STOVKA NAPSAL KAREL HORKÝ

STOVKA NAPSAL

KAREL HORKÝ

AMERICAN

JJJii

Osoba, která hledá

BEZPENÉ MÍSTO K ULOŽENÍ SVÝCH PENZ, MÍSTO, KDE MOŽNO JE ULOŽITI S JISTOTOU, ŽE CELÝ OBNOS ANEB KTEROUKOLIV ÁST V KTERÝKOLIV AS MOŽNO SI VYZVEDNOUTI, MELA BY OTEVÍTI

ÚET V TÉTO BEZPENÉ NOVÝCH PÍZNIVC NÁM STÁLE PIBÝVÁ A MEZI TMITO BUDE NÁM POTŠENÍM POÍTATI I VÁS. VÍCE NEŽ 16.000 OSOB OTEVELO V NAŠEM ZÁVOD SPOITELNÍ ÚET BHEM UPLYNULÝCH ŠEST SPOITELNÍ

BANCE.

ROK.

Americká Státní Banka Kapitál a

pebytek $600,000,00

1825—1827 Blue Island Avenue,

CHICAGO, ILLINOIS. J.

F. Štpina, pedseda.

A.

J.

Krása, pokladník.

STOVKA NAPSAL fl

KAREL HORKÝ. STO VYBRANÝCH

LÁNK,

POVÍDEK, ZÁ-

PISK, EPIGRAM, PÍSNIEK, ŽERT A SATIR. (NOVÉ, OPRAVENÉ A ROZŠÍENÉ VYDÁNÍ "HORKÉHO ÍTANKY").

VYDÁNO NÁKLADEM 6616 So. Troy

TI

EM 'ROVNOSTI

L'UDU.'

St.,

K.

HORKÉHO

Chicago,

1510

W.

18th

111.

ST,

CHICAGO, ILL

f I

ARBOR

Presented

I

to the

LIBRARYo///ie

UNIVERSITY OF TORONTO by

KAREL AND MIROSLAVA

CVACHOVEC

Pedmluva, která se nedá zamluvit. Kniha tato, obsahující sto mých priatí z dívjších z doby nynjší, jest vlais/bn opiraveným ja rozišíeným vydáním mé tak zvané "Hoilkého ítainky", která as ped deseti lety byla vydána ve staré vlasti a je"St v* -této doib let

i

V

eské Americe, jak jsem se pesvdrozebrána. 'to ineke "Horkého IGltamiku" (již 'nkde zakoupiiti. je jedna z príiin, které mne pimly vydíati ji zde poznovu, valn ovšem pozmnnou la adou novjších pr)ací dop^Dnnou. Dal jsem jí nové jméno "Stovka", nebo obisa'huje rovné sto imých prací z nejrznjších dOb a .nejriVznj-šiího druhu. '"Stovku" uito vlnuiji jakožto uipíímnou vfzlpomínku svým piriavým a vriným eskoameridkým pátelm. Je to ^jedilná moje možnost, oplatiti jim aspo ponkud jejich pátelství. Za jejich dvru, kterou v nejtéžšítlh dobách ke mli, dávám jim svoji práci. Více nemohu uiniti. Ale za to tato stovlka, kterou jim v zemi úpln

A

/éil,

mn

podávám,

moje a jest istá. vtšinou obsahuje práce, ped vál'ko:u. ve staré Vlasti a v rznýdh zemích kde kraí neb delší dobu j^sem pobýval. Z prací ších anebo nejnovjších ziaadil jisem do "Stovky" dolilaru

Knih|a

šin vci

jest

úiplin

pevážnou

jen

takové,

jdž

mly svj

publicilstioký

mápsané Evroipy,

pozdjpo vt-

význam

v našem boji za eskosliovenskou samoatatnost. Ale z tch pojal jisem do klnihy jen mialou hrstku, ponechávaje i

vše osaitní pro jioiou, dokumenitární publikaci, jež tetenkráte se objeví, až mladounké naší republice vy!" padají mléné zoulbky. Známý appel anebo nikdy

•si

iprve

"Te

a

lánek "Tetí armáda"

j-sem

nak na výslovné pální svýdh proto, abyoh sám sebe i

— a

do

knihy vadil jedpátel a jednak v tom sniad trochu so'této

nkterýcíi' je

—

utšil jistou satisfakcí. Je mi totiž milo a heláne'k "Tetí armáda", ua-domit, že si obsahující první veejný návrHi na utvoení eskoslovenské armády, byl psán a otištn již zaátkem roku 1916, tedy v dob, kdy na utvoení eskosloveinlské armády ješt ni ve snu nepomýšleli ti, kteí dnes vavíiny tch ví'tlz.nýoh | svoje skrán eských hodh spchají pdlotžiti na Tak ostatn v masem hnutí to bylo všude a se vším. Ale to nepatí do této kapitoly, která nechce býti niím, než bectvi

jivo,

mj

dneska

.,,

—

ipredmluvou k literánnímu

Bývá zvykem, že Tak tomu bylo ped

.

.

.

dílu.

pedmluvy

nepíší si autoi sami. moji "Hoiikého ítankou", k níž napsal tenkráte na žádost nakladatele pedmluvu Byla to pedtnluv^a posípisovatel Gustav R. Opoenský. nkud dlouhá, píliš lichotivá a bylo v ní píliš mnoho Tdho všeho zde v Americe není podat životopisnýdh. Vynechal jsem tedy pedmluvu z pera Opoentebí. ského úplin, jsa pesvden, že mé lamerické krajany bude zajímati více, co jisem nlapsal, než-li co jsem sijezdil ve svt zemí a kolik je mi let a kde jsem se narodil Pes to však se mi zdálo, že "Stovka" by mla njakou pedmluivu mít, nelDo co by to bylo 'za íkniihu bez pedmluvy Ohlížel jsem se již po njakých sípisovateilských rukou, je'ž by mi tu kolegiálnr sliužbti prokázaly a do "Stovky" nkolik islov úvodem pedeslaly. Pisobilo mi to tirocliu rozpaky, nebo spisovatel, jiak známo, je v eské Americe vfíce nž-li ihub po dešti, zde se píše (rukama nohama, zde lidé se rodí jiá s povídkou pod hlavou a já tedy právem ml obavy, abych snad, kdybych pdžádal o pedmluvu tciho neb ondho, isi celý izástuip kolegiu a kolegyií nepohnval. Aiž konen z toho mraku rozpak vyšlehla mi pojednou jako blesk jasná myšlenka: Vzpomnl jsem si, že jistá pedmluva k mým literárním pracím již dávno jest hoto\'a a niapsána, a to ne jedna, nýbrž dokonce dv najednou. Pipomnl jsem si nkolik slov nadšeného úvodu, který k mé brošue "Te anebo nikdy!" napsal roku

lety

i

s

.

—

—4—

.

.

1916

LudAá'k Fi"aher, tehdejší prediseda Národníího Sdrujsem se veselil, že konen mám z po-

dr.

—

ž,ení

a zatím co

volainýdh rulkou píí-edmluvu, slyšel ji-em naši Vru, ja^ z ,nenco o tob!" Dítulhle "TatíiTkii je nadální vyíkíkla vám se, co to te, la tumá'š, ona je to pražská ítanka z roku 1912, kterou stípisal pan mítel Betneš, a v milé té o eských spisovatelích, ítance na stránce 219, kde je :

,

e

Beneš dtem o mai vci tak Ipekrásné, tže lepší pedmluvy ku své "Stovce" bych dnes opra^vdui iienálšel nikde vylkládá

na

p.

svt. Rozumí když

ne,

že nemálo jsem se zaradoval, a jakž by jsem nelpo^teboval hnouti prstem a hned tu

se,

'ami

dv (pedmluvy naijédnou! A ml j'seim též jilné dnevody k tomu, se potšit. Ješt totiž bláto nia uschlo a dl'ouiho-li pak je tomu, co jako obhájce Diirichv byl jsem nejznámjšími vlasitenci vyhlašován za lháe, vla-

byly

mn

—

stizrádce a vyvrhele šenj;ší

pedmluvy

ví

irika

s'lovo

,na

znamenití mitóové Zialsloužilý

který

nikdy!", vydané Karel generace.

r.

mám dv

nejnad-

i

psfali

o

mn

roku 1916 a 1912.

C

N. Sdružení, dr. Ludvík Fislher, úvodní slovo k mé brošue "Te anebo 1916 C. N. Sdrulženíni, píše v ní toto:

Horký patí mezi

V

niajednou

pera

pedseda

naipisal ^svoje

hle,

a

dvom lidí, kterým eská Amea kterým bolhdá uví to, co oba ti

z

nepehiledné

ad

nejpilodnjší feuilletonisty svých feuilleton Horký

mladé

mužn

rozebírá a kritisuje slabiny veejného života a nebojácn a z každé Horkého ádky vycítiti duši eskou, veskrze demokratickou. TeW plamenný, krví vlasitního srdce psaný láne'k anebo nilkdy!" došel do Ameriky v as. Neibo, co jsme všiahni dávno cítiili, co (pronikalo veškerou bytostí^ naší. a co pec nikdo 7. nás nedovedl vysloviti to podailo se velké, ryze eské duši Horkého úpln. Naše^ Národní v'^dnižení pistoupilo k vydání lánku Horkébo ve form hrošiirv jisouc pesvdeno, že v ní najde nejjasnjší odiDov každv krajan dobré vile. jenž ve smu-tných a ro7prvanvcb nomrec'h rád bv si sám zodpovdl otáízlku kde if^st iebo mí^ifo. Vyznávám, že dlouho nebudu ísti vc. která bv mne tol'k olnila odvahou a sílou a vytrvalostí, státi pevn na svém míst "e službách neisvtjší vci. Chiracyii. t;, ledna iot6.' Dr. Ludvík J. Fisher, pedseda Národního Sdružení v Americe.

mžeme

"Te

—

—

V '

s

—

:

To

mám

Nkteí

tedy jeden.

je

náramn

"Já chválu ne-

íkají:

lidé

Mm

Já to neíkám.

rád."

to,

co

dr.

Fi-heír

A

o

mn

Pianeku, což pia'k ten druihý Ve své pra'žské ítance, vydané to je nco ješt jimšílho. r. 1912, dva roky ped svtovou válkou; mluví ipan uitel Bene«š o životním díle eských spisovatel, a o mn, o vyse

iniapsal,

A-rheili

tam

lhái,

ia

Z

líbí.

!

píše

vynikajících

spisovatel

pracemi

literárními zapsali se tury, je to zvlášt výbojný a lež a nízkost trestající Karel

našich, kteí svými cennými v poslední dobu es/ké literanemilosrdn veškeru zvrácenost,

Horký.

Nu, zde tedy. milý teináí.

vidíš

na

vliasbní

oi, jaký

lovk. Snad

ten Horký, autor této "Stovky", je znamenitý

sám bych tomu nevil, že jsem takovým bdhiatýirem, když oba ti nia slovo vzatí vlastenci to o min vdli a (napsali již v letedh 1916 a 1912, nezbývá mi, než poslušn tomu vit. A ty, milý tenái, musíš tomu viti ani ale

nesmíme se vizpírat, nesmisme Ostatn, tebaže to vypadá muisim se piznat, že se mi zdá, že oba pece jen mli pravdu. uitel Beneš

se iminou,

sciplinu

.

.

.

—

ten,

jalk

V.

p.

Beneš

piše,

po

celý

národní dineskromnost, hlavn však p. Tepial jsem sku-

rušit jiako

—

život

"nemilosrdn

zvrácenost, lež a nizkost", jenže ne jenom roku 191 2, kdy jeho ítanika vyšla, ale i vlždycky potom, a hlavn v roce 1917 Myslím, na mou est. že jsem se docela

veškeru

.

nezmnil

.

a že

.

sitále

la

stále jisem týmiž,

jakým

jisem v

tchto

na Váš stl, milí krajané, dnes kladu s pátelisíkou dvrou. íNemáte jen oi. které tou, ale máte srdce, ikteré dovede rozumti. Poznáme se. Vy, kteí mne dosud znáte jen z madávek, seznámíte se se mnou tímto rpsiobem na poíli lidského ducha a to je ta nefjileípší a nejipevn'j:ší známost na svt. sto

prtacích.

které

i

—

V

Ohicag-u, o

Novém

roce

1919.

KAREL HORKÝ.

—

6

Srdce. '"Hrabnka Ludvika ze Stadionu, rodem z Lobkowicz, odkázala v testamentu své srdce školským sestrám sv. Františka ve Slatinanech, kamž bylo srdce i. prosince pevezeno." Cituji tuto zprávu ze x-^erejšich denních list jako dokument náboženské perverse. Paní hrabnka zakládala si patrn velice na svém srdci, že i po smrti dala se vykuchati. Šlkolským sestrám sv. Frantilšlka pipadlo vzácné ddictví. Dají si srdce své dobroditelky pod sklennou poklici a budou se mu klanti- Kdyby paní hrabnka byla odkázala školským sestrám sv. Františka padesát tisíc, byly by vzaly padesát tisíc. Ale ona, žena praktická, odkázala své srdce, které nic nestojí. Pro asy bude se jí však íkati dobroditelka. Školské sestry sv. Františka budou provádti modloslužebné obady koleTn sklenné poklice a abatyše v -úmrtní den odkryje slavnostn pokliku, aby hrabcí dobrodiní se nezadusilo lží. Hrabnka bude hnít, ale její srdce zstane svží v historii klášterní zvrácenosti. Jak jsem již pravil, paní Ludvika ze Stadiohu byla žena s praktickým smyslem. Zachovala za živa své srdce, alby je po smrti rozdala. Málo je žen, které iní opan. Poznal jsem jednu taikovou. Rozdala všecko své srdce za živa a nestarala se, co bude po smrti. Byla matkou a byl jsem

vné

vn

j'í

velice blízký.

Budeme

ji

jmenovat maminkou.

Maminka mla devt dtí psobila

jí

starosti a

hoši

Výchova dcer Všihni hoši, jak

a nebyla bohatá.

nestáli za nic.

jsou na živu, byli za moem. Nechtli se uit, mli horikou krev, nevydrželi pt minut na jednom miste. Utíkali z domova, ze školy, z vlasti a z rodiny. Jeden jako osmnáctiletý hoch ujel z prmyslové školy jednoho dne do Brasilie. dru-hý zamil k Terstu a tetí tšil opuštnou maminku tím, že v cha-

—8—

lupáoh rozbíjel okna. Dali ho uit houslím a první den zabil ti housata. Koupili mu flobertku na vrabce a on

smycem

stílel kuiata. TSšil

maminku, jak

moihl.

Ona

iplakala potají

veejn

vyplazoval jazyk. Nepoznala vdku, ale milovala. Po celém svt, od Terstu až k Brasilii roizvážely její dti svj nevdk, do všech moí rozváželi hoši její slzy a ona nepestávala milovati. Kteréhosi dne pišla zvst, že jeOrinoka. Byla chuden z uprchlých hocih vrací se od rava, ale nechala všeho a letla mu v úislrety matesikým kídlem. A když se setkali, objala hocha, jenž až tam daleko na bzích cizích ek pošlaipal její srdce.

a on

beh

Netrvalo dlouho a zamanul si druhý, že odjede z vlasti a bude si v Americe vydlávati živobytí ihouslemi. Provázela jej do Brém a na každé stanici cítila, jak hloub a hloub zapadá jí v srdce želeizný iheb. Na každé stanici vytáhl hoch housle a hrál jí písniky na ro:zloUenou. On byl vesel, pln radosti, a ona slyšela, jak na její mateskoiu lásku padají hroudy. Pohbívala za živa svoje dít, ale nedala mu to znáti jedinou slzou, 'nebo milovala. Teprve v Brémách, vstíc vlnám-, jdž urvaly kus její bytosti, zavzlykla pi louení hlasit a vracela se do Cech touž cestou, kudy pijela, týmiiž stanicemi, kde den ped tím musila polykati všecky své slzy. Vrátila se do Cech s dvma Kailvariemi v srdci a nepestávala milovati.

Od malika k stáí byl její život nepetržitou starostí a nadlidským strádáním. Rok jako rok kradla si od úst úsmvy, a;by o prázdninách 'moihla je dáti svým dtem, jako na talí dávají se pdzdní 'hrozny. Mkkým, nervosním písmem psala stále na všecky strany a pes dálku padesáti mil dovedla vyikterému dítti chybí knoflík. Radosti, které jako bílé holubice posílala dtem do svta, vracely se jí zpt s chromými perutmi, ale pJjímaila s láskou vše, bolest i špatnost, a rány hojily se pes noc v jdjí podivné nárui, kam hoši kladli svou vzdorem pestydlou hlavu, jako tuláci vyhledávají ohívárnu. Snífh padal na hlaivu, olovo starostí viselo na ramenou jako balvan, ale maminka 'nepestávala milovati. Co den pochovala njakou nadji, její duše podobala se hbitovu, ale tušiti,

—9—

maminka dovedla

si

vždycky

hrobky a

prapliiila se

svoje dti.

Ped rokem

k

cestiku mezi starými náaby urvala kus svtla pro si ruku a když ji dti navští-

najíti

sJunci,

pi^elomila

oi se omlouvaly, celá její bytost dýcíiala jediné ." Líbezná a dobrá po celý život vyíslovo "Odpuste tala, si, že svým dtem psobí nepíjemnost. Náru, která objímala láskou celý svt, visela mrtv s roztíštnými kostmi vily,

její

.

:

.

a staecké kosti prosily svt, áby odpuštno bylo ruce, že je •nemocna, že nkolik týdn nebude moci pohladiti. Rok co rok shání maminka Ježíška pro svoje dti, slídí v krámech a odtrhne si od úst, alby moWa o štdrém dnu zpsobit radost. Na každý její bílý vlas pipadá nco dtsikého nevdku, na každou vrásku nco zklamání, kus nebe mlo by spadnouti a polcvženo jí býti do klína ale ne, ne, ona si vízala do hlavy, lže se musí dávat Jtížíšek, iže se ješt udlalo málo radosti, že se musí milovat víc a víc, milovat a milovat, až do zatla-

—

eni tch

Není

jejích

modrých oí

žádná hrabnka ze Stadionu a neodkázala po

to

nikomu svoje moje maminka. smirti

nebo

srdce,

je

za živa rozdala. Je to

Dtina. Už dávno umel, lidé zapomfnli, však lovk dosud na nj vzípomíná, Byl dobrý dda, rádi j«me ho mli, Byl hrozný dtina. jen ah>'T3U ml :

Za

mstem kdesi seibral dráteníka mu obd, dal mlu- svainu,

la

dal

a'

lidé

žasli,

a vidli v

co

nm,

si

to

prý zvjHká, dtinu.

zikrátlca,

—

lo

—

;

;

,

;

.

>!

U

ceisty v prachu mela hladem fenia, (kdos prohodili: To bu'de vztéklima ) on fenu hladil, vzal ji (pod ramena .

a nes'

V a

dom,

ji

dtinai.

starý

prijezd domu dražiba konala tam práv peinu

se

dražili

Z

sepiinu; on ránu vymyl, peníz pidal k

po

kdosi

A

pezdli mu

Na

hoidil

konec

—

Bez knze vyikal

A

.

ní

stairýdh

umel

.

dom

díMka vrátila se

hamipej;zu

a

nelulsmíen

svioji

.tomiu.

dtin. bdhiem

s

hodinu!

špattnjší byl mnohem lidé e)kli a poimlouvali toho dtinu... :

Husovy a

,t|Jikp

poínat

bez :a

dneslka

chtjí

V

.sioiusední

lže

lamipiony

slavnosti.

oislavovait

H'UiS'a

sláva

se

kusá

pochodn.

zase

o&trostelci nejsou 'laciné

obci

tvrdí,

le

"Soikol"

co)ž

publikum prý sotva promline.

pochodn

za'se,

A

kalždoron

je

pravá

v

irviaiáka

ervencovou o

ty

a kdyiž se stelci ja'kž

Sokoloivé

—

pi tom ipvodn

si

lampión zdá

mnozí

zas

.

.

Ipeinu koupil, navrátil ji zaise... Adh, kdo by chá|plal toho dtinu

Je

.

chtjí

že

smrdí

chvíli

formule, takž .uidobili,

faikule.

A Hus? A

Hus-? Ach, na to zapomnli te se hašteí... ervenec prchá, brzo prohne celý a zasmjou se páni pátei...

Te

není

asu,

—

Tesknice, (Psáno v Americe.)

nedobrovolmych ceNa svých dobrovolných a nkdy svtem nejednou jsem pemýšlel o tom, co vlastn i

stách

znaí ten zvláštní, neodolatelný stesik po idomovin, pro který psychologové, jak známo, vymyslili si uené slovo nostalgie. Znám z vlastmi zkušenosti nostailgii až píliš dobe, studoval jsem sáim na sob její neodolatelný tlak a její nálhle picházející návaly a shoduiji se s kapacitami du'šezinialstvi v tom, že nostalgie jest vlastn jakási choroba. eši vynašli si pro nostalgii prosté, ale piléhavé jméno tesknice. Mluvil jsem s velikým potem lidí, kteí dleli v cizin a svíravý tlak tesknic na sob zakusili, ale nikdo z nich nedonáhlost, neoevedl jasn odpovdt na moji o^tázku, odkud kávanost nával stesku se bere. Každý jen tvrdil, že nostalgie pichází z nieho nic, j'aiko pepadnutí. Chytne to prý z nenadání lovka svými strašnými klepety, seve a dtrži. Nkdy jen .po Jikoli'k 'minut nebo hodin, zhusta v'šak i po

—

a

dny a týdny. Dospívám ku pesvdení, že sám bych se o pravé povaze tesknic nedovedl vyslovit lépe a výstižnji. Pokoušel jsem ise objasnit si tu záhladu zejména v poslední dob, kdy mávaly nostalgie doléhaly na mne s prudkostí nikdy ped tím nebývalou a kdy tlak stesku drtil mne pímo vražedn; zkoušel jsem ipozorovat chladn a s pinnhouenýma oima, jak ten erv tesknic ve hryže, ryje a virtá, pitval jsem, abych tak ekl, sám sebe, ale žádného uritého poznáni jisem nedocílil. Nebudu tedy o tom již nikdy myslit. A jak celé

mn

to taiké zbádat,

když

i

pi

té

hokosti

je to

tak sladké a když

návalem tesknic, amii vllastn dobe neví, tch tisk bodavýcli jelhel psobí bolest a která rozNostalgie je nž, vyezávající srdce v koe bízy. Strom

lovk,

z'achvá<:eiiý

ktejrá z

koš.

pláe, ale míza jeho

Co pi

slzí

je sladká.

mne pivádívá

z rovnováhy nejvíc, je všiudypítomnost míatopisná. Rrošel jisem již heziký kus míisteóka, na nmž bych byl zstal ušeisvta a neznám v

tesknicích

jejich

nm

ten nával

nostalgie.

A ím lovk

se

domoviny vzdaluje

—

víc,

a "ve tím je to horší. Naiped to zaíná jaksi "v malém" velkém" to zlpravilia koní. Mým zamilovaným kraljem je Turnovsko, zvlášt ty imlienlivé hvozdy pod Troslkami a potom ta vlnivá políka a luní potoky okolo Vyske. Kdykoli jsem pobyl nkolik dní na venkov la potom se vracel do Prahy za svýTn zamstnáníím, poalo se mi za krátJko v Praze nesmírn stýsikat po tuinnov<skýoh lesích a ceilou duší jsem outžil Ach, kdyby tady byla Vyske! Kdyiž pak osud mine zanesl do Paíže a nkterého dne mne chytly za srdce teslknice, pipadal mi turnovský kraj již tak nedosiaižitelným, že neml jsem ani dost odvahy, po oteven tou'žit, a toliko jsem si íkal Ach, kdyby tady byla Praha! Potom jsem opuistil Paiíž, dostal jsem se do Špaml a tou vzdáleností staly se moje touhy ješt skrominjlší. Nevolal jsem již v duchu ami po Vyslki, lani po Praze a toužil jsem docela prost: Ach, kdyby tady byla Francie! A když posléze jsem ztratil s dohledu behy španl a když za nkolik dní po :p0plutí oceánu dostal jisem nezadrižitélný záchvat tesknic na :

ním

nm

:

—

—

i

pd

již tak hrozn slkromný, že nechtl ani Prahu, ani Paíž, ani Sp!ainlsko

Ameiriky, byl j'sem

jisem již ani

Vyske,

—

a celá moje toulha nezimohla se na víc nž na jediný sklíený vzdech Ach, kdyby tady byla aspo ta Evropa A kde asi je ta konina, ve které zítr!a i poizítí bude mi souzeno vzdychnout "Ach, kdyby tady byla aSpo ta Amerika I— ? ? ? !

:

:

Je-li to la

nkde

u všech

ábl,

nebude tedy na škou, když

% nastalgiií ishledám

bo

i

budiž, u

tdh jsme ješt

nebyli,

k nim podíváme. Že se však tam, o tom nepochybuji ani okamlžiik, nese

tesknice rostou vzdáleností 13

:

ím

více

ilovk

vidí

cizo-

!

n

palác, kathedrál a Niagíar, tím vtší má na vztek a tím vzdorovitji tíští svoji Mavu o illusi Hiradan, Hrubé Skály a Trosek. A kdyiž na konec sám so^b namlouvá, že je již resignován, že nic ho již nebolí a že k ukojení posledních, ulž jen formáliných tes'knic vizial by za vdk pouhopouhými, v mlhách se ztrácejícími obrysy Evropy, je to jedna z nejvtšídh lží, která ve .skutenosti znamená tuto nejvtší pravdu Chci vidti obirysy Evropy, protože v té Evrop je Španlisko a protože za tím Španlsikem je Francie a iprotože za tou Francií jsou echy a protone v tch Ceohátíh je Praha a protože za tou Prahou je krajnýcíh

nábh

:

—

—

—

—

Vyske

Mor. Jest mi potšením, ie tenái^m mohu sdliti z pirvní ruky novinku novinku v pravém slova smyisJu, nebo, co tu povím, je událost dosud ú'pln .neznáimá, tak íkajíc ješt teplá, dosud peliv tajená a sdlená má pod poklikou a z pouhé protekce, kterou mám u svýcSi krajatn. Jde totiž o rodný kraj, o neještjší áslavsko, kde novorozeata rodí .se už jako Sokoli a kde dti ve tech letech svého vku !" zpívají "Hej Slované

—

mj

Slyšme, co 'se tam pihodilo. Na áslavském námstí, jak známo, mají uprosted vysiokou sochu Žiiížky z Trocnova. Kdy^ž j'ako chlapec jezdíval jsem s otcem v nedli do ásla^ri, zastavoval jsem se vždycky s pootevenými ústy ped sochou starého váleníka a nemohl jisem se odtrhnouti, dokud otec nezatahal mne za rukáv. Staec, opený o palcát, s ipásikou' na oku, zatím co druhé zdravé oko zdálo ise probodávati vzduch jako kopím, vzbuzoval vždycky moji úctu, knil jsem se pod vysokou sochou j^ko ptáe 'a mojí hlavou táhly dtské sny, plaié odvahy, fantastických plán a výboje. Moje malá dušika tepetala nesmle kidélky, stále ji cosi ponoukalo: Rozle se

—

14

—

a usedni starci

nabídni

mu

Dtská

své

na rameno jako

sokolíik,

dej

se jim unáišet,

slu>žiby.

fantaisiie,

Potom

dobrodiruižství cíhtivé mládí.

uiply-

všecko ise zmnilo, ale na ásilavakého Žizkiu nikdy jsem inezapomnl. ten Žižka bude A ten Žiaka to je tedy tia novinka Povím hned, pro. odlstrann s ájslaviského námstí. objevila se v "Úedmim list" ásilavského Minulých c. k. okr. ihe'jtmaniství a okr. škodní rady následující zpráva: n-ula léta,

—

—

dn

"Pi posledním obsazováni míst uitelských shledalo se optn, že pedseda i jednotliví lenové c. k. okresní školní rady bývají nemile obtžováni ústními i písemními prosbami jednotlivých uchaJze ndb jith známých a píbuzných o píze neb pímluvu. To jest nešvair odsouzení hodný a cti stavu uitelského nedstojný. Pi ucházení se o místo staí úpln podaná žádoist a

úední

kvalifikace.

Uvádjíce

to

veškerému

pam,

uitelstvu zdejšího školního okresu znovu na zakazujeme zmíinné obtžování a obcházení pedsednidtva i c. k. okresní šikolní rady v zájmiu cti stavu uitelstva samého co nejdtklivji."

len

V áslavi žije ješt nkolik oban, kteí mají esloou duesiké srdce a eské sebevdomí. Tchto nkolik prý po petení této ziprávy se ziaervenalo, sejp'jalo údivem •ru'ce a rozbhlo se do polí, kdež v noci usipoádali tajnou schzi. A na této schzi prý se irozíhodli, že Žižkovu sochu tajn odstramí, roztlukou na prášek a ten prášek že dají užívati všem uitelm neještjišiho ásliavského kraje, kteí dali ÓQJíti až ik tomu, že c. k. úedník zakazuje jim, také otrokm,

oban

ši,

aby

mu

nelíibali

ruce.

ponkud romanticky a nesám, l'ze-li jí piikládaiti víry. Ale druShá ást zprávy, o zákazu žebrání a líbání ru/ky je pravdivá, etl jisem ji na vlastní oi v Uednim list a ptal jsem 'se sama se'be Je skuten možno, že áslav je tvj rod.ný kraj a že dv hodiny od á:slavi maiuil j;si se po prvé mluvit, psát 'a cítiti esky? Zpráva o roztluení sochy zní

víim

:

—

15

^

A

je to

pravda

— a lov/k se Nmcim

irdí.

co nám je jejich Mannsmáváme "Herrgott vom Mannheim!", tak oni mají ^vj posmšek: "Herrg-ot von Caslau !" Tím je í"eeino: Cechy js^ou v áslavi, Cásilav je typický ikout eské zem, áslaMíiká hrouda chvje se eskýimi pisnikaitii. A vždycky, kdykoliv jsem slýchal ten nmecký posmšek, ikial jsem si:

Naše áslav

heiin.

Jako

my

je

tclik,

se

a

se smjí, jen když nás znají tak dobe. Nebo, svatá Jen pravda, u nás na Cáslavsku kolem dokola nikdy nebylo ce. Po celou dobui svého dtství nesetkal jsem se v rodném kraji s mmeckou rodinou. Telpirve dneis se dovídám, že u (nás na Cás(lav'S'ku je cosi horšího, než vpád nepátelského jazyka že jsou u nás lidé, kteí dhodí líbat ruku okresnímu hejtmanovi a liibaljí ji ta
Nm-

—

i

irobotníkovi.

"Zakazujeme

Tak

si

toto

obtžování co nejdtkli-vjí

." .

.

jehož stedu stojí Jam Žižka z Trocnova, v kají, o se mluví, že nebude ponmten, kdyby Prusiko uinilo jednou Cechy svoji provincií. Doipadáli to takto i v jiných koninádb královsitví, nechme prost ipolitické i osvtové práce, iplivnme na všecko, jsme byli a chceme být, nelžeme si do oí, že mluvíme e&ky a že svoje ešství bráníme a hájíme a 'home tbi, kteí n'a to ekají, svoji pítomnost i budoucnost do chtánu rázem a to tedy

dopadá v

kraji, v

nmž

i

ím

—

po kouiscích. Nebo kdybychom taikto žili. nebyl by to národa, bylo by to proidjné. potmšilé kráilovství bocliiníku, frivoliní žvýkání jazykem Komenského, zárodek rozkladu. Když jsme o nco prosívali, dalo se to os^pravedlniti naší povahou, naší oipozdností a naší starostí o život. Ale prositi, 'nikoli

iživot

žebroniti

—

a dát se praštiti

veejmých .novinách jeho tvých úst potupa, zkáza,

pes ruku byrokratem,

rozkaíz

:

Tálhni,

ísti ve kantore, štítím se

toího ospraivedl'niti nelze, to je smirt.

Lidé, kteí dají

—

i6

—

doijíti

národní hanba.

až k tomuto,

a

a

nepednášeji jim eské d&jiny, nevychovávají našich dtí, nebo taikoví lidé jsou schváceni ciborobou a šíí národní mor z pokolení ma pokolení. Uitel eakébo dítte, jeho druhý otec a národní vychovatel, stojí-lí vypráskán za dvemi okrejde do školy, napíše ma tabuli kídou: sního hejtmana, a nevrací se už do tídy. Škola "Onemocnl jsem morem!"

a

—

základ života, dti jsou budoucnost národa, tem, zirazuje svj národ.

la

je

kdo

lže

d-

Na zapenou. (Kub zatracené Byl jednou,

dávno, jeden incognito*)

chodil

a

trpl

Lid to

.

králi

bídu,

bylo

.

historie.)

A

král

a

.

žaloval,

že

líto.

si

Dal pinésti si kalhoty a kabát záplatový, kus hadru dal si pes boty a pravil kancléovi:

vytroubit dej z hradních bran, celá

zem

zví

vyjel

(Víš,

to,

zempán

nejjasnjší

incognito.

zem

je

plná

etník

obavu mám sterou, zda v tchto hadrech ze zvyku a

mne nkde

Mj

ne's&berou.)

Medaile, ády, dekrety, (pochvalné sípisy, noty, stuhy a estné barety dostaneš do foroty.

kancléi, aj, žaloba za žalobou jde k jchu, že vláda má se podobá

krutému vydiduchu. lid má nouzi, tnpí hlad nikde pomoc není... kancléi, hle, viz šat, zde v tomto pestrojení

že

Pro poslance a státníky

a

a

Mj

pro ministry padlé pešit staré knoflíky. (Jsou ve špinavém prádle.)

mj

Jdu mezi

chudý,

prostý

dej

Pro chtl

lid,

chci seznat jeho bídu, chci oso'bn se pesvdit, chci,

krátce,

pomoct

že zalesknouit

pi^ípad.

pláš královský je

lidu.

cítit

by národ snad se dej

inem, provtrat,

naftalinem.

*> Po esku: na zaipenou. Jezdívají tak nkdy v pestrojení panovníci, nechtjíce být na cest poznáni a dávajíce si jiná jména.

—

i;

—

.

A

Ta

se

co

korunu, jei v almae kazí vlivem doby, sípraví ruka kotláe prášek na nádobí. a

a

Mj a

kancléi,

kdo pak

nu,

se

jim

V tch když

se

šoural ze

.

.

——

.

Tak sedl, smutn pemýšlel a byl jak zaezaný

diví,

.

Vždy

všichni... Jak pak ne., hadrech byl tak tklivý,

tesknili

A

.

dvoané,

a

Lhot,

se tu chlaistala.

Král skoprnl Kol ani muk, jen vše se na nj dívá Král zervenal vám jako kluk a dal si holbu piva.

srdci je..

pánbu!"

domluvil

Král

s

t

opatruj

Pá,

nestala, v

Eh, dost nás studí v bo^t!"

hanbu... v

jáku,

se,

šenkýem jsem

by voda

adieu

tož

mi

nedlej

Tak divno mi dnes

vc

—

.

a

te

mezi pány.

je

Snad minus

hradu

režnýma kalhotama, kanclé zahrát intrádu stílet pod oknaima.

dal

le když

a

v

nich

To s

Král šel a šel, až dorazil k veeru do hospody;

.

.

cestu, zbloudirs již

byli

prohled' málo.

hosity

si

pán

našel lidé

blíž,

emesla

prostými halenajmi. záda

vpadlá,

šíj s

.

napadalo,

králi

to

.

zkoumat chtl

bídu, nouzi

pokleslá

—

ostrými lopatkami

sal a

torbu, slušn pozdravili žádal trochu vody.

ba,

—

stín

a hoaté hned, Jen tohle ek' jajk do vrabc když stelí, smíchy se mohli uiet

a div I

se

šenký,

jakéhosi

ruce od

a

mozolu...

neváleli.

mrška

nechápal ten

Však pece

bichatá,

a

pili,

pili,

Jak pibití

krarval.

a

veselí

byli pili.

tu

.

sedli

jen se hašiteilí.

lovk

Když

Kýs

a

bouchaje na sitl psití: "Dva trumfy! Jenom o

dost se všichni nasmáli s,míchem byli zrudlí, promluvil šenký ke králi pár slov, však bitích kudly:

Lajzíku,

"Aj, vodu chcete? Odkud jste? Jste duch i pízrak z hrobky?!

Tou tekutinou

my

ty

bolu,

jenž byl v nich jako zakletý...

se smál, až v potu plaval, jen krále žrala švanda ta a

mnohé tváe

nesly

—

odpuste

"Zamíchat!

— —

—

zinl hlas

i8

tu

divoko, oiko!

máš štstí!" Franta tu

rabuje!" zase jiný.

"Krále sem! Biar\'u! Už tu je! jen!? Ty's kus š.píny!"

Sedma

vyplachujem škopky.

—

ty

rval

Clms šermovali nad hlavou

To

divná slova... 'Král', 'eso', 'trumf, a jak tak rvou, zrní jméno ">krále" znova...

na bídu vše by svezli a lovku by, párhbu snad do zadnice vlezli

a

pletli

Tu

nemoh' odolat

král již

spekuloval

a

co co

tihle

v

petici

hned hned pikotvý, hned ervený kdo záhadu tu poví...?

i —

myslil

že

len mé chtje

lidí

—

tch

míti

"Hej,

z

co tyhle

karty

co je

za

v

Ke

stolu

z

ml

vám

myslili

si:

ovcemi

—

teprv

rulka

.

.

moje incog-nito! Dnes kdybych žezlem ti chlapi slízli by to!

a šel

a

pemýšlel

pravou cestu,

smlu ml, mstu.

—

te

dubu...

Král došel k jakés zahrad, jež lidmi heimžila se, ti všichni byli v parád a

.

"Hrom aby

šel

hledal

Byl znaven již, ml notný hlad a vysušemé plíce však v dálce zel již vížku, sad, msteíko Vlasteníce.

o pár minut pozdji hosipody bral v luka, v prsou trochu volnji,

však svrbla ho

A

jisou

vlky mezi sebou ..."

ve Lhot, chudák, tož dorazit chtl k

odpov:

Když se

lezli po zemi, povrhuji tebou,

králi

Král

tajemné,

z

na t.

mne

slyšte

obrázlky?"

sikoprnl

zstal jako

vzali

lásky,

"Kibici, držet hubu!"

Král

ipkn pi piv

nahoe, tam a

a to

n

svých srdcích noisí lazaret sami slouží bichu.

te

Než doek', pišla

a

bi by

k

kamarádi,

povzte mi

sedí

a

a

oích samou dobrotu, epici dal dol:

svou

tu

jistotu,

se

šíjí

—

Groš slední sitrí do karet, tvá voda je jim k simíchu,

dynaisitie?

pišoural

král a v

a

srdce

žijí,

když pijdeš mezi jak bratr v nuziném šat, a bác

prudce pro mne bije, podobizny jsou tu všech

taik

A

—

ví,

lavice

shnblých

plny

jsou

kulový, hned zelený, zase žaludový,

— —

petice,

stihá

mých kancelá

kat,

králem dlat mají...

s

Hned

bduijí,

jak žalostn prý

taijí,

spral je

lidé,

naíikají,

tlaili

se

k kase.

Na apkách péro

vzal

to

ve kraloval,

rudá, svaly lví všichni týkali si.

košile

a

19

--^

sokolí,

tvái hrdé rysy,

—

.

pa te

Ke brán

králv

po torb, sešlých záiplatáoh zlým dkem pánkrát mrsikli

hled,

kde zlatým písmem stojí: "Jen vzhru, bratil Mužn v ped! Nás Láska, Rovnost pojí!"

a králi

mu

když do oí

Na

"Hej, píteli, zde

a všude,

jste

Zde vašim by špatn

fanglích, stuhách, v štítech zdí kam zrak patí, nápis "Rovnosti", Bratrství!" íkali si "brati".

Král pomyslil si: Nu, pohledem tím jatý, se zaradoval bájen, že našel demokraty,

konen!

a

viprskli:

zpt

váš gnoš,

ošumlý...

tuze

hadrm— ví

kdož

to

rozuiméli.

Zde je to nóbl, samý pán a samá lepší dcerka... Tož chcete-li, jste pivítán, však pezujte

Nám

si

perka!

bratr jako

stejný

brat

že 'našel lid, jenž necení dle kabátu druh druha,

a je

kde nuzáci vznešení jsou spjati lás'kou z tuha,

však musíte vzít lepší šat a lepší nohavice!"

i

že

na to v

tento

jenž

lid,

jádrem království

ten

kus

pravé

Tak

doufal

a

ach,

mému

Smek'

a

je,

sen skrytu: libý

usedl

si

plr-tu.

>k

však

síly

Tož

pojídal

.

nebylo tu...

svj

v a

Dva výboi ho zmili

zán

Jak je

se

ervená

cervulát

radili,

a

sokolími že

te

—

20

barva chví,

.

se

na jeho zeli gat,

ta

bílá,

vetkán ná)piis: "Bratrství Poctivost a Sila!". ní

Kol výepu

k pat,

a

se

se

tlaí

pery

.

lid

—

chtjí vytanit,

žadoní

dv

zpt ,

prapor kýval.

velký

se

incognitu.

se

:-.

žalostn se díval, kde nade vchodern u zahrad

pln srdenosti ve hlase dal groš svj do talíe.

tvrt hodiny

kamízolu.

a

hlavy, pístoup' ke kase a v dobré, milé víe,

dol

padl jehd'zrá'k

vetchou

Chtl shovívav pemýšlet,

s

od hlavy

mák

Vzal groš svj, bral se íeskn

ikoenem

spádal v duše "Zde jist kyne pravá že, si

man

a

v

ikrál

—

na

nitru svém bídy kryje.

dozajiista

sice,

líto

a

nmž

A a

nám

Král hoel v tváí jako hlavu skloipil dol

našel lid, jenž isrdce své knoflík nezapíná, srdce demokratické, koluje krev jiná.

—

bylo jako v snách,

je

a

—

-

.

dcerv

.

Je veer.

V

.

.

dáli

!

•

zpívá kos

—

-

Král usnul...

Dobrý bloudek...

Tam

te

zahrad

v

bouchlo cos.

To naínají soudek Král

.

a

mezi

zašel

a

šel

vpise

A

ráno vstav,

tu

si

— ml

nadji

—

obas

A

A

se uchýlil

do uhlíovy chaty... a

starj',

a

patro ervem plné špíny.

Dvr

prolezlé

neb

devt

.

.

Te

králem být

bídy, se

na

rýt

—

jsem, o víc nestojím se v žrádle!?

vepm

Ján "von" chci být,

to

snem

je

mým, a korunku mít v ale

prádle!"

král se dopálil

výkik' z plna hrdla: "Bodejž ti praskla hlavní a mozkovice ztvrdla

stydí...

Ml

svému

vola?

a

Hrom do chlapa! Spí nhož tee zdma,

úmysly co nejlepší a tšil se, že poví o této bíd, jak ji zí, i

bys?

zvolil

s kýs onen mlýn tam zdola?"

chd

Král dojat byl a v jistot,

zel ponejprv dnes v život, že

všemi.

Co

—

já

koen

pede mi:

dv? Snad prasaty, i statek

a

.

Král uleh' na zem... Uhlí též.. leh' si, chudák, nahý... Co s košilí?!... Má kabát též.. A vyhublé ml tahy.

našel

šaty.

Já králem být

Muž podrbal se za uchem: "Eh, na tu slávu všechnu já kašlu ti a jak tu jsem, teba hladem zdechnu,

A

že

ml

to:

Snad kravky

maso, krom z veverek, prý dvacet rok neje... Ba ondy z hladu vránu pek'... as

mi

Nuž ekni

zlé

stny

dtí má

pišel sen,

míti vlastní zemi, tvé každé pání vyplnit

A A

v

bych kázal

svou ženou v bíd a chaloupku ml z hlínv, se

krov,

práv

je,

—

a

byl

sešlý

mozolnatý.

celý

Žil

uhlíi:

kamaráde zlatý, princem jsem byl narozen

že a královské

em

To uhlí

.

pál k

fantasie

a dnes mi

mj

veerem

notesu.

si

kus svého poznám lidu, snad as/po uhlí poví mi, v dlužno hledat bídu! s

do

po ránu

"To osud mj už zlý že v hlav mojí zahýí

lesy.

Snad aspo zde

les

asn

zítra

*

kina zlu, že v paty se mu vsí, zel z jiné stránky na vc a

šel

ve plánu,

dojimy z

tyto

hned

.

*

:p

ml

Ba dokonce že

.

z

žil

v pelechu,

do je

kancléovi.

hladov, živ jen

kus košile své

—

21

oA mechu,

nemá

—

,

te chce — není-li to mj panebože milý —

a

chudé, prázdné mit na košili!

nemastné, a

erb

Víc

slon,

a

"von'

a

Stateik mu smrdi... Je mu hej E, jdi se, ohlape, schovat! Košili nemáš, tož si dej erb v kži vyitetovat!" * * *

.

.

Král ve svj hrad se vrací zas holí prudce mává kleje, kleje v jeden ráz

a a

a

tese

mu

se

hlava.

a

Qpí

lid

z

íká

si

okra!

nj

"otroci"

aristokrat.

les

žlabe,

pes

A

kde bys myslil, ko.nen našel národ v jádru, tam vyboulené oi dv

že's

se

smjí tvému

hadiru.

A

tak mi vlezte na záda! Jste bakora jen živá, nadutá, prázdná paráda a od/kojenci piva!

umlím

pravda, cbtl j^sem pomoci,

Ten

louika,

v

zibankrotlý hrab.

—

Na

však danmo bych se

vlastní

krm

Své pevnosti dám rozboit jsou systém trochu starý nepátel není a sv(j lid

osel ušatý! "Já tohle je mi teba?! Bia, škoda každé záplaty a každého kuis chleba. oisel,

Je

nežli

dobrá

mu imponuje panský

—

pivovary!" * *

—

*

Král navrátil se a tak dál. Je konec historie a národ, co ji prodlal, tein národ dosud žije...

—

Piliny. Jednou sedl jsem na venikov ve svém pokoji a mesichopen mylšlenky. Venlku válely se mlhy a syahraivdst lezla štrbinami do pokojíku, kde zmáihala se mne horeka. Byl jsem zinien a nervy ubiovaly všecky moje smysly. Necítil jsem bolesti, ale vše kolem mne jaiko by bylo prázdné a duté. Jen prsty moje bubnovaly trhav byl jsem

o zam^žené ofano

a

v prázdnot znlb to tak,

jako

'když

Bubnoval jsem mlhám svoji zoufaloist a prázdné paipíiry na psacím stole svítily na mine jako rubáš. Již nkolik dn nemohl jsem pracovati la z mojí pracovny stala se nemocnice. Byl jsein zdráv, ale ze všech koit išitkala nemoc. Bylo to poprvé, kdy tambor bubnuje smutení pochod.

:

ziradily

mne madobro

moci

v zoufalství.

a

Tak si,

nervy,

stál

jsem tu u okna bez po-

uiplynuly bodiiny a teprve z veera mými oikny ežou dva staroi díví.

že pod

všimd

jsem

Pila vrzala,

lítaly jim od ruky a starci mli zdrav ervený Kdylž poeziali poleno,- podívali se na bílou, práv rozíizmutou plochu a obas jeden z nich ji pohladil jako podaený kolá, jenž byl práv vytaižen z trooiby. Pootevel jsem vyblídku a až nahoru k o'knm zavála Tak stál jsem ke min prysikyice z kulpícího se díví. chvíli a cítil jsem, jak ohípí moje cbvje se žádostí. Ješt

išitlpiny nios.

inko.lik inalbral

dkamižik j-sem

hrst

—

a

ipilin,

rozbhl jsem se do'l, kde pod pilou a pak letl j'sem zase haboiru

o

svého pokoje. Už na schodech vonl jsem k pilinám a noil jsem do nich v rozkoší nos, až byl umaizáin a já se musil sám sob zaslmáti, kdyiž jsem pohlédl do zrcadla. Položil j;sem hrst pilin na stl, pevracel jsem je oípt, vonl k nim Zaa bylo mi na'jenou tiak veselo, jako bývalo v dtství. tolpil jsem v kamnech, pdkoij dýdhl na mne dvirn a za Pil jsem aj a psal jisem chvíli vrel na stole samovar. pevnými prsty dlonbo, až do noci. Než jsem usnul, pehrab! jsieni se s rozkoší v pilinách a zatdil se vesele po pokoji. Njaká píiirozenost zvítzila nad mým klamným z'oufalstvím a piliny vonly mi v pokoji ješt dloiibo. Nikdy v život nenašel jsem u'ž tak

podivuhodnho

parfuimu.

Nebožka

Petrlíková.

Denní zprávika z novin "tyicetiletá manželka sklenáe Petrlíka v Duchcov povila bhem svého manželství dvanáct dvat. V minulých dnecli dala život tináctémii dvátku a zemela." Všemi denními listy pedešlého týdne probhla tato malá, bezvýznamná zpiráviika. Reportéi, kteí plaiceni j^son za á-

—

?3

—

mnoho na této paní Petrlíikové, která byla ženou dosti výjimenou, ale neumela dosti trag-ioky a výhodn pro potravu den-niho žurnálu. Byla 'hubeným soustem, ale vykonala svOJi povinnost. Po nkolilk hodin, než vyjde polední vydání, vyplovala poslušn v ranním list své uirení a s ostatními zprávami "Zabil se"^ a "Krvavá výtr^žnost" byla pnijem^ným zákuskem šastným lidem, kteí pi ranní káv miohou ísti svij žurnál. Dnes neví již nikdo o sklenáce Petrlikové, která pi tináctém dítti umela v Duchcov. dek, nevydlali

u Mstku, na této nejeleg*antpražské kižovatce, kde o pl sedmé 'z 'veera rojí se zlaté mušky velkomsta, kmitla se mi nad hlavou letmo

Na Václavském námstí,

néjlší

pedstava nebožky Petrlíkové. Tam. kdeisi v duchcovském pedmstí, v 'cliudém píbytku malého sklenáe, vidl jsem jeho ženu, matku dvanácti, jak leží v úzké truhle, obklopena dvanácti

dvaty,

jež jedno

drulhé bylo

chvou.

A

tinácté

jsem plakat na smrtelném lžku, jež ješt ped nkolika hodinami bylo lžkem šestinedlky. U Mstku, kde jako v kaleidoskopu vlní se peste poslyšel

hyblivá výstava dámského krepu, curyšského hedvábí a anglických foulard, ztratí se cíovk jako zrnko stelného se prachu a nelze mys'liti na nebožku Petrlíkovou. Ale Istáti, že lepší, otylejší pán z tak zvaných vybraných kruh odhodí sirku, zrnko se v'znítí, myšlenka bleskne a lovidí náhle s jasností, že pohyblivé aleje pestrých 'ženských rží, jež vlní se vábn temi smry, pes Píkopy, k divadlu a k museu jako slavnostní tiara, nemají poupat. Tmito aleíjemi, kde nalíeny jsou pavuiny a flirtu, nechodí mateství, jakoby se bálo, že bude vypískáno z velkého mstatchto pvabných dostizídh sází muž na ženu a žena na muže, nikoliv otec na matku a matka na otce a pozoruj e-li lovk tento vír velkomstského žití, zdá se mu, že na ulicích vymírají matky. Je život takový, že sitalo se ipožadavkem dobré spolenosti, "vzbuzovati pozornost". A pozornost že vzbuditi jen dáma, nikoliv matka, nebo pro boha, jak bylo by to smšné, jíti s temi caparty po Ferdinandov tíd a

mže

vk

vn

V

—

m-

—

24

—

duchu hroznou poznámku "Vida, vida, ijialk stárne, ." Je rozhodn pi?-í jemnjší, líbiti ise, než rodiuž ti dti ti a proto místo dtí rodí se úlžasná leíž, že pro "stále stoupající drahotu" nelze si dopáti luxu, mít dti. Brilianty lákají, 'jeijidh modro je vábivjší inež ipomnnka dtského oka. slyšeti v

má

—

:

.

.

lovku

jako sen, že tam, u šadhet, v Duchitreišiní a sirný zápach omamuje srdce, hlavu i plíce, rostou záhadné kvtiny mateství, jež neumírají díve, dokud nedaýí svtu dvanáct nových, roz^puklých poupat, dvanáct budo'Ucíoh matek, které opt a qpt budou roditi, aby, jako v tom "Klíjení", krví, potem a láskou obrodila se maka zem. Dvanáct budoucích matek, jež vy\š'ly z požehnaného klína malé dudhcovské sklenáky, dá život celému pokolení, celé veisnici, která za'plaví duchcovské šachty svými havíi a roztrouší po štolách semeno k novému, lepšímu 'klíeni.

Pipadá

to

oov, kde uhelný prach usedá na .kvty

Dílo jediné sklenáky, která dovoilila dvanáct dtí a umíti až pi tináctém.

"R"

"ir"

"r"

tisíc

je

'je

Dynda

Patn

on

s

on

si

luxus, poiroditi

pana Dyndy.

Kdo má "r" a dobrou dobe v svt pochodí, jedno

si

jako

hubu,

aihla,

poschodí.

ml

"r"

jak

buben,

ním dlal zázraky, z

postavil

"Naizdairrr",

ti

inžáky.

25

—

"Pirrrosím',

"Rnrate'

Zlá osoba. Na svt

sob nkayí, že mají opak, shledáváme se mýdh vzpomímkádh žije dobrá bytost, která byla pesvdena, že je zlou osobou. Budu o ní v>1pra'V0vat. dobré srdce. \^ málokdy-

je

mnoho

kteí o

lidi,

S lidmi, .kteí by

tvrdili

Kd3''SÍ, luiž je to mnoho let, vedlo se mi tak skvle, že jsem jednoho dne prodávat do židovské tvrti rodinnou památku, krásiný kapetsaií nožík se zlatým vykládáním. Po Bylo zoufalém smlouvání dostal jsem za nožílk dva zlaté. svží letní ráno. Nkolik desetník jsem pro|jedl, 'za dva delsetnílky ko'Upil jsem si límec a za jeden šel jisem se vyTak, jako nic, rozjplymuila se koupat do lidových lázní. Kolem desáté vrátil jsem se dom a druhou první zlaka. zlatku uložil jsem do zásuvky stolu. Cítil jsem se velice osvžen, zdi mne tísnily. Napadlo mi, ziatoulati se po Praze. Uzamkl jsem byt a za: pl hodiny ocitl jsem se z Vindhrad dole, na Františkov nábdží, odkud s lavilky dívai jsem se na Hradany. Byly veselejší než jindy, a blarDkyt nad nimi pipadal mi modrý jako chrpa, nebo byl jsem najeden, naipit a moje zriitelnice zbaveny b3-ly zákalu, ijenž ped tím nejikráslnjlší vci barvil do Šeda. Káva, kterdu jsem ráno vypil, zalila všedky mdje Pociitil j'sem sílu od koen smysly jako zázraná míza. a pro tu chvíli vrátilo se mi vdomí, že jsem mladá kvetoucí jablo. Kuis chleba pemohl moji melancholii, vzpímil jsem káceijící se korunu. Kd3'by v tu chvíli bylo se ozvalo za ekou "Na n!", byl byh okamižit hledal kámen a bžel s demonstiruljícíími. Nebyl bydh :se /ptal, pro a na kdho- A kdyby v tu chvíli byly hoely staromstské mlýny, byl bych se první viihl do dhn a vynášel s mebezpeenstvím života staré židle. Byl jsem najeden, to bylo vše. Sklenka koaku, vypitá po-

šel

i

,

—

26

—

itíkátsky po nezvytkle dobré snídani, roznítila do blá više, eavlo. Bilo mi srdce a od co už nkolik týdn ve všetíky mo^je tepny, jako nohou k hlav tíh vely se Stejn opáljely cítí ve vzsduchu horlavinui. doultlnáJk, jenž mne láska a revolta. Byl bydh líbal i zabíjel, jedním uchem vynímal jsem vaní voz'k a v druhém zvuelo mi cosi, co dalo se pdrovniaíi jedin s líbeziným chvním varhan. Tak

mn

lan

vyhíval jsem se na lavice proti slunci a kdož ví, nemluvil-li jsem k sob, nebo loi zavanuti vánku sám jisem zpozorovali, že moje ústa jsou pootevena. NaUis^mál j'sem se. padlo mi, že podobají se otvoru zaprášeného automatu, do nhdž svt hodil zase jednou z rozmaru nkolik sduist, aby fig-ura hýbala oima a muzika zahrála. A ten stav, piznám PozoTOvail jsem 'jalsm ten prose, byl mi velice pijemmý. ces životu navrácení a cítil jsem zeteln kaiždé probouzející se péro a koilelko.

Ped polednem odešel jsem na Karlovo námstí, kde Ani nepomysliv na hlídae, vrhl v sadedh kvetly šeíky. jísem se ihned ohitiv na jeden ke a utríhl nkolik vtévek, ijež po chvíli rozdal Ijsem holikám, které šly ze š'koly. Naped nechtly vzíti, nebd jisem byl ošumlý, ale pak daly si íci a braly ode mne bez jedna po druhé, voníce k ja'ko veliké sleny. Jen jedna z nich mi utekla a vyplázla na mine jazyk. Ale tu jsem ddhonil a jako zadoistuinní dala mt rozkošiný rumnec. I já jsem ise zalervenal a pocit tepla, vízpomílnika na dtství, zahoely ve m^n pod modrou oblo'houjsem chlui uliníkovati. Jené ulicí za'Stavil jsem se na nároží a zabil jsem mouchu, jež uisedla na plákált kterési umlecké výstavy. Plakát zobrazoval nahou ženu a moudhu pipleskl j'sem zrovna uprosted ader. Kdosi díval se na mé ulinictví a já mu oidvtil "Pane, vraždím jen z g-alantních pohnutek. Nesnesu, aby dámy o'btžovány byly moudhami." A v tomto stavu, jenž dával

nmm

Ml

V

:

zapomínati na vše, braldské restaurace v

doma v zásuvce

jlsem poobdvati do jedné vinoHavlííkov tíd, nevzlpomenuv si, že

zalšel

nedhal jsem zlatku. *

—

27

—

' .

:

Uiž ke konci obda Zipozo)roval jsem svoji nehodu a souhorklo mi v ústedh. V hostinci mne neznali a neml jisem tam jediného známho. Také nebylo nieho, co bych mohl sklepaiici zaneohati jaiko zástavu za nezaplacený obd. Ze všeho, co jsem ml ma sob. cenu jedin zánovní kloboulk. ale i ten nevyvážil sndený obd. Vše ostatní, co -jlsem .nosil, bylo otelé, a myslím, že v restaurantu, klde byly tyicítiikréj carové obdy a spolenost menších úedník, vzbuzoval jsem (pozornost. Bylo mi trapn.

sto

ml

Nevda

si

jimé pomoci,

vybhl jsem bez klobouku ped

tam stál jsem dlouiho, maje slabou nadji, že uvidím nkterého známého a od nho si vypljím. Ale nevMa nikoho, zase jsem se vracel do hosltince, kde poali si m^ne již všíimati. Po chvíli vybhl jsem ven olptn a tak opakoval jisem zoufalý svj pokuis nkolikrát, s nadjí ím 'hostinec

a

dál tím slablší a slabší. Nia ulici neobjevil se jediný zinámý. Chýlilo se ke drulhé hodin a hosté odcházeli jíž z místnosti. Kdylž, pobyv venku zase nápadn dlouho, vrátil (j'sem se do hostince a zašed! ke stolu, pišla ke sklepnice a pravila docela hlasit

mn

"Nemáte na obd, vite?" "Nemám," odpovdl jsem zahanben. "Za:pom'nl

jisem

své penize doma." Byla malá, nehezká, zhyzdná neštovicemi, a pi rozileni kivila se jí ústa. Tvá její vr3'la se mi v pamt docela dobe, vidím ji jasn i po leitech. Sotva j;sem se piznal k své nehod, poala kieti, až lidé zastavovali se v pr/jezd. "To jsem si myslila hned," siipla na mne. "Takovýc'h u'ž tu bylo! Zavolám ma vás poliJiSte lajdák, rozumíte? cajta! Na mne si nepijdete s takovou spekulací! To se nažere, napije, a cihudá holka aby to platila!" "Nechci vás ošiditi," promluvil jsem stísnn. "Za pl 'hodiny ipíinesiu vám peníze. Chcete-li, nechám vám tu v zástavu svlj klobouk." Piskoila k všáku a servala klobouk.

mj

—

28

—

"No, to bych si pomolila!" rozkilkk se.' "Takový Není to dobré ani pod cihliku! Jesltli jste s tímhle eknou, tna m'ne spekuloval, no pak jiste mi pkný pták! "co s níím mám dl'a)t? obrátila se k hostiinisiké Ipani" Nažere se, napije, je to lajdák, kouká mu to z oí! !" a 'potom dlá obliej jako uimuení íiadír!

—

—

Wdy

"Šl'a

s

,

ním na strážnici," zasykla hostinská. pojte se mnou do mého bytu," pravil jsem

"Ohcete-li,

zahanben, nebo dva, ti zbylí hosté, kteí opozdili se dem, Ipásli se oima na odporném výsitupu.

"Co v byte? Tam bych mine sklepnice Isurov.

"Pqjte

se

mnou

a

já

toiho

vám

lasi

nahrabálai!"

ob-

s

odbyla

za^platím."

""Máte dom'a peníze?"

"Ano."

"Tak pajime

,ale

klobouk nedbáte tady!"

A

tak jsme vyšli z hostince. Já prostovlasý a ona, nesípouštjic ise mine oi, ulplia na m^n jako bláto. Hosté zevlovali za námi Okny a k-uidy i'9me šli, lidé se 'zastavovali, nebo bylo cosi sveepého, nízkého v této dvojici, jež zdála se vyikikovati ulicím všedku moji hanbu.

kde až zstáváte... To je vejška... Já hned myslila, že jste vyskákej pán. ._." zavtipkovala sklepnice krut, když pospíchali jsme vzhru CelakoMského ulicí. Nad restaurací "U Helmu" vklouzl jsem do šedivého domu a za chvíli otoil jsem klem ve svém byt. "Krislta Pána,

jsem

a

9Í

Hledla na mne jako ulpi'r. Šel jsem pímo k zásuvce vyal zlatnik, který jsem vložil skleplnici do rukou se

slovy:

t

si

"Obd

pro

s

ipivem stojí padesát krejcar, ostatní nech-

.sebe jalko zpropitné.

Ohtl jsem do tchto

." .

vložiti všedku hrdost své ukázati v iplné vznešenosti hrdého tuláka, jemluiž ukradli píse. Ale stalo se, eho jsem nechtl. Poisilední vta sklouzla mi v hrdle a slzy zatopily mi oi. boleslti,

dhtl jsem

se

slov

jí.

'

'

'

—

29

—

•

.

Znien poodešel jisem Po\1šimla si tolho a zarazila se. k oknu. ale ona stála ješt uprosted pokoje, a teba jsem Pokoj byl jí nevidl, cítil jsem zcela dobe, že se nehýbe. plný ho^kosti a zdálo se, že ona v ní zkamenla. Dlouliou ahvíli jsme tak setrvali a konen, nemdha jíž pemoci ja'kési oekáivání, obrátil jsem se a podíval se jí do oí.

"Vy vila

myslíte,

si

jsem

iže

osoba,

zlá

vite,"

promlu-

tiše.

"Ani zlá, ani osoba," Pocítil jsem podivnou trpkost. odvtil jsem, hled jí do oí- "Nez
Myslím

mohla

jen, že

jste býti šetrnjší.

Nevíte, jak trpím."

"Já vím, že jsem zlá dsoba/" povzdychla v pristech zlatikou jako eavým ufhlikem.

opt a

toila

Hnváte se ma mne?" odpovdl jsem pravdiv.

"Všichni to íkají. "Je mi vás

"^lovk sem

aini

líto,"

"Saima to cítím, že tak z toho ohmatávání. Kde se uítrhuji na sebe jako pes, protože utrthnout na lidi. Vy j:ste se namanul do toho rys

jsem zlá osoba. Ale to kdo mne ohmatává a já se

nemohu

vzteku a já

"Vy," lépe,

s

—

"

a

je

u!ž

jí

živ do ei,

j'ste

Stáli

"pouižila jste iráda té

CStila

jste,

že je

vám

kousala, vite?"

" Saiad. Já tomu nerozumím rozpaitým úsmvem.

Ihližela se

úsit.

zaala do mne zuby.

Poíkousána

že?

jejídh

s

zarazila se.

\lpadl jlsem

píldžitoisti

zahovoila tichým hla-

neví, jak zhrubne,"

kivý

a zmi'zel

.

.

."

dala mi

v

odipov

jsme dhvíli tiše, usmívajíce se oba na sebe. Rozpo mém byt a jeho zejmá chudoba bila jí- do oí.

"Vy

jste bez práce? Co dláte?" zeptala se mne náhle. "Píšu povídky a dávám se vyhazovat z redakcí."

"Povídky?" myslela, že

jiste

a

oi

její

se

hloup

lajdák."

-30-

rozlšiíily.

"A

já

jsem

." ziaismál To jste uihodia ovšem že lajdáik. ona poala z daleka chá)pa/ti spojitost všech tch iiokoistí, }0z muisí dkuisiti kaiždý mladý ctižádostivý lovk, /kíterý zradil lesy a šel dobývat úsmvy velikóhoi msta. Podala mi ruiku. "eknte mi, že se nehnváte," zaprosila a stiskla mi Optoval jsem sitiskiniutí a podle toho, jak pevn plísty.

"Ntu

jsem

•

.

.

se a

sevel jsem její prsity, ovlhlé hostinskou mastnotou a nadedhlé pivnimi výpary, seznala ihned, že jisem jí odipustil-

"Kdyby dh vdla,

že

.

nechala bych tady odvrácenou tváí a chystala se

se ineu razíte,

." za'hovoila tu zdatku zlatku ipoložit na stl.

s

.

"Piistuipuji na kompromis," pravil jsem s úsmvem. "Vy nedhte za obd, a'le já si nechám zpropitné, které jsem vám chtl ponedhati. Chá!pejj'te, že jsem se penáhiil Co bych si zítra bez tch padesáti krejcar poal?" dodal jisem s ironii, ale v žertovném pátelství. si

.

.

.

Dala mi nazpt a dhystala se odejiti. což kldbouk?" zašeptala ve dveích rozpait. ." usmál jisem ;se a nevdl talké, co "Adh, klobOuik

"A

.

.

odpovdti. "Budete veer doma?"

"Budu doma

již

zep^tala

dndslka

celý

se-

den.

Ohce

mýšleti o osobádh a o bytostech. Pdšilete mi domikovi." "Piinesu vám jej ,sama," izasmála se a noci ke dvanácté hodin zaklepala I pozdjji navštvovala mne aisto a trvalo

V

se

mi pepo po-

klolbouik

zimizela.

moje dvée. skoro tvrt roiku. Až jedndho dne neipi&la a dostal jsem od ní psaní Zaveli ji, pokousala resitauratéra. z novomstské treistnice. Odejel jisem na venek a po návratu už jsem jí nenašel.

