STŘEDA, 24. ŘÍJNA 2007

24-10-2007

Rozpravy v Evropském parlamentu

CS

STŘEDA, 24. ŘÍJNA 2007 PŘEDSEDAJÍCÍ: HANS-GERT PÖTTERING Předseda

1. Zahájení zasedání (Zasedání bylo zahájeno v 9:00)

2. Členství v politických skupinách: viz zápis 3. Písemná prohlášení (předložení): viz zápis 4. Vztahy mezi Evropskou unií a Tureckem (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem pořadu jednání jsou prohlášení Rady a Komise k vztahům Evropské unie a Turecka. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedo, pane komisaři, dámy a pánové, předsednictvo by v prvé řadě rádo poděkovalo Evropskému parlamentu, a zvláště paní Oomenové-Ruijtenové za návrh usnesení o vztazích EU a Turecka. Předsednictvo oceňuje a vítá aktivní účast Parlamentu v procesu rozšiřování, které je zároveň konstruktivním příspěvkem k všeobecným rozhovorům o rozšiřování, a obzvláště k procesu souvisejícímu s přistoupením Turecka. Není pochyb, že každá diskuse přináší výbornou příležitost na vytváření povědomí o procesu vstupu Turecka, na zapojování obyvatel členských států a Turecka do tohoto procesu a podporování turecké vlády na její cestě k přistoupení. Mohu vás ubezpečit, že názorům Evropského parlamentu věnujeme dostatečnou pozornost. Za několik dní předloží Komise svou pravidelnou zprávu o činnosti, zaměřenou na proces přistoupení Turecka. Rada přezkoumá a posoudí tuto zprávu velmi pozorně. Mezitím bych rád stručně vzpomenul několik bodů v této fázi jednání o přistoupení Turecka. Myslíme si, že nedávné volby v Turecku představily touhy tureckých občanů po demokracii, stabilitě a politické i hospodářském pokroku. Též jsme přivítali, jakým způsobem se volby konaly, vysokou účast voličů a lepší reprezentativnost nového tureckého parlamentu. Předsednictvo sdílí názory a obavy tohoto Parlamentu, pokud jde o turecký reformní proces. Věříme, že má nová vláda větší legitimitu a jasný mandát, který by měl umožnit podniknout rozhodující kroky při prosazovaní a rozšiřovaní reformního procesu v Turecku. Je důležité, aby nová vláda vnesla do reforem svěží impulz, jak do jejich provádění tím, že se soustředí na klíčové oblasti. Z tohoto pohledu je zavedení přístupového partnerství, zejména pokud jde o jeho krátkodobé priority, velmi důležité. Chtěl bych vám připomenout, že musíme přístupové partnerství v nadcházejících měsících přezkoumat. V tomto kontextu bych též rád zdůraznil potřebu rozsáhlého jednání a národního souhlasu s novou tureckou ústavou. Sdílíme vaše názory na důležitost reforem v klíčové oblasti základních svobod a lidských práv. Další rozvoj je nevyhnutný, zejména pokud jde o svobodu projevu, vyznání, kulturních práv a práv žen, ale i o další posilování boje proti týrání a špatnému zacházení. Většina z těchto otázek je uvedena v přístupovém partnerství jako krátkodobé priority, které musí Turecko splnit. Obzvláště v oblasti svobody projevu nás mrzí nedostatek pokroku, a to i přes veřejnou diskusi o této otázce, a máme obavy z rostoucího nacionalismu, který vede k autocenzuře. Stále pevně věříme, že je potřebné, aby byl článek 301 tureckého trestního zákoníku, stejně jako jiné nejasně formulované články, zrušený, nebo podstatně pozměněný, aby tak zaručoval svobodu projevu. Pokrok v této oblasti má rozhodující význam pro celkový posun v přístupových jednání.

1

2

CS


Pokud jde o svobodu vyznání, urychleně potřebujeme vidět pokrok, zejména po tragických událostech, které se odehrály začátkem tohoto roku. Dlouho očekáváme přijetí právních předpisů, které komplexně pojmenují všechny problémy, kterým čelí nemuslimská společenství, jako je právní postavení, registrace majetku a vzdělávání duchovních, jež by zaručovaly náboženský pluralismus v souladu s evropskými normami. Zákon o nadacích by mohl být v tomto ohledu určitě prvním krokem a po přijetí a realizaci se bude pozorně hodnotit. Znepokojující záležitostí je i nedávné rozhodnutí nejvyššího soudu v otázce ekumenického patriarchátu. Sdílíme vaše názory na vztahy civilistů a vojáků. Nedávné události, zejména před a během volební kampaně, ukázaly potřebu dalších kroků v této oblasti, aby si ozbrojené sily nemohly uplatňovat politický vliv. Stále je potřebné zabezpečit civilní demokratickou kontrolu nad vojskem v souladu s postupy členských států EU. Pokud jde o jihovýchod, silně odsuzujeme nedávný teroristický útok v provincii Sirnak. Odsoudili jsme i další teroristické činy spáchané v Turecku, a budeme v tom pokračovat. Nikdy nebudeme omlouvat teroristické aktivity. Odvoláváme se v tomto ohledu na naši solidaritu s tureckým národem. Na druhé straně bychom kvůli terorismu neměli zapomínat na naléhavou potřebu urychleně vytvořit a zavést komplexní strategii, která bude zaručovat hospodářský, sociální a kulturní rozvoj jihovýchodu. Jde o komplexní oblast, kterou monitorujeme jako součást probíhajících reformních procesů. Kromě souladu s kodaňskými politickými kritérii se bude pokrok Turecka v přípravě na přistoupení měřit v rozporu s požadavky, které byly jasně stanovené v jednacím rámci. Jak Rada dohodla v prosinci minulého roku, bude se v tomto ohledu monitorovat a analyzovat pokrok dosažený v otázkách, na které se vztahuje prohlášení z 21. září 2005, zejména úplné a nediskriminační provádění dodatkového protokolu k Ankarské dohodě. Bohužel nebyl v této otázce zaznamenaný žádný pokrok. Také bych chtěl zdůraznit, že uznání ze strany všech členských států je nevyhnutnou součástí procesu přistoupení, a proto je důležité, aby Evropská unie co nejdříve normalizovala vztahy mezi Tureckem a všemi členskými zeměmi. Práce, která je potřebná na zabezpečení souladu s normami Unie a povinnostmi členství, je náročná a vyžaduje si neustálé úsilí a odhodlání. Procesu přistoupení Turecka věnujeme výjimečnou pozornost a mohu vás ubezpečit, že portugalské předsednictví též udělá, co bude v jeho silách, aby tato jednání pokročila. Musíme plnit naše závazky. Podpora reformních procesů a plnění existujících nařízení posune proces vstupu Turecka dopředu, směrem k výhodám pro všechny obyvatele Turecka. Přesto závisí pokrok v procesu přistoupení v podstatné míře a především na chování Turecka. Olli Rehn, člen Komise. − Vážený pane předsedo, dovolte mi v první řadě poblahopřát pani Oomenové-Ruijtenové k její výstižné zprávě a k návrhu, který je důkladný a zároveň spravedlivý. Začátkem tohoto roku prošlo Turecko velmi náročným obdobím vážné ústavní krize a politického napětí. I přes tento složitý problém uskutečnilo Turecko své parlamentní a prezidentské volby v duchu demokratických zásad a s velmi vysokou účastí obyvatelstva. Výsledkem bylo vítězství demokracie. Nový turecký parlament je ve velké míře zástupcem turecké politické rozmanitosti a, jak řekl pan Lobo Antunes, nová vláda může nyní pracovat s podporou stabilní většiny a značné podpory lidu. Tímto byla cesta vpřed vydlážděná. Nyní dozrál čas na oživení reformního procesu. Komise proto sdílí základní přístup uvedený v návrhu usnesení, a to určit problémy a podpořit Turecko při plnění těchto politických úloh. To znamená podporovat závazek nové turecké vlády s cílem posilnit reformní snahy a podpořit rychlou přeměnu těchto závazků v činy. To se týká reformního procesu a rovněžAnkarského protokolu. Komise vítá skutečnost, že vláda umístila ústavní reformy na první místo ve svém programu, s ohledem na posilňování demokracie a rozšiřování základních svobod. To by však nemělo vyústit v odložení reforem, které jsou potřebné už dnes, jako například přepracování smutně známého článku 301 tureckého trestního zákoníku a jiných článků, které se týkají svobody projevu nebo přijetí zákona o nadacích, který by zabezpečil svobodu vyznání. Také je nutné vynaložit další úsilí, které zabezpečí demokratickou nadvládu občansko-vojenských vztahů, ochranu práv žen, dětí a odborů, zlepšení soudního systému a na zvýšení boje proti korupci.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Dovolte mi říct několik slov o nedávných událostech a současné situaci, jíž se velmi podrobně věnujeme spolu s předsednictvím a panem Solanou, a řádně jsme sledovali názory Parlamentu. Turecko neustále čelí přeshraničním teroristickým útokům ze strany PKK, která je na seznamu teroristických organizací EU. Evropská unie odsuzuje všechny teroristické útoky a chápe potřebu Turecka chránit své obyvatele. EU a Turecko jsou oba rozhodnuty zabezpečit nezávislost, suverénnost, jednotu a teritoriální integritu Iráku. Stále nabádáme Turecko a Irák, aby tento problém vyřešili prostřednictvím spolupráce mezi příslušnými orgány a dodržováním mezinárodního práva. Základ k tomu poskytla nedávná dvojstranná dohoda mezi Tureckem a Irákem o boji proti terorismu. Turecké orgány se pochopitelně snaží do svých snah zapojit Spojené státy, stejně jako irácké a irácko-kurdské orgány, nedávno jsme dokonce zaznamenali jistý pokrok. Usnesení, které schválil Parlament minulý týden, bychom měli považovat za součást celkové politické strategie. Ukázalo se, že evropská perspektiva představuje pro Turecko klíčový podnět pro reformy v zemi. V souladu s naší hlavní zásadou podmíněnosti v strategii rozšiřování podmiňuje realizace reforem pokrok v jednání o přidružení. Pokud však chceme používat touto zásadu účinně, abychom dosáhli výrazného politického vlivu na podporu reforem, svoje závazky musí dodržovat i samotná Evropská unie. Musíme dodržet své slovo – pacta sunt servanda. Všechny členské státy i nadále podporují jednání o vstupu Turecka, a pro důvěryhodnost Unie je nevyhnutné, aby tento proces pokračoval v souladu s ustanoveními rámce jednání přijatého Radou dne 3. října 2005 a rozhodnutím Rady z 11. prosince 2006. Šlo o jednomyslné rozhodnutí všech 27 členských států. Proto bychom měli otevřít další kapitoly hned, jak budou technicky připravené. Přinejmenším dvě kapitoly, a to ochranu spotřebitele a zdraví a transevropské sítě, budeme moci otevřít už v nadcházejících týdnech. Zároveň podporujeme Turecko, aby splnilo kritéria pro zahájení jednání již dnes stanovená u 13 kapitol. V neposlední řadě prosím nepochybujte, že náležitě přihlédneme k vašemu přínosu v naší chystané zprávě o pokroku Turecka, kterou Komise přijme dne 6. listopadu. Ria Oomen-Ruijten, jménem skupiny PPE-DE. – (NL) Vážený pane předsedající, děkuji Radě a Komisi za milá slova. Dnešní diskuse a usnesení, které se chystáme přijmout, jsou ve skutečnosti v prvé řadě určeny Komisi, protože jsme chtěli přispět do zprávy o činnosti. Jsou však určené i Radě, která se opět sejde v prosinci, jako odpověď na zprávu o činnosti. Co v usnesení říkáme? Co říkáme v jeho textu? Popisujeme pokrok, kterého jsme dosáhli, a dohody, jež jsme uzavřeli. Též jsme popsali, co bylo výsledkem závazku, který na sebe převzalo Turecko. Z tohoto důvodu je uvedené usnesení shrnutím toho, čeho se dosáhlo, ale zároveň obsahuje i seznam věcí, které je ještě nutné udělat. Vážený pane předsedající, je v něm i to, co očekáváme od turecké vlády, protože je to příležitost dát reformnímu procesu nový impuls. Zatřetí bych chtěla říct, že jsme se pokusili prohloubit rozhovory s Tureckem. Proto bych ráda upozornila na soudržnost společnosti, logistiku, dopravu a energetiku. Svoboda projevu a svoboda vyznání mají v našem textu právem přední místo. Ústava, nová ústava, by neměla být výmluvou, proč okamžitě nenasadit všechny páky na to, aby se zabezpečilo uskutečnění všech potřebných reforem, zejména těch, které jsou spojené s článkem 301. Dále bych chtěla mluvit o vztahu mezi sousedícími zeměmi. Dobré vztahy mezi sousedy jsou nevyhnutné. Když se podívám na Turecko a Arménii, znamená to, že hranice musí být otevřené. Všechny hospodářské blokády musí skončit. Kromě toho, a to bude můj poslední bod, když národ neuzná svou minulost, nemá budoucnost. Proto také žádám Komisi o podporu Turecka a Arménie při řešení tohoto problému. Vážený pane předsedající, o straně PKK už nemohu víc říci, protože postupy tohoto Parlamentu mi nedávají víc času. Hannes Swoboda, jménem skupiny PSE. – (DE) Vážený pane předsedající, především bych rád poblahopřál paní Oomenové-Ruijtenové k velmi dobré zprávě a poděkoval jí za její vynikající spolupráci.

3

4

CS


Tato zpráva obsahuje řadu sdělení a při mé návštěvě Turecka s panem Martinem Schulzem jsem tato sdělení mohl tlumočit tureckým orgánům. Za prvé, v reformách se nemůže jen pokračovat, ale musíme je zintenzivnit. Pan komisař se již zmínil o článku 301 tureckého trestního zákoníku a ostatních reformách, které zaručují úplnou a skutečnou svobodu projevu a pluralitu názorů v Turecku. To stejné platí přirozeně i o svobodě vyznání a mnoha otázkách, o kterých budou hovořit ostatní kolegové později během této diskuse. Potřebujeme, aby reformní proces nabral na obrátkách. Za druhé, kurdská otázka: rád bych tu velmi jasně vyjádřil své stanovisko. Během mnoha let, ve skutečnosti během celých desetiletí, jsem se snažil zúčastňovat řešení kurdské otázky, ale nyní přišel čas, kdy je možné vyřešit kurdskou otázku politicky a prostřednictvím Parlamentu, a zanechat tak násilí. To je i důvod, proč nerozumím tomu, proč strana PKK i nadále pokračuje v terorismu. Dokážu to pochopit, protože PKK nehledá mírové řešení a pravděpodobně existují i lidé v armádě, kteří též odmítají mírové řešení. A přece bychom měli vyslat jasný signál, že chceme mírové řešení, což by měl učinit i Irák. V Ankaře jsme se setkali se zástupcem předsedy Talabáního, a ten se též jasně vyjádřil, že nechtějí pokračovat cestou terorismu strany PKK, ale upřednostňují politické řešení. Rád bych věřil, že zástupci kurdské regionální vlády budou věnovat pozornost zprávám, které říkají, že pokračování v terorismu PKK ničí nejen Turecko, ale i Irák. To je i důvod, proč já sám, stejně jako i Socialistická skupina Evropského parlamentu, můžeme jen souhlasit s touto výzvou: Turecko a Irák se musí spojit v mírové spolupráci, která musí počítat i s kurdskou místní vládou, aby skoncovali s terorismem. Zároveň musí Turecko kurdskému lidu pomoci, aby se tam cítil pohodlně a mohl považovat Turecko za svůj domov. Alexander Lambsdorff, jménem skupiny ALDE. – (DE) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, též bych rád začal poděkováním zpravodajkyni Rii Oomenové-Ruijtenové, ale i pánům Joostovi Lagendijkovi a Hannesovi Swobodovi, za vynikající spolupráci během přípravy návrhu tohoto usnesení. Věřím, že jsme vytvořili dobrý text a překvapivě jsme se shodli, a myslím si, že jde o skutečně dobrou věc. Rád bych pro svou skupinu ještě jednou zdůraznil a podtrhnul klíčové body. Za prvé, pro Turecko představuje toto usnesení pozitivní a konstruktivní signál. Vítáme fakt, že letní ústavní krize byla zažehnána, a vítáme fakt, že nová vláda má silný a jasný mandát k dalším reformám. Jednoznačně však naléháme na vládu, aby použila svůj mandát na skutečnou podporu reforem. Co je důležité v tomto kontextu, jak vyplývá z usnesení, je fakt, že reformy jsou pro samotné Turecko, turecké obyvatele, tureckou společnost a pro turecké hospodářství skutečně důležité. Turecko se musí neustále stabilně zlepšovat, a to samo od sebe, a jsem rád, že v Turecku roste shoda v názorech na touto otázku, jak to bylo vyjádřené v dubnovém programu. Je dobré, že se to děje i nyní. Pro nás je důležité to, že kodaňská kritéria budou i nadále klíčovým referenčním kritériem na jednání, právě tak jako je vlastní absorpční kapacita Evropské unie i nadále důležitým a nevyhnutným kritériem. Naléhavě potřebujeme reformy, obzvlášť v následujících oblastech, přičemž jsme se o některých z nich již zmínili. Trestní zákoník: článek 301 jsme už zmínili, to je celkem jasné. Podle mého názoru bychom měli začít zahrnovat do této diskuse i článek 252. Týká se to i poškození památky Mustafa Kemala Atatürka a je to skutečně problematické, protože jde zároveň o porušení svobody projevu. Druhým důležitým bodem je zlepšení situace žen. Počet vražd ve jménu cti představuje stále vážné obavy. Ústavní reforma musí pokračovat. Musíme chránit základní lidská práva a osobní svobody. Dovolte mi dodat, že z našeho pohledu představuje problém i volební právo. Census 10 % je v OBSE neslýchaný. Dovolte mi shrnout situaci tím, že řeknu, že musíme projevit pochopení pro složitou situaci v Turecku, zejména vzhledem k dramatickým událostem na jihovýchodě, na hranici Turecka s Irákem. Jednoznačně odsuzujeme teroristické aktivity strany PKK během posledních týdnů a rád bych projevil jménem celé skupiny soustrast rodinám vojáků, kteří byli zabití. Naléháme na tureckou vládu, aby na tuto situaci reagovala opatrně. Dodnes nebylo vidět žádné náznaky, že by to tak nebylo. Kroky přijaté na zmírnění hrozby pro turecké území však musí být v souladu s následujícími podmínkami. Musí být přiměřené a časově omezené. Evropská unie chápe složitou situaci v Turecku. Je důležité, aby si Turecko udrželo toto pochopení. Naším nejvyšším cílem je samozřejmě mírové řešení. Dnešní usnesení představuje jednoznačně konstruktivní signál pro příznivý dialog s Tureckem. Turecko bude i nadále významným partnerem Evropské unie a nyní musí ve svém vlastním zájmu rozhodně pokračovat v cestě reforem.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Sebastiano (Nello) Musumeci, jménem skupiny UEN. – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rok po přijetí posledního usnesení založeného na vztazích EU a Turecka v tomto Parlamentu je smutné, že některé základní otázky zůstaly i nadále tragicky aktuální. Turecko prakticky nepovažuje Kypr za člena Evropské unie, svoboda tisku je stále omezená, neboť článek 301 trestního zákoníku nebyl stále upravený a Turecko stále vytrvale odmítá uznat genocidu arménské populace z roku 1915. Nedávný šokující teroristický útok ze strany PKK, následná mohutná reakce turecké armády a hrozba zásahu v severní části Iráku, pokud PKK neukončí svoje teroristické aktivity jednou provždy: tyto faktory znásobují nebezpečnou a choulostivou geopolitickou situaci, ve které se Turecko nachází. Samozřejmě, určitý pokrok nastal. Myslím zejména zvýšené zastoupení žen v nově zvoleném tureckém parlamentu, v hospodářských kruzích a na akademické půdě, ale musíme se sami sebe ptát, nyní víc než kdy jindy, zda si Evropa zítřku přeje velkou politickou entitu, nebo zda chce mít silnou kulturní identitu, protože tyto nejistoty hrají do karet Turecku, které si nepřeje přestat být samým sebou. Joost Lagendijk, jménem skupiny Verts/ALE – (NL) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mrzí mě, že tuto rozpravu zastiňují teroristické útoky v Turecku. Mnohem raději bych hovořil o tom, zda je vhodné navázat na rozhovory o reformách, bohužel jsem však došel k závěru, že o přes množství pěkných slov se v praxi udělalo opravdu málo. I tak si myslím, že dnešní nejdůležitější otázka zní: Co by mělo Turecko podle našeho názoru udělat? Vynechejme z tohoto rozhovoru pokrytectví, dámy a pánové. Každý z nás ví, nebo by měl vědět, že na toto ďábelské dilema neexistuje jednoduchá odpověď. Na jedné straně zjišťujeme, dozvídáme se, že jakákoli země, ve které bylo za poslední měsíc zabito padesát lidé, musí nějakým způsobem reagovat, zatímco mnozí z nás, myslím včetně mnohých členů turecké vlády, pochopili, že velké vojenské operace nejsou řešením. Ty stranu PKK nezničí, způsobují nesmírné diplomatické a politické škody a, co je nejzávažnější, komplikují hledání řešení kurdského problému. Dovolte nám proto věřit, že všechny pokusy najít diplomatické a politické řešení budou úspěšné. Koneckonců, problém neleží v iráckých horách, problém leží v Turecku, ale řešení problému, kurdského problému, nespočívá v tom, že postavíme Turky proti Kurdům. Z mého pohledu je problém v Turecku, Turci a Kurdi vědí, že jediné řešení jejich problému je politické, strana AKP na turecké straně a DTP na kurdské straně proti radikálům, které nemají vůbec zájem o politické řešení a které si myslí, že vojenské násilí může pomoci: na turecké straně armáda a část opozice a na kurdské straně PKK. Vyjádříme se velmi jasně: současné útoky strany PKK jsou, samozřejmě namířené na turecký stát, ale zároveň jsou útokem na kurdskou stranu DTP v tureckém parlamentu, která hledá politické řešení problému. Proto je důležité, aby tento Parlament ostře odsoudil stranu PKK a její teroristické útoky, a zároveň vyjádřil podporu všem na straně Kurdů, kteří se pokouší dospět k mírovému politickému řešení tohoto problému. Kyriakos Triantaphyllides, jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Vážený pane předsedající, stále máme na paměti naděje Turecka na přijetí do EU, a proto vyzýváme Komisi, a tedy i Unii jako takovou, aby ukončila v následujících několika dnech posuzování pokroku Turecka, nebo jeho nedostatek v jednotlivých oblastech, které je nutné harmonizovat s evropským acquis. Vyhlásili jsme, že za předpokladu, že Turecko splní kodaňská kritéria a povinnosti, se kterými souhlasilo podle jednacího rámce a dodatkového protokolu, mělo by být schopné přistoupit k EU. Nemyslíme si, že nějaké kompromisy přinesou výsledky, ve které doufá ať už Turecko, nebo Unie. Rádi bychom poukázali na to, že Turecko dosáhlo jistého pokrok, ale opakujeme, že pokud má jeho přijetí proběhnout hladce, musí udělat to, co udělaly předcházející země při svém vstupu: plnit závazky své dohody vůči EU jako celku. Turecko musí proto plnit své závazky vůči Kypru, musí otevřít své přístavy a letiště lodím a letadlům z Kyperské republiky a stáhnout veto na účast Kypru v mezinárodních organizacích a v multilaterálních dohodách. Jako levicová skupina, a obzvlášť jako strana AKEL (Pokroková strana pracujícího lidu Kypru), jsme přesvědčení, že vyhlídky na přijetí Turecka do EU zabezpečí plnění těchto závazků, zejména pokud jde o ukončení okupace Kypru tureckými vojsky. Též věříme, že podporováním Turecka na jeho cestě směrem k Evropě, za předpokladu, že Turecko bude zároveň plnit svoje závazky vůči EU, na něj můžeme vyvíjet tlak. Takto musí Turecko splnit následující závazky: bránit a respektovat lidská práva všech, kteří tam žijí, včetně Kurdů a ostatních menšin, uznat

5

6

CS


genocidu Arménů a otevřít hranici s Arménií se všemi společensko-hospodářskými důsledky, které to s sebou přinese. Pokud Turecko doufá, že bude moci pokračovat a završit své přijetí, potom je zjevné, že opatření a strategie, které přijalo, budou muset vést k úplnému souladu s evropským acquis a absolutnímu dodržování mezinárodního práva, které koneckonců řídí činnost EU. Georgios Georgiou, jménem skupiny IND/DEM. – (EL) Vážený pane předsedo, to, co jsme slyšeli, je překvapující a nepřišlo to od nikoho jiného než od příslušného komisaře, který byl až moc připravený označit ty, kteří prohlašovali, že bojují za svobodu, za teroristy. Přemýšlím, zda nejsme příliš svolní popisovat Turecko jako zemi, na kterou se útočí ze všech stran. Je to země, která má stále svoje vojska v členském státu EU, a není to první ani poslední země, která se přizpůsobuje požadavkům EU. Na závěr se chci věnovat mnohem odbornější otázce. Krátce před událostmi na východních hranicích byla cena ropy v Turecku 76 USD za barel, nyní, kvůli zbraním, ke kterým se vždy uchyluje, když potřebuje vyřešit své problémy, stoupla cena ropy na více než 90 USD za barel. (Předsedající řečníka přerušil) Philip Claeys, jménem skupiny ITS. – (NL) Vážený pane předsedo, během diskuse o tomto usnesení ve výboru se zdálo, jako by Parlament jako celek napůl usínal. Jakoby čistě formálně se objevila vágní kritika, ale jinak to vypadá, jako bychom přijali vstup Turecka jako hotovou věc. Turecko přitom dosáhlo od začátku jednání jen sotva nějakého pokroku. Narážím například na nedávnou zprávu od Amnesty International o lidských právech a zacházení s menšinami. Pozice Turecka na Kypru se už téměř ani nepřipomíná. Navíc existuje opodstatněné riziko, že Turecko se chystá spustit rozsáhlý vojenský útok na Irák. Potom bychom se dostali do situace, kdy by kandidátská země nejen okupovala část teritoria existující členské země svými vojsky, ale navíc by se chystala vést jakousi místní válku v jiné sousední zemi, v tomto případě v Iráku. Vážený pane předsedo, většina obyvatel Evropy je proti možnému přijetí Turecka za člena EU. Důvodem je fakt, že Turecko není evropská země, a proto do Evropské unie nepatří. Namísto kompromitování věrohodnosti Evropy bychom měli raději dát přednost partnerství s Tureckem, ve vší upřímnosti a jednoznačnosti, a ne jeho plnému členství v EU. Jim Allister (NI). - Vážený pane předsedo, všiml jsem si, obzvlášť ze strany Komise, tendence prezentovat neevropské Turecko v tom nejlepším možném světle. Možná to není překvapující, pokud bereme do úvahy miliony eur předvstupní pomoci, které proudí, ale musíme čelit i nepříjemným věcem. Nejvíc se obávám zločinů ve jménu cti, závažného porušování lidských práv, nedostatku ochrany nemuslimských menšin, absence svobody vyznání, útoků proti křesťanům a propagandy. Tento rok pokračovaly smrtelné útoky na křesťany, například v dubnu došlo k zavraždění tří mužů v Malatyi. Pravá svoboda vyznání je často prubířským kamenem trvalého závazku země vůči lidským právům. V případě Turecka je toho nutné udělat mnoho, včetně právního postavení náboženských skupin a vlastnických práv, ale v podstatě se musí respektovat právo na svobodu vyznání a právo konvertovat. Werner Langen (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, zaprvé bych rád poděkoval paní Oomenové-Ruijtenové za vypracování této zprávy, která bude předložená Komisi a měli bychom ji k ní přihlédnout jako k příspěvku Parlamentu do nadcházející zprávy o činnosti. Turecko překonalo domácí problémy, vláda má jasný mandát, výsledkem nedělního referenda o ústavních změnách, které se týká voleb prezidenta, byl správný výsledek a nyní neexistuje žádný důvod, proč ještě víc zdržovat reformy. Proto bych rád začal výzvou k turecké vládě: Pokud myslí vstup do EU vážně, potom je potřebné zvýšit intenzitu reforem. Jak všichni víme, minulý rok se toho dosáhlo poměrně málo. Za druhé, záměrem reforem je na prvním místě zvýhodnit turecký lid. Nejsou ani samoúčelné, ani kouzlem ze strany Evropy, jejich účelem je pojmenovat nedostatky, ke kterým by nemělo v demokracii docházet, zejména v souvislosti se svobodou názoru, svobodou vyznání, právy žen, právy menšin, volebním právem atd. Turecko musí zvládnout tyto problémy a odstranit tyto nedostatky ze své vlastní vůle. Rád bych se zmínil i o další věci, a tou je arménská otázka. Jako Němec si myslím, že můžeme od Turecka očekávat jasné uznání jeho historické zodpovědnosti. Jeho odmítání hovořit o tomto problému a odstranit blokádu Arménie je téma, kterému se musíme v diskusi i nadále věnovat. V současnosti, jak právě uvedl pan

24-10-2007

24-10-2007

CS


Swoboda, existuje obava, že se vojenský konflikt na kurdském území přenese do Iráku. Zde jasně preferujeme namísto vojenského řešení diplomatické řešení, a to dohodu. Úplně souhlasím s postojem Socialistické skupiny v Evropském parlamentu. Konec konců samotné Turecko si musí určit, zda a jak si přeje pokračovat po cestě směrem k Evropě. Z našeho pohledu není jedinou možností úplné přijetí Turecka do EU, jednání zůstaly záměrně napůl otevřená a je nakonec na samotném Turecku, zda bude pokračovat tímto proaktivním směrem. Nejde jen o to, zda může samotná Evropa umožnit Turecku vstup do EU. Jan Marinus Wiersma (PSE). – (NL) Vážený pane předsedo, též bych rád vyjádřil pochvalu zpravodajkyni paní Oomenové-Ruijtenové. Moje bezprostřední odpověď na poznámku pana Langena je, že v mé skupině rozhodně hovoříme o jednáních za účelem členství v Evropské unii! Usnesení, o kterém dnes mluvíme, má podpořit tureckou vládu, aby, ať už dělá cokoliv, pokračovala po této cestě. Ministerský předseda pan Erdogan k tomu dostal od tureckých voličů silný mandát. Tím se ve skutečnosti dostává do pozice, ve které může podnítit reformy. Nyní rapidně očekáváme výsledky, a proto očekáváme, že Komise přijde co nejdřív ve zprávou o činnosti, která se bude týkat tohoto jevu. Samozřejmě bychom neměli přehlížet naléhavé problémy. Myslím, že by to byl opravdu velmi důležitý symbolický krok, který by měl obrovský dominový efekt, pokud by turecký parlament učinil něco s článkem 301, pokud by ho vyhlásil za neplatný, nebo ho přeformuloval. To by vytvořilo v Turecku potřebnou otevřenost pro rozhovory včetně rozhovorů o otázkách z minulosti a to mě přivádí k arménské otázce. Věříme, že je velmi důležité, aby o tomto proběhla v Turecku interní diskuse, ale je hlavně na samotném Turecku, aby to zorganizovalo, a nikoliv na Parlamentu nebo na Sněmovně reprezentantů Spojených států, aby otevřely tuto problematiku. Je to hlavně vnitřní záležitost, můžeme pomoci, ale ve skutečnosti nemá velký význam, abychom naléhali zvenku. Byla vyhlášená nová ústava. Věříme, že se tak objevuje i příležitost konečně najít politické řešení kurdské otázky. Sdílím názor těch, kteří říkají, že bychom měli udělat vše, co se dá, abychom zabránili vojenské eskalaci v severním Iráku, ale můžeme tak učinit jen v případě, že se distancujeme od teroristických útoků strany PKK a budeme PKK žádat, aby přestala. Zadruhé, musíme též podpořit Turecko v jeho dialogu s Irákem a s iráckými orgány, a taktéž i v jeho dialogu s místními orgány v kurdském Iráku, aby v praxi spolupracovaly, a tak tyto útoky zastavily. Vítáme nové diplomatické iniciativy, ale věříme, že toto násilí ukončí hlavně praktická spolupráce v samotném regionu. Marco Cappato (ALDE). – (IT) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, předsednictví Rady se vyjádřilo, že to „závisí na Turecku“ a tuto myšlenku zopakovali mnozí kolegové včetně pana Langena, který řekl, že „je na nich, aby se rozhodli“. Já osobně však nevěřím, že tomu tak je. Podle mě musí Evropa převzít svou zodpovědnost. Není to problém jen Turecka a jeho souladu s formálními kritérii přístupu. Pravdou je, že za poslední měsíce vysílala Evropa, vlády Evropy, počínaje, ale nejen francouzským předsednictvím, vzkaz, že Turecko se k Evropské unii nepřipojí. Zpráva paní Oomenové-Ruijtenové z tohoto předpokladu vychází a její znění je pravděpodobně tím nejlepším, co se dá vytvořit v tomto Parlamentu, ale musíme mít dostatek odvahy na to, abychom změnili celkový kontext: aktuální politická a vojenská krize na hranicích mezi Tureckem a Irákem je částečně odpovědností Evropské unie, vzhledem k tomu, že z politického hlediska jsme Turecku zabouchli dveře před obličejem, i přes to, že příslušná jednání pokračují. To, co potřebujeme, je velký krok vpřed, díky čemuž by se Evropská unie a vlády otevřeně domáhaly politické zprávy o právech obyvatel, kteří žijí na turecké půdě, na demokracii a právní stát, za účelem připojení se k Evropě. To by mohlo pomoci Turecku posunout se dopředu směrem k Evropě, a nikoliv směrem ke Střednímu východu. Feleknas Uca (GUE/NGL). – (DE) Vážený pane předsedo, dnešní hlasování o usnesení Parlamentu o Turecku je zastíněné velmi hrozivými a znepokojujícími událostmi. Minulou středu hlasovalo Velké národní shromáždění Turecka drtivou většinou pro vpád tureckých vojsk do severního Iráku. Od té doby jsme slyšeli znepokojující zprávy o mrtvých a zraněných na turecko-iráckých hranicích, o krvavých bitkách a bojích, a slyšeli jsme, že turecká vojska střílejí na vesnice v severním Iráku. Slyšeli jsme o útocích na kurdské instituce a orgány DTP a o rozhněvaných nacionalistech, kteří se pokouší lynčovat své kurdské spoluobčany. A přitom signály, které Turecko vyslalo po ukončení ústavní krize koncem srpna, byly nanejvýš slibné. Mluvilo se o nové civilní ústavě, dalších reformách a intenzivnějších reformních

7

8

CS


snahách, které by odpovídaly na stále nevyřešené otázky. Paní Oomenová-Ruijtenová a mnozí mí kolegové chtěli přihlédnout k těmto pozitivním signálům a pokroku v Turecku poté, co reformní snahy narazily v Turecku minulý rok na mrtvý bod. Návrh usnesení je ve svém hodnocení vyvážený a spravedlivý. Vzhledem k nedávnému rozhodnutí Turecka a do očí bijící hrozby vojenského vpádu, který porušuje územní celistvost Iráku, však přemýšlím nad tím, jaké cíle momentálně Turecko sleduje. Jde opravdu o stranu PKK? Faktem je, že turecké vojska v posledních letech vykonávaly 24hodinové přeshraniční operace a ani jedna z nich vlastně neměla nějaký trvající účinek. Proč by to tentokrát mělo být jiné? Nebo to má něco společného se zásobami ropy, které se nacházejí v oblasti okolo Kirkúku a se záměrem Turecka odstranit autonomní status Kurdů v severním Iráku? V každém případě je však jasné, že kurdský problém se nebude dát vyřešit vpádem do severního Iráku. Z mého pohledu je též jasné, že Turecko nemůže porušovat mezinárodní zákony a porušovat suverenitu Iráku před očima Evropské unie a mezinárodního společenství. Evropa musí nyní převzít odpovědnost a aktivně se zúčastňovat rozvíjení strategie na nalezení řešení kurdské otázky, neboť to je klíčem k dosažení skutečného míru a demokracie v Turecku. Bastiaan Belder (IND/DEM). – (NL) Vážený pane předsedo, v nedávném rozhovoru pro holandský tisk pan komisař Rehn jednoznačně uvedl, které reformy jsou v Turecku pro EU nejnaléhavější, a cituji: „Jde o oblast svobody projevu a náboženství, tedy o jádro demokracie“. Jsem Komisi vděčný za toto jasné vyjádření stanoviska. To mě dovedlo i k tomu, abych ho upozornil na dokument od Aliance protestantských církví v Turecku. Dokument je datovaný k 1. září 2007 a popisuje vážné nebezpečí a obavy tureckých protestantů z důvodu chybějící svobody vyznání. Pane komisaři, věřím, že budete s účastníky rozhovorů neústupně mluvit o zranitelné pozici tureckých protestantů nebo všech tureckých křesťanů v turecké společnosti. Léčení symptomů opravdu nestačí, pane předsedo. Média a politici vytváří pro nemuslimské menšiny v Turecku velmi netolerantní a nebezpečné prostředí. I zde si situace žádá okamžitou reakci z Bruselu směrem k Ankaře. Druhý dokument o této záležitosti odevzdám panu komisaři a budu od něj dychtivě očekávat okamžitou písemnou odpověď. Andreas Mölzer (ITS). – (DE) Vážený pane předsedo, před pár dny jsem byl v Turky okupované části Kypru a nabyl jsem bezprostředního dojmu systematického ničení asi 500 řeckých ortodoxních kostelů a ničení evropského kulturního dědictví, což nikdy nebude dobré. Je to podle mého názoru v rozporu s duchem Evropy, stejně jako pokračující nedostatek tolerance vůči křesťanům a jiným menšinám, nebo přečin pojmenovaný „urážka turecké identity“, který slouží k potlačení svobody názoru a svobody tisku, mlčení o neustálém porušování lidských práv, neschopnost pojmenovat problém genocidy vůči Arménům a přetrvávající islamizace. Je zcela nepřijatelné, aby kandidát na přistoupení stále okupoval část členského státu EU, v tomto případě severní Kypr, aby neřekl nic o plánovaném vojenském útoku na jinou zemi, což je právě nyní případ útoku proti Iráku. Brusel bude dál neustále zdůrazňovat, že jednání v souladu se základními právy, zejména pokud jde o svobodu projevu a vyznání, má nejvyšší prioritu při přistoupení k EU. V případě úsilí Turecka vstoupit do EU to jsou jen prázdná slova. Ioannis Kasoulides (PPE-DE). – (EL) Vážený pane předsedo, dovolte mi, abych nejprve pogratuloval paní Oomenové-Ruijtenové k této zprávě. A nyní aktuální problém: co se stane, pane předsedajícím, pokud bude Turecko, tedy kandidátská země, ignorovat napomenutí EU a napadne severní Irák? Jaké má Turecko úmysly? Chce snad způsobit další kyperskou krizi nebo okupovat území v části Iráku, kde se hovoří kurdsky, jde o další komplikování snah mnohých zemí, včetně evropských států, stabilizovat Irák? Jako můžeme dovolit, aby členské státy nebo kandidátské země mohly působit jako destabilizační faktory v oblasti, ve které evropští vojáci ztrácejí své životy ve snaze zachovat stabilitu? Chci vám připomenout, že turecká vojska okupují 40 % Kypru. To této zemi nezabránilo, aby zahájila přístupové rozhovory. Chci vám připomenout, že Turecko stále neplní požadavek EU na rozšíření Ankarského protokolu. Jsem zvědavý, co o tom řekne zpráva Evropské komise, která se očekává 6. listopadu. Pokud to bude zpráva o toleranci, potom proč bychom nebyli tolerantní i v mnoha jiných otázkách zásad a hodnot, které jsou pro EU nejdůležitější?

24-10-2007

24-10-2007

CS


V podstatě je nejdůležitější tato otázka: hovoříme o šíření hodnot EU nebo o zmenšování sféry jejich vlivu? Béatrice Patrie (PSE). – (FR) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v prvé ředě bych ráda poděkovala paní Oomenové-Ruijtenové za konstruktivní zprávu, kterou se chystáme poslat Radě a Komisi, ale i turecké vládě a parlamentu. Lituji však, že se náš Parlament nevyjádřil jasněji o jisté otázce, která je nepochybně choulostivá, ale zdaleka ne méně důležitá: hovořím o arménské genocidě. V roce 1987 nazval tento Parlament masakr 1,2 miliónu Arménů, což byly dvě třetiny arménské populace, která v té době žila pod nadvládou Osmanské říše, k němuž došlo v letech 1915–1917, slovem genocida. Americký Senát a Sněmovna reprezentantů právě udělaly totéž a mrzí mě, že tento Parlament za Američany v této otázce zaostává. Jak nedávno zdůraznila ve zprávě pro tisk Mezinárodní federace pro lidská práva, mnoho tureckých občanů je obviněných z urážky turecké identity na základě článku 301 trestního zákoníku. Abychom mohli řešit toto historické období veřejně, myslím, že je nutné co nejdříve tento článek zrušit. V žádném případě našim tureckým přátelům nepomůžeme tím, že po nich budeme chtít, aby zapomněli na svou minulost. Povinnost pamatovat si je zároveň i povinností vůči potomkům lidí, kteří přežili genocidu, a vůči samotnému mezinárodnímu společenství. Proto vyzývám Parlament, aby podpořil všechny pozměňovací návrhy, které žádají genocidu Arménů a těch, kteří zdůrazňují potřebu úplného dodržování náboženských svobod a práv menšin. Marios Matsakis (ALDE). - Vážený pane předsedo, Turecko je z politických, hospodářských, vojenských a kulturních důvodů důležitou zemí, a proto je pro EU důležité. Poté, co si to EU uvědomila, rozhodla se zahájit přístupová jednání. Cesta směrem k přijetí nebyla velmi hladká, ale pomohla začít v Turecku tak velmi potřebný demokratický reformní program. Tyto reformy vítá jak EU, tak i obyvatelé Turecka. Reformy musí pokračovat i nadále, a přinejmenším z tohoto důvodu musí být naše podpora Turecka při jeho vstupu silná. Nikdo se nesnaží ignorovat skutečnost, že problémy tu jsou. Ústředním bodem tohoto problému je moje země, Kypr, ale já si jako většina lidí v tomto Parlamentu uvědomuji, že tyto problémy nevyřeší konflikt, ale mírová jednání. Evropštější Turecko je mnohem lepší pro diskutování a řešení problémů, a proto plně podporuji přijetí Turecka do EU. Takže podporuji kompromis, kterého jsme dosáhli prostřednictvím rozumného zacházení, které si zvolila paní Oomenová-Ruijtenová, díky čestné a plodné spolupráci kolegů, kteří o to měli zájem, kteří možná měli odlišné názory na specifické otázky, ale kteří se všichni shodli na zásadě, že EU může dosáhnout víc konstruktivní spoluprací s tureckými obyvateli, než destruktivním nepřátelským jednáním. Turecko prochází právě nyní velmi složitým obdobím a větší použití metody cukru než biče je momentálně ze strany EU nejvhodnější způsob postupu. Nechť je naše ohromná podpora této zprávy důkazem pro turecké obyvatele, že je v EU chceme, a nechť je podporou rozsáhlejších a rychlejších reforem v Turecku a zvýšení pomoci při řešení dlouhodobého kyperského problému. Mario Borghezio (UEN). – (IT) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, mnozí z nás se při bránění Turecku při jeho vstupu do Evropy odvolávají na geopolitické důvody. Fakta nám nyní dokazují, že jsme měli pravdu, pokud vezmeme v úvahu, že Ankara vpadla do jemné rovnováhy Iráku, kde naši vojáci každý den riskují své životy a bojují za svobodu obyvatel, jako slon do porcelánu. Věřím, že o tom potřebujeme popřemýšlet, protože, milí kolegové poslanci, vaše drahé demokratické Turecko, ten ráj lidských práv na zemi, klepe na dveře Evropy právě v té chvíli, kdy se na frontě Iráku spouští hrozivý, nepředvídatelný a tragický válečný scénář. Až se vrátíte do Bruselu, udělejte to, co jsem zamýšlel udělat já: zajděte do arménské restaurace. Nejsou mezi vašimi neevropskými přáteli Arméni? A přece jejich budovy zničili chuligáni, turečtí kriminálníci, kteří spálili restauraci v hlavním městě Evropy jen proto, že je arménská. Taková je demokratická povaha tureckých nacionalistů! Proč bychom je tedy měli vítat, když stále nechtějí uznat genocidu Arménů? Vyzývám vás, abyste hlasovali pro můj pozměňovací návrh. Gerard Batten (IND/DEM). - Vážený pane předsedo, usnesení zdůrazňuje, že Turecko musí jednat plně v souladu s kodaňskými kritérii, která budou představovat základ jeho přijetí do EU. Ve zprávě se zároveň turecká vláda vyzývá, aby uvedla svůj přístup k svobodě vyznání do souladu s těmito zásadami, jako to formuloval Evropský soudní dvůr.

9

10

CS


Od dob Kemala Atatürka si Turecko udrželo sekulární stát proti síle fundamentalistického islámu. Rád bych věděl, zda si Turci uvědomují, že vstupem do EU zásadně podryjí svoji schopnost odolat militantnímu islámu. Pokud se Turecko připojí k EU, jeho islamisti použijí právní předpisy v oblasti lidských práv jako kryt, zpoza něhož budou v Turecku a v Evropě prosazovat džihád. Britové si začínají uvědomovat, že pokud se Turecko připojí k EU, dalších 70 milionů lidí získá právo přijet do Británie. Přijetí Turecka bude pohromou pro Turky a bude pohromou pro Británii. Koenraad Dillen (ITS). – (NL) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v rozpravě o návrhu usnesení pana Florenze jsme si včera správně všimli, že velká většina obyvatelstva podporuje přísné kroky, jako zákaz kouření na pracovišti, v barech a v restauracích. Doufal jsem, že toto usnesení též vezme v úvahu názor převážné většiny populace, a to, že Turecko nemůže vstoupit do Evropské unie. Zdá se však, že jsem si marně dělal iluze. Pokud jde o rozhodující záležitosti, jako je ústava nebo vstup Turecka do Evropské unie, názor lidí se už najednou nepočítá. Turecko, přátelský národ, není evropskou zemí. Tečka, amen, konec. To by měl být konec diskuse. Ale Parlament nejen že neakceptuje svou odpovědnost, ale již několikrát byl slepý vůči konkrétním nedávným událostem, které jasné ukázaly, že Turecko nepatří do Evropské unie, a že rozhodnutí začít přístupové jednání byla chyba. Proč se toto usnesení nezmiňuje o odporu strany AKP vůči ústavním ustanovením, podle kterých by obrácení na jinou víru už dál nebylo podle zákona trestné? Proč jsou lidé také nechápaví, pokud jde o otázku Arménie nebo Kypru? Toto je další příklad evropské reálné politiky, ze které nás můžete vynechat. Charles Tannock (PPE-DE). - Vážený pane předsedo, podle londýnských novin The Times bylo nedávné usnesení Kongresu USA o arménské genocidě až děsivě aktuální. Takže, kdy je vhodný čas mluvit o genocidě? Arménská loby je v tomto Parlamentu tak hlasitá právě pro zjevnou hradbu mlčení, které obklopovalo otázku genocidy téměř celé století. Vrah turecko-arménského novináře Hranta Dinka měl podnítit období národní reflexe, ale to se, bohužel, nestalo. Přesto však je smíření mezi Tureckem a Arménií včetně opětovného otevření zavřených hranic důležitým prvkem tureckých snah o vstup do EU. Z mého pohledu ale žádná pravá demokracie nemůže popírat svou minulost, dokonce ani její nejhlubší a nejtemnější tajemství. Právě tak důležité je i urovnání konfliktu na Kypru, který se i nadále nachází ve slepé uličce, což způsobuje přítomnost okupačních vojsk v členském státu EU, stejně jako nedodržování Ankarského protokolu. Náboženská práva menšin, například křesťanů, jsou též důvodem je znepokojení. Například řecký ortodoxní seminář v Halki je od roku 1971 zavřený, asyrští křesťané, kteří utekli do Německa a Švédska během války s PKK, byli zbaveni svého tureckého občanství, takže potom nemohli žádat zpět své domovy, o které přišli během konfliktu. A Turecko nepovažuje alevity za odlišné od většiny sunitských muslimů, a proto neuznává jejich odlišné náboženské potřeby. Článek 301 trestního zákoníku o urážce tureckosti měl za následek mnoho odsouzení a v březnu vydal soud v Istanbulu z mého pohledu dost bizarně zákaz přístupu na webovou stránku YouTube, na které se nacházela tvrzení ohledně sexuální orientace zakladatele moderního Turecka Kemala Atatürka. Sám za sebe, a ne jménem své politické strany nebo skupiny, říkám, že je jasné, že toho musíme ještě hodně udělat. PŘEDSEDAJÍCÍ: MARTÍNEZ MARTÍNEZ Místopředseda Maria Eleni Koppa (PSE). – (EL) Vážený pane předsedající, dnešní diskuse nám poskytla příležitost vyjádřit naši spokojenost s výsledky voleb v Turecku a přivítat přání Turků pokračovat v zahájených reformách. Případné přijetí Turecka do EU, které zůstává i nadále cílem, otevřelo cestu reformním snahám. Naneštěstí se tyto ustálily a zpomalily. Nová vláda se svým čerstvým, silným mandátem se potřebuje pohnout velmi rychle kupředu, aby plně realizovala všechna ustanovení dohody o přidružení a jejího dodatkového protokolu.

24-10-2007

24-10-2007

CS


V reformním procesu jde především o demokratizaci, základní lidská práva a náboženské svobody. V souladu s tím je nevyhnutné zrušit článek 301 trestního zákoníku a splnit požadavky ekumenického patriarchátu. Naneštěstí umožňoval dosud postoj turecké vlády vůči této otázce extrémistické jednání. Musíme též zmínit nevysvětlitelné trvání tureckých orgánů na tom, aby teologická škola v Halki zůstala zavřená. Další záležitostí, které se obáváme, je napjatá situace v jihovýchodním Turecku. Věřím, že kultura násilného řešení konfliktů by už neměla převládat, protože bude znamenat nestabilitu v širší oblasti. Je povinností současného parlamentu, aby jednal s cílem dosáhnout mírového řešení konfliktu kurdské otázky, což předpokládá rozhovory mezi oběma stranami. Mezinárodní společenství musí v této potenciální krizi hrát úlohu orgánu dohlížejícího na dodržování míru. Na závěr bych, vážený pane místopředsedo, ráda řekla, že očekáváme, že bude Turecko respektovat všechny své povinnosti tak, aby mohlo stabilně pokračovat směrem k budoucí evropské integraci. Giorgos Dimitrakopoulos (PPE-DE). – (EL) Vážený pane předsedající, dovolte mi nejprve poblahopřát paní Oomenové-Ruijtenové k její vynikající práci. Pane předsedající, lidový mandát, který byl udělený Erdoganově vládě a obzvláště panu Erdoganovi, umožňuje pokračování reforem, které probíhaly od chvíle, kdy se z přání Turecka získat místo v Evropě stala konkrétní možnost. Zároveň mandát inspiruje novou touhu po spravedlivém a trvajícím řešení kyperské otázky, s čímž je základní požadavek, a to aby byla z Kypru stažena turecká vojska. Existuje nová touha po skutečných sousedských vztazích, a to zejména s Řeckem. Díky mandátu se lidská práva dodržují na základě nových zákonů, jako je zákon o církevních nadacích a zákony ochraňující práva a svobody. Historie se smiřuje s minulostí a dochází k uznání genocidy Arménů, pontských Řeků a Asyrčanů. Díky mandátu vidíme otázku Kurdů v novém světle. Potenciální invaze do severního Iráku je otázka, která by měla představovat pro EU velkou obavu. Takovýto krok nesmíme dovolit, protože potřeba porazit terorismus, na které jsme se všichni dohodli, by neměla být nikdy použitá jako výmluva pro fait accompli u okupovaného území v severním Iráku, jako se to stalo na Kypru. Richard Howitt (PSE). - Vážený pane předsedající, nejsem si jistý, zda jsme během dnešní dopolední rozpravy něčím přispěli k otázce přistoupení Turecka, kromě toho, že malá skupina silných oponentů přijetí Turecka do EU dostala příležitost zopakovat své argumenty v tomto Parlamentu. Samozřejmě, že bychom měli naléhat na Turecko, aby ukázalo sebekázeň a aby jednalo přiměřeně v reakci na teroristické hrozby ze severního Iráku, ale všiml jsem si, že dnes ráno přednesli kritiku přesně ti stejní lidé, kteří byli v jiných diskusích proti tomu, aby se Evropská unie podílela na rekonstrukci Iráku. Vítám strategické partnerství mezi Spojeným královstvím a Tureckem, které vyhlásil ministerský předseda pan Brown a pan Erdogan včera v Londýně, včetně konstruktivní spolupráce v boji proti organizovanému zločinu a terorismu. Vyzývám ostatní členské státy, aby jednaly stejně. Vítám nejmladší zvolenou tureckou poslankyni Aylu Akatovou, která byla minulý týden v Bruselu jako jedna z mnoha kurdských poslanců, jež se vrátili do tureckého Parlamentu po 14 letech a dávají nám naději, že problém kurdských politických a kulturních práv se bude moci vyřešit prostřednictvím demokracie, a nikoliv prostřednictvím násilí. Josef Zieleniec (PPE-DE). – (CS) Paní Ria Oomen-Ruijten odvedla mimořádnou práci, kdy v materii, která tak štěpí náš Parlament, nalezla cestu ke kompromisnímu textu. Jsem však přesvědčen, že do budoucna bychom měli opustit schvalování usnesení a zpráv, ve kterých hledáme kompromis za cenu nevyjadřování se ke klíčovým, sporným problémům. Snahou o jednotu vysíláme do Turecka signály, které dostatečně neodrážejí rozdílnost názorů, které panují ve vztahu k tureckému členství jak v tomto Parlamentu, tak mezi evropskou veřejností. Netajím se s tím, že již zahájení přístupových rozhovorů s Tureckem považuji za zásadní chybu. Jsem si ale vědom a respektuji, že ne všichni v tomto shromáždění sdílejí tento názor. V této pro další budoucnost evropské integrace klíčové otázce je i evropská veřejnost silně rozdělena a polarizována. Naší povinností je tuto polarizaci reflektovat. Přivítal bych proto, kdybychom do budoucna dali v našich usneseních a zprávách Turecku i evropské veřejnosti jasně najevo, jak je Parlament rozdělen v klíčových otázkách týkajících se případného členství Turecka v Evropské unii. Je-li kompromis vítán

11

12

CS


v mnoha dalších otázkách, které zde projednáváme, členství Turecka a naše vztahy s ním kompromis nesnesou. Změňme tedy paradigma – nevytvářejme zprávy a usnesení pokoušející se vyvolat zdání shody a jednoty, ale dejme podporou či zamítnutím jasně formulovaných pozic najevo, že jsme ve věci členství Turecka rozděleni. Je to otázka naší zodpovědnosti jak vůči občanům, tak Turecku, které si nezaslouží, abychom mu vědomě zakrývali pravdu. Jsem si jist, že turecký národ přivítá mnohem spíše sdělení o nejednotě než zakrývání skutečného stavu, které Evropa a také náš Parlament dlouhodobě demonstrují. Vural Öger (PSE). – (DE) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, díky usnesení paní Oomenové-Ruijtenové o Turecku vysílá Evropský parlament pozitivní signál, a tím vstoupil do nové fáze konstruktivního dialogu o svých vztazích s Tureckem. Turecko se momentálně zapojilo do významných rozhovorů o interních reformách. V Turecku je nyní u moci parlament, který má lidový mandát, a může se tak pustit do práce. Je to šance dát do přijímacího procesu nový impuls, a to v několika klíčových otázkách. Volání po tom, aby byly splněné další požadavky, jež nejsou součástí přístupových rozhovorů, je kontraproduktivní. V Turecku je nyní nejvyšší prioritou formování nové ústavy. Již teď je zřejmý její návrh. Turecká strana nyní uvažuje nad požadavkem změnit článek 301 tureckého trestního zákoníku. Turecko teď potřebuje další pozitivní signály od EU. Musíme Turecko podpořit, aby pokračovalo v tomto reformním procesu s obrovským nadšením. Zpráva o činnosti Komise se očekává 7. listopadu a myslím si, že je velmi důležité, aby se v této zprávě odrazily aktuální pozitivní vývojové trendy v Turecku. Yiannakis Matsis (PPE-DE). – (EL) Vážený pane předsedající, Turecko je kandidátem na vstup do sjednocené Evropy. Má svá práva a povinnosti. Zpravodajkyně odevzdala vyváženou předběžnou zprávu. Ta nabízí Turecku další šanci pokračovat v reformách a plnit své povinnosti, zejména pokud jde o hospodářské změny, dodržování kodaňských kritérií, lidských, náboženských práv a práv menšin. Chceme, aby se Turecko změnilo, protože samotné Turecko volá po změně a protože si to vyžaduje dnešní doba. Změna v Turecku znamená splnění jeho povinností vůči Kypru uznáním Kyperské republiky a ukončení okupace Kypru. Ve zprávě se správně uvádí, že stáhnutí turecké armády pomůže dosáhnout řešení, a že turecká armáda může být nahrazená malou evropskou armádou pod velením Rady bezpečnosti. Turecko musí splnit následující závazky: ukončit kolonizaci a změnit demografický charakter Kypru, repatriovat osadníky, kteří tvoří velkou většinu v okupovaných oblastech a jsou časovanou bombou, která čeká na podkopání jakéhokoliv řešení, ukončit přivlastňování si majetku řeckých Kypřanů na okupovaném Kypru, a zastavit ničení kulturního dědictví. Prvním krokem je, že Turecko musí respektovat rozhodnutí OSN a vrátit město Famagusta jeho právoplatným obyvatelům. Ankara považuje turecké Kypřany za izolovaný národ, a to kvůli přítomnosti 45 000 tureckých vojáků, kteří drží řecké Kypřany mimo jejich domovy a majetky. Turecko má v rukou klíč ke svému vstupu do Evropy, jakožto i k vyřešení kyperské otázky. Turecká politika, která rozděluje Kypr na dva státy, není řešením. Žijeme v době sjednocování, ne rozdělování. Říkáme ano evropskému Turecku a ano Evropskému řešení, které mají jen málo společné s dělicími liniemi a zónami a měli by být založené na zásadách sjednocené Evropy, jako správně zdůrazňuje paní zpravodajkyně. Tím se vytvoří realizovatelný modelový stát celé Evropy, kde mohou Řekové a turečtí Kypřané, křesťané a muslimové žít v míru a užitečně, na základě vzájemného respektování zásad a hodnot sjednocené Evropy. Carlos Carnero González (PSE). – (ES) Vážený pane předsedající, jak víte, rozšíření Evropské unie a přijetí další země je vždy dialektický proces, ve kterém musí být jasně stanovené snahy kandidátské zemí, ale též musí být jasné snahy samotné Unie. Podle mého názoru, když bude mít Evropská unie novou reformní smlouvu, která jí umožní být demokratičtější a efektivnější, dostane se tak též do lepší pozice, aby mohla pokračovat ve svém rozšiřování. To je i případ po uzavření Lisabonské smlouvy. Turecko dosahuje výrazných pokroků. Všichni stojíme za ankarskou vládou, za tureckými lidmi v boji proti terorismu. Nicméně abychom zabezpečili pokračování vzpomínaného pokroku, musíme vyžadovat sebeovládání, střídmost a soulad s mezinárodním právem.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Rozsáhlá vojenská operace v severním Iráku by jen přilila olej do ohně a mohla by způsobit v Turecku vážné problémy. Nakonec chci poblahopřát paní Oomenové-Ruijtenové za její usnesení, i když v něm jedno téma chybí: proč stále zapomínáme, že Turecko není jen kandidátskou zemí, ale i podstatným evropsko-středomořským partnerem v barcelonském procesu? Tento bod ve zprávě chybí. Turecko je v tomto procesu důležité právě tak, jako jsme my důležití pro Turecko v evropsko-středomořském procesu. Emine Bozkurt (PSE). – (NL) Vážený pane předsedající, ráda bych poděkovala paní Oomenové-Ruijtenové za její vyvážené usnesení. Před deseti dny jsem byla v Turecku a během své návštěvy jsem hovořila s členy nové turecké vlády a nového parlamentu. Zdůraznila jsem potřebu pokračovat v reformách, se zvláštním důrazem na svobodu projevu. Ministr spravedlnosti a ostatní členové kabinetu mě ujistili, že se článek 301 změní. Nová vláda mi též přislíbila reformy na cestě směrem k členství v EU. Usnesení hovoří o tomto členství jako o konečném cíli. Toto usnesení proto přímo přispěje k reformám v Turecku včetně reforem v oblasti práva žen, práva odborů a sociálních právních předpisů. Aby se však reformy uskutečnily, je potřebný klid, a právě nyní jsou v Turecku na prvním místě strach a hněv. Strach z útoků ze strany PKK, hněv, který by se mohl stupňovat. Abychom tomu mohli zabránit, musí Turecko a EU spojit své síly, aby dokázaly použít diplomatické a politické prostředky na zabránění a potrestání terorismu. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady − (PT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tato živá diskuse je pro předsednictvo velmi užitečná. Jasně demonstruje, pokud byly nějaké pochybnosti, jak velmi se názory mnohých členů liší, pokud jde o přijetí Turecka do Evropské unie. Bez ohledu na množství názorů, které mohou na tuto záležitost existovat, však cítím, že tato diskuse jasně ukázala, že Turecko je už nyní zcela zásadním strategickým partnerem, pokud jde o politické, hospodářské a bezpečnostní záležitosti. Též cítím, že z této diskuse jasně vyplývá, že vyhlídka na vstup Turecka do Evropské unie byla hnací silou základních politických a sociálních reforem v Turecku. Očividně někteří lidé litují, že tyto reformy nebyly tak rychlé nebo tak rozsáhlé, jako bychom doufali, ale fakt je, že obyvatelé a vláda Turecka postupně postupují vpřed po cestě, kterou jsme stanovili my, směrem k stále demokratičtější a pluralističtější společnosti, ve které se ještě víc respektuje právní řád. Kodaňská kritéria jako příručka nebo referenční rámec celého tohoto jednacího procesu jsou pro Turecko i další kandidátské země mimořádně srozumitelné: jen země, které jasně respektují naše hospodářské zásady, a co je ještě důležitější, i naše politické zásady, se mohou stát členy Evropské unie. Pokud Turecko jedná plně v souladu s těmito kritérii, potom je zjevné, že se může stát členem Evropské unie. To je nanejvýš jasné, a proto to nesmí, nebo by přinejmenším nemělo vzbuzovat žádné pochybnosti. Pokud jde o teroristické útoky strany PKK na hranicích mezi Irákem a Tureckem, chtěl bych vás upozornit na prohlášení předsednictva ze dne 22. října, které se týkalo této otázky. V tomto prohlášení předsednictvo zcela odsoudilo teroristické násilí, které spáchala strana PKK a vyjádřilo naši aktivní solidaritu s rodinami obětí. Též jsme si všimli, že pro mezinárodní společenství je nevyhnutné podpořit snahy Turecka v boji proti terorismu, a zároveň respektovat právní řád, zachovávat mezinárodní mír a stabilitu a regionální stabilitu a přirozeně žádat Turecko, aby se zdrželo nepřiměřené vojenské reakce. Vyzýváme rovněž tureckou a iráckou vládu, aby při řešení tohoto problému spolupracovaly a zejména aby zabránily používání iráckého území na teroristické útoky proti Turecku. Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych vám poděkovat za tuto smysluplnou a aktuální diskusi, krátce před tím, než 6. listopadu vydáme naši zprávu o pokroku Turecka, což je za dva týdny. Naším cílem v Komisi je předložit objektivní a spravedlivou zprávu, jako představila paní Oomen-Ruijtenová. Dnešní diskusí a vaším následným usnesením vysílá tento Parlament Turecku jasný odkaz. Zaprvé myslím, že všichni souhlasíme s tím, že je čas zvýšit reformní snahy v zemi ve prospěch tureckých občanů, a zároveň je čas i na skutečný pokrok v otázce přístupových jednání EU. Zejména pokud klademe silný důraz na reformy bez zbytečného odkládání, pokud jde o svobodu projevu, neslavný článek 301 a ostatní obdobné články, stejně jako náboženské svobody. Podobně potřebujeme vidět pokrok v otázce práv žen, práv odborů, dále kulturních a náboženských práv a mezinárodních závazků vůči Turecku.

13

14

CS


Odsuzujeme teroristické útoky a rozumíme potřebě Turecka chránit své občany, ale zároveň žádáme od Turecka, aby hledalo politické řešení ve spolupráci s iráckými regionálními úřady a mezinárodním společenstvím a aby ve své reakci na terorismus PKK projevilo smysl pro přiměřenost. Pokud jde o arménskou otázku, Komise podporuje výzvu Parlamentu, kterou zahrnuje náš návrh usnesení, zabezpečit proces zmírnění mezi Tureckem a Arménií. To je nejlepší a nejúčinnější způsob, který by měl časem vést ke skutečným výsledkům ve věci smíření a spravedlnosti. Domníváme se rovněž, že všechny záležitosti v Turecku včetně arménské otázky by se měly prodiskutovat veřejně a poklidně v turecké společnosti, ve jménu svobody vyjadřování. Proto je i reforma článku 301 nevyhnutná pro seriózní a účinnou diskusi o arménské otázce, která by mohla vést ke skutečnému smíření. Současná omezení svobody projevu mají deprimující vliv a ještě víc přispívají k vytváření atmosféry intolerance a nenávisti, jak se bohužel ukázalo v případě zavraždění Hranta Dinka začátkem tohoto roku. Na závěr musíme připomenout jednu věc. Stanovil jsem, tak jako i vy, velmi přísné požadavky pro Turecko, pokud jde o reformní proces a udělal jsem správně. Zároveň potřebujeme připomenout, že rovnice funguje, jen pokud obě strany dělají to, co musí. To znamená, když jsme neústupní, musíme být i spravedliví. Dodrželi jsme své slovo a splnili jsme vyhlídky na vstup Turecka, jak to bylo uvedené v jednacím mandátu. (Potlesk) Jinak můžeme křičet kolik jen chceme, ale bude to jen jako křičet do lesa. Nepřijde žádná odpověď, jen dlouhé ticho. Předsedající. − Byly předloženy dva návrhy usnesení(1) na ukončení této rozpravy. Rozprava je ukončena. Hlasování se uskuteční dnes. Písemná prohlášení (článek 142) Richard Corbett (PSE), písemně. – Turecko musí ještě projít dlouhou cestu, než splní podmínky členství v EU. I přes značný pokrok v posledních letech stále existují nevyřešené otázky týkající se svobody projevu (zejména článek 301 trestního zákoníku), lidských práv a Arménie. Odmítám však argumenty těch, kdo říkají, že Turecko by se nikdy nemělo připojit k EU na základě toho, že to není evropská země. Již více než před půl stoletím jsme přijali Turecko za právoplatného člena Rady Evropy. Začali jsme přístupové rozhovory, a tím jsme v zásadě uznali jeho vhodnost připojit se k EU. Tvrzení, že Turecko není evropskou zemí, ve skutečnosti znamenají, že není křesťanské. Ale proč by právě to mělo být kritériem? Mottem Evropské unie je „jednotnost v rozmanitosti“ – nesnažíme se normalizovat kultury, ale hledat způsoby jak spolupracovat a zároveň si zachovat naše odlišné jazyky, náboženství atd. Přijetí světského státu, jehož populace je ve velké míře islámská, tuto zásadu ještě zvýši.

5. Summit EU/Rusko (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise k summitu Evropské unie a Ruska. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, jak víte, 20. summit EU a Ruska se uskuteční tento týden v pátek v portugalském městě Mafra. To podle našeho názoru představuje vynikající příležitost pro vůdce Ruska, ale i Evropské unie, aby posoudili naše vztahy. Věříme, že vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem jsou všeobecně dobré a určitě mnohem lepší, než nás někdy nutí uvěřit mezinárodní tisk. Rusko je klíčovým partnerem EU a náš vztah bereme velmi vážně. Summit bude otevřeně řešit situaci v EU a v Rusku. Podáme zprávu o vývoji v Evropské unii, zejména pokud jde o pokrok při přípravě návrhu reformní smlouvy, která byla právě přijatá v Lisabonu, a o balíčku týkajícím se liberalizace energetiky, který navrhla Komise a který byl přijat 9. září.

(1)

Viz zápis.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Pokud jde o společný prostor, přezkoumáme pokrok, kterého bylo při realizaci plánů dosaženo. Tento proces je i nadále velmi pozitivní, i když některé oblasti je potřebné posunout dopředu. V určitých důležitých oblastech pomohla dosáhnout tohoto cíle stálá rada pro partnerství (PPC). Stálá rada pro partnerství v oblasti kultury, která bude zasedat den před summitem, pomůže zintenzivnit naši spolupráci v oblasti kultury. Pokud jde o priority summitu, máme v úmyslu dosáhnout dohody o spuštění systému včasného varování v energetickém odvětví, což se v zásadě dohodlo už během minulého summitu, který se konal v Samaře. Pokud vezmeme v úvahu vzájemnou závislost Evropské unie v otázce energetiky, musí dojít ke zvýšení důvěry a vzájemné spolupráce. Proto zdůrazníme cíle a zásady, které musí EU respektovat ve vztahu k našemu energetickému partnerství, zejména vzájemnost, transparentnost, otevřenost a vytváření účinné právní a regulační soustavy. Podle našeho názoru musí být zásady smlouvy o energetické chartě a dokument o celosvětové energetické bezpečnosti, které skupina G8 přijala v Sankt-Petěrburgu, zahrnuty do nové dohody mezi EU a Ruskem, která bude právně závazná a nahradí současnou dohodu o partnerství a spolupráci (PCA). V oblasti investic vítáme oficiální dialog vytvořený v plánu pro společný hospodářský prostor. Je životně důležité, aby se pro EU vytvořily transparentní, nediskriminační a předvídatelné podmínky pro podniky investující v Rusku, se zřetelem na zákon o strategických investicích, o němž uvažuje Duma. Též budeme naléhat na Rusko, aby se vyhnulo selektivnímu užívání doprovodných politik, týkajících se životního prostředí nebo zdaňování, zdržování existujících investic nebo vytváření skrytých překážek pro nové investice. Věříme, že vstup Ruska do Světové obchodní organizace (WTO) je prioritou, která je důvodem, proč máme v úmyslu otevřít tuto otázku během summitu. Možná bude mít Komise k tomu co říct. Musím zdůraznit, že summit využijeme i k tomu, aby jsme vyvinuli tlak, v zájmu zajištění pokroku, pokud se do té doby nenajde uspokojivé řešení hlavních nevyřešených otázek, jako je vývozní clo na dřevo nebo diskriminující cla vlakové přepravy. Jsme si vědomí toho, že tento summit přichází v době, kdy jsou v Rusku aktuální prezidentské volby i volby do Dumy. Ve volebním procesu budou mimořádně důležité svoboda projevu a svoboda tisku a shromažďování a budou společně představovat skutečný test demokratické legitimnosti Ruska. Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) musí dostat volný přístup ke sledování voleb do Dumy. Rusko má jako člen Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Rady Evropy mimořádnou odpovědnost za ochranu společných hodnot. Je politováníhodné, že určité otázky zastínily vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem, vzhledem k tomu, že naše vzájemná závislost roste, nezmenšuje se. Rusko a EU musí spolupracovat, aby překonaly své odlišnosti, neboť k naší spolupráci skutečně neexistuje žádná alternativa. Naneštěstí je začátek jednání o nové dohodě mezi EU a Ruskem stále na mrtvém bodě. Zákaz, který Rusko uvalilo na vývoz polského masa a zeleniny stále přetrvává a představuje významnou překážku v zahájení jednání. Komise naznačila svou připravenost na pokračování ve vytváření kontaktů, s cílem najít vzájemně přijatelné řešení. Situace se bohužel i nadále komplikuje, a to rozhodnutím, které přijaly ruské veterinární úřady koncem minulého měsíce, na základě kterého došlo k zákazu dovozu masa vyrobeného 36 podniky EU. Sporným bodem, který zabraňuje rozběhnutí jednání o nové dohodě mezi EU a Ruskem, je též přerušení dodávek ropy směřující do Litvy přes ropovod Družba. Uplynul více než rok, aniž by Rusko vydalo oficiální informace o úniku z ropovodu nebo o vyhlídce na pokračování v dodávkách. Proto je nevyhnutné najít uspokojivé řešení, které vytvoří potřebnou důvěru v pokračování v rozvíjení partnerství mezi EU a Ruskem v oblasti energetiky. Navzdory současné patové situace v jednání by se situace neměla nadměrně dramatizovat. Ve skutečnosti jsme se v roku 2006 dohodli s Ruskem, že dohoda o partnerství a spolupráci zůstane i nadále v platnosti, čímž se vyhneme jakémukoliv právnímu vakuu v našich vztazích s Ruskem. Nakonec zcela určitě zmíníme nejdůležitější otázky, o kterých se momentálně hovoří na mezinárodním plénu, zejména otázku Kosova a Iráku. Zároveň zdůrazníme, důležitost pozitivní spolupráce s Ruskem v našem společném sousedství, abychom tak mohli řešit společné otázky zájmu a obavy, za všechny bych zmínil nevyřešené konflikty. Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážený pane předsedající, Rusko není jen naším blízkým sousedem, je naším strategickým partnerem. Pokud se podíváme na obchod a investice, vidíme, že jsou na vzestupu, a též vidíme, jako řekl náš pan předseda, že roste naše vzájemná závislost. Ale víme i to, že Rusko je klíčovým partnerem při řešení národních konfliktů a globálních problémů, které jsme už též zmínili, a že je potřebné toho ještě mnoho udělat, abychom plně využili potenciál našeho vztahu.

