoj venkovských regionů bude jedním z nosných směrů EU. Tento záměr bude realizován nařízením Rady o podpoře rozvoje venkova z prostředků Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Tento fond bude podporovat v rámci první prioritní osy Zvyšování konkurenceschopnosti sektoru zemědělství a lesnictví zejména: * posílením lidského potenciálu prostřednictvím: - profesního vzdělávání a informačních akcí pro osoby činné v sektoru zemědělství a lesnictví, - osamostatňování mladých zemědělců a předčasného odchodu zemědělců a osob pracujících v zemědělství do důchodu, - využívání poradenských služeb ze strany zemědělců a vlastníků lesa, - budování služeb v oblasti řízení zemědělských podniků, provozní výpomoci a poradenství a pomoci rozvoje poradenských služeb v oblasti lesnictví; * restrukturalizací materiálního potenciálu prostřednictvím: - modernizace zemědělských podniků, - zvyšování hospodářské hodnoty lesa a přidané hodnoty zemědělské a lesnické prvovýroby,

52

- budování a zlepšování infrastruktury související s rozvojem a přizpůsobováním zemědělství a lesnictví, - obnovy zemědělského výrobního potenciálu poškozeného přírodními pohromami a přijímáním vhodných preventivních opatření; * zlepšováním kvality zemědělské produkce prostřednictvím: - podpory zemědělců při přizpůsobování se náročným normám založeným na legislativě Společenství a těch, kteří se účastní systémů řízení kvality potravin, - podpory organizacím výrobců při realizaci jejich informačních kampaní a opatření na podporu odbytu u výrobků, kterých se týkají výše uvedené systémy řízení kvality potravin, - podpory restrukturalizačních procesů v zemědělských podnicích, jež vyráběly převážně pro vlastní potřebu, - podpory vytváření organizací výrobců.

V rámci druhé prioritní osy Obhospodařování území půjde zejména o: * trvale udržitelné využívání zemědělské půdy, tj. o: - kompenzační platby zemědělcům v horských oblastech a případně i z jiných důvodů nepříznivých přírodních podmínek, - platby v rámci soustavy chráněných území NATURA 2000, - platby na agroekologická opatření a opatření v oblasti ochrany zvířat a o příspěvky na neproduktivní investice; * trvale udržitelné obhospodařování lesních pozemků, tj. - první zalesnění zemědělské půdy, - první zřízení agrolesnického systému na zemědělské půdě a první zalesnění nezemědělské půdy, - platby v rámci soustavy chráněných území NATURA 2000 a platby na lesnicko-ekologická opatření, - obnova lesnického produkčního potenciálu a zavádění preventivních ochranných opatření, - příspěvky na neproduktivní investice.

53

Prioritní osa 3 Diverzifikace venkovské ekonomiky a kvalita života na venkově bude zahrnovat zejména: * opatření k diverzifikaci venkovské ekonomiky, tj.: - diverzifikaci směrem k nezemědělským činnostem, - podporu zakládání a rozvoje podniků nejmenší velikosti za účelem posílení ekonomických struktur a podnikání na venkově, - podporu turistického ruchu, - ochranu zvyšování hodnoty a péči o přírodní dědictví jako příspěvek k trvale udržitelnému rozvoji; * opatření ke zlepšení kvality života na venkově, tj.: - základní nezbytné služby pro hospodářství a obyvatelstvo venkova, - obnovu a rozvoj vesnice, ochranu a zvyšování hodnoty kulturního dědictví venkova, - opatření profesního vzdělávání pro ekonomické subjekty k získávání nové kvalifikace a oživení na venkově.

Prioritní osa 4 je zaměřena na metodu LEADER, tj.na místní rozvojovou strategii zaměřenou na: - programy vztahující se k určitému území koncipované pro dobře vymezené venkovské oblasti na subregionální úrovni, - partnerství veřejného a soukromého sektoru na místní úrovni založené na součinnosti zúčastněných subjektů a projektů z různých oblastí místní ekonomiky.

Místní akční skupiny na základě této metody budou nositeli integrované místní strategie a budou odpovídat za její naplnění Pro realizaci LEADER musí být rezervováno minimálně 7 % z celkového příspěvku EAFRD. Priority takto zaměřené politiky pro rozvoj venkova řešily naléhavé problémy, a to:

54

-

potřebu podpor ekonomického posílení venkovských oblastí, zlepšení příjmů obyvatel venkovského prostoru a zajištění hospodářské stability venkova.

-

potřebu ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje venkova,

-

potřebu stability osídlení a zamezení vylidňování některých venkovských oblastí, a to diverzifikací činností pro uplatnění obyvatel, zlepšením úrovně služeb, budováním technické, zejména dopravní infrastruktury aj. Toto pojetí rozvoje venkova byl významný mezník pro trvale udržitelný rozvoj venkova.