—

31

—

na

to

:

:

:

:

Františkán a ncvrec. Protaže ptesvdii jsem se už nesislnkráte, že první hnutí duše bývají rozihoduijídí v krilickýdli otázkáxrh iživota, zatáhl jsem za suikni prvního Františkána, kterého jsem potkal na ulici, a pravím lidskou neuipíim'nost stranou "Ctilhkxliný otie, všeclku a ruiku na srdce: Jaké je první vaše pomyšlení, když jdete po chodníku a majednou' z istá jasná vynoí se ped vámi 'krásná ženská, tak krásná, že se vám v oích až ziat/mí?" "Jaké je první moje pomyšlení?" opáil Františkán. "První pomyšlení," ekl j'sem. Tu se chivídi roizmýšlel, makal v ruce rženec, a proOhlédl se tedy, tože byl ipobožný, nechtlo se mu lhát. a kdyi se pesvdil, že nejde okolo žádný fará, který by to

mohl

slyšet,

ekl

"Objeví-lí se kráfená,

se

.'že

tiše

najedtiou

toho

až

pede mnou krásná

leknu,

je

ženská, tak

moje první pomyšlení:

"U erta!" Objal j'sem ho za jeiho pravdoanliivnost a požádal jsem ho o jeho adressu. Za hodinu ma to zastavil jsem na ulici prvního volnomyšlenlkáského neznab»olia, kterého jsem /ootikal, a pravím "Kamaráde, všedku lidakoiu neupímnost stranou a ruku na srdce Jaké je pirvní vaše pomyšlení, když jdete po chodníku a z íista jasná vynoí se ped vámi krásná žen:

uška,

tak krásná, že se vám v oíích až zatmí?" je první moje pomyšlení?" opáil neznaboth.

"Jiaiké

"První pomyšlení," ekl jsem.

Tu

se

chvíli

rozmýšlel,

makal

v

ruce

posilední

íslo

"Volné Myšlenky", a protože byl pravdomluvný, nechtlo se imu lhát. Ohlédl se tedy, a když se pesvdil, že nejde okolo žádný len výboru Volné Myšlenky, který b)- to mohl slyšeti, ekl tiše . ^^

—

32 --

.

:

"Objeví-li

že

kráisttiá,

"Ježíši

se

ise

pede minou

najednou

to'ho

až

leknu,

je

(kráisná

ženská, tak

moje první pomyšlení:

I"

Objal jsem ho za jeho praividomluvnost a požádal jsem ho o jeho adresou. Druhého veera na to pozval jsem oba do vinárny a tam vyžádal jsem si od nich dovolení, abydh je mohl Pišli oba a uctil jsem je, jak slušelo: Františkáuotíit. novi poiruiil jsem "arta", coiž je peohvaln známý eský likér, a pro volnomyšlenkáe jsem objednal proslulé ervené Bavili jisme ise v družvíno, nazvaaié "Xacrimae Ohristi". ném hovoru až do plnoci a drželi jisme se kolem krku, zatím co jsem k nim hovoil "Tak vidíte, brati. lovk by ekl, že dlí vás propast, maplnná krví a sírou, a oma vás dlí jen tenouká plenta, o nic tlustší než plátno na ženské košile."

Cemu

se

(Vzpomínka

z

íká

charakter.

dtství, psaná v Americe.)

Gneihdy, když nejvííce se mi stýskalo po charakterech, jsem ve vzpomínkách k jednomu zajímavému charakteru v Ceclhách, jejž jisem 'Znall v isvém dtství. Byl to sita*rý R., asi sedmdesátileitý podruh, jenž zapomenut dtmi bídn se živil, ale jpi tom hrd se staral, aby k stáru nelp-išell ma obtíž obecním nialše'ho msteka. zim protloukal živobytí pochzkami do okresního msta a pletením košík, v lét najíímali si jej hospodái, aby jim pede žnmi a o žních hlídal polno.sti. Mé nebožce tet hlídali tak polní úrodu po celou adu let. Za soumraku, když odešli ženci, picházel na pole a se psem vlezl si do prodtonné boudy, kde spuistil nohy k ízemi a celOiU ,noc probafal z dýmky. My hoši, kteí v za'blo'udil

dchodm

—

33

—

V

noním

jsme ispatovali poloviní dobrodružství (ale jsme se za tmy vyjít/i na krok), dovolovali jsme se nkdy maminky a prosívali jsme staiíka, by Dlal tak rád, nebo nás na noc vzal s sebou do boudy. bdliií

pi tom sami

rád

báli

pi kouení vykládal. Tak jisem s ním jednou na

poli pomoc o val, když hlídali jsme pšeininé pole, jež patilo mé tet a leželo v dolin pod r. jským hbitovem. To místo o'bzvlálšit mne lákailo. Sám bydh se tam byl neodvážil za živý svék íani pt minut po západu slunce Ale ve spoJenosti starcov jsem ml .

.

na kostlivce velikou kuráž. Dokud na mne nepišlo sípaní a to bylo nad oekávání brzy poivídali jsme si se staiikem o všem'o'žných vetech. Já, jsa na sivých druhých gymnasiálníoh prázdni'náclh, líil jsem školu a nejživjšími barvami maloval profesory, stiajík zais mi vykládal o život a o svých starostech. A jest to tato iprazvláštní rozmluvy, na kterou vzpomnl jtsem si onelhdy, když jak už eeno se mi stýskalo

—

—

—

—

po chairaktereoh. "Jakživ jsem neml pení'ze, Karlíku," záhovoLl postaík, "ale tentokrát mám. Jo, tentokrát mám."

jednoiu

"A

mu

kolik jich

ddeku?"

máte,

ptal

jsem

bych

se,

se

zalichotil.

"No, už skoro devt

—

Ješt zlatka

zlatek.

a

bude

dlat celou desítku."

to

"Celou desítku

!

A

j'ak

pak dlouho, prosím

vás,

vám

to trvalo, než jste to uskládal ?"

"Dlou'ho,

Karlílóku.

Moc

Jo,

.stairýmu,

nepotebnýmu lovku

r...skej

pouti,

jsem

zaal

Už

dlouho.

krejcar ke kiejcaru skoro rok.

a

ono

skládá.

skládat

—

si

Loni, a

ona

skládám

to

se to

moc tžko zirovna ta

o

desítka,

mrdha, ješt dnes není celá pohromad. A na desítku, Karlíku, m/usím to dotáhnout stfij co stj." "A piro zrovna nía desítku?" jsem opáil. A hned na to jak ui dtství je upímné dodal jsem bezohled"To si asi schráníte na poheb ?"

—

n

—

•

:

—

34

—

i

pánbh! Za živai jsem lidem na obtíž .nebyl aiž umu, to m snad lidi mi tu tramipidtu nabez penz mne njak podhoviají. iNiai já, Karno, jak bydh se homem desiíitiku skládám, to je

tíhra

"I

a nebudu, ale

hiradjí a tu

liSku,

vyljádil

na

i

—

mo

—

—

toi

já

si,

Karlíku, skládám na urážku

cti."

"Jak to, ddeku?" ptal jsem se udivein. "Ale tak," prudce se oKval starooh a nkolikrát za "Ta desítka miusí bejt po ruce proto, se'bou irázn zabafal. 'Hubatek loni. lalbych moJh' ur.aizit ;na cti starýbo Hubáka. jako o r. js)ke'j Ipotuti, ise vyjádil sprost ped kolika lidmi dej jí Pánbh lehký odpoinutí o mej nebožce žen a já od tej doby skládám, abych moh' urazit na cti starýiho .

—

—

Hubáka." "Ale tomu,

ddeku,

také nerozumím," ozva! jsem

se,

nerozumje.

oprávdiu

To je tak, Karlíku. Ona ta desítka, když ólonkoho na cti urazit, musí po ruce bejt. Tak to žájdá zá:koin, ak se sioudjí ^urážky na cti ped okresním soudeín. To už je, mladej pane, u soud jako houska na "Ne?

vk

chce

krám.

Za obylejnou urážku, í^eknme nadávku, nasol ej ptku, aile když se nadá trochu víc anebo když se

lovku

vynadá dvakrát 'za sebou, stojí to deset zlatéjch. A já, Karlíku, když nco dlám, dlám to dkladn. Až já se vyjpravím a pljidu Hubákoivi vynadatt, musí toho bejit akoirát

tak za tu desitku." sebou' a celý jsa v ráži, bafal ím dále Noc, tichá, vliaihá letní noc, spala takíka bezokolo nás. Pomníky hbitova matn svítily s vrší-

Ddeek, vrt (prudeji.

dyšn

ku do temna

"A

doliny.

kolik že,

jisem se

za

ddeku, ješt vám do

té

desítky chybí?"

hlavu /ponoenu

do isena poddávaje se únav. "Jak jisem pál, ješt skoro celá zlaka, Kairliku." Tu jsem sáhl do kapsy kalhot a s istým zápalem, jehož dneska už lovk není schopen, jsem dddkovi dlal

'ptial

chvíli,

majje

již

a

—

35

—

.

.

".

.

.

s jeho rytískooi výpravou to dopadlo, nikdy už pozdji nedozvdl, ale asipo tolik mohu si svdomím nci, že té krásné noci jsem do ni s doibrým investoval celé své jmní

Jak

krejcar.

j'sem

se

.

.

Slena Týny. Vedou ko^u po ulici, slena Týny ervená se.

Mechanicky pero rtá obrázek Prv/ní,

ten jako jiný... druhá, tetí, tvrtá

.

.

.

Slovo "kapoun"' nevykla by za nebeskou íši,

Napadá mi slena Týny.

ani

Slena Týny

.

.

.

Srdce

zlato,

hlava vždycky otevená, krk dáš za to: cudná mysl to je pravá esiká žena.

—

Vše

jí

slouží

jenom k

chvále.

Celý "bon tom" nosí v hlav, sedmkrát už byla v bále, k osmému se chystá práv.

ukrutn ra'k,

oi

pesn

o

pt

metr,

stoí centimetr.

bojí

Slena Týny Hanbou hoí,

a

.

.

žáby, myší.

dít

Jalké

.

.

.

sotva dýše,

pešlapuje rozpait, kruí-li jí pro bh

—

Na svj denník

—

v biše.

v skrytu hrdá

tam dojim adu. "Bábovka dnes byla tvrdá" má tam psáno ku píkladu. píše

Pozdravíš ji. Kloípí ped tebou na kolik šeptne rtoma, hlavu

se

pavouk

si

—

Památník má ovšem taky. je v jemné kži,

Vázaný Duchaplná,

nahoe dva modré

Z

dole z atlasu

'Hálika

vzdlaná je. umí každou sloku,

na citeru krásn hraje, uila se osm rolk .

.

má

ptáky, rži.

"V sladké touze, sladká vílo", slena ítá z nho ráda "sladké srdce sladce bilo

—

Bere "Mody", ítá "Ladu", navštvuje slenu Juli,

—

Uinná

marmeláda

.

—

.

obas vaí okoládu, Slena Tvny, Katy, Fany Z pamti je pero rtá Husím maršem táhnou z brány,

v prádle suší levanduli.

Jaká ja'ký

nha v její líci, pvab v jejím hlase

.

.

.

.

.

první,

Z^

druhá,

tetí,

.

tvrtá

.

.

.

.

Pes. (Z ipotulek po Francii).

Za a s

dn

letních

bývala taková vedra, že

pes den radji

kamarádem spávali a váleli se na zastínných svazích podveerem dávali jis^me se rua cestu. Noci bývaly krásné,

j'sme

s

vlahé,

zmklé

a .nepšelo ani jednou za tch žhavých, sálamoíský be'h byl úpln opuštn, protože i

vých dn, kdy

mšáci

dosud v pobežiníoh villách daleko od belh. Jetn nkdy zamoukla ipodráždn z ^nkteré oisamlé villy kolka nebo rybáslká bárka vysoukala se zvolna z modrého hedvábí obzoru a 'zamíila k Ibéhm, aby vysaldila nSkteTého lena ,rodiny. Ryibá dali se cestdu po svazíích vzíhru, k vinicím, bárka zmizela a zalse bylo >na behu pusto a ticho. 'iN'kdy, když &edl jisem isi na pobežní skalislko a zavel di pod tžkým nálalkem vedra, slyšel jsem docela zetelin, j'alk moílšití ráci, fctelí uvážili ve štrbiinácih skal, škrabou a chrastí, aby dostali se zase ido vody. Bylo i slyšeti, jalk pod behem dere se voda sípav do vykotlaných, vyhlodaných proihlubní meizi skaliislky. Ohlemtalo- to, radhotílo, skuihrailo úípnliv a míval jsem trapný pocit, že pode mnou jaikálsi zloimená mocnost pipravuje se k chlení. ptávalo se, že za tch horkýclh i voda zapáhaila hnilobn, (nezdrav a na .skalliskách vraždilo sl'Uinice sta a s'ta maliikýah žiivo'idh, vyvržených vlnou. Bývalo teskno za dne, ale 'moci jsem miloval. a

z

rybái

Marseilles 'nebydlili

lovívali

dn

Jedné

jasné

tiché

noci,

jižn

Carnouiles,

pišel

jsem

opuštnou rybásikou bo'U'du. Byla vystlaná pí|jemn liisitím a v záhlaví mkkaui moslkou travou. Pocítil jls-em touhu, v boud pespati. Nelbylo tam 'ani jediné sít a rybái odešli alsi na západ. Slho'dil jsem ^na stlaní kabát a zul obuv. Asi 'ti sta krot bylo nkolik vili, ^le zdálo se, že

'na

nelni

v nich života-

^,

37

-

Ped se

posadil jsem se ipcd boudou a val Bylo klidné, sinav šedé, mléiné, a vlny pi^e-

ulehinultíím

na mde.

vailovaly

se

aJbsinthu,

Irn,

s

jaikousi

dosud

jertž

dráž'divou

nepronikl

do

opiloistí,

j^aiko

vrisibva

Msíc, jemž

spodiiny.

moe

prolnul tímto záhaldiný^m zabarveniím, svítil jaism a noc byla teplá. Napadlo mi vykouípati se a bez rozmýlšilení s'hodil

jsem

šaty.

a vlny nedorážely. se

vodorovn

Voda

byla siln vla'há, mírná jako s>amet Molil jsem bez nebeizpeelnství poloižiti

nazina'k

Byl jsem nalhý a

mezi

islkaliska

a

podrobiiti

moi.

se

krom msíce

nevidl nikdo, jalk pišla Vádydky tiše vlina a od špidk nolhou až k hlav pdbk-dila mine zoLfale mkkým pohybem. Nevadilo jí, ie narazila vždy elem o beh. Zaštkala tilše a vracela se ke zase a zaise s oddanoistí zhrzefrié miletnlky. Nesml jsem jiiž ddýmu, že se 'koiuipám, poddátval jsem se s rozkoší, sobecky toimuto nonímu miliskování a zavíraje oi, pociovali jsem píjemné, závratné chvní, jaké asi zinají jen choí lidé, kteí za prvnídh jamílch dn houípávají se na vi/siutých síí'ch mezi kmeny kvetoucích tešlní. Kdyfž tleslné mlajzení, zpisobené dlouhým pob^/ítem ve vod, vrátilo mne slkutenosti, vidl jsem, že na behu u mých šat sedí bílý peis. Sedl, nehýbaje se a vrel so*va slyšilteilin. Když jsem na vykikl, zavyl, vyslkoil, ale zase usedl tsn u šat. Stál jsem ve vod. rozmýšlej" e se. Ne'zdržovala mne báze, nýbrž jaJkési vdomí nahoty, úplné bezbrainnosti mne dráždilo. Chtl jsem vystouipiti z vody, ale souasn chvla se mi kže na nahých lýtkách, jjiko bv cítila již dc^tyk psích zulb. Vy)kikl jsem optn a pes vyl,

mn

vyl

talc

dlouize a falešn, že úzJkolst rvala

vosou a popuzovala mhe k novým

kiv,

se

ve

výkikm,

mn

s

ner-

znšlv

iež

již

volává se ze spaní za hrozných sn- Tešte jedno ošlklivé zavytí a bezdky chopil jsem kámen. Udeil jsem ts takovou vzte'klostí, že skloulzlnuv, musil jsem se chytiti skaliska. Pes vyskoil, ale padl nazlnak vzchopil se v&alk opt a motaje se jako oípilý, chtl odervati 'se s místa. Nemohl \Hšak. zavvl ješt iednou dlouze, bolestn a pak jen sípal. Perazil jsem mu nohu. cize,

jalco

—

:

-38-

Náhle jsem se zastydl. Vystoupil jisem ihned z vody k sob psa do boudy. Nkde ve villáoh cosi 'šitklo, Snad podivn, úzko'Stn, jako štkávají oloujpené fenlky. to volala matka, nebo billý pes zalsipal tenounce jako dit Pikrýval jlsem jej a zaryl se mi zdšen hilavou pod paží. mkce moskou tíravou, nabízel j;sem mu chleba, vylovený odkudsi z kajpes, hladil jisem mu praclku a inil .vše, co by mne moMo omluviti v jeho oích, nebo teprve nyní jsem hápal svlj hrozný omyl. Teprv nyní jlsem cítili, že ped K ránu, probudiv hodinou pišel mne navštíviti se z dímoty, nálhle jsem pocíitil, že pes líiže mi lýtko, jéž poranil jsem si na skále, když míil j'sem na nlho kamenem. A tím jsme se rozlouili. Sebrav všecky síly a sténaje, motaje se, dal se na cestu k villám a já k Marseilles. Nepoznal j'sem dosud lovka, jenž by takto dovedl odpustiti. a vzal

-

— —

—

ÚL CRsáno

Minulých

dn

ped

lo

lety.)

kteréhoisi poledne zastavena byla passáž na

Ferdinandov tid, nebo dhodnik byl peplnn zvdavci, ktei piroMíželi si v Topiov výklad veliký obraz Ládi Nováka, pedstavující truchlivou scénu, j'a'k by to v národ vypadalo, kdyby u Fleik do^šlo pivo. Polkuid jsem se mohl prona pomailované aby vyzlnail taik nejmailkantnji místo našeho národa me'zi svými národy, nebo nelze upíti, že národy fldkovlské jsou národy

tlaiti, niahlédl jisem také za sklo a zadíval se

plátno, které jist (jednou 'zakoupí cíisa ipro svoji galerii,

loyalní.

Kemencovou ulici, kdo neadra tisíokrát objímaná smyslu tisíiclkrát peste šnrovatná adra

Ach, kdo neznal by tuto znal

by

tato

adra matiky

a v priavém slova \''ž'dy

bdící a

Pralhy,

.

.

•,

vždy dýchající? Zná pece každé dít tento dru-

—

39

—

hý památný

"orloj,

tento slavný

varskou branou, kde

rafije

prsvitný

pohybují se

nad pivodelikáltn a šetr-

cifennílk

tiše,

mit

n, j'^ko ruce frenologa, ijeni 'pišel velikost lidskélho moz^ku. tchto pítu-lTiých místedh, kde národu ti sta pt a šedesátkrát do roika sloulží se slavnosttmí plnoní, není neláslky a není nenávisti, nebo sdce lidslké leží tu na tácku a

V

mí

se na árky.*) Zde panuje skutená vlastenecká svornost, zde není osobních urážek a druh odpouští druhu, ne'bot' dba jsou svonn peisvdení, že nevdí, co iní. Zde j'S0|u jen pivlni áriky, árky, áriky, tisíce áre'k, milion árek, 2Íde jisou oáríkovány rozum, srdce i pohlaiví. V této slavné inárodní hospod, kde pi patnácté sklenici hovoí se o úp'adku emesel a obchodu, dlají se zinámo>sti a poesitné matky vodi •sem svoje dcery. Opice tu stojí jia)ko ddbazova mezi píštím mužem a ženou a svazuje dva lidi v nerozluitelné manže'l(Ství, z néhož zrodí se oákované dít. Dv, tí áriky pes míiru staí, aby potom, doma, o'kolo jedné s plnoci, pi hubování ina malou pontu dán byl život píištímu, novému lisikémju tvoru, jakési budoucí hmot z krve a kvasnic, jež pjde již 'životem oárkována a celá houbovitá. A tyto dti, jelž rodí se z pebytku pivních výmt, budou opt a opt, zrovna tak jako my, mluviti jednoiu velkolepé ei o du'&evní!m a hospodáském obrození lidstva

tlak moziku

.

A do

vyprošuji

si,

póisy ablstinenta.

.

.

aby

To

nkdo

to.

nemyslil, že stavím se tu býti jen jaikýmsi

si

Moje ádky mají

doiprovodem k obrazu pana Ládi Nováka, jehož dílo ucpa'lo onehdy passáž na Ferdinandov tíd. Opakuji: Nemílnil jsem (kázati proti fldkovskému, nebo život je mí milý. Naopalk, klaním se hluboce tomuito plodnému úlu, kde jako roje vel rodí se dudiové zašlé "pražské boihómy" a kde uiloženy jsou celé plástve národních program a eslké politiky. To jen ták onehdy, když jsem šel kolem obrazu, namanula se mi v m}^^len'kách ona rajská flelkoMská letní zahrada, jejíž stromy

mj

*) Autor míní tím árky, jež siklepníci na porcelánovýdh pivních dli, kolik sklenic piva host vypil.

—

40

podle pražského zvyku dlají podnosech, aby pi placem v-

—

v ervenci mají svj lii&toipad, protože kou z virižiineik plado jejich korun a rozežírá unavené listy, je'ž padají poslulšin, aby pikryly stydlivé árky, árky, áky, milion

luiž

zí se .až

árek

.

U Na

jednu

cestu

Náš koár kraj

za

Rožmitálu.

vlek'

vzpomínám

si

se

šerýclh

išel oh ladem, úžlabinou mizel

isivfalhiem

úžlabiina

zhusta. 'sikal,

puistá,

Romitál

Pár kivýdh

so'sen klonilo se v cestu a hlavu mly smáóklou na stnanu, cár siných miraen roizlet'1 se k mstu

a

s

smeka havran.

cárem v závod

Veianiky malé krily se v stránídh, kou z chaloupek byl temn sínavý, izpuikelé sitíšlky, píkrov plísn ria a z okem zely siné postavy.

Náš (koár i

co moha mohu mine,

šel,

korn byli tesMiví, v onom kraji všecko

naši

taim i

paez

zsiná,

nežli

T]am Kristus sám

tam a.

a

'by

tam

lidé,

byl

dojiista

je

ijejich

skeptik,

stín,

dti

Jeli ina

mejisoiu

siné,

je

sniaid

zpiráchníví.

chalupa, to hormík elpileptik, mají pi^-ílzmak :;oiudhotim.

co

z

nich,

jsme

tiiše

.

.

.

Veer

již

se

snášel,

pusté návsi ležd ješt smíih, kterési ohaty zarachotil kašel pešla žena v tžkých devácíoh 41

.

.

.

snhu házelo si kule, drobné, na rtech ja'k bys iprsou ma'tky ípily tuberkule

Pár dtí v

e,

kostióky •že

iz

a

celý

hladovt

budou

život

.

.

.

Sareek

jakýs bafal v prahu chýše, vyschlé ruce, ipohkd zniirtvlý. ipokorn smekl, pozdravil nás tiše, a my se z'a to hro^zn tydli

ml

.

Padrský rybník

vyšklebil

se

.

.

les,

z

dva vodní ptáci pískli pod hrází, pak bylo ticho, nikde ani hlesu, na hladin již houstly Obrazy.

Ve prosted Již

stmívalo

lesa se.

jsme

octili

víc

víc

-a

a

náhle.

se víc.

kdl isilnice se ploiiížil poivytáhle dav zakulclenj^dh, temných boirorvic.

Na ipod

le

uschlý vnec 'z mechu, obraz boží rodiky. se zdálo, jak by z toho pleahu lebka s dvma dolí6ky

jedné

visel

vncem

mn

hledla

koár

.

.

.

Stínem borovice v dálce Ro'žmitál, kde dostati lze krásné pohlednice a kde má panství pražský kardinál Ná^š se

naposiled

hnul

se

.

.

.

kmit'

.

íslo

.

.

82.

Z tak zvané lepší cely. kam mne píro jakési záhadné preiny zaveli na nkolik dní, dopávajíce mi pes den papíru, tužky, knih a samoty, penášel jsem po dhodb svoji houni a runík do cely ís. 82, kde pro nedostatek místa tiskové

—

42

—

spa

jlsem

s

jinými nepolitickými vzni. Zatím co

kontroloval ostatni cely,

divial

jsem

se

dozorce

okna chodby na

s

Prahu dol. Byla plískanice a lidé spchali. Vidl jsem i okna Tmovy kavárny v Lazarské ulici. Za zaimženými, nezaJkrytými sícly rýsovaly se silhouetty host, sniad i mých pátel, s nimiž je'št ped týdnem sedl jsem v této Ikavárn. To (svtlo tam zdola dráždilo trochu mé smysly, ale jen okamžik. H'ned svou houni a pedstavil jsem zase pitáhl jsem k sob si náhle ty lidiky tam dole v kavártn, kteí sinad práv mne pomlouvají. A tak, jalk jsem ml hlavu mezi mížemi, cítili jsem aiž 'nahoru celou tu vtíríatvou, otelou vni kavárenského ovzduší s a:parátem podezelých kulis, drobnýclh afér a líipdleenských podkopu, jež zaínají "spoléenskýim rozhovor6m" kolem stolu .a koní "dvrným sdleníím" v zákoutí záchodu. Pedstavil jsem si živ tuto každoveerní výroba politiky, spolenosti, charakter a literatury a v tu chvíli bylo mi tak podivn píjemino, že svoji hndou houni byl bycih 'nevymnil za onen zéleniavý iplyš tam dole, o njž

vdn

—

"nadjné talenty" a "budoucí umlci" otírají se každodenn nkolik hodin s houževnatou pravidelností, 'aby aispo vysedli, co inemohou vytvoit To všecko zdálo se mi býti tak inozkošn vzdáleno', když šli jsme s dozorcem do isla 82. Toho veera seznámil jsem se tam ,s lidmi, kteí zvážili svoje minimum .

.

.

.

Pudem

žijících

.

.

ipohrobk vy hmatali moji mteligenci

a z

pozornosti k "lepšímu lovku" zametl kdosi z nich celu košttem, které bylo docela bílé, nebo den ped tím oloupali z nho kru. Kouili ji místo tabáku a dávajíce okénkem pozor, nejde-li dozoTce, nabídli mi jednu takovou cigaretu. Smotánia byla z listu ipotištného papíru, z vytrlženého listu >knihy "Životdpis sv. Pavla," kterou vypjili si z vzeské knihovny. Nabídli mi tuto cigairetu a bylo vidti, že mi dávají cosi, co je nad jejich síly, cosi velikého, ultrlženého pnm'0 od srdce nebo bylo jich pt a všichni dlili se o kru tohoto koštte, které ješt dfoho a dlouho ndbude vy-

—

—

— 43 —

—

— a nlaibídli mi i špinavý, uschlý vinný novým Kouilli pilepený tajn pod prynou kousikem chleba místo tabáku. Nabidili mi jej zdarma, z jakéhosi pudu

mnno lilst,

jej

.

.

.

éruinosti.

A hrál jsem s jedním "dámu." Na tverci, vyezaném ipracn niolžem n'a stole, táfili jsme proti sob, já Chlebovými kuilikami, on hradhem a pistiihl jsem jej dvakráte, jak i

—

úmysln

táhl

chybn,

abyclh vyhrál ...

A

ziaiervenal se a že

Ml

prý ne a oi mu svítily, že mi udlal radost. msíc pro krádež.

osm

A

hráli jsme, dv. ti, tyi, šest partií, až všecko už spalo a jen ddeek sedl ma a drkotal vy ita v v zuBylo mu sedmdesát rok bech, že mu zakázali šupat. a íkal, že šupe už ticet let. Lamipla svítila mile a zainali jsme tetí ipartii.

pryn

—

"Tak

deek

se podivají, voni

na

se choulil

rozumjme,

to je

všickni státní.

A

prym

pece tabák

—

tomu musejí rozuimét" ranný kocour. "Tak

jiako

a

d-

todle,

my jsme teda tady taky státní manipól a tak teda,

státní arest, a je

ml

by nám to stát povolit ." v oích, rozpríaskal se jako staré švarcvlaldlky, když jim ped plnocí upadne závaží. "Ddeku", povídám chtl jisem .mu vykládati cosi o monopolu, ale už jsem nedoekl, nebo co já, obyejný lovk, byl jsem ;proti neobyejnému bolu toliofto starce, který telprve na sedmdesáté stránce svého žiVota našel otazník? Za nkolik dni ipustili mne dom, "tam dol" a moje srdce pipadalo mi, jako když znnko máku, uzrálé v sluneném když

j:sme státní,

A ddeek,

.

.

istey

—

—

jasu a teple, octne se náhle v mraveništi.

—

44

—

v

etba Ve

vlaku, jímž

jsem

jeJ

do vlaku. ku Králové Hmadci,

byl"o

honko

Když dojeli jsme do Velkého' Oiseka, osvžil jsem ise idvm'a pomerani a z tlumdklui vylovil jsem kterýsi svazek Svtové knihovny. Nkolik lidí piisto-upilo do kulpé, ale valn a nudno.

nevšímal a ponoil jsem se do etby. Teprve po a povšiml jsem si, že i do mého oddlení na kterési menší stanici pistouipil pasalžér. A mepestal již pokašlávati, oo chvíli rušil mne v etib. Pestal jisem ísti a pozoioval jsem mladého muiže, jenž byl vybran odtn. Ale ml vpadlé, papelav žluté tváe se s'kvrnami a za chvíli bylo mi patrno, že je tuberkulosní. Ohvílemi, :kdylž pivel oi, vypadal '^koro mirtvolm a nebylo nesnadno

jsem

si jidh

pl hodin

zakašlal kdosi najp^roti

mn

si, že jeho tubekule jsou již v pokroilém stadiu. Ale (pes to se rozhovoil, když nabídl jsem mu pomeran:, a posléze, už ped Hiradcem, pokusil se o cigaretlu. Brzy se však rozikalšlal silinji a vyšel z kupé do vozové (postranlní uli'ky, kdež oteveno bylo okno. Šel jsem rovnž oberstviti se inia vzduch a v ulice opt jsme se 'roizhovoili. Pravil jsem, že v lét cestoyalti vlaJkem je nudno a že obyejn béru si n'a

domysliti

i

cestu kni'hy.

"Vy nebráváte

si

etbu do

vlaku?", ptal jisem se mladé-

ho muže. "Nikoliv", odvtil, "'netu ve vlalku nikdy..." a podivn tom podivínem úsmvu setrval chvíli a teprve po nkolika okam'žicích jsem si povšiml, že svýma zapadlýma oima dívá se 'Uipen na tabulku, pipevnnou ve vozové ulise usmál.

V

okny la olpatenou nápisem "Odbrama piroti tuberknVyplivovati pílsm se zajpovídá." Polhlédl jsem na nho úkosem a on se usmál: "To je moje etiba. Jalk vidíte, je o ,m!ne dobe postaráno. Ješt v žádném vlaku neml jsem dloulhou chvili. Jiní lidé berou si do vlaku romáiny, staí obyejná tabulka s dvma vttami. em, ce mezi

:

lose.

mn

V

— 45 —

myslíte, je více pravdy a života? Opakuji, nikdy jsem ve vla-

neml

ku

dlouihiou dhvíli."

Sesmutnl potšiti,

jej

Ale on taik.

Byl byclh nebylo možno.

jisem.

.ale

mu

rád cht'1

nco

íci,

ním

se jeln u'9míval.

"Zajisté se dominíiváte, že trpítn", pravil. "Ale není tomu ZdálO' by se, že našinec nemfilže si tuto tabulku .pelísti

než s myišlenikou na sebevraiždu a v nápnsní kapse s revolverem. Mýlíte se. Ivze-íli mluviti o njaké bolesti, jest to jen lítost. Tyto tabulky, visící jako zrcadio', v n"mž my souchotinái máme si pipamatovávtati isvoiji trýze, jsou, ve skuteno'9ti zrcadlem lidské ubo'ho!sti- J&šit neuplyaiulio dva tisíce let a naše slina stala se postrachem lidstva. Lituiji století, které proti nefpííteli rozestavuje zrcadla. V nekiuilturníth dobácdi stavli lidé proti sob brady, rvali se, bili a kousali, ale byla v tom aspo velikost inu, var krve. Dneis je slina poistrachem století. Tmto tabulkám ikají pdkroik a je to ústuip. Století se kril za svými zrcadly a hTdinou jsem já, Uimírající íovk. jiinak,

i

to neiní hrdinství? se

n

ped

V

Vmyslete

se,

že

máte

souichotiny, a poistavte

tuito tabulku. Kdo je hrdinou?" Hradci podával mi ruku na rozlouenou. Byla hore-

velá. "'i ,se

jí

bojíte?" pravil s

"Co vám napadá!" odvtil

"A chtl

byste se

úsmvem. jisem živ

mndu vymniti

a stiskl jsem ji. svou etbu?" doložil

ješt živji.

Mlel

jisem v rozpacích.

"'Taik vidíte",

podzimu

zivstati

usmál

se

mladý muž. "Jsem nucen, ješt do

hrdinou".

-46

Umela z

paní Nansenová.

ChrJstiaime došla zpráva, že umelia paní Nansenová, žeNansena, vdce slavné výpravy k severní ton,

nai Firidtjofa

"Framu." když zde tak bloudím sám a sám, na 80. st. sev. šíky, zalétají mioije myšleníky k domovin a vzpomííiám na den, kdy ona roztíštila láhev Isiaímpaskálio o palubu a zvolala "Fram" budiž tvdje jméno!" a :když pevný, tSžIký trup lodi poal ;Se smýkati. Držel jsem ji za ruk(u, slzy mi vstO'Uipily do oí. Ó, jaik ji miluji, ják po ní toužím..." píše Nansen ve svém denníku o svojí žen. Tato statená paní nytní umela. A jejjí smrtí rozvázáno bylo vzácné, úohvatiné miamželství, jaké se uzavírá jen v severníícíh zemích, man'žél'S'tví ibsenovs'ké, isté jaiTco ledová krydhile a velebné jiaiko severtní zá. Kdylž Nan'sen odjíždl k ton, stála jeho žena na behu a chovala malou Li v, starou sotva pl roku. Stála, ale neplatóaila, jen do daleka mávak šátekem. ^°]eá' vesele a hrd !" volala za Nalnvelitele

"Nyiní,

:

poisílá Noirgko!" A tak se rozlouti roky. Zpráva o smrti Niainsenové, došlá tdhtio dn, doíjala mne hluboce. S paní Nansenovou oddhází manlželství, speetné nejilstším ideálem slpolené piráce a povinnosti, svazek na život a smrt, posvcený vzájemným obtováním bez kclnce a bez bramic, obtováními až do krajníícih mezí odíkání a sialhajícím až k ob'h'stem, kde srdce bije po a kde slzy umrzají na ledovýclh krácb. Ve tíhvílídh, kdy u nás rozlžeWuljí se vánoní stroml^y, kdy 'z krbu záí teplo a pokoje voní pítulnou vní pryskyice, vzpomíinám žhana oba ty lidi, jimž život byl vysokým, nílm slavnoistním, nímr co stojí o celé hory výše nad všecky naše vánoní stromlky, krby a pohodlí. Na 81. stulp/ni, kde "Fram" ležel seven v ledovýclh horách a polhyboval se ku pedu a^ni ne o pl kilometru denn, mapsal si Nainsen do svého denníku: "Ják mine ta neinnost

'senem, "jsi

ili,

aby

se

mužem, kterého

nevidli

alž .za

tm

v

ním

—

47

—

bydh musil prolomiti tU'to strnulost, tuto schopnou sílu. Nemže se nco státi? Nemže pí-ijíti 'njaký odcán, r.o'23tirihati led a •zmítati jim ve vysokýdh. vlnáclh tak jako širým moem? Ach, jak hyóh nebezpeenství vítal, jen kd}Hž nám dá pi^íiniu bdjo•" Jaká vati za svj život, jen když ,se dositaneme ku ipedu heslem vizácná sí'la práce ai odvahy Ku pedu a ku pedu tím bioval se Nia'nsen denn, jako asketití mniši biovali se dukami. Odvaha a trýze psobily mu rozíkoš, krpjí krve platili za každý halé, kíterý 'US jeho výpravu obtovalo Norisko. lovk ten nebyl nikdy spokojen svými úsptíhy. Poihyb "Firamu" stále mu byl pomalý. Zia ne^jivétšího nebezpee^nství, kdyiž kry nadzvedaly "Fram" do výše a když moe kol do kola rachotilo ledem a rvalo jalk pekelný jícen, opouštl palubu olovnicí v ruce hledal v ledu otevené strolulhy, aby zmiti a mohl polární hloubku. Za 46 stup zimy a s prsty do kosti omrzlými stál s olovnicí nad ledovou prohlubní a od ráma do veera noil do vody lano, jež ani pi 3800 metrech nedosáhlo mosfkého dna Veer vrátil se na palubu a nemocnou rukou psal si do dennílku nžné vzpomínky na malou Lív, kouizllil si v duchlui obrázek její hlaviky a celo'\'sí

!

Zdá

se mi, jaik

lenost a nalézti místa pro svou

in

.

!

!

.

—

,s

.

.

.

pí

zabíjeti

i

sami dost

psy,

nebo

n

nebylo pro potravy. Pak nemli i své psy, zabíjejíce jednoho po dru-

jídla a pojídali

-48-

!

i feii'ku "UHeniku", jedinou svoji pitkysami, stále ku pedu a ku pedu, pes ledové *plán a hory, zapraženi do své myšlenky jako zviata. Teprve na 86. stupni, když vidli, že každý krolk ku pedu byl by na-

hóm. Posléze sndli ni a táhli

san

prostou smirí, obrátili a táMi sán zípt, ku svoljí domovin Pes otevené ledové strouhy peplavali se kajakem a jednoho dine uplaval jim kajak se sánmi ode behu. Nepemýšleli •ani vteinu, no'hama, rozhmisanýmia a otevenýma aiž ke kosti, 'skoili do ledové voidy a polomrtví dostihli kajjáku, jenž po pataácti msících tmy, ledu a zví'ecí trýzn dovCzl je do domoviny, do NoTska, "ikteré je poislalo ." A v tchto chvílích, na holém led ve spacím pytli a po veei z "Ulenky". položil si Nanisen na klíin ledovou kru a na ní psal tulžlkou do svého deinníku tyto vty '"Ach, nocí polární, jsi jako žena podivuJhodn líbezná! istá, krásiná a py^šná vznášíš se etherem pes zamirzlé moe a tvj šat, utkaný, z p'aipr!slk seveirini záe, pokrývá klenbu nebeskou. Jaké máš •" ulšledhtilé, isté taihy krásy antické Pod vánoní stro^meik dávají se knihy básnílk, nkdy i tákovýtíh, kteí nežili a životem pdpisáli cenjty papíru. Je mnoho báslnífk v širém svt. Kdo pod vánoním stromlcem, v teplém krbu a v pítu'lné vni pryskyice vzpomene n>a tohoto, jenž napsal jen jednu knihu a vylžil všecky svoije hodiny? .

.

.

:

.

Tchto

dn

umela mu

.

paní Nansenová.

Hodina dvanáctá. (Nová

Duch

scéna

ze

starého

eského

repertoiru.)

blanický:

vzhru, brati! Chápejte Dnes vypršela Ihtai poslední "Ha,

Lid bou'í hodina

již

se

me!

se,

vlast

pod kopyty sténá

se

blíží

polední

—

49

—

I"

—

.

.

Rytíi

mirzut

(vytahují

t

"Zas ert a

sprav

Te a

dali

zapálili

si,

k

jsime

svoje

bere?

Už

s'alkru, si

erstvé

cibule)

:

dávno

je

svoje

jedna.

hoidinky!

práv ermou kávu vižinlky.

." .

Aristokracie. dn

Úmyisín pobyl jsem nkolik v Sam Sebastianu v severních Špalnlích, abych vidl, jak z bli'zka vypadá laristdkracie. San Sebastian je svtové lázeiské msto v zálivu biskajském a oceán svití tam módíce pod jalsným špa'nlským nebem. Jsou-li przirané dny, leskne se biskajský záliv idhromné zrcadlo a v té zelenav modré ploše odrážejí se zipitvoené podobizny ínancou'z'ské a alng-lidké šlechty. Tam, uiproisted vesmíru, dva metry mezi moem a zemí, stojí aristolkracie svleená do nahá ai jižní slunce svítí jí Vidl jsem jí jalko Rontgenovýimi paprlsky až do útrob. za žebra a cítil jsem, kterak blaseovan tiká její kapouní srdce. Kdo ji vidl ve spolenosti, v salonech a klubecli, ofrtakovanou a vonlnou, zná pouze její skoápkui V zrcadledh salon odrážejí se pouze její nehty, fraky a rofcy. Brává její ubohá, proí-ídlá bytost o/dráží se jen v ohiromnýdh zrcadelných plochách, v nelprosnýdh velebách vesmíru, kde oceán vVplivuje ji na zem jaiko neijedlé živoišstvo, jiako

j'alko

zlbyteílnou

bezpátenou

hav.

v zálivu biskajiském má silu poralnné lvice. I za klidných dn bouí, 'syí, doráží, a celý španlský sever se chvje. Za noci, kdyiž msto spí. je slyšet soptní

Oceán

a zídá 'se, že moská mocnost chce rozsápati do rána kus Evropy. I z rána, po moských org-ií'dh, je slyšeti až na sebaístiainisiké námstí, jak vzdalující se vlny štkají k s vyhrižkou-

daileko širdko

behm

—

50

—

/

moe

A

v tchto dhvilíoh, když hovoily 'spolu nebe, a zem, chodíval jisem se divat na arisitolkracii, jeiž procházela se po pobeží a ubíjela as v láziních. Jaká pddívaná!

tvá

se pod jižním nebem jialko umíoceánu fidtogiraif u e na vky jejiiclh Ihlulpiství. Jsou si podobni jeden druhémU' jako vejce vejci BuMoci a vodí s seboiu na šrce pro zábavu buddogy. mají vlastnolst, že štkají na moské vkiy. Vždydky, kdykoliv do širého moe za vyje píboj, staví se buldoí na zadní nolhy a optují moi štkáním jeho vyhiržku. Celé pobeží štká a ariistakracie 'má radost, 'že aispo joji 'bluildooi pocítili dec'h vesmíru a proklamovali právo na život. Sama lairistokracie to'ho necítí. Pod terasami mezi koupacíími domky

Tváí

v

irajícíi

korýši

su'ší

vesimíru' sulší

a 'zircadlo

se její prádlo a

j

v toím prádle

s

vyšitými

koiruinkami

zstala vzet její bytost... Kaihoty s vyšitými komníkaimi houip»a'jí "se ma ^šrách, .nadouvaji se vtrem a moe se

mdhým,

chedhtá tmto komickým které mají vyšitou korunku, aby zvstováno bylo nebi a moi, že na zemi visí kalhoty nadlovka.

Jednoho jsem vidl pi ranriíím koiujpání. Jak tu stál polonahý v koujpacím dbleku, 'metr nad hkdiinou moskou a pod pisnoiui, neú;prol9noiu mírou Vesmí/ru', pocítil jisem náhíe všecku uboihoíst a smšnost šlecihtické privildje. Vedle osmiahlého španlského plavíka, který vedl jej do vody, pijpadall mi jaiko vadnoiucí bean, upinající se na jižní révu, ipinou mízy a slunce. Podle bronzového baigneura a jdho isilných chluipattýoh nohou byla to hotová parodie lovka a vdšlkery lidské molhou'cnosti. Alni zde, tváí v tvá nebi a moi, nesal si fnondkl a apal do oceánu jako nemocné kue, jemulž clitjí operovati tipec. Z úz'kho krku, na nmž isedlia vyouhlá, ufcarbanná koská hlava, nepivítalo vlny žádné "haló a žádné "háilalí !" Jeho krev nereag-ovála již na hymny a moe neobmylo jej živoitem. Když jej políbilo, pištl a rovnal si na hlav gumovou e!'

pici, která chrání vlasy ped slanou vodou. Pak mu spadLa a bylo vidti, ie je holohlavý. Chtl oišiditi i moe, jako v klubu šidil v kartách. Kolnen moe vyplivlo jej nazpt

—

51

—

:

komu patí

do kabiny a když jsem se ptal, skou hlavou, ekli mi, že je to

ta tapeta s

ko-

lord.

V

San Sebastianu mají také cosi ,na zpsob vídeského Prateru, boudy, kolotoe a ipanoptika. Z veera chodí aristokracie sebastiainskýni Praterem a baví se. A tam, ped jedním panoptilkem, poznal jsem výteného lovka. Byl to

vyvolava,

dobrodrulh

prvnílho

rádlu,

rozuanl

ale

vci

Ped jeho boudou mu .ma talí pesety.

byla hotová tlaenice a šledhta áiázela Ukazoval na nkolik vostovýdh fig^ur, poistaveíných u vchodu, a val k publiku francouzsiky "Rate jen vstoupiti, vysocectiná šlehto, a rate si prohlédnouti .naše voskové figuíry, které miají tlo, vlasy i vousy jaiko zde pítominá vysocectná šlechta a jsou jako živé, 'hýbaljíce oima a otvírajíce ústa jako zde pítomná vysocectná šleohta! Rate jen vstoupiti!" A díval se na vysocectnou šlechtu tak sug-g-estivn, že házela na talí pesety a chodila do panolptika jako stiroj. Byl -to dobrodru'h, ale i

lidem.

výtený lovk.

uml

Ml

v malíku celý biskla^iský záliv a rozStíhal ušima a ona hýbala oima.

aristokracii.

Staenin

sen.

•Saenika Skákalova mívala živé sny. Ráno, když prádvoreku iplínlky vnoueti, vždycky -jsem se zastavil

vala na

"A tak, Skákalko, co se u plotu, labych 'se staenky zeptal vám dnes zdálo?" jim, pane A ona mi jednou vypravovala: "Tak se Li'slátej, dnes zdálo, že isem spala s ipraj sikou císaovnou. diky, celá se z toího tesu, pomýšlejí si,takovej divnej sen! A z nieho jim nic, z nieho nic. Jak 'jim povídám. Ležíím k rodiku boží vzývám, a ležím, zavu oi, Pána Boha :

mn

i

m>Tnu andlu strážnýmu sem se pomodlila, myslím de*j mu Pámb nebe a myslím

—

—

tátu.

Klidn

ulsniu,

pytlíek

—

s

—

nia

i

zavu oi nebožtíka

patnácti zlatkama, co

52

—

isi

'jaiko

:

sohráníím ma funus, mám pod .hlavou. A tu ji'm, jak bokem ke zdi se obrátiím a (s ipomoci Todiky boží uis;n'U, tu 'se jim hífcihy voidjpus že vona zane zdált

mn ke

—

mn

leze

na

mn

Pámb

po'Stel

—

mn

cíisaovina

praijská.

A

rovnou

ise

ohce spát a abych pej jí udlala míisto. Pomylsiejí, jak mi bylo vokolo srdce, když vona hned se jako dala znát, jalko že je císaovna praljiská a já, však ji zna'jí, moji ipostel, já Iji mám ouzínkou, protože tu 'Sitarou, co jsme s nebožtíkem na iní spávali, diala sem zeovi. T^k sem se jilm do duše stydla, myslílm si, špatn se to ciisaovn prarjiskéj bude spát, a hned taky povídám natáhla ke

la

že

pej

se

ji

—

"Líbjí zíme-"

vona je roohu Ani nemukla, Pámb ví,

vodpusitit,

a furt jen

m

tlaiila

ke

zdi,

a'ž

ouzlká, esli

aile

sem

išak se

vbec

mi se

ák

sra-

iJO'Z'Umla

—

musela natáhnout

jako támieto bidlo, co 's ním kluci klátjí ibrušiky. A vona, Pámb híchy, byla taková batíhratá a jen a jen vodpus na m, jen k tej zdi, a snad i tu nesm/rtelnoiu duši byla by Už se z mýho kehkýho tla vytlaila, jak na mne doliíhala. jim 0'Uzkostí potíím, povídám si, Kriste lulkižovanej, taikhle a jak tak v tch to Ibuide áká zlá noc, vona 'mne zalehne ouzkoistedh se modlílm, ona, jako praj'siká císaovna, pevalí se jim bokem na mdje 'záda, že 'sem mla bnadu u isamý zdi Povídám a ndsem sem vo ni tloukla, a zane jim ehirápat. Isi, lidi zlatý, vona mne zadusí, vona tej naší Ieský ei snad nerozumí.

m

—

A tu jim myslím na nebožtíka tátu, dyby tak tady byl, von dvanáct let slouižil u arteléryje, v šestaišedesátým tílel se is Prajzama, a snad von by áký to Iprajský islovíiko utrousili, aby si daila jako íct, aby se trošku hnula. A jak se jim modlím v tch nejvyššídh ouzkosteh, Panenka Maria mi to vnukla a já si tu ehvíli jim vzipomnla. Qo táta, když vo tej vojn povídal, dycky íkával. Von íkávali: "Pane frajfcr, gene vajtr.'' A tyihle dv slovíka

m

Udlám 'zacibránila. byly mi dobrý, Painenka Maojá jim kížek, poškrabala sem ji na pravým kolen, co ho mla ví, kde ta kuráž ke vystrený, a povídám

mn

— Pámb — 53 —

mn

—

povildám: "Gene vajtr." A vona tou jim 'probudí .a ipo^vídá "Pité." tak A bác jim to v posteli TUiplo, jia'k se pekulila vzdychla a lehla Dyž ráno kohout z,píval, probusi dáli, zádaima vod mm. dí'm se, koulkám, a prajská .císairovna je ípry, šedko se mi •jen zdálo, v po-steli hned sem se dívala -nezlstal ani dlek, la to by byl jist zstal, dyby byla opravdicky se mmou spala, protože byla taková tlnatá." se ve

minuikou

vzala

se

:

—

—

Manželky •Oaistokráte

—

—

v úžas uvádly

eník. mne píiny, ipro

V

mých rukou ocíitily rozvod. mntvho advokáta, který za živa byl

iženy žá-

jednou zápisky mým pítelem. -etl jsem je s nejvtším úžasem. Byla to zajímavost vedle zají^ mavosti, bylo to celé bohatství pohod a tragedií. Teprve z tdhto zápisk jsem pochopil, jaik hrozná a olsudná jso-u ta dv 'slova: nerozil uitel noist manželství. Nikdo by neuvil, jaikými psy jsou nkdy muži a yak pohlížej na ženu. Nikdo by netulšil, v jakých domácnosteclh muž ženu bije. Ve zminných advokátových zápiscícih naše'l jsem poznámky o iprocessu, kde žena žádala o rozvod, protože veter iped porodem vystril ji muž na dhodbu v košili a tam necthal ji státi v prosinci, v mra^zu, až do ranního svítání, kdy tesouc se zimou a istudem, vzala za kliku u dveí protjších soused a tom porodila mrtvé dít. Jiná vypovdla, že rmuiž se jí ped -spolelnoistí vysmíval, že stárne a že už je bezzubá, byl O' on sám, (který kdysi ve vizteku jí tvydají

o

se

i

a

tém

dít, zuby. Jiná zas, provda^^ši se šestnáctiletá, žádala za rozvod manlželství, jež trvaHo toliko trnácte dní. Druhý den po svatb žádal na ní muž služby, je.ž by odepela nejspustlejší holka z páté tvrti. Ale ta šestnáctiletá byla jediná, která zhmuisila si muže již druhý den a mlla Všeck}' ositatní hryzly se tajn celou sílu jím opovrhovati. razil

i

—

54

—

adu

let a tieba celá desítiletí se rozpakovaly, než 'se odhodlaly k rozchodu. Ješt poád (a to zhusta i tehdy, když ndjsou dti) lpí žena na m^ulži jako otrdkyn. Sta pošetilýdh aby zvolila lepší život. Ješt astji jí brání, je to hloupý pedsudek spolenosti a její meihumanní' nazírání na ženu rozvedenou. A asto je to i odvíslost zvyku, ten strašný mechanism manželství, jehož koileíka rozdírají

dvod

pozvoína srdce. Nejvíce jsem se v.šak podivil tomu, že žena tolik, tolik potebuje, než-li se vzchopí k protdstu. Jaké surovosti kolikrát snáší adu let, než-li volí odluku od zvíete! Jak

mnoho

uraziti

musíme

ženu, než-li

vykešeme

z

ní

jiskru

volného lidsikého citu, jiskru svobody! Celé šachty mužské surovosti muisí být vyerpány, než-li vyváží ,se z nvdh atom tdho vzácného lidského radia, jakým jest svoboda lidí a miravní rovinOprávnost všech i žen. Napluje mne ipodivem, iže taik málo miuž hnusí se ženám. A pece, jak málo je potebí, aby zhnulsil se muž! Mnozí nebijí. Ale jsou i šejdíi, lhái, bezcharakterní chlapi a viizme, oni jsou hlavami rodiny a žena k nim vzMíží. nejsouc zihnusena. Goiž vskutku jest jí potebí kopnutí, aby se vzpamatovala? Což necení si své duše pranic a radji vezme si bezdharakterního muže, než by zstala charakterní staro'U

—

muž

—

pannou?

pomr zabíhá až do dojem, jako by ped našima oima žili dva šašci. Takov^-^mi nejoroteslknjšími ženami mi zhusta pipadaly mnohé manželky eník. Je v tom nco trag-ikomického a pi tom politováníhodného, míti za muže typického, emeislného eníka, takovélio pdlitického iboudharona, jak je známe z praižských volebních schzí- Ten chlapík je uniku>m. Jeho žena ví, že je to nula. On jí, spí, Jsou

manželství,

kde

tragické smšna5'ti, kde

pije a

obas koná

nm

svoji

Vzájemný

máme

ta^k

zvanou manželskoti'

povin'nost.

není nadprmrnéiho, nic nedbyejného, kouí svj doutník, povídá o poasí, hubuje na ženu a nosí domácí epiku. JeAx doma, je to docela neškodný lovk a nevvznau'ie se niím, než že váží tolik a tf'^*k liber. Je

Nic na

prmrný,

tak strašn obyejný, že byste ekli, že nemá Ale duši asi má, nebo idíme po obd. V ten as c'hodí jeho žena po špikách a pošle dti na zahradu, aby ho ndbudily. Ale tu pijde dhvíle, jeho chvíle, a náš chlapík vsitupuje na tribunu, ení. Z to'ho, co neby^lo niím, stává se rázem nco. Neznámá 'síla, tak zvaný dar jazyka, tak

dulši.

zalone

nafukovati tuto nulu,

dímaly

;po

obd,

ulpívají

'jejíé objem roste. Oi, které dležit na obecenstvu a obas

pozvedají se k nebesm. Ústa, jež mluvila o poasí a kouik doutník, mluví fráze a iližou, lžou. nebo kalždý, kdo nemá duši, lže. Chlapík, jehož prmrnost a obyejnost je jedinou jeho pedností, dokazuje ctnému obecenstvu a národu, že je neolbyejným a nadprmrným. A jeho žena '>edí dole, meizi obecenstvem, nebo tito šejdíi, jimž dal Pánbh dar jaizyika, jisou tak drzí, 'že na své sdhze berou isvé ženy. Ona tedy jde na sdhzi, posliušn jde a po>zoruijíc toho svého kabráka se svého sedadla, myslí si asi tohle: Jsi to opravdu ty? iznám ze svého deTy, jak sítiletého manželství? Ty, ten nejobyejnjší a nejprmrnjiší lovk? Jsi to opravdu ty, který tui žvaníš a který soukáš ze sebe cosi, co v tob není a co v tob nebylo nikdy, nikdy, nikdy? Což je opravdu možno, že pede mnou, která znám tak dobe, mžeš tem lidem tak nestydaté lhát? Ty že jsi eník? Ty, ty. ty, jehož 'nitro je prázdné jako sud? Co js^em ti, dhlape, udélala, že pivedl jsi mme sem na tuto boihopuistou komedii, která pomine, ja'kmi'le se doma svlékneš a jakmile tvoje sm'a:žené ízky, které jsi si u mne na veer objednal, se ocitnou na stole? Což ty se, znám? •dhilalpe. nelstydíiš aisipo pede mnoti, která

—

t

t

t

Ona

tedy sedí dole a mysíí si docela uirit toto vše SL za pl hodiny ^de dom," aby upravila mu ízky, zatím oo isálem burácí bauie potlesku a eníku ise girátultrje. Koneln ebík vrací se doim- A ona klopí oi ped jeho islpoikojenou tváí. Nemá 'síly plivnouti mu do oí. Je to (manželka eníka. A on je hlava rodiny.

—

'Stýká val jsem se a

stýkávám v denním život

-S6-

s

mno-

ha

eníky

hdyiž

jsem

jisou to jiní

— je

n

a zihusta díval jsem se na pLn zairažení, na tjribun slyel miuviit. Pipadalo mi, že

lidé

—

a horší.

dobromysln

—

V

denním styku vypadali do-

jen vystoupili na tribuinu, odpuzovali svojí nepirozeností a pipadali mi jako ote^klí. eóniotví je veliká vc, která Iklaide píisnjsí požadaviky, nelž sama báse. Básník svou báse vyšvindlovat a pros vindlo vat (ano, jsou i tafcoví básníci), ale nikdo na svt není tak umný a silný, aby nás mohl oklamati svým hlasem a svýma oiima. snad dklamaiti masaui, dav, ale neoklame celého lovka, jeniž snad náhodou je píto'me'n v davu a je ipozorovaltelem a soudcem. ipdhrdá-lí lživým eníkem tikový jeden, jediný, ale celý lovk, je možno opustit tribunu beíz uizardní a zlehovait dále to vzneiené enické povolání, jelž nesmrzajistilo cela mile a

ale

mže

.

Mže

A

ekm

tel nosit?

Oi mu^síi

a hlas jsou nástroje ducha a každá jemnjší duše poznat, hraje-li na nich švindlé. Všichni, fedož jsou

smysl pro ty odstíby falše, pro tkvjí mezi nitrem a povrchem enílka, mli by se sipójiti a potírati eniotví, jakmile projevuje se jako emeslo. Jen hlubokým, bdhatým duchm mlo by býti dopáno, aby mluvili. A manželky eník, Icteré sedí dole a poslo'U'dhají ty svoje komedianty, mly by svoije manÉelská pouta roztiat s pocitem o(povržení a udati soudci za dvod ro'zvodu, že nemohou žíiti vedle vodnatelného aška. Zachránily by tím sebe a zajistily by si vdk hluíbšíibo

ty

citu

a kdoiž mají

rozípory, 'které

lidstva.

Šumava, Kdyby romancier Karel Klostermann nevykonal víc, ndž že ve svých nkterých dílech zvnil 'krásu šumlavských hvozd, dosti už vykonal a miže po smrti spáti klidn svj sen. Až kouzlo Šumavy vyhyne a ono skuten hyne

—

—

57

—

—

pijde se jednou na chu tm podivuhodným, -milým knihám, v nichž udho^vána je vln les v nejprostší a nejpoctivjší podstat, jako smolná šáva, tryskající pímo ze

strom,

nedotená raffinovanými

píipravky literární chekterý Šumavou cestoval, dovede pln 'pochopiti, kolik lidské, primitivní a .nesmlrtelné krásy a nejlidštjšího úsilí je v tch Klastermannovýcih knihách, jejichž kdn.servativnost neliterárnost jest jejich a nskdy pedností, nebo jinak byly by lživé. Romancierem Šumavy mohl býti dozajista jen lovk, jenlž vil v Boha.

A

mie.

jen

lovk,

i

A

Klostermann nikdy nezapíral, že v nho ví, jednou dokonce toto credo v úvod své knihy '"Kam spjí Poikrokovými lidmi bylo toto piznání pijato s dti". úsmichem, ale vím pevn, že úsmch ten byl ukvapený.

ipoloižil

Bh

v

cem

s

i

pedstav Klostermannov

jist nebyl .nikdy starna nebesích. Je-ho sídlil v pírod, v pralesích mezi stialetým kaipradím a starými lišejníky, kde Klostermann ml píležitoist státi tváí v ,Napsa'l-li Klostermann kdysi v tvá Vnosti. Boha", nebylo to nic, než že istá pokora vzala ma se spoleenský odv, urený pro ulici. Ale v nitru udtívál Klostermamn stejného Boha jako Kulpika, jehož obraz, pedstavující malíe, kterak nahý kleí mezi hoqam.i a dolinami ped jezerem a shlíží se v jeho vodách, je stejným credem a modlitbou k píirod. Pi modlitb záleží vše na citech, slova více mén bývají nešastna. Citov a Ipod 'zorným úhlem vícími stejnými víno'Sti j'SOU Kupka i Klostermann i nevrci.

dlouhými vousy

a

nesídlil

Bh

"Vím

A

Šumava, jak ji zíbásinil Klostermann, vymírá. uchované v nkolika^ tch knihách, jednou zahyne, až knihy sdžere erv. Naši potomci nedoizvdí se nieho o tchto hvozdech, jicíhiž vážnost a hloubka je V tchto taik ndkoneóná, že zachovala se .aiž na naše dny. odvkých lesích, ,kde zpytováváli svoje svdomí naši pedkové, když pokoeni vraceli se dom z cizích slulžeb, zpovídati by se mohl celý cvt a ony rozumly by jeho únav,

A

také

tato

její Ikouzlo,

-

58

-

nebo

v jejich klín sbílT|a'ji se horké vlny kolotajícího vesmíru a ochlazují se na mlenlivých listech siarého kapnadí.

Do

hl

i

vídal

nitra

šumavských hvozd zídka kdy zabloudí

tu-

odkládá svoji professi, tlumok, aby naisloudhal šumu vtr a aby se vy^zipopovolání, a

rista z

v této

tišin,

je-li

již

turistou,

která je úžasiná a nevysvtlitelná,

tlak

hlubokých šumavských lesích na kolik hodin cesty neukáže se pták, zajíc, kolava, veverka. Jen istaré stromy, s jejichž vtví visí dlouhý lišejník, vydychnou že v

g-raindiosní,

obas vážn

jako písní starci, a chodec, který tu usedl na a prolilédl jízdní ád, náhle jizdní ád do brašlny, cosi rozporníná a ukládá mapu

mechu, se

n|a'

styd

a'by

prozkoumal maipu

i

uraziti

se

saeky, jichž mechová brada pda život lovenstva roizdleny

tyto staleté

není z tchoto svta, 'kde i jsou v sever, jih, hodiny a vteiny. v toto konin, jež ve svém nárulí konejší roiztrpené vky, rozlita je odvká, prvolni píirody, šumavská, jaké není na celém širém. Tuto vni cítiti jest již u KHatov, ai dojdete-li až ke Šjpiáku, noíte se v ni již jako v tekuté moe, a za-

A

vn

vn

svt

jidete-li

ješt

v mezi

dále,

lno hvozd, mžete

svléci

Midin

odv

jako do omiamné kouipele prysky iné a síliné, jež balsamuje zázran vaše svaly, prýští valšimi póry a zalévá mízami pupence vaišidh prsom, alž opiti zavete oi a eknete tiše: Žiju! A tu již také páry této vonné koupele, probuzené siulncem, zahalují i va'ši hlavu, iní kyprými ;a vlahými vaše vlasy a padajíce jemn na víka vaišich oí, utváejí pítmí, prvotní a odvké zášeí pralesa, v nmiž lehce usínáte, zatílm co Kulpkv i Klostera

polfžiti

se

mannv bh Ta|k,

k)a'pradí

snm

bdí a odkrývá vašim v kapradí, sníce

zahrabáni

a

tajemíství

vnosti.

chápajíce,

pestá-

váte býti turisty a stáváte se skutenými obyvateli Šumavy, bratry a páteli tdh ziamraených hraniár, jichž drsnost

nechtli

jste

pochopiti

tak

dlouho.

Nebo

vru,

pravý

daleko za Eisensteihem, v klín les, je lovk lidí nemilovný, uzavený, alž nezdvoilý. asto, když z veera zavítáte na osamlou hospodu a žádáte nocleh, býváte nevrle odbyti zamraenou ítaenou i

Šumavan, jenž bydlí

již

—

59

—

staikem a v jejich oích tete docela jialsn, že vaše pitomlnost není jim milá. Posléze, po dloulhém rozpakování, dají vám nocleh, ale nechtjte pimti je k hovoru. Mlky pdzorují vás z kouta svtnice a když nadchází doba spánku, vedou vás opt mlky nahoru do podkrovní loliinice po stairýdh ervotdivých schodech, a svíka, kterou nesou, ozauje podivn jejich zamraenou tvá, rysy tvrdé a píke stažené, hotovou masku nehoisitinnosti, jejíiž chmuna^ neroztavuje ani povinným pozdnaa^em na dobrou noc, vysloveným beze zájmu a úsen.

Ti lidé jsou chu'dí, ubozí, ale peníz turisty jich neláká. Leckdy, aby zbyli se krátce vaší pítomnosti a odradili vás od návštvy, da\'edou sesmšniti svoji hospdku až do té krajnosti, že odepou vám dbyejný krajíc clileba, vymlouAle rozumíte-li hvozdm, z nich^ž vajíce se, 'že nepekli. tito podivní lidé se zrodili, odpouštite jim rázem a chápete, že tato nehostirinost nelni nehostinností v pravém slovia smyslu že není to ani duševní nízkost ani vypoítavé pohodlí animalla. nýbrž prosté právo nedvry, vzklíivší pirávo u Kozinovy šibenice a rostoucí v jamu fabrik nedvry lesního lovka, dítte pírody, mraveince lidského, jemuž 'špiák turistické hole hrozí znepokoj iti skrýši. A tak, odcházejíce ze samotáské 'hospody, kde i za peníze odepeli vám chleba, necítíte v srdci 'ani kr/pje hokosti a taková absurdní restiaiurace neips6bí na vás nikterak komicky naopak, oibrátíte-li se zvdav a spatíte pede dvemi hosipdky státi nehostinnou staenu, kterak pisíi a váždoprovází vás oima, cosi jako tichá úcta žale je va'ši hru a zmateni, nevyslovitelným zahabeni, spcháte Icrdky :rycihlejšim'i a rychlejší-mi z tohoto mfeta, kde prosté, zpytavé hoské oi kontrolují mlky a neúprosn podstatu kultury a úmysly století. Jsou to oi hvozdu a ve své vážnosti a neúprosnosti jsou ohromivjší než ervené oi loi

.

—

.

,

—

;

n

komotirvy, která

ním

projíždí

Šuitnavou'.

Drvoštp, jenž po staletích zasadí sekerou Šumav poslední smrtící ránu, pohbí kouzlo hvozd, zázrak pírody,

—

60

—

"

:

vedle

nhož

nejvznešenjší

i

Švýcar

partie

.

j'SO'U

poulhou

doasnou módou, parádou Pánaboha, která méní se stoletími, vkusem a potebou. (Šumlaiva má boha svého, staršího, válžnjšího

a

mavský

bh

bh

ta>jemnjšího, než je

jednou

uimi^-e

spolen

švýcars/ký s

—

Šumavou

a ten šu-

.

V Praze o sv. Jan. máme okna

že pak na

jsme

rachejltle

Na nábeží

'hlavia

u

se

Vltavy, dívali

.