15

16

CS


Nadcházející summit, který se uskuteční v pátek, je další příležitostí posoudit naše vztahy. Pokud nevyřešíme několik přetrvávajících problémů, budeme pokračovat v řešení jiných, a tím připravíme půdu pro další spolupráci v tomto momentu přechodu. Víme, že pro Rusko je to kritické období, je několik měsíců před důležitými parlamentními a prezidentskými volbami, a též víme, že Evropská unie už vyjádřila své obavy z uplatňování demokratických zásad a závazků vůči lidským právům v Rusku. My, Evropská unie, sledujeme tento rozvoj velmi pozorně, nadcházející volby budou v tomto ohledu důležitým testem, a očekáváme, že Rusko přijme rozumné rozhodnutí a pozve pozorovatele OBSE, aby monitorovali volby. Též využijeme příležitost a vyjádříme naše obavy v oblasti lidských práv, jako je omezování svobody tisku, útoky na novináře, tlak na nevládní organizace a situace v severním Kavkazu. Když jsem byla 11. a 12. října v Kaliningradu, měla jsem příležitost hovořit o nadcházejícím summitu s hlavním poradcem pana prezidenta, zvláštním vyslancem panem Jastrzembským. Dovolte mi na začátek uvést několik dobrých příkladů, ale potom ukázat, kde nezaznamenáme pokrok. Domnívám se, že se Rusko připravuje oznámit svůj finanční příspěvek do několika mezinárodních programů spolupráce, které řídí EU. To bude velmi vítaný krok, neboť spolupráce na našich rozvíjejících se hranicích je po rozšíření z roku 2004 důležitou věcí. A Kaliningrad je též samozřejmě velmi specifický případ, díky jeho jedinečné zeměpisné poloze. To si vyžaduje, jak jsme vždy tvrdili, specifické dohody na ulehčení mezinárodní spolupráce a místní přeshraniční dopravy. Finanční příspěvek Ruska však bude také velmi dobře načasovaný, vzhledem k velmi závažnému přetížení dopravy na hranicích mezi členskými státy a Ruskem v Kaliningradu a na hraničních přechodech s jinými členskými zeměmi na jiných místech. Řady kamionů, které se táhnou až 50 km na straně EU, určitě nelze akceptovat. Potřebujeme zavést jisté kroky, a proto jsme souhlasili s tím, aby Rusko zredukovalo zábrany. Právě nyní začínáme realizovat zkušební projekt Komise zaměřený na vyměňování celních informací a modernizaci financování hraniční infrastruktury. Úlohou Ruska je zefektivnit své postupy na hranicích. V zásadě je připravené to učinit, ale vyžaduje si to jistý čas. Náš pan předseda se již zmínil o energetice. Jen bych ještě ráda dodala, že bychom měli být schopní oznámit dohodu o mechanismu včasného varování, který řeší problémy s dodávkami ještě před tím, než přijdou do krizového bodu. Náš pan předseda mluvil o energetické kultuře a též o investicích, takže k tomu už nemusím nic dodávat. Ráda bych to jen doplnila tím, že řeknu, že investiční a obchodní vztahy se též budou projednávat u kulatého stolu průmyslníků v Lisabonu, s účastí pana Güntera Verheugena a Andrise Piebalgse, který začne zítra, tedy ve čtvrtek. Tento kulatý stůl potom podá zprávu o svých závěrech na summitu v pátek. Myslím, že je to dobrý příspěvek ke skutečnému růstu obchodních vztahů. Rusko je klíčovým hospodářským subjektem Světové obchodní organizace, a ráda bych dodala, že úsilí Ruska pomůžeme. Víte, že jsme byli vždy oddaní přijetí Ruska do Světové obchodní organizace. Taktéž si myslíme, že je velmi důležité mít vyrovnané hrací pole, a to je i důvod, proč klademe tak velký důraz na dokončení přijetí Ruska do Světové obchodní organizace. Summit dodá tomuto komplexnímu procesu, který se nachází v kritickém stadiu, nový impuls. Během summitu podepíšeme novou dohodu o oceli, čímž zvýšíme množství, které může Rusko vyvážet do Evropské unie. Dalším pozitivním znakem spolupráce EU a Ruska je fakt, že se během summitu podepíše memorandum o porozumění mezi Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogovou závislost a Ruským federálním úřadem pro kontrolu drog. Co je méně pozitivní, ráda bych vás informovala, že i když se Rusko jasně v květnu v Samaře zavázalo, že konečně podepíše dohodu o přeletech nad Sibiří, a to včas před dalším summitem v Mafře, vyhlídky na to se zdají být velmi malé. Chceme v této dlouhotrvající roztržce obrátit list. Pozitivní krok ze strany Ruska by nám potom umožnil pokračovat v leteckém summitu, který je naplánovaný na listopad v Moskvě, kde by došlo k určení obrovského potenciálu pro spolupráci v tomto odvětví. Pokud jde o mezinárodní otázky, bude Kosovo zaručeně tím nejdůležitějším, a potřebujeme společně s Ruskem zvážit, jako najít řešení této otázky, s ohledem na přetrvávající snahy Trojky. Musíme se vyhnout obnovení konfliktu na Balkáně.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Též prodiskutujeme další důležité mezinárodní otázky, jako je Střední východ před konferencí v Annapolisu; Írán po nedávné návštěvě prezidenta Putina v Teheránu a Afghánistánu; Barma/Myanmar; a situace s ohledem na zmrazené konflikty zejména v Gruzii a v Moldavsku. Rádi bychom spolupracovali s Ruskem v konstruktivním duchu a hledali řešení těchto choulostivých otázek. Proto musíme pokračovat v začaté práci a nikdy neztrácet ze zřetele naše dlouhodobé projekty. José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Vážený pane předsedající, doufáme, tak jako to zdůraznil tisk, že portugalský podzim bude teplejší než ruské jaro, aspoň pokud jde o summit v Samaře. Jak řekl pan komisař, domnívám se, že potřebujeme pokračovat v budování strategického přidružení s Ruskem, ale klima bude ve větší míře záviset na teplotě v Rusku než na teplotě v Evropské unii: do jisté míry vzhledem k tomu, co řekl pan komisař, především v souvislosti s novou úlohou, kterou chce Rusko sehrát na mezinárodní scéně, a zejména pokud jde o otázku zabezpečení dodávek energie. Tento vztah, pane předsedající, však musíme vybudovat na řadě pilířů. Za prvé bude jakékoliv rozhodnutí nebo krok proti členskému státu považováno za rozhodnutí nebo krok proti Evropské unii jako takové. Za druhé, vážený pane předsedající, Evropská unie je neodvolatelně a nepopiratelně odhodlaná prosazovat lidská práva a musí být při bránění těchto postojů velmi silná. V tomto ohledu se mi zdá, že bychom měli přivítat rozhodnutí ruské vlády konečně souhlasit s udělením víz skupině Zelených/Evropské svobodné aliance, aby se tak mohla zúčastnit setkání v Moskvě. Jedna věc, která způsobuje obavy, je vyhlášení v souvislosti s nedávným summitem zemí sousedících s Kaspickým mořem, o formovaní určitého typu široké fronty, který bude do jisté míry bojovat s vnitrostátními a mezinárodními hrozbami a některými názory v Organizaci spojených národů. Už budu končit, pane předsedající. Vážený pane komisaři, pane úřadující předsedo, braňte pragmaticky zájmy Evropské unie, vybudujte toto přidružení, ale nezapomeňte, že výsledky musí odpovídat ideálům. Vzpomínám si na něco, co jsem nedávno četl v přirozeně vynikajícím článku v časopise The Economist: pan Putin prý na wiesbadenském summitu řekl spolkové kancelářce paní Merkelové, že právě tam Dostojevský prohrál v ruletě. Věřím, že Evropská unie bude mít v Portugalsku větší štěstí než ruský spisovatel ve Wiesbadenu. Jan Marinus Wiersma, jménem skupiny PSE. – (NL) Vážený pane předsedající, v přípravě před blížícím se summitem, zůstává nejdůležitějším předpokladem mé skupiny to, že Rusko a Evropská unie mají řadu společných zájmů, a i přes naše odlišné názory by měla Evropská unie během nadcházejícího summitu i nadále pokračovat v práci na základě tohoto předpokladu. Rusko a Evropa se navzájem potřebují, aby mohly zvládat problémy v Evropě, ale zejména potřebují jeden druhého při řešení významných mezinárodních otázek. Trvale udržitelná bezpečnost v Evropě je možná jen ve spolupráci s Ruskem. Z těchto důvodů jsme my, moje skupina a já, vždy podporovali strategické partnerství s Ruskem. Na tento summit je připravený zcela zaplněný program, o čemž již pan komisař a zástupce předsednictva hovořili. Stejně však doufáme, že v určitém bodě nastane pohyb směrem k otázce mandátu pro vyjednávání o nové dohodě partnerství a spolupráce. Věříme, že nová polská vláda bude schopná lépe spolupracovat s Moskvou a důsledkem bude možná vytvoření většího prostoru pro pokrok. Vztah energetiky je mimořádně důležitý a také si myslíme, že počátečním bodem musí být reciprocita, ale musíme si uvědomit, že jde o jistou formu vzájemné závislosti, kterou bychom spolu měli zvládat snáz. Též žádáme větší spolupráci s oblastí Černého moře a doufáme, že se na summite též prodiskutují otázky jako podněsterská oblast a Gruzie. Předcházející řečníci se už zmínili o stavu demokracie v Rusku a to samozřejmě není něco, co bychom mohli z této diskuse vynechat. Též nás znepokojuje příprava voleb do Dumy. Chceme také, aby byly kampaně svobodné a čestné a aby měly všechny strany stejnou možnost projevu. To je důvod, proč je tak důležité prosazovat otázku pozorovatelů v Moskvě: nejen pozorovatelů v daný den voleb, ale i pozorovatelů během kampaně před samotnými volbami. Všichni víme, jak je důležité mít možnost správně volby posoudit; země, která má ambice předsedat Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy by opravdu měla být schopná a ochotná pracovat s OBSE, pokud jde o pozorování voleb.

17

18

CS


Na závěr opakuji, co jsem řekl již na začátku, měli bychom pokračovat ve svém kritickém postoji vůči Rusku, kritickém pokud jde o lidská práva a demokracii, ale neměli bychom zbytečně věci polarizovat. Naším výchozím bodem by stále měla být snaha být dobrým sousedem, spolupracovat a snažit se řešit situace v Evropě společně, a nikoliv ustavičně věci zveličovat. Graham Watson, jménem skupiny ALDE. – Vážený pane předsedající, květnový summit v Samaře odhalil trhliny v našem strategickém partnerství s Ruskem, pokud jde o otázku energetiky, Kosova a lidských práv. Tyto trhliny se staly zlomovou linií, která je nyní tak hluboká a široká, že musíme rychle zdůraznit, jak lze usilovat o smysluplné „partnerství“ založené na společných hodnotách. Jak přiznává samotný pan Putin, „Rusko se tak rychle nestane, pokud vůbec někdy, zemí, kde budou mít liberální hodnoty hluboké historické kořeny“. Jak dlouho ještě můžeme ignorovat tuto skutečnost, tento důkaz? Ne že by Rusové odmítali kulturní požitky západu, protože prezident Putin často hovořil o místě své země v srdci Evropy. Ne, tato prudkost, toto odmítnutí, je namířené především proti tomu, co prezident Barroso nazývá „posvátné hodnoty“ Evropy, hodnoty jako svoboda, demokracie a právní řád, což v dnešním Rusku viditelně chybí. Pan Salafranca Sánchez-Neyra měl pravdu. Od Rady a Komise jsme slyšeli příliš mnoho reálné politiky a příliš málo etické politiky. Náš vztah s Ruskem je určitě strategický, ale nedá se popsat jako partnerství. Potřebujeme pragmatický přístup, musíme, kde se dá, spolupracovat na otázkách oboustranného zájmu, jako jsou hraniční přechody, dodávka energie a připojení k Světové obchodní organizaci, i když včerejší oznámení kontroly cen potravin představuje návrat k hospodářským strategiím z minulosti. S Ruskem může dojít k jistému pokroku, ale bez fanfár, a potom bude následovat frustrace, která poznamenává příliš mnoho summitů EU a Ruska. Potřebujeme trošku víc otevřenosti, neboť Rusové stojí před dvěmi významnými volbami. Pokud by vývoj lidského klonování dosáhl vyššího stupně, prezident Putin by pravděpodobně kandidoval na prezidenta i na ministerského předsedu, podle příkladu Kaczýnských v Polsku. Pro zemi, která svrhla v roce 1917 oligarchii, je dost neuvěřitelné, že převahu získává nový absolutismus, a my bychom neměli naši kritiku omezovat ze strachu z ohrožení partnerství, které existuje jen na papíře. Jen tehdy, kdy bude existovat nezávislé soudnictví, svoboda projevu a demokracie i ve skutečnosti, a kdy novináři, opoziční strany a nevládní organizace budou moci spolupracovat bez strachu z odplaty, může Evropa na sebe vzít solidaritu s Ruskem. To je i důvod, proč má skupina hledala řešení jak ukončit tuto rozpravu, a více než 300 poslanců Parlamentu naši výzvu podpořilo. Musíme být připraveni dát na papír to, co říkáme na veřejnosti, a odmítnout ty, kdo tvrdí, že Parlament není nic jiného než místo, kde se hodně diskutuje, ale které nepřináší žádný konkrétní výsledek. Reformní smlouva slibuje Parlamentu poprvé možnost říct svůj názor na vnější činnost. Proto nám dovolte toho využít, abychom se mohli úkolu zhostit a vyslovit na summite poselství, které nebude moci prezident Putin ignorovat. Konrad Szymański, jménem skupiny UEN. – (PL) Rozhodnutí, které včera přijali lídři Skupiny Evropské lidové strany (křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, a to nepřijmout před summitem EU a Ruska usnesení, ukazuje, že pro nás Rusko stále představuje jistý problém. Rozhodnutí znamená vážnou chybu. Toto není ten druh francouzsko-německého motoru, který očekáváme v naší části Evropy. Naše usnesení ze dne 2. května před summitem v Samaře bylo velmi užitečné. Věřím, že dnešní ticho nesvědčí o pokusu vybočit od jasně vymezené a demokratické politiky vůči Rusku. Pokud přístup přijatý v Samaře zmaříme, Rusko se ještě více přesvědčí, že integrace a zejména rozšíření z roku 2004 jsou vývojem, který může ignorovat nebo bagatelizovat. Politici, kteří se momentálně snaží zavírat oči před krokem Ruska směrem k diktatuře ve jménu pseudorealismu, souhlasí s tím, aby se zopakoval finský případ. Souhlasí s diskriminací střední Evropy, a tím i s oslabením pozice Evropské unie jako globálního partnera. Bart Staes, jménem skupiny Verts/ALE. – (ET) Vážený pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové. Pane ministře, ve svém úvodu jste řekl, že vztahy s Ruskem jsou dobré nebo v každém případe lepší, než se píše v mezinárodním tisku. Pane ministře, žijete na Marsu? Nebo na Venuši? Odvažujete se říkat Rusům, na čem

24-10-2007

24-10-2007

CS


záleží, nebo pro vás znamená Evropská unie jen peníze a obchod? Je to pro vás důležitější než demokracie a lidská práva? Dovolte nám to říct na plná ústa: Rusko klouže po kluzkém břehu na cestě k plnohodnotné diktatuře, v čele se silným vůdcem: silným vůdcem, který nebude tolerovat žádný protest a který nasadí svou tajnou policii FSB vždy, kdy si smyslí, že je to nutné, vůdcem, který se nevzdá své moci za žádných podmínek a který použije všechny triky, aby po parlamentních volbách v prosinci a prezidentských volbách v březnu udržel v rukou opratě moci. Rusko se, pane ministře, vyvíjí do uzavřené společnosti, kde by vládní režim nejraději nikomu neumožnil dívat se mu přes ramena. Nerad bych zůstal u teoretických úvah. Skutečností je, že lidská práva jsou v Rusku neustále pod tlakem a stav demokracie je žalostný. Skutečností je, že svoboda projevu a svoboda tisku podléhá přísné autocenzuře. Nedávno přijatý zákon o extremismu se dá snadno použít na umlčení novinářů a politických oponentů. Skutečností je, že ruský režim považuje silnou a nezávislou občanskou společnost za nežádoucí, a že pozice nevládních organizací je pod silným tlakem z důvodu omezujících právních předpisů. Skutečností je, pane ministře, že svobodné volby jsou tam utopií. Zúčastnit se mohou jen ti, které režim toleruje. Například koalici Jiné Rusko, seskupené kolem Garriho Kasparova, zakázali se bezprostředně se blížících parlamentních voleb zúčastnit. Abych to shrnul, pane ministře, situace v Čečensku možná už není aktuálním problémem v politice, ale situace je tam stále mimořádně znepokojující. Lidi tam vraždí, zajišťují a nezákonně zadržují, vydírají, únosy jsou na denním pořádku a mučení je běžnou praxí. Toto je realita v Rusku, pane ministře, a doufám, že si to budete pamatovat, až budete koncem týdne mluvit s panem Putinem. Helmuth Markov, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Vážený pane předsedající, stabilita a rozvoj v Evropě a ve světě není možná bez rozumné spolupráce mezi Evropskou unií a Ruskem. Čeho bys se rád dočkal v porovnání se Samarou? Byl bych rád, kdybyste se vrátil a řekl nám, že máte s Ruskem společnou strategii řešení kosovského problému a společnou strategii mírového procesu na Středním východě a že máte společný postoj v otázce jaderného problému v Íránu a společnou strategii řešení problému podněsterské oblasti. Není to jen otázka dodávky energie. Zapomeňme na projekt Galileo. Průmysl ho nechce a účet mají vyrovnat plátci daní. Spolupracujme s Ruskem na vypracování rozumné energetické politiky za pomoci nových technologií. Pojďme s Ruskem vyřešit problém bezvízového cestování. Proč jsme v této oblasti stále nedosáhli většího pokroku, kromě těchto konkrétních skupin? Podle mého názoru se toho dá udělat opravdu mnoho. Jaká bude pozice Evropské unie v otázce raketového štítu? Budeme stát při Rusku nebo řekneme, že nechceme obranný štít Spojených států? Myslím, že by bylo úžasné, pokud by se nám toho podařilo dosáhnout. Samozřejmě, též musíme být k Rusku kritičtí a říct, že pokud vystupujeme proti protiteroristickým plánům, které zpracoval pan Schäuble a pan Jung v Německu, musíme Rusku také říct, že odmítáme tyto antidiskriminační zákony. Je to dost jasné. Pokud si myslíme, že se v Čečensku nedodržují lidská práva, musíme to Rusům velmi jasně říct, ale potom se tím musíme podrobně zabývat. Myslím si, že pokud máme rozumnou partnerskou dohodu, toto je něco, co dobří partneři mohou a musí jeden druhému říct. Potřebujeme Rusko a Rusko potřebuje nás, a spolu budeme dosáhneme pokroku, pokud vyložíme všechny problémy na stůl a především, pokud navrhneme jejich řešení. Jana Bobošíková (NI). – (CS) Dámy a pánové, pokud chceme obstát v globální realitě, je nutné, aby Unie jako silné uskupení a Rusko jako velmoc lépe integrovaly své ekonomiky. Jen tak budou úspěšně čelit nevyhnutelným politickým tlakům, které mohou toto partnerství z rozumu rozdělovat. Nyní je realita taková, že pokud vyjmeme z obchodních vztahů energii, ruské vývozy do Unie jsou zhruba stejně velké jako do Maroka nebo do Argentiny. Proto podporuji výzvu komisaře pro obchod Mandelsona, který požádal Unii i Rusko, aby se přestali chovat, cituji: „jako dvě města, která spojuje jen úzká silnice a plynovod“. Jsem přesvědčená, že oba partneři se musí zaměřit na vytvoření dlouhodobých, vzájemně výhodných hospodářských a obchodních vztahů a nepropadat krátkodobému politickému taktizování. Domnívám se, že je v zájmu občanů Unie, aby postupovala vůči Rusku jednotně, což se nyní neděje. Měli bychom tlačit na vytvoření stabilnějšího podnikatelského a politického klimatu v Rusku, které by zahrnovalo méně dovozních bariér a vytvořilo větší prostor pro investory právě z Evropské unie.

19

20

CS


Reino Paasilinna (PSE). – (FI) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, existují dva způsoby, jak uvažovat o vztazích mezi EU a Ruskem. Můžeme je vnímat buď jako problém, nebo jako příležitost. Jak víme, v současnosti jsou oba přístupy hojně zastoupené. Minulý týden podnikli v Lisabonu lídři Unie kroky směrem k koherentnější zahraniční politice. Nemohla by být politika týkající se Ruska pro obě strany první zastávkou ve prospěch Ruska? Je potřebné vylepšit partnerskou a kooperační dohodu a my to víme. V oblasti Severní dimenze se něčeho dosáhlo v otázkách souvisejících s Baltským mořem, ale musíme se posunout do nových oblastí. Plány existují, ale na cestě není až tak mnoho cestovatelů. Potvrdili jsme členství Ruska ve Světové obchodní organizaci. Musíme dotáhnout smlouvu do konce. Potom bude možné kontrolovat daň ze stavebního dřeva a nelegální poplatky uvalené na hranicích, o kterých se paní komisařka Ferrerová-Waldnerová zmiňovala. Jsme plně závislí jeden od druhého v otázkách energií, ale tato závislost musí fungovat oběma směry. Vývoz představuje závislost právě tak jako dovoz. Proto potřebujeme tuto švejkovinu s Ruskem ukončit. Bohužel tato situace trvá už velmi dlouho, ale vzdávám poctu novému lídrovi Polska, který se pokusil zlepšit vztahy s Ruskem i s Německem. Je zjevné, že Rusko představuje větší problém. Rozhovory musí dospět k výsledkům v oblasti práv občanů, nejen pokud jde o otázku zboží. Chtěl bych se zeptat Rady, zda se bude na summitu hovořit o clech na stavební dřevo. A co nový zákon v Rusku týkající se postupu, podle kterého se podezřelý nevydává na výslech do země, ve které spáchal zločin? Toto je velmi zvláštní postup. Jinými slovy, zločinec, který spáchá zločin v členském státe, může hledat azyl v Rusku. Bude se Rada na summitu věnovat této otázce? Annemie Neyts-Uyttebroeck (ALDE). – (NL) Vážený pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, jak tak poslouchám celou tuto diskusi a prohlášení Rady a Komise, je mi absolutně jasné, jak je to náročné, s ohledem na Rusko, kombinovat nezbytný respekt vůči této velké a důležité zemi a těmto velkým a důležitým lidem s propagací našich základních zásad právního řádu, s fungující demokracií, svobodou pro média a s dodržováním lidských práv. Je náročné najít správnou rovnováhu, tím spíš, že prezident Putin, tak jako nikdo jiný, ovládá umění využívat každého rozdílu v názorech nebo rozličných odstínů v názorech mezi členskými státy. Slyšeli jsme, že v Rusku se mají brzy konat volby a víme, že se tak stane zakrátko. V tomto kontextu bych ráda zdůraznila, že podmínky, které dostaly jednotlivé strany, jež nejsou zastoupené v Dumě, jsou zcela nehodné demokracie. Ať už mluvíme o výšce depozitu, počtu požadovaných podpisů či kontrol, podívejme se, co se stalo v Sankt-Petěrsburgu před několika měsíci – ani v jednom z těchto bodů nesplnili kritéria, která bychom my a zbytek světa považovali za nezbytná pro svobodné a spravedlivé volby. Jinými slovy, to nevěstí nic dobrého. Také jsme slyšeli znepokojující zprávy o pokusech udržet kontrolu nad kontakty studentů a nad lidmi z výměnných programů. Jinými slovy, a už končím, pane předsedající, členské státy se musí lépe sjednotit a být ostražitější, aby mohla tato spolupráce pokračovat i nadále. Inese Vaidere (UEN). - (LV) Dámy a pánové, Rusko je významným partnerem, ale jeho politika nám způsobuje obavy. Zatím nebyly v ulicích Ruska vztyčené sochy pana Putina, ale už nyní se projevují znaky kultu osobnosti. Kandidatura prezidenta státu v parlamentních volbách je dosud nepoznaný precedens v historii demokratického státu, právě tak jako nominace hlavy radikálního hnutí Naši na post ministra pro záležitosti mladých a odmítnutí přijmout delegaci z podvýboru pro lidská práva Evropského parlamentu. Manipulace zahraničních národů ze strany Ruska považuji za nebezpečné. Průzkumy v Lotyšsku ukázaly, že podpora Ruska pro lidi je v radikálním rozporu s integrací společnosti. Též se obávám, že historie politické aktivity lidí, kteří nedávno v Evropském parlamentu organizovali Ruské fórum, zavdává důvod se domnívat, že v jiných Evropských státech mohou existovat destruktivní plány. Naší povinností je tyto manipulace porazit, neboť Rusko neustále posouvá hranice naší trpělivosti. Pokud jde o rozhovory o energetice, je potřebné, aby se vytvořily zásady a ratifikovala se Energetická charta, která bude tvořit neoddělitelnou součást nové dohody, navzdory tomu, že Moskva vyjadřuje svou nespokojenost s doložkou vzájemnosti. Děkuji. Hélène Flautre (Verts/ALE). – (FR) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, řekněme si to jasně! Rozhodnutí, které jsme přijali včera, již dnes ruské úřady interpretují jako velký úspěch: žádné usnesení, žádný vzkaz. Je to skutečné odškodnění za odmítnutí oficiální delegace pro lidská práva Evropského parlamentu. Ruská společnost je více než kdy jindy zajatcem propagandistického tisku a uchyluje se k nebezpečnému nacionalismu.

24-10-2007

24-10-2007

CS


V dnešním Rusku převládá násilí na základě strachu a zisky z toho má rasismus a xenofobie. Slovo „nezávislý“ se nedá dál používat. „Nezávislí“ aktivisté za lidská práva, novináři nebo političtí oponenti dostávají automaticky pojmenování „nepřátelé režimu“. Byl jim ostatně věnovaný zákon přijatý v roce 2007. Pod rouškou boje proti extremismu ve skutečnosti dává úřadům úplnou svobodu v nespravedlivém boji. A jak nám včera řekla paní Maria Mendrasová, toto prostředí neustálého násilí páchaného na lidských právech lidi nemobilizuje. Risk pana Putina se tedy vyplatil: podařilo se mu přesvědčit své spoluobčany, že v oblasti demokracie a lidských práv existuje určitá ruská specifičnost. Vzhledem k této koncepci vůbec nepřekvapuje, že Rusko je stále posledním členem Rady Evropy, který neratifikoval protokol č. 14. To je pro pana Putina dar z nebes, požehnání. Znamená to, že nemusí postupovat v souladu s pravidly a může zabránit, aby se soudní případy někam pohnuly, zejména pokud jde o případy mučených Čečenců. Vzhledem k této situaci by bylo naivní očekávat, že v Rusku dne 2. prosince proběhnou svobodné a nezávislé volby. Není to za daných okolností ve skutečnosti jen lidové hlasování, kdo je za a kdo proti Vladimíru Putinovi? Bez změny ústavy bude mít i nadále kontrolu nad všemi politickými, hospodářskými, finančními, administrativními, soudními a bezpečnostními otázkami. V předvečer summitu Evropské unie a Ruska vyzývám Radu a Komisi, aby postavily lidská práva na nejvyšší politickou úroveň. Je nevyhnutné, abychom sehráli klíčovou úlohu, ať už diskutujeme o budoucí dohodě, Kosově, nebo energetice. To je to, co od nás žádají ruští demokraté. Jednoduše říkají: „I nadále o nich mluvte, říkejte dál pravdu“. Přinejmenším při tom aspoň neriskujeme naše životy. PREDSEDAJÍCÍ: PANÍ ROTHE Místopředsedkyně Vladimír Remek (GUE/NGL). – (CS) Vážení přítomní, diskuse na téma vztahů Unie s Ruskem patří k našim nejčastějším debatám. Pravidelně tu ale slyším stále stejná klišé, ať už motivovaná záměrem, nepochopením nebo neznalostí věci. Jenže my nemůžeme jednat s Ruskem jinak než jako s partnerem, ať se nám to líbí nebo ne. A pokud nebudeme hledat spíš společná slova a postupnými kroky nedosáhneme zlepšování vztahů, tak na to doplatí Unie víc než Rusko. To neznamená zavírat oči nad problémy, ale vnímat realitu a měřit stejným metrem. To, že je dnes Rusko ekonomicky silnější a proto i sebevědomější je prostě fakt, to že hájí svoje zájmy je totéž, co dělají třeba Spojené státy a ostatně i my. Potřebujeme střízlivý přístup, i proto jsem rád, že jsme odložením rezoluce dali v EP volnější ruku našim zástupcům pro summit v Portugalsku. Dnešní Rusko není Sovětský svaz − to říkám nejen z vlastní dlouholeté zkušenosti práce v této zemi − to pro zajímavost zároveň opakuji slova šéfky americké diplomacie. Ria Oomen-Ruijten (PPE-DE). – (NL) Paní předsedající, chtěla bych poděkovat úřadujícímu předsedovi Rady a předsedovi Komise. Nechystám se měřit úspěch summitu podle délky závěrečného společného vyhlášení. Pro mě je důležité, abychom zhmotnili detaily těch témat, u kterých víme, že musíme najít společné řešení, a věřím, že se o nich bude hovořit. Vztahy mezi EU a Ruskem jsou nesmírně složité. To se během tohoto volebního období nezmění. Musíme však vzít na vědomí, že pro Rusko a EU neexistuje žádná jiná hospodářská a politická alternativa než partnerství. Paní předsedající, pro takové partnerství máme vynikající dohodu. Existuje už deset let. Jak ji v budoucnu kreativně využijeme? Summit je též významnou příležitostí požádat o vyjasnění pojmu demokracie, a děkuji Komisi za to, co v souvislosti s touto otázkou plánuje udělat. Vždy mě zasáhne, že v Rusku se stabilita a demokracie chápou jako protiklady, což samozřejmě není a ani nikdy nebude náš názor. Pro nás všechny je velmi důležitý vstup Ruska do Světové obchodní organizace (WTO). Hannes Swoboda (PSE). – (DE) Paní předsedající, jak uvedl pan Watson, nemá smysl stavět proti sobě věcnou politiku a etickou politiku. Faktem je, že potřebujeme obě. Během jednání s Ruskem musíme být realističtí, musíme jasně a pevně obhajovat naše etická a morální stanoviska. Mnozí z nás si mysleli, že po pádu komunismu Rusko jednoduše zmizí ze světové scény, a mnoho lidí si to přálo. To se však nestalo. Nestalo se tak zejména proto, že růstem cen energie bylo Rusko schopné zvýšit svoje výnosy, a tím znovu získat moc na mezinárodním poli. Tento fakt musíme přijmout, protože v opačném případe nejsme schopní přijmout realitu.

21

22

CS


Existují však věci, které akceptovat nechceme. Jsou to negativní vývojové trendy, jak objasnil pan úřadující předseda Rady a paní komisařka. Nejsme jednoduše připravení akceptovat, že se dělá stále víc a víc kroků k potlačení demokracie v Rusku. Jsou to kroky, které nemůžeme akceptovat, kroky, které nemají nic společného s budováním demokracie, ale přispívají k jejímu narušování. Neschvalujeme postoj Ruska, které bohužel odmítá nabídnout svým sousedům, našim společným sousedům, otevřené partnerství, což by bylo i v našem zájmu. Musíme jasně říct, že na upevňování tohoto partnerství chceme s Ruskem spolupracovat, ale s Ruskem, které uznává nezávislost a suverenitu všech svých sousedů. Nesmíme akceptovat například situaci, kdy se Rusko oprávněně snaží ovlivnit jiné země prostřednictvím svého členství v Radě Evropy nebo v OBSE, na druhé straně však odmítá zodpovědnost a například protestuje proti přítomnosti pozorovatelů voleb. Ze zásady bychom k volbám neměli pociťovat nedůvěru, ale země jako Rusko, která si myslí, že má plně rozvinutou demokracii, musí též povolit jistá kontrolní opatření. Pokud Rusko chce hrát významnou roli v Radě Evropy a v OBSE, je potřebné ho vyzvat, aby tento fakt dokázalo tím, že připustí přítomnost pozorovatelů voleb, kteří zaručí transparentnost a spravedlivost voleb. Tuto jasnou zprávu by Evropská unie měla Rusku vyslat. Bronisław Geremek (ALDE). – (PL) Pane úřadující předsedo Rady, paní komisařko, myslím si, že při jednáních o vztazích mezi Ruskem a Evropskou unií bychom si měli položit otázku, co chce Rusko od Evropské unie a co Evropská unie očekává od Ruska. Jistý ruský politik se vyjádřil, že Rusko by nyní mělo volit takzvanou politiku zadržování . Pokud tak Rusko skutečně učiní, v určitém smyslu to bude znamenat návrat do období studené války. Měli bychom zvážit, co přesně by Rusko chtělo zadržet. Že by závan svobody pocházející z Evropské unie? Jde o vážný problém. Zároveň Evropská unie tvrdí, že se snaží o strategické partnerství s Ruskem. Výzva, které čelíme, je určitě náročná a udělali bychom dobře, kdybychom měli na paměti, že nevyhnutným předpokladem rozvíjení zdravého partnerství s Ruskem jsou zásady právního státu. Právní stát znamená nezávislost soudnictví. Znamená svobodu médií, svobodu projevu a hospodářskou svobodu. Znamená to také nezavírání podnikatelů do vězení. Navíc to znamená uplatňování zásad právního státu v oblasti mezinárodních vztahů, což by znamenalo uvolnění konfliktů na Kavkazu a v Moldávii a naléhání na mezinárodní společenství v otázce Kosova. Hanna Foltyn-Kubicka (UEN). – (PL) Paní předsedající, summit EU – Rusko připadá na velmi důležitý moment v ruské historii, a to na konec éry pana Putina. Bude to však opravdový konec této éry? Výsledkem prezidentských voleb v Ruské federaci nebude změna, protože moc zůstane i nadále v rukou té stejné osoby, která se tentokrát bude oslovovat premiér. Andrej Lugovoj, údajný vrah Alexandra Litviněnka, se má stát členem parlamentu, a tím získat imunitu. Ruské orgány tedy otevřeně chrání osobu, která zřejmě spáchala závažný trestný čin na území Evropské unie. Takovým jednáním vysílají jasnou zprávu, že zájmy Kremlu jsou prioritou nad všemi zákony, jako i nad úctou k členským zemím Evropské unie. Po volbách se nic nezmění. Obyvatelé Čečenska budou i nadále vyvražďováni, tisk bude i nadále umlčován, a bohaté zásoby přírodních zdrojů Kremlu umožní i nadále uskutečňovat brutální zahraniční politiku. Velmi si přeji, aby představitelé Evropské unie měli tento fakt na paměti během jednání s ruskou delegací. Naši představitelé by též měli myslet na to, že rozhovory samy o sobě nejsou podstatné. Důležitými se stanou až tehdy, kdy povedou ke skutečným změnám v rámci Ruské federace. Christopher Beazley (PPE-DE). - Paní předsedající, chtěl bych požádat pana úřadujícího předsedu Rady a paní komisařku, aby poskytli tomuto Parlamentu záruky, v souladu se včerejší žádostí, že názory, které tu odezněly budou v pátek v Mafře přednesené přímo prezidentu Putinovi a jeho poradcům. Dozvěděli jsme se o třech hlavních zásadách, které předseda Barroso označil jako posvátné zásady solidarity, reciprocity a právního státu. Úřadující předseda Rady si je jako občan Portugalska určitě vědom, že moje země, Anglie, má jedno z nejstarších spojenectví právě s jeho zemí. Proto rozumíme významu solidarity a vzájemné podpory. V případě, že zapomeneme, je tu náš společný patron, sv. Jorge, aby nám to připomněl. Útok na jednu členskou zemi nebo na diplomaty jedné členské země, případně útoky hackerů na jednu členskou zemi, jsou útokem na celou EU. Bylo by jistě vhodné připomenout prezidentu Putinovi, že tato solidarita a reciprocita jsou pro nás podstatné. Nemůžeme přijmout koncepci suverénní demokracie, pokud to na jedné straně znamená, že Rusko vstoupí do mezinárodních organizací – paní komisařko, vy jste se zmínila o WTO – s příslibem dodržování závazků, a potom tyto závazky neplní. Toto je potřebné zdůraznit.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Zítra Michailu Chodorkovskému končí čtyřletý trest odnětí svobody, který si odpykal na Sibiři. Podle ruského práva si měl trest odpykávat v Moskvě. Bylo by vhodné připomenout prezidentu Putinovi, že v našich vztazích je právní stát obousměrná záležitost. Pan Chodorkovskij osvobozený nebude, neboť byla vznesena nová obvinění. Možná si položíte otázku, co to má společného s EU. Odpovědí jsou obavy mnoha podnikatelů z EU z porušování obchodních a právních závazků. Nakonec, pane úřadující předsedo Rady, my nejsme odsouzení ke spolupráci a nemůžeme mít partnerství bez vzájemného respektu a vzájemného porozumění, na dosáhnutí čehož naše strana vyvíjí velké úsilí. Potřebujeme záruky od prezidenta Putina, že rozumí našim základním zásadám. Libor Rouček (PSE). – (CS) Dámy a pánové, já plně souhlasím s výrokem ministra Antunese, že vztahy mezi EU a Ruskem jsou mnohem pevnější a silnější, než by se mohlo na první pohled zdát. S Ruskem nás pojí společný zájem na strategickém partnerství. Obýváme koneckonců společný kontinent, s Ruskem nás pojí vzájemná hospodářská závislost, bez vzájemné spolupráce nevyřešíme žádný vážný mezinárodní problém. Ať se jedná o globální oteplování, nešíření zbraní hromadného ničení, konflikt na Blízkém východě, v Kosovu apod. Jinými slovy, silné, všestranné a vyvážené sousedské vztahy mezi Unií a Ruskem mají zásadní význam pro stabilitu, bezpečnost a prosperitu celé Evropy. Při pěstování a posilování těchto vztahů bychom však neměli zapomínat na základní hodnoty, na kterých je Evropská unie postavena, tzn. na základní hodnoty lidských a občanských práv, demokracie a právního státu. Já jsem přesvědčen, že tyto hodnoty je nutno připomínat našim ruským kolegům právě nyní v souvislosti s nadcházejícími volbami v Rusku. Na nadcházejícím summitu v Mafře by Unie měla našim ruským partnerům připomínat také zásady transparentnosti a reciprocity v hospodářských vztazích. Ano, evropské trhy by měly zůstat otevřeny pro ruské firmy. Stejně plně otevřeny by však měly být i trhy ruské pro firmy evropské, a to včetně trhů a firem energetických. Georgios Papastamkos (PPE-DE). – (EL) Paní předsedající, přechod k novému strategickému partnerství mezi EU a Ruskem není jednoduchou záležitostí. Komplikují ho postupné rozdíly, které jsou někdy zdrojem značného napětí. Zveličování těchto rozdílů vyvolává návrat omezujících postojů z minulosti, přítomnost znejišťuje a překáží konstruktivnímu pokroku. Ve věci partnerství EU a Ruska by bylo potřebné položit několik uvážlivých otázek. Vyrovnalo se Rusko s realitou rozšiřování Unie? Překonala Unie počáteční problémy spojené s jejím rozšiřováním směrem na východ? Pociťují nové členské státy svou účast ve fungujícím Evropském bezpečnostním systému? Jak reaguje Unie na snahy Ruska nanovo vymezit a posilnit svou novou úlohu, kterou sehrává v mezinárodní rovnováze sil? Budou obě strany pokračovat v ovzduší nedůvěry a „tiché diplomacie“, nebo se budou snažit dosáhnout společných akčních plánů? Dámy a pánové, podle mého názoru nejsou samotné odvětvové přístupy nejlepší volbou. Ohlášený plán vytvoření čtyř společných prostor musí zůstat politicky závazný, stejně jako i snaha Ruska o vstup do WTO. Na spolupráci v hospodářských otázkách, otázkách svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, vnější bezpečnosti, výzkumu, vzdělávání a kultury je proto potřebná rozsáhlá a pevná partnerská struktura. Rusofobie nemá v Evropské unii založené na zásadě demokracie, právního řádu a základních svobod místo. Chápu zvýšenou citlivost některých občanů z nových členských států, ale přílišné zaobírání se událostmi z minulosti může zpochybnit vyhlídky na transparentní politickou spolupráci a úzké institucionální propojení. Pane úřadující předsedo Rady, paní komisařko, stanovit společné politické a hospodářské cíle v zájmu demokratických zásad, míru, stability a bezpečnosti je vzájemně výhodné pro obě strany. Józef Pinior (PSE). – (PL) Paní předsedající, paní komisařko, na úvod bych rád zdůraznil důležitost strategického partnerství mezi Evropskou unií a Ruskem a chtěl bych vyjádřit své sympatie občanům Ruské federace, a samozřejmě všem národnostem žijícím v Rusku. Také bych chtěl vyzdvihnout úspěchy Ruska v hospodářském rozvoji a při řešení sociální krize. Skutečné strategické partnerství však vyžaduje seriozní a čestný přístup k vzájemným vztahům. Evropská unie se znepokojením zaznamenala vznik nového systému moci koncentrované do rukou prezidenta Putina. Hrozí, že tento systém bude soustavně oslabovat liberální demokracii v samotném Rusku. Také rozdmýchává plameny neoimperialismu v ruské zahraniční politice. V dokumentech připravených před summitem EU a Ruska upozorňuje Amnesty International na případy porušování lidských práv v Rusku. Informace, které Amnesty poskytla, se týkají nedodržování lidských práv

23

24

CS


ze strany vládních organizací na území severního Kavkazu, hlavně v Čečensku a Ingušsku, zhoršující se situace, pokud jde o svobodu projevu a sdružování, vražd novinářů a nárůstu rasově motivovaného násilí. Portugalské předsednictvo by mělo na summitu, který je naplánovaný na 26. října v Mafre, dát podnět k řešení problémů, o kterých se Amnesty International zmiňuje. Je důležité, aby ruská občanská společnost, novináři a aktivisté za lidská práva vnímali Evropskou unii jako ochránce základních práv a jako spojence demokratického, liberálního a světu otevřeného Ruska. Elmar Brok (PPE-DE). − (DE) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, paní komisařko, dámy a pánové, doufám, že summit EU a Ruska nás donutí na chvíli se zastavit a konečně si určit naše společné zájmy, protože tyto zájmy nepochybně existují. Patří sem hospodářské zájmy a zájmy bezpečnostní politiky, zejména otázky Blízkého východu, Íránu, boje proti terorismu a jiné, kde si musíme přiznat, že nedokážeme dosáhnout našich cílů bez účasti Ruska. Ale Rusko musí též pochopit, že když se nezúčastní, poškodí tím svoje vlastní zájmy. Při pohledu na demografický vývoj v Rusku a jeho nekonečné sibiřské planiny, a na lidnaté země tu u nás, nebál bych se hrozby z Evropy, kdybych byl na ruské straně. Dlouhodobě bych tuto hrozbu viděl jinde. Myslím si, že tu je vysoká úroveň shody, na základě které musíme jednat. Na tzv. západní straně, kam zahrnuji i Spojené státy, jsme Rusko nebrali vážně v době, kdy se této zemi příliš nedařilo. Výsledkem je její odvrácení se od nás a nárůst imperialistického chování. Platí to i na vývoj v samotném Rusku, zejména v oblasti lidských práv a svobody tisku a jeho stále častějších a nepřijatelných vyhlášení týkajících se nezávislosti jeho sousedů. Je nepřijatelné žádat od zemí ruského „blízkého zahraničí“, aby si osvojily jistý typ chování vůči jedné konkrétní zemi. Každá země má právo na svobodné a nezávislé rozhodnutí a právo zvolit si cestu, po které se bude ubírat. Rusko to musí akceptovat. Návrat k starým pořádkům není možný a použití energie jako zbraně je dokonce ještě méně přijatelné. Při podrobné analýze našich zájmů zjistíme, že existuje jen cesta vpřed. Myslím si, že po skončení voleb v Rusku to bude znovu možné a také doufám, že to zabrání Rusku vydat se po nesprávné ekonomické cestě. Vysoké příjmy přicházející do země z jejího ropného a plynárenského průmyslu se používají na revitalizaci starých koncernů těžkého průmyslu v leteckém a loďařském odvětví a podobných odvětvích. Pokud se jejich situace zhorší, Rusko bude muset čelit stejně katastrofální situaci jako předtím, z důvodu nevybudování pevných a jasných hospodářských struktur skládajících se z malých a středních podniků. Následky takového úpadku jsou zřejmé. Je také v našem zájmu zabezpečit, aby v Rusku nevzniklo žádné nové vakuum, pokud ceny ropy poklesnou. Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Tento summit může napomoci vyřešit nesrovnalosti, které nadále ovlivňují vztahy mezi Evropskou unií a Moskvou. Ministr Amado však už opatrně snížil laťku, když objasnil, že předsednictvo neplánuje na summit v Mafře žádný ambiciózní program. Jeho partner pan Lavrov si v nedávném interview pro agenturu Lusa stěžoval na nemoc šířící se v Evropské unii, při čemž narážel na nekonstruktivní postoj některých jejích členů. Jenže naše vztahy zhoršuje pomalé odumírání demokracie, lidských práv, svobody tisku a právního řádu v Rusku, jakožto i beztrestnost některých bývalých členů bezpečnostních sil, s níž vytvářejí agendu Ruské federace. Toto vše znepokojuje veřejné mínění v Evropě a odráží se i ve vzájemných vztazích. Tuto nemoc šířící se v Evropské unii, tyto rozkoly se snažíme léčit a velmi účinným nástrojem je reformní smlouva. Naneštěstí zatím neexistuje lék, který by zastavil směřování Putinova Ruska k autokracii, a nalezení léku nám zabere mnohem víc času, pokud bude Rada Evropské unie nadále zavírat před tímto problémem oči. Roberta Alma Anastase (PPE-DE). - (RO) Summit v Mafře, který je naplánovaný na 26. října 2007, se bude konat na pokraji událostí s velkým vlivem na budoucnost vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem. Vyjmenovala bych jen některé z nich: ukončení platnosti dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a Ruskem, parlamentní volby v prosinci 2007 a prezidentské volby v březnu 2008 v Rusku. Tyto události poskytují možnost nejen vyzvat Rusko k otevřenému a čestnému dialogu s Evropskou unií, ale i ke zhodnocení spolupráce za uplynulých 10 let. Připojuji se k projevům svých kolegů které tu již zazněly, a stejně jako oni bych se chtěla soustředit na důležitost úlohy Ruska v společném sousedství a regionu Černého moře. Pohled na posledních 10 let dokazuje, že zamrznuté konflikty, přetrvávající v tomto regionu a politické i hospodářské vztahy Ruska se zeměmi v regionu a s jeho sousedy, současnými členy Evropské unie, se ne vždy zakládají na reciprocitě, důvěře a zásadě dobrých vztahů. Pokud hovoříme o zamrznutých konfliktech, dobrým příkladem je nedávný a velmi dobře známý případ týkající se podmínek, za kterých byli propuštění političtí vězni Andrej Ivanţoc a Tudor

24-10-2007

24-10-2007

CS


Popa. Ti jsou živým důkazem nestability, existující v této oblasti. Jsou důkazem nejistoty na tomto území, která postihuje celý region. Proto by měl summit v Mafře otevřít tato témata a připomenout základní cíl, kterého chce Evropská unie dosáhnout – vytvořit v regionu Černého moře a jeho sousedství skutečné území demokracie, stability a prosperity. Tématem rozhovorů Evropské unie s Ruskem by proto měla systematicky být pozice této země a její konstruktivní zainteresovanost v tomto ohledu v souladu s mezinárodními normami a závazky. Skutečné strategické partnerství a pevné, prospěšné vztahy vyžadují zvýšenou odpovědnost a pevný příslib na obou stranách. Katrin Saks (PSE). - (ET) Včera se v Parlamentu odehrálo maďarské loutkové divadlo. Přinutilo mě to zamyslet se nad tím, jako tu někdy hlasujeme. Jednoduše zvedneme ruku. Stali jsme se též loutkami? Šíří se zvěsti o zákulisních dohodách týkajících se návrhu předsednictva nechat projít usnesení o Rusku, pravděpodobně s cílem vyhnout se dusné atmosféře na summitu Evropské unie a Ruska. Je hanebné, jak snadno opouštíme svůj vlastní postoj k sebevyjádření. Toto je nejlepší příklad toho, jak Evropa nepochopila, že problémy ve vztazích s Ruskem nespočívají v detailech, ale v našem chování. V minulosti Evropský parlament čelil takovým situacím, jako jsou tyto. Dnes se mi však zdá, že strach paralyzující ruskou společnost začal ovlivňovat i nás. Proč opakovaně děláme Rusku ústupky? Zachovali jsme si víru v naše vlastní zásady, nebo jsme se nechali přesvědčit, že Rusko je tak odlišné, že nejen naše palačinky, ale i partnerské vztahy musí být podle ruské módy. Takovéto chování je škodlivé pro obě strany, jak pro Evropskou unii, tak i pro Rusko samotné. Tunne Kelam (PPE-DE). - Paní předsedající, myslím si, že je nejvyšší čas čelit realitě. Poslanec Watson se zmínil o prasklinách v mechanismu současné spolupráce, ze kterých se postupně stávají trhliny. Ve smlouvě o partnerství a spolupráci se mluví o stejných hodnotách pro všechny. Chris Patten však před několika lety napsal, že nevěří, že v tomto sdílíme ty stejné hodnoty. Přetvářka a stavění Potěmkinovských vesnic je tradičním rysem ruské státní politiky a pan Putin se stále tváří, že má demokracii, zatímco téměř úplně završil budování autoritativního, do velké míry nacionalistického státu. Tváříme se také, že nadcházející volby budou klíčové, o čemž já pochybuji, protože se udělalo vše pro manipulaci těchto voleb s cílem dosáhnout výsledků v souladu s přáními pana Putina. Dokonce se vytvořily umělé opoziční strany a falešné nevládní organizace. Pokud nyní budeme souhlasit s touto přetvářkou a budeme se tvářit, že věříme v takovýto druh demokracie, budeme spoluodpovědní za dění v Rusku a za osud obyčejných Rusů, kteří si zaslouží něco lepšího než takovouto falešnou demokracii. Proto rozhodně nesouhlasím s vyhlášením Rady, že neexistuje žádná jiná alternativa spolupráce. Tvořit a mít rozličné alternativy patří mezi základy demokracie a mezi naše závazky patří i ochrana lidských práv. Naše vztahy musíme uvést do rovnováhy a musíme vyslat signál o naší připravenosti ukončit spolupráci, pokud Rusko naši reciprocitu a otevřenost neopětuje. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, při všech dnešních projevech o nadcházejícím summitu Evropské unie a Ruska a celkových vztazích mezi Evropskou unií a Ruskem a též o vnitropolitické situaci v Rusku, jako ji vidíte vy. Mojí povinností je říct, že jsem tyto názory vzal na vědomí a vezmu je v úvahu. Podle mého názoru existuje jedno pojivo společné pro všechny poznámky a analýzy, které tu dnes odezněly. A tím je fakt, že Rusko je strategickým partnerem Evropské unie. Evropská unie Rusko potřebuje, stejně jako Rusko potřebuje Evropskou unii. Opírá se to o absolutně nevyvratitelné zjištění o potřebě budování vztahu založeného na společných hodnotách a zásadách, který je přirozeně vzájemně prospěšný, ale i pevný a solidní. Hovořilo se o solidaritě, lidských právech a reciprocitě. Dnes, více než kdykoliv předtím, se musí Evropská unie prezentovat před Ruskem pevná ve své vnitřní solidaritě. Vždy jsem tvrdil, že problém jednoho členského státu je problémem všech členských států. Za žádných okolností nesmí být tato soudržnost zpochybněná. Co se týká otázky lidských práv, všichni víme, že v naší Unii je zakořeněna úcta k právnímu státu, demokracii a lidským právům. Toto jsou naše neodmyslitelné hodnoty a zásady, kterými se za každých okolností musí řídit naše vztahy s třetími zeměmi. Pochopitelně je naší úlohou zajistit reciprocitu, ale při jejím zajišťování na ni máme stejné právo od jiných. Pokud v této chvíli, jak se vyjádřil jeden z poslanců, existují trhliny, myslím si, že Evropská unie a Rusko

25

26

CS


mohou jen získat, pokud udělají vše, co je v jejich silách v rozsahu tohoto referenčního rámce, o kterém jsem se zmínil. Jinými slovy, v rámci solidarity, reciprocity a dodržování lidských práv. Pro Evropskou unii je samozřejmě nevyhnutné, aby se tyto pukliny zacelily. A na to musíme vynaložit své úsilí. Během plnění této úlohy si přirozeně budeme vědomi těžkostí a rozdílných cílů, ale také budeme rozhodní, protože si uvědomujeme, že současná situace neslouží nejlepším zájmům Unie. Je samozřejmě naší povinností pracovat v zájmu Evropské unie a budeme tak jednat otevřeně a transparentně, jednáním tváří v tvář, což musíme dělat vždy s partnery, které považujeme za strategické. Nepochybně to bude intenzivní a významný dialog. Budeme hovořit o hospodářství, obchodu, lidských právech a samozřejmě o mezinárodní a regionální politické situaci. Doufáme, a vynaložíme na to naše úsilí, že i navzdory těžkostem, problémům a rozdílnosti názorů, navzdory všemu, budeme v pátek, na konci summitu, moci říct, že v našich vztazích nastal posun a i navzdory těmto těžkostem se nám podařilo dosáhnout našich cílů. Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, chtěla bych navázat na některé body, které tu zazněly. Tato diskuse jednu věc zcela vyjasnila: dnes je tu velmi výrazný vztah napětí. Stále zastávám názor, že Rusko je strategický partner. Také jsem však řekla, že je to sousední země, a proto je obzvlášť důležité brát věci, o nichž hovořil Graham Watson a Christopher Beazley i další, velmi vážně. My je skutečně vážně bereme. Podívejme se zpět na předcházející summit v Samaře. Při této příležitosti Angela Merkelová ve funkci předsedkyně Rady vyložila karty na stůl nejen na setkání, ale také vůči médiím. Proto si prosím nemyslete, že tyto hodnoty nejsou pro nás důležité. Víme o některých znepokojujících vyhlídkách týkajících se svobody médií, nezávislosti soudnictví a otázek spravedlnosti, i ve vztahu k volbám. Všechny otázky, které tu dnes zazněly, jsou samozřejmě správné. Musím však dodat, že poznámky Elmara Broka vystihly i moje vlastní stanovisko, a to potřebu jasně vymezit naše zájmy. Samozřejmě, na jedné straně jsou ve hře velmi důležité otázky bezpečnosti, zatímco na té druhé jsou lidská práva a zájmy demokracie. Samozřejmě je též důležité zmínit se o třech základních zásadách, o nichž mluvil pan Beazley. Těmito zásadami jsou solidarita, reciprocita a právní stát. Přirozeně mají různé formy, o tom nemůžeme mít pochyb. Pan Beazley, máte úplnou pravdu, ale mohu vás ujistit, že i ony budou na stole. Vím, že pan předseda Barroso bude o těchto záležitostech mluvit velice jasně, například zejména v souvislosti s energiemi. Jak už víte, Komise právě přijala balíček opatření, které jsou zaměřené tímto směrem. Chceme jasná pravidla, podporované všemi v zájmu skutečné reciprocity. Nyní bych vám chtěla připomenout už jen jeden bod: čím lépe jsme připravení mluvit v rámci Evropské unie skutečně jednohlasně, tím budeme silnější. Jak všichni víme, ne vždy se nám to daří. Čím silnějším se však stává Rusko, tím jednohlasněji bychom měli mluvit. Jsme na této energii závislí, ale naše zájmy ochráníme nejlépe tehdy, když vyšleme silný a jasný odkaz. Možná jsme v minulosti nevěnovali tomuto dost pozornosti, a když mělo Rusko slabší hospodářskou pozici, pravděpodobně jsme mu nedali dostatečnou podporu. Dnes však musíme usilovat o pozici založenou na reciprocitě a snažit se o skutečně partnerský přístup. Znamená to, že Rusko musí též uznat, co je důležité pro nás. Přesedající. Bylo předloženo šest návrhů usnesení(2) na ukončení rozpravy v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu. Rozprava je ukončena. Hlasování se uskuteční během následující schůze. Písemná prohlášení (článek 142) András Gyürk (PPE-DE), písemně. – (HU) V souvislosti se summitem EU-Rusko, bych chtěl upozornit na několik faktorů týkajících se energetické politiky. Nemyslím si, že přeháním, když řeknu, že pravidla tržního hospodářství se v současné energetické politice Ruska neuplatňují. Rusko se neztotožňuje se zásadami

(2)

Viz zápis.

24-10-2007

24-10-2007

CS


ochrany zahraničních investic a nediskriminačního obchodu. Rusko se uchází o přijetí do evropského energetického sektoru, ale svůj trh neotevírá zahraničním podnikům. Při mnoha příležitostech jsme mohli být svědky toho, že Moskva ve věcech souvisejících s energiemi využívala v posledních letech svůj vývoz energií jako nástroj na vyvíjení politického tlaku. Dělo se tak ruku v ruce s úsilím zaměřeným na rozsévání nesouladu mezi členskými státy Evropské unie. Při vymezování společné Evropské energetické politiky musíme brát zřetel na skutečnost, že Rusko už není schopné uspokojit vlastní spotřebu zemního plynu a vývozní požadavky z vlastních zdrojů zemního plynu. Nezanedbatelné procento zemního plynu dováží Rusko ze Střední Asie. Pokles dodávek plynu by mohl znamenat, že bude Moskva využívat politiku v ještě větší míře jako základ plnění objednávek energií v budoucnosti. Věříme, že je důležité uplatňovat zásadu svobodné hospodářské soutěže také v zahraničních vztazích Evropské unie. Musíme dát jasně najevo, že pokus o vytvoření monopolu v oblasti energetických zdrojů považujeme za nepřijatelný. Základním zájmem Evropské unie je zajistit stabilní dodávky energií. Jsme přesvědčení, že se zvyšujícím se tlakem na členské státy je možné úspěšně bojovat jedině jednotnou Evropskou unií, která bude jednat podle zásad solidarity Společenství. Zajištění evropských dodávek energií bez Ruska není v současnosti možné. Zároveň však musí být tento zvláštní vztah založený na reciprocitě. Richard Seeber (PPE-DE), písemně. – (DE) EU a Rusko byly jak v současnosti, tak i v minulosti spojeny společnou historií, silnými hospodářskými a politickými kontakty a sdílenými tradicemi. Tato spolupráce se ještě více prohloubila při pokračujícím procese globalizace a rostoucí poptávce evropských zemí po fosilních palivech. Členské státy EU se při zjišťování dodávek energií i do budoucnosti spoléhají na intenzivnější spolupráci v tomto odvětví už od roku 1990. V tomto kontextu představuje Smlouva o energetické chartě klíčový nástroj. Tato smlouva přispívá k podpoře rozvoje energetického potenciálu východoevropských zemí při garantování stálých dodávek energií členským státům EU. Vzhledem ke stále rozmazanější hranici mezi otázkami zahraniční politiky / zahraničního obchodu, je neúspěch Ruska ratifikovat Smlouvu o energetické chartě znepokojující. V této souvislosti nesmí nikdy dojít k ohrožení práv zakotvených v Listině základních práv a to i ve vnějších vztazích EU. Vzhledem k silné hospodářské nezávislosti mezi EU a Ruskem nemohou být výhružné hospodářské projevy účelným prostředkem k dosažení cílů zahraniční politiky, a proto se musí odmítnout. Vyzývám Komisi a Radu, aby odolala projevům Ruska zabezpečit si jednostranné výhody na evropských trzích s energiemi. Musí být zabezpečená plná reciprocita liberalizace trhu a ochrany investic. (Jednání bylo přerušeno v 11:40 kvůli udělování ceny LUX a pokračovalo ve 12:00.) PŘEDSEDAJÍCÍ: GÉRARD ONESTA Místopředseda Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – (DE) Vážený pane předsedající, chci přednést žádost předsedovi Parlamentu, ne vám jako předsedajícímu, ale předsedovi Parlamentu. Toto je žádost, kterou přednáším jménem své skupiny. Jsem si ale jistý, že mluvím za všechny demokratické skupiny v Parlamentu. Myslím si, stejně jako i moji kolegové, že záležitost, na kterou chci upozornit, je tak závažná, že musím požádat pana předsedu Pötteringa, aby podniknul kroky proti jednotlivcům, které se chystám jmenovat. Během posledních dvou dní došlo v Budapešti ke dvěma velkým protestním akcím. Na tom není nic neobvyklého: demonstrace se v hlavních městech Evropy vyskytují běžně a někdy se končí násilnostmi. Rozhodně se s tím nedá souhlasit, ale nedá se tomu zabránit. Události, které se odehrály v Budapešti v uplynulých dnech, dostaly nový rozměr a rád bych vám řekl proč. Můžete si o ministerském předsedovi Gyurcsánym myslet , co chcete. Můžete ho podporovat, nebo být proti němu. Co je nepřijatelné, dámy a pánové... (Rozruch v sále) Můžete podporovat předsedu vlády Gyurcsánye, nebo být proti němu. Co je nepřijatelné, dámy a pánové – navrhuji, abyste se pozorně podívali, kdo se mě snaží překřičet – co je nepřijatelné, je, aby byl ministerský

27

28

CS


předseda v Evropské unii označený během demonstrací za „špinavého žida“. Přidává to nový rozměr, a to rozměr fašistů v tomto Parlamentu. (Hlasitý potlesk) Byl bych vděčný, pane předsedající, pokud byste požádal pana Pötteringa o vyjádření absolutní podpory Parlamentu při pokárání těchto osob. (Parlament povstal a řečníka ocenil potleskem) Předsedající. - Velmi vám děkuji. Myslím si, že poselství bylo vyslechnuto, ale budu o něm samozřejmě informovat. Graham Watson (ALDE). – Vážený pane předsedající, vystupuji k úplně jiné záležitosti. Rád bych Vám jen vyjádřil, jménem mnoha členů v mé skupině a jsem si jistý, že i mnoha dalších osob, náš vděk za zorganizování předávání ceny LUX. Je to něco, co jsme jako Parlament ještě neudělali. Je to něco, co bychom měli dělat, a jak jednou řekl bývalý premiér Švédska: „Politici by udělali dobře, pokud by chodili víc do kina.“ (Potlesk) Předsedající. - Děkuji, jsem vám vděčný za vaše vyjádření. Dámy a pánové, mám tu čest vám připomenout, že dnes oslavujeme 62. výročí založení Organizace spojených národů. Měli byste v tyto dny dostat poštou kopii poselství generálního tajemníka OSN k této příležitosti. Chci vás také informovat, že dnes byla v Evropském parlamentu ve Štrasburku oficiálně představena výroční zpráva o spolupráci mezi Evropskou unií a OSN o krizovém řízení, rozvoji, podpoře demokracie a základních právech. Tento akt je svědectvím důležitosti vztahu mezi našimi institucemi, společného závazku ve prospěch multilateralismu a důležitosti naší společné práce pro mír a blahobyt našich spoluobčanů.

6. Prohlášení předsednictví: viz zápis 7. Přivítání Předsedající. – S radostí vám chci oznámit, že v rámci meziparlamentních schůzí je právě na návštěvě Evropského parlamentu delegace z Mauritánie vedená panem Ouldem Tolbou. Srdečně bych chtěl naše hosty přivítat a zdůraznit význam, který připisujeme této návštěvě, jež je za posledních 10 let v Evropě první. Evropská unie věnovala prostřednictvím svých volebních pozorovatelských misí náležitou pozornost nedávné politické změně v Mauritánii, která by mohla být příkladem pro tamní region. Blahopřejeme vám k demokratické volbě vaší hlavy státu a parlamentu a jménem tohoto Parlamentu doufám, že vaše zdejší setkání budou užitečná a že vaše návštěva Štrasburku aktivně přispěje ke sbližování našich dvou institucí. Ještě jednou vám děkuji za vaši návštěvu.

8. Hlasování Předsedající. - Dalším bodem programu je hlasování. (Výsledky a další podrobnosti hlasování: viz zápis)

8.1. Doručování soudních a mimosoudních písemností (hlasování) – Doporučení do druhého čtení: Gauzès (A6-0366/2007)

8.2. Dohoda o zpětném přebírání osob mezi ES a Bosnou a Hercegovinou (hlasování) – Zpráva: Claudio Fava (A6-0385/2007)

24-10-2007

24-10-2007

CS


8.3. Krátkodobá víza mezi ES a Bosnou a Hercegovinou (hlasování) – Zpráva: Claudio Fava (A6-0384/2007)

8.4. Dohoda o zpětném přebírání osob mezi ES a Srbskem (hlasování) – Zpráva: Claudio Fava (A6-0386/2007)

8.5. Krátkodobá víza mezi ES a Srbskem (hlasování) – Zpráva: Claudio Fava (A6-0387/2007)

8.6. Dohoda o zpětném přebírání osob mezi ES a Černou Horou (hlasování) Zpráva: Adina-Ioana Vălean (A6-0380/2007)

8.7. Krátkodobá víza mezi ES a Černou Horou (hlasování) – Zpráva: Adina-Ioana Vălean (A6-0379/2007)

8.8. Dohoda o zpětném přebírání osob mezi ES a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií (hlasování) – Zpráva: Adina-Ioana Vălean (A6-0381/2007)

8.9. Krátkodobá víza mezi ES a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií (hlasování) – Zpráva: Adina-Ioana Vălean (A6-0383/2007)

8.10. Krátkodobá víza mezi ES a Albánií (hlasování) – Zpráva: Adina-Ioana Vălean (A6-0382/2007)

8.11. Imunita pana Giana Paola Gobbo (hlasování) – Zpráva: Diana Wallis (A6-0367/2007) – Před zahájením hlasování: Bruno Gollnisch, jménem skupiny ITS. – (FR) Vážený pane předsedající, jsem přesvědčený, že následující zpráva je od paní Wallisové. Jménem své skupiny, Skupiny identity, tradice a suverenity, bych chtěl využít článek 168 a předložit návrh na vrácení této zprávy zpět do výboru. Vážený pane předsedající, tento návrh vychází z článku 168 našeho jednacího řádu. Při čtení zprávy paní Wallisové je zcela jasné, že je zpravodaj a možná i výbor zmatený, pokud jde o článek 9 a 10 Protokolu o výsadách a imunitách. Zpráva konstatuje, že jednání pana Gobba nebylo v souladu s článkem 9, ale článek 9 se vztahuje na slova a skutky poslance při výkonu svých funkcí, a to především na této půdě. Z tohoto důvodu se neměl přezkoumat článek 9 Protokolu o výsadách a imunitách, ale článek 10, který se vztahuje na ostatní skutky poslance. To, co bylo potřebné přezkoumat, bylo, zda skutky pana Gobba – které, a to musím poznamenat, na politické úrovni nepodporuji – patří, nebo nepatří do politické oblasti. Je samozřejmé, že takovéto skutky patří do politické oblasti. Pan Gobbo vykonal řadu skutků ve prospěch toho, co osobně nazývá „Padanie“. Jsou to přirozeně politické skutky a není pochyb o tom, že při dané

29

30

CS


tradiční judikatuře v otázce imunity by byla poslanci z kterékoliv jiné politické frakce imunita potvrzená, jako tomu bylo v případě poslanců národního italského parlamentu, kteří vykonali stejné skutky jako pan Gobbo. Pokud zprávu paní Wallisové přijmeme tak, jak je navržená, potom riskujeme, že se zavede rozlišování, čili jistou diskriminaci mezi imunitou daného státu a evropskou imunitou, což je v rozporu s protokolem, který se jasně odvolává na imunitu daného státu. Proto si myslím, že by se měla tato zpráva vrátit zpět do výboru. Francesco Enrico Speroni (UEN). - (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, také se přikláním k návrhu, aby byla tato záležitost vrácená zpět výboru, i když moje důvody mohou být trošku odlišné. Ve skutečnosti, pokud se to posuzuje podle článků 5, 6 a 7 jednacího řádu a článků 9 a 10 protokolu, nemá Parlament pravomoci na vyjádření názoru na údajné skutečnosti proti panu Gobbovi, jednoduše proto, že v době daných skutečností nebyl pan Gian Paolo Gobbo poslancem Evropského parlamentu. Článek 9 protokolu, který poslancům Parlamentu zaručuje svobodu projevu, se týká lidí, kteří byli poslanci Parlamentu, když použili určité formulace nebo vykonali skutky, které jsou s nimi identifikovatelné. Vzhledem k tomu, že pan Gobbo nebyl poslancem Evropského parlamentu v době daných skutečností, myslím si, že nejvhodnějším řešením by bylo, pokud by se Parlament při přijímání svého stanoviska zdržel, protože pan Gobbo nebyl jedním z našich kolegů. Diana Wallis (ALDE), zpravodajkyně. – Vážený pane předsedající, jako autorka této zprávy mohu jménem Výboru pro právní záležitosti Parlamentu potvrdit, že před předložením zprávy plénu byla tato zpráva prodiskutovaná ve výboru. Výbor si také vyslechl pana Gobba a jasnou většinou hlasoval za zprávu. Je škoda, že pan Gollnisch nenastolil tyto otázky, o kterých se před chvílí zmínil, už dříve, ale jsem spokojená a přesvědčená o tom, že výbor přijal své stanovisko s plným vědomím všech skutečností a všech nařízení. Nevidím důvod, proč by se měla zpráva vracet zpět do tohoto výboru. (Parlament odmítl návrh vrátit věc zpět do výboru)

8.12. Uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie (hlasování) – Zpráva: Reimer Böge (A6-0393/2007)

8.13. Předběžný návrh opravného rozpočtu č. 6/2007 (hlasování) – Zpráva: James Elles (A6-0401/2007) Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážený pane předsedající, chtěla bych jménem Komise přednést stanovisko. Ve svém předběžném návrhu opravného rozpočtu 6/2007 navrhla Komise vypracovat novou rozpočtovou položku Žádosti o náhradu škody vyplývající ze soudních řízení proti rozhodnutí Komise v oblasti hospodářské soutěže a roztřídit související výdaje v rámci kapitoly 1a víceletého finančního rámce, odkazující na operační činnost v oblasti hospodářské soutěže. Komise by připsala do této rozpočtové položky možné rozpočtové důsledky vyplývající z rozsudků Soudního dvora nebo Soudu prvního stupně v oblasti hospodářské soutěže. Potřeba této rozpočtové položky vychází z nedávných rozsudků Soudu prvního stupně a z rozpočtové struktury. Zatímco jsou pokuty v oblasti hospodářské soutěže zapsané jako příjmy všeobecného rozpočtu, na sumy, které mají být vyplacené, je potřebné vytvořit rozpočtovou položku ve výdajové části rozpočtu, která v současnosti neexistuje. Komise bere na vědomí, že rozpočtový orgán není nakloněný vytvoření takovéto rozpočtové položky na rok 2007. Navzdory tomuto rozhodnutí bude muset Komise, pokud to bude nutné, přistoupit k vyplacení, aby splnila právní povinnosti, které mohou vyplynout z rozsudků Soudu v roce 2007 v rámci možností současného rozpočtu a při uplatňování příslušných pravidel. Toto stanovisko neprejudikuje konečné rozhodnutí o vytvoření speciální rozpočtové položky a zatřídění příslušných výdajů do víceletého finančního rámce.

24-10-2007

24-10-2007

CS


8.14. Protokol, kterým se mění Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dohoda TRIPS) (hlasování) – Doporučení: Gianluca Susta (A6-0403/2007) – Před zahájením hlasování: Carl Schlyter (Verts/ALE). – Vážený pane předsedající, základem dohody s Radou o této zprávě bylo stanovisko přednesené Komisí, které se mělo přečíst včera během rozpravy. Toto stanovisko však přečtené nebylo. Pokud by Rada souhlasila s přidáním tohoto stanoviska do zápisu nebo by mu dala právní statut a transparentnost, pomohlo by to prosazení postupu v této záležitosti. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − Vážený pane předsedající, přístup k dostupným farmaceutickým výrobkům v chudých rozvojových zemích a v rozvinutých zemích je zcela nezbytný pro dosažení navržených rozvojových cílů EU, což by přispělo ke snížení chudoby, zvýšení bezpečnosti lidí a podpoře lidských práv a trvale udržitelného rozvoje. Myslím si, že oba souhlasíme s významem zajištění soudržnosti politických linií EU, a to zejména jednotnosti externích činností EU, kde by měla jít jmenovitě rozvojová a obchodní politika ruku v ruce. Musíme uznat, že mechanismus vytvořený rozhodnutím Světové obchodní organizace a protokolem k dohodě TRIPS představuje jen část řešení problému přístupu k lékům a veřejnému zdravotnictví a že jiná opatření na zlepšení zdravotní péče a infrastruktury jsou rovněž zcela nevyhnutelná. I když pozměňovací návrh k dohodě TRIPS není úplným řešením, domníváme se, že kladné přijetí tohoto protokolu představuje důležitý krok. V tomto smyslu stojí za to připomenout, že členské státy Evropské unie podle pravidel Světové obchodní organizace mohou svobodně využívat výjimky na základě dohody TRIPS ve vnitrostátních patentových právech, včetně těch, které byly stanovené podle článku 30 Dohody o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví TRIPS. Navíc, aby se zabezpečil přístup k lékům v zemích s nedostatečnými, nebo žádnými výrobními kapacitami ve farmaceutickém průmyslu, se Rada, Evropský parlament a Komise velmi snažily, aby bylo přijaté nařízení (ES) č. 816/2006 o nucených licencích na patenty týkající se výroby farmaceutických výrobků na vývoz do zemí s problémy v oblasti veřejného zdraví. Dovolte mi ještě uvést, že podporujeme použití „pružnosti“ začleněné do dohody TRIPS a uznané odstavci 4, 5 a 6 Deklarace z Dohá, jako i další pružnosti pro méně rozvinuté země, které jsou poskytnuté podle odstavce 7 Deklarace z Dohá, aby bylo možné poskytnout základní léky za dostupné ceny v rámci jejich vnitrostátních programů veřejného zdraví. Vzhledem k Deklaraci z Dohá v rámci jednání o dohodách o hospodářském partnerství s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi a ostatních budoucích bilaterálních a regionálních dohod s chudými rozvojovými zeměmi a nejméně rozvinutými zeměmi Evropská unie nežádá a neplánuje žádat o jednání o ustanoveních týkajících se farmaceutik, které se někdy označují jako ustanovená TRIPS+, jež mají vliv na veřejné zdraví a přístup k lékům. Nakonec se stavíme příznivě k iniciativám podporujícím přesun technologie, výzkumu, posilnění kapacit, regionálních systémů zásobování a pomoci s registrací, aby se ulehčila a zvýšila výroba farmaceutických výrobků samotnými rozvojovými zeměmi, na čemž budeme s členskými zeměmi spolupracovat. Jsme si jistí, že pokud jde o odpovídající opatření a rozpočtové postupy, napomůže závazek Evropského parlamentu, týkající se otázky viditelnosti přístupu k lékům, zvýšení jejich účinnosti.

8.15. Změna článku 173 jednacího řádu EP o doslovných zápisech (hlasování) – Zpráva: Richard Corbett (A6-0354/2007) – Po ukončení hlasování: Anna Záborská (PPE-DE). – (FR) Promiňte, vážený pane předsedající, ale chci říct něco důležitého. Hlasování o zprávě pana Corbetta nám umožní vrátit se zpět do normálních kolejí. Všechny diskuse z pléna jsou a budou přeložené do všech jazyků. V současnosti potřebujeme účinný způsob uplatňování a vzhledem

31

32

CS


k tomu. že zítra hlasujeme o rozpočtu, navrhuji, abychom připravili pozměňovací návrhy k rozpočtu, abychom... (Předsedající řečníka přerušil) Předsedající. – Nové ustanovení vstoupí v platnost k prvnímu dni následující schůze, tj. 12. listopadu.