6. Předpokládaný vývoj politiky soudržnosti v období let 2007-2013

Na základě zkušeností s realizací strukturálních akcí v současném sedmiletém období jsou pro příští období ze strany EU připraveny následující změny: Strategie a zdroje politiky soudržnosti budou reorganizovány kolem tří nových prioritních Cílů strukturálních akcí. Jsou to: -

Konvergence, Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost;

-

Evropská územní spolupráce.

Pro ČR bude důležité, že dojde: * k plnému uznání a posílení financování zón s přírodním handicapem a zvýšená pozornost bude věnována i městským oblastem; * k širšímu delegování pravomoci na členské státy a regiony; * ke snížení počtu finančních nástrojů soudržnosti; * k integraci oblastí působení současných iniciativ Společenství URBAN a EQUAL do priorit operačních programů členských států nebo regionů; * EFRR nebo ESF v opatřeních týkajících se "infrastruktur" mohou být využity současně; * k víceletému plánování pro Fond soudržnosti;

55

* všechna území a všichni občané EU budou moci využívat nové politiky soudržnosti.

6.1. Cíle EU pro období 2007-2013

K výrazné změně dojde u formulování prioritních cílů. Původní tři Cíle vytýčené pro období 2000-2006 nahradí Cíle následující:

1. Cíl "Konvergence", který je blízký současnému Cíli 1 a je určen k urychlení hospodářské konvergence nejméně rozvinutých regionů. Půjde o zlepšení podmínek pro ekonomický růst a růst zaměstnanosti, investice do materiálních a lidských zdrojů, inovace, schopnost přizpůsobit se ekonomickým a společenským změnám, ochranu životního prostředí a efektivitu administrativy. Významná bude podpora adaptability ekonomických a sociálních změn v zájmu růstu regionálního potenciálu.

Cíl „Konvergence“ bude zaměřen na regiony, jejichž HDP/obyvatele nedosáhne 75% průměru rozšířené EU. Pro tento Cíl bude využita specifická a přechodná podpora, která bude se sestupnou tendencí fungovat až do roku 2013, a to pro regiony, které přesáhnou hranici 75% v důsledku prostého statistického efektu rozšíření a vykáží HDP/obyvatele mezi 75% průměru Společenství a hodnotou, která bude stanovena podle seznamu dotčených regionů. Intervence budou určeny na uspokojení požadavků Hospodářské a měnové unie prostřednictvím Fondu soudržnosti, tzn. že cíl Konvergence bude pokrývat podobně jako dříve zásahy Fondu soudržnosti v členských státech, jejichž hrubý národní důchod (HND) nedosáhne 90% průměru EU.

Pro tento Cíl budou čerpány prostředky z EFRR, ESF a FS. Z částky 264 mld. EUR tedy 78,54% dotace do fondů, místo současných 75%, budou zdroje pro Cíl "Konvergence" rozděleny takto: - 67,34% pro regiony s HDP/obyvatele nižším než 75% průměru, - 8,38% pro regiony, které jsou postiženy "statistickým efektem", - 23,86% pro státy, které jsou příjemci pomoci z Fondu soudržnosti, 56

- 0,42% pro nejvzdálenější regiony. Specifická a přechodná podpora, která bude se sestupnou tendencí realizována do roku 2013 pro regiony, které přesáhnou hranici 7,5% v důsledku prostého statistického efektu rozšíření a vykážou HDP/obyv. mezi 75% průměru EU a hodnotou, která bude stanovena podle seznamu dotčených regionů.

2.

Cíl

"Regionální

konkurenceschopnost

a

zaměstnanost",

který

má

posílit

konkurenceschopnost a atraktivitu regionů a předvídat hospodářské a společenské změny, podporovat inovaci, společnost založenou na znalostech, podnikavost, ochranu životního prostředí a prevenci rizik, podporovat na základě Evropské strategie zaměstnanosti přizpůsobivost pracovníků a podniků a rozvoj trhů práce v kontextu sociální inkluze. V zásadě by podpory v rámci tohoto cíle měly předcházet zhoršujícím se sociálně ekonomickým změnám a to posilováním konkurenceschopnosti regionů a zvýšením jejich přitažlivosti. Oblasti, které nebudou pokryty Cílem "Konvergence", budou moci využívat Cíle "Konkurenceschopnost". Členské státy vytvoří seznam regionů a předloží programy ke spolufinancování z EFRR. Tento Cíl bude podpořen ze zdrojů EFRR a ESF, celkem 57,9 mld. EUR - 17,22% z celkové sumy, rozdělenou takto: - 83,44% pro regiony, které nadále spadají pod současný Cíl 1, - 16,56% pro regiony ve "phasing-in" (tj. pro speciální a přechodnou podporu). Rozdělení EFRR/ESF bude 50:50 u regionů, které spadají pod současný Cíl 1; u regionů ve "phasing-in může podíl ESF dosáhnout až 50%.