.

.

vedle hlavy,

pod rukam.a pTaiská zábradlí, tisíc hrdel opojením kií, když pain Hájelk*) ták to narafií^, aby prskavioe neklidné prskly v pravý as a solidn

—

Pod

okny

našima

plavci dva se baví stiairši

nich

z

k soudruhovi

pák,

v

dhostroje

izái

nenuten v dívaje

stoje;

se v 'Splavy,

rozbrlpen paví

hochu, pro nás ráma, že jsme pišli o svatého Jana; kdyby dneska shodili ho v pytli,

"Jiáká

je

to.

ákou zlaku pece bychom lže

jsme vylovili uto^pence

.

chytli, .

.

hochu, tžká existence tak naši rovnováhu drží drobátko tch sebevrah Je

to,

Ješt

*)

Poznámka:

že

Pain

Hájek

je

.

.

.

——

známý pražský ohostrjce, jeo sv. Jan.

mž Braha svuje oibyejn uspoádání ohostroje

6i

Mluvnické kotrmelec naší Vry, (Kousek tátovských vzpomínek.)

Ve,

Ti doky byly naší když vlak, Cech, sloižil nás jedndho dne na nádraží de TBst v Pai'ži. A dnes už jí je pes dam let, dnes už jí každá stu'hla( ve vraisech není vhod, dnes ulž je to hotová Když dnes slena Utíká to sikuten nesmírn nkdy vypravujeme- jak ped lety, když jsm^ v Paíží hledali byt, jedla na námstí du Chatelet hrozen vína a jak jedna kulika hrOznu jí spadla a jak jsme se s nákem muJak to utíká nás

odvážející

.

.

!

e

Ve

!

.

—

kuliku neúnavn hledlait ;po celém námstí tomu alni vlit a na tehdejší své trampoty Kdež pak te, hleda)t pohlíží s naprostým pohrdáním takovou kuliku už se shlíží v zróadle, má svj vsili

vrátit

Vra

a

neclhce už

.

.

.

Te

!

naikuipovat, kritisuje vážn pohyblivé malmje v sešitech Ped šesti, sedmi lety! Co zmn udalo se v Praze od té chvíle, co zaražen, ale pl'ni naldjí vyjíždli jsme jednoho podzim,ní'ho jitra z Františkova nádraiží, tíletý svj Tenkráte ješt Praha byla dopoklad miajíce na klín cela jiná, teinkrát ješt Václavské námstí bylo bez sochy svatého Václava, Palackého námstí bez Plalackeho, Staromstské bez Huisa a zahrada Kinskýdh bez bílého pom.níku Hany Kvapilové. Co všecko v Praze vyrostlo za dobu taik krátkou a co nejkrásnjších pekvapení na Vru eká, až jednou, dá-li Blh. shledá se šasto s tím krásným stovžakým mstem, v nrréi ponejiprv uvidla svtlo svta Bude-li živ ješt ddeek, bude-H živa babka divit, když už jako housátko ubíMže-li se kdo rala se -s námi do svta šiirého, že v nejiprvnjších tch dobách ,svého dtství bývala slabá v eské g^ramatice? Mže-lí kdo zazlívat, že tu svou rodinou mateštinu nkdy nejjí Ach, bývaly to ukrutzatrolenjtšími zjpsdby šmodrohak?

jíek

se stužkou, chodí

obráziky,

umí íst

a

.

.

.

.

..

.

.

Ve

— 62 —

.

.

.

.

né,

roztamilé

ale

gramatických

'a

naiši

Vry

^'onmelc dtsiké eštiny perem

zastavit,

se

zachytit,

lem této tátovské vzípominky. A jak pak také mla, chudáek, kdyfž

chybl

ji

A u tch tch nkolik je práv úe-

veselé mLuvnioké koitrmeke!

slabin

denni cvik

eského

eské

ovzduší a když od tí

styku

s

eskými dtmi!

let

tO'

umt

poládin esky,

jazyka, když

svého

vkui

Ponejlprv shledala se

s

dhybio

jí

nepošla do nimi až zde

;pd

Ameriky ... Dva roky, celé dvtai roky sedla jiako ouikropeek v paížských mateských školkách, samdjedinká

nia

taim sedla, samojedinká mezi saimými "oui" a "Inon", mezi .samými cizími štbetkami, z nichž ani jedna nebyla AnByly to samé Reginy, Luily, Yvetty, dulkia .nebo Maka. cizí holiky, cizí zvuky, uinný oceán cizoty. Louisy, takka docela, aini ji vidt nebylo, Vra utáplla; se v Nejmenší, opiravdu miniatunni jen ty ó'eské uši jí koukaly. eská menšinka ... A pak po dvou letech, když tak najednou vylpukla válka a kdy\ž Vra odjela s námi do Španl, zas nová, ješt cizejší cizotia, ^as jazykový galiímatyáš, Vždy co z nhož ptiletá hllaiva aby se opravdu zbláznila. je ve Š'panlích irznýdh provincií, tolik je tam rzných A my jsme ty proviincie stídali jako 'prádlo náeí V Barcelon, kde žili jsme po n'jakou dobu, mluvila Vra katalánsky. Pak šest msíc ve Valencii poio kaistilisky 'a pólo po válenclsku, ipak msíc v Sain Vicente trápila se istou valencštino/Li, a pák zas ,když j.sme se ocitli v Andalusii, mluvila andalussky a do toho míchala eštinu, kastilštinu, katalánštinu, valenoštínu a všecko dohromady A kdybyste jen, lidiky, vdli, co vystídala tam cizích, exoticky se jmenujkíh kimarádeik V Barcelon v ulici P/riaincoii byly to Concha, Virginie a Calrmen, s nilmiž Vra vnou lásku si ipisiahala a na nž zapom,n'la, když ve Valencii oikoUzlily ji v mateské školce pyšlná Dolores a koketní Paquita! V San Vicente byla Vinou láskou sndá Aisunciotn a Trinidad s nolžkami do^ X, v Gainad pak naivštvovala ji Nieves, jež mla nožky do O, a na konec zaplanula Vra vášnivou 'náklonností k velkodké Jesuse, kte-

—

nm

i

!

!

-63-

.

.

.

.

.

.

jímáno, pdoženo jisouc doslovn do eštiny, znamená Ty všecky, jež namákoui jsem zde vyco Jeiiša janeinovial, byly a jsou moc hodné, šlpanlské holiky, ale co pak je to, lidiiky, plaitno, kdyi to hlavni pec jen ji/m dhyblo. Co je to všeoko plátno, když Ai&imcion neni Maka a kdy/ž Carmen neni Anda! Achich, byla to bida, matiko' stov)žiatá, bida veliká a já vru rád bych znal lovlka, který by se 'byl odvážil chtit, aby v téhle ti léta" trvající slpolenosti samých Yvettt, Paquit a Jesus mluvila Vra poádn, nebo-li perfektn esky a aby 'nedlala mluvnické kotrmelce Nejvtší potiže, nebo-li, jak tady íkají, truble, mívala Vra s g-ramatickýtni pedložkami. Zde máte píillad Po-

ržto

toilik

.

.

.

—

.

.

.

:

stl nco jedlého, eknme hruišiku, a odbhlne s plHkazem, by nikdo hrušky se nedotýkal. Ujišuje, Ale b.Tuška je hruška a lovk že 'si ji dojí, aiž se vrátí. Nezdr^žífme se, ovocný chtí nás je nádoba plná kehkosti. loží

si

bídn

Vra

svede,

.ma

ukousneme

si.

Vra

se

vrátí,

spatí nakous-

nutou' hrušku a zmí "Vy jste mi to zas pokousali!" rána s hrušjkou se zacelí, uiž zas nová se otvícá. Je :

slyšet dupání

mi

'zakousliai

okolády

Vry,

která pibíhá a co uíž

okoládu !" Ach, Žádný taho na

kií jí

s'.rdcelo'mn

A

jen

totiž

"Teta

:

teta zakousla tabulek

svt

neza'kousI tolik slepic. Ale odpustit s lehím srdcem. kdy'ž jí nkdo nco zakousl, slyšeti bylo z našeho domu 'zvu'ky tak divoké a srdcervoucí, že každému klidnému mimojdouicímu musil bez'dky pijít na mysl známý effe'ktní I

Pokousáni

dovedla

Vna

obraz "Požár v koinírn" ... Ze všech pedložek dávala "po".

lolžce šli

nkam

nek"

;

íkala, lže ma návštvu,

doikonce pa)k

pokiikem

"Už

Vra

nejlradji

pednost ped-

má "potlaenou nohu" hlásila

se,

že

;

když jsme

sama "potlaí zvo-

inkdy pibhla do kuchyn

is^

vítzným

Já jsem tikrát potlaila!", vracejíc se z delikátního místa, kde se lze obejít i bez pedložky Krátce všecko, na jen si pomyslíte, potlaovala. Nkdy to u nás vypadalo jako v kancelái pražského policejního iditels^tvá. Poliaila všecko na potkání a bez milosti Jin:

to šlo!

.

!

-64-

.

.

dy opt, když ibývialla na mzipiaicídi, jak pfedloižky správn jednoduše ji vynechala. Když ped temi roky slys kýmsi o vypnlkln.ntí vállky, povidala š;e'la mne rozmlouviatt ." se, n^aminko, zdá, že pukla válka. Ve mé žen: zvláštni oblib imla i pedložku "na". Jednou nám vyipiravO'Vala pohádku, "jak ty chudý rodie mli sedm dti a jak jim pak ješt naroistl jeden ohla^peek" Sotv)a^e pochytila nejprvnj.ši zaátky tení, peslabikovávala si horliv v koutku každý najitý potištný papírek. "Co to tam dláš?" ptávali jsme se. Zvedla hlavu a "Slaodpovíd/ala "S'lavíkuju." "Co že jsi tO' dkla?" víkuju. tu slavíky." Když jí bylo zimia na nohy, pešlapovala a biruela si k sdb: "íím to je, že mám dnes zimipouižit,

"Mn

.

.

:

ní

—

.

.

—

—

nolhy?"

Ráno pi ke káv.

nic

snídani bývlala káráma, že nedice

"istá káva, Vruško,

—

se

pikusovat

nepije!"

povídala

maminka. "A išpinavá ano?", znlia otázika, která souaisn byla odpovdí. Mluvili jsme ped ní o jenom nelsilušném útoíku v novilnách a já jsem se vyjádil, že je to klukoviiDa. Za nkoliik chvil picapaia s otázkou: "Já jisem pece holika, ne?" "Brosím." "A když jsem holika a když jseim nkdy

—

—

irozlpustilá a

nehodná, tak jak se to jmenuije?"

—

nedobroai."

— "Roz'pusti-

"Já myslila, že holkovima." Španlskému skiepmíku ve Valencii, který se jmenoval Vaisiljio, íkala Vaiselín. Kdylž nás zaslechla hovolrit o flrancouzsiké revoluci a olpakovat aistjl j^méno Danton, .skoila nám vyítav do "Co to, prosím vás, poád máte s tím lost a

ei

Antonem ?" Když jsem

:

!

Huls,

odpovdla

se

jí

táaal,

jakou

mi: "Mistír Jan

simrtí

Hus

zemel Mistr Jan

byl v Kostnici

pi-

pálen."

Obyejné

mla mít k

v oblib.

knedláky s houskou mla ráda, švestkové ne"Ty obyej:né knedlíky." íkala, "Chtla bych

obdu každý

Když

s

den, ale ty

neobyejné nemám

velikou nánnalhou jsme

nímu lékai, pokoušel jsem

se líit

-65-

ji jí

ráda."

jednou dostali k zubvytržení zubu

nejr—

barvami. Zatím co doktor shánl si kleštiky, ji na klín a pesvdiv se zaklínal: "Bláhová, vždy je to malikost" Jen jsem to doekl, vykikla zuiv: "Ba ne! Já vím dobe, že je to velikost!", isjela mí s klíma, spuistíla vodopád slz a hup, uiž jsme pelášili za ní se schod!. Nadmutá a ervená poskakovala nám po uJici ja'k'o krocan v slzavém údolí. Ale to byly výjimiky. Zub je zlá vc. Je to opravdu,

ižovjšími

jsem

ikonejšil

.

.

.

—

.

Vin

jiak

slovní

o tlesné

Šlo-li

.

slovník

praví,

velikost,

nikoli

m'ailikotst.

lehího kalibru, nebývaía tak zlá ma poulhé šklebení a pofukávání. To pla-

utrpeiní

a obmezoviaJa se tilo zejména o rannítm esání. Tu jen maminka trošku ji zatáhla uiž mla obliej jako padlaivka a kourala vy-

—

ítav: "Vy jste taková tahací. ." "Ty s maminkou mluvíš," ziahuboval jsem .

by Druhý

'ko

njaká harmtonika." když maminka ji esala

to byla

den,

pravila

kouravým odíkáním:

s

ale milá

—

Vzala

jednou, "ja-

to k srdci. a zase trochu zatahala, "Vy jste taková tahací, si

." .

.

Ted anebo (Psáno

v

Lisabone

r.

1915.

nikdy!

Poprvé otištno v

chicagsiké

"Spravedlnosti".)

Je tomu trnáct msíc, co jsem opustil Paii, hnán váleiným vichrem, nez/námo kam. V tchto trnácti msících, zdá se mi, pražil jsem celý kus lidského viku. Mám dojem, že jsem žil ne ádku msíc, nýbmž celá léta, plstoletí a století.

V

tch trnácti imsících

jisem tisíckrát sestárl a tisíckrát

omládl, tisíckrát jsem klesal na mysli a tisíckrát

Kdyby všecky kmity myšlenek,

zvedl.

mly

se spoítat, byly

vých

;z!nn

pracují

opt

se po-

hlavou mi prošly,

jích miliony, bylo by jich jako pískov dobách, kdy bží o existenci národ, jedinc jako oceán. Srbsku, v ubohém Srb-

v moi,

mozky

by

jdž

nebo

V

—

66

—

—

táhne deset koni dlo 'po '>zailjlácené oeist do strmého promoklí dlasteki pomáihaijí koním, ©taré *žieny žilnatýma rukam:a pO'Strku*jí studený jícen a stále do vrchu a neustále tlak, tkk k plrasknutí, tlak k sešílení, až srdce bije jako kladivo, tepny buší a lebka praská od hoíiícího moizku. A týž tlak žene i nás. Když celý svt si myslí, že naše mozky hinijí, není to p«narvdia, není to pravda, není to Ip.avda my stejn jaiko Slibové šílíme, hoí-íme, pracujeme. My netáhneme dlo do strmého vrchu, protoiže ho nemáme. Ale my s'ku

v.rahiu,

:

táhneme nco jiného, ješt ernjšíího a stirašlivjšího, nežli dlo: svj vzdor, svj vztek, svoiji palivou nenávist. Všecky

eské

moziky, ípokud jich nescbvátila zbbloist, jisoti zaip raženy do této posupné píipeže. Zdá se, že nehybn scíjíme. Ale není to pravda. Bijeme do klece, otásáme míižemi, hryžeme závoru, vzdorujeme, nenávidíme, pracujeme Za tch trnáct msíc, co v úizkoistech myslím na Cechy, vnikl jsem do ^podstaty nenávisti tak 'hluboko, že vidím jako' vlk po tm. Udbili z naší ub'oihé zem sluj, ukrytou zraEviropy. Ale kdylž to trvá dlouho, i v té temnot se lovk pomialu vyzná. už j.sem tomu tiaik zvykl, že nejlíp se mi nenávidí za soumraku, když venku se setmí a do pokoje ulehne šero. Tu všecky naše zbablce, zrádce, vrahy -a utlaitele, všecky Groše, Baštýe, Mackensdny a a^rcivévíody vidím ped sebou tak jasn, jako' v poledne, a kdyby jen na bylo, statvt šibenice, dovedl bych to se zavenýma oima. Tyto posupné soumraky jsou dnes ernou hodinkou eského lovka. Uvrhli nás do tmy, ale naše oi svítí. Osud tomu chtl, že nejsem v Cechách. Je to dobe. Kdybych tam byl, mohl bych jen šeptem a pokoutn vyslovit, co dnes mohu ihlasit vykí-iknout. V echách se jen syí. Ale my, kteí jsme za hranicemi, mžeme hímat, bulrácet, výt! A náš hlas do Cech dojde, musí tam dojit, nebo je to hlas svobody, který znaly svty dávno již ped telefonem. A kdybyste se s/tavli, že nás neslyšíte, není to Ipravda, vy nás slyšíte, a bylo by vám jednou h.ro'zn, kdyby v^aše dti nebo vnuci vám polo'žili otázku, zda jste nás slyšeli, nebo neslyšeli. Popatme na události. .

km

.

.

Te

mn

i

-67 -

Každé dít ví, že Rakousko dneska ve vlastním slova srny. už neexistuje. Jest už jen pouhým jménem, pouhým geografickým oznaením. Ve skutenoistí jest dnes nmeckou p.rovincií. Star}'' a nemohoucí císa je hí-íkou Berlína, rakouští arcivévodové pouhými fig-uinaimi veliké nmecké kombiinace, jež hodlá dáti šachmat celému svtu. Dnes Rakousko svoji závifsloist a svoje budoucí otroctví už jasai cítí. Jeiho partie u^ž dávno je prohrána. Padne-li Nmecko, padne Rakousko stonásob. Padnou-li spojenci, zaplatí Rakousko Nmecku draze všecky výlohy za jeho pomáhání a pestane jako neodvislý stát takka existovat. V každém ipípad. Raikousko bude rozmeteno, nebo bude nmeckou slulíkou, práv tak, jako Bulharsko, ved všeho Slovanstva, cihce se stát ma Balkán nineckýim poklalsiným. Ješt dnes Ra^ko^usko, kdyby bylo >lu

bu

schopno inu, moíhlo by

se

vymanit

z

nárue Nmecka

a

ud-

tom aspo kus nadje je planá. Kdo v Rakousku žil, ví dobe, že náchylnost ku zotroování je tam práv tak silná, jdko náchylnost k otroení. Rakousko otrokem bude, protože tomu chce, protože bez toho nemspojenci sepaTátní m'ír. Byl by v záchainy. Mnozí snad v to douíají, aJe jejidi lat

se

že být.

'Cechy jsou jedinou zemí, ku které se dnes upíiná všecka rakouská nadje. Zatím co Rakousko cítí, kteirak na ostatní jeho údy. Hali, Bosnu a Dialmaci.i jest již sekera napažená, a zatím co se chvje o nejvýKnaiónjší ást trupu, o záludné a silné Uhry, kojí' se nad=jí, že aspo ta eslká plalice, tna které ;po adu desítiletí dalo se díví štípat, mu s pomocí boží a bodáJk 'zstane. Ralvouisko, budoucí slu.žka, smiíu^je se již se is.vým

echách najíti k stáru svoji Cech udlat jinou zas služku, podpro všecko, na leštní bezcenných kdrunova-

osudem otroka, útchu, chce

o.pOiru a

Oitroka.

dveku

nídh klenot

a

ale

si

chce v

z

na drhnutí podlah

nmeckých

šulferajn. Je

známo, jaké kroky byly k tomu úeli podniknuty a jak ušlechtilý zámr se praktikuje, špalek na štípání díví vydrží víc, seve-H se železnými obruemi. Ujamili tedy náš národ zpsobem, jaký nemá píkladu v svtových djinách. Vylámali inteligenci zuby, lid pasliali na jatka, žeiny, dti, starce a zbylé

— 68 —

chebskými vojáky. Od chvíle, co Rakousko Vilém svdu dhromou rulkoiu vládne celému svtu, neví ani mrzákm. Ujamení, pod nimiž za této isvtové války úpí naše^otina, nedá se perem vypsat, slovy vypovdt, oima vyplakat. Žádný eský hiistorik nebu'de moci nikdy vylíit od zaátku do :konce tuto kajpitolu, nebo pero z'aistaví se mu bolestí. Památkami a vzponiíinktami této doby, v .níž kiafždý z nás tnpl, bude se jednou djepisec probírat s týmiž pocity, jako my se dnes pro'bí'.ráme dopisy Boženy

iiurzáky dali hlídat se

pesvdilo,

že

Nmcové. Zopaikujme a smrt

eká), k

si

ješt jedinou v rychlosti

emu

všemu

v roce 1914

(nebo

— 191

als

letí

mleli eši.

5

Je to pravá tragedie mlení, je to hrzyplná nmota nikoli a to byl tragický poátek jedince, nýbrž celého národa. eši

—

onmni—mleli

už v ervenci roku 1914, když císaova .slabá ruka, vedená berlínským uchvatitelem, podepsala váleortel na zniení Srbska/. Mladí :eští mu'ži a Sokolové, kteí ped málo lety tiskli o sokolském sletu v Pra/ze k prsoum urostlé srbské junáky, šli je zabíjet. Protestovalo se, vyskoil plamínek, ale zlhasl. eši šli. A pak už to lidské stádo, vedené na zabíjení a ina ipopravu ,roi9tlo bleskurychle jako láva, eských lidí odcházely u*ž statisice a statisíce, mlky šli si pro svoji smrt ke Lvovu, do Ravarusky v nkolikai týdnech padla nejiskvlejiší a nejsilnjší ást našeho národa, jelmž bojoval ipo boku tch, jež nenávidl, a proti tm, k nimž táhlo jej srdce. Nejbližší moji pátelé a dobí eší. na jejichž pátelství býval jsem hrd, stali se brarovlrahy. Šli, musili jít. Být na jejich míst, byl Ibych patrn také šel. Suggestivní síla války je strašná. Válka je had. Že naši lidé šli zaibiljet Slovany, vyjejich

ný

;

kládám

si

jen z polovice tím, že byli

byli uhranuti.

Po Lvovu

a

zlaistra'šeni.

Ravarusce vrátily se

Z polovice massy

dom

slepých, zmlrziaených, bez^rukých, šílených. Mlky odešli a mlky se vrátili. také tenkrát národ mlel a byl rád. že kavárny jsou do noci oteveny, že v divadlech se hraije, že v kabaretech se zpívá -že prost je možno se TOZiptýlit. Rakou.s!ko samo bylo (rádo, že v echách se hnaije a zpívá. Vláda to podporovala. Co na ni bylo, byla by jist ráda i diva'dla

A

—

-69-

sama poídila njaký ten tinglennožlutými clowny. Ten s}istém je starý uiž ja;ko svt, ale úinkuje podnes: když lid mlí a zatHná -psti, poá-

subvencovalia a dokonce snad tang-1

i

s

mu

radovánky. mleli, když vlastní jejich asopisy, donucené vládou, iiiusily psát proti vlastní krvi a uveejovat podlé a sebevražedné lánky, pi nichž Palacký a Havlíek pLikali v hrob. Staí, ve službách národa sešedivlí novinái, dali se nkolika mladými dstojníky pitáhinout za límec k psacímu stolu a tiskli to nejodpornjší, co jim bylo porueno, dali se za každý poklesek vykrákat za ucho jako oficírši burši, dali se pimt, aby n^apolíkovali sami sob. To nebyla jíž persekuce tisku; to už 'bylo kálení do vlastního hnízda, polykání vlastní neistoty. A redaktoi mleli a eši mleli. A za toho hrozného daijí

se

eši

ticha, rušemého jen klapáním uTnlýdh devných noih a tajinými vzdechy oloupenýc^h otc a matek, byl zaten Kr'amá a Scheiner a Soíkolistvu bylo vpáleno na elo znamení, aby miaarské a nmecké pusky pohnaly v bitevním ohaosu, do eho se mají strefovat. ervená košile stala se obskurní. Ze Soíkola, který ji >nosíval, stal se opovržený kia'tv pacholek.

Když zaveli na deset let lov,ka, který prohodil neprozetelvtip pi sklenici, mleli eši už jaksi ze zvyku, jako by se to rozumlo samo sebou. Neprozetelný lovk 'zapadl, voný

—

da sotvaže kruh nad ním udkla a konec. Frotože hrzovláda je prostedkem, který stále a stále je te'ba stufpovat, zaali vrhat do žalá ženy, dvátka, takka dti. Maliká acomptioiristka, ikterá pidsprchajíc se svou kabelkou .po Ferdina4idov tíd, pronesla ke kamarádce nevinný žertílc o nespavosti císae ipána, 'byla uchopena/ špeliounem a vhli ji mezi :zdi, kde se dostávají souchotiny. Císa pán. který dovedl (peižít všecko, pežije snad toto poulp. Krom dtí musilo ovšem dojít na starce, nebo v krvavých ihrzovládádh nejdivadelnjším effektem jsou šediny. Kriminály poaly se iplnit vážnými starými pány, ktei ve vzení zha.snou díve, než skoní svtová válka. Staí (penisisti, kteí v sadech rokovávali spolu o politice a veer se modlili ke svým nebožkám ped postelí, byli pojednou obvinní z neloyálního i

i

i

— 70 —

výroku, z "nebezipené propagaiiidy", z "nedovolené IkolporBlovksého úedníka, presidenta trestniiho senátu, táže". z rusovleikli do Víd,n k vojenskému isoudu a pro ipOidezem To všecko filství pimákli ho ke zdi cely na konci ikariery. dlo se za hrozné^ho eského mleni, které v djrnách boj a to bylo tenkrát, za svobodu je historické. Jednu chvili když nékteré eské plulky se 'bez boje Ruism vzdaly a kdyiž jednu dhvíli byl již do 'zaten byl .Scheiner s Kramáem tdhoto mlleni ulinn prlom, ventil odpou- sám sebou se lotevei, vzdor lidi a mst zasyel a na oikamižik vyrazil; historií, jen sekunda; odsouzení na byla to však,

—

—

meno

smrt nkolika lidii, šíivších rusiké letáky, zihaislo plamínek Duoh svo^body, zakletý v našeim náodboje jako svíku. rod, neml v sob síllu Husovu. Kdy^ž smrt na vycenila

A

zatini co .na!še mlení pokralovalo, zuby, dostal stradh. fysicky vihled, nebo peistali si jiiž vybírat, i brali sedmdesát ze sta a posílali muže nai smrt v celých míza nám prýštila, 'krev nám odcházela. Byly massách chvíle, ikdy nástupce Thunv mohl svou denní relaci pro

slábli jsime

;

"Všecko Vj'de odbýt s ddbrýim svdomím dvma vtami dobe. Jisou v mrákotách." (Thuna nemohli potebovat. Chtli Piláta.) Kaifáiše jim bylo málo. V tom mlení bleskurydhle ulbíhal as a statistika naišich rannýclh a padlých ukazovala, že vídeská vyhlazovací methoda je na dobré cest: eské o'becenstvo zstávalo, ale esikého národa ubývalo. Publikum, sc'hiopné poslušnosti a dainí, žilo, nechalo se žít. Národ, schopný vzdoru a síly, :

jde

Vidlo se to, noisily se byl odezáván po kusech, mizel. smutení závoje, v ln rodin zely zkrv.arveiné mezery, ale mlelo se; lidé pozvolna zvykli vlastnimu tichu, jaiko hrobník zvykne své lopat.

Nic ú^zasem.

již

neomraovalo

hlavu,

,nic

již

nenaplovalo oi

Slepí picházeli z vojny a brali sí svoje snouben-

matka pivíjela k

mrzáka stála koánku. Hoch udlail maturitu s vyznamenáním a vrátil se od Ravarusky jako šílenec. Malí pijel bez prst, skldpníik bez nosu, novomanželi uali ky,

v

pokoji

vedle

srdci bezrukého, troj/kolika

dtslkého

—

71

—

Je pravda, že tuto piemíru bolesti, která dolehla na Rusko, Srbslko, Francie, Anglie. Ale Cechy, musilo snášet tam se melo za nco, u nás za nic. Tam svolji krvi mrvili A krvavá da, kterou j'sme dávali, byla své, my cizi pole. v nepomru k nebi volajícím: naped brali jen zdravé, ale pak u'ž udlali si z Cedh bez ostychu zásdbárnu živého masa a brali všetíko, odvlékli poloihlucihé, naložili tornistru na souchotináe, 'Stáhli s postele tyicátnííky ise srdeni vadou. Kdyby bývalo bylo imožno žádat víc krve než masai, byli by rty.

i

^i

ji

eši mleli

vzali.

dny kalendáe.

Zdálo

a«

a

se,

plynul,

neúprosn

že lidé neipazorují

plnily

se

zmny.

Pi'šly

svátky sv. Josefa a isv. Jana, a listonoái nemli co roznášet, tetiny Josef a Jan byly zabity. nikdo negratiiloval. erta, který jindy ohestival etzem o svatém Mikuláši, zaimnil žalániik s chestícimi odcovy a lidé jen na vteinu se zaražen zastavili, vzdychli a kráeli dál. Když ozval ise nad Prahou slavnostní hlahol zvon, rozlhiouipaných podlým primátorem na oslavu dobytí Blehradu, potevedli hlavu k vžím, skrili se a zmizeli v pr'jezd. Groš, zralý pro vlasteneckou kulku z revolveru, dhodil svobodn pražsikými ulicemi. Lidé potikávali zrádce B'a)štýe, nehodného rozvázat Sabinovi emínky u jeho oibuvi, a skípajíce zuby pozdravovali: "Služební'k, pane doktore, jak se rate." A ais se ítil a Cedhy stávaly se tichým šílencem, (který už ani neml dovoleno zipivat, nebo policie mu odtrhla národní písn od úst. Z lidí staly se stíny. Žena, kdyiž po zaibitém muži jí odevzdali .zápisník ai kotouiek vllas, imla sotvaže

Dv

—

vydechnout

sílu

:

"To

není

možno

!

On ml erné

a tyto

Na vdjn

byla (hrza tallocivá, ,že eznidký tovaryš sešílel strachem. A doma plakaly oi už tolik, 'ze vyschly. Když pak ani po tchto všech ranách nedovedl se onmlý národ odhodlat k výkilku, dodali si pochoipi odvahy a chodili od domu Ik domu, od ruiny k ruin vybírat cynicky na tak zvané "válené vlastenecké úely", a brali opt všecko, co se dalo uloupit, vydírali peníze na válenou pjku, chtli chtli kauuik, chtli bavlnu, strhli lidem se jlsou

bílé

.

.

."

m,

zdí

kuchyské

nádobí.

A

Ce'ši

—

72

opt mlky

—

dali

všecko.

Byli

Byli by se neziptovali odhotovi obtoivat bavln/ku z uší. Za roik svtové trhnout dcku kauulkový dumlík od úst. války dal se esiký národ 'oibrat o svoje syny, o svoje statiky, o svoji lidskou dstojnost, o svoje právo na existenci. Po bitv blohorské byla to Iporoba, 'za Bacha muednictví te ;

Jlsme podezelí z rusofilstivi. Jaiko ped lety navštíivili Redla 'z vyššíhoi rozkazu ti dstojhíici posukem "Zab a zanedbali mu na stole revolver s se!", tak dnes Wolf, Schrei.ner a Sylvester položili na Staroje to

nucená

iseibevražda.

nmým

:

své zavráky. To všecko chystalo se už ch3'bla k bcmu sankce císae ipána. Teprve nyní, Teprve nyní máme se nad hrobem, pikývl blavou. j'sa zaibít z vyššího rozka'zu. A co te? Je pozd? Kdo na tuto veliíkou otáz(ku by odpovdl kladn, je zbablec a slabocih, nebo zrádce národa, zaprodanec a bídák. Na záchranu svobody nebylo pozd ni!kdy nikdy nikdy a kdyby kdokoli mezi námi se vyskytl a pclkulsil se touto naší vírou ve vlatetní sílu otást, Potebuzasloužil by, aby jako vlastizrádce byl zastelen. jeme v echách sta,nné'ho práva. Ale ne toho rakouského. nýbrž svého vlastního. Toho, jež eši pro svoji'- záchranu a na zhoubu zrádc by si udlali sami. Rád bych se podíval doi oí zbablci, zaprodanci a zrádci, íkterý po veliké francouzské revoluci, kdy celá Evro^pa, ženo'ucí se na Francii, dovedla se rozbít o psa Dantonova, a Ipo roce 1914, kdy Pruišákm zježily se vlasy na tyicet kilometr od Paí'že rád bych se podíval do oí takovému nehodnému synu vlasti, když praví, že je poizd, že je konec, lže je nutno ekat se svšenou hlavou a smíit fee s okolnostmi. Tu chtl bych mít železnost Garibaldiho a ústa Gambettova, abych zrádce mohl zalápnooit a slabocha v plamenech výmluvnosti na tuho ukovat. Že je pozíd? Nevím, že lovlk, který z efské matky se narodil, by byl schopen na tuto oáziku trpn pikývnout a; žie by se pi tom nedívali isttidem do zem. Nechci ani vit, že byl by schopen tak siabošísikou otáz)ku si vbec poiložit. Není pece možno, aby národ, osvícený Havlíiákem a Palackým, nepo-

mstské námstí

léta,

ale

bu

!

!

!

—

—

7Z

—

!

že touto svo'\fou vál(kou ocitla se svoboda národ na pochodu a že spravedlivá 'hist< orie saima toto velilké 'zápasení vyvolala, aiby strašli^vým, ale jediným ezem uinik konec 'staletým ijtiis>kiiim a dala národm možnost odplaty starých kivd. Bít Nmecko a Ralkousko znamená pomáihat siprajvedl'niasti. urychlovat dílo zkázy, do nilž tyto dva uisiirpátiory véhniailia závistivá nenasytniost a pýdha. Jsou to pedevším malí, ibii -a bez>práví po istaletí vydaní náro'do(vé, jichž hodina konen udeila. Okamížik piišel a chtít jej posunout, znaimenalo by, Istavt se dobrotivé historii beizlhlav v cesu, istílet na mraiky, z nichiž kyne lidstvu májový déš. Potlame sv^dje imalé zájmy ai miijme oi jen pro velilcou 'Sikutenost. Nech jen dla bouí, .kopyta dupoií, krev tee choipil,

a

zem

šílí

To

!

všeokio muisilo být.

Je to proto, aJby

tí,

kteí byli oloupeni', mohli si opt vzít, co jejich jest. Alby ti, lovlk, kteí byli uvženi v stín, vyšli na svtlo. nadaný si.ltou a láskou k svobod, muisí mít jen jedinou vlí: neoWiižet se .na právo ani na levo, drižet se provazu, jeniž vlí osudu byl m'u dán dio ruky. a nepoU'štt, sevít jej prsty

Te

jako .železem a táhnout. Ten zájkon muisíi (platit nejen pro pro utlaiené národy, ale i pro kaidého jedince, nevyjímaje žen a íítarc. Táhnout nadlid?fky, :nepou'štt, vytrVat,

aiá's;,

dtlžet

Jsou dnes která

bhem

lidé, Ikteí

tvrdí, ,že

slova "boj za svobodu",

této svtiové války stále se vyskytují,

osudnou

jsioti

jen

Iklamem. Že prý ve skuteností blží jen .o materiialní zápas Nmecka a Ang-lie. Nevíme tomlí, je to výplod depresse. erný ikvt pessimisimu. Niikdy o lidnou svobodu nebželo taik palilv. jako tentokrát. frá.zí.

suofo-escí.

Když loni i. isrpna zasvitlo .cist? 'mee, vytaženého Vilémem, bylo to první zasvitnutí svoibody. Je to onai, pro niž cíisaf zaliájil (svtOA^ý boj. Neml tušení, že jest ien slepým nástrojem historie. Jedin jí, která je spravedlivá a nenávidí nalše nepátele práv tak jako .my. jedin jí, která unavena staletými krveprolitími touží po jiné dob a po klidu a práci lidstva práv tak jako mv jen jíí miDsíme se te pidržet a niedat si vzít isvdji neodhvfjnou víru v konené vítz-ství

—

—

74

—

—

dobra.

Djiny

pikhd

Belgie, Cernolhiorc a

jen slejpý by to nevidl!

Snb,

—

ukazují

podipírají inaái

nám

klesající

co dnes v pdbádájí nás k vytrvání a stateností dje, všeoko, abychiam tak 'ekli, jde nám na ruiku, poskytuje nám materiál síly a resistcnce byli jsme svdkem tohovkdylž Rakulšani dobyli Bleihradu a za ti dny dali se apt vy/hnat; vidli jisme Ruisy na jae utíkat a na podzim opt se vracet; slyšeli jisme Habsburky, jalk za noci hlavu,

svt

;

se

;

vzdychají, ponásledováni mrou Hohenzollern djiny sa,my nám ukazují slabiny nalšich utlaovatel, samy nám naa ikde je potebí soulstedit úsilí. šeptávaijí, !kde to paisiká D'oba je zázraná. Kli od našich pout ocitl se takka na našem klín. Má nkdo odvahu ici, že je -pozd? by mít anebo nikdy! Kdo by -ze slaboisti cítil jinaik, ;

Te

ml

aspo

rolik síly,

izem, která

Je

ho

aby nevycházel

in'a

ulici.

Otravuje morem

zHodila.

pravda,

nejvthodníjši tíhvíli jsme propásli.

Uher

byli v Karpatech, hráz do

Rusové

hrozila iprotriženítm a cho-

Uhr

nasivdáovalo, .že jiim to není píj-emno. Silná horen pracovala, rozestela za zády Rakouska svoje sít po všech diplo^matiokýclh 'kanceláích. eši nerozhodn dkali, osudn váhalii, zatím co chytí kuli žielezo, dokud bylo žhavé, a n'a všeoh strainách se jisitili. Takoví, ja'k víme, byli vždycky. Proto císa tak nerad jezdí

vání se

ulherslká šlechta

Maai

Kdykoli tam ml jet a den ped odjezdem do Budalpešti. roznemohl se rýmou, maar1š;tí ma'g'náti se smáli vdli dobe, co to znamená. Tenkrát, za ruské zátotpy v Karpatech, dali si eši ujít nejvtší okamžik. Na slezské a moravské stran už doutnalo. Našli se lidé, kterýlm nechybla odvaha k rozhazování ruských leták. Jeden moiravský obuvnílk byl za to zastelen. Bylp souzeno, 'aiby to byl švec, který bude mít svoje veliké místo v eských djinádh. B'udiiž m'u nesmrtelná a vdná Slunce, kterého se chceme dolkat, bude jednou svítit na jeho pomník. Aiž probereme se po' letech z mrákot, budeme stavt Pantiheosny tm, kteí .pochováni byli j'ako mrchy. Tenkrát tedy, když kqpytai ruských koní ji'ž již Ibyla na sikoku ttozdupat uherské žito, ;

pam

I

—

75

—

!

byla pro projev e9ké'ho odporu doba neijiprí hodnjší. Silných a schopných lidi bylo ješt dost a intclligence. nebyla ješt zdecimována. ešti vojáci, bojujici v Karpatech, e'kali s dvrou, brzo-li 7. 'eské strany to zaduje vichrem a zah-ime. V té jako známo 'nkteré eské pluky se odhodlaly k vzpoue a ada Tnladýdh prsou se obtovala. Byla to marná. Vítr z ech nezadttl. Tenkrát nevyhýbejme se zibable tomu slovu a vyislovine je plnými ústy tenkrát byl iais na to, plími a celí lidé íkají: revoluce. Nedošlo k ní iz dvod, že prý vykávací politika je lepší, že prý pilnuíím k Ralkouslku doókáme se po válce odmny. Pevládl názor, iže je lepší a výhodnjší vylévat krev pro Raikousiko, než-li pro sebe. Zapomnlo se v té osudné kalkulaci, ie neodiiodlá-li se stotisic Cedh umít na eské dlažb hned, zahyne jich za rok na cizí million. Tento výpoet nedá tse oddísputiovat. Za postupu Rus v Karpatech 'byla situace taJková, iie eši svým odiboijem mohli zachránit nejen sebe, ale jejich akce mOhla mít i význam ipro celou Evropu. Tu krev, prýštící z hlavy Rako^uska, by byli nestaili iz'alstavit ani Nmci. V nohách a v boiku Rakousko jíž krvácelo, my mli jsane mu dát v hlav nejvtší ránu. Tehdejší na.'še slalbost mstí ise nám dnesJka krvav. Tenkrát byli bydho:m mli 00 init jen s Habsburky, dnes máme za zády Turka a Kohurka. A zítra snad eka. Úloha naiše v Evrop bude pozvolna menší a menší. Nevzcho-

dve,

—

ob

—

emu

pd

i

píme-li

se,

nebude

:žádná.

Vyká vali-li eši jalk

ve

chvíli,

by nevykávali dnes,

'kídel

nmeckého

orla

'kdylž

kdy ješt mnoho znamenali, ubdhou zemi pikrývá stín

a když všeoky schopné ruce jsou

uaty, všeoka žhavá srdce hrzoivládou zmrazená., všecky myslící mozky žalem otupeny Jaik nevykávat dnes, když Cechy lod hodiny ik hodin mní se v nmeckou provincii Dnes vykávání pochopuji, tebaže se zdrceným srdcem. !

My

za hranicemi, bute jísti, vidíme vaše utrpení živ, dí.se do vašioh oí, poítáme vaše vrásky, slyšíme šourání slepc a klapám devných noh, vidíme matky se (smuteními flóry jakoby ped sebou. Když, poslušní rozkaizu,

váme

-76-

šli

jste

váhavým krdkem odvést pdkkdnilky Ústeiní Ma-

aby jdjilch prosikribovaná ervenobílá barva byla pebarvena, slediovali jsme vás v duidhu po celé cest a kdybychom byli nnoihli, byli bychom pohladili asipo váš iNení možno, a'byste nám nevili, není moilno, abyste stín. necítili, že vaše (hoe je'st nalšíím hoem a vaše krev naši Nikdy náš 'vztalh k vám nebyl silnijší a žhavjší. Myikrví. Školské,

tice

slíme

taik

oddan

Když nejdou

na vás,

iže

dloulho zprávy

rádi

od

bychom

vás,

byli vaši sluiikou.

chodíme po

ulicích beze

pozbývat pro nás smyslu. Jsou chvile, obálkou od vás, kdy spokojili bychom 'se v ni byl jen tramwayový listeik, jenž uvázli vám v kapse na Miluljeme vás tak trati od Národníího divadla k Vyšehradu. j'aiko ni'kdy A plece je nutno to íci, Jsime muži, nejsme dti a pece nedovedeme se ubránit bratrské výitce, že od vaší síly jsme ekali víc. ékaJi jisme víc od Dounároda, pouieného Bílou Horou, Kostnio, Brixenem. fali jsme ve vtší schopmiost odtporu u národa, jenž svými nejvtšími muži dal si odkázat dv zlatem nezaplatitelné rady do budioucna: "Piislibuljfte ,si mn, vyhrožujte si ..." a "Pelom, pesko, ale nepodlez.'' Byli jsme ndhodni obou odlkaz. Nepelomili a nepeskoili jsine, nýbrž podlezli. zájmu, život

izdá se

vdn

by

1

!

—

—

mn

Je to výitlka hoká, ale dijktuije ji bratrství, oištné jimiiž dnes ihoí svt. Rozumjte nám tedy bez horkosti a v lásce. Byla dolba, kdy bezjpodmíneón a v dv muže j^sme žádali od vás nco, eho dnes, bohužel, nemlžete jilži dát m'ndho: krev. Ano, tu jsme tenkráte od vás žádali, když Rakousko nemohlo poídit se Srby a Rusové byli v Karpatedh. Tenlkrát eislká krev mla téci. Ne v Karpatech, 'nýbrlž 'U nás doma, na esíkých ulicích. Tenkrát jsme vysloven tu krev žádali. Byl to požadavek zdánliv krutý, 'ale nebyl nadlidslký. Krev neprolévaijí 'bozi, nýbr^ž lidi: A potom, nemla být vylita za Halbshuky, nýbž pro nás. A ímlo jí' býti mén. Nyní. 'když v cizích službách jste se vy-ikrváceli, máte už krve taik málo, že nemžeme se již odhodlat, poslední .krpje iplaimeny,

ve muž

—

77

—

toho drahocenného statiku na vás žádat. Ale pravíme tím, nieho již od vás neekáme a že se svojí vírou ve vaši sílu jsme již nadobro sútovali? Ne, to není mdžno, víru v syny národa Huisova a Havliikova nechceme ztratit ni-

lže

kdy,

by

i

proti

novému Husovu pomníku

imíeny nmedké kanóny! práv tak jako vera, ba

stály

zítra na-

Víme víme

ve vás pevn dosud, dnes ve vás tak neochvjn, že

bedra ^neváháme obtžkat železem poisledního nejvyššího národního pílkaizu když už je v Cechách krve málo, tak aspo duševní a mravní odvahu, a ješt odvahu, a poád odvahu! Není dnes pro nás jiné spásy, než tato A nic než odvahu, a veliká, nesmrtelná slova Dantonova. ješt oílvahu, a vždycky odvahu! Kdo i tento poslední výikik rdousené vlasti by nedhtl slyšet, pomáhá Františku a Vilémovi pi jejím vraždní. Poslední dobou, k nejivtší naší záhub, využili nkteí zrádci a sliaboši našeho zimalátnní a snaží se pesvdit Cechy, že višieohna jejidh víra ve vítziství je marná a že pro eskou zem bude politicky nejrozumnjší, smíit se s Nm'ci, politicky s nimi splynout a pracovat prý již nyní I všelijaké národohospo"na odklizení starých hokostí." dáské výhody se z toho vyvozují, slibují se Cechm hory doly, rlžovými barvami ise jim líí jakýsi budoucí óeslkonmeoký ráj. Víme, jaký. S eským portýrem a s nmec/kým pánembohem. Není, doufám, v na^ší zemi jediného taik pošetilého echa, aby dal sluchu tmto sitarým a pedobe známým vlkm, pevleeným do kozí beráníah. Pro nás, kteí tisíckrát jsme dvovali a tisíckrát byli podvedeni, musí dnes platit jen jedna, jediná direktiva: použít dljinné chvííe a vymanit se ze spár Rakouska, které nenávidlo nás od a strojí se, že ješt více nás bude nenávidit. Každý ví, co nás etká. Myšlenlku, že spojenci by prohráH a že náš národ by byl vydán pomst Hoheinzollern, Habsburk a rakouskýdb nedovede si lovk vbec pedstavit. Je strašná. To nebyla by již persefktice a poroba, nýbrž zazdní eského národa za živa mezi kamennou hradbu našich hior. Vidíme fúrii pomisty. která už :po tetí klesající vaše

:

í,

vk

Nmc,

-78-

;

Víme, &ho jsou schoipni. Byli by žene je proti Srbiskii. s to shodit starobylou Mosteckou vž a místo ní podstavit obrovskou sochu Viléma s rozkroenýma nohama, jimiž bychom vc'há'zeli do Hindenburgovy ulice. Vyízení o^tázek Se Slezskem v'Morarvy by svtili brnnským policajtm. bec by nemluvili, Slovensko by darovadi jako hradního šaška

maarsikým mag-nátm. Máme své zkušenosti. Víme, že není dnes nieho, eho by jejich špatinost se ostýchala. Znásilnním Belgie a zkorumpováním diplomatických prostedCo to zaalo, spoleným rdouseníím Srbska to koní. se dnes dje, nelze již jmenovat válkou. Je to obyejné František eká, Vilém aípaství, provádné za bílého dne. krtí, Bulhar rabuje v zásuv^káh, Turek hlídá. A co zítra? my as námi Morava, Ohorvati. Zítra jsme na

k

—

ad

Náš osud je erný Slezsko a ti ubozí drátenící! My za hranicemi vidíme je*j ješt ositi-eji, my jako noc. díváme se k vám do ech jako do vrat márnice, která je Kdykoli se ozve v Cechách bídný hlas smíru, otevena. který vábí vás do tenat, chvjeme se v úzikosteloh, béi^eme 'Neváis v duchu zia ruku, táhneme vás pry od pokušení. Slovínci,

že daili byste se zlákat njakým novým licomrným slibem císae, který, jak víte, lhal už tolikrát, který ped desítiletími vám kiv písahal a ani jednou se za to císa-

víme,

studem nezardl. Jste zkušeni ale js'te píliš dobí aby váš rozum nepodlehl srdci, až Víde vyhodí svj trumf nejvtší a až pošle váim císae pána osobn, aby svými šedinami vás smíil. Ti, kteí usilují o valši iporobu, nebudou se štítit, uljišujeme vás, žádné komedie; na balkon hrada/nského zámku vám starého kivopíseiži tuto ruinu a byli inílka vytáhnou, abyste vidli vznešenou jati nad jejími 85 lety posvátnou úctou a milosrdenstvím je'ho bílý vous budou vám ukateovat jako šediny Methusalemovy a budou chtít, abyste se do jeho stíbrných pavuin slkýim

a

;

my

se bojíme,

zrádn jako musiky. I chytrý framcouoský líd, ten, znal bídnoist svýoh král tak dobe, padl jednou do

zatpletli

Ikterý

této

léky

a

místo "Pereait" volal nadšen "Viivat!", kdyiž se ukázala Marie Antoinetta/ s daupihi-

na balkou Versaillu

—

79

—

nem

v náruí.

K

této komeJii uchylují se králové vždyclíy,

na nás. Bude dotrny. Je políena Nilident jsme lidmi. zaídíme dle! toho. druhou figurou (koili nelidm. Bude na nás políeno slaboši a zaprodaní novinái budou nám cíisai^síké dvoíjice stavt ped oi Viléma, vytyí jeho postavu až do nebes, ipdkusí se zdrtit nás pedstatvou jeho síly, která bude vyhlášena za nepemožitelnou, démonickou a urenou bohem k tomu, aby celému ?vtu dala nmecké blaho a nmeclcou org-ansaci. Na jedné stran budou nás dojímat vznešenou dobrotou a kmetsikými šediaaimi, na druhé budou nás drtit meem archandla Gabriela. Nedáme se zastrašit? Nedáme Vydržíme? Jak bychom nevydrželi! Vždy se polalpit? všeoka ta šaLba je ta'k prhledná, vždy ze všeho, ím se blýskají a ím chtjí nám omámit smysly, vykukuje šipika nože! už žádný esíký lovfk, má-li 'krev a stud v tle, nám nemluví o "vykávací politice budoucnosti" a o spojenectví s Habsburky, kteí Ihou, s Hohenzollerny. kteí vraždí, a s ratkousfkýimi Nmci, kteí, bude-li potebí, dovedou ;když se jim viklají

Vi

bré, 'když se

i

vi

i

:

A

dohro^mady! Jestliže nmeckému císai hrza války tak už sevšednla, že bhem nejstrašnjšího lidského krveprolití mže klidn poádat svatby a zásnuby ve své rodin (práv tyto dny zasnoubil opt nejmladšího syna), vííme aslpo tím bezpeniji, s jakým druhem dobyvatel má Evropa co init a jaikého. kdyby byla Viilémem uljamena, by mla istého "protektora". A my v té Evrop jsme a ddkonce uprosted, pímo pod botou cynického poadatele svateb. ZaicFme svoje "smiovaci stanovisko" dle toho. Co tedy te? Jak poliybovat se v tom^ ubobém, železnými ráf)- seveném tverci Cecb, který ipodí vejme se na ma'pu visí na Labi jako bezmocn se tepetaijící rybka n^. nalíeném háku udice? Ješt je možnost záchrany, vyvléknutí. Ale už jediné obratné škubnutí staí, jediné energ-ické gesto Berlína a budeme vytaženi. Jak se vyvléknout, ia(k nabrat sil. když tolik krve nám již tfšlo a stále uchází? Odvahu! A ješt odvahu! A poád odvahu! Když zastat oboje

;

—

—

—

—

80

—

vlast je ohrožena, musí ten, který ji miluje, vyvinout v sobe takovou zázranou siíllu ijako úllá mal<)a, když na deko kdyby Tu, skácí se jí kmen stromu, kus skály v lomedh. byila slabounká jako stvol pamipelišky, odvalí skálu, stane lavicí, vykoná zázrak. I my j^sme dneska v té situaci. ise Kdybychom byli na míst Srb, bránili bychom se zoufale jako oni', nauCili bychom své 'ženy a dti stílet, pálili byByl a's, kdy dho'm na vrahy z dutých strom a chlév. nám velela tuto povinnost doba. V^lastní váhavosí oslai Doba se zmnila a s ní bili jsme svoji obrannoiu schopnost. To;ho, elho pílklad nám dávají Srbové, i my se dkornosti. do budoucnosti nevzdáváme. Ale okollnostti diiktu^jí nám te i

Jiné, a^le nemén mocné a sitrašné. Nemžemie;-li mít dýku pi sob, tnjme ji v oích. NemNenávime žome-li mít jed v doim, nosme jej v srdcídh. ješt víc, spalujme svou nenávistí, vysílej.me takové (plameny záští, aby chebslkým vojákm, kteí nás hlídaljí, hoela pda pod nohama. 'Nemžeme jich postavit ke zdi ai postílett, ják se to dlá s námi. Ale je v naší moci, uinit poctliopm pobyt v naší zemí straišlivým, nedat jim slpát a poMidn poplnit všecky jejich chvíle oitravou žiívota, puchem, sirj-íst, nou mlhou. Je potebí, aby všichni, kteí na eské istojí s úmyslem zhubit ji, chodili po ní v máto'hádh ja'ko meizi diuisivými plyny. Všichni, od arcivévod a místodžitéle a maarislkélho drába a eského denuncianta. odvá^žmi, bume zlí, bume zralí pro šibenici Takové véliikc lidi jako presidenta Slámu, u nlhdí zlatý límec hraniil s oprátkou, bude náš národ jednou šipendlíjkem z hrobu vyhrabávat. Kdo. je te v echách zralý pro šibenici, staví

jiné obiranné prostedjky.

pd

Bume

!

si

pominík.

vydávat noviny, tisknout v nicli vnuce^né lži a netme a nevydávejme jicli vbec. ekneli se nám, že bez novi.'n by redaktoi a sazei nemli co jíst, odpovizme, že je to z.baiblost. sobectví, zrada. Olpovrhuíjme lidlmi, kteí, když vlaisit má proviaz na hrdle, mají starost Než-li

ty podlosti íst,

o svoje

vejme

kuí se

v

oko.

Bume

noivinádh

dstoj^ni ve

svém

vizdoru,

ponižovat za vlastní peníze.

nedá-

Obeta-

!

a bezmczrná, miisl jít s odvahoti rulcii v ruce. tisknout a kupovat takové noviny, radji nejezme, nelpijme, trpme. A kdo už by cítiJ utpímnou úast s nezamstnanými redaktory la typografy, má pole bratrské lásky volné: sáhne do kaipsy a dá jim peníze, které by jínak kraijní

vo-st,

Než-Ii

a

a

A stejn zaplatí i nezamstnaným za no^nny. hercm, nebudou-li tito mít sílu nejíst, nepít a trpt a krajn se obtovait. Co je nám plátno Národní divaJo. když není národní Než-li divadlo, kde pi ralkousíké hymn mwsí ?e povstat se zaatými pstmi ai kde je víc špicl, než-li herc, radji žádné. Radlji ten nápis "Národ sob", který -je nad oponou, dejme si od násilník urvat a radji hercm, ícteí dovedli nám tak hrát v Huisovi a Žiižikovi, dejmie poslední 'kabát, neiž-li bychom pípustilli. aby naše dti mdhily vydal

!

pkn

nám jednou (platili

em,

íci,

že

ve své nejvtší

hiistorictké

svými vstuipenikami svoje ponížení. co se týe obtavosti, dejme vSeclco.

vyžaduje.

rozdlit

Nelituljime

se

s

cihvíiK

jsme

Neváhejme v

eho

vlasit

potebným na

ni-

od 'nás praivou

pod hlavu mén pol'štá, nerozpaTcujme se obtoivat 'kiouteek svého bytu. kouteek hnízda, které po léta jsme si za^hívali. Havlíek by byl ve svém hrob šasten, kdyby ml jistotu, že dovedeme obtovat pár brambor, když on obtoval srdce. Pomáhejme, dlme se. bume si dnes bratry na život a na smrt! A ti. na které se pomocí nedoistane, a^ doíaisn se obtirjí, mirž'n trtpí ,a oekávají O-dvahu a ješt odvahu! Odvahu nejen v nelnávísti a ipoloVici

o

ipolévíky.

llžíci

dávejme

si

obtavosti, ale v opcn^ržení a trestu. Nezdravme na ulici Groše. Baštýe a jiné zbabilce. zaprodance a 'zrádce, nýbrž i

nepokrvt 3> mulžn jími opovhulime. štime se iidh jako iprašivc, trestejme je Že ve veliké této historické chvíli byl souzen Praize za primátcra nejzbablejší a mravn tie'!!

kdy mla. ie pro nás kdv Praba bv mHa být skuteným "capult regfni". hktvou království a stediskem na'ší sílv. vzdoru a odboie. má v ele otroka, jenž adu let udrIžoval svoji obskurní existenci jen prolong-ováním -mniek schátraleifší

starosta,

rána bolestná.

V

jakáho Praha

okamižiku.

—

82

—

•

zhoubným píkladem dovedl za krátkou dobu svého primátorstvi zdemoralisovat celou samoslprávu. PodJipný byl hrrr a ml svoje ohyby. Ale nic plátno, dnes nad i}&hú hrobem sípravedliv musíme íci, že toho jeho 'hrrr ibychom te pdteboivali. Potebo valli bydhom i jelho istého 'v ele Prahy máme štítu, s bterým odešel do hrobu. žok smnek, ischátralou nullu, podozelé individuuim, které ipi dobytí kalždé rui^ké stodoly nutí radnici do nejotrotja jeniž isvým

Te

šídh projev loyality a pi pádu Blehradu rozhoupává slavnostn zvony na všecih steoh vlích. Staro'stensitJví Grdšovo bylo by pro nás penapeiktivou haniby a zikázy, kdybychom se

neuitšovali myšlerukou, že pijde dkamžik, kdy národ vy.rdvná se s tímto bidníkem a postaví j^ej na vný, praný

Ten velilký soud piijde. Zatahujme všaJk 'historie. lé kolem zlb^blc a zrádc již nyní, Oznaiquijme je stítiv

etelké

pnstem, opov:'huljme jimi, míjime odvahu házet jiím pod nohy kiladky a na 'hlavu smrdutá vejce! Pra'hta nemla pipustit nikdy, aby pi pádu hlavního msta tžce 'zkoušených bratr se na oslavu u nás zvonilo. To radji srdce zvonm vytrhat, a 'když to by nebylo možno, vylézti za noci tajn na všeciky zvonice a všecka srdce zdrátovat kížem krážem, ulvznit, umlet! A Groše spoleensiky znemožnit, pohrdáním pošlapat, zfpisobit mu sebeniujka vdoimí, že v oích každého nejposlednjšího diiní'ka není primátorem msta Prahy, nýbrž zrádným psem, ošklivoist vzbuizuljícím ervem! A tak se clhovat i k Baštýi, jenlž prodal svj Hlas Národa vlád za ticet stíbrných. Nepozdravovat Jidáše slovy: Má úcta, pane ddktore!, nýbnž 'uhnout se mu štítilv na uilici, odisednout od nho v kavárn, uinit mu jeho jidášiský pytlík bemenem muk a ponižení. Co jen Sabina vytrpl za isvlj nerozvážlný, z bídy spáchaný pakleiselk A nešilo ten'krát vlasti tak o hrdlo, jako nes A tatáž vlast, která tenlkrát soudila bez milosti a odvrhla Sabinu na vždycky od svýoh prsou, dnes
!

!

-83-

!!

Nenávime

a opovrihulj.me,

dokud

je

as!

Nedopusme,

aiby

nás domnívala, že naše mrákoty j'sou úplné, že Když medavdla' se o nás jisme usinuli ve svých okovedn. z našeho zjevného odlboje, o nás zvi z dusivých par a vystupulje vysoko z našeho pekla! mraného koue, který Stame se Rakousku hnízdem jeho rozlkladu, brume v dutém kmeni ra'kouské íše jako roj sršní! A 'když chvílemi vlšecky 'zásady dobra a práva zdají se již tonout v povodni dnešního barbarství, a když chvílemi se již zdá, že celý vizme svt se jíž ítí v svou záhubu la že národy samy ecko, RumUnisiko poizbývají chladného rozumu a váhají •mezi svobodou a otrockým jhem cizáokých dynaistií, tenkrát, ani tenlkrát nesmíme zoufat ani na okamižiik a musíme vit (pevn, 'ž:e nebude to nakonec ani Hindenburg a^ni Mackensen, nýbrž Bh, který zaihájí generální a poslední offensivu. Ovaihu a ješt odvahu a poád odvahu -Nepolevit ani na sekuindu v obtavosti, v opovržení a v nadji! Jisme vtší než Belgie s Holandakem, jsme vtší než Dánslko, v'tiší než Švýcary. Musíme a budeme žit. Snažme se uvit, že tm, iktei snili o germaniisaci Slovanstva a zotroení svobody národ, není dnes u srdce talc dobe, jalk zdála by se nasvdovat jejiclh césarská gesta, hromy a blesky. Villém zhubl, ztpolpeilavl, sešedivl. To nesitává se dobyvatelm v pedveer triumfálniho vjezdu. To se Napoleonovi stalo až na CLSitrov sv. Heleny. A Františelk? Dejte j6n ucho k jeho ložnici. Neuslyšíte než-li staecké sténání "Chci sípát Chci S(pát! Smiluj se nade mnou, bože!" Zapsali se áblu a ten jim te dlá dra^hoty s výplato'u. kvapí a 'záísoby lidslkého materiálu docházeljí. Nmecko posílá do Turedka kanóny, aby odtamtud dostalo nové plíce. Mijme dvru Mlýn dlá proto tak 'Strašlivý hmot, protože mele >se z posledního. Ješt jednou a tisídkrát: Mjme dvru! Neipouštt se provazu, drlžet nalídaky, táhnout! A ješt odvahu a poád odvaJhu a odvahu až do posledního dechu Mnoho, eši, jak vidíte, toho na vás chceme. Chceme višedko. Snad víc, než-li ve svém vyenpání mžete ze sebe dát. A pece to dáte, musíte dát, chcete-li žít. Dáte, bude-li

Evrqpa

se o

a

a

—

—

!

:

as

!

-84-

,

n

mohla býti vytištna potebí, hodinky po ba^biice, aby aa protklamace a nalejpena tajin 'na veejných záchodcích. Budete se bít sádrou 'svýdh obvaz, až vám oddbéou pušky Budete, musíte dlat záa no'že a vytrhají dlažbu z ulic. zraky. Národ, který má už starou zkušenost muedníka národ, i karabá národ, Ikterý iprodlall už metlu, se strašliv icterý ví, že Ra/kousko po'stuJpuje proti

dky

nmu

vystupovanou

jistotoii,

takka mathematiaky,

—

—

,

ten národ

má

mathematiku a dovede si vyipoitat, co v písti Nepíejme si dožít se ratrpitelsiké fási by ho oekávalo. Vyhrabali by ko^ti kous'ké odmny Byla by píšerná u'bolhých esikýoh vdják a otloukali by nám je o hliaivy, aby mám je napravili, aby nám vzípouru nkoiilka esikých regiuž také

svoiji

!

ment

osladili

budoucna

na

!

vky

vkv

!

Ne, ne

—

tyto

výpoty do

ve svých tvrdých esikých palicích 'spoádali. Budeme vzdorovat, budeme dlat zázraky, vydnžíme. Zbývá nyní ješt jen jedno bratnské slovo, zbývá iješt jakási srdená douška, iktero;Ulž chci ukoniti tento dopis, aressovaný k vám do Cedí a paaný v cizin. Dobré již

jisme

si

úty

dlají dobré pátele. Všecky úty, úty vtlastenecké. jisme za hranicemi, jisme vám ipráv oteven své mínní ekli, vytkli jsme vám bratr.s!ky''vaše chyby, neváhali jisme položit na vaše bedra sv^óje požadavlky. A tu mi pipadá, že z dálné koniny naši otiny Sflyším smutný, tr|plkoistí za'barvený hlais, který tiše namítá: "A oolž vy? Což vy tam, ,kteí jste ve Francii, v Londýn, ve Švýcarech, v Lisabone a za moem? Vám se to lehko ekne! Vám lehko se mluví o odporu a dbtech, když vám nic nechybí a ikidyž za zády vám nestojí etník. Povinnosti k vlasti máme jen my? Vy žádnýdh?". Zdá se mi, že se nemýlím. i

My, kteí

man

.

Myslím, že tento

.

zeteln. hned na odjpovídám. Mýlíte se, eši. My jisme snad také nevykonali olilk, kolik bychom si bylí páli, aílé Mas náš, který vás pobádá k inm, není hlasem le'lkuijícího. My pracujeme. Jen toto vdomí vlastní práce bylo nám pohnukou, že jsme k vám dnes promluvili tak oteven. Pracujeme všichni a sice

Jsem tomai rád

trpiký

hlas zaslechl jsem docela

a

-85

-

každý dle sil svých a iprosteJk a v rámci okolností. Nkteí dali žvaty, jiní dávaljí penze, jiní, jalko já, pokoušejí se v boji za eskou vc uplatnit svoji duševní hivnu. Pál bych si, aby v Praze aspo tolik lidí se Grcyšovi na ulici ostenta-

tivn

vyhnuilo,

kolik

eských hoch

vystavilo

ve

Francii

nmedkým bodákm.

Byl bych šasten, kdyby nejvtší pražští bohái daJi na eslkou akci aspo tolik, kolik dalo padesát dlnických rodin v Bostone. Co toto píši, koná eská Amerika divy a nkteí dhudáci v Chicagiu dávají na eskou aikci ipo páollareoh a dollaredh v pevné víe, že v oikamteiku, kdy jejich peníz padá do pdkladniíky, padá otiny kus dkov. Sulmimy, sebrané eslkou Amerikou, s nabývají již rozmr rozsáhlé finanní operace, taklka již hodné samostatného státu. etl jsem jména esko-aimerických krejí, lékárník, léka a obchodník, kteí dali s láskou a beze smlouvání víc, než-tli co se smlouváním dostal od vlády Baštý za svj Hlas Národa. Pracuje se.

sivá

prsa

Za oceánem je horen ilo, paížslká eská kolonie prohluse a nabývá síly a vážnosti pod otcovským vedením Denisovým, Švýcary hemiží se eBkými vyjednávaii, .aigitátory, typografy a sbhy, Masaryk vzal si na sto rošt Londýn. Mezi Paíží ,a Novým Yorkem je dnes, troufám si to íci, bujje

páska ešství trvanlivjší a silnjší, než-li mezi praižským a jeho námstkem. Myslili byste opravdu, že dnes, tváí v tvá nejvtší dijinné Chvíli, hledíme neinn na líení nejzáhubnjších osidel a nepracujeme? Zkoumáním našeho svdomí dostail jsem se až k sob samému a vidím sikutein, že jisté právo na výtku máte, nebo jsem to na píklad já sám, jehož vlastenecká výkonnost v pomru k djinným požadavkm doby je praskrovná. Piznávám se, že spokojen sám sebou nejsem. Vykonal jsem až dosud málo. pramálo, nic. Nejvýše, jako na píklad tímto lánlkem, že spálil jsem za sebolu všecky mosty, ale ami ten in nemá veliké mravní ceny, protože ml být samozéjimý a mlo k dojít bez rozmýšlení, což, bolhužel, se nestalo. Celých trnáct msíc jsem poteboval, než-iH jsem se dovedl smíit s pedstavou,

primátorem

nmu

—

86

—

jednou moíhla by mi býit uizaveina cesta do otiny a že na po ti léta jsem myslili jako na krásné shledání, mlo by se obrátit v rozloutení. Chápejte, to: miloval jsem a

'že

to,

synovská

mne

pro

din

o

•stisklo

práv

vlast

svoji

miluji ipetít

dát si bezmezn jako 'vy, mne k ní vížou, znamenalo by

tak

jež

'pouta,

ai

ipozvolna vyikrvácet. a o moižnosti

domov

Kdylkoli miluvili jsme

vného

hrdlo, musili jlsme se odimleit.

ku jsem poteboval,

v ro-

rqizloiuení,

nco nám

pt

tvrtí ro-

Proto

než-li odhodllall jise'm se splnit svo'ji nej-

elskou pcvinnost a postavit se veejn za to, co Celý kus lidského vku j.sem se odholával k nemu gam oziej mému, co nkteí velicí eští starci' v sob My mladší, bohužel, nejsme tak (probojovali' bhem minuty. krásn nerozvážliví jako ti staii. Jeljiiúh iistý pilamén nám chybí, eg-oistic|ká doba nás zkazila, nauila nás mit krev lna nálprsky a šetit obtavostí. Nezaipírám svou slabost, aile hledím ji na(pravit. Jak vidíte, sn'aižím se pracovat v mezích svých prostedk, pokoulším se rekvirovat pro služby Vlasti svi] psací stM. Kdylž Šipanly, v nidhž meškal jsem aiž do nedávná, byly mi ipíllilš gfermanofilské, penesl jsem svj psací stl do Lisabonu. Je tiu volnji, v zálivu kotví frantouzlský kižák, v knihkulpeotví vyloženy jsou sto'hy fraincouzské literat!u'ry, v kalždé tetí výMadní skíni je prvnijlsí

cítím.

