Strategické uvažování I Individuální přístup I Špičkový právní tým I Dlouhodobé partnerství

PRAHA | BRNO | OSTRAVA | BRATISLAVA

EU Legal News

červenec 2016

Strategické uvažování I  Individuální přístup I  Špičkový právní tým I  Dlouhodobé partnerství

(nejen) v oblasti soutěže a regulace

Nejúspěšnější kancelář v ČR a na Slovensku dle počtu nominací a titulů dosavadních ročníků soutěže

Klienty nejlépe hodnocená právnická firma v České republice (2010, 2013, 2015)

Právnická firma roku v České republice (2011–2012, 2014–2016)

Nejlepší právnická firma pro fúze a akvizice v ČR a na Slovensku (2016)

1. místo v celkovém počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice

(2009–2015) (2009–2013)

EU Legal News 7/2016

Obsah Osobní údaje – tak jedeme, nebo nejedeme dál?

4

Stanovisko generálního advokáta k možným omezením poskytovatelů veřejně přístupného Wi-Fi připojení

6

Síťová neutralita ve světle nového nařízení EU: zaručená cesta k otevřenému internetu?

7

Moderní pravidla pro digitální smlouvy napříč Evropou

10

Hypertextové odkazy – šedá zóna internetu 

11

®evidujte. Shrnutí nejdůležitějších změn v právní úpravě ochranných známek EU

12

Kybernetická bezpečnost a novinky spojené s evropskou harmonizací ochrany kyberprostoru

14

Návrh smernice proti vyhýbaniu sa daňovým povinnostiam

16

Harmonizace ochrany obchodního tajemství

18

Aktuality ze světa soutěžního práva

19

Úvodem Vážení klienti a obchodní přátelé, s  potěšením Vám přinášíme letní vydání Evropských právních aktualit, prostřednictvím nichž Vás již několik let pravidelně informujeme o zásadních změnách a novinkách na poli práva EU a jeho promítání do právního řádu ČR. Zcela zásadní aktualitou je přijetí obecného nařízení o  ochraně osobních údajů, které významně ovlivní tuto oblast compliance, jež se týká téměř každého podnikání. Jak jsem na tomto místě zmínil před půl rokem, nové nařízení změní způsob, jakým podnikatelé ale též státní instituce nakládají s informacemi ze soukromé sféry každého člověka. Nyní tak již běží dvouletá adaptační lhůta, během které se všichni musíme na nové nařízení připravit. Parlament během ní významně změní stávající zákon o ochraně osobních údajů, nebo jej zruší a  přijme nový. Úřad pro ochranu osobních údajů změní v  návaznosti na to svou roli, a možná též název. Lidé (fyzické osoby, subjekty údajů) se připraví na větší ochranu, která jim bude poskytnuta, a na posílené možnosti se jí domoci. A konečně podnikatelské subjekty, coby správci a zpracovatelé osobních údajů, budou muset splnit nové povinnosti a vlastně do značné míry změnit způsob, jakým přistupují k datům svých zákazníků, uživatelů či zaměstnanců. To vše bude navíc okořeněno stále probíhajícím sporem o to, zda a za jakých podmínek lze osobní údaje předávat do USA. Naše advokátní kancelář Vám bude nadále nápomocna v tomto adaptačním procesu, jak individuálním právním poradenstvím, tak vzdělávacími aktivitami prostřednictvím Akademie Havel, Holásek & Partners navazujícími na veleúspěšný jarní seminář na toto téma. Přeji Vám příjemné čtení a příjemně strávené léto. Robert Nešpůrek Partner

Ochrana osobních údajů podle GDPR Problematika ochrany osobních údajů, či z opačného pohledu jejich legitimního využívání, není vůbec nové téma a  obecné nařízení Evropského parlamentu a  Rady o  ochraně osobních údajů č. 2016/679 („GDPR“) může být vnímáno jen jako pokračování dlouholeté právní regulace jak na evropské, tak i vnitrostátní úrovni. Pro advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners tak přijetí GDPR nepředstavuje žádný zlom, ale zcela přirozené vyústění neustále se proměňující právní oblasti, jejíhož vývoje jsme aktivními svědky již 15 let. Nabízíme svým klientům unikátní odborný tým specializující se na ochranu dat a právo osobních údajů, jehož základ tvoří 6 právníků ze skupiny IP &  TMT majících nejen nezbytné znalosti tzv. technologického práva, ale i  praktické zkušenosti s novinkami v digitálním světě. Silnou stránkou našeho týmu je úzká spolupráce s ostatními specializovanými právními skupinami firmy a zahrnutí specialistů z těchto útvarů do širšího okruhu našeho týmu: prolínání odborností z oblasti bankovnictví a finančních služeb, pracovního práva či zdravotnictví vnímáme jako naprosto logickou součást standardu našich právních služeb. Naším cílem, jehož dosahování potvrzují spokojení klienti, je poskytování právních služeb nejvyšší kvality, orientace na poskytování praktického poradenství pružně reagujícího na potřeby našich klientů a široký záběr přesahující hranice České republiky.

S čím Vám můžeme pomoci: Prvním krokem je zjištění, do jaké míry se Vás nařízení dotkne, tj. jaké osobní údaje zpracováváte a pro jaké účely – základní audit zpracování osobních údajů mapující situaci a stávající nastavení compliance je dobrým pomocníkem. Tento krok je nezbytné propojit s plánovanými obchodními aktivitami, které v následujících letech mohou vést ke změnám nebo zavedení nových zpracování osobních údajů, a začlenit je do návrhů řešení. Po vytvoření přehledu, které povinnosti z nařízení bude nezbytné aplikovat, přijde na řadu jejich realizace: úprava nastavení vnitřních procesů a tomu odpovídající dokumentace; revize dokumentace používané vůči subjektům údajů (oznámení, souhlasy); konzultace nejasných povinností s dozorovým orgánem; povinná konzultace s dozorovým orgánem v případě významných zpracování osobních údajů; revize smluv se zpracovateli osobních údajů; kontrola právních nástrojů používaných pro předávání dat do zahraničí. Přestože se dva roky na implementaci GDPR mohou zdát jako dlouhá doba, nabízíme pomoc jak při sestavení adekvátního harmonogramu výše naznačených jednotlivých kroků, které povedou efektivně k zajištění souladu s GDPR, tak s jejich realizací. Naše advokátní kancelář Vám bude nejen v následujícím období plně k dispozici a  naši přední odborníci jsou připraveni Vás v  nelehkém úkolu adaptace na novou regulaci ochrany osobních údajů maximálně podpořit.

Robert Nešpůrek | Partner | T: +420 255 000 949 | E: [email protected]

EU Legal News 7/2016

Osobní údaje – tak jedeme, nebo nejedeme dál? P  osílení dohledových orgánů, které mohou pod vedením jednoho vnitrostátního orgánu vést společně vyšetřování ve více členských státech EU;

Na jaře tohoto roku se měly odehrát dva významné kroky v oblasti ochrany osobních údajů – přijetí nového nařízení o ochraně osobních údajů a vyřešení situace s ukončenou platností Safe Harbor umožňujícího předávání údajů do USA. Zatímco nového předpisu jsme se skutečně dočkali, z předávání dat do zahraničí se možná stává čím dál méně řešitelný problém.

P  ovinnost ohlašovat případy porušení zabezpečení osobních údajů dozorovému úřadu a dotčeným subjektům; R  edefinice aplikovatelnosti nařízení s  cílem postihnout efektivně i ty správce, kteří nemají sídlo v EU; S  távající právní rámec pro předávání osobních údajů mimo EU musí být upraven tak, aby i  nadále bylo v  zahraničí zajištěno dosažení odpovídající ochrany obdobně jako podle nařízení; nařízení přinese na jednu stranu zjednodušení (méně potřebných souhlasů dozorových orgánů), ale naopak přenese více odpovědnosti na správce v  případě, že nebude předávání odpovídat požadavkům nařízení;

Obecné nařízení Počátkem května byl v Úředním věstníku EU zveřejněn text nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a  o  zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), jemuž se již z dob projednávání jeho návrhu v  odborných kruzích podle anglického názvu přezdívá krátce „GDPR“. Nařízení vstoupilo v  platnost 24. května 2016, ovšem účinnost nastane za dva roky, tedy 25. května 2018. Pokud jde o věcnou materii, zcela nahradí stávající zákon č.  101/2000 Sb., o  ochraně osobních údajů a  o  změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; na druhou stranu nezřídka odkazuje na zvláštní právní předpisy, kterými mohou být unijní i  vnitrostátní normy včetně rozhodnutí dozorových orgánů.

M  ožnost přihlásit se k  dodržování kodexů chování (vydaných např. oborovými organizacemi s  celounijní aplikovatelností) nebo snadnější prokazování dodržování pravidel pomocí certifikačních mechanismů. Závěrem zdůrazněme, že nesplnění povinností bude napříště pokutováno mnohonásobně přísněji, než jsme byli dosud zvyklí – až 20.000.000 EUR anebo do výše 4% celosvětového obratu, podle toho, co je vyšší. Ovšem na paniku ještě není čas – přestože nás čeká mnoho práce, výše uvedené není nesplnitelné. Načasování konkrétních kroků již může být ale složitější, neboť mnohá pravidla teprve čeká upřesnění ze strany Evropské komise, našeho zákonodárce nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Mohlo by se zdát, že dvouletá lhůta na zajištění souladu s  novým předpisem je docela komfortní, ovšem i  jen základní přehled toho, co je jinak, dává tušit náročnost, s  jakou bude dosažení souladu s  touto novou normou nutné uskutečnit:

Safe Harbor, Privacy Shield a (ne)standardní smluvní doložky

Více práv pro jednotlivce: přenositelnost osobních údajů, právo být zapomenut, právo na první bezplatnou kopii osobních údajů, právo na omezení zpracování osobních údajů;

Až příliš optimisticky jsme ještě před půl rokem očekávali, že se stále podle stávajících pravidel směrnice 95/46/ES podaří Evropské komisi prosadit náhradní právní instrument za zrušený Safe Harbor, tedy obnovit zjednodušený právní rámec pro předávání osobních údajů z EU do USA, které s ohledem na rozdílnou právní úpravu jinak nezaručují stejnou (adekvátní) úroveň ochrany osobních údajů vyžadovanou evropským právem. S americkou administrativou dohodnutý tzv. Privacy Shield však vzbudil vysokou míru negativních reakcí u  řady dozorových orgánů členských států a zdá se, že avizovaný Safe Harbor 2.0 se tak nekoná. Ačkoliv sbor všech těchto orgánů (WP29) deklaroval, že Privacy Shield znamená kvalitativní posun oproti Safe Harbor, stále přetrvávají zásadní výhrady, např. proti rozhodování na základě automatizovaného zpracování osobních údajů, nedostatečným zárukám při předávání dat

Podrobné požadavky na podobu souhlasu se zpracováním osobních údajů včetně informační povinnosti správce při získávání tohoto souhlasu a důraz na srozumitelnost veškerých sdělení subjektům údajů; Formální oznámení o zpracování osobních údajů Úřadu pro ochranu osobních údajů bude nahrazeno detailnější povinností vést interní záznamy o zpracování; Detailnější pravidla pro zajištění technických a  organizačních opatření: povinnost vypracovat dopady na ochranu osobních údajů a  ve složitějších případech je konzultovat s Úřadem pro ochranu osobních údajů; Povinnost v  některých případech jmenovat uvnitř společnosti „pověřence pro ochranu osobních údajů“, nebo takovou osobu zajistit externě;

4

EU Legal News 7/2016 dále (již na území USA) anebo příliš složitému systému pro uplatnění práv subjektů údajů vůči americkým správcům včetně veřejných institucí. Stálicí mezi kritizovanými praktikami jsou však opět pravomoci amerických bezpečnostních složek a množství dat těmito složkami shromažďované, byť ve jménu boje proti terorismu.

stejnou měrou aplikovat i  na další prozatím nezpochybněné nástroje (standardní smluvní doložky, BCR). Na konci května tedy znovu na popud Maxe Schremse požádal irský dozorový orgán v rámci řízení u irského Nejvyššího soudu o  vyjasnění platnosti standardních smluvních doložek Soudní dvůr EU.