3. Cíl "Evropská územní spolupráce" se týká zintenzivnění spolupráce na třech úrovních: - přeshraniční spolupráce prostřednictvím společných programů, - spolupráce na úrovni nadnárodních oblastí, - sítě pro spolupráci a výměnu zkušeností v celé EU. Tento cíl je určen územím, u kterých půjde o podporu vyváženého, harmonického a trvale udržitelného rozvoje v zájmu celého Společenství. Cíl "Spolupráce" tak podpoří vyvážený, harmonický a trvale udržitelný rozvoj evropského území. U tohoto Cíle budou pokryty ty regiony, které se nacházejí podél vnitřních 57

kontinentálních hranic a vybraných vnějších kontinentálních hranic, jakož i regiony nacházející se podél námořních hranic. Tento Cíl bude mj. přispívat na přeshraniční složky budoucího Evropského nástroje pro sousedství a partnerství a Předvstupního nástroje (pro další kandidátské státy).

Zdrojem pro tento Cíl bude Evropský fond regionálního rozvoje. Přidělená částka, která je stanovena na 13,2 mld. EUR, tedy 3,94% z celkové sumy, určená na územní spolupráci, bude rozdělena takto: * celkem 47,73% na přeshraniční spolupráci, 35,61% na akce přeshraniční spolupráce na území EU a 12,12% jako příspěvek na přeshraniční část Nástroje pro sousedství a partnerství a Předvstupního nástroje, přičemž podíl těchto dvou posledních musí být minimálně ekvivalentní; neboli procentní podíly budou:

* 47,73% pro zóny nadnárodní spolupráce; * 4,54% pro evropské sítě spolupráce a výměny. * 35,61% na akce přímé územní spolupráce na území EU *12,12% příspěvek na přeshraniční část Nástroje pro sousedství a partnerství a pro Předvstupní nástroj.

Venkovské oblasti a zóny závislé na rybolovu budou předmětem diverzifikačních akcí doplňkově financovaných strukturálními fondy a koordinované s akcemi nového Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (FEADER) a Evropského fondu pro rybolov (FEP).

Celkové zdroje na politiku soudržnosti pro období 2007-2013 ve výši 336,1 mld. EUR představují zhruba třetinu rozpočtu Společenství a 0,41% HND EU (0,46% včetně rozvoje venkova). Účast fondů na veřejných výdajích bude omezena těmito horními hranicemi: * 85% pro Fond soudržnosti, * 75% pro EFRR nebo ESF pod Cílem "Konvergence", a výjimečně až 80% v zemích, které jsou podporovány z Fondu soudržnosti,

58

* 50% pro EFRP nebo ESF pod Cílem "Konkurenceschopnost a zaměstnanost“, * 75% pro EFRR pod Cílem "Spolupráce". * 50% pro nové dodatečné příspěvky pro nejvzdálenější regiony, a to z EFRR jako kompenzace zvýšených výdajů, * 85% na operační programy v nejvzdálenějších regionech a na nejvzdálenějších řeckých ostrovech. Kromě uvedených procent fondové účasti na veřejných výdajích lze předpokládat navýšení o 10% z příspěvků EFRR na akce meziregionální spolupráce v rámci Cílů Konvergence a Konkurenceschopnost a o 5% v rámci Cíle Konkurenceschopnost pro zóny s přírodním handicapem (horské oblasti), s nízkou hustotou osídlení – především severní zóny již nepokryté Cílem Konvergence. Zvýšení účasti Společenství pro tyto různé zóny mohou dosáhnout celkově až 60%. Následující tabulka č.5 a schéma č.6 uvádí návrh rozdělení finančních alokací mezi cíle a fondy EU.

59

Tabulka č. 5: Politika soudržnosti na období let 2007-2013 Programy a

Aplikovatelnost

Priority

finanční nástroje

Finanční alokace (mld. EUR)

Cíl konvergence (včetně speciálních nástrojů pro nejvzdálenější regiony)

264 mld.EUR (78,5%)

Regiony s průměrným HDP na osobu menším než 75% průměru EU Národní a regionální programy (ERDF, ESF) „Statistický efekt“: regiony s průměrným HDP na osobu menším než 75% průměru EU15 a větším než 75% průměru EU-25. Kohezní fond

Členské státy s hrubým národním důchodem (GNI) na osobu nižším než 90% průměru EU

177,8 mld. EUR -inovace, -životní prostředí, -dostupnost,

22,14 mld. EUR (8,38%)

-infrastruktura, -lidské zdroje, -administrativ.kapacity -transportní sítě TEN-T, 62,99 mld. EUR -udržitelná doprava,

(23,86%)

-životní prostředí, -obnovitelná energie

Cíl, regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost

57,9 mld. EUR (17,2%)