Joffrova poddbizWa.

Až

okolmosti

stl ojpt jinam, penesu

jielj.

budou

Goriký, bolí ležet na pnaivém boku, lehne

jsem verai, vizkázání do

mi

ipíši

dnes

Cech

dojde.

nejezdí, parníky se

'pokusil

Napíšu

budu psát

a

I

to

jak napsal kdesi

si

na levý.

a

mi potápijí.

Rukopisy, do kterých jsem se vložit nejvíc oh*n, mi sežraly ryby. Nevadí. noivé.

A poád

jiskra se uchytí a zaJpálí.

a

poád, až pece jen nkde má Jedním slovem:

cítím,

že vz'hle-

dem k velikosti hvíle a velikosti sípoleného úkolu vám málo, pramálo, takka nic, ale nco pece. A •všichni,

PsaT

poád, až moje svoje obtíže. Vlaky

zítra

má te

penést psací

velet

Když lovka,

kteí jsme za hiranícemi, nezathálíme

-87-

;

a

vykoinátaik

my

voláme-li

k

vám ješt te

:na

konec znovu a tisíckrát: Odvahu a ješt svdomí, které nám k tomu dává k nám dvru! Chceme být vaší kova-

odvahlu!, je to naše isté

oprávnní. Mjte Budte nalšimi kladivy! dlinou.

Nálada

z

roku 1916.

Je sladkobolná tak a smírem vonicí a že nás návrat sblíží, lovk cítí. I

sokm

osobním by

otázika jen.

jest

stiskl

budou-li

ji

pravici míti

.

.

.

Král hvozd. furstenberském na Malé Sran uzavena byla výstava iparoh. které vystavovala tam naše šlechta. Každého rdku zabije naše šlechta tolik a tolik jelen a potom vystavujme jejich parohy za zjvláštní vstupné. Lesníci, oibleení do stejnokroje, mají vstup zdarma, protože

v

ipaláci

ped nedávném

súiastmili se tažení proti

jelenm.

Kaiždý (pár paroh, vyrstající \z preparované lebky, ipibvt je na zvláštní prkénko a ma prkénku 'stojí, kdo a kdy Tohohle zabil' Tbun, tohoíhle Waldsteín, tohozabil jelena. Tam a tam, toho a toho dne. Všecko hle Schwarzenberg-. cenné na bílém a pí-esn, jako na hrobech padlých generál.

opan

—

hroby mrtvých hlásají slávu živých. "Zde odpoívají parohy starého jdena, .posledního potomka té a té paseky, na niž byl zabit tolio a "Zabil Thun, zabil Waldsteín, zabil toho dne ". n3^brž

Jen'že je to

Nikde

nestojí

:

—

:

Schwairzenberg"."

Jelenm

i^íkávalo

se

kdysi

probíhali le^em. naslo-uchaly jeijieh

supní.

A

"králové

smrky

veveky krily

se

a

hvozd".

jedle jako bez

kzemi

Kdrí dechu

a zdálo se jim,

že vidí 'zjevení. Kde usídlil se jelen nem a ;králem. Byla. to jeho hradní

pd

s

rodinou,

pda

tom byl pá-

a jelen byl aristo-

procedil krev, byla to A když na této krev nejiistší racy. A lidé, kteí na poádali štvanice, byli hodní jeho soupeství, byli to také aristokraté, aiebo stavli vysoké, orlí hrady {x milovali samotu. I 0'ni Zabíjeli, proto'2e zabíjeli, ale ne -ze zadu a ne :na mušku. mli zdravou krev a ta se v nich nlkdy bouila. Pctom šli, vyprovcdkovali soupee tváí v tvá a labili jelena jako Ikraitem

lesa.

ariístdkratická

hrdinu.

A

jelen to

vdo!

—

živa chodil jako král.

,

vdl,

že v

nm

Mech, po nm*ž

zabíljeljí

'šlapal,

krále.

A

za

byl jeho krá-

lovslkým ko>bercem. A koruna o dvanácti ramenech, kterou noisil, byla hodná orlího hnízda. A skuten, když zastavil se jelen uprosted mýtiny a pozvedl k slunci svoji korunu, zstávali orlové tiieti v letu mezi nebem a zemí a orlí samice pohlížely žádoistiv na tu'to korunu, jakoby chtly vyrvati z hnízda své mlád a položiti je do ní, aby iziasnoubili dva králcvsiké rody. To bylo tenkrát, kdyiž eský'm lesm jelšt se íkalo hvozdy a když vysoké sosny

mebyly dekorací, nýlbrž živými svdlky století. A jeleni to vdli a když qpeli svoji šíji o kmen sosny, sdloivali jí ta^jemsví své racy, aby vypravovala je píštím vkm.

A

jelen vylpovdla válku naše šlechta, snmoivn, navštvuje kluby, kouií spena koské závody, nic nedlá a za letních ve-

této aris'tokracii

která sedí v panské ciality, jezdí

er

stílí jeleny. Na ipokraji mýtin bývají žeibíky se sedátkem, kde v srpnu po slunce západu sedávaljí šlechtici a dkají na jelena. A jelen pijde vždycky a jist, neibo lesníci musi pesn vdti a oznámiti hodinu, kdy jelen vychází, kde se pase. Tam daijí pro kavalíra poistavit žebík se sedátkem a šlechtic pijede, aby zabil Jelenka. V uritou hodinu pichází skuten jelen. Nieho netuší, pase se klidn a dostane 'se na padesát krok od 'žebíku. Potom

po'hodí

hlaivou

nerozumí,

nieho

a

a jde

—

vtí.

Cítí

neznámou vni voavek,

ale

králem hivozdu. A jde ku pedu, netuší a když se piblíží na deset krok k žebíku,

nebo

je

— &g —

tak hlízlko, že je lehko trefit 1 myiš, nerci-ll krále, padne rána a jelen se sikácí. Nahoe zalšustí opt nco voavého, a šlechtic sestupuje s žebíku. nkdo vykikne "bravo!" Usmje se, vytáhne šáteek, pete si elo a svoji nohu

—

na bicho, které krvácí.

položí jelenu

'Sbíha/jí

se

lesníci

a

vyvrhnou krále hvozd, vezmou jej na ramena a nesou do zámku. Tam amiputují jelenu parohy a za pár msíc vidíme je ve výstav na pkénku, kdež stojí: "Zabil Thum, zaíbil Wiaidstein, zabil

Potom pijdou

blaihopréjí.

hajní,

Schwarzenberg". nekrálovská ást jelena, tlo bez koruny, visí v Praze ve zvinárském obdhod hlavou dol a z ihlavy kape krev. Kilo masa je za 60 halé. Je to maso Driuihá,

Ikdesi

nejistší aristokratické racy, které

naiše

šlechta

vypovdla

válku na deset krok, na mušku a ze zadu.

O lovku,

který vezl

svj mozek.

Letos o svátiku Božího Tla jel jsem z Pra'hy ke Kojednim uniformovaným úedníkem, který vezl si s ina klín š!katu!li s patádním kloboukem. Aspo jsem tušil, v té škatuli, která podobala se kastrolu na faišírovaného tzaljice, je parádní klobouk. Nebo úedník ml u uniformy peliv vyištné knoflíky, tiváil se vdlice váž'n a etl "Pražské Noviny". Konen jest 'známo, že úedníci ku tzvláštním slavnostem vozívaji si v ipapírových' kastrolech iparádni klobouky. línu

e

tvrté

N.a tetí,

mndho

lidí

škatuli a vzdychal

makali

se,

lívji, tlail

Jak se

a si

:

vlaik

se

do kupé

Hladil úzkostliv svou "Pozor, prosím, pozor." Ale lidé nedbali, se ošíval.

úedník tiskl ji 'na bicho

upadl na škatuli.

Prahou veihrnulo

stanici za

úedník po:al

a

šikatuli 'a

oi

k

ml

sob

ím

dál

úz^kost-

navrch hlavy.

hnul, zase to drclo a kdosi byl by málem Tu chvíli byl ji/ž úedník celý spocen a ne-

—

90

—

molha ise

.se

pemoci, vykikl pln úzkosti: to, vžidy je to mj

"J^^ílšimarjá,

netlate

''

tak na

cky známky

slova zanikla v Mu|ku a podnes tedy urit v tom kastrolu skuten parádní klobouk. Všetomu sice nasvdovaly, ale podle úzlkostí, s ja-

kou úedník

tiskl kastrol

Poslední tnevi'm, byl-li

tosti,

že v

nm

vezl

k sob, soudil bych skorO'

s

uri-

svj mozek.

Ml

jsem tenkráte tisíc obutí pesvditi se osdbn a rozsednouti nesaistnílkovi jeho šika-tulí, ale obával jsem se, že zatáhne za popiašný 'signál.

Nad hrobem

ptáka.

(Vzpomínka z Paíže).

Nedávno byl v Paíži odhalen pomník, jej-ž Francie postavila Pégoudovi, svému nejislavnjšímu válenému letci.

tená

jist se pamatuje na statenou smrt toíhoto který po dva rotky byl v této svtové válce postraehem nmeckých armád, pohrdaje úpln 'svým životem a vykonávaje svým stroj eim skutené divy ovalhy a udatenství. Sražen nepátelsikými kulemi sítil se loislkóho roku do

Klaidý z aviatiJka,

zákop. Pégouda jsem znal 'csobn

pruiskýcii

a ml jisem dokonce milou a pro mne dnes nezapomenutellnou píležitoist, stisknouti mu ruku 12. íjna r. 1913., kterýžto den ukázal Pégoud ponejprv Paíži svoje povstné "kroužky", svoje do té doby nevídané a úžasné "šnrování vzduchu", pro nž Paílžané vynašli jméno "boucler des boucles." Bylo to úplné ovládnutí letadla, byly to opravdové ipemety ve vzduchu. Až do 12. íjna 1913. nebyly vbec známy a tžlko bylo si po^myslít, že vbec jsou uvitelny. Jen to se v Paíži vdlo, že Pégioiid už delší dobu iní jakési odvážiné pdkusy v Bucu v hangáru Biériotov a že Francii chystá se prekvaipení. A pák pišlo to najednou. II. íjna v sobotu paížský denník "Miatin", který vzal na se ízení podniku, oznámil, že druihého dne v nedli ulkáže Pé-

-- 91

—

A za t 'knem "Malinu" byl vystaven vlastnoruní dopis letciiv, otbsa'li'UJící tento jediný ádek: "Zitra ve ti hodiny odpoledne letím. Pégoud." A letl. A na tom letu, který v djinádi aviatilky znamená datum nesmrtelnosti, byla celá Paíž. Ja též. Vizpomínka na ten den celý život mne bude provázet, goiul Paíži svoje "kroužky".

—

dnes, nad hrobem prosím, tenáe, aby

fa

mrvébc se

ptáika,

pokusil

vábím se

pro^žít

si

ji

poznovu

mnou ást

a

toho

vznešeného a mocného, co jsem tenkráte vidl.

Osada Buc, za

iotv, ricky

leží asi

nilž

roziprostíral se

tenlkráte

ti hodiny za Paíží a cesta k

proslukiu^

silnicí

versaillesskou.

Touž

ní

hangár Blévede histo-

silnicí,

která

vidla všecky vichice veliké francouzs'ké revoluce a která byla svdkem královské tragedie Ludvíka XVI. As kilometr cesty ped pohádlkovým zámkem nkdejších francouiziských

—

král

silnice versailless'ká se rozdvojuje hlavní alejová cesta vede k zámlku a druhá menší odíbotuje k Bucu, kde

ohromné plán mezi lesy, jakoby stvcené pro odvážné A tam 12. íjna 19 13. ekal na Paí Pégoud, obleený do aviaitického ústroje a hladící s úsmvem vrtuli

jísou

ipakus}^ letcv.

jakoby již netríplivého stroje. Bylo krásné, teplé 'podzimní odpoledne, když se tvrt milionem jiných jsem se šinul a plynul po silnici smrem k Versaillessu. Bylo to plynutí skutené, nebo vlšichni rozplývali jsme se v množství, tvoili jsme jeden jediný tok krve a šáv, valící se široce po svahu. íivého 'elka:jícího a

Ta opojná, závratn radostná cesta! To nepctatiižitelné množství, jež dovede vychrlit jen Paíž! Vše bylo dílem nkolika hodin. "Matin", jehož redakní heslo je: "Všecko ve velkém", zmocnil se všedh dopravních prosteilk, zajiistil pro Buc

všetíky reservní tramwaye. .autobusy, Metr-^pclitánku, Nordsúdku, Compagnie

cmnbu«y,

oíkuipoval

Generále, vagóny vlak, ipaluby parník. Bylo to vybralkování. Kdo tehdy odpoledne vidl silnici versaillesskou, divil se, že v Paíži 'zbyl vbec njaký povoz.

—

92

—

!

Ped Versaille&sem nebo nebyfo možno jet pšky

mu«il jít mohl.

!

vystou'piH jsme všichni z tramwaye. Kdo chtl do B.ucu dorazit v as,

dál.

massou automobil

a provlékat se

a drožek

jalk

—

je to nco Celou tu cestu z Versaillessu do Bucu 'šli jsme ve stavu jakéhosi omámení, jaiko na hodinu pdkraji jalkésí soptící strže. Tu teprv picinejprv vidl jsem

—

ipi^es

Paíž, vyvleenou ven,

z olkruhu> hradeb,

jiaiko z

nich uílkávala

nolstech,

dsná, grandiosní v tchto svýdh slavkonaných ped tváí pírody. Bylo nás dobe tvrt

imilionu.

Tlaenice, pi níž šlo taklka o život,

iza

revolucí. Je krásná,

bylo

nesmírn

veseilo.

Po úzkém

oikraji silnice,

ale pi nr naplnné tisí-

cerými automobily a povozy, jsme se protancová\^ali vesele pí za pídí. Vzhru k hangáru Vzhru za Pégoudem !

Cestou zachytávali jsme se rukou kovových souástek autolbius, jež byly telplé. Hodinu šli jsme jako v žéhlírn, kde plnou parou se pracuje. M>ais'sa audmdbil napeihledná. úžasná, hála nás do pisou, do zad, byli jisme sikládáni jako kusy flanelu, pejíždni jakýmisi horkými železy, žehleni. Na padesát krdk ped sebe nebylo vidt pro šedomodrá mrana benzinového koue. Benzin syel, šuml, lehtal, o^píjel, bylo ho plné chípí, dral se do žaludku. Se smróhem, rozdovádni jsime ho poh^kiali, dhutnalo to jako polév^ka z petroleje. Ale

—

vzhru Vzhru za Pégoudem staenky s ernými hákovanými epci hledly

zase vcisele

Dv

!

na

nás s okna jednopatrového stavení ve Vensaillesu. Bylo to v místech, kudy ped 120 lety uljííždl koár s Ludvíkem XVI.,

V

nepivezl bo zpátky do Vensaillesu. místech. na zlatých ipovOzedh vozily se do Paí'že na|puidrované hlavy, aiby tam Už uvízly, saty a nabodeny na 'kopí. a'by již ni'kdy

'kde

Dv

staen(k3^ jejichž ddeefk pamaitoval jelšt lesík Versaillesu, dívaly se mlky na ten náš chaos, na to benzinu, valící se k Pégoudovi. Držely se pod ramenem, scnvlklýma rukama a dívaly se studenýmia. anacihronickýma oima. Jejch za-

moe

dd

pínal peslkv

království

Ludvíku

Pég^oudovo.

XVL A

vidly

Zavely okno.

— 93 —

te A

hnát

taik

se

více

v rA^ku starých.

!

scvrklých rukou v>isouvalo se z olken ve Versaillesu, Bucu Seveš; okenice zasikílply a 'zatmly se.

a

u'ž jen kilometr ped aerodromem, objevil se typický pro versailleské okolí, plný ohromných buk, ovšených jmélím. Chaos prvrdu naplnil tisícerými bizzarními barvami a zívuiky lesní tišinu, už taik podzimem hýiv zbarvenou a do nejrozitodv\^njších rouch odnou. Byla to tichá slavnosit umlecká, do nílž vítili jsme se jako chaotický prvod fkarnevalu. Tento les, pamtník vydházklrvých kabriolet popravené královny Marie Antoinetty. vidl ponejprv var dvacátého vku. výpravu ke vzduthu. Omráili jsme staré buky, otásali jsme takika jejich koeny, karmínové a iíuté lisity padaly k našim nohoum. I jeden chumá jmelí, utrhnuv se, snesl se s výšky a padl ma stechu velkého autobusui, naplnného lidmi, jako by jim chtl pinést štstí. Nkolik dámiek z polosvta. hotových ke všemu a nescházejících ni)kde, kddkoli jde o novou velkou vc, (íkají si 'pyišin, že polosvt dobude &\^ta), pdalo staten lézt na

Za Bucem,

les. úcJiivatný.

stechu

auiticibu'su

A vbec

a s-vedly

o vtviky jmelí milouiký

záipas.

episoda lesní byla nejkrásnjiší. Byla to Paíž, kterou nesli jsme ssebou. Spolenost poulinícb dnah "Compag-nie Generále", jež dala 'k disposici své autob.u)sy, nechala i jejich tabulky v ele a náfpisy na stechách, jež za normální dopravy naznaují smr a cíl jízdy. A tak se stalo, že starý bukový les u Bucu, ponoený v podzimní snní, vyplaišen byl náhle sterými vozy. kolosálními auty, hlásialjícími na strese jména: Pláce de la Bastille. Avenue de Cliohy. Pláce iSt. Míchel. Pláce de la République. A^šecko, všedka tar známá a krásná místa, neklidné námstí Bastilly. híšná avenue de Clichy a božské námstí Republiky jelo s námi. vezli jsme celou tn svoji úžaisnoií a jedinou Paíž ^asebou. To buky dosud nevidly. Oima nezvykle rozlšíenýma, už trodhu pég-oudovsikýma hledli jsme na a ony své karmíntrv^é a žluté ta

svdn

n—

otázlky sesílaly

zaražen na

nás. Ale toto setkání a veliké vzrušení pešlo jalko sen. Ve skutenosti pokraovali' jsme v cest. Ku pedu, ku pedu Vzhru zp Pégoudem !

— 94 —

tvrté, když v aeroidromu pohltilo mne mrano mi pi-edevšim jedna vc podivu nejhodnjlší, o niž nikdy ped tím neml j'seni pravého pojmu a jež té chvíle psohila na mne zázrakem. Tou vci byl vzduch. Vidl vi'd'1 jisem náhle jakési to slovo podtrhuji jsem, vidl neybsáhlé množství vzduchu, celý jakýsi vzduchový nový svt, který svojí neobsáhlosti a bílou ©vtlostí mme oslnil. let ped tím, celý svj živdt jsem ve vzdudhu chodil a vzduch jsem dýchal, vbec na to nemysliv. Nepipadlo mi, že vzduch vbec je. A tu najednou vidl jsem jej, moje oi byly jím pekvapeny a užasnuty jako zjevením. Stál jserm na pokraji ohromné travnaté plán mezi Bucem a Versaillesem la nový vzdušný svt stavl se ve svojí sláv pede mnou. Chápal j'sem, že ta ohroimná travnatá plocha jest jakousi podnoží toho nového svtta, který se na iní rozkládal. Vzduclh chvl se tu po.nej)prv pede mnou jako veliký initel, jako nový živel, dkl ^bych materiál, z nh/ož vyplynou úžasné vci. Nco podobného nelze si ujasnit ani na širé prérii. To si lovk uvdomí teprv, když stoji uprosted massy, která má pl milionu oí a na vzduch se dívá. Proto pocítil jsem ponejprv ze vzduchu úžlais, že j'sem jej vidl. jsme patili, bylo jevišt nového svta. Vzduclh nekonený, vševládnoucí, skvle zázrainý vidl jsem teprv na pokraji této planiny bucské, kde Blériot postavil svj hangár. Týž Blériot, který první peletl lamanšský kanál a který od té doby spalo-val se horekou konstrktérskou, odhodlán, že se zabije anebo pozdraví obltolhu svým velourovým kloboulkem, pod nímž vyzauji mkce dv oi éedoimodré, p'lné víry.

v pl

(lav.U),

ujasnila se

—

—

adu

—

Na

bu

Když vzduchu jesm ponkud

a vzpamatoval se ze oi k tomu, co vlastn se odehrávalo. Popaitil jisem na dav a vidl jsem slitinu hlav, jež v tu chvíli zdály se být upevnny na ikrku tak, jakoby byly uíznuty a jen tak na šíji položeny, obliejem vzhru k olbloze. Bylo to g-rotesJkní, pipomínalo to husy, j'ež pijí. Ve vtein ocitla se moje hlava v téže nepirozené polo'ze. Vysoko ve vzduchu kolmo nad hlavou vidl jsem bod neurité barvy, teíku jakouisi, jež stále se zmenšovala a isvého pekvapení, upial jsem

uivykl

s

— 95 —

ostatními

—

doje/m klíšitte, zavrtávajícího se houževnat pod !kži. ta teka zavrtávala se do oblohy. A!ž tu pojednou byl to Perreyion nia Bilériotov jednoplošníku, rekordman výpoala se teka zvtšky, který docílil tenkrát 5880 metr šovat, nížila .se, nabývala obry's, byla muško.ui, pak motýlkem, nila

—

Tak

—

konen

již paik kolibíkem, pak ostíéem, pak orlem a docela zetelným letadlem, kiteré zabzuelo pímo nad hlavami a sneslo se na trávník. Njaký lovk z tOho vyslkoil a pohladil to po hbet jako kon. Byl bledý? byl ervený? nevím. Nevidl jsem jeho tvá, nebo .ukryl ji ceilou do nárue

—

pes trávník letla k nmu, když kídlo stroje se tiito lidští Ach, toto byl tak let Vidl jsem, že ne tak vyptáci mají na zemi svoje samiky. Létají též, soko. Mla šálu stíbrn modrou jako vzduch a úsmv jako jasný den íjnový. Ti rány z hmoždíe pojednou ohlásily let Pégoudv. Tak doibrádky jalksi, jako kue za zobem roizbhl se po trávníku jeho monoplan. Zdálo se, že nechce nás poplašit. Snad to byla aviiatidká ironie. Ti hoši, majíce sv.j testament v nálprsní kapse, rádi si dobírají tento svt. Ješt po chvíli, když uiž vznášel se nad zemí, zdál se být ta)k neškodný, bá'ovsky umádký ve svém monoplanu, který nebyl o nic imposantnjíši, nežli šicí stroj nebo brus na nžky. Až tu najednou zimnil se netrvalo to víc než desítinu vteiny tento dobrácký vzhled strdje, který bleskurycihle sebou po'hnul, jako by byl pekroil hranici, omo neviditelné pásmo, které vzdušný svt oddluje od pozem's'kého-. Snad v urité výšce vznáší se talková jakási hranice, zia níž pestává lovk a zaíná pták. Toto pásmo odvahy, nevyznaené na žádné ženy, jel

(zastavilia.

i

!

by

i

—

map,

—

svým instiniktem, jejidh srdce jim to Pégoudv, a'ž dotud ipouhá mašina, se v živoucí bytost. Bylo to keovité cuknutí, odTím okamžikem my di^váci jsme se jaksi zmenšili,

aviatici pocítí asi

naznaí jako prtoimnil 'pouitání!

bussola. Stroj

naše duše se scvrkly. Nebylo

námi letí lovk s kídly umírá v husíím peí. Sledoval j'sem

let,

a

open

l'.ze

my

uhnout

se pomyšlení, že

nad

že jsme jen publikum, které

o stnu hangáru.

-96-

stoupaje proti íljmovému slunci, jednqplošnik hoel jastudeným leskem, ocelov stíbitým. Zdálo se, že i tam vysoko ve vzdudhu je babí léto, jež opádá stroij svými Vláikny. Vypadal jalko podivný, veliký pták podzimiU', osamlec. Váižn, v bezcílné melancholii obeplul si listnaté lesy na záipad, byl už veliký jen jako hrudlka, zdálo se, že spje k mo-

Ikýimlsi

ím. Náhle poal se vracet a mocnji a mocnji táhlo jej to k hangáru, nad nímž ullpl ve výši nkolika set metr, takika a pojjednou vzrušen sebou selbou nehýbaje. RozlMédl se zatepoital, jako by jej bylo upoutalo nco v proistorech. Byl to dvojpidšník Blériotv, objeviVší se ve východním cípu (planiny. Nkolika prudkými slety snesl se k nmu a pozdraviv se s ním, vylil na nho všedku svou vá)še, ukrytou tajn v nitru jen zdánliv melancholidkém. Byly o ty povstné Pé-

—

g-oudovy tance ve vzduchu, ty jeho neodolatelné prsténce sfér, to nové, geniální "šnrování vz.duchu", které užaslá Francie vidla toho dne poprvé. Pégoud tanil ve vzduchu okolo Biériota, jednoplošní'k okolo dvojplošnílku, 'o-rel okolo orlice. Pdtom dvojplošník, ulkázav všecky své nejrozlkošnjlší pvaby a roznítiv všecky touihy jednopLcíšníku až k plameni, náhle zmizel, unikl a Pégoud vznášel se sám v širém vesmíru_, oi'pojen vášní svého stroje a poddávaje se slep jejím

—

plamen^m. Byl to let nesmrtelný, takka již dokoinalý, odpoutaný ode Všeho n,a tomto svt. Monoplan letl, padal, naklánl se k slunci, pyfen se vzipínal a opt stemhlav se ítil. Padal kolmo, hrzypln, jako do propasti, a s ním ítila se k zemi hlava muže, aby se rozdrtila jako koko'SOvý oech. Ale uprosted ohiQto iení m^onoplan mrštn se pevrátil a pokojn lehl si do vzduchu, vyhívaje se v mkkém teple jese'ni a maje potšení ze svého kousku. Odipotíval si, lehce oddychoval. Dech stroje bylo slyšeti vysoko nad hlavou. A potom oji)ž

pt poaly

ty kroulžtky, ty prsténce sfér, ty elegantní "boucles", plné tanení grácie. Pégoudv tanec vé vzduchu byl tancem Paíže. Krá>sné paížské ženy, jimž nJkdy není zima, dotkly se

mimovoln svého hlubokého výstihu, pod nímž

sesládla

náhle jejich krev, jako v podzimním slunci zrají hrozny.

— 97 —

Nohy

lehounce se jim prohnuly, váše tance je prochvla pi pohledu na ohoto silného paížského hocha, který nad jejich hlavami tanil se smrtí svoje "boucles". Hudba! Hudba! Pomyslily si, že mla by te zahrát njaká zvlálštní, podivuhodná hudba. Ale bylo hrobové ticho. Jen motor byJo slyšet, jak ve výši šumn pracuje. Do^znívalo to k ženájm jako šoupání stevíc po paketách. Ale dvátko vedle mne, jež mlo prsty lehcKunce rozpichány, pravilo prost: "On šije." Ano, to bylo správné. On šil. Jeho .-ti oj jako jehla se proplétal vzduclhem, inil stehy. Bylo vidt i nit úzký proužek benzino^^ého dýmu táhl se stále za motorem. Elegantních steh pibývalo. Jen :

stroj se zastavil. "Poslyšte," ekla optn šika vedle mne, "nyní navléká jehlu." tu byl najednou konec. Pégoud snesl se k zemi jedním rázem, tím nádherným novým letem, kterému íkají "tire-bouohon", protože pipomíná vývrku na zátky.

ch'ví'lemi

A

Ani Pégoudovu tvá jsem nevidl, když pistál. Stejn tvá Perrcyonova skryla se okamžit v náruí mladé ženy, jež stejnou rychlostí piletla jako ta první. I tenhle pták ml tedy na zemi svoji samiku. A také ona, pomyslil ja/ko

jisem

si

Ne'ní-'liiž

tenkrát,

ten

mu

daruje

jednoho dne aviatické mlád.

svt krásný? *

Jest.

Ale samilka

žije

—a

pták je dnes mrtev.

Zbytky. Každý loivk

není

tak šasten,

aby na vlastním tle kteí nevdí, co to kteí nemají tušení o záhadných duševních

vyzikoušel, co je to hlad. Jsou tisíce

vlastn hlad

je,

lidí,

lidem otvírá. To je pece jisto, že dva svty: svH sytých a svt hladových. Ve svt hladovýdh zcela jinak se myslí a tžije. Hladoví lidé jsou naši dujševní protinožci. Kde my vidíme krásu, tam oni pronilkají

^horizontech, 'které hlad jisou

-98-

dekoraci a 'vídí všednost. Kde my vidíme svtlo, tam hladoví vidí tmu. Kdo nkdy hladovl, žil šííe a plnji, žil ííci, že dvaJkrát, dvojnásob. Kdo hladovl, ten teprve

její

mže

vidl svt. NedoiS'tává se každému té cti, aby nkdy v život hladovl, laby (pišel a vidl. Dostalo se mi (kdysi v život té dti. Proižil jsem fáse hladu v nejroamanitjiších zpisobech. Šel jisem kolem moe a uvdomil jsem si, že je to jen voda, nic víc než voda. Vidl jsem nejmádhernjší horskou scenerii ve Švýcareoh a uvdomil jsem si, že je to jen kámen, nic víc. Šel jsem velebnými bvo'zdy, v nidhž izpívali ptáci, a mým dím se vidlo, že jsoui to suché zvulky, poletující mezi develm nic víc. svt byl jiný. Byl jsem bladov. Byl jsem poddaným .hladové íše, a žil jsem jejími zákony. V tdh dobách jsem vidl, že všudy, kuJy jsem krá'el, ve vesnicích v mstech, povalují se zbytiky. Jsou to zbytky

—

Mj

i

Na prazích píbytk povalují se Ipdhozené odezlky mrkve, které jsou u'zaveny svtu hladových. Nikdo nezavolá: Poj, pojez, my toho nepotebujeme, pijde to na hnj Na chodbách a oknech povalují se kousky chleb, milliony odipadlk, jež pijdou na popeláv vz. Píbytky jsou plny koisti, na nic'hž je ješt maso. Kouslky peiva, z nidhž dít vyhledalo málk, tvrdno,Uf v koutedh svtnic. Ve 'Srvt sytých leží a hnijí polkrmy, tvrdnou zbytky, na nž Upírá oí svt hliadoivýdh. Sytí ani nevdí, že ty zbytky jsou jpdkrm, jako v moi nevidí vodu, nýbrž krásu. Ale hladoví to vdí a nezapírají si, že na ty zbytiky vrhli by se rádi jako dravci. Ale nikdo jich nepobídne. Proto jisou ma íhané. Pehrabují se ve smetí, které složí popelá. Jdou v pánku za úedníkem, který z (kornioutu pojídá ovoce, a íhají, odhodí-li jednu nahnilou tešni. Mají takový hlad, že jedli by pokilmy nahnilé. Ale toho není teba, nebo kdyby sytí chtli, ,ml by 'Svt hladových pokrmy 'zcela zdravé, dobré. Jisou to zbytky, které se povalují neporušeny. Milliony ne;po;rušených zbytk pidházejí do kanálu. Nájemníci dbteitávají výpov, že ucpali záchodovou rouru. Když se roura istí, pijde se na to, že služka zaházela ji krkami clhleba. Svt sytých krmí žumjpy, zatím co hladoví stojí na onom druhém behu jídel,

které dráždí a vraždí.

!

i

i

— 99 —

a vyprovázejí svPtícíma oima ten rozklad pokrm, které se povalovaly a zpro;padly ped jejich zrakem. V pnažsikýdh domácnostech, kde na dve^ich je pibita tabullka "Žebrota se zapovídá", hnije ve form tisícerých zbytk možnost, nasytit :

hladové. Ano-, nikdo stech,

které

pepych na

prvmí pohled nepostéhmuitelný

se

svým svdomím.

ni

je kuis

V

morku

kostí, které

my

našeho pdpydhu, a

uitvoil se obroivský

co házíme do co kamsi

je-

že

o

jsme na talíi odlo-

nm

nevím'e.

V

nalšfch lidí

Kdyby z toího, co denn odvrhujeme, kolá z chleba a masa, byl "by veliiký jako

žump

a

Z

toho.

kolem sebe nevidíme,

z to-

nacházejíce život.

ní,

eho vbec

v neužlteón-. se propadá, bylo by vellkolepé

purée, bratrský kolái ohr:'mn3'-ch

oval

— pepych zbytk.

toho netušíme.

hora a hladoví by picházeli k

ho,

domácno-

neznámých bdujících

rulkou je elixír života pro statisíce

my

V

nevzipomeneme, když za soumraku života útujeme

na

a

pravda:

a je to

na drahotu, panuje pepych. Je to

jsou pepych.

si

žili,

si

Krka chleíba, která se povalnje, je nej strašlivjších hích buržoasie. Je tak nepatrná,

Zbyky den z

by tomu neYil

naí^íkají

lidi

rozmr,

jenž by zachra

od sebevraždy.

Tento obrovský kolá, rozdlovaný denn na porce mezi je utopilsítický. Svt hladových má duši. Snad by opovrhoval právem našimi zbytky. Snad by neohlcdával kosti, v nichž jsme se porýpali. Ale stálo by za to, složiti a sestaviti chudinu,

ze zíbyUk takový obrovsiký

kolá aspo

jedenkrát, jen jeden-

k našemu peikvapení týil náhle ped našim,a oima, a abychom mohli vidt a užasnout, jak jsme bohatí a jak mnoho máme. Na úipatí tohoto kcláe pišlo by se na to, že \tšichni žijeme v nadbytkuí. Jsme majitdé 'zbyk. To je ohromné ylastnictví u porovnání s bídou tohoto svta a u porovnání s tím, co pro bídu se dlá a podniká. Pišlo by se na o, že tam, kde jsou zbytky, je možnost podnikati pro chu-

krát,

aby

dinu

víc.

se

Jsme už

takoví, že

—

nechce

lOO

—

se

nám

píliš

myslit.

.

MiDsíme vlíe naped vidt a ohmatat, než o tom myslíme. Sestavme si tedy jednoho dne talcovou hioru zibyk a ona bude tak vysoká, že s jejího teimene budeme vidt až do onoho druhého svta, kde žal.uidky vyjí do temné noci.

Dokyply

samovary*).

Dolkyply samoviairy Hlavou táhne tucha zlká... Ješt jednou slepý staec projí/ti dhce plán Rusika. .

.

.

V

doutnajících ispálenifštích druh se k druhu zdšen tulí, kdesi v troiskáclh 'hnije srdce, iroziloimené žalem v pli. žíti. Stuahlým dýmem rozpu'šitné vlasy vlají, nade Kremlem bílé Moskvy erné vrány ikrákorají.

Trudno

rudý p,a»hýl, místo oí udý dolíik, RUsi kráí slelpý melanchdlik.

ruikou

Míisto

írou

plání

Ztratil

'siré

víiru

v lidsíké dobro,

o berlách se

Dusno v

Na

dn

kraji.

mdhyl

polhí-bil

lásku,

vlee od mohyly ku

tiše

Dusno v

duši.

tla,

hnijí

Kvty

poisyipiainá

krví, 'z

cíle,

vadnou v dusnu trapném. bílým vápnem.

Tidho v kraji, tidho, ticho. Ani ptáek Na mohylách ojpuštnýcli slepý chodec

Rudé dlky \Hlhnoiui sdce by si vyrval

nemá

mo'hyle.

nazaitiká. tiše

vzlyká.

rudý pahýl míí k hrudi,

tla, ale mntvýdh neprobudí-

Kolik jich tam; .? Tžko íci'. Snáze 'VŠak ise zapomene. Jen když dtí najidou pole znalmenit pohinojené .

.

*) se

Báse

tato

byla

napsána

poátkem roku

k iprvní ruské revoluci, která >mla svj

válce.

RevoJuce

ta,

jak známO', byla

.

1906 a vztahuje vznik v rusko-japonské

krvav potlaena.

Ko'liik

jich

tam...? Nezáleží,

Jen když dti ohejí

Pevalí ti sta

se

historie,

tisíc lidí,

dívím

všechno spraví

eknou,

Zemi mohyl smete

nebo

více.

šibenice... cifra

suChá,

vypuístilo tenkrát ducha.

vichr,

potomikm

prázdné místo cibulí a

osázejí

mén

zda-li

ruce

si

se

zem

zžeh,

petrželí.

Dti, dti... Všecko dtem... Slzy otc, mléko matek... Otcové šli s flórem k špalku, dti pjdou sihudbou z jatek. Sedí sllepec na mdhyle. Nevidí, jak jitro svítá... Rudý pahýl míí k 'hrudi, keovit sebou zmítá.

Padá

slepec,

hryíže

hrcludy, rety se

mu

v krvi pní,

vyje bolem, že

ta)k

Jako ve

mu k uchu z dáli sykot samovar, zadrhnuté vztekle chroptí: Sláva caru.

sinu zní

hrdlo sm}^kou

draho pišla cena vykoupeiní.

.

Šachovnice. (Psáno

ped

Nad Libercem

12

lety.)

a Jabloncem nad Nisou vypíná se vysoký na njíž vystouipil jsem o svatodušních svátcích. Ten vrcli moíhl by se jmenovat horou eského smutku. Vidl j>sem s nho na vlastní oi nmeckou ruku, napaženou z ílšte na naše království. Nakladaitelliství J. Otty vydává práv v sešitech veliký S^ašlkv román "Na rozhraní". Sešity opateny j^sou kresbou, zobrazující oibromnou pst, která leží jako pízra'k nad eskou severní krajinou. Do-sud nesáhl jsem po Staškov novém románu, ne*bo tyto obálky mne odstralšovaly, znechucovaly se, vtrdh Javoirní.k,

—

I03

dn

mi zdálo, svou pósou. Ale minul ýdb uvoimil jsem všecku tragiku té kresby a nedovediui jilž jilti kollem knihkupecké skín, aibych pi poliiedu nia Stalškovy sešity nepocítil tichého (Zachvéní. Vidl jisem na vlastní oi hrozný ten

'fcak )Se

si

ohiro-mnou

nmeckou' ruku,

která drtí želtízným sápe se již na Turnovislko, nia tak rzvaiiý "eský ráj", kde vesnice Zásíkálí jmenuje se jilž Saskal, a sahá 'Studenými pristy jilž i po poljizersikých mlýnech, po továrnách na Boleslavisiku, po cellé té krásné eské krajin, která tvoí líbezný ráj kolem Bezfdzu. Vystoupil jsem na Jaivorník a pede mnou Idžel Liberec s iiej vtší severní eská msta s Jabloncem jako na dlani. nmedkým obyvatelstvem. Jaká je to s Javoirníku tes'klivá, neziapomenutelná podívaná! Vidti je daleko široko, ,na deset, dvanáct hodin kol dokola a všedka ta tragika esiké nemohouonoisti a poílitického úpadku pláe tu poslední zápas pímo ped našimia oima, plán poistulpu je tu vyložen jako na .átábním stolku a každý eah tu ísti ortel své zem. Na jedné stran "esiký ráj" se svými chaitrnými chalupaimi, se svými poliky sVlaženými krví a poltem na druhé stran dv veliká nmecká msta se sty továreniských komíin, s dhironiiným pevoijem dlnickýcih doimk a pedmstských ulic, které den za dnem vybíhají dál a dál, k nám do kraje, jakoby z jícnu vyšlelhávaly dioulhé ohnivé jazýky. S Javorníku vypadá vlše jako doíaisný manévr a ve skutenoisti je to strašlivá válka, která trvati mlže sto i dv st let, ale je pedem prohrána, proto'že nechce se naroditi a snad už nenarodí veliký ech. Neschází než odvalha, Plán, jak jlsem pravil, je vylioižen. Nmci už se netají, už mnoho troufají, jejidh ruka uiž je viditelná zeteln a celé echy mohou ji vidti teba v pravé poledne. S Javorníku lze vidti jiasn všecky hlavní šiky, hlídky a pedvoje. Liberec a Jablonec šíí se chvatn, vzíristají každou vteinou. ipíízirak,

'Stiskem severní cíp naší

eské zem,

Dv

mže

—

Ob

mstai

jako' hlídky,

meky

celé ady dlnidkých po stráních kol dokola rojí

vysílají

v tom dhromném terénu není by nebyl uchvácen lidmi ci!zjlho jazyka. a

—

103

—

domk se

uíž

ku pedu

domky

a dokilometru, jeniž

Qb

msta

blílží

:

kvapem k sob, jedno natahuje raku po dnuiliém a už dlí jen nkolik les, které asem padnou. Na jedné stran to bzuí, roji se v celých houfech, vesnice vyrstají pes noc a liberecké nádralží rachotí pívalem cizinc a hu(í. Je to nádraží opaitené nádlhemými, podzemními pernony. Praha jich dbisud nemá. A na drulhé stran "esíký ráj", chalupy, tikíalci, kozy, zemíata a ješt dál Bezdz, pod nímž spí prý také eští rytíi Vystuptte na Jaiv^onnílk a užasnete, kam jsme to doípracova'li. Je nciuvitelno, že pímo ped oima célélho království odehrává se nejpotupnjší ieské dram'a, do nhož se

je

—

nemáme

z'asáhnouti

urená

—

Višeclka

síly.

vám

ta

ponmení

hoziná, k

lovlku, po mu'ži, po nedhroíženém esikém politiku, který po Havlíkovi dosud se nenarodil. Teprve s tohoto JaVoníku, který nazval jisem horou smutku, teprve odsiud lovk vidí, že máme Kramáe, Hajný, MaSfaryky, Klofáe, Baxy, Prášky, Pakrajina spíná k

nemáme lovka,

cáky, ale

ml

ruce, volá po

krom

jemž

politidké

poctivosti

suggestívn vlšecku tu bídu, pitáhnouti celé massy, ce'lý národ, nauit vidt a cítit, zapálit dhné po všedh kdpcídh Což ne-

by

i

apoštoiLskou

vy^kiiknoulti

schqpnoisit,

.

narodil

se

lovk mimo

politickou

sitrainu,

.

.

lovlk Cedh,

je-

oi byly by

jeho politidkou stranou, jeho ešství jeiho inej vyšší vlí a Javorník jeho nejvyšší láskou, scnrtí a koncem? Ohcete ise pesvditi, jak cíití Cech isvoije ešství v tak zvaném "eském ráji"?

hdž

Sestupte

liasikav

se

mnou

kovic, které leží na pokraji

s

dol do Hod-

Javorníku

"eského

Jest to

ráije".

msto

eská beseda. Na\išiiivil j'sem besedu a nahlédl jisem do vyldžené "pamtní knihy". Je hodn tlustá a celá ada eských turist naVizme jen nplsaila do ní 'Své vzpomínlky a "sentelnce". zpola

nmecké,

ale je

tam také csiká škola

které, cituji je doslo\1a:

Njaký

pan

Fir.

Tulaclh napsal

Hnilo naše plém, velká

bídia

byla, :

104

tam

a

!

však u'ž se naše eslká

nám

vrací

síla.

Dále

Kde

Cech, tam eSka, tam

ikde

lev,

zlpv.

Eleonora Tulachová.

Bez ohledu v

ped Oupr.

Laidísllav

Kdo

vlast svoji nemiluije,

toho

nedh

A

Mnohovážení

Váo

Váa.

Podobnými duchaplnostmi hemží

tak dále. paimní kniha. nislave

'hrom zabije! Stanislav

ipáni

:

se

celá

Fr. Tulaohu'. Ladiislave Ouipre, Sta-

a spanilá Eleonoro Tuiladhová!

žete za to, co jste napsalH.

Zajisté

nem-

Ale zrady na své zemi dopouští

mlce nau'il vbec cítíno, ím jisite se do pamtní Obávám se, že je to jenom napsáno a že

se politilk, váš národní vychovatel, jenž vás tak cítit.

Ovšem,

kinihy

zvnili.

je-li

pi tom nebylo sastnno vaše srdce. Tak na piklad Vy, pane Stanislave Váo: "Kdo vlast nemiluje, toho nech brom zabije." Jak si to pedstavujete? Pro zrovna hroTn? tím svým bromem. Bojím se, Jste mi ponkud podezelý 's

Uiž límec máte z Liberce od Goldbergira. mnoho lidí, kteí zachrlaovali vlast hromem, nosili takové kravaty. Anebo Vy, mnohovážený palné Františiku Tulacbu "Velká bída byla, však už se nám vrací stará eslká síla." Kde se vrací? Jak si to, prosím, pedsta^iuijete?

že

krtavatu'

a

—

:

Prosím Vás, mi ji honem ulkažte! Kde se vriací? Horemšel bydh se na ni podívat, u nás dávno nebyla. A vidl jste ji na vlastní oi? Nemáte vlí mlhu, s dovolením? Ani Vá'm píliš nevím, gpanilá sleno Eleonoro

u

pádem

—

Tuladhová, autorko slavné vty: "Kde Cech, tam lev." Kde je ten lev? Sem s nim! Boíže, jen jednoho, jen jednoho... A má teba vyžrané zuby. Ve Vidni im.u je vyplombujou. Ale zatím potebujeme na rychlo aspo jednoího.

a

—

105

—

tyi

andle.

prooházcl jsem se venkovsikým mstem mi do Cka pohební vitó v kterési ulici. Stál pod podloubím u lakýrníciké 'dílny a natíral kola vozu

Ped nedávném

a

ipad'l

ue

barvou.

' I

1

^'ííll

un, nebo

Zastavil jsem se a bavilo mine pozorovati dosud nikdy nevidl jsem lakovati pohební v!z.

Je v tom mmoího noivho. A tu jsem si povišiml, že nahoe, ve všeoh rozích poheibníího vozu jsou tyi malé otvor}. Ptal jsem se ze zvdavosti, k emu slouiží ty otvor)^ Plekvalpil mme sdlením, že do tdh otvoir strkají se Bdhudíky, vím nyní za zvláštních píleížitasti tyi laindlévše zevrubn. Msteko má svj pohební ústav a pohby rozdleny jsou na ti tídy. Prviní tída, urená pro bohaté, jesit nejdražší a používá se pro ni polfiebního vozu se tymi pozlacenými andlíky. Spodní ást andlík opatena jest kolíkem, a zeme-li lovlk zámožný, vezmou se andlíkové a každý posadí se do díry na svj kolíek.

pro živé

lidi

un

Jest to poíheb první tídy.

Šastní v onom mste-Jku, jimž zia živa bylo doipáno tyi andlé, kteí ve spodní ásti mají kolíky, dovezou je pímo do nebe. Šastní bohatí _ Requiem aeternam...

bohatství.

.

.

Slepé štstí. v

nedávném ísle "Morgen" otiskl Rainer Maria Rilke trochu vzpomínek na Paíž. Je v nich i krásná, citov pehluboká báse "Slepec".

—

io6

—

Báse mne

zlákala, pocítil

jsem touíiu

jiti

mezi

slepce.

A

ve stopách básn, dostal jsem se súž na Klárov, ikde jest ústav slepc a nejlepší vyhlídka na Hradany. Je tam asi sto slepc. Vidl jsem muže a ženy. Ale jak oba svty jsou si vzdáleny! Když jsem odcházel, víí'ila ve pocit. Muži vzbudili moji soustrast, ženy obdiv. Kdyby na ženách nebylo nic krásného, než zpsob, jakým snášejí neštstí, bylo by u<ž dosti ospravedlnno, pro ženám tak rádi líbáme ruce. Na Klárov vidl jsem slepé ženy, jimiž jejich slepota byla jejich pvabem. Vidl jsem je choditi usmvavé po temných chodbách a jejich tla záila mkce do tmy. Báse "Slepý", kterou napsal Rilike, koní krásným pirovnáním "liingegeben hebt er seine Hand, festlich fast, wie um sich zu vermáhlen". V ústavu slepc napadlo mi opt toto ipoetitké, líbezné dvolj verši. Pozoroval jsem slepé muže a zdálo se mi, že jejch tla nedotýká se závan této zasnné poesie. Kdyby slepci mli svou životní poesii, bylo by jist mezi slepci málo básník 'a mnoho básníek. Na Klárov byLo mi to docela jasno. Muži pinášejí si tam zbytky svého vzdoru, ženy kráva své resií^naceProšel iscm muž-^.kými dílnami a nenašel jsem jediného jasného ela. Mladí hoši pletou rohože a zdá se, že splétají to houžvemi všecek neúprosný smutek svého Osudu. V jeijich dílnách není hovoru, ani úsmv. Picházejí vážným, teskným krokem do pletáren a posazují se mlky, bez zájmu ped tak,

mn

zm

vné

:

svými košíky. Když tak

namáejí si v lunem, s nímž ré

ocitli

rukama po vlhkém proutí, ktepipadá to, jako by košík byl jejich

tápají

nádržce, se

kdesi v široširu bez pomoci, bez

V

díln pracuje pohromad nkolik slepc, ale ka'ždý žije sá>m pro sebe, není mezi nimi pocitu tepla, jejicih krev bije studen, tep srdce není slyšeti. Kdyby vztáhli rdku, dotkli by se druh druha, ale oni sedí tu úmysln osamoceni a každý potýká se na vlastní pst se svým Osudem. Kdyby chtli, mohli by íse zadýchati, ale oni vzdaluji se druh druha na, sto mil, jdou každý chmurn svou cestou, dál a dál až do nekonenosti své tmy, do vnosti svého utrpení.

záchrany, bez vesel.

—

107

—

—

Pojdete do ženských dílen a oJbejine vás jas slunce. Jaké to jiné tváe! Nechápete, že jste v ústavu slepc- Ženská tla svítí tu do tmy, celá místnost je prozáena. V tch 'ženách svítí vše uvnit, mají své vnitníi svtlu, ktcTé dere se

—

jejich pletí, prosvitá visemi póry, olživulje vlasy leskem.

vav

Usm-

ženy u pletacích stroj, pehazují svižn své nit, ale nejsou to již nit neúprosného osudu. Vše jde tu prost svou cestou, cestou práce. Pletací stroj je tu láskou, nitmi plete se tu poduška úlevy. Vidl jisem ženy docela prosté, ale všecka jejich bytO'st vanula pivabem. Zipsob, jakým ídily nohou páku stroje, byl prost roztomilý. Málokterá dáma z promenády shrne tak roztqmile své sukn. Jako lovk pi zavených oích vnímá lé|pe ohlas tónu nebo kouzlo vzpomínsedí

i

ky, tak tmto ženám stala se jejich slepota jejich nejjemnjším smyslem, jejich líbezností, jeijich grácií. Kdyby to i

nebyla ironie tak krutá, ekl bych, že ktdrási ze slepých dívek •provádla se 'mnou v pletárn nejpvabnjší koketerii. Její oi byly shaslé, ale její úsmv ozlaooval celý obliej a rty zdály se šeptati docela jasn: Nuže, pane...?" S takovým "nuže" odhalila by krásná dáma ze spolenosti svj závoj, islepá žena odhaluje jím možnost svého slepého štstí. Smysl pro pvab a zálibu pro úpravnost vidl jsem ve všech pletárnách. Spatil jsem komplikované úesy, které mne pivedly v úžas. V tch nžných frisurách, klenoucích se nad mrtvýma i

vyhaslýma oima, byl vlastn výsmch všemu neštstí, vípvabu nad tíhou osildu, ženskost, &en'gkost, uinné království ženskosti, kterému my muži nerozumíme a nabudeme rozuml ani za tisíc let Žena. Zavedli mne do ženských ložnic, kde sem tam nad postelí ervenala se ržika ve vásice. Zastavil jisem ,se opravdu tzství vrozeného ženského

•

.

.

i

poihnut touto

námi

vní

slepého štstí.

chrastilo prciií a slepci s

vzdorn svj

Ržiky. A

taín

chmurnými ely

dole pod pletli

tam

nepipadlo na mysl, že proutí je z vrb, které rostou na lukách podle potok. Kdyby kdšíky pletly ženy, rozezvonila by se pletárna hovorem o lukách, o kvtinových koikách, o vni stemch. osud.

Jim

ani

—

io8

—

Pi

návratu z ústavu zastavili jsme se

chodb u dvou

dolejší

s

dozorcem na Byly

istarších žen, které istily koudel.

plny hovoru a ztrácely se úpln v hromadách erné koudele. uiprosted této erné koudele žvatlala si slepá staena s bílými vlasy. Ptal jsem se jí, jak je dlouho v ústav. Že prý dva a dvacet let. A hned zaala vesele, že je tu vlastn moc iheizky, že jí nic neschází, ba dobré nebe, že mly dokonce onehdy i výlet do Hvzdy, kde svítilo sluníko, kde se pilo a povídalo a!Ž do islunce západu Pobyl jsem u ní dlouhou chvíli a vidím ji stále ped sebou, jak dva a dvacet let cupuje ernou koudel a sviti si na ni svými bílými vlasy. Snad ješt léta bude cuipovat, snad ješt celou horu koudele nacupuje .a teprve za tou horou ukáže se jí jednou slunce, jako vidoucím" lidem ukaizuije se smrt. Ješt jednou: Kdyby na ženách nebylo inic krásného, než zpsob, jaikým sinášeijí neštstí, bylo by uíiž dosti ospravedlnno, pro ženám tak rádi líbáme ruce-

A

.

.

Plakát

.

ráje.

Pod zámkem Valdštejnem, v taik zvaném "eském ráji", jak jmenuje se divukrásná krajina okoio Turnciva, je vesni^ka Pelešany.

A

tam v

Pelelšiamech žiji

opuštné staeny,

které bdi za

peníze.

Vím

od jedné staeny, která, mezi chalupami po pByl ješt 'bílý deiv a já šel zvdav za •staenou, nebo bylo mi podivno, že za bílého dne nese

šin

to

šla s lucernou.

lucernu. Šla

oste

A

její

voln, pihrben, pravá

rulka,

jak staena kráela

a

pi slunce zájpadu rýsovala se hbetdm proti zlatómiU isvtlu. pede mnou, zíral jsem uipen

o'brácená

tsn

na ten hbet ruky, který byl žlultý, povadlý a prostoupený modrými žilami, jež splývaly vlniv jaiko modré hedvábné pomipadouriky. Ale staena .nenesla pomipadourku, nýbrž

šry

—

109

—

velikou primitivní lucernu, a ta lucerna pn každém kroku se houpala, jako by visela lehce na toh modraivých, splýva-

vých

žilách.

Zeptal jsem se babiky, kam jde s lucení.-u tak brzy v po
A

z té chalulpy odjeli dnes do Vídn a mne si zjednali, a'bych jim v noci hlídala dti. Dostanu za noc desetník, ale co prosvíitím, musím si hradit ze svého."

"Tam

Proto nesla si na noc svou lucernu a v té lucern bylo kus staré svíky. Pipadlio mi: "Zde ta staena, která jde hlída-t, už má jiist osmdesát let a v mládí ji neruauili poítat. Ale do deseti vpotítat umí jist a to jítpostaí, aby si vypoítala: Dostanu-li za noc desetník a pro'svítím-li ti krejcary, zbude mi sedm krejcar istého výtžku'. Pravda, ekne si, je to dost, vždy za práci, vždy je to honorá za pbuhé noní v osmdesáti kteoh chce se konen také spát." A jako by uhádla moje myšlenky, ekla sama, ale bez velké trpkosti "Vdí, šestáek, je to doot, ale taky se chce to není

ibdní

mzda

—

ale

:

lovku

spát."

•

Této bíd, která za noci t>dí, tomuto kraji, který je chudý pšenicí a bohat zíceninami ,a skalami, dali páni z Turnbvska, kteí peují o povznesení návštvy cizinc, zhotovit reklammí plakát. Každá krásná a skalami bo'hatá kaijina má svj plakát, což je dobré, nebo Švýcai nenajedli by se svých hor. kdyby plakáty nehlásaly v cizin, že tyto 'hory jsou krásné. Okolo Turnova a okolo Peldšan je krásn, pekrásn a tu krásu hlásá plakát dle zásluhy. Je to plakát Ges:kého ráje, pkn, hebce kreslený, uprosted s obra'zem hradu Trosek. Na všech elnjších nádražích vídávám tento íplakát a ipohled na heje, nebo kopce, ^kály a doliny, ob.klopující z-íceniny Trosek, jsOrUi nejkrásnjší a nejlíbeznjlší kout eské zem, panenský a nedotený prs domoviny, po nmž pruský fabriikant od Liberce marn natahuje svou ruku. Tento plakát ráje, bídy, krásy i trosek, tedy plakáit, který neikií a jen tichými sloVy ulpozoruje na troChu

—

—

no

—

vn

—

visel aiž do nedávná talké na nádraží a borovic Blkal, a skromn visel, a'ž ve Frankfurt. Tak dlouiho tam kteréhosi dne probudil se bs v redakcích berlínských žurnál a v pruské žuirnaliistice objfívila se zpráva: "Ve Frankfurt v nádražní sími visí nápadný plakát, zvoucí k návštv "eského ráje." Teniío "eský ráj", jak z plakátu vidno, nalézá se mezi Turndvem a Jiínem, kdež inedávno byli ztýráni nmetí studenti, protože mluvili nmecky. Do takového nebczípeného ráje mají se Nmci vydá-vait? A ipro talkové záhadné kraje dlá se v eiské ei na pruskýdh nádražích reklama?" A plakát zmizel. Intellig-entní pruský bs, který v záchvatech hrabivo&ti nereslpektuje ani obraz pírodních a nemá ipro krásu všehamíra ani tolik smyslu jako ne;j poslednjší esiký dlník, jeniž bije se s Prsakem do krve o každou školní tídu, ale nikdy by nesnížil svého lidství k tomu, aby hodil blátem po nmedkýoh plakátech, zvoucídh k návštv ten intelligentní pruský isaskéiho švýcarská i Porýní bs, zalhav lež nejlpustší, výraziv ev, srazil k zemi .plakált. A daleko, na Rusi, žije starý hrab Tolstoij, iprorok, žije a neumírá a eká, že ješt za jeho života smíí se národy a že uskutení se nejvelkolepjší sen lidstva. Je to staec vysokého, vzácného vku, se staenou z Pelešan jsou asi tak 'Stejn staí. A o^na také neumírá a eká, 'že za jejího života smííí se národy, a že do jejích Peléšan. do eského ráje, pijde' prulský turista, jenž koupí si od ní mléika a dá jí obstioíjný peníz, aby za desetník nemiulsila bdít (nepoítaje v to svíku). A sen kvete do daleka a šírá. Tisknou se obrazy pírody, plakáty kiásy, plakáty ráje, které z
nm

i

vlastní rozfpínavofstí a nezaleje se vlastní krví.

Tento národ,

— —

staeny požírá pla^káty, pírodu, krásu, trosky Ikterý czbíjí slovanslké školy, ^by jejich cihlovou moukou jejich žaludky trávení ve velikém krmil své dti a tenito pruský národ práv tím, že kotví v srdci Evropy a mísí isvou krev ve všech jejích tepnách, má své osudné pedurení: Až poze veškeru krásu a lásku lidskou, a až jeho hlodavost 'který

i

uú

prdhlodá se až k samotnému nervstvu národ, až do tch .ale dosiud tajiplných hlubin, kde klíí práVo píštího lovka, (palk pruský žralok neunikne svému osudu a Fjpravedlivému scudu píští Evropy, jež dovedla odpustit Napofleonovi jeho dobývatnost na 'úet geniálmosti, ale v píštích sioudech bude již opaJtrnjší a dravé choutkv Pruslka zajpíše prost na úet tupého vražednicví a pirátství. PriUslko nebude úaistno nilkdy perodu k lepšímu píští lidstva, ále tím není eieno, že v svtovýdh djiinách není existujících,

pisouzen veliiký úkol. Z Berlína, ústedního sídla popichovia Evropy, vzejde jednou ona pemíra krve, která zhnusí se svtu, a ten už, hnán železným tlakem spravedlivosti, dcinutí Prusko, aby vydávilo zlpt vše, co poPrusiku

dráb

eelo,

a

i

avloupe^žený pla'kát eskélio ráje.*)

Etherická dívka. v

divadle a na koncertech vídával jsem rozJkošnou dívku. jemn vykrojená, jako vízáhadného, étheridkého na Botticelliho obrazedh.

Alla asy jako samet a ústa úzká,

dáme

Nco

vanulo vždycky na mne z její bytosti, a kdysi oslovil jsem ji spšn na stíhodišti v Žofín. Poiprosil j'sem ji, abychom se druhý den o tetí hodin moMi sejíti u Šlíkova paláce. Svoilila lživ. Náhodou jsem se višalk drulhého dne opozdil a pišel jsem pi&zdji o tA-rt hodiny. Etherická dívka uvítala mne *) lety.

Poznámka. lánek tento uveejnil jsem K. H.

—

112

—

v

echách

asi

ped

"Kde jiste se coural, prasím vás? Už jsem myislila, že necháte v štychu". Pravil jsem rychle, že odskoím si 'za a více mne nevidla. Zmizel do trafilky. Dva tí kroiky

slovy:

mne iroh

—

jsem

jalko ten její ether.

Rameno

spravedlnosti,

v Kemencové ulici potkal jsem onehdy podivnou dvojici. Lidé se zastavovali a oihlíiželi se za ní. Om byl c. k. policejní strážník a ona byla "'holka". Kdesi ji zatlkl a vedl ji na komisaství. Byla to patrn jedna z holek, které ješt docela neklesly, nebo se hluboce stydla. Poloipr sví tnou ošumlou šálu, kterou noisi'Ia na sob, omotalla si Ikol hlavy nkolikráte kolem dokola, aby ani nos jí neprokukoval, a tak byla vedena na strážnici. Zalhalená, zachumlaná pohybovala se v ped jaiko strašidlo a místy klo^pýtla, nebo látkou šály nemohla dobe pro'hlédati. Tak ji hnal ped sebou. Za rolhem se kohosi ulekla a vrazila do zdi. A pak zase cloumala seibou dál a dál, Ty býj'alko ranné dobyte. A snad to ani nebyla "holka". vajjí, zvyklé takovému barbarství. Snad to byla m'ladá .služka, ikterá po^nejiprv byla svedena píležitostí a ukra'l'a svoijí paní njalkou malikost. Nezáleží konen na tom, jaké bytosti patil ten zachumilaný uzel maisa, jejíž istirážník po'hánl ped seibou- Jen jedno je jisto: Byla to mladá žena a takhle jí dávalli píležitoist, aby odinila a napravila své 'híchy Kemencová ulice, kde ve slavné flekovslké pivnici pstu-

—

.

jí

se jako

žampiony radosti

.

života, byla. v tu chvíli

.

dveti

krutou Golg-atou. Pijáci, roizpaení a leskli, vycházeli ze vrat a smáli* se nevídanému 1íran.s,p»ortu. Žena byla tu vedena na jatka v izái svítilen a nkolik oipik ulefliovalo si v pítmí u zdi, aby živý obraz Kalvárie byl úplmý. Zde tdkla sprostota, taim slzy. A mezi obma Sivty kráel strážmík hrd jako

rameno

'apravedlnosti.

Kdo

nez'ažil,

a barbarství, být

nepochopí, koldk

veden po

je

udici jalko

—

113

—

v

tom trýzn,

nelidskosti

zvíe. Taková jedna cesta

je

s

to

zvrátiti

všechen

pojem

dobra

a

vštífpiti

lidem

nenávist.

Jednou cestoval jsem s pítelem k francouzskému mstu Narbonne. Asi dvaoet kiloimetr cesty ped m'sitem potkali j'sme u venkovského hostince prázdný omnibus, jenž jel do Narbonne. Koí nás vybídl, abychom pn'sedli. V domnní, že z pouhé ochoty dhce nás svézti, rádi jsme vzali za vdk a jeli jsme až do Narbonne, kdež vysadil nás ped Ijedním hotelem. Ale tam nalstavil ruku a obtl pt frank. Pekvapeni j'sme se vzepeli, tvrdíce, že pozval nás z ochoty, jak je zvykem v Cechádh. Ostatn nemli jsme tolik, abychom bez veliké újmy mohli zaplatiti pt frank. Vznikla hádka, lidé se sbhli a

konen

dal nás

koí

zatknouti. Klikatinou ulic a

lidstva vedli nás na komisaství, kdež

'za

zevlováni

pi otevených dveíth

jsme byli vyslýcháni. Spousta dtí a zevlava posunlcovala na nás do vnit a tiropila si z nás úsmšky, nebo Ijsme byli jako ci'zinci nápadní svojí eí zevnjšikem. Zdálo se, že komisai psobí to radost. Jalko naschvál nechával dvée oteveny a ádní lidí vzrstalo. Tenkráte iponjprv jsem ucítil, co j'sou to oi davu. Nenávist k tm, kteí nás trýznili, prolnula všecku moji bytost jako Ijedový roztok. Vim, že jisem byl bledMíti po ruce zbra, byl bych vystelil. Mozek byl napiat k prasknutí. Pohlédl jsem na pitele a v jeho oích spati'1 jsem i

mu jako dravci a cítil jsem, že brzy na nkoho v tom se již vzchopil. Ptiskoil ke komisai tsn, tak tsn, jak bylo možno, a zaval mu do udha jediné eské slovo: "Zavít!" tento franooaiziský komisar, nerozumje a totéž. Svítily se \1r(hne.