Osud Privacy Shield je v  tuto chvíli nejasný, neboť první reakce americké administrativy na požadavek znovu otevřít jednání byla odmítavá. I  nadále tak jedinou bezpečnou cestovou zůstává používání závazných podnikových pravidel schválených evropskými dozorovými orgány (BCR), standardních smluvních doložek vydaných Evropskou komisí (na rozdíl od některých, např. německých, úřadů český Úřad pro ochranu osobních údajů tento nástroj pro předávání dat do USA i  nadále akceptuje) anebo zvláštní souhlas udělený dozorovým orgánem.

Pokud by Soudní dvůr EU, obdobně jako předtím Safe Harbour, standardní smluvní doložky zneplatnil (čímž by ovšem zasáhl nikoliv jen transatlantické vztahy, ale de facto celý systém předávání dat mimo EU), možná bychom účinnost GDPR naopak přivítali s radostí, neboť jeho pozitivním přínosem je právě daleko větší paleta nástrojů a opatření, která by předávání do zahraničí měla umožňovat – namátkou můžeme například zmínit souhlas subjektu údajů, který vědomě (náležitě poučen) akceptuje rizika vyplývající ze zahraniční právní úpravy. Budou to pak uživatelé internetových služeb, kteří vyjádří svůj názor stejně jako Max Schrems nebo opačně navzdory dozorovým orgánům a soudním institucím?

Avšak i  tato cesta se může brzy uzavřít – všímaví již po prvním rozhodnutí Soudního dvora EU v  kauze Maxe Schremse proti Facebooku (resp. irskému dozorovému orgánu) poukazovali na to, že důvody zde vyslovené (zejména existence špionážních praktik v  USA) je nutno

Autoři: Robert Nešpůrek | Partner Richard Otevřel | Senior advokát

Havel, Holásek & Partners je podle agentury Who’s Who Legal již popáté nejlepší advokátní kanceláří v České republice Největší česko-slovenská advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners zaznamenala další úspěch na mezinárodní scéně. Prestižní britská ratingová agentura Who’s Who Legal ji v rámci svého hodnocení nejlepších právnických firem světa Country and State Awards 2016 vyhlásila nejlepší advokátní kanceláří působící v České republice. Kancelář získala cenu již popáté za posledních šest let a i v letošním roce potvrdila vedoucí postavení na českém právním trhu. „Agentura Who’s  Who Legal je respektovanou institucí, jejíž hodnocení mají v právním světě velkou váhu. Velice nás těší, že jsme obhájili loňské prvenství a prodloužili naši úspěšnou sérii získaných ocenění. Je to krásný dárek k našemu 15. výročí, které letos slavíme, a velké poděkování našim klientům a obchodním partnerům, jež nás motivují posouvat se stále dopředu a držet naše služby na té nejvyšší úrovni,“ říká k dalšímu úspěchu advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners její řídící partner Jaroslav Havel.

5

EU Legal News 7/2016

Stanovisko generálního advokáta k možným omezením poskytovatelů veřejně přístupného Wi-Fi připojení Generální advokát se nejprve zabýval otázkou, zda může být takový obchodník, jak vylíčeno v  předkládané věci, považován za poskytovatele služby, která spočívá v poskytnutí přístupu ke komunikační síti ve smyslu článku 12 odst. 1  směrnice. Dle názoru generálního advokáta je poskytování byť bezplatné Wi-Fi hospodářskou činností, i  když může být taková hospodářská činnost považována za doplňkovou nebo vedlejší ve vztahu k  hlavní činnosti. I  v  takovém případě se ostatně tato činnost odehrává v  rámci určitého hospodářského kontextu. Poskytování internetového připojení může například představovat určitou formou marketingu a přispívat k výkonu hlavní obchodní činnosti, a  to i  přes bezplatnost takové služby či absenci jakékoliv propagace takové služby. Jedná se o službu informační společnosti ve smyslu směrnice.

Stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie („SDEU“) ve věci C-484/14 předznamenává příznivý trend pro poskytovatele veřejně přístupného internetového připojení v rámci EU. Dle stanoviska by omezení uložená takovým poskytovatelům měla být spíše menšího rozsahu, když např. vylučuje také možnost uložení povinnosti zabezpečení heslem. Generální advokát SDEU Maciej Szpunar se v  březnu letošního roku vyjádřil k  odpovědnosti poskytovatelů bezplatné Wi-Fi sítě v případech, kdy prostřednictvím této sítě dochází k  porušování autorského práva ze strany jejích uživatelů. Může být takový provozovatel veřejné Wi-Fi sítě nucen na základě soudního zákazu provést určitá opatření, například zabezpečit připojení ke své síti heslem? Zodpovězení této otázky může být důležité pro nespočet podnikatelů, kteří umožňují zdarma připojení ke své síti ve svých provozovnách nebo jinak používají možnost připojení k Wi-Fi síti jako formu marketingové propagace svého podnikání. Pokud SDEU bude následovat argumenty předložené generálním advokátem, rozhodnutí může mít pozitivní dopad na dosavadní trend v  chápání odpovědnosti zprostředkovatelů služeb informační společnosti, a to zejména pro určité členské státy, např. Německo, které v rámci svého vnitrostátního práva aplikují přísnější odpovědnostní režim těchto poskytovatelů.

Generální advokát se posléze zaměřil na zodpovězení otázky, jakými nápravnými prostředky nositelé autorských práv disponují vůči takovým poskytovatelům, aby ochránili svá práva. Zde je nutno rozlišovat (i) žaloby na náhradu škody založené na jakékoliv formě občanskoprávní odpovědnosti, která je ve smyslu článku 12 odst. 1 směrnice, jak bylo uvedeno výše, vyloučena, a (ii) žaloby na uložení soudního příkazu, které jsou umožněny ve smyslu bodu 45 odůvodnění a  dle článku 12 odst. 3 směrnice. Takové soudní příkazy ale nemohou být vydány bez dalšího pouze na základě zjištění odpovědnosti poskytovatele služeb prostého přenosu za přenášené informace. Místo toho odpovědnost poskytovatele může být založena až v  případě, že poskytovatel poruší zvláštní povinnost uloženou v  souladu s  článkem 12 odst. 3 směrnice. Tato zvláštní povinnost spočívá v  tom, že poskytovateli je v  konkrétním případě uložena povinnost soudním nebo správním orgánem ukončit porušování práv nebo předejít takovému porušování. Mimo takto vydaný zákaz ale poskytovatel služeb internetového připojení nemusí jednat ze svého vlastního podnětu, aby předešel dalšímu porušování práv třetích osob. Když připustíme, že soudní zákazy nelze chápat jako obecnou povinnost dohledu ze strany poskytovatelů služeb, jakou podobu mohou tyto soudní zákazy mít? Mohou soudy vydat obecně znějící zákazy, např. takové, které by ukládaly zprostředkovateli služeb, aby v budoucnu zamezil třetí osobě prostřednictvím konkrétního internetového připojení stahovat autorskoprávně chráněné dílo? Jsou takové zákazy slučitelné s článkem 12 směrnice?

Německý krajský soud v Mnichově předložil SDEU v roce 2014 zásadní otázky, které se svou podstatou zaměřily na rozsah obrany, kterou zprostředkovatelé služeb prostého přenosu (mere conduit) disponují na základě článku 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice“) a v českém právním prostředí § 3 zákona č.  480/2004 Sb, o  některých službách informační společnosti, ve znění pozdějších předpisů. Článek 12 odst. 1 směrnice omezuje odpovědnost poskytovatelů služeb prostého přenosu za protiprávní činnost třetí osoby z  důvodu přenášených informací jakékoli povahy, a  to ve všech formách odpovědnosti. Toto omezení platí za splnění třech kumulativních a  taxativně vymezených podmínek: poskytovatel služeb prostého přenosu (i) není původcem přenosu, (ii) není příjemcem přenášené informace a  (iii) nevolí a nezmění obsah přenášené informace. V důsledku tedy poskytovatel nezná ani nekontroluje takto přenášené informace.

6

EU Legal News 7/2016 Předkládající opatření:

soud

navrhoval

následující

dle generálního advokáta zcela jasně nepřiměřená. Za další, přiznání aktivní a  preventivní role zprostředkovatelům služeb v  rámci postihu porušování autorského práva není v souladu s jejich zvláštním postavením stanoveným směrnicí. Je rovněž pochybné, zda takové opatření je samo o  sobě dostatečně účinné, aby zabránilo případnému dalšímu porušování. Z uvedených důvodů generální advokát uzavírá, že uložení daného opatření by nerespektovalo požadavek na spravedlivou rovnováhu mezi jednak ochranou práva duševního vlastnictví, a  jednak ochranou svobody podnikání. Poskytovatel bezplatné veřejné Wi-Fi sítě nemůže být nucen na základě soudního zákazu zabezpečit připojení ke své síti heslem. Potvrzuje tak trend směřující k omezování odpovědnosti, který je ostatně smyslem směrnice.

nápravná

a) přerušení internetového připojení; b) zabezpečení heslem; c) kontrola nad veškerou komunikací probíhající přes toto připojení. Dle názoru generálního advokáta je potřeba dbát na to, že široce znějící zákaz může být zdrojem nežádoucí právní nejistoty. Opatření a) a  c) jsou zcela zjevně neslučitelná s  unijním právem, zejména s  požadavkem na rovnováhu mezi základními právy, jelikož zasahují do samotné podstaty práva na svobodné podnikání a ochrany soukromí. Co se týče opatření pod písm. b), generální advokát nejprve konstatuje, že zavedení povinnosti zabezpečení potenciálně zpochybňuje obchodní model podniků, které nabízejí internetové připojení doplňkově ke svým službám, a  to v souvislosti s nutností zabezpečit síť a spravovat účty uživatelů, včetně identifikace těchto uživatelů a ukládání jejich osobních údajů. Taková povinnost registrace uživatelů je

Stanovisko může být pozitivní zprávou mimo jiné pro podnikatele, kteří např. v  rámci svých provozoven svým zákazníkům poskytují možnost připojení k internetu zdarma a bez omezení. Před soudci SDEU je nyní rozhodnutí, zda přijmout argumenty navržené generálním advokátem, nebo se vydat jinou cestou podloženou jinými argumenty.

Autoři: Roman Cholasta | Advokát Alexandra Molitorisová | Advokátní koncipientka

Síťová neutralita ve světle nového nařízení EU: zaručená cesta k otevřenému internetu? opatření týkající se přístupu k  otevřenému internetu, jež úzce souvisí s obtížně definovatelným pojmem tzv. síťové neutrality.

Dne 30. dubna letošního roku vstoupilo v  účinnost nařízení Evropského Parlamentu a  Rady (EU) 2015/2120 („Nařízení“) ze dne 25. listopadu 2015,1 které částečně naplňuje záměry Evropské komise („Komise“) definované plánem reformy trhu elektronických komunikací známým jako Propojený kontinent, který Komise představila již v září 2013. Na tento obecný plán Komise v květnu 2015 navázala přijetím strategie pro jednotný digitální trh. Nicméně prvním závazným evropským předpisem, který je výsledkem snah Evropské unie vytvořit nový regulační rámec pro trh elektronických komunikací, je právě výše zmíněné Nařízení. Tento pro členské státy EU přímo závazný právní předpis vedle řešení otázky směřování roamingu v  rámci EU stanovuje 1

Nařízení bylo přijato Evropským parlamentem a  Radou koncem minulého roku po dlouhé debatě v  rámci legislativního procesu o jeho finální podobě. Původní ambiciózní návrh, který byl předložen Komisí již v září 2013, byl během jeho prosazování podstatně zúžen, a  v  konečné podobě Nařízení upravuje pouze dvě dílčí, i  když velice zásadní, oblasti plánovaného nového regulačního rámce trhu elektronických komunikací: přístup k volnému internetu (princip tzv. síťové neutrality) a regulaci roamingu (resp. odstranění

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu a mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací a nařízení (EU) č. 531/2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii.