Členské státy navrhnou seznam regionů na - inovace úrovni NUTS I nebo Regionální programy NUTS II - životní prostředí (ERDF), národní „Fáze přechodu“ pro - dostupnost programy ESF regiony zahrnuté - strategie v období 2000-2006 zaměstnanosti pod cílem 1 a nezahrnuté v období 2007-2013 pod cíl konvergence

48,31 mld. EUR

Cíle evropské územní spolupráce

13,2 mld. EUR

(83,44%)

9,58 mld.EUR (16,56%)

(3,94%)

- inovace, Přeshraniční spolupráce Příhraniční regiony a - životní prostředí, a nadnárodní programy nadnárodní spolupráce - dostupnost, velkých regionů a sítě (ERDF) - kultura, vzdělání

-přeshraniční spolupráce (35,61%) -nástroj pro evropské sousedství a partnerství (12,12%) -nadnárodní spolupráce (7,73%) -sítě (4,54%)

Zdroj: DG Regional Policy 2004

60

Schéma č. 6: Politika soudržnosti 2007-2013: rozdělení podle cílů v miliardách eur "Phasing-in" pro regiony, kt eré v letech 2000-2006 spadaly pod Cíl 1: 9,58

Přeshraniční spolupráce: 4,7

Vnější hranice: 1,6 Nadnárodní spolupráce: 6,3 Sítě: 0,6

Regiony mimo konvergenci: 48,31 Zvláštní program pro nejvzdálenější regiony: 1,1

Regiony pod 75 % průměrného HDP: 177,8

Fond soudržnosti: 62,99

Regiony, které jsou obětí st atistického efektu: 22,14

Novým opatřením ze strany EU je vytvoření rezervy na kvalitu a výkonnost a tzv. Národní rezervy na nepředvídané události. V budoucnu půjde o tzv. výkonnostní rezervu „Rezervu na kvalitu a výkonnost“,

kterou tvoří 3% ze zdrojů EFRR a ESF na programy v rámci cílů

Konvergence a Konkurenceschopnost. Bude poskytována v souladu se zvýšením indexu HDP/obyv. a míry zaměstnanosti u Cílu Konvergence podle údajů z let 2004 – 2010 a pro Cíl Konkurenceschopnost minimálně 50% příspěvků z EFRR na inovace v létech 2007-2010 a na zvýšení míry zaměstnanosti na základě údajů z let 2004-2010. Nová Národní rezerva na nepředvídané události vytvořená členskými státy ve výši 1% z dotace Konvergence a 3% z dotace Konkurenceschopnost je určena jako příspěvek na neočekávané místní a odvětvové krize způsobené hospodářskou a sociální restrukturalizací nebo otevřením trhů.

61

6.2. Fondy EU pro období 2007-2013 Významné změny jsou předpokládány u strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Mezi strukturální fondy budou rozhodující:

Evropský fond regionálního rozvoje (EFRR, angl. ERDF) – hlavní směr podpor z tohoto fondu budou investice a opatření k redukci regionálních nerovností v EU; Kromě posílení infrastruktur – doprava, životní prostředí, energetika, vzdělání, zdravotnictví – a pomoci malým a středním podnikům bude kladen nový důraz na výzkum a inovaci a na prevenci rizik. Další podpory budou vycházet ze tří tématických okruhů: inovace a znalostní ekonomika, životní prostředí a prevence rizik, dostupnost. Přeshraniční programy zdůrazňovat především podnikavost, společnou správu životního prostředí a sdílení infrastruktur. Národnostní programy budou zahrnovat ochranu a správu vod, dostupnost velkých sítí a interoperabilitu systémů, prevenci rizik a společné činnosti ve výzkumu a technologickém rozvoji. Nařízení pro EFRR rovněž definuje zvláštní ustanovení týkající se měst, oblastí s přírodním handicapem a nejvzdálenějších regionů a venkovských oblastí. Zásahy EFRR budou zaměřeny na jiné činnosti než zemědělství a rybolov a na dostupnost a zlepšení spojení mezi městy a venkovskými oblastmi. Evropský sociální fond (ESF) – je založen na silnějším vztahu mezi ESF, Evropskou strategií zaměstnanosti a prioritami EU v oblasti začlenění do společnosti, vzdělávání a rovných šancí, aby bylo možné předvídat změny způsobené hospodářskou a sociální restrukturalizací, rozvojem znalostní ekonomiky a demografickým vývojem. Jedná se především o posílení lidských zdrojů, aby se zvýšil potenciál

zaměstnanosti, produktivita práce a růst kvalifikovaných kapacit,

přizpůsobivost pracovních sil a podniků, přístup na trh práce.

Fondy pro venkov a zemědělství – nebudou již patřit mezi strukturální fondy. Půjde o:

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (FEADER, angl. EAFRD) – jeho zaměření je popsáno v samostatné kapitole 5.2.