A

A

hnán jen pudem j'akési úzkosti, zbledl jako stna a šel a zavel sám dvée, ped nimiž skuela luza. Od té vteiny mluvili s námi nikoliv jako se zatenými, nýbrž jako s hosty, a za tvrt hodiny byli jsme propuštni. (Nikdy nelituji tohoto ponížení. Onoho dne stál jsem tváí v tvá barbarství a pesvdil j'sem se, lže aisto vyrábjí se umle z oveek vlci. iSlm^o policie nepáchlo by tak píšern, kdyby odstranny byly jisté stedovké zvyklosti, které zpsob uljí, že (každý, kdo pišel do styku s policií, nedovede se zbýti pocitu, jako by byl ímsi zachvácen, jako by cosi stu-

—

114

—

dného a slizikého líplo na jeho tle. Jest to infekce nenávisti. Kdo jen jednou byl veden po ulici, musí nenávidti, zrovna tak jako nésmíi se s policii nikdo, kdo jen jednou, tebas náhodou, seknut byl šavli. Policie, která stíhá ublíženi na tle, musi piedevšiím sama odstraniti své arény, GoJgaty a Kalvárie, své ulice hanby, kde didské utrpni slouží za patník zevlounm. Služka, ikterá svojí pani ukradne zlatku, musi býti vezena na policii v uzaveném povaze zrovna ta!k j'aiko DVozd, který kradl miliony a pro nhož z Praíiy k Panlkráci a nazípt byl vtždy pipraven koár. Je-li velkozlodlj'sitvo vozeno na péráoh, nesmí se na pestupky choditi se sekerou.

Purkmistr Poklika. Už Na

Ipo šesté byl, (páni, leto^s svolen.

dve

(A zbytek Však o to, Ba, dobrá

prý všechno záleží! spnavi njaký sáh polen páni, dneska nebží.)

vc

je

tdhle starostenství

.

.

.

.

.

maliká? Pian Poklika má troje estné 'Ienství a kde je ddbe, tam je Poklika. Je

On

informace

horlivým

libo

chefem

je

kanceláe

a kde je teba, zjedná náipravu; tak letos koupil nové kakmáe a ipísae prý nerve zia hlavu.

Se sekretáem

je

prý 'jedna nuka;

mu pravda, pravda,

jsou

s

nim

potíže,

spádech špíatn rozeznává kluka, však on se z tO'ho asem vylíže

've

.

.

dobe rozumjí.

.

.

Jen

když

si

jinak

Pan Pdklika své

lidi

—

netýrá.

115

—

.

.

tiabatrka

a

dlaj'. to,

taijefmníku,

"N'0,

se irozvirá

u'ž

chtjí'

jaik

.

.

.

.

.

.

Zde výborn se, páni, hospodaí. Pan Poklika si cení kaédý strom, o božím tle bíziky pi oltái jsou dkazem, jaký je ekonom.

To ovšem

Dá

neuiti nahradí 'zas hined.

ani

to

.

.

(hektolitr piva vyvaliti, ostTostelci pjdou ma

až

A

obec

Poklika

Fiam

.

výlet

.

.

každém smru

mnavinost, mravnost, mravnost v nejvíce si cení zásady.

Té

—

Pan purkmistr

smím sviti

má mnavouné nkdy

nápady.

Kde jaký

bouda v

lede jaiká

vše

A

ja'ká

pl

plot z

lese,

sesutý,

sleinky

tu nápis poikuty!"

ptku

zneištní

mstské

se

peru?

to

barvách národních

v

"Za

altán, virata,

.

nese:

procházejí

—

a rumnec jim hoí na líku a .mládenci, ach, ti se tolik smjí a pochvalují pana Pokli'ku .

Pan Purkmistr hnvají ho

Jen

To o

v

nikdy

se

z

.

nerozlobí.

studenti

tihle

ítárn tou pdád

modernismu

.

.

.

.

"Naší Doiby",

brebentí.

cosi

Plán mají Pah, je to mládež zípv je mirzí, karty, kuželník, to melou poád jakéhosi Saldu *) a ze šos jim kouká Masaryk .

.

.

už

.

')

Známý

es^kj'

kritik.

—

ii6

.

.

haldit,

—

1

!!

Ne, tohle všechno jindy /nebývalo. Kdo pa*k by to ek' vSvt pevrací se ie studentm už zdá se to být málo, když lovk pijde na jich vneek?! .

.

To pisypou :

a

A

pedplate coiž

ty

do ouadu vážné slovíko

drze

se

"Purkmiste, Chcem' ítárnu a a

.

te

je,

asopis adu pane

schze,

teba enit v

Pokliko!"

ei. shromáždní

—

táboru tajemník, ach, laciný moc není, ohce pytel brambor za každou

Je a

kfaiždémi

e

Ba onehdy chtl za šest plaršík ten nestyda hned nové kalhoty To alby hrom už do tch nových la ert vem všechny tyhle novoty .

.

!

.

.

.

.

zvyk .

.

.

*

oOTad

tohle starostenství není maliká Za všechnu práci sklízí protivenství a pece tloustne náš pan Poklilka

Je a

strašný

námiaiha

s

tím

.

.

.

.

.

— .

Karneval. Naše široké tídy nejsou ovšem tak dlouhé, aby kandelájaiko v Paíži v dalekém temnu se sbíjhaly. Nemáme tchto údhvatných, svtélkuj ících rovndbžek, jež za zimních bry

"hlavu Paííže do nádherné spleti bílých vlas pedsešedivlé grisetky, bdící a milující. Ale i tak má Praiha svoje boulevardy a mám je rád pro jejich n'ocí halí

asn

vn

vn

tichost.

Je v tom mnoho uklidující krásy, jde-li lovk za pozdní zimní noci Jtínou ulicí vzhru k vinohradskému chrámu.

—

117

—

Tato vlídná široká tída se svými blodými svítilniami, jež tu tiše dvma adaimi jako alej mrtvých, na stráži umrzlých bílých g-ardist, hladí svou konejšivou náruí píjemn ismysly lovka. Tichý, zaim'llklý boulevard. Jen nkdy, mrzneli píliš, jde tiše podle zdí mladá padlá žena. Ale to je hezké, tento mladý, mlící hídh, kráející jako svdomí Prahy adou svítilen. A naihoe, vysoko, leží vinohradský kostel, dhromný, prostý cihlový chrám, který leží tu v msíné noci 'Stojí

i

jako zjevení pardala. Jaiko

budovu

miluji

tento

podivný kostel,

jelhotž

vže

pedním tlapám. Vždycky se mi keovit, jako by se bály o nco a

podobají se

zdává, že svírají cosi jako by vášniv chtly bránit nco velikého, co zdá se mizeti z tohoto prostoru, kde kolem tíhrámu tlaí se ti rušné kavárny. Ti kavárny i divadlo postavili zrovna k a tohoto ohro^mného noního zjevení, které se chvje. Milenci s'pohaijí v objetí z teplýdh, píjemných kaváren a vzduchem jakoby víil potlesk tch, kteí jednou budou tleskati v^^ildeovským komediím. Staivba divadla rychle pokrauje, a podivno, zdá se mi vždycky za pazdníoh msíných nocí^ že pední tlaipy pardala •svírají s výhržkou svoji pdu. Nkdy se stává, že vyjde síc a pluje zrovna mezi špicemi vží. Vypadá to, j.aiko by na neviditelném lan houpal se mezi vžemi obrovíský 1'am'píon, úžasná obloiiJková lampa celého velkomsta, k níž pozdní chodci sletují se 'jako jepice. Dívám se s návrší doi. Jenou lUlicí kandelábry se ztrácejí a jsou vidti jen bledá kola svítilen, ale už nejsou jako rnrtví g-ardisti, už jenom jejidh hlavy leží adou na matných, stíbrných mísách jaiko iplndní velkého m'sta, jako tajemné zakonení karnevalu. Karnevalem trpí vlšedko v této 'podivné dteb. Ku chrámu, který se bojí, tlaí se za podveera žena s dvma

—

te

bokm

dom

m-

;

ob

dtmi. Vídám ji kaiždodenn, na levé stran proti divadlu, kde zády opena o chrámovou ze, sedí na zemi a prodává semenec. Kolem ní jezdí povozy do Národního domu, kde v tdhto dnech Ikonaji se plesy. Žena, prodávající semenec, je sice

mladá, ale je patrn chorá,

—

ii8 —

nbo

modrají se

jí

rty,

kouipt semenec. ." chrpy. Ale z tch, ikteí jedou n;a ples, nenapadne nikomu^, aby vzal s sebou chrpy, za živtek nebo za knoílína karneval tyto Proto žena ne(prodá mnoho semence. 'Sedí korvou dírku. na holých dlaždicídh a s každé strany leží jí na klín dít. Jalko bledé, omrzlé hlavilky, každá na jednom kolen. lásky sedí tu tato tílenná skupialegorie slitování a kdylž zajdktá k okolojdoucím: "Rálejí Tyto dva modré rty otvírají se jako

si

.

dv

bu

dv

Dv

vné

ku karnevalu, nejvhodnjší maska k harlekynád. Ti, kteí jdou na ples, procházejí vítzoslavn pestrou dponou, sešitou z cár nemocné ženy. Snad teprve za touto draiperií zaíná smysl lidského žití. na, stafáž

Vánoní

korespondence. I.

Mama,

ekáme msíc ku

a

i ze zadmíím

T jist na vánoní

svátky.

Dti

mluví už o to^m celý

nemohou se dokat. Fea dokonce mluví o stromespaní. Štdrý veer budeme letos slaviti ve veDkém isalonu, který al papá k tomu úeli zvlášt vymallo-

Vzali jsme si na to z Prahy a/kademického malíe. Náklad byl ovšem :slušný, nco kolem dvou set zlatých, ale za to salon vypadá nyní rozkošn. Na všedh stlnádh znázornny jsou výjevy ,ze svaté noci a strop podmalován jest hvzdami tak vrtn, že pi veerním osvltlení bude psobiti skutedojimeni poihádky. Toto pekMaipení dalo se tajme, aby dti nemly tiulšení. Vidím již, jak oi jim záí, ta dtská radost ijest nejvtším .kouzlem a štstím štdrého veera a ztratila vati.

n

mama, vru mnoho, kdybys v ty šastné chvíle nám Naší Lili budou o vánocídh práv tyi roky, hraje na velikou a chce už také míti svj vlastní stromeek.

bys,

isdházela. si

BiUdeme tedy míti letos stromky dva, jeden pro ni, druhý pro Feu. .Rozumí se isamo sebou, že oba dhtijí míti stromky až do stropu a rozumí se samo sebou, že papá jim povolil. Co

—

119

—

Bmhudíiky máme na to a /nemusíme odepít dtem Papá dlal práv rodní billalnci a vyšlo na jevo, o destít tsíc. Jsme spože náš statek vynesl letos více kojeni, šaistni a nezlobílme se pranic, když dti na ten bla(hobyt heší. Pea naipsal seznam dárk, které oi peje, a Tebe, mama, jist nepekvapí, že je tolho celý p-lardh, hust popsaný. Pravda, kluíkovi je tepr\'- deset let, ale slcromnosti palk lze

.

.

.

se omezovajt.

tém

se nenauil.

Letos chce ddkolnce živého ikoníka a, uvrš-li, hodinky ... To se rozumí, že je dostane. Co pak lze odepít dtem Po Lili j'9me objednali velikou panmanta,

i

zlaté

.

nu

.

•

z jistého vídeiisfkého ba'zaru. Biude sice asi o deset zlatých

v tch vcech a radji pidá; v Praze msita Paiže" ndlze dostati nic kloudného, ta panna, kterou tam loni koupil papá za 30 zlatých, za pár dní byla rozbita. Mine chce papá pekvapiti brilaintovou jehlicí. Nechci mu 'kaziti radosít a pijmlui ráda, ale nezapírám, že ty šiperfky se mi již pežily. Nevím ji'ž vru, kam s íím. a nyní, když prodává se již tolik brilanitovýdh na/podobenin, ani pravý šlpek ólovSka netší. Jsme všidhini zdrávi. Lili je ervená ja!kp jablíko dražší, ale pa'pa nešetí

"U

a

Fea

zlobí

Papá opt

svélho vycliovatele.

znan

sesílil.

chce napesrok vyjeti si na léfto do Karlových VarijL. Uiií Inám tedy, mama. tu radost a pije uTit, koár bude ekati na nádraží.

T

Tvá

Jety. n.

Drahá dhtSlia

maniiniko,

sem, abyste pijela ma vánoce, as^po na ten štdrej den,

ale 'sme na

tom

letos

moc špatn

a ani byste

nemla kde

spát

nemžu pozvat. Jozef uiž od listopadu je bez místa a te se mu udlala boule za pravým uchem. Ten dolktor, co snie u nho bylLpovídal, že se. to musí ezat, aby do 'krve a tak váls ani

nepišla votrava. Jozef pej musí do

—

120

—

špitálu,

ešt

neleží, ani

isi

zlhiruba

nemanká,

ale ja

sem

z toho celá 'Uisouižoná a

ví ijak ty válnoce letos pednžíime.

A

tak vás

maminko

Pánbu ani ne-

vám na vejmiíiiku ulrbubych vás prosila o ákelj kreijcar, aspo na tu vámoku co se ma ni dti t^k tesej Lojzika i Anda j'sou poád |a/ko íamrda ale Františelk, nelekejte se mamiii:yko, dolsital na 0'Ute/rek psotník a \xi ho to dží dnes na otvrtej den a poád mlžu' poizvat a dybycili nevdla, jak

jou, siama

í-

ije

a

nám bo Pánbu

to hoirší a tak ani nevím, esli

tora

sme

ani nevollali,

copak pomiže

nevelme. Doik-

dyž je pso'tlníik kostiek. Po novým

do(ktor,

dít už cedý vychrtlý, jen |pár mu ma druiheij rok, ale ša(k už se tolho nedoiká. Ta po voistávaijx dole, e(kla hmed, maminko, že je to mar-

dýž: je

roce šlo by Ihidkyin,

m

ný, ale to pece nedá, miaminiko, a efsii ten hoch uime, budu se do smrti trápit, že jsme toho doktora ne'mo'hli vzít. Máminlko, slzy se mi tlaejí do oí a Jozef íká, abydh to inepsailia, von není zlej a ví, jak to m^uisíte sama pnotlouikat a

nemžu

vydržet, nikda já sama nechtla, ale uiž to dýl v sob jisme ma vás nechodili, ale letos pro lás'ku boiží, pute nám do

února dv zlatlky. Ale Joizefovi nic neíkejte, jšt by na inin ml hubu. Dyž vono je to k plái, já nevím, .^ak bysme ty vánoce peákalí. Tu posluthiu, co sem mlla u bernkili, sem

ped tej dinem mu'se:la pustit, chodiiim s oíuitižkom uiž na osmej msíc a voindyno jsem se stríhalia na schodech s U'hilíim, voní vofstávají až ve druhým pate. A tak posluhuju už janom u tdh kancelis/tch a co pak sou to tyi zLaJtky ,na cdl^ msíc a na pt krik. Dyby Jozef byl už v tom špitále, petloiikii. eišt byclh vás nelpira^ik, sak bysme to s dtma Ale to si Jo'zef postavil hlavu, že aispo na ten štdrej den zrovlna

ák

chce bejt s dtma doma, aby jim nedlal boilest a taky se dhoe roizloiuit s Františkeim dyby ho snad ten psotník uddlail.

mn

dv

zlata ipošlete ty Mamiiniko Ježíišmaríja nezatraouijte Až Jozef bude mít po tej operaci a já po tom porodu, šak vám to oplatíme. Ale Josefovi nic nepište. Psala bydh

ky.

vám

víc,

Pánbu tólestý

ale tak je

mn ák

híichy, ale tak

byla potratila

si

nelžli

ouziko u srdce a vodpu|st'

asto myslím,

.takovýhle straišný živobytí. 121

—

•

mi

dyibycih byila rad^j to

Tak

te-

bute s Pánembohem a Jozefovi vo tdh dvou zlatkách jist nic nepište, aby neek, že sem u vás žebrala. Dti vás nastokrát pozdravujou. Vaše dcera

•da

vdná

Mar

i

e.

Babiky, (Psáno v Americe.)

Rozjel jsem se ped krátkým asem trctchu po eské Americe. Byla to z vtšiho dilu cesta agitaní, vykonaná pro úele mého asopisu, (zde v Americe musí být redaktor souasn i agentem, kolportérem a insertnim sbratelem), Pozoale byla to i cesta studijni, výzlkumná a literami. oval jsem svt, vlšímal jsem si vci, hledal jsem lidi. A ježto to byla cesta po eské Americe, hledal jsem pede'\išim eš-

pp jeho stopách. jsou ješt docela zetelný, j^ko by teprve vera noha echova vtlaila se do pdy Ameriky, ale vtšinou již Tlak Ameriky klade se na «e ztráceji a blednou Owidn. ství a pátral

Nkde

istopy

eského pisthovalce nenápadn

a

mkce,

ale

s

ne-

lamylnou a taikrka mathematickou jistotou vývojovou. Je to, jako by nébké vloky snhové ipadaly jemn na naše kroeje. Padá to nepozorovan jaiko peíko, ale jednou z toho bude neproniJknutelná závj a pouhým místem legendy sta-

nou se koniny, kudy jisme kráeli. V tchto výjimených pohnutých dobách, kdy naší staré vlasti jde o bytí a nebytí :a kdy naše jpisthovalecké srdce bo.uliv bije na poplach, jsou stopy ešství v Americe znatelnjší a v plameneoh naší vlastenecké lás'ky ješt na,poisledy taje. a roziplývá se ta mkká americká závj hrobová, nepozorovan naše stopy pikrývající. Ale už asi opravdu naiposledy eská princezna z pohádlky brání se mkkým loktm amerického obra. Je

Q

abychom tak ekli, naše eské indiánské léto. Výneodvratitelného splynutí bude ipo válce postupovat ku

to dnes,

voj

pedu

rychlostí 'ješt

mnohem

vtiší,

než

ped

poistupoval

Spojených Stát je vyzkouTim, že nepeezává násiln šený, Amerika ví, oo dlá. naJŠ!e 'koeny, tím, že nám dává volnoist všelho konání a svobodu škol, tím, že neubíjí naše city imlperiialistickým kyjem tím vším bezipen a neoidvratiteln nás k sob pita'huje. Když eše naše Je to macecha, ale mladá, hezká a vlídná.

Assimilaní systém

válkíou.

—

Když nám

bere naše seA tak i ty eské palice nejitvrdší, které se s Amerikou za žádrtou Hlavn však dti, cenu nemohly smíit, pomalu mknou. dti, snaží

lanky a

se,

illuse,

by

je

hojí

to neta'halo.

hned ránu b.alsámem blaihobytu.

e)ba'že ú'z]koistliv v nich stežíme ohýnek mateštiny, uniAmerika našemu vliiv.u, vyklouzávají nám z rukoiUi Až te^skno je pitahuje k sob jako magnet železné pilinky.

—

kají

nkdy

,

Když j'sem nedávno tdho rychlého odciizení. moje dceruška mne vyiprovázela, volala zia mnou "goodnbye". Nikoli "s bohem, taiínku", jak vždycky volávala. Bylo mi ve vagónu dvojnásdb smutno. Ano, je teskno z toíio, jak nalše stopy blednou. Mnoho ^isem na své ceíst o tom pemýšlel. A kdybych po pravd povSdít, kde podle mého soudu je elšíství v Americe nejisilnjší, e)kl byclh, že u lidí nad hrobem, u tch pozvolna

je

z

odijíždl na západ a

ml již

dohaisínajícíh eskoamerickýoh

staek

,a

babiek, kteí

zde dUŠi, ale nikdy nezapouštjí tady svoje koeny. Talkových mohyikán ešství do^siti jsem vidl a o mnohých dal jsem si vypravorvat. Co jsem o tch starýdh hlavách slyšel, bylo tak dojemn eské, že bydh byl vydrižel poíslouchat celé hodiny. A co jsem v tdh starýcli oích

vyipt).\ušt'í

vidl a v tch zalžloutlýdh vráskáclb etl, sevelo mi srdce tesklivým pciznáním bezmoici, odsoulzení a m'a'rnosti Ty bílé babilSky, jež cestou se mi kmitly, jsou rolztroušeny po eské Americe jako 0'samlé kajplilky pi cestách. Kvapivý a shánivý život Ameriky ujíždí letem kolem nich jako rychlík. Nepozorovan, skromnounce vysedávají v kouteku eiskoameridkých dclmácnasí a jejich tidhé vzdechy nebývá ani slyišet v ruchu jídelny. Tžko je eským babikám v eské Americe. Cecháah je babitka s'luní.

V

—

123

—

.

.

íkem rodiny,

'ku

kterému všecko

romodním kusem vavým úsmvem.

nábytiku,

A nkdy

se uitílká, v A/merice je stakterý jest posu'zován se shovíani vbec není posuzován.

N-

nkde vbec

domácnosti ztrácí úpln, kouteiek zstává nepovšimnut,, jako by ho kcffe

se 'baibiáka, v

ten

její

v pokoji nebylo. Tak mi ten život babiek tady pipadá jaíoo papírový paez na jevišti. Patí to k scén, 'ale má to neživou úlohu. Tu a tam nkdo na to položí nobu, jiný zase si na Divadla 'života kvajpn se hraje a nikomu ani to sedne. "A na mysl nepipadne, že ipapírový jpaez Ihraje ssebou. kdo je ta stará paní?" byla zlbusta moje otázka, když v do-

—

mácnosti jsme se rozihovoili a když pipomnl jsem si jeden z tah eskoamerických vchýtk, který jsem zahlédl u kamen v kuchyni. "Ale, Bože, vžidy je to nalše b'a'bika.

My vám

—

zapommli pedstavit." "Zapomnli, zaipcimnjsem s jemnou výitkou a naléhav jsem žádal, aibych byl babice pedstaven. Já jí, nikoli ona mn. Nebo kde v eské Americe je nco posivátnjšiho a vtli'.

.

."

ji

odpovídali

klín

šího, nežli

materský?

A

tak v kuch3':ce nadházel jsem je po vtšin, skreny u kamen. Tam ješt, jak dobe jsem vycítil, je jim nejlépe. Jídelna, plná anglického hovoru ipoamerienýcli dtí, je jím

kuchyn

všeho nejvíc pipomíná jiím stanenavratiteln zašlé aisy Tam mají isvóje židlilíky, na kterých podimují, žilnaitýma rukama pletou punochu a vzpomímají. "A taik se vám to tady pícn isedí jako tam u nás v Cedhádh," snalžil jsem se pousmát a jednju takovou vrásitou popelku ptvy razit. "Co pak je to plátno, drabý pane," povzdychla si m'n. "když je to jen plyn a když to nic v tch kamnech nepraská a ani si lovk nemže nasypat na plotnu j'alovec ." jinou vbec neml jisem píležitost mluvit, jen nad její dímající Itváí jsem se zastavil, káýž jsem procházel kudhyní. Byl jsem s ní jednu, dv minuty sám a sám v sešeelé kuchy'slké místnosti a za tu krátkou chvilku pražil jsem jeden •z ndjhlubšídh dojm života, na který nelze zapomenout. Za'vrené babiÍTiy oi povdly mi více, než kdyby byly býciizí,

rou vlast a

ješ>t taik ze

za'šlé,

.

.

.

mj

.

—

—

124

—

.

As

Bez tch dvou ji'Siker zraku byla popelavá tvá ješt výmluvnjší. Byla již skuteným, o'pravdovým, Hlavou mi proijela mydefinitivn skoneným poipelem. šlenka bricimádka popele z lípové národní vtive eské Ame-

valy oteveny.

:

——

riky

Z

Pipadlo

mi, že takhle také jednou vše

skoní.

polkoje doléhal hluk dtí, které se hašteily anglicky.

jakýsi

prodava vyvolával na

foinograf hrál ocisí anglicky

ulici

—

ang'licky

a dokonce

i

—

A

a v jídeln ten plyn v ku-

A

tam u kamen na židli dímala eská babika, tak eská, 'že jen frtoušek a nebesklí jí do Dímala, aby 'zaspala strašlivý smutek klína položit chyni

isyiel

anglicky.

.

.

.

Tiše jisem vyšel z kuchyn, ajbydh ji neprobudil. Být výminkákou ipod iŠu'mavou je tžká vc. Ale co je to Ubohá, proti oisudu, 'být výminkákou Spojených 'Stát? stará, žalná mateí douiško Nech každý dobe si rozmyslí, než-li Nedh každý s koeny z eiské meze t vytrhne syn dobe si rozváží, než-lí s úmyslem nejlepším k sob do Ameriky povolá! Skoro všecky zde ihynciu tichým, ale neomyln niivjmi steskem. Jejich vztah k eské je prostý, ale silný jako zvuk národní písn. Ony s pdou domoviny jsou srostly svými starými žilami, ony svýma babikovskýma oima vidí strýka Sama docela jinak, než ja^k my lio vidíme na obrázcích'. Pro není to šelmovský ddouišek s koizí bradou, (pro je to nemildsrdný ezmík, jenlž ty jeljich staré, s domolvinoti srostlé cévy bezcitn pesekává a hro^ziv koulí oima. Jedna babika si mi stýskala, že prý ani ty rakve v Almerice nedlaijí se taJk jako v echách, že prý po všech tch trampotácíh ani si tu lovk nemže do hrobu lehnout "po našom" a aby nikde ho to netlailo. Vymlouval jsem to babice, jak jisetni m.o!h'l, ale cdE je plátno, ona mla pravdu rakve jsaui tu opTavdu jinaí. A taik, kdekoJi jsem niiakou baibiku naJšel a v tom jeíj'im kouteku jí povadlou ruku stiskl, všude jsem nacházel ten stranný stesk, všu'de tu prolpiaist marno'sti, tu o'sudnou tíhu rozfpo-nu) mezi teplem rodného kraje a mrzivou cizotcu Ameriky. nich ješt žije ten istý, stilhující cit rodné lásiky, jaký sikryt je dnes života.

!

i

— by

!

—

i

t

pd

n

n

—

V

—

125

—

uiž

snad jen v

té naší

národní písni

"Kde domov mj". Ony,

rebalže skoro hluché, slyší dnes ješt v eské Americe nejlépe, jak tam v daleku voda 'huí po luinách a bory šumí po gkalinách. Jim žádný ameridký park, ani s nejvzácnjšími nTag'noliemi a nejm'aje'státn'jšími pomníky, neniahradí kus hiumen a úzký pruh braimlboriišt. Scurají se do parku pokaždé, když trochu slunívko vysvíi, ale chodí si tam illuse, pro trucihlivou Jednou jsem v new-yoTském. Úisti^edním paku poteioroval dv esiké babiky, jak držely každá v ruce pl rdhlíku a dívaly se nla veliký ledový ramRozumíte, ramipouch, americký ramjpouch. ale vypouch.

isipíLše

pro

jistotu, že

nesplnitelnost

pro

bolest,

marnost

je

marnost.

rampoucliy tatn u jsem MÉete si ho rozdlit jaiko ten rojim, '^já vám ho srazím. 'hlík." "I toto, toto," z,a'šlveíholily ob jako dv staré, odle"My se na nj budeme chotu již neschopné vlatoviky. Kdež by si byly v CeChudrky ba'bi'ky dit dívat!" dhách .pomyslily, že led jim jednou v Americe zaliejié srdce. navlas

(padal

jako ty nezapomeniuttelné

Babilkám oi jen

nás.

"Jestli dhcete," po-vlídal

svítily.

—

.

.

,

.

Teskno mi bylo, k cest po eské Americe.

smrti teskno z

na

té

bcr'.'al

dtevít

—

nalše

Nikde

.

tch eských babiek ani

úist

jsem nepotebeze slova.

oi hned sob porozumly

" bylo obyejn to jediné, co jsem starých rt, ukrytých ve vráskách jako usdhlé luipeny spadlé do pavuiny, ale v tdh málo slovech bylo ukryto všecko to bezedno stdslku a citu, jehož ziaáttkem jest kolébka. Jak nesmírn mne lákalo, sklonit se k tomu sedícíímu vetdhému tliui, pohladit starou plátnou zástru a ucí-

"Adh. dralhý pane silyšel z

tit

pod

opt jednou to ndkortén sladké, to nekonen íkáme klím mateský. Každá ta eská baníž osud mne na chvíli svedl, 'zdála se mi být ure-

ní

emu

mkké, bika,

tch

s

na !k úkollu na svt nejvá!?njšímu. to jdst, aby pitálhla si moji hlaivu svou švadlou, vrásitou rukou a podložila jí na ni jako požehnání. Milujme, mikiijme ruce eskoamerických babiek! Jsou mezí námi za hranicemi ruce nešlechetné a zloinné, které by lovk nejradji usdkl u samého- rame-

—

126

—

ne, ale jísou tu

i

jiné, jdž

od ramene

a'ž

ke

koneklm prst

láskylpln dhtl zlíbat.

lby

Nkde

—

vyznávám s bolestí opravdu nevysloviteljsem istesky pátel, že prý v eské Americe áiji také staenky, jimž jest snášeti nejen lihostdjnost, ale utrpení. Sám samoizejm nevidl jsem nikde nic alkoi vébo, ale žaloby, které jsem slyšel, pocházely z úst vrohodných a byly truchlivé, byly tžké. Vypisovati široko a bylo by hanba tu pemíru zla nebudu, svírá to srdce sammiu, kdyby celý svt ml zvdt o té petžké obžalob, jež dhválu eského jména poikrývá nesmazatelnou piQtupou. Na druhé stran by však bylo híchem a slabostí, A ták couValti ped krutou skuteností a zavírati oi úpln. aspo dvou truchlivých pípad chci se zde dotknout a poNa jedné zastávce mé cesty stavit je tváí v tvá svdomí. vro>hodní lidé mi s rozhoíiením vyjpravovali, jak taková jedna eslká babika S)padla se sc^ihod, nohu ruce si po,nou

—

a to

i&lyšel

—

mn

ihmdždila

—

i

a v

rodin nejen že

neobklo|pili

nžnou péi

pedhazovali nemotornost a dti se pišly vyšlklebovat, když o Vánocích si proizpvovala na

a starostlivostí, ale jí

ji j'í

i

"Nesem vám noviny". Snatíha, která ~pro rozibitoui 'žalostí rukama lomila, nezmohla se na jediné vlídnj'ší slovo, když babika nohu si vyvrtla. mlel. A syn Jinde zase s oipravdovou hrzou v srdci slyšel jisem vypavovat o jiné eské babice, vdov po haljoém, kteroii v návalu' lepišího hnutí si pozval syn sem do Ameriiky. Stará hajná nechtla pijeti, zuby nehty se zpovala, bála se daleké ciziny. Psala jim; že ráda by složila Wsti doma a že je šastna se svojí krávou a s kou'síkeim toho polílka. Pece

(posteli

mísu by

—

však ma konec, z lásky k synotvi, vypravila se s tžkým srdcem pes oceán. Byla tu nlkolik let, soužila se steskem, zalala churavt a omrzela. Syn zaal pobruovat, zdollarovatl a snacha docela zanevela. Když babika nemohla na nohy a dny života jejího se krátily, dali ji do nemocnice. A v té americké nemocnici, kde niikdo jí neroizjuiml a kde zkomírala jako kl v plot, zhasla v úplné opuštnOiSti. Marn na starou hájoivnu vzpomínala, marn

—

—

—

127

—

ve ciHviílích smrtelné úzkosti svoje povadlé ruce ke dveím Nikdo nepišel. Naped picházeli každou natahovala. sobotu, ale potom, když nemoc trtvala dlouho, vynechávali. Když babika naposledy obrátila oi ke stroipu se srdceSyna rvoucí výitkou, ruka cizí qpatrovnice jí je zatlaila. dvalkráte musili volat, aby pilšel udlat poádek do neimocnice.

Pero však samo ustává, samo se vzpírá popisu podobných píjpad. Jen jedniu otáziku :lovk ma)n si klade: Je-li Ipak národ slovanský, jak nám íSkají, opravdu národem li-olubiím? A kde vlastn tu vlaist v sob ditíme, kdybychom intimním božství, ji nemli cíitít a uctívat v samém jejím

mateský?

jírnž jest klín

Máš-li nikdy, milý tenái, chiviíile muivé podliybnosti hoká myšlenka, že vlast už v eské Amea ipepadá-li utšiiti: Ona existuje. rice není, že tady umela, mohu Já ji na své cest vidl. Chceš-li, m)i.eš ji vidti také. Zajdi si jen do takové eskoamerické .domácnosti, kde mají ba^biku, zastav se v kudhyni a spatíš tam vlast na židlice u kamen. Je už blovlasá a shrbená, ale ješt žije.

t

t

—

Zápas zvon, dn

byl jsem v Hradci Králové. Je to místo Msto se šíí, je tam, jak bývalo. hradby jsou ssbourány, ale lidé se nezmnili. Pibylo škol, pibylo i student, msto dostalo nové šaty, ale povaha jeho ise nezmnila. Prošel jsem námstí a vše jako 'ped lety. miÍTu a pokoji oddychuje si lib iStudent, páter a voják. mla eský Brixen. Biskupská residence, která za mých 'Staromodní išindelovou stechu, kryta je nyní taška.mi a pro civilní spolenost postavilo se nusto Grandhotel, kde bývají Králové Hradci bývaly kdysi tenice s vojenské Ikoncerty. dstojníky. Ale nyní váží si už msto dokonale své posádiky, nebo pišlo se k názoru, že bez capfenštrajchu a vo>jenských

Minulých

mých

stiudií.

A

—

všedko

—

V

as

V

—

128

—

:

.

koncert bylo by tžko

V Grandhotelu, jak jsem pozoHradec. Stane se aspo jednou za vezme si oficí-r, a jeist tedy nutno

žití.

roval, schází se nyní celý

rok, že hradeckou dívkiU) zpíjemniti pobyt dstojníkm,

líbiti se,

oživovati styky.

Byl jsem veer v Grandhotelu, kam matky vodí houfn své dívky. Koncertovala vojensiká hudba, dívky štbetaly, šavle inely. U mého stolu sedla družn etná spolenost. Starý pluikovník šoural se v zubec'h, pomlaskával a pes tu chvíli prohodil k sob ženským hlaisem *'Mna, mna". Potom pišel vojáek, postavil se rovn jako smeták a hlásil cosi starší dám, která sedla s eskou sípoleností vedle plukovníka. Doslechl jsem, že pijde "Olinka". Dceruška. Zaali štbealt o Olince a dovdl jsem se, že ten vojáek je jejich "burs", Oskaira .a jejich Olinky. Patrn :njaký oficír, jménem Oskar, vzal si njakou hradeclkou Olinku. Povídalo se o Oska:

rovi a o Olince.

—

—

povídá Maminka se chlubila: "Ty moje dva lidi" "to vám jsou uinný dti. Oni, tak íkajíc, utírají si nos do jednoího šátku. Onehdy jsem se píchla do prstu a povídám: Olinko, pjila mi svj kapesník. A Olinka povídá: On má kapesník Oskar. My si ho pjujem Rate jpovážit: Oni ." mají talk rádi, že mají dohromady jeden šnuptychl .

ise

.

.

.

.

Jaká boi'ž;ská fysiologie lásky Zapálil jsem si doutn'i'k a celý unesen pemýšlel jsem o tomto podivuhodném mst, kde nžné nosíky mstských dívek a kaTbunkulové nosy starých rytmistr noí se svorn v jeden kapesník, žluto-ernio-erveno-bílý Hiu'dba hrála, dívky štbetaly, šavle inely. Dýmem ciagra vidl jsem adu kasáren, kanovnické residence, továrny, školy a nad hradbami, které se rozpadávají, zel jsem vláti blostnou vlajku míru, kapesníilk Oskara a Olinky. Fysiologie lásky. !

.

.

.

—

.

.

Starý plukovník šoural se v zuibech a odlehoval si "Mna, mna" Upadl mu kartáek na knír a dva oficíi shýbli se k zemi. Ale on pravil "Ah, lassen's, lassen's" ... a zase "Mna, mna" .

.

.

:

.

.

*

—

129

—

v distajnickém parku oslovil mne neznámý knz. Byl jsem pekvapen. "Což mne už neznáš?", pravil teskn. A ekl své jméno. Ano, spolu'iá'k. Stiskli jsme si radostn ruce. Sedávali jsme kdysi spolu za trest v první lavici. pt let knzem a že má te dovolenou. dhrlením krve. Usedli jsme spolu na lavice, kde jsou cestiky okolo Labe. Park byl iplný vni a pod námi pnil se je'z. Na plovárukázal se prvni naihá, urostlý lovk bílého tla a moIhutných plecí. Sluníko svítilo a nahá stál sám uprosted plovárny, hrdý a radostný, jako by dhtl vykiknouti sílu a zdraiví svých plecí. Vidl jsem, že knz odvrátil oi a sesmutiil. Zvedli jsme se s laviky .a šli voln o'kolo eky. "ekni", usmál se po chvíli, "*pro vlastn do nás reješ?" "A pro ty se modlíš?" dal jsem mu v odpov. A už jsme vbec nemluvili o té vci. Hovoil potom o isvé nemoci a snil o moi. Pišli jsme do tešové aleje a stáli jsme v samých kvtech, izatim co on ploužil se jimi jako dlouhý, erný, ponurý stín. ." zažertoval jsem, "Zde bys ml choditi v bílé rochet lale on to neslyšel. Zabrán v myjšlenky plouižil se mlky bílou al6jí a ,na erném kabát uvázlo mu nkoilik tešových kvt. "Jsou bílé jalko vaiše hoistie", pokuisil jsem se ješt zažertovati, ale náhle jsem pociho|pil, že to Vše, moje radost, a kvty jsou mu trýzní. Ustouipid jsem a on kráel dva kroky pede mnou, erný a mlící, vlastní stín svých deseti let, které strávil v seminái a v kostele. Stín jednolho desítiletí, které stailo, aby v ubilo radost a smysl pro bílou barvu. A jak se tu sunul nemocen pede mnou, pipadalo mi, 'že církev vyplivla jej ze svého lna na tuto tešovou alej, že jí pekáží, protože neuml ztunti Pravil, že už je

Svil

se,

že

tr)pí

n

.

.

vn

nm

.

.

.

*

Celý druhý den strávil jsem na 'královéhradecikém bojišti, a u Sadové. Pibylo tam mndho pomník a na Chlumu postavili vysiokou rozhlednu. Pod rozhlednou je restaiurant, kde pod u

Chlumu

:

—

130

—

verandami konceftuje v nedli voijenská hudba a taní se, mrtvým vojákm, kteí padli tam potem

atoy nestýskalo se

dvaceti

A svíbský

tisíc.

navštívil les

i

j'Sem

zase

všecka

stará

místa,

Rozbice,

chlu-m-ský koistelík.

V

Rozbricích v jednom selském statku kvetl již bez a si vtviku s kei^-e, pod nímž odpoívá v šacht 547 vojáik. Tak leiží jidh tam pi^es dvacet tisíc po celém bojišti, pes dvacet tisíc mladých lidí, padlých v horku ervenhodin odpoledne, kdy z rako^uské cového dne od rána do armády byly jíž pouhé trosky. A pomhíik pibývá a co den vyorají se nebo vylkopou nové kosti, pro nž zídili nyní na Chlumu nový hromadný hbitvek. Dva kamenní lvi, kteí stáli kdysi ped Ruidolfskými kasárnami ve Vídni, posltavení jsou nyní ped vchodem hbitvku a jeden z nidh má uražený ocas. Druhému vydloubali kluici oi a tdho dne, kdy jsem byl na bdjišti, ml v tlam nacpaný jetel. "Padlým dstojní•km a vojmm v hrdinném boji za císae a vlast", stojí vytesáno na hlavním 'pomnílku a kluci z Rozbic sedají obkromo na hbety lv, rýpají se jim kudlou v oích a cpo-u jim do tlamy jetel, vzešlý z prachu dvaceti tisíc koster. Ale utrhl j'sem

ty

nikdo jim nezazlívá, nebo dhlapectví má svoje práva. Až jím bude jeden a dvacet let a budoiu se tudy jednou honit na manévrech s tžkou to^rnistrou na zádech, oihlédnou se po zmrzaených lvech a spoinou velikou otáziko^u na vydlouba-

ných

oíích.

bojišti u Sadové je vbec mnoho kamennýc/h a kovovýcih lv. Podivno, že projektanti pomník zalíbili si tolik

Na

Ivy.

i

je

to

znamení udatnosti? Udatností není, na

divacet tisíc lidí z nutnosti hlavu

'šipalek.

polo'ží-li

Kdyby pomhílky noci ped bitvou

byly prdjektoivány podle toho, kolik hooh v iplakalo, tesknilo a volalo po mám, nebyly by ría bojišti pomníky lv. Po letech zašel jeseni opt do chlumiského kostelíka, kde o Diu)šiilkách roku 1866. kleel císa a modlil se, jak íkají, za padlé vojíny. Místo to je oiznaeno kamenem ve zdi a jako památika na událost vytesán je tam nápis: i

—

131

—

orel nad ním kídla duje, hlavy strážný rek Ai, císa sám bojišt naVštvuje ." ma den všedh diišiek

"Mdhutný

—

té

.

.

Ai, císa sám bojišt navštvuje Jakž Ai, císa sám by nenavštívil, jakž 'by se neipomodlil, bylo-li vibec možno, modliti se nad hrobem dvaceti tisíc, na té prostoe patnácti Ty kilometr, napité ekou krve a zakleté v moi slzí dobré, vesnické srdce lidské, ty zbožný, prostoduchý chlumecký kosteliku ... Za pár set let, až bude o nás ipsáno, že nad hrobem dvaceti tisíc padlých jsme se modlili, jak asi bude patiti na nás historie? .

.

.

.

.

.

.

.

.

*

dom

na veer a v 8 hodin pohlížel jsem na Prahu s petínské strán. Zrovna, zvonily zvony, celá Praha rozezvuela se veerním klekáním. Byl istý, prhledný podveer a zvony bily jasn, rozeznával j:sem dobe vže a kostely. Bývá to chvílle, kdy zvony, odkaz dávnovíkosti, podrobují si Prahu. A tenkráte bily s plnou hrdostí a sebevdomím, jasnji a jasnji, zvon na zvon, ja'ko by zastíniti a pehlušiti chtl druh drulha. Byl to zápas zvom, do nhož od Národnílho divadla pidalo se zvonní tramwaye. Vidl jsem ji, jak plazí .se od divadla podél ná;beží jako kolava, jak Vrátil jsem se

také svlj hlals v tomto turnaji zvon, jak zvoní a zívoní a ií a štká Podivno, zvony ustávaly, umdlévaly ale tramv^ray zvonila dál inji, drala se v ped, proplétala se a pi tom zvonila, zvonila Klekání doznlo, zvony odipdívaly ji'ž uimdleny, ale tramw^ay ipoáde ješt prorážela si cesitu, zívonila a iela a ješt potom, když u'ž ji nebylo vidti, slylšiel jsem ji lomoziti, ieti a z^voniti Uhájila se pln, zvítlzila v zápase zvon, a pece, co byla ona, malý skrek, kolava, proti nim, proti velikánm, proti odlcazu dávnovkosti ? Ale jsem radost z toho Medii u^platniti

.

—

.

.

vm

.

.

.

—

ml

drobného vítzství. Hradec stál tu živ pede mnou se svým cíhuravým knzem, se svými mšitkami, s vojenskou muzikou i s hirzamí bojišt, bylo mi smutno z toho Všeho, ale tušil

—

132

—

:

j:sem, že ona,

maliká,

.nvaivá,

:

výboj ná, jednou

pemíže

vše,

pedvoj

a živl nové lidské si kn'ze, mstky, armádu a všedko lidstvo. Její vítizství nad zvony bylo vítzstvím století, práce a odvaliy. že ona jest prost jilž z onedh kultury, která jednou podrobí

Krátký lovk

proces.

jednou vtzial do .hlavy, že jsem mu ublíJeden žil, a zastaviv mne na ulici, vykikl ,na mme zuiv "Vy nejste hoden, rozivázati eméniky mé obuvi !" zrak se mimovoln svezl po jeho boJak to ekl, tách. 'S úsmvem jsem pravil Vždy máte "Jaké palk rofzvaiz ování a nerozvaizovám. !" perka Podíival se zaražen na svoje boty a pnavil zmaten: si

mj

"Na mou

duši, perka."

A

na

ji-ime

pi

já

ku

se za

ei

to,

kde

dostali

n

dal. kouipil a co za A tak do vinárny, kde jsme si povídali

je

a^ž

kalíšku bekovického.

Zatmní. etl jsem tchto dn,

že fará Kolíse.k od Tišnova poveze moravské processí do Lurd. Ach, Lurdy Byl jisem tam ped lety, abych na. vlastní oi vidl povstný jícen, jeriž denn polžírá a'ž dvacet metrických cent svíek. Jako dnes vidím ped sebou tO' krásné pyrenejské msteko, kde hrbatí natírají si vodou záda, aby pozbyli hrbu, a kde beznozí dblkládají si vodou pahýl, aby jim narostla nová noha. Jako na dlani leží pede mnou tento svtový útulek náboiženských šílenc a celá moje bytost vzpouzí se pouhému poniyšlení, že u nás bývá svádn ;ubo(hý, chudý lid, aby prodal kozy, zadlužil cbaluipy a vydal se zbhdarma na nesmírn dalekou pou, která pipravuje jej .

.

.

i

—

133

—

svými náibožeiiskými orgiemi o poslední špetku rozumu a •zneihodnocuje lidskoii práci, stavíc výše fantasii, kouzlo zázrak, a rozpalujíc zdravé lidské smysly ve výhni zla, kla-

mu

a

Lži.

Vidím v duchu svázané raneky ubohých Moravák, sedám s nimi v dudhu na brnniském nádraží, slyším hvizd lokomotivy, zdá se mi, že jedu s nimi v peplnném, nacpaném kupé, a je mi vru talk, jako by nkdo odtrhával od Moravy kus tla. Tak jako dnes jsem niikdy ješt na Lurdy nevzípomínal. Celá ulice de la Grotte stácíj se živ pede minou, slyším jasn vavou muzikuí z plátných cirk, kde z'a frank ukazují Zjeve.ní v kinem alt ografu, a oblito podizimnim sluncem táhne se pede mnou návrší Merlasse, peplnné nosítky, sténáním, klerikami a plátnými boudami, za nimiž nalpudrované prodavaky nabízejí ve dne sošky 'zázrané Bernadety a za veera svou lásku. Ohromná basiliika jako zlatý ípílzrak vyrstá tiše pede mnou, slyším stíbrný hlas zvon, o'znamtiijících pozdvihování, a v tomto velebném tichu, kdy víno promuje zcela se v krev a Kristus sestupuje do lidí, doléhá ke zeteln dhrivý lomo'z tiskárenských rotaek; tiskánna, umístná zrovna ped basilikou, rozpaluje se jako pec a rotaky supí, ohrli a vyplívuljí z jícnu Žurnál Jeskyn Lurdské, celé moe lží a výmysl, hotové stolhy papíru, do nhož zbožné staeny hro-uží se v modlitibách a venkovétí kaplani zahalují své uzenice. Jednoího d.ne událo se mi v Líurdech za mého' pobytu, vidti podivinou pílhodu. Vidl jsem 'zatmní slunce. Pyrenejích, kde vzduch je jako kišál a kde hory mají nádhernou, klidnou barvu oceánu, psobil na mne mohutn tento pírodní úkaz. Byly ti hodiny odpoledne a na 'prostranství ped basilikou konal se prvod se zázranou monstrancí. Špalír vozík a nosítek táhl se daivem jako ulice smrti, horeka stoupala, hrozila exploší, sta zlat3'-clh knžských ornát byly strašlivou dekorací k této lidské bíd a dvacet tisíc lidí vyrá-

mn

V

želo

k

nebesm

uzdravila.

zou'falé výkiky, alby Maria sestoupila a Ženy padaly na zem, bily hlavami o stromy, ne-

—

134

—

mocní týili

se

na svýclh nosílkách a jejidh ruce chrastily

kuliky ržence. Biskuip

.kiostmi jaiko

píiclházel s mcnsitrancí

davu zmocovalo se šílenství. Jedna žena zemela rozilením na svém vozíku a mladý souchotiná vychrlil krev zrovna ped biskupem, aby cesta k milosrdenství posypána byla erstivými rudými kvty. Hledl jisem na to vlše s návrší Merlasse. Náhie celý kraj dastal sinaivý nádech, vrcholek hory Pie du Jer se zatml a veškero to divadlo, na nBi jsem a

olovným, tžkým

patil, zatáhlo se

sitínem.

Basilika se'šedi-

zachmuili, a ty zvony, zladné ve stíbrnou melodii mariánské plísn "Ave, M'aria", bily bojácn, jako by v'la, lidé se

i

erným ,&uknem, a jejich srdce clirelo. Žádné uzdravení se neudalo a lidé rozcházeli se znepokojenjší než jindy, nemocní chroptli a zdraví hledli vyítav k nebesm, kde ješt nkoliik minut bylo zatmno sliunce a odpíralo svého

'pokryty

slitování, tepla a stvtla

víru a

nerozumli

ubohým

lidem, kteí ve slunce

zitratili

žití.

Referát purkmistra Kutipurky. vdomost vám dávám, msiském dvoe pitížilo kravám.

Kutipurka,

"Já,

v

že

Dál je tu žádost od Husova Fondu vdova Mokrá podala sem stíižnost, 'že Mrázk uba kousla jejich Tondu. aj

Dál záležitost obeciní>ho býka a dodatená volba kostelníka. Já,

dám

Kutipurka, z moci svélho stajvu vyšetiti písné kaž dolu krávu.

Co tkne se Mrázka, pravda, má zlou uibu, však vdova Mokrá mla na nj hubu. -

Já a

narvrhuji, téíž

i

zamítnouiti

Tondu Fonu.

žádost od Husova

—

135

—

TecT každý husák chtl by ždímat z obce a za pár rok pilšli bychom s kopce.

Co pak

má ctné

týe obecníího bejka. slovo zde pan radní Cejlka

se

.' .

.

Parta. Jednou

—

bylo mi tenkrát dvacet

let

—

jsem

se velice

nešastn z-amiloval, a aibych se z toho vyléil, rozhodl jsem se, že pšky se puistím do svta. A náhodou jsem ml kamaráda, jenž také se velice zamiloval a také se rozchodí,

mnou do svta.

Šli

jsme

pšky

z

Lince až do Francie

jít

—

se

a

když jsme nemli penz, hledali jsme si práci. To se stalo i ve Švýcarech v Curychu, kde dali jsme se najmouti za nádenniky na jednom staveništi. Pracovalo nás tam celkem ptadevadesát, vesms samí Italové a jen my dva byli jsme eši. V part byli jsme tyi, my a dva Italové, starý a mladý Bianki. Starý ml žlulté, ošklivé zuby, zniené ndujstálým bag-ovánim, a mladému bylo devatenáct let. Byl ''slabý na prsa" a také bagoval. Naše parta byla zamstnána dole, pi upravování základ. Továrna nov byla pestavována a my ijsme kopali starou zem a vyváželi ven na hliništ. Starý Bianki svaly jako ze železa. Stávalo se, že celou hodinu dovedl do zem bíti ikruimpáem, aniž by pozvedl hlavu. Jen odplivoval asem ižluté sliny a nkdy úkosem pohlédl na syna, kterého nenávidl, protože mladý Bianki byl slabý a bral menší mzdu jaIko nádenník druhé tídy. Tam, v onom švýcarském mst, platí se práce dle sval. Také my dva dši patili jsme mezi slabé a brali jsme denn necelé tyi franky. Mladý Bianki

ml

že táta ho nenávidí, a pošíjval na nho u políra. Pálanáhoda, udlal tátovi potají zuby na lopat nebo vymoil se na toprko jeho knmnpáe. Ostatn i tak zapáchala všecka topnka lapat i krumipá na našem staiveništi. Bagovalo se všeobecn a pi práci pílili si našinci do ruikou žluté sliny,

vdl, li

i

-

136

-

takže po smradlavých dlaních ^páchla všecka topi^ka tabáa nikotinovou movkou. Mnozí také, skoro všichni, vyprazdovali oíbsaih dýmok, nožem vyškrabovali z odlivek

kem

usazenou kaši a žlutou sínsici

si do úst tuto podivnou, ernav nikotinu a neistoty, bagovali s rozkoší.

strka\jíce

slin,

—

a to jen tenkráte, Jen zídka podailo se uloviti' "špaka" píruí neb 'polír odhodili na staveništi oharek

ikdyž staivitel,

ddutniku. Lotp'aity chrastily, krumpáe zvonily tvrd o cihlovitou zem, ale sto oí pozorovalo upiat, kaim polír odhodí rvaka o tento oharek a lopaty sthla se apaJca. zkížily se hroziv. Starý Bianki odnesl si kdysi ránu z takové bitky a sám ukazoval mi jizvu pod levým uchem. Bagroval ze všeoh nejnáruživji a více než svého syna miloval "bago". Po rýhádh kolem úst stékala mu stále slabými praménky žlutavá tekutina, nebo chtl podržeti si požitek v

Nkdy

i

ústech co nejdéle a plival jen nerad. Z tch divvod nerad i mluivil-li, pohyboval se jeho jazyik píliš zavlhle

mluvil, a a

matlav.

Nás

Cecily

neml

Biainki rád, a napadlo-li

nám, postaviti

na chvíli lopatu, díval se na nás poihrdaiv. Braí ostatn denn sedm frank a ml povst nejvtšího díe. Del, aby del, a dení stalo se mu izrovna takovou rozkoší jako bago. Bez loipaty a krumpáe byl by dojista umel. Krom políra neznal nijaké insitance a našinci mli ho rádi, lproto'že z práce vybíral si tu nejtvrdší. Vždydky stál Bianki se svoji partou tam, kde nejhe se kopalo a kde zem jako železo byla slehlá. Rval se s ní urputn a podailo-li se mu krumpáem vydobýti kus balvanu, škodolib se usmál. Na svého syna díval se jako na pítž a stydl se za nho ped soudruhy. Hoch byl slabý a pracoval tžce. Hned se zadýchal a je'ho pruhované triko, kterým byl stále pokryt, pádhlo chorobným potem. Za tch horkých, nesnesitelných dn, kdy voda v blízkém jezee byla tak teplá, že lidé nechodili se koupati, pekoipávali jsme základy a slunce bilo do nás sklennou stechdu, na které kmitaly se modravé postavy montér. Bylo píliš prachu u nás dole, nebo vedrem vysýchala 'hned hlína a pod nohama tvoil se š|piinavý .prášek, jenž sedal

—

137

—

na krk a na prsa a mísil se s potem. Potili jsme se píliš a nana prsa hodn prachu, stékala nám po k*ži a po stehnech blátivá, mazlavá kasika. Mladý Bianki nepracoval bez trikotu, protoiže stydl se za svoje lopatky, neiste>jn vy6ouhlé, a za hra»natá žebra, jež vyistupovala m,u z t#a píliš oste. Mazlavá kasika vpíjela se mu do trikotui a zapáchal. Vykopainou hlínu nakládali jsme stále na vo'zík. jezdil stále, a vždycky, kdylž odvezl plný vozíík, nalotžili jsme nový. Nelbyl-li do návratu ko-n vozíík naložen, koí nás plísnil. Nebylo možno aini na dbvíli odlo'ži!ti lopatu a mladý Bianki dýchal ttžce. jezdil neustále od rána do veera, od šesti do šesti, a stále chtl svoji porci hlíny. Pijel a odjel za den \padesátkrát i vícekrát a bylo vždy nutno naplniti vozík a'ž do vrchu. Bianki svítil oima a ipozoroval jsem, že zaíná nenávidti hrozn tdhoto kon. "Táhni, potvoro!!" íkal vždy, když vozík byl plný. A zase supl, popotahoval triko a sbíral prstem šipinavou kasiku mezi žebry. prsty slabé, kloubovité a mozoly na nich byly stále oteveny, taJkže z nich vytékala blavá, malounko s krví smíšená tekutina a lepila se na násadu lopaty. Byl sehnut k zemi, ale oima blýskal po odcházejícím kcni. Blýskal jimi nenávistn, plnou nenávistí svých mladých zniených devatenácti let a zdálo se, že proniká jimi kži i vnitnosti kon. "Už zase leze, potvora", zasyld. když vracel se s prázdným vozíkem. Toho dne, kdy bylo vedro tak nesnesitel/né, zadíval se Binlki blýsikav na mne a pravil mi lámanou nminou "Zabij u tu potvoru". A když jsem ekl, že není te'ba zabíjeti kon, 0)]Dakoval, že bodne jej aspo do žeber. "Pošel bych. kdybych nebodl. Sedí to ve mn, mwsím bodnout". Tak mi ekl ve ti tvrti na dvanáct v /poledne, když zbývající tvrthodina do odpoinku zdála se býti vnosití a slunce opékalo nás tak, že kže na krku poíinala se loupati. kantin pojedl mladý Bianki docela málo a do kapsy u kallhot dal si kivák. A pak šel tichým krokem kolem staveništ ke devné stáji, kde byli naši kon. Šel jsem za ním. Nedám týrati zvíe, pomyslil jsem si. Bianki vstoujpil neposedalo-li

K

JC

Ml

k

:

V

-138-

zorovan do

stáje a trvalo

se Vkroiti za

dlouhou

chvíli, neíž odvážil

nim. Podivný pooit nevolnosti

mne

jsem

tísnil

a

otevel jsem dvée stálje velice tiše. Tam stál Bianki, svou ruku ml ovinutu koni kolem šílje, tvá svoji ;na jeho nozdrách a laskal se s konm. Slzy tekly mu po hubených tváích. "Vždy je to ta'ké otrok", pravil mkkým, zajikavým hladem nmeclky a v návaliui j^kéh0'si velikého srozumní podali jame si ruce. Toho odpoledne Bianki se usmival a jednu chvilku poal hvízdat. Porozumli jsme si jaksi a bylo nám volnji, nádokonce i mkce. A jako na oslavu velilkho dne pišla hoda, že ulehilo se nám v práci. Na celou hodinu odložiti ijsme mohli nenávidné lopaty a jíti ven, na vzduch, ped staiveništ, kde uloižil nám polír odnésti devný zádhod na jiné místo. Záchod, urený pro potebu zamstnaných nádenní'k a zedník, byl, díky šastné .náhod, dosti tžký a mli jsme s Biankim krásnou vyhlídiku, že aspo hodiniui se budeme moci talhati se zádhodem a dýdhati na volném prostranství. S chutí uchopili jsme se záchodu. Biianki, jenž víždycky choval ke jalkoiusi úctu, galantn chopil se ošklivjšího sjpodku a nabídl, abych' záchod držel za stíšku. Zrovna vedle staveništ sekali sekái louku. Seno vonlo alž k nám, mušky veseie bzuely a kosy leskly se v slunci. Jedna muška kmitla se kolem a neodolav dhytil jsem ji do dlan. Mla lesklá 'kídla a zase jsem ji (pustil s veselým smíchem. S podivnou radostí v srdci vlekli jsme zádhod. A pa'k nálhle Bianki sáhl do kapsy, vytáhl umaštnou pohlednici, kousek tužky a opíi

i

mn

raje pohlednici o

stnu

milence ''pozdrav z

zácihodu, psal

dáli".

Oi

tžkým písmem svojí mu docela jinak a

svitily

A

ipožádal mne, abyoh na podiledniici pipoljil svj pod|p.is. zase tranaporltovali vesele dále své bemeno. Tam uvnit dhrastily lopaty, bily krumpáe, lomozily svory montáže a

Ijisme

hlína dunla na dn vozík. Ale ui nás vo^nlo seno, lítaly musiky a svítilo sluwce jinými paiprsky. 'Bianki Uismíval se mkce, usmíval jisem se í já, byla to nejkrásnjší chvíle naší 'Svobody waNví-s
—

139

—

Kaktus. Kdo šel minulých dn Malostranským námstím, vidl ped pomníkem maršálka Radeckého adu palmových a vavínových vnc. Ped padesáti lety umel lovk, jemuž matka nynjši/ho císae, arcivévodkyn Žofie, políbila roku 1854 veejn ruku. Pomník jeho umístili na Malostranském námstí a nemohli umistiti jej lépe. V kout, kde úedníci místodržitelství a vrchniho soudu roznášejí v šosech bacily byrokratismu, daí se výborn soše starého maršálka. Praoh, jenž padá sem z aristokratických palác a kanceláských foliant, usazuje se na soše a konservuje výraz slavného Rakušáka. Tak, jak jej postavili ped padesáti lety, stojí i dnes, tvrdý a ustrašený, ostrý
dobrého

jit/ra.

lovk, jemuž

císaovna matka

políbila

veejn

ruku, mrtev je navždy pro lidská srdce obyejných obanJeho památka živena jest jen byrokratidkým prachem. Zdravé plíce obyejných lidí hledají jiný vzduch, jejich krev oistila se od veteránských tradic. Od roku šestašedesátého hyne vojácká sláva. Dobrodružný, dobrácký pojem vojaniny vymizel a místo nho utvoil se ostejší pojem militarismu. Minuly doby, kdy vojna mohla být pro prostého vojáka kariérou. Karierisíti "od piky" vymírají jeden po druhém a s nimi mizí i nkdejší vo'jácké cítní. Doba jde ku pedu a lidé zaínají si vážiti života, pemýšlejí

—

140

—

a brání své lidství.

Dnešní

voiják netouží již

vyznamenati

se,

nemyslí na záslužnou medaili, nýbnž na smrtíící patronu. Pidražilo na lidské krvi a pomníky slavných vojevdc nebudí již úžas svou veliko^stí, nýbrž moem sliz a prolité krve. položila byrokracie k pomníVaví-ínové vnce, jež tchto ku Radeckého, jsou dnes ,pro obyejné lidi smutením kvítím. Je'št ped nemnoha roky napsal o Radeckém ve isvých pamtech hrab Schonfeld s naivním podivem, že maršálek oslovoval poddstojníky výrazem "meine Herren". To, co dnes pipadá nám jako nejistší povinnoist, považováno bylo ješt

dn

i

ped styí

lety za

k

svrchovanou velikomyslnost, za sestoupení bolžDnešní lovk, zastaví-li se ped vojenským

lovku

.

.

.

pomníkem, jat je hrzou. Pomyslíme-lí, jaiká historie pedchátzela bitv u Novary, cítíme v tle mrazení. Nkolilk dn ped Radeckého, proi prý cíhooholen a nedá si narst kníry- A maršálek za smíthu celého štábu uvolil .se v interesantní sázku Zvítzí-li prý v bitv u Novary, dá si narsti ;kníry. býti nco krvavj'šiho ? Maršálek zvítzil a dal si narsti vousy. Na jeden chlup pipadala celá šadhta pdhbených voják, na celý knír pl armády. Vojáci pochovaní s rozbodanými trupy a zasypaní vápnem, spí zapomenuti svj sen a krom jejich matek nezaplakalo nad nimi oko. Vojevdcm kladeny jsou k pomníku vavínové vnce a byrokracie smáí je slzami vdku a uznání. Za kolik století stanou se ty slzy historickými? Nebude to asi tak bitvoui dobíral si gfenerál S'chónh^ls dí

:

.

.

Mže

brzy.

Lol a. Za podzimních dn, 'kdy ižloutnou bízy na stráních a ukazují se ervené jeabi.ny, bývá nelj)kirásnji okolo VltaTakového jednoho podzimníího dne vypravil jisem se vy. na výlet ku Svatcij'ain!s'kým proudta. Byl nás plný parnrk, a když jisme u sv. Jana naistupovali na pramici, trámy se pod námi [prohýbaly. Asi pt minut ped tím, než pra-

—

I4r

—

mice odrazila, upouital všeobecnou poizornost krásný výjev. vLtaviský beh pi'spchaly z blízlkého lesilka dv dívky, v stáí asi sedmnácti let, provázené ulšlechtilou dogou a dbleené v krátké blostné šateky. Sukénky sahaly nco málo pod kolena a zdálo se, že dívenkám není celých trnáct let. Tak byly blounké, kehké, laškovné a jejicih doga kráela mezi nimi jako stín. Na pobeží' dívky usedly a bylo to, jako by se snesly na zem kvty bílého máku. Všecko obecenstvo na pramici nemohlo odtrhnouti oí od totho líbezného obrá'zk(U. Kterýsi pán nemohl do"To konce potlaiti svého nadšení a pravil pln podivu je skuten jako hra pírody. Zde eící se vlny, na stráni umírající jese ale zatím co píroda pipravuje se k spánku, tam na pobeží ozývá se už preludium jara

Na

—

:

—

a vyrážejí ze

A

zem dv

jprvní

snženky."

skuten, dívenky sedly tam

bílé a skromné jako Náhle stalo se však cosi po.zoruhodiného. Jedna ze snžene'k vykasala sukénku a odkudsi z kapes vytáhla cigaretu. Siky, škrtnutí, nic než vteiina a snženka 'zapálila si cigaretu. Kdyby v tu dhivíli byl nkdo ofotografovial tváe obecenstva na pramici, mohl míti dobrý ipouný obrázek pro scénování "Revisoira". Nezstalo však jen pi cigaret. Náhle snženka ipolo-

isnlženky.

—

ižila

hlaivu

Starší tili

se

na zad a sedla

dámy poaly

na plavce, aby

obecenistvo

v

si

rozvírati se

pramici

—

zpsobem sluneníky

ješt pokalo

usadí pramice se hnula. lépe

.

.

s .

nu,

zpsobem

.

.

.

a mladší páni obrá-

odplutím, až prý se

Vážné dvody

.

.

.

— Bu že plavci nemli bu že jim byla píliš známo^u — — krátce, odrazili a pramice se hnula.

Nic však (platno dosti smyslu pro snženky,

ulž

hra pírody Ale sotva

jsme byli metr od behu, stala se pí/hoda jdšt pozoruhodnjší. Snženka odhodila cigare.u a udlala náJhle dva kotrmelce zjpsobem nu, zpsobem Na pánské stram "aaach", na dámské "pfi". Není mi známo, které z obou cítoslovc bylo upímnjší. Stylisticky správn mžeme íci, že na pramici zavládlo "'sladké rote^oixení". Vyliovííme tak slpolenosti pÍTod. Zajpomnl bych vsak

—

i

—

142

—

.

.

.

málem na hlavní: Ve chvíli, kdy snSženlka dlala druhý (Všecky kotrmelec, z-psobil jsem si nesmrtelnou blamáiž. Poznal jeseni totiž náhle bla'máže jsou totiiž nesmrtelné.) snženku a peeknuJv se, ki!-ikl jseini 'hlasit: "To je Lola!" a radostsnženka hned o'zva'la se s behu

nžn

A

n:

"Co?" Toto "co" nemoíhl jsem ovšem nedhati bez odpovdi. ulž ostuda stojí 'za to, Išeptal mi mj ert strážný. "Kde jste se tu vzala?" volal jsem s jpiraimice zvdav. "Jsme tu tady'hle s kamarádkou," opáila Lola. "Jeden osel najal nám tu v jedné ville dva pokoje a zahrádku; ToBudeme tu až do í-í>jna. hle je Olga a tohle je jeho pes. Je tu moc švestek a on nás poád fotoigrafuje, u;ž toího máme dva "albiumy"." A naiposled, jakoby zkoušela pó»u pro nový snímek, udlala ješt na roizlouenou kotrmelec, jenž starší a tentokráte mladší dámy uvedl v zdšení. Všedky sluneníky roiztaženy byly smrem ku belhlu, takže "(píro mraky šíp slunce nebylo vidti". Chtl jsem ješt naposledy ohlédnouti se po snžence, ale sluneníky zaclonily pevnou hradbou mé oi. Pramice vzdálila se konen z dohledu snženek a po celou cesiu nikdo ulž nia mne nemluvil, byl jsem pezírán, jsem se namáhal vlšemožn vylouditi na svých tváích rumnec, jenž by aspo pibližn odpovídal mé ostud. Byla to skuten Lola. Na podzim, nkdy v Hjnti, se'šel jsem se s ní opt v kterési pražské noník kavárij. Sedla opuštna na plyšovém sedadle, ošulmlá a vyhublá, sovaže jsem ji poiznal. Když jsem ji oslovil, dala se do pláe ((t. brelek) a olhirnula rukávy, abych prý se podíval na j. její modi^iny. ""To je od nho," škytla. "Od kdho?" ptal jsem se. "Od tobo, co si nás vydržoval ve ville. Nedbal si Olgu a mne onehdy vyhodil Ped tím mne bil každou noc a stí/pal mne do rukou a do kku."