8.16. Poradní výbor pro správu evropských statistik (hlasování) – Zpráva: Sharon Bowles (A6-0327/2007)

8.17. Evropský poradní výbor pro politiku Společenství v oblasti statistických informací (hlasování) – Zpráva: Ieke van den Burg (A6-0328/2007)

8.18. Kvalifikace v oblasti celoživotního vzdělávání (hlasování) – Zpráva: Mario Mantovani (A6-0245/2007) – Po ukončení hlasování o návrhu Komise: Gerard Batten (IND/DEM). - Vážený pane předsedající, mám procedurální námitku, opět vedete zasedání rychlostí, při které je nemožné hlasovat. Předseda Parlamentu nám včera řekl, že udělat několik chyb či špatně provést hlasování je akceptovatelné, protože statisticky by se to stalo tak, či tak. To se nevztahuje se na vás, protože hlasujeme tak rychle, že je nemožné všimnout si jak kolegové hlasují. Můžete prosím zpomalit? (Potlesk) Předsedající. – Dámy a pánové, dovolte mi ukázat vám, kolik nás ještě dnes čeká práce. Pokud v našem tempu zpomalíme, tak nikdy neskončíme. (Potlesk)

8.19. Baterie a akumulátory a odpadní baterie a akumulátory (prováděcí pravomoci svěřené Komisi) (hlasování) – Zpráva: Johannes Blokland (A6-0232/2007)

8.20. Komunikační infrastruktura pro prostředí schengenského informačního systému (nařízení) (hlasování) – Zpráva: Carlos Coelho (A6-0358/2007)

8.21. Vzájemná pomoc a spolupráce mezi celnými orgány (hlasování) – Zpráva: Horia-Victor Toma (A6-0352/2007)

8.22. Tematická strategie udržitelného používání pesticidů (hlasování) – Zpráva: Irena Belohorská (A6-0291/2007)

8.23. Konvenční zdroje energie a technologie výroby energie (hlasování) – Zpráva: Herbert Reul (A6-0348/2007)

24-10-2007

24-10-2007

CS


8.24. Strategie Společenství na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel (hlasování) – Zpráva: Chris Davies (A6-0343/2007) – Před zahájením hlasování: Martin Schulz (PSE). - (DE) Vážený pane předsedající, mám jednu prosbu. Žádám změnit a doplnit pořadí hlasování o pozměňovacích návrzích podle čl. 155 odst. 2. Z hlasovací listiny je zřejmé, že pozměňovací návrh č. 51 je rozsáhlejší než pozměňovací návrhy č. 42 a 52, a proto bych chtěl požádat, abychom nejprve hlasovali o pozměňovacím návrhu č. 51, a až potom o pozměňovacích návrzích č. 42 a 52. Předsedající. – Jednací služba s tím nesouhlasí, ale požádám pana Daviese o stručné vysvětlení. Chris Davies (ALDE), zpravodaj. – Vážený pane předsedající, jednoduše souhlasím s hlasovacím seznamem tak, jak byl předložený Parlamentu. Předsedající. - V tom případě musíme podle tradice postupovat podle rady našeho zpravodaje.

8.25. Příspěvek daňové politiky k Lisabonské strategii (hlasování) – Zpráva: Sahra Wagenknecht (A6-0391/2007) – Před začátkem hlasování o paragrafu 37: Piia-Noora Kauppi (PPE-DE). - Vážený pane předsedající, změna, kterou navrhujeme, je, že Parlament v tomto stadiu spíše „vezme na vědomí“, než „přivítá“, že Komise předložila oznámení o vyrovnaní ztrát, neboť práce na zprávě o této věci pokračuje ve Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti. (Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu) – Před zahájením konečného hlasování: Sahra Wagenknecht, zpravodajkyně. – (DE) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že to, že Parlament neměl odvahu vyjádřit skutečnou a tvrdou kritiku trendu daňové politiky v Evropské unii, který jde úplně špatným směrem, jenž přináší v neuvěřitelné míře zisky a bohatství nadnárodním společnostem, zatímco spotřebitelé, pracovníci, a zejména nízkopříjmové skupiny, čelí ještě většímu daňovému zatížení, je politováníhodnou skutečností. Podle mého názoru, je předložená zpráva neakceptovatelná. Chci, aby bylo mé jméno z této zprávy stažené a obracím se na každého v tomto Parlamentu, kdo skutečně chce pro Evropskou unii daňovou politiku, která neposlouží jen zájmům horních deseti tisíc, ale která bude ve prospěch většiny evropských občanů: hlasujte, prosím, v neprospěch této zprávy. Předsedající. Bereme na vědomí vaše prohlášení, paní Wagenknechtová.

8.26. Zelená kniha: K Evropě bez tabákového kouře: možnosti politiky na úrovni EU (hlasování) – Zpráva: Karl-Heinz Florenz (A6-0336/2007) – Před zahájením hlasování o bodu 23: Marios Matsakis (ALDE). - Vážený pane předsedající, jen bych chtěl ze zřejmých důvodů, aby slovo „naléhavý“ následovalo hned za slovem „Komise“. (Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu)

8.27. Vztahy mezi Evropskou unií a Tureckem (hlasování) – Návrh usnesení (B6-0376/2007, B6-0398/2007)

33

34


CS

– Před zahájením hlasování o bodu 19: Ria Oomen-Ruijten (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, mám ústní pozměňovací návrh, ale je už v textu. Můj ústní pozměňovací návrh zní: „a podporovat uplatňování norem životního prostředí EU na rozsáhlou těžbu a projekty vodních přehrad“. (Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu) PŘEDSEDAJÍCÍ: DIANA WALLIS Místopředsedkyně

9. Vysvětlení hlasování – Zpráva: Gauzès (A6-0366/2007) Daniel Strož (GUE/NGL), (písemně). − (CS) Lze se důvodně domnívat, že nařízení Evropského parlamentu a Rady o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v podobě, v jaké bylo předloženo pro druhé čtení (společný postoj Rady) přispěje k posílení právní jistoty fyzických i právnických osob v členských státech. Doručování výše uvedených písemností respektive jejich přebírání je, jak známo, závažným problémem, majícím citelný vliv jak na justiční proces, tak na občanské a obchodní vztahy. Domnívám se, že doporučení Evropského parlamentu je v souladu se snahou o tvorbu kvalitních právních předpisů na komunitární úrovni. – Zpráva: Vălean (A6-0381/2007) Daniel Strož (GUE/NGL), písemně. − (CS) Pokud jde o dohodu mezi Evropským společenstvím a Makedonií o předávání a zpětném přebírání osob, kterou má Evropský parlament schválit, domnívám se, že jakkoli má tato dohoda – a jí podobné dohody se státy západního Balkánu – význam z hlediska obecného posílení právního státu a boje proti zločinnosti, měly by být problémy spojené s nelegální migrací řešeny v prvé řadě ekonomickými a politickými prostředky. Nadto zdůrazňuji důležitou okolnost, o které se příslušná zpráva zmiňuje – jde o to, že realizace dohody bude znamenat pro Makedonii a další státy západního Balkánu značnou finanční zátěž. Vzhledem k hospodářské úrovni těchto států je naprosto nezbytné, aby jim byla Společenstvím poskytnuta adekvátní a účinná pomoc, především pak finanční. – Zpráva: Vălean (A6-0383/2007) Erik Meijer (GUE/NGL), písemně. – (NL) Pamatuji si, že na začátku šedesátých let byly zavedené reciproční vízové požadavky pro obyvatele tehdejšího Evropského společenství a bývalých zemí Jugoslávské socialistické federativní republiky. Krátce nato byly tyto vízové požadavky zrušené. Pro obyvatele sedmi zemí, které tehdy tvořily Jugoslávii, to znamenalo, že mohli v té době svobodně cestovat po Evropě. To se nezměnilo jen pro členský stát Slovinsko a kandidátskou zemi Chorvatsko. Od roku 1992 jsou obyvatelé všech ostatních zemí včetně kandidátské země Makedonie odřezaní od členských států EU. Mladá generace, která vyrostla po tomto období nebyla téměř schopná překročit hranice vlastní země. Například na velvyslanectvích zemí EU v hlavním městě Makedonie Skopje visí velké tabule s řadou přísných povinností. Lehce je mohou splnit jen kriminálníci, ale ne studenti, výzkumní pracovníci a novináři. Podporuji zlepšení přístupu k vízům pro tyto skupiny a taktéž podporuji snížení poplatku za vydání víz na 35 EUR. Mrzí mě podmíněný prodej s politikou zpětného přebírání osob, která nezaručuje přiměřeně bezpečnost utečenců. – Zpráva: Böge (A6-0393/2007) Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Mobilizace Fondu solidarity na pomoc obyvatel Německa a Francie (Réunionu), kteří byli oběťmi přírodních katastrof v lednu a únoru, potvrzuje, i přes prodlení, význam a váhu tohoto fondu při pomoci členským státům. Se zřetelem na patovou situaci v Radě při rozhodování o návrhu Komise o zkvalitnění tohoto fondu bych znovu zopakoval, že výběrové kvalifikační podmínky regionálních katastrof se musí ochránit. Evropský parlament původně potvrdil, že „Fond solidarity EU by měl pokračovat v umožňovaní podnikání kroků v případě katastrof, které i když jsou velké, nedosahují minimálního požadovaného stupně, a proto je možné

24-10-2007

24-10-2007

CS


poskytnout pomoc za zvláštních okolností v případech kdy byla většina obyvatel v konkrétním regionu zasažená katastrofou, jejíž následky budou mít dlouhodobé důsledky na jejich životní podmínky“. Je taktéž nezbytně nutné si uvědomit zvláštní charakteristiky přírodních katastrof Středomoří, jako jsou například sucho a požáry, zejména z hlediska časových omezení a oprávněných činností, a možnosti vyššího stupně finanční pomoci tzv. zemím „soudržnosti“ a „konvergenčním“ regionům v případě katastrofy. Taktéž se musí posoudit možnost vytvoření zemědělského fondu EU pro případ živelných pohrom. – Zpráva: Susta (A6-0403/2007) Françoise Castex (PSE), písemně. – (FR) Paní Castexová hlasovala pro zprávu pana Susty o protokolu, kterým se mění a doplňuje Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (dohoda TRIPS). Pro francouzské poslance Socialistické skupiny v Evropském parlamentu znamená dohoda, které se podařilo dosáhnout a kterou se umožní zemím vyrábět generické léky a vyvážet je do chudých rozvojových zemí, které nejsou schopné si je vyrábět sami, důležitým krokem vpřed. Tato zpráva podle francouzských poslanců Socialistické skupiny pozitivně přispívá k řešení problému veřejného zdraví, který vyvolává velké obavy. Proinsias De Rossa (PSE), písemně. − Hlasoval jsem pro protokol, kterým se mění a doplňuje dohoda TRIPS a přístup k lékům, protože pevně věřím, že by EU měla při podporování veřejného zdraví a přístupu k lékům pro všechny lidi třetího světa hrát hlavní úlohu. Tento protokol je krokem správným směrem. Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Náklady spojené se zavedením norem ochrany duševního vlastnictví ve farmaceutickém průmyslu v rozvojových zemích jsou známé už delší čas. Už delší čas se poukazovalo a upozorňovalo na dramatickou a neakceptovatelnou situaci zapříčiněnou v těchto zemích uplatněním práv duševního vlastnictví v oblasti zdraví, zejména v boji proti chorobám jako jsou malárie, HIV/AIDS a tuberkulóza Z tohoto důvodu se domníváme, že tato zpráva představuje promarněnou šanci pro většinu tohoto Parlamentu zaujmout v rámci svých pravomocí humanistický postoj a bojovat za politiku, která by mohla ukončit práva duševního vlastnictví ve farmaceutickém průmyslu. Schováváním se za myšlenku, že jednání o protokolu je náročné, podepsala většina Parlamentu Radě bianko šek, protože takovéto nejasné doporučení zapříčiní, že se situace nezmění a začnou se vytvářet finanční a právní překážky, které těmto zemím zabrání dostat se s menšími zdroji k výdobytkům, jichž se dosáhly v této oblasti ve vědě a technologii. Hrozíme se skutečnosti, že to budou právě nadnárodní farmaceutické společnosti, které budou mít prospěch z této nehumánní politiky, udržováním svých pohádkových zisků za cenu mnoha životů. – Zpráva: Corbett (A6-0354/2007) Richard Corbett (PSE). – Vážená paní předsedající, podle výsledku hlasování se Parlament rozhodl, že chce mít k dispozici ze svých zasedání písemné doslovné zápisy a taktéž audiovizuální záznam. Z toho samozřejmě vyplývají rozpočtové důsledky a rád bych požádal předsednictvo, aby přezkoumalo situaci, přijalo nevyhnutné rozpočtové změny, nebo aby předložilo nový návrh, pokud chce, aby výbor opětovně tuto záležitost přezkoumal. Vzhledem k souhlasu velké většiny Parlamentu v této záležitosti se obávám, že vůle Parlamentu je jasná, proto si myslím, že bude třeba podniknout první kroky. Graham Booth (IND/DEM), písemně. − Uchovávání záznamu ze všech diskusí a jejich zpřístupnění veřejnosti může napomoci euroskepticismus. Také to umožní EU chlubit se větší mírou transparentnosti, zatímco ve skutečnosti toho pro demokracii udělá málo, protože Evropský parlament nemůže iniciovat právní předpisy a Evropská komise ho může ignorovat. V EU iniciuje právní předpisy EU Komise, která není volená a nenabízí žádnou transparentnost. Lhůta jednoto týdne na opravy v projevech (pozměňovací návrh č. 4) měla dobrý úmysl a ochránila by poslance Evropského parlamentu od chyb, ale nejnovější zprávy o EU by mohly být potenciálně pohřbené týdenním zpožděním, což by bránilo tisku v informování veřejnosti. Proto jsem hlasoval proti zprávě.

35

36

CS


Derek Roland Clark (IND/DEM), písemně. − Uchovávání záznamu ze všech diskusí a jejich zpřístupnění veřejnosti může napomoci euroskepticismus. Také to umožní EU chlubit se větší mírou transparentnosti, zatímco ve skutečnosti toho pro demokracii udělá málo, protože Evropský parlament nemůže iniciovat právní předpisy a Evropská komise ho může ignorovat. V EU iniciuje právní předpisy EU Komise, která není volená a nenabízí žádnou transparentnost. Nepodporuji možnost oprav projevů (pozměňovací návrh č. 4), doslovné záznamy by měly být takové, jako byly prezentovány. Dělám chyby tak jako každý. Nejnovější zprávy o EU by mohly být potenciálně pohřbené týdenním zpožděním, což by bránilo tisku v informování veřejnosti. Samostatná poznámka s vysvětlením by mohla být akceptovatelná. Proto jsem hlasoval proti zprávě. Bruno Gollnisch (ITS), písemně. – (FR) Zpráva pana poslance Corbetta doporučuje již nepřekládat doslovné zápisy do všech úředních jazyků, aby se ušetřilo 10 milionů EUR ročně. Přístup ke všem diskusím v každém jazyce by byl zaručený audiovizuálním záznamem dostupným na internetu, a jednotliví poslanci Parlamentu by měli možnost požádat o překlad určitých částí. Vzhledem k tomu, že v Evropě nemá každý přístup k širokopásmovému internetu, bylo navíc navržené, aby poslanci mohli ročně požádat o překlad maximálně třiceti stran ročně. Pan Corbett tak navrhuje omezit přístup Evropských občanů k práci těch, které volili, aby je zastupovali a chránili jejich zájmy v Evropské unii. To je nepřijatelné. A o to víc, že ta stejná instituce současně utrácí 100 milionů EUR ročně na svou vlastní propagaci. Nemluvě o Komisi, která utrácí více než 200 milionů EUR na důležité aktivity, jako je například rozsáhlé vysílání pornografických internetových videí, které mají podporovat evropský film. Naštěstí mezi většinou našich kolegů zvítězil zdravý sedlácký rozum, nebo spíš smrtelný strach z voličů, a proto bude mnohojazyčnost zachovaná. Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Důrazně odmítáme návrh zprávy, aby se ústní příspěvek objevil v doslovném zápisu jen v původním jazyce. Evropský parlament se pokouší dělat velkou věc ze skutečnosti, že řečníci hovoří k celé Evropě jako mluvčí svých evropských skupin, ale současně bychom měli odmítnout následný přístup k jejich stanoviskům a omezit dostupnost snížením rozsahu překladů do různých jazyků. Pokud máme mít demokraticky fungující EU, musíme být připravení za to zaplatit. Organizace, která utratí víc než 360 miliard SEK na ochranářskou zemědělskou politiku musí být schopná zaplatit 90 milionů SEK, aby ukázala respekt vůči občanům EU. Pokud se náklady za překlady budou v budoucnosti považovat za neúnosné, měl by doslovný zápis obsahovat minimálně původní jazyk řečníka a anglický překlad. Patrick Louis (IND/DEM), písemně. – (FR) Francouzští poslanci ze skupiny IND/DEM hlasovali proti zprávě pana Corbetta o změně a doplnění článku 173 jednacího řádu Evropského parlamentu, jejímž cílem je zrušit kompletní a systematické překlady parlamentních diskusí. Hlavní princip zveřejňování rozprav, což se vztahuje na soudní i politické debaty, je jedním ze základních zásad demokracie. Publikování napomáhá snižovat ideologickou zaujatost, svévolné jednání, bratříčkování a špinavé triky. Samozřejmě je to založené na předpokladu, že ke kompletním záznamům veřejných jednání mají všichni přístup ve svém rodném jazyce a je zajištěné, že stejná slova mají pro každého stejný význam. Který z občanů Evropy by byl schopný vnímat a pochopit určitou diskusi, pokud by měl k dispozici slátaninu ve dvaceti jazycích? Byl by zřejmě tentýž jako ten, kdo by uměl pochopit takzvanou „zjednodušenou“ smlouvu a uměl by nahradit 400 nových ustanovení obsažených ve stávajících smlouvách, protože i zde, jak se zdá, nebude během ratifikačního procesu připravená žádná konsolidovaná verze. Evropská unie čelí zvyšující se zdrženlivosti občanů svých členských států a přesto neukazuje nic jiného než zamlžování, falšování a zatajování. Jules Maaten (ALDE), písemně. – (NL) Rozhodnutí sekretariátu Parlamentu nedělat už dál zápis z rozprav v plénu v každém jazyce zůstal bez povšimnutí v roce 2006. Toto rozhodnutí nyní Parlament změnil. Souhlasím, že se na překlady diskusí a dokumentů do 23 úředních jazyků Unie vynakládá příliš mnoho času

24-10-2007

24-10-2007

CS


a finančních prostředků. Je na škodu věci, že nám nebylo předloženo žádné kompromisní řešení, podle kterého by se překládaly diskuse do anglického a francouzského jazyka tak, aby byla jednání stále dostupná v písemné formě spolu s audiovizuálními daty. Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Mnohojazyčnost je více než jen vyjádření kulturní různorodosti Evropské unie. V organizaci suverénních a nezávislých států, které se spojily, aby cestou spolupráce zajistily nejlepší výhody pro své občany a přitom se v jakémkoli stádiu nevzdaly své suverenity a nezávislosti, je mnohojazyčnost uznávaná jako vztah rovnosti mezi všemi členy. Tento samotný důvod by nám stačil na ochranu pokračování mnohojazyčnosti při fungovaní institucí Společenství. Je potřebné k tomu dodat další argumenty. Pokud se vzdáme mnohojazyčné vnitřní komunikace, pro poslance Evropského parlamentu, kteří mají plné právo na to, aby se mohli vyjadřovat ve svém rodném jazyce, to potenciálně znamená omezení možnosti politicky jednat. Kromě toho, pokud minimalizujeme mnohojazyčnost v naší externí komunikaci, můžeme dospět k tomu, že distancujeme instituci, která vynakládá velké množství energie na přiblížení EU jejím občanům. A konečně existuje i ekonomický protiargument k ekonomickým argumentům: jazyková rozmanitost obyvatel Evropy a znalost více jazyků musí být konkurenční výhodou, a ne nákladem. Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu pana Corbetta o změně a doplnění článku 173 týkajícího se doslovných zápisů jednání, i když je mi líto, že byla přijatá série pozměňovacích návrhů, které doporučovaly překlad doslovných zápisů do všech úředních jazyků. Nekompromisním obhájcům mnohojazyčnosti bych chtěla trochu eufemisticky říct, že je nepravdou tvrdit, že bez rozšíření překladatelského procesu, by byl Evropský parlament jediným parlamentním shromážděním na světě, které by nemělo všechna svá jednání a diskuse přeložená do všech příslušných jazyků. Je to nepravda o to víc, že se odsouhlasilo, že bude zachovaná nejen vícejazyčná verze, ale na požádání má být dostupný i simultánní překlad do všech úředních jazyků pro všechny poslance Parlamentu i pro širokou veřejnost. Zdá se mi, že toto je základ. Nakonec chci říct, že je mi líto, že Parlament nebyl ochotný přijmout modernější přístup, co se týká přístupu k těmto dokumentům. Říkán ano a tisíckrát ano mnohojazyčnosti. Ale budu nadále proti takzvané obraně jazykové rozmanitosti, kterou používají jako omluvu ti, kdo podporují status quo a otevřeně vystupují proti změnám. Marianne Thyssen (PPE-DE), písemně. – (NL) Hlasovala jsem proti návrhu ve zprávě pana Corbetta, a to z těch stejných důvodů, jako jsem původně vystupovala proti zrušení rozpočtu na překlad doslovných zápisů z našich zasedaní v tomto Parlamentu. Mluvené slovo je v parlamentu posvátné. To, co říkáme, není jen, pokud máme to štěstí, položka v denních zprávách, ale je to součást demokratického legislativního procesu. Není luxusem to, aby to bylo dostupné v úředních evropských jazycích. Překlad je politicky potřebný pro řádný archivní systém, který konec konců slouží k umožnění otevřeného přístupu k informacím. Musíme mít na paměti důsledky našeho základního rozhodnutí, že jsme si vybrali mnohojazyčnost, a že ji nenecháme tajně rozdrobit. Parlament, který má sebeúctu, neodhodí svůj tradiční archivní systém. Pokud budeme muset šetřit, bylo by lepší zaměřit se na odlišné oblasti rozpočtu. V každém případě se přidržím svého pohledu, že naše naléhání na mnohojazyčnost je nevyhnutnou formou respektu k různým kulturám a jazykům v EU a požehnáním pro demokracii. – Zpráva: Bowles (A6-0327/2007) David Martin (PSE), písemně. − Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která obhajuje vznik Evropské poradní komise pro dohled nad statistikou v reakci na návrh Komise zlepšit tvorbu celoevropských statistik. – Zpráva: van den Burg (A6-0328/2007) David Martin (PSE), písemně. − Hlasoval jsem pro tuto nekontroverzní zprávu, která navrhuje vytvořit Evropský poradní výbor pro dohled nad statistikou Společenství. Pozměňovací návrhy, které přijal Parlament zabezpečí účinnost komise a ovlivní jeho název a složení.

37

38

CS


– Zpráva: Mantovani (A6-0245/2007) Roberta Alma Anastase (PPE-DE). - (RO) Dnešní hlasování o zprávě pana Mantovaniho je důležité pro impuls, který dáví evropské politice v oblasti celoživotního vzdělávání. Zkoumáním současné situace v této oblasti a jejího vztahu s pracovním trhem nám zpráva pana Mantovaniho dokazuje existenci skutečnosti, kterou jsme prožívali po celé roky, ale po které nenásledovala přísná a ucelená politika, která by si poradila s jejími výzvami. Proto věřím, že je důležité co nejdřív tyto nové návrhy uplatnit. Chtěla bych totiž poukázat na význam uvědomění si a podpory vzdělávání k toleranci na celém území Evropské unie. Je to jediný způsob, kterým nebude mobilita na trhu práce vytvářet sociálně vyloučené skupiny, jejichž chování se stane dříve či později deviantním. Françoise Castex (PSE), písemně. – (FR) Paní Castexová hlasovala pro zprávu pana Mantovaniho o zřízení evropského rámce kvalifikací. Tato francouzská poslankyně ze Socialistické skupiny v Evropském parlamentu vítá zavedení budoucího evropského rámce kvalifikací, který ulehčí nadnárodní mobilitu pro pracovníky a studenty a zároveň splní požadavky pracovního trhu formou společného referenčního bodu pro transpozici kvalifikace. Podle návrhu by měla být každá kvalifikace od konce povinného vzdělávání po nejvyšší stupně vysokoškolského a odborného vzdělávání (úvodní dokument Komise se týkal jen kvalifikace všeobecného vzdělávání) roztříděná podle jedné z osmi referenčních hodnot založených na vědomostech, schopnostech a získané zručnosti. Paní Castexová věří, že evropský rámec kvalifikací jako nástroj na porovnání, překlad a převedení kvalifikací jednoho členského státu do druhého členského státu bude respektovat rozmanitost systémů osvědčování a bohatství kvalifikací, které v Evropské unii existují. Jako nástroj rovněž ulehčí větší mobilitu pro evropské občany. Nyní je na členských státech, aby se pustily do obrovské úlohy klasifikování referenčních hodnot potřebných pro evropský rámec kvalifikací, jinak tento rámec zůstane prázdnou ulitou. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Tato zpráva obsahuje několik protiřečení a jsme kritičtí ke kompromisu, který byl přijatý většinou Parlamentu o zřízení evropského rámce kvalifikací. Mezi různými členskými státy existují pozitivní stránky uznávání kvalifikací, které je potřebné podporovat. Konečná verze přijatého textu zdůrazňuje federalistický charakter návrhu Evropského parlamentu stanovením zvláštních dat schválení a korelace rozličných systémů vzdělávání a odborné přípravy používaných v členských státech navzdory vymezení její nezávazné povahy pro nejbližších několik let. Chtěli bychom vyzdvihnout, že politika vzdělávání patří do výlučné odpovědnosti členského státu, a proto si myslíme, že navrhnutá „úprava“ tuto zásadu porušuje. Propojení s boloňským procesem považujeme za negativum, kdy je vidět trend ke komercializaci vzdělávání a důraz je kladen na „zaměstnatelnost“ a na perspektivy trhu práce propojené s lisabonskou agendou. Carl Lang (ITS), písemně. – (FR) Tato zpráva se zabývá na úrovni Společenství osvědčením kvalifikací celoživotního vzdělávání. Je to zcela žádoucí opatření, jež by mělo získat podporu. Odmítám internacionalistické omlouvání použité v dokumentu, zejména když si vzpomenu na totální porážku, kterou utrpěla Lisabonská strategie. V textu se objevuje prvek evropanské ideologie. Píše se tam, že posvátný cíl globalizace představuje naši jedinou naději na spásu a že globalizace je prospěšná hospodářsky, ale i společensky. Podle mého názoru je krajně liberální globalizace prostředkem ke zničení hospodářských, sociálních a kulturních tkání národů. Zpráva zmiňuje jen potenciální pokrok, což se týká budoucnosti. Neměli bychom se dívat na současnost a pokusit se analyzovat neúspěchy a škody, které na naší společnosti vykonala globalizace? Mám v úmyslu hlasovat proti zprávě právě kvůli této slepotě, nezodpovědnosti a nedostatkům. Bogusław Liberadzki (PSE), písemně. − (PL) Vážená paní předsedající, hlasoval jsem pro schválení zprávy o doporučení Evropského parlamentu a Rady o zřízení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní vzdělávání.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Budoucí rozvoj evropské společnosti bude v rostoucí míře závislý na vzdělání, vědeckém výzkumu, inovacích a technologiích. Proto je tak důležité poskytovat podporu pro mobilitu na evropském trhu práce. Jsem přesvědčený, že zřízení evropského rámce kvalifikací ulehčí přístup na evropský trh práce. Zpravodaj pan Mantovani ve své zprávě správně zdůraznil, že od roku 2012 by se měly všechna osvědčení o kvalifikaci, diplomy a dokumenty Europass vztahovat na příslušnou úroveň evropského rámce kvalifikací. Evropský rámec kvalifikací by se měl použít na ulehčení porovnávání kvalifikačních úrovní. Pro členské státy je velmi důležité získat podporu na zavedení evropského kvalifikačního rámce, zejména výměnou osvědčených postupů. Poradní skupina evropského rámce kvalifikací zmíněná ve zprávě může zabezpečit soudržnost procesu spolupráce a tento proces i monitorovat. David Martin (PSE), písemně. − Hlasoval jsem pro tuto zprávu, jejímž cílem je vytvořit evropský rámec kvalifikací na pomoc celoevropskému uznávání kvalifikaci. Poskytnutí neutrálního a důvěryhodného referenčního bodu by mělo vést ke zlepšení mobility lidí, kteří chtějí pracovat v jiných členských státech. Andreas Mölzer (ITS), písemně. − (DE) Teoreticky by mělo být možné, aby byla profesionální kvalifikace uznaná v jakémkoli členském státě za stejných podmínek, jako platí pro domácí pracovní sílu. V praxi existují ještě stále problémy, které je třeba vyřešit. Je zjevné, že je někde chyba, pokud se například od zkušeného učitele z Rakouska vyžaduje, aby dokončil dvouleté praktické vzdělávání, aby mohl vykonávat práci učitele v Německu. V některých členských státech se zneužívají pracovní místa zaměstnáváním dobře kvalifikovaných zaměstnanců s akademickými tituly za co nejnižší mzdu a také se používají na vytváření překážek k některým profesím. Nejisté pracovní podmínky, které se týkaly zejména odvětví s nízkými platy, se už dávno dostaly do odvětví s kvalifikovanými zaměstnanci. EU nesmí se systémem tzv. modré karty dát další impuls tomuto trendu. Máme dostatek kvalifikovaných pracovníků, jen kdybychom je uměli správně zaplatit. Athanasios Pafilis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Přijetí evropského rámce kvalifikací posiluje intervenci EU v členských státech ve vzdělávacích systémech, homogenizaci a přizpůsobení se předem vymezeným ukazatelům kvality a výkonnost. Je to další způsob nahrazení vzdělávání pružným způsobem „vzdělávání“ mimo sociálně zavedeného procesu vzdělávání. Vědomosti jsou nahrazeny efemérním, povrchním, nepřetržitým školením, které vybaví pracovníka jakýmikoli zručnostmi požadovanými v té době kapitálem. Tyto kvalifikace se neuznají na základě osvědčení udělených formálním vzdělávacím systémem každé země, ale budou uznané certifikačními zkouškami organizací, které jsou kontrolované zaměstnanci. Nadále se takto podporuje oddělení mezi osvědčeními a možností kariéry. Spojování různých úrovní a forem vzdělávání, jehož cílem je dostat vzdělávání zkušenostmi na stejnou úroveň se systematickým vzděláváním, je pokusem o snížení úrovně práv pracujících a snížení mezd všech pracovníků na nejnižší možnou úroveň. Širším cílem EU je prostřednictvím systému celoživotního vzdělávání a osvědčování profesionálních kvalifikací podřídit vzdělávání prioritám trhu a posilnit ziskovost kapitálu. Je to v úplném nesouladu s potřebami vzdělávání pracovníků a mladých lidí. Z těchto důvodů hlasujeme proti této zprávě a návrhu Komise. Zita Pleštinská (PPE-DE), písemně. − (SK) Přeshraniční mobilita na trhu práce v EU se po rozšíření na EU-27 stala nevyhnutností a každodenní realitou. Tyto nové změny s sebou přinášejí nároky vyžadující inovativnější a pružnější vzdělání, které připraví Evropany na jejich začlenění do moderního trhu práce, kde je vzdělávání základním předpokladem pro všechny věkové skupiny a všechny vrstvy společnosti. Hlasovala jsem pro zprávu Maria Mantovaniho o návrhu doporučení Evropského parlamentu a Rady na vytvoření evropského rámce kvalifikací pro celoživotní vzdělávání, protože jsem přesvědčená, že jen toto je správná cesta ke splnění cílů Lisabonské strategie. Strukturu evropského rámce kvalifikací tvoří osm vertikálních úrovní, tzv. referenčních úrovní, spojených třemi horizontálními oblastami – vědomosti, schopnosti a zručnosti, a to takovým způsobem, aby bylo možné jednotlivce lépe zařadit na trhu práce na základě výsledků studia. Pro úspěšnost evropského rámce kvalifikací je bezpodmínečně nutné, aby ve fázi jeho realizace členské státy a sociální partneři spolupracovali na základě vzájemné důvěry.

39

40

CS


V Evropě, kde se mění povaha trhu práce a vzniká potřeba pružného přístupu ke vzdělávání, by členské státy měly využít evropský rámec kvalifikací na zlepšení postavení programů celoživotního vzdělávání. Kromě toho je důležité, aby zaměstnavatelé a rovněž i evropští občané pochopili praktický význam kvalifikací, čímž se umožní jejich větší a hlavně bezbariérový pohyb po Evropské unii. José Albino Silva Peneda (PPE-DE), písemně. − (PT) Globalizace hospodářství je otázkou, na kterou doposud Evropa nenašla jasnou a přesvědčivou odpověď. Globalizované hospodářství zahrnuje připravenost na změnu, která znamená větší mobilitu. Vytvoření společného referenčního rámce na uznávání, porovnatelnost a přesun kvalifikací pocházejících z rozdílných systémů, je základem k rozvoji rozhodující součásti evropského projektu, jinými slovy, ulehčení mobility pracovníků v tomto případě přenosností jejich kvalifikací. Lepší příprava našich pracovníků spolu s harmonizovaným systémem na uznávání jejich vědomostí, zručností a schopností posilní jejich mobilitu a rozvoj vnitřního trhu. Větší počet a lepší zručnosti mezi evropskými pracovníky by pomohly zajistit lepší organizaci, více inovaci a vyšší konkurenceschopnost mezi našimi společnostmi. – Zpráva: Coelho (A6-0358/2007) Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – (LT) Je škoda, že se odkládá spuštění SIS II. K tomuto důležitému tématu jsme dnes přijali usnesení. Zaostáváme v porovnání s plánem, a proto je důležité najít východisko z této situace, které by nám umožnilo použít síť SIS 1+ od 13. listopadu 2008. Je jasné, že lidské a finanční zdroje vyčleněné na uplatnění SIS II budou muset sdílet tři současně vznikající projekty: SIS II, SISone4all, instalace, provoz a řízení komunikační infrastruktury. Proto bude mít podle mého názoru správné rozdělení zdrojů EU a členských států velký význam. V souvislosti s důležitostí projektu, pokud jde o bezpečnost EU, je zřejmé, že největší prioritou je SIS II. Musíme vyčlenit finanční prostředky na bezpečnost EU a rozvoj komunikační infrastruktury. Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Na „vyplnění mezery“ během rozšíření Schengenského informačního systému (SIS), který zahrnuje Vízový informační systém (VIS), má současný návrh za cíl nabídnout dočasné řešení na prevenci mezer a potenciálních přerušení zapříčiněných zpožděním při instalaci „infrastruktur“ „nového“ systému. Náklady budou rozdělené mezi rozpočet Společenství a členské státy. Poukázali bychom na to, že to zahrnuje rozšíření charakteristik SIS jejich rozvojem, rozšířením přístupu k novým orgánům a jejich propojením s přidáním nových kategorií údajů (jakými jsou například získávání údajů a biometrické údaje). Takovéto rozšíření předcházejícího systému ohrožuje ve velké míře práva, svobody a záruky občanů přidáním nových prvků do databáze, kterou navíc sdílí několik orgánů. Důvěrnost těchto údajů nemůže být plně zaručená, neboť záznamy se mohou udržovat „po delší dobu“ a mohou se sdílet s třetími zeměmi. Podstatou věci je pokus o uvedení SIS do souladu s nebezpečnými a nepřijatelnými cíli aktuální bezpečnostní ofenzívy a s rozšířením a stále větším přechodem pravomocí interních záležitostí na EU, což jasně odmítáme. Bairbre de Brún, Jens Holm, Mary Lou McDonald a Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. − Nejsme proti navrhovanému dočasnému řešení s cílem zabezpečit existenci sítě pro SIS 1 + na období od 13. listopadu do 17. prosince 2008. Nemůžeme však podpořit použití ustanovení o přesunu v čl. 67 odst. 2 odrážce 2 Smlouvy o ES, jak navrhnul pan Coelho. Proto jsme se rozhodli hlasovat v neprospěch této zprávy. Andreas Mölzer (ITS), písemně. − (DE) Máme velký problém s organizovanými zločineckými skupinami a nelegálními přistěhovalci, kteří se shromažďují v pohraničních oblastech, kde je pro ně snazší se zdržovat než ve městech. Obě skupiny se nacházejí na startovacích blocích a mají v úmyslu přejít do jiných zemí, jen co se otevřou hranice, kde se ztratí beze stopy. Na tuto situaci musíme reagovat zvýšenou přeshraniční spoluprací a intenzivními kontrolami v pohraničních oblastech. Rozšíření Schengenu je hlavní odpovědností všech zúčastněných zemí. Vstup do Schengenu nemůže záviset jen na funkčnosti Schengenského informačního systému, který například v Polsku zatím ještě nefunguje. Namísto toho musíme zajistit, aby byli budoucí členové Schengenu schopní prosazovat účinnou kontrolu vnějších hranic EU bez zmírnění přechodného období ochrany trhu práce

24-10-2007

24-10-2007

CS


a bez dalšího nárůstu žebrání. Do té doby, než to bude zaručeno, se nesmí unáhlené a nepromyšlené rozšíření dovolit. Podle výroční zprávy FRONTEX za rok 2006 jsou údaje vyvolávající obavy na současných vnějších hranicích Schengenu (zejména v Rakousku a Německu) mnohem větší než na vnějších hranicích EU, takže je vysoce pochybné, zda by se mělo rozšíření schválit. Otázkou je, zda by neměl být Schengen z části zrušený, zejména když Zpráva rakouského ministerstva vnitra o obchodování s lidmi dokazuje, že téměř 50 % nelegálních přistěhovalců v Rakousku vstoupilo do země přes schengenskou hranici s Itálií. Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL), písemně. − Nejsem proti navrhovanému dočasnému řešení s cílem zabezpečit existenci sítě pro SIS 1 + na období od 13. listopadu do 17. prosince 2008. Nemohu však podpořit použití ustanovení o přesunu v čl. 67 odst. 2 odrážky 2 Smlouvy o ES, jak navrhl pan Coelho. Proto jsem se rozhodl hlasovat v neprospěch této zprávy. – Zpráva: Belohorská (A6-0291/2007) Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Jsem pro rozumný kompromis pro dosažení rovnováhy mezi ochranou zdraví a životním prostředím na jedné straně a zemědělskou produkcí na straně druhé. Proto jsem hlasovala pro zprávu své slovenské kolegyně Ireny Belohorské, která je uznávanou odbornicí v oblasti prevence a léčby rakovinových onemocnění. Gratuluji jí ke zprávě, která vychází z jejích bohatých zkušeností z lekářské praxe a přináší vyváženou strategii trvale udržitelného používání pesticidů. Věřím, že i prostředníctvím této zprávy budou přijata účinnější opatření na lepší informování široké veřejnosti, zabezpečí se správná aplikace a postupné snižování spotřeby pesticidů v zemědělství. Řešením může být poskytnutí podpory zemědělcům, aby v boji proti chorobám a škůdcům i proti plevelu na svých farmách méně využívali umělá hnojiva, a tak pomáhali plynulému přechodu k bioproduktům. Zpráva může být inspirací pro spotřebitele, aby si na trhu nebo v supermarketu nevybírali jen ty nejkrásnější plody, ale z hlediska svého zdraví dali přednost na pohled méně vábným, ale zdravějším bioproduktům. Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Všichni chceme dýchat zdravý vzduch a také zastavit tání ledovců. Současně také potřebujeme stále více energií i přes úsporné programy. Ve hře je také politická závislost Evropy na dovozu ropy a plynu z Asie. Investujeme tedy do rozvoje obnovitelných zdrojů a řešíme bezpečnost jaderných elektráren, a zejména ukládání vyhořelého paliva. Dokážeme tak využít až 14 % z čistých zdrojů. Nemůžeme však ignorovat to, že 32 % zdrojů tvoří fosilní paliva, která zaměstnávají 300 000 lidí a přitom podstatně znečišťují ovzduší. Proto velmi vítám a podpořila jsem zprávu kolegy Reula o konvenčních zdrojích. Souhlasím s ním, že bychom měli přehodnotit investice a modernizovat také technologie, které dokáží zvýšit účinnost výroby energie z fosilních paliv a hlavně v zásadě snížit emise. Máme tady co dohánět. Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – (LT) Dnes jsme dosáhli důležitého rozhodnutí o strategii používání pesticidů. Hlasovala jsem pro toto usnesení. Jsme si plně vědomi skutečnosti, že vzduch, který dýcháme, je znečištěný a představuje zdravotní riziko, a že jídlo, které konzumujeme, bylo zpracované s použitím chemikálií, které jsou nebezpečné lidskému zdraví. Naše děti, budoucí generace vyrůstá v těchto podmínkách. Jsme si zcela jistá, že nebezpečí, která představují pesticidy pro lidské zdraví se musí snížit. Měli bychom proto přijmout rozhodná opatření a snažit se získat finanční prostředky. Vítám plány vyžadující od členských států vypracování akčních plánů se zvýrazněnými oblastmi s úplným zákazem pesticidů a výrazným snížením použití pesticidů během následujících 10 let. Irena Belohorská (NI), písemně. − (PT) Jak je dobře známo, Komise předložila v červnu 2006 Tematickou strategii trvale udržitelného používání pesticidů, společně s návrhem směrnice, kterou se stanovuje rámec působnosti pro opatření Společenství na dosažení trvale udržitelného používání pesticidů, a návrhem nařízení týkajícího se umístění látek na ochranu rostlin na trhu, s cílem snížit všeobecná rizika a negativní vlivy používání pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí. Rizika spojená s používáním pesticidů se už snížila, ale v některých oblastech, zejména v zemích, které po dlouhou dobu používaly intenzivní zemědělství, se pesticidy stále nacházejí v nežádoucích množstvích v zemi a ve vodě. Znamená to, že země jako je Portugalsko s tradičnějším zemědělstvím by měly dostat větší pomoc, aby zachovaly méně intenzivnější zemědělskou výrobu. Necítíme však, že řešení spočívá v nahrazení geneticky modifikovaných organismů pesticidy. Zatímco nežádoucí účinky chemických pesticidů na lidské zdraví dobře známe, u geneticky modifikovaných organismů

41

42

CS


by se měla uplatňovat bezpečnostní zásada týkající se účinků na lidské zdraví, neboť ty ještě stále nebyly prozkoumány. Tato tematická strategie trvale udržitelného používání pesticidů se vztahuje jen na výrobky ochrany rostlin, jinými slovy, na jednu oblast pesticidů. Genowefa Grabowska (PSE), písemně. − (PL) Vítám skutečnost, že Evropský parlament přijal novou směrnici o výrobě a používání pesticidů. Směrnice zpřísňuje podmínky, za kterých může dostat obchod s chemickými látkami používanými při výrobě výrobků na ochranu rostlin povolení. Výsledek bude prospěšný pro občany Evropské unie ve vztahu k jejich životu a zdraví. Kromě toho směrnice vyjmenovává případy, kdy se může provést postřik ze vzduchu. Doporučuje také snížit množství používaných pesticidů a upřednostňovat nechemické alternativy. Zpráva paní Belohorské je hodná podpory, už jen pro velmi široký a aktualizovaný rozsah ustanovení. O tom, že občané Evropské unie už nechtějí přicházet do denního kontaktu s toxiny a nechtějí konzumovat kontaminované výrobky, nelze pochybovat. Naši občané nechtějí také, aby na ně působily karcinogenní nebo toxické látky či látky, které negativně působí na činnost žláz s vnitřní sekrecí. V odpovědi na tato jasná očekávání vyjádřená evropskou společností bylo vhodné podpořit zákaz využívání pesticidů ve venkovských a městských veřejných oblastech. Mělo by být zakázané využívat pesticidy v oblastech okolo hospiců, sanatorií, rehabilitačních center, klinik a nemocnic. Takovýto zákaz by se měl vztahovat i na parky, veřejné zahrady, sportovní a rekreační oblasti, školské pozemky, dětská hřiště a podobné oblasti. Karin Scheele (PSE), písemně. − (DE) Tematická strategie trvale udržitelného používání pesticidů je důležitým doplňkem návrhu regulace a směrnice, o které se dnes hlasovalo v prvním čtení. Tematická strategie je potřebná, protože používání pesticidů v Evropské unii se nesnížilo a zůstává na vysoké úrovni i přes úspěšná opatření, která dobrovolně přijaly některé členské státy v období let 1992 až 2003. Zpráva paní Belohorské opět zdůrazňuje potřebu uplatnění bezpečnostní zásady při používání pesticidů. – Zpráva: Reul (A6-0348/2007) Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Domnívám se, že Zpráva o konvenčních zdrojích energie a technologii výroby energie má velký význam. Reálný život nutí členské státy EU změnit jejich postoj k energiím, jak na trhu EU, tak i na světovém trhu – zdroje, energetický mix a zabezpečená dodávek. Chtěla bych zdůraznit důležitost jaderné energie, neboť je bezpečná, spolehlivá a šetrná vůči životnímu prostředí. Přesvědčivě o tom vypovídá skutečnost, že Německo, které má 17 jaderných elektráren, produkuje šestkrát větší znečištění CO2 než Francie, které má 59 jaderných elektráren. Jaderná energie je důležitá zejména pro země, které nemají bohaté zdroje obnovitelných energií, jako jsou například větrná a sluneční energie, voda a biomasa, která je velmi drahá. Elektřina má nesmírný význam, a přístup k ní by měl mít každý. Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy a chtěla bych zdůraznit důležitost pomoci EU při výstavbách jaderných nebo jiných elektráren šetrných vůči životnímu prostředí. Romano Maria La Russa (UEN). – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, potřebuji objasnit několik bodů o nové generaci jaderné energie. Stojí za to připomenout, že italské jaderné elektrárny byly zrušené po referendu o zrušení elektráren v roce 1987, snad to bylo správné, i když nás toto rozhodnutí dostalo do situace, kdy jsme závislí na zahraničních zdrojích energií. Je nevyhnutně nutné čelit problémům dodávek energií a změně klimatu, i když je nová generace jaderné technologie čistá, bezpečná a šetrná vůči životnímu prostředí. Kombinace energií proto musí být aktualizována a jaderná energie společně s obnovitelnými zdroji, čistým uhlím a plynem umožní Evropě omezit v budoucnosti její závislost. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro vybudování čtvrté generace jaderných elektráren, které umožní vyrábět energii v bezpečnějším prostředí, šetrnějším vůči životnímu prostředí. Stále mám však pochybnosti, vážné pochybnosti a obavy, pokud jde o skladování jaderného odpadu. Zpráva může považovat problém skladování odpadu za vyřešený, ale upřímně řečeno, nesouhlasím s tím: problém s odpadem je klíčový, a pokud se má v budoucnosti vyřešit, bude vyžadovat obrovské množství investic do výzkumu.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Na závěr věřím, že výběr kombinace energií – ještě tři vteřiny, prosím – na zajištění bezpečnosti dodávek energií pro Unii v následujících letech se musí měnit spolu s pokrokem ve výzkumu, a zejména při vývoji nových technologií. Karin Scheele (PSE). – (DE) Vážená paní předsedající, moji kolegové z mé delegace a i já jsme hlasovali proti zprávě pana Reula, protože nevěříme, že je jaderná energie čistá či bezpečná a též nevěříme nové generaci jaderných elektráren a nové generaci jaderné energie. Pokud je skutečně pravda – a v této věci existují zprávy a statistiky –, že jaderná energie bude mít obrovský vliv na snížení emisí CO2, budeme potom potřebovat značný nárůst našich jaderných elektráren. Není to realistické, ale ani praktické. Z tohoto důvodu – o tomto tématu budu mluvit víc, až přijde nová zpráva – účinná opatření na zlepšení energetické účinnosti a snížení emisí CO2 z vozidel by byla lepším způsobem, jak udělat z Evropy zdravější místo a přesvědčit ostatní země, aby následovaly tento příklad. Jan Andersson, Göran Färm a Inger Segelström (PSE), písemně. − (SV) Rozhodli jsme se hlasovat v neprospěch této zprávy, neboť ji považujeme za nevyváženou a kromě jiného se jí nepodařilo vyřešit důležité problémy související s jadernou energií. Také si nemyslíme, že by se měly prostředky Unie určené pro výzkum energií používat na vývoj nových generací reaktorů jaderného štěpení. Pochybujeme o tom, jakou mají syntetická paliva vyráběná z fosilních zdrojů nebo vodíkový plyn energeticky náročně získaný ze stejného zdroje nebo jaderná energie hodnotu pro životní prostředí, když žádný ze zdrojů těchto energií není z hlediska životního prostředí nebo z hlediska dodávek dlouhodobě udržitelný. Myslíme si, že fosilní paliva se musí z dlouhodobého hlediska aktivně vyřazovat, o čemž se zpráva nezmiňuje. Myslíme si, že zachycování CO2 může být důležitou součástí snižování emisí CO2, ale šetření energiemi, prosazení opatření účinnosti a vývoj obnovitelných energií je z dlouhodobého hlediska trvale udržitelnější a mělo by být naším cílem. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Tato zpráva obsahuje různé pozitivní aspekty včetně uznání úlohy konvenčních zdrojů energií a potřeby jejich využívání při výrobě energií a otevírá příležitosti k opětovnému uvedení energie z jaderného štěpení a možnost žádat zrušení omezení nových uhelných elektráren. Otvírá také příležitosti na opětovné uvedení těžby uhlí a vyzývá k mezinárodní spolupráci včetně zemí mimo EU, jako jsou například Čína a Indie. Navíc zdůrazňuje hodnotu vnitřních zdrojů a příspěvku obnovitelných energií dává realističtější podobu. Obsahuje kritiku výroby a využívání tekutých biopaliv a poukazuje na potřebu, aby země podnítily větší výzkum a vývoj v oblasti energií, zejména jako způsob překonání problémů spojených s jadernou bezpečností a bezpečností životního prostředí. Obsahuje rovněž různé negativní aspekty včetně spojení rostoucích problémů na trhu s ropou s kontextovými a občasnými problémy, přičemž nebere v úvahu strategickou otázku vyčerpání zdrojů a pokračování ignorování obrovského potenciálu biometanu vyrobeného z odpadu, což je přístup, který už některé evropské země zavedly. To je důvod, proč jsme se zdrželi hlasování. David Martin (PSE), písemně. − Hlasoval jsem ve prospěch této iniciativní zprávy o otázkách energií, která agituje za mnohé oblasti energetické účinnosti, dodávek a zachování energií. Nepodporuji pozměňovací návrhy podporující jadernou energii: zastávám hledisko, že je potřebné rozvíjet obnovitelné zdroje energie a úsilí výzkumu a vývoje by se mělo zaměřit nejprve na tyto oblasti. Andreas Mölzer (ITS), písemně. − (DE) V zásadě všichni souhlasíme, že potřebujeme lepší energetickou účinnost a racionálnější přepravu energií, a že je důležité rozšíření obnovitelných zdrojů energií. Podpora obnovitelných zdrojů energie však nesmí být záminkou na další potajmé okleštění svrchovaných práv členských států, jako součást ústavy EU. V této chvíli není v tomto bodě současná zpráva dostatečně jasná, a proto ji musíme odmítnout. Navzdory pokračujícímu rozšiřování obnovitelných zdrojů energie zůstaneme závislí na konvenčních energiích na mnoho dalších desetiletí, a proto musíme zajistit, že budou vůči životnímu prostředí šetrnější. Zdá se však, že EU zůstává upnutá na jadernou energii, což se neodráží jen v nadšeném popisu, kde se o ní

43

44

CS


mluví jako o „zdroji šetrném vůči životnímu prostředí“, což je samo o sobě výsměch, ale i ve štědrém financování rozpočtu na výzkum jaderné energie. Vidím v tom neúspěch snahy o přehodnocení našeho přístupu nějakým poznatelným způsobem, a i proto tuto zprávu, která je předmětem hlasování, odmítám. Tobias Pflüger (GUE/NGL), písemně. − (DE) Zpráva pana Reula je omluvou jaderného průmyslu. V rozporu se zdravým rozumem je jaderná energie popisovaná jako technologie budoucnosti s ještě většími prostředky EU na výzkum a s rozpočtovými zdroji, které tečou do vývoje této vysoce rizikové dinosauří technologie. Navzdory posledním „incidentům“ v jaderné elektrárně ve Vattenfalle se pozornost zaměřuje na rozšiřování jaderné energie v Evropě. Vzhledem k těmto incidentům je mimořádně cynické tvrdit, že výroba jaderné energie se stává „ještě bezpečnější“. Cílem by měla být sociální a ekologická revoluce, a ne další investice do této problémové formy energie s úmyslným nedodržením řešení otázky skladování jaderného odpadu. Znamená to, že je potřebné rozdrobit soukromé monopoly, které existují v jaderném průmyslu a poskytnout masivní finanční injekci pro obnovitelné zdroje energie s výrobou v jednom místě. Za předpokladu, že nové kolo zvyšování cen začaly jaderné společnosti, je naléhavě nutné začít jednat. Zpráva slouží jen zájmům zisku evropského jaderného průmyslu. Výzva k výstavbě nových jaderných elektráren v Evropě je nepřijatelná. Reformní smlouva má obsahovat právní základ pro financování na neomezenou dobu. To je další důvod, proč by se měla smlouva odmítnout. Každý další cent na financování jaderného výzkumu EU je příliš mnoho. Podpora výroby energie z obnovitelných zdrojů, ze sluneční, větrné a vodní energie je jedinou udržitelnou energetickou politikou. Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Když Evropská komise uvedla na začátku tohoto roku energetický balíček, zdůrazňovala potřebu technologického akčního plánu pro fosilní paliva a zdůrazňovala zásadní požadavek pragmatického přístupu k jaderné energií. Realita je drsná: neexistují alternativní fosilní paliva, která jsou laciná a účinná. To znamená, že tato paliva zůstanou hlavní a základní součástí energetické politiky EU i po roce 2020. Proto musíme najít nová řešení dodávek energií v rámci EU, se zřetelem k potřebě konkurenceschopnosti, udržitelnosti a bezpečnosti dodávek. Výsledkem je, že všechny investice do vývoje nových energetických technologií mají velký význam. Za prvé mají snížit vliv na životní prostředí a zlepšit bezpečnost existujících provozů a za druhé vyvinout nové zdroje energie a zajistit účinnější a čistější využívání fosilních paliv. Hlasoval jsem ve prospěch této zprávy, neboť je důležité, aby členské státy a EU soustředily svoje snahy na výzkum energií, od účinnějších využívání zdrojů energie po nové technologie a čistější využívání existujících zdrojů energie. Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasoval jsem ve prospěch zprávy pana Reula o konvenčních zdrojích energie a energetických technologiích. Zpráva nastoluje mnoho důležitých současných otázek, které vyzývají k široké diskusi v rámci Evropské unie a zejména k potřebě zdokonalení jednotné strategie pro společnou energetickou politiku. Prioritním tématem je zajištění evropské energetické bezpečnosti, a proto je vítaný návrh Komise předložit evropský strategický plán energetických technologií na jarním zasedání Evropské rady v roce 2008. Evropská unie jako světový lídr musí převzít vedoucí úlohu při vývoji moderních energetických technologií, a současně musí zachovávat všechny hospodářské a environmentální normy. Lars Wohlin (PPE-DE), písemně. − (SV) Rozhodl jsem se hlasovat ve prospěch zprávy, protože EU vedla vyváženou diskusi o potřebě zahrnutí jaderné energie do budoucího evropskékombinace energií. Zpráva uvádí kromě jiného, že „jaderná energie je nevyhnutná, pokud bude ze střednědobého hlediska nutné zajistit v Evropě nezbytnou energii“, a že „jaderná energie je v současnosti největším nízkouhlíkovým zdrojem energie v Evropě a [zpráva] klade důraz na její potenciální úlohu v boji proti změně klimatu“. V současnosti je jaderná energie zodpovědná za jednu třetinu dodávek elektřiny v EU a vždy bude jedním z nejdůležitějších zdrojů energie v mnoha členských státech EU. Podle mého názoru není šťastným řešením, že se jaderné energii nevěnuje větší pozornosti, když se hovoří o otázce emisí CO2. Vývoj nové jaderné energie se stává o to důležitější, pokud máme uspokojit budoucí energetické požadavky bez větší závislosti na fosilních palivech a bez zvýšení emisí CO2. Jaderná energie bohužel není mezi opatřeními, která jsou považovaná za realistická, pokud jde o to, dosáhnout do roku 2020 cíle 20 % až 30 % .

24-10-2007

24-10-2007

CS


– Zpráva: Davies (A6-0343/2007) Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Dnes jsme uložili automobilovému průmyslu vyvinout motory, které sníží emise CO2 pod 120 g/km. Dnes je to 157 g. Někteří si dnes zatleskali a já však varuji, že snižování emisí brzdí mocně fakt, že lidé jezdí stále více a hlavně ve starých autech. Zdvojená regulace reklamy to nevyřeší. Všichni víme, že většina lidí preferuje cenu auta před ekologií. Ceny, ale i emise rostou také proto, že jsme nařídili zvýšit bezpečnost aut. Vážení kolegové, dokud bezpečnější a ekologičtější auta a také jízda v nich nebude levnější, podíl autodopravy na emisích se podstatně nesníží. Takže nám dnes netleskám. Zpráva výboru ani strategie Komise není komplexní. Proto jsem podpořila jiné návrhy, které se týkají pokutování za překročení emisních limitů, a zejména daňová opatření a podporu obnovy vozového parku. Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Právě odhlasovaná zpráva o budoucí strategii CO2 pro automobily je bezpochyby jednou z nejkontroverznějších diskusí aktuálně probíhajících na půdě Evropského parlamentu. V sázce není jen stav životního prostředí, a tím zdraví občanů EU, ale také konkurenceschopnost jednoho z důležitých průmyslových odvětví. Podpořila jsem pozměňovací návrh, který je kompromisem obou aspektů, a to ochrany životního prostrředí a zároveň nabídky vhodných a reálních podmínek pro evropský automobilový průmysl. Automobilová reklama představuje až 20 % celkových reklamních obratů vydavatelů tiskových médií. Zavedením statutárních pravidel pro reklamu podle původní zprávy Chrise Daviese by se porušil základní princip svobody vyjadřování, proto jsem hlasovala pro pozměňovací návrhy, které sporné body 36 až 41 ze zprávy vypouští. Podpořila jsem návrh PPE-DE zahrnující dobrovolný kodex chování automobilových výrobců, pokud jde o reklamu. Po schválení vetšiny těchto pozmeňovacích návrhů jsem v závěrečném hlasování hlasovala pro zprávu Chrise Daviese. Výsledek hlasování je jasným politickým signálem na vypracování evropských právních předpisů týkajících se snižování emisí CO2. Karin Scheele (PSE). – (DE) Paní předsedající, stále máme právní předpisy, prostřednictvím kterých může Parlament dokázat, že ochranu klimatu bereme v Evropě vážně, a potřebujeme sebrat veškeré úsilí, abychom prostřednictvím těchto právních předpisů skutečně dosáhli všeho, o čem jsme dnes nehlasovali. Myslím si, že je politováníhodné, že jsme se nevyslovili pro dosažení limitu 120 g/km od roku 2012. Uplynulo více než deset let, odkdy náš průmysl přislíbil, že tohoto cíle dosáhne pomocí své navržené samoregulace díky tomu, že tento přístup bude lepší a účinnější, a byla bych ráda, kdyby Parlament dnes vyslal jasný politický odkaz týkající se klimatu. To jsme neudělali. Proto jsem také hlasovala proti zprávě a doufám, že v právních předpisech ukážeme více odvahy a odhodlání a dáme jasně najevo, že otázky týkající se klimatu bereme v Evropě skutečně vážně. Jan Březina (PPE-DE). – (CS) Hlasoval jsem proti návrhu zprávy o strategii Společenství na snižování emisí CO2 u osobních automobilů, i když z jiných důvodů, než tady bylo řečeno před chvílí. Hlasoval jsem proti, protože odcházíme od strategie integrovaného přístupu, který je obsažen v dřívějších strategických dokumentech, a břímě celé záležitosti snižování emisí CO2 přesunujeme na evropský automobilový průmysl. Vadí mi i výzva k povinnému vymezení 20% prostoru pro reklamu. Nebezpečně to připomíná škodlivost kouření. Celý takovýto postup činí se snižování emisí CO2 dogma a promítnutí tohoto dogmatu do budoucí závazné legislativy bude znamenat snížení naší konkurenceschopnosti. Christoph Konrad (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, hlasoval jsem proti zprávě pana Daviese, protože jsme podle mého názoru přijali v podstatě nepřijatelné a nereálné rozhodnutí, které předpokládá jednotné kategorie účinnosti CO2 pro automobily. Mělo by existovat pohyblivé rozpětí založené na velikosti a hmotnosti, zejména s cílem vytvořit pro výrobce v Evropské unii stejné podmínky. Dovolte mi, abych uvedl příklad: je rozdíl mezi vytápěním domu nebo jen jednoho pokoje. Proto je i rozdíl mezi řízením velkého nebo malého auta. Z tohoto důvodu je potřebné provést segmentaci a zavést pohyblivé rozpětí založené na hmotnosti. Tuto příležitost jsme propásli, což považuji za politováníhodné a s tímto rozhodnutím – které jsem nepodpořil – jsme propásli příležitost zavést vyvažující opatření mezi zájmy životního prostředí a zájmy průmyslu.

45

46

CS


Kurt Joachim Lauk (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, hlasoval jsem proti zprávě pana Daviese, protože v důsledku přijatých změn a doplnění jsme ještě stále daleko od optimální situace, kterou je na jedné straně chránit životní prostředí, ale též podporovat zaměstnanost v Evropě a příliš nezatěžovat spotřebitele nepřiměřeně vysokými cenami. Rozhodnutí, která jsme přijali, jsou v podstatě na úkor zaměstnanosti a spotřebitele. Po technické stránce jsme se vzdálili od integrovaného přístupu, který by byl důležitý na vytvoření situace, kde každý přispívá ke snížení emisí CO2, a to nejen výrobci automobilů, ale i výrobci jiných komponentů vozidla. Od této cesty jsme odstoupili. Navíc jsme nezahrnuli hmotnost a nesestavili jsme segmentaci podle hmotnosti, což je důležité pro evropskou konkurenceschopnost, protože právě vozidla s vyšší hmotností jsou na čele inovací, které Evropa potřebuje. Stanovili jsme časové rámce, které je náročné nebo nákladné dosáhnout a uskutečnili jsme absurdní krok, když jsme nevěnovali pozornost výzvě na zavedení daní založených na emisích CO2 v členských státech, což znamená, že jsou na trhu i na silnicích stále i stará vozidla, která chrlí CO2. Proto jsem hlasoval proti zprávě. Linda McAvan (PSE). - Paní předsedající, ráda bych vyzdvihla dva body, první se týká postupu, druhý seznamu voličů. Co se týká seznamu voličů: za prvé, nebyla tu žádná zmínka o úseku 3; za druhé, domnívám se, že bychom se měli opět podívat, co se stalo se změnami a doplněními 52 a 51. Pokud se na to podíváte, 51 se jednoznačně nejvíc blíží k původnímu textu a mělo by se nejdřív hlasovat o něm. 52 je nejvzdálenější a mělo by se o něm hlasovat později. Ráda bych požádala předsednictvo, aby tomu věnovalo pozornost, protože tak by to mělo bát. Dále bych, pokud jde o procedurální aspekty, ráda slyšela nějaké odpovědi. Za druhé, v souvislosti s jeho politikou, šlo o první skutečné hlasování o změně klimatu. Nebyl to nějaký právní předpis – ten přijde –, ale myslím, že tím, že skupina ALDE a skupina PPE-DE nepodpořily datum 2012 předložené Evropskou komisí, neuspěly jako první v testu o změně klimatu, a lidé se budou divit, co se to tu dnes stalo, a ptát se, zda závazky snížit emise CO2, ke kterým jsme se přihlásili v březnu, myslíme skutečně vážně. O Evropě hovoříme jako o Evropě životního prostředí. Pokud se jí má stát, musíme to realizovat prostřednictvím právních předpisů. Françoise Castex (PSE), písemně. – (FR) Paní Castexová hlasovala pro zprávu pana Daviese o snížení emisí CO2 u osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel. Zatímco ve Francii má monopol na debaty společné vládní i nevládní fórum, Evropská unie přispěla k budování kvality našeho životního prostředí tím, že schválila strategii na snížení emisí CO2 z osobních automobilů. Pani Castexová má velkou radost, že Parlament vyzval evropský automobilový průmysl, aby zabezpečil, že nová vozidla nebudou mít od roku 2012 emise vyšší než 120 g/km CO2. Tato francouzská poslankyně Socialistické skupiny v Evropském parlamentu vítá iniciativu Carbon Allowance Reductions System (CARS), neboť tento mechanismus bude ukládat finanční pokuty výrobcům, kteří nebudou plnit kvóty a zároveň bude odměňovat ty, kterým se podaří udržet emise pod hraniční hodnotou. Charlotte Cederschiöld a Christofer Fjellner (PPE-DE), písemně. − (SV) V zásadě jsme hlasovali pro zprávu pana Daviese o strategii snížení emisí CO2 z automobilů (A6-0343/07). Aby se snížily emise CO2, musí být prioritou snížení té části, která pochází z automobilové dopravy. Je důležité najít alternativy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí v souvislosti s používáním automobilů. Podle našeho názoru by však výrobci měli mít možnost sami si zvolit, jakým způsobem budou plnit environmentální cíle, které jsme my, politici, stanovili. Právní předpisy by neměly do detailů upravovat, jakým způsobem se to má provádět. Jsme rovněž proti předpisům pana zpravodaje o reklamě, které jsou neoprávněné a omezují svobodu projevu. Françoise Grossetête (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Přibližně 19 % všech emisí CO2, které se vyrobí v Evropské unii, pochází z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel. Evropská unie se musí sama zapojit do naplňování smělého reálného cíle, kterým je snížení průměrných emisí ze všech vozidel umístěných na trhu EU. Vliv silniční dopravy na kvalitu ovzduší se musí snižovat postupně, s obnovou vozového parku. Vítám schválení konečných termínů, které stanovil Parlament. Pokud má automobilový průmysl uskutečnit po roku 2011 ověřitelná a měřitelná opatření, považuji za nejpřiměřenější na dosažení limitu 125 g/km rok 2015. To se totiž shoduje s datem, kdy mají vstoupit v platnost emisní normy Euro VI. Pokud mají být právní předpisy účinné, musí být především reálné, a environmentální aspekty jsou už dlouho v centru zájmu průmyslových politik. Když mluvíme o změně klimatu, musí být prioritou snížení emisí CO2 v absolutním vyjádření. Jules Maaten (ALDE), písemně. – (NL) Zpráva pana Daviese si zaslouží podporu z důvodu politického signálu, který vysílá. Všechna odvětví včetně evropského automobilového průmyslu se budou muset podílet na opatřeních týkajících se problému změny klimatu. Proto tak nadšeně podporuji dohodu, aby se do roku 2015 dosáhlo maximální úrovně 125g CO2/km. Zpráva pana Daviese má pro Holandsko další mimořádný rozměr, který nelze popřít. Vzhledem k tomu, že se ve vzduchu v Holandsku nacházejí pevné prachové částice, je potřebné, aby se zavedla opatření na evropské úrovni, která by vyřešila tento problém u zdroje. Pokud se tak nestane, potom v oblastech, kde je intenzivní doprava, jako je přístav Rotterdam a letiště Schiphol, nebude možné současné a/nebo přísnější normy týkající se pevných prachových částic splnit. Jsem pro lepší informovanost spotřebitelů o šetrnosti konkrétních aut k životnímu prostředí, jako v současnosti existuje například pro chladničky a pračky, ale hlasoval jsem proti návrhu, aby byla varování na cigaretách povinná ve všech reklamách a obchodních prohlášeních od automobilového průmyslu. V oblasti reklamy a marketingu více důvěřujeme samoregulaci než všem možným evropským právním povinnostem. Erika Mann (PSE), písemně. − (DE) Hlasovala jsem proti zprávě pana Daviese o strategii Společenství snížit emise CO2 u osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel. Původně jsem v přímém hlasovaní na plenárním zasedání hlasovala pro zprávu, potom jsem písemně svůj hlas stáhla, jak je uvedené v záznamech Parlamentu z 25. října 2007. Podle mého názoru je zpráva mimořádně subjektivní a nebere přiměřený ohled na potřeby německého automobilového průmyslu nebo na environmentální zájmy. Zpráva například nerozlišuje mezi různými hmotnostními třídami vozidel, a proto klade nereálné požadavky na výrobce automobilů. Co se týká reklamy, stále více se porovnává mezi potřebami označování tabákových výrobků a vozidel. Zpravodaj (pan Davies, anglický zelený liberál) byl připravený se dohodnout jen na jednom bodě na samotném konci procesu během diskusí o jeho zprávě. Bylo příliš brzy na to, formulovat citlivé doporučení Parlamentu, které mohlo zajistit podporu všech skupin. David Martin (PSE), písemně. − Hlasoval jsem pro původní verzi této zprávy, která navrhovala tvrdé limity na emise 120 g oxidu uhličitého/kilometr do roku 2012. Naneštěstí oslabili návrh Toryové a liberálové Evropského parlamentu, když povolili vyšší emisní limity a delší lhůty. Celková strategie je dobrá, ale je škoda, že byla zbytečně oslabená. Tokia Saïfi (PPE-DE), písemně. – (FR) Evropský parlament schválil strategii Společenství na snížení emisí CO2 z osobních automobilů, což velmi vítám. Tato iniciativa nám umožní snížit emise oxidu uhličitého a zároveň přispěje k dosažení všeobecnějších environmentálních cílů a cílů energetické bezpečnosti EU. Navzdory všemu se domnívám, že vzkaz, který toto hlasování vyslalo Komisi a mezinárodnímu společenství, mohl být ambicióznější. Limit 120 g/km na CO2 byl nejprve předložený v roce 1995 jako uskutečnitelný cíl pro automobilový průmysl. V současnosti, o 12 let později, se bráníme jeho provádění, i když technologický pokrok umožňuje, aby se emise CO2 snížily víc, než bylo možné před dvanácti lety.

47

48

CS


Tím, že se Parlament uspokojil s maximálním povinným limitem 125 g/km CO2, nejde dostatečně daleko. Z tohoto důvodu jsem hlasovala proti pozměňovacím návrhům 42 a 52, protože jejich cíle se sice tváří. že jsou rozumné a reálné, ale ve skutečnosti jsou jednoduše příliš mírné. V čase, kdy se spotřebitel stává stále citlivějším na znečišťování z motorových vozidel, bude mít jakékoli opatření zaměřené na snížení emisí CO2 z tohoto zdroje přínos pro automobilový průmysl, spotřebitele a samozřejmě i pro samotnou planetu. Renate Sommer (PPE-DE), písemně. − (DE) Hlasovala jsem pro návrhy na zavedení stropu pro závazné průměrné emise, i když s jistými obavami. Podle mého názoru by bylo vhodnější pohyblivé rozpětí založené na velikosti a hmotnosti vozidel. I když mám na druhé straně tendenci být za dobrovolné závazky průmyslu, domnívám se, že závazné právní požadavky jsou pro automobilový průmysl nevyhnutné: zkušenosti nám ukázaly, že dobrovolné závazky by tu byly odsouzené k neúspěchu. Jak víme, dosáhla EU-25 mezi lety 1990 a 2004 snížení emisí skleníkových plynů o přibližně 5 %. Ne však u silniční dopravy: v tomto odvětví došlo naopak ke zvýšení o 26 %. Nepochybně je potřebné bezodkladně jednat a automobilový průmysl musí přispět ke snížení emisí. Rok 2012, kdy se měl zavést limit, byl kritizovaný, protože neposkytl dostatečně dlouhé uvedené období. Toto datum však bylo předmětem diskusí po celé roky a průmysl už dlouho věděl, co může očekávat. Aspekt, který musíme zvážit, se týká vyvážení environmentálních zájmů a zájmů automobilového průmyslu, neboť i toto je v zájmu pracovních příležitostí a konkurenceschopnosti v Evropské unii. Jde o průmysl, který je na vzestupu a je pro EU důležitý. Bez těžkého průmyslu bychom neměli žádné peníze na environmentální programy! – Zpráva: Wagenknecht (A6-0391/2007) Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Doposud se členským státům podařilo dosáhnout dohodu jen v oblasti sjednocení nepřímého zdaňování – spotřební daně a DPH, stanovení minimální sazby, uplatňovaní mnohých výjimek v souvislosti s DPH. Pochybuji, že minimální sazba spotřební daně – například na pohonné hmoty – zvýší hospodářskou konkurenceschopnost. Je víc pravděpodobné, že bude mít za následek zvýšení cen a snížení spotřeby, zejména vzhledem ke globálnímu zvyšování cen. Navrhovaná koordinace spotřebních daní by představovala neúnosnou zátěž pro nové členské státy. Navrhované sjednocení daňového základu na úrovni EU by bylo pro hospodářství 15 starých členských států vhodnější, neboť mají podobnou úroveň rozvoje. Tento návrh je krokem ke sjednocení daní ze zisku. Největší zátěž by padla na nejslabší hospodářství nových členských států. To by vedlo k tomu, že by ztratily příležitost těžit z daňové soutěže a současně urychlit svůj hospodářský růst. Zbavilo by je to možnosti zvýšit životní úroveň, která by zodpovídala úrovni starých členských států. Hlasovala jsem proti zprávě, neboť byla nesprávně načasovaná, a to i přes pozměňovací návrhy. Jan Andersson, Göran Färm a Inger Segelström (PSE), písemně. – (SV) My, švédští sociální demokraté, se především domníváme, že daňová politika by měla být vnitrostátní záležitostí. Zpráva také zdůrazňuje daňovou suverenitu členských států. Rozhodli jsme se hlasovat pro zprávu, neboť mnoha způsoby zdůrazňuje úlohu daňové politiky v členských státech, ohledně zaměstnanosti, blahobytu a životního prostředí, stejně jako fungujícího vnitřního trhu. Gérard Deprez (ALDE), písemně. – (FR) Podpořil jsem pozměňovací návrh č. 20, který předložila skupina Zelení/Evropská svobodná aliance a jehož cílem je zrušit odstavec 17 zprávy paní Wagenknechtové týkající se přínosu zdaňování pro Lisabonskou strategii. Jsem totiž pro jakékoliv opatření, které přispěje k daňové harmonizaci v rámci EU, aby se zabezpečilo hladké fungování vnitřního trhu. Dnes jsou sice daně stále záležitostí národní suverenity, velmi rychle se ale ukazuje, že potřebujeme zabezpečit minimální stupeň daňové koordinace mezi členskými státy. Z tohoto důvodu Komise ve věci týkající se nepřímého zdaňování postupně zavedla minimální sazbu na spotřební daň s cílem snížit narušení hospodářské soutěže.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Ve zprávě, o které se dnes hlasovalo, je cílem odstavce 17 přehodnotit samotný systém, který navrhuje nahradit kodexem chování. Nemyslím si, že je postačující jen „povzbudit“ členské státy, když dojde ke koordinaci nepřímého zdaňování. Ještě méně věřím v účinnost kodexu chování v otázkách spotřební daně: je pravděpodobné, že se tím ještě více posílily pokusy nerespektovat pravidla a postupy EU, což by v této věci vedlo k nespravedlivé hospodářské soutěži se všemi žalostnými důsledky. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Hlasovali jsme proti konečnému znění textu, protože ten kromě jiného chrání hospodářské a finanční skupiny, což zdůraznila i zpravodajka, která před závěrečným hlasováním vymazala ze zprávy své jméno a vyzvala, aby byl text zamítnut. Cílem usnesení je zmírnit pravidla a postupy tak, aby velké podniky mohly lehce vstoupit na různé trhy a v jakémkoliv členském státu posbírat co největší zisky s co nejmenším množstvím překážek. Kromě toho se domníváme, že daňová suverenita členských států v rámci určování jejich vlastní daňové politiky se musí respektovat ve všech diskusích na dané téma. To není náš případ. Společná evropská daňová politika, která podporuje „daňovou soutěž“ by pravděpodobně sloužila jen zájmům velkých evropských a mezinárodních podnikatelů. Z dostupných údajů vyplývá, že za posledních 10 let nastal výrazný pokles průměrné sazby zdaňování zisků společností, zatímco daň z příjmů zůstala prakticky nezměněná. Jsme zklamaní, že návrhy, které předložila zpravodajkyně, a které zdůrazňovaly potenciální přerozdělení daní a hovořily o převodu daňového zatížení od vyšších příjmů k nižším příjmům, nebyly v tomto závěrečném textu obsažené. Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Strana Junilistan je striktně proti této zprávě, jejímž cílem je přejít ke společnému zdaňování a celní politice EU. Je zarážející, že Evropský parlament uskutečňuje v současnosti rozhodnutí v těch záležitostech, pro které neexistuje společná politika. EU nemá co rozhodovat o otázkách zdaňování a okamžitě vyzývat členské státy, aby harmonizovaly své vnitrostátní daně. Navíc je celkem nerozvážné přejít k zavedení daně Společenství. Ve zprávě můžeme též vidět, jak lisabonská strategie otevírá dveře EU, aby se pustila do nových politických oblastí, což s sebou ponese nadnárodnost, nové projekty a zvýšené náklady. Junilistan hlasuje proti této zprávě, neboť o otázce daní musí rozhodovat suverénně členské státy na vnitrostátní úrovni. Astrid Lulling (PPE-DE), písemně. – (FR) Zpráva o přínosu daňových a celních politik pro Lisabonskou strategii, jak ji odhlasoval Hospodářský a měnový výbor, představuje přijatelný kompromis mezi skupinou Evropské lidové strany (křesťanských demokratů) a Evropských demokratů na jedné straně a Skupinou Aliance liberálů a demokratů za Evropu na druhé straně, a já tuto zprávu podporuji.Rovněž ráda vidím, že se nám během plenárního hlasování podařilo tuto rovnováhu udržet. Ve zprávě je pro mě klíčovým bodem článek 4, který zdůrazňuje přínos zdravé daňové soutěže v Evropské unii. Pokud si skutečně přejeme dosáhnout cíle hospodářského růstu a zaměstnanosti, jak je stanovené v lisabonské strategii, musíme zabezpečit, abychom nekladli příliš velkou daňovou zátěž na podniky, protože právě ty vytvářejí pracovní místa. Kromě toho bychom nikdy neměli přetížit daněmi zaměstnance a spotřebitele, ať už přímo či nepřímo, protože výrazně přispívají k růstu. Daňová soutěž nutí členské státy v rámci Unie, aby zmírnily své daňové požadavky a aby účinněji řídily veřejné výdaje, z čehož mohou mít daňoví poplatníci jen výhody. Společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob, což je další sporné téma ve zprávě, by podle mého názoru přinesl do daňové politiky prvek koordinace, který by umožnil menší byrokracii a větší účinnost daně z příjmu právnických osob. Diamanto Manolakou (GUE/NGL), písemně. – (EL) Daňová politika slouží k přerozdělení příjmu pro výnos kapitálu. Používají ji všechny pravostředové i levostředové vlády a řídí kapitál v EU. Z důvodu imperialistických konfliktů neexistuje žádná společná daňová politika. I kdyby však taková politika existovala, kapitál by podporoval svou vlastní ziskovost na úkor příjmů a potřeb obyčejných lidí.