62

Evropský zemědělský garanční fond – k řešení problému Společné zemědělské politiky (po odtržení orientační sekce od EAGGF). Tento fond by měl v souladu s principy decentralizace Státní zemědělské politiky financovat zejména: -

přímé platby zemědělským subjektům – farmářům,

-

podporu exportu zemědělských produktů do třetích zemí,

-

intervenční opatření pro regulaci zemědělských trhů,

-

informační a propagační opatření pro zemědělské produkty na vnitřním trhu EU a ve třetích zemích,

-

informační zajištění obchodních aktivit

a dále příspěvky a platby v rámci nerozděleného řízení, zejména na specifické veterinární opatření, opatření pro inspekci potravin, fytosanitární opatření, propagaci zemědělských produktů, využití genetických zdrojů v zemědělství, systémy zemědělského výzkumu aj.

Evropský fond pro rybolov – s obdobným zaměřením jako opatření u jeho předchůdce – Finanční nástroj pro orientaci rybolovu (FNOR, angl.FIFG)

Kohezní fond – Fond soudržnosti – podmínkou podpor z tohoto fondu je dodržení kritérií hospodářské konvergence, zvládnutí veřejných výdajů a realizace programů stability; u transevropských dopravních sítí bude akce fondu zaměřena především na prioritní projekty evropského významu. Zásahy budou pokrývat nejen velké infrastruktury v dopravě a ochraně životního prostředí, ale také oblasti, které mají jasný enviromentální rozměr jako je energetická účinnost a obnovitelné zdroje energie nebo intermodální dopravní sítě, městská a veřejná doprava.

Následující tabulka č. 6 uvádí přehled cílů a fondů na období 2000-2006 a na období 2007-2013, ze které jsou patrné změny, ke kterým dojde v dalším období.

63

Tabulka č. 6: Shrnutí přechodu na Společnou zemědělskou politiku v období 2007-2013 Období let 2000-2006

Období let 2007-2013

Finanční nástroj

Oblasti financování

Finanční nástroj

Oblasti financování

EAGGF-sekce garance

1. pilíř SZP – Trh a podpora

EAGF

1. pilíř SZP - Trh a podpora příjmové základny: - přímé platby, - intervenční opatření zemědělských trhů, - podpora exportu, - informační a propagační opatření, - veterinární opatření, - využití genetických zdrojů, - zemědělské účetní systémy, - systém zemědělského výzkumu.

příjmové základny: - přímé platby, - intervence společných organizací trhu, - podpora exportu, - předvstupní programy.

2.pilíř SZP-Rozvoj venkova: -převod finančních prostředků z 1. na 2. pilíř SZP v rámci principu „crosscompliance“

EAGGF-sekce orientace

EAFRD

2.pilíř SZP-Rozvoj venkova: - investice do zemědělských podniků, - vstup mladých podnikání,

zemědělců

xxx

do

- předčasný odchod do důchodu, - vzdělávání, - méně příznivé oblasti a oblasti s agroenvironmentálními omezeními, - agroenvironmentální opatření, - zpracování a marketing zemědělských produktů,

2.pilíř-Rozvoj venkova: -prioritní osa 1 zlepšení konkurenceschopnosti zemědělského a lesnického sektoru, - prioritní osa hospodaření s půdou, - prioritní osa diversifikace venkovské ekonomiky, - nový přístup k iniciativě LEADER.

- lesnictví, - opatření na propagaci adaptace a rozvoje venkovských oblastí, - opatření ke zvýšení kvality potravin, - ustájovací pohoda zvířat, - iniciativa LEADER+

64

Hlavními změnami, které lze v zemědělství a rozvoji venkova v období 2007-2013 očekávat, je: * rozdělení prostředků, tj. nově stanovené minimální podíly financování jednotlivých os, - 10% pro zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví (priorita 1) a pro diverzifikační opatření (priorita 3) místo původně stanovených 15%, - podíl 25% pro prioritu 2 (péče o půdu), * prioritě Leader zůstává 5%; pro deset nových členských států je průměrný podíl pro tuto osu 2,5%. Opatření přinášející přidanou hodnotu zemědělským a lesnickým produktům budou omezena maximálním podílem podpory. Opatření budou moci využívat mikro, malé a střední podniky, a to až do 250 zaměstnanců nebo ročního obratu 50 mil. EUR. Požádat mohou i větší firmy, a to až do 750 zaměstnanců nebo s obratem nižším než 200 mil. EUR. U nich se však maximální podíl subvence sníží o polovinu, * prémie pro mladé farmáře se zvýší ze 40 tis. EUR na 55 tis. EUR. Doba odkladu pro mladé farmáře byla stanovena v souladu se standardy Společenství na 36 měsíců, * daň z přidané hodnoty se pro příjemce podpory, který není plátcem DPH, stane odpočitatelnou položkou, * vzroste podíl podpory v nejvzdálenějších regionech a v méně vhodných oblastech (LFA). Do roku 2010 se bude používat dnešní definice LFA daná nařízením č. 1257/1999, * úroveň podpor pro zalesnění vzroste na 70% mimo LFA a na 80% v LFA. Maximální částka pro ztrátu příjmu se zvyšuje na 700 EUR/ha.