A

i

a

A

vala. prý se kam obrátit. Všecko prý zastavila, v obtíhod ji nikde nechtjí pijmout a "tam to" uiž dlat nem-

Nemá

—

143

—

na

nemá

protO/že

že,

ulici

knížku.

Te

je

pistihl strážník, sebere prý

bez knížky, a kdyby ji Konen a dá zavíit. rvala, slzy jí padaly ja-

ji

A z ní vyšlo, že nemá na nocleíh. ko hrách. Skoro každý z nás ml v 'život záchvat velkomyslnosti. Jeden z tchto bžných záchvat má speciálu, pojmenování "zachraovati Magdaleny". Celá i^ada miuž byla stížená

touto chorobou, jeden napsal do'ko'nce o ní obšírnou báI moje tlo nebylo imunní, podlehl jsem stejnému zádhivatu. Naibídl jsem Lole, že jí zaplatíím nodeh. Podkoivala a škemrala, abyoh šel s ní, že prý by ji sebral strážník. Tak jsme šli spolu do kteréhosi hotelu, ona plna modin, já pln svatého rozhoení. Poala se svlékat, a tu jsem užasl, vida to tlo. Byla modinami obsypána, na šiji mla štípance od neht, na nohou boule. Když se uložila do poistele, dala se znovu do va,iií "Co já si poníu, co já si ponu" Položil jsem se do ližka na a chrela chladem. uiž

se.

:

—

druhé stran svtnice a poal jsem dímati. Probudilo mne kourání, Lola vystrila hlavu z postele'. "Nechcete nic?" ptala se polohlasem. "Dikuji, nic, já už spím." ekl jsem a obrátil jsem se ku stn. Obával jsem se. že budu sentimentální. Dvoe probudilo prost m!j ú'7as. Ješt dlduho, než jsem usnul, vidl jsem ji, chrící zimou, modrou rainami j*ako chameleón. Ráno nabídl jsem "snžence", že se pokuisím opaitit jí mí)sto. Pravil jsem jí. aby 'za va dny v tu a tu hodinu pišla tam a tam, že jí sdlím výsledek svého pátrání. S'kuten, míisto jsem jí našel ale snženka nepišla. jakési

—

Ruská Psáno Vítr fouká,

r.

1906, za

asu

ikon vtí,

stíbrem zvoní kopyta, Vaše Jasnost, jedna, dv

puma už

je

nabitá.

lidová.

prviní veliké

Loikaj

rusTcé

naped,

Jasnost ,ti.

kouí

revoluce. lokaj v liavana,

zadu,

Vaše Jasnost, vzhru bradu,

puma už 144

je

naqpaná.

Mrzne mužík, mrznou Jasnost jede v kožiše,

dti,

Vaše Jasnost, puma letí, zapnout kožich na biše!

Puma

letí

v

strachem

Vaše

Jasno'9t,

darujte

ji

už

je

co^

iní?

to

v kožuchu!

díra

.

chyte pumu, .

do vizduohu,

Vaše Jasnost, kde je sluha? Nehoí vám havana Jedna puma jako druhá,

frkají.

lokaji.

ini, ini.

tarara, letí

Vaše Jasnost,

jednom šumu,

kon

Bum! puma

každá

.

Nejkrásnjší

dohe

.

.

nacpaná!

msto mé zem.

Povím, ipro koupil jsem si malou, hezounkou lodiku. hned: Jist ne z pepychu ani z radoísti. Když jsem lodiku kupoval, bylo mi smutno.

eknu

A 'si

*

jsem májové veery na Petín. S dvma temi páteli ekával jsem na Nelio.žífeku, až Prahu zahalí soumrak a tak jsme vydrželi dlouho do veera, nkdy a^ž do pozdní hodiny, kdy ulzavírají se sady. iNepoznal jsem krásnjsiích veer. bože, prošel jsem už kus svta a promi nkdo ekne, je-li v svt co arovnljlšího šli i jiní, ale nad pohled s Petína, když kvetou tešn a nad Prahou uka-

Loského

rolku tráví val

Mj

a

se první hvzdy. Pamatuji, sedávali jfeme loni tou krásou jako ubiti, pekvapeni ka'ždodenn znovu a znovu, omám^eni úchvatnou, svtelnou scenerií Prahy tam dole pod námi kvt, jimiž je v máji zalito celé úpatí Petína. a sípiti Chodívali jsme vysíleni arovným požitkem, náš krok zuljí

vnmi

dom

ýval pokraováním

snu.

Ty veery podivným peludem

ta-

nou ipede ninou. Ty chvíle, když v Praze a na periferii vzplanula první svtla ohýnek za dhýnkem zá vedle záe alž celá Praha dosta'la mnivý nádech modrého muselínu. A v té klidné, lehce se dmoucí záplav blýskala se effektní svtla širších tíd a boulevaird jako diadémy, rozlolžené v hedvábném pouizde. Králoyslká tída v KaTlín, tída Ferdinandova, Václavské náml5ití. Píkopy, tMa Korunní a' jiné boulevardy hoívaly v té tpytivé smsi svým vla'stním, vášnivým leskem .

•

.

.

—

145

—

.

.

.

.

.

když v!š>ecky svítilny byly rozžehnuty, svítila nepehlednou adou brilant a chvla se, svíjela se a vzpínala vzhru, do temna, jako had pokladu. Byly to nezapomenutelné, úchvatné veery, (pi nichž tajíval se dech krásou; a dole huely jezy a duinla Pra'ha, nekonená, dljrovská, s tisíci véa letenská sihiice.

nemá žádné evropské moderní msto. Ach, opravdu žádné. Pravím že nikde není takové krásy. jsem byl kdekoliv, vylhledával j'sem kopce a pozoVšude, roval jsem s výše obrazy mst. Vzpomínám na Pan'ž, Nizzu, Lucern, Ženevu, ale nacházím 'jen siamá ipekvapení, samá vzrušení, jimiž oko bylo vzíníceno, ale duše zstala blucha. Pro duši moji ži'je jen Petín, pobled na Prahu, divadlo nevyzipytateliné, které opíjí až k smutku a k rdztesknní. Býval-li !j'sem kdy vzrušen za tch arovných veer, byl to jen smutek, až chorobná báze, že život uplyne a 'že i s touto krásou bude nutno se louiti. V tch chvílích, proto 'jsou mi tak drahé, v tch chvílích žil jsem jen pro Praliu, pro kus té rodné pdy, po tu neslýchanou krásu a Praha pirostla k mému srdci jako nejkrásnjlší msto mé zem. Tenkráte mílval jsem žhavou touhu, skoro záchvat ekl bych, vzíkiknouti tu krásu všem, piviéci sem lidi celé Prahy, pochlubiti se, výsknout, obejmout. Nevdomky ohlížel jsem se, nesedí-li vedle cizinec, Francouz. Angflian, Turek. Byl bych chtl vzíti jej z'a ruku a íci mu: Pohle! Hoel jsem žádostí, pozorovati 'jeho oi, pásti se na jeho užaslých pohledech, vidt kleeti jej v obdivu ped nejkrásnjším mstem mé zem. Ale nebývalo tam cizinc. A tu chtl jsem pozorovati aspo oi svých bratr, hledal ijsem echy v tcihto koninách, odkud je nejkrájsnjší pohled na veliké msto jejich zem. Ale 'nebylo tam Cech. Ti, tyi. Celý Petín býval obsazen pražskými žitek a ve fantalstickém šat, jakého

a

Nmci

A

a

nmeckými židy. ped námi otevena

nejvtší eská bolset. Za-li už sob, že nejkrásnjlší místa Prahy okupovali nám Nmci? Ale ne, neokupovali. Nebylo teba okupovati, nebylo teba vytlaovati. Vždy z pralžskýdh Cech nikdo tam nechodí Nikdo jich nevytla-

tpak,

tu 'zeje

drahý tenái, všiml

jsi si

tém

—

146

—

oval, oni tam prost nechodí. Nejkrásnjší místa Brahy nejsou stvoena pro jich vkus, .jemuž vyhoví úpln ""Karlák", "Stelák" a "Riegrák", kde zaprášené fuksie a begonie ervenají se neizdravým rumncem, znásilnny pízrakem kmochovské muziky. Vkusu pražských Cech nehoví Stromovka se vzácnými, starými stromy a líbeznými perspektivaimi, echm nehoví ani Petín se svou svtovou podívanou, odkud je teprve jasno, pro Fráze íká se "naše matika stov'žatá." Vzípomíinka na loský máij hlodala mne urputn letos, kdylž na Petin ukázaly se první kvty. Umínil jsem si, že letds budu se již straniti tešní, kterým my eši neroizumíme a které rostou nad eskou Prahou jen proto, aby jejich vní pokochal se nmecký žid. Pemýšlel jsem o jiných vyhlídkách, odkud v máji vidti je "naši matiku stovžatou". A vzpomnl ijsem si na starý útuldk '"u zlaté studn", zvnný Neirudou, Aribesem a mnoha malíi. Kdo by neznal toho útulku na Malé Stan, zahrádky toho druhu jediné, která se ro'zkdšin krí pod hradem a odkud je vidti Prahu jako na dlani, celou Malou Stranu s rudými stechami a celé úboí Petína, obalené bílými kvty? Tam jsem tedy zašel, tam, na Malou Stranu, kde ešství má ješt svoji zdravou, nevyoplou vni, kde takka pod nioham,a spíná Vltavu nej'slavnljší eský Karlv most a kde z veera se zdá, pive-li lovk oói, že slyšet je krtoiky starých ponocnýdli a rozveselených rytí té proslulé, stokráte zv'in'né zahrádce, o níž ví a vyipraivuje si celá Praha, v té zahrádce prodávají pivo, opakuiji, mají tam pivo a pece sedl jsem tam sám, Ijediný, jediný ech vlšlecky oistatní stoly obsa'zeny byly pražskými Nmci a nmeckými židy. Tak, 'zatím co oni pes tu chvíli volali "wunderbar", "prachtvolil" a "kolosal", sedl j'sem pi zdi u sklenice piva jako úkropek a sklepnice jen tak tak že mne obslouižiia, nebo jich bylo víc, oni "okupovali". ... a já, ech, byl tu ijen jako mimochodem, jako vetelec Do'šlo to tak daleko, že poali si tropiti smích z eské íšnice, která jim nero'zumla, nebo staeek, kte/rý má hoispdku najatu, jist se nenadal, že vlastn je tu teba nmecké obsluhy. "Maženko, ." iješt vuršty volali za dvetem ^pdsmšn dva .

.

.

V

—

—

.

"

dv

.

.

-^ 147

—

.

.

.

—

a já se nemohl ozvati, byl jsem nmecka^židovšti hejsci tam sám, samojediný Cech, tvái v tvá svtovému panoramatu "matik}' Prahy", Malé Stran, Karlovu mostu a Vítkov hoe Kdyby byli provokovali i mne, byl bych musil skloniti hlavu a odejiti zahanben, zmizeti z oi jim. ktei chodí na koncerty eské Filharmonie, kteí v Národjiim divadle plni sedadla, ktei okupovali nejkrásnjší partie Pralhy, aby aspo vkusem ukázali pevahu svoji nad hlavním a nejikrás.

.

.

njším mstem mé zem. Téhož veera vypjil jsem si lodiku a jezdil po \'ltav Byl arokrásný veer a s hladin}'- vodní vidl jsem opt Prahu ped sebou, celé panorama, MaJou Stranu, Mostecké vže, mlýny, Petín a Hradany. Byl jsem sám na hladin vodní, bylo to jediné místo, odkud je vidti Prahu, an?ž by slyšeti bylo nmecký hovor kol dokola. Vesloval jsem tak po vod ti^e po celou hodinu, a bohudíky, aspo ta jedjia hodina patila cele mému ešsrví. Už tedy jen na hladin Vltavy lze se pln cítiti Cechem a tšiti se klidn, bez vnitního odporu, z naší matiky stovžaté Už ted}- jenom na vod Vesloval jsem tiše a budu tak init asto. Dnes ddkonce koupil jsem si i lodiku. Nj^ní snad lovk bude mít konen .

pokoj. v

áslavská. My

jsme ptáci

Cóslava

kdo

je

hezí

mj' tu jedníka

s

áslaváci, námi, ten je náš.

mazem a

ferbla,

oko,

ic

nežli

hezký msto, Price,

jedna huba jako druhá,

každá na

mariáš.

pl

stí-evíce.

Cáslava je pkný msto, leží zrovna u Horj', v Kutnej Hoe berou ''Šíp5''' u nás berou "Humorj-".

'My jsme ptáci áslaváci, máime paže sokolí, jeden bratr zdvihal duplák, až z toho mozoly.

My

Cás-lava

jsme ptáci áslaváci.

Žižku máme na rj^nku, Br>-nycha si postavíme, budeme mít novinku.

ml

je

pkný msto.

ouroda kol dokola. každá máma od áslavi porodí hned Sokola!

-

148-

.

Novomanžel. námi mladý inžetlo bilé, vyzývavé, maisité a pod knke-m okrouhlou jizvu. "Co se vám to stalo, pane inženýre?'' ptali se ho známi, a on odpovidal

Na

žofínské

,

A

,

se

s

Ml

se oženil.

chámalér významným úsmvem "Ach první noc. cha cha... kduisla mne ženuška. ." Známí ptali se na tak se to opakovalo kaiždý den.

ipotidiu, (pejite

plavárn koupával

ped dvma msíci

nýr, jenž

s

:

.

.

.

.

.

.

.

okrouhlou jizvu a on odpovídal sladce, potichu,

ným úsmvem: "Cha sla mne ženuška..."

.

.

.

s

význam-

cha... první noc... chápejte... kou-

A nenašel se nikdo, mne nevyjímaje, kdo by pi^isikoil a zipohlavkoval tohoto lovka, jenž s diskrétností bandity vystavoval na plovárn otisky zub své ženy.

Hory

a doliny se srovnávají. Bežanm

Od Závisti k z podveieira lehl jisem

jsem šd olšoivým údolím na pažit, obklopený mladými habry a bezovím. Slunídko svítilo, na stráni vonly plané riže a l^ylo tidho dokola kol. Po cest od Bežan kráel voLnýni krokem mladý etníik. Vidl jsem jasn jeho helmu, ijak svíltila v slunci, ale on 'mine nepozoroval, nebo byl jsem ukryt pod vtvemi habr. Picházel blíže volnji, až posléz se zastavil u mladé bÍ!zy, na níž \^ry.to bylo srdíko. Cetní'k podíval se na srdíko, ulsmál se a uinil zase nkolik krok ku pedu, kde zastavil Ise optn u skupiny olší, smelkl spocenou helmu Bylo to u potoka a až a otel si elo kapesním išátkem. ke 'ttin vála hokýdh olší a sladkých balšám. Všecek vzdudh byl prosycen silicemi a zaševelil-li od strán vtík, 'zavonlo celé údolí iplanými ržemi.

la

si

vn

—

149

—

v tomto oipojném, panenském vzduchu stál fctník open o mladou olši a nkolikrát hluboce vydýchl plnýma prsoma. Potom se rozhlédl, není-li nikoho kolem, vyjasnil obliej a sal s krku límeek. Konen opel o strom puélcu a utrhnuv is olše lupen, pivonl k nmu a zase dlouize vydecihl, vpíjeje do sebe vzdutíh, vni a ticho pírody, jako by malý tíhlapec v skrytu ipojídall zapovzené ovoce. A bylo skuten ticho dokola kolem a nikoho tam .nebylo, ikrom nájs dvou, krom mne, lovka, a krom toho etníka, jenž ml s krku límeek, pušlkui s ramene, a nebyl tu chvíli taiké Jiic jiného než lovk. V ruce, která snad ješt vera spínala iželezy mladého zlodje, držel v zamyšlení olšový list, a špiatý bajonet, který isnad loni namíen byl proti horbízfky, klidn níkm v Duchcov, ležel open o kmen a nevinn, jako ocelová 'hraka, která ležeti mže bez nebezpeenství na adrech panny. A dloiiho tak setrval etník a opíijel se vzduchem a snad ani tu 'chvíli nevdl, že ije etníkem. Teprve jpotom, když nevdomky -jsem zaJkašlal, ohlédl se v ro
Mé

odcházel z údolí. Patrn mu napadlo, že se nechoval peBylo mi ehdsi líto, pomyslil de mnou "podle reglama". jisem si: "Hle, dít ", ale nemohl jsem to za ním zavolati, nebo šel ostrým krokem a ml na (rameni bajonet. A v dálce mezi stromy svítilo v slunci na jedné bí'ze vyryté srdíko.

—

BBH Tetí armáda. (Psáno za svtové války,

Když už

r.

1916).

válkou tak prosáklý, 'že pomalu již vlaštovky budou švitoit vojenskými termíny, nelze se divit, dere-li se vojenské názvosloví do publicistiky souasnosti. Man, nepozorovan stává se lovk novináským vojákem; papír promuje se v strategický uizel, pero v pušku. Válka a neustálá krev, kterou nám telegramy žuircelý

svt

je

i

i

—

150

—

nál

pedkládaljí

;vojenštily

myslit

i

vniuítíly

cítit,

takka dhorobný strhla

vku

denn k

k

snídani,

obdu

pozvolna celý náš mozek, zvykly

nám

stav; jsme

svoji

i

k vden,

krvavou suggesci.

úpln v moci

po-

nás vo^jensky Je

to

hydry, která nás

sob a uchvátila. Zvykli jisem už krvi tak, že lonkdy zdá, jakoby psal erveným inkoustem. Kdypsal nkdy lánek s nadpisem: "Ku pediu!" a kdyby k

se

bych se mi za zády czval hlas: "Halt, wer da?!", ani by mne

to, my/slím, píliš nepekvalpilo. Jsme už zvyklíi všemu a JSOU dhvíle, kdy zdá se nám býti jaksi nelpriro'zeno, že jsme Podlébaje tomuto zvláštnímu vlivu, rozdlil jsem civiKsty. si v duohu nás echy nikoliv na ti prosté skupiny, nýbrž

na ti armády.

Armádu dnem nocí

jprvní

tvoí

ti

nie)j

nešastnjší, na nlž myslíme

neustále jako ikona ped námi: jsoiu to eší, kteí zstali tam doma, je to náš vlastní, rakouskými okovy sevený a pruskými bodáky hlídaný eský národ. Tato první armáda, jak víme, vlastn neexistluije, Ije odzIbrcNJena,^ ztracena. Je to bol, o nmž jsme již mluvili dru'h k druihu tisíckrát nerotzdírejme si tedy znovu srdce, jemiuiž je dnes poitebí odvahy. Nijak bychom vlasti neprospli, kdybychom se zdržovali u každého zastavení' té kížové cesty a kdybychom sílu své vle a jasnost svých mozk 2'ahalovali chmuraimi. echám posloužíme léjpe, když naše práce bude erpat svou sílu z vdomí, že za velkým pátkem pichází vzkíšení. má to dnes eknme si to upímn njaký smysl, obcházet bezmocn ze žialáe, za kterou naši ubozí lidé jsou uzaveni, lomit rukama a dávat jim isouistrastná znamení? Je to pedn illusorní, protože vrazí práv v poslední dob sesílili svou o'stražitost a ukovali kol6m naší otiny tak hustou míž, že z našidh dorozumívacích iznamení takka nic do Ceoh nedojde. Mtars bude nám pomalu bližší, než-li Praha. A pak, naši spoutaní brati ekací od nás nco zhola jiného, než-li soustrast a bolestné vzdechy. Tch poitebí není, naopak, ty spíše vc poškoMezi námi, kteí pracuijeme za hranicemi, a mezi nimi, zlulJT. ktelí trpí a ekaíjí, je taijné doroizumní srdcí, neustálá výi

a

jejichž

obraiz jde

—

—

—

i

—

151

—

mna

tužeb a ínstinlkt, zázraný telefon když nkdo nám do toho píliš vzdychá, neslyšíme se když nkdo nám do toho ipláe, padají jeho slzy do toho tajemného stro-je, on rezaví' a jeví poruchu. Wecek úspch naší es'ké vci, máme-li se ho dokat, spoívá dnes jedin v této tajemné orientaci, v tomto d'jinné'm sblížení národních instinlct, v této jediné a spolené vli: slyšet se. chtít se slyšet, rozumt si, dhtít si rozumt. Sebezapení jednotlivcovo a nerušená linie vle jsou dnes jedinou cestou k vítzství'. Je pravda, ^'e níkdy citová stránka událostí je píliš mocná a že pe(pladají nás okamžiky, kdy na srdce jde mdloba a na duši slabdst. Pocítil jsem to sám na sob. Když je tomu asi tvrt roku jsem etl o kterésí eské matce, že už pt syn jí bylo zabito, ztratila má vle na chvíli svoji pevnost a mozek byl pepaden slabošskou myšlenkou pál jsem si mír, mír rychle a za kaiždou cenu, teba za ceniu zeknutí se našeho národního ideálu. novinách totiž bylo, že ta maka pti' z^alíit^^-ch má v poli ješt jedndho živého. A dovedete odolat tako\'^ým znieným, polm^yhaslým materslcým oím, když jsvou na vás upeny ja'ko zrak zabíjené ovce a kladou vám otázku nmého šílenství což chcete mi zabít toho šestého? takový okam(žilk lidská mysl ztrácí rovnoA'áhu 'a lovku chce se vykiknout: a tak ui. radji pro;

;

—

—

:

i

V

:

V

i

ihajme

svojí

vc

s

Rusy

a

Francouzy a sežerte

-si.

Nmci,

dít! A -penelze tak seslábnout. je nutno zavít oi, jít za svým ce cílem dál a zanechat zatím maku jejímu bolu. Jefií slzy

teba p] svta,

—

jen téhle ženské

necht

to

je<jí

jsou perlami, jimiž Cedhy v}'kuipují se z otroctví. Každému, kdo nemiže dobe vládnout svou vlí, maje ji ochrome'nou bolestí, pál bych íst hrdinnou odipov prof. Denise na m!j list, jímž jsem mu vyslovoval souistrast nad zabitím syna. Jak tedv pravím, nezdržujme se bolestmi píliš a neclime "zrát v echáclh klidn dílo vzdoru a temna. Je-li tato pr^ní armáda ztracena, není tím eeno, že se rozíplynula do vzdudhu v nive. Žádného lovka na svt a žádný národ nelze odzbrojit úpln. Je možno, vzít lidem šavle, revolvery,

—

152

—

pumy, spky, slovo a tisk, ale nelze usekat ruce, vyrvat Temno, do nhoiž byly Cechy srdce a vyškrabat mozky. uvrženy, vykonává samo o sob str^íšnou práci, houstne, slévá se v ernolu, pathetickou silu, jaká panuje v katakomNechme ji zrát! Bude nám velikou pomocnici, až bách.

pijde as.

Pak cemi.

je tu

Je

to

armáda druhá: my, ktei psobime za hrani-

eská Amerika,

která

m^aže

koleka, dávajic

peníze, a ipak jsme to my, pracovnici nejrznjšiho druhu a složení dobyvatelé diplomatických kanceláí, propagátoi, cestující agenti "jediné a pravé eské národní politiky", no:

pamfletái, lepicí eskýdh plakát na všecka volná Evrqpy, pašeráci svobody, sýkové doim/u habsburského. Jedním slovem práce shora a ze zálohy, guerilla. Když londýnská universita vítá s otevenou náruí proskribovaného Masaryka a dává mu profesurtu:, pravíme si: výborn, eský obus 425! Když Dúrioh jede na Rus, aby tam pinesl posilu eským zajatcm, pravíme si: eský 75 trefil! Když njaký plátek v Odsse nebo v Curychu pinese symbravo, ipathiaký lánek o Ceších, pravíme si s povdkem To j'sme tedy, krátce, dobrá. kuliko, i ty jsi k my, maliká, neurovnaná, rozházená druhá armáda s pracovníky ve všech koutech svta, s pokladnou v Americe a s hro'by eských dobroivolník na Balkán a v Champagni. vinái,

nároiží

:

:

nemu

A

malí, ale máme velikou povinnost. ježto povinnosti jsou na 'Sivt proto, aby byly plnny, nemliujvme již o práci Máme ostatn této druhé armády, která je samozejmá. na své stran velký dar bo'ží, jehož si snad ani nezasloužíme a jehož velikostí se takka lekáme; manve volné ruce a pracujeme za svtla, pod volnou obloihou, majíce za jediného pána vlastní vli. To je dnes pepych, který pináší s sebou velikou zodpovdnost. Sokol je ubit a my lítáme. Vojákovi ežou nohy a my svými chodíme na procházíku. Snad práv ve ohivíli, kdy jedna mitrailleusa udlala z ti-

Jsme

—

—

síce

eských dtí

zalíibením na

sv.djí

v okamžiku, kdy

sirotky, dceruiškiiii,

mj

díval jtak

jsem

se

s

pítel na alpském bojišti

—

153

rozkošnickým Snad marn hledl

se prohání v parku.

—

svoje zkrvavené nohy ze závje, sedl jsem v Liisabon v koncertním sále a naslouchal jsem v nesmírném Qpdjení Dvoákové symfonii. Je tomu trnáct dní a je to pravda, setkal jsem se v Lisabone s Dvoákem sikutené, jeho symfonie "Z nového svta" mi dala vypít všechnu 9V0IU zázranou sladkost. Ale hešil jisem tím? Myslím, že nikoliv, protoize vyšej Jsem z koncertní sín o deset let mladzázran posílen, stonásob poslovanštn, tisíceronásob ší, poe/štn a zapisáhaje se, že tento nezasloužený dar slovans'kýcih kídel, na kterých dal vzlétnout Dvoák, si sám pro sebe nenechám a že pokusím se 'ho na všecky strany využít. A to už musí býti niaíším vodítkem poád; když ute ten dar volného pohybu pod volnou oblohou ;pnjímáme, vyprostiti

mn

musíme si být vdomi jeho velikosti, nezaslouženosti a s ní spojené zodpovdnosti. etl jsem nedávno v "eskoslovenské Samostatnosti" prosté líení esfkého dobrovolníka, jak pršelo, byla strávil Štdrý veer ve francouziském zákope zima a díra v zemi byla tak úzká, že naši hdši, když po nekonené únav si chtli zdímnout, mohli tak uiniti jen Stilaéná, ale vznestoje, opírajíce se drtuih o druha 'hlavou. šená vc! Myslím, že tato živá ze, složená z umrzajícícíi tl eských Ihoch, byla nejvelkolepjším darem daleké, tripící domovin, která co echy budou echami, nikdy u'ž lepšího Ježíška nedostane. Bylo to utrpení veliké, ale a. to ipráv chci zdraznit dobrovolné. Nebylo tedy utrpením, nýbrž darem svobodné vle. Dokud naše druhá armáda, která, fysicky, duchem nebo penzi pracuje zla hranicemi, má na své stran volnost, svobodu vle, dobrovolnost, imuisiíme si íci, že jsme z celého národa nejšastnjší a že i tenikrát, když prost plníme svoji {povinnost, je to celkem velimi málo. Plme ji tedy aspo dokonale. Pedstavím-li si, že mohl bych jednou v echách potkat mrzáka, v jeOioi oích by tkvla nmá výitka vidíš, když uhnívaly mohy, ty jsi poslouchal Dvoáka cítím se jakoby vymnštn a pál byc'h si v tu vteinu mít horu paipíru a tisíc rukou, labyoh obím dílem osivobozcn-ací puíblicisticjcé práce si zasloužil tch nkolik zlatých krychlových metr volného :

—

—

ai

:

—

154

—

—

mn

ním

vzduchu.

jej'ž

plnými plícemi moliu dýchat v dob, kdy

dusí se krví. Naše druíhá armáda, o

jsem práv mluvil, si tedy patí nám svt a všecky jehO' hoši, kteí o Šltdrem veeru mujííli spát zákopu v stoje, mli v té díe ve s'kutenež Naipoleon na ostrov sv. Heleny. tetí eslká armáda, o které málo se mluví, skutenosti sílu a moc dalekosáhlou, jaké

nenaíká.

Je nás málo,

m'Oižnois'ti.

cStí

ve francouizsikém ností více místa,

A ale

pak

která

sniad

si

je

tu

má

ve

ani

jiní

níž

ale

sama není vdoona

:

jsou to eští zajatci, lidé naší

"nepítelem" a internovaní za hranicemi. Taito tetí armáda není malá. Je tak velká a má dnes váhu tak velikou, že bych rád ahtl sthnout dneska na ni všechny krve, 'zajatí

zraky. Válika rostou. i

n

neustává,

Vííme,

že

v

starce a že mulžlská

pibývá

Cechách

a

ady eských zajatc

odvádjí

ást obyvatelstva

dnes je

u'ž

ipomállu

taklka

už

úpln

Vyplývá z tobo, že z tch, kteí odelšli do války, jedni bojují, druzí )sou pdbiti, a tetí se dostali do zaijetí. Pokud víme z infoirmací, je esikýdh zaijatc v ci-

vybrakoyána.

zin už

tvoí celý svj zdatný la výrazný národ. národ zajatc. Ate existuje skuten, mluiví esky j.aiko my a je svobodnjší, než-li skutený a vlastní eský národ, sevený tam u nás v okovech. Jako tolik,

že

Podivný národ

—

armáda prvá. tak

Ale, jalký je i tato tetí je odzbrojena. dýše se v žalánítm dusniu, tam zpítvá se "Zachovej nám, Hospodine", tam se 'klopí oi ped Hutsovým pominíikem la oslavuje se v stínu bodák porážka erné Hory kdežto zde zpívají se v 'koncentraních táborech nejvlastenetjší eské písn, konají se sokolsiké cviky, oslavuje tu"

roizdíl

!

Tam

—

se

výroí bitvy nad Marnou, m)I'uví se o nejvni!tnj'šlí'ah cioteven. Jsou to zaijatci, kterým byly vzaty jen puišlky bodla. Smrt jim vzali', život jim nechali. Co, lidské srdce,

tech a

dhceš víc? I tato tetí armáda, jako první a druhá, nemá každého dne k obdu baižanty, nespí v prachovýdh peinách a má také snad zlé chvíle, jež nej'&ou prosty trudu a strádání. Ale což to všechno je proti velikosti 'polkladlu, který

—

155

—

má

námi spolený, co to víšecko je proti té niíini nevyvavolnosti vle, 'která z každého nejprostšího zajatce na Rusi iní dnes osoibnost politicky národn mnohem dnle'iitjiší, než-li je na píklad sám tžce zkoušený dr. Kramá? Ten je te bezbranným jehntem, rakoulské drápy jej drží, uinily z jeho^ slovanofilství mrtvý kapitál. Za to kas

ižitelné

i

i

který je uložen v pnsou eského zajialce, roste en ke dni, nese úroky, samohybn pracu/je a my víme, že pijde chivíle, kdy zúroí se to všecko dohromady a kdy celý ten zajatecký národ odvede eské vci svou hivnu, jíž budeme potebovat. Je možno, že eský zajatec jí šJpatné brambory a naráží hlavou na nízký st/rop, ale pro naši národní vc, bohudíky, se neztraitil, má okolo sebe svj eBký vzduch, pílše si svobodn s námi, mžeme se s ním takka nahmatat, zstal nám celý, bez nejmenší'ho porušení! Kramá, Klofá a ti všicihni druzí zda'jí se nám být daleko, pedaleko, jakoby jejich existence k nám mluvila odkudsi ze záhrobí. Ale njaký neznámý Antonín Vank, jeWž sedí v ziajetí kdesi až na kra^ji Sibie, je nám dnes tak blízký,

:pitál,

takka kou jeho tabáku, slyšíme podveer steslk harm'oniky. Jsou to vzové, jen všaik vojenští, nikoli 'politití. Koizák, který zajial eského vojáka, prokázal naší že cítíme

Ijeho

vci nesmírnou službu Rakušana, který je v Cechoví, odkdežto echa, který je v Rakušanovi, zbavil pítže. Co je zajetí? Krok k osvobození. Neijsme-li tvarcih a je-li v nás ješt njaké železo, pak zajetí je znamenitou hutí, jež :

Eíbrojil,

to 'železo

rako^uská struska odpadává, istý kov 'zbyl zajat, byl vyloupnut jiako jádro ze své

taví:

Kdo

stává.

skoápky.

eskou ky

a

Zajetím stal se rakouskdu nulou a zaal být jednotkou. Spasí nás dnes rakve? Ne. Páky, klad-

jeáby!

A

po této stránce jisou eští zajatci taik mocno^u oporou našich nadjí, že neváhám postavit tuto tetí armádu na první mrsto. Prostednictvím esikoamerického tisku, jemuž (posílám tyto ádky, jest možno s eskými zajatci se do-

rozumt.

Používám

s

povdkem

tohoto

dobrodiní

ameri-

ckého tiskacího stroje a dalekou oklikou, pes oceán, vysí-

-

156-

lám k

eským

zaj.atcm bratrské

uljištní,

ím

že

více od

oekáváme, tím vtší máme k nim dvrlu. Nevími, ke komu mluvim. Jsou možná me'zi esikýimi zajatci lidé, kteí mají za sebou výkony duiševníího i fysického^ sebezapení, jsou možná mezi nikdy ani nezdálo o jakých se

nich

—

mn

;

eši, kteí silou vle a vlaistnostmi ducha mne vysoko pevyšují a eknou si, že nemám práva dotýkat se v mých prost pravím: tím lip. Ti jejich svdomí. ádcích vidí jen pipomínku nezapomete, že jste silni A ti druzií? Když už je eských zajatc tolik, že tvoí dheis celý 'sivj národ, je imožno. snad a dovoleno pedpokládat v takovém množství tu a tam nedostatek uvdomní, vla'žnost, ochabniutí vle, povolení struny. A tyto mezery peklenout, tyto struny natáhnout, (tyto všedky unikající plra(m'í'nky nánimi

a

Tm

:

!

rodní síly zachytit a pevést

úelem

této

nia

naši

stranu

—

to je

tedy

kapiitoly.

Nic není tak silného, nic nemže nám prokázat slu'žbu tak neobsáhlou, jako tento nádherný, istokrevný sbor esíkých zajatc, tato tetí armáda, tato mocná vtev slovanského plemena, kvetoucí v cizin eským kvtem, nalitá

V

eskou mízou, qplodnná esikými nadjemi.

zajetí

je

vlastn kádr našeho národa, máme tam své mládí a svoji mužnost, jedním slovem, své nejlefpší. A co víc: máme tam lidi oištné a prohloubené velikým poznáním života, jsou tam lidé, kteí vidli smrt. Když ješt mne docházela pdšta z domoviny, dostal jsem jednou dopis, v nmž byla zajímavá zmínka o mém jistém, siln mi ne^sympatickém 'známém dovdl jsem se o nm, že jako invalida vrátil se z bojišt, a co neuvitelno zcelía prý promnn na své ;

:

k nejvtšímíu svému proisípchu

vlšeckio^ popražácké, operetní, díve nepíjemn se vyznaoval a co inilo jej nkdy nefsnesitelným. ustoupilo prý vážnosti ducha a známé vady zmizely, uinivše místo skry-

po\ia'ze

a

sice

;

ím

v.rcthnr,

tým pednostem. Myslím, že každý z našich lidí, kteí jsou v zajetí, získal na svých kvalitách nesmírn; nemluvím, nemaje k tomu oprávnni, o nejvnitrnjších vlastnostech osobních, nýbrž o disposicích ducha vbec; a tu jsem jist,

—

157

—

že dudh visech, kteí tou alejí smrti prošlí, se oistil, zocelil, Ico jen jedNení ani jinalk moižno.

Vidy

'proiMoubil.

lovka

má

Proto blí'ž. duchovní materiál, 'uloižený v eakýdh zajiatcích, znamená dnes pro naši osvobozovací akci pomoc taik významnou. Lec'cos lidské, co bylo bankovkou, stalo Jejich kuns stoupl. Máme v eských zajatcích vážnou se dulkátovým zlatem. hodnottu, která padne na váhu, až se piblíží neodvratná chvíle rakouské likvidace. a toho nejvíc si cením je tu ješt jedma A pak okolnost, která z eských zajatc ím národní materiál prviního ádu: je to láska k vlasti a sice ta Jáska žihavá, žíznivá, ndkonená, kterou srdce lidské vzplane teprv tenkrát, když lovk odlouen od domoviny dlí daleko v cizin. Ti, kteí doma lnuli k vlasti jen vlažno^u, albych tak ekl 'medhanickou náklloinností, hoí te v cizin plamenem. Vlasit, ja'k pnaví polský básník, jest jako zdraví': teprve tenkrát poznává lovk její cenu, -když ji ztratil. Praze chodil eský tovik llhostej starobylými ulicemi, lhostejn šel ip'o za^prášené silnici od Berouna ku Karlovu Týnu' ale te, sed v zajetí v Taiškent, by ten silniní prath chtl líbat a pomyšlení na Nerudovu ulici zpsobuje 'mu milostnou závra. A ím v ziajeti je déle a ím více trpí tmito sladkobolnými tesknicemi, tím více vlastenecká láska se utvrzluje, stává se vášní, oddaností na život a. na v smrt, prolnutím sikrz nasknz, bezednou hloubkou citu, bez-

noho

vidl umírat,

k smyslu života

—

—

—

V

n

—

,

nm

me'znýia zbožnním.

k osvobození.

I

po této stránce

Kdo se nauil vlast Kdo v Klatovech se

jest

zajetí

milovat, bude

jí

krokem slouižit

bezvýhradn. rozpakoval dát desetník na Ústední Matici, ten dnes v Taškente se ziapisáliá bude-Ii poitébí, nacedím krev! A neznám síly. která by byla silnjiší než tento magnet, jenž pitahuje lovlka k domoviny. Je to síla, která pemalhá všecko, jiakmile se dala na poahod. Nezná pekážek a nic na S'vt jí neodolá. Tvrdím, že rozjpínavý a svtoborný Vilémv povel :"Na sever, na jih, ma západ, na východ!", nehýbe djinami' svta do té míry, jako ptaí zapípnutí jediného lidského srdce, které :

pd

-

158

-

"Dom!"

zatiikne:

giara, (potopa.

Ale

o které sni Vilém,

Síla, to,

ím

naplnno

je srdce

je veletok,

eského

Nia-

zajatce,

Ne, bude-li tato tetí, mravn prohloubená a vlaláva. steneckou láskou zanícená armáda s námi, mžeme íci, že

je

ise

neibojime!

ni, práv tak jako na první a na druhou, klapožadavky a rádi bychom vystupovali její vlasteneckou výkonnost až k nadlidství, k divm, zázrakm. O ni jako o kmen lípy se chceme opít, až svt bude rozhodovat o našich nárocích na ddictví ottc. Podívejme se na situaci.

Ale

deme

na

i

veliké

Je dobrá. Opak 'tvrdí jen ramenái a pessimisti. Akoli se na první pohled zdá, že Rakousko je žaláníkem a (že jsou eši, skutenost je jiná: jsme to my, kteí vzníme Rjakousko, a sice ohrožujeme je hned najednou se tí stran, tvoíme, jak jsem již pravil, ti laxmády. Je pravda, že ti,

vznm

Ikteí j'sou

doma, nemohou

se

hnolut.

Ale což,

nkdo

je-li

ím

více je kdo muen, svázán, ipestal být nepítelem? 'tím více nenávidí kata. Pod každým roubíkem, vraženým do úst, pipravuje se dílo výbudhu. Ci myislí si Víde, že IV oikamlžiku, kdy eská ústa zbaví se roubík, zapjí sborem: Takovou obadnou cestou "Zachovej nám, Hospodine"? roubíky nevyletují! První slova, která zíkrviavený eský ret vykne, budo-u spíš "Vizbru, brati, hrr na vraha, ma Víde Praha!" Vzduch, Ikdyž je stlaen, vyráží zátku. Duše, je-li stlaena, vyráží výkik. Nelitujme tch, kteí dnes Dkujme jim. Jejich slizy j>sou vodou, v Cechách pláí. která žene náJš mlýn. Je to kruté, ale dhitjí tomu patrn djiny k dobru nás všeclh. Neohme jen klidn zrát tuto ernoíu podzemní sílu, jejílž hodina pijde, nechme jen klidn zrát tuto odzíbrojenou a zajatou první armádu, která ulž :

tí'm, že zpsobuje sitín, noho zajimiavého fakta:

tím víc se jich tické

pedáky

bojí.

a

pnacuje.

ím

Dív

elnjší

více

Povšimnme Rakousko

si

dobe

echy

jed-

potlauje,

zavíralo do kriminálu jen poli-

0'sobno'sti

—

te

ué

slídí

i

v nej-

prosšíich domácnostecir a bere kde koho. Dív se bálo jen inároda, te už se bojí i obecenstva. To znamená, že naši

tam u nás

se

drží.

Revoluci prqpásli, ale nauili se

—

159

—

nco

pekážet. Jsolu mrtvolou, ale tak velkou, že vrah, ku svému zdšeni, ji neni s to odklidit. Nežádejme, proziatim, od Cech víc. Jejich úloha je hrozná, ale my, kteí bojujeme za hranicemi, chápeme jeji djinnou piinnost a poináme oceovat strategicky všecky výhody, které z eského muiednictví lze vyvodit. Svty rvou se o strategické posice. Tam po celé msíce zápasí se o Horu sv. Midhala, jinde elka krve vyniakládána je na to, aby byl dobyt Loven. Každý národ má njakou tu svoji skvlou obrannou posici, a kalidý národ opírá se o njakou tu nedobytnou horu jen nám Cechm pisoluzen byl osudem nepatrný a níz'ký strategický pahi-bek, který ise jmenuje Kalvárie. Z poátku Byli jsme zdrceni. toto poznání bylo pro nás oihromující. Nemohli jsme se smíit s myišlenkou, že s temene Kalvárie Ale pak bolest nauila nás lze dirigovat boj, ídit obranu. podizovat egoism a porovnávat. Uvdomili jsme si jaisn ijiného:

—

—

Belgie a kdy'ž za Belgií pišla pohroma Srbska, naše duše obmyla se v krvi tohoto rekovství a pohled náš zjasnl: postavili jsme se za svoji Kalvárii s touž silou a vlí, jako jiní se postavili za svj Loven. Vidíme na píkladu Belgian a Srb, že Kalvárie je skvlé strategické místo, s jehož vrcholu lze obhlédnout moe djin a elit nejhorším pívalm zla a zloby. Vršek eského umuení stal králi je koruna, ^ien láska a mužovi qsJt. Jsme se nám tím, silni svým utrpením. Národové, kteí dnes mají své Kalisituaci

ím

várie, budou žít. Belgie, Srbsko a Cechy budou v ústrojí Evropy zasazeny jako ruJbíny ve 'sltroji hodinek. My, zahraniní brati ech, pochopili jsme již pln mnavní pevnost

své národní posice; a ježto Evropa,

ím

více seslábne a vy-

pístupnjší bude zásadám pravdy, cti a moudrosti, máme pevnou nadji ve své úsilí osbobozovací a ist politické. Naše posice je dnes taková: s jedné strany ubíjíme Rakousko doma, kde, jak jsem již pravil, stali jsme krvácí, tím

i

se pekážející la neodkliditelnou mrtvolou; ím je vrahovi v jdho rakouském bydle tsnji, tí«i více náš rozklad jej otra\1uje; a pi tom skípe zuby: "je to mrtvola a není to mrtvola Kd>iby se na moravských hranicích ukázal je-

—

!

—

i6o

—

diny kozák, mrtvola obživne!"; s drulhé strany tlaíme Rasvou agitaci a akd za hranicemi, kde vliv ná'š utšen se ukazuje; a tetí armádou jsou eští zajatci v cizin, od nichž oekáváme, že náš trojúhelník pomohou nám sevíit tak pevn a nerozborn, alby Rakousko se motalo v tomNejsme to obfklopení slovanských živl jako slepá bába. kouiskio

—

—

my vzni Rakouska, nýbrž Rakousko pamatujeme Slovan! Všecko záleží na síle naší vle.

je

vznm

Je potebí, aby Raikoulsko islovaniských

zajatcích,

cítilo,

internovianýclh

že v esikých a vbec v cizin, roste m'u

mocný a neoblomný nepítel, který odcizil se úipln rakouské íši, .který zopakoval <si v cizin histoirii estkého národa od Bílé HoTy až po naše asy la který pochopil konen všeUlž ped temi sity cku podlost a vrolomnost dynastie. lety, -pod lešeníím na staromstsíkém rynku, slylšeli jsme z úst eských pán velikou radu: "Varuj se každý domu irakouslkého I", ,ale po ti století nemli jsme kdy ji uvážit Nebylo mCzi námi svora nemli jisme síly jí poslechnout. nosti. ;když na dkamžik jsme byli svorní, dhybla zas vihodná píležitost. ted' konen se v našich rukou ocitlo

A

A

jsme svorní, máme sílu, máme ti armády a máme ipíležitost. emu jsme se z djin nenauili domd, to jsme te v cizin dohonili. eský lovk, který si nikdy nevyšel <í Praihy procházkolu na Bílou Horu, sedí te v zajeti a má kdy pemýšlet, zarýt se do svého já, udlat se, abych tak ivšecko

:

ekl, pro sebe.

Oi

se jasní,

páte

se marovnává.

Kde

není

karabáe, tam není lokaj sitví. V koncentraních táborech na Ruisi, kde zajatí eši sedí veier u svého hrnce polévky, bloudí duch Zižkv. Jestli mohlo se kdy mluvit o eslké síle, pak nevím už vru, kde ji hledat, kdyby ndbylia zde, v tomto nesmírném táboe eských lidí, kteí jsou z rakousíké klece ven, kteí dýchaj^í phiými iplicemi, kteí vidli s:mrt a znají cenu života, kteí shodili se sebe mru pohromy blo'horské, kteí z otrok sitali se soudci, kteí pevzali konen ddictví .srv. Václavia, Ikteí porozumli konen krvavým slokám "Písní otroka", kteí vyšlí od Jablonského a pes Hálkovy veerní písn doistali se konen k Macharov: "Bož'e, j'si-li,

~

i6i

—

:

Byla to cesta dlduihá, ale eský zajatec ji ocelí nás ui". vykonal. Je dneis tam, kde ped zrakem se rozprostírá 'širá volnost a kde zaíná pro Ceoha to nejkrásnjiší práce, A v této píin, jak již bylo eeno, oekáváme od e:

ských zajatc zázraky síly a vle. Pijde snad chvíle, kdy taktika našeho boje bude od nich vyžadovat obti nejvyšší; kdož ví, jestli nebude jim znovu prožít vojenskou stráze a peklo šrapnel; kdož ví, zda nebudeme na nich žádat, aby ze zajatc stali se opt vojíny, tentokrát ovšem pod praporem spojenc, pro naši spásu a v našich službách; anebo také, kdai ví, jestli ti. kteí tak dloulho uiž jisou odloueni od doanoviny a kteí šílen po ní touží, nebudou musit v zájmu celíku odtrhnouti sami sob pohár od žíznících úst "My, ea vykilknout slova nejvznešenjšího sebezapení: ští zajatci, kteí jsme jádrem eského národa a kteí umíme nenávidt a stílet, my jsme nejen toužit a milo.vat, ale dnes za jedno se všemi Slovany Rakouska a pod karabá se nevrátíme!" Ano, pijde snad taková chvíle, kdy srdce spchající k matce a snoubence bude se musit vrátit ped samým (prahem ráje. Ale bude to proto, aby navidycky bylo znieno peklo. Co na zajatcích chceme, je organisace. Pedstavujeme si, že nebudou se nedokav zvedat se svých míst a že nepoletí do šatny, až kus bude se chýlit Ke konci a nad evropskoju tnag-edií pone padati opona. Co na nich žádáme, je taik ikruté, že zdá se to být takika utopií, ale což cena pravého hrdinství netkví práv v jeho nadlidskosti a nadpirozenosti? A je ostatn utopií tato maihematika vle, i

která ped oima svta dhce provést nevyvratitelný dkaz, že bez Slovanstva je Rakousko rybou bez vody, hercem bez jeviišt, balonem bez plynu? Toto všecko, myslím, utopií není, protože najpneme-li všecky své síly a budeme-li mít vli, dá se to dokázat eští brati, kdyiž ubílrali se do vyhnanstvi, brali si do uizlíku na památku hlínu rodné !

zem

la

pt)

My, kteí vlí djin dnes za hranicemi, chceme tuto hlínu pinést

celý život

ji

smáeli

slzami.

ocitli

jsme

se

ky

zasypat jí rfakev Raikoluska. A ježto úkol je nadlidský, i nadlidské výkony. Odbude-li nás nkdo slovem

la

žádáme

—

162

—

zpát-

odpovídáme mu 'žádáme proto tak nadlidsky mnoabychom mli ji'9tOitu, že se vykaná aispo nco. Kdybychom žádali málo, nevykonalo by se nic. Každý boj za svobodu má svj pathos, svoji velikoist linie, svdje lví gesta, isvj dým a požáry, svoji hromovou detomaci, svoji carlyleovskou fluktuaci. Proto k eiským vojákm voláme: Jste Ohceme jim dosilni a chceme od vás historické gesto! utopie,

:

ho,

kázat, že, dhtjí-li,

mohou být

Samisony.

Kdybychom

jich

že jedí špatnou polévku a že jsou opuštni, zprofanovali bychom jejicih djinné poslání a inili bychom je podobnými obyejnému koni, který je se svým pánem na zpálitovali,

tení cest

a

pospíchá instinktivn

dom

za

svým ovsem.

Chceme, jedním slovem, od eských zajatc všecko, co ešství mže ze sebe vydat. Jejilch množství a jejich

jejich

uvdomní

je

nám

barikádou, za kterou se uchýlíme, až naši

nepátelé pokusí se vzbudit ped Evropou domnní, že jsme pestali existovat. To všecko podmiuje ovšem nejen sílu, lále úelnou vlasteneckou organisiaci. A o tu prosíme, k té vylbílzíme.' Docílí-lí se tolik, aby pražský universitní docent, který je v spoleném zajetí s trenínským dráteníkem, navázal tam s ním pouto bratrské srdenoíti a byl mu oporou v tžkostech a povzbuzením, ušlkodí to Rakoulsiklu víc, než-li ztráta deseti kanón. Bží tu na to neustávám upoizorovat o ti veliké síly: jedna, ta erná, posupná, dusivá, pracuje domia, druhá, ta podloudná a neúnavná, pracuje agitací za hranicemi, a etí kypí a rapidn rioste v ei-kých Z'ajateckých táborech. iNení mdžno, aby tyto ti síly, kdyíž slijí se v jednu, daily dohromady otroctví. Ale je potebí rozumt a chtít si roziulmt. Je nezbytno, získat neochvjné morální p(pioldhnutí jednoho na drulhého a celá ta práce vlaistenecká mUsí klapat tiak zázran, aby v okamlžiku, kdy pracovník v Chicagu si vzdychne: "jsem unaven, chce se mi zdímnout", slyšel to eský zajatec v Tašlkent a ekl i

—

—

5.i

si:

"dobrá,

a

si

zdímne,

já to za

nho

dodlám."

Jen tím

zipsobem, jen tímto galvanisováním vle a splynutím na život a na smrt 'zaneme v echách žít od zaátlku, to jest,

-163-

a Bílou Horu na milý, bílý svj stanul p/raotec ech se s/lovy: "Toto jesit divukrásná, hojnostmi dar oplývající, zde bludiž naše vlast!"

vrátíme se pres Golglathtt

zem

íp. kde

Kolonie. Na písenatém moském bi^ehti denn ped mýma oima ticet dtí.

Francie hraje si Je to dtsiká kolonie,

jižni

vydržovaná z nadace pana Madeleina. Pan Madeleine je bohatý továrník, má ve Francii adu^ ohromných prádelen. Dobrodiím, jež koná, udržují jej Je už stár, ale ješt žije.

pi život, jako

jarní dešt udržují starou vrbu. Ticet chudých dtí. sehmanýdh z nejtemnjších kout Francie, hraje si tu každodenn na mosikém behu, koupe ;se ve vlnách Stedozemního moe a vyhívá se pod modrým nebem. Jisou chudinké komitéty, jež vybírají takové dti z jejich špiniavýdh hnízd, berou je jejich matkáim a zaátkem máje nakládají je do vag-on lyonské dráhy, na kterou dti nezapomenou po celý život. Je to dráha, která vede z pekla do ráje. Z brloh bídy, z jxDdzemníích byt, sou-

krysami stok, ze sOhátralýdh továrních domlk dr souchotináskýah padlen vybírají tato ptáata, ješt neopeená a již hladem mrou^cí, a vyvážejí je k moi, aby sluince osušilo jejich slzy a narovnalo jejich páte, zkivenou výrobou škaituilek a sbíráním odpadk paižské ulice- Žádná matka nepláe, když její mlád jí berou. Každá je šastna. Jenom tehdy, když vlak s dtmi odíjiždí, roní matky horké slzy. Ale je to plá štístí. Líbají své dti a volají: "Na shledanou!" A všecky modlí se veer ža pana Madeleinla. Nem^že býti na svt vtšího štístí, než jaké prožívají u moe tyto dti, pesazené ze sklepa na sLunce, do širokého koenáe. A není vtšílho štstí, neiž tyto dti pozorovati. Nemají hraek. Jejich hrakou je arodjný písek motský, z nhož lze vytvoiti tisíce pvabných formie^k, sedících

s

a z podkrovních

—

164

—

jichž vynalézání ípsobí

moem,

písek

lavitku,

jest

dtem vnou

možno vytvoki

klobouek, dome'k, dim,

možno

a

rozkovš.

Navlhi-li se

nho vše, stojánek, hnad. nkdy dokonce z

i

v pí's'ku) jeskyni, do Tam sednou si "ma bobek" níž se veijdou dv celé dtí. 3u díVají se ze svého úkrytu na šíré moe, kde plují rybáské luny s pladhtami. Moe jest aizurné, i obloha jest azurná. Zavrou své Tato oslující mod ukolébá dti v jeiskyni. modré, a^zurné oi, položí se na ipísek, obejmou se a dímají, zlatím co lopatka leží na jejich klrn a zatím co vzpomíná Jest na jejich matka. Její ruka posílá jim políbení. Polibek ten letí k drozéžrainá sodou a šmolkou! modrá. tem do modré dáli jako modrý motýl.. Je- to barva štésití. Nejsou ani s to, aby V'šeclky dti zajíkají se veselostí. ji vyslovily. Je to skotaení^ kzlat, je to štstí nevinných, Nkteré dti jsou nemocné, jéž cuipká drobnými krky. Oipatrovatelka, mlanosí berly. A'k i ony mají své štstí. Dti sesednou se na dá ženia, vypravuje jim pohádky. taiké

Jelst

vyhloubiti

lopatkou

n

vlahém

pí'S'k(U

kolem

ní

a odloží

svoje berly.

Tyto berly

ne-vimn jako oloupainé vtve strom. Není tu hrzy Zátoka podobna je utrpení. ipozadí lemují moe hory. modrému jezeru. A na jeho behu isedí mladá žena a vypravuje dtem pohádky. Tak asi vypadala matka Kristova. pijíti. Necht mialilkých ke Je to hluboké, vše pdhlcující moe, a jaiko by to nebylo moe. Je to záliv jezera z Nového Zákona. A všichni lidé, Moje dít, pokteí na toto štstí pohlížejí, jsou šastni. hlížejíc na hry tdhto dtí, je šasítno a tepe radostí rukama. Mdje žena je šastna, protože její dít je šastno. A já jsem šaisten štstím své ženy. A všichni lidé, kteí se zastaví na behu a pohlédnou nia dtskou kolonii, jsou šastni. Tento pohár blha plní každodenn pan Made-

leží tu

V

mn

leine.

Veer, když pan Madeleiine se s:vléká, doistavuje se toto štstí do jeho ložnice. Ped spaním, 'když pemýšlíme, co jsme vykonali, podstupuje zkoušku naše svdomí. Svdomí pana Madeleina obstojí sikvle. Toto bezmrné štstí dtí

-165-

matek stájí každého veera na noním stolku pana Madekina jako stíbrná miska ovoce, podporující spánek

a jejich

trávení, jako osvžující des^sert. My jíme hrušky, boíiái šitstí. Štls-tí, jež zpsobili. a

Ticet dtí Madeleine.

nho.

šastno. Proto svtlo a ulehne.

je

Shasí

mže

ped spaním

klidin pan spí vedle kolonie zaznívá z daleka v je^ho uši

Výskot dtské

spáti

štsi

Jeíio

zpv andl.

Berly promnidy se v hudební nástroje. znní Vahan snášejí se do sniu šumné vlny daleké modré zátoky. Pan Ma'deleine spí pod modrými nebesy. Kdybych byl Bohem, promnil byclh se v nc^ónílho ptáka a usedna iia okraji tch nebes, zazpíval bych nad hlavou tomu dobrodinci: jako

Jiaiko

'

"Pane Madeleine, není

to trochu málo,

na

tolik práde-

len jen jedna kolonie?"

A

chtl bych být

noních zvuk

svdkem

ulekna,

se

A

až

toího,

povstane

nia

pan lžlku

M.adeleine, a

promne

bych se opt promniti v lovka a klidn a uctivým hlasem mu ici: "Je tdho málo, pane Madeleine. Behy moské okuisily dtského šts.t? a ekaljí nyní nedokav na nové a nové dti. Na svt je tisíce Nejisté vy sám, pane Madeleine. prádelen, tisíce bdhá, tisíce Madelein. A na síto továren pipadá jedna kolonie. Jen proto, že vidl jsem vlas
tu dhitl

!

a

Bh

naliou, ale vy, Madeleini, mohli byste šlat!

Valše Francie,

arovnjiši

kraíjku,

nebo

je

žena,

to

Anglie krumý,

^

i66

—

dát nejvznešenjší mohla by míti nej-

jí

Itálie

ervený pás!

Mo-

.

.

bii byste,

kdyby&te cbtli, opravit

by vás noini

ptáci

díilo

Pánabdliiai

Spali byste definitivn

!

Nestrašili

!

dobe

!

Dobrou

noc, p'ane Madeleine!"

Jitro

v Pyrenejích.

Kdoá

ví, kde jsme to leželi... Cloivk si plete jména... Byly to zkrátka Šipanly. Ležel jsem v kup sena.

Dneska už srdce

Bylo

mu

tak jako

tuze blažen,

zídka v

V mžiku zas ležel L,ze mu to za zlé

žití...

na sen. míti?

nade mnou Pyreneje.

Zaboil hlavu do sena, opel si ruce o ni. Seno je positel studená, jeno,m když voní, voní..

Ležel jsem v klín velehor, vlepená lidská teka... Básník a tulák, nicka, škva

alchyímist Tuláik

nebolí.

Vzpominlka duši heje.

Pode mnou bylo

s

.

údolí,

koovnou touhou keika.

Ze spaní cosi bublala pode mnou horská ílka. Tralala Skivani jitro Otevel tulák víka.

—

—

Ržový

Ve

zlaté

výhni nad

ekou

stíny... cestu dalekou, škoda že byl tak líný tavil

ml

——

Celkal až slunce vyzlatí doikola všecko kolem...

Chtl s

v tom zlat oháti se tuládkým svojím bolem.

rozmarn

odkryl cípy. Vyskoil tulák na nohy,

Lidé se brali do polí, kril se tulák smíchy... Lidiky, už to ne'bolí!

rozevel chtiv ohípí.

Chichichi,

povlaik

oiblohy

Byl jako panna obzor iist, pitisk se tulák na ni Jakýsi bílý alchymist nad eikou míchal dlaní. .

A

bílé

páry stoupaly,

ržový mly lehtaly,

.

chi

nádech, chi,

lehtaly

—

Protah' se tulák v zádech.

chichi,

chichi!

Zpívaáo cosi tuláku z

vyhátých kout

nitra,

vyhátých zlatem oblak pyrenejského jitra. S(piali tam tenkrát oba dva, básník a tulák v sen, básník a tuláik, ty a já, srdcem svým stejmí v cen.

167

R Sešli

jsme

se kteréhosi

"Víš-li pak,"

pt

let,

un

pravil

í

k.

veera v jednom

náilile

restaurantu.

kamarád, 'ze dnes.

tomu

je

co jsem se oženil?"

Pouihá vzpomin'ka. Když jsme se vzali, provádl Múllerv zdravotni isystém. Každého veera cviili nkolik minu)t iped otevenými okny a potom dal 'jsein

'Nic.

jsem 'jsem

mrskati molkrým ruónikem, -neibo Múller to doporuuije. Prvního veeraj jisem ipopirosil svoji ženu, aby mine mrskala. Píteli, nedovedeš si pedstaviti, jak byla v rozpiacUch, jak

ise

byla

dobrá,

roztomilá,

mrsikati, pravila, že

nco

nezapomenuitelná.

takového bolelo by

mne

Nedhtia ji

víc než

mne,

A

že by jí ito utilhlo srdce. [jak tak stála is runíkeim pede imnou, bylo to, jako by andl držel v iruce lilii. Vidl jsem, že trípí. Když konen mne mirskla, uinila ito tak lehounce,

jiaiko

by

dáva;la

polibek."

"A dnes?" "Dnes? ále

naiše

nha

Píteli, je

nalše

váišn

silnjší, .naše

nemají dívjší žhavosti, Ije tvrdá jako ocel, náš

vle

ismysl pro vážnost života nabyl vrchu.

'Stali

jsme

se

prost

Dmds, po pti letech, mohu s uspokojením konstatovati, že roztepila O' mne nkolik runík. Kiívám asto "ulž dost a ne tak siln!", ale ona tvrdí, 'že mé zdraví je jí pednjší, než njalký ten kouisek prádla. Krátce, vpravila se brzy do úlohy isilné ženy, dovede piložiti ruiku, kde teba. Rok co rok pikuipujeme tucet rumík, ale já ti pravím, to vše je nha, smysl ipro vážnost života. Nezále!ží na tom, jakou zevní formu berou n-a sebe maše projevy. Až jednou uimru, ty ekneš, ona ho utlouikla rutmíkem, ale já pravím: ona mne miloval'a. Jsi-li silný miuiž, vezmi si ji, kdyby ovdovla." Poslední vtu eikl

dkladnjšími

lidmi.

—

velice

spšn. [68

Listopad. v

kam

pítelem .kdysi odcestoval, s jsem zlou dobu. Peníze, které mly pijít z Cech, nás nedocházely a v hosimci j:sme nemli už úvru. Ponvadž jsme neplatili a nechtli nás vyhostiti, dokud nepijde oefc^vaná penžní zásilka, odbývali nás trošikou starého, páchnoucího miaisla a ostatek dne živili jsme broskvemi, které rostly na pyrenejských úboích. A v 'se dob, jež byla pro nás nejkrititjlší, onoho dne, kdy nedoabydh

Lurdech.

j'sem

poznali zázraky, prdžil

V

horách, dostouipil vrcholu, bylo zatmní slunce. jako jsou Pyreneje, v bliztosti oceánu a v azuu jižní obloihy, je zatmní slunce mnohem paitrnjší než u nás a ipsobí skuten tísniv. Ce'lá obloha dostala sinavý nádecb a netrvalo dlouho, sneslo se nad Lurdy oividné, tesklivé pítmí. Byl krásný den a ze \^šecih konc svta byly tehdy v Lurdeoh tisíce poutníik. Když naistalo zatmní a vrcholek Iblíizké hory Pie du Jer dsiv se zasmušil, nastala v adách iprostodudhých poutník takka panika, nia ulicídh tlaili ?p o pekot lidé a pohlíželi k nebesm, nemolholuce si vysvtliti tento podivný, tísnivý úkaz. istatelk

Nkteí lurdští usedlíci znali však již zatmní z dívjších let a vdli, jaik nejiépe lze úkaz pozorovati. Naadilí kousek starého skla nad svíkou a zaernnou stepinou dívali se proti slunenému pruhu, jeho). zatmní rýsovalo se proti sklíku docelai zeteln jako stínová hraka. Ve ahvílí ruaistal horený shon po zaaizených sklíkách a poutníci byli by dali vše možné za kousek stepiny, aby (po'zorovati mdhli zatmní. Step inová horeka rozžhavila ise' do té míry, že mnoizí s.edláci byli by platili stíbrem za kousek sklíka. A v této chvíli nemli jsme iednoho franku, abychom nalkolupili

stairé-ho skla,

a prodávali

roztloukli je na stepiny, naadili je za víc. Pozdji Hitovali ji-me i

po jednom franku

dlouho, že za každou cenu nezao^patili jsme

—

I

i6g

—

si

frank a ne-

uinili tento výborný oibdhod. Touha po stepinách byla taková, že v jedné hodin mohli jsme vydlati j)t set. Nechyblo tu nic než nápad: Nakoupiti za frank stairého skla a rozprodati stepiny po lurdských ulicích, kde peníze hlu.pák ležely takka na zemi. jen po nich sáhnout, jen natáhnout ruku. Zatmní pešlo, lidé se utišili a byli by-

—

chom

pozd. Možnost již minula, šli jlsme kolem ní se zavenýma oima. A pece nebylo tu potebí více. neiž jednoho franlku. «nyšlenky, duchapítomnosti a odivaihy. Druhého dne žvýkali jsme opt staré, odporné maso a sedláci odjíždli z Lurd s penženkami, nabili.

si

Bylo

již

—

nichž ješt vera jemných franik.

v

ležela

pro nás

hromádika bílých, pí-

Do naší redakce chodí denn spousty rzných žádosíí o místa, prý v redaicci, v administraci ndbo aspo v expedici, okud roznášejí se balíky. A lidé, kteí se nalbíizejí za sluhy, posílají svá vysvdení, dokládají se svými studiemi, jež nikdy v^zbuzují úžais. O mista sluh ucházejí se lidé, kteí mají gymnasium, prmyslovkou *školu nebo reálku. A jsou to nkdy i lidé, které známe, lidé, kteí kdysi byli

—

veeijn inni

a

uplatnili

Stihla/ je

se.

kaltastirofa

a

po po-

hrom

Pišel listopad, meluzina kvílí úizlko. ze Mšech kout iší cizota, nechu, smrtelná melancholie. Tušíím, že jsme to také iprožili. Je nás jist deset z ti?íce, kteí jsme kdysi prodali ipeiny, prádlo, iposlední knihu a leželi na slamníku tuíp a v kanienné úzkosti, s oima obrácenýma klu stropu, odkud snad mla pijíti spása. Sipása nepicházela a telhdy jsme si vypjovali po ptce, po zlatce, ipo korun a konen po dostavila se lehargie. do oken a je bída. Doma je

jednom

nepjili nám ani toho utápla se a)ž po hrdlo v hojsme se za sluhy. Ale to už jsme

Posléze.