49

50

CS


V rámci tvrdé hospodářské soutěže se kapitál v současnosti lehce a rychle přesouvá ze zemí s vysokými daněmi do zemí s nižšími daněmi. Sazba daně z příjmu právnických osob samozřejmě klesá ve všech členských státech na úkor příjmu fyzických osob. To však neplatí pro daň z příjmu z pracovní činnosti, která zůstává neměnná, zatímco nepřímé daně a DPH se zvýšily, a tím roste rozdíl a propast mezi bohatými a chudými. Ukazují to i čísla OECD, ze kterých plyne, že nepřímá daň ve formě DPH se v roce 2006 zvýšila na 6,9 % HDP. Kapitál je tudíž od daní soustavně osvobozovaný a daně pro zaměstnance se zvyšují prostřednictvím nepřímých daní. Stejně to se děje v Řecku: daň z příjmu právnických osob se snížila o 10 % a DPH se zvýšila o 1 %, a na cestě je další zvýšení o 2 %. Jde o barbarství kapitalismu, které vytváří rozdíly a většině lidí způsobuje chudobu,a je na nás, abychom to zastavili a vrátili se zpět. Mary Lou McDonald (GUE/NGL), písemně. − I když zpráva obsahuje množství pozitivních prvků týkajících se větší spolehlivosti rozložení daňové zátěže, nemohu podpořit, aby vzrostla úloha Evropské unie v oblasti daní, která by podlomila hospodářskou suverenitu členských států. Gay Mitchell (PPE-DE), písemně. − Delegace strany Fine Gael v Evropském parlamentu se rozhodla, že v závěrečném hlasování bude hlasovat proti zprávě z důvodu rozšiřování záznamů a souvisejících skutečností směrem ke společnému konsolidovanému základu daně z příjmu právnických osob. Podporujeme lisabonskou agendu a jsme pro zprávu, neboť uznává pozitivní aspekty nižší daně a výhody daňové soutěže, ale nesouhlasíme, aby instituce EU zasahovaly do práv členských států jako je Irsko, které se též nachází v eurozóně. ECB stanovila úrokové sazby a Pakt stability a růstu stanovil úvěrové a inflační požadavky. Daňová politika je proto jedním z nástrojů, které smlouva ponechala členským státům, a měli bychom ji chránit. Peter Skinner (PSE), písemně. − Je mnoho způsobů, pomocí kterých by mohly být daňové postoje v EU užitečné při vytváření řady lepších závěrů pro lisabonskou strategii. Jednoduše řečeno je pozitivně vnímaná motivace růstu malých podniků a vytváření pracovních příležitostí, stejně jako problematika životního prostředí. Zde by měly členské státy převzít na sebe povinnost a uskutečňovat ji – toto je jejich pravomoc. Sjednocení daňových základů na úrovni EU by, jak naznačil zpravodaj, nedělalo rozdíly. Labouristická strana v Evropském parlamentu trvá na tom, že mnoho dobrého ve vývoji směrem k lisabonské strategii se může dosáhnout spíše činností členských států než činností EU. Sahra Wagenknecht (GUE/NGL), písemně. − (DE) Evropský parlament ve svém dnešním hlasování ukázal, že většina jeho členů podporuje daňovou politiku, která slouží zájmům horních deseti tisíc a škodí velké většině lidí žijících v Evropské unii. I když některé moje návrhy byly přijaté – konec konců nikdo se nesnaží za každou cenu prosadit zvýšené sazby DPH, vyšší daně z příjmů z výdělečné činnosti nebo lepší příležitostí pro daňový dumping v celé EU – návrhy, které jsme předložili, pokud jde o zvýšení daní z majetku a finančních transakcí a omezení daňového dumpingu prostřednictvím zavedení jednotného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob, odmítla většina poslanců. Vzhledem k tomu, že závěrečná zpráva byla po individuálním hlasování takřka nepodobná mému původnímu návrhu, některé aspekty jejího obsahu byly ještě víc znehodnocené ve verzi zprávy, kterou schválil Hospodářský a měnový výbor, byla jsem nucená stáhnout své jméno a vyzvat poslance, aby v závěrečném hlasování hlasovali proti zprávě. Vítám skutečnost, že příslušné sekce Socialistické skupiny v Evropském parlamentu konečnou verzi zprávy též nepodpořily, jak ukazují výsledky hlasování. Parlament dnes ztratil příležitost věnovat pozornost výzvám za spravedlivější a sociálně slučitelnou daňovou politiku a schválit ji jako jasnou pozici Evropského parlamentu. Namísto toho většina v Evropském parlamentu opět jednou se slepou poslušností potvrdila špatné nasměrování politik EU. Lars Wohlin (PPE-DE), písemně. − (SV) Dnes jsem se rozhodl, že podpořím zprávu o přínosu daňové politiky pro lisabonský proces. Podporuji zdravou daňovou soutěž a společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob pro mezinárodní společnosti bez harmonizace daňových úrovní a s možností volby pro každý členský stát zůstat mimo, pokud si to přeje. Je též důležité položit základy suverenity členských států v oblasti daní. Mám rovněž výhrady proti jakékoliv snaze týkající se přechodu na daň EU.

24-10-2007

24-10-2007

CS


– Zpráva: Florenz (A6-0336/2007) Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) Obdivuji a uznávám rozhodnost, s jakou některé země zavedly zákaz kouření nejen v úřadech, kancelářích, v práci všeobecně, ale i v restauracích, hospodách, barech a klubech. Existují ekonomické studie vlivu, které nepotvrdily obavy majitelů restaurací z nižších příjmů. Na druhé straně víme, že léčba respiračních rakovinových nemocí a dalších chorob nás stojí až 50 milionů EUR. Ve Skotsku se od zavedení zákazu kouření snížilo procento přijetí do nemocnice na infarkt myokardu až o 20 %. Děti kuřaček i těhotných žen vystavených pasivnímu kouření se rodí předčasně a mají sníženou porodnou hmotnost. Vyzývám členské země Evropské unie včetně té své, aby urychleně zavedly účinné zákony směřující k zákazu kouření na pracovištích a restauracích a k účinným opatřením vedoucím ke snížení tabakismu jako takového. Roberta Alma Anastase (PPE-DE). – (RO) Zároveň s hlasováním o této zprávě bych ráda zdůraznila její význam pro budoucnost evropských občanů a celé Evropské unie. Vítám strategický přístup k problematice kouření včetně pasivního kouření, stejně jako návrh konkrétních a naléhavých řešení v boji proti kouření a jeho negativních důsledků na evropské úrovni. Zároveň jsem přesvědčená, že strategický přístup týkající se této problematiky by měl zahrnovat politiku na prevenci kouření jako základní prvek, a to tím, že v této souvislosti vybuduje spolehlivý systém v oblasti vzdělávání. Současná realita je jasná; existuje zřejmá a rostoucí potřeba informovanosti v souvislosti s důsledky kouření v rámci celé evropské společnosti. Je neméně důležité zaměřit toto úsilí na prevenci vzdělávání dětí a mládeže, jakožto i jejich rodičů s cílem zabezpečit pro budoucí generace Evropu bez dýmu. Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Paní předsedající, rád bych vysvětlil své hlasování o zprávě pana Florenze týkající se boje proti znepokojujícímu fenoménu závislosti na nikotinu. Rád bych zdůraznil, že jsem hlasoval pro tuto zprávu i přesto, že jsem zastance svobody po kuřáky a očividně i obhájce pluralizmu. Problém škodlivých účinků takzvaného pasivního kouření, čili vliv na nekuřáky obklopené kuřáky, je rozhodně velmi znepokojující. Postačí, když připomenu Parlamentu, že ročně s kouřením souvisí 650 000 úmrtí. Toto číslo zahrnuje 80 000 pasivních kuřáků, část z nich jsou i děti. Z tohoto důvodu bychom měli zavést omezení svobody některých jednotlivců s cílem zabránit úmrtím. Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Paní předsedající, rád bych vyjádřil spokojenost s touto zprávou. Je skvělé, že přijímáme jasné stanovisko proti pasivnímu kouření. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože je nejvyšší čas, abychom jednali na úrovni Evropské unie s cílem chránit lidi před vystavením nebezpečenstvím tabákového kouře. Jak jsme již slyšeli, umírá každoročně na následky kouření 650 000 lidí. Je čas jednat. I přes svou podporu návrhu vím, že to bude náročné zavést do praxe a všude splnit. Článek 11 obsahuje záměr zakázat kouření v osobních automobilech v celé EU, pokud jsou v něm přítomny nezletilé děti. Je to dobrý cíl, ale musíme zvážit, jak je toto možné kontrolovat. Prostředí bez kouře je cíl, o který bychom měli usilovat, ale v budoucnosti budeme muset věnovat větší pozornost zajištění toho, aby kroky, které učiníme, byly rozumné a aby bylo možné monitorovat dodržování zákona. Christoph Konrad (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, samozřejmě všichni dobře víme, že kouření škodí našemu zdraví. Přesto jsem z principu hlasoval proti zprávě o Evropě bez kouře a je třeba poukázat na skutečnost, že stát se nikde neprosadil tak úspěšně, jako v boji proti kouření na veřejnosti. Země v EU – včetně nás – zasahují v nevídaném rozsahu svými zákazy kouření do osobních návyků občanů. Jsme svědky politiky zákazu podporované státem, který se snaží vycvičit lidi, aby změnili své chování. Je to zřejmé ze samotné zprávy. Jednotnost – nebo, jak je tomu dnes – prakticky úplná jednotnost není zárukou svobody. Opak je pravdou. Svoboda – a to bychom si měli uvědomit – v podstatě vzkvétá tehdy, když má možnost odchýlit se od normy. Řádní občané jsou v pozoru, máme tu „starající se stát“, a všichni tí, kterých se to týká a podporují to, se domnívají, že to nemá nic společného se svobodou. Mýlí se! Renate Sommer (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, ano, též jsem hlasovala proti zprávě o Evropě bez kouře, a tím se vystavuji něčemu, co se rovná honu na čarodějnice, dokonce i v Parlamentu. Z tohoto důvodu mnoho našich kolegů jednoduše nemělo odvahu hlasovat proti zprávě, a to i přesto, že ani oni nechtějí tuto opatrovnickou politiku. Samozřejmě jsem pro ochranu nekuřáků, dětí a mladých lidí, ale ve hře je otázka principu. Za prvé, nemáme žádnou pravomoc v oblasti zdravotní politiky. Ta je na členských státech. Další věc je nedodržení zásady

51

52

CS


subsidiarity, jde o zkonstruovanou pravomoc na úrovni EU. Za druhé, a to hlavně, už toho máme dost! Už toho máme dost, dámy a pánové! Po celé roky vedla EU válku proti kuřákům, alkoholu a obezitě, zřejmě se domnívala, že naši občané jsou hloupí a potřebují opatrovat prostřednictvím právních předpisů. S tímto absolutně nesouhlasím. Občané, které zastupuji, nejsou hloupí. Politika zákazu je vždy kontraproduktivní a mojí povinností je lid zastupovat, a ne se o něj starat. Daniel Hannan (PPE-DE). – Paní předsedající, pokud někdy nějaká záležitost volala po zásadě subsidiarity, tak je to určitě otázka kouření. Pomiňme přetvářku, se kterou na jedné straně přispíváme na pěstování tabáku v Evropské unii, a na druhé straně ukládáme pokuty za jeho spotřebu. Ignorujme svojí normu, kdy v rámci EU odrazujeme kouření, ale za hranicemi ho podporujeme. Zaměřme se na důležitější otázku, co to má všechno společné s Bruselem. Samozřejmě, zákonný a daňový status tabáku je vnitrostátní výsada a o otázce, kde a kdy ho můžeme spotřebovat, by se mělo rozhodovat na místní úrovni: v prostorách, které jsou v soukromém vlastnictví, o tom rozhoduje jeho majitel a městské orgány rozhodují o kouření na veřejných prostranstvích. Neměla by to být záležitost vlád jednotlivých států a už vůbec ne Evropské unie. Subsidiarita, kolegové – vzpomínáte si? Marcin Libicki (UEN). – (PL) Paní předsedající, na tomto zasedání diskutujeme o zprávě pana Florenza, která se týká omezení práva na kouření cigaret. Hlasoval jsem proti této zprávě, protože se domnívám, že omezení by se měla zavést jen v případě, kdy kouření škodí ostatním lidem. Nemůžeme však zakázat lidem, kteří chtějí škodit sobě, aby tak činili. To už hraničí s narušením práv jednotlivce, které přesahují práva jakéhokoliv zaměstnavatele. Záležitost nákladů souvisejících s léčbou je samozřejmě na místě, ale je to otázka pouze pro ty, kdo jsou odpovědní za pojištění druhých. Pokud to má být spravedlivé, poplatky pro kuřáky by se měly zvýšit, aby se pokryly náklady na léčbu. Je nutné zmínit i další záležitost, konkrétně problém subsidiarity. Moji předřečníci se o tom již zmínili a samozřejmě plně souhlasím s tím, že tato otázka, která je v podstatě neslušná, patří do pravomoci vnitrostátních orgánů, ne Evropské unie. Daniel Caspary (PPE-DE), písemně. − (DE) Vítám všechna opatření v členských státech, které informují občany o rizicích kouření. Podle mého názoru patří všechna tato opatření do pravomoci členských států, a ne Evropské unie. Proto jsem v konečném hlasování zprávu pana Florenze odmítnul. Edite Estrela (PSE), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro zprávu pana Florenze o zelené knize K Evropě bez tabákového kouře: možnosti politiky na úrovni EU, neboť považuji za zcela zásadní, aby se uskutečnily přiměřené kroky s cílem snížit počet úmrtí a vážných nemocí způsobených tabákovým kouřem. V této souvislosti podporuji výzvu nasměrovanou Komisi, aby změnila a doplnila směrnici 2001/37/ES o tabákových výrobcích, a aby vzhledem k novým vědeckým poznatkům přehodnotila pravidla používání přídavných a jiných látek v těchto výrobcích, zejména v souvislosti s karcinogenními, mutagenními nebo toxickými přídavnými látkami. Robert Goebbels (PSE), písemně. – (FR) Štrasburk není Qom a Evropský parlament není „nejvyšší vůdce“, který byl vyslaný, aby rozdával majetek a šířil správnost myšlení v Unii. V současnosti každý ví, že kouření škodí zdraví. Ale i samotný život je nebezpečný, neboť vždy končí smrtí. Osobně jsem nikdy v živote nekouřil. Skutečnost, že někteří dospělí jsou odhodlaní podstoupit toto riziko mě nepřekvapuje, naopak, jsem šokován snahami ajatolláhů Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, obracet ostatní na víru. Tím, že vydávají jednu iniciativní zprávu za druhou, se pokoušejí „zachránit planetu“ na úkor lidských bytostí a jejich slabostí. Těmto fanatikům říkám „ne“. Genowefa Grabowska (PSE), písemně. − (PL) Jako členka Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, a zároveň jako nekuřačka, která si je vědomá negativních následků kouření cigaret v bezprostředním okolí ostatních, vítám zprávu pana Florenze s názvem: K Evropě bez tabákového kouře. Domnívám se, že Evropskému parlamentu zcela náleží, aby vyslal pevný a jednoznačný odkaz všem občanům EU a členským státům, které jasně dávají najevo, že si nepřejeme, aby lidé kouřili na veřejných místech, zejména v restauracích, barech a na místech veřejné hromadné dopravy. Obzvlášť si nepřejeme, aby lidé kouřili na pracovištích.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Žádáme rovněž přísnější opatření týkající se prodeje cigaret nezletilým. Kromě toho si myslím, že zavedení omezení by měla provázet rozsáhlá informační kampaň, nejen o škodlivých následcích kouření. Ty jsou všeobecně dobře známe, ale stejně potřebné je zdůraznit, že práva nekuřáků na život v prostředí bez kouře nemohou záviset ani být omezována kuřáky, kteří si přejí uplatňovat právo kouřit na úkor nekuřáků. Pokud naše výzva pro Evropu bez tabákového kouře přinese ovoce, měly bychom my, poslanci Evropského parlamentu, jít příkladem a vzdát se kouření na našem pracovišti. To znamená žádné kouření v jakýchkoliv prostorách Parlamentu. Françoise Grossetête (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, jejímž cílem je podpořit členské státy v souvislosti s přísnými opatřeními, které přijaly s cílem bojovat proti tabákové závislosti, ale také podpořit lepší veřejné zdraví. Tabákový kouř je nejen hlavním zdrojem znečištění vzduchu, ale chemikálie obsažené v cigaretách vystavují kuřáky, ale i nekuřáky vážným rizikům. Je tomu tak obzvlášť v uzavřených prostorách, jako jsou pracoviště, bary a restaurace. Proto považuji za důležité, aby se kouření na takových místech jasně a jednostranně zakázalo. Zavedení přísných právních předpisů určených na poskytnutí maximální ochrany pro zdraví našich obyvatel nelze účinně dosáhnout bez skutečného úsilí s cílem upozornit a informovat veřejnost na rizika související s užíváním tabáku. Vítám rovněž vůli uskutečnit informační kampaně zaměřené na určité cílové skupiny, zejména mladé lidi, těhotné ženy a rodiče. Nakonec lituji, že byl přijat pozměňovací návrh vyzývající Komisi, aby přehodnotila zdravotní rizika spojená se žvýkáním tabáku a jeho vliv na spotřebu cigaret. Domnívám se, že tato žádost nepatří do zprávy, jako je tato, neboť zdravotní rizika, která představuje žvýkací tabák, zejména rakovinu jazyka, a tak dále, jsou všeobecně známa. David Martin (PSE), písemně. − Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která předkládá možnosti na snížení škod způsobených tabákovým kouřem v Evropské unii. Nežádá o to, aby EU přijala právní předpisy, ale vyzývá členské státy, aby do dvou let zavedly úplný zákaz kouření. Spojené království už takový zákaz zavedlo, ale vzhledem ke škodlivým účinkům tabáku podporuji, aby se tento rozumný postup rozšířil v rámci celé EU. Andreas Mölzer (ITS), písemně. − (DE) Zákaz kouření je pochopitelně v zájmu veřejného zdraví a pro veřejné budovy je proto vítaný. Zároveň je rozumné chránit děti a mladé lidi. Pokud však jde o tyto konkrétní skupiny, bylo by prospěšné, kdyby lidé projevili dobrý příklad a podpořili existující kampaň proti kouření. Je však pokrytecké, když se Evropská unie snaží nařídit zákaz kouření pro všechny členské státy, a přitom ukázala, že sama je neschopná dosáhnout dohody zde, v těchto prostorách Parlamentu. Náš demokratický systém a moderní postoje k životu jsou založené na svobodě volby a logicky by se to mělo vztahovat i na kouření. Pokud je většina obyvatel pro zákaz kouření v restauracích, potom tato skutečnost vstoupí v platnost už v krátkodobém nebo v dlouhodobém časovém horizontu. Existuje už trend, aby lidé nekouřili a v souladu se zásadou suverenity by mělo být věcí každé země, zda se rozhodne zavést zákaz kouření například v restauracích, a jakou podobu by tyto zákazy měly mít. Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Podpořil jsem zprávu pana Florenze o zelené knize K Evropě bez tabákového kouře. Věřím, že přispěje k ochraně veřejného zdraví a podstatně pomůže omezit škodlivé účinky kouření jak u mladých lidí, tak i u chronických kuřáků. Dosáhneme toho, pokud budeme naléhat na okamžitý zákaz všech přídatných látek, které zvyšují závislost a podporovat preventivní opatření na evropské úrovni a na úrovni členských států. Catherine Stihler (PSE), písemně. − Výrazně podporuji zákaz kouření ve veřejných prostranstvích s cílem chránit veřejné zdraví a omezit nebezpečí pasivního kouření. Už je to 19 měsíců, co byl ve Skotsku zavedený zákaz kouření ve veřejných prostranstvích a čísla ukazují, že od zavedení zákazu kouření poklesl v nemocnicích příjem pacientů se srdečným záchvatem o 20 %. Zákaz kouření tedy zachránil životy a byl účinný v souvislosti s podporou lepšího zdraví Skotů. Těším se, až se tento přístup bude uplatňovat ve zbytku Evropy. Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasoval jsem za zprávu pana Florenze s názvem K Evropě bez tabákového kouře.

53

54

CS


Tabákový kouř je velmi škodlivá látka. Obsahuje tisíce chemických látek včetně více než 250 karcinogenních a toxických složek. Dokonce minimální vystavení se těmto látkám může přispět k vyvolání nádorů. Částice tabákového kouře zůstávají usazené v uzavřených prostorách a způsobují znečištění ovzduší a dokonce ani nejlepší ventilační systémy je nemohou účinně odstranit. Tisíce lidí umírají každý rok v Evropské unii v důsledku pasivního kouření. Těmto úmrtím by se dalo zabránit. Pro každého občana Evropské unie musí být možné žít a pracovat v prostředí bez tabákového kouře. Je to potřebné zdůraznit zejména v souvislosti s veřejnými institucemi a jejich prostory. Sedmdesát procent obyvatelstva Evropské unie tvoří nekuřáci. Musíme to mít na paměti a zabezpečit, aby tito lidé mohli žít v čistém a bezpečném prostředí. – Návrh usnesení RC-B6-0376/2007 Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) Hlasoval jsem proti zprávě, protože nezohledňuje jasný postoj Evropské unie k Turecku. Je potřebné úplně zastavit přístupová jednání s Tureckem. Důvodů na to je obrovské množství. Turecko je nyní nedůvěryhodný partner. Odmítnutím vstupu Turecka do EU, jinými slovy tím, že Turecku řekneme pravdu o jejich budoucím členství v EU, bychom mu konečně mohli pomoci demokratizovat jejich společnost. Turecko nadále okupuje členskou zemi Evropské unie. Vojensky totiž obsadilo 40 % území Kypru. Turecko je zemí náboženské nesvobody. Nemuslimské obyvatelstvo, křesťané a ortodoxní i protestantští katolíci jsou pronásledovaní, protože si nemohou stavět kostely. Pět set ortodoxních kostelů bylo zničených, zatímco muslimové si v Evropské unii staví mešity všude. Turecko nemá svobodu projevu. Neuznává masakr jedné třetiny Arménů z minulosti. Chystá se na další vojenskou intervenci do Iráku. Neřeší otázky kurdské menšiny na svém území. Turecko není v Evropě a ani do EU nepatří. Úplně postačuje pěstovat s ním tzv. privilegované partnerství, ale ne úplné členství. Christoph Konrad (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, nehlasoval jsem pro usnesení o Turecku, protože jsem velmi znepokojený, že turecký parlament odsouhlasil vojenský zásah proti Iráku. Tuto skutečnost nebylo možné vzít ve zprávě v úvahu, ale je to velmi aktuální téma. Přijetí opatření proti teroristické skupině se dost liší od hlasování o tom, zda napadnout sousední zemi. Není v zájmu EU hledět na destabilizaci Iráku. Měli bychom Turecku připomenout, že jako kandidátská země by mělo zvážit zájmy EU v rámci společných zájmů. To ukazuje, že úplné členství Turecka – které mimochodem nepodporuji – se společnými hranicemi s Íránem a Irákem by znamenalo úplné překreslení politické mapy v rámci EU. Podle mého názoru bychom se měli vyhnout rizikům, které s tím souvisí. Philip Claeys (ITS). – (NL) Paní předsedající, hlasoval jsem proti usnesení paní Oomenové-Ruijtenové, protože si myslím, že Parlament by měl při monitorovaní jednacího procesu s Tureckem sehrávat aktivnější a ambicióznější úlohu. Nyní to vypadá tak, že musíme zabezpečit, abychom se nedotkli citů pana Erdogana a pana Güla. Je stále jasnější, že Turecko je jinou kandidátskou zemí než ostatní. Turecko očividně nemusí tak striktně dodržovat kodaňská kritéria, a to i přes všechny sliby Rady, Komise a Parlamentu, že by mělo. Vzhledem k tomu, že věci se mají tak, jak se mají, neměli bychom být vůbec překvapení, že stále víc občanů v Evropské unii se k Unii otáčí zády. Frank Vanhecke (ITS). – (NL) Paní předsedající, toto další hlasovaní o přistoupení Turecka je jasným důkazem toho, že nejen Evropa je vzdálená většině našich občanů a nezajímá je, ale i samotné evropské instituce se v rostoucí míře občanům Evropy odcizují. Pro eurokraty už Evropa taky není ve skutečnosti Evropou, vzhledem k tomu, že radostně pokračujeme v přípravách na přistoupení země, která vůbec není evropská, není evropská z historického, kulturního nebo náboženského hlediska, není evropská z hlediska eura, a dokonce není evropská ani z geografického hlediska. Navíc nám byla celá tato záležitost byla vnucena zcela nedemokratickým způsobem, protože velká většina evropských občanů je skutečně proti přistoupení Turecka, ale nedostali možnost, aby se k tomu vyjádřili. Občané nebylo umožněno, aby se k otázce Turecka vyjádřili, stejně jako jim není umožněno se vyjádřit k noví ústavě, kterou nemůžeme ústavou nazývat. Obávají se eurokrati demokracie, bojí se ptát se lidí? Tato Evropa je stále více řízená nedemokratickým a protidemokratickým způsobem, a to vše skončí velmi špatně.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Eija-Riitta Korhola (PPE-DE). - (FI) Paní předsedající, před dvěma týdny byl Arat Dink, syn Hranta Dinka, a vydavatel Serkis Seropyan odsouzeni k trestu odnětí svobody na jeden rok podle článku 301, to znamená za urážku tureckosti. Jaký trestný čin spáchali? Před více než rokem, tedy ještě před vraždou Hranta Dinka zveřejnily noviny Argos výpověď, která uváděla, že Hrant Dink v rozhovoru pro Reuters řekl, že vraždění, ke kterému došlo v roce 1915, bylo genocidou. Noviny jen tuto skutečnost oznamovaly, to je vše. Proto si myslím, že je nesmírně důležité hlasovat za naše usnesení vyzývající Turecko, aby přiznalo arménskou genocidu. Říkám to jako přítel Turecka. Bylo by dobré, kdyby Turecko pochopilo, že to neznamená protiturecký postoj. Jde spíše o zvyk, kdy se EU snaží vytvořit lepší společnost, ve které se lze vyhnout hrůzám dějin. Způsob uvažování, kdy národní identita chrání sama sebe trestním zákoníkem, v němž článek 301 představuje nepřetržitý referenční rámec, a v kterém se popírají chyby národa, je s tímto zvykem ve vážném konfliktu. Jedním ze základů evropské identity je, že historii se díváme přímo do očí a bereme ji v úvahu. Arménská genocida je historická pravda. Parlament bude žádat, aby ji Turecku přiznalo v usnesení na začátku jednání. Gérard Deprez (ALDE), písemně. – (FR) Rozhodl jsem podpořit pozměňovací návrhy k textu, které byly předložené na dnešním hlasování o vztazích mezi Evropskou unií a Tureckem, abych připomenul závěry Evropské rady, která se konala v Bruselu v prosinci 2006. Tyto závěry stanovily zásadu týkající se rozšiřování, podle které Evropská unie požaduje, aby každá kandidátská země splnila v plné míře všechna kodaňská kritéria, a současně bude každé rozšiřování podléhat kapacitě Unie k další integraci. Někteří z vás už dost dlouho znají moje pochybnosti, nebo spíš obavy, které mám o Evropské unii, zda dokáže i nadále řádně fungovat v případě, že by se Turecko stalo jedním z jejích členských států. Samozřejmě, Turecko je „přátelská“ země a z geostrategického hlediska je pro Evropskou unii velmi důležitým partnerem. Proto jsem zcela pro, aby EU udržovala s Tureckem privilegované partnerství. Jsem však zásadně proti tomu, aby se tato konkrétní země stala členem Společenství. Kromě toho si myslím, že problémy týkající se integrace Turecka jako potenciálního členského státu se budou výrazněji objevovat v průběhu pokračování přístupových jednání. Patrick Gaubert (PPE-DE), písemně. – (FR) Blahopřeji zpravodajkyni k předložení usnesení o vztazích mezi Evropskou unií a Tureckem. Návrh usnesení paní Oomenové-Ruijtenové představuje konsensuální a vyvážený dokument, ve kterém se snažila obsáhnout všechny otázky týkající se tohoto konkrétního problému. Na jedné straně se v usnesení blahopřeje Turecku k nedávným svobodným a spravedlivým volbám, turecká vláda se vyzývá, aby urychlila proces reforem a vítá se její záměr přijmout novou občanskou ústavu. V návrhu usnesení se dále vyzývá k zahájení nových politických iniciativ týkajících se trvalého vyřešení kurdské otázky. Také se zmiňuje o tom, že se má kyperská otázka vyřešit v rámci OSN. Na druhé straně vítám v souladu s postojem, který zastává Francie, skutečnost, že usnesení připomíná, že přistoupení Turecka i nadále závisí na úplném splnění kodaňských kritérií a kapacity EU pro další integraci. Vzhledem ke všem zmiňovaným důvodům jsem se rozhodl, že podpořím přijetí tohoto usnesení v závěrečném plenárním hlasovaní. Ještě jednou projevuji své hluboké zklamání, že Parlament formálně nevyzval Turecko, aby oficiálně přiznalo arménskou genocidu z roku 1915. Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Jak jsme zdůraznili už dřív, je nastoleno mnoho otázek, které se týkají jednání o přistoupení Turecka k EU. Tento proces podporují velmoci, které se i přes rozpory snaží o integraci této velké země do jednotného trhu EU, a tímto se snaží získat kontrolu nad jeho hospodářstvím a využít jeho geostrategické polohy na uskutečnění svých vlastních plánů na Blízkém východě, Kavkaze a ve Střední Asii. Usnesení je proto v této souvislosti poučné, neboť zdůrazňuje „význam Turecka jako tranzitní země na diverzifikaci zásob ropy do EU“ a „energetické projekty zahrnující Turecko v jižním Kavkazu“, a také „geostrategickou polohu Turecka v regionu“, jehož „postavení při přepravě a logistice bude v následujících letech stále významnější“. Je potřebné zdůraznit i některé další důležité aspekty: – Turecko neuskutečnilo žádné kroky k uznání Kypru – členské země EU – a ještě stále vojensky okupuje severní část tohoto ostrova a ignoruje usnesení OSN týkající se této otázky;

55

56

CS


– turecké orgány se stále podílejí na potlačování kurdského lidu a stále popírají jejich legitimní kulturní, politická, hospodářská a sociální práva. Athanasios Pafilis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Zpráva o průběhu pokroku Turecka na přistoupení k EU zahrnuje absolutně falešné blahopřání turecké vládě a novému prezidentovi. Zpráva je pokryteckým a neúspěšným vyjádřením toužebných přání o lidských právech, která používá nejasné a všeobecné termíny, odsuzuje terorismus a zmiňuje se o společném boji, který proti němu vede EU a Turecko. Na druhé straně vůbec nepoukazuje na pokračující okupaci severního Kypru, kterou vedou turecké vojenské síly. Není tu ani náznak odsouzení za to, že Turecko i nadále odmítá uznat Kyperskou republiku a nevyvíjí se žádný tlak v dané otázce. Nenachází se tu zmínka o odsouzení politiky tureckého režimu, která popírá suverénní práva Řeků, nebo o hrozbě Turecka, že použije sílu proti sousedícím zemím. Nezmiňuje se o odsouzení barbarského pronásledování a trestných činů, které spáchaly turecké orgány proti kurdskému obyvatelstvu. Není tu ani nejmenší zmínka o politickém pronásledování na straně turecké střední třídy ve všech svých podobách, těch, kteří jsou jak pro nošení burky, tak i sekulárních osob, komunistů a dalších pokrokově smýšlejících lidí. Navzdory všemu se na Turecko naléhá, aby nepoužívalo při hrozících útocích na severní Irák nepřiměřenou sílu! V souvislosti s EU zpráva odráží cíle mocných imperialistických zemí v souladu se svými geopolitickými zájmy v širším rozsahu. Je v zájmu tureckého lidu a dalších lidí v oblasti, aby se postavili proti integraci Turecka do EU a jeho imperialistických plánů. Pierre Pribetich (PSE), písemně. – (FR) Toto usnesení ztrácí svůj vliv, protože většina členů odmítla důležité změny a doplnění týkající se uznání arménské genocidy. Jsem a zůstanu pro přistoupení Turecka k Evropské unii. Tento proces přistoupení musí však uznat některé historické fakty. Kromě toho vůbec nesouhlasím s námitkami, které nyní Parlament uvedl. V bodu 5 usnesení z 28. září 2005 vyzval Turecko, aby přiznalo arménskou genocidu a považovalo toto přiznání za předběžnou podmínku na přistoupení k Evropské unii. Rozhodnutí vynechat arménskou genocidu z nového usnesení je krokem zpět a nemohu to podpořit. Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Bez ohledu na konečný výsledek, musí současná jednání s Tureckem přinést reformy, které země tak zoufale potřebuje, a které jsou samy o sobě nejdůležitějším aspektem potenciálního přistoupení země k EU. V této souvislosti musíme vítězství AKP považovat víc za závazek uskutečnit hospodářské reformy než za hlasování pro islám. Vzhledem k nedávnému vývoji se musí kurdská otázka řešit ve spojení se Spojenými státy, se zřetelem na otázku Iráku tam, kde je kurdský sever klidný. Na druhé straně se nemůžeme vyhýbat kritice kurdských teroristických útoků na Turecko nebo na nedostatek integrace a přijetí Kurdů do samotného Turecka. Na závěr je nemožné dostatečně zdůraznit geostrategický význam Turecka v souvislosti s bezpečností hranic Evropy, dodávkami energie, zejména jako alternativy k závislosti na ruské ropě, jako partnera v dialogu s islámskými zeměmi a v otázce Iráku. Ze všech těchto důvodů je nutné jednat o strategii EU vážně a rozhodně. Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro usnesení, v němž se naléhá na Turecko, aby urychlilo tempo reforem. Musíme vyzvat Turecko, aby udělalo víc: zabezpečit, aby občanská kontrola převládala nad vojenskou; mít nulovou toleranci k mučení; poskytnout ochranu ženám a menšinám, a uznat arménskou genocidu. Jako kritérium hodnocení reformního procesu se musí též použít řešení kurdské otázky. Zpráva, o které jsme hlasovali, naléhá na tureckou vládu, aby spustila politickou iniciativu zaměřenou na nalezení trvalého řešení kurdského problému. Odsuzuje rovněž narušení iráckého území a zároveň pochopitelně odsuzuje násilí, které spáchalo PKK.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Nejde o to, že bychom se zaměřili na Turecko jako takové, ale o připomenutí, že nemůžeme mít dvojí normy a hodnoty, které jsou pro nás drahé, nemůžeme prodávat lacino. Bylo by rovněž katastrofou i nadále ignorovat názor veřejnosti, jenž byl opět vyjádřený v průzkumu, který uskutečnila Notre Europe ještě před lisabonským summitem. Lid Evropy je znepokojený špatně připravenými rozhodnutími o jakémkoliv dalším rozšiřovaní a o kapacitě EU přijmout další země po obrovské vlně nových přistoupení, která se uskutečnila mezi roky 2004 a 2007. Renate Sommer (PPE-DE), písemně. − (DE) Podporuji usnesení o Turecku. Turecká vláda musí být konečně při vykonávaní reforem důrazná. Pokud jde o arménskou genocidy, i když přiznání této genocidy ze strany Turecka není součástí kodaňských kritérií, země, která usiluje o připojení k EU, musí nepochybně čelit tmavým stránkám své historie. Souhrnně řečeno musí Turecko přejít ještě dlouhou cestu před tím, než splní kodaňská kritéria. Ještě stále existují závažné nedostatky v souvislosti s lidskými právy a právy menšin, občanskými a politickými právy a všeobecnou slabostí turecké demokracie vůči ozbrojeným silám. Stále nedochází k pokroku kyperské otázky. Z tohoto důvodu se musíme tento rok dál snažit o to, aby byl ratifikovaný Ankarský protokol. Bez něho, jakožto i bez stáhnutí tureckých vojsk z ostrova, není možné dospět k nějakému řešení. Turecko očividně odmítá pochopit, že v Evropské unii je 27 členských států, a že jedním z nich je i Kyperská republika! Pokud jde o konflikt na jihovýchodě Turecka, minimálně od jara 2006 existoval plán podniknout vpád do severního Iráku. V současnosti existují obavy, že se takovýto zásah skutečně uskuteční. Země, která – navzdory mezinárodní podpoře zabezpečení svých hranic – se domáhá práva porušit mezinárodní právo, neboť to považuje za správné, se však sama jednou a provždy připravuje o možnost přistoupit k Evropské unii. Konrad Szymański (UEN), písemně. − (PL) Zdržel jsem se konečného hlasování o zprávě týkající se vztahů EU s Tureckem. A to z důvodu, že i navzdory jednáním trvajícím několik měsíců se usnesení nezmiňuje o otázce turecké odpovědnosti za vraždění Arménů v roce 1915. Turecko se v této záležitosti snaží zavést vůči mezinárodnímu společenství cenzuru. Nejnovějším důkazem této skutečnosti byl tlak vyvolaný na Kongres Spojených států. Ten navzdory tomu zůstal pevný a přijal přiměřený postoj. Je chybou v této věci ustoupit neopodstatněnému tlaku ze strany Turecka. Rád bych však dodal, že velmi oceňuji začlenění prohlášení týkajících se práv křesťanských menšin v Turecku, jako je právo na školení duchovenstva a právo církevních institucí na právní subjektivitu do výše uvedeného usnesení. Dominique Vlasto (PPE-DE), písemně. – (FR) Rozhodl jsem se zdržet hlasování o usnesení týkajícím se vztahů EU a Turecka, abych projevil svůj negativní postoj k probíhajícím přístupovým jednáním. Na základě dvou nedávných událostí bychom si měli být vědomi rizik, které souvisí s tímto hypotetickým přistoupením. Prvním je politická krize, kterou země prošla před zvolením nového prezidenta republiky: ta ukázala na napětí, které existuje v turecké společnosti, a také na slabost institucí této země. Zároveň mám na mysli napětí, které se vytvořilo na iráckých hranicích a riziko, že by to mohlo destabilizovat jednu z mála oblastí v této zemi, kde byla válka umírněná. Rozhodnutí tureckého parlamentu povolit armádě, aby uskutečnila vojenský zásah do Iráku, je nepřijatelné. Turecko sehrává nebezpečnou úlohu v regionu a EU by neměla poskytovat těmto populistickým a agresivním činnostem žádnou podporu. Toto vše jen posilňuje moje přesvědčení: pokud rozšíříme Unii až k iráckým hranicím, nevím, co evropské v ní zůstane. Domnívám se, že Turecko ještě stále není způsobilé připojit se k EU. Je na nás, abychom předložili alternativní možnost: v této souvislosti, nabízí tzv. Středomořská unie, kterou navrhl pan Nicolas Sarkozy, nepochybně příležitost, kterou by měla EU a Turecko využít. Anna Záborská (PPE-DE), písemně. − (SK) Pro usnesení Evropského parlamentu o vztazích EU – Turecko jsem nehlasovala, neboť rozšiřování Evropské unie a přistoupení Turecka do Společenství je vážnější věcí, která si vyžaduje hlubší vědomosti a intenzivnější diskusi. Domnívám se, že pro každý stát v přístupovém procesu mají platit stejná pravidla. V plénu Parlamentu neprošly pozměňovací návrhy, jejichž obsahem byla výzva k uznání arménské genocidy a k omluvě Arménii a arménskému lidu, neboť jen takové uznání a omluva mohou být podnětem k procesu usmíření mezi Tureckem a Arménií. Turecko se zároveň i nadále brání pokroku při hledání řešení kyperské

57

58

CS


otázky. Přeshraniční vojenská akce namířená vůči Kurdům žijícím na hranici s Irákem, schválená usnesením tureckého parlamentu, nepovede ke konstruktivnímu řešení problému terorismu v zemi. Povede jen k destabilizaci celého regionu. Na území Turecké republiky zároveň není vidět pokrok v otázce svobody vyznání. Není zabezpečená bezpečnost a respekt k právům křesťanů žijících v Turecku. Nedávno jsme byli svědky násilných útoků proti křesťanským kněžím, misionářům, vydavatelům či konvertitům. Turecko také doposud neobnovilo seminář pro pravoslavnou ortodoxní církev, bez kterého je ohrožené samotné přežití této starobylé církve.

10. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis (Jednání bylo přerušeno ve 14:00 a pokračovalo v 15:00) PREDSEDAJÍCÍ: LUIGI COCILOVO Místopředseda

11. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis 12. Vztahy mezi EU a Srbskem (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem programu je zpráva (A6-0325/2007) pana Kacina jménem Výboru pro zahraniční věci o vztazích mezi EU a Srbskem, s návrhem doporučení Evropského parlamentu Radě o vztazích mezi Evropskou unií a Srbskem [2007/2126(INI)]. Jelko Kacin (ALDE), zpravodaj. – (SL) Dnes mluvím jako zpravodaj, ale zároveň jako liberální demokrat, jako Slovinec, jako bývalý Jugoslávec a jako Evropan. Právě před 15 lety byla země, ve které jsem se narodil, rozdrobená v mnoha krvavých válkách, které trvaly téměř celé desetiletí. V současnosti mnoho zemí tohoto regionu včetně Srbska stále čelí ničivým následkům konfliktů. Pro tyto křehké a mladé demokracie je členství v Evropské unii silnou motivací pro další demokratizaci. Evropská unie, ke které se tyto země chtějí co nejdřív připojit, je založená na společných hodnotách a normách, z kterých jednou z nejdůležitějších je právní stát. V případě balkánských zemí není však otázkou jen reforma právního systému, ale také úplná spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu. Srbsku se zatím nepodařilo přijmout svou domácí a mezinárodní povinnost a zatknout čtyři zbývající utečence obviněné z válečných zločinů včetně Mladiče a Karadžiče, kteří jsou obvinění z vyvraždění téměř 8 000 civilistů v Srebrenici. Jakákoliv osoba, která zabije jedinou lidskou bytost, páchá trestní čin, ale ty, kteří spáchají genocidu, představují velmi složitý mezinárodní a politický problém. Před přípravou této zprávy jsem navštívil Srebrenicu. Věřím v srbskou sebeúctu. Proto trvám na tom, aby ji srbský stát dokázal tím, že bude spolupracovat s ICTY. V květnu převzala úřad nová proevropská vláda, jejímž jedním z hlavních cílů se stala spolupráce s ICTY. Toto je vývoj, který srdečně vítám. Také vítám skutečnost, že vláda zažalovala, zatkla a vydala dva z šesti nejhledanějších utečenců, Tolimira a Djordjevice. Tato zatknutí ukazují na to, že Srbsko je schopné vyhledat a zatknout zbývající válečné utečence. Jak uvedla hlavní prokurátorka Del Ponteová, hlavní překážkou není schopnost, ale spíš přetransformování schopnosti do konkrétních výsledků. Z tohoto důvodu si EU nemůže dovolit vzdát se v této rozhodující chvíli své podmíněnosti. Vzhledem k tomu, že napětí okolo budoucího postavení Kosova se stupňuje, bylo by nesprávné se domnívat, že ustoupení od podmínečnosti EU a otočení se zpět s cílem udělat ústupky Bělehradu, by posloužilo buď EU nebo Srbsku z dlouhodobého hlediska. Zavírání očí nad válečnými zločinci by možná vyhovovalo moderní reálné politice, ale nepřispěje k dlouhodobému míru nebo regionální stabilitě. Často se opakuje, že Srbsko je klíčem ke stabilitě v regionu, ale politici v Bělehradu nesprávně předpokládají, že to bude znamenat zvýhodněné zacházení pro Srbsko. Srbsko by udělalo dobře, kdyby využilo své početné talenty a potenciál a svým sousedům v regionu bylo příkladem, raději než aby je nechalo trápit se z důvodu srbské vzdorovitosti.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Je pravda, že EU nebude kompletní, dokud Balkán nebude tvořit součást Unie, ale nemůže to být za každou cenu a určitě ne za cenu porušování mezinárodního práva a ignorování základních evropských hodnot. Občané Srbska mají nárok poznat pravdu o nedávných válečných politikách, které se prováděly jejich jménem. Z tohoto důvodu podporuji nedávnou iniciativu zvláštního prokurátora odhalit politické motivy, které se skrývaly za vraždou premiéra Djindjiče. Z tohoto důvodu mě též zklamala mírnost trestů, které vynesl srbský soud pro válečné zločiny nad čtyřmi členy Štírů za popravu šesti muslimů ze Srebrenice. Srbsko má obrovský hospodářský a kulturní potenciál a široký okruh talentovaných jednotlivců ve všech oblastech života. Ukázalo se, že nová vláda má množství dynamických a ambiciózních ministrů. Je nesporné, že Srbsko má administrativní a institucionální kapacitu, aby se mohlo profesionálně zabývat dalším jednáním o členství v EU. Za poslední měsíce nastal pokrok v mnoha oblastech, například pokud jde o závěry technických rozhovorů o jednáních o dohodě o stabilizaci a přidružení, ratifikaci Kjótského protokolu, Středoevropskou dohodu o volném obchodě (CEFTA) a volbu ombudsmana, guvernéra banky Srbska, komisaře pro veřejné informace a členy Rady státní auditorské instituce. Bohužel nastal jen malý skutečný pokrok v souvislosti se jmenováním soudců ústavního soudu. Navíc pokračuje veřejné ponižování činitelů občanské společnosti, které kritizují vládu, nebo se snaží přitáhnout pozornost na citlivé otázky, jako jsou válečné zločiny. V této souvislosti odsuzuji nedávné události v Novém Sadu, kde organizace neonacistů zaútočila na mírové shromáždění jednotlivců, kteří se sešli na antifašistické demonstraci. Je nevyhnutné, aby příslušné orgány našly pachatele a důkladně vyšetřily trestní čin. Zároveň připouštím, že přísný vízový režim EU, který brání obyčejným Srbům, aby se potkali se svými partnery v Evropské unii, brzdí demokratický pokrok Srbska a přispívá ke xenofobii a nacionalismu. Uzavřené dohody vítám. Zatímco znamenají důležitý první krok, rozhodujícím cílem musí být liberalizace cestování pro všechny občany regionu. Víte, že jen jedna desetina Srbů vlastní pas? Musíme dát něco konkrétně zbytku obyvatelstva. Naléhavě žádám Radu, aby zabezpečila, aby dohody vstoupily v platnost začátkem budoucího roku, a rovněž vyzývám Radu, aby zavedla konkrétní časový plán na liberalizaci víz. Rád bych využil této příležitosti a poděkoval svým asistentům, kolegům, sekretariátu Výboru pro zahraniční věci, politickým skupinám, Komisi, srbské delegaci u EU a srbskému Úřadu pro evropskou integraci. Na závěr mého projevu bych rád dodal krátkou osobní poznámku. Jako jeden z mála poslanců Parlamentu narozených na západním Balkáně jsem hrdý, že jsem mohl pracovat jako zpravodaj. Moje země, Slovinsko, se stala členem EU ne proto, že to bylo lehké, ale proto, že to bylo náročné. Zvládli jsme to, podobně jako to zvládnou srbští politici, intelektuálové a podnikatelé, když se tak rozhodnou. Vyzývám Srbsko a Srby, aby se teď vzbudili, začali si pomáhat, pomáhat svým sousedům, pomáhat celému národu a připojili se k nám. Udělejte to. Jste dostatečně silní. Společně to zvládneme. Předsedající. − Děkuji Parlamentu za sebeovládání, pokud jde o časové vymezení. Omlouvám se Parlamentu jménem zpravodaje. Děkuji. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Srbsko se pochopitelně rozprostírá v evropském prostoru a všichni připouštíme, že v posledních letech čelilo velkým výzvám; navíc tyto výzvy byly mimořádně náročné vzhledem k významu stability a rozvoji regionu západního Balkánu. Evropská unie se snaží pomoct Srbsku překonat tyto problémy tím, že posilnila, zkonkretizovala a zviditelnila přínos evropské perspektivy. Proto se snažíme splnit svůj závazek vůči srbskému lidu a orgánům a přiblížit Srbsko k Evropské unii. Snažíme se ukázat, že existuje i druhá možnost, a to pomoci proevropským politickým a sociálním silám, které souhlasí s uskutečňováním potřebných reforem s cílem upevnit demokracii a rozvoj země. Stabilizační a asociační dohody představují základní krok při přibližování se zemí Západního Balkánu k Evropské unii. Zároveň jsou hlavním nástrojem na objasnění evropské perspektivy. Z tohoto hlediska se domníváme, že je velmi pozitivní, že Komise ukončila jednání se Srbskem o uzavření stabilizační a asociační dohody. Upřímně doufáme, že budou brzy splněné podmínky k tomu, aby Komise podepsala dohodu. Rada silně politicky podporuje, aby stabilizační a asociační dohoda byla podepsaná hned, jak budou splněné podmínky. Dříve než bude Rada moci vykonat dohodu, Srbsko však musí v plné míře spolupracovat s Mezinárodním trestním soudem.

59

60

CS


Možnost obyvatel Srbska snáze cestovat do Evropské unie by též upevnila vztahy mezi námi a nepochybně by přispěla k demokratizačnímu procesu a proevropskému postoji v srbské společnosti. Dohody o zjednodušení vízového režimu a opětovném přijímání státních příslušníků, které byly podepsané v září a které vstoupí v platnost v lednu 2008 jsou podle našeho názoru velmi důležité. Komise souhlasila, že začne vést se Srbskem dialog o liberalizaci víz po tom, co tyto dohody vstoupí v platnost. EU také dala Srbsku najevo, že integrační proces není spojený s otázkou vyřešení budoucího statusu Kosova. Ve skutečnosti se každá země posouvá směrem k členství v Evropské unii na základě vlastních zásluh a v souladu s podmínkami stabilizačního a asociačního procesu a kodaňských kritérií. Pane předsedající, dámy a pánové, na závěr musím opět zdůraznit význam, který předsednictvo Evropské unie přikládá možnosti diskutovat s Evropským parlamentem o tom, jak je důležité pro samotné Srbsko i pro region zabezpečit evropskou budoucnost Srbska. Západní Balkán zůstává bezpochyby jednou z priorit Evropské unie a našim hlavním cílem je vytvořit stav míru, stability, demokracie a prosperity v regionu. Z tohoto důvodu máme vizi integrace těchto zemí v rámci Unie a stabilizační a asociační proces je i nadále základním rámcem na přípravu tohoto potenciálního přístupu. Srbsko je země, která má vysoký geostrategický význam vzhledem ke stabilitě celého regionu, a proto pokrok v tomto procesu je nevyhnutný, aby bylo dosaženo hlavního cíle EU v souvislosti se západním Balkánem: dohlédnout na to, aby se stal regionem stability, míru a pokroku. Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, rád bych poblahopřál panu Kacinovi za důkladnou zprávu, která zachycuje základní aspekty současného stavu vztahů mezi EU a Srbskem. Požádal jsem služby Komise, aby se držely doporučení zprávy, která byla užitečná už během příprav výroční zprávy Komise o pokroku, která má být přijatá 6. listopadu. Vaše zpráva zdůrazňuje množství oblastí, kde je potřebné jak ze strany Evropské unie, tak i ze strany Srbska zvýšit úsilí, což v plné míře podporuji. Obzvlášť souhlasím s významem, který byl přidělený zjednodušení vízového režimu, a s výzvou týkající se pokroku, kterého je nutné dosáhnout v souvislosti s liberalizací víz. Přesně z těchto důvodů Komise vyjádřila svůj úmysl začít dialog s každou zemí západního Balkánu už příští rok dle časového plánu na liberalizaci víz, a to na základě stanovení požadavků a podmínek. Tato otázka má obrovský význam, v neposlední řadě i z toho hlediska, aby se mladé generaci regionu poskytl konkrétní důkaz o tom, co Evropa skutečně znamená. Nacházíme se ve velmi kritickém bodu, co se týká našich vztahů se Srbskem. Za poslední dva týdny jsem o dané situaci vedl intenzivní diskuse s předsednictvem Rady, členskými státy a se srbskými orgány. Nebude překvapením, že proces statusu Kosova a stabilizační a asociační dohoda včetně podmínečnosti Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ICTY byly hlavními body. Konečný termín 10. prosinec pro diskuse o Kosovu se rychle přibližuje a práce mezinárodní trojky vstupuje do klíčové fáze. V plné míře podporujeme práci představitele EU, pana velvyslance Wolfganga Ischingera, a vynaložíme maximální úsilí na nalezení řešení. Nyní je důležité, aby obě strany – Bělehrad i Priština – nesly svou zodpovědnost a vážně se zapojily do konstruktivních a kreativních návrhů, které mohou vést k dosažení vzájemného, trvale udržitelného řešení. Také jsem s členskými státy a se srbskými orgány vedl intenzivní diskuse o stabilizační a asociační dohodě. Tato dohoda bude představovat politický mezník v našich vztazích se Srbskem. Bude bránou k získaní kandidátského statusu členství v Evropské unii. Komise nejprve jednala, a potom ukončila technickou práci o návrhu textu této dohody, který v současnosti hodnotí členské státy v pracovní skupině Rady. Intenzivně pracuje s předsednictvem a členskými státy s cílem dokončit právně-lingvistickou revizi textu tak, abychom my, jako Evropská unie, byli co nejdřív technicky připravení podepsat dohodu za předpokladu, že budou zavedené politické podmínky – konkrétně důkladná spolupráce s tribunálem ICTY – která by měla vést k zatknutí zbývajících utečenců. Je zřejmé, že to je v souladu s doporučením vaší zprávy, která byla adresovaná Radě. Pokud jde o tribunál ICTY, jako jsem už řekl, v této chvíli vnímám situaci tak, že srbský pohár je spíš poloplný než poloprázdný. Srbské vládě jsem upřesnil, že podpis stabilizační a asociační dohody je už na dosah. Nyní je to otázka politické vůle a převedení schopností ve výsledky. My jsme připravení kdykoliv bude Srbsko připravené na základě splnění podmínek. V současnosti se míč nachází na srbské části hřiště.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Zároveň bychom měli ocenit úsilí, které Srbsko doteď vyvinulo. Příliš často na to v našich debatách zapomínáme. Srbsko spolupracuje tak, že od roku 2004 vyhledalo a vydalo 20 z 24 utečenců tribunálu ICTY. Tato skutečnost ukazuje na to, že naše politika podmínečnosti funguje. Spolupráce s tribunálem ICTY nemůže být procesem zastavování a opětovného spouštění a je potřebné udělat ještě víc, aby se dosáhlo úplné spolupráce, zejména pokud jde o zintenzivnění pátrání a přístup k archívu a dokumentům. Hlavní prokurátorka se zítra na dva dny vrací do Bělehradu a Komise při hodnocení začátku stabilizační a asociační dohody ve velké míře vezme v úvahu její závěry. Podpis bude záviset na plné spolupráci s tribunálem ICTY a hodnocení provedeme spolu s Radou. To si vyžaduje, aby Srbsko učinilo vše, co je v jeho silách, aby vyhledalo a zatklo utečence a poskytlo tribunálu ICTY všechny potřebné informace, které by vedly k jejich zatknutí a předvedení před soud v Haagu. Na závěr chci říct, že Srbsko má skutečně obrovský hospodářský, kulturní a intelektuální potenciál, který jen čeká na to, kdy ho bude moci využít při hledání evropské budoucnosti země. Komise je v plné míře oddaná evropské perspektivě Srbska. Jsem přesvědčený, že hned jak země splní nevyhnutné podmínky, může udělat na své evropské cestě relativně rychlý pokrok. Má to rozhodující význam, nejen pokud jde o evropské tužby Srbska, ale i o stabilitu a pokrok celého západního Balkánu. Je proto nejvyšší čas, aby Srbsko otočilo stránku své nepříjemné minulosti a aby se v plné míře přiblížilo k evropské budoucnosti. György Schöpflin, jménem skupiny PPE-DE. – Pane předsedající, všichni v tomto Parlamentu souhlasíme, že Srbsko má evropskou budoucnost a že tato evropská budoucnost je velmi žádoucí jak pro Srbsko, tak pro Evropu. Otázka potom zní, jak se tam odtud dostat. Jádrem problému je, že zatímco Srbsko určitě má některé znaky demokracie, ještě stále je jistým způsobem vzdálené od stabilní, demokratické infrastruktury. Dědictví komunismu a válek po rozpadu Jugoslávie zanechalo na srbské společnosti hluboké stopy, a z tohoto důvodu je náročnější podporovat fungování důvěryhodných, neutrálních institucí. Slabost právního státu, korupce a nepotismus a znepokojující vysoká úroveň občasného násilí jsou ukazatele společnosti, která musí podstoupit výraznou změnu, dřív než budeme demokracii považovat za splňující kodaňská kritéria. Možná nejjedovatějším dědictvím je způsob, jakým si nacionalismus zachovává svou atraktivitu pro politicky důležitou část společnosti včetně elity. Zastánci srbského etnického nacionalismu chápou srbské občanství jako něco, co má stejný rozsah jako srbský národ. Nesrbská část srbské společnosti to snáší velmi těžko. V této oblasti čeká politickou elitu země mnoho práce. Jen Srbsko – politické elity a srbská společnost – může uskutečnit potřebnou změnu směrem k demokracii, lidským právům a občanství. Na druhé straně závěry této pečlivé zprávy nabízejí přesvědčivé náznaky, jak je možné uskutečnit takovouto změnu a jak Srbsko může zaujmout své místo v Evropě. Justas Vincas Paleckis, jménem skupiny PSE. – Pane předsedající, zima je za rohem a politická atmosféra v Srbsku se stupňuje. Z tohoto důvodu se skupina PSE svou účastí na přípravě této zprávy snaží zejména pochopit situaci národa, který ztratil privilegovanou pozici v bývalé Jugoslávii, národa, kde nacionalistické výbuchy zničily celý region, zničily mnoho životů, vyžádaly si mnoho obětí a odpovědí jim byly bomby a rakety. I přes to všechno nechce většina obyvatelstva země nic jiného než jít po evropské cestě, a tím zmírnit své rány a rány svých sousedů. Tato zpráva se snaží přátelským a náročným způsobem pomoci vypracovat na této důležité cestě značky Chtěl bych obzvlášť poděkovat našemu kolegovi, panu Kacinovi, který vložil do této zprávy nejen mnoho práce, ale také porozumění a srdce. Chtěl bych také vyzdvihnout úspěšnou práci proevropské srbské vlády v této nelehké situaci. Její aktivity umožnily Evropskému parlamentu, aby navrhl podepsání stabilizační a asociační dohody, a to dokonce možná už koncem tohoto roku. Skutečnost, zda země dokáže obrátit stránku ve svých vztazích s EU, velmi závisí na samotných Srbech. My za nás se budeme pevně držet našeho názoru, že dohoda bude podepsaná jen tehdy, když Srbsko ukáže výsledky v chytání zbývajících válečných zločinců.

61

62

CS


Skupina PSE navrhla několik změn a doplnění ke zprávě, jejichž cílem je zmírnit formulace otázek citlivých pro Srby. Kromě jiného navrhujeme změnit formulaci bodu odůvodnění M s cílem zdůraznit, že smíření mezi etniky je rozhodující pro zabezpečení stability v regionu. Zastáváme názor, že otázka Kosova je samostatný problém, a z tohoto důvodu o ní v této zprávě téměř není zmínka. Řešení tohoto problému by nemělo odklonit Srbsko od evropské cesty a po čase se předpokládá setkání s Kosovem a bývalými republikami Jugoslávie, tedy vlastně se zbytkem Evropy. István Szent-Iványi, jménem skupiny ALDE. – (HU) Pane předsedající, pane ministře, pane komisaři, v prvé řadě bych chtěl poblahopřát zpravodaji, panu Kacinovi, za jeho konstruktivní a vyváženou zprávu. V roce 2003 se Evropská unie zavázala k integraci Srbska do EU z přesvědčení, že Srbsko je významným faktorem regionální stability a že budoucnost Srbska spočívá v Evropě. Rychlost integrace nyní plně závisí na Srbsku. Důležitým předpokladem je úplná spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu. K pokroku došlo; byli vydaní dva z šesti nejhledanějších válečných zločinců, ale největší váleční zločinci, Mladič a Karadžič, jsou stále na svobodě. Je nutné vyvinout další úsilí. Největší zkouškou síly pro Srbsko, ale i pro Evropu, je otázka vyřešení statusu Kosova. Současná situace je největší překážkou pro regionální stabilitu i pro integraci Srbska do EU. Očekáváme, že Srbsko bude postupovat konstruktivně s cílem vyřešit tuto situaci co nejrychleji a nejspolehlivěji. Pokrok nastal v oblasti práv menšin; kleslo množství násilných útoků a menšinám byla udělená nová práva podle ústavy. Pokrok má však daleko ke spokojenosti: ještě nebyly zavedené předpisy týkající se národních rad a chybějí právní předpisy zaručující menšinám sebeurčení. Zároveň existují evropské úlohy, které musí Srbsko vykonat vzhledem k tomu, že ve skutečnosti je ústavní soud nefunkční, právní systém je pomalý a je vystavený politickému vlivu, a korupce a organizovaný zločin pronikají do všech oblastí hospodářského a společenského života. Pokud si Srbsko skutečně přeje integraci, je mimořádně důležité, aby vystupňovalo úsilí v těchto oblastech. Evropa poskytne Srbsku jakoukoliv možnou pomoc s cílem uskutečnit tyto úlohy úspěšně, ale je na Srbsku, aby tyto úlohy vykonalo. Musíme zdůraznit, že zodpovědnost a povinnost udělat vše, co je v jejich silách na zabezpečení úspěšné integrace Srbska do EU, je na samotných srbských přátelích. Děkuji, pane předsedající. Brian Crowley, jménem skupiny UEN. – (GA) Pane předsedající, Komise brzy přijme rozhodnutí týkající se stabilizační a asociační dohody, která se má uzavřít mezi EU a Srbskem. Tuto dohodu podporuji. Vyšle jasný odkaz na mezinárodní úrovni, že srbské členství v EU je na aktuálním politickém programu. Toto je první významný krok země směrem k členství v EU. I když mnoho kolegů hovořilo o problémech, kterým Srbsko čelilo v minulosti a o současných problémech, které se týkají srbského přistoupení a stabilizační dohody, musíme také uznat, jakou úžasnou cestu se podařilo ujít i přes problémy, které se vyskytly. Stejně jako všechny vztahy mezi zeměmi, které jsou si navzájem blízké, budou se vždy v budoucnosti vyskytovat problémy, pokud jde o to, jak se Srbsko bude zabývat otázkou Kosova, probíhající spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem a zejména o své vztahy se sousedními zeměmi, které byly v minulosti součástí Jugoslávie. Orgány v Srbsku však vyslaly jasný odkaz, že si přejí vidět pokrok. Jsou ochotné vyslechnout si, co jim můžeme poradit o modelech osvědčených postupů, které jim můžeme poradit. A podívejte se, co Evropská unie poskytla v minulosti – více než 165 milionů EUR na obnovu. Musíme si všichni zapamatovat, že balkánská válka je stále obrovská psychologická stopa nejen v rozvoji Srbska, ale i jiných zemí.Pokud se však podíváte na nedávnou minulost jakékoliv z našich vlastních zemí, i tam existují psychologické zlomy, a trvalo nějakou dobu, než jsme je překonali. Měli bychom dát Srbsku prostor, abychom mu umožnili uskutečnit tento přechod a pokrok. Naší úlohou a povinností je zabezpečit, abychom jednali jako dobrý soused, jako důvěryhodný učitel, který učí, jak se mohou stát ty nejlepší věci, a zároveň jak odměnit dobré věci, které se staly. Gisela Kallenbach, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, v prvé řadě bych chtěla srdečně poděkovat panu zpravodaji za jeho důkladnou a komplexní práci. Velmi vítáme skutečnost, že Evropský parlament jasně a pravidelně přispívá k politickým diskusím o situaci v jihovýchodní Evropě. Srbsko sehrávalo a sehrává v regionu přední úlohu.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Z tohoto důvodu je potřebné opět zdůraznit, že budoucnost Srbska spočívá v Evropě, a že my jsme dobří a spolehliví partneři. Na vybudování partnerství jsou však potřební minimálně dva, a proto vyzývám Srbsko, aby pokračovalo v cestě za integrací do EU a sehrálo při řešení otázky Kosova konstruktivní úlohu. Očekáváme neomezenou spolupráci s tribunálem v Haagu – tato otázka byla zmíněná několikrát – a soulad s kritérii evropských norem. Pevně doufám, že lepší možnosti cestování budou též přínosem a v budoucnosti přispějí k pokroku. Nemohu však souhlasit s návrhy, které zazněly v některých příspěvcích, totiž aby se použily různé normy přistoupení k EU. Jsem ráda, že pan zpravodaj, pan komisař a představitel Rady mají stejný názor, zejména když jsme na touto skutečnost nedávno draze doplatili. Mám pochopení pro náročnou a nepříjemnou pozici, ve které se samotné Srbsko nachází, ale opakuji na vybudování partnerství jsou potřební dva. Erik Meijer, jménem skupiny GUE/NGL. – (NL) Pane předsedající, jako v jakékoliv jiné zemi, která prohrála nedávno válku, což vyústilo ve ztrátu území a vlivu, se i v Srbsku těší nacionalistické cítění nadřazenosti silné podpoře. Namísto izolace a potrestání Srbska z důvodu nenalezení válečného zločince Ratka Mladiče bychom měli Srbsku nabídnout budoucnost, kde bude nastolená ochrana i pro etnické menšiny ve Vojvodině, Sandžaku a Preševu. Moje skupina podporuje snahu ve zprávě pana Kacina s cílem zahájit jednání o členství Srbska v Evropské unii. Naneštěstí bod 8, který přidal Výbor pro zahraniční věci, předjímá rozhodnutí v otázce Kosova. Amerika a řada států Evropské unie pravděpodobně po 10. prosinci jednostranně uznají Kosovo jako stát a Srbsko si sebere zpět severní část Kosova. Z tohoto důvodu vůbec nesdílíme přesvědčení, že jen budoucí status Kosova může přispět ke stabilitě a integraci. Zatímco v bodu 8 je vyjádřený bezdůvodný optimismus, moje skupina svou podporu této zprávě odvolává. Gerard Batten, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedající, úvodní věta této zprávy zní: „...budoucnost Srbska spočívá v Evropské unii“. Dále pokračuje: „...budoucnost všech zemí regionu spočívá v EU“. Země regionu jsou samozřejmě Chorvatsko, Kosovo, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Černá Hora a Albánsko. Mezi některými z nich existuje historické nepřátelství, které v nedávné době vyústilo do tragických válek. EU samozřejmě věří, že pokud se tyto země připojí, vše se přátelsky a lehko vyřeší. Ale řekněme si, jaký by byl jeden důsledek jejich připojení. Tyto státy mají dohromady více než 24 miliónů obyvatel. Mnoho z těchto lidí by využilo své právo a přesunulo se do jiných částí EU. Na základě minulých zkušeností víme, že mnoho z nich by přišlo do Británie. Británie je už zaplavená přistěhovalci a žadateli o azyl z EU i z jiných zemí. Britské ministerstvo vnitra má neoficiální politiku, v jejímž rámci různá etnika a náboženské skupiny žadatelů o azyl přesouvá do různých částí Spojeného království ze strachu před násilím a konflikty, které mezi nimi mohou vypuknout. Kdyby se Srbsko a jiné balkánské státy případně připojily k EU, Británie by do své země importovala ještě víc jejich historické nenávisti a krevní pomsty. Cesta kupředu spočívá pro Srbsko a jeho sousedy ve vyřešení svých problémů v míru jako demokratické a nezávislé země, ne připojit se k EU. Carl Lang, jménem skupiny ITS. – (FR) Pane předsedající, evropské orgány a zejména zpráva pana Kacina vyvolávají dojem, že se Srbskem se nezachází jako se suverénním státem, ale jako s neposlušným školákem, někým, komu má Evropská unie právo udělovat dobré a špatné známky. Srbsko dostane dobré známky, když bude mít vládu, která je označená jako proevropská. Toto proevropské označení samozřejmě, znamená podléhat a být oddaný dogmatům platným v Bruselu. Dostane špatné známky, když Srbové dostatečně horlivě nespolupracují s Mezinárodním trestním tribunálem. Zde je užitečné připomenout, že tento tribunál zesměšňuje dvě zásady, které jsou přitom základem právního systému: právní suverenitu států a svobodu projevu. V důsledku toho je vůdce srbské radikální strany, která představuje 28 % voličů Vojislav Seselj od února 2003 uvězněný v Haagu a stále čeká na rozsudek, i když se k soudu dostavil dobrovolně. Tímto tribunál bezohledně porušuje principy dodržování základních práv a lidských práv, které vyhlásila samotná Evropská unie. Po pravdě jediným zločinem pana Seselja je, že je srbský vlastenec. Vládcové Evropské unie, kteří chtějí rozmělnit národy Evropy, nemohou totiž Srbům odpustit, že se postavili proti zničení svého státu a zejména odštěpení Kosova, historického jádru Srbska. Zacházení se Srby v Kosově je varováním pro všechen lid Evropy. Pokud v současnosti Albánci žádají zřízení kosovského státu, je to proto, že imigrace z Albánska a pokles porodnosti mezi Srby způsobily, že v oblasti, kde před přibližně 50

63

64

CS


lety tvořili menšinu, v současnosti tvoří většinu. Kosovský příklad by nás měl přinutit k tomu, abychom více než kdy předtím zdůraznili právo evropských národů být sami sebou a jejich právo na sebeurčení, jinými slovy chránit svou identitu a suverenitu a v rozšířené evropské Evropě vlastí a národů by se též mělo najít legitimní místo pro srbský lid. Doris Pack (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, pan Kacin předložil zprávu, která v tomto Parlamentu získala širokou podporu. Mnozí z nás k tomuto úsilí přispěli. Proto nemám v úmyslu hovořit o detailech, ale jen bych rád vyjádřil osobní připomínky. Srbské demokratické síly ukončily radikální éru Miloševiče velmi pozdě, příliš pozdě. Z tohoto důvodu se spolupráci s tribunálem v Haagu nepřipisoval velký a důvěryhodný význam, a proto se odložila spolupráce týkající se stabilizační a asociační dohody, později se zrušila, potom se obnovila a nyní opět čekáme. Jinými slovy, cesta Srbska směrem k EU je už nyní naplánovaná a Srbsko má kapacitu, ale nepotřebuje vynakládat své vlastní úsilí. Nevyřešená otázka Kosova visí nad srbskou politikou jako tmavý mrak a má paralyzující účinek. Kdo v důsledku toho trpí? Odpověď je jednoduchá: mladá generace. Po embargu a bombardovaní NATO – a Srbové by měli za oboje poděkovat panu Miloševičovi, ne demokratickým silám, které jsou v současnosti ve vládě – mladá generace nyní čelí dalšímu nepřekonatelnému problému, tedy Kosovu. Mezitím trpí účinná politická práce, což nahrává radikálům a jejich kumpánům v nejvyšších funkcích. Naštěstí situaci zmírní zjednodušení vízového režimu a právě za to jsme dlouho v Parlamente vedli kampaň. Chceme, aby se mladí Srbové zúčastňovali vzdělávacích programů pro mládež, které jsme zpřístupnili s platností od roku 2007. Zároveň bych rád vzdal poklonu velmi pozitivní práci, kterou vykonal regionální parlament ve Vojvodině, pokud jde o toleranci a spolupráci mládeže, jež má velký vliv. V oblasti Dunaje se tento rok setkalo obrovské množství mladých lidí, což je skvělý příklad odhodlanosti k toleranci a mírovým společenským vztahům. V Srbsku převládá velká touha po normálním fungování. Politici by měli dělat víc pro současnost a budoucnost a minulost by měli nechat za sebou. Také by měli dělat mnohem víc pro zlepšení každodenního života obyčejných lidí a měli by zabezpečit, aby neztráceli obecnou lidovou podporu. Hannes Swoboda (PSE). – (DE) Pane předsedající, v projevu, který přednesl náš ctěný kolega pan Kacin chyběly podle mého názoru dvě věci. Za prvé vyjádření díků panu prezidentovi a za druhé, což je důležitější, vyváženost, která je nepochybně v jeho zprávě vyjádřená. Spolupracovalo se nám spolu dobře a rád bych mu za to poděkoval. Myslím si, že výsledkem je velmi dobrý návrh zprávy. Zároveň s tím opakuji, co řekl pan komisař Rehn. Nastal určitý významný pokrok, ale při hodnocení země by se měly zmínit jak pozitivní, tak negativní stránky. Došlo ke značnému pokroku na poli spolupráce s tribunálem ICTY. Tento pokrok však – a s tím souhlasíme – není dostatečný. Doufám, že paní Carla del Ponteová dosáhne v příštích dnech dohody a když jsem jménem své skupiny jednal s panem ministrem Ljajičem, dal jsem jasně najevo, že je vyřešit všechny otázky. Nemůžeme se zastavit v polovině cesty a nemůžeme se zastavit ani ve třech čtvrtinách cesty. Je potřebné nastolit úplnou spolupráci. Toto je společné stanovisko Parlamentu a Evropské unie jako celku. Když se na věc dívám, je základním problémem této země fakt, že naneštěstí – a zde bych chtěl zopakovat slova paní Doris Packové – to často vypadá tak, že program určují nacionalisté. Extrémistickou národní pravici nemůžete posunout ještě víc doprava, a právě o to se někteří lidé pokouší. To prostě vede k chaosu. Skutečnost, že pan Nikolič zastával úřad mluvčího parlamentu, i když to bylo jen na čtyři dni, je skandální. Jak může někdo vzhledem k problémům a citlivosti situace navrhnout vůdce extrémní pravice za mluvčího parlamentu? To je skandální. Toto není způsob, jak vést politiku a umožnit Srbsku pokrok. Jde o něco, co opětovně potvrzuje, že Srbsko v současnosti realizuje nacionalistický způsob politiky. Doufám, že síly středu na okamžik pouvažují a pochopí, že musí existovat jasná dělicí čára mezi nacionalisty na jedné straně a ostatními na straně druhé, ať už jsou to konzervativci, nebo socialisti. Střed je jediná sila, která může zemi posunout dopředu za předpokladu, že ho nebude lákat zahrávat si s nacionalisty. Ano, v souvislosti s bezvízovým režimem musíme udělat víc. Vykonaly se kroky směrem ke zjednodušení vízového režimu a teď bychom se měli přesunout k bezvízovému režimu tak, aby mladí lidé mohli přijet do Evropy a vidět, jaká opravdu je. Právě to mladí Srbové potřebují a potřebuje to i samotné Srbsko.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Samuli Pohjamo (ALDE). - (FI) Pane předsedající, pane komisaři, nejprve bych rád poděkoval zpravodaji, panu Kacinovi, za vynikající a důkladnou zprávu. Zpráva uvádí náročné problémy, které ničí vztahy mezi EU a Srbskem, ale zároveň zdůrazňuje mnoho pozitivních faktorů, které se během rozvoje Srbska objevily. Chtěl bych zdůraznit význam přirozených vztahů během rozvoje spolupráce mezi EU a Srbskem. Je důležité, aby měli mladí občané Srbska víc příležitostí cestovat do zahraničí v rámci studijních výměn a kulturních programů. Mnoho zemí mělo v této souvislosti s programy dobré zkušenosti, jde například o programy Erasmus Mundus a Leonardo da Vinci. Dohoda o vízech, která byla uzavřená, také posilní přirozené vztahy se Srbskem. Musíme zabezpečit, aby dohoda nabyla účinnosti před koncem tohoto roku a rovněž musíme urychlit proces udělování víz a podpořit opatření na zvýšení pracovních příležitostí zejména pro mladé lidi a odborníky. Na závěr chci říct, že i Evropská agentura pro obnovu splnila v Srbsku svou úlohu. Její práce v současnosti pomalu končí a úkoly agentury lze převést na oddělení Komise s důrazem na podporu administrativního a právního rozvoje. Tím můžeme povzbudit Srbsko a další země v regionu, aby navázaly s Evropskou unií užší vztahy. Hanna Foltyn-Kubicka (UEN). – (PL) Ve zprávě se uvádí nedávné změny v Srbsku. Zůstává však ještě mnoho práce, zejména v oblasti spolupráce mezi vládou a Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. I přes sliby nebyl ještě Radko Mladič zatčený a vydaný tribunálu v Haagu. Nedostatek pokroku v oblasti této spolupráce vzbuzuje obavy a má negativní vliv na vnímaní opatření, která přijala srbská vláda s cílem posílit právní stát. Nová ústava a ustanovení, která se týkají ochrany lidských práv a práv národnostních menšin, bezpečnostních služeb, soudnictví a armády a také úsilí zaměřeného na odstranění korupce, představují posun správným směrem. V souvislosti s těmito reformami však existují určité nedostatky, jako je například neschopnost jmenovat ústavní soud, který by sehrával úlohu strážce demokracie. Je nevyhnutné, aby se monitorovala opatření a závazky, které Srbsko přijalo. I přes dosažený pokrok má Srbsko před sebou ještě mnoho práce. Joost Lagendijk (Verts/ALE). – (NL) Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, pokoušíme se tu dnes zdůraznit pozitivní vývoj v Srbsku, a nepochybně jde o dobrou věc. pro Evropskou unii je důležité, že Srbsko dosahuje pokroku směrem k demokracii, a také je důležité, že Evropská unie tento pokrok uznává, a pokud je to možné, podporuje ho. Stejný přístup přijaly v současnosti i jiné instituce EU, zejména Rada. Vážené dámy a vážení pánové, nemůžeme to však přehánět. I když Srbsko dělá vše, co se od něho v této zprávě požaduje, sehrává zároveň negativní a destruktivní úlohu v rámci jednání o budoucnosti Kosova, která bude mít potom samozřejmě negativní důsledky pro tempo Srbska na jeho cestě k Evropské unii. Vážené dámy a vážení pánové, tak to je. Považuji proto za nepochopitelné a nesprávné, že se doteď nevytvořila spojitost – o které jsem přesvědčený, že je reálná, a každý to ví – mezi srbským postavením v rámci jednání o Kosovu a srbským směřováním do Evropy. Vyzývám proto kolegy poslance, aby podpořili pozměňovací návrh, kterým se tato spojitost vytváří. Vytváří se jím spojitost mezi srbským postojem ke Kosovu a tempem a obsahem jednání mezi Srbskem a Evropskou unií. Dosavadní odmítání vytvořit takové propojení se vysvětluje argumentem, že my – Evropská unie – nechceme dělat věci pro demokraty v Srbsku a pro prezidenta Tadiče ještě složitějšími, a proto musíme o těchto problémech mlčet. Vážené dámy a vážení pánové, důrazně odmítám takovéto hodnocení situace. Souhlasím s předchůdcem současného komisaře, panem Chrisem Pattenem, který nedávno napsal, že je omylem věřit, že když jsme k Srbsku mírní a když nejsme otevření a upřímní, pomáháme demokratům. Když nejsme otevření a upřímní, posilňujeme postavení pana Koštunici, který potom může říct: když budeme tvrdí, můžeme Evropskou unii donutit k ústupkům. Toto není cesta vpřed. Opět vás žádám, abychom byli pozitivní, ale upřímní a dali i tyto záležitosti najevo. Občané EU a Srbska si to zaslouží. Athanasios Pafilis (GUE/NGL). – (EL) Vážený pane předsedající, EU je spoluodpovědná za neoprávněnou a nečestnou válku, kterou vedla aliance NATO proti Jugoslávii. Je spoluodpovědná za smrt tisíců Jugoslávců; za obrovskou destrukci, která postihla infrastrukturu, továrny a zemi jako celek, a za využívání obohaceného uranu. Bill Clinton, Tony Blair, Javier Solana (bývalý generální tajemník NATO) a ostatní čelní představitelé zemí, které napadly Jugoslávii, by měli být zatřeni, postaveni před soud a odsouzeni za válečné zločiny. Nic takového se bohužel nestalo. Jugoslávie se rozpadla; vytváříte protektoráty a teď se snažíte připojit Srbsko.