Podle Evropské komise budou členské státy při přípravě svých národních strategií rozvoje venkova vycházet z potřeby: * identifikovat oblasti, v nichž podpora EU pro rozvoj venkova vytvoří největší přidanou hodnotu, * spojit hlavní priority EU, * zajistit jednotu s ostatními politikami EU, zejména kohezní a životního prostředí, * spojit implementaci nové, na trh orientované Společné zemědělské politiky a nezbytné restrukturalizace.

65

Hlavními trendy zůstává: * zlepšení konkurenceschopnosti zemědělského a lesnického sektoru, * zlepšení životního prostředí a krajiny, * zlepšení kvality života ve venkovských oblastech a potřebná diverzifikace, * vybudování místních kapacit pro zaměstnanost q diverzifikaci činností, * převod priorit od programů, * vzájemné doplňování mezi jednotlivými nástroji a politikami EU. Komise i nadále trvá na postupném přesunu prostředků z podpory zemědělství na opatření pro rozvoj venkova. V roce 2006 poskytne členským státům na tento účel 11 mld. EUR. Z toho by ČR měla čerpat 259,2 mil. EUR (cca 7,776 mld. Kč). Z hlediska celkového členění rozpočtu EU připadá 36% finančních prostředků

na zemědělství; tyto prostředky budou

rozděleny takto: 68% přímé platby, 17% tržní opatření, 15% rozvoj venkova. EAFRD bude fungovat jako jediný fond určený na podporu rozvoje venkova. Naváže na současný operační program Zemědělství, Horizontální plán rozvoje venkova a programy Leader+ a Leader ČR, nová opatření pro lesní hospodářství, péči o oblasti Natura 2000, péči o kvalitu vody, širší podporu rozvoje venkova nebo kvality potravin, a to prostřednictvím jedné platební agentury. Hlavními prioritami jsou

programy na zlepšení konkurenceschopnosti odvětví

zemědělství a lesnictví, zejména modernizace hospodářství, přidávání hodnoty zemědělským a lesnickým produktům a podpora pro vytváření seskupení producentů. Podle předpokladu by v letech 2007-2013 mohlo přijít do rozvoje českého venkova až 126 mld. Kč (cca 4,2 mld. EU), včetně 25procentního spolufinancování z národních zdrojů. Odpovídá to záměru Evropské komise, aby pro nové členské státy byl zaručen vyšší nárůst finančních prostředků na rozvoj venkova.

66

ZÁVĚR

V souvislosti s posledním vývojem a s předsednictvím Velké Británie, mohou nastat určité změny v celkovém objemu 336,1 mld. EUR u finančních alokací na politiku soudržnosti. Procentické podíly by však měly zůstat bez podstatných změn. Lze očekávat, že reforma politiky soudržnosti EU se zaměří na strategické priority EU, na větší koncentraci prostředků do nejméně příznivých oblastí s respektováním změn a potřeb v EU a na větší decentralizaci spolu s jednodušší, transparentnější a efektivnější implementací. Připravované normy pro politiku soudržnosti budou založeny na principech rozděleného řízení mezi Evropskou unií, členským státem a regiony. Bude jednotně definován nový programovací proces, standardy finančního managementu, kontroly a monitorovacího a hodnotícího procesu. V oblasti finančního řízení budou uplatněny tyto změny: -

platby a finanční management bude prováděn na úrovni priorit (ne opatření);

-

příspěvek Společenství bude vypočten pouze na základě veřejných výdajů;

-

pro volitelnost výdajů budou z převážné části platit náhradní pravidla, nikoliv jen pravidla Společenství.

U kontrol budou mít hlavní úlohu národní systémy finanční kontroly, kontroly a audity Evropské komise budou omezeny. V případě pochyb o regulérnosti operací, může být výplata přerušena a zadrženo 20% z přechodných plateb, případně více až celý objem plateb podle závažnosti případu. Předmětem hodnocení budou Strategická zaměření pro soudržnost Národní strategické referenční rámce a operační programy. Nadále platí „ jeden fond pro jeden program“, max. do 5% lze využít další fond, jde-li o přímé propojení programových operací. V zásadě je prosazováno úsilí o jednodušší, decentralizovaný a proporcionální systém řízení a využívání Strukturálních fondů a Kohezního fondu. Tento záměr je názorně uveden v tabulce č. 7