7

EU Legal News 7/2016 jejich obsahu, a to na úkor menších společností a start-upů, kteří by si takový „nadstandard“ nemohli dovolit. Dle kritiků regulace síťové neutrality by takto případně získané finanční prostředky měly sloužit k investicím do infrastruktury, které jsou zajisté zapotřebí. Existuje zde však opodstatněná obava, že by placený „nadstandard“ neznamenal pro konečné uživatele žádnou výhodu, nicméně by pouze ze strany ISPs docházelo k  znevýhodňování (v  extrémním případě až blokování) obsahu těch poskytovatelů, kteří nezaplatí.

roamingových příplatků za mobilní služby elektronických komunikací v rámci EU). Účelem Nařízení je stanovit pro členské státy EU společná pravidla pro zajištění rovného a  nediskriminačního nakládání s  provozem při poskytování služeb přístupu k  internetu a  zajištění souvisejících práv koncových uživatelů. Záměrem Nařízení je dle preambule nejen chránit koncové uživatele internetových služeb, ale zároveň zaručit trvalé fungování internetového ekosystému, který představuje hnací sílu pro inovace. Každý uživatel služby přístupu k  internetu má mít možnost využívat veškerých možností sítě internet, aniž by byl ve svém právu užívání jakkoli omezen.

Nařízení ovšem stanovuje několik výjimek, kdy výše popsaný nediskriminační princip nemusí být ze strany ISPs dodržován. Zaprvé se jedná o  zavádění tzv. opatření přiměřeného řízení provozu, jež jsou povolena na nezbytně nutnou dobu. To ovšem platí pouze za podmínky, že se jedná o  opatření transparentní, nediskriminační, založená na objektivně odlišných požadavcích určitých kategorií provozu na technickou kvalitu služeb (např. pro videopřenosy lze zajistit lepší pravidelnost doručování dat, která musejí být zpracovávána průběžně), a nikoli založená na obchodních cílech. ISPs by tak při řízení provozu neměli být vedeni například motivací upřednostnit svůj obsah či svoje služby před konkurenčními (což by bylo možné vnímat jako narušení soutěžního prostředí), ale měli by sledovat pouze cíle technického rázu za účelem řádného fungování služby přístupu k  internetu. V  praxi však bude pro národní regulační orgány pravděpodobně velmi nesnadné určit, kdy se ještě jedná o  opatření přiměřeného řízení provozu, a  kdy už nikoli.

Síťová neutralita, jejímž prostřednictvím má být přístup k  otevřenému internetu zajištěn, představuje nediskriminační princip, který vyžaduje, aby bylo s veškerým obsahem šířeným skrze poskytovatele internetového připojení (internet service providers – „ISPs“) zacházeno rovnocenně. Na základě tohoto principu by tak měl mít každý konečný uživatel rovnocenný přístup k jakémukoli on-line obsahu, ať už se jedná o e-mail či video s vysokým rozlišením. Nařízení však pojem síťové neutrality výslovně nezmiňuje, jelikož vzhledem k  obtížnosti jeho definice užívá srozumitelnější označení „otevřený internet“. Stěžejním bodem Nařízení je článek 3 odst. 3, který ukládá ISPs povinnost nakládat při poskytování služeb přístupu k internetu s veškerým provozem stejně, tedy bez diskriminace, omezení či narušování (např. blokování, zpomalování nebo znehodnocování určité aplikace či služby), a  to nezávisle na odesílateli, příjemci, obsahu, aplikaci, službě či koncovém zařízení. Koncovým uživatelům tak má být zajištěno právo na přístup k  informacím/obsahu/ aplikacím/službám, stejně tak jako právo je šířit, a  to za nediskriminačních podmínek (např. bez ohledu na to, jaké se rozhodnou využívat technologické zařízení).

Nařízení umožňuje jít i nad rámec přiměřeného řízení provozu, a to ve třech případech a na nezbytně nutnou dobu. Jedná se o  případy, kdy je výjimka z  nediskriminačního principu nutná pro: a) d  održení unijních legislativních aktů či vnitrostátních právních předpisů, jež se vztahují na ISPs (např. blokování stránek s dětskou pornografií); b) z achování integrity a  bezpečnosti sítě (např. předcházení kybernetickým útokům); c) z abránění hrozícímu přetížení sítě či zmírnění účinků přetížení za předpokladu, že se s rovnocennými kategoriemi provozu nakládá stejně.

Dohody mezi ISPs a  koncovými uživateli o  obchodních a  technických podmínkách či o  vlastnostech služby (jako je např. cena, objem dat, rychlost) jsou samozřejmě možné a nejsou pochopitelně v rozporu s výše uvedeným principem. Nařízení má však zabránit dohodám mezi ISPs a poskytovateli internetového obsahu (Facebook, Youtube, Skype apod.), na základě nichž by se koncovým uživatelům např. určitá webová stránka či aplikace načítala rychleji či v  lepší kvalitě (resp. data by byla přenášena s  různou prioritou) než ta, jejíž poskytovatel nezaplatil ISPs za její upřednostnění.

Nařízení se také věnuje poskytování tzv. jiných služeb než služeb přístupu k  internetu, v  rámci nichž není nutné dodržovat požadavky neutrality. Přičemž stačí v  zásadě pouhé naplnění podmínky, že tyto jiné služby (též tzv. specializované služby, které jsou odlišné od běžného toku dat) nebudou poskytovány na úkor dostupnosti a  obecné kvality služeb přístupu k  internetu. Jaké služby mohou pod toto vymezení spadat, je prozatím poměrně nejasné. Jedním z  často uváděných příkladů jsou však služby tzv. telemedicíny.

Pokud by takovému placenému upřednostňování nebylo zabráněno, znamenalo by to, že by si velcí hráči na trhu v poskytování internetového obsahu (např. tzv. over-the-top providers) mohli u  ISPs jednoduše koupit prioritní šíření

8

EU Legal News 7/2016 v případě potřeby náležitě aktualizuje. Lze přitom předpokládat, že pro toto posouzení budou, mimo text samotného Nařízení, zásadní právě pokyny sdružení BEREC, jejichž návrh je nyní předložen k veřejné konzultaci.

Finální podoba Nařízení je dle jejích kritiků až příliš obecná a  namísto původně zamýšleného velmi striktního až nekompromisního přístupu k  síťové neutralitě je naopak příliš liberální a  obsahuje místy nejednoznačné znění, které připouští různé interpretace. Pravděpodobně nejvíce kritizovaným aspektem kompromisu týkajícího se síťové neutrality je, že explicitně nezakazuje  praktiku „pozitivní diskriminace“. Tato praktika je známá spíše jako tzv. zero rating a spočívá v tom, že ISPs vyčleňují určitý obsah provozu ze započítávání do objemových (tedy tarifních) limitů. Tímto jednáním tak ISPs daný obsah, který je často vybírán na základě komerčních kritérií, logicky upřednostňují.

Vzhledem k  výše uvedenému by tak bylo prozatím předběžné hodnotit, zda se díky Nařízení opravdu podaří zajistit otevřený internet pro všechny občany EU bez rozdílu či posuzovat míru pravděpodobnosti, že si velcí hráči na trhu najdou díky liberálnímu znění Nařízení cestu, jak se dodržování principu síťové neutrality alespoň částečně vyhnout. Je však jisté, že zatímco otázka síťové neutrality je např. v USA široce diskutována veřejností, v EU se jí moc velké pozornosti, a  to i  přes její dopad na drtivou většinu jejích občanů, nedostává. Tato skutečnost je však zajisté dána určitými specifiky daných trhů a zejména také do nedávna nejasným postojem k  této otázce ze strany amerického regulačního orgánu Federal Communications Commission. Americký regulátor však v únoru 2015 přijal regulační pravidla (Open Internet Rules), která vyžadují velmi striktní dodržování síťové neutrality například tím, že výslovně zakazují ISPs přijímat finanční či jiná protiplnění za upřednostnění určitého obsahu nad jiným obsahem šířeným po internetové síti. Americký postoj k  síťové neutralitě je tak podstatně více přímočarý než ten, který prostřednictvím Nařízení zaujala EU.

Nařízení namísto detailní regulace dává prostor regulačním orgánům, a to jak národním (v případě České republiky tedy Českému telekomunikačnímu úřadu – „ČTÚ“), tak i unijním (Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací – „BEREC“), aby detailnější aspekty této problematiky posuzovaly a hodnotily. Sdružení BEREC má dokonce na základě Nařízení povinnost do 30. srpna 2016 vydat pokyny pro provádění povinností vnitrostátních regulačních orgánů, které mají sledovat a zajišťovat dodržování Nařízení. ČTÚ již v minulosti publikoval dokumenty Obecná pravidla pro řízení datového provozu (2014) a  Stanovení základních parametrů a měření kvality služby přístupu k síti Internet (2013), které se problematikou síťové neutrality zabývají. V  současné době tak ČTÚ analyzuje soulad již publikovaných dokumentů s  textem Nařízení, které

Autoři: Robert Nešpůrek | Partner Monika Sedláčková | Advokátní koncipientka

Havel, Holásek & Partners udržela pozici nejúspěšnější kanceláře v rámci soutěže Právnická firma roku v ČR a na Slovensku Největší česko-slovenská advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners uspěla v dalším ročníku slovenské soutěže Právnická firma roku 2016, a to v deseti z dvanácti oborových kategorií. Velmi doporučovanou kanceláří je v  kategoriích fúze a akvizice, hospodářská soutěž, developerské projekty a nemovitosti, telekomunikace a  právo informačních technologií, veřejné zakázky a  daňové právo. V  kategoriích právo obchodních společností, restrukturalizace a insolvence, bankovnictví a finance a duševní vlastnictví byla kancelář vybrána mezi doporučované. Podle historických výsledků všech dosavadních ročníků soutěže Právnická firma roku, která probíhá v České republice od roku 2008 a na Slovensku od roku 2013, je Havel, Holásek & Partners dle součtu všech nominací a titulů nejúspěšnější a nejkomplexnější advokátní kanceláří.

9

EU Legal News 7/2016

Moderní pravidla pro digitální smlouvy napříč Evropou regulována ve většině členských států nebyla (až na výjimky jako Spojené království či Nizozemsko). Návrh upravuje například způsob odškodňování zákazníka za vady digitálního obsahu pro nesoulad se smlouvou (zavádí právo zákazníka na opravu nebo vrácení peněz), obrací důkazní břemeno a ukládá podnikateli povinnost prokázat, že zdánlivě vadný digitální obsah je v souladu se smlouvou (a  v  případě neprokázání povinnost odškodnit zákazníka) nebo zakládá časově neomezenou odpovědnost podnikatele za vady digitálního obsahu, který na rozdíl od běžného zboží nepodléhá opotřebení. Směrnice by se neměla použít například pro finanční služby, hazardní hry nebo služby elektronických komunikací.