65

66

CS


Žádáte o vyjádření lítosti od lidí, kteří dělali to, co je samozřejmé: bránili nezávislost své země. Takové prohlášení můžete získat od vlády, mladí lidé však nezapomenou a neodpustí zločiny NATO a EU. Nyní pokračujete ve stejné politice v souvislosti s nezávislostí Kosova a vytvářením nového protektorátu. Kromě jiných věcí, jsou opatření navrhovaná v této zprávě pokusem o nápravu tohoto krveprolití a ničení pomocí peněz evropských dělníků. Cílem těchto opatření je prezentace vrahů jugoslávských lidí jako spasitelů v rámci návrhu na vytvoření příznivých podmínek, aby se Srbsko zapojilo do imperialistické mašinérie, a aby evropské hlavní město získalo kontrolu nad touto zemí. Komunistická strana Řecka tuto zprávu odsuzuje a je přesvědčená, že zájmům balkánských lidí posloužíme, pokud nezapomeneme a pokud budeme naopak bojovat proti EU a barbarství, které podporujete. Bastiaan Belder (IND/DEM). – (NL) Vážený pane předsedající, kvalitní a rozsáhlá zpráva pana Kacina nabízí vyvážený pohled na socioekonomický vývoj Srbska. Uvádějí se v ní silné i slabé stránky: například výborné údaje týkající se růstu v porovnání s vysokou nezaměstnaností; konkrétně 7,2 % oproti více než 20 % za poslední tři roky. Pro rozvoj Srbska jsou velmi důležité přímé zahraniční investice a právě ty v současnosti chybějí. Příčiny jsou zřejmé. Týkají se zejména problémové image Bělehradu. Zahraniční investoři se ze všeho nejvíc obávají stálé politické nestability – příkladem je Kosovo – a také výrazného zpomalení tempa tržních reforem ze strany Bělehradu. To mě přivádí k zásadní otázce. Stojí Srbsko na své vlastní cestě? Zpráva pana Kacina začíná tezí, že budoucnost Srbska je v Evropské unii; Bělehrad velmi dobře zná evropské podmínky i evropský závazek v tomto směru. Srbské orgány by si měly nakonec samy odpovědět na touto naléhavou otázku: stojí Srbsko na své vlastní cestě? Zsolt László Becsey (PPE-DE). - (HU) Děkuji vám, pane předsedající. Zpráva pana Kacina je výbornou profesionálně odvedenou prací. Dalo by se říct, že se v tomto regionu narodil a velmi dobře ho zná. Mám tyto poznámky: 1. Princip hodnot. Podstatné je, že do Evropské unie by se nemělo vstupovat s takovým dědictvím, v rámci kterého existuje nejen neschopnost vyšetřit kolektivní zločiny a masové vraždy, ale v rámci kterého dokonce není povolené ani tyto zločiny připomínat, připomínat smrt. Od dob Antigony to bylo základním lidským právem, právem na lidskou důstojnost. V zemi, kde se k tomu ještě nedospělo a dokonce se to ani nevyžaduje, se nelze divit, že radikální skupiny se potulují ulicemi a získávají sílu nebo že neofašisté pochodují Vojvodinou. Toto je potřebné vyřešit, protože pokud to neuděláme, můžeme se obávat nejen o Srbsko, ale i o Evropu. 2. Jsem přesvědčený, že bychom měli udělat aspoň to, co jsme si stanovili, pokud jde o tuto zprávu. Jinými slovy, tuto zprávu bychom neměli znehodnotit pozměňovacími návrhy a naše usnesení nebo jejich části bychom neměli podrobovat cenzuře, ale citovat je přesně tak, jak jsou. To stejné platí pro územní opatření, které pan Kacin zcela správně od Komise zanesl do své zprávy, protože nikdo nepochopí, co vlastně chceme, pokud je budeme zbytečně zmírňovat. 3. Srbsku musíme pomoci a nejen o tom mluvit. Po zmírnění vízových požadavků je musíme úplně zrušit, aby mohli běžní Srbové vstupovat do Evropy kdykoliv budou chtít. Do té doby nemá smysl debatovat o perspektivě Srbska v rámci Evropské unie, neboť není možné udělat třetí krok před prvním krokem. To stejné platí pro členství Srbska ve sdružení CEFTA, pro realizaci procesu přidružení a pro jeho budoucnost v rámci Světové obchodní organizace. Mojí poslední poznámkou je, že potřebujeme společnost se strukturou zespodu nahoru, která si vyžaduje proporcionalitu na zastoupení etnických menšin ve veřejné správě, což je velmi důležité, stejně jako na zabezpečení vhodných forem autonomie. Nedostatek proporcionality znamená nedostatek důvěry, a bez důvěry se opravdu nebudeme moci posunout dále směrem k nové spolupráci na Balkáně, kterou si už dlouho přejeme. Děkuji. Véronique De Keyser (PSE). – (FR) Vážený pane předsedající, pan Kacin se své zprávě zabývá Srbskem a ne Kosovem, a ne tím, co nastane po prosinci. Také je pravda, že se v ní nespojuje reakce Srbska na záležitost Kosova s příslibem přistoupení k Evropské unii. Pan Lagendijk je tím znepokojený, moje skupina to však vítá a je přesvědčená, že se Parlament v tomto případě chrání před smlouváním nebo paralelní diplomacií. Je pravda, že existuje jedna záležitost, která se stále zmiňuje, konkrétně Mezinárodní trestní tribunál a spolupráce Srbska s ním. Paní Del Ponteová právě zazvonila na poplach nebo udělala aspoň něco velmi

24-10-2007

24-10-2007

CS


podobného v rámci odkazu na projevy neústupnosti a Evropskou unii používá jako propojení se vším, co se týká lidských práv, podmíněnosti a jsem přesvědčená, že se nemýlí. Na rozdíl od pana Langa nejsem přesvědčená, že jde jednoduše o záležitost rozdávání dobrých a špatných známek. Myslím si, že tuto záležitost nacionalismu, tuto kulturu beztrestnosti se čtyřmi hledanými zločinci – a vůbec nejde o bezvýznamné osoby –, kteří jsou v Srbsku stále na svobodě, nelze tolerovat. Kromě toho bych ráda řekla, že ze zkušenosti víme, že země může uznáním své minulosti a potvrzením svých zločinů jen získat. Chorvatsko a Bosnu jsme vyzvali, aby vyvinuly velké úsilí; a stejné úsilí nám umožnilo po druhé světové válce znovu vybudovat Evropu. Jde o záležitosti, které si opravdu nejvíc ceníme. Nejde o záležitost rozdávání bodů, jde o samotnou podstatu našich hodnot a je to klíčem ke smíření na Balkáně. Na závěr bych chtěla říct, že i když nediskutujeme o Kosově, že srbský vicepremiér Božidar Djelič, který před několika týdny navštívil Evropský parlament, nás ubezpečil, že cokoliv se stane v souvislosti s Kosovem, jeho země se nechystá použit zbraně. Pamatuji si tato slova a přeji si, aniž bych to spojovala se zprávou pana Kaciny, že je slyšeli i lidé v jeho zemi. Andrzej Tomasz Zapałowski (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, během posledních let jsem zaregistroval negativní postoj některých evropských zemí k Srbsku. Srbsko se vnímá jako země, která realizuje politiku Ruska na Balkáně. Jiné aspekty se však zcela opomíjejí. Srbsko se nachází na jedné z hlavních cest expanze islámu do Evropy. Osobně jsem pro zachování nejlepších možných vztahů s Tureckem a ostatními muslimskými zeměmi, není však v zájmu Evropy umožnit konstantní pokořování křesťanské země a zároveň zvýhodňování muslimské země. Pro náš kontinent to může v budoucnosti představovat dalekosáhlé důsledky. Tento region potřebuje stabilizaci a ne podněcování k rasovému a náboženskému napětí. Probíhající demokratizaci politického života v Srbsku musí v každém případě všichni přivítat. V rámci našich vztahů se Srbskem by se měla respektovat hrdost a národní tradice tohoto národa. Jen v takovém případě Srbsko upřednostní Unii před ostatními velmocemi a zároveň se stabilizuje tento region. Michael Gahler (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, budoucnost bývalé jugoslávské republiky Srbsko je v Evropě. Platí to pro všechny republiky bývalé Jugoslávie. V případě každého potenciálního kandidáta existují podmínky, které se uplatňují na přistoupení k tomuto společenství hodnot, a proto by jsem rád poděkoval zpravodaji nejen za jeho zprávu, ale i za to, že ve svém projevu tyto podmínky objasnil. Bezpodmínečná spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii je samozřejmě základní podmínkou podepsání dohody o stabilizaci a přidružení. Je pro mě nepochopitelné, že váleční zločinci, jako například Mladič nebo Karadžič, mají stále mnoho sympatizantů nejen mezi veřejností, ale i mezi policií, armádou a mnohými veřejnými činiteli v Srbsku: jinými slovy, jde přesně o ty lidi, se kterými budeme brzy jednat o užších vztazích Srbska s EU. Řešení minulosti není formální podmínkou užších vztahů s EU, pomohlo by však Srbsku, jeho bezprostředním sousedům a EU jako celku. Otázka Kosova se musí také posuzovat odděleně v rámci formálních podmínek, toto nacionalistické vyhýbavé vystupovaní však nepovažuji za prospěšné. Také nepovažuji za správné získat ruské veto v Radě bezpečnosti v rámci výhodných odprodejů klíčových společností ruským firmám. Očekává se – podle kalkulací Bělehradu –, že na konci tohoto procesu poskytne EU kompenzaci ve formě dohody o stabilizaci a přidružení za ústupky, které se v případě Kosova vlastně ještě neudělali. Ukáže se to po 10. prosinci. Stanovisko pana Lagendijka proto zcela podporuji. Úroveň spolupráce v otázce Kosova bude tedy jedním z faktorů, který je buď užitečnější, nebo je spíš překážkou v rámci užších vztahů Srbska s EU, a Bělehrad by si měl tuto skutečnost uvědomit. Libor Rouček (PSE). – (CS) Dámy a pánové, Srbsko prošlo za uplynulý rok významnými a jsem přesvědčen že úspěšnými změnami. Zdárně byl zakončen těžký a bolestný proces rozpuštění společenství Srbsko a Černá Hora. Byly uskutečněny, řádně a svobodně, demokratické parlamentní volby a byla vytvořena nová, proevropská vláda. Došlo k solidnímu a tolik potřebnému ekonomickému růstu. Po třináctiměsíční přestávce byla opětovně zahájena jednání o spolupráci a přidružení mezi srbskou vládou a Evropskou unií. Je reálná naděje, že v nejbližší době by mohla být podepsána stabilizační a asociační dohoda, která by představovala výrazný krok na cestě k plnému členství Srbska v Evropské unii. Podmínkou však, jak již bylo dnes několikráte řečeno, je spolupráce Srbska s ICTY. Já věřím, že zítra a pozítří se podaří při

67

68

CS


návštěvě Carly del Ponteové v Bělehradě odstranit alespoň některé překážky, jako je např. plný přístup k archivním dokumentům na některých ministerstvech. Nebudu se dnes ve svém krátkém příspěvku vyjadřovat ke Kosovu, protože diskutujeme zprávu o Srbsku. Chtěl bych jen ocenit aktivní a zodpovědný přístup Srbska, jeho spolupráci v rámci regionálních iniciativ, jako je pakt stability a CEFTA. Tato spolupráce svědčí o jasném zájmu Srbska rozvíjet a udržovat dobré vztahy se svými regionálními sousedy. Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, Srbsko je evropskou zemí, která udělala během posledních let značný pokrok směrem k integraci do Evropské unie. Dají se samozřejmě uvést mnohé problémy, které ve skutečnosti nemusí být vážnější než v Albánsku nebo Bosně a Hercegovině, i když se zdá, že v případě posledních dvou uvedených zemí jsme připraveni přivřít oči. Jsem přesvědčený, že bychom měli vytvořit systém stimulů pro Srbsko s cílem podpořit ho, aby se ještě víc snažilo plnit evropské normy. Cíl, kterým je Evropská unie, by však měl být jasně viditelný. Pan Gahler se určitě nemýlí v tom, co řekl o vztazích mezi Ruskem a Srbskem. Srbsku by se však mělo velmi jasně vysvětlit, že jeho místo je v Evropské unii, a že pro nás bude lehčí spolupracovat se Srbskem, když bude v Unii a nezůstane mimo. Mně se to zdá úplně jasné. Marcello Vernola (PPE-DE). - (IT) Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, jsem přesvědčený, že srbské orgány musí ukázat větší odhodlání spolupracovat s hlavní žalobkyní pani Carlou Del Ponteovou, s cílem zabezpečit zadržení válečných zločinců. Všichni souhlasíme, že je to základní podmínkou bezpečnosti celé oblasti Balkánu a celé Evropské unie, jakožto i právní a morální povinností. Musíme se také postarat o to, aby srbská vláda obnovila svůj závazek vytvořit prostředí klidného soužití všech etnických skupin, které v této zemi žijí. Ministerstvo vnitra už realizuje iniciativy zaměřené na prevenci a kontrolu týkající se mezietnických incidentů ve Vojvodině od roku 2004, musí se však prosazovat účast menšin ve společenském životě a jejich řádné institucionální zastoupení. Všichni jsme pro okamžité vyřešení statutu Kosova letos v prosinci. Mnoho problémů však zůstane nevyřešených, počínaje potřebou omezit albánskou organizovanou trestní činnost, která destabilizuje celou geografickou oblast včetně oblastí sousedících s Makedonii a Albánií, a tím do velké míry ohrožuje celkovou bezpečnost na Balkáně. Kosovo nelze ponechat svému osudu. Je potřebné, aby se bezpečnost celé oblasti Balkánu zajistila prostřednictvím stálé přítomnosti Evropské unie. Z tohoto pohledu by se urychleným vstupem Srbska do EU tato oblast stabilizovala, nejen pokud jde o nelegální obchodovaní v každé možné a představitelné oblasti: nelegální obchodování je na Balkáně velmi rozšířené, počínaje environmentálním odvětvím. Srbsko musíme vyzvat, aby urychleně jednalo s cílem zavést vhodnou environmentální politiku, pokud jde o energetiku, i vodní hospodářství a integrované nakládání s odpady, aby se zabránilo pronikání organizovaného zločinu i do této oblasti. Csaba Sándor Tabajdi (PSE). - (HU) Vážený pane předsedající, zpráva pana Kaciny se vyznačuje obratem v postoji Evropského parlamentu. Evropský parlament dlouhou dobu jednostranně odměňoval Albánce a trestal Srby v každém prohlášení, které se týkalo Kosova. Tato zpráva je aspoň spolehlivým a objektivním obrazem Srbska, a to je velmi důležité, protože musíme zabezpečit, aby se Srbsku už nepřipisovala úloha „fackovacího“ panáka nebo obětního beránka. Neznamená to však, že Srbové se jednoho dne nebudou muset vyrovnat se zločiny Miloševičovy éry, podobně jako se kosovští Albánci a všichni ostatní musí vyrovnat se svými historickými zločiny. Je dobré a správné, že Srbsko posouváme blíže k Evropské unii a souhlasím s tím, že zjednodušení vízového režimu nestačí; měli bychom pro občany Srbska zavést bezvízový styk a minimálně stejně důležité je urychlit proces udělování statutu kandidátské země Srbsku. Máme tu Kosovo, které představuje velké riziko; podle zpravodajských odhadů Rady Evropy se očekává, že Kosovo opustí přibližně 100 000 utečenců, srbských utečenců, a s touto situací se bude muset vyrovnat zejména Vojvodina. Pan Kacin si zaslouží poděkování za to, že pozměňovací návrhy, které předkládá, poskytují objektivní obraz mezietnických procesů ve Vojvodině, přetrvávající brutality, potřeby přijmout právní předpisy o právním postavení národních rad, potřeby poměrného zastoupení menšin v policii a soudním systému a potřeby zachovat vysílání rádia pro menšinu a jeho financování. Panu Kacinovi blahopřeji: posunutí Srbska blíže k Evropské unii je důležitým krokem. Děkuji za vaši pozornost.

24-10-2007

24-10-2007

CS


PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ KRATSA-TSAGAROPOULOU Místopředsedkyně Kinga Gál (PPE-DE). - (HU) Vážená paní předsedající, děkuji za prostor. Vážené dámy a vážení pánové, vítám tuto zprávu a jsem přesvědčená, že verze, kterou přijala Komise, je velmi dobrá a vyrovnaná. Perspektiva členství Srbska v Evropské unii je pro Maďarsko mimořádně důležitá. Je v našem velkém zájmu, aby se náš soused dostal do Společenství co nejdřív. Smíření je jedinou alternativou místo mezietnického konfliktu, války a diskriminace lidí nebo jejich ponižování na základě odlišného mateřského jazyka nebo zvyklostí. Nejsme samozřejmě lhostejní k osudu maďarské menšiny v Srbsku a skutečně jsme usilovali o zachování otázky Vojvodiny v evropské agendě. Velmi důležité je, a jsem ráda, že to vidím v této zprávě, zohlednit potřebu zachovat multietnický charakter Vojvodiny, který se vytvářel mnoho století. Základem tohoto multietnického charakteru je spolužití různých etnických skupin, určitý druh společné existence, která není založená na potlačování a ponižování, ale na skutečné rovnosti před zákonem a rovných příležitostech. Dnes to bohužel není součástí každodenní reality v této oblasti. Jsem přesvědčená, že je velmi důležité zachovat etnickou vyváženost tohoto regionu a jeho zvláštní charakteristiky, a podle mého názoru by přesídlení srbských utečenců v tomto regionu ohrozilo šance udržet touto nejistou vyváženost a mohlo by to znovu vyvolat mezietnický konflikt. V nedávné minulosti jsme už zažili dost mnoho špatných příkladů takovéhoto konfliktu. V této souvislosti bych ráda upoutala vaši pozornost například na dodnes nevyřešený případ: osud mladých lidí, etnických Maďarů, kteří dostali nepřiměřeně přísný trest v jasného příkladu etnické diskriminace v Temeríne. Balkán potřebuje Evropskou unii, protože duch, zásady a institucionální systém Evropské unie a skutečnost, že EU je soudržná – a toto zvlášť zdůrazňuji – může přinést život, který se dá žít. Velmi vám děkuji. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, vážené dámy a vážení pánové, tuto diskusi jsem samozřejmě sledoval s velkým zájmem a přirozeně jsem zaregistroval návrhy a obavy, které vyjádřili mnozí poslanci. Výsledek této diskuse se mi nyní zdá být jasný: podstatou je skutečnost, že jedině poskytnutím skutečné evropské perspektivy Srbsku lze dosáhnout míru, stability a pokroku v této zemi a rovněž stability v celém regionu západního Balkánu. Je to úplně přijatelné, neboť Rada opakovaně vyhlásila, že budoucností Srbska je přirozeně jeho členství v Evropské unii. Všichni víme, že tento plán se neobejde bez podmínek. Musí samozřejmě existovat podmínky, které se budou týkat, a které se i musí týkat vnitřních politických procesů v rámci samotného Srbska, respektování demokratických hodnot a respektování hodnot, které jsou specifické pro právní stát. Tyto podmínky se však také týkají i důležité spolupráce Srbska s Mezinárodním trestním tribunálem. V souvislosti s touto spoluprací s tribunálem udělalo Srbsko mnoho. Všichni víme, že bude potřebné přijmout další akce a opatření. Rád bych však vyjádřil přesvědčení, že srbské orgány budou na konci tohoto procesu schopné přijmout nevyhnutná opatření, aby se tato spolupráce stala skutečnou spoluprací, a já je v tom podporuji. My v Evropské unii musíme Srbsku pomoci. Jsme přesvědčení, že by bylo strategickou chybou ponechat Srbsko a jeho občany v určitém zapomenutí bez jakéhokoli směru, perspektivy nebo plánu. Této strategické chyby se nemůžeme dopustit, a proto musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom tomu zabránili. Musím samozřejmě rovněž přivítat pokrok dosažený v souvislosti s možností volného pohybu srbských státních příslušníků v rámci evropského prostoru. V této cestě musíme pokračovat. Něčeho se už dosáhlo a spolu s jinými iniciativami, které realizujeme, to musíme ocenit. Mladým Srbům musíme také nabídnout budoucí perspektivu, neboť demokratické Srbsko, které plně uznává naše společné hodnoty a zásady, a které usiluje o to, aby se stalo neoddělitelnou součástí Evropské unie, lze vytvořit jedině s jejich pomocí a spolu s nimi. Olli Rehn, člen Komise. − (FI) Vážená paní komisařko, vážené dámy a vážení pánové, chtěl bych vám všem poděkovat za objektivní a zodpovědnou diskusi a zpravodaji za velmi konkrétní zprávu. Na základě této diskuse usuzuji, že v rámci Parlamentu a Unie jako celku existuje široký konsensus, že budoucnost Srbska je v Evropské unii, a že dveře Evropské unie budou pro Srbsko otevřené, až tato země splní podmínky, a že její vláda má možnost dovést Srbsko do Evropy. Většina obyvatel Srbska tento vývoj podporuje a schvaluje. Srbská vláda nyní skutečně sehrává úlohu strážce: klíč má ve vlastních rukou. Jsem přesvědčený, že srbská vláda nyní tento klíč použije a naplní vůli srbského lidu – vůli Srbů otočit se směrem k Evropské unii. Mohu

69

70

CS


vás ubezpečit, že stanoviska uvedená v této zprávě zohledníme a že je rovněž zahrneme do naší zprávy o pokroku. Předsedající. – (EL) Rozprava je ukončena. Hlasovaní se uskuteční zítra ve čtvrtek 25. října 2007.

13. Současný stav vztahů mezi EU a Afrikou (rozprava) Předsedající. – (EL) Dalším bodem programu je zpráva [2007/2002(ΙΝΙ)] (Α6-0375/2007) paní Martensové jménem Výboru pro rozvoj o současném stavu vztahů mezi EU a Afrikou. Maria Martens, zpravodajka. – (NL) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, vážené dámy a vážení pánové, diskutujeme o zprávě o současném stavu vztahů mezi Evropskou unií a Afrikou. V této zprávě se uvádí společná vize Afriky a Evropy týkající se budoucí spolupráce se zřetelem na prosazování rozvoje v Africe a boje proti chudobě. Tato strategie musí představovat více než jen obhajování současné politiky. Jde o vizi, která je založená na společných hodnotách a zásadách a na vzájemném respektovaní, a jejímž cílem je prospěch lidí. Afrika a Evropa mají dlouhou společnou historii, jejich vzájemné vztahy se však skutečně změnily: nemohou být i nadále jednosměrné. Dnes jde o rovnocenné partnerství, jehož cílem je společně řešit problémy, které se týkají obou kontinentů, jakými jsou například bezpečnost, obchod, migrace a změna klimatu. Evropská unie vytvořila evropskou strategii pro Afriku v roce 2005. I při této příležitosti jsem byla zpravodajkou. Podle našeho názoru měla tato strategie dva hlavní nedostatky. Byla to strategie, která byla příliš pro Afriku, ale bez zainteresování Afriky, a Parlament a občanská společnost nebyly do vývoje této strategie dostatečně zapojení. Jsem ráda, že nyní hovoříme o společné strategii EU-Afrika, a že Parlament a občanská společnost budou v tomto případě zapojení víc. Tato spolupráce je pro budoucnost velmi dobrým znamením. Vážená paní předsedající, tato strategie by nám měla poskytnout strukturu a směřování pro společnou akci v budoucnosti. Boj proti chudobě a rozvojové cíle tisíciletí musí být nadále středobodem pozornosti. I když nejnovější údaje, které se týkají rozvojových cílů tisíciletí, dovolují určitý stupeň optimismu, v subsaharské Africe žije stále 41,1 % obyvatel z jednoho dolaru na den. Tuto situaci nelze zlepšit samotnou rozvojovou pomocí. Rovněž je nevyhnutné zvýšit hospodářský růst. Dohody o hospodářském partnerství, o kterých se právě rokuje, by mohly být dobrým nástrojem k dosažení tohoto cíle, za předpokladu – a toto zdůrazňuji –, že jejich podstatou bude trvale udržitelný rozvoj, a pod podmínkou, že to nebudou jen evropské obchodní dohody. Velmi ráda bych se od pana komisaře dozvěděla něco o situaci týkající se možného odložení termínu, kterým je 1. leden 2008. Vážená paní předsedající, za rozvoj ve svých vlastních zemích jsou samozřejmě zodpovědné v prvé řadě africké vlády. Staly se politicky i hospodářsky nezávislejšími. Africký rozvoj je v plném proudu, nejen na základě vytváření nových institucí v této oblasti, jakými jsou například NEPAD (Nové partnerství pro africký rozvoj) a africký mechanismus vzájemného hodnocení. Už uplynulo mnoho času od doby, kdy byla Evropa jediným a výhradním partnerem pro financování a politickou podporu. Ostatní země začínají uplatňovat svůj vlastní vliv v Africe a na Afriku velmi důrazným způsobem: stačí se podívat například na Čínu. Náš vztah s Afrikou už nemůžeme považovat za víc výhradní. Vážená paní předsedající, v této zprávě se zdůrazňují tři prioritní oblasti politiky: mír a bezpečnost, dobrá správa věcí veřejných a hospodářský růst a investice do lidí. Pokud jde o oblasti evropské politiky, v této zprávě se na jedné straně klade důraz na význam větší soudržnosti mezi rozvojovými aktivitami, a na druhé straně na ostatní oblasti politiky, jakými jsou například obchod, zemědělství a migrace. Rozvojová politika Evropské unie se může stát efektivnější a účinnější jen pokud bude Evropa soudržnějším a koordinovanějším způsobem využívat svoji podporu a zlepší svoje finanční účetnictví. Mír a bezpečnost jsou v Africe závažným problémem. V této zprávě se zdůrazňuje význam integrovaného přístupu zaměřeného na řešení konfliktních situací. Nejvyšší prioritou v této oblasti by měla být naše zodpovědnost chránit lidi a přispět k prevenci a řešení konfliktů, jakožto i obnova. Dobrá správa věcí veřejných, fungující právní stát a stabilní demokracie jsou samozřejmě podmínkami stability a rozvoje. Budování kapacit v těchto oblastech je životně důležité. Ambice Komise v této oblasti podporujeme.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Vážená paní předsedající, v prosinci se má po sedmileté přestávce uskutečnit v Lisabonu druhý summit EU – Afrika. Na tomto summitu se rozhodne o společné strategii EU-Afrika a akčním plánu. V tomto případě jde mnohem a je skutečně v našem zájmu, aby byl tento summit úspěšný. Kromě toho, i když je situace v Zimbabwe velmi znepokojující, měli bychom mít na mysli, že je to summit EU-Afrika, a ne summit EU-Zimbabwe, že jde o přístup zaměřený na lidi, a ne na prezidentské partnerství. Je dobře, že Evropský parlament a Panafrický parlament budou mít na tomto summitu příležitost vyjádřit parlamentní stanoviska k této společné strategii. Minulý týden se setkaly delegace Panafrického parlamentu a našeho Parlamentu s cílem připravit společné prohlášení. Jsem přesvědčená, že naši předsedové budou moci toto prohlášení prezentovat nejvyšším představitelům vlád na tomto summitu. Vážená paní předsedající k této problematice by se pochopitelně dalo říct ještě mnoho věcí, vidím však, že můj čas už uplynul, takže skončím, ale ne bez toho, abych poděkovala v prvé řadě svým kolegům a Komisi za velmi přínosnou spolupráci. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, vážené dámy a vážení pánové, vážená paní zpravodajkyně, Evropa, Afrika a svět se během posledního desetiletí dost změnily. Evropa nyní tvoří blok 27 členských států, které občas spojují velmi odlišné priority a přístupy v rámci zahraniční politiky. Nelze sice přímo říct, že africký kontinent byl opomíjený, vzhledem k objemu veřejné rozvojové pomoci, kterou Evropa tomuto kontinentu poskytla, můžeme však v souvislosti se vztahy mezi Evropou a Afrikou mluvit o strategickém vakuu. Během posledních let se negativní důsledky tohoto vakua projevily ještě víc. Evropská unie a členské státy nyní uznávají potřebu povýšit vztahy s Afrikou na novou úroveň, přičemž druhý summit EU-Afrika je pro jasné vyjádření tohoto přání správným momentem. Existuje několik důvodů tohoto nového potvrzení významu vztahů mezi Evropskou unií a Afrikou: rozšířené uznávaní toho, že všechny globální výzvy, jakými jsou například mír a bezpečnost nebo mezinárodní obchod, si vyžadují koncentrovanou akci ze strany mezinárodního společenství, přičemž to je důvodem vytváření nových forem spolupráce; hledání řešení problémů, které se týkají Evropy a Afriky, zejména vlivu změny klimatu; řízení energetických zdrojů nebo migračních toků; přání Afriky kolektivním způsobem řešit společné problémy a potřeba přizpůsobit se specifickým geopolitickým změnám v mezinárodním kontextu. Tento nový vztah mezi EU a Afrikou se uvádí v těchto dokumentech, o kterých jsme přesvědčení, že budou přijaté během prosincového summitu: společná strategie EU a Afriky, její první akční plán a doufáme, že i Lisabonská deklarace. V těchto dokumentech se odráží specifický charakter vztahu mezi Evropou a Afrikou. Stanovuje se v nich přístup, který na jedné straně upřednostňuje vícestranné kanály a na druhé straně je zaměřený na řešení různých aspektů našeho vztahu integrovanějším způsobem. Tento přístup představuje rozdíl, na který může EU poukázat, zejména v porovnání s jinými mezinárodními subjekty. V metodě sloužící k přípravě summitu a dokumentů, které se mají přijmout, se rovněž odráží uznání Afriky jako strategického světového partnera. Zatímco strategie EU a Afriky, která se přijala v roce 2005, je dokumentem EU, který je závazný jen pro EU, nová strategie – která je poprvé společnou strategií – a akční plán jsou výsledkem společné práce s našimi africkými partnery. Dokumenty pro tento summit od začátku připravovala společná skupina expertů a doufáme, že budou schválené na setkání ministerské trojky EU-Afrika, které se má uskutečnit 31. října, v rámci procesu, který zahrnoval rovněž nevládní subjekty a občanské společnosti z Afriky i z Evropy. Společná strategie a první akční plán jsou tedy výsledkem společné práce. V důsledku toho jejich současné znění odráží a reaguje na mnohé z obav a návrhů, které jsou uvedené ve zprávě paní Martensové, jež je opravdu vynikající a komplexní zprávou. Partnerství mezi Evropskou unií a Afrikou, které je uvedené ve společné strategii a v návrhu akčního plánu, se musí týkat záležitostí společného zájmu. Jejich základními kritérii musí být zvýšení hodnoty v současnosti existující spolupráce a politického dialogu, a podle našeho názoru i zabezpečení pozitivního vlivu na každodenní životy obyvatel Evropy a Afriky. Cílem partnerství, které se snažíme vytvořit, je zabezpečit rovnováhu mezi závazky obou stran, pomocí níž se upraví jednostranná logika vztahu mezi EU a zeměmi AKT (africké, tichomořské a karibské státy), která je založená na pomoci. Zkušenosti také ukazují, že politické závazky si vyžadují mechanizmy provádění a kontroly, aby se mohly přetransformovat do něčeho většího, než jsou jen dobré záměry. Mezi summity, existuje současně vedle pravidelných setkání obou výborů a ministerské trojky i možnost doplňujících odvětvových ministerských setkání podle potřeby. Skutečná změna v rámci vztahu mezi EU a Afrikou může nastat, jen když se do tohoto procesu účinně zapojí i různé jiné subjekty.

71

72

CS


V této souvislosti bychom rádi zřídili neformální společné skupiny expertů pro provádění každého partnerství. Budou otevřené pro celou řadu zainteresovaných stran: evropské a africké parlamenty, místní orgány, evropské a africké občanské společnosti, africké subregionální organizace, výzkumné instituty, specializované mezinárodní organizace a instituty a soukromý sektor. Zároveň se rozšíří spolupráce a dialog mezi panafrickým Parlamentem a tímto Parlamentem a tyto instituce budou také působit jako kanály určené na provádění společné strategie a akčního plánu. Ačkoli takovéto změny nemohou nastat okamžitě, nacházíme se na křižovatce, kde může dojít ke změně ve vztazích mezi těmito dvěma kontinenty. Stojíme před výzvou plně využít tuto příležitost počínaje tím, že započneme realizovat v praxi tuto novou strategickou vizi dialogu EU a Afriky. Se zřetelem k tomuto cíli, s přesvědčením a s vědomím, že to, co děláme, se musí udělat, plánujeme v prosinci další summit EU a Afriky v Lisabonu. Louis Michel, člen Komise. – (FR) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, nejprve bych chtěl poblahopřát a poděkovat paní Martensové za její skutečně výbornou zprávu, která nastoluje různé otázky a poskytuje mnoho užitečných návodů a která je pro nás určitě zdrojem inspirace jako příspěvek Parlamentu ke skutečně velmi důležitému tématu a která navíc vyzývá k novému přístupu v oblasti vztahů EU a Afriky. Jak jistě víte, bude rok 2007 pro budoucí vztahy mezi Evropou a Afrikou významným rokem. Pět let po zprávě o summitu v Lisabonu v roce 2003, a ne méně než sedm let po prvním summitu Afriky a Evropy, který se konal v Káhiře v roce 2000, si myslím, že tento vztah potřebujeme urgentně znovu vymezit na novém základě. Afrika se během posledních let zcela změnila a získala kontinentální institucionální strukturu, která v mnoha aspektech připomíná tu naši. Nová instituce, kterou je Africká unie, se nyní musí posilnit a zkonsolidovat. Tato instituce vytvořila ambiciózní kontinentální politiky v klíčových oblastech, jako jsou například socioekonomický rozvoj, mír a bezpečnost a samozřejmě i dobrá správa věcí veřejných, a všechny tyto prvky si určitě zaslouží naši podporu a uznání. Afrika nyní bezpochyby získala mezinárodní rozměr. Mám tím na mysli rozmanitý charakter jejich vztahů s mezinárodním společenstvím, jak uvedla paní Martensová, a mám na mysli novou úlohu, kterou sehrává například Čína, a její vliv na investiční projekty v rámci tohoto kontinentu. Rovněž mám samozřejmě na mysli globální výzvy, kterým musí Afrika podobně jako všechny ostatní světové subjekty čelit, konkrétně jde o změnu klimatu, dodávky energie, reformu multilaterálních institucí, riziko pandemií, emigraci atd., a je zřejmé, že Afrika musí dát svůj hlas najevo, musí uplatnit svůj vliv a především musí prosazovat svá práva. Tyto globální výzvy, které jsem právě uvedl, jsou proto konec konců i našimi výzvami. Všechny tyto výzvy a problémy máme společné a kromě toho zvýrazňují vzájemnou závislost mezi Evropou a Afrikou. Máme proto společný osud. Společná strategie, která má víc politický charakter, může mít pro Afriku a samozřejmě i pro Evropu význam, a neváhám se to říct i pro zbytek světa. Tyto dva kontinenty proto rychle potřebují vytvořit nový rámec a získat nový soubor nástrojů s cílem povýšit dialog EU-Africká unie na mnohem vyšší úroveň. Společná strategie EU a Afriky, kterou jsme během posledních měsíců vypracovali s našimi africkými partnery, by měla tento rámec poskytnout. Neznamená to však, že se obracíme zády k tradičnímu vztahu solidarity. Znamená to hlavně, že musíme udělat kvalitativní skok, který posune vztahy EU a Afriky do nové éry, a který spojí dva partnery se stejnými právy a stejnou zodpovědností. Tyto záležitosti jsou ve zprávě velmi dobře zdokumentované a významné nové koncepce, které Parlament předložil, určené na monitorovaní a prosazovaní provádění této strategie a akčních plánů, které z ní vyplývají, mohu jedině podpořit. V této souvislosti považuji vytvoření společné delegace EP a Panafrického parlamentu za klíčové pro ukončení institucionální struktury, která se bude muset zavést. Rád bych se ještě zmínil o nutnosti organizovat pravidelná setkání předsedů těchto dvou institucí, dále společná zasedání parlamentů a také o nutnosti společné přípravy politických zpráv obsahujících podrobnosti o dosaženém pokroku. Všechny tyto záležitosti budou velmi důležité, aby se zachovalo tempo tohoto pokroku, a aby se mu přidal politický důraz, který bude pro úspěch potřebovat. Jsme si vědomi, že tohoto přístup vyžaduje vytvoření silných a stabilních institucí na straně Africké unie, které budou schopné akce a interakce s našimi institucemi. Myslím tím samozřejmě, že Africkou unii nadále podporujeme v její transformaci a posilňování jejích institucí. S radostí mohu oznámit, že prvním potvrzením tohoto závazku je první akční plán předložený Panafrickým parlamentem, který bude ve výši 275 000 EUR financovaný z programu institucionální podpory spadající do rámce devátého Evropského rozvojového fondu. Je to jedna ze záležitostí, které mi pan předseda Borrell oznámil.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Jsem přesvědčený, že toto úvodní financovaní umožní Panafrickému parlamentu plnou účast v rámci iniciativy, kterou jste přijali s cílem zorganizovat společné parlamentní setkání před prosincovým summitem v Lisabonu, aby se potom výsledky vaší práce mohly prezentovat vedoucím představitelům států na tomto summitu. Konečně jak jsem už uvedl při mnoha příležitostech, zainteresování a angažovanost civilního obyvatelstva našich dvou kontinentů a zvolených představitelů, kteří je zastupují, je klíčovým faktorem úspěchu účinného procesu dialogu a spolupráce mezi Evropou a Afrikou. Možná máme někdy tendenci zapomínat, v tomto případě však jde o společný osud 1,5 miliardy lidí, a právě tito lidé jsou nejdůležitějšími subjekty v rámci partnerství, které právě nyní vytváříme. Vážená paní Martensová, plně souhlasím s potřebou koordinace; navrhli jsme proto kodex chování, kterým by se měla zabezpečit lepší dělba práce mezi různými subjekty, a to by znamenalo větší soulad. Jsem přesvědčený, že v této souvislosti jsme byli konzistentní, protože, jak jistě víte, v rámci desátého Evropského rozvojového fondu jsme vyčlenili zvláštní finanční rezervu na správu, která je jedním z aspektů, a navíc skutečně velmi důležitým, politického dialogu, který se snažíme vytvořit s našimi africkými partnery. Pokud jde o dohody o hospodářském partnerství, nepochybují, že budu muset odpovídat na otázky týkající se této záležitosti po vašich vystoupeních. Nechávám si tedy své odpovědi na později, abych nyní nemluvil příliš dlouho a neztrácel tak zbytečně mnoho času. Moje poslední poznámka se týká toho, co už zdůraznil úřadující předseda Rady: není pochyb o významu summitu EU a Afriky. Nadešel správný čas na uskutečnění tohoto setkání, protože nyní existují důvody ke skutečné změně. V některých ohledech jde o změnu charakteru vztahů mezi těmito dvěma kontinenty. Musíme zapomenout na tradiční – dokonce můžeme říct otřepaný – vztah založený na archaickém partnerství přijímatele a dárce nebo dárce a přijímatele, a posunout se k mnohem političtějšímu vztahu dvou partnerů se stejnými právy a povinnostmi. Podle mého názoru je to nepochybně mnohem důležitější. Z mé strany je to nyní vše a jsem přesvědčený, že k některým z těchto záležitostí se vrátím, až mi položíte konkrétnější otázky. Michel Rocard, navrhovatel stanoviska Výboru pro zahraniční. – (FR) Vážená paní předsedající, vážený pane úřadující předsedo Rady, vážený pane komisaři, vážené dámy a vážení pánové, Výbor pro zahraniční věci, jehož zastupuji jako zpravodaj, plně souhlasí s uvedenými snahy. Zajímá se o Afriku a podporuje vše, co tu zaznělo. Jen by rád věděl, zda na tuto úlohu máme skutečně dost odvahy. Je věc, kterou nemůžeme napsat, i když se to v naší zprávě naznačuje a já to samozřejmě říct mohu, a to, že pokud jde o Afriku, existuje mnoho politicky korektní a dusivé přetvářky, které je nutné se zbavit, abychom mohli skutečně svých cílů dosáhnout. Pokud jde o poskytnutí možnosti Africe rozvíjet se pomocí umožnění přístupu afrických produktů na naše trhy, nemělo by se zapomínat na to, že přibližně čtyřicet afrických zemí skutečně nemá co vyvážet. Takže ono heslo je lživé. Ani jedna africká země není soběstačná, pokud jde o potraviny. Potraviny musí dovážet a náš dovoz a dovoz z Brazílie ničí místní potravinovou produkci. Africe musíme pomoct chránit se. Tento vzkaz se ve zprávě opakuje na více místech. Pro Afriku je ničivou pohromou samozřejmě korupce. Tento problém získal nyní ve velmi chudých zemích rozměr endémie. Je proto potřebné začít s velkými rybami a zaměřit se na ně. Mám na mysli naše staré známé, i kdyby to měli být ministři, a naše vlastní úplatkáře. Korupce malých rozměrů zmizí jedině společně s hospodářským rozvojem. Nemůžeme je začít obviňovat přesně z toho stejného, co jsme dělali před několika staletími, neboť naše expanze a rozvoj také začínaly na korupci. Diktatura se ostatně nemůže stát demokracií, ani s pomocí obchodu a zahraniční pomoci. Může se však stát osvíceným despotismem. Záležitosti, které se týkají ukončení mučení a únosů, zabezpečení svobody projevu a vytvoření nezávislosti soudů a jejich kontroly nad policií, se musí stát důležitějšími než pluralitní volby, které se organizují jen na žádost Západu, přičemž se stále unášejí lidé a vraždí novináři a volební kandidáti. Naše podmínky by měly zohledňovat tyto faktory. K této záležitosti by se dalo říct ještě mnoho. Filip Kaczmarek, jménem skupiny PPE-DE. – (PL) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, paní Martensová připravila výbornou zprávu, kterou Výbor pro rozvoj jednomyslně přijal. Afrika a Evropa vůbec poprvé začíná pomalu pracovat na partnerství a vytvoření společného přístupu k rozvoji demokracie, podpoře rozvoje a posilnění míru a bezpečnosti na africkém kontinentu. Sdílím se zástupci Rady a Komise naději, že tato zpráva bude výborným zdrojem inspirace při přípravách summitu EU a Afriky v Lisabonu. Mnohá ustanovení této zprávy, a zejména jejich provádění, budou pro rozvoj vztahů mezi Evropou a Afrikou velmi důležité. Bude těžké dosáhnout pokroku v rámci našich vzájemných vztahů bez zlepšení konzistence

73

74

CS


různých politik Unie jakými jsou například obchod, rozvoj, ochrana životního prostředí, zemědělství a migrační politiky. Je rovněž důležité respektovat rozhodnutí a závazky z minulosti. Rada Evropské unie v roce 2005 rozhodla, že africkým zemím se v rámci rozvojové pomoci přidělí aspoň o 50 % více zdrojů. V mé zemi, Polsku, se rozvojová pomoc během posledních let významně zvýšila. Problémem je, že v minulém roce se subsaharské Africe přidělilo jen 1,4 % veškeré polské dvoustranné pomoci. Znepokojující je rovněž skutečnost, že některé členské státy jsou pomalé při ratifikaci zrevidované Dohody z Cotonou a interní dohody, která se týká 10. evropského rozvojového fondu. Do dnešního dne ratifikovala Dohodu o partnerství se zeměmi AKT (africké, karibské a tichomořské země), která má vstoupit v platnost 1. ledna 2008, jen polovina členských států Unie. Pokud nedojde ke kompletní ratifikaci, bude velmi těžké úspěšně pokračovat v afrických programech a plány zaměřené na podporu Afriky zůstanou v rovině návrhů. Vyzývám proto poslance tohoto Parlamentu, aby na svoje národní parlamenty a vlády vyvíjely tlak s cílem zabezpečit ratifikaci zrevidované Dohody z Cotonou. Alain Hutchinson, jménem skupiny PSE. – (FR) Vážená paní předsedající, vážený pane úřadující předsedo, vážený pane komisaři, socialistická skupina v Evropském parlamentu vždy důrazně podporovala zásadu, že kontrolu nad rozvojovými strategiemi by měli mít ti lidé, kterých se to přímo týká, protože tímto způsobem se bude skutečně brát ohled na jejich priority. V této zprávě jsme proto přirozeně zdůrazňovali, že do nové strategie EU a Afriky se musí zainteresovat národní parlamenty a občanská společnost. Tato účast do velké míry v rámci současných příprav této nové strategie, jejímž cílem je vybudování nové formy strategického partnerství, chybí, To je velmi rychle potřeba napravit. V této souvislosti velmi vítáme iniciativu portugalského předsednictva pozvat delegace evropských a panafrických parlamentů na prosincový summit, který se uskuteční v Lisabonu. Doufejme, že nejde jen o symbolické gesto. Trvali jsme rovněž na tom – a paní Martensová to právě uvedla –, že mezi různými evropskými politikami musí existovat reálná soudržnost. Znamená to, že v rámci opatření přijatých jako součást našich politik, které se týkají zejména obchodu, zemědělství, rybolovu a přistěhovalectví, se musí zvláštní pozornost věnovat veškerým důsledkům, které by tato opatření mohla mít na rozvoj jižních zemí a zejména na rozvoj Afriky. Zdůrazňovali jsme rovněž, že Evropská unie se zavázala udělat vše, co je v jejích silách, aby dosáhla rozvojových cílů tisíciletí, a přijmout veškerá potřebná opatření na odstranění chudoby. Se zřetelem na uvedené skutečnosti trváme na tom, že pokud jde o Afriku, v nové strategii EU – Afrika by se měly jasně uvádět její závazky a specifikovat konkrétní opatření potřebná na zabezpečení jejich dodržování. Pokud jde o dohody o hospodářské spolupráci, naše stanovisko je zcela jasné: v žádném případě nejsme proti, ani z ideologického ani ze žádného jiného hlediska, podepsání dohod stanovujících podmínky partnerství, které by bylo vzájemně výhodné pro Evropany i obyvatele zemím AKT. Důrazně však odmítáme jakoukoliv dohodu, která po podepsání staví lidi zejména v Africe do postavení, které je méně výhodné než postavení, ve kterém se nacházejí dnes. Toto je cílem pozměňovacího návrhu, který jsme předložili. Na závěr bych chtěl zdůraznit, že v současnosti stále neznáme znění, které se má předložit na nadcházejícím lisabonském summitu. Informovali jste nás, že na příslušném dokumentu se pracuje. Budeme proto věnovat zvláštní pozornost způsobu, jak se při vypracování tohoto dokumentu zohlední doporučení z naší zprávy, a vyhrazujeme si samozřejmě právo na odpovídající reakci, jakmile se s uvedeným textem seznámíme. Johan Van Hecke, jménem skupiny ALDE. – (NL) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, zpráva paní Marie Martensové obsahuje množství zajímavých doporučení, musím však připustit, že moje skupina má trochu problém se spíše negativním podtónem a nedostatkem jasné, soudržné vize budoucnosti v této zprávě. Sedm let po prvním summitu v Káhiře se portugalské předsednictví spolu s Komisí snaží vypracovat novou strategii EU a Afriky v rámci – a o tom jsem skutečně přesvědčený – upřímného pokusu zbavit se starého modelu dárců a příjemců. Faktem je, že uskutečnění tohoto summitu je velmi důležité, nejen z negativních důvodů, nejen v rámci úzkostlivé reakce na narůstající vliv Číny. Na druhé straně vytváří rostoucí poznání obou stran, že Evropa a Afrika už nejsou vzájemnými výhradními preferenčními partnery, jedinečnou příležitost k vytvoření úplně nového, vyrovnanějšího vztahu. Na první pohled nevypadá propast mezi Evropou a Afrikou až tak hluboká. Pro Afriku je důležité, aby se každé nové partnerství vyhnulo tradiční závislosti na pomoci a pěstování charity a podmíněnosti. Výzvy k větší

24-10-2007

24-10-2007

CS


industrializaci, většímu rozvoji soukromého sektoru a větším investicím do znalostní ekonomiky jsou stále intenzivnější. V Africe se naštěstí také zvyšuje povědomí o tom, že za řešení svých vlastních problémů musí být v prvé řadě zodpovědní sami lidé. Evropa by nyní měla objasnit, jakým způsobem bude podporovat tento slibný vývoj bez toho, aby skončila v síti paternalismu a zasahování. Každé budoucí partnerství mezi EU a Afrikou bude muset být bezpodmínečně založené na zásadě vzájemné odpovědnosti. V této souvislosti by mohlo bezpodmínečné zrušení zemědělských dotací více než jakékoliv jiné gesto posilnit důvěryhodnost EU mezi jejími africkými partnery. Brian Crowley, jménem skupiny UEN. – Vážená paní předsedající, chtěl bych poděkovat úřadujícímu předsedovi Rady a panu komisaři za jejich vystoupení, zejména však zpravodajkyni paní Martensové za její práci v této oblasti, protože jde skutečně o nové partnerství, o novou dohodu mezi Evropskou unií a Afrikou. Blahopřeji Radě k tomu, že navrhla uskutečnit prosincový summit EU – Afrika, a přál bych si, aby tento summit neselhal na tom, zda přijede, nebo nepřijede jedna jediná osoba. Pokud jde o vztah mezi Evropou a Afrikou, ve hře je příliš mnoho na to, aby byl tento vztah vymezený tím, zda přijede, nebo nepřijede Robert Mugabe. Všichni známe a kritizujeme, co Robert Mugabe dělá v Zimbabwe. Všichni obhajujeme práva demokratických institucí a demokratických hnutí v Zimbabwe, a všichni vyzýváme k ochraně těchto demokratických práv, nemělo by to však bránit náležitému rozvoji a řádné spolupráci mezi Evropskou unií a Afrikou jako celkem, která musí pokračovat. Pro další rozvoj Afriky jsou rozhodující otázky týkající se správy věcí veřejných, otázky týkající se rozvojové pomoci, a zejména otázky týkající se volného obchodu. Pokud mluvíme o rozvoji, Evropská unie je největším poskytovatelem pomoci ve světě. Irsko, má země, je šestým největším poskytovatelem pomoci ve světě na obyvatele. Nemělo ba však jít o poskytování pomoci s cílem dostat něco zpět. Mělo by jít o poskytování svobody lidem, aby se osvobodili, aby se zbavili problémů, aby se vytvářely systémy vzdělávání, zdravotnictví a infrastruktury s cílem zabezpečit, aby se v budoucnosti už nikdy nespoléhali na pomoc, a aby na ní už nikdy nebyli závislí. Existují i otázky týkající se zainteresovanosti Číny, protože Čína nevěnuje stejný důraz správě věcí veřejných, neexistenci korupce, otevřenosti a transparentnosti jako Evropa. Měli bychom uznat vliv, jaký Čína v tomto rozvojovém světě má. Vážená paní předsedající, rád bych vyjádřil vděk za poskytnutý prostor. Marie-Hélène Aubert, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Vážená paní předsedající, i přes uvedené záměry nelze skutečně říct, že by se do diskusí o partnerství mezi Evropskou unií a Afrikou, které se během posledních měsíců uskutečnily, dostaly nějaké nové prvky. Je jasné, že mír a právní stát musí být absolutními prioritami; EU nyní v této souvislosti sehrává významnější úlohu, a to můžeme jedině přivítat. Musíme rovněž zabezpečit, aby podpoře poskytované například při organizaci voleb vyla věnovaná skutečná péče a kontrola, aby obyvatelé pocítili praktické výhody, které jim demokracie v každodenním životě může poskytovat. Pokud jde o ostatní opatření, chtěla bych říct, že návrhy Evropské unie jsou konec konců typické, nacházejí se někde mezi prosazováním dobré správy věcí veřejných a volným obchodem, s důrazem na hospodářský rozvoj a zabezpečování zdravotní péče. Pokud však jde o řešení naléhavých problémů, tyto strategie EU a Afriky podle našeho názoru neřeší dva základní problémy. V prvé řadě jde o potravinovou bezpečnost, kterou třeba chápat v kontextu zvyšování cen základních potravin, zejména obilnin, a vzestupu biopalív, spolu s potřebou ochrany a rozvoje zemědělství, neboť v rámci dalšího Evropského rozvojového fondu se tomuto cíli přidělil jen velmi malý procentní podíl rozpočtu, jako to ostatně dělá i většina afrických vlád. Dokonce i Světová banka nedávno zdůraznila, že tuto oblast je nutné přehodnotit a to už něco znamená. Otázka zabezpečení potravin se nyní stala zcela klíčovou, podobně jako budoucnost malých zemědělců, kteří jsou v rámci politik rozvojové pomoci příliš často velmi zanedbávaní. Druhým klíčovým aspektem je, jak jistě víte, že Afrika je obrovským rezervoárem přírodních zdrojů, ze kterých však africké obyvatelstvo bohužel nemá zisk, i když ceny těchto komodit se nesmírně zvýšily. Všechny nejvýznamnější hospodářské mocnosti i rozvíjející se národy jako je například Čína usilují dostat se k těmto zdrojům, které se stávají stále vzácnějšími. Tato novodobá zlatá horečka, tento hlad po surovinách má dnes mimořádně kruté sociální a environmentální důsledky a nadále vede k válkám a korupci. Z tohoto hlediska se Evropská unie vyjadřuje velmi teoreticky, dokonce andělským tónem, a přitom se rovněž využívání přírodních zdrojů Afriky zúčastňuje. Jak lze racionalizovat, řídit a mít společný přístup k těmto zdrojům tak, aby z nich měly příslušné populace skutečně výhody, aniž by se ničilo jejich životní prostředí?

75

76

CS


Toto je základní problém, kterému se v rámci strategie EU-Afrika musí věnovat větší pozornost, protože vzhledem k tempu vývoje v tomto odvětví se s tímto problémem v každém případě budeme potkávat. Luisa Morgantini, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, děkuji paní Martensové zejména za způsob, jakým jsme byli schopní spolupracovat v rámci výboru, za její pozornost a také za odlišné názory, naše odlišné názory, které vznikly; jsem však přesvědčená, že výsledek je kromě několika bodů velmi důležitý. Od Káhirského prohlášení z roku 2000 prošly vztahy mezi EU a Afrikou dlouhou cestu. V Africe, na kontinentu, který je plný rozmanitosti a je poničený válkou, se mnoho věcí změnilo. Pokrok souvisí se založením Africké unie, politiky jednotnosti v rozmanitosti. Panafrický parlament přijal motto „jedna Afrika, jeden hlas“. Společenská hnutí v Africe jsou na vzestupu a volají po tom, co právě uvedl pan Öger. Jsou na vzestupe a vytvářejí sítě a v rámci Světového sociálního fóra v Nairobi měly velmi vysoké postavení. Skutečným pokrokem je i formulace politiky, která není evropskou politikou ve vztahu k Africe, ale společnou politikou Evropy a Afriky, která se týká partnerství. Setkáváním mezi Panafrickým parlamentem a Evropským parlamentem a jejich přítomností na summitu v Lisabonu se do praxe zavádí to, o čem jsme řekli, že v tomto dokumentu chybí, konkrétně úloha tohoto Parlamentu. O tuto úlohu nejen žádáme, chceme ji i skutečně sehrávat, a myslím si, že vedle pomoci portugalského předsednictva byla velmi důležitá i pomoc pana Louise Michela. Rozdíly v našich stanoviscích jsou však jasné. Důležité jsou různé aspekty této strategie, musíme v ní však pokračovat prostřednictvím soudržných politik, přičemž mám na mysli obchodování a prodej zbraní. V této cestě proto musíme pokračovat, i když víme, že je plná překážek. Kathy Sinnott, jménem skupiny IND/DEM. – Vážená paní předsedající, vzdělávaní je cestou od utrpení k naději. V moderní společnosti je nástrojem každodenního života. Je opevněním proti chudobě a stavebním kamenem rozvoje. Pan Kofi Annan tak popsal strategii v cílech století, které jsou podobné cílům rozvojové strategie EU pro Afriku. Vzdělávaní spolu s obchodem se v ní považují za klíčové faktory rozvoje tohoto kontinentu. EU i přes to pokračuje společně s bohatými národy, jakými jsou například USA, Austrálie, Kanada a Nový Zéland, v systematickém „nasávaní“ kvalifikovaných a vzdělaných lidí z Afriky a Asie. Pan komisař Frattini minulý měsíc oznámil, že na to, aby Evropa dostala „přistěhovalce, které její hospodářství potřebuje“ by EU měla během následujících 20 let importovat 20 milionů kvalifikovaných pracovníků z těchto kontinentů prostřednictvím systému modrých karet, který se podobá americkému systému zelených karet. Ačkoliv stabilní přísun kvalifikovaných pracovníků, kteří zaplní mezeru způsobenou naší stárnoucí populací, bude pro nás přínosem, tento druh odlivu mozků bude pro chudé a rozvojové země Afriky zničující. Evropská unie se také podílí na tunelování majetku afrických chudých. Děti jsou budoucností našich zemí a rozvojové fondy EU se navzdory tomu běžně spojují s programy kontroly porodnosti, jejichž cílem je odstranění budoucích Afričanů. Zelená kniha EU o demografii jasně říká, že bez růstu populace nemůže nastat hospodářský růst. Afrika je dnes jediným kontinentem na světě s vyšší mírou porodnosti, než je míra ¨potřebná k obnově populace. Pokud se budeme snažit o cíle tisíciletí a pokud dodržíme naše závazky, Afrika v tomto století získá vedoucí postavení ve světě. Koenraad Dillen, jménem skupiny ITS. – (NL) Vážená paní předsedající, nelze popřít, že v této zprávě se velmi podrobně popisuje mnoho problémů afrického kontinentu a různé výzvy pro partnerství mezi Evropskou unií a Afrikou. Stále jsem však přesvědčený, i když nemám ani nejmenší pochyby o odbornosti zpravodajkyně v oblasti rozvojové politiky, že v této zprávě se nevěnuje dostatečná pozornost velmi důležitým příčinám problémů Afriky a že v této zprávě chybí odpovědi na některé opravdu základní výzvy. Možno není politicky korektní to říkat, ale tak to je. Navzdory tomu, co se uvádí v této zprávě, nemají Afrika a Evropa v současnosti stejný způsob uvažování, pokud jde o víc demokracie, lepší správu věcí veřejných a lidská práva. Hlavními příčinami chudoby, hladu, nedostatečné bezpečnosti a socioekonomických problémů, se kterými se tento kontinent setkává – a které se v této zprávě oprávněně zmiňují – jsou ve skutečnosti velmi špatné a zkorumpované režimy, které se vůbec nesnaží o dodržování dobré správy věcí veřejných, demokracie a lidských práv.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Nikdo například už nepochybuje o tom, že Robert Mugabe je zločinec, který svou zemi srazil na kolena a který své obyvatele terorizuje. Co mají ale říkat rozvojové země jižní Afriky? Že volby se uskutečnily řádným způsobem a že západní země by se měly starat o sebe. Mám skutečně pochybnosti v souvislosti se sliby těch stejných lídrů, pokud jde o dobrou správu věcí veřejných. V této zprávě se věnuje náležitá pozornost míru a bezpečnosti. Podle organizace Oxfam jsou v Africe, kde je nespočet nedemokratických režimů, výdaje na zbraně vždy mnohem vyšší než ohromný objem rozvojové pomoci, která do těchto zemí směřuje. Všechny tyto problémy se proto vrací zpět ke stejné příčině. Na závěr musím říct, že nesouhlasím s částí o imigraci, protože se obávám, že každý, kdo si v této souvislosti myslí, že koncepce cirkulační migrace může zastavit odliv mozků z Afriky a imigrační tlak na Evropu, vážně klame sám sebe. Michael Gahler (PPE-DE). – (DE) Vážená paní předsedající, chtěl bych poděkovat naší zpravodajkyni za vynikající a komplexní zprávu. V tomto Parlamentu existuje široký konsensus v souvislosti se všeobecnými zásadami. Je nejvyšší čas na uskutečnění prosincového summitu EU-Afrika v Lisabonu. Vítám skutečnost, že se dokážeme dohodnout na společné strategii. Stanovisko Evropského parlamentu ke zvláštnímu případu pana Mugabeho je známé už mnoho let. Tento pán se však nemůže stát překážkou nové éry vztahů Evropy a Afriky. jsem přesvědčený, že mnoho lídrů evropských vlád má pro tohoto pána zřejmý a jednoznačný vzkaz. Z tohoto důvodu musí být přítomný a tento vzkaz si musí poslechnout. Jako předseda delegace pro vztahy s Panafrickým parlamentem mohu vyjádřit některé specifické parlamentní přání pro budoucí spolupráci, na které jsme se dohodli minulý týden v Midrandu. Africké parlamenty jsou do značné míry zanedbanými institucemi. Na papíře mají významnou ústavní úlohu, ale jejich vlastní vlády a samozřejmě i dárcové mají tendenci nebrat je velmi vážně. S náležitými zdroji a po úspěšném a komplexním vybudovaní kapacit pro poslance a zaměstnance parlamentních administrativ, výborů a skupin mají tyto parlamenty potenciál zastávat svou opravdovou roli, kterou je realizace řádné politické kontroly exekutivy. Velmi přesvědčivým plusem tohoto scénáře je rovněž to, že v takovém případě by na místní úrovni existovaly kontrolní orgány s demokratickou legitimitou, a v rámci vzniknutých problémů by se jejich kritika přijímala spíše než kritika zahraničních dárců. Vyzývám proto Komisi, aby se vytváření parlamentní kapacity stalo cíleným základem jejích programů pro tyto země, abychom se několik let afričtí politikové skutečně stali zodpovědnějšími vůči potřebám veřejnosti, a to i díky angažovanosti vnitrostátních parlamentů. Alessandro Battilocchio (PSE). – (IT) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, chtěl bych poděkovat paní Martensové za její práci a potvrdit politickou vůli EU a Africké unie vytvořit společnou strategii, která zahrne mnoho věcí společného zájmu těchto dvou společenství: od bezpečnosti k životnímu prostředí, od migrace k rozvoji a prosazování lidských práv a demokracie. Aby byla tato strategie opravdu účinná, musí EU toto partnerství budovat už nyní, přičemž musí náležitým způsobem zapojit občanskou společnost a místní parlamenty. EU musí prosazovat konkrétní a rozumnou činnost zaměřenou na ochranu lidských práv, svobody projevu, svobody shromažďování a principu demokracie, aby byl hospodářský a sociální rozvoj afrického kontinentu opravdu trvale udržitelný, a aby zahrnoval všechny úrovně africké společnosti. Kromě toho bych ostatním kolegům rád zopakoval výzvu k co největšímu zapojení EU při dosahování rozvojových cílů tisíciletí, k boji proti AIDS – který decimuje produktivní obyvatelstvo – a k vytvoření evropských politik, které budou skutečně konzistentní s duchem rozvojové spolupráce, především v kontextu mezinárodního obchodu. Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Chtěla bych poblahopřát paní Martensové k její zprávě o současném stavu vztahů EU a Afriky a za navržená opatření zaměřená na zlepšení těchto vztahů. Je zahanbující, že Afrika je stále nejchudobnějším kontinentem na světě. I přes mezinárodní pomoc, kterou poskytuje EU a ostatní země, se úroveň chudoby nesnížila; ve skutečnosti se zvýšila. Stále je nutné usilovat o dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Jde o Afriku, která je v souvislosti s přírodními zdroji nejbohatším kontinentem. Hlavním důvodem je to, že suroviny se vyvážejí za nejnižší možné ceny, zatímco za hotové výrobky se platí ceny vysoké. Situace by