67

Tabulka č. 7: Srovnání cílů a finančních nástrojů politiky soudržnosti EU v kontextu období 2007-2013

Období let 2000-2006

Období let 2007-2013

Cíle

Finanční nástroje

Kohezní fond

Kohezní fond

ERDF

ERDF

ESF

ESF Cíl 1

Cíle

Finanční nástroje

Konvergence

EAGGF-garanční a

Kohezní fond Xxx

Orientační sekce FIFG

Xxx

ERDF

ERDF Regionální konkurenceschopnost a zaměstnání

Cíl 2

ESF

Cíl 3

ESF

Interreg

ERDF

URBAN

ERDF

EQUAL

ESF

Leader +

EAGGF-orientační

Evropská územní

sekce

spolupráce

Rozvoj

venkova

ESF

ERDF

xxx

a EAGGF- garanční

restrukturalizace

xxx

sekce

3 cíle + 6 cílových

9 finančních nástrojů

3 cíle

3 finanční nástroje

iniciativ

Zdroj: DG Regional Policy 2004

POUŽITÉ ZKRATKY ČSÚ - Český statistický úřad EAFRD - Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova EAGGF - Evropský zemědělský orientační a záruční fond EK - Evropská komise

68

ERDF (EFRR) - Evropský fond regionálního rozvoje ESF - Evropský sociální fond EU - Evropská unie FIFG - Finanční nástroj pro orientaci rybářství HDP - hrubý domácí produkt ISPA - Nástroj předvstupové strukturální pomoci LEADER+ - Iniciativa Společenství pro rozvoj venkova LFA - méně příznivé oblasti MF - Ministerstvo financí České republiky MMR - Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky MV OP - monitorovací výbor OP Zemědělství MZe - Ministerstvo zemědělství České republiky MŽP - Ministerstvo životního prostředí České republiky NDP/NRP - National Development Plan/Národní rozvojový plán NK - Nařízení Komise NR - Nařízení Rady NUTS - Územní nomenklatura statistických jednotek OECD - Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj SAPARD - Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova SF - strukturální fondy SZIF - Státní zemědělský intervenční fond SZP - Společná zemědělská politika ZPF - zemědělský půdní fond

69

OBSAH ÚVOD

2

1.

PŘISTUPY EU K ROZVOJI ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOVA

3

2.

ROLE ZEMĚDĚLSTVÍ V ROZVOJI VENKOVA

6

2.1.

Funkční profil agrárního sektoru ve vztahu k venkovu

6

2.2.

Význam zemědělství v regionální dimenzi

12

2.3.

Problémové regiony, jejich charakteristika a přístupy k hodnocení

16

3.

ROZVOJOVÝ POTENCIÁL V REGIONECH

17

3.1

Vymezení rozvojového potenciálu

18

3.2.

Deskripce rozvojového potenciálu

20

3.3.

Indikátory rozvojového potenciálu

22

4.

STRUKTURÁLNÍ PROCESY A STRUKTURÁLNÍ POLITIKA

4.1.

Orientace podpor ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti v období

29

2000-2006

30

4.2.

Podmínky využití prostředků ze strukturálních fondů v ČR

4.3.

Absorpční kapacita na prostředky z fondů EU

4.4.

Tvorba, hodnocení a rizika projektů vázaných na programovou dokumentaci ČR

42

5.

ORIENTACE FINANČNÍCH PROSTŘEDKU EU V LETECH 2002-2006

45

5.1.

Vícezdrojové financování a podpora zemědělství a venkova v ČR

46

5.2.

Zaměření strukturální politiky pro rozvoj venkova po roce 2006

52

6.

PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ POLITIKY SOUDRŽNOSTI V OBDOBÍ LET 2007-2013

35 36

55

6.1.

Cíle EU v období 2007-2013

56

6.2.

Fondy EU pro období 2007-2013

62

ZÁVĚR

67

POUŽITÉ ZKRATKY

68

Přehled vybraných právních předpisů LITERATURA

71 74

70

Přehled vybraných právních předpisů

a) ke strukturálním fondům

1) Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, ve znění pozdějších předpisů; 2) Nařízení Komise (ES) č. 1685/2000 ze dne 28. července 2000, kterým se stanoví podrobná pravidla pro provádění nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se uznatelnosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy, ve znění pozdějších předpisů; 3) Nařízení Komise (ES) č. 448/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví podrobná pravidla pro provádění nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se postupu při provádění oprav financování u pomoci poskytované v rámci strukturálních fondů; 4) Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví podrobná pravidla pro provádění nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se řídících a kontrolních systémů pro pomoc poskytovanou v rámci strukturálních fondů, ve znění pozdějších předpisů; 5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1783/1999 ze dne 12. července 1999 o Evropském fondu pro regionální rozvoj; 6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1784/1999 ze dne 12. července 1999 o Evropském sociálním fondu; 7) Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EAGGF) a o změně a zrušení některých nařízení, ve znění pozdějších předpisů; 8) Nařízení Rady (ES) č. 1263/1999 ze dne 21. června 1999 o finančním nástroji pro orientaci rybolovu; 9) Nařízení Komise (ES) č. 1681/1994 ze dne 11. července 1994 o nesrovnalostech a navrácení chybně vyplacených částek v souvislosti s financováním strukturálních politik a organizaci informačního systému v této oblasti;