V  evropském legislativním procesu se již několik měsíců nacházejí návrhy nových směrnic o  harmonizaci prodeje digitálního obsahu a  o  distančním prodeji zboží spotřebitelům. Oba návrhy mají za cíl primárně zvýšení ochrany spotřebitelů nakupujících on-line a současně napomáhání podnikatelům rozšiřovat jejich internetový prodej napříč členskými zeměmi EU. V našich novinkách jsme Vás minulý rok informovali o tom, že Komise přijala Strategii pro jednotný digitální trh, jednu z  hlavních iniciativ prorůstové strategie Evropa 2020. Jednou ze tří základních oblastí zájmu této strategie bylo zlepšení přístupu k digitálnímu zboží a službám pro spotřebitele a podniky, neboť při její přípravě Komise zjistila, že jednou z hlavních překážek přeshraničního elektronického obchodu jsou rozdíly ve smluvním právu mezi jednotlivými členskými státy. Kvůli těmto rozdílům musí průměrný podnikatel ke spuštění přeshraničního obchodu pro každý nový trh dle Komise vynaložit přibližně 9.000 EUR dodatečných nákladů a průměrný spotřebitel je související nejistotou ve svých právech fakticky odrazován od nákupu mimo zemi svého bydliště (dle Komise nakupuje pouze 7 % Čechů on-line v jiné zemi EU).

Druhým navrhovaným předpisem je směrnice o  některých aspektech smluv o prodeji zboží on-line a jinými prostředky na dálku, která zasahuje existující, avšak značně nesourodou úpravu v  jednotlivých členských státech. Hlavním bodem je zavedení dvouleté odpovědnosti podnikatele za vady výrobků v kombinaci s výše uvedeným obrácením důkazního břemene v  případě vad, a  to obojí i v případě prodeje použitého zboží, a vypuštění veškerých lhůt v  rámci povinnosti spotřebitele informovat prodávajícího o vadě. V případě neschopnosti podnikatele odstranit menší vady zboží opravou či výměnou zavádí návrh spotřebiteli právo odstoupit od smlouvy. Směrnice by se neměla vztahovat na smlouvy o poskytování služeb či prodej trvalých nosičů výhradně užitých jako nosič pro poskytování digitálního obsahu spotřebiteli (tedy CD či DVD s digitálním obsahem).

Proto byly v souvislosti se strategií představeny dva legislativní návrhy jednoduchých pravidel týkajících se smluv mezi podnikatelem a spotřebitelem pro poskytování digitálního obsahu a  pro prodej zboží on-line, které mají zajistit formou úplné harmonizace klíčových a  závazných práv a  povinností smluvních stran v  rámci vnitrostátních předpisů správné podmínky k  rozvoji elektronického obchodu. Uvedené návrhy navazují na návrh nařízení o přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah představený na konci minulého roku a budou doplněny dalšími plánovanými opatřeními v  rámci výše uvedené strategie, např. opatření týkající se zátěže související s DPH, rozvoje kvalitních přeshraničních zásilkových služeb nebo moderního rámce pro autorská práva. Postavení spotřebitelů v  oblasti on-line obchodování upevnila na začátku tohoto roku zavedená možnost mimosoudního řešení spotřebitelských sporů přes on-line platformu Komise.

Pokud budou směrnice schváleny ve stávajícím znění, on-line obchod v  EU by mohl být do několika let ovládán prakticky shodnými pravidly. Off-line obchod však zůstane nedotčen a členské státy si (alespoň prozatím) podrží svá vlastní pravidla. Jelikož se v  celé EU představením obou návrhů spustila obšírná diskuse, lze předpokládat, že jejich znění ještě dozná před publikací ve Věstníku určitých změn. O výsledných předpisech Vás budeme samozřejmě informovat.

První z  navrhovaných směrnic je směrnice o  některých aspektech smluv o  poskytování digitálního obsahu, která má upravit problematiku, jež zatím nijak zvlášť

Autoři: Jan Diblík | Senior advokát Dalibor Kovář | Advokát

10

EU Legal News 7/2016

Hypertextové odkazy – šedá zóna internetu Britt Dekker. Společnosti Sanoma následně došla trpělivost, a podala proti jednání společnosti GS Media žalobu, která se v prvním stupni ukázala být jako úspěšná. Jelikož se však společnost GS Media následně odvolala a případ dostal na stůl k  vyřešení Nejvyšší soud Nizozemska, požádal tento SDEU o  posouzení předběžné otázky, zda se v případě hypertextových odkazů na internetové stránky třetích osob, které obsahují neoprávněně užívaná autorská díla, jedná o porušování čl. 3 odst. 1 Směrnice, které stanoví povinnost členských států poskytnout autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.

Ochrana autorských děl na internetu zaznamenala v  poslední době přelomové stanovisko generálního advokáta ohledně užívání hypertextových odkazů v  rámci internetové stránky na jiné internetové stránky, obsahující neoprávněně užívaná autorská díla. V  souvislosti s  tímto stanoviskem se tak můžeme jen domnívat, jak daleko ještě volnost v internetovém prostředí zajde. V  rámci vlekoucího se soudního sporu mezi společností GS Media BV („GS Media“) a společností Sanoma Media Netherlands BV („Sanoma“) požádal Nejvyšší soud Nizozemska SDEU, o posouzení předběžné otázky, zda se v případě uveřejnění hypertextových odkazů („prokliknutí“) na jiné internetové stránky spravované třetími osobami, obsahující neoprávněně užívaná autorská díla, jedná o porušení autorského práva podle čl. 3 odst. 1 Směrnice 2001/29/ES o  harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti („Směrnice“). Předmětem takto položené otázky však nebylo posouzení užívání autorských děl na webových stránkách bez svolení majitele (autora) jako takového. SDEU následně požádal o  posouzení daného případu generálního advokáta Melchiora Watheleta.

Stanovisko generálního advokáta Při posouzení výše uvedené předběžné otázky vzal generální advokát v  potaz různé okolnosti včetně názorů Portugalské republiky, Francouzské republiky a  Evropské komise k dané věci a obdobných soudních rozhodnutí. Po shromáždění všech relevantních podkladů a  provedené analýze předmětného čl. 3 odst. 1 Směrnice následně dovodil, že hypertextové odkazy vedoucí k autorským dílům nezpřístupňují tato díla veřejnosti, jelikož už zpřístupněna jsou v  rámci odkazovaných webových stránek, ale pouze zjednodušují cestu, jak se k těmto dílům dostat. Současně uvedl, že aby se jednalo o sdělení díla veřejnosti dle uvedeného článku Směrnice, muselo by být zprostředkování osoby, která uveřejnila hypertextové odkazy, nezbytné a nevyhnutelné pro využití díla nebo jeho sledování. Jinak řečeno, bez použití příslušného hypertextového odkazu by se nebylo možné k  těmto dílům dostat. V  posuzovaném případě však byly fotografie pro uživatele k  dispozici na několika odlišných internetových stránkách. Generální advokát tak konstatoval, že v posuzovaném případě nedošlo ke splnění kritérií porušení podle čl. 3 odst. 1 Směrnice.

V  souvislosti s  takto položenou otázkou a  ve spojení se skutkovými okolnostmi případu uveřejnil dne 7. dubna 2016 generální advokát své stanovisko obsahující překvapivé závěry, a  sice že uvedení hypertextového odkazu na internetové stránce na jinou internetovou stránku, na které jsou díla chráněná autorským právem volně dostupná veřejnosti bez svolení majitele autorského práva, není samo o sobě porušováním autorského práva ve smyslu čl. 3 odst. 1 Směrnice. Okolnosti případu V říjnu 2011 uveřejnila společnost GS Media na svých internetových stránkách GeenStijl.nl článek ohledně uniklých fotografií holandské modelky a  moderátorky Britt Dekker, které nafotila pro časopis Playboy. Součástí tohoto článku byl i hypertextový odkaz na internetové stránky FileFactory. com a výřez jedné z fotografií lákající čtenáře k rozkliknutí hypertextového odkazu. Přestože správce internetových stránek FileFactory.com na žádost společnosti Sanoma veškeré fotografie následně odstranil, na stránkách GeenStijl.nl se objevil další článek o totožném tématu spolu s  hypertextovým odkazem, tentokrát na webové stránky Imageshack.us. Historie se opakovala a Imageshack.us příslušné fotografie na výzvu společnosti Sanoma neprodleně odstranil. To však nezabránilo společnosti GS Media, aby pokračovala v uveřejňování dalších hypertextových odkazů na různé internetové stránky obsahující nahé fotografie

Pro úplnost dále uvedl, že používání hypertextových odkazů uživateli internetu je systematickou a  nezbytnou součástí stávající struktury internetu. Pokud by však uživatelé uveřejňující hypertextové odkazy byli vystaveni riziku žalob pro porušení autorských práv vždy, kdy by uvedli hypertextový odkaz na internetovou stránku, na které by byla díla chráněna autorským právem volně dostupná veřejnosti, dá se předpokládat, že by při jejich používání byli zdrženlivější, a to na úkor řádného fungování a samotné struktury, jakož i rozvoje internetu a informační společnosti.

11

EU Legal News 7/2016 Závěr

postihováni za hypertextové odkazy uveřejněné na svých webových stránkách, které by vedly k  autorským dílům, nelze pochybovat o tom, že v případě souladného rozhodnutí SDEU o předběžné otázce se stanoviskem generálního advokáta, tak bude nejenom pro samotné autory, ale i  pro jakékoli osoby chránící autorská díla, jako například kolektivní správce, výrazně složitější v rámci internetového prostředí autorská díla ochránit.

Pokud se bude SDEU řídit výše popsaným stanoviskem generálního advokáta v  rámci svého rozhodnutí o  předběžné otázce, lze tuto skutečnost nepochybně považovat za zásadní průlom v oblasti internetu. Na druhou stranu se jedná o kontroverzní názor, jelikož již samotné stanovisko generálního advokáta rozdělilo veřejnost na dva tábory. První skupina se s názorem generálního advokáta ztotožnila, a to s ohledem na význam a fungování internetového prostředí jako takového, zatímco ta druhá je k  takovému rozvolnění poněkud skeptická. Přestože správci internetových stránek nebudou nijak odpovědni, a  tedy jakkoli

Autoři: Robert Nešpůrek | Partner Tereza Kyselová | Advokátní koncipientka

®evidujte. Shrnutí nejdůležitějších změn v právní úpravě ochranných známek EU Nová terminologie

Právní úprava ochranných známek EU, tedy ochranných známek platných na území všech členských států EU, prošla důležitou změnou. Novela nařízení o ochranné známce EU platná od 23. března 2016 přinesla řadu novinek, které mají praktický dopad na registraci ochranných známek EU, stejně jako na posuzování stávajících a  nových registrací ve sporných řízeních. Přihlašovatelé a vlastníci ochranných známek by tak měli co nejdříve zrevidovat svá známková portfolia s cílem zajištění jejich souladu s novelou nařízení.

Změny se týkají ochranných známek platných na území všech států EU, které byly dosud označovány jako „ochranné známky Společenství“. V  návaznosti na Lisabonskou smlouvu jsou nyní tyto ochranné známky označovány jako „ochranné známky Evropské unie“. „Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu“ pak byl s  ohledem na jeho aktuální činnost přejmenován na „Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví“.

Již v červnu minulého roku jsme Vás s předstihem prostřednictvím těchto EU Legal News informovali o  chystaných změnách v oblasti ochranných známek platných na území všech států EU, které vstoupily v platnost březnu letošního roku. Změny se mj. týkají užívané terminologie, posuzování zatřídění výrobků a služeb, výše správních poplatků spojených se zápisným řízením a obnovou platnosti ochranných známek EU a  v  neposlední řadě změny v  oblasti povahy označení způsobilých k zápisu do rejstříku. Přihlašovatelé a  vlastníci ochranných známek EU mohou nově využít levnějšího zápisu registrovaných označení, resp. levnější obnovy platnosti již zapsaných ochranných známek EU. Vedle toho je třeba, aby stávající majitelé zrevidovali svá známková portfolia a  případně upravili zatřídění výrobků a  služeb. V  souvislosti se změnami v  právní úpravě ochranných známek EU přinášíme shrnutí nejdůležitějších platných změn.