šestáku.

kd3'^ž

'šestáku a všecka naše bytost kosti,

byli

za vu,

šli

tak

slulhy.

jsme a nabizeli

zbdovaní

V

a

teplji-ch

odstrašovala

lidi

tlesn sklíení, že nechtSli nás ani píbytcích, kde jsme požádali o skýnaše meluzina. A potom ipícházela

—

170

—

.

poslední Kalvárie, na niž jsme nálad pišli k sob. iNkterý dal

bu se,

padli,

nebo v šibeniní

u:kržo'va:t, jiný vzal

svj

jím v kamnech. A sniad práv v této chvíli, Ikdy si zahíval ruce, našel v nich jejich sílu a roztála ledová kra jeho moziku. Naíšel myšlenku. Žil. V poslední dob opakuje se asto slovo "konkurence". NeJe to strašlivé slovo a má prý devt hfev jako drak. v jeho sílu a neomylnoist. I tento draik chodí v žuipanu a boji se myíšlehky. Nic není tak nepemo|žitelného a olbávanho, jako myšlenka. Ped ní Už kapitulovaly celé 'svty, jakž by ped ní nekapitulovala "konkurence". Je tu jediný 'konkurent: zdraví. Ale kdo je zdráv, nevíím, že kí'ž a zatopil

si

vím

by se neuéivil estn v dvacátém století. etl jlsem kdysi sentimentální poví diku, jak kterýsi ostýchavý chudý odnášel 'za mizdu z tnžršt vánoní stromiky, aiby dtem

bohám

mohl koupiti štdroveerního 'kaipra, Bylia to ist eská ipovíka. Anglian byl by napsal, že chudý koiupil dtem pár jablek: a sob kartáe, na pouliní iisltní bot. U nás kteí se ostýchají istiti boty.

Rad^ji se dají Život jde ku pedu a je mu llhostejno, odiplivne-li nkdo na široké dllažb nebo zaslzí-li ve slepé ulice. Obé leží v moci jednotlivce a v moci myšlenky. jisou

lidé,

jimi kolpnout.

Je to tak lepší?

Silnice Tou dlouhou, pedlouhou kde slunce jasn ta)k chtl bych zas jíti, ach,

jíti,

u Bordeaux.

silnicí

kde víno ach,

jíti,

jednou jen v

Chtl bych

jen jedenikrát v život ty kraje,

smavé

zas projít

svítí,

zraje,

zraje,

zraje,

do zlata hraje.

žiti.

Zas jednou slumokenina zádech

V tch

a v ruce s poádnou holí pes ihory doly,

holky se vesele honí,

zlatých

prohátých

besídka voní, ach, voní, voní,

ach, poli, poli,

lesy a poli.

sednout

—

171

—

si

do

ní

.

.

vinicích

Tou

Jedenkrát ješt bych vidl rád tu jednu z tehdejších as, havraních vlas, ach, vlas, vlas, stisknout

ji

ach,

jíti,

;a

silnici

v žití,

jiti,

jíti,

tam

slunce

Staí

—

bordóžs/kou

pjdu kdy

chtl bych však

v pasu.

Konec záí

bílou

už sotva

sviti!

páni.

v praižských* sadech spadalo jii polo-

Na pen^sisty uhodila zlá doba, pomalu pichází louení. Od zaátku, od prvních fialek až po dnešní chladná záijová rána, ml jsem na mušce staeky pensisty a vic

listí.

schváln k vli nim zašel jsem do sad, abych vidl, zda ti neb oni, jež jsem znal a pozoroval, vzdorují dosud rozkladu. Ffedá listí a brzy bude konec. Staekoivé se rozejdou a budou dkati na jaro, až ukáže se první fialka. Minulých dn jsem obešel víšecky sady a provedl jakési isútování se staeky. Zmnilo se nemnoho, skoro všidhni jsou na starém míst, v Gróbovce, v Riegrových, na Petín, v zahrad Kinských a na Karlov námstí. Všichni vzdorují statn roizkladu a pozdravují se slovem "nazdar", aby byli jako mladší, aby ošidili sebe a svoji sedmdesáku. Jen jeden mi letos odešel z Kinských zahrady. Umel prý minulého msíce. Byl to jeden z nejhouževnatjšídh a na krejcarových židlích iproti Národopitsnémiu museu bývalo viidycky riišno, když pišel o tetí hodin, s ernými bre^jlemi, a pod paí se sikládacím polštáem. Dlouho jsem nerozuml jejích vtipm. Ptá.va'li se ho, co dlá jeho stará.

—

A •se

tu on odpovídal, že je od neihne ani na

nho

"Vdí, pane

s

ni

spokojen, že je

Nkdy

ikirok.

revident, voní b}^ se

s

ní

se

vrná

simáli

pece mli

pec jenom

a že a íkali: dát roz-

." tuze khek osOba, ta jejích paní. A tu on Se smával a íkal, že jí už píliš zvykl a že by ." bez ní byl jako "bezrukej a beznoíhej Jednoho dne jsem se teprve dozvdl, že to mluví tak o svojí pakostnici. íkal jí "moje manželka" a sotva si sedl na židli, už u'ž

vést, je to

.

.

—

172

—

.

otázky: "pane revident, jiaik se vede jejkh manon se smál a vtiipkoval tak dlouho, až prý mní-el ped nkolika týdny. Pokud moíhl, vzdoroivail roizlkladu. Nyní v podzimní dny I ostatní, kteí zstali, v'zdor(ují. Oipuistíli Petín a jezdí tramwayí až tíhnou za sluncem. na drulbou stranu do Gróbovky, kde zrají hroizny. Je tam

sypaly

se

želce ?"

A

slunce.

Zaschlí, žlutí a

zdánliv zakyslí

sedají pro'ti

slunci

vyhívají na plstných pokrývkách

své ruce povadlé a mode žilnaté. Zstanu vždycky státi jako pikován, vidíim-li tyto staecké žíly. Zdá se mi, jako by to. kdosi místo krve rozedil v tch žlutých, povadlých rukou antracena slunci jako ada zapránový inkoust. Vyhíivají se šených kanceláských foli)ant a ty modravé žilky skáou a

u

staekm ped oima

mífhotavoiu

psanýdh otrocky po tyicet

adou písmenek

a

cifer,

pemnný

v Ale staí páni vzdorují. své vtlení. "Pane kontrolor, oni už Jen nkdy peletí zoufalý vtip. imají ruku jako tamhle ten rože vína .", povídá kdosi s úsmvem a všecky oi obracejí se dol k stráni, kde skuzrají a houpají se modr/avé hroizny zalité šávou a sluncem. tchto podizimních dnech jako dnes vidím ped sebou svého nebožtíka taku. Devtatyicet let sloužil jako cí'saský dchodní a potom odejel z venkova do Pralhy. aby ktev,

žaluje

let.

Inkouist,

slunci

.

.

ten

V

dokonal poizemskou pou, které íkal "život". Devtatyicet let psal v zastnenéim hnízd kdesi na áslavsku cifry, cifry a cifry, a potom pijel do Prahy, kde v Rlžových sadech 'Siedával na lavice a vystrkával proti slunci svou ruku. "Koleg-ové" ekli mu tam kdysi na lavice "Co pak oni, pane dchodní, oni vypadají jako fešák" a toho dne ml taka takovou radost, že tu chvíli navlékl si medaili, kterou po deviaítyriceti letech dostal "za vrné služby". Jindy míval ji ve škatulce a ukazoval ji svým vnukm. Byl na ni hrdý, oi mu svítily a hladil ji dtinsky povadlou rukou,

mezi

(pražsikými

vnuky

z nepochopitelných

píin

—

která p&ala cifry, cifry a cifry

devtatyicet

ského vku.

—

173

:

—

let,

pl

lid-

Potom

ipestala

niiv

dýmka

chutnat

a

umrcl

jednoho

dubnového dne, 'kdy poaly se u^kazovati první fiailky, kvPodle pání dali mu do rakve také tinky "modrého archu". Tak tu ležel v truhle, dloulhý, hubený s vpadlýma medaili. Studen a mrty, pirsoma, na nichž navleena byla medaile. jako kovová ipee, visela mu jeho prsou a zdálo se, že pod Kovovou, mrtvou peetí ní prsa ješt více mu zapadla. leželo tu 'ziaipeetano ztracených devtatyicet let, eclý lidský vk ležel tu v rakvi natažem jako podlouhlá, vy zábla ve cifra, .ale tváe toho, kdo osudem vtlen byl v cifru, smrti se usmívaly. Nikdy neusmíval se mj taka tak klidn, jako onoho dubnového dne, kdy daroval státu své kosti, na které jako pensista vždy 2. ka!ždého msíce dostával Dlával si z toho špatné u berní pokladny "voilšiuis" svdomí. íkával "Nic plátno, beru to pece jen zadarmo..." Po pražských sadech prochází se ada takových tak. Pedtuchou blízkého konce zbystely jejich smysly a staekové pilnuli k pírod. Znovu ji našli. i

.

,

.

:

Ped

pavíllonem turist na Petín je dlouhá zecT a na divoké víno, jdhož listy nyní v záí mají úižasnou, nevídanou barvu. Chodím se dívati asto na tuto ze. Píroda provádí jakousi ne|pochopitelnou, rafinovanou hru bairev. Listy, tam krvav rudé, zde mlžn naržovelé, mrou tu a hynou na zdi v zázrainých svtlech, píroda kreslí umííní plazí se

u

rající

záí.

Ve.iia sed jsem

kolem

zdi,

Vpíjeli obraz do sebe.

pensisti.

když 'zastavili se tam dva A potom náhle jeden z nich

roizborlen se utrhl: '"A íkají

mi co ahtjí, tohle nenamaluje nikdo. To by

mu&il

namoit šttec v erváncích, barvy musil by

mlhou

a

!se

v

ješt by

si

roztírat

píroda je píroda a kdyby nenamalujou !"

to nebylo to. A^^díi,

ní lidi rejpali tisíc let, tohle

Byl rozkošný.

Snad práv

proto,

pravdivý.

—

174

—

že

byl

tak

zoufale

Uraženost (Psáno v Americe.)

krátce jpo mém j^ijeizdu do Ameriky se mne byl mi nejnkterý krajan zeptal, jaká vlastnost amerických více bije do oí, byl bych mu okamžit a bez pemýšlení odpota vlaistnost, že jsou poád pro nco uráženi. Povšiml jsem si toho úkazu hned iprvní dny, jak jsem jen déle v Americe dlím, trochu probhl ulicemi eské tvrti, a tím více utvrzuji se v domnní, že "uraženost" je eskoamerická vlastnost, kterou každý povahopisec naší emigrace by jist

Kdyby

vdl

ech

:

ím

zaznamenal na prvním míst. Tady v eské Americe, co'ž mé greenhornoivské oi nesmírn udivilo, tady je poád nkdo na pro nco uražen. Zde, jak izikušenost stokráte za den mne pesvduje, vzali si lidé do hlavy, že musejí být ímsi uraženi za, každou cenu a že uraženými musejí se stavt, i kdylž v skrytu jsou pesvdeni, že nikdo je neurazil. Zde, jedním slovem, uralženost je vrozenou ;národní vlastností. Jako o Markomanech se píše, že vynikali bojechtivostí, jako o Anglianecíh se píše, že jiS0'U známi svou chladnokrevností, a o 'Vlaších, 'že vyznauje je (hokokrevnost, tak jednou o eších amerických se

ím

bude psát,

iže

Bume

vynikali uražeností.

rádi, že to není nic hor^šího.

Bume

vdiní osudu

mj

aspo

za to, 'že jsme originelní. Ale já, což je oivšem názor docela osobní, §i ve své neskromnosti myslím, že bychom mohli být jetšt origínelnjší. Toho by se dalo docíliti tím, kdybychom ikoilbišti národ se vyznamenávali ním olpravdu novým. A uraženost je stará. Origineln to jen vypadá. Ale když na to jdeme od Adama, vidíme, ž,e už to dávno tady bylo. Co svt stojí svtem, poád v nkterém kout sjpolenosti zamraen se tváí a, trucuje jisté procento lidí. kteí

na kulturním

z bruisu

nco luražení. Taik v^ždycky bylo, jest a bude. Jsou to vousaté dti, jsou to dosplí budulínkové. Je to zvláštní kasta lidí, která není škodná, ale izdržuje pokrok pravé demokracie. jsou pro veliké,

—

175

-

eská Amerika má tchto budulín

tak

nápadn

velilcé

procento, že se až lovk diví, kde se talková ispousta lidí, když tak lovk pc^ád pro nco uražených, vlastn bere. zdejší život vážným okem ipozoruje a nad [pomalostí eskoamerického kulturního pc^kroku se (zamýšlí, pichází k závru: jak pak to má jít Icu pedu, když na jednoho lovka, který

A

d-lá, pipadá tucet jiných, kteí poád kabousí neurazte se, stranou a poád jsou pió mco uraženi? Zde prosím, alsipo tentokrát a vydr|ite to bez uražemosti aspo do konce této kapitdly zde v eské Americe ztrácí kulturní pracovník veliké mnclžství dralhocenného asu už tím, že poád musí dávat úzkostlivý pozor, aby ti druzí se neurazili. Chze s.nákladem pokroku, ta se tady rovná, abych tak ekl, chzi po vejcích. Než-lí lovk ujde pí, už deset lidí, na které vbec nemyslil, považuje se být nlím zkráceno, pehlédnuto a uraženo! Ješt jsi ani hlavu kloudn nevystril, jeišt jsi nedoekl svoje "Má úcta" a :už uraienci táhnou se ;k tomu se všech stran j'áko ryby k vnadidlu. už kladou LNVtoboln svou hlavu do dlaní, už neódvratitn je to tady uiž se urazili Ptáte se, pro? Holeku, na to je

skuten nco

—

—

ním

—

—

.

tžká. a!by

Vždy

.

odpov

.

oni samí to nevdí.

se urazili.

Když

se

lovk

Pro

Inu proto, ten život na svt

se urazili?

urazí, je

zajímavjší. A potom, každý uražený lovk je interesantní. Když se tváí, ja'ko by ho ubylo, pipadá si 'širší a dlá dojem, že ho nabylo. Uraienoist, to jsou takové kvasnice lids!ké spoleno!?ti. iNcurazíte-li se, nevykynete. Je poteijí se urazit. Tenhle slavoman budulín chodí na lidi už v nejútlejším jejich vfku, v dob dtství. té epoše života se to docelai obyejn jmenuje "truc". Ve stavu dospálostí dává se tomu docela zby-

V

ten

tra,s;-ické

jméno "uralžená dstoj'nost". Ale

tra,gficky

to

na vážného lovka psobit jako truc, nei=e už sama v

Vážný

a

nemže, protože uralženost. stejn sob jistou kominost dtínsta^í. soudný muž nikdy se uražen netváí, protože ví, že

by vypadal dtinsky. Byl-li ním ura'žen sikuten, nenasazuje si komickou masku uražence a neztrácí celé týdny, msíce, ba

i

léta svojí

ztrápenou nmohrou, nýbrž vyizuje

-

176-

vc

své

"

cti

oteven

demoikraticky,

a rychle.

Vyhledá druhou stranu

A

mužn

jestliv nkolika minutách. a domluví se s ní že uražen nebyl, tedy do žádmé iuraženosti se nenutí. Nemá na a jako vážný muž zdravého to kdy, ipracuje, pouuje se, baví

pímo

—

mravního a rozumového základu nemá smyslu pro dtinskosti. Vážný miuž, vzdlanec i demokrat jpohlíží na ura'žence asi s tou soufetrastnou usmvavostí, is jakou' dlník, pišlý dom z ipráce 'a sedící u mísy s Ipolévkou, se dívá na svoje dít, které z

njakého trucu nedhce veeet.

zumní uraženc duchové

trag-edie

:

V

tom práv 'je

velilké

dni se domnívají, že kráejí

nedorojako

svtem

— a zatím v nm pedstavují komický

Když jsem v Americe pobyl nkolik

živel.

toho ohromujícího, drtivého kolosa jsem blíže ipoznal, až jtsem se podivil, jak vbec je to moižno, (že v ústrojí ta'k úžasného aparátu se ura^ženost bez úrazu voln rozvíjet a že v tak boulivého kráteru mohou njaké kvty uraženosti vbec existovat. Divím se takovému uraženci, když uražen pátou Qvenuí pechází, že ho nczajedou. Ale to je patrn tím, že ulž je do uralženolsti úpln vžit, že ulž se v ní jaksi 'samou sebou dovede pohybovat. Když nikdo je 'uraižen poád, pale už uraženost nosí issebou na ulici docela bezdn, jako hl na prodháziku. Znám krajany, kterým uraženoist nahrali^uje žvýkací g-ummu. Jako Amerian musí poád 'žvýkat, tak oni, 'Cechoameriani, musejí být poád uraženi. A celá encyklopedická sbírka dala by ise napsat o tom, 'vším se dovedou ura/zit a vším z nejipíkladnjišího filantrdpa lze udlat nejernj'šího misantropa. Daruje bazaru pytlík na tabák a ura'zí se, že v novimách nestálo: "bájený pytlík na tabák". Je pedsedou ádu "Krasomilci slovanských luh" a urazí se, že spolkem "Tisíc a jedna šipejle" nebyl pozván na praseí ihody. "Jsem pesvden, že mluvím k srdci prostého eského lidu volá neopatrn eník, pijevši z Evropy a deset uraženc v sále u'ž uražen k sob bble, za ie ten lovk má. že jsou domácími pány a žádným "'prostým eským lidem".. Odhotníci hrajou frašku "Blázrnec v prvním poschodí" a vvpjí si na ní 'žujpan od pana Mouká. To se doví pan Fouk, který je nálbodou v divadle, otese sebou jialko ranný tur, nadme se v isedadní

a kola

ln

mže

ním

ím

ím

i

—

—

—

—

—

177

~

pt let nepáchne do divadla. Pt rok nekupuje od ochotvstupenky, vyítav potásá Mavou, povážliv a významn odkašlává. až konen to z nho vyleze "Jako by ty ipáni nevdli, že taky má lovk šláfrok!" Opakuje se tedy po pti letech "Blázinec v prvním poschodí", jde se na usmíenou pro a zase je dobe. ŽHipan k panu Foukovi Pa'n Fouk. typ eskoamerického ura^žence, je lovk v jáde úpln dobrý. Je^ho jediná chyba je ta, že je pesvden, nikoli že on s 'ná)mi všemi se toí okolo slunce, nýbrž '> že skince. msíc, (hvzdy a celý svt eskou Amerikou se toí okolo pana Fouka. Jeden eský spisovatel, jehož tu nebudeme jmenovat, 'pijel ped nedávném do Ameriky. Domníval se, že pijíždí zem práce a demokracie. Pijel tedy zpsobem prostého pracovníka, p^ijel demokraticky. Nechtl z ipráce vyrušovati niko'ho. v Americe má pátel dosti, nenaipsal nikomu, že vbec pijíždí. Nepál si. aby se nkdo k vli obtžoval k pístavu, nežádal nejmenšího uvítání, nechtl nejmenších úsluh. iSestoupil na ipdu Ameriky jako neznámý Slovák, íkterý si jde hledati práci v tavírnádh Píttsbuk.u. Vyšel sám a sám z celnice, na okamžik se zastavil a rozhlédl, pitiskl tlumok k prsoum, aby utišil rozbušené srdce, které se uleklo Ameriky a vykroil do ulic Novho Yorku. Našel si v 17. ulici pokoj, pevlékl se, U'myl, prošel skrz naskrz msto, ikoupil si papír a inkoust a tetího dne po svém píjezdu jal se ooádat a sjpisovat kalendá. A když byl v nejlep^ší práci, poaly ho docházet zvsti, že v kafždé ulici eské tvrti jsou nejmén ti lidé. kteí se jeho iednáním urazili. Pokaíždé takové zpráv pozvedl v pekvapení hlavu od své (práce a ptal se udiven: pro? A byla vždv stejná: "Protože prý j'?teiich nenavštívil". Naiped myslil. že je to eskoamerický žert. Ale potom se pesvdil, že je to eskoamerická oravda. Mnuil si oi jako v Jiíkov vidní. Domníval se až do té chvíle, že je v íši Lincolnov a Edisonov. A pojednou vidl se v Kocourkov. dle a

ník

:

—

i

o

A

nmu

—

—

odpov

ím

Víte, nejvíce trpí eské menšinv? Že jsou v nich samé veliiny. Naše oráe jde ku pedu liliputánským krkem, protože poád máme co init se samými Gullívery. Skoro všich-

-

178

-

.,

ni

eskoamerití uraženci, jak už bylo eeno,

jisou lidé

bodí

mimo

veškeru pocihybu. Škoda jen, peškoda, že nedovedc^ui i^ýti menší Samá figura nadživotní velikosti, samý spolkový Herkules, samý enický Krakonoš a potom pro skutené nosie osvty není v té výstav uralže. ných rybrcoul doist místa. Znám pracovníky dobré vle a vroucího zápalu, kteí pilétli do Ameriky jako oistíiži, jako sokoli, <jako orli a když tu byli trnáct dní, vypadali jako vrabec, který se dostal do vahan mezí mchy a dobí. Jejich

pdestnost

stojí

!

—

—

.

mladému

Praktická rada

.

veršotepci.

Poesie nejdražší je statek. Proto, bradhu, neužívej zkratek, vyrábíš-li

njakou

tu sloku.

Nepiš nikdy "Mla slzy v oku" nýbrž naprš: "Zítelnice její ." zapadaly vlahých do závjí Ptníkem se platí jedna ádlka, ptník k ptníku je celá zlatka. Rozpustíš-li slzu do (pár íisel, budeiš zazobaný jako sysel. :

.

—

.

"Dobrota." (Z

mého paížského

zápiisníku.)

Špinavý dvr v okolí kostela svatého Piavla. Srpnový veer. Z devné dlažby staré Paiž.e vanou mdlé výpary. O sto krok dále huí ulice Rivoli. ezníci spouštjí v krámech

hlun

železné žaluzie.

Na izpuchelé paVlai

dvora

ml.u'ví

"Tak už jdeš?" "Jdu."

—

179

—

tlumen matka

s

dcerou.

"

"

""

"

"Tak teda jdi, holka, ale pro všecko na svt, dlej dobroNemusíš pec utratit hned tch pt fra;nk. Podívej, co já se nadi-u s prádlem, nežli si vydlám ptifrank. Dlej dobrotu, (pro Kritóta Pána. Takhle do smrti z toho nebudeš mít nic' "Prosím t, ty jen poád kážeš "A kdo li to má povdt jiný, než máma? Pokej, ta tvá tu.

—

—

lehkomyslná jednou se ti vyplatí. íkaly mi taky holky, když jdeš s pánem, koukáš mu za zády ipo jinejch. ert t

palice že,

na vidle bere. Copak

budou

myslíš, že

zády nka.m

ti

mužskými

se dá jem tak hrát? Capak cpát ptifranky, a ty že jim budeš za Když vydláváš, tak se chovej jako pos

vn

uet?

ádná 'holka." "No jo. Zapni mi vzadu iháek '"Ukaž,

jsi

celá rozkajdaná.

— Kdy

pijdeš?"

"Ráno v sedm. Nech mi na polici kafe." "Tak už jdi, A co ta dobrota? Já t napomínám posloucháš

"No

jo

ja'ko

—

paez. Povídala jsem

Kolébavá postava v bílé sukni a pospídhá špinavým dvorem.

D\ie

bojišti

roste

oýiií

a

erveným slamákem

Sadové.

u Sadové,

žito,

iírný

drsným zvukem,

nepíijem,ný\m,

dv,

kde se v še&t a šedesátém •odehrálo rudé drama, pšenice

's

—

vychází ze staré Paíže.

U Na

a ty to

abys dobrotu dlala

ti,

jemen, oves,

vonné

pruhy jeteilišt zasahují v kouty les Sedláci tam zcela iklidn po svých ipolích sejou zrní, klidí lány bílé epy, zorávají zbytky strnisk Nkdy zaskípne to v pluhu .

.

.

.

.

.

tri

bílé

lidské

kos-ti

ocitnou se pod ruchadlem... Sedlák zastaví své kon, nkdy hodí kosti stranou, jindy zlostn pozaiMeje: "Zatracené hnáty! Poí-ád plete se ta

chamra

pod pluh!"

a pak klidn svoji brázdu,

Kikne: Via! doorá zas usedne si

aby i8o

ism

na

svj

ruchadlo, krajíc chleba.

! :

Jakživo že

mu

který prve zlostn proklel Roizoraná brázda voní,

nenapadne,

klasy,

ty

z

nichž

umlel

si

mouku

na svj bochník chleba, pobnojeny byly hnátem,

Na

vznesli

se je

u

vzhru,

Sadové.

poušti.

touilal

odipoledne ocitl jisem Pršelo.

nici.

rozkošn

.

jsem se po eioháoh a jednoho na malé venkovsiké nádražní staZ dlouhé cihvíle isedl jsem si tedy na perron

v lét

Letos

skiván&k

.

na lavilku a

ise

lelkoval.

Na nádražíku,

zamstnáni pouzastupoval v jedné osob pokladníka i pednostu,, a nádražní slulha. Krajina je tam smutná, vrchy kolem do'kdl'a a do vsi daleko. O takových mádražíích se íká, že jsou jako "na ipoušti", A na té poulšti žili fti dva lidé, slulha a pednostíelk. ze

dva

Po

lidé-

chvíli

v kancelái a

pobuid jísem vidl, byli

Mladý úedník,

jen(ž

ipoal Qsem je

pozorovati.

slulha

m'U'

hlásili

asi

signály.

Pednosta sedl Bylo

to

zajímavé.

kanceláe, sal dva 'kroky ped kanceláí epici a položil ji na (perron na váhu. Teprv potom se pihrbil, vstril hlavu do dveí 'a promluvil "Prosím, jedenáctka už pijíždí." A tuk se to dpakovalo asi desetkrát. Víždycky, kdylkoli potebovad nco oznámit pednostíkovi, položil eipici na váhu a vstrili hlavu do kdykoli

Víždyoky,

kanceláe

jaiko

isluha

vkroiiil

do

plaz.

jsem si, "na 'této poušti Ije také slU'žebiní Ano, byl tam skuten ádný a dokonale vyvinutý (silužební pomr. Pednostíelk byl by -si dloulhiou chvílí 'Uikou's'all prs'ty, al^e služební pomr je služební ,pomr, nic plátno, reputace se musí zachovat. Jiak byli oba komití "Alha,"

elkl

pomr."

Ten

tou epicí, kterou niusil odkládat na váhiu, i ten Celá ta podš, kde se nudili, pímo ik dali do smíchu ,a zaihráli isi erného Petra tahací mariáš, vidl jsem jim to na oích, tu chvílli byl s

ipednostíék vala, aby se

!

^

i8i

—

jeho

nim nebo bych

.

dal íci a pro

si

útchu

zem, že

—

si s nimi pipomenou-ti

hodil

nsitoupiti stranou úctyipln a

šílím, lže to Ikrátce nejde, že

pouš

muisil jisem

ale

si

je

plným drasice pouš, a'le

«

sluha ze je '^liulha, pi^-edmostíek že je pedností !^ek a služební pomr že je sluižební pomr. vážné a dležité- Kdyby si Jak ije tajk leccos ma na to lidé vz|pomnli páir minut ped smrtí, jist by se u-kuckali smíc*liy. Ovšem, to už se nikdo nesmje...

svt

Boulevard u Velké opery. v onch

velkolepých místech, jak praví všichni znalci na Sekvanou sousteuje v sob tepny

kde

—

velké

—

msto

brilanty a náušnice, kožichy a soboliny.

nádhery a

Pohyblivá výstava

elegance, takže kdosi nazval správn tento boulevard živým srdcem

s

v

tch známých místech

b3''vá

nkdy

ta

gumovými obruemi

šumí tichem podveera, šumí tiše, pohádkov, jak by ji sem kdosi penes'

Paíže, slyšet

nichž Paíž vystavuje každodenn svoje šperky,

na

veer,

z

Tisíce a jedné noci.

se lovk skrí u zdi, jakýs temný, dutý hukot, jak by nkdo tžce úpl. V ona velkolepá místa z/bloudí zídka prostý lovk,

ucho ke zdi, slyší jakés temné chvní, jak by nkdo ze sípad úpl. Úpí bicho velemsta.

ba i obyejný povoz rád se onm místm vyhne,

která

velkolepých místech, kdosi nazval srdcem,

takže je tam málo hmotu; jemné ucho všecko slyší,

úpní

je

zvlášt tehdy^ chce-li

V

A

když

v

dá-li

tch pohádkových

chvílích,

lovk

V onch

dobe

slyšet,

nebo

slyšet.

vozy tiše plynou pohádkách tch, penesených .

Tam

z

s

bicho neúnavn skuhrá,

jen pepychové vozy gumovými obruemi

neslyšn se hemží, hemží, bývá jich tam sto tisíc, po gumových svojích kolech, naped s párem drahých koní, v prosted s párem drahých lidí, v zadu s korunkou neb erbem. To jsou práv ony vozy,

Tisíce a jedné noci,

žaludek,

jenž

dobýval se

i

.

kolik nocí

marn

naíká tam kdesi \'^iples'nivých

tch

k

srdci,

dole, síklapních

drách,

v podzemních tak zvaných bytech, kde nic není krom plenty, za níž žena vydlává,

182

:

roztažena na slaimníku jako stedovká kousek chleba svému muži^

píliš

ob,

sob a svým žlutým dtem. Tenikráte, když vozy šumí a to velké zlaté srdce (výborn vlévá

kdosi

to

šávu

tertkrát

nejlíp

z

slyšet,

kterak to tam dole úpí,

ií, naíká

a.

sádla

tahle pohádková Paíž Tisíce a jedné noci. Zrdná stvra z panoptika, nebo zarostlé má srdce.

nazval!)

do všech tepen,

bývá

vrstva

tlustá

mezi žaludkem a srdcem. Neví bicho, kde je srdce, neví srdce, kde je bicho, nebo., ví-li, nechce vdt... Snad že je to zrdná stvra,

-skuhrá,

do:bývá se kamsi vzhru, výš a výše, k srdci, k srdci

Je

—

to

zcela 'všední

bezmála

Ale marn. Marn zmítá sebou v kei prázdné stevo, marn v úzkostech se svijí. Není islyšet, není slyšet Je sinad píliš silná stna,

obraz,

otepaný,

už

samo

pišlo,

tak to musil jsem to jednou íci, nebo jsem to tenkrát slyšel, ale

— —

loino

iení a vytí, veer u Opery...

ten'krát

Starý herec. v

pozdních letech, kdy už dti inepicházívají na svt, nastarému herci dít a dali mu íkat Josífek. Lépe

rodilo se

eeno

narodilo se ipaní hercové, ale herec milovali je tak vášni-

otcem a matkou nebylo rozdílu. Poke 'kolébce, dýchali jedním dechem a jejidh 'šastný úsmv byl jedno-tný. Když dítti byly ti msíce, ipoalo dychtiv tálpati rukama. A jedno:u', když zatáplo rukou istarému herci (po brad, ekla stará hercova: "Škoda, tatíku, že nemžeš nosit vousy. Josífek je poád hledá rukama, rád by se v nioh peihraboval." Starý here'c se izaraizil a ml''ky pemítal. noci ne'klidn spal. Ráno vytratil se z domova, šel do divadla a navštíviv

v,

že ve skutemosti mezi

stavili se

V

ekl nedokav "Žádám za propuštnou."

editele,

-

"Definitivní?" "Na hodinu."

183-

:

:

"A pro "Spdhá

tak najednou?" to. Chci se dát zarst." Za msíc, když Josífek sáhl táto^vi na bradu, na'šel tam vousy, pehraboval se v nich :a sladce ise usmíval. A starý .herec s hercovou také se sladce usmívali. Herec pijal místo v jakési kancelái, a vždycky, když se vracel, volala hercova u'ž ve dveích "Táto, pojd';honem, Joisífek se nemlže dokat vous!" A tak žili sladce a v 'nejvtším klidu ti léta. Když Josífko. ví šlo na tvrtý rok a starý herec vzal isi jéj jednoiu na kolena, ekl nenadále Josífeik "Táto, já fousy neci!" Starý herec se zarazil a rozipait odkalšlal, jako když na :

jevišti

neumíval úlohu.

pro je, Josífku, nechceš?" "Pjotože píchají! Sou bekaný!"

"'A

Starému herci

se zdálo, ít peslecíil.

se mýlí, nahnul se

k Josífkovi a

Aby

ipohladil

se

pesvdil,

ho vousiskem

že ipo

brad. Ale Josífek bekaný !"

dal se

do (pláe: "Já už

iStarý herec se zarazil a spal.

Ráno

editele,

vytratil se z

mlky

domova,

je

nemám

jád,

sou

V

pemítal. moci neklidn do divadla a navštíviv

šel

ekl skroušen

"Ohci zase k divadlu." "Ach, tušil jsem to," ekl editel. "Divadelním prknm nedá se odvyknut, touha po umní nedá se potlaiti. Že jste se " vrátil, 'je lehce vysvtlitelno. Umní tomu chce "A Josífek," ekl starý herec a šel z íiditelství -pímo do holírny.

Dívka

se zlatým copem.

Ve Vodikov

ulici u Nováka dívala se do výkladních otcem. Byli patrn z venkova, nebo otec vzezení venkovského správce a dívka nosila cop. Mla nádherné, plavé vlasy, podivný cop, jenž síplýval jí s šíje jako

skíní dívka

ml

s

184

Pi tom byla dosti sndá, mst, a její modré oi dívaly

tekoucí zlato.

ojpálenjší než býva'jí

dívky v

se

skín

do

naivním

udiveným pohledem patnáctiletého dcka. Pozoroval jsem dlouho její nevídaný, nádherný cop, nebo jen na venkov, .

kde zraje zlatá co jsem

rostou taikové copy. A za tu dobu, pozoroval, ubíralo se kolem dvacet, ticet

plšenice,

dvátko

pražských sleen a každá se ušklíbla. A šly-li dv spolu, šouchaly do sebe lokty a obracely se posmšn za dívkou se zlatým copem. Jejich úesy, zba/rvené blondcurem a vy'cp'ainé kouipenými vlasy z mrtvých švadlen, odlišovaly se jako laciný peníz od dukátového copu venkovské dívky, která posléze zpozorovala úšklebky a zaervenala se- A ony išly kolem 'hrdé a vítzné, šastny, že triumfovala jejich velkomstská "duševní pevaha."

mdný

—

Dti. To bylo jednou v parku za veera. Dav dtí hál se v sklonu sluníka, a hoši dva hráli

si

Dva

— a

iprecliky

zda cítil

když

— ach, vidím to jak vera — — na Karla Havlíka.

vám

dali

si

ikO'Uzlo

kolem rukou

dt^sitví

nkdo

—

vylpoví?

jsem, jak srdéka jim tlukou, chlubili se

:

Máme

"okovy"

.

.

.

Mé

drahé dti, co jen v duši jest to, že tolik asto na vás vzpomínám? Ach, pravda, dti, nadšení je tsto A špatn, épatn rozumíte hrám .

.

.

.

.

.

Až

vyrostete, vzpomete si na mne. Krev, okovy? Ach, trochu povyku'. Jsme v echách, dti. Nadšení je klamaié. Jen kousnte do svého preclíku! .

-

185-

.

.

vtip. U

Františkova nádraží sedla k

ticetiletá žena, venkovanka. Byla v

nám do tramwaye asi pokroilém stupni tho-

lidé hledli na ni úkosem. Konduktér, prodávaje podíval se významn .na její život, mrkl na obecenstvo

tenství a lístky,

a zeptal se

"Dva

jí:

lístky,

prosím?"

Žena zaervenala se až k šátku, jejž mla na hlav, a sestoupila hned v následující stanici. A konduktér se smál a všichni pasažéi se smáli, founli a nadýmali se, zrovna jako Patrn zapomnli, že je také ten pytel, jímž byli praštni .

kdosi kdysi

s

.

.

bolestmi (porodil.

áslav. v

prosted áslavského parku,

kde

je

stojí

nejživjší

vytesaná z

korso žuly

vojevdce Žižky. Stojí tam už dlouho, dlouho, na památku zašlých as; socha

pevná

ruka,

jako

z

naškroben,

.

.

.

tvrd svírá tžký palcát Tak tu stojí mnoho rok, zajisté že jenom z trestu, .

žuly,

svírá v dlani' tžký palcát, jedno oko hledí vzdorn ze spod husté, chmurné brvy, druhé pevázáno páskou jak by tísnilo se v jamce Hledí Žižka zdravým okem, pozoruje mstské korso, .

salutují

protože je na nich všechno, od linice až k podvlékakám, napjaté a naškrobené Hledí Žižka vzdorným okem,

,

.

.

nj pro

který na vrhli

Lajtnanti baví

se

a

.

nic za Jiic

bodí áslaváci

promenuji

.

.

..

kadfcové tady s hlukem,

a povídají,

p-ozoruje eské vojsko, lajtnanty a kadetíky,

kterak leos na manévrech spali pes noc v jednom statku,

kteí svými šavlikami klepajíce hlun o zem,

bavili

své "ikystyhanty", koketují se slenami. sekají

se s holinami prosted vonícího sena Zvlášt jedna (zdá se, Anda

v

íkali

-. i86

.

jí

v

onom

statku)

.

.

.

fešná holka, vyvinutých, ader, až se isrdce smálo Byla hloupá, jen co pravda, za ptku však každá holka Heihe. 'dá si íci iHehe.

byla

,

L/ajtnanti se ile baví, ,naše zdatné esiké vojsko,

tuze

bok pln

.

.

Zdráhala

ikomen

.

.

.

.

však bez košile

v prosted Hehe, tohle vyražení stálo v iskuitku za tu Ráno vyhnal sedlák na mol spitou z dveí

mlatu.

.

ptiku.

.

svírcx

že

kéž by pokryto .

bolku statiku.

.

ví

tvrd

.

Jist

tancovala

.

.

Žižka hledí vzdorným okem, svojím uším, sotva

vnpejpala,

ise,

pomádami

inamaštné

.

.

,

.

I ten jako^by

si

tžký asto

to

i

ml

palcát

.

.

.

myslí,

druhé oko ernou páskou.

tžký Žižkv

palcát

mu \padal z ruky, která by snad místo zbran svírala radš líiskovici .

.

.

Jak se máte? (Psáno v Americe.)

Dobe.

svdomím Vždycky mžete odpovuž je to zde v dobe. Každému, vždycky a všude. Americe, nebo v Evrop anebo teba 'nkde na Novém Zéland. Jak byste se mli jinak, než dobe. Kdyby lovk odpovídal, lže se má zle, byla by to holá nepravda a byl by to smšný nevdk lidského trpaslíka. Štstí je stále okolo' nás, možnost 'štstí stále se nám usmívá za zády. Není to žádný motýl, jak básníci a malíi štstí malují, je to dosažitelné, lehce se vlnící stéblo trávy. Každý z 'nás má možnost, být v jiistých chvílích života šasten a ty chvíle si sklidit, tak jako svoji úrodu si S klidným a dobrým

dti

A

:

sklízí rolník.

nkdy

Žn štstí trvají po celý život. Nkdy jsou bohaté,

chudé,

se nestalo,

'ale

by

'se

svt svtem

co

mu vbec

stojí,

ješt žádnéi/iu

lovku

neurodilo. Štstí není žádná po-

ihádková, prchavá 'zlatá rybka, nýbrž obyejný íní okoun. Nejkrásnjší, ale také nejprostomyslnjší ze všech ryb, které se chytají na udici. Oko.un lapne po všem chap a

dviv

už

jej

táhnete z vody,

vanými suknikami naivko.u na jevišti

.

.

.

—

—

na slunci se tepotá se svými pruhoNaivka eky! A Ištstí je práv takovou

u'ž

žití.

187

Umni,

býti šasten, je tak jednoduché a prosté, že poci-

rozpaky, když ocitám se ped pravým úelem to jest, když k dosažení a ipochopení štstí chci podati jakýsi praktický návod. Nevypadá to, jako nositi

ují

aiž

ja'kési

této kaipitoly,

—

sovy do Athén? Ale nech. Pece jen se mi zdá, že je nutno, o možnosti ostatn je to Amerika obštstí trochu si porozmlouvat. zvláš, která na Athény co nejmén upomíná. A jaik tak 'nkdy na ulicích, na pouliní dráze a okolo sebe pozoruji tváe lidí, mívám dojem, ie nikde nevidl jsem tolik marných hleda •štstí, jako v Americe. Sedí lidé, sedí, ale tvá jejich je jakoby zmrtvlá, jako stna opuštného vápencováho lomu. Hledí lidé,

A

hledí, ale

bh

ví 'kam, jejich

oko

je

tup upeno

do rohu tram-

wayového vozu, jako by ihledlo za ulétlým, nafouknutým erveným balónkem. Jednou takový hleda balónku já jim

—

—

potápi se náhle ped mýma olima vzchopil, pikroil kvapn k prvodímu vozu a ptal se ho, ikoHk je hoíkám

suší

—

a já, kdybych to byl náhodou neslyšel, byl bych svatosvat myslil, ^že se konduktéra iptá, kde je štstí.

din

Kde? Kdybych

si

mj

tenái, dovedl nkde v novinách vylíit já, anglicky, kde, kdy a kolikrát jsem byl v život šasten, byla by toho tak závidníhodná hromada, lže všichni millionái Ameriky by sestrili hlavy dohromady a dali by mne pro rušeni svtového poádku zavít. Ale esky, mezi žeme si to bez nebezpeí povdt. Je'žto je

tyma

oima,

m-

toho s,kuten pílišná, jako Blaník vysoká (hromada, staí sniad, kdyíž do toho pokladu štstí sáhnu jen namátkou a když vyberu nkolik zlatých kousk jen z té hoejší vrstvy, jež se nahromadila v posledních asech. v^šak

Šasten — tak šasten, že ižádným perem nelze vylíit — jsem byl ped temi lety v Španlích, když moje dceruška, to

tehdy

šestiletá, vyvázla ze ?mr(telného tyfu a když po louihých, dlouihých týdnech strašného oekávání vyšel jsem s tií poprvé ven, pólo ji nesa a pólo ji veda za zhublou ruku, na -Icost vyzáblou horekami. Ó, jak bylo krásn, jak úžasn krásný byl

—

i88

—

dne, kdy po dloulié a strašné jsme optn zdrávi chodili sipolu (po prostranné terasse verandy. Jak nekonecJn dobré, hodné a dobrotivé zdálo se mi ;a jak svoji bledou, být tenkrát to íjnové španlské slunce malátn se usmívající dcerušku jsem neustále bral na ruku, v)isoko ji pozvedoval a do oí se jí díval, nemoha uviti, že Dole šuml Darro, zase žije a že zase jest mdjí. mOjí. mojí strá pod Alhambrou chvla se tisícerým 'zípvem cikád a mauTský palác Generalife skvl se jako po^hádkové zjevení na vrcholu kopce, tonoucího v bílém slunením ijasu. Terassa. po níž jsme chodili, byla porostlá kvtinami nCjrozmanitj-lího druhu a jejich jižní balsamická pipadala mi tak (slavnostní, taik bdhosluižební, tak oirientálská. Pamatuji ,?ie, jak jsme chodili, 'že moje dceruška povšimla si jakýdhsi bobulek, které, když /se rozmákly v prstetih, blasit zapraskaíy a vyskoila z nich jakási r'žová semínka. To seijí velice líbilo a já jí tedy •neúnavn a šasten, že mohu (se jí zalichotit, rozmakával ty bobulky a rozmakal jsem jich snad sto, snad pl tisíce, snad tisíc. ,pro

mne svt toho podzimního

dob

— !

vn

—

ním

A potom na protjší stran eky zastavila se tluina cikán, kteí dívali se zvdav na jednoho ipodivného, ne již rnladého loA'ka. který iprostovlasý a odn krátkým bílým kabátem ml na ramenech jakési dvátko, nesl je obkromo jako na koni a coi^i kie a vyrážeije jakési jásavé zvuky bhal neustále jako divoch po terrase verandy, z jednoho konce na drubv,

oddechu a poád dívji' a divji Cikáni stáli, kroutili hlavami a jistojist si myslili, že ten podivný lovk se zbláznil. Ty však. milý tenái, dobe víš, že to nebylo bláznní. Ty víš, že ten lovk byl šasten. beiz

.

.

.

Toto štstí, vykoupené zoufalým ekáním a temnými' bezesnými nocemi. nebylo ovšem laciné a zaplaceno bylo ("(zdánliv) draze. Ale jsou také jiná, menší Ištstí, k nimž pijde se zcela snadno a 'jež si lze vykoupit úpln lacino, abvch talk ékl takka za babku. To ijsem poznal na píklad letošního roku, když po njaký as. abych udnel životní rovnováhu, jsem pracoval jako

úedník

za pultem

—

známé chicagské banky. Za

189 —

tch nkolik msíc, kdy v 'hodnosti pokladníka spoitehiího oddlení jsem ml denn ve svých ru;kou veliké summy penz zodipovden, zažil jsem tolik nejpoznaného a praa byl za videlného štstí, že smle mohu íci, 'že šestkráte v týdnu a asi šestadlvacetkráte v msíci jsem byl šasten. To šttítí záleželo v tom, iže ikažého ve'era jaksi ipodívn slastn se mi ulehilo, 'když všecky ipeníze, pes den pijaté, jsem do hlavní pokladny mohl odvésti v poádku, a kdylž po spoítání všeho se ukázalo, že všecky ty veliké summy "klapou", jak v bankách se íká, do ^jediného centu. Ten každodenní .pocit, ie to "iklape", to každodenní spadnutí balvanu ise srdce, ta každodenní veerní rovnováha to Všecko bylo pro mne štstím úpln novým a alž do té doby nepoznaným. Bylo to štstí, pravidelné jako hoiny. A já nedovedu íci, ja:k toho nového štstí jsem si vážil a jak upímn se mi po nkdy stýs'ká. (Ty ka'ždodenní "summy", které poítávám te, jsou totiž rožlhodn o mnoho

n

—

nm

bývám nkdy tak rychle hotov, ie slastném gpanutí balvanu se srdce atd. atd. nemže

men'ší a s tím "klaipáním"

o

njakém

už být vlastn

di

.

.

.)

Ale jsou ješt jiná štstí, ješt lacinjší. Tak laciná, že nejsou už vlastn za babku, nýbrž jilž ú|pln zadarmo. Toto nejlacinjší štstí, které mám na mysli, mže si každý zejména zde v Americe poíditi velice snadno a rychle. Nech jen každý dobe se porozhlédne a sob povšimne, jak bídn 'je zde stavna zvýšená /pouliní dráha, jak ledabyle a hajdalácky jiS'ou stavny mosty a viadukty a s jakou nedbalostí je zde vykonávána pouliní dopravní služba, pi níž obyejn sám prvodí vozu je z úspory penz nucen dlati výhyb'káe. Co chvíli nco

A

nco se srazí. pi' tom jen žije a tistašedesátptkráte v rooe íci "Zapla Pánbh, vždy *já ješt poád

se sítí a sletí, co chvíli

pece veer

t A

—a

všem lovk sám isob jsem na svnohy taky!"

mže

:

tuihlety

dokonce

i

dv

ped

ruce jsou celé a tuhlety

zrcadlo je

možno

dv

se postavit, na koJena

si

blažen na 'špiku nosu, jenž zdráv a celý sedí si s(pokojen mezi oima. Vera teba perazilo si na zvýšené dráze nohy dvacet lidí, ale ty, šastlivce, mžeš sám sob poplácat a sáhnout

si

—

190

—

.

A

to si mižeš íci, opakuji, itisitašedesátptíci: Já to iieijisem! kráte 'v roce. Pro bys si to neíkal ? Když si to ekneš, uvdomíš si, že jsi (pece jen šasten. Amdbo cibcete snad šitsií ješt lacinjší? Odh, vy vybírál-

kové! Uiž vidím, ie jsem vás namlsal. Ale kdy>i to musí být, já vám to tedy ,povím, tebaže v tomto pípad bží o štistí úpln intimní, Ghcete-lí toto štstí poiz^nat, prodeljte na Blue Island svj dm, zante vydávat noviny, dostate se, jak se íká, jako laž ipo IMavu do kaše a jednoho fcrásného dne si dejte se to stalo

ped nkolika

týdny

—

mn—^"zavíti

eilektriku".

Vy

co to znamená. A já ani nevím, jak bych to honem zaobalil. N;u, ne že byste se snad k výrobcm oné krásné záhadné síly, naizvané elektina, vbec nechtli znát, alie jiste oikolnostmi nuceni, pozapomenouti jaksi na jejich vynález a pustit jej, eknme, na uritou dobu se zetele. oni pln to uznávají a aby delikátn vám pilpomnli svoji vdeckou existenci, pijdou diskrétními', tichými kroky a zhasnou. Tak i se stalo jednoho Ikrásného dne. Bylo to jako sen. Piišli a bylo svtlo. Odeíšlí a byla tma. Nu co, holoubkové, pomyslil jsem si po víte,

A

mn

—

—

iruisku,

budeme

slaviti

ernow hodnku.

jsme

Slavili

ji,

ale

dny. Bylo to zátiší velice (pvabné, ale pak se nám zaínalo zdát, že kouzlo zbyten dlouho se protahuje. Znoivna v tch tech dnech dostal jsem ipsaní od jednoho pítele ze státu New York, abych prý napsal nco dkladného, co prý by nkterým lidem toho státu "osvítilo" konen mozky. To se ti lehce ekne, myslil jsem sob sklíen jak pak má lovk "osvtlovat" mozky ve istát New York, když ve stát Illinois mu zhasli elektriku Ale i ta tídenní temnota mla svj konec. ten konec to je ipráv to štstí, to ojpt nové a nepoznané štstí, jehož iržové barvy, milý tenái, si asi dovedeš pedstaviti. Jako ped temi dny odešli a byla tma, tak zase jednoho krásného podveera pišli a bylo svtlo. Kdybych já vám, lidiky,

byla trochu

delší,

trvala asi ti

:

.

.

A

—

—

—

mohl povdt, jakou jsem z toho svtla ml radoist! Nevil jsem svým oím, sivtlo pipadalo mi jako nové a byl jsem ten veer zamilován do všech lustr jako blázen. Poád jsem zhášel a poád rozsvcoval. Když Pánbh stvoil svt a ekl

—

191

—

"Budiž svtlo!", neml z nho jist takovou radost jako já. Docela se mi štstím zatoila hlava a aisi deset minut nechal jsem svítit všecky lampy. Bylo mi jako znavenému poutníku, ktdrý ise sešel se svojí sitarou lá,í'kou. Mli jsme, krátce a dobe, Ištdrý veer uprosted ervence. O jeden štdrý veer v roce více To 'snad ani isám papež si nemže dovolit. !

A milí

ješt njaké štstí? Ne, jak (pravím, píliš bych vás, tenái, namlsal. Pro dnešek dosti. A te rychle si po-

spšte, býti šastni! Jak jestliže

myslíte, že

si

vidíte, štstí je

mncho

všude nadbytek, a všecko je možno

jste již ztratili,

ješt dohonit. Komukoli se zachce, šasten. V oceán žije jeden druh

mže

býti za jiistýdh chvílí

moského

raka, který, jak pírodopisci dokázali, je slepý. Úpln slepý. Potravu v moi vyhledává si tím zpsobem, že se ^šourá po pobtížnich skaliscích a pouhým 'živoišným pudem a zruností svých chapadel si trpliv vyhledává, eho k živobytí potebuje. A tento sleipec moe, jemuž rovného v opuštností a, v -ndštstí nelze si vbec pedstaviti, také se množí, také má svoji rodinu a také má svoje veliké zájmy. A já, jakože mi nic není do toho, smle vám pravím, že i ten slepý rak je tu a tam šasten.

Katakomby. Alálo

komu

je

známo, že Praha

Pod budovou poliecjního nekonené siklepy, kam

má

také

sivé

kata'komby.

iditelství jsou temné, dlouhatánské, ukládají se všecky zkonfiskované

noviny.

Po létech, až budova policejního iditelství rozpadne ise v pradh a na svt bude jiné lovenstvo, najdou naši potomci kdesi v píesnivém kout policejních katakomb špetku strouchnivlého, krysami prožraného (papíru a budou-li to dobí a

—

mebudou

smát tuze nahks,

aiž v tom trouchnivícím cáru poznají náš mozek. Ta celá historie bude ipo letech k smíchu, ale dnes, abych ekl (pravdu, otratvuje naše živobytí.

uiznalí lidé,

se

—

192

—

Nebo

sluší uvážiti, že

do policejních katakamib,

novináský jisou

materiál, který

skuten

a bez

ukládáme

nadsazování naše

mo'zky. A sice nejen naše obyejné mozky, Ikterými myslíme na svoje dluihy a na 'Svoji veei, nýbrž výkvt našich moiz'Jc, ono radostné, svobodné a já&avé, oo z našich lebek tryská spontánn a nezadržiteln jako pramen mladého vína. Také toto mladé víno bude jednou staré a ím déle bude ležeti v policejních sklepeních, tím lahodnjiší bude mít pídhu. Dobí a uznalí lidé, kteí (pijdou po nás, posoudí jedmoiu spiravedliv jeho marku. Slýchávám, že staí policejní radové, i

trápení ipodagrou a naisycení nudy života, sestuipují prý obas do katakomb a noí svj nos do trouchnivícího papíru, do našeho tlícího mládí, aby jeho elixírem umoili svou pakostnici. Picházívají iprý se nalokat mladého vína, které jest zapovzeno lidem starého vku. Usedají tprý na modré, Iširoké kapesníky a potásajíce bílou' hlavikou hovoí prý )k sob: "Mna mna, w^as fur eine 'herrlicthe Luft!"

—

Ale není

umou

jim, to níc plátno.

Dostanou svj modrý

arch,

a neza.pláe nad nimi ani doktor, který kurýroval jejich

A po nich pijdou jiní staekové a umou a také nad nimi zave ise ivoda. A my je pekáme. Až v jejich hrob nezbude po nich ani ksteka a až erví pustí se hladem do záslužnýdh kíž, 'které staekové vezmou si do hrobu, my ješt budeme žít v nekonenosti lovenstva a naše mladé víno bude prouditi v ižilách našich dtí. My, když nás pohbívají do policejních kataíkomb, cítíme kolem sebe "eine herrliche Luft". Cár papíru mohou nám zkonfiskovati, ale našich myšlenek nelze usmrtiti, ony rostou z našich hrob, j'sou naším neviditelným pokraováním, poletují neviditeln v'zduc,hem a staekové, kteí nás nemaií rád", supají je 'nevdomky se svým šujpavým tabákem. podag-ru.

i

i

vn

ml

Konfiskace je tvrdý, krutý, zlovolný in. Jen ten, kdo konfis'kacemi co initi, pOchqpiti jejich- dosah. Lidé, kteí by se neodvážili sesteliti sikivana, kteíí by nedovedli

mže

s

ipodati kvetoucí tešni, lldteí by Ise rozpakovali vzílti vojáku jeho písniku, jsou povoláni, aby škrtili myšlenku, nejvzácnjší

—

193

—

lovka. Tedy to, eho nelze odníti ani nám jen proto, že nenarodili jsme se o tyicet let Nebo, co nám dnes bylo vzato, bývá ipo tyiceti le-

a nezabavitelný statek

psu, bere

pozdji.

tse

nž

Havlíek nadJidsky trpl a jež tech beztrestno. Verfše, pro stoletim strašily byrokracii, tou se dnes v antholo-

ped pl

V tom je nejopornjíši smysl konfiskace. Je to dláni mrtvol do zásoby, záloha na zlo, herodiada tisku. My jsme nezvedené dti stoleti a censor je náš táta, který nabije nám vždy pro jiistotu naped, abychom si dali pozor a nerozbili džbán, s kterým policii chodime pro (pivo. tak neb onak, biti jsme vidycky. Jsme biti jen tak pro jistotu^, aby lidsiké s-polenosti nepraskl kotel. Ale my nemáme chuti, zoš-kliviti si giích pro dti.

A

tímto systémem

Nejsme zibablí a víme, že to, co dojde jednou svého urení a nemže býti ztraceno. Nic, co je ástí .svtla, nemlžei býti ztraceno. postarají se samy o kolportáž našich myšlenek. Krysy, které dnes v policejním .sklepení žerou naše myšilenky, vstebají je do krve, do mléka a celá g-enerace krys bude jimi odkojena. pijde jednou den, že ty krysy sežerou zrovna taJk censoroivu tuižku, jako dnes éerou náš miozek. Ubíjení na zálohu, za každou cenu, nemže petrvati vky, nebo vky jsou spravedlivé. A tato spravedlnost je naším pesvdením, naším rozumem. Proto nezlobíme se ani na censory, kteí jsou zjednanými úadníky a kteí nemohou za svoje iny. Vždy, božínku, jsou to nkdy docela dobí .lidé, mají svtlé modré oi, mají svou lásku, maijí svá kuí oka a za okny nalomené tešn. Jsou to skuten nkdy dobráci, kteí by neublížili ani kueti. Že škrtí naše myšlenky, tím je vinna jejich ovislost, jejich 'námezdný pK)mr a ipeasto i jejich duševmí krátkozrakast. Nebo 'censoi, ruku na srdce, jsou takoví, jakými jsme si ije udlali. Tím dnem, kdy nastoupili službu u, policie, poali jsme je nenávidti a mezi nimi a námi utvoila .se |pro)past. Nic není nenávidno tak, jako policie, pece odvažuji se tvrditi: Kdybych tucet syn, pl tuctu jich bych n-abádal, aby se stali policejními úedníky, a pl tuctu jich dal bych do kadetky. Nebo musí

nám

svolji práci.

konfiskují,

Vky A

A

ml

to býti naši lidé, lidé naší krve,

policejní a militaristický systém.

—

194

kteí pinesou jiné proudy v Byrdkratismus policie a tvr-

—

:

!

dost militarismu nepadnou na!šimi nadávkami, nýbrž schopnoa naši lidé jsou to. které musíme posílati tam, stí našich lidí kde je pro nás nejpalivjší pda. íNáš censor, dokud mu spíláme, není naším censorem. Naším cemsorem m.u'sí býti lonaší kpve, námi vyslaný. I on nepevrátí Isyiíitém pes moc nohama vzhru, ale kdyby jen jedno semínko z^asel, dosti tolik našich censor, co má nauinil. Kdyby náš národ

—

vk

ml

poslanc, katakombách. šich

neodipolívaly by maše myšlenky v ipolicejních

Až naše vlast porodí eského, duchem eského censora, teprve tehdy budeme moci íci, že je naí rodikou eskou, spravedliivou. Dokud rfodí jen velíkohubé poliitiky, 'kteí berou diety a na!še nejlepší myšlenky nedhávají hniti ve sklepích policejního iditelství, dotud je naší macechou. Vlast jsme my a z nás vyjíti musí naši lidé, ina'ši vojáci, naše policie. Aíž podaí se nám vyhráti jednu, jedinou censorskou tužku, bude to více, než kdybychom koupili milion matiních sirek.

Rakouský válený

systém.

Byl bláznovský. Ach, vtší idioti v lovenstvu

se nevyskytli ni'kdy sít

kletby

mateské

a dhtíti sklidit

—

synovskou lásku k Jeho Velienstvu

Povídka o emenu, který nikdy neexistoval. Za mého dtství žil v R. starý Mezera, který hlídal pole, 'Záhrady a nkdy i panslkou baižantnici. tn se stávalo, když se síkou na mtotýly honili jsme se kdesi po neposeené louce, že ipistihl nás Mezera a ohmaitávaje se v pase kiel z daleka: !" "Set sakra, kluci, vaše štstí, že nemám pi sob emen

A

—

195

—

!

My

Za rdk pistihl nás nia j,aiblkádh, o1iim'atával se v pakiel: "Taik vy klwci iiiž zas? Set saikra, šikoda, že nemám

utekli.

se a

sob emen !" My mtekli. A za rok, když dlali jsme v bažantnici tajn obníek, zase se z dalelka dhimatával a zuil: emen !" My utekli. Tak utíkali "Aíord salcna, 'dybydí a on, starý Mezera, po celá ta léta nosil šle jsme adu let a jalcžiiv si nekoupil emen. ipi

ml

—

Dnes

hnije.

U'ž

BHH

tyi

písniky

z

doby svtové

války.

ARCIVÉVODA BEDICH. (Zpívá se jako: "Sliovan jsem a Slovan budu''.)

Jede Bedich, jede v pole, ve futrálu má dv ihole, hoj, ta jedna je maršálská a ta druhá je kaiprálská. ( :Na Rusy maršálská, na echy 'kaprálská, to je ta nejlepší

slovanská otázka

!

:)

HOFLIEFERANT. (Zpívá se jako: "Jede, jede (poštovsiký panáek".)

jede pan

do Vií'do, na hrad! už on torbiku plnou so'kolík,

Jede,

jede, jede

Má

Schireiner*)

vzhru

jede škodnou odlífrovat.

'

Jede, jede pan Sthreiner do Prahy, jede, jede dol na land! Dej pozor, Vaniku**), schovej svou' hlaviku, jede, jede hoflieferant

Známý nmecko-rakouský

*)

eské

štvá,

který

nejvíce

nenávidl

Sokolstvo.

**)

Mínn

br.

Vaniek, populární náelník pražské obce sokolské.

—

196

-

!

smutení. "Tee voda

(Zpívá se jako:

Tee vítr

voda

o (

proti

vod"'.)

vDd,

proti

ní fouká,

:Sciheíner sedí za

nj

Schreiner na

mrížema,

kouká.

:)

Pežalostný smutek nastal té

sokolské chase, (

:protio.že

Schreiner gauner,

je

sedí Scheiner v base.

:)

Zachovej nám, Hospodine, naši

eskou

duši,

:když se ruka k ruce vine, Vašíka pálí uši. :) (

POJEDEME! (Zpívá se jako: "Tajná

lálska,

ta

mne

Ach, ta Víde, ta nás trápí, ona nám pokoj nedá • Ale ona 'iprijde chvíle, kdy se to všecko s'hledá

—

Všeciko shk'dá, všecko víme,

—

všecko si pamatujem a pijde den, ten Brixen kdy my si 'zaoutujem. i

Nic

ty,

spi ve

Karle, se 'nestarej,

svém hro-b

ti';še,

—

však už se to brzy všecko sokolím pérem spíše!

Až

to spisem, tak oblíknem

ervené košilice, a pes Brixen, není

to sen,

pojedem do Kostnice!

—

197

—

.

„

trápí".)

:

!

to sen, je to pravda,

Není

vme Od pes

jen sami sob! Havlitka jde cestika

Mde,

Jene,

k tob

Vlhký lovk, U

pana X., jenž hostí své pátele dobrými víny, aby jim jsem se nedávno nešastnou náhodou a poznal jsem tam zajímavého lovka. Byl to Polák. Po celou dobu nepM»mluvil slova a nehnul se od okna, kde sedl podepen hlavou o sklo. asem podíval .se k našemu stolu a jeho oi byly tenmé, bezlesklé, jemn ovlhlé. Ale vláha, jež byla v nich, nemla tpytu, jak>' mí\Tají slzy. Byly to oi mdle zarosené, jak-j na podzim za chladného rána ojinny bý-

mohl

ped«;itati spatná dramata, ocitl

vají hrozn}-.

Vyprovázel ysem ho dom a ptai (}'serm se ho, pro byl A on mi odvtil "Jsem vlhký lovk. Od svého dtství hladovl jsem v Krakov. A tam. íiemaje na lepší píbytek, bydlíval jsem v nových v3-i5okých domech, kde za pr\-Tií kvartál se neplatí, nebo zdi dom jsou je^ vlhké. Nájemníci sušÁ tvrt roku zdi a ipo pr\-ním kvartále zase se sthuji do jiného domu. aby v>-5ušili jeho zdi. Neplatí nájemného. Tak od svého dtství, nemaje na lepší píbytek, vysušoval jsem pokoje nových dom. Po tvrt roku zahíval jsem vždy studené zdi, vysoušel jsem je svým tlem a-po tvrt roce sthoval j-sem se zase jinam, kde potebovali vysušiti zdi. Až do ticátého roku svého žívota neplatil jsem nájemného a zahíval zdi svým dechem. Potom jsem opustil Krakov, ale vlhkost byla wi ve mn. Stal se ze mne, jak vidíte, vlhký lovk. NedovedJu se usmívati, necítím radosti. V dob, kdy jiní žili, sušil jsem zdi. Nezdá se vám, že tak smuten.

je cítiti ze

mne malta?"

"Nikoliv", odvtil y-tm, "jen

198

oi máte podivn

ovlhlé."

.

Karlovy Vary. Saiscna je v plném proudu, na ulicích pestro, rušno, životem se rozkyply slavné lázn karlovarské...

Píval hostí bývá

denn

strakatjší, pijíždjí ze všech ikonin, z Aííglie i z Ameri/ky, jako by to neveliké, netpatrné msto eské,

silnjší

a

.

hovoíce

eí,

cizí

poháry se tlaí k vídlu^ kde je taká tlaenice, že by jabko nej^ropadlo

s

.

.

konin

V^záoní hosté ze všech div že se tu neseperou

z

vídla dív

se

.bylo

vru

vodou...

byly

vzdalují

.

se

cizozemští vzácni ticho zase kolem

vídla^

jenom ješt

ijeden

lovk,

staeek

to

.s

sežloutlý

a

hosté,

bílou

hlavou,

zhublých tváí,

se

blíží

k vídlu,

pohár drží v chabé ruce, která choirobou se tese...

pes

jist

tu

hodinu,

roz^pait pešlapoval na svých slabých, chorých nohou, poslouchaje píval eí,

napít,

všichni kií, povykují, resiolutn žádajíce,

by jim Jsou tu

Ukojeni

.

vzácné,

drahé,

cizozenDsIké,

prapláchnuty

Stál

o tu sklenku horké vody, pouhé, horké esiké vody... Každý zdvihá pohár výše,

chtje

tm

tolik

nesmle .

—

cizím, vzácnýim hostan chutná jeden doušek prosté, horké, eské vody... Všichni kií, povykutjí, celé davy nových hostí s poháry se hrnou k vídlu, hovoíce divnou eí Již je konec... Již je konec... Všichni jsou již napojeni... Dosti dlouho trvalo to, nežli všecky žaludlcy ty, že

.

bylo vyvoleným koutem, kde se všeohny strany svta, sever s jihem, východ, západ, soházívaijí na rendeiz-vous Krajina je k zulíbání, obloha je jako safír, pozlacený teplým jasem, který padá v koloinadu... Vzácní hosté ze všech konin, .

ješt všichni jmenují se nikdo by to ani neek',

cizích,

dal

se

podiivnýxh a tvrdých, makat cizím davem,

trpliv,

odmluvy...

bez

vyhovno...