71

10) Nařízení Komise (ES) č. 1159/2000 ze dne 30. května 2000 o informačních a propagačních opatřeních, která mají být prováděna členskými státy v souvislosti s pomocí ze strukturálních fondů; 11) Nařízení Komise (ES č. 643/2000 ze dne 28. března 2000 o opatřeních pro používání eura pro účely rozpočtového řízení strukturálních fondů

b) k Fondu soudržnosti

1) Nařízení Rady (ES) č. 1164/1994 ze dne 16. května 1994 zakládající Fond soudržnosti; 2) Nařízení Komise (ES) č. 621/2004, kterým se stanoví pravidla pro provádění nařízení Rady (ES) č. 1164/1994 týkající se informačních apropagačních opatření v souvislosti s činnostmi Fondu soudržnosti; 3) Nařízení Komise (ES) č. 16/2003 ze dne 6. ledna 2003, kterým se stanoví zvláštní podrobná pravidla pro provádění nařízení Rady (ES) č. 1164/1994 týkající se uznatelnosti výdajů týkajících se opatření spolufinancovaných Fondem soudržnosti; 4) Nařízení Komise (ES) č. 1386/2002 ze dne 29. července 2002, kterým se stanoví podrobná pravidla pro provádění nařízení Rady (ES) č. 1164/1994 týkající se řídících a kontrolních systémů pro pomoc poskytovanou v rámci Fondu soudržnosti a postupu pro provádění finančních oprav; 5) Nařízení Komise (ES) č. 1831/1994 ze dne 26. července 1994 o nesrovnalostech a navrácení chybně vyplacených částek v souvislosti s financováním Fondu soudržnosti a organizaci informačního systému v této oblasti.

72

c) související předpisy a usnesení vlády ČR

1) Usnesení vlády č. 148/2001 ze dne 14. února 2001 k zabezpečení přípravy pro využití strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Evropské unie; 2) Usnesení vlády č. 678/2003 ze dne 9. července 2003 k Metodice finančních toků a kontroly strukturálních fondů a Fondu soudržnosti; 3) Usnesení vlády č. 125 ze dne 11. února 2004 k Implementačnímu systému Fondu soudržnosti; 4) Usnesení vlády č. 149/2003 ze dne 12. února 2003 o změně počtu operačních programů pro využívání strukturálních fondů; 5) Usnesení vlády č. 102/2002 ze dne 23. ledna 2002 k dokončení přípravy programových dokumentů a určení řídících a platebních orgánů pro využívání strukturálních fondů a Fondu soudržnosti; 6) Zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách; 7) Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje.

d) právní předpisy připravované na období 2007-2013 Politika soudržnosti -

Návrh nařízení Rady týkající se obecných ustanovení pro Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004)

-

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj, 14. července 2004, COM(2004) 495 final

-

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu, 14. července 2004, COM(2004) 493 final

-

Návrh nařízení Rady, kterým se zřizuje Fond soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004) 494 final

-

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského uskupení pro přeshraniční spolupráci (EGCC), 14. července 2004, COM(2004) 496 final.

Úplný text návrhů a jiné informace o procesu jsou k dispozici na stránkách GŘ REGIO:http//www.evropa.eu.int/comm/regional policz/debate/forum en.htm

73

Rozvoj venkova a rybolov -

Návrh nařízení Rady o podpoře venkova Evropským zemědělským orientačním a záručním fondem, 14. července 2004, COM(2004) 490 final.

-

Návrh nařízení Rady o Evropském fondu pro rybolov, 14. července 2004, COM(2004) 497 final

LITERATURA 1.Svatošová,L.,Boháčková,I.,Hrabánková,M.: Regionální rozvoj z pozice strukturální politiky. Zemědělská fakulta JU České Budějovice, 2005 ISBN 80-7040-749-2. 2.Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“. MZe ČR, 2004. 3.Horizontální plán rozvoje venkova. MZe ČR, 2004. 4.Inforegio, Evropská unie – shrnutí 2004 „Soudržnost na přelomu roku 2007“. 5.Boháčková,I.,

Hrabánková,M.:Development

potential in regions and its monitoring.

Agricultural Economics, 50 2004(6), Praha. 6.Hrabánková,M.: „Monitoring“ IVVMZe ČR, 2000, (Praha) ISBN 80-7105-210-8.

74