Upřesnění obecného zatřídění Ochranné známky jsou přihlašovány a  registrovány ve vztahu ke konkrétním výrobkům či službám. Dlouhou dobu byly ochranné známky běžně přihlašovány pro obecné definice výrobků a/nebo služeb uvedené v záhlaví jednotlivých tříd, neboť zápisné úřady včetně Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu považovaly obecná záhlaví jednotlivých tříd za definice pokrývající všechny výrobky či služby obsažené v daných třídách. Obecnými definicemi jsou myšleny široké definice, jako např. „stroje a obráběcí stroje“ ve tř. 7 nebo „instalační služby“ ve tř. 37. Tuto praxi změnilo v  červnu 2012 rozhodnutí, ve kterém Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že  definice výrobků a  služeb, pro které je ochranná známka registrována, musí být dostatečně jasná a přesná, aby příslušné orgány

12

EU Legal News 7/2016 a  hospodářské subjekty mohly na tomto pouhém základě určit rozsah ochrany poskytnuté ochranné známce. Soudní dvůr přitom shledal, že z  obecných záhlaví nelze rozsah ochrany dostatečně jasně a přesně určit. V důsledku tohoto rozhodnutí proto platí, že definice ochranných známek EU zapsaných před červnem 2012 pro obecná záhlaví tříd musí být v  termínu do 26. září 2016 upřesněny, a  to buď prostřednictvím prohlášení upřesňujícím rozsah výrobků a služeb, nebo prostřednictvím standardní žádosti o zúžení rozsahu výrobků a služeb, pro které je ochranná známka EU zapsána.

ochranné známky EU zapsanou pro jednu třídu výrobků a služeb, resp. na 900 EUR za dvě třídy výrobků a služeb, přičemž každá další třída je zpoplatněna správním poplatkem ve výši 150 EUR. Výše správních poplatků za  obnovu platnosti ochranných známek EU je tedy stejná jako výše přihlašovacích poplatků. Širší předmět ochrany Jedna z nejvýznamnějších změn se týká povahy označení, které může tvořit ochrannou známku EU. Nově již není podmínkou schopnost grafického ztvárnění přihlašovaného označení. Ochrannou známku EU může tvořit jakékoli označení způsobilé rozlišit výrobky a služby jednoho podniku od výrobků a služeb jiných podniků, pokud je zároveň způsobilé být vyjádřeno v  rejstříku ochranných známek EU způsobem, který příslušným orgánům a  veřejnosti umožňuje jasně a  přesně určit předmět ochrany, která je poskytována majiteli ochranné známky. Uvedená změna tak nově umožní zápis neobvyklých označení, včetně např. tzv. „smell-marks“ (ochranné známky tvořené vůní).

Definice výrobků a služeb, které v uvedeném termínu nebudou upřesněny, budou vykládány dle svého doslovného významu, což může v  některých případech znamenat, že ochranné známce bude přiznána ochrana pro užší rozsah výrobků a  služeb, než je požadovaný rozsah, který jí je přiznáván v současné době na základě obecných definic. Proto doporučujeme vlastníkům ochranných známek zapsaných pro obecné definice výrobků anebo služeb, aby v  uvedené lhůtě do 26. září 2016 zrevidovali svá známková portfolia a  specifikovali výrobky a  služby, pro které jsou jejich ochranné známky registrovány. V případě, že tak neučiní, může dojít k tomu, že doslovný význam definic výrobků anebo služeb nebude v  plné míře odpovídat výrobkům anebo službám, které vlastník ochrannou známkou skutečně označuje, a  v  důsledku toho nemusejí být ochranné známky chráněny pro výrobky anebo služby přesahující rámec doslovného významu definic.

Doporučení S  ohledem na výše uvedené změny v  systému ochrany označení formou ochranných známek EU doporučujeme vlastníkům pečlivou revizi jejich známkových portfolií, jejímž výsledkem by mělo být především zjištění, zda jsou definice výrobků a služeb, pro které jsou ochranné známky EU zapsány, dostatečně jasné a  přesné, s  ohledem na zájem vlastníka a nový výklad těchto definic.

Spravedlivější správní poplatky

Vlastníkům a potenciálním přihlašovatelům doporučujeme využít nižších správních poplatků pro ochranné známky EU přihlašované pro výrobky nebo služby v jedné třídě, zvážit obnovu platnosti již zapsaných ochranných známek EU a využít tak nižších správních poplatků spojených s obnovou platnosti.

Novela změnila také výše správních poplatků. Původní sazebník, podle kterého se při podání přihlášky ochranné známky EU skládal správní poplatek v  základní výši 900 EUR pokrývající registraci až tří tříd výrobků a služeb, přičemž každá další třída byla zpoplatněna poplatkem ve výši 150 EUR, byl nahrazen sazebníkem, podle kterého výše správního poplatku závisí přímo na množství tříd, pro které je ochranná známka EU zapsaná. V současné době se tedy Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví hradí správní poplatek ve výši 850 EUR za přihlášku ochranné známky EU podávanou pro jednu třídu výrobků a služeb, 900 EUR za přihlášku podávanou pro dvě třídy, přičemž za každou další třídu se správní poplatek navyšuje o 150 EUR.

Nakonec vlastníkům a  potenciálním přihlašovatelům doporučujeme zvážit využití možnosti podání přihlášek ochranných známek EU pro  netradiční označení, včetně barev, zvuků či tzv. „smell-marks“ a  využít tak zajímavé příležitosti odlišit se od konkurence. Díky rozsáhlé známkoprávní praxi Vám tým specialistů advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners rád poskytne své služby v  oblastech revizí známkových portfolií, obnov platnosti ochranných známek EU, registrací nových označení, stejně jako v řadě dalších souvisejících oblastí.

Výrazné snížení se dotklo správních poplatků za obnovu platnosti ochranných známek EU. Původní základní poplatek ve výši 1 350 EUR byl snížen na 850 EUR za obnovu

Autoři: Ivan Rámeš | Senior advokát Dalibor Kovář | Advokát Jiří Švorc | Právní asistent

13

EU Legal News 7/2016

Kybernetická bezpečnost a novinky spojené s evropskou harmonizací ochrany kyberprostoru

zabezpečení před kybernetickými útoky. Právě vymezení osobní působnosti Zákona je však mnohdy považováno za jeden z jeho nejproblematičtějších aspektů. Zákon stanoví několik kategorií povinných subjektů, které nepřímo rozděluje na dvě skupiny, přičemž jedna z nich je dotčena pouze částečně, a  na druhou z  nich dopadají povinnosti v plné míře. Tou první jsou zpravidla soukromé osoby jako mobilní a  virtuální operátoři, poskytovatelé internetového připojení, poskytovatel služeb rozhlasového a  televizního vysílání apod. (slovy Zákona „poskytovatelé služby elektronických komunikací a subjekty zajišťující síť elektronických komunikací“) a  dále provozovatelé páteřních systémů komunikační infrastruktury propojující český kybernetický prostor se zahraničím nebo zajišťující přímé připojení ke kritické informační infrastruktuře („orgán nebo osoba zajišťující významnou síť“). Tyto subjekty mají povinnost především hlásit své kontaktní údaje pro tento účel Zákonem zřízenému institucionálnímu aparátu ve formě tzv. národního a  vládního CERT (Computer Emergency Response Team), který má sloužit jak ke zprostředkování komunikace a  informací o  předcházení kybernetickým bezpečnostním událostem, tak v  případě kybernetického bezpečnostního incidentu i  k  jeho urychlenému řešení a nápravě. Správci informačních či komunikačních systémů kritické infrastruktury či významných informačních systémů pak tvoří druhou skupinu adresátů, kterým Zákon ukládá širší okruh povinností, především zpracovat bezpečnostní dokumentaci, plnit informační povinnost vůči vládnímu CERT (který je představován Národním bezpečnostním úřadem) a provádět opatření v rozsahu dle Zákona.

Legislativní proces týkající se harmonizace evropské úpravy kybernetické bezpečnosti napříč všemi členskými státy Evropské unie se blíží  završení. Mezi Evropským parlamentem a Radou bylo v prosinci minulého roku dosaženo předběžné dohody o kompromisním znění Směrnice o  opatřeních k  zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii („Směrnice“). V  dnešní moderní době hrají sítě, informační systémy a  informační služby ve společnosti zcela zásadní roli. Jejich funkčnost, spolehlivost a  bezpečnost je nezbytná pro mnohé společenské a  ekonomické činnosti s  tím, že rostoucí rozsah, četnost výskytu a dopad bezpečnostních incidentů (zejména v  podobě kybernetické kriminality, průmyslové špionáže, DDoS útoků cílených na systémy kritických infrastruktur) představuje pro fungování těchto systémů významnou hrozbu. Zmíněné incidenty mohou přivodit mimo jiné značné finanční ztráty, narušit důvěru uživatelů a  ve větším měřítku narušit i  fungování celé České republiky či vnitřního trhu Evropské unie. Národní úprava zákona o kybernetické bezpečnosti S  cílem eliminovat rizika a  minimalizovat důsledky kybernetických útoků zajišťuje v České republice oblast ochrany kyberprostoru od 1. 1. 2015 zákon o  kybernetické bezpečnosti („Zákon“), který je dále specifikován zejména tzv. vyhláškou o  kybernetické bezpečnosti. Jak soukromé společnosti, tak veřejné instituce, na které jsou tyto předpisy zacíleny, si postupně osvojují postupy vyžadované právní regulací. Zákon je postaven především na principu prevence, kdy společně s  prováděcími právními předpisy klade na správce těch systémů, které jsou určitým způsobem důležité z  hlediska bezpečnosti České republiky (systémy, které mají kritickou důležitost pro fungování státu, či jinak významné systémy), minimální požadavky na

Změny vyplývající ze Směrnice Rozsah povinností vyplývajících ze Směrnice nebude prakticky překračovat nároky již nyní kladené na české subjekty dle Zákona, jelikož Směrnice obdobně jako Zákon hovoří

14

EU Legal News 7/2016 o  povinnosti zajistit opatření k  řízení bezpečnostních rizik  a  předcházení incidentům a  povinnosti hlásit závažné incidenty. Důležitým je však okruh subjektů, kterých by se měla Směrnice dotýkat. Diskuse nad tímto tématem byla na úrovni evropských institucí poměrně horlivá, nicméně dle nejnovější dohody o  znění Směrnice se budou uvedené povinnosti týkat tzv. provozovatelů základních služeb, tj. služeb, jejichž narušení by mohlo mít kritické dopady (služby zejména v  oblasti energetiky, dopravy, bankovnictví, zdravotnictví, finančních trhů či digitální infrastruktury jako např. služby DNS), a  dále poskytovatelů digitálních služeb, kam Směrnice výslovně řadí poskytovatele služeb on-line tržišť, internetových vyhledávačů či cloud computingu, s  výjimkou podniků do 50 zaměstnanců či ročním obratem nepřekračujícím 10 milionů EUR. Směrnice se však již netýká např. mobilních operátorů, kteří ovšem, nad rámec stanovený Směrnicí, spadají pod rozsah Zákona (v souvislosti s implementací jiné evropské legislativy). Obdobně jako v případě Zákona i dle Směrnice by měly na poskytovatele digitálních služeb oproti provozovatelům základních služeb dopadat stanovené povinnosti pouze v omezené míře. Co by však Směrnice mohla přinést nového, je větší jistota ve vymezení dotčených subjektů. Zatímco podle Zákona je na samotných subjektech, aby si vyjasnily, zda spadají do některé z předestřených kategorií (podle postupu stanoveného zákonem č. 240/2000 Sb., krizový zákon, a prováděcími předpisy určujícími zejména, zda se v daném případě jedná o systém obsahující prvky kritické infrastruktury na základě zavedených průřezových a odvětvových kritérií), dle Směrnice by to měly být členské státy, které budou odpovědné za určování subjektů, jež splňují stanovená kritéria. Otázkou však zůstává, jakým způsobem český zákonodárce uchopí tuto povinnost „určit v  každém odvětví a  pododvětví provozovatele základních služeb usazené na jejich území“. Jakkoliv toto ustanovení Směrnice může směřovat k zavedení např. rejstříku obsahujícího seznam všech provozovatelů základních služeb, na které se Směrnice bude vztahovat, mírnějším výkladem může být rovněž dovozeno, že povinnosti členských států bude učiněno zadost stanovením objektivně kvantifikovatelných kritérií určujících, na které subjekty bude Směrnice dopadat a  na které nikoliv. Existence úplného výčtu společností podléhajících pravidlům o  kybernetické bezpečnosti by bezesporu rozptýlila stávající nejistotu, kdy