77

78

CS


se mohla změnit s rozvojem zpracovatelského průmyslu, malého a středního podnikání, vytvářením nových pracovních míst a s podporou regionální spolupráce. Není pochyb, jak se uvádí ve zprávě a jak Evropský parlament stále zdůrazňuje, že vzdělávaní zůstává jedním z klíčových faktorů rozvoje nezávislého hospodářství Afriky. Pokud jde o budoucnost Afriky, ráda bych se zmínila o vojenských konfliktech, které nadále sužují některé oblasti, jako například Súdán, a to už několik let. Tato situace na jedné straně představuje nejistotu pro místní a zahraniční investory, na druhé straně některé země využívají tyto konflikty ke zvyšování produkce surovin za zvýhodněných podmínek. EU a mezinárodní společenství by měly vyvíjet větší úsilí zaměřené na řešení těchto vojenských konfliktů v Africe. Zvýšilo by to účinnost provádění programu rozvojové spolupráce. Helmuth Markov (GUE/NGL). – (DE) Vážená paní předsedající, velmi důležitým faktorem v rámci africké rozvojové politiky je obchod a obchod, pokud se realizuje správným způsobem, může skutečně pomoci snížit chudobu a také může pomoci zlepšit zdravotní péči v Africe. Může pomoci zlepšit vzdělávání a může pomoci odstranit negramotnost. Nelze to však dosahovat takovým způsobem, jak to vidí Komise. Jsem velmi potěšený, že – buď proto, že zvítězil zdravý rozum, nebo proto, že se zintenzívnil tlak afrických zemí – Komise má od minulého pondělí jiný přístup k dohodám o hospodářské spolupráci. Výsledkem je, že upustila od nesmyslných požadavků reciprocity v rámci liberalizace trhu a už více netrvá na začlenění singapurských témat. Existuje dohoda, že se jednotlivá témata oddělí, takže jednání se nyní soustředí jen na zboží, a o ostatních tématech se bude jednat později. Pokud bychom stejný přístup uplatnili i v případě kola rozvojových jednání v Dohá, možná bychom také dosáhli určitého úspěchu, protože toto je důvodem jejich dosavadního opakovaného selhání. WTO a kolo rozvojových jednání v Dohá selhaly proto, že Komise vždy trvá na vyslání stejného vzkazu. Říká: „Musíte si uvědomit, že pro vás chceme jen to nejlepší, a pokud to nechápete, dohody nedosáhneme“. Naštěstí, pokud se podíváme na zprávu tohoto Parlamentu – který byl v tomto případě mnohem rozumnější než Komise –, kterou vypracoval můj kolega pan Sturdy v roce 2006, je jasné, že pan komisař Mandelson mohl mnohem dřív připustit požadavek, před kterým se nyní musí sklonit, a věci by se možná nedostaly tak daleko. Objevil jste se před námi ve výboru a dost konkrétně jsme se vás na to ptali. Jaká byla vaše odpověď? Řekl jste, že komisař Mandelson odvedl výbornou práci! Abych byl upřímný, Rada nese v tomto případě také odpovědnost, vzhledem k tomu, že na konci tohoto procesu bude muset schválit dohodu o partnerství. Raději by se mohla jednou za čas zapojit do jednání, a ne jen říkat, že „necháme komisaře, aby pokračoval, dokud s něčím konečně nepřijde“. Ne, máte také odpovědnost, a podle mého názoru jste tuto odpovědnost nesplnil, pokud jde o dohody o hospodářském partnerství, pokud usuzujeme aspoň z vašich prohlášení pro náš výbor. PREDSEDAJÍCÍ: LUISA MORGANTINI Místopředsedkyně Robert Sturdy (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, jsem spíše překvapený, že úplně souhlasím se svým kolegou z opačné strany tohoto Parlamentu. Blahopřeji paní Martensové k její zprávě. Dnes odpoledne odeznělo v tomto Parlamentu mnoho rozumných slov, zapomněli jsme však na Afriku. Na Afriku jsme zapomínali i v minulosti, a podobně jako zpravodaj pro dohody o hospodářském partnerství doufám, že tato Evropská unie na Afriku znovu nezapomene. Včera Komise zveřejnila sdělení o dohodách o hospodářském partnerství, ve kterém se z dlouhodobého hlediska uznává, že není možné ukončit jednání do konce roku 2007, jak bylo původně naplánované a uvedené v mé zprávě. Komise však nadále trvá na tom, že africké, karibské a tichomořské země se musí plně zavázat k podpisu dohod o hospodářském partnerství v roku 2008, a že některé země v tomto regionu by se měly k těmto dohodám o hospodářském partnerství přidat a některé ne. Vždyť to je neuvěřitelně směšné! V rámci těchto jednání je mnoho věcí nejasných a nejistých, a zůstává velmi málo času. Toto sdělení je záměrně nejasné a i když vím, o co jde, znepokojuje mě to: nikdy jsem se nezapojil do řešení něčeho, čemu jsem nerozuměl, a právě nyní žádáme, aby Afrika udělala přesně to stejné.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Kromě toho, těmito novými návrhy na vytvoření subregionálních dohod v rámci regionů s africkými zeměmi, které se chtějí zapojit, by se vytvořila nepřehledná směs různých dohod v sousedících zemích. Nápad, že jiné země a regiony AKT by se měly připojit později, by znamenal, že by se připojily k dohodě, o které nejednaly. Jak to může být dobrý nápad? Nebyla náhodou záměrem dohod o hospodářském partnerství regionální integrace? Proč se teda zaměřovat na realizaci monitorovací mechanismy a hodnocení vlivu, pokud se jednající strany neumí dohodnout ani na menších balíčcích? Země AKT by neměly mít povinnost rozhodnout se mezi obchodními dohodami, které mohou zničit jejich místní/regionální trhy, nebo překážkami, které ochromí jejich exportní trhy. Stále existuje prostor pro volbu a změny politiky Komise na poslední chvíli nepomáhají narušenou důvěru obnovit. Josep Borrell Fontelles (PSE). - (ES) Vážená paní předsedající, vážení komisaři, vážený pane ministře, tato diskuse by nás měla posunout směrem k Lisabonu a summitu, a portugalskému předsednictví musíme poděkovat za to, že věnovalo pozornost vztahům mezi Evropou a Afrikou. Jsme přesvědčení, že Evropanům to konečně pomůže pochopit, že jejich osud je neoddělitelně spjatý s osudem Afriky, že rozvoj Afriky je zjevnou podmínkou naší prosperity, a že bez pevného partnerství s Afrikou nebudeme schopní kontrolovat migrační toky, ani zabezpečit dodávky energie. Musíme jasně říct, že to nemá pomoci chudým lidem, je to však v našem zájmu. Také musíme jasně říct, že Afričané někdy přikládají našim prohlášením málo důvěry a považují je jen za rétoriku, protože dosud jsme se nepřenesli přes koloniální minulost, abychom vytvořili pevné partnerství rovnocenných stran, které si všichni přejeme, o kterém mluvíme, které však s realitou stále nemá nic společného. Úloha modernizace Afriky je velmi náročná. Afričané mají v této souvislosti velkou zodpovědnost, máme ji však i my. Bez nás – bez naší pomoci, bez naší spolupráce – se nedostanou ze situace, která je popsaná ve zprávě paní Martensové, protože potřebují nejen obchod, ale i pomoc a rovnocenné vztahy, které jim umožní překročit svou minulost, za kterou jsme samozřejmě částečně zodpovědní i my. Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Děkuji vám, paní předsedající. V prosinci se po několika letech uskuteční další summit Africké unie a EU. Pro EU, která má velkou zodpovědnost za podporování hospodářského a demokratického rozvoje v Africe, to je významné setkání. Portugalské předsednictví si za touto iniciativu zaslouží uznání. EU musí být na africkém kontinentu aktivnější. Na rozdíl od pana Briana Crowleyho se obávám, že diktátor ze Zimbabwe Robert Mugabe tento summit pravděpodobně navštíví. Evropské unii nestojí za to, aby seděla za jedním jednacím stolem s panem Mugabem. Mugabeho anarchie a korupce paralyzuje celou zemi. Politická opozice je pronásledovaná a zavíraná do věznic, svoboda projevu neexistuje, v zemi, která byla kdysi sýpkou Afriky, je nedostatek potravin a statisíce lidí nemají kde bydlet. Hospodářství se rozpadá, inflace je více než 7 000 %, průměrný věk je nejnižší na světě a 25 % obyvatelstva je nakažených virem HIV. Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, vážený pane Manueli Lobo Antunesi, jediným způsobem, kterým může EU vyjádřit odpor k Mugabeho diktátorským praktikám, je neakceptovat jeho přítomnost na summitu. Mugabeho hrozná vláda musí skončit. Milí přátelé, o diktátorských režimech je nutné mluvit upřímně. Děkuji. Eija-Riitta Korhola (PPE-DE). - (FI) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, chci poděkovat zpravodajkyni paní Martensové, za tuto důležitou zprávu. Na jedné straně je to pro Komisi jasným znamením, že parlamentní rozměr musí být tentokrát při vypracování společné strategie EU-Afrika přítomný. Skutečnost, že Komise při vypracování strategie EU pro Afriku v roce 2005 ignorovala nejen své kolegy, ale i Parlament, byla pro přístup Komise bohužel typická. Na druhé straně třeba ocenit, že tato zpráva přináší mnoho významných otázek, které je potřebné řešit, a strategii, kterou je potřebné přijmout, Za prvé, historie jasně dokazuje, že pokud se mají všeobecná lidská práva uplatňovat, vyžadují si všeobecnou ochranu. Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby se v rámci priorit pro mír a bezpečnost v strategii EU, která se týká Afriky, zohledňovala koncepce zodpovědnosti, která souvisí s ochranou, a kterou se tato ochrana prosazuje. Máme zodpovědnost týkající se ochrany, a v rámci EU se musí diskutovat i o ní. Za druhé, v zprávě se chvályhodně uvádí, že nejvyšší prioritou této strategie musí být změna klimatu. Voda a její kvalita a dostatek se spolu s energiemi stanou závažným politickým problémem, a Afrika bude potom jeho první obětí. Přesto bych chtěla všem připomenout, že dnes jsou nejvážnějšími environmentálními problémy Afriky eroze a nadměrné spásaní pastvin. Změna klimatu to samozřejmě zhoršuje. Adaptační

79

80

CS


a podpůrná opatření jsou nevyhnutná. Afrika je kromě toho přirozeným partnerem v mezinárodním kontextu boje proti změně klimatu. Za třetí bych chtěla zdůraznit význam malých podniků a místního podnikání jako podmínky pro trvale udržitelný a skutečný hospodářský rozvoj Afriky. Měli bychom zabezpečit, aby opatření, která přijímáme, tento rozvoj podporovala. Afriku lze postavit na nohy jedině pomocí jejího místního obyvatelstva. Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Paní Martensové musím poblahopřát k této zprávě, důležité v době, kdy EU opětovně vymezuje svůj vztah s Afrikou, zejména v důsledku narůstajícího vlivu Číny na tomto kontinentu. Vztah EU a Afriky se však může posunout dopředu jen pokud bude přístup, který je zaměřený na rozvoj a zároveň i na bezpečnost, soudržný, zejména pokud jde o lidská práva, demokracii a dobrou správu věcí veřejných. Vzhledem k významu společné strategie a příslušného akčního plánu, které se mají přijmout na summitu EU a Afriky, bych chtěla požádat portugalské předsednictví, aby Evropský parlament informovalo o pokroku dosaženém v rámci jednání o tomto dokumentu a jeho obsahu. Bude to užitečné kvůli zabezpečení, aby se opatření uvedená v této společné strategii a akčním plánu následně stala realitou, s podporou Evropského parlamentu a pod kontrolou různých uplatnitelných finančních nástrojů. V tomto Parlamentu jsme přesvědčení, že ve společné strategii a akčním plánu se odrazí závazky EU, přičemž náležitá priorita se bude věnovat boji proti chudobě a rozvojovým cílům tisíciletí, zejména přístupu k základní zdravotní péči a vzdělávání. Přejeme si začlenit společná opatření týkající se kontroly obchodování s ručními palebnými zbraněmi a malými zbraněmi, které jsou v Africe skutečně zbraněmi hromadného ničení, a také opatření zaměřená na posilnění postavení žen a občanských společností, ve kterých je potenciál na změnu, mír a rozvoj, které Afrika tak zoufale potřebuje. Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Afrika bývala špatným svědomím Evropy kvůli koloniální politice. Dnes se snažíme pomoci rozvojovým zemím, aby vstoupily do globalizovaného světa. Proto jsou v popředí našich vztahů globální výzvy. Vedle nemocí, hladu a nedostatku vody jsou to také bezpečnost, obchod, migrace, odliv mozků a klimatické změny. Naší odpovědností je vedle charity dbát na odpovědné rozhodování afrických institucí na základě demokratických principů. V tomto světle považuji rozvojovou strategii komisaře Mandelsona za nebezpečnou. Je příliš zaměřená pouze na obchodní vztahy v Pacifiku. Milí kolegové, musíme trvat na tom, aby Komise věnovala kapacity na agendu lidských práv. Bez ní demokracie v Africe ani nikde jinde nemá šanci. Znepokojuje mne, jak silně je dosud zakotvena v Africe ideologie bývalého komunistického bloku a jak sílí vliv totalitního, čínského, tržního modelu, který těží v Africe suroviny a bere práci Afričanům. Blahopřeji paní Martensové, která komplexně a vyváženě definuje ve své dnešní vynikající zprávě novou strategii. Musíme se postarat ale i o její finanční rámec a naučit se hodnotit výsledky díky indikátorům. Zdá se mi dále, že Komise málo šíří mezi Evropany to, jak důležité je spolupracovat s africkým kontinentem, který je nejbližším sousedem Evropské unie. Doufám, že prosincový summit v Lisabonu přijme na základě dnešní zprávy novou vizi vztahů založenou rovněž na lidsko-právní agendě. Závěrem mi dovolte říci, že summit bude velmi významný pro posun v evropsko-afrických vztazích a proto se mi moc nelíbí, že Česko a Británie chtějí blokovat tento celoafrický summit kvůli účasti diktátora ze Zimbabwe. Ale samozřejmě musíme jeho účast zásadně odmítnout a odsoudit. Thijs Berman (PSE). – (NL) Vážená paní předsedající, vztahy mezi Evropskou unií a africkými zeměmi se staly nepřijatelně napjatými kvůli jednáním s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi (AKT) o dohodách o hospodářském partnerství. Pokud tato jednání selžou, stane se Cotonou od 1. ledna pro mnoho zemí černou dírou, protože naše obchodní vztahy se potom stanou ještě méně výhodnějším systémem všeobecných preferencí. Bylo by potupné, kdyby byly chudé země tímto způsobem penalizovány, protože tyto země mají v současnosti pocit, že EU a země AKT nejsou rovnocennými partnery. Chudým zemím musíme umožnit, aby si chránily své trhy v oblastech, které jsou zranitelné a které by se v důsledku volného obchodu zhroutily. Tato jednání jsou v ostrém kontrastu s dobrými zásadami a cíli uvedenými ve zprávě paní Martensové, a já tyto cíle podporuji.

24-10-2007

24-10-2007

CS


My jako socialisti jsme chtěli dodat, že bychom neměli připustit, aby obchodní a zemědělská politika EU stála v cestě rozvojové politiky. Potřebujeme soudržnost a není pochyb, že politika by měla být stále zaměřená na emancipaci a práva žen. Úlohou Komise je, aby to rozvinula do konkrétní politiky. Potom bude Komise podrobně monitorovat rozvojovou spolupráci. Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – (PL) Jak se uvádí ve velmi kvalitní zprávě, kterou připravila paní Martensová, i přes mnoha miliardám EUR určených Africe se na tomto kontinentu chudoba zhoršuje. Nekonzultoval jsem s panem Antunesem, zástupcem portugalského předsednictví, ani s panem Van Heckem, rád bych však zdůraznil, že spolupráce s místními africkými subjekty je nevyhnutnou podmínkou na to, aby byla finanční pomoc účinná. Toto hospodářství potřebuje pomoc, pokud jde o zavádění technologií, podporu podnikatelského ducha, podporu odhodlání občanů a podporu iniciativy jednotlivců. Misionáři se například v takových iniciativách angažují, i když nemají žádné finanční prostředky, zatímco Unie zainteresovaná není, ačkoli je schopná zabezpečit značné finanční zdroje. Jednou z hlavních výzev je vzdělávání, to znamená investování do lidského kapitálu, které přináší velké výhody. Afrika však musí také přijmout určité závazky. Jde o zastavení dovozu zbraní a zavádění určitých právních ustanovení, zejména pokud jde o vlastnická práva, která jsou pro rozvoj hospodářství nevyhnutná. Na závěr bych chtěl říct, že úlohu vlád je potřebné chápat jako službu občanům, a ne jako využívání naší pomoci, jejímž symbolem jsou luxusní auta, která používají představitelé afrických orgánů. Marie-Arlette Carlotti (PSE). – (FR) Vážená paní předsedající, současná Afrika má dvě tváře: první tváří je extrémní chudoba a lidská tragédie, jako v případě Dárfúru a Somálska, a druhou tváří, která se často ignoruje, je kontinent, který navzdory všemu zavádí inovace, demokratizuje se, i když velmi pomalu, a který se krok za krokem vrací na cestu růstu. V rámci nové strategie EU-Afrika se proto musí zohledňovat tato dvojí realita a tento stále křehký proces se musí podporovat prostřednictvím skutečně politického partnerství: partnerství, které je založené na jednotě, protože naším hlavním partnerem musí být Afrika ve své celistvosti, zastoupená Africkou unií; na rovnosti, s agendou, která byla vypracovaná společně, a která nebyla uložená Severem, a na lidskosti, protože Evropa není jen jediným partnerem, kterého Afrika má. Tento proces musí podporovat i EU prostřednictvím využívání rozvojových cílů tisíciletí jako plánu, dodržováním svých slibů a plněním finančních závazků, které přijala EU a členské státy a nakonec i uznáním úlohy, kterou africké parlamenty sehrávají. Zpráva paní Martensové je ve skutečnosti odkazem, který dnes vysíláme Komisi a Radě, a v Lisabonu v prosinci uvidíme, zda byl tento vzkaz skutečně vyslyšen. Luís Queiró (PPE-DE). – (PT) Vážená paní předsedající, jako se uvádí ve zprávě paní Martensové, se kterou do velké míře souhlasím, skutečnost, že současná strategie EU pro Afriku se nevyvinula do partnerství s africkým lidem, je zjevným omezením jejího potenciálu. Bylo to chyba, která se musí napravit, a která se i napraví v rámci další strategie EU, jíž se musí posilnit úloha Africké unie, a jež musí být založená na koncepci partnerství a rovnocennosti. Záležitosti způsobující obavy, které je potřebné pokrýt, zahrnují mír, problém vysídlených osob a boj proti vážným chorobám, jako jsou například AIDS a malárie. Naším cílem musí být rozvoj a jedním z prostředků musí být obchod. K tomuto účelu musíme podporovat malé a střední podniky a prosazovat poctivý mezinárodní obchod. V rámci této strategie však budeme úspěšní, jen když dokážeme posilnit demokracii a lidská práva na tomto kontinentu. Při přepracování a obnově strategie EU pro Afriku se musí zohledňovat nové místní a globální okolnosti. Už samotná skutečnost, že dnes diskutujeme s Africkou unií, je významná. Na druhé straně celkový nárůst spotřeby ropy a potravin naznačuje potřebu zvýšit globální produkční kapacitu a Afrika je v této souvislosti kontinentem, který má velké zásoby ropy a plynu, ale i obrovský zemědělský potenciál, který třeba využít. Na závěr se zmíním o otázce summitu. Na vymezení strategie pro Afriku není potřebný summit. Portugalské předsednictví se však vydalo touto cestou a bylo by chybou nedotáhnout to do konce, v opačném případě ztratíme možnost pozitivního vlivu na život Afričanů. Vážená paní předsedající, tyto diskuse se nemohou týkat jen odpouštění dluhů, neboť větší blahobyt ve světě může a musí být příležitostí pro větší blahobyt v Africe. Z tohoto blahobytu musí mít užitek její obyvatelé, a nejen její elity. Mezinárodní spolupráce nemůže být pro Afriku nadále problémem, jako někdo uvedl. Tuto situaci proto musíme zlepšit, aby se mohlo zabezpečit vzdělávání, podporování zdraví, demokratizace a rozvoj.

81

82

CS


Luis Yañez-Barnuevo García (PSE). – (ES) Vážená paní předsedající, rád bych poblahopřál zpravodajkyni a řekl, že souhlasím s panem Michelem, pokud jde o vytvoření nového druhu partnerství a vztahů mezi Evropou a Afrikou. Také bych chtěl pogratulovat panu Lobovi Antunesovi k organizaci summitu Evropy a Afriky ze strany portugalského předsednictví. Dokud se však vytváří tento nový druh vztahu, oficiální rozvojová pomoc musí nadále být, a ještě několik let zůstane, velmi užitečným nástrojem v rámci vztahů Evropy s Afrikou, nejen Evropy jako celku, ale i členských států. Měli bychom prosazovat zdravou hospodářskou soutěž mezi členskými státy v souvislosti se zlepšováním kvantity a kvality rozvojové pomoci. Má země Španělsko během tohoto parlamentního volebního období ztrojnásobilo svou rozvojovou pomoc a v porovnání s předcházející vládou zvýšilo svůj příspěvek z 200 milionů EUR v roce 2004 na předpokládaných 850 milionů EUR v roce 2008. Španělsko je nyní druhým největším poskytovatelem rozvojové pomoci na světě a také je zemí v rámci Výboru pro rozvojovou pomoc, jejíž příspěvek se během tohoto období zvýšil nejvíc. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, v prvé řadě musím poděkovat za vaše příspěvky, návrhy a kritiku v souvislosti s návrhy předsednictví v rámci plánování vztahů EU a Afriky. Tímto návrhům, úvahám a kritice jsem samozřejmě věnoval náležitou pozornost. Rád bych objasnil, že to, co navrhujeme v souvislosti s novým vztahem s Afrikou, má dva aspekty, o kterých bych řekl, že jsou inovační, nebo aspoň doufáme, že inovační jsou nebo se jako inovační mohou projevit. Za prvé, s našimi africkými partnery plánujeme vytvořit efektivní partnerství; toto partnerství musí být efektivní i v souvislosti s vlastnictvím. Jak jsem už řekl, strategie, kterou vytváříme pro Afriku, není jednostrannou strategií. Je společnou strategií, jinými slovy strategií, která se navrhuje, analyzuje a konzultuje společně, takže tyto výsledky a návrhy jsou přesně tím, v co naši afričtí partneři doufají a co od nás očekávají, a tím, co bychom i my samozřejmě rádi získali, v pozitivním smyslu, od našich afrických partnerů. Na druhé straně se také snažíme zvýšit počet subjektů zainteresovaných do této strategie, aby nezahrnovala jen vlády, jako obyčejně. Jak jsem už uvedl, kromě vlád chceme zainteresovat i jiné veřejné instituce, parlamenty a také široké skupiny občanské společnosti, jejich představitele a činitele. Podle mého názoru je druhým velmi důležitým aspektem to, že chceme zmodernizovat program jednání mezi Evropskou unií a Afrikou. Tímto způsobem chceme reagovat na nové globální výzvy, zohlednit významné změny, které ve světě nastaly, a zejména nabídnout Africe skutečnou příležitost, aby se úplně integrovala do nového uspořádání světa. S Afrikou se proto chystáme diskutovat a debatovat o těchto nových a moderních otázkách jako je například otázka energie, otázka změny klimatu a otázky spojené s migrací, mobilitou a zaměstnaností samozřejmě bez toho, abychom zapomínali na otázky, které jsou pro naše tradiční partnerství nadále klíčovými, jako například mír, bezpečnost, demokratická správa a lidská práva a také otázky spojené s vědou a informační společností. Jsem přesvědčený, že tato agenda je komplexní, ambiciózní, a jak jsem již uvedl, úplně moderní. Musíme zmodernizovat naši agendu, která se týká Afriky, abychom byli schopní účinným způsobem reagovat na současné potřeby. Také bych rád uvedl, že portugalské předsednictví a Portugalsko se nikdy nezdráhaly pojmenovat diktátory v Africe nebo v jakékoliv jiné části světa a následně je odsoudit, v čemž budeme pokračovat, kdykoliv to bude nutné. Na závěr musím také poděkovat za práci, kterou jsme společně s Komisí vykonali v rámci všech potřebných příprav druhého summitu EU a Afriky. Komise a komisaři se specifickými odpovědnostmi v těchto oblastech, jako jsou například obchod, zahraniční záležitosti a humanitární pomoc, nám poskytli velmi angažovanou a velice kvalitní podporu, a jsme přesvědčení, že všichni usilujeme o společný cíl, kterým je změna v Africe a změna pro Afriku. Louis Michel, člen Komise. – (FR) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, rád bych začal poděkováním Radě za vyčerpávající reakce na vystoupení a rád bych dodal, že s uvedenými argumenty souhlasím. Také souhlasím s mnoha obavami, které tu zazněly. Komise se snaží uplatňovat větší soudržnost ve svých zahraničních aktivitách, a faktem je, že charakter dialogu mezi Evropou a Afrikou by nám měl postupně

24-10-2007

24-10-2007

CS


umožnit odstranit některé z těchto rozporů včetně těch, které zdůraznil pan Rocard. Není pochyb, že někdy realizujeme rozporuplné politiky: stačí si vzpomenout na dotace pro zemědělství. Ty jsou rozporuplné. V tomto případe jsme se však museli bohužel rozhodnout mezi různými zájmy, a to je prostě nutné akceptovat. Zdá se, že Evropa je pravděpodobně jediným mezinárodním subjektem, který neustále napravuje vlastní chyby, a který se viditelně snaží za každou cenu postupovat správným směrem. Druhým bodem, který se objevil, bylo Zimbabwe. Nerad se k tomuto bodu vracím. Nedokázal bych reagovat lépe než paní Martensová. Jde o summit EU a Afriky, ne o summit EU-Zimbabwe. To je první věc. Druhou věcí je, že jsem si plně vědomý výzev na odsouzení pana Mugabeho. Mohl bych udělat totéž, nic by se však nezměnilo. Rozhodnutí pozvat pana Mugabeho nezávisí na nás. Lituji, ale nemůžeme nahrazovat naše africké partnery. Jako komisař pro rozvoj a humanitární pomoc, se zvláštní odpovědností za africké, karibské a tichomořské státy (AKT) a politické vztahy a dialog s Afrikou, vám musím říct – a je mi líto, že to musím říct – že nemáme donucovací právo, které by nám umožnilo, abychom africkým partnerům řekli: „Můžete pozvat koho chcete, kromě něho“. I když je to příliš troufalé, uvedu také toto: pokud bychom hodnotili věci měřítkem diktátorů nebo spíše těch, které za diktátory považujeme, neměli bychom problém jen s panem Mugabem. Dovolte mi, abych v této souvislosti řekl ještě jednu Předmět: taková je realita. Důležité je, že summit se koná, a také je důležité, že během tohoto summitu budeme moci diskutovat a předkládat otázky lidských práv v Zimbabwe. pro mě to je užitečné a důležité, a myslím to upřímně. Summit se proto musí uskutečnit. Čekali jsme už dost dlouho. Už se uskutečnil i summit Afriky a Číny. Kromě toho se připravuje summit Afriky a Japonska, budeme při tom, i když ještě nevím kdy přesně. Také bych rád řekl, že jsme získali podporu Jihoafrické republiky. To je stát, který vyvinul značné úsilí s cílem pokusit se vyřešit tuto záležitost k největší spokojenosti všech. Kromě toho se tento stát nyní s největší pravděpodobností angažuje na vytváření, navrhování a vypracování významné dohody mezi většinou a opozicí v Zimbabwe, která by měla vést k čestným a spravedlivým volbám v březnu 2008. Jednání ještě stále probíhají, můj poslední rozhovor s prezidentem Mbekim však v každém případě vypadal skutečně nadějně, pokud jde o možný úspěch. Jihoafrickou republiku tedy nekritizujme, protože dělá, co může a nedělá to špatně. Pokud jde o poměr finančních prostředků přidělených na zemědělství, rád bych jen uvedl, že mezi devátým a desátým Evropským rozvojovým programem se objem financí vymezených pro tento sektor zvýšil ze 663 milionů EUR na 1,1 miliardy EUR. Pravdou je, že i přes zvýšení finančních prostředků mezi devátým a desátým Evropským rozvojovým fondem šlo o snížení v absolutních percentuálních podmínkách, pokud však jde o hotovost, skutečné zvýšení bylo značné. Kromě toho bych rád uvedl, že před několika dny jsem si ve Washingtonu na zasedání Světové banky, kterého jsem se zúčastnil, s potěšením vyslechl jejího ředitele, který oznámil, že zaměření na rozvoj zemědělství by mělo být mnohem intenzivnější, a proto zcela chápu obavy, které tu právě zazněly. Pokud jde o úlohy občanské společnosti a parlamentů, jakožto i Panafrického parlamentu, nemohu udělat nic jiného, jedině plně souhlasit s přístupem, který se uvádí v této zprávě. Několika slovy, abych byl stručný, protože přidělený čas je velmi krátký, bych se rád opět vrátil k záležitosti dohod o hospodářském partnerství, jak jsem slíbil. Moje stanovisko k těmto dohodám je známé. Jsou nezbytnou podmínkou integrace Afriky do světového hospodářství. Jak ukázaly zkušenosti z Asie, pro rozvoj není nejdůležitějším faktorem pomoc, ale spíš hospodářský rozvoj a integrace do globálních trhů. Osobně jsem přesvědčený, že dohody o hospodářském partnerství jsou příležitostí, v rámci níž se země AKT mohou postupně integrovat do mezinárodního obchodního společenství, přičemž nejprve je potřebné vytvořit regionální trhy. Stejně tak bych rád zdůraznil, že 1. leden 2008 nebude znamenat začátek náhlé a dramatické liberalizace trhu. Co tedy bude znamenat? Ve skutečnosti bude znamenat postupné otevíraní trhů na základě různých přechodných období závislých na příslušných produktech, s pomocí regionálních fondů, v rámci kterých se bude poskytovat finanční podpora a také se pomůže zmírnit problém čisté rozpočtové ztráty v důsledku liberalizace. Existuje samozřejmě dostatek zajímavých návrhů, které by se v této oblasti mohly uplatnit. Kromě toho budeme také schopní mobilizovat značné finanční zdroje v celé řadě oblastí, které by mohly vytvořit optimální podmínky, v rámci nichž by se tento proces liberalizace mohl stát skutečně progresivním a toto postupné otevírání trhů by se mohlo ukázat být užitečným, pozitivním a produktivním. Velmi dobře chápu obavy, které tu dnes zazněly. Pokud však jde o výzvu na prodloužení termínu na uzavírání těchto dohod o hospodářském partnerství, musím říct, že v tom nevidím žádné výhody. Světová obchodní organizace nám pro země AKT neudělí výjimku – a je dobré předstírat, že by mohla – protože náš současný systém

83

84

CS


poškozuje ostatní rozvojové země, které požadují, aby se s nimi zacházelo stejným způsobem jako s bývalými koloniemi. Jedinou alternativou je proto využívání všeobecného systému preferencí. Nejméně rozvinuté země budou mít přístup ke všemu kromě zbraní, pro země, které nejsou nejméně rozvinutými zeměmi – a rád bych zdůraznil, že jejich je 36 – by to však představovalo snížení jejich současné úrovně přístupu. Dohody o hospodářském partnerství nám umožní nadále garantovat preferenční přístup našim tradičním partnerům, co je však důležitější, pomohou nám podporovat proces regionální hospodářské integrace. Jsem přesvědčený, že právě v tom spočívá skutečný potenciál přínosu obchodu k hospodářskému rozvoji. Jsme si samozřejmě vědomi problémů, které to našim partnerům způsobí, chápeme jejich neochotu i jejich obavy, a je třeba uznat, že jsou legitimní. Přesně z tohoto důvodu jsme původně navrhovali postupné uzavírání dohod, které na prvním místě vyřeší obchodní otázku, když zahrnou otvírání trhů na recipročním základě, který je kompatibilní s pravidly WTO. Jak jsem vždy říkal, nabídky přístupu na trh od našich partnerů AKT budou samozřejmě založené na zásadách asymetrie. Je třeba pamatovat na to, že my otevíráme naše trhy úplně, snažíme se být co možná nejflexibilnější a využíváme všechny možnosti, které máme k dispozici, abychom začlenili záležitosti týkající se rozvoje, zejména potřebu chránit hlavní složky zemědělské produkce a rozvíjející se průmysl. V současnosti na této věci dál pracujeme. Skutečnou výzvou je zabránit tomu, aby se země, které nejsou nejméně rozvinutými zeměmi, neocitly 1. ledna v katastrofální obchodní situaci. Jde skutečně o obrovské obchodní zájmy těchto zemí. Pokud do 1. ledna nevyřešíme otázku přístupu na trh, je jasné, že jim opět zůstane všeobecný systém preferencí a zůstanou tedy na vedlejší koleji a octnou se pak ve skutečně katastrofální pozici. Musíme proto přidat do kroku, aby platnost nabyly alespoň dočasné dohody. Takže to jsem chtěl říct k dohodám o hospodářském partnerství. Na závěr bych chtěl říct, že zcela souhlasím s jasnými stanovisky pana Borrella. Podstatou nadcházejícího summitu a strategie EU-Afrika bude významná změna charakteru vztahů mezi Evropou a Afrikou. Pokusme se tedy – teď si vypůjčím jeho výraz – vytvořit silné partnerství mezi dvěma stranami, které se vzájemně respektují a mají vůči sobě práva a povinnosti, a opusťme současný vztah, který bych nenazýval otřepaným, je to mnohem vážnější, neboť je to vztah nemoderní, archaický a kontraproduktivní a často ponižující, vztah dárců a příjemců. Předsedající. − Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat zítra v 11:30. Písemná prohlášení (článek 142) Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Summit EU-Afrika by měl znamenat změnu v politikách EU, které se týkají respektování suverenity a práva afrických zemí a lidí na rozvoj, tím, že bude prosazovat spravedlivější, mírumilovný a lidštější svět s vyšší úrovní solidarity. Vyžaduje si to například: – okamžitá opatření, která se týkají solidarity, s cílem naplnit nejzákladnější potřeby milionů lidí; – respektovaní národní suverenity a nezávislosti, nezasahování do vnitřních věcí jednotlivých zemí a mírové řešení mezinárodních konfliktů; – demilitarizaci mezinárodních vztahů a postupné snižování zbrojení a vojenských výdajů; – rovnocenné a spravedlivé mezinárodní hospodářské vztahy, odmítání přehnaných požadavků Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Světové zdravotnické organizace a „dohod o hospodářském partnerství“, pokud jde o liberalizaci obchodu; – zrušení zahraničního dluhu, který už byl víc než splacený; – správné politiky zaměřené na spolupráci a aktivní a vzájemnou podporu rozvoje; – garantování práv imigrantů. Tento vztah už nesmí být založený na neokoloniálních ambicích nebo paternalistických pohledech zaměřených na opětovné získání půdy, k jejíž ztrátě došlo, když Afričané získali svou národní nezávislost

24-10-2007

24-10-2007

CS


– tedy ve druhé polovině 20. století – a na prosazování zasahování, vojenské přítomnosti nejvýznamnějších sil EU a kontroly a využívání přírodních zdrojů nadnárodními společnostmi. Tokia Saïfi (PPE-DE), písemně. – (FR) Pokud máme zdůraznit význam zprávy Parlamentu o vztazích mezi Evropskou unií a Afrikou, vzhledem k nadcházejícímu prosincovému summitu EU a Afriky, potom musíme především přivítat realistický přístup v této zprávě. Zpráva doporučuje skutečné partnerství mezi Evropou a Afrikou, demokratické a realistické partnerství, které je založené na účinné a koordinované pomoci, ale také i na obchodu. Chtěla bych vyjádřit zejména svou podporu jednáním o dohodách o hospodářském partnerství, neboť, jako se uvádí ve zprávě, mezinárodní obchod je nutné chápat jako nástroj pomáhající rozvoji. Chudobu je možné trvalo snížit jedině pomocí hospodářského růstu, který je přiměřený, trvale udržitelný a řádně kontrolovaný, růstu, který je výsledkem obchodní aktivity stimulované přístupem na trh. Cílem není samotný volný obchod, tento obchod musí sloužit potřebám afrických, karibských a tichomořských zemí (AKT); dohody o hospodářském partnerství se proto musí zavádět postupně a asymetricky, aby se zohlednily místní charakteristiky. Nemůžeme se jednoduše uspokojit se selektivním poskytováním pomoci, v opačném případě problémy nevyřešíme a budeme je stále jen odsouvat. Afrika není jen jevištěm pro humanitární pomoc, musí být hercem v rámci vlastního rozvoje, s Evropskou unií jako partnerem.

14. Mezinárodní dohoda o zákazu kazetové munice (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o: – otázce na ústní zodpovězení pro Radu o Mezinárodní dohodě o zákazu kazetové munice; kroky následující po Deklaraci z Osla, kterou položil Josep Borrell Fontelles, jménem Výboru pro rozvoj (O-0048/2007 – B6-0319/2007); – otázce na ústní zodpovězení pro Komisi o Mezinárodní dohodě o zákazu kazetové munice; kroky následující po Deklaraci z Osla, kterou položil Josep Borrell Fontelles, jménem Výboru pro rozvoj (O-0052/2007 – B6-0320/2007). Josep Borrell Fontelles, autor. – (ES) Vážená paní předsedající, vážená paní komisařko, vážený pane ministře, výzvy na zákaz kazetové munice jsou stále intenzivnější. Nasazení této munice ve válce v Libanonu v létě 2006 ukázalo, jak velkou lidskou katastrofu může způsobit. Tyto zbraně jsou nebezpečné pro civilisty i pro vojenský personál, v praxi však tvoří 90 % obětí těchto zbraní civilisti. Kromě toho 10 % této munice nevybuchne: zůstává na zemi a má stejný účinek jako miny. Odstraňovaní této munice z kontaminovaných oblastí, je proto nebezpečné jak pro obyvatelstvo, tak i pro mezinárodní mírové síly. Táto munice se nepoužívá jen ve válce; představuje dlouhodobou překážku pro dopravu a zemědělství, a také vytváří bariéry a překážky pro humanitární pomoc. Tato munice je proto jedním z nejvýznamnějších problémů, které se týkají rozvoje chudých zemí: nejchudších zemí se to týká nejvíc, a většinu obětí v těchto zemích představují nejchudší a nejméně vzdělané části obyvatelstva. Už nelze dál tvrdit, že bombardování nepřítele z výšky 10 000 metrů a shazování bomb, které zůstávají na zemi, je účinným způsobem udržení míru nebo přijetí vojenských opatření. Rozmístění mírových sil a humanitární pomoci je dnes nevyhnutné pro stabilizaci a obnovu oblastí postižených konflikty, a tato munice dnes už nemá žádné opodstatnění, kromě vojenské perspektivy. Dnes máme diskutovat s Komisí a Radou právě o iniciativách, které nastaly v důsledku obecně rozšířené změně postoje mezinárodního společenství ke kazetové munici. Evropský parlament opakovaně přijal velmi jasné stanovisko: chceme mezinárodní regulaci globálního charakteru, kterou se zakazuje používání, výroba, přeprava, financování a vytváření zásob kazetové munice.

85

86

CS


Členské státy by měly v rámci toho realizovat jednostranné akce zaměřené na zakázání používání a přepravy této munice, jak už mnoho států udělalo a jiné se tak chystají udělat. Vážený pane komisaři, vážený pane ministře, Parlament by rád poděkoval předsednictvu Rady, Komisi a členským státům za jejich úsilí dohodnout nový protokol k Úmluvě OSN o zákazu používání některých konvenčních zbraní, který se zabývá všemi humanitárními problémy, které jsou spojené s používáním kazetové munice. Musíme uznat, že do dnešního dne se bohužel dosáhlo jen velmi malého pokroku Potřebujeme proto pevný proces z Osla, na základě kterého mohou státy, nevládní organizace, Červený kříž a mezinárodní organizace vypracovat a plnit ambiciózní agendu. V současnosti tento proces podporuje 80 zemí včetně mnoha rozvojových zemí, ještě však vůbec není jasné, zda tento proces případně povede k úplnému zákazu kazetové munice. Je jasné, že potřebujeme integrovaný, komplexní, humanitárně orientovaný přístup, jehož cílem je nejen odzbrojení, ale především ochrana civilního obyvatelstva, kterému pomůže se vyrovnat s důsledky války a zároveň zabezpečí, aby se zničily existující zásoby této munice a aby se odstranila z kontaminovaných oblastí. Co plánujeme udělat v rámci významných nadcházejících akcí, jakými jsou například prosincové zasedání ve Vídni a zasedání v Bruselu o týden později, dále 5. listopad, který je celosvětovým dnem pro zákaz kazetové munice, a v rámci mnoha akcí ve světě? V této souvislosti bych se rád zeptal zástupců Komise a Rady, co plánujeme udělat, jaké bude naše stanovisko? Jaké je stanovisko Evropské unie v souvislosti se stavem diskusí v rámci Úmluvy OSN o zákazu používání některých konvenčních zbraní? Budeme mít v této souvislosti společné stanovisko v rámci Rady? Jaké iniciativy vyvíjíme s cílem povzbudit členské státy, aby přijali vnitrostátní opatření zaměřené na zákaz kazetové munice? Co děláme v rámci podpory třetích zemí v souvislosti s odstraněním této munice z kontaminovaných oblastí, informováním o rizicích a ničením zásob munice, která je už zakázaná? Na závěr, zvažuje Komise uspořádat mezinárodní konferenci o úloze Evropské unie při řešení sociálně-ekonomických, humanitárních a rozvojových důsledcích konfliktů, při nichž se použila tato munice? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážená paní předsedající, vážená paní komisařko, vážené dámy a vážení pánové, vážený pane Borrelli, v prvé řadě bych chtěl poděkovat za vaše tři otázky týkající se této specifické záležitosti, kterou je zákaz kazetové munice. Pokusím se stručně a co nejobjektivněji odpovědět na tyto tři otázky položené Radě. Pokud jde o vaši první otázku, musím říct, že v rámci Úmluvy OSN o zákazu používání některých konvenčních zbraní – abych zůstal stručný, budu mluvit jednoduše o „úmluvě“ – předsednictvo Rady Evropské unie, jako jistě víte, vyjádřilo jménem Evropské unie znepokojení v souvislosti s humanitárními důsledky kazetové munice. Konkrétně na třetí revizní konferenci států, které jsou stranami úmluvy, jež se uskutečnila od 7. do 17. listopadu v Ženevě, vyjádřila Evropská unie své stanovisko, že kazetová munice je mimořádně významným prvkem v rámci budoucí práci Úmluvy OSN o zákazu používání některých konvenčních zbraní. EU předložila návrh podporující zřízení časově neomezené skupiny vládních expertů s cílem vypracovat doporučení na další akce v souvislosti s úmluvou. Konference států, které se na úmluvě podílejí, tento návrh nepřijala. Schválilo se však bezodkladné zorganizování mezikonferenčního zasedání skupiny vládních expertů pro výbušniny z války, se zvláštním zaměřením na kazetovou munici. Toto zasedání se konalo od 19. do 22. června 2007 v Ženevě a EU předložila návrh jednacího mandátu pro právně závazný nástroj zaměřený na řešení všech aspektů humanitárních záležitostí, které souvisí s kazetovou municí. Tento nástroj by měl být přijat koncem roku 2008. Trojka EU uskutečnila rozsáhlé konzultace se třetími zeměmi s cílem prosazovat přístup EU. Skupina vládních expertů se však rozhodla odsunout jakékoliv rozhodnutí o právně závazném nástroji na zasedání vysokých smluvních stran úmluvy v roce 2007, které se uskuteční příští měsíc. Souběžně s tímto úsilím, které je zaměřené na řešení otázek týkajících se kazetové munice se, jak jistě víte, několik členských států EU připojilo k Deklaraci z Osla a zúčastnilo se série zasedání, které se organizovaly v rámci takzvaného „procesu z Osla“, jehož cílem je úplný zákaz kazetové munice.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Členské státy EU se zúčastnily v rámci svých vnitrostátních pravomocí. Dodnes nebylo dosaženo žádné dohody, pokud jde o stanovisko týkající se procesu z Osla. Většina členských států vnímá tyto dva procesy jako komplementární a považuje je za souběžné úsilí vedoucí ke společnému cíli, konkrétně k mezinárodně právně závaznému nástroji týkajícímu se kazetové munice. Pokud jde o vaši otázku, musím říct, že v souvislosti s nadcházejícími setkáními v Bruselu a ve Vídni, které jsem už zmiňoval, se členské státy včetně předsednictví zúčastní v rámci vnitrostátních pravomocí, pokud se tak rozhodnou. Nepředpokládá se žádné společné stanovisko EU. Na závěr, pokud jde o vaši třetí otázku, mohu říct, že nedávná rozhodnutí Rakouska a Belgie zakázat kazetovou munici, jak ve své otázce zmínil pan Borrell, byla přijatá, jak jistě víte, výhradně na vnitrostátním základě. Rada v tomto případě nevyvinula žádnou zvláštní akci. Předsedající. − Doufejme, že brzy své stanovisko vyjádří. Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážená paní předsedající, chtěla bych poděkovat panu Borrellovi Fontellesovi za tuto otázku k ústnímu zodpovězení, kterou nám položil. Jsem ráda, protože si myslím, že to je příležitost, abychom komplexně odpověděli na tuto otázku, která se týká záležitosti s mimořádně děsivými důsledky. Tato záležitost má velmi negativní vliv na lidi, zejména na civilní obyvatelstvo. Tato otázka se mě proto velmi dotýká, neboť záležitosti, které mají vliv na lidskou bezpečnost, mi byly vždy velmi blízké. Plně souhlasím se stanoviskem předsedy Rady, ráda bych však ještě dodala několik jiných věcí. Během posledního roku jsem měla příležitost diskutovat v rámci několika oficiálních i neoficiálních fór včetně zasedání – první bylo v Paříži a druhé v Alexandrii –, které zorganizoval Institut mírových studií, a kterým předsedala pani Mubaraková. Uvedenou záležitost brala velmi vážně a jsem přesvědčená, že se pokusila o dosažení pokroku. Pokud jde o protipěchotné miny, výbušniny z války představují velkou hrozbu pro životy a bezpečnost civilního obyvatelstva, a chtěla bych komplexně odpovědět na otázky, které tu položil pan Borrell Fontelles. Mohou mít bezprostřední i dlouhodobý vliv. Výbušniny, které se rozptylují v rozsáhlých oblastech, zabíjí a způsobují zranění, jak jistě víte, velkému počtu civilistů, velmi často dětem. Kromě toho se mnoho granátů nebo submunice neroztříští a při dopadu nevybuchne, a jejich smrtící účinek přetrvává i po ukončení konfliktu, takže kazetová munice navíc vážně ohrožuje mezinárodní humanitární pomoc. Viděli jsme to ve válce v Libanonu. Pokud jde o krizové řízení během konfliktů a programy obnovy při a po konfliktech jsme během několika posledních let v Komisi velmi aktivní při řešení problémů způsobených pozemními minami a také jinými výbušninami po válce včetně kazetové munice. Prostřednictvím dvou akčních strategií Evropské komise, které souvisí s minami a které se týkaly období let 2002 až 2007, se na projekty v celém světě, které se týkají činností, jako je například odminování, ničení zásob, školení v oblasti rizika min, pomoc obětem min, rehabilitace a sociální a hospodářská reintegrace, věnovalo 300 milionů EUR. V zemích, kde je velký výskyt kazetové munice, například v Afghánistánu, Laosu a Kambodži, se také realizovaly projekty týkající se této munice. Pokud jde o budoucnost, budeme v rámci našich strategií a programů zahraniční pomoci Společenství – čili všude – nadále usilovat o prosazování akcí proti protipěchotným minám a výbušninám z války. Komise rovněž využívá nástroj humanitární pomoci, který řídí Úřad pro humanitární pomoc (ECHO), na financovaní úsilí humanitárního odminování. Nejnovějším příkladem podpory humanitárního odminování je Libanon, kam po konfliktu v prosinci 2006, o němž jsem už mluvila, směřovala značná humanitární podpora. Pokud jde úlohu Komise v rámci jednání o smlouvách nebo úmluvách o odzbrojení, bych chtěla připomenout, že tato jednání nikdy nejsou v naší pravomoci. pokud Společenství není smluvní stranou smlouvy nebo úmluvy o odzbrojení, může jen legálně podpořit partnerské země, aby se plně angažovaly v multilateralismu, zejména prostřednictvím účasti na smlouvách a úmluvách. Myslím, že náš předseda k této věci už řekl dost. Byli jsme součástí diplomatických demarší trojky EU, které se uskutečnily v klíčových zemích jako jsou například Spojené státy americké, Japonsko, Brazílie, Jižní Korea, Kanada, Pákistán a Ukrajina, s cílem prosazovat mnohostranné iniciativy týkající se kazetové munice v rámci Úmluvy OSN o zákazu používání některých konvenčních zbraní, a zejména jednání o právně závazném nástroji, kterým by se řešily humanitární obavy z kazetové munice. Cílem je ukončit tato jednání do konce budoucího roku.

87

88

CS


Komise zároveň podrobně sleduje proces z Osla a má v úmyslu zúčastnit se jako pozorovatel na zasedáních v Bruselu i ve Vídni, které se v této souvislosti plánují. Na závěr bych ráda ubezpečila pana Borrella Fontellese a také Evropský parlament, že Komise se bude nadále ze všech sil snažit o podporu všech mnohostranných iniciativ, které jsou zaměřené na úplný a účinný zákaz kazetové munice. Tunne Kelam, jménem skupiny PPE-DE. – Vážená paní předsedající, paní komisařce bych rád řekl, že mám radost toho, že máme společné obavy a cíle, a děkuji jí za prezentaci a popis vývoje. Také mě těší dobrá spolupráce mezi poslanci Parlamentu v rámci přípravy příslušného návrhu usnesení. Především jde o naléhavou záležitost. Je naléhavá z lidského i politického hlediska, protože i přes varovné signály z celého světa se kazetová munice stále aktivně používá. Musíme tedy vyřešit dva problémy. Za prvé, používání kazetové munice má mimořádně nelidský vliv. Ti, kdo používají tuto munici, ji obvykle nejsou schopní úplně přesně namířit. Míra odchylky je mnohem větší než očekávaná možná míra. Tragickým důsledkem je mimořádně vysoký počet úmrtí civilistů, jak už bylo řečeno je to víc než 90 %. Dalším problémem je velké množství nevybuchnuté kazetové munice, která se nachází v oblastech bývalých konfliktů. pro země, které se snažily začít s obnovou svých hospodářství po konfliktech, je to velkou překážkou. Na základě toho si myslím, že EU by měla zaujmout vedoucí postavení v rámci snahy o zakázání jakékoliv výroby, používání a obchodování s kazetovou municí. Prvním krokem by mělo být zavedení okamžitého moratoria na používání těchto zbraní. Dále trváme na tom, že jednotky EU by za žádných okolností neměly používat žádné druhy kazetové munice, dokud se neuzavřou příslušné mezinárodní dohody. Vyzýváme Parlament a Komisi, aby bezodkladně zvýšily finanční pomoc pro společenství a jednotlivce zasažené vybuchnutou nebo nevybuchnutou kazetovou municí, a aby na tento účel použily všechny dostupné nástroje. Ana Maria Gomes, jménem skupiny PSE. – (PT) Vážená paní předsedající, mluvím jménem Socialistické skupiny v Evropském parlamentu. Tyto otázky dokazují vedoucí postavení tohoto Parlamentu ve vztahu ke konvenčnímu odzbrojení, kontrole přepravy munice a posílením mezinárodních humanitárních právních předpisů. Bojovali jsme za rozšíření Ottawské úmluvy na všechny druhy min. Mnohem dřív než Evropská rada jsme argumentovali pro globální smlouvu o obchodování se zbraněmi. Stálým požadavkem tohoto Parlamentu byla také naléhavá potřeba transformovat kodex chování EU do právně závazného nástroje. Tyto otázky, které se týkají kazetové munice, se zabývají budoucností a tím, co musí Evropa udělat s cílem odstranit tyto zbraně, které nerozlišují mezi civilním obyvatelstvem a vojenským personálem, které už zničily mnoho lidských životů. Vyzýváme k okamžitému moratoriu na používání, výrobu, tvorbu zásob a vývoz těchto zbraní. Toto moratorium se musí v pravý čas přetransformovat do právního nástroje, jehož důsledkem bude dlouhodobý zákaz této barbarské munice v rámci arzenálů a bojových polí, podobně jako se už začaly ztrácet protipěchotné miny. Kromě toho, že Evropskou unii vyzýváme, aby začala diplomatickou aktivitu v prospěch tohoto nového nástroje, přejeme si, aby členské státy začaly jít příkladem a omezily používání těchto zbraní v rámci svých ozbrojených sil. Navíc musí nastálo zastavit vývoz, výrobu a vytváření zásob. V Libanonu, Čečensku, Afghánistánu a mnoha jiných zemích, kde války už skončila, platí lidé každý den nejvyšší cenu za kriminální a nemorální nezodpovědnost ozbrojených sil, které ztratily jakýkoliv smysl pro etické a právní limity, kterými by se mely řídit akce civilizovaných lidí. Úlohou Evropy je vést globální alianci s cílem opětovně vytvořit, opětovně potvrdit a opětovně posilnit tyto limity. Naléhavě potřebujeme společný postoj s cílem odstranit kazetovou munici. Elizabeth Lynne, jménem skupiny ALDE. – Vážená paní předsedající, kazetová munice bez rozdílu zabíjí nebo způsobuje zranění civilistům, mezi nimiž je mnoho dětí. Ničí sny a ničí životy. Jako příklad uvedu iráckého chlapce Ahmeda Kamela. Ahmeda zaujal lesklý předmět, zdvihl granát, a ten vybuchl. Ztratil obě ruce a tvář. Jak to má dvanáctiletý chlapec pochopit? A ještě šokující skutečnost, totiž že zásoby kazetové munice se vytváří v 15 členských státech EU. Je děsivé, že nejméně 10 členských států EU tyto zbraně vyrábí: Francie, Španělsko, Řecko, Itálie, Nizozemsko, Polsko,

24-10-2007

24-10-2007

CS


Rumunsko, Slovensko, Švédsko a Bulharsko. Podle mého názoru mají tyto země, včetně zemí, které tuto munici používají, včetně Spojeného království, na rukou krev. I když vítám pokrok některých zemí jakou je například Belgie zavést vnitrostátní právní předpisy zakazující kazetovou munici, měly by tak učinit všechny členské státy EU. Vyzývám Radu a Komisi, aby schválily proces z Osla, jak jsme je už vyzvali. Diplomatické manévry vlády Spojeného království a jiných, které tvrdí, že existuje „hloupá“ a „inteligentní“ kazetová munice, musí okamžitě skončit – všechna tato munice zabíjí a zohavuje. Slovo „inteligentní“ by nemohlo být víc klamné a nepatřičné. Potřebujeme okamžité moratorium na používání, investice, vytváření zásob, výrobu, přepravu nebo vývoz jakékoliv kazetové munice ve všech členských státech. Všechny státy, které tuto munici používaly, musí přijmout odpovědnost za jejich odstranění, a Komise musí bezodkladně zvýšit finanční pomoc pro společenství, které jsou zasažené nevybuchnutou munici. Vyzývám vás, abyste toto usnesení podpořili. Frithjof Schmidt, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Vážená paní předsedající, vážená paní komisařko, vážené dámy a vážení pánové, proces z Osla představuje historickou příležitost dosáhnout mezinárodní dohodu – nejen prohlášení, ale i mezinárodní dohodu – o zákazu kazetové munice. Dvacet let probíhaly kampaně a mezinárodní iniciativy, opakovaně však uvázly v diplomatickém bahně vojenských a hospodářských zájmů. Nyní máme příležitost dosáhnout dohody v roce 2008. Vyžaduje si to nejen podporu Parlamentu, který má k tomu jasné stanovisko v rámci všech parlamentních skupin. Paní Ferrerová-Waldnerová, s potěšením a se zájmem jsem si poslechnul, že Komise také podporuje toto stanovisko, což velmi vítám. Je velmi důležité, aby Rada nyní následovala jasné stanovisko, které přijal Parlament a Komise. Nejde jen o zákaz používání a vytváření zásob kazetové munice a obchodování s touto municí; jde i o její výrobu. Měli bychom mít zákaz produkce této munice a Evropská unie je stále jedním z největších výrobců těchto zbraní. Stále se vyrábějí v Německu, Spojeném království, ve Francii, ve Španělsku a Belgii. V Belgii a Rakousku se nyní přijaly právní předpisy zakazující produkci, vím však, že tato produkce se v Belgii ještě stále úplně neskončila. V těchto právních předpisů jsou rovněž nedostatky. Musíme prosazovat zákaz těchto zbraní. Členské státy musí usilovat o tento zákaz a Rada musí zaujmout jasné stanovisko, které tu bylo uvedené. Je to jediný způsob, jak je možné zajistit dosažení v roce 2008 skutečné dohody. Tobias Pflüger, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Vážená paní předsedající, s touto záležitostí jsem se poprvé osobně zabýval během agrese a války NATO proti Jugoslávii, jedné z válek, se kterou jsem nesouhlasil a kterou jako mnoho jiných vedly západní země. Přibližně 98 % obětí kazetové munice jsou civilisté. Od 5 do 40 % submunice kazetové munice nevybuchne. Budu velmi upřímný: tříštivou munici vyrábějí zejména významné západní industrializované země, jejichž armády jsou touto municí vybavené. Tyto země také rozmisťují kazetovou munici ve válkách. Kazetovou munici vyrábí 34 zemní včetně 13 členských států EU. Kazetová munice je součástí válek, které vedou země EU, například v bývalé Jugoslávii, Afghánistánu a Iráku, tak tu prosím Vás neroňme krokodýlí slzy! EU se s tím musí statečně vyrovnat. Jinými slovy, znamená to, že Evropská unie musí přijmout společný postoj odsuzující tyto vražedné zbraně. To znamená ukončit výrobu kazetové munice, a samozřejmě přestat používat tříštivou munici, jako tomu bylo ve válce v Zálivu, Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku a Libanonu. Nemůžeme dopustit, aby to dále pokračovalo. Alain Hutchinson (PSE). – (FR) Vážená paní předsedající, vážený pane úřadující předsedo, vážená paní komisařko, k této záležitosti se už řeklo mnoho a my samozřejmě litujeme – slovo lítost ani není dost tvrdé – používání kazetové munice, která už v mnoha zemích způsobila mimořádné škody, a panu Borrellovi bych chtěl poděkovat, že tuto znepokojující otázku nadnesl. Pokud má však tento zákaz být účinný, a pokud má být řešení uvedené v tomto usnesení úspěšné, musíme samozřejmě jít mnohem dále než jen zakázat používání těchto zbraní. Musíme rovněž řešit jejich výrobu a prodej, protože nemůžeme mít humanitární diskusi na jedné straně – a je pravda, že tato munice nevybuchuje, ale zůstává skrytá v zemi na všech možných místech, a tímto způsobem brání společenstvím a utečencům v návratu domů a také brání distribuci humanitární pomoci – nemůžeme vést takovouto diskusi, jejímž cílem je zdůraznit humanitární rozměr tohoto problému, bez toho, abychom zároveň nepřijímali účinná opatření proti tomuto vlastnímu průmyslovému odvětví, které bohužel tyto zbraně stále vyrábí a prodává.

89

90

CS


Na závěr bych chtěl říct, že toto usnesení bude možná příležitostí k apelu i na členské státy. V této souvislosti přijala moje vlastní země, tedy Belgie, nevyhnutné právní předpisy, myslím si, že byla vlastně první zemí, která tak učinila, a jsem přesvědčený, že od právních předpisů, které přijala Belgie, bychom se mohli inspirovat a apelovat na ostatních 26 členských států, aby tento příklad následovaly. Annemie Neyts-Uyttebroeck (ALDE). – (NL) Vážená paní předsedající, vážená paní komisařko, vážený pane ministře, vážený pane úřadující předsedo Rady, ráda bych tuto příležitost využila na vyjádření souhlasu s otázkou a způsobem, jakým ji pan Borrell předložil, jakožto i s naším společným návrhem usnesení, které se týká této záležitosti. Velmi dobře vím, že všechno úsilí vyvinuté s cílem kontroly zbraní je vždy velmi těžké a někdy se podobá procesí v Echternachu, kde se pohybujete dva kroky vpřed, a potom jeden krok vzad. Jsem přesvědčená, že toto úsilí musíme zintenzívnit, protože během posledních let se mi zdá, jakoby byli lidé, kteří pracují na odzbrojování a kontrole zbraní, staromódními typy z minulosti, protože dnes je na programu remilitarizace. Považuji to za velmi znepokojující. Když uvážíte, že vedoucí představitel jediné zbývající supervelmoci na světě nedávno hrozil možností třetí světové války, tak to mě skutečně velmi vyděsilo. V této souvislosti, která vůbec nepomáhá společnému úsilí, si myslím, že je mnohem důležitější, aby Rada a Komise stále zdůrazňovaly, že členské státy musí v této věci jednat společně, a to se dosud bohužel nedělo. Carl Schlyter (Verts/ALE). – (SV) Děkuji vám, paní předsedající. Mluvím i jménem svého kolegy pana Raüla Romevy. On pochází ze Španělska, já pocházím ze Švédska, a obě tyto země tyto strašné zbraně vyrábí a obě tyto země slíbily, že je zakážou. Co však dělá moje země? V rámci jednání v Oslu Švédsko tvrdilo, že bychom měli raději omezit používání, než je zakazovat. To je odsouzeníhodné stanovisko. Žádná civilizovaná země nemůže obhajovat tyto nelidské zbraně, a s potěšením vidím, že mezi Radou, Komisí a Parlamentem dnes v souvislosti s podporou úplného zákazu existuje velká jednota. Pokud se těmito zbraněmi zaútočí, je to útok proti nevinným dětem. Je to účinná zbraň proti lidským životům a hospodářskému rozvoji. V rámci našeho boje za jejich zákaz proto musíme být velmi účinní. Je to jen začátek – ukončeme tento proces co nejdřív, protože každou minutu umírá další dítě. Děkuji. PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN DOS SANTOS Místopředseda Luis Yañez-Barnuevo García (PSE). – (ES) Vážený pane předsedající, chtěl bych se přidat k těm, kdo už vystoupili k zákazu výroby, vývozu a vytváření zásob těchto zbraní – kazetové munice – které mají pro civilisty velmi ničivé důsledky, a vyjádřit podporu procesu z Osla, i přes to, že jak uvedl můj předřečník, moje země vyrábí, vytváří zásoby a vyváží tento druh zbraní. Avšak musím však uvést jednu věc: dne 21. září – tj. před měsícem – předložila vláda, tedy její část, která to podporuje, čili tedy Socialistická strana, v parlamentu pozměňovací návrh k zákonu o kontrole zahraničního obchodu s vojenským materiálem a materiálem na dvojí použití, který je částečně zaměřený na omezení – a v případě potřeby na zákaz – kazetové munice, jež je nebezpečná zejména pro civilní obyvatelstvo. Jinými slovy, trend v mé zemi se mění: výrobu, vytváření zásob a vývoz těchto zbraní schválili předcházející vlády. Tato vláda se plně zavazuje k procesu z Osla a jejím cílem je postupné odstranění a případně úplný zákaz výroby, vytváření zásob a vývozu těchto zbraní. To je důležitý bod, který jsem chtěl uvést. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, vážené dámy a vážení pánové, chtěl bych se zmínit o dvou důležitých bodech, protože však vím, že překračujeme vyhrazený čas, budu velmi stručný. Za prvé, tato diskuse mi poskytla velmi jasnou představu a přesvědčení, že Evropský parlament se bude touto záležitostí velmi podrobně zabývat, a že se o tuto záležitost zajímá mnoho poslanců. Proto tomu budu samozřejmě věnovat náležitou pozornost. Za druhé bych chtěl zdůraznit, že Evropská unie sehrává i v této otázce vedoucí úlohu, možná ne tak energicky, jak by si to mnozí poslanci přáli, a v každém případě s určitými obtíženi, ale přesto všechno s určitým optimismem. Na vhodném místě, jinými slovy v rámci Úmluvy OSN o zákazu používání některých konvenčních zbraní, jsme už vyjádřili obavy Evropské unie, které se týkají humanitárních důsledků tohoto druhu zbraní. Také jsme už navrhli jednání o právně závazném nástroji, který by se měl přijmou nejpozději koncem roku 2008,

24-10-2007

24-10-2007

CS


i když možná ne s takou ambicí, jak si mnozí z vás přejí. Skutečností však je, že jsme tu na to, abychom přijímali rozhodující kroky. Doufám, že v rámci tohoto procesu se nahromadí ještě víc politické vůle, entuziasmu a úsilí, abychom konečně mohli dosáhnout navržených cílů, Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážený pane předsedající, k tomu, co jsem už uvedla, bych ráda dodala ještě jednu věc. Mohu samozřejmě mluvit jen o oblastech, které jsou v pravomoci Komise, a určitě víte, že tato záležitost je ve výhradní pravomoci členských států. Mohu však mluvit o finanční pomoci pro ty, kterých se to týká. Mohu opět potvrdit to, co jsem už řekla, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách, na zmírnění těchto problémů, které jsou důsledkem výbušnin z války včetně kazetové munice, zejména prostřednictvím našich strategií, které se týkají min, a příslušné horizontální rozpočtové položky, která představovala přibližně jednu třetinu finančních prostředků vynaložených v rámci této oblasti. Mohu vás ubezpečit, že opatření proti minám a výbušninám z války se budou nadále realizovat prostřednictvím nových geografických nástrojů, nyní se dokonce začleňují – a to je novinka – do našich strategií a programů vnější pomoci. Některá opatření se mohou rovněž financovat v rámci nového nástroje pro stabilitu, takže nyní máme k dispozici více nástrojů na řešení tohoto důležitého problému, a při jejich co nejúčinnějším využívání budeme určitě zohledňovat jasné stanovisko, které vyjádřil Parlament, neboť zcela souhlasím s cíly, které jste uvedli. Předsedající. − Dostal jsem návrh usnesení, který byl předložený v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu(3). Rozprava je ukončena. Hlasovaní se bude konat zítra. (Před dobou vyhrazenou pro otázky bylo jednání na chvíli přerušeno)

15. Doba vyhrazená pro otázky (otázky na Radu) Předsedající. − Vážené dámy a vážení pánové, dalším bodem jsou otázky na Radu. Stejně jako včera během otázek na Komisi budeme postupovat podle nových pravidel, které byly navrženy jako součást reformy Parlamentu. Přezkoumala je zvláštní skupina a týkají se v podstatě dvou oblastí. Nejprve vyzvu poslance, aby přistoupili k předním lavicím, aby bylo jednání otevřenější, a potom bude úřadující předseda Rady odpovídat na položené dodatečné otázky najednou. Obvykle máme dvě dodatečné otázky a Rada tedy nebude odpovídat hned na každou otázku, ale na závěr odpoví na obě otázky najednou. Dalším bodem programu je doba vyhrazená pro otázky na Radu (B6-0318/2007). Následující otázky jsou určené Radě. Otázka č. 1, kterou pokládá Manuel Medina Ortega (H-0678/07) Předmět: Fond solidarity pro velké katastrofy Vzhledem k lesním požárům, ke kterým došlo během tohoto léta v některých zemích Unie, jako je Řecko a Španělsko, a vzhledem k tomu, že Unie při rychlé a účinné reakci selhala, otázka zní, zda Rada přehodnotí pravidla Fondu solidarity, tak aby byl v budoucnosti vybavený vhodnými mechanismy, kterými bude možné čelit těmto katastrofám a zmírnit způsobené škody? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, k této otázce bych rád připomenul, že jak jistě víte, současný Evropský fond solidarity byl zřízený po záplavách, které postihly střední Evropu v létě 2002, na to, abychom byli schopní reagovat na katastrofy, které dosahují velkých nebo obrovských rozměrů. Rada přijala v roce 2002 na základě návrhu Evropské komise nařízení, kterým se zřizuje Fond solidarity Evropské unie. V článku 14 tohoto nařízení o Fondu solidarity se stanoví, že Rada přezkoumá toto nařízení na základě návrhu Komise nejpozději do 31. prosince 2006. (3)

Viz zápis.

91

92

CS


V roce 2005 podala Komise návrh, aby se nařízení (ES) č. 2012/2002 nahradilo novým nařízením o Fondu solidarity. V tomto návrhu se především zohlednil cíl rozšířit působnost tohoto nástroje, aby pokrýval průmyslové a technologické katastrofy, nouzové stavy týkající se veřejného zdraví a teroristické činy, a aby se posunula hranice, od které se katastrofa považuje za velkou. V návrhu se prosazovalo, aby byla z platného nařízení odstraněna regionální výjimečná kritéria, ale aby při výjimečných okolnostech mohla Komise uznat, že došlo k velké katastrofě. Evropský parlament vydal svoje stanovisko k této věci v květnu 2006 a ještě v roce 2006 Rada diskutovala o návrhu Komise a stanovisku Parlamentu na příslušných úrovních, i když se žádné dohody nedosáhlo. V důsledku toho se nařízení (ES) č. 2012/2002 nadále uplatňuje, přičemž Komise navrhla jeho uplatnění v roce 2007. Jak jsem měl možnost vysvětlit už minulý měsíc v souvislosti s podobnou otázkou, pokud si je toho Rada vědomá, v případech katastrof, kterých se týká toto nařízení, bylo jeho uplatňovaní účinné. Evropská komise pravidelně připravuje zprávy, v kterých se podrobně popisuje používání Fondu solidarity. Manuel Medina Ortega (PSE). – (ES) Návrh Rady byl úplně jasný. Toto nové nařízení má obrovské zpoždění. Doplňující a konkrétní otázka, kterou bych chtěl Radě položit, se týká následujícího: letos v létě téměř zcela shořela kolébka západní civilizace, starověké Řecko, společně s olympijskými stadiony. Bude Rada čekat, až shoří Vatikán, Prado nebo palác Belém, nebo můžeme doufat, že do budoucího léta budeme mít nové nařízení, díky němuž bude možné takové katastrofy zvládat? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, vážený pane Medino Ortego, samozřejmě že nečekáme na to, až Řím, Lisabon, Londýn nebo Paříž postihnou přírodní katastrofy, abychom se tímto problémem podrobněji zabývali. Opravdu doufáme, že palác Belém i Belémská věž zůstanou stát na svém místě ještě mnoho století tak, jako doposud. Pokud jde o zvláštní lhůtu na úpravu současných pravidel, nemohu přirozeně slíbit jménem Rady nějaké konkrétní datum. Elizabeth Lynne (ALDE). - Děkuji za vaši odpověď, musím však vystoupit s následující otázkou. Potřebujeme vědět, kdy se to změní. Mluvím především o záplavách ve Spojeném království. Obvykle jde o požáry, ale Fond solidarity se týká i záplav. Můj region ve West Midlands byl velmi těžce zasažen. Moje konkrétní vesnice ve Worcestershiru byla těžce zasažená společně se zbytkem Worcestershiru a okolními oblastmi v Herefordu a Shropshiru. Vláda Spojeného království samozřejmě nabízí peníze z Fondu solidarity. Doufám, že Komise se na tento počin bude dívat pozitivně a že Rada se skutečně pokusí o změny ve fungování Fondu solidarity tak, abychom měli v budoucnosti možnost dostat tyto peníze rychleji. Mohl by nám představitel Rady také říct, co si myslí o pohotovostních složkách a zda bude možné v postižených oblastech vybudovat nouzové povodňové zábrany? Jörg Leichtfried (PSE). – (DE) Dovolte mi, pane předsedající, abych vyjádřil svůj nadšený souhlas s tím, že tu dnes můžeme sedět společně dole. Myslím, že je to velmi dobrý nápad. Co se týká samotné otázky, pane ministře, rád bych řekl několik slov o požárech, které v některých případech způsobují přírodní příčiny, v jiných jsou způsobené úmyslně. Takový vznik požárů je podporovaný právním stavem v některých zemích, protože ten nabízí určité výhody určitým lidem. Věnoval se už někdo možnosti vyvinout na tyto země tlak, aby změnily svoje právní předpisy tak, aby tento motiv už dále neexistoval? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Velmi dobře. Jsem přesvědčen, že jsem už odpověděl aspoň na některé z otázek, které tu právě zazněly. Také jsem už uvedl, že naše hodnocení způsobu fungování Fondu solidarity v minulosti dopadlo pozitivně v tom smyslu, že fungoval řádně. Otázka pohotovostních složek se v současnosti přehodnocuje. Žádné rozhodnutí ještě nepadlo, protože se to ještě hodnotí a projednává v Radě. Nerozhodlo se ani o prevenci před požáry, i když se udělal velký kus práce. Zůstává však ještě mnoho práce a předpokládám, že toto je oblast, ve které by se mohla dobře využít výměna zkušeností známých jako osvědčené postupy a spolupráce mezi členskými státy na úrovni EU.

24-10-2007

24-10-2007

CS


V této oblasti je třeba vyvinout ještě mnoho úsilí. Musím dodat, že moje země se nachází v oblasti, která je systematicky rok co rok postižená požáry, žhářstvím a všemi souvisejícími problémy, především lesními požáry. Na vnitrostátní úrovni jsme přijali celou řadu opatření a iniciativ, které se osvědčily při prevenci proti požárům a žhářství, a o naše zkušenosti se samozřejmě velmi rádi podělíme se všemi členskými státy. Předsedající. − Otázka č. 2, kterou pokládá Marie Panayotopoulos-Cassiotou (H-0680/07). Předmět: Integrovaná evropská politika pro lidi se zvláštními potřebami Chystá se Rada přijmout společné rozhodnutí s ohledem na zavedení integrované evropské politiky na podporu a poskytování odborného výcviku pro občany se zvláštními potřebami a zabezpečení jejich integrace do společnosti? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Děkuji vám za vaši otázku, paní Panayotopoulosová-Cassiotouová. Jak jistě víte, Rada může jednat jen v rámci svých legislativních možností na základě návrhu, který v určitém stádiu předloží Komise. V současnosti Rada ještě nedostala žádný legislativní návrh rozhodnutí Rady týkající se zavedení integrované evropské politiky na podporu a poskytování odborného výcviku pro občany se zvláštními potřebami a zabezpečení jejich integrace do společnosti. Jak určitě víte, v roce 2000 přijala Rada směrnici 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. V ní se zakazuje diskriminace z mnoha důvodů včetně lidí se zdravotním postižením. Kromě toho byl tento rok (2007) označený za Evropský rok rovných příležitostí pro všechny na základě společného rozhodnutí Rady a Parlamentu přijatého v rámci procesu spolurozhodování. Marie Panayotopoulos-Cassiotou (PPE-DE). – (EL) Vážený pane předsedající, chtěla bych poděkovat úřadujícímu předsedovi Rady. Odstranění diskriminace v zaměstnaní však není účinnou cestou, jak řešit problém lidí se zdravotním postižením. Teprve včera byl oznámený program zahrnující nové technologie. Nemohl by se tento návrh použít na to, aby se většímu množství Evropských občanů, kteří by mohli být aktivní a užiteční pro společnost jako takovou v časech demografického poklesu, umožnilo využití jejich potenciálu a život v sociální soudržnosti? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, vážená paní Panayotopoulosová-Cassiotouová, mám pocit, že jde spíš o všeobecný komentář než o přímou otázku. Navzdory všemu se domnívám, že jsme zaznamenali postupný růst v povědomí členských států a též na úrovni EU, že existuje potřeba společného úsilí, aby se dosáhlo přiměřené reakce na problémy v této oblasti. Musím říct, že během portugalského předsednictví a jako součást Evropského roku rovných příležitostí pro všechny bude předsednictví pořádat v Lisabonu 19. a 20. listopadu významnou konferenci na toto téma, během které se budeme snažit přezkoumat situaci v této oblasti. Budeme samozřejmě usilovat i o dosažení politických závazků pro budoucnost, které se týkají této problematiky. Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Jaké opatření se Rada chystá přijmout, pokud jde o veřejnou dopravu, aby byla přístupnější pro lidi se zdravotním postižením? Víte o nějaké příležitosti na použití osvědčených postupů a hodnotících kritérií, aby se jednoduše umožnilo zlepšit situaci v této oblasti? Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Vážený pane úřadující předsedo, práva lidí se zdravotním postižením jsme výslovně zahrnuli do Listiny základních práv, která se stane součástí Lisabonské smlouvy a stanou se tak plně a právně závaznými. Vidíte nějakou možnost, aby předsednictvo Rady vyzvalo členské státy, aby skutečně prakticky zareagovaly na nové příležitosti, které se vytvořily, a přijaly vhodná opatření na zabezpečení toho, aby měli lidé se zdravotním postižením víc lepších vyhlídek? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Rád bych uvedl dvě poznámky. Listina základních práv ještě nenabyla platnost a ještě nebyla zveřejněná. To stejné platí pro Lisabonskou smlouvu a musíme proto počkat. Nemohu samozřejmě předpovídat, jaké iniciativy nebo rozhodnutí může Rada v této oblasti v říjnu přijmout. Kromě toho, jak jistě víte, samotná Listina základních práv není právním základem pro legislativní podněty. Pokud jde o otázku dopravy, vhledem k tomu, že Komise nenavrhuje iniciativy, které má v této oblasti přijímat Rada, tato záležitost stále patří do pravomoci členských států. Bude to jednoznačně jejich úlohou na vnitrostátní úrovni, navrhovat potřebná opatření, která považují za správná a v souladu s mimořádnými okolnostmi.