Konen te

jako doma,

ticho

zdomácnli v malé

chvilce... Niíkdo by to ani neek', jak ti ztuhlí Angliané,

jsou pry všichni, zase kolem vídla,

jenom dv, ti podavaky

znaven tu spoívají, obslouživše hosty vodou...

horkokrevní Italové,

Staeek

zamyšlení,

pohár nese v choré ruce, únava mu hledí z oí, se rt plynou zleklá slova:

Rusi,

iskou^pí

Turci,

Nmci, Francouzové,

Švé-dové

—

a

bh

ví,

kterak

—

199

—

se

blíží

tiše,

"Bilte, bitte, sinds'so frcundlich..." Staekovi bílá hlava praská tmi vz,pamín)kami, Je to lovk z Pošumaví, uil na majtiní škole, zdá se mu, že ani nežil, uitel to starý v ponsi, že to všechno, vlast a škola, uil dti "V eských šikolách jest jen pouhou deikorací jejich rodné e^aké mluv... odehrané tragedie... Staeku je teskno v duši, C'^' '^o^^té chodí kolem, teskno, ho.rko nevýslovn...

Jaiko tiše

®"i^J'

ve s.náoh kráí odtud. sedá na laviku,

zaduman Jist že

svírá se

^e

a

ro^ravjí,

staeek vsak sedí smuten, zaražen a shroucen v sebe,

oi...

^'"^^ tvar je ješt žlutší, J^^ by práv odumela...

roíspomíná,

kterak asto vypravoval ve své tíd milým dtem, že ty lázn karlovarské, jedny z nejslavnjších v svt, založil kdys Karel tvrtý, Karel tvrtý, "otec vlasti"...

Dojsta tou bílou hlavou táhne erná, teskná duma, že by bylo lépe složiit staré kosti v Pošumaví,

kde

je

lovk

asipo doma..

Sederanto. Ano, to byla truchlivá historie, když po Vídni roznesla se zpráva, že puríkmistr dr. Lueger zemel. Ráno nadešla 'katastrofa a o pl dvanácté jako dbyeljn mla zasedat íšská Tada. tu tedy, za velikého pohnutí, usedl pedseda snmovny dr. Pattai na své keslo, stiskl zvonek, vstal a prohlásil "Ná'š nezapomenutelný dr. Lueg-er zemel. Prosím, pánové, abyste

A

:

jeho památku

uctili

povstáním

tyi

s

míst."

ibyli maj etniky oné ásti Nuže, (protože ástí tou mohou disponovati neobmezen, poruili jí, aby se zvedla, a v tomto vážném postoji nasloucliali dále dru. Pattaiovi, který prohlásil: "Pánové, naše myslí jisou tak pohnuty a památka nebožtíkova je tak veliká, že vidím se nucena, odroiti schzi na druhou 'ho-

Byl'o jich asi

lidské,

na níž se

sta, a

všichni

sedí.

dinu odpolední."

Nikdo neml nieho proti tomuto ,prohlá!šení. Opt si sepotom se rozešli. Bylo pijaoi jednohlasn, že do drulhé hodiny odpolední bude se tiruchlit. Od pl dvanácté do dli a

dvou hodin. 1:r;u'chliti

Pesn. Možná,

že

nkterý

už ve ti tvrti na dvanáct.

A

z

tch

ty

pestal

set

naoipak zase možná, že

bylo už deset minut pes druihou a nikterý neml (ješt úpln dotruchleno. Tio vše je nejisté, ale nikomu do toho nic není, nebo ve všech veejných sihromáždénícih, kde rozhoduje ise o lideclh a národech, musí být disciplima (práce, a kde jde o práci,

tam musí býti r jakási disci('pliina citu. Tom'Uto povstávání ;s míst na znamení úcty aniebo soustrasti íká se mezinárodn sederanto, kteréžto slovio odvozeno je z toho, že úastníci vyjadují isvoje pocity onou ástí lidskou, na níž sedí. Jsoiu'ce pohnuti a chtj íce prokázati zvláštní est, povstávají ve veejnýdh shromáždních a zase usedají. Jsou to sederantisté, a jejich jazyk, nazvaný sederanio, jest všenárodní, nebo spodní :ástí, kterou vyslovuje líoustrast len municipální rady ang-lické, vládne na píklad i každý pražský obecní

rada. je ja^zyk velice snadný a zeijména skloování každý hrav. Vazba slovesná je nadmíru struná.

Sederanto

nauí

se

my "'Mn

dnes velice smutno," že ve veejmém 'shromáždní povstane s místa a 'zase si sedne,. Nic víc, a je v tom všechno. Nežli my vypipláme tch dlouhých pt slov. on už pouhým povstáním a usednutím prdjádnl výrazn vše, smuteik Myslíme-li si na pí^klad vysloví to sederantis'ta

dm

:

je

Izipjiolbem,

náš a po pípad celého národa. Stane se napíklad, že ume Svaopkiik ech, pvec 'národia. Tu ovšem národ truchlí. Vydáváme žurnály s ernou obrubou, tiskneme posmrtné almanachy, poádáme eistné veery, debatujeme a sto tun tiskovéh|o papíru nestalí, aby vešel se áo nidh náš smutek, všecko to, co o velikém lovktf chceme íci a co cítíme. To už sederantista vezme vc za jiný konec, jeho jazyk je hb)itjší a pádnj<ší. Na radnici vlaje erný pra'por, a obecní starší scházejí se k památné schzi. Všildbni, je jich osmdesát, dovedou, bohudíky, mluvit sederanto. Je to bájený hovoT, tato pohnutá mluva isederantská, nad niž na svt není jazyka vzácnjšího. Osmdesát zadk se zvedá, aby jedním trhnutím projádilo smutek národa. I Vendelín Slabihoudek, 'který z básníka nezná ani "b" a 'který je pesvden, že papi r ^ ^ _

20I

—

!

je na svt jen proto, aby s-e do nho balilia šunka, zaitruchlí si po sederantsku a takový smutek už nco vydá, nebo jazyk, jímž Vendelín Slabihoudek truchlí, je tžký a jadrný. Je nás na svt tuze mnoho. Jsme Francouzi, Nmci, Vlaši, Dánové, eši, Španlé, Turci a Svédi. A 'pak jsou

sederantisti, je jich ipu/jí

veejn

maše

poposednou,

nejmén

city.

a jsou vybraini, a

Jejich

a u)ž se radost

i

ti

práv

'zastu-

mkuva je 'tak 'výstižná, :že jen smutek li-itstva bére jiným ko-

mivže se sítit. Vendelín Slabilhoudek tc Dokud oni, sederantisti, mají to, na se sedí, jsme proti smutku zajištni na dlouhá léta. Snad na vky.

rytem. I zasedne.

Karlv most

em

H eskoslovenský program. Jen do toho! Jem statn, hoši! Materiálu víc než dosti je.

Pjde

to,

pjde,

když na ruce

si

jí-t

to musí',

každý

naplije.

O

jde? Vy víte. Trocha diny: "Komenského" nám zavel magistrát,*

—

hnojnými prkny pobil 'školu ta prkna te je teba.'' rozebrat!

•

Nuž do toho! A dodlat to, než na dvanáctou dojde rafije! Prken je Sbijme z

dosti!

Hnojných prken

nich, hoši. rakev Austrie!

^Bílá Hora. Toili'0 dne, když do mi-ta pijel 'poslanec, bylo u nás na g-ymmasiu živo, všichni stuidenti byli na nohou. Bylo zaká-

*) Poznámka: Mínna tím eská škola spolku "Komenský" ve Vídni, kterou vídeské úady daly krátce ped svtovou válkou nás'iln zavít a, její okna pobít na potupu hnojnými prkny. 'f

-'

— 202 —

navšitvovati veejné politické schz-e, lale ne<íhyblo odvážných, kteí si usmyslili, iže na schzi domezi námi stanou se stj co stij. A 'tak jsme se tam i dostali. O sedmé hodin objevil se poslanec na tribun a jeho slova hímala v zástup jako hrom. Poslouchali jsme se zatajeným dechem, s 'pootevenými ústy. Zdálo se, že na tribun stc^jí ihroziv vztýeno eské svdomí. Slyšeli jsme strašlivá slova o Kostnici, o všecíka památná .místa na^ší národní Brixenu, o Bílé Hoe tragedie míhala se tu jako v panoramatu Národní Jednoty Pošumavské, v krvavých, výstražných konturách, co vta, Poslanec sebral más jak se patí, to lkáni, co slovo, to slza. zbuTcoval naše svdomí, iprobudil náiš národní charakter 'zdálo se nám, že teprve nyní víme, co to znamená být Cechem a milovati svj eský jazyk. Když poslanec na konec udeil 'na stl a zvolal hromovým hlasem: "Bílá Hora biide pomstna !", bušilo nám srdce hlaisiit, a ekli jsme si, že po schzi vyipálhneme kon poslancova koáru a zavezeme sami eníka na nádraží. Ale po schzi byl ješt pátelský veírek v hostinci. Touha zahnala nás i tam. Ale bojíce se dovnit, zstali jsme ve výepu v kout pi dveích a odtud jsme iposlouohali, jak iposlanec ile rokuje. By] obklopen etnou, míchanou spoleností, byli tam úedníci, uitelé, živnostníci dlníci. Vedle poslance sedla zpsobná, ervenolící dívka, nejspíš dceruška nkterého místního živnostníka. Poslanec hovoil s ní živ a piukl si na její zdraví. Potom piukli si všíchmi záno,

i

—

—

i

sípolen a poslanec zase dlo;u(ho mluvil o Bílé Hoe. Náhle stala se mehoda. Njakým zipsiobem, (s,nad poruchou elektrického vedení, zhasla najednou svtla a v lokále nastalo úplné tem>no, protože okenice byly zaveny. Všecko se smálo a toho iveselí jsme ipoužili, Ihned jsme z výepu vnikli do svtnice, hledíce se co nejblíže dostati

a na

vzíti

si

na ipamátku chlebové kuliky,

jimiž

isi

k poslanci pohrával

stole.

V

lokále bylo 'nabito, lidé

veselý chaos.

Konen

sedli

i

stáli,

potm

dostal 'jsem se až k poslanci,

—

203

—

vznkl poznav

jej

po

:kd'osi

Náhle, tsn zlehounka,

hlase.

jiá

když jsem

U'

nžn

mne vzadu

se neozval, nžné mkká, hebká ruka

nho, štípl,

štípnutí

ise

pocítil jsem, jak dvakrát, tikrát, a

opakovalo a hned

mile mne pohladila, oítliv a s pochopením, jako by dalekohled v ruce •astronomov obzíral žiV^zpomínaje si, že po celý vycházející plmsíc. vost se nestalo, aby nkdo blížil se tak pietn do tchto odlehlých konin, kterým na gymnasiu íkávali jsme "salon

na to táž

.

mj

.

odmítnutých", nevycVházel jsem šeptal

známý

z ustrnutí, ale v

tom

již

za-

hlas: "Zlobíte se, isleno?"

mne

a hlas ten

ipouil, že stal se tu

prost omyl.

Byl jsem pokládán za jdnou osobu.

Když lampy opt zasvitly, a já, vrátiv se do výepu, svým kolegm, že mstitel Bílé Hory rozšíil svj

sdlil jsem

národní a politický program o ženskou otázku, bylo vysloveno kterýmsi kolegou mínní, že poslanec je 'pepracován a že bychom ohrožovali zbyten jehO' neirvy, kdybychom zapráhli se do jeho koáru a uinavovali jej poctamá. S tžkým srdcem ponechali jsme tuto milost kojiím a odebrali jsme se

dom. Zavírajíce za sebou dvée, slyšeli jsme jdšt úryvek hopráv ekl: "Ano, poslanec, má-li býti sku-

voru; posílanec

tenV^m

vdcem

národa, muisí mít prsty všude."

Pístavní holka. Uiprasted puchu z moských ryb a vínem politých stolk, Marseji,

v jedné ulice, jsem potkal pístavní holku. v

V ta

ulice holka

pi zdi chvla se odná v hadry.

•' o ' ji ji Svítilny odlesk padl ji ve švadle, vyhuble hce Za šesták srdce nabídla a snad už nemla plíce. •

.

Byl ;smutný den a pístavem se mlha ploužla jemná. "Pane, jen dvacet centim!"' hlas jakýs zašeptl z temna. .

Centim

dvacet.

Za šesták srdce

.

i

.

s

.

—

-r^

,,,

.

— .

.

.

d abla, pro ty peníze vždy s krvi lids-kou JSOU vsporkn: ,

l^_

Bože- mj... Jako dnes vidím ped sebou adry ... tu sešlou pístavní holku.

204

!

.

Ruika. Po Riegrov nábeží jela chva s koárkem, pod jehož stíškou spalo dátko. Nkolik krok za koárikem kráela mladá dáma, ktemou jsem po'zoroval jilž dhvíli se zalíbením. Byla rozikošná celým svým zjevem, skvlou pletí, boihatou kadeí a chzí vábivou, pružnou. Bylo nco aiž smyslného v jejích bocích a pešel jsem bezdky na dru'hý chodník, chtje se ipokusiti o flirt s touto mladou, eleg^antní ženou, jejíž všecka bytolst dhvéla se valíkem. Pokouišel jisem se nkolikráte, zachytiti pohled jejích oí, ale neml jsem štstí; mne nezahlédla, nebo byl jsem jí lho'stejný. Šla bez ú'smvu nkolik krok za koárkem a 'zdálo se, že nemá smyslu pro svo-

bu

je okolí.

Najednou Pospíšila

"Fando,

Jsem ji promluviti. koiáiiku a zvolala na chvu:

slyšel ike

koukáte? Nevidíte, že Jeníkovi

karni

ika ?"

visí

ru-

Skuten, dátko spalo a ze spaní vysunulo z koárku ruiku. Mladá dáma vzala ruiku nlžn, jako holiky brávají do ruky první panentku, a zabalila ruiku pod pikrývku. Celá pi tom zržovla a teprve nyní zabloudily její oi náhodou ke mn. Mla oi krásné, šedav modré, piolo^náhou

jsem ,se neodvážil s nimi flirtovati. Potkal jsem ji a'stiji od tch dob, ale nikdy mi už nenapadlo, pokoušeti se zí«>kati její o;i. Vidím ji poád, ja'k zahaluje ruiku. Jeníek vyhrál. Ustupuji. ale už

Pá,

dátko

.

.

Povely.

v

po^velech je velká úsenost.

echts um! Kehrt euch

Nmec kií: Povely Jsou

!

V

to!

levo

Feuer! Francouz: Feu šíipy

bleskové.

Jenom Rakousko má novinu: Kvééérfberrrráus

mu

trvá hodinu

— 205 —

.

.

.

A

dost.

k.

pochvala okresnímu hejtmanovi, který se obzvlášt vyznamenal v ponmování. Bravo.

Vorziiglioh.

Ta'k

nám

se

to

líbí.

ustaviné. Tší nás velmi, že jiste cpráv zaved nápisy "Ahfi !" v ei dvoj'jaizyné. Taik pokraujte v

píli

Pívozník a Svatý Otec. Leto's

Sázav

jednoho

velilká

(podveera

.krásného

vzplála

Vidl jsem ji na Nejen 'vidl. Sám jsem se

revoluce.

vlasitní

na ece oi. U

jí súastnil. Je erta, na lhát? to poprvé, co ve svém život hodil jisem bomibu. Bylo to inedávno v podveer u jednoího sázavského steka, které dosud pes elku Sázavu nemá mostu a peváží Zavolal j^em na pivioiziníka a ocitli jsme 'se lidi pramidi. Pívotzník byl milý. kostrbatý staeek, s\pú\u na pramici. a dostali jsme se brzy do hovoru. 'Sá'zava je chudá, lidé jsou chudí a jejioh srdci piblížíte se nejlépe, zeptáte-li se

m-

jich,

kolik

kolik

si

níci,

já

i

jsem

se

pl

do roka ták tak

ovšem chodí

lip?"

ptám

ddedk,

"lidé,

kteí

to

ne," ipovídá

Pan fará

meiplatí.

kteí v nedli ipidiázeijí pevoz zadarmo."

Dde/ek opel

zeptal,

si

z

ise.

cJiodí

do kostela,

na obci vymo'hJ, aby farven^kova do cihrám;u' Páin,

se o bidlo, voda šjplou/chala, mleli jsme.

Alž tu najedoiou

"A

ddeka

druhé stovky.

Praivil mi, že

pevoz

méli

Tak

"V nedli "Ba za

vydlán^ají.

pevolzem vydlává.

mi

to nedalo.

ddeku," povídám,

"že krejcary, co lidé za pevo^z ušetí, dávají v kostele do pokladniky pro Svatého Otce?" víte-li

pak,

— 206 —

:

Nco se ddekov

pevozmk upustil bidlo. Zdalo se, že hlavice nco se pohnulo, že tam nco Jako když vedle zara'oho'tilo, co sípalo už sedmidesáit let. nho hodí bombu. Dýmka mu zaimrizJa mezi zuby. Krátce, v

stalo,

bílé

To se tam ulž nei^-ece Sázav. aby pevoiziník uip;u|;itil bidlo. Ptáci vyjeven vylkuíkovali na nás z vrb, voda se eipejila. Slkutein, V tom ztrnutí zsitalí jsme jaiko když náhle udeí .bomba. iS'talo se Stát. stát v prosted vody, ti metry ode befhu. ale ddeek nic. kdy na ece Sáiziav? Hledím, ekám stala se veliká revoluce na'

istalo

pl

století,

—

A'ž tu ízi

A

rozmrzla

zuby "Ták? Ták nai

cizího

V'za.l

náhle ústa a

to teda'?

je

lovka

bidlo',

mu

se o

zadlrkota'1

me-

Na Svatýho Otce? Krejcárky?

já žc se tu

opel

ddeek

dno

mámí dít?" a zdálo se mi, že chce

eku

sknz naskrz probodnout. "Vidjí," pravil mi, když jsme se louili, "mám už bílý vlasy a tohle by mi bylo do smrti nenajpadlo."

A

já se

"Ta(k vidíte, ddetku, la je to pece ta'k Konlkurence, nic víc. Kalždý má znáti svou

usmál:

jednoduché. kolnikulrenci."

—

ješt dvakrát tikrát j'siem se ohlédl a ddosud zamyšlen nad svojí ipraimicí. Dýmal z dým'ky jen se kouilo, a v tch oblácích ml hlaviku nevinnou jako dít, jako andlíek, co se prodávají ma svatýdh obrázcích. Ale už to nebyl andlíek, už to byl lovk, znalý své konkurence. To je tedy ta mot]e ipíhoda s bombou. Bomba leží doisud na drn líbezné Sázavy elcy a nilkdo už ji nehasí. Le'ží a udí. 0'dchá'zeje,

deek

stál

První rozkoš. Za svého dtství býval

mne

jlsem

hrozn

rozipustilý.

Došlo

pivazoVaJt za nohu ke stolu. Jakmile jsem se však dostal k njaké kudle, peízl j'sem protajk dalleiko,

že

miuisili

—

207

—

Aby se to neopalcovalo, ipHšli na dobrý nápad: sdhov\aJi mi šaty, 'zaveli je do slkín a pivázali mne ke stolu inahóhio etízkem. Nyní byíli jrsiti ,;že ^etízok neválzek a utekl.

mohu

peí:zinou/t a že

také nahý

nemohu

utéci,

i

kdybych

etízek pehryzal. Bylo to> v dobádh, kdy strefoval jsem se kamením do loken a utopil ve 'mlýn zloimys'l;n dv koky, ale pes ito ,se mi zdálo, že je tesot píiliiš písný. A utekl jsem, jak následuje: Nestaral jsem se o šaty ani o etízek a jak mne pánb stvoil, tak jsem se vydal ma útk. Stl, u nhož jsem byl pivázán, táhl ijisem 'prost zla sebou, néjdíiv ikuichyní, pak chodbou a konen po scíiodedh, až to rupallo bum-buim. Ale vydrlžel to stl i etíizek. Nic se nerazbiilio a neipetrihlo. Šoural jsem se, šoural, stolek za sebou, až šastn pišoural jsem se do zahrady a sedl si zrovna proti nalšemu domai. Slumíko hálo a svítilo mi píjemn na ikži. Strašn se mi to líbilo, pevaloval j's€m ise jiako Adámek. Lidé se zaali nastavovat lui zajhrady a libovali si, jak se zdálo, tu vzácnou podívanoiu. Ale nahoe u nás 'Ulž 'byl šum. 'Nejdív pdsitavil se u o^kna tatínek, potom maminka, ma konec celá rodina i se svým sluížébným duchem. A 'j'ak tak všichni mávali rozlilen rukama, vidl jsem jasin, 'že jim dlám ostudu. Ale ulž mi to bylo jaksi jedno, provaloival jsem se ma sluníku a dkal iklidn, až ipro mne pijdou. Ale uljjllynula hodina a nešli. Tu jsem si teprve uivdomíl, iže ta 'moje ostuda je tak veliká dstuda, že se stalo, co !se ješt inelstalo: oni se pro mne stydli jít. A tu u\l jseim poal tžiti ze své ostudy, cítiti první roztkoš, první Fouinl jsem proti slu'níku, natahoval vítzství nahoty. krátce, za dhvíili údy, dhriasitíl etízkem, plesikal do stolu pišla nejidíve sestra, uctiv, a za ní sluéebný duch, zas uctiv, lže už prý je toho snad doist a že se dávají A pinesly domia poroiuiet (slyšte!), abych se navirátil. s sebou šaty, abych si poislouižil, pinesly i kloboulk a klanly se mi To jisem totiž ležel mezi trnoži stolu jako v jeslikách. A oni stále picházeli jako ti králové a klanli se mi... Když jsem !se vracel dom. ndsli za mnO'U stl i etízek a vzdychali :

—

pkn

pkn

•

i

.

.

.

—— — 208 —

—

Plzeská. Plzeáci mají všecko, "Besedu" "Har\líka",

Flzeáci

i

u

Knobloch pivo jako epika.

malvaz,

pna

Holba

piva

mkne

po

za za

za

nm

pár

groš,

hlavu,

nápad, tch opic nepoídí

.plno

pro

z

živoišnou

zahradu!?

by to radost veliká, by se zlobili, mli by tam jenoím koky, Byla

Nmci

palice,

zlatku je slušná zlatky opice.

mají

mají

koka,

dv

eši

samé

gorily

.

.

.

Inspektor, v

jedné

kavárn na Pílkopech sedává

pražslcé

starý

Dnes je na pensi. Ped lety bývial postrachem student a má na svdomí nkolilk studentskýoh

školní inspektor.

K

selbevraižd.

život

ce'lý je^ž

školní

neusmál

maitUTÍtám ipidházíval studený jako kat a po profesory a studenty ez'avou' pedanterií, Po celý živoit uelbny ypromovalai v káznici.

trýznil

se

mkkým úsmvem

paedag-c^g^a

a

zla

zkušebný

zasedal jbko inkvisitor. Nejlepší' maitulriitainti propadali pi jeho inspekci, nebo j^e" ztremoval sivýma oima. Dnes je na. pensi a vítíám jej v kavárn, kde s rozkoší proítá Wítziblatt.*) Nilkdo' by nepoznali starého pána. lovlasý, ržový sedává nad nejihorším frivolním brakem, jejíž co chvíli pinášejí mu pod ruku sklepníci, kteí znají uiž zálibu starého pána. Na židli u jeho stolku kupí se výbr plátk, které páchnolui obaknnní piikJa.nterií' nmeckých magacín. Na jeího stoTku knípí se Wítziblatt, Pschtt, Nimm mích mit, Reízende Blátter a všecka berlínská alba. kde holiky z Friedrichstrasise vy fotoigirarf ovány jsou v nejldhtavjiších pósádh. Stairý pán labužnicky obrací 'listy, tiše si pomlasíkuije a co chvíli zaklepe bí'loii hlavikou... Sklepstil

B-

*)

Vídeský

plátek

s

neistoudmými

—

209'

obrázky.

nki pinášejí

pán

celé stohy a stairý

se

blažen

uismiívá.

Te-

své úsmvy, jimi'ž po celý život lakotií jako Harpagon, teprve pí-éd Psclhútem a Nimm midh mít svléká

pirve

svj

nyní

talár

nla*šel

.

.

.

Když

ta'k

vidím starého pána, jak bruí

si

"Nimm mích mit, nimm mioh mit...", ani bydhi neviril, že ped okny toboto dobráka z/astelili se dva studenti. Mlrtvé oi osmnáctiletých hoch dívají se na nho upen, volají úpnliv o vy svtil ení, pláou záhrobními tiše

do vous:

'

—

sliziami

starý pán neviidi, nelslysíi. midh mit, nimm midh mit...

ale

Nimm

.

.

Dým, (Psáno

v

Americe za dolby svtové války).

Do kterýchkoli anglických novin Ise dnes lovk podívá, všude vidí výzvy a appely nai obecenstvo, aby se zúastnilo sbírek na tabák, posílaný za moe vojákm. Aippel stihá appel, všecky asopisy jisou iplny tabáku. Nkteré velilíé denní listy, jako na ip. new-yorský "Herald", podnikají dokonce tabákovou akci na ,5vj vrub a z denního registrování jejich sbírek je vidno, že akce se daí, 'mohouc se vykázati ikaždého dne imipoisantiními íslicemi. Samotná sbírka '"Heraldu*" jde již do ti'síc, snad statisíc. A vedle toho ve všech mstech a mstekách Spojenýdh Stát ustavují ise zvláštní tabákové komitéty s tisícerými výbory, jež vedou sbírky .systematicky a pracují neúnavn od domu. "Ta'bák! 'Vojálkm tabák!" je dneska 'heslem celé Ameriky a poteba kouení v zákopech líí se v aisopisedli tak naléhav la tak pohnutlivým perem, že nikdo nemže odolat. A celé hory tabáku a cigaret odváženy jisou z Ameriky za moe a mladí staí (hoši tam na tom druhém tragickém behu si Vru nemohou .'^týskat, že do íše vného zapomenutí ubírají se bez doístatené výbavy kuiva. A jisou tam naši, naši Ihoši a to je pravdui pohnutkou tchto a to je také píinou, že v tom tabáku a v tdh

dm

—

i

—

i

ádk

—

2IO

—

tabákových 'sbírkách vidím vtší a jevil si,

hluibší ismysl, než-li se

mi

iprvním, ipovrchním ipozoTOvám. Bdže, myslívad jsem tento 'nesmyslný, pošetilý isíhon s tabákem? Což v tchto

pi^'i

na

dobách smrti a vraždní je kouení skuten nco tak dležitého? Což, když chceme a mžeme iprospti velikým rekm a nic lepšího a užitenjšího, tirpitelm, nemáme opravdu- 'pro než-li troohu toho suchého liistí, které ,se mní v dým a ve vizduchu se nenavratiteln roziplývá? A cdž oni sami, jdouce na smrt, -stoji skuten tak o tu tabákovou híku 'vteiny, která nepináší jim nic konkrétního pro oboihacení prohajícího žití a kteirá, stejn jaiko oni, v prach a popel se obrátí? A neprospla by jim snad více tužka, hrst papíru, obrázkový list, kukátko, miniatura, láhev -s kolínskou vodou? Tak bláhov a is nepodholpením j,sem myslíval Nechápal jsem té zvláštní, strašlivé psychologie války, Ikterá je psycho-

n

nemá vností

—

psychologií 'života nechápal isouviset hraka'. Ano, to kouení, ten tabák, to je skuten hraka, neuvitelná Ihrakai lidská, ale nezbytn nutná tm, kteí pipravují ise na cestu do íše vného .snu. Válka je sm-rt, život je híka, voják je dít, a dýmlka je hraka. Kouení je poizvolná, 'sladce melancholická prprava k velkému rozplynutí. Obláky tabákového dýmu plynou ze 'zákop k oblanu vesmíru. Spji k nim tak jist, jako piliny šinou se k magnetu. Pravíme-li, že voják kouí, pravíme tím: on uí isvou duši oddházet. Cigareta je hraka, ano, ale tak dmyslná, ze lidé konají skuteln skutek nejvtší bratrské lásiky, když nakládají tabák na lodi a tam logií 'smrti a

jsem,

'že s

co initi tak úzice

is

mlže

tm

—

,

velikým školákm vnosti jej posílají. Díváme-li ,se na kouení is tohoto lidského., a tudíž sjprávného 'Stanoviska, je nám až smšno, že jednu chvíli mohli jsme se bláho'v domnívat, iže vojákm mohla by být vítanjší miniatura anebo hnst papíru a že vylpousitní dýmu z úst nemže jim pinésti žádného ulžitku (konkrétního. A ped postavou kouícího vojáka, zapalujícího sf dnes dýmku nkde u Chateau Thierry ho'dinu ped bojem, rozplývají se v nive a absurdnost i tabákové theorie tak velikých svtových myslitel, jakým domníval ,se býti na píklad Tolstý, když s neúprosnou istízli-

—

211

—

tabák je tím nejvtším nesmyslem vlastn druihem tichého šílenství. Dnes vidíme, že miyšlenka toho velikéiho kesana, kdyby odpíráním tabáku v 'zákopech mla být ipraiktikována, znamenala by všecko, jenom ne kesaniství. Bráti vojákm Jým, znamenalo by, bráti jim lidskost. Odpírati jim 'hraku dýmky, bylo by tolik, jako oholit poustevníka. Všecky, všecky theorie míru vostí

svtu dokazoval,

lidstva a že

kuáctví

lže

je

dnes padají ped theorií této všelidské, vše objevující a všemu uící .svtové války. Tato válka je zjevení. A jestliže ješt vera isnad se nkomu zdálo, že vynakládám million na kouení pro vojáky slu'ší zaadit (k jednomu z nejdtinštjších omyl lidstva, dnes již po sípravedlivé úvaze (rychle sám sebe koriguje, vidí v tabáku materiál humanity (tak jako je\serum materiálem vdy) a celou svou du^ší isobipeje, aby co nejvíc toho materiálu bylo sebráno, vypraveno a odesláno. Já si vzpomínám, jak jednou mne odpuzoval laciný, svtlotiskový dbrázek, jejíž; j.sem vidl v mtstnoisti kterési francouzské noní kavárny a jenž v neladných barvách pedstavoval smrt, jak ipokuuje ši z cig-cirety. Dnres muisím uznat, že ten nevkusný svtlotisk vyjadoval pravdu války ješt snad výmluvnji a hloubji, aiež-li veliké bitevní obratzy Verešaginovy. A nezapil ám ani, jak již výše jsem elkl, lže je to pedevším pomyšlení na naše hochy, které odhaluje lovku všecku tu irozkoš a tklivou potebu tabákového dýmu tam 'za moem. kdo mže za srdce lidské? Cítíme se všemi, ale s tmi svými

—

—

jen nejveleji. Za míru je národnO'Stní cit pouhým uvdomním, ale za války ,se stupuje v plápol velikého citu rodinného, všemi žárliv steižený. Za míru jmenoval se. ten

pece

nžn

nebo onen panem A. nebo panem D., .a'le dnes íká se mu v Americe "boy", ve Francii "garcon", v -Sríbsku "junák" a v eské armád "hoch". Když je vla'5ti zle, všichni synové poznávají v ní matku, a vlast izaise naqpak poznává, že má dti. Naše eské pojimenování "hoch" je práv taik prosté, nžné "a krásné jako pojmenování "boy". Ale co plátno, nám 'Se zdá, že "hoch" zní je'št dvrnji, sladeji. My, pravda, celoiu duší s "boys" cítíme. My myšlenkami provázíme jejich parník, jenž z nového svta je odváží do starého, iz nhož snad, sotva jej

optn do jiného svta nového, z kterého My iznáme dobe ten nezapomenutehi výmluvný

poznali, odeberou 66

není návratu.

pízvuk

nímž dnes v zemi Lincolnov vyslovuje se slovo iza to, že .nad slovo "ihoch" nezdá se svt slova pítulnj-šího, intimnjšího

citu, s

"boy". Ale mžeme my nám dnes býti na celém a

krásnjšího?

A

tak je tedy vidím, ty naše hochy, jak i oni dychtivýma voní rozbalují zásilku tabáku, jak znalecky si k jakou rozkoší cpou si jej do isvých dýmelk. Jako bych

nmu

rukama a

s

ml

ped oima

mode

obláky dýmu, vino'Ucí se chodbami francouzských zákop a vypouštné z eských 'Ú!st, z íeských rt, z týahž, jakými mluví se na Staromstském námstí v Praze, jakými Jirásek pednášel na gymnasiu eskou historii ty

a jakými mluví

šedé

—

—

naše matka. Jindy zatse vidím tu žije-li zákopech .si ji pjuje dru'h druhu, a tak zeteln, jalko by to bylo za .mými 'zády, slyším dva eské hlasy, dva naše, naše Qské hlaisy "Dej to -sem, já si chci trochu zabafat" ." ai: "Tumáš. Paneku, to je ipokouení lulku, jak v

:

.

Ale to

.

jest jen šalebná hra obrazotvoirnosti,

nebo

ihned

rozvine se pojednou ped mým zrakem krvavé plátno ohromného obra.zu bitevního, taik ohromného, že by jím bylo možno pikrýt kus Francie, a já ,slyším pekelný praskot náboj, dusot kostva, šílené troubení, tisíce smrtelných výkik, chrapot, nelidské skeky ... A pak pojednou je tma, vše pikrývající, a ticho tak strašlivé, že je slyšet, jaik zem isisaje v sebe rozlitou krev. A na té zemi leží tisíce mrtvých tl sinavýah, zohavených a nkolik krdk od beihu eky, jež tichou nocí plyne práv tak krásn jako Jizera, leží obrácena k nebí ,siná tvá "hocha", toho, co ješt -vera povíza touto milou,

dvrnou

illusí

— —

"Paneku, to je pokouí-eni." Taška, (peražená stelou, leží o dva kroky dále, a vedle tašky ve zdupané ihlín a v (krvi leží

dal:

ona

nepostradatelná dýmka, ta panenka voják, kolem dokola tohoto "'hocha", jenž umel se svojí panenkou, odpoívají mirtví "boys", "garcons" a "junáci", také se svými panenkami. A když na paížských a pralzských vžích bije plnoc, shromažují se všichni mrtví "hoši", "garta

... ta jeiho

hraka

války.

A

—

213

—

cons" a "boys", sbírají svoje panenky a mrtvý rulba troubí jim sif^nál k jejich paslední válené výprav, ku ipekroení í-cky Léthé.*)

Nová píse na (Psáno

v

Americe

Havlíku, v svém hrobeku, národ zpiivá Tivou vrnoiu písniku, zpívá zpívá

Pl

ji ji

sta

zpívali

už už

pl pl

rok,

jsme

s

sta

let

—

svoji

Te

1918)

Havlíioku,

echové

sta let!

sb

r.

Vsta,

Spi,

nápv.

starý

uiž

je ráno,

mají dozpíváno

už

píse pohební! svatební!

ztpívají

poje s námi, tichou slzou v oku, na voze jsou isamí staí známí Poje,

otrok.

Karle,

—

vždy

jedeme do Brodu! Bereme si Svobodu!

Tvoji písniku, Tvoji vrnou písniku. Karle,

Zasedni si v prosted stolu, odpísahali js.me,ped Hav4)í.keim.MŠeokyi apky dol,

Zpívali jsme, plakali jsme,

nad

Tvým hrobem

a a

že pomstíme Borovou tou svou písní hrabovou.

A

ta

chvíle

už se

už se, Karle, rozvírá Francie ho otvírá!

—

Havlíek

tíží,

Zdráv

Omyl

bu,

—

Dle djin eckého bájesloví jedna z ek v podsvtí, bylo nutno pekroiti a jejíž jméno znamená zapomeLéthé, jak vypravuje bájesloví. pily stíny mrtvých, 'by

* Poznámka. nutí.

mrtvVm

Z eky

hezká šika s ošupánavít podibhlý-

Byl to nepochybn sMepník, jenž kdesi prohýil

mia lOíima.

došly

Karle, nastokrát!

lásky.

U Rudolfina na lavice sedla mladá mlým mladíkem, jenž hledl pi^ed sebe

kterou

zazpívá, zazpívá!

Jáku, taiko, co pak píše pan Šuiselka z tej nmeckej íše, ? co pak píše tentokrát

blíží,

kámen, co Tvé vnné srdce

nám nco

vného

zapomnní.

—

214

—

:

A

zbytek noci.

do

zem

oma

usedav

a

mla

hlavu sklápnou do dlaní, ihledla

plaíka-la.

Sedl j^sem

blíiže

si

nich a po-

Zmoonila se rozuiml jsem, že fláma zamítá její lásiku... mne náhlá lítost a ml jsem žhavou touhu vyvésti z bludu toto

ubohé

králsné

a Tfadostem

fláma

dve,

šumly, bezy

jezy

svítilo,

—

kteiré

v

zvaly k

a ona, pdšetilá, plakala tu

podblhlýma oima

s

nerozumlo

paku si

trosiky 'jeho mužlství chce vsaditi

nevíšímal,

rži.

životu.

Slunce

novým

toulliám

usedav, protože ,že

na

schátralé

Byl bydh v tu

chvíli

dve

vele pomiloval, nebo nit není tak tragidkého, jako když chudíi lidé, kteí krom lásky nemiají ni-

sám

rád lono

eho,

i

v lásce dopoulštji se

omyl-

Ddek. U vrat strahovské zaJhrady íhá ddek na kolemjdoucí, kteí sestupují po schodedh s Petína. Žebrá, protože musí, risikuje svobodu. Dám mu gtrdš a pravím: "Ddku, nejste dost opatrný, jist vás 'seberou." "Co pak jim napadá. Jsou tak hodneij, nevidli

nahoe

policajta?" '•"Nevidl."

"Vdí, já bych se rád pustil vejíš, tam chodí Ale bojím se. Bejvá tam policajt." "Nu, njak už si pomžete. S bohem !"

Kií

víc

lidí.

mnou

za

"Pokají !" "Co pak?" "'Jsou tak dobrej, obejdou pavillon a

písknou

dyby tam nebyl,

!"

Mám chu "Tak

co,

"Písknu

ddkovi vynadat. To

písknou?"

!"

—

215

—

je

pece

jen drzé.

tak

:

A skuten,

obcházím pavillon, není tam hikc^ho. Sejdu pí&kám. Ddek policajta a

—

dol nkolik krok, potkám slyiší,

bruí

Pro pt

cosi jako

mu

jsem

podkování

šourá se "vejš".

la

ím

nevynadal??

mi imiponoval, že na

minuit dal jsem se do jeho služeb?

Zena. Byli

š'a(s'tnými

tom malém

v

man'želi

mst

ve vý-

chodních echách.

On byl duší mnOha spollk. OchotnJi(km odborm národních jednot jednatele a míistní v

nm

A

horlivého náelníka.

a okresmí

asopisy psaly o

picházel

dom

schzí,

^ze

všecko vyptávala.

A

imuiže."

ona

s

íkali

díal

reížiséra,

ješt v jiných spolcích byl "náš nieúmavný". A když

nm

políbili

se

la

"Mžete

jí:

úsmvern odpovídala

:

ona živ

ho na

se

být hrdá na svého

"Ano,

jis-em

•

oma umírala.

Nkolik hodin Zdálo

se, lže

nco

jí

na

zipod

smintí.

let,

až

ipi'štel

jednou den, kdy

Tehdy ponejprv po celý den byli Islpolii sami. nepohnut a on držel její rukui ve své.

ležela

Ale ona pipravovala se k smrti a usilovPdhlédl na ni a vidl, že slzy Hnou se

spí.

myslila.

zavených

(kými víky.

olí.

Tekly jako kišál, vylisova^ný hor-

Byl zmaten, vida

Ale tu

její

oi

široce

-se

nevdl,

že

ji

taikto plakati, hodiinu

rdzevrely a on

ji

let

jsi

216

jsem

—

šla

ped

slyšel, jak

pria'ví

"Dvacet

'

!

šastni dvacet

byli

n

n-

na

ho hrdá."

Tak

mli

Sokolové

vedle tebe."

!!

!

Dom! Hymna

ech.

amerických

(Psáno v

Aaiierice.)

Hoj, náš koráb už se pipravuje, kotvu svou již zvedá vesele! Sokol nad hlavou již poletuje, poijedeme dom, pátelé!

Pojedeme

dom, dom, dom,

jako vely k lípovému stromu sletíme tse k tob, drahý domove! Ne,pla, nelke^j, bílá Vltavnko,

modré oi osuš, Moravnko Ameriky jedou echové!

—

z

brati, k vodám pístavišt Kdo's byl otrkem, ten s námi poj. Hoí Schónbrunn, hoí Konopišt! V.erváncích se zaskví naše lo.

Vzhru,

Pojedeme

dom, dom, dom,

puklé srdce svatovítských zvon probudí ise k žití v našem objetí! Tob, Václave, náš kníže svatý, pivezem' Tvj prapor, bídn vzatý,

tob, supe, erné prokletí Hoj, náš stožár .u'ž se k 'nebi zvedá, už bo nesou májové Oko v dálkách Borovou už hledá.

ivlny

.

.

.

Husinec a teibe, Trocnove! Pojedeme dom, doim, dom, k hradanskému zámeckému domu, kde ti po'teseme rukom, Plabsburku Vzhru na katany, vzhru na n,

—

217

—

!

a

pozinají,

co

jisou

!

!

!

!

esiké dlan,

zaernné kou-em Pittsbuku S bohem,

my

behy

se vrátíme,

Yorku', na ishledanou pijdem' zas.

my

S bolheim, Chicago!

my

tam musíme,

HuTá,

dom

.

nám oi

.

planou,

as!

je ipomisty

dom

Hurá, brati, Naše lo už s burácením hromu pes moe se žene bleskem na vraha! Hurá, hurá, vyšehradské valy hurá, už se Amerika valí hurá, Texas

!

!

'hu^á,

—

Omaha

218

!

1

OBSAH: Strana

Pedmluva, která

se

nedá zamluvit

3

Srdce

8

Dtina Husovy

lo

slavnosti

1

Tesknice

12

Mor Na zapenou

14

,

17

Piliny

22

Nebožka Petrlíková "R" pana Dyndy

23

Zlá osoba

26

25

Františkán a nevrec

32

emu

33

íká charakter Slena Týny se

36

Pes

3:7

Úl

39

U

Rožmitálu

íslo

41

82

42

etba do

Umela

vlaku

45

paní Nansenová

47

Hodina dvanáctá

49

Aristokracie

50

Staenin sen

52

Manželky

eník

54

—

219

—

Strana

Šumava

57

Praze o sv. Jan Mluvnické kotrmelce naší anebo nikdy

6i

V

Te

Nálada Král

Vry

62

6

!

z

hvozd

O lovku,

88

1916

r.

88

'.

který vezl

svj mozek

90

Nad hrobem ptáka

91

Zbytky

98

Dokyply samovary

101

Šachovnice

102

tyi

106

andlé

Slepé štstí

io5

Plakát ráje

109

Etherická dívka

112

Rameno

spravedlnosti

113

Purkmistr Poklika

115

Karneval

117

Vánoní korrespondence Babiky

122

Zápas zvon Krátký proces

133

Zatmní

133

119

128

Referát purkmistra Kutipurky

135

Parta

136

Kaktus Lola Ruská lidová Nejkrásnjší msto mé áslavská

140

Novomanžel Hory a doliny Tetí armáda

141

144

zem

145

148 149

se srovnávají

149 150

Kolonie

164

Jitro v Pyrenejích

167

Runík

168

—

220

—

Strana 169

Listopad

u Bordeaux

Silnice

171

172

Staí páni Uraženost Praktická rada

i75

mladému

i79

veršotepci

i79

"Dobrota" U Sadové

180

Na

181

poušti

Boulevard u Velké Opery

182

Starý herec

183

Dívka se zlatým copem

184

Dti

185

Vtip

186

áslav

186

Jak se máte?

187

Katakomby Rakouský válený systém Povídka o emenu, který nikdy Arcivévoda Bedich

192

195

neexistoval

195

196

Hoflieferant

196

Smutení

197

Pojedeme Vlhký lovk Karlovy Vary

197 198

199

Sederanto

200

eskoslovenský program

202

Bílá

Hora

202

Pístavní holka

204

Ruika

205

Povely C,

k.

205

pochvala okresnímu hejtmanovi, který se

obzvlášt vy-

znamenal v ponmování Pívonzík a Svatý Otec

206

První rozkoš

207

206

Plzeská

209

Inspektor

209

—

.

221

—

1 Strana

Dým

210

Nová píse na

Omyl

starý

nápv

214 214

lásky

Ddek

215

Žena

216

Dom!

217

"W

:

:

'Nákladem "Podbradky" a z pera spisovatele

práv

K. Horkého vyšel 'lestnjši,

ale

pi tom

i

spisek, obaa,hující nejbo-

nejryzejší

njší ipravdu, bez níž nelze sloivenské

si

Spisek

rep>ubliky.

a

nejneochvéj-

mysliti blaho

má

esko-

titul

Z VAŠICH RUKOU! (Vnováno

eskosloveii/ským vojákm.)

KAREL HORKÝ.

Napsal

Cen.a

\-ýtiisiku

jest

hromadné 'objednávce •cenu $1.50

neútují

15,

poštou 16 cent.

desíti

výtisik za

Pi

úhrnnou

se pošltovní výlohy.

Adressujte

"PODBRADKA" 6616 So. Troy Street,

Chicago,

Illinois.

DVE PERLY ZAJEDEN DOLLAR

25 CENT. Vzácný ptáek objevil se zase jednou ,po dlouhé dob na vyprahlých eskoamerických nivách! Po dlouhých letech válené nejistoty, kdy eské knihy docházely ze staré vlasti do Ameriky jen tak ídce, objevují se dnes v eskoamerické veejnosti dva pekrásné, pvodní eské romány. Podepsané románové vydavatelstvo, jež pod jménem "Libosad" vstoupilo nedávno v Chicagu v život, dalo práv oba ty romány do knižního trhu. Je to objemná, velice vTcusn vypravená knia obsaženy jsou v ní dv skutené románové perly, a sice úchvatný staropražský n:mán

ha

—

Zvoneková královna a proslulý vesnický

román

Kíž

u potoka

oba z pera vhlasné eské spisovatelky Karoliny Svtlé. Vydavatelstvo úmysln pojalo do jednoho spoleného svazku dva romány, svojí citovou krásou tak rznorodé. Jsou tenáky a tenái, kteí dají snad pednost venkovskému kouzlu románu "Kíž u potoka", v nmž paprsky zázrané a isté lásky Eviky z mlýna se stídají s ernými stíny záhadné

kletby na statku Potockých ve vjrpravování nesmírn jímaa jsou zase milovníci vzrušného a krajn napínavého dje, kteí neodtrhnou se od "Zvonekové královny", ipoložené svým djstvím do doby, kdy veliká revoluce francouzská zav Cechách nejstrašlivjší boj pálila celý svt a rozpoutala svtla s temnotami. Ty pikle jesxiit pražských, kteí mají ve svých rukou bohatou vdovu, majitelku domu "U pti zvonek", ten strašný boj na život a na smrt, který odehrává se mezi "jednotou srdce Ježíšova" a mezi tajným spolkem svobodných zedná, ty intrigy u dvora, ty ledové ruce jesuit a ty horké hlavy nUádí a nejboulivjší vary vášn, ta "zvoneková královna", ta bujná arokrásná Xavera, která stane se strašlivým nástrojem své zfanatisované babiky a která svoji krásu propjuje jako vyzvda ve službách jesuit, ta hrdá, nešastná krasavice, jíž na konec jest souzeno zvdti, co jsou to city pravé isté lásky a co jest to zkáza a popravišt všecek tento dj iní zdánliv dojem nejvtší fantastinosti, ba až sensanosti, ale ve skutenosti j'est "Zvoneková královna" jedním z nejumletjších románových dl prvního ádu. Doporuujeme oba romány vele. opravdové perly v jednom zasazení. Cena knihy, Jsou to v níž oba romány obsaženy jsou spolen, jest

vém

—

i

— — dv

$1.25 poštou o 10 cent více. Dali jsme též zhotoviti a máme na sklad i výtisky krásn vázané, hodící se výborn za dar k rzným píležitostem, zvlášt eskoamerickým paním a dívkám. Kniha vázaná, ozdobená na tuhé desce rozkošným obrázkem stojí $1.75. pošou $1.95. Adresujte takto:'

"LIBOSAD*' 6616 So. Troy St.

Chicago.

III.

Upozorujeme,

že za vydavatelstvem "Libosad" stojí spisovatel Karel Horký. Románový ten podnik byl proto založen, aby se jím pomoMo Horkého "Podibradce." Kdo tudíž

peje, mže si oba romány objednati pímo u K. Horkého. "Libosad" "Podbradka" zstávají v Chicagu pod jednou stechou.

si

i

Hákovo

Schnabl RESTAURACE Sídlo

'erchova" a

uzenáství eská

jest

Umleckého Klubu.

kratická,

demo-

firma,

která vyrábí u-

zenky a klobásy eskému jazyku stravitelné. 1834 Laflin

3424 W.

26. St. CHICAGO, ILL.

Street),

Blue Island Avenue.

1 83 1

CHICAGO, ILLINOIS.

g Califomia Laundry Vzorná, prvotídní prádel-

na v eské

Kalifornii.

Richard Hegner, majitel 1805

BLUE ISLAND

Ant. Doležal,

AVE.,

Chicago, lU.

MAJITEL.

^^^

2U8— 50

kde se

m-

žete

pobaviti se svými

pá-

teli,

dámami aneb

Krásná S.

Kedzie Ave.

CHICAGO,

ILL.

jídelna,

rodinou.

se

svojí

Jitrocelové léky lékárníka Jelínka jsou práv

DNES

tak dobré Proto získávají

si

stále

jako

ped

Neekejte až nemoc pijde. Mohlo by Oibjednejte

si

lety.

vtší a vtší obliby a rozšíení. býti

již

pozd.

pro svou domácí lékárniku

JITROCELOVÉ LÉKY LÉKÁRNÍKA JELÍNKA jež by nemly scházeti v žádiné domácnosti. Vaši sousedé je mají. Sta krajan jich užívá, Vykcmaly již mnoho dobra

a ušetily

již

mnoho penz.

Jitrocelová šáva proti kašli, nachlazení, chrapotu, zántu a plícním neduhm. Rozpouští hleny v plicích a žaludku. Cena lahviky 25c, 50c a $1. Jitrocelový žaludení Elixír obnovuje a istí krev, posiluje soustavu zažívací, dodává chuti k jídlu, vzpružuje mysl a vrací životní energii. Cena láhve $1. Jitrocelový liniment, spolehlivé mazání proti reumatismu všech druh. Cena lahviky 35c, 65c a $1. Jitrocelové pilulky výborný prostedek proti zácp, nemoci jater, zápachu z úst a pod. Cena krabiky 25c. Jitrocelový specifický lék k vnitníinu užívání proti reumatismu. Neocenitelný lék. Cena lahviky $1. zastaralé, lišeje, svrab, Jitrocelová mast pro rány erstvé nemocí kže a zlatou žílu. Cena kelímku 50c a $1. i

Do

všech stát Unie, do Kanady, Mexika a jižní Ameriky zasílá:

esko-Slovenská lékárna. Dep. 12 (CUfton Park Pharmacy Co.)

2357—2359

Clifton

Park Ave.

CHICAGO, ILLINOIS. Zasílatelství ^všech

bylin,

drogu, lék, fotografických

aparát a poteb, gumového zboží, zdravotních pás pro dámy, toiletních poteb a pod. Pijmeme spolehlivé jednatele ve všech eských a slovenských osadách.

MLUVÍCÍ STROJ pinese do Vašeho domu nejen hudbu, ale radost a pobavení pro celou domácnost. Victor stnoje od $10.00 do $60.00. Victroly od $20.00 do $325.00. Recordy všech národností každý msíc nové. i

s diamantovou jehlou. Mohou být na Columbia recordy.

Edison talíové stroje nich hrány Victor

i

Piana samohrací

a

úpln zaTuená

piana

Váleky pro samohrací

za mírné ceny.

piana.

Hudební nástroje všeho druhu za ceny levné. Hudebniny pro band orchestra piano. i

Cenníky

a

seznamy record

i

hudebnin zašlu na požádání

zdarma.

Nejvtší eský obchod Spojených Státech.

s

hudebními nástroji a mluvícími

stroji ve

JOSEPH JIRAN 1333

W.

18th

St.

Chicago,

111.

Nejvtším potem pochvalných dopis mže

dnes vykázati hudební obchod Josefa Jirana v Chicagu, nejvtší eský závod s hudebními náátroji a mluvícími Známý tento obchod, jehož stroji ve Spojených Státech. dobrá povst a obliba pronikla již do všech, do tch nejvzdálenjších eských osad Spojených Stát, zahrnován jest denn pochvalnými listy našich krajan a jest kdykoli na požádání ochoten je pedložiti a jimi se vykázati. Z tisíc pochvalných list, jež do Jiranova hudebního závodu docházejí, butež zde uvedeny namártkou: Ctný pane Jirane! Vaše recordy jsem v nejlepším poádku obdržel a dkuji Vám za rychlé a svdomité vyízení. Kdykoli budu eho potebovati, vždy jen zas na Vás se obrátím a Váš závod doporuím každému milerád. S pozdravem a úctou Ed. Machovec, Fort Dodge, lowa. Ctný pane! S mluvícím strojem Victor, jejž jsem od Vás obdržel, jakož s došlými recordy jsem nanejvýš spokojen. Musím íci, že obsloužil jste mne vzorn a že za laciné peníze poslal jste mi vc opravdu 'krásnou a v každém ohledu cennou. S úctou John Rippel, Fayetteville, Texas. Panu Jos.»Jiranovi v Chicagu! Objednaný fonograf . VI. došel docela neporušen a jsem s ním velice spokojen, mám z nho radost opravdovou. Hraje hlasit a ist, lepšího stroje nedovedu si vbec pedstavi^ti. Tak svdomitý obchod, jako je Váš, mže lovk doporuit svým krajanm s nejlepším svse

i

i

domím.

V

plné

úct Bohumil Galia, Butte, Montana. * * *

Dopište si do Jiranova obchodu o hudební cenník! Bude poslán zdarma. Aidressujte:

Vám

JOSEPH JIRAN, 1333 West 18th

CHICAGO.

-

-

-

Street,

ILLINOIS.

Václav Mirošovsky

Knihvazaství. Specialista v

úprav

starých knih.

1445 West 18th Street

CHICAGO,

ILLINOIS.

DO CLEVELANDU!

ESKÉMU OBECENSTVU

SE

DOPORUUJE HOSTINEC

'*Chief Pláce". Stedisko eské

inteligence.

Obdy, kuleník, kuželníky.

Josef C. Vlasák a Vlastimil Kadlec, majitelé.

4927 Broadw^ay, roh Mead AveVedle

eaké

Národní Sín.

ŠOLARV HUDEBNÍ ZÁVOD. Majitel Nejvétší

ALOIS ŠOLAR.

eský hudební závod

3215 W. 26.

St.

Chicago.

fTi-|M,,|ll ^^. % ^|H^^^^^^K i'

v Americe,

Illinois

J^ Nejvtší výbr v rekor-

Praktické poteby pro praktické Humoristické

esko-anglické

RozhoviOTy

(Nový tluma)

$1.25

Cesko-anglický dopisovatel

dopis

(vzorky

v

$1.25

Pohlavní izdravovda manžel, vázaná $1.25

Sebeochrana mladých mu-

ž

Co

$1.00

a ižen

iženy

rozhodn vdti 50c

—

Rosic^ké vázaná

svtlení od

Léivé

J. J.

rostliny

—

herbá 75c

—

.

.

—

O Liibuši, O Brun-

86c

Sv. Václavu, Janošíkovi, a mnoho ji-

O

ného, cena

$1.00

—

jako:

79c

dek,

35c

Lesní ženka. hrádku. Pro

mnoho

plán

Zlatovláska,

Na kozím

jiný^ch,

tatíka cena

a

80c

25c

Chicaga po Samoholi, naprosto zaru-

dobré zboží vždy na nejvtší eský závod knihkupecký a Chcete-li laciné

ený s eským návodem (i slepv se jím bezpen o-

koupit, .$1.05

eské

historické pohlednice, tucet

LINKA &

.

Národní povstí od Erbena. Velká sbírka pohá-

minutách)

B.

.

pého mládence, Blanití rytíi,

Domácí tiskárnika s gumovými písmenami

.

.

65c

odstraiQvatel chloupk v oblieji (bez bolesti v 5

holí)

.

i

Staré povstí eské od JilObsah- Sybíllinio ráska. proroctví. Proroctví sle-

cvíkovi,

—

a

eským

na 300 pohlednic 50c, pošt. 70c

—

stát

šicí stroje .$19.50 angl. návodem. skíii 'Ariston' s i tuctem eských a anglic.$6.00 kých rekord, vše za Krásná plyšová alba na fotografie $2.25 Krásná pohlednicová alba

S

Dv cenné a krásné eské knihy:

odstrauje "Hair tonic" lupy a podporuje vzrst nových vlas zaruený "Hair remover"

všech

i

pesným chodem

Elegantní,

85c

"Secret massage cream" iní ple istou, svží a stále mladistvou

Mapy

55c

35c Pásky na vousy Importované domácí staré kalendáe loc, poštou 15c

$1.10 a jich vy-

Krále

americký

25c

porcelánová

dýmka

Hudební

Nutná kniMatJca a dít. ha pro eisko-americké ženy-rodiky. S illustracemi $2.00 eská kuchaská kniha od Americké zákony

pohlednice den v pe-

zaruené

50c

mají

Výchova k šastnému manželství

prAn>í kle," tucet

Importovaná

oib.

jazycích)

"Kaiser

lidi.

obrate

galanterní. Pište

loc

CO.

a

se si

o illustrované

seznamy.

3345

WEST

26th

STREET

CHICAGO. ILLINOIS.

Dobré knihy pro každého. Haskins

Pouné

F. J. Americká vláda. znáti. 50c, poštou 60c.

dílo, jež

by

ml

každý

oban Smetanka

Americká obanská vda.

poštou 28c. Merrick^D.: Dollarová nevsta. Poutav<- román. 50c, poštou 55c. Southworthová E.: Ismael aneb Vlastním piinním. Poutavý román. 679 stran. $1.00, poštou $1.15. Winter Z.: Mistr Kampanus. Historický román. 632 stran. $1.20, poštou $1.40. Jirásek Alois: Temno. Román. $1.25, poštou $1.35. Cech Svatopluk: Lešetínský ková. 15c, poštou 17c. Nmcová B.: Babika. 75c, poštou 8oc. Váz. $1.00, poštou $1.10. Praktická škola anglického jazyka. Osvdená methoda k snadnému a rychlému nauení se angliin. $2.oa, poštou $2.15. J.:

Samouk esko-anglický. Úlohy

se ností všech anglických islov a

25c,

právnou pibližnou výslovs klíem, nebo-li správným i

pekladem všech cviení. $1.50, poštou Znédec angliiny. Nová anglická -mluvnice. vazb.

$1.75,

poštou

$1.60.

V

pevné plátné

$1.90.

tená

novin anglických. Ainglická mluvnice a pomcka, jak se nauiti ísti anglické noviny. V pevné plátné vazib. $1.75. poštou $1.90. Mapa ech. Moravy a Slezska, velká nástnná. 10, poštou 12c. Panorama Prahy, skvostn provedený 'obraz, okrasa každého oibydlí.

28c.

Oldich a Božena, historický obraz v mádherném barvotisku. 28c. Franclova Uebnice jazyka anglického pro samouky. Nejpochopitelnjší methoda se správnou výslovností. $1.25, poštou $1.35, vázaná $1.50, poštou $1.60. v cenách 75c, $1.10 a $i.35Žert a smích. 62 ísel kuplet. sólových výstup a písní po 5c. Mnohé jsou s notami. Skvostné pohlednice ^mst a míst evropských s popisem. Provedeni jest tak dokonalé, jako na 5c pohlednicích. 50 rznvch soubor každá jiná. so kus za Soc vyplacené.

Kuchaky esko-americké,

—

F.

PANCNER

3445 West 26th

Street.

CHICAGO. ILLINOIS.

svtlo

bíle By

vaše staré petriolejové lampy a lucerny vydávaly nádherné a bílé svtlo, lepší než elektrické neb plynové, je

vám teba hoáku. Zdvojnásobí svtlo. Ušetí oleje. Cylindr ineprasikne. Zariren bezpené a spolehlí-vé. Uspokojí každého. Objednejte si nyní. Úplný vzorek za 50

cent

'i

s

hoák esky na:

když

Pište

A SPOL.

Klobouníci

druhu vé

a

všeho

uniforem.

—

Hoto-

odvy

neuspokojí.

Box

161.

Manchester

Sta.

a hochy. Tr-

/anUvé prádlo, vkusné kravaty.

BLUE

1853-1855

COMPANY, 8.

na sklad.

Obuv pro pány

WHITE FLÁME LIGHT R.

zhotovitelé

a

odv

pánských

poštovným. Zašlete

známkách neb hotové. 3 hoáky za $1.25. Vrátíme peve

níze,

J.J.DVOÁK

ISL. AV.

Telefon Canal 1 198— Chicago,

Richmond, Va.

Uniová holírna

JOSEF FRY AUF

JOSEFA 10206

E.

Buckeye

na Broadway, proti "Americ-

Cleveland, O.,

kým Dlnickým Listm",

ZNÁMÝ OBCHOD VÝBORNOU, TRVANLIVOU A LEVNOU OBUVÍ.

BOHUMIL FIŠER 3710

E.

Croton

HANDLÍE

Road.,

Ave.,

CLEVELAND, doporuuje

se

O.,

pízni

obecenstva.

Nejlepší grocerní zboží a vý-

borné uzeniny všeho druhu

má

na sklad

Cleveland, O.

Obchod cukrovinkami nejlepší

jakosti a rjiejrznjšího dru-

hu.

Doutníky ve všech cenách.

JOSEF ŠÍSTEK 3829

E.

Croton

Cleveland, O.

Ave.

jiz 10.000 rodin

nyní

užívá a chutná

Bernardov

Fíkové

si

na

Káv.

vn;

Jakost kávy se poznává dle její chuti a té vlastnosti možno dosáhnouti pouze Bernardovou Fíkovou Kávou.

Založen roku 1894

je

Telefon Canal 842

BERNARDOVA FÍKOVÁ KÁVA

náhražkou obyejné kávy a jest vyrábna z jemných a vybraných fík, které jsou sušeny poniocí moderních patentních stroj, pak jsou mlety a po pimíchání ostatních souástek peliv haleny. Náhražka tato vypadá jako obyejná káva a používá se jí stejným zpsobem a mže se bu-rpidávati k obyejné káv v pomru jedné ásti Bernardovy Fíkové Kávy ku dvma ástkám obyejné kávy, aneb mže býti pipravena Obez pidání obyejné kávy). V tomto pípad jedna stolní lžíce Bernardovy Fíkové Kávy dá se do 4 až 6 koflík vaící vody, ímž obdržíme nápoj zdravý, chuti velmi píjemné a daleko pedí obyejnou kávu, nebo obsahuje mnohem více výživných látek a velké procento ovocného cukru, tím pak ušetí se na mléce a cukru, nebo nemusí se jich tolik pidávati jako pi dbyejné káv. Mimo to ale hlavní pedností její jest, že zlepší zdraví všech tch, kdož ji požívají, zvlášt tch, kteí trpí nervositou, aneb kteí jsou slabé tlesné soustavy a pak tch, kteí obyejné kávy nesnesou. Bernardova Fíková Káva mla by se užívati v každé eské domácnosti a jest k dostání u všech grocerist. Nemá-li ji náhodou váš grocerista na sklad, o.bjednejte si jí pímo 'od vyrabitele jest

JOSEF BERNARD, 1427

W.

19th St.

Chicago,

111.

Rychlá, bezpená a pohodlná

AMBULANNÍ

SLUŽBA je

naším cílem.

Tento moderní automobil je pipraven v každém pípadu neštstí neb úrazu k rychlému použití.

Pelivé vypravení TELEFONUJTE:

Bell

pohb

naší zvláštností.

Broadway 134

O.

S.

Union

274

ANTON NOSEK. pohrobník a balsamova.

5317 Broad>vay,

Cleveland. O.

Když potebujete práci jakéhokoli druhu, zašlete

ji

do eskoslovenské tiskárny

ROVNOSTI LUDU. PRÁCE ZARUENA.

Adressujte:

Rovnost' L'udu, 1510

West

CHICAGO.

^

IStti Street,

'

ILLINOIS.

Nákladem "Podbradky" vyšla

práv

tato novinka:

Epištola k Ylastimilm aneb:

Nejtžší eskoamerické híchy proti duchu jazyka eského. Jest to malé

kého.

Díleko

pouné pouné

Y

dílko z pera spisovatele Karla

—

brošurce této, napsané ným, uvádí autor pehled nejtlžáích mluvnických naši milí krajané se v a

pi tom

písm

i

v

ei

chyíb, jichž

nejobvykleji doipouštjí

—

co nejsrozumitelnji, tak íkajíc "po lopat", podává

návod, jak velice snadno a

tch chyb

Hor-

souasn velice zábavné. zpsobem lidovým, velice pístupale

pi

troše dobré

se uvarovati a udržeti tak

i

vle

je

možno,

v cizin istý ráz naší

pekrásné mluvy materské. Brošurka není iWpšana uen, srden a spíše s nádechem humoru. Opatte si ji rozhodn! nýbrž

Cena brošurky

6616 So. Tr»y StTChicago, IlI.

VAŠE

úspory

budou bezpeny uložíte-li je

v

KAŠPAROV Státní

Bance

V Chicagu, která už pes 30 rok je známa krajanm, ízena jsouc zkušenými úedníky a

zodpovdným iditelstvem. Pod státním dozorem, lenem chicagského útujícího sdružení a lenem sdružení vládních bank. Není jistjší

—

a bezpenjší banky ve

Mohovitost:

Spojených Státech.

Pes $6,000.000

Kašpar State

Bank

1900 Blue Island Avenue* CHICAjGO, ILLINOIS.

San Francisco

Panama

1915 Zlatá medaile

Grand Prix

1916

Toto jsou ukázky, jak v Americe nechyblo nikdy uznání pro

Trinerovo Léivé

Hoké

Víno

tomu nejvyšších poct v Londýn a Brusselu roku 1910, v Paíži a Stejn dostalo

se léku

ím

roku 191 1. A tisíce dopis, jež o své újm napsali ti, jimž lék ten pomohl pi zácp, špatném trávení, bolení hlavy, nadýmání, nervose, povšechné malátnosti a pod., to vše dostatený dkaz, že mžete s plnou dvrou i Vy léku toho užitL Ve všech

—

lékárnách.

Trinerv Líniment výborný prostedek, rychle ulevující pi reumatismu, neuralgii, bolení v kíži, polámání, otoku atd.

jest

V

lékárnách.

JOSEPHTRINERConipany 1333—1343

So, Ashland Ave..

Chicago,

111.

2970033

PG

5038 H6595A6 1919 C.l

ROBA