toto zařazení není pokaždé zcela zřejmé. Nicméně pokud Česká republika upřednostní druhý přístup, nadále by se mohla uplatňovat současná kritéria a  stávající systém by tak mohl zůstat beze změny. Nad rámec dodefinování a  rozšíření okruhu dotčených subjektů Směrnice klade důraz na celounijní a  mezinárodní spolupráci a výměnu informací, přičemž určuje hned několik orgánů a platforem, mezi nimiž by k takovéto kooperaci mělo docházet (zejména tzv. skupina pro spolupráci, evropský CERT, síť národních týmů CERT, či Agenturu ENISA). Vzhledem k realitě neustále se zvyšující intenzity a  sofistikovanosti kybernetických útoků a  kybernetického nebezpečí v  dnešní informační společnosti je společný postup pro předcházení kybernetickým útokům a minimalizace jejich důsledků napříč členskými státy bezesporu velmi žádoucí. Závěrem S ohledem na skutečnost, že kybernetický prostor fakticky nezná hranic a  cílené útoky na informační infrastruktury mohou být činěny prakticky odkudkoliv, lze snahy o evropskou harmonizaci tohoto odvětví vnímat jako prozíravý počin. Jelikož český zákonodárce při schvalování Zákona evropský vývoj do značné míry předjímal (s  ohledem na návrh Směrnice předložený komisí již v  únoru roku 2013 a  v  témže roce též vypracovanou Strategii kybernetické bezpečnosti Evropské unie), lze předpokládat, že změny, které bude nezbytné v  národní úpravě provést v  rámci implementace Směrnice, nebudou převratné. S  odkazem na výše uvedené bude dopad Zákona rozšířen i  na subjekty, na které se Zákon aktuálně nevztahuje, nicméně subjektům, na které Zákon již dopadá, povinností nijak zásadně nepřibude. Na závěr doplňujeme, že doba pro implementaci Směrnice bude činit 21 měsíců ode dne jejího vstupu v  platnost. Dalších 6 měsíců pak bude mít Česká republika na označení provozovatelů základních služeb.

Autoři: Petr Kadlec | Partner Jan Diblík | Senior advokát Pavel Zahradníček | Advokátní koncipient

15

Slovensko

Návrh smernice proti vyhýbaniu sa daňovým povinnostiam Návrh Smernice ATAD stanovuje pravidlá v  šiestich konkrétnych oblastiach:

Obsahom balíka opatrení proti vyhýbaniu sa daňovým povinnostiam, ktorý predložila Európska komisia v januári 2016, je okrem iného aj návrh smernice proti vyhýbaniu sa daňovým povinnostiam (Anti Tax Avoidance Directive) („Smernica ATAD“). Smernica ATAD si kladie za cieľ stanoviť minimálne pravidlá proti vyhýbaniu sa daňovým povinnostiam v šiestich základných oblastiach.

1. Obmedzenie zahrnutia úrokov Pravidlá nízkej kapitalizácie, ktoré sú v  súčasnej dobe implementované do mnohých národných poriadkov navrhuje Smernica ATAD modifikovať v  tom smere, že prebytočné náklady na prijaté úvery a pôžičky budú odpočítateľné v  daňovom roku, v  ktorom vznikli, len do výšky 30  percent príjmov daňovníka pred úrokmi, zdanením, odpismi a amortizáciou (EBITDA) alebo do výšky 1 000 000 EUR, podľa toho, ktorá suma bude vyššia. Navyše, návrh Smernice ATAD nepočíta s obmedzením zahrnutia úrokov len medzi závislými osobami ako je tomu v súčasnosti napr. v ustanoveniach slovenského zákona o dani z príjmov.

Európska komisia predložila v januári 2016 balík opatrení proti vyhýbaniu sa daňovým povinnostiam. Tento balík opatrení nadväzuje na odporúčania, ktoré schválila OECD v októbri 2015 s cieľom riešiť fenomén narúšania základu dane a  presunu ziskov (BEPS), ktorý existuje medzi právnickými osobami. V  balíku opatrení sa členské štáty vyzývajú, aby zaujali rozhodnejší a koordinovanejší postoj voči spoločnostiam, ktoré sa snažia vyhnúť plateniu spravodlivo vymeraného dielu daní, a  takisto sa vyzývajú aby zaviedli medzinárodné normy proti narúšaniu základu dane a presunu ziskov. Viaceré členské štáty sa pritom zaviazali, že implementujú opatrenia uvedené v  záverečných správach BEPS. Balík opatrení vychádza taktiež z  akčného plánu Komisie pre spravodlivé a efektívne zdaňovanie príjmov právnických osôb, ktorý Komisia predstavila v júni 2015 a vytvorila ním akýsi základ pre opatrenia týkajúce sa agresívneho daňového plánovania stanovením niekoľkých iniciatív. Iniciatívy akčného plánu sú zamerané najmä na boj proti vyhýbaniu sa daňovým povinnostiam, zabezpečenie udržateľných daňových príjmov a  na lepšie podnikateľské prostredie v  rámci jednotného trhu. Podnikateľské prostredie sa má stať spravodlivejšie, efektívnejšie a viac zamerané na rast.

V prípade transakcií medzi závislými osobami však môže byť daňovníkovi priznané právo v  plnej výške odpočítať prebytočné náklady na prijaté úvery a pôžičky, ak daňovník môže preukázať, že pomer jeho vlastného imania k  jeho celkovým aktívam je rovnaký alebo vyšší ako ekvivalentný pomer skupiny, ktorej je členom.

Obsahom tohto balíka opatrení je okrem návrhu Smernice ATAD aj návrh revidovanej smernice o  administratívnej spolupráci, ktorá má za cieľ zvýšiť daňovú transparentnosť.

Návrh Smernice ATAD zároveň stanovuje, že náklady na prijaté úvery a pôžičky, ktoré nemožno odpočítať v bežnom daňovom roku, budú odpočítateľné do výšky 30 percent EBITDA v  nasledujúcich daňových rokoch rovnakým spôsobom, ako náklady na prijaté úvery a  pôžičky v  týchto rokoch.

Smernica ATAD Základnou zásadou smernice je, že spoločnosti by mali platiť daň tam, kde vytvárajú svoje zisky. Cieľom návrhu je vykonanie opatrení proti narúšaniu základu dane a presunu ziskov a  to prostredníctvom právne záväzných predpisov EÚ. Vytvorí sa tak spoločná právne záväzná minimálna norma, ktorú budú musieť členské štáty implementovať do svojich vnútroštátnych predpisov (ak už príslušné pravidlá neprevzali). Pôsobnosť smernice by sa vzťahovala na všetkých daňovníkov, ktorí podliehajú dani z  príjmov právnických osôb v členskom štáte, na stále prevádzkarne týchto daňovníkov, ale taktiež aj na stále prevádzkarne subjektov, ktoré sú daňovými rezidentmi v  tretej krajine, pokiaľ sa stála prevádzkareň nachádza v členskom štáte.

2. Zdaňovanie pri odchode Dane pri odchode (exit taxation) sa uplatnia v prípade, ak daňovník prevedie aktíva alebo celú svoju daňovú rezidenciu mimo daňovej jurisdikcie krajiny, za účelom aby táto krajina pôvodu zdanila zisk vytvorený na jeho území, a to aj ak tento zisk ešte nebol v  čase odchodu zrealizovaný. Základom pre výpočet by mala byť trhová hodnota aktív v  čase odchodu. V  týchto situáciách budú mať daňovníci možnosť zaplatiť vymeranú daň okamžite alebo odložiť splatenie (spolu s  úrokom, v  prípade rizika aj zárukou)

16

Slovensko o  niekoľko rokov prostredníctvom rozložených splátok. Daň pri odchode sa však nebude vyberať v prípadoch, ak ide len o dočasný prevod aktív, ak sa aktíva majú vrátiť do pôvodného štátu.

získať právomoc zabrániť využívaniu umelých schém (nie tých skutočných, ktoré odrážajú reálne schémy korporácií) zneužívajúcich daňový systém. Toto pravidlo je v súčasnej dobe v  rôznej miere implementované v  rámci národných právnych poriadkov.

V  prípade implementácie bude uvedené pravidlo nóvum pre niektoré členské štáty vrátane Slovenskej republiky.

5. Pravidlá pre kontrolované zahraničné spoločnosti

3. Doložka o prechode od metódy oslobodenia od dane k metóde započítania

Pravidlá CFC sú zamerané na daňovníkov s kontrolovanými dcérskymi spoločnosťami, ktoré využívajú praktiky daňového plánovania tak, že presúvajú zisky z vysoko zdanenej materskej spoločnosti smerom k dcérskej spoločnosti, ktorá podlieha nízkemu zdaneniu. Ich cieľom je tak znížiť celkovú daňovú povinnosť celej skupiny. Tieto pravidlá majú za cieľ prerozdeliť príjmy nízko zdaňovanej kontrolovanej zahraničnej dcérskej spoločnosti jej materskej spoločnosti. V  dôsledku toho by sa tieto príjmy materskej spoločnosti mali zdaniť v štáte jej rezidencie.

Doložka switch-over je zameraná na odstránenie tendencií niektorých štátov, ktoré oslobodzujú od dane príjem zo zahraničia z  dôvodu zjednodušenia poskytovania daňových úľav daní zaplatených v  zahraničí. Tento často krát aj nezamýšľaný účinok však podnecuje k  situáciám, v  ktorých nízko zdanené alebo vôbec nezdanené príjmy vstúpia na vnútorný trh a kolujú v rámci neho bez zdanenia. Táto doložka je primárne zameraná na niektoré typy príjmov zo zahraničia, napr. rozdelenie ziskov, výnos z odpredaja podielov v dražbe a zisky stálej prevádzkarne, ktoré pochádzajú z tretích krajín a sú oslobodené od daní v  EÚ. Tieto príjmy budú zdaniteľné, pokiaľ boli v  tretej krajine zdanené pod určitú úroveň. Takýto daňovník bude podliehať dani z  príjmov zo zahraničia, pričom sa z  jeho celkovej daňovej povinnosti v jeho štáte daňovej rezidencie odpočíta už daň zaplatená v tretej krajine.

V  súčasnej dobe nie sú CFC pravidlá prevzaté do slovenského právneho poriadku a  z  tohto dôvodu budeme s  očakávaním sledovať konkrétny spôsob implementácie do národného práva. 6. Rámec pre boj proti hybridným nesúrodým opatreniam Tieto opatrenia sa zavádzajú v  dôsledku toho, že právna kvalifikácia platieb (finančných nástrojov) alebo subjektov je v  členských jurisdikciách rôzna. Výsledkom potom môže byť dvojitý odpočet (odpočet v oboch štátoch) alebo odpočet príjmu v  jednom štáte bez toho, aby sa započítal v  druhom štáte. Daňovníci zapojení do cezhraničných štruktúr môžu využívať tieto rozdiely, aby si tak znížili svoju daňovú povinnosť. Týmto pravidlom, ktoré by mala zaviesť Smernica ATAD, sa má takýmto praktikám predísť tým, že jedna z  jurisdikcií dá hybridnému nástroju právnu kvalifikáciu (konkrétne tá, z  ktorej platba, výdavok alebo strata pochádza) a druhá ju bude akceptovať.