93

94

CS


Předsedající. − Vážené dámy a vážení pánové, následující tři otázky, které předkládají Marian Harkin, Avril Doyle a Esko Seppänen, byly předložené v rámci včerejšího jednání. V souladu s přílohou II bodem A) odst. 2 jednacího řádu tyto otázky nejsou přípustné, budeme tedy pokračovat další otázkou. Otázky č. 3, 4 a 5 nejsou přípustné, neboť předmět otázky už je součástí programu tohoto plenárního zasedání. Otázka č. 6, kterou pokládá Sarah Ludford (H-0687/07) Předmět: Pachatelé sexuálních trestných činů Je portugalské předsednictví přesvědčené, že EU a její členské státy přijímají všechna možná opatření na zjištění totožnosti pachatelů sexuálních trestných činů na dětech, jejich postavení před soud a monitorovaní po odsouzení, na výměnu informací o sexuálních trestných činech páchaných na dětech a na ochranu a záchranu dětí, které jsou nezvěstné, unesené nebo v nebezpečí? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, paní Ludfordová, ochrana dětí před sexuálním zneužíváním a boj proti obchodu s lidmi jsou pro Evropskou unii mimořádně důležitými záležitostmi. V této souvislosti bych připomenul usnesení Rady ze dne 27. září 2001 o příspěvku občanské společnosti k vyhledávání nezvěstných nebo sexuálně zneužívaných dětí, ve kterém Rada vyhlásila, že boj proti zmizení a sexuálnímu zneužívání dětí je prioritou Evropské unie. S tímto cílem Rada přijala několik právních nástrojů, které řeší konkrétní aspekty dané problematiky, včetně jednotné akce ze dne 24. února 1997 o boji proti obchodování s lidmi a pohlavnímu zneužívání dětí, uvedeného usnesení Rady ze dne 27. září 2001 o příspěvku občanské společnosti k vyhledávání nezvěstných nebo sexuálně zneužívaných dětí a konečně rámcového rozhodnutí Rady ze dne 22. prosince 2003 o boji proti sexuálnímu zneužívání dětí a dětské pornografii. Nedávní návrh rámcového rozhodnutí o uznání a prosazení zákazů vyplývajících z odsouzení za sexuální trestné činy spáchané na dětech, který předložilo Belgické království v Evropské unii, Rada posuzovala společně s dalšími návrhy, jako je návrh rámcového rozhodnutí Rady o zohlednění rozsudcích mezi členskými státy Evropské unie při další trestné činnosti a návrh rámcového rozhodnutí Rady o organizaci a obsahu výměny informací vyňatých z registru trestů mezi členskými státy. Po ukončení jednacího procesu se Rada rozhodla spojit ustanovení a iniciativy předložené Belgickým královstvím s nástroji na výměnu informací vyňatých z registru trestů. Výsledkem je, že informace o odsouzení osoby za sexuální útok na děti by měly být zpřístupněné příslušným orgánům členských států. Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 22. prosince 2003 o boji proti sexuálnímu zneužívání dětí a dětské pornografii obsahuje vymezení trestných činů týkajících se sexuálního zneužívání dětí a dětské pornografie a vyzývá členské státy, aby přijaly opatření, která zabezpečí, že tyto trestné činy se budou trestat odnětím svobody se sazbou jeden až tři roky a v některých případech s maximální sazbou pět až deset let. Uvedené rámcové rozhodnutí stanovuje jako datum uplatnění členskými státy 20. leden 2006. Na základě oznámení o zavedených opatřeních, které dostane Rada a Komise a na základě zprávy, kterou připraví Komise, musí Rada do 20. ledna 2008 zhodnotit, do jaké míry splnily členské státy závazky, vyplývající z tohoto rámcového rozhodnutí. Sarah Ludford (ALDE). - Děkuji velmi pěkně předsednictvu za tuto odpověď. Případ Madeleine McCannové vzbudil velký zájem a samozřejmě velké rozpory. Nebudu zacházet do detailů tohoto případu, ale znepokojuje mě na něm to, co se všeobecně dozvídáme o přiměřenosti evropského zásahu v případě nezvěstných dětí. Chci se zeptat na tři záležitosti. Tou první je horká linka pro nezvěstné děti. Včera nám pan komisař Frattini řekl, že není vůbec spokojený s činností členských států při uplatňování únorového rozhodnutí Rady o jednotném telefonním čísle 116 pro nezvěstné děti, které mělo být k dispozici v srpnu. jen čtyři členské státy si vybraly poskytovatele služby, tři členské státy vůbec neodpověděly na žádost o informace. To není příliš úchvatné! Budete nahánět dalších 23 členských států? Za druhé, před pár týdny se ministři spravedlnosti a vnitra dožadovali databáze EU nezvěstných dětí. Domnívám se, že proběhly nějaké soukromé pokusy ve spolupráci s YouTube a rodiči Madeleine McCannové. Podpoří EU vznik řádné databáze?

24-10-2007

24-10-2007

CS


Za třetí, mluvil jste o práci na výměně informací o pachatelích sexuálních trestných činů, ale kdy budeme mít počítačové databáze? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, paní Ludfordová, chtěl bych jako odpověď na položené otázky říct následující. Za prvé, mnohá z těchto opatření jsou poměrně nová nebo úplně nová a jejich účinky je proto nutné zhodnotit. To se děje a my samozřejmě zhodnotíme, co funguje a co nebylo úspěšné a zda děláme v této oblasti pokroky. To je to, co musíme dělat, ne pronásledovat členské státy a pokoušet se svalovat na ně vinu nebo házet na ně zodpovědnost. Toto je proces spolupráce, který si vyžaduje dialog mezi členskými státy založený na zkušenostech, které si musíme vyměňovat, Navzdory všemu se domnívám, že jsme udělali v této oblasti značný pokrok, v reakci na situace, které jsou z humanitárního hlediska skutečně hrozné. Na závěr chci říct, že se domnívám, že i reformní smlouva je v této souvislosti dobrou zprávou, protože účinně podporuje a umožňuje širší a lepší spolupráci mezi členskými státy v boji proti tomuto druhu trestných činů. Mairead McGuinness (PPE-DE). - Vážený pane úřadující předsedo, zmínil jste se o otázce „obchodování“, a jsem ráda, že používáte toto slovo, protože zatímco se velká publicita věnuje případům dětí včetně případu McCannové, mnoho dětí a mladých dospělých je předmětem obchodu v rámci členských států Evropské unie. Chtěla bych se vás zeptat, zda si myslíte, že se v této záležitosti dělá dost věcí. A chtěla bych též požádat o pomoc těm, kteří se v některém z členských států najdou: poskytnout jim pomoc a buď je vrátit do jejich domovské země, nebo zabezpečit, aby se nestali zločinci v členském státě, do kterého se dostali jako předmět obchodu. Myslím, že je to skutečně vážný problém Unie. Jörg Leichtfried (PSE). – (DE) Vážený pane ministře, pokoušel jsem se velmi pozorně poslouchat vaši odpověď paní Ludfordové. Položila vám úplně konkrétní otázky, na které jste neodpověděl, především, jak navrhujete stíhat členské státy, které zatím nezavedly horkou linku. Snad byste mohl být ve své odpovědi konkrétnější. Manuel Lobo Antunes. − (PT) Nejsem odborník na trestnou politiku ani ministr spravedlnosti. Reprezentuji tu Radu a mohu vám říct jen to, co v současnosti považuji za všeobecný názor Rady. Vždy se dá udělat víc a udělat to lépe, ale pravda je, jak jsem už uvedl, že máme několik právních nástrojů, které náležitě odpovídají cíli účinného boje proti tomuto druhu trestných činů, Jak jsem řekl, mnohá z těchto opatření jsou nová a je potřebné všechny řádně vyhodnotit. Objevila se jedna nová otázka: zvyšovaní informovanosti členských států a jejich občanů o tomto jevu, který je z hlediska uvědomění si jeho rozsahu a závažnosti skutečně nový. Jak to bývá u všech nových jevů, které je potřebné posuzovat a hodnotit, musíme samozřejmě dodržovat určitý postup. Tam, kde je to potřebné, budeme nadále vyzývat členské státy, které ještě nesplnily svoje závazky při uplatnění iniciativ nebo právních předpisů, aby tak učinily co nejdříve. Přijaté závazky se musí splnit a realizovat v této i ve všech ostatních oblastech. Předsedající. − Otázka č. 7, kterou pokládá Lambert van Nistelrooij (H-0689/07) Předmět: Fúze společností Suez a Gaz de France 3. září bylo oznámené, že vedení francouzské energetické společnosti Suez a státního podniku Gaz de France se rozhodla pokračovat v plánované fúzi. To by vedlo k vytvoření čtvrté největší energetické společnosti, po firmách Gazprom, Electricité de France a EON. Komise už nařídila sloučené společnosti odčlenit v Belgii a ve Francii řadu činností. Domnívá se Rada, že tyto plány na fúzi jsou stále v souladu s dosavadními zásadami, ke kterým se hlásí v souvislosti s liberalizací energetického trhu v Evropské unii? Do jaké míry se nová sloučená společnost a francouzský stát zavázaly zbavit se vlastnictví hlavních sítí, jak požadovala Komise? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v prvé řadě musím říct, že, jak víte, závěry jarního zasedání Evropské rady v roce 2007 se komplexně zabývaly energetickou politikou EU, včetně problematiky vnitřního trhu s plynem a elektřinou.

95

96

CS


Rada si nemůže dovolit vyslovit názor na to, zda plány fúze v momentálním stave jsou v souladu s touto částí závěrů. Rada zdůrazňuje, že tyto závěry Evropské rady tvoří příspěvek k třetímu energetickému balíčku Evropské komise, který byl představen v září 2007, jehož cílem je postupně otevřít vnitřní trh s plynem a elektřinou. Až po získání souhlasu s navrhovanými nařízeními a směrnicemi a po nabytí jejich účinnosti bude možné zhodnotit, zda sloučená společnost GDF Suez splňuje příslušná právní ustanovení. Za druhé, Rada musí zdůraznit, že podle ustanovení smlouvy v oblasti hospodářské soutěže je za ověřovaní souladu všech vnitropodnikových smluv s pravidly Společenství zodpovědná Evropská komise. Lambert van Nistelrooij (PPE-DE). – (NL). Považuji za zcela správné, že politiku a konkrétní kroky hodnotí Komise. Mám doplňující otázku týkající se evropského trhu, realizace jednotného trhu. Výslovným cílem oddělení částí společností je přinést reálné investice do sítí a my vidíme, že v této oblasti, i mezi jednotlivými zeměmi, nedržíme krok s uzavřenými dohodami. Země by měly být schopné vyměnit 10 %, čemuž se říkalo interoperativnost, a my za tím zaostáváme. Moje otázka zní: jaké kroky Rada podniká, například na reálnou podporu investic, které by měly zlepšit propojení mezi Francií a Španělskem? Lidé mohou nakupovat laciněji u svých sousedů, ale když nejsou propojené sítě, není to možné. Co s tím budete dělat? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, pane van Nistelrooiji, na posledním zasedání Evropské rady v březnu přijala Rada soubor opatření v oblasti energetiky. Samozřejmě, ty se nyní musí realizovat na základě návrhů Komise. Každý orgán a každá instituce musí přijmout svůj díl odpovědnosti: Komise předložením svých návrhů, Rada přijetím, odmítnutím nebo pozměněním a doplněním těchto návrhů a potom soud přezkoumáním, zda právní předpisy a tresty členských států odpovídají platným právním předpisům. To je vše, co v současnosti mohu říct. Předsedající. − Otázka č. 8 byla stažena. Otázka č. 9 se vynechává, neboť autor není přítomný. Otázka č. 10, kterou pokládá Roberta Alma Anastase (H-0702/07) Předmět: Zjednodušení vízového režimu pro občany Moldavska a Gruzie Občané Moldavska a Gruzie čelí značným problémům při získávání víz členských států EU. Navíc vstoupení dohody o zjednodušení postupu při vydávání víz mezi EU a Ruskou federací v účinnost přineslo paradoxní situaci, kdy obyvatelé separatistických regionů Abcházska, Jižní Osetie a Podněsterska, kteří jsou většinou držiteli ruských pasů, mají nyní výhodu méně přísného režimu víz a cestování. jaké opatření přijme Rada na zjednodušení vízového režimu pro moldavské a gruzinské občany a plnění příslušných dohod? Je též naléhavě nutné, aby společné centrum pro udělovaní víz v Kišiněvě mohlo počítat se spoluprací více členských států EU s cílem transponovat praktický postup zjednodušeného vydávání víz. Jak Rada vysvětluje fakt, že doposud to udělal jen malý počet členských států a jak zabezpečí, aby i ostatní státy bezodkladně spolupracovaly? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážená pani Anastaseová, rozhodnutím z 19. prosince 2006 Rada pověřila Komisi jednáním o dohodě mezi Evropským společenstvím a Moldavskou republikou o zjednodušení postupu při vydávání víz. Tato dohoda byla parafovaná v Kišiněvě dne 25. dubna 2007 a podepsána v Bruselu 10. října 2007, přímo mnou. Vzhledem k rychlému uzavření této dohody se bude návrh rozhodnutí o uzavření dohody konzultovat s Evropským parlamentem. Dne 17. října moldavská vláda schválila dva zákony o ratifikaci dohod s Evropskou unií o zjednodušení postupu při vydávaní víz a o zpětném přebírání osob. Jménem Rady vám mohu říct, že Komise v současnosti nemá mandát na zahájení rozhovorů o podobné dohodě s Gruzií. Co se týká společného centra na udělování víz v Kišiněvě, spolupráce mezi členskými státy je věcí jejich samostatného rozhodnutí. Roberta Alma Anastase (PPE-DE). - (RO) Blahopřeji vám k podpisu dohod s Moldavskou republikou. V této záležitosti bych chtěla zdůraznit dvě věci: především považuji za potřebné zahrnout do diskuse o vztazích mezi Radou a Moldavskou republikou situaci, která nastala okamžitě po podepsání těchto dohod: 12. října na hranicích Moldavské republiky odmítli povolit vstup na její území několika oficiálním delegacím z Rumunska. Vzhledem k tomu, že se domnívám, že po zjednodušení vízového režimu pro třetí zemi by mělo časem následovat reciproční opatření, zajímalo by mě, zda má Rada v úmyslu zabývat se touto věcí. Za druhé, v dohodách, které jste podepsali, se nachází zmínka o moldavském jazyce, jazyce, který není uznaný. Byla bych ráda, kdybychom na to poukázali zejména proto, že je jen jeden jazyk, rumunský jazyk,

24-10-2007

24-10-2007

CS


který je uznávaný v Evropské unii. Co se týká Gruzie, domnívám se, že věci by se měly pohnout směrem k odstranění situace, již čelí občané Gruzie v porovnání s občany Jižní Osetie. Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, jak jsem již uvedl, podepsal jsem tuto dohodu o zjednodušení postupu při vydávání víz s Moldavskem a mohu vám říct, že tento krok, tuto iniciativu moldavská vláda náležitě ocenila a uznala. Je to nesmírně důležitý nástroj v našich vztazích s Moldavskem, jakožto i ve vztazích se všemi sousedícími zeměmi. Doufám samozřejmě, že tato dohoda pomůže, jak bylo jejím záměrem, upevnit vztahy mezi EU a Moldavskem a zejména posilnit „lidský rozměr“ evropské politice sousedství, jinými slovy sblížit lidi tak, abychom se mohli navzájem víc a lépe poznat, protože to nepochybně posilňuje evropského ducha a porozumění. Jakékoliv těžkosti při uplatňování této dohody bude samozřejmě nevyhnutné posoudit. Takové těžkosti jsou zatím úplně nové, ale mohu říct, že kdykoliv dohody, které Evropská unie uzavře s třetími zeměmi, vedou k problémům nebo těžkostem, když nepřináší očekávané výsledky nebo přinášejí špatné výsledky, musí Komise případně ve spolupráci s Radou prověřit, co se děje a pokud je to možné udělat nevyhnutné změny. Co se týká Gruzie, vzal jsem vaši poznámku na vědomí, paní Anastaseová. Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Jsou nějaké plány na přijetí dohody o zjednodušení vízového režimu pro Bělorusko? Litva, která má s Běloruskem dlouhé hranice, bude mít po rozšíření schengenského prostoru problémy se zvaním lidí z této země na návštěvu a kromě toho Bělorusové nebudou moci navštěvovat své příbuzné žijící za hranicemi. Existují nějaké plány na řešení této situace? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, paní Budreikatėová, jak víte, rozhodnutí o uzavírání dohod o zjednodušení vízového režimu se přijímají zvlášť pro každý případ. Přirozeně, do úvahy se bere posuzovaná země, druh vztahu, jaký s ní máme, technické bezpečnostní otázky a tak dále. V důsledku toho, pokud je to možné, v případě Běloruska nebo jakékoliv jiné země, by Komise musela náležitě předložit návrh Radě a ta by o něm musela rozhodnout. Jak jsem však už řekl, bez splnění určitých technických a politických podmínek není možné jednoduše přijmout rozhodnutí o uzavření tohoto druhu dohody nebo o zahájení jednání. Ale tam, kde je technicky a politicky přijatelné uzavřít dohodu o zjednodušení vízového režimu, pomáhají tyto dohody, jak jsem už řekl, „lidskému rozměru“ nebo „humanitárnímu rozměru“ naší politiky sousedství. Nemůžeme si být navzájem cizinci; naopak, musíme a můžeme se navzájem poznávat víc a lépe. Předsedající. − Otázka č. 11, kterou pokládá Dimitrios Papadimoulis (H-0703/07) Předmět: Vytvoření evropské jednotky civilní obrany Dne 4. září 2007 přijal Evropský parlament usnesení (P6_TA(2007)0362) o přírodních katastrofách, konkrétně připomínající vražedné požáry, které postihly Řecko během tohoto léta. Podobně jako další dokumenty, uznává jak usnesení, tak zpráva o zavedení mechanismu Společenství v oblasti civilní ochrany (A6-0286/2006 z 18. září 2006) důležitost mechanismu Společenství v oblasti civilní ochrany a požaduje vytvoření evropské jednotky civilní obrany, která by mohla okamžitě reagovat v naléhavých případech, jak se též navrhovalo v zprávě bývalého komisaře Barniera. Jestliže by vytvoření evropské jednotky civilní obrany mělo konkrétní podporu vnitrostátních orgánů zodpovědných za civilní ochranu v členských státech, které tento krok podporují, jaký bude postoj Rady k vytvoření jednotky civilní obrany? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane Papadimoulisi, Rada zdůrazňuje, že 15. a 16. června 2006 a též 14. a 15. prosince 2006 Evropská rada schválila nebo vzala do úvahy zprávy předsednictva o posilnění reakční schopnosti Unie v nouzových nebo krizových případech, s cílem zlepšit koordinaci a přísun dostupných prostředků. Zasedání Evropské rady v červnu 2006 připravilo další směrnice na zlepšení reakční schopnosti Unie v případech nouze, krize a katastrofy, v rámci Evropské unie, jako i mimo ni. Rada žádala, aby se mimořádná pozornost věnovala dalšímu rozvoji způsobilosti rychlé reakce Evropské unie, založené na prostředcích poskytnutých členskými státy, včetně útvarů civilní ochrany, a práci na návrzích Komisi na posilnění způsobilosti civilní ochrany Společenství.

97

98

CS


Pokud jde o zprávu, kterou předložil Michel Barnier v květnu 2006, Rada též zdůrazňuje, že 15. a 16. června 2006 Evropská rada tento dokument přivítala jako významný příspěvek k diskuzi. I když některé myšlenky z Barnierovy zprávy byly součástí pravidel nebo postupů Společenství, Radě nebyl doposud předložený žádný návrh na vytvoření evropské jednotky civilní obrany. Rada ve svých závěrech z 15. a 16. října 2007, kdy vzala ohled na nedávné ničivé události v některých členských státech a uznala nutnost, aby Evropská unie mohla účinně a včas reagovat na krizové a nouzové situace následkem přírodních katastrof, vyzvala Komisi, aby pokračovala ve zkoumání této otázky a předložila příslušné návrhy ještě před zasedáním Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy 10. prosince 2007. Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL). – (EL) Vážený pane předsedající, rád bych poděkoval panu úřadujícímu předsedovi, ale on nám obvyklým slovníkem Rady předložil chronologii 18 měsíců nečinnosti a otálení. Text, který jste nám přečetl, se pokouší podkopat celý Barnierův návrh. Ptám se vás, kolik obětí požárů a povodní ještě musíme oplakat? Kolik majetku musíme ztratit? Jak dlouho budou členské státy plýtvat svými zdroji, než konečně v Radě navrhnete průzkum, který Evropský parlament už tak dlouho žádá? Ptám se vás, zda navrhnete 10. prosince vy, jako úřadující předseda, aby Rada přezkoumala doporučení Evropského parlamentu, že by se měla zřídit pomocná jednotka civilní ochrany, nebo zda nám váš nástupce po 18 měsících popovídá novou pohádku o dalším zpoždění? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane Papadimoulisi, Rada, přirozeně s velkým zájmem očekává návrh Komise o této záležitosti, jinými slovy, o možném vytvoření jednotky civilní obrany. Doufáme, že Komise tyto podněty nebo návrhy vypracuje ještě před zasedáním Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy 10. prosince, které se uskuteční za necelé dva měsíce. Věříme, že si budeme moci návrhy Komise přečíst a posoudit je a potom příslušně jednat. Justas Vincas Paleckis (PSE). – (LT) I já bych chtěl zdůraznit význam této otázky, jsem proto rád, že Rada oslovila Komisi a čeká na jej odpověď. Chtěl bych se však zeptat, jaký má Komise názor na jednotku v mimořádných situacích a se zřetelem na všechny ty povodně a požáry, změnu klimatu a události, které se odehrávají daleko odtud, v Americe, jaký má Komise názor na skutečnou úlohu takové jednotky v mimořádných situacích? Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Vážený pane úřadující předsedo, několikrát jste se zmínil o Barnierově zprávě. Tato zpráva vzbudila obavy organizací poskytujících pomoc, neboť se zdá, že vytváří možnost vzniku polovojenských struktur nebo předběžného rozhodování na vojenské úrovni. Je si Rada vědoma těchto obav z „militarizace“ jednotky civilní ochrany a jako může a bude Rada na toto znepokojení reagovat? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, jak jsem se už zmínil, návrhy a závěry Rady ke zprávě pana Barniera byly ty, že by tato zpráva mohla tvořit pracovní základnu pro budoucí rozhodnutí. Nebyl to 100 % souhlas, dokonce ani částečný souhlas s tím, že by měla tvořit pracovní základnu. Na tom se prostě v té době Rada shodla. Jak jsem už říkal, nemohu předvídat reakci Rady na návrhy, vzory a metody, které zatím neexistují, neboť to by bylo předpovídání historie. Musíme počkat na návrhy a hodnocení Komise. Potom to prodiskutujeme v Radě a dojdeme k závěrům. Rozhodneme též o budoucím směřovaní v této otázce, což mě přivádí k dalšímu důležitému bodu. Tím, že Rada požádala Komisi o předložení návrhů v této záležitosti, jednoznačně vyjádřila svůj zájem o tuto oblast a svoje odhodlání pohnout se v ní dopředu. Podle mého názoru je to nesporný a pozitivny signál. Předsedající. − Otázka č. 12, kterou pokládá Bernd Posselt (H-0708/07) Předmět: Osud profesora Ukshina Hotiho Mezinárodně uznávaný vědec a mírový aktivista profesor Ukshin Hoti, ministr zahraničí demokratické ilegální Kosovské republiky, kterou vedl v devadesátých letech minulého století prezident Rugova, byl před mnoha lety uvězněný Miloševičovým režimem a zmizel beze stopy. Může Rada zjistit od vlády v novém, demokratickém Srbsku, co se s profesorem Hotim stalo a posoudit, zda jsou bělehradské orgány připravené vést vyšetřování v této záležitosti? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane Posselte, profesor Ukshin Hoti je jednou z více než 2 000 osob uvedených v seznamu Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK), jejichž rodiny oznámily jejich zmizení během kosovského konfliktu.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Od ledna 1998 MVČK shromažďuje informace o lidech, kteří zmizeli v Kosovu. Tyto informace posílá orgánům v Bělehradě a Prištině spolu se žádostmi o to, aby vyvinuly maximální úsilí na zjištění místa pobytu těchto lidí. MVČK v Kosově v této otázce úzce spolupracuje s misemi Organizace Spojených národů v Kosovu. V rámci dialogu o otázkách společného zájmu mezi Prištinou a Bělehradem se od března 2004 pod záštitou Červeného kříže pravidelně setkává pracovní skupina pro nezvěstné osoby, v níž jsou zastoupeny obě vlády. Obě strany vyvíjejí úsilí na zjištění místa pobytu nezvěstných osob, ale pokrok je pomalý. Právo zjistit místo pobytu nezvěstných milovaných lidí je základním prvkem humanitárního práva a lidských práv. Rada Evropské unie proto v tomto směru podporuje práci mezinárodních a místních orgánů v Srbsku a Kosovu a vyzývá je, aby zvýšily své úsilí. Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, každá oběť je samozřejmě stejně důležitá, a proto vítám toto vyšetřování. Profesor Hoti však byl skutečně velmi známý. jsem v úzkém kontaktu s jeho rodinou. Byl nejbližším spolupracovníkem Ibrahima Rugovy, laureáta naší Sacharovovy ceny a Srbové ho formálně zadrželi. V tom případě musí mít nějaké informace o místě jeho pobytu! To je otázka, kterou je nutné za účasti Rady s vládou v Bělehradu oficiálně vyjasnit. Co může srbská vláda říct o místě pobytu svého vězně, za kterého převzala odpovědnost, za předpokladu, že ho drží ve vazbě? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, jak jsem už řekl, Rada samozřejmě podporuje každé úsilí orgánů přímo odpovědných za tuto oblast, aby se zjistilo místo pobytu profesora Ukshina Hotiho. Chápeme též, jak jsem řekl, že je to otázka lidských práv a jejich ochrany. V tomto smyslu musí být součástí našeho politického dialogu s příslušnými vládami, které jsou za touto oblast zodpovědné. Předsedající. − Otázka č. 13, kterou pokládá Robert Evans (H-0710/07) Předmět: Změna klimatu Domnívá se Rada, že je stále možné splnit cíl Evropské unie udržet růst globální teploty na hodnotě 2 °C? Diskutovala Rada o tom, jaká doplňková opatření by se měla zvážit na úrovni EU, aby se dalo čelit obavám vyjádřeným ve zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu z roku 2007? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, jak víte, nejvyšší evropští představitelé se rozhodli vyslat mezinárodnímu společenství jasný signál o svém odhodlání bojovat proti změně klimatu přijetím následujících závazků s cílem podpořit jednání o globální dohodě na období po roku 2012. Než bude této dohody dosaženo, Evropská unie přijala pevný a samostatný závazek dosáhnout do roku 2020 snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 20 % oproti úrovni z roku 1990. Za druhé je Evropská unie připravená zavázat se ke snížení o 30 %, pokud ostatní rozvinuté země přistoupí k podobnému snížení a pokud k tomu též přispějí rozvojové země, které jsou hospodářsky vyspělejší. Evropská unie se domnívá, že musí stát v čele ambiciózního snižování emisí, aby rozvinuté země dokázaly přesvědčit rozvojové země, aby též přispěly k tomuto celosvětovému úsilí, Tento ambiciózní cíl nepochybně posilní celosvětový trh s uhlíkem, který tu musí zůstat, aby se omezily náklady vyplývající ze snižování emisí. V rámci Evropského programu pro změnu klimatu už byla přijata různá opatření a další se plánují v rámci strategické analýzy energetické politiky v Evropské unii, aby bylo možné dosáhnout cíle výrazného snížení skleníkových plynů. Systém obchodování s emisemi bude hrát klíčovou úlohu při dosahování dlouhodobých cílů EU na snížení emisí skleníkových plynů a jeho analýza bude rozhodující při realizaci celkových cílů stanovených pro Evropskou unii. Robert Evans (PSE). - Děkuji vám, pane úřadující předsedo, za tuto poměrně povzbuzující odpověď. Řekl jste, že chcete vyslat výrazný signál a že potřebujeme globální dohodu. Já jsem chtěl slyšet o cíli 30 %. Souhlasím s vámi, že musíme být ambiciózní. Samozřejmě, je to oblast, která se dotýká většiny evropských občanů, ale která též vyvolává jejich znepokojení. Zajímalo by mě, zda můžete trochu víc ozřejmit svůj názor na to, jaké pozitivní a reálné kroky bychom mohli udělat na povzbuzení těch zemí, které by měly být schopné udělat víc (jako jsou Spojené státy) a jak

99

100

CS


pomoci těm zemím (ať už je to Čína, Indie nebo Rusko), které se zřejmě momentálně těžko protloukají. Co víc bychom skutečně mohli dělat, abychom tento proces urychlili, kromě mluvení? Nenaznačuji, že to je to jediné, co jste udělali, ale co kromě mluvení o této záležitosti skutečně uděláme, aby se něco podařilo? Manuel Lobo Antunes. − (PT) To, co má Evropská unie k dispozici, jsou diplomatické nástroje a též naše přesvědčení a řekněme politickou vůli. Domnívám se, že nejlepším způsobem jak přesvědčit ostatní, aby nás následovali, je udávat tempo a být jim příkladem a přesně to i děláme. Tím, že jsme si stanovili ambiciózní cíle, které odpovídají tomu, co od nás očekávají naši občané, jdeme zjevně příkladem, nejen v rámci Unie, ale i celosvětově. To ovlivňuje veřejné mínění v dalších zemích, což dále nutí příslušné vlády, aby přijímaly opatření stejné úrovně, jako jsou naše ambiciózní cíle. Co se týká Spojených států, tento vůdcovský efekt je podle mého názoru zcela zřejmý. Příklad, který v tomto směru dala Evropská unie v celosvětovém měřítku, vedl k tlaku americké společnosti na příslušné orgány v tom smyslu, že musí být též ambicióznější. Podle mého osobního názoru i Nobelova cena míru za otázky řešení změny klimatu, kterou získal Al Gore, s tím do značné míry souvisí, s naší ambiciózní politikou, s naší touhou po změně, s naší snahou přesvědčit ostatní, aby se přidali k našim cílům, samozřejmě to všechno v kontextu vícestranné diplomacie prostřednictvím Organizace spojených národů. Mairead McGuinness (PPE-DE). - Mohla bych vyzvat Parlament, aby prokázal svou vůdčí úlohu tím, že vypne klimatizaci, protože jsem zmrzlá na kost, a mohlo by to být naším příspěvkem k problematice změny klimatu? Vážený pane úřadující předsedo, odpověděl jste na jednu z otázek, které jsem se chtěla zeptat, ale zřejmě to bude chtít víc než Ala Gora, aby se do toho zaangažovala veřejnost. Proto bych ráda požádala Radu, aby načrtla, jak chce zájem veřejnosti přeměnit na aktivitu veřejnosti v rámci Evropské unie a též aby vzala do úvahy, že nechceme zastavit pokrok v rozvojovém světě, protože my ve skutečnosti těžíme z faktu, že se rozvíjejí. Předsedající. − Problém s teplotou v této sněmovně se pokusíme vyřešit. Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážená paní McGuinnessová, děkuji vám za otázku. Musíme se zapojit do trvalé kampaně zvyšování povědomí a informovanosti. Musíme též jít příkladem. To se už děje. Určitě je ještě mnoho toho, co je třeba udělat, ale domnívám se, že proces zvyšování povědomí mezi lidmi o otázce změny klimatu postupně získává pevné základy, protože účinky této změny jsou vidět dennodenně, jsou reálné a lidé je cítí. Mohl bych uvést svou vlastní osobní zkušenost, pokud by byl zájem. Když jsem měl šest nebo sedm let, nebylo klima v Portugalsku stejné jako dnes, když je mi padesát. Skutečně pozoruji, tak jako i ostatní, že situace se změnila. Výsledkem je, že se lidé ptají, proč se situace změnila a jaké jsou důsledky těchto změn. Na druhé straně musí členské státy přijmout právní předpisy potřebné na řešení, zastavení nebo minimalizování příčin změny klimatu. Členské státy přijaly politické závazky na úrovni EU a nyní musí přijmout potřebné právní předpisy a zabezpečit jejich účinné dodržování. Ještě jednou, musíme jít příkladem v celosvětovém měřítku. Nerad bych podceňoval kampaň, kterou vede bývalý viceprezident Al Gore, protože se domnívám, že výrazně ovlivňuje veřejné mínění na celém světě. Předsedající. − Otázka č. 14, kterou pokládá Mairead McGuinness (H-0713/07) Předmět: Krize na celosvětových finančních trzích Na nedávném neformálním setkání ministrů financí EU (Porto, 14.–15. září) se diskutovalo o krizi, která vznikla v Evropě v důsledku nestability na finančních trzích USA. Mohla by Rada načrtnout charakter těchto diskusí? Považuje Rada konkrétní případ banky Northern Rock, která v současnosti zažívá finanční těžkosti, za přímý důsledek nestability v USA? Domnívá se Rada, že tato záležitost má širší důsledky pro finanční trhy Evropy? A nakonec, je Rada přesvědčená, že existující ochranná opatření v oblasti finančních služeb poskytují spotřebitelům dostatečnou ochranu, zejména těm, kteří nakupují finanční produkty mimo svůj „domovský“ členský stát?

24-10-2007

24-10-2007

CS


Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, k této otázce musím říct následující. Na neformálním setkání ministrů financí a guvernérů centrálních bank EU, které se konalo v portugalském městě Portu ve dnech 14. a 15. září, se diskutovalo o různých otázkách včetně vývoje hospodářské a finanční situace. Jak je uvedeno na internetové stránce portugalského předsednictví, naše hodnocení má dvě části. Na jedné straně se domníváme, že zažíváme období nestability a přehodnocování rizika na globálních finančních trzích které vyvolaly problémy na trhu rizikových hypoték ve Spojených státech, což se prostřednictvím komplexních finančních nástrojů přeneslo do celosvětového finančního systému. Postižené bylo i fungovaní finančních trhů, což si vyžádalo rychlý a rozhodný zásah hlavních centrálních bank, včetně Evropské centrální banky. Na druhé straně sice finanční turbulence nepochybně zvýšily nejistotu hospodářských vyhlídek, ale makroekonomické základy v Evropské unii jsou pevné a světový růst zůstává mohutný, i přes zpomalení v USA. Evropské finanční instituce se zdají silné a jejich zdravá ziskovost v ostatních letech jim zajišťuje takovou pozici, aby přečkaly současné období zvýšené nestability na finančních trzích. Zdůraznil bych však, že o konkrétních případech z jednotlivých členských států se nemluvilo. Při tomto hodnocení jsme diskutovali i o poučeních, které se dají vyvodit z nedávné nestability finančního trhu. Bylo zdůrazněné, že i když náš finanční sektor má spolehlivý regulační a kontrolní systém, který nedávno legislativně posilnilo například zavedení směrnice o kapitálových požadavcích a práce na přípravě směrnice Solventnost II, musíme být nadále ve střehu, zejména vzhledem k rychlému a inovačnímu vývoji v oblasti finančních produktů. Nedávná epizoda finanční turbulence proto zvýšila naléhavost některých otázek, které má Rada stále na programu, a zintenzívnila potřebu, aby Evropská unie společně se svými mezinárodními partnery hledala způsoby, jak zvyšovat transparentnost, zlepšovat hodnotící postupy, pokračovat v posilňování řízení rizika a zlepšovat činnost trhu, zejména v oblasti komplexních finančních produktů. Rada Ecofindne 9. října schválila podrobný pracovní program, který mají do konce roku 2008 realizovat příslušné orgány na úrovni EU, v úzké spolupráci s hlavními mezinárodními partnery. Na tomtéž říjnovém zasedání Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci byly též přijaty závěry o posilnění mechanismů finanční stability v Evropské unii. Tyto závěry jsou k dispozici na internetové stránce Rady a jsou hmatatelným výsledkem více jak rok trvající přípravy. Rada především přijala soubor společných zásad na usměrnění spolupráce mezi vnitrostátními orgány v oblasti finanční stability. Dále bylo schválené rozšíření memoranda o porozumění týkajícího se spolupráce a výměny informací, které v roce 2005 podepsaly orgány bankovního dohledu EU, centrální banky a ministerstva financí, o tři nové prvky: za prvé společné zásady formálně přijaté na zasedání; za druhé společný analytický rámec na hodnocení systémových důsledků potenciální krize a za třetí společné praktické pokyny pro postup v potenciálních přeshraničních krizových situacích. Pracovní program byl proto sestavený s časovým harmonogramem těchto a dalších kroků, které se mají realizovat na posilnění účinnosti mechanizmů finanční stability v Evropské unii. Je zřejmé, že celá tato práce má za cíl ochranu spotřebitelů a investorů, kteří jsou závislí na správném fungování finančních trhů. Dovolte mi prosím na závěr zdůraznit, že, jak to já chápu, Rada se společně s Evropským parlamentem a Komisí podepisuje pod cíl dosáhnout účinné úrovně obezřetnostního dohledu a regulace, aby se zabezpečila finanční stabilita, globální konkurenceschopnost a ochrana spotřebitele. Mairead McGuinness (PPE-DE). - Děkuji vám, pane úřadující předsedo. Budu si muset prostudovat vaši velmi podrobnou odpověď, kterou oceňuji, protože je to velmi vážná záležitost. Shodneme se v tom, že důvěra klientů banky Northern Rock byla otřesena a že vznikl lavinový efekt. Důvěra je samozřejmě klíčová pro stabilitu bankovního systému a též pro přeshraniční služby a obchod v odvětví finančních služeb. Myslíte si, že opatření, které jste uvedl, jsou dostatečná na obnovu této důvěry? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Rada umí vždy poslance překvapit. Jak jsem již řekl, Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci požádala pracovní skupinu o velmi hlubokou a podrobnou analýzu a o jakékoliv nové nástroje nebo opatření, které by mohly v budoucnosti zabránit, aby situace jako je tato ovlivňovaly

101

102

CS


evropské finanční trhy. Rada tedy přistupuje k těmto problémům obezřetně, neboť požádala zodpovědné orgány o důslednou práci. Pracovní skupinu požádala o návrh opatření, která by se dala v případě potřeby přijmout, aby se předešlo situacím, jako je ta, kterou jsme zažili nedávno. Budeme muset počkat a uvidíme, zda se tato opatření v praxi ukážou účinná, nebo ne. Radě však budou doporučena opatření, která by se v případě potřeby přijala, aby se naše hospodářství chránilo před vlivem jakékoliv další finanční krize v budoucnosti. Musím se ještě zmínit o tom, že tomuto tématu se věnovalo i neformální setkání hlav států a vlád, které se konalo minulý týden v Lisabonu. Na této schůzce naše hlavy států a vlád důrazně vyslovily následující poselství: za prvé, že evropské hospodářství vykazuje to, co ekonomové nazývají „dobrými základy“, jinými slovy, naše hospodářství jsou stále zdravá, a za druhé, že podporuje opatření, která přijala Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci a která se týkají této oblasti. Předsedající. − Otázka č. 15, kterou pokládá Johan Van Hecke (H-0717/07) Předmět: Rostoucí počet evropských agentur V současnosti je v mnoha zemích a městech EU rozmístěných 23 evropských agentur. jejichž činnost nebo provoz stěží podléhají nějakému zkoumání. Nejnověji byla založená Agentura pro základní práva, která má sídlo ve Vídni a momentálně zaměstnává 100 osob. Účelem této agentury je monitorovat ochranu lidských práv v Evropské unii, i když tuto úlohu už perfektně plní Evropský soud pro lidská práva a vlastně i Rada Evropy, přičemž obě tyto organizace sídlí ve Štrasburku. Všechny tyto agentury dohromady utratí přibližně 1 miliardu EUR ročně z peněz daňových poplatníků. Někteří pozorovatelé tvrdí, že málokterý summit Evropské rady skončí bez založení nové agentury. Má Rada v úmyslu zakládat další nové agentury? Posuzuje se důkladně potřeba založení agentury v každém případě? Je si Rada vědomá finančního vlivu na evropský rozpočet? Je Rada připravená zrušit některé agentury, pokud není jejich existence opodstatněná? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, pane Van Hecke, chtěl bych zdůraznit, že otázky zakládání a rušení agentur Společenství je třeba klást Komisi, která má v tomto směru výlučné právo iniciativy. Legislativní orgány, Parlament a Rada, jednají výhradně na základě návrhů, které předloží Komise. Pokud jde o Radu, vážený pan poslanec si může být jistý, že potřeba založení nové agentury se starostlivě zvažuje v každém případě. Co se týká rozpočtových aspektů, odkázal bych váženého pana poslance na společné prohlášení ze dne 18. dubna 2007, ve kterém se všechny tři instituce dohodly na společném souboru zásad rozpočtového hospodaření existujících nebo budoucích agentur Společenství. Johan Van Hecke (ALDE). – (NL) Vážený pane předsedající, chtěl bych poděkovat panu ministrovi za jeho odpověď. Můj záměr položit tuto otázku byl dvojí: za prvé, prudký nárůst počtu agentur vypukne po každém zapadání Rady; 12 nových agentur za pět let, přičemž počet jejich pracovníků vzrostl ze 166 na 3 700. Druhá část této otázky zní: přehodnocuje pravidelně Rada potřebu udržovat tyto agentury, neboť důvod jejich existence už nemusí být zřejmý? Druhá věc, která mě zajímá, je, jak samotná Rada organizuje svou vnitřní kontrolu výdajů všech těchto agentur, a jak vidí v tomto úlohu Parlamentu? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane Van Hecke, jak jsem se už zmínil, návrh na založení agentury předkládá Evropská komise, a Rada potom v dialogu s Komisí zhodnotí, zda je návrh Komise opodstatněný nebo ne. Rozhodnutí se potom přijímají v souladu s pravidly smlouvy. Musím říct, že Portugalsko je hostitelem jedné agentury, Evropské agentury pro námořní bezpečnost, která má sídlo v Lisabonu a kterou rozhodně považujeme za velmi užitečnou evropskou agenturu. Pokud jde o konkrétní řízení agentur, jak víte, ty mají svoje vlastní kontrolní mechanismy, které jsou, podle mě, dost přísné. Jak jsem už zmínil, instituce se navíc též dohodly na souboru společných zásad, které se přímo používají v rozpočtovém hospodaření těchto agentur Společenství. Moje osobní zkušenost mi říká, že zabezpečení pečlivého řízení a přísně vymezeného využívání finančních prostředků, které mají tyto agentury k dispozici, se věnuje velká pozornost. To je moje osobní zkušenost, tak to třeba brát.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Předsedající. − Otázka č. 16, kterou pokládá Bill Newton Dunn (H-0719/07) Předmět: Nepřetržitá tísňová kontaktní síť pro počítačovou trestnou činnost Dostal jsem zprávu z USA, že 10 členských států EU se nepodílí na nepřetržité tísňové kontaktní síti pro počítačovou trestnou činnost. Jde o Belgii, Kypr, Estonsko, Řecko, Irsko, Lotyšsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko a též Portugalsko, momentálně předsednickou zemi Rady. Jakou důležitost připisuje Rada boji proti mezinárodní počítačové trestné činnosti? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, pane Newtone Dunne, Rada není informovaná o účasti členských států na této síti, která je především iniciativou členských států skupiny G8 a Rady Evropy. Proto Rada nemůže tuto informaci potvrdit ani vyvrátit. Rada však považuje boj proti počítačové trestné činnosti za mimořádně důležitý, což dokazuje přijetí rámcového rozhodnutí 2005/222/SVV ze dne 24. února 2005 o útocích proti informačním systémům a fakt, že Rada podpořila rychlou ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o počítačové trestné činnosti z 23. listopadu 2001. Kromě toho závěry Rady o všeobecné politice v oblasti boje proti počítačové trestné činnosti budou předložené a prodiskutované na následujícím zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, které je plánované na listopad. Portugalsko má navíc národní centrální referenční středisko, které je k dispozici nepřetržitě 24 hodin denně 7 dní v týdnu a které je zodpovědné za boj proti tomuto druhu trestní činnosti prostřednictvím Interpolu a globální operační sítě. Bill Newton Dunn (ALDE). - Děkuji vám, vážený pane úřadující předsedo, za tuto naprosto otevřenou, čestnou a faktickou odpověď. Mohl byste na následujícím zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, o kterém jste mluvil, přednést zajímavý bod, že Rada zřejmě o této věci nic neví a že 10 členských států není zapojených, což se mi zdá zcela zvláštní? Přednesete, prosím, tuto záležitost na zasedání Rady? Manuel Lobo Antunes. − (PT) Poznamenám si vaši otázku a vaše znepokojení. Zda bude tato záležitost na programu a zda se o ní bude diskutovat, se přirozeně rozhodne až později, ale budu váš zájem o touto věc tlumočit. Předsedající. − Otázka č. 17, kterou pokládá Ilda Figueiredo (H-0723/07) Předmět: Zákaz návštěvy kubánských občanů uvězněných ve Spojených státech Začátkem tohoto roku jsem vládu USA žádala o povolení navštívit kubánské občany Reného Gonzáleze, Gerarda Hernándeze, Antonia Guerrery, Ramóna Labañiny a Fernanda Gonzáleze, kteří jsou nezákonně zadržovaní v amerických věznicích. Povolení jsem však nedostala s odůvodněním, že jsem tyto lidi neznala před tím, než byli uvěznění. Stalo se, že v září tohoto roku manželky dvou vězňů opět nedostaly povolení na návštěvu svých manželů, které nemohou navštívit už devět let pro opakující se zamítnutí. Co si Rada myslí o této situaci, která nesvědčí o úctě k lidským právům těchto občanů? Je ochotná vyjádřit své znepokojení americkým orgánům? Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, paní Figueiredová, jak vážená paní poslankyně určitě ví, rozhodnutí země, zda povolí vstup na své území nebo ne, je věcí vnitrostátní pravomoci. V tomto konkrétním případě zacházení s kubánskými vězni a jejich rodinnými příslušníky je to dvojstranný problém mezi Spojenými státy a Kubou, neboť podle Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích je za ochranu práv a zájmů občanů země v zahraničí zodpovědná daná země. Rada proto není oprávněná zaujímat stanovisko k této záležitosti. Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) To je pravda, ale předsednictví musí vzít v úvahu tento problém: pět kubánských občanů je zadržovaných devět let v amerických věznicích a jsou jim odmítané návštěvy členů rodiny a dokonce v případě dvou z nich návštěvy manželek. Ty už byly předtím v tomto Parlamentu a jsou tu i dnes. Je též pravda, že já jsem poslankyní tohoto Parlamentu a že jsem žádala o povolení navštívit tyto občany, ale bylo mi to zamítnuto. Nyní jsem poslankyní tohoto Parlamentu; nepodávala jsem tu žádost jen jako občanka, ale též jako představitelka tohoto Parlamentu. Domnívám se, že Evropský parlament a jeho předseda a samozřejmě portugalské předsednictví, by měli zaujmout k této záležitosti postoj, neboť odmítnutí

103

104

CS


povolit návštěvu jednomu z členů tohoto Parlamentu, v tomto případě mně, je porušením lidských práv a též projevem nedostatku úcty k této instituci. V této záležitosti jsou však zainteresovaní i další členové tohoto Parlamentu, a proto vás žádám, pane předsedo, abyste zprostředkoval naše znepokojení. (Předsedající řečníka přerušil) Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, zaznamenal jsem samozřejmě postřehy a poznámky pani Figueiredové, ale nemám co dodat ke své předcházející odpovědi. Musíte též pochopit, že nemohu vyjadřovat své osobní názory na tento problém. Předsedající. − Autoři otázek, které nebyly zodpovězeny pro nedostatek času, obdrží písemnou odpověď (viz příloha). Tímto končí doba vyhrazená pro otázky. (Jednání bylo přerušeno v 19:30 a pokračovalo ve 21:00) PREDSEDAJÍCÍ: PANÍ ROURE Místopředsedkyně

16. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis 17. Výroba opia pro lékařské účely v Afghánistánu (rozprava) Předsedající. - Následujícím bodem je zpráva (A6-0341/2007) pana Cappata jménem Výboru pro zahraniční věci s návrhem na doporučení Evropského parlamentu Radě o výrobě opia pro lékařské účely v Afghánistánu (2007/2125(INI)). Marco Cappato, zpravodaj. – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, v této zprávě navrhujeme, aby se Parlament chopil iniciativy a připravil návrh Radě, zejména v kontextu společné zahraniční a bezpečnostní politiky, k problému výroby opia v Afghánistánu. Naším výchozím bodem je zjištění, že doposud dosažené výsledky jsou nedostatečné. Za poslední dva roky se výroba opia, používaného na přípravu heroinu, zvýšila o 50 %. Zdá se, že nedokážeme najít účinné prostředky na snížení tohoto obrovského množství produkce, která celá slouží na obohacení přirozeně ne pěstitelů, zemědělců, ale velkých mezinárodních drogových mafií, teroristů a Tálibánu. Tato zpráva vychází i z dalšího předpokladu: že zároveň panuje skutečně velmi nedostatečný přístup k lékům na tišení bolesti. Okolo 80 % světové populace nemá vůbec žádný přístup k těmto lékům. Přirozeně se obě tyto otázky dají považovat za zcela oddělené, ale domnívám se, že je úlohou politických institucí mít pragmatický přístup, a tedy chápat, že když čelíme obrovskému objemu produkce, která se používá na výrobu heroinu, a zároveň výrobek stejného zemědělského původu je velmi nedostatkový, měly by se dát tyto dva výchozí body zkombinovat. Pozměňovací návrhy předložené ve Výboru pro zahraniční věci a paní Gomesovou jménem Socialistické skupiny v Evropském parlamentu, stejně jako návrhy předložené na plenárním zasedání Skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, pomohly zabezpečit, že dnes předložený návrh není alternativní, tedy negativní návrh, volající po okamžité změně doposud prosazované politiky. Vás, Radu a Komisi, žádáme, abyste zkusily experiment, začít několik zkušebních projektů, které by přesunuly zpracování části úrody doposud používané pro výrobu heroinu na výrobu léků na tišení bolesti. Na straně poptávky by se rovněž dala rozběhnout politika, která by léky na tišení bolesti dostala na kontinenty, jako je Afrika a Asie, které jsou prakticky bez těchto přípravků. Zpráva, která vzešla z výboru pro zahraniční věci, s přihlédnutím na předkládané pozměňovací návrhy, se mi proto zdá v zásadě vyvážená. Vychází z velmi jednoduchého předpokladu, že je pravděpodobně (já si myslím, že určitě) jednodušší spolupracovat s farmáři, pokud jim navrhneme přeměnit část jejich produkce na legální výrobu, namísto toho, abychom jednoduše přišli s politikou likvidace, vypálení a ničení porostů. Takový přístup přináší opět další důvod ke konfliktu s místními obyvateli a ukázalo se, přinejmenším doposud, že je kontraproduktivní a neužitečný.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Proto doufám, že kromě pochopitelné oficiální linie, jíž se drží evropské vlády i afghánská vláda a která prosazuje potřebu bojovat s výrobou opia, že kromě této oficiální linie bychom mohli vyslat jiné poselství, a Evropský parlament je zřejmě svobodnější než jiné instituce, aby předložil takový návrh. Už jsme tuto zodpovědnost převzali a doufám, že to potvrdíme zítra při hlasování. Máme větší svobodu než jiní navrhnout, aby se tyto alternativní experimenty realizovaly a hodnotily pragmaticky, ne ideologicky. Každý z nás má své vlastní názory na mezinárodní politiku a drogy a na mezinárodní politiku v Afghánistánu. Tato zpráva není myšlená jako ideologický návrh, ale jako praktický pokus pomoci při hledání řešení problému, který je skutečně celosvětovou tragédií. Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážená paní předsedající, chtěla bych velmi poděkovat panu Cappatovi – tante grazie! Vítám tuto velmi aktuální diskusi o problematice drog (a speciálně o problematice drog v Afghánistánu), která, jako víme, je velkým, komplikovaným problémem v politickém a bezpečnostním kontextu. Nedávno jsme měli mnoho diskusí v New Yorku. Během Valného shromáždění OSN se tam uskutečnilo mnoho velmi důležitých jednání s prezidentem Karzáím, generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem a s velkým počtem zemí. Tyto rozhovory se soustředily právě na celou tuto komplikovanou otázku. Dnešní rozprava přispívá k širší diskusi o obnově Afghánistánu, ale i o úloze drog. Dovolte mi též pochválit vás za ustanovení delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Afghánistánem. Máme živý zájem o tuto vaši práci a považujeme ji za velmi důležitou. Drogový průmysl Afghánistánu představuje obrovský problém pro pokrok v budovaní státu. Nejnovější zpráva Rozvojového programu OSN je znepokojujícím čtením. Objem pěstování i zpracování máku naneštěstí výrazně vzrostl. Nejvíc jsou postižené jižné provincie Afghánistánu se 70 % celkové produkce. Silná vazba mezi aktivitami povstalců a drogovým hospodářstvím určitě není překvapením. Nesmíme však přehlížet ani pozitivní vývoj, zejména v stabilnějších oblastech země, kde se dosáhlo reálného zlepšení zdravotnictví a vzdělávání, jakožto i hospodářského růstu. V třinácti provinciích severního a středního Afghánistánu se mák skutečně nepěstuje. To je přinejmenším velmi slibné a dá se na tom stavět. Zpráva pana Cappata poskytuje komplexní obraz této situace (a já bych vám měla poděkovat za povzbuzující poznámky o činnosti Komise) a naprosto správně zdůrazňuje zodpovědnost Afghánistánu za řešení problému opiového průmyslu. V tom se zcela shodujeme. Musím však říct, že nemohu, aspoň zatím, souhlasit se závěry, ke kterým tato zpráva dospěla a které navrhují legalizovat opiový mák na lékařské účely, i když jen pokusně. Na první pohled to může vypadat jako přitažlivý návrh, ale naneštěstí ve složitém afghánském drogovém problému neexistují jednoduché odpovědi. Dovolte mi podělit se s vámi o některé své obavy. V zemích, jako je Austrálie, Turecko a Indie, které už vyrábí surové opium pro lékařské účely, zpravidla funguje účinná vymahatelnost práva a na jejich území též neprobíhá rozsáhlý konflikt. I tak je provádění velmi složité. Tam, kde nejsou tyto podmínky splněné, okamžitě dochází k odklonu od legálního pěstování opia, jako jsme to viděli v Peru a Bolívii. Je zřejmé, že v případě Afghánistánu by se zákonné pěstování bohužel prostě přidalo k nezákonnému pěstování, namísto toho, aby ho nahradilo. Legální výroba opia je též pro místní pěstitele neatraktivní, protože jejich příjmy by byly jen okolo 25–30 % z toho, co nyní mohou dostat na černém trhu. Zavedení takovéhoto systému je složité a uskutečnitelné jen s dotacemi na sledování kvality a distribuci zdravotnických výrobků. Měli bychom to podporovat z peněz daňových poplatníků? Afghánská vláda, která je, jak každý ví, slabá a má slabé instituce, naneštěstí v současnosti (a proto jsem řekla „zatím“) není schopná takový systém kontrolovat. V některých oblastech země jednoduše neexistuje veřejná správa, a to nechejme prozatím bokem dobrou správu věcí veřejných. To platí zejména o nestabilních jižních provinciích, kde se vyrábí převážná část opia. Samotná afghánská vláda navíc rozhodně nedovoluje (a to je důležitý argument) jakoukoliv legální výrobu opia. V této perspektivě není politické poselství zprávy skutečně tím správným signálem našim afghánským partnerům. Mohlo by se dokonce obrátit proti nám. Tvrdou a nepopíratelnou pravdou je, že obnova v Afghánistánu si vyžádá mnohem víc času a peněz. Bude si to žádat i vytrvalost, pokud chceme této zemi postižené vojenským konfliktem přinést trvalý rozvoj.

105

106

CS


Pokrok v budovaní státu je možný jen při větším odhodlání, i u politického vedení Afghánistánu, zejména na místní úrovni. To bylo, mimochodem, poselství, které jsme odevzdali v New Yorku. Souhlasím s tím, že je nejvyšší čas otevřeně se postavit korupci. My jsme to nejen řekli, ale snažíme se v tom i pomoci budováním kvalitního právního systému a policie, která by skutečně fungovala, abychom přesvědčili obyčejné Afghánce, kteří jsou často skeptičtí. Cesta vpřed je jasná. Vede přes afghánskou národní strategii kontroly drog, kterou schválilo mezinárodní společenství a která obsahuje všechny potřebné prvky. Zaslouží si naši jednomyslnou podporu, neboť je to komplexní strategie, která zahrnuje zákaz, informování veřejnosti, trestní stíhání známých obchodníků s drogami a podporu místního rozvoje. Tam, kde se využívá taková opatrná směs politik, už zemědělci natrvalo zrušili pěstování máku. V tomto kontextu se Komise domnívá, že návrh na legalizaci opiového máku by jednoduše mohl podkopat práci, která už probíhá v jiných oblastech, zejména co se týká právního státu a udržování pořádku. Carlo Fatuzzo, jménem skupiny PPE-DE. – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nemám vůbec žádné pochybnosti o tom, že pan Cappato, který je mým dlouholetým přítelem, se vážně snaží přispět k boji proti drogám ve světě a pomoci nešťastným mladým nebo starším lidem, kteří trpí na pokraji smrti a kterým mohou drogy pomoci. Bohužel ho však nemohu následovat. Opakuji, že bohužel nesdílím názor pana zpravodaje. Problém podle mne pramení z faktu, že jeho návrh se týká Afghánistánu, státu, ve kterém nedostatek bezpečnosti ani nemůže být větší. Ano, Irák je zřejmě méně bezpečný, ale Afghánistán je sotva místem, kde se dá začít s přesvědčováním zemědělců, aby zrušili velmi lukrativní pěstování máku a aby přešli k plodinám, které jsou slušnější, víc vyhovují Starému zákonu a jsou ve větším souladu s civilizovanými zemědělskými postupy, které my všichni dobře známe. Zpráva samotná velmi jasně uvádí, že největší množství drog na světě, přibližně polovina, pochází z Afghánistánu a že pěstování opia je tam nelegální. I přesto, že je to nelegální, je země zdrojem poloviny surovin, které zabíjejí naše mladé lidi nebo z nich dělají kořist obchodníků s drogami, kteří, jak víme, je přivedou k užívání drog, a tím poškozují je i společnost jako celek. Domnívám se, že je jen jedna účinná zbraň v boji proti všem obchodníkům s drogami, počínaje afghánskými pěstiteli, kteří jsou, podle mého názoru, prvními obchodníky s drogami. Naše neschopnost je kontrolovat a monitorovat znamená, že jediný způsob boje proti drogám je prevence, a tedy snaha co nejvíc omezit pěstování opia. Z tohoto důvodu je skupina PPE-DE proti této části zprávy pana Cappata a domnívám se, že to, co říkám, musí být jasné každému, ať už bude zítřejší výsledek jakýkoliv. (Předsedající řečníka přerušila) Ana Maria Gomes, jménem skupiny PSE. – (PT) Musím poblahopřát zpravodaji panu Cappatovi, nejen za tuto velmi užitečnou zprávu, ale i za jeho ochotu přijímat připomínky, aby dosáhnul co nejširšího souhlasu. Jeho původní záměry byly chvályhodné, neboť se pokoušel zabít dvě mouchy jednou ranou: legalizace pěstování máku a výroby opia pro lékařské účely by nejen ukončila výrobu heroinu v Afghánistánu, ale i vyřešila by i nedostatek léků na tišení bolesti ve světě. Naneštěstí jsme narazili na několik praktických problémů, jako je křehkost afghánských institucí a jejich neschopnost regulovat výrobu opia, nejistota hospodářské životaschopnosti takového systému a nebezpečí, že by se umožnil návrat opia do některých z třinácti afghánských provincií, kde jeho výroba skončila. Pozměňovací návrhy mé skupiny se snažily změnit zaměření zprávy na základní bod: boj proti výrobě opia v Afghánistánu, což se týká nejen Afghánistánu, ale i sousedících zemí. Drogy nelegálně vyráběné z tohoto opia tvoří cosi, co někdo nazývá skutečnými zbraněmi hromadného ničení, zejména v Evropě. V boji proti výrobě opia musíme být citliví na individuální charakteristiky jednotlivých afghánských regionů. Úspěšná bude jen kombinace několika opatření. Za prvé je třeba vykořenit korupci, kterou je prorostlá ústřední správa, zejména ministerstvo vnitra a policie, neboť tato situace paralyzovala každou politiku zaměřenou na boj proti výrobě opia. Za druhé je potřebné najít, zadržet a postavit před soud asi 30 hlavních obchodníků s drogami, které identifikovala zpráva OSN a Světové banky z roku 2006, aby se dal zastavit tento vražedný obchod. Za třetí musí NATO podpořit afghánské operace v boji proti tomuto obchodu

24-10-2007

24-10-2007

CS


ničením laboratoří a skladů a zabraňováním transportu drog. Za čtvrté je třeba akce na likvidaci máku využívat opatrně a selektivně a zaměřit je na oblasti, kde mají pěstitelé reálné alternativy. Tímto se dostáváme k bodům, ve kterých se shodujeme se zpravodajem. Všichni jsme proti bezhlavému vypalování makových porostů, jako to prosazovaly USA, což jen posilní pozice Tálibánu bez výrazné změny v produkci heroinu. Na závěr chci dodat, že v kontextu souboru opatření k řešení afghánského drogového problému by bylo třeba prostudovat návrh zpravodaje zkušebního projektu legální výroby analgetik na bázi opia. Více než cokoliv jiného se tato zpráva snaží povzbudit Evropskou radu k tvořivosti a odvaze v boji proti výrobě heroinu v Afghánistánu. Jednoduchá řešení tohoto problému neexistují, ale víme, že terorismus a násilné tmářství, které prosazuje Tálibán a Al-Kájda, budou poražené jen tehdy, když se Afghánistán osvobodí ze sevření drog. Už končím, paní předsedající. Tuto zprávu je nutné vnímat jako naléhavou výzvu členským státům, aby nelitovaly žádného úsilí při hospodářské a politické obnově země, která byla tak velmi postižená krvavými konflikty a která je tak důležitá pro regionální a globální bezpečnost. Marios Matsakis (ALDE). - Vážená paní předsedající, k tomuto tématu budu mluvit jen sám za sebe a ne jménem své skupiny. Výroba nelegálního opia v Afghánistánu kvete od té doby, co jsou v této zemi Spojené státy a spojenecké jednotky. A to i přes to, že byly vytvořené rozličné orgány proti výrobě drog a různé protidrogové programy, které někdy využívají velké sumy z peněz daňových poplatníků EU. Takže je i slepému jasné, že Afghánci budou pokračovat ve výrobě opia, ať už se děje cokoliv. Důvod je celkem jednoduchý. Roste velikost, počet i odbornost světových protidrogových agentur a ty dělají svou práci stále efektivněji. Proto se jim daří zabavovat větší množství drog. Protože se však poptávka uživatelů drog nemění a protože zločinní obchodníci s drogami mají nadále obrovské zisky z nelegálního dodávání opia těmto nemocným lidem, cena opiátů stoupá a rostou i zisky z jejich prodeje. Afghánci se proto jen řídí základními liberálními principy trhu. Zvyšují svoji výrobu, aby pokryli poptávku nelegálního obchodu a aby zvýšili svoje zisky. Je proto čistý blud očekávat, že sponzorování dalších programů na kontrolu opia v Afghánistánu bude mít nějaký výrazný účinek. Jediným způsobem, jak si účinně poradit s výrobou opia v Afghánistánu, a kdekoliv jinde, je zabývat se drogovým problémem globálně. Jediný rozumný způsob, jako to udělat, je legalizovat drogy a uznat, že jejich uživatelé nejsou zločinci, ale nemocní lidé, kteří potřebují pomoc. Pokud by tito narkomani dostávali terapeutické drogy v kontrolovaném zdravotnickém prostředí, výrazně by se zvýšila šance předcházet vážným vedlejším účinkům, jako i šance na dosažení detoxikace. Zároveň by zmizela obrovská kriminalita, napojená na obchod s drogami a všechny protidrogové policejní agentury by byly odepsané, což by vedlo k úžasným rozpočtovým úsporám. Logika této myšlenky je zcela jednoduchá, ale politici na celém světě mají problém to chápat. Salvatore Tatarella, jménem skupiny UEN. – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, problematika, kterou řeší zpráva pana Cappata, je mimořádně háklivá a vyžaduje si pozorné zhodnocení ze strany Evropského parlamentu, aby se nenavrhovala zavádějící a nešťastná řešení, i když motivovaná dobrými úmysly. Chci zdůraznit dva body. Za prvé, zvýšení produkce opia a jeho derivátů v Afghánistánu by mohlo ohrozit obnovu země a už i tak složitou stabilizaci právního řádu v tomto nešťastném regionu. Za druhé, rostoucí výroba opia (za tento rok až o 30 %) neodpovídala vhodná protidrogová strategie. Z těchto důvodů si myslím, že návrh předložený v této zprávě je zcela nepřijatelný a chtěl bych zdůraznit, že: 1. potřebná množství morfia se už v Afghánistánu vyrábí na základě zvláštních licencí a pod dohledem agentury OSN pro drogy a protidrogového ministerstva afghánské vlády; 2. Výbor OSN pro mezinárodní kontrolu drog zastává názor, že ve světě je už nadbytek opiátů pro lékařské účely;

107

108

CS


3. legální výroba morfia ve velkém by vedla ke zvýšení výroby drog; to by nakonec uspokojilo poptávku po drogách na světovém trhu. pokud by se dostaly na trh laciné drogy, byly by dostupné pro všechny. Namísto toho bychom měli drogám vzdorovat, vždy a v každém případě a všemi prostředky, od výroby po obchodování, po nelegální distribuci. Poptávka by se měla držet na uzdě politikou založenou na hodnotách a průběžnou, rozsáhlou preventivní prací a informačními kampaněmi, zejména mezi mladými lidmi. V zemi, jako je Afghánistán, vzhledem k podmínkám, v jakých se momentálně nachází, by se mohlo řešení navrhované touto zprávou považovat za projev kapitulace a porážky; mohlo by to též zmařit práci mezinárodního společenství, Evropské unie, Organizace spojených národů a agentur na obnovu Afghánistánu, které prostřednictvím rozličných programů usilují o odklon od výroby opia k jiným plodinám, což podporují i finančními pobídkami. Na závěr bych se chtěl jen zmínit o tom, že Výbor OSN pro mezinárodní kontrolu drog schválil rozhodnutí afghánské vlády, kterým odmítla návrh na legalizaci pěstování opiového máku a opětovně zdůraznila příslib splnit své mezinárodní smluvní závazky. Raül Romeva i Rueda, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Vážená paní předsedající, začal bych zdůrazněním toho, že tato zpráva je mimořádně důležitá, aktuální a odvážná. Obě krizové situace, o kterých mluví, si zaslouží politický zájem a politickou odezvu, což zatím zjevně nedostaly. Bezpečnostní situace a situace kolem výroby opia v Afghánistánu sice vzbuzuje stále větší obavy, ale potřeba dodávek analgetik v globálním měřítku je jedním z největších humanitárních nouzových stavů našich dob, i když je naneštěstí zároveň jedním z nejvíc ignorovaných. Zpravodaj pan Cappato, neměl při této zprávě jednoduchou úlohu a o to je ta zpráva pozoruhodnější a já jí musím opět vyjádřit svou podporu i podporu své skupiny. Jak pan zpravodaj sám řekl, propojení obou záležitostí není jednoduché a nemusí být nevyhnutně okamžité; je zodpovědností nás, politiků, analyzovat komplexní realitu, abychom našli komplexní řešení těchto komplexních problémů. Přesně to tato zpráva dělá. Pokud jde o bezpečnosti v Afghánistánu, není pochyb, že to musí být priorita, pokud chceme realizovat programy obnovy a rozvoje se zárukami do budoucnosti. Problémem však je, že určité ozbrojené skupiny jsou finančně podporované právě v důsledku chybějící regulace výroby opia. Víme též, že nelegální pěstování a prodej opia tvoří 40 % hrubého domácího produktu Afghánistánu. Vzhledem k této situaci považuji za vhodné přinejmenším si prostudovat a vzít v úvahu iniciativy, například iniciativu expertní skupiny pro mezinárodní bezpečnost a rozvoj Senlis Council, která navrhuje systém povolení na výrobu opia na lékařské účely v Afghánistánu. Zaměřené by to bylo zejména na výrobu léků na tišení bolesti, jako je morfium a kodein, s možností prodávat je i do jiných zemí, které mají v současnosti malý nebo žádný přístup k těmto druhům životně důležitých léků v důsledku preferenčních obchodních smluv. Je neštěstím, že tento návrh nemá v současnosti a v těchto reálných podmínkách silnější podporu Komise nebo samotné afghánské vlády. Ještě více znepokojivý je fakt, že opatření nabízené jako alternativy často spočívají v chemické likvidaci porostů, jako znovu a znovu zdůrazňují americké orgány. Pokud by se měla realizovat tato opatření, dalo by to Tálibánu nový argument na obranu jeho pozic a případně by to nejpravděpodobněji vedlo k tomu, že zemědělská společenství by skončila jako povstalecké tábory. Mělo by to i velmi vážné zdravotní a environmentální důsledky. Je od samého začátku úplně jasné, že plošný postřik, což je pravděpodobně metoda navrhovaná pro Afghánistán, je zárukou rozšíření kontaminace na lidi žijící v zasažené oblasti a v sousedících oblastech. Ukázalo se to začátkem roku, když tuto metodu použila Kolumbie na likvidaci výroby kokainu podél hranice s Ekvádorem, který následně poslal žalobu a celý případ do Haagu. Nejsem odborník a tento chemický problém je zjevně mnohem složitější, ale domnívám se, že v tomto stádiu bychom si měli být velmi dobře vědomi toho, jaké katastrofy způsobil napalm a ochuzený uran. Neměli bychom to opakovat potřetí a já doufám, že to neuděláme. Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) Výroba opia musí být pod kontrolou. Celé mezinárodní společenství se musí mnohem více starat o kontrolu výroby opia kdekoliv na světě. Dosavadní úsilí OSN a její Hospodářské a sociální rady ECOSOC i Světové zdravotnické organizace usměrňovat používání opiátů na léčbu bolesti

24-10-2007

24-10-2007

CS


je potřebné, ale stále nedostatečné. Zároveň však mezinárodní společenství nesmí připustit bezbřehé používání opiátů a jejich zneužití drogově závislými osobami. Myslím, že je naší povinností nevzdávat boj se zneužíváním tvrdých drog, které definitivně ničí život jeho uživateli. A nejsem pro to, aby společnost dodávala drogy závislým lidem namísto toho, aby se snažila o jejich převýchovu a vrácení do reálného života. O co vlastně v Cappatově zprávě jde? Existuje názor, že mezinárodní společenství trpí nedostatkem opiátů, nebo by mohlo tímto nedostatkem trpět v blízké budoucnosti, a že je tedy potřebné za určitých podmínek kupovat tuto drogu z Afghánistánu. Je pravda, že opiáty jsou potřebné pro léčbu různých nemocí, při tišení bolestí v pooperačním období a v neposlední ředě při léčbě nemocných se zhoubnými nádory. Takový názor má v zásadě několik nedostatků, které v současné situaci nelze ignorovat. V prvé řadě je to současná politická situace v Afghánistánu, která je nestabilní. Je tam potřebné bojovat s Tálibánem a na druhé straně bojovat s černým trhem s opiem, který rozhodujícím způsobem ovládá nejen afghánské hospodářství, ale i politiku a vnější vztahy. Mám o tom silné pochybnosti a hned i vysvětlím, proč to podle mého názoru takto nemůže fungovat. Projekty na legální pěstování máku na účely výroby opia nebudou fungovat i proto, že Výbor OSN pro mezinárodní kontrolu drog může jen dodatečně sankcionovat zemi, ale zemi bude unikat část úrody na černý trh. Mezinárodní poptávka je konstantní. Afghánská vláda není schopná vystupovat jako jediný správce opiové sadby. Za těchto okolností je jasné, že vláda souboj s překupníky prohraje. Soutěž vytáhne opiové ceny nahoru a farmáři z legálně osetých ploch přejdou na stranu černého trhu. Afghánské ceny nejsou navíc, a to je velmi důležité, porovnatelné s cenami v Austrálii, kde kilo morfinu stojí 56 USD, v Indii 159 USD nebo v Turecku, kde stojí 250 USD. V Afghánistánu se však cena může vyšplhat až na 450 USD za kilogram. Co se týká lékařského využití, pokud by se afghánské opium zpracovávalo na lékařské produkty, jen by to prospělo dalšímu přesycení trhu v této oblasti. A už budu končit, paní předsedající. Budu proti tomu, aby EU a její členské státy podporovaly pěstování makovic v Afghánistánu nejméně ze čtyř důvodů: nedostatečná infrastruktura, chybějící hospodářská konkurenceschopnost, obrovská expanze nesprávným směrem a nakonec v současnosti není nedostatek opiátů na světovém trhu. Józef Pinior (PSE). – (PL) Vážená paní předsedající, paní komisařko, rád bych začal poděkováním panu Cappatovi za jeho práci na této zprávě. Zpráva představuje velkou výzvu, neboť se pokouší reagovat na jeden z nejtěžších problémů současného světa. Výroba opia v Afghánistánu se rok co rok zvyšuje. Podle poslední výroční zprávy je produkce opia dvojnásobná oproti stavu před dvěma lety. Afghánistán má v současnosti prakticky monopol na světové dodávky nejsmrtelnějších drog. Je dodavatelem 93 % světové produkce opiátů. Naše předsedající patří mezi ty, kteří se domnívají, že osud Afghánistánu je naší společnou věcí. Hrdinský boj afghánského lidu během období studené války přispěl k šíření svobody napříč moderním světem a k pádu železné opony v Evropě. Evropská unie má nyní čestnou povinnost poskytnout Afghánistánu vojenskou, administrativní a hospodářskou pomoc. To zahrnuje i pomoc v boji proti výrobě drog v Afghánistánu. Netřeba zapomínat, že hlavní pohnutkou pro afghánských pěstitele, aby vyráběli opiáty, je finanční zisk. Toto je nutné mít na zřeteli při přípravě evropských programů pomoci zaměřených na řešení tohoto problému. Proto jsem chtěl zvlášť pochválit pana Cappata za odvážné návrhy, které předložil ve své zprávě. Ty by mohly pomoci danou situaci vyřešit. Jeden z těchto návrhů zahrnuje poskytovaní pomoci prostřednictvím zkušebního vědeckého projektu pěstování máku na lékařské účely, což umožní další zkoumání rozsahu, v němž mohou získané licence přispět ke snížení chudoby, diverzifikaci vědeckého hospodářství, všeobecnému rozvoji a zvýšení bezpečnosti. Zkrátka, tady nejde o moralizování, ale o to, aby Evropská unie poskytla účinný příspěvek k řešení tohoto problému v Afghánistánu. Horia-Victor Toma (ALDE). - (RO) Podle průzkumu o opiu v Afghánistánu z roku 2007, který vypracoval Úřad OSN proti drogám a zločinu, dosáhla výroba opia rekord 8 200 tun, což představuje 93 % světové produkce opiátů. 40 % hrubého domácího produktu v Afghánistánu tedy vzniklo z výroby opia a nelegálního obchodu s ním, přičemž do tohoto procesu bylo zapojených 2,9 milionů lidí. Navzdory těmto faktům spotřebuje jen 10 zemí 80 % derivátů opia legálně dostupných ve světě, zatímco ve více než 150 zemích byly zjištěné závažné nedostatky v léčbě, způsobené nelegálním obchodem s opiem. Měli bychom zdůraznit, že hlavním zdrojem financování Tálibánu a teroristických skupin je nelegální obchod s drogami. A navíc opatření na odstranění nebo ničení drog, které sponzoruje mezinárodní společenství,

109

110

CS


využívají kmenoví političtí a vojenští vůdci ve svůj vlastní prospěch a na likvidaci konkurence. Na základě doposud uvedených faktů jsem přesvědčený, že strategický a vyvážený přístup k procesu snižování a kontroly výroby opia by měl zahrnovat sociální a hospodářské alternativy, které by podporovaly zavedení právního stavu a demokratických institucí v Afghánistánu. Proto by takováto akce mohla představovat jedno ze základních řešení prevence a likvidace terorismu. Vážená paní předsedající, domnívám se, že protidrogový plán v Afghánistánu, skládající se z regulace množství opia jeho využíváním na přípravu analgetik a jiných derivátů, by mohl představovat jednu a ne jedinou alternativu hospodářského řešení a prostředek na omezování pěstování máku. Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Vážená paní předsedající, nejprve bych chtěl pogratulovat paní komisařce Ferrerové-Waldnerové k vynikajícímu vystoupení chlapeckého sboru z Altenburgu, který jsme si právě vyslechli. Jsem skutečně ohromen. Nyní se však musím pustit do méně příjemných věcí, konkrétně jde o zprávu pana Cappata. Poslanci, kteří mluvili přede mnou, opakovaně citovali údaj 40 % HDP, protože to je podíl na HDP Afghánistánu, který údajně vytváří výroba narkotik. Tento údaj se všeobecně přijímá, ale já bych rád zdůraznil, že před rokem naši zástupci v Afghánistánu jednoznačně uváděli před parlamentním Výborem pro zahraniční věci něco jiného. Trvali na tom, že tento podíl na HDP je nad 50 %, což je ještě víc. Zdráhám se hledat vysvětlení, ale nejméně 10 % obyvatelstva Afghánistánu žije mimo výroby drog a obchodem s nimi. Měli bychom též připustit, že vojáci z mezinárodních sil jsou též zapojení do tohoto obchodu, spolu s Američany sídlícími v zemi. Tento návrh považuji za riskantní, i když samozřejmě uznávám, že má určité zásadní výhody. Jsem však pevně přesvědčený, že ve skutečnosti bude výsledkem tohoto návrhu spíše legalizace obchodu s drogami než lékařská pomoc. Vittorio Agnoletto (GUE/NGL). – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nejde jen o to prostě zaznamenat, že 92 % opia ve světě se vyrobí v Afghánistánu, ale třeba si všimnout rostoucího trendu: v roce 2001 se podle údajů agentury OSN pro drogy pěstovalo opium na 8 000 hektarech, zatímco v roce 2006 to bylo už na 165 000 hektarech; v roce 2001 byla úroda 185 tun, v roce 2006 už 6 100 tun. To zjevně znamená, že současná strategie ničení plodin vypalováním nic neřeší. Spíš to přináší sociální důsledky, které následně vyvolávají spirálu výroby opia. Ničí se i plodiny jiné než mák a zemědělci tak chudnou a končí v rukou obchodníků s drogami, především Tálibánu a vojenských vůdců, kteří si pohodlně sedí ve vládě. Cílem je proto poskytnout zemědělcům pomoc, která aspoň z počátku musí být na stejné finanční úrovni, jakou mají dnes, a tím je osvobodit ze závislosti na obchodnících s drogami. Tento plán samozřejmě nevyřeší celý problém, ale nikdo netvrdí, že by měl. Hovoříme o experimentu na omezeném území a jinak to ani nemůže být v zemi postižené válečným konfliktem, kde půdu ovládají soupeřící gangy. I přesto to znamená krok vpřed v tom, že aspoň část opia neskončí jako heroin, ale jako morfium. To je, domnívám se, užitečné pro Západ a pro celý svět. Kromě toho si podle mě musíme vyjasnit fakt, že produkce pro výrobu morfia je už zabezpečená. Nevím o tom, paní komisařko, že by všechny tyto problém existovaly i v Indii a Turecku; pokud jsou, je potřebná regulace. Usnesení, které máme před sebou, počítá s regulační úlohou pro mezinárodní orgány: ne v celém Afghánistánu, který je v současnosti neovládatelný, ale na mimořádně omezeném území. Kromě toho mezinárodní zdravotnické organizace otevřeně konstatují, že i dnes je stále morfium potřebné, nejen v jižních oblastech světa ale paradoxně i na severu. Musí se samozřejmě prodávat za oficiální ceny, ale je to lék na tišení bolesti a podle mého názoru má na něj každý nárok, i lidé v Africe a chudí lidé. Pokud už hovoříme o nákladech, je nepochybně levnější podniknout akci tohoto druhu a zavést cenovou regulaci morfia, než rozhodnout o zničení úrody pomocí dosavadních metod, které nás nedovedly nikam. Jedna poslední poznámka: vítám fakt, že toto je pragmatická diskuse, ne spor mezi zastánci liberalizace nebo legalizace drog a zastánci prohibice. Snažíme se podniknout praktické, pragmatické kroky na pomoc části afghánského obyvatelstva. Charles Tannock (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, je důležité, aby látky odvozené od opia jako je diamorfín (známý též jako heroin) byly k dispozici na lékařské účely, zejména na tišení bolesti, ale pěstování máku přináší teroristům z Talibanu 20–40 % jejich finančních prostředků, což jim umožňuje zabíjet vojáky NATO. Bohužel, afghánská výroba opia vzrostla tento rok o 34 % a tvoří více než 90 % světových dodávek.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Jednotky z mé země, Spojeného království, vedou boj proti Talibanu jako součást mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil ISAF pod velením NATO. Nemají mandát ani lidské zdroje na kontrolu rozsáhlého projektu pěstování máku na lékařské účely, nebo v tomto případě na likvidaci úrody. Mají dost přemýšlení o tom, jako se vyhnout střelám i bez toho, aby se stali velkopěstiteli na poloviční úvazek. Jako lékař mám však určité pochopení pro argumenty předložené Britskou lékařskou asociací, která podporuje pěstování máku (za přísných podmínek dohledu) na zabezpečení dostupné zásoby analgetik. Můj parlamentní kolega ze Spojeného království pan poslanec Tobias Ellwood udělal mnoho práce při přípravě plánu na šestileté období postupného nahrazování rostlin máku v Afghánistánu tržními plodinami, čímž by se produkce opia přesunula na lékařské účely. Proto bychom měli aspoň přezkoumat myšlenku velmi omezeného zkušebního systému licencí, s vědomím hrozby krádeže Tálibánem na nelegální účely. Jakýkoliv pokus bude nevyhnutně muset být omezený na velmi malou oblast. pokud by měl fungovat, bude potřebovat podporu od mnoha partnerských organizací. Určitě nemůžeme odvádět naše hrdinské jednotky od jejich základní úlohy, bojovat proti terorismu, ale přece jen by mohli přinášet nějaký užitečný účinek. Co se týká otázky pomoci mezi EU a Afghánistánem, potřebujeme mnohem koordinovanější přístup EU k rozvoji afghánské infrastruktury a k boji proti korupci; jinak bude mít Taliban určitě navrch, neboť ho stěží zadržujeme v jižní části země. Západ se musí probudit do reality Afghánistánu. Mezinárodní orgány nekoordinují správně svoje aktivity. Bující korupce afghánské vlády znamená, že provincie ztrácejí trpělivost s kábulskou vládou prezidenta Karzaího. Současný centralizovaný model vlády nevyhovuje rozmanitosti zájmů a etnických rozdílů napříč zemí, která nikdy v minulosti neměla tradici silné centrální vlády. Provincie v současnosti nedostávají žádné provozní finanční prostředky, aby mohly sledovat svoje cíle nezávisle na Kábulu. Neplní se žádný dlouhodobý hospodářský plán na využití bohatých zásob vody, z nichž 92 % hanebně a absurdně odtéká z krajiny. Výstavba systémů přehrad a zavlažování by umožnila pěstovat ovoce a zeleninu v průmyslovém měřítku. Afghánistán byl kdysi známý svými granátovými jablky, které jsou nyní velmi „in“ mezi propagátory zdravé stravy. Vybudování tak velmi potřebného systému železnic by pomohlo dopravovat takové zboží na mezinárodní trh. Pokud se má tato země zachránit před politickou a hospodářskou katastrofou, musí se toho velmi mnoho neodkladně udělat, paní komisařko. Richard Howitt (PSE). - Vážená paní předsedající, jako člověk, který byl dlouho proti vypalování a likvidaci drog, jako metodě neúčinné, často kontraproduktivní a vždy se škodlivými vedlejšími účinky na lidské zdraví, lituji, že toto usnesení kombinuje tento postoj s podle mého názoru zavádějícím pokusem o podporu legální výroby opia v Afghánistánu. Toto usnesení cituje zprávu expertní skupiny pro mezinárodní bezpečnost a rozvoj Senlis Council, která tvrdí, že existuje globální nedostatek máku; to jsou ale hlouposti. Podle Výboru OSN pro mezinárodní kontrolu drog jsou světové zásoby legálních opiátů na úrovni dvouleté poptávky a největší světový výrobce morfia Johnson Matthey se sídlem v Londýně potvrzuje celosvětový přebytek více než 250 tun. Paní komisařka má pravdu, když argumentuje, že podmínky v Afghánistánu by neumožnily afghánským zemědělcům prosperovat. To je jen jedna z násilných hypotéz v návrhu usnesení. Opiový mák se pěstuje na méně než 4 % zemědělské půdy. Legální pěstování by se přidalo k nelegálnímu pěstování, nenahradilo by ho. Podle nezávislého průzkumu Asia Foundation je 80 % Afghánců proti obchodu s drogami. Afghánská vláda je též proti němu, prezident Karzaí nazývá opium „nepřítelem lidstva“. Jen několik týdnů před obdobím setby máku by to vyslalo přesně ten nesprávný politický signál. Velmi si vážím pana zpravodaje, ale v této otázce se žel Parlament rozdělí. Mák pro lékařství je svůdný slogan; ale pravdou je naopak, že opium financuje násilí a nestabilitu v Afghánistánu. Mák pro korupci a terorismus by byl výstižnější slogan. Bogdan Golik (PSE). – (PL) Vážená paní předsedající, paní komisařko, rád bych vyjádřil svou podporu návrhu doporučení Evropského parlamentu Radě o výrobě opia pro lékařské účely v Afghánistánu. Chci též poblahopřát panu zpravodaji k jeho odvaze. Boj proti nelegálnímu obchodu s drogami je jednou z hlavních globálních výzev současného světa. Evropská unie by měla organizovat svou činnost tak, aby se pokoušela

111

112

CS


na jedné straně o účinnou kontrolu drog a snížení jejích zásob ve světě a na druhé straně o zvýšení dostupnosti analgetik a snížení jejich cen. Návrh legalizovat výrobu opia na uspokojení potřeb mezinárodního farmaceutického průmyslu může být užitečným způsobem, jak dosáhnout uvedené cíle. Podle příkladu Turecka a Austrálie by se mohly i v Afghánistánu udělovat licence na pěstování máku, který by se používal na výrobu užitečných analgetik jako je morfium nebo kodein. pokud by se však mělo vydávaní licencí rozběhnout, bude třeba vzít v úvahu specifické podmínky v Afghánistánu. Afghánistán je hlavním světovým dodavatelem suroviny na výrobu opiátů. Výroba opia a obchod s ním se v Afghánistánu staly důležitými faktory růstu HDP, základem přeshraničního obchodu, hlavním zdrojem příjmu pěstitelů a pro většinu společnosti jediným způsobem, jak získat půdu, práci a úvěr. Legalizace pěstování máku v Afghánistánu bude mít smysl jen tehdy, pokud se na to vytvoří vhodné podmínky. Zlepšit se musí bezpečnostní situace a země se musí politicky stabilizovat, pokud mají vnitrostátní orgány zabezpečit účinnou kontrolu procesu výroby opia. Musí vzniknout účinná demokracie a zemědělci musí mít přístup k státním úvěrům. Navíc řízení hospodářské činnosti je nutné regulovat. Inger Segelström (PSE). - (SV) Vážená paní předsedající, nejprve chci poděkovat panu Marku Cappatovi za zajímavou zprávu. Ve výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) jsem zodpovědná za dlouhodobý rozpočet protidrogového programu. V tomto výboru se snažíme prakticky pracovat na tom, jako bychom mohli v EU snížit škodlivé užívání drog a jejich prodej. Proto si myslím, že diskuse o Afghánistánu je zásadní, neboť tam je původ většiny heroinu (93 %), který zabíjí naše mladé lidi na ulicích. Pokud je možné prostřednictvím výroby opia na lékařské účely zreorganizovat kontrolu a výrobu u některých pěstitelů pod dohledem EU a OSN, dovolte nám říct tomuto projektu naše ano. To říkám já, člověk ze Švédska, které má velmi silný protidrogový program a drogovou politiku. Naneštěstí si nemyslím, že je to dostatečné, ale musíme hledat i jiné možnosti jako je například výroba energie. Zemědělci však potřebují práci a živobytí a my, v Evropském parlamentu, proto musíme převzít zodpovědnost a požadovat víc aktivity. Budeme nahrazovat 40 % HDP a musíme za to převzít odpovědnost. Pokud jde o článek 1 písm. a), který vyzývá Radu k nesouhlasu s používáním vypalování jako prostředku na likvidaci máku, mám odlišný názor. Myslím si, že se na to musíme dívat i z hlediska potřeby překonat mrtvý bod, v kterém se nacházíme a nic se neděje. Na závěr několik slov o nadprodukci. Neznamená to, že nejchudší lidé na světě, ženy a děti, mají větší potřebu analgetik. Oni užívají mnohem méně analgetik v porovnaní s námi v EU. Takže se na to podívejme globálně a hledejme spolu s Afghánistánem konstruktivní řešení v EU a v OSN na podporu míru a demokracie a na boj proti terorismu a drogám. Děkuji. Marco Cappato (ALDE). – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, rád bych řekl něco o straně nabídky a něco o straně poptávky. Na straně nabídky přednesl pan Tatarella, který už není mezi námi, a pan Howitt problém nadvýroby: fakt, že momentálně dostupné množství opia skutečně převyšuje poptávku po zpracování na opiáty. To je pravda, ale platí to jen pro momentální úroveň poptávky. Zpráva se pokouší věnovat potenciální poptávce. Kolem 80 % obyvatel světa nemá žádný přístup k lékům na tišení bolesti, dokonce ani při nejběžnějších operacích, při amputacích nebo při péči o pacienty s rakovinou. A právě o tom mluvíme. Výbor OSN pro mezinárodní kontrolu drog nese částečnou odpovědnost za chybějící globální politiku na podporu léků na tišení bolesti. Na straně nabídky bych rád využil možnost sdělit paní komisařce, že tento navrhovaný zkušební projekt bude skutečně stát peníze, jejichž zdrojem budou daňoví poplatníci. To je pravda, ale nynější politika obrovské sumy peněz daňových poplatníků stojí. Problém je proto jednoduchý. Žádáme vás, abyste posoudili, zda je složitější a nákladnější přijít a násilně zlikvidovat úrodu v jedné oblasti, která se potom zřejmě přestěhuje do sousední oblasti, nebo koupit tuto úrodu a zpracovat ji na místě, pod dohledem mezinárodního společenství tak, aby se nedala použít na výrobu heroinu, ale použije se tam a tehdy na výrobu léků. Druhá alternativa je podle mého názoru pro evropské občany a daňové poplatníky méně nákladná. Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážená paní předsedající, myslím si, že to byla velmi zajímavá diskuse. Ještě jednou oceňuji odvážnou myšlenku pana Cappata. Ale ještě jednou mi dovolte se též vyjádřit a říct: ano, je pravda, že naše strategie zatím nebyla úspěšná. Jak jsem však už řekla předtím, není to strategie, která se týká jen drog; je to velmi komplikovaná situace. Jsme ve stavu po konfliktu a samozřejmě sem

24-10-2007

24-10-2007

CS


vstupuje mnoho různých věcí: NATO, Evropská unie a OSN. Setkání v New Yorku se týkalo přesně tohoto tématu. Nyní mi dovolte vrátit se k otázce drog. Určitě jsou problémy na straně poptávky i na straně nabídky. Na straně poptávky není podle Výboru pro mezinárodní kontrolu drog momentálně žádná poptávka po dodatečném legálním opiu na lékařské účely. A dozvídám se, že celosvětová poptávka je nyní skutečně plně pokrytá a Turecko a Indie musely v letech 2005 a 2006 snížit svou výrobu. Zásoby jsou tak vysoké, že by vydržely v celosvětovém měřítku na dva roky. To je jedna věc. Rozumím tomu, co říkáte, že možná lidé v jiných částech světa nemají ani jen možnost podstoupit léčbu bez tišení bolesti. Rozumím tomu. To je však něco, co vytrháváte z kontextu. To je dnešní realita. Na straně nabídky se podívejme též trochu na proporce. Afghánistán je, jak to uvedlo i několik kolegů, země, která produkuje největší množství opia a drog: 8 200 tun. Pokud by i byla povolená legální výroba, bylo by to možná jen pro malé množství a to by bylo skutečně velmi malé. Takže i kdyby tu byla možnost, myslím si, že by to představovalo jen pět tun výroby opia. Při porovnání 8 200 tun s pěti tunami: to je nic! Takže vidíte, ani na straně nabídky, ani na straně poptávky není skutečná rovnováha. Proto, nehledě na tuto velmi složitou situaci si myslím, že vaše myšlenka je odvážná; s tím souhlasím. Ale myslím si, že pro Afghánistán by možná v tomto stádiu nebyla užitečná. Naproti tomu si myslím, že jako strategii musíme mít kombinaci udržení dlouhodobého rozvoje Afghánistánu a nabízení zemědělcům alternativ k pěstování máku v kombinaci se zlepšením veřejné správy. Takže se soustřeďme na justici a policii, jako se to budeme snažit dělat a jak jsme to už začali dělat. Zabývali jsme se i problematikou živobytí na venkově a pomoci při získávání legálního zaměstnání. Za tímto účelem Evropská komise též podporuje národní strategii kontroly drog afghánské vlády prostřednictvím iniciativ na kontrolu nabídky a snižovaní poptávky a na zlepšení veřejné správy. Pomohli jsme například fondu na podporu afghánské národní policie Law and Order Trust Fund (LOFTA), a to doposud sumou okolo 135 milionů EUR, přičemž na následující dva roky se počítá se sumou 70 milionů EUR. Musím však též říct, vzhledem k tomu, že jsme se soustřeďovali na rozvoj venkova, zdravotní péči a spravedlnost, a též na pomoc reformě policie a justice, plus na alternativní výrobu, že my jako Evropská unie a Evropská komise, nemůžeme dělat v Afghánistánu všechno sami. To bych chtěla říct panu poslanci Tannockovi, protože si myslím, že on se obrací jen na nás, na Evropskou komisi a Evropskou unii, ale je tu mnoho dalších významných subjektů. Myslím si, že všichni musíme jednat společně. To se pokoušíme dělat stále víc a víc pomocí velmi koordinované strategie, která se na jedné straně využije v boji proti drogám. Ale opět si myslím, že možná je příliš brzy. Předsedající. – Rozprava je ukončena. Hlasovaní se bude konat zítra.

18. Zelená kniha o zlepšení účinnosti výkonu soudních rozhodnutí v Evropské unii:obstavení bankovních účtů (Zelená kniha) (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A6-0371/2007), kterou předkládá pan Lechner jménem Výboru pro právní záležitosti, o zelené knize o zlepšení účinnosti výkonu soudních rozhodnutí v Evropské unii: obstavení bankovních účtů (2007/2026(INI)). Kurt Lechner, zpravodaj. – (DE) Vážená paní předsedající, byla to zajímavá rozprava. Nyní přejděme k úplně odlišnému tématu. Uvidíme, zda se nám dříve či později podaří dopracovat se k nějakému výsledku. Jisté pořekadlo, které je předpokládám blízké celé Evropě, říká, že peníze nepřinášejí štěstí, ale přinášejí pokoj duše. Dovolte mi začít v tomto duchu tím, že všem občanům Evropy popřeji pokoj duše. Pokud vám však někdo dluží peníze, pokud vám někdo dluží peníze za prodej, škodu nebo podobně, často to nepřináší pokoj duše, ale spíš starosti. Vyhne se dlužník svým povinnostem? Zatají svoje peníze nebo majetek, možná dokonce ještě později než se koná dnešní rozprava? Všechny členské státy mají postupy, jejichž cílem je tomu zabránit. Mezi takové postupy patří obstavení účtů, soudní nařízení, zatknutí a zajištění: existuje množství různých termínů. Postupy se mezi sebou výrazně liší a situace je mimořádně komplikovaná, přičemž tu musíme řešit navíc i jazykovou otázku. Ten, kdo by

113

114

CS


chtěl použít různé přeshraniční postupy členských států, může celkem klidně zjistit, že dlužník vzal nohy na ramena nebo, jako říkáme v Německu, že je již na druhé straně kopce. Jinými slovy, že dlužník měl dostatek času na to, aby svůj majetek ukryl. V pohraničních oblastech Evropy je tento problém v současnosti velmi rozšířený a vzhledem k tomu, že všichni směřujeme k jednotné platební oblasti s bezhotovostními transakcemi, stává se každým dnem palčivějším. Za takových okolností totiž ustavičně přibývají příležitosti na ukrývání majetku. Komise proto přišla s iniciativou, a chtěl bych zdůraznit, že oprávněně. Předložila velmi dobře přepracovanou zelenou knihu, která je vyčerpávající a podrobná, i když některé její body bude nutné blíže objasnit. Toto nás ještě čeká a je to i záměrem tohoto jednání. V tomto stádiu se Evropský parlament nemůže zabývat všemi aspekty podrobně, a ani já ne, takže se jednoduše zmíním jen o některých klíčových bodech. V prvé řadě, i když by to mělo být všeobecně zřejmé, ve zprávě jde o obstavení bankovních účtů a dočasné zmrazení bankovních vkladů. Netýká se konečného vyrovnání. Za druhé, týká se jen finančního majetku uloženého na bankovních účtech. Nezabývá se soudními nařízeními nebo obstavením jiného majetku. Zde je nutné si položit otázku, zda by harmonizace 27 různých systémů našim záměrům skutečně pomohla. Podle mého názoru by to byl mimořádně těžko řiditelný přístup, jehož realizace by trvala věčnost. Zasahuje do tolika dalších oblastí, že by to nebylo k užitku. Správný přístup je ten, o kterém uvažuje Komise: vytvoření nezávislého a dodatečného evropského postupu, podle možnosti ve formě nařízení, který by fungoval paralelně s vnitrostátními předpisy, přičemž ty by zůstaly v platnosti. V této souvislosti bych chtěl vzpomenout nařízení Brusel I. Toto už existující nařízení není postačující. Věřitel nemusí jen věrohodně a úhrnně dokázat, že má určitou pohledávku, ale musí též prokázat vzniklé riziko. Naším prvořadým zájmem, a já to cítím stejně, je ochrana věřitele. Rozhodne nechci, a to za žádných okolností, aby nastala situace, kdy by věřitelé nebo třetí strany byli poškození právě z důvodu, že máme evropské nařízení. To by mělo dlouhodobý vliv na samotnou Evropu. V některých případech může nenáležité bezdůvodné obstavení účtu připravit jednotlivce o živobytí. Rád bych ve zkratce připomenul hlavní body: věřitel může být zodpovědný za škody, které vzniknou dlužníkovi, věřitel by měl být povinný začít hlavní soudní řízení ve stanovené lhůtě, od věřitele se může požadovat složení záruky, dlužník by měl mít právo podávat námitky, neměl by se zvolit takový postup, který trvá věčnost, ale takový, který je v souladu s předcházejícím řízením, měly by existovat předpisy, které by zabraňovaly tomu, aby byla na účtu zmrazená příliš vysoká suma ve prospěch věřitele, a nakonec, dlužník musí mít zajištěné finanční prostředky na živobytí. Problém představují svěřenecké účty. pokud tu má existovat nějaká možnost obstavení – a tuto otázku nechám otevřenou – určitě je potřebné je speciálně chránit. To stejné platí i pro společné účty, i když ty jsou trochu odlišné; ve skutečnosti tyto dva druhy účtů spolu přímo nesouvisí. Jde o to, že je stejně důležité chránit třetí strany a všechny zúčastněné třetí strany si vyžadují zvláštní ochranná opatření. Chtěl bych podotknout, že pro bankovní sdělení by bylo užitečné zavést formální znění a v této souvislosti bych rád dodal, že jsou nepochybně potřebné studie porovnávající platné právní předpisy i detailní analýzy. Též bych rád poděkoval zvláště Komisi za tyto vyčerpávající analýzy a studie a vyslovil vděk i svým kolegům. Společně jsme odvedli skvělou práci. Domnívám se, že se zpráva bude těšit všeobecné podpoře. Franco Frattini, místopředseda Komise. − Vážená paní předsedající, podle mého názoru představuje zpráva zajímavý přínos k řešení této mimořádně složité problematiky, jakou jsou problémy při přeshraničním vymáhání dluhů. Myslím si, že panu zpravodaji Lechnerovi můžeme poblahopřát k tomu, že vydláždil cestu k obecnému evropskému řešení současného rozdrobení vnitrostátních exekučních řádů, které vážným způsobem komplikují vymáhání dluhů. Tato situace je mimořádně znepokojivá pro věřitele, který má tu smůlu, že vidí, jako jeho dlužník pohotově převádí peníze ze známého účtu na jiný účet ve stejné nebo jiné členské zemi. Komise proto zprávu Parlamentu vítá. Starostlivě zvážím hlavní obavy, které zpravodaj a Parlament v souvislosti se zelenou knihou vyjádřili. V prvé řadě formu a rozsah působnosti možného nástroje Společenství, účinky budoucího postupu, právní podmínky na vydání příkazu na obstavení účtu, náhrada nákladů a ochrana dlužníka, to všechno jsou důležité otázky, které zpravodaj zdůraznil. Mohu vás ubezpečit, že jakémukoliv návrhu nebo oznámení v této oblasti bude předcházet hloubková analýza a hodnocení vlivu připravené v úzké spolupráci s tímto Parlamentem. Sharon Bowles (ALDE), navrhovatelka stanoviska Hospodářského a měnového výboru. – Vážená paní předsedající, vítám zelenou knihu a těším se, že budou brzy následovat konkrétnější návrhy.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Je nepochybně v zájmu rozvoje přeshraničního obchodování, aby měli podnikatelé jistotu, že jim případný dluh bude splacený. Stejnou jistotu potřebují i občané na individuální a soukromé úrovni. Můj názor získal v Hospodářském a měnovém výboru jednomyslnou podporu, a to ne proto, že bychom se snažili dosáhnout těžce vybojovaných kompromisů, ale proto, že jsme měli už od začátku na věc stejný pohled. Těší mě, že téměř všechno, k čemu jsme dospěli, se dostalo do závěrečné zprávy Výboru pro právní záležitosti, za což panu zpravodaji děkuji. Dva body, které zpráva nakonec neobsahuje, jsou možnost obstavení společných účtů a přezkoumání možného vnitrostátního využití přeshraničního poskytování. Existuje méně normativní pozměňovací návrh, který se zabývá společnými účty a který jinde získal podporu. Pokud společný nákladový a výnosový účet představuje možnost vyhnout se příkazu na obstavení účtu, očividně jde o mezeru v zákoně. Skutečné prostředky třetích stran se však musí ochránit. Pokud jde o dobrovolné vnitrostátní využívání přeshraničního poskytování, zaregistrovala jsem, co o opatření říkali kolegové z Výboru pro právní záležitosti, a to, že se může uplatňovat jen přeshraničně, ať už z důvodů právních, nebo z důvodů praktických – tedy pro potřebu dospět k něčemu v rozumném časovém horizontu. Pokud ale v členských státech, ve kterých obstavení účtů není možné nebo je příliš složité, neexistují alternativní opatření, mohla by nastat nezvyklá situace, kdy by přeshraniční obchodování prospívalo víc než vnitrostátní, a to by mohlo vést, přinejmenším z podnikatelského hlediska, ke konkurenční nesourodosti. Snad to členské státy vezmou na vědomí a konkurence přinese to, co my nevíme nebo nedokážeme uzákonit. Panayotis Dimitriou (PPE-DE), navrhovatel stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. – (EL) Vážená paní předsedající, vítám iniciativu Komise týkající se přeshraničního poskytování o obstavení a dočasném zmrazení bankovních účtů. Zvlášť blahopřeji vám, pane Frattini, jakožto komisaři s příslušnou pravomocí pro tuto iniciativu. Zelená kniha Komise o této problematice stanovuje, jak postupovat při řešení problému, který vzniká v případě, že se rozsudek soudu nemůže vykonat z důvodu operací nebo převodů na bankovních účtech za hranicemi státu. Opatření, které je předmětem diskuse, je obsažené v strategii rozvoje soudní spolupráce mezi EU a členskými státy. Opatření představuje krok správným směrem; musí být co nejdřív dokončené a předložené v příslušném návrhu. Spravedlnosti není učiněné za dost, pokud se rozsudky občanských nebo trestních soudů nemohou vykonávat. Proto návrh týkající se obstavení a zmražení přeshraničních bankovních účtů, který je předmětem jednání, skutečně přispěje k rozvoji a posilnění spravedlnosti. Evropský parlament právem zaujímá k iniciativě Komise a k připravovanému soudnímu postupu pozitivní stanovisko. Zpráva pana Lechnera a stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci nabízejí základní parametry pro vypracování vyváženého návrhu rozhodnutí Rady o této otázce. Blahopřeji panu Lechnerovi k této souhrnné, ale obsažné a vyčerpávající zprávě. Jako zpravodaj pro občanské svobody zastávám stanovisko, které v podstatě souhlasí téměř se všemi jeho názory. Očekává se, že zpráva získá podporu převážné většiny. Zdůrazňuje potřebu splnění požadavků na vydání přeshraničního příkazu na obstavení bankovních účtů. Kromě toho upozorňuje na současnou potřebu bránit tomu, aby se tento postup zneužíval, a poskytnout údajnému dlužníkovi záruku náhrady škody v případě, že bude jeho příkaz zrušený nebo se ukáže, že je neplatný. Jsem přesvědčený, že příkaz na zmrazení účtu může sloužit po skončení soudního jednání jako exekuční opatření v případě konečných vykonatelných rozsudků. Toto není stanovisko pana Lechnera, ale pokud se chceme vyhnout zbytečným zdvojeným procesem, je o něm při předkládání příslušného návrhu Komise nutné vážně pouvažovat. Vyzývám Komisi, aby okamžitě přikročila k přípravě návrhu v této oblasti. Tadeusz Zwiefka, jménem skupiny PPE-DE. – (PL) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, nesporná neúčinnost současných ustanovení exekučního práva – to je stav, v kterém po ověření vykonatelnosti soudního příkazu v jiném členském státě výkon rozsudku zůstává ve výlučné pravomoci příslušných vnitrostátních orgánů. Podle v současnosti platných právních předpisů Společenství není možné vydat příkaz na obstavení bankovního účtu, který by bylo možné vykonat kdekoliv na území Evropské unie. Z toho důvodu se evropský systém vydávání příkazů umožňujících obstavení bankovních účtů ukazuje jako mimořádně vhodné a potřebné řešení. Věřitelům by umožnil zajistit si dlužné sumy nebo výšku pohledávky

115

116

CS


tím, že by znemožnil výběr nebo převod finančních prostředků uložených na jednom nebo několika bankovních účtech po celém území Evropské unie. Takový systém by se měl vytvořit poté, co se vypracuje dodatečný nezávislý postup, který se bude uplatňovat paralelně s vnitrostátními ustanoveními pod podmínkou, že se bude vztahovat jen na přeshraniční záležitosti. Stojí za to zdůraznit, že takový příkaz by měl jen preventivní účinek. Jinými slovy, zablokoval by finanční prostředky dlužníka na jeho bankovním účtu bez toho, aby je převedl na účet věřitele. Soud přirozeně nesmí dlužníka vyslechnout nebo ho informovat o připravovaných postupech před tím, než dojde k zablokování jeho účtů, jinak by mohl být konečný výsledek opačný než původní záměr. Výška sumy, která se má zablokovat, by se měla vypočítat z pohledávky věřitele. Měli bychom však zdůraznit, že dlužník musí mít právo podat proti vydanému příkazu odvolání, které by mělo být adresované instituci nebo soudu, který příkaz vydal. Nemělo by chybět ustanovení, které by upravovalo vyloučení z výkonu rozsudku, aby se dlužníkovi a jeho rodině zabezpečily základní potřeby. V této etapě bude přirozeně potřebná dodatečná porovnávací právní analýza, neboť mnoho aspektů si žádá hlubší přezkoumání. Faktem však zůstává, že zavedení takového právního postupu Společenství, jakým je evropský příkaz na obstavení bankovních účtů, zaměřený na zjednodušení a zefektivnění vykonávání peněžních nároků, by představovalo milník na cestě k vytvoření evropského hospodářského a justičního prostoru. Na závěr bych rád poblahopřál panu Lechnerovi k vynikající a dobře připravené zprávě. Parlament si však musí být plně vědomý toho, jako těžko se mění právní předpisy Unie, především v této oblasti. Manuel Medina Ortega, jménem skupiny PSE. – (ES) Vážená paní předsedající, nejprve chci poděkovat svému kolegovi panu Lechnerovi k vynikající zprávě, kterou vypracoval: je vyvážená a umírněná. V toto pozdní hodinu si nemohu pomoci, musím se zamýšlet nad tím, co obstavení znamená. V praxi, v běžném životě jsou věřiteli obyčejně velké instituce s ohromnou hospodářskou mocí, zatímco dlužníci jsou obyčejně lidé v mnohem horší ekonomické situaci. Jedna z opravdu nejkrásnějších básní ve španělském jazyce je věnovaná obstavení majetku chudého nešťastného dělníka. Pravdou je, že kdyby neexistovala možnost obstavení majetku – kdyby věřitelé neměli možnost získat svoje pohledávky, pak by ti, co potřebují úvěr, ho nikdy nemohli dostat. Neboť si myslím, že se všichni tak trochu nudíme, povím vám příběh o jedné z diktatur, které Španělsko zažilo, o diktatuře generála Prima de Rivery. Byl přesvědčený o tom, že obstavení majetku armádního personálu je urážkou vojenského povolání. Zakázal proto obstavení účtů armádního personálu. V důsledku toho banky odmítali půjčovat peníze vojákům a vojáci museli požádat generála o povolení, aby jejich majetek mohl být znovu obstavován To je však jen příběh. Jsem přesvědčený, že se panu Lechnerovi podařilo dosáhnout rovnováhu ve smyslu ochrany práv dlužníka, ale i tak mám jednu otázku – a pan Frattini pravděpodobně bude vědět, co chci v této souvislosti říct. Když už přijde na věc, pak velcí dlužníci, lidé, kteří se účastní na obrovských finančních operácích a kteří končí s miliardovými dluhy vůči tisícovkám bezbranných lidí, tito velcí dlužníci obvykle nedrží svoje účty v bance v Belgii, v Bruselu nebo Štrasburku, dokonce ani v Londýně. Obvykle je mají v daňových rájích. To samozřejmě ustanovení zelené knihy Komise neřeší. Vzhledem k tomu, že ale vím, že pan komisař Frattini se o tuto problematiku zajímá, položím svou otázku jemu: nebylo by rozumné najít způsob, jak zabezpečit, aby bylo možné blokovat i účty těchto velkých mezinárodních zločinců, kteří ničí životy tisíců rodin? Jak jsem řekl, tento scénář přesahuje rámec Zelené knihy a je i mimo rámec naší dnešní diskuse. Neboť však hlavní témata už, zdá se, byla velmi jasně prodiskutovaná předcházejícími řečníky i samotným komisařem Frattinim, myslím si, že je to něco, co musíme přezkoumat. Jsem si jistý, že pan komisař Frattini bude mít co v tomto ohledu dodat. Na závěr bych chtěl jen opětovně poblahopřát panu Lechnerovi. Myslím si, že vypracoval vyváženou zprávu a že postavení dlužníků, chudých dlužníků, tedy většiny občanů, je zajištěné. Doufám, že nám Komise brzy předloží právní předpis, který bude umožňovat další fungování přeshraničního úvěrového trhu. Diana Wallis, jménem skupiny ALDE. – I já bych ráda poblahopřála panu Lechnerovi k jeho zprávě. Na začátek řeknu něco jako osobní výpověď. Před tím, než jsem se stala členkou tohoto Parlamentu, byla jsem právničkou.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Ve skutečnosti jsem nebyla jen právničkou, ale právničkou zabývající se vymáháním dluhů, často přeshraničních. Na základě svých zkušeností z této oblastí vím, že většinou jsou poškozované malé podniky, které našly odvahu na to, aby se pustily do přeshraničního obchodování a které následně položily na kolena velké dluhy a profesionální dlužník skrývající se v jiné zemi. Proto si myslím, že pokud se nám tato iniciativa podaří, bude prostředkem na oživení evropského hospodářství a podporu přeshraničního obchodování. Musíme být vytrvalí. Platební příkaz představoval krok správným směrem. Toto je další kousek skládačky. Chtěla bych však poukázat na dvě věci. V první řadě se tu zabýváme jen přeshraničními případy. Toto omezení respektujeme, ale nechci, aby museli věřitelé podávat dvě žádosti na soud: jednu v souvislosti s dlužníky v její domácí zemi a další, přeshraniční, v jiné zemi. Dlužník by tak mohl dostat varování a mohlo by to způsobit různé komplikace. Musíme proto zabezpečit, aby byla možná souběžná jednání. Druhou věcí je přirozeně rovnováha zájmů mezi věřiteli a dlužníky. V Anglii máme dobrý systém, v rámci kterého, pokud je vám poskytnuté takové předběžné opatření, musíte soudu složit záruku na škody, aby byly respektované zájmy třetích stran. Třetí stranou může být banka, která musí obstavení provést nebo třetí strana, která může být držitelem společného účtu. Navrhovala bych zavést v tomto smyslu nějaký systém. Chválím zprávu a myšlenky, které obsahuje. Věřím, že pokud se nám tato iniciativa podaří, mohla by výrazně přispět k oživení evropského hospodářství. Marek Aleksander Czarnecki, jménem skupiny UEN. – (PL) Vážená paní předsedající, zelená kniha zlepšení účinnosti výkonu soudních rozhodnutí v Evropské unii představuje další etapu v rozvoji evropského justičního prostoru. Souhlasím se stanoviskem, které zpravodaj prezentuje ve své zprávě, a podporuji zavedení rychlého a účinného postupu na získání příkazu k obstavení bankovních účtů v Evropské unii. V kontextu pokračující integrace jednotné oblasti pro platby v eurech se právní ustanovení tohoto druhu ukazuje jako vhodné a žádoucí. Vzhledem k mnoha těžkostem při zkoumání pohledávek jsem přesvědčený, že Evropská unie by měla zavést nezávislý dodatečný postup, který by existoval vedle vnitrostátních právních předpisů. Takový postup by se měl uplatňovat jen na přeshraniční případy a měl by se vztahovat výlučně na finanční prostředky na bankovních účtech, ne na jiný majetek. Jde jen o přechodné zabezpečení pohledávky věřitele, ne o její konečné vyrovnání. Neoprávněné zablokování může mít závažné následky pro dlužníka a mít negativní dopad na důvěryhodnost evropského právního systému. Proto jsem přesvědčen, že zvláštní pozornost je nutné věnovat ochraně dlužníka. Ta by mohla spočívat například ve složení záruky věřitelem, v právu podávat námitky, v omezené výšce podléhající sumy nebo dokonce v povinnosti věřitele podat návrh na zahájení soudního jednání ve věci samé. Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE). – (PL) Vážená paní předsedající, o ustanoveních souvisejících s exekučním právem se často mluví jako o Achillové patě soudního systému Evropské unie pro občanské případy. Doposud nebyl předložený žádný návrh legislativního usnesení, který by se zabýval konkrétními prostředky výkonu soudních rozhodnutí. Výkon soudního příkazu, který byl vyhlášený vykonatelným v jiném státu, i nadále zůstává ve výlučné pravomoci vnitrostátních soudních orgánů. Současné odlišnosti v zásadách vymáhání dluhů v jednotlivých členských státech Evropské unie jsou pro přeshraniční vymáhání dluhů vážnou překážkou. Věřitelé, kteří se snaží o výkon soudního příkazu v jiné zemi, narážejí na neznámé právní systémy a právní požadavky. Kromě toho musí překonávat jazykové bariéry, což přináší další výdaje a zdržení v exekučním jednání. Problémy spojené s přeshraničním vymáháním dluhů brzdí volný pohyb platebních příkazů v rámci Unie a mají negativní vliv na samotný chod vnitřního trhu. Zmeškané nebo nikdy neuskutečněné platby ohrožují zájmy společností i spotřebitelů. Návrh Komise zavést jednotný evropský právní nástroj, který by byl nezávislý na vnitrostátních právních předpisech a existoval by paralelně s nimi, se proto jeví jako úplně vhodný, pokud ne klíčový. Základem pro takový dokument by mohl být čl. 65 písm. c) Smlouvy o založení Evropského společenství. V této souvislosti by měl mít v souladu s ustanoveními zelené knihy věřitel právo podat žádost o příkaz na obstavení bankovních účtů ještě před zahájením hlavního jednání. Vzhledem k předběžné povaze tohoto postupu by se však mělo požadovat, aby věřitel svůj požadavek odůvodnil a dokázal, že vydání příkazu na zablokování je naléhavé. Neopodstatněné obstavení může mít pro dlužníka velmi vážné důsledky a dokonce ho může připravit o prostředky, které potřebuje na uspokojení svých základních potřeb.

117

118

CS


Dalšími důležitými otázkami jsou právo dlužníka příkaz napadnout a určení výšky splatné dlužné sumy. Určit fixní výšku sumy, která má být vyloučená z odstavení, na úrovni Evropské unie asi není dobrý nápad. Taková rozhodnutí by měla zůstat v pravomoci příslušných orgánů v domácí zemi dlužníka. Pokud jde o vykonávání příkazů na exekuci majetku z bankovních účtů, je potřebné zabezpečit, aby byly v rámci Evropské unie stanoveny jednotné normy pro komunikaci mezi bankami a soudy. Zdá se, že je mimořádně důležité regulovat záležitosti přeshraničního vymáhání dluhů přijetím příslušného právního předpisu. Je důležité, abychom nepřehlédli nutnost nejprve podrobně přezkoumat ustanovení, která už jsou v současnosti platná v jednotlivých zemích Společenství a zhodnotit účinnost alternativních řešení v souvislosti s evropskými právními předpisy. Na závěr bych chtěla panu Lechnerovi poděkovat za promyšlenou a dobře připravenou zprávu. Andrzej Jan Szejna (PSE). – (PL) Vážená paní předsedající, otázka účinného vymáhání peněžních nároků na území Evropské unie je velmi důležitá na zabezpečení správného fungování vnitřního trhu. V této souvislosti stojí za to popřemýšlet nad opatřeními Společenství. Existuje jedno velmi důležité rčení, které jsem často slýchal jako začínající právník a které říká, že pokud někomu prokážeme laskavost, stáváme se jeho dlužníky. Někdy to může být pravda. Opožděné platby nebo vůbec neuskutečněné platby ohrožují zájmy společností i spotřebitelů. Rozdíly v účinnosti vymáhání dluhů, které v současnosti v Evropské unii existují, mohou ohrozit konkurenceschopnost společností, jejíž aktivity sahají za hranice daného členského státu. Systémy výkonu příkazů se v jednotlivých členských státech liší. V některých státech jsou efektivnější než v jiných. Za současných okolností může dlužník takřka okamžitě převést finanční prostředky z účtů známých věřiteli na jiné účty vedené ve stejné zemi nebo v jiném členském státu. To věřitelům prakticky znemožňuje tyto prostředky blokovat. Kromě toho věřitelé, kteří usilují o výkon příkazu v jiné členské zemi, narážejí na odlišné právní systémy a procesní požadavky. Dalšími překážkami jsou jazykové bariéry a náklady spojené se soudním jednáním. Proto jsem přesvědčený, že naše odpověď na návrh vytvořit evropský systém blokování bankovních účtů by měla být pozitivní. Se zřetelem na rozvíjející se integraci jednotné oblasti pro platby v eurech je takové právní nařízení vhodné a mimořádně důležité. Rád bych panu Lechnerovi poděkoval za touto zprávu. Jsem si jistý, že bude představovat důležitý zlomový bod ve vývoji právního systému Unie. Franco Frattini, místopředseda Komise. − (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jen stručná poznámka k postřehům, které uvedl pan Medina Ortega, a též poděkování všem řečníkům. Tento evropský nástroj, evropský příkaz k obstavení účtů, který je předmětem naší diskuse, by skutečně mohl být doplněním vnitrostátních právních předpisů, a tak řešit vážná porušení práv věřitelů, ke kterým dochází na nadnárodní úrovni. V zásadě souhlasím s panem Medinem Ortegom v tom, že musíme popřemýšlet o obstavení, nebo řekněme ochraně v případě lidí, kteří nacházejí úkryt v daňových rájích. Samozřejmě, jak všichni víte, Evropa nemá žádnou jednostrannou pravomoc jednat. To, k čemu se podle mého názoru musíme dopracovat, je užší spolupráce mezi soudními a vyšetřovacími orgány a významnými bankovními skupinami, které působí v těchto takzvaných daňových rájích. Musíme vlády těchto zemí přesvědčit, že v konečném důsledku je v jejich zájmu spolupracovat s Evropskou unií. Proto i když se nám v blízké budoucnosti nepodaří zabezpečit aktivní nástroj, jednostranný nástroj, kterým bychom čelili systémům daňových rájů, měli bychom být schopní využívat na jedné straně nástroj demokracie a na straně druhé nástroj justiční a finanční spolupráce a pomocí nich řešit tento velmi konkrétní problém. Předsedající. – Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat zítra.

19. Uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a o dohledu nad nimi – Evropský příkaz k výkonu trestu a předávání odsouzených osob (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem programu je společná rozprava o následujících zprávách o trestních věcech a trestech:

24-10-2007

24-10-2007

CS


- A6-0356/2007, kterou předkládá paní Estevesová jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci na podnět Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky za účelem přijetí rámcového rozhodnutí Rady o uznávaní podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a dohled nad nimi [06480/2007 – C6-0129/2007 – 2007/0807 (CNS)]; - A6-0362/2007, kterou předkládá pan Varvitsiotis jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci k návrhu rámcového rozhodnutí Rady o provádění zásady vzájemného uznávání rozsudků ve věcech trestních, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii [09688/2007 – C6-0209/2007 – 2005/0805(CNS)]. Franco Frattini, místopředseda Komise. − Vážená paní předsedající, podporuji obě iniciativy, které se podle mého názoru, navzájem doplňují a které by osobám odsouzeným na nevazební tresty nebo tresty odnětí svobody umožnily začlenit se do společenského života v jiné zemi, než je země jejich obvyklého pobytu. Kromě toho podobné iniciativy, které uplatňují zásadu vzájemného uznávání, podporujeme. Návrhy textů iniciativ se vyvíjely do velké míry v průběhu jednání pracovní skupiny pro spolupráci v trestních věcech. Řadou z navrhovaných pozměňovacích návrhů, které paní Estevesová a pan Varvitsiotis předložili během prvních konzultací v Parlamentu, jsme se zabývali v průběhu dalších jednání. Děkuji oběma zpravodajům za jejich zajímavé zprávy a zvláště paní Estevesové, která v rámci první iniciativy uskutečnila velmi důkladnou právní analýzu německo-francouzského textu. Za hlavní problémy označila odlišnost sankcí udělovaných v členských státech a spornou otázku, jak provádět vzájemná uznávání, když žádný jednotlivý systém nemá přesnou obdobu v jiných státech. Dalším problémem, na který jako zpravodajkyně poukázala, je problém porušování podmínek nevazebních opatření a otázka, který členský stát – zda vydávající nebo vykonávající členský stát – by měl nést zodpovědnost za uložení sankcí za takové porušení. Několik poznámek k některým hlavním pozměňovacím návrhům. Mám poznámku k pozměňovacímu návrhu č. 1 k první zprávě. Při schvalovaní budeme muset změnit název, protože podmíněné tresty byly z rozsahu působnosti zprávy vyloučené. Týká se to i celé řady různých pozměňovacích návrhů, které se též zabývají podmínečnými tresty. V pozměňovacím návrhu č. 12 se objevuje definice místa zákonného pobytu. V současnosti o něm Rada jedná, neboť existuje možnost odchodu do jiného členského státu za prací nebo studiem. Zvlášť upozorňuji také na pozměňovací návrh č. 16. Mohu vás informovat, že jednání o textu v Radě probíhají velmi dobře a portugalské předsednictví doufá, že (za plné podpory Komise) dospěje k politické dohodě do konce prosince 2007, tedy před skončením portugalského předsednictva. Co se týká druhé iniciativy, iniciativy evropského exekučního titulu a přesunu odsouzených osob, vítám druhou zprávu pana Varvitsiotise, ve které se konstatuje, že byly do velké míry zohledněné otázky, které Evropský parlament přednesl v první zprávě. Je to pravda: zohlednili jsme pozměňovací návrhy a připomínky Parlamentu. Pokud jde o pozměňovací návrh předložený samotným zpravodajem a týkající se bodu odůvodnění 2a, zcela souhlasím s podstatou tvrzení, že procesní práva v trestním jednání jsou klíčovým prvkem zabezpečení vzájemné důvěry mezi členskými státy a rovněž souhlasím, že je velmi politováníhodné, že tento nástroj procesního práva schválený nebyl, i přes podporu Parlamentu a naše úsilí umožnit dohodu o procesních právech. Nebylo to bohužel možné. Maria da Assunção Esteves, zpravodajka. – (PT) Vážená paní předsedající, pane komisaři, v prvé řadě musím poděkovat poslancům, kteří se mnou úzce spolupracovali ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a kteří mi pomáhali svými kritickými příspěvky; byli mezi nimi především pan Guardans, pan Demetriou a v neposlední řadě i pan Correia. Všem nám velmi chybí pan Correia, který byl členem Socialistické skupiny v Evropském parlamentu a stejně jako já portugalským poslancem. Před svou smrtí mi pomáhal s touto prací. Myslím, že nejlepší způsob, jako mu vzdát hold, je přijmout jakýsi veřejný příslib, že se pokusím během své přítomnosti v Evropském parlamentu pomáhat realizovat jeho představu o Evropě jako projektu plném ambicí a vizí, obrovi, který je schopný přinést na tento svět kulturu práva. Takový hold chci dnes na tomto místě vzdát našemu příteli a kolegovi, panu Faustu Correiovi. Ráda bych stručně shrnula otázky obsažené v této zprávě. V prvé řadě musím zdůraznit, že tato zpráva je, stejně jako všechny ostatní zprávy, otevřená: otevřená hledání a nacházení těch nejlepších řešení. Tato francouzská a německá iniciativa má, jako už pan komisař podotknul, dvě výhody. První je, že podporováním

119

120

CS


uznávání alternativních opatření k trestům odnětí svobody a dohledu nad nimi prosazujeme politickou kulturu, která soudy přivede k častějšímu uplatňování takových opatření. Prosazujeme humanizaci trestního práva v členských státech a kvalitu evropského trestního práva. Druhá výhoda souvisí se skutečností, že tato iniciativa napomůže tomu, aby se trestní právo čím dál víc stávalo evropským v tom smyslu, že bude v rámci evropského prostoru harmonizovanější a méně feudalizované. Ve skutečnosti představuje evropská integrace, pro kterou nedávná smlouva, na níž se minulý víkend dohodli v Lisabonu, zásadní krok vpřed, je na takové úrovni, na kterou se trestní právo v evropském prostoru doposud nedostalo. Je důležité, abychom čím dál víc prosazovali kulturu nejen vzájemného uznávání, ale též harmonizace trestního práva ve smyslu forem trestů, způsobů jejich výkonu, vztahů mezi delikventy a společností nebo dokonce větší shody mezi trestním právem hmotným a trestním právem procesním, které platí v členských státech. V článku 6 Smlouvy o Evropské unii se prostřednictvím odkazu na soubor základních zásad, které tvoří společné zásady Evropské unie, jasně potvrzuje, že celá věc bude mít smysl jen tehdy, pokud budeme mít k dispozici čím dál tím víc evropských trestních právních předpisů. Většina těchto zásad je chráněná trestním právem. Konkrétně k této zprávě bych ráda dodala jen dvě či tři poznámky, které považuji za zásadní. V prvé řadě upozornil příspěvek Parlamentu především na potřebu rozdělení pravomocí mezi vydávající stát a vykonávající stát. Je úplně přirozené, že stát, který vykonává svěřenou pravomoc, při tom uplatňuje vlastní zákony. Za druhé platí zásada, že zamítnutí je výjimkou, aby budoucí rámcová rozhodnutí byla co nejúčinnější. Za třetí tu funguje logika, na základě které není možné měnit povahu opatření, jinak by mohla být zpochybněná přísnost trestního práva. A konečně tu máme i potřebu zabezpečit zásadu vyslechnutí obžalovaných v případech, kdy se ruší podmíněné tresty nebo v případech podmíněného odsouzení. Vážená paní předsedající, na závěr bych chtěla říct, že celý tento pokrok v evropském trestním právu se nám navzdory všemu bude brzy jevit velmi omezený. Evropy jako projektu se nám podaří dosáhnout tehdy, pokud nastolíme antropocentrické a kosmopolitní právo, v kterém nebude chybět harmonizovanější a méně rozštěpené trestní právo. Ioannis Varvitsiotis (PPE-DE), zpravodaj. – (EL) Vážená paní předsedající, rád bych na začátku věnoval několik uctivých myšlenek našemu kolegovi panu Correiovi, který výrazně přispěl k vypracování správné a vyčerpávající zprávy, kterou citoval pan místopředseda. Chtěl bych zdůraznit, že téma, o kterém dnes diskutujeme, má velmi dlouhou historii. Sahá do roku 1983 a souvisí s Úmluvou Rady Evropy, kterou podepsaly všechny členské státy. V úmluvě však bylo stanovené, že vězeň může být přepravený z jedné země do druhé jen s jeho souhlasem. Úmluva byla proto neúčinná. Byla vypracovaná druhá úmluva, podle níž už nebyl souhlas vězně nutný, ale tuto úmluvu nepodepsaly všechny členské státy Rady Evropy, a tak i tento pokus ztroskotal. V rámci nové iniciativy tří členských států EU – Rakouska, Finska a Švédska – byl předložený návrh, který Rada pečlivě připravila a vydala jako rámcovou úmluvu. Co toto rámcové rozhodnutí stanovuje? Stanovuje, že odsouzený občan některého z členských států EU musí být přepravený do členského státu, jehož je státním příslušníkem nebo ve kterém má trvalé bydliště nebo všechny své zájmy. To je velmi rozumné, protože víme, že se tím výrazně ulehčí návrat vězně po jeho propuštění do společnosti: osoba přepravená do členského státu své státní příslušnosti nemusí překonávat jazykové bariéry, snadněji se dostane ke svým známým a příbuzným a octne se ve známém prostředí. Tuto zprávu, jako si možné paní předsedající vzpomene, Parlament schválil v červnu 2006 velkou většinou. Naneštěstí se setkala s byrokratickou reakcí ze strany Polska, které použilo různé procedurální triky a vykonání tohoto rámcového rozhodnutí zdrželo. A tak jsme se ocitli uprostřed obnovené diskuse. Naštěstí po tom, co Polsko ustoupilo ze svých požadavků, jsme problém uspokojivě vyřešili. Dovolte mi však, paní předsedající, podotknout, že pokud budeme takto uvažovat, nemůžeme hovořit o sjednocené Evropě. Nemůžeme mluvit o evropském konsenzu, když každý členský stát klidně ze svých individuálních důvodů podkopává takové zdravé opatření. O jaké sjednocené Evropě v takových případech mluvíme? Rád bych zdůraznil, že ústavní smlouva, kterou před dvěma dny představil portugalský premiér, naštěstí ustanovuje hlasování kvalifikovanou většinou i pro tuto oblast, takže veto bude konečně zrušené. Na závěr mi dovolte, abych panu místopředsedovi Komise Frattinimu poděkoval za jeho příspěvek a vyslovil přání, aby se po 25 letech tato dobře míněná iniciativa konečně co nejdřív stala realitou.

24-10-2007

24-10-2007

CS


Panayotis Dimitriou, jménem skupiny PPE-DE. – (EL) Vážená paní předsedající, svoboda, bezpečnost a spravedlnost jsou tři slova, která se v Evropské unii neustále skloňují. Jsou to tři složky Haagského programu, které společně nebo jednotlivě slouží jako opora pro členské státy Unie. Zásada vzájemného uznávání a výkonu soudních rozsudků, kterou Evropská rada před osmi lety v roce 1999 v Tampere popsala jako základní kámen justiční spolupráce, nepřináší žádný pokrok. Těch několik opatření, která jsou na vykonání této zásady potřebná, se přijímá velmi pomalu. Pan Varvitsiotis správně pojmenoval a zabýval se původní prapříčinou tohoto problému: individuální, nacionalistické postoje zastávané různými státy. Předmětem zprávy pana Varvitsiotise je rámcové rozhodnutí Rady o uznávání a výkonu rozsudků v trestních věcech týkajících se trestů odnětí svobody stanovených v jiných členských státech EU. Toto rozhodnutí dokazuje, jak pomalé a sporadické byly kroky při vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, protože rozhodnutí je jen jedním z mnoha opatření, která už měla být vykonaná, a jeho příprava trvala tak dlouho. V každém případě vítáme ukončení konzultačního procesu a zaujetí společného postoje k otázce uznávání soudních rozsudků v trestních věcech. Pan Varvitsiotis si zaslouží pochvalu za svůj příspěvek k příznivému výsledku návrhu, který jsme přijali a pro který budeme hlasovat. Uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a dohled nad nimi – předmět zprávy paní Estevesové – je jistě dalším z mnoha kroků, které je potřebné vykonat pro realizaci zásady vzájemného uznávání a výkonu soudních rozsudků. Francouzsko-německý návrh usiluje o opětovné začlenění odsouzených osob do společnosti. Navrhuje, aby jim bylo umožněné odpykat si v členském státu svého trvalého pobytu podmíněné tresty, alternativní sankce a podmíněná odsouzení, o kterých rozhodly soudy v jiných členských státech. Zpravodajkyně odvedla vynikající práci a já jí blahopřeji. Domnívám se však, že uvedená definice „zákonného a obvyklého bydliště“ je nesprávná. Navíc použití slova „nepřijatelný“ v souvislosti s porušováním lidských práv není potřebné, protože tu neexistuje žádné přijatelné porušovaní. Chápu však, že je tu problém s překladem těchto dvou termínů, a proto vyzývám paní Estevesovou, aby vykonala potřebné jazykové úpravy, aby mohl být text správně přeložený do všech jazyků. Andrzej Jan Szejna, jménem skupiny PSE. – (PL) Vážená paní předsedající, pane komisaři, Evropská unie není jen společným hospodářským prostorem. Evropský rozměr musí být nyní chápaný i ve smyslu intenzivní politické a právní integrace v rámci Unie. Unie je příkladem politické organizace, která spojuje zájmy individuálních členských států v soustavě rozvíjejícího se kosmopolitního právního systému. Mnohá ustanovení trestního zákona členských států jsou ještě stále jen v počátečním stádiu harmonizace. Může nás však těšit skutečnost, že ve vztazích mezi členskými státy převládá vzájemná důvěra v právní systémy jiných členských států. To ulehčuje spolupráci a umožňuje vykonávajícímu státu uznat rozhodnutí, ke kterému dospěly orgány vydávajícího státu. Neměli bychom přehlížet, že myšlenka humanizace uplatňovaná v trestním právu proniká do celého evropského právního systému. Ten je založený na hodnotě základního subjektu, kterým je člověk. Evropská politika by měla být v každém ohledu důsledná v souvislosti s vydáváním a výkonem rozsudků a celkovým propojením mezi odsouzenými osobami a společností. Ulehčení ukládání alternativních trestů přispěje k prosazování humánního přístupu v trestním právu a rozsudcích a následně v evropském právu. Zvláštní pozornost je nutné věnovat právu a příležitostem odsouzených osob na opětovné začlenění do společnosti. Mělo by se zvážit rozšíření škály alternativních sankcí, které by nahradily tresty odnětí svobody. Nesmíme zapomínat, že podle mezinárodních norem je statut odsouzené osoby základem hodnocení míry civilizovanosti justičního systému každého politického společenství. Z toho vyplývá, že rámcové rozhodnutí o posilnění spolupráce v trestním právu, které bylo dnes předložené, je vhodné podpořit. Konec konců, pokračující harmonizace trestních právních předpisů ve všech členských státech je základním předpokladem k vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. John Attard-Montalto (PSE). - Vážená paní předsedající, chtěl bych se zaměřit na jeden aspekt toho, co se tu dnes navrhuje. Je zřejmé, že důvodem k existenci tohoto konkrétního právního předpisu je humánnost. pokud se na důvod, proč rozsudek vynesený v jedné zemi může být vykonaný v jiné zemi, podíváme z hlediska zločince a trestních rozsudků, musíme ocenit, že se tu v zásadě snažíme zlepšit život odsouzené osoby: aby byl blíže řekněme své rodině, aby byl možná blíže svému rodišti.

121

122

CS


Ve skutečnosti mě překvapuje, že zatímco tyto právní předpisy chápeme z hlediska humánnosti, jedním z kritérií, které v souvislosti s přepravou osob z místa výkonu trestu v jednom státě do druhého státu chybí, je právě lidský aspekt. Kritéria stavíme v zásadě na státní národní příslušnosti, občanství nebo trvalém pobytu. Na druhé straně v rámci návrhu i protinávrhu mluvíme o „úzkém propojení“, ale samotné lidské hledisko jako kritérium chybí. Vezměme si konkrétní případ, například: osobě, která není občanem některé ze zemí EU a která vykonává trest odnětí svobody v některé ze zemí EU, by nebylo umožněné vykonávat trest blíže ke své vlasti, protože toto hledisko – lidské kritérium – bylo vynechané. Předsedající. – Rozprava je ukončena. Hlasovaní se bude konat zítra.

20. Registry hospodářských subjektů pro statistické účely (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem programu je doporučení návrhu (A6-0353/2007) do druhého čtení, které předkládá pan Martin jménem Hospodářského a měnového výboru a které se týká společného postoje Rady za účelem přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje společný rámec pro registry hospodářských subjektů pro statistické účely a ruší se nařízení Rady (EHS) č. 2186/93 [07656/5/2007 – C6-0218/2007 – 2005/0032(COD)]. Hans-Peter Martin, zpravodaj. – (DE) Vážená paní předsedající, vážení kolegové poslanci, je už tak pozdě, že jsem nás tu včetně sebe napočítal jen čtyři. Jedním z následujících řečníků je však kvestor, který, o tom jsem přesvědčený, tuto příležitost využije k tomu, aby zabezpečil, aby byly tyto takzvané rozpravy, které se ve skutečnosti konají jen na účely záznamů, účinnější a racionálnější. Přece jen jsem vám vděčný, pane komisaři, že jste byl ochotný přijít a toto tu podstoupit. Podle mě by při lepším řízení, účinnějším a transparentnějším řízení, tyto rozpravy v tomto nemilosrdném čase nepřicházely v úvahu. Pokud jde o aktuální téma, sešli jsme se tu, abychom se vrátili k otázce, která byla otevřená už před nějakým časem. Jde o klíčovou oblast, kterou je statistika. Na jedné straně máme úplně opodstatněný a potřebný zájem ze strany většiny osob, které se podílejí na politickém procesu, informovat se a rychleji získávat podrobnější informace o propojeních, které mohou existovat především v podnikovém odvětví a o jejich fungování, zejména přeshraničním (i když mezi mnoha zeměmi po celé Evropě jsme už hranice úspěšně odstranili). V odpovědi na tuto potřebu jsme se teda začali zabývat návrhem Komise a pracovali jsme na něm dál, přičemž jsme po celý čas dávali pozor – díky početným diskusím, které jsme v té době, počínaje prvním čtením, vedli s mým vynikajícím kolegou ze sekretariátu Hospodářského a měnového výboru –, abychom nevytvářeli ještě větší byrokracii a nekladli ještě více byrokratických překážek a abychom podniky v členských státech ušetřili od dalšího vyplňování formulářů, čehož jsme nakonec dosáhli díky pozměňovacím návrhům, zjednodušením a v některých případech přesnějším kontrolám, které si tato oblast vyžaduje. Cíl jsme splnili. Nedosáhli jsme však stavu, v kterém by údaje přístupné na základě nové směrnice mohly být skutečně dostupné širší veřejnosti, kterou by mohly zajímat. Mohli jsme toho udělat víc pro zabezpečení transparentnosti. pro Parlament však bylo důležité, aby měl už krátce po prvním čtení k dispozici pohotová a jasná řešení. Bohužel, poté, co se dosáhlo náležitého konsensu, a krátce po tom, co byl schválen zde v tomto Parlamentu – nepamatuji si, že by byl ba i jen jediný hlas proti – se předkládaly pozměňovací návrhy v jiných zákonodárných oblastech, v důsledku čehož zpráva, o které jsme byli přesvědčení, že byla zcela projednaná, náhle nemohla zůstat v původní podobě. Znamená to, že nyní. Ve druhém čtení, musíme udělat jen několik menších změn, které spočívají ve výměně dvou slov na třech místech. Pokud vezmeme v úvahu, co se stalo, objevuje se, jak jsem už řekl, tato otázka: bylo to skutečně nutné? Nemohli jste nás upozornit lépe koordinovanou výměnou informací o rozhodovacím procesu a během něho samotného, abychom mohli být ušetřeni celé dnešní noční rozpravy, která je rozpravou jen na papíře? Celou věc jsme mohli dořešit v prvním čtení, kdybychom zprávu schválili o několik týdnů později. Skutečnost, že tu nyní sedíme, je typickým příkladem toho, že problémy v Evropské unii často způsobují malé detaily. Je nezbytně nutné prosadit všechny iniciativy, které usilují o lepší koordinaci malých detailů v legislativním procesu, které se později projeví na evropské úrovni. Vyřešilo by to i jakoukoliv budoucí potřebu podobné rozpravy, jakou musíme právě snášet a ušetřily by se tím peníze, pokud si uvědomíme, co to stojí – od prvního do druhého čtení, se všemi přípravami, všemi tlumočníky a překladateli a všemi

24-10-2007

24-10-2007

CS


těmito shromážděními v tuto pozdní hodinu –, což by bylo rozhodně v zájmu Evropské unie a zlepšilo by to její prácí v prospěch občanů. Franco Frattini, místopředseda Komise. − Vážená paní předsedající, jsem Parlamentu velmi vděčný za tuto zprávu, která by měla umožnit dosažení dohody s Radou v druhém čtení a která se zabývá otázkou statistických registrů podniků, mimořádně důležitou na vytváření harmonizovaných, úplných a spolehlivých statistik o obchodních a jiných hospodářských činnostech. Toto nové nařízení rozšíří rámec registrů podniků na celé hospodářství tím, že de něj budou povinně patřit dvě oblasti, které v současnosti zpracovávají statistiky dobrovolně. Je jimi zemědělství a veřejná správa. Nejvýznamnější novinkou v tomto návrhu je však rozšíření o údaje nadnárodních podnikatelských skupin působících v EU. V kontextu globalizace právě toto představuje klíčový vklad. Minulý týden podpořila neformální Evropská rada v Lisabonu přístup navrhovaný Komisí, který má zaručit, že evropské politiky se budou snažit chránit evropské občany v globalizovaném hospodářství. V tomto směru je pro politiky a socioekonomické partnery klíčové, aby měli k dispozici přesné informace o činnosti různých nadnárodních společností působících zde v Evropě. Pokud jde o zmírnění zátěže, která spočívá na bedrech respondentů průzkumů, bez kterých by statistiky nebyly možné, věnovala Komise v souvislosti s všeobecným úsilím o lepší nařízení zvláštní pozornost zjednodušení sběru statistických údajů. Registry podniků tvoří důležitou součást celé řady projektů zaměřených na zmírnění statistického břemene podniků. Jsou potřebné pro účinné využívání údajů týkajících se podnikání, které se získaly z různých zdrojů, například pro kombinované využívání administrativních údajů a cílených statistických průzkumů. Samozřejmě, na splnění nových požadavků nařízení nejsou nutné žádné nové průzkumy; na transponování nařízení postačí doplňkové administrativní zdroje a údaje z existujících průzkumů, které jsou v daném státě k dispozici. Astrid Lulling, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Vážená paní předsedající, dovolte mi říct zpravodaji, který si neustále stěžoval, že tu zasedáme a diskutujeme v takovou nemilosrdnou hodinu, že jsem byla 20 let poslankyní vnitrostátního parlamentu. Nevím, zda někdy seděl ve vnitrostátním parlamentu, ale tam si člověk zvykne na noční zasedání a pro mě toto není nemilosrdná hodina. Zpravodaj může sice tvrdit, že záležitost měla být řešená pružněji, ale ráda bych mu připomenula, že to jemu trvalo jistý čas, než prokázal ochotu tuto zprávu připravit. jménem skupiny PPE-DE. – Vážená paní předsedající, chci říct v podstatě to stejné, že současné nařízení o registrech podniků, které se týká harmonizace registrů podniků používaných v členských státech pro statistické účely, sahá do roku 1993 a je částečně zastaralé. Návrh nařízení obsahuje dva hlavní pozměňovací návrhy v souvislosti s novými požadavky na údaje, které byly v tomto kontextu stanovené. Všechny podniky, které vyvíjejí hospodářské aktivity, přispívají k HDP, jejich místní jednotky, stejně jako příslušné právní jednotky, budou muset být od této chvíle povinně registrované. Některá podnikatelská odvětví jsou v souladu se současným zněním nařízení registrovaná na dobrovolné bázi. Mým druhým bodem je, že statistiky by měly sledovat i finanční propojení a podnikatelské skupiny a že údaje o nadnárodních skupinách a jejich poradních jednotkách by si měly členské státy a Eurostat navzájem vyměňovat. Pokud jde o doporučení zprávy do druhého čtení, byly nám předložené dva odborné pozměňovací návrhy, které předložilo právní oddělení Evropského parlamentu. Hospodářský a měnový výbor navrhl, a to stejné dělám i já, abychom se doporučeními právního oddělení řídili, které oprávněně upozorňují, že zahrnutí termínů „účel“ a „rozsah“ do pravomocí udělených Komisi, by Komisi umožnilo měnit povinnosti členských států, orgánů a centrálních bank, jako i své vlastní povinnosti. Tyto povinnosti jsou součástí základního aktu; jakékoliv úpravy povinností v tom či onom směru by mohly ovlivnit politická rozhodnutí vykonaná v souvislosti se základním aktem a tyto úpravy společného stanoviska nepředstavují překážku v dohodě ve druhé, čtení, protože odrážejí výsledky dohody, ke které dospěly všechny tři hlavní instituce, a proto můžeme uzavřít tento bod v druhém čtení. Myslím, že toto je důležité. Margarita Starkevičiūtė, jménem skupiny ALDE. – (LT) Chtěla bych panu zpravodaji poděkovat za značné úsilí, které vyvinul při přípravě tohoto velmi komplexního odborného dokumentu, neboť statistické záležitosti jsou obvykle pro všeobecnou veřejnost málo zajímavé a neatraktivní. Proto se i rozprava o této problematice koná poměrně pozdě. Velmi mě těší přítomnost pana Frattiniho, i když statistické záležitosti obvykle patří do pravomoci pana Almuniy. Mluvíme tu však o rozsáhlých databázích, jejichž používání, bezpečnost

123

124

CS


a řízení musí být jasně vymezené. Věřím, že pan Almunia ví o všech problémech, které zažíváme v souvislosti s různými databázemi, jejich používáním, bezpečností a možností jejich zneužití. Zpráva se zabývá několika body, které by mohly pomoci vyhnout se podobným problémům. Je tu ještě jedna věc, která mě těší: dokument přinese zlepšení transparentnosti v řídicích administrativních funkcích. Podle mě je to velmi důležité; takový druh informací by měl být přístupný široké veřejnosti. Na druhé straně , jako představitelka Skupiny Aliance liberálů a demokratů za Evropu si nemohu pomoci – znepokojuje mě, že jsme před chvílí diskutovali o velkém množství dokumentů spojených se získáváním statistických údajů, zahrnujících různé činností v odlišných registrech. Čím dál méně se přihlíží k zisku – na poměr mezi ziskem a výdaji na sběr údajů. Jako ekonomka chápu význam těchto údajů pro určování hospodářské politiky, pro rozhodovací proces – dokonce i v souvislosti s bezpečností je dobré znát různé aspekty nadnárodních společností a jejich působení v rámci EU, v rámci členských států. Jako představitelka Litvy, hraniční země, hraniční země EU, ho chápu až příliš dobře. Přece jen, na začátku mého funkčního období se hodně mluvilo o potřebě analyzovat, kolik tyto statistiky stojí, a vypracovat příslušné