Vzhľadom na to, že výpočet skutočnej daňovej sadzby by mohol byť komplikovaný, pri uplatnení doložky sa v zmysle návrhu Smernice ATAD použije zákonná sadzba dane štátu daňovníka. Členské štáty, ktoré uplatnia doložku, by mali dať daňový úver za dane už zaplatené v zahraničí, aby sa tak predišlo dvojitému zdaneniu. Aj v  tomto prípade bude uvedené pravidlo novinkou pre viaceré členské štáty vrátane Slovenskej republiky. V  prípade implementácie by sa však doložka nemala uplatniť na niektoré štáty, s  ktorými má Slovenská republika už uzatvorenú zmluvu o zamedzení dvojitého zdanenia, ktorá má prednosť pred vnútroštátnym právom.

Smernica ATAD bude predstavovať tzv. minimálnu úroveň ochrany a  preto nebude brániť uplatňovaniu ustanovení vnútroštátnych predpisov alebo dohôd zabezpečujúcich vyššiu úroveň ochrany vnútroštátnych základov dane z príjmov právnických osôb. Podľa princípov práva EÚ bude konkrétne prevedenie pravidiel Smernice ATAD do národných právnych poriadkov ponechané na členské štáty. Návrh Smernice ATAD však zatiaľ neustanovuje dátum, do ktorého by ju mali členské štáty implementovať.

4. Všeobecné pravidlo proti zneužívaniu Cieľom všeobecného pravidla (tzv. GAAR) je vyplniť prípadné medzery v pravidlách, ktoré krajiny prijmú alebo už prijali v rámci boja proti daňovým povinnostiam. Všeobecné pravidlo má umožniť aby sa daňové praktiky zneužívania zachytili, aj ak neexistuje špecifické pravidlo proti vyhýbaniu sa daňovým povinnostiam. Príslušné orgány by mali

Autori: Matej Firický | Partner Martin Mičák | Advokátsky koncipient

17

EU Legal News 7/2016

Harmonizace ochrany obchodního tajemství ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a  jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.

Sjednocení ochrany duševního vlastnictví v Evropské unii je o  krok dál. Evropský parlament a  Rada daly zelenou nové směrnici o ochraně obchodního tajemství. Dne 27. května 2016 přijala Rada Evropské unie usnesení, kterým schválila návrh směrnice o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) („směrnice“). Původní návrh předložila Evropská komise již v listopadu 2013 a Evropský parlament o něm hlasoval 14. dubna 2016.

Směrnice dále přistupuje k  harmonizaci hmotněprávních skutkových podstat neoprávněného získání, využití a zpřístupnění obchodního tajemství, jakož i výjimek z takového jednání. Neoprávněným získáním, využitím a  zpřístupněním mohou být např. krádež, nepovolené kopírování, ekonomická špionáž nebo porušení důvěrnosti. Směrnice harmonizuje ochranu i ve vztahu k „nepřímým“ pachatelům. Stanoví, že získání, využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství se považuje za neoprávněné rovněž tehdy, pokud určitá osoba v době jeho získání, využití nebo zpřístupnění věděla nebo měla za daných okolností vědět, že obchodní tajemství bylo přímo či nepřímo získáno od jiné osoby, která jej využívala nebo zpřístupnila neoprávněně. Záhy kritizována je ale široká definice takto vymezených skutkových podstat, nedostatek ohledu na subjektivní stránku prozrazení obchodního tajemství (zavinění), neobjasnění rozsahu prozrazení, jež bude pro posuzování skutkové podstaty relevantní a  nedostatek zřetele k  veřejnosti, na kterou prozrazení informace míří. Mnoho tak bude záležet na vnitrostátní úpravě a rozhodovací praxi (předběžné otázky k  Soudnímu dvoru Evropské unie nevyjímaje) týkající se posouzení subjektivních a  objektivních prvků skutkových podstat.

Obchodní tajemství není právem duševního vlastnictví per se, ale v  právních řádech členských zemí EU je buď chráněno jako speciální druh důvěrných informací nebo v  rámci obecné koncepce ochrany před nekalou soutěží. Obchodní tajemství práva duševního vlastnictví častokrát doplňuje nebo se používá k  těmto právům alternativně. Spolu s právy duševního vlastnictví je nicméně považováno za jeden z nástrojů pro řízení a udržení konkurenceschopnosti podniků a  ochranu duševní tvorby a  know-how na vnitřním trhu EU. Není překvapivé, že Evropská komise v  rámci  pokračujících harmonizačních snah, které se týkají širokého spektra práv duševního vlastnictví, měla při předkládání návrhu směrnice eminentní zájem dosáhnout shodu na tom, jaká úroveň ochrany obchodního tajemství bude členskými státy vyžadována. Směrnice prvně konstatuje, že roztříštěnost právní úpravy a její nesouměrnost, neposkytuje účinnou ochranu obchodního tajemství na vnitřním trhu. Je pravda, že rozdíly spočívající jak v procesní, tak v hmotněprávní rovině zvyšují administrativní náročnost spravování know-how a náklady spojené s jeho ochranou. Členské státy budou muset nově zavést minimální standard ochrany obchodního tajemství, při implementaci ale dbát na to, aby se našla rovnováhu mezi touto ochranou na jedné straně a oprávněnými zájmy na prolomení obchodního tajemství na straně druhé.

Jak bylo řečeno, i když některé členské státy již disponují nástroji zajišťujícími účinnou ochranu know-how a dalších informací tvořících obchodní tajemství, některé prvky těchto nástrojů jsou natolik odlišné, že zamezují volnému přenosu obchodního tajemství v rámci EU. Směrnice tak dále harmonizuje prostředky, kterými se nositelé práv mohou účinně bránit před neoprávněným získáním, využitím a  zpřístupněním obchodního tajemství, a to zejména prostřednictvím předběžných a  zajišťovacích opatření, soudních příkazů a  nápravných opatření. Směrnice dále nařizuje členským státům vždy posuzovat specifické okolnosti případu (což přináší značnou flexibilitu v posuzování vhodnosti nápravných opatření vnitrostátními soudy) a omezit trvání nároků z  porušení obchodního tajemství. Promlčecí lhůta by dle směrnice neměla překročit 6 let. Vnitrostátní předpisy musí jasně stanovit, od jakého okamžiku má začít běh této lhůty a za jakých okolností má být pozastaven.

Proto, aby mohlo požívat příslušné ochrany, musí obchodní tajemství splňovat směrnicí dané požadavky. Jednak musí být informace označená za obchodní tajemství tajná (nemůže být obecně známa nebo běžně dostupná osobám v  kruzích, které se dotčeným druhem informací běžně zabývají). Tím, že je informace tajná, má komerční hodnotu. Nakonec musí osoba, která jí oprávněně disponuje, podniknout za daných okolností odpovídající kroky, aby ji v  tajnosti udržela. Směrnice tak klade definiční důraz na vztah utajování a  komerční hodnoty. V  tomto směru se směrnice neodchyluje od zákonné definice obchodního tajemství dle § 504 občanského zákoníku, dle kterého obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné,

Na rozdíl od současné právní úpravy v  České republice se směrnicí výrazně posiluje ochrana veřejného zájmu a  svoboda projevu a  informací oproti zájmu na ochraně obchodního tajemství. Jedná se především o  ochranu

18

EU Legal News 7/2016 oblasti je již teď zjevné, že by směrnice mohla sloužit jako inspirace i  pro další právní nástroje (novela služebního zákonu nebo prováděcí předpisy), které by měly problém whistleblowingu řešit, a  to nejen ve vztahu k  ochraně obchodního tajemství.

oznamovatelů (tzv. whistleblowers) a  novinářů. Ochrana obchodního tajemství by se proto neměla vztahovat na případy, kdy je jeho zpřístupnění ve veřejném zájmu, je-li tím odhaleno přímo související pochybení, pochybné jednání nebo protiprávní činnost. Tento bod bude pro české právní prostředí zcela zásadní, a to zejména z toho důvodu, že již teď požívá obchodné tajemství širokou ochranu, a to přímo v  zákonech upravujících svobodný přístup k  informacím. Například dle § 9 zákona č. 106/1999 Sb., o  svobodném přístupu k  informacím nelze zveřejnit informaci, která je obchodním tajemstvím a tato ochrana se dále přenáší i do § 3 odst. 1 nového zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv, který zavádí povinné uveřejňování smluv ve veřejném zájmu. Obchodním tajemstvím sice za žádných okolností nemůže být informace, která se týká používání veřejných prostředků, nicméně výjimka je poměrně úzká v porovnání s  ve směrnici zvolenou formulací prolomení obchodního tajemství ve veřejném zájmu a  pro účely poukázaní na blíže nespecifikovaná pochybení, pochybná jednání nebo protiprávní činnosti. Směrnice tak jde výrazně nad rámec současné právní úpravy podporující snahy o  transparentnost a kontrolu s nakládáním s veřejným majetkem. I přes současný nedostatek politické vůle v České republice v této

Směrnice si dále dává za cíl neohrozit pracovní mobilitu a  svobodu usazování. Zaměstnanci budou moct použít informaci bez ohledu na to, jak je tato informace významná, pokud jsou takové informace součástí zkušeností a dovedností dotčeného zaměstnance. To ale neznamená, že informace, které má zaměstnanec k  dispozici, budou chráněny bez výjimky. Směrnice implicitně předpokládá existenci i  takové kategorie obchodního tajemství, které zaměstnanci sice získají v  rámci své obvyklé pracovní činnosti, ale nebudou součástí jejich znalostí a dovedností. Nakonec směrnice otevírá i kategorii dalších výjimek, které by mohly zohlednit specifické oprávněné zájmy EU nebo vnitrostátního práva. Členské státy budou mít teď dva roky na to, aby zmodernizovaly své předpisy týkající se ochrany obchodního tajemství dle požadavků směrnice.

Autoři: Robert Nešpůrek | Partner Alexandra Molitorisová | Advokátní koncipientka

Aktuality ze světa soutěžního práva Rozhodnutí ve věci kartelu letecké nákladní dopravy zrušeno1

Zneužití dominantního postavení na trhu aktualizovaných dat o jízdních řádech2

Tribunál zrušil rozhodnutí Komise, kterým byla 21  leteckým dopravcům uložena pokuta za uzavření kartelové dohody týkající se palivových a bezpečnostních příplatků. Rozhodnutí bylo zrušeno pro existenci rozporu mezi jeho odůvodněním a  výrokem. V  odůvodnění bylo popisováno jediné trvající protiprávní jednání, zatímco ve výroku byla konstatována existence buďto čtyř různých protiprávních jednání, nebo jednoho jediného protiprávního jednání, avšak na několika konkrétních trasách.

Po téměř pětileté odmlce vydal Úřad na ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) sankční rozhodnutí ve věci zneužití dominantního postavení. Pokutu ve výši přesahující 2  mil.  Kč obdržela společnost CHAPS. Protisoutěžní jednání přitom spočívalo v  tom, že společnost CHAPS (mj. dodavatel technologie a aplikace internetového vyhledávače přepravních spojení IDOS) po dobu téměř osmi let bez objektivně ospravedlnitelných důvodů odmítala poskytovat jiným subjektům – svým potenciálním konkurentům – aktualizované jízdní řády ve strojově  čitelné podobě.

1 2

http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=173081&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=54573  https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/2061-spolecnost-chaps-zneuzila-dominantniho-postaveni-pokuta-cini-2199-000-kc.html

19

EU Legal News 7/2016 Na druhou stranu SDEU konstatoval, že je nutno respektovat presumpci neviny a pouhé rozeslání uvedené zprávy nemůže postačovat jako důkaz k  prokázání toho, že její příjemci museli nezbytně znát její obsah.

Tedy ve formátu, v jakém je jako jediná na trhu z pověření Ministerstva dopravy ČR získávala a který jediný umožňuje třetím stranám vyvinout funkční konkurenční produkty. Tím zneužila své dominantní postavení na trhu služeb automatického vyhledávání dopravního spojení s  celostátním pokrytím a na trhu s informacemi o existujících variantách dopravního spojení v České republice.

Komise pokutovala výrobce autodílů6 Pokuty v  celkové výši téměř 138 mil. EUR byly uloženy japonským společnostem Mitsubishi Electric a  Hitachi za účast v kartelové dohodě na trhu automobilových alternátorů a  startérů. Ačkoliv se dohoda formovala a  uskutečňovala v Japonsku, tedy mimo území EHP, dopadala i na zákazníky v  Evropě. Dohody se účastnila i  společnost Denso, která využila leniency programu.

Vertikální dohoda na trhu spotřebičů3 Společnosti GORENJE byla ze strany ÚOHS uložena pokuta ve výši 13,7 mil. Kč za to, že uzavírala se svými odběrateli dohody o  navýšení cen domácích spotřebičů určených pro konečné spotřebitele na úroveň jí stanovených minimálních maloobchodních cen. Pokutovaná společnost využila procedury narovnání, a proto byla původně zamýšlená pokuta snížena o 20 %. Belgický režim zdanění nadměrného zisku je protiprávní4 Třicet pět nadnárodních společností musí doplatit na daních přibližně 700 mil. EUR. Komise totiž zjistila, že belgický systém zdanění nadměrného zisku umožnil na základě daňových rozhodnutí těmto společnostem snížit základ daně z příjmů o 50 až 90 %. Tento režim se přitom odchyloval od běžné praxe a od zásady obvyklých tržních podmínek, a proto jej Komise vyhodnotila jako neslučitelný s vnitřním trhem. Jedná se o jeden z prvních výsledků tažení Komise, která využívá instrumentů soutěžního práva, konkrétně regulace státní pomoci, k boji proti daňovým úlevám v jednotlivých členských státech.

Kartely stavařů7 V únoru 2016 předseda ÚOHS potvrdil prvostupňové rozhodnutí ve věci tzv. velkého stavebního kartelu. Několik stavebních společností podle ÚOHS porušilo soutěžní právo tím, že prostřednictvím vzájemných kontaktů koordinovaly účast a  nabídky v  několika výběrových řízeních. V rozhodnutí o rozkladu došlo k snížení uložených pokut na 1,659 mld. Kč (tj. o téměř 400 mil. Kč), neboť prvostupňový orgán při jejich výpočtu podle předsedy ÚOHS pochybil. Obě rozhodnutí budou předmětem přezkumu Krajského soudu v Brně, ke kterému podali účastníci řízení své žaloby.

Regulace slev v prodejních systémech5 V  rámci řízení o  předběžné otázce se Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) vyjádřil k  problematice regulace výše slev správcem prodejního systému. V projednávaném případě byla litevská společnost E-TURAS provozovatelem systému umožňujícího cestovním kancelářím prodávat jeho prostřednictvím zájezdy. Několika uživatelům systému byla odeslána zpráva, ve které byl stanoven 3% strop pro poskytování slev. Následně provozovatel systému provedl opatření, jímž všechny slevy přesahující tento limit automaticky snížil. SDEU konstatoval, že, pokud se cestovní kanceláře od tohoto omezení veřejně nedistancovaly, lze mít za to, že se dopustily jednání ve vzájemné shodě.

V  květnu 2016 pak ÚOHS vydal rozhodnutí ve věci tzv.  malého stavebního kartelu. Za údajnou koordinaci účasti a  nabídek ve výběrových řízeních na řadu stavebních zakázek v  Jihočeském kraji a  kraji Vysočina uložil dvanácti společnostem pokuty v  celkové výši přesahující 278 mil. Kč. Rozhodnutí není dosud pravomocné.

 https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/2063-firma-gorenje-vyuzila-narovnani-za-vertikalni-kartel-dostala-pokututemer-14-milionu-korun.html http://europa.eu/rapid/press-release_IP-16-42_cs.htm 5 http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=173680&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=153533 6 http://europa.eu/rapid/press-release_IP-16-173_en.htm 7  https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/2080-predseda-rafaj-potvrdil-rozhodnuti-o-kartelu-stavebnich-firemmirne-vsak-snizil-sankce.html a https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/2126-za-zakazane-dohody-stavebnichfirem-padly-dalsi-pokuty-ve-vysi-temer-280-milionu-korun.html 3

4

20

EU Legal News 7/2016 Tribunál k odvozené odpovědnosti mateřské společnosti8

a základních principů. Novela se týká všech částí zákona, tj. jak hmotněprávních, tak i procesních.

Tribunál věcně potvrdil rozhodnutí Komise, kterým pokutovala několik společností za účast na čtyřech různých dohodách týkajících se fixování mechanismů určení ceny a příplatků v oblasti leteckých spedičních služeb. Tribunál se ve svém rozhodnutí vyjádřil k odpovědnosti mateřských společností. Konkrétně uvedl, že, pokud je odpovědnost mateřské společnosti odvozena čistě od odpovědnosti společnosti dceřiné a  neexistuje žádný jiný faktor, který by individuálně rozlišoval mezi jednáním, za které je odpovědná mateřská společnost, a jednáním dceřiné společnosti, odpovědnost této mateřské společnosti nemůže překročit odpovědnost společnosti dceřiné. Z  tohoto důvodu jedné z pokutovaných mateřských společností, UTi Worldwide, pokutu snížil.

SDEU k problematice odůvodnění žádosti o informace10 V  rámci řízení o  kasační stížnosti společnosti HeidelbergCement se SDEU vyjádřil k  náležitostem žádosti o informace, které zasílá Komise. Konstatoval, že příliš stručné, neurčité a  všeobecné odůvodnění žádosti o  informace zaslané podnikům ve formě rozhodnutí nesplňuje požadavky stanovené unijní legislativou. To platí zvláště tehdy, je-li rozhodnutí o  žádosti o  informace vydáváno v  okamžiku, kdy Komise má již k  dispozici informace umožňující dostatečně přesně formulovat domněnky protiprávního jednání vůči dotčeným podnikům. Google obdržel od Komise sdělení výhrad11

Odhalení slovenského kartelu emitentů stravovacích a benefičních poukázek9

Komise zaslala společnosti Google prohlášení o námitkách k  operačnímu systému a  aplikacím Android. Společnosti Google je vytýkáno, že v rozporu s antimonopolními pravidly EU zneužívá své dominantní postavení, a to konkrétně tím, že od výrobců požaduje, aby do přístrojů předinstalovávali vyhledávač Google Search a  prohlížeč Google Chrome; výrobcům brání v prodeji mobilních přístrojů, jež využívají konkurenční operační systémy; a finančně motivuje výrobce a operátory za to, že do svých přístrojů budou předinstalovávat výhradně vyhledávač Google Search. Podle Komise tyto obchodní praktiky mohou vést k dalšímu posilování dominantního postavení vyhledávače Google Search v  oblasti služeb obecného internetového vyhledávání. V konečném důsledku toto jednání údajně poškozuje spotřebitele a potlačuje inovace.

Protimonopolný úrad SR („PMÚ SR“) vydal rozhodnutí, v  němž uložil pěti společnostem působícím na trhu emitování, distribuce a  prodeje stravovacích a  benefičních poukázek pokuty v  celkové výši téměř 3 mil. EUR. Pokutované společnosti podle PMÚ SR uzavřely dvě dohody spočívající v rozdělení trhu a v limitaci maximálního počtu stravovacích poukázek přijímaných v  obchodních řetězcích. Podle PMÚ SR bylo záměrem společné obchodní strategie udržení stabilní úrovně tržních podílů dotčených společností. Rozhodnutí není dosud pravomocné a  bude předmětem přezkumu v rámci řízení o rozkladu. Novela zákona o významné tržní síle („ZVTS“) Dne 6. 3. 2016 nabyla účinnosti novela ZVTS, která změnila pravidla pro vztahy mezi dodavateli potravin a  jejich odběrateli. Cílem novely bylo odstranění hlavních interpretačních nejasností ZVTS při zachování jeho podstaty

http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=174642&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=1019211  http://www.antimon.gov.sk/4255-sk/kartely-pmu-sr-vydal-rozhodnutie-o-dvoch-kartelovych-dohodach-emitentov-stravovacich-poukazok-a-benefitnychpoukazok/ 10 http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:62014CJ0247&from=CS 11 http://europa.eu/rapid/press-release_IP-15-4780_cs.htm 8 9

Autoři: Robert Neruda | Partner Lenka Gachová | Senior advokátka

21

Podporujeme manažerské vzdělávání Havel, Holásek & Partners i  v  letošním roce v  souvislosti s  15.  výročím založení kanceláře pokračuje ve své kampani podporující vydávání nejlepších prakticky orientovaných světových publikací v  oblasti managementu. „Vybíráme to nejlepší z  manažerské literatury napříč různými vydavatelstvími, ze které při vedení naší kanceláře také sami dlouhodobě čerpáme a inspirujeme se. Věříme, že touto aktivitou pomáháme kultivovat podnikatelské prostředí v  České republice i na Slovensku,“ říká Jaroslav Havel. Z podporovaných knih již vyšlo Vedení procesu změny od Johna Kottera, Kodex lídrů autorské trojice Dave Ulrich, Norm Smallwood a Kate Sweetman nebo Jak z dobré firmy udělat skvělou od Jima Collinse. Letos na jaře vyšlo vůbec první české vydání bestselleru Built to Last (Jak vybudovat trvale úspěšnou firmu) od autorské dvojice Jim Collins a Jerry I. Porras a kniha Lekce z Private Equity pro každou firmu od Orit Gadieshové a Hugha MacArthura, členů nejvyššího vedení americké firmy Bain & Company, která vytvořila globální Private Equity praxi a je považována za jednoho ze světových lídrů v této oblasti.

Vzdělávání v oblasti práva na nejvyšší úrovni Semináře | Školení na míru | Expertní posudky | Konzultace

Na podzimní semestr 2016 připravuje mj. tyto semináře: Specifika uzavírání IT smluv z pohledu dodavatele i klienta Revoluce v ochraně osobních údajů Provozní odpovědnost v detailu Koncepční novela zákoníku práce Nový zákon o zadávání veřejných zakázek Novinky v soutěžním právu EU a ČR Vývojové tendence občanského zákoníku, nová civilní judikatura Nejvyššího soudu Semináře probíhají v  moderních prostorách pražského Florentina, vždy v  pátek od 9.00 do 12.30 hodin. Lektory jsou špičkoví odborníci, akademici a zároveň spoluautoři nového občanského zákoníku i velkých komentářů k němu – Milan Hulmák, František Korbel, Filip Melzer a Petr Tégl.

Více informací naleznete na: www.havelholasek.cz/akademie

Náš tým 180 právníků | 500 spolupracovníků

Naši klienti 1000 klientů | 70 největších světových společností z Fortune 500 50 společností z Czech Top 100 | 7 společností z Czech Top 10

Mezinárodní spolupráce Právní poradenství ve více než 60 zemích světa ve 12 světových jazycích až 70 % případů zahrnuje mezinárodní prvek

www.havelholasek.cz

PRAHA

BRNO

OSTRAVA

BRATISLAVA

Florentinum, recepce A Na Florenci 2116/15 110 00 Praha 1 – Nové Město Česká republika Tel.: +420 255 000 111 Fax: +420 255 000 110

Titanium Business Complex Nové sady 996/25 602 00 Brno Česká republika Tel.: +420 545 423 420 Fax: +420 545 423 421

Poděbradova 2738/16 702 00 Ostrava Česká republika Tel.: +420 596 110 300 Fax: +420 596 110 420

Apollo Business Center II, blok H Mlynské Nivy 49 821 09 Bratislava Slovenská republika Tel.: +421 232 113 900 Fax: +421 232 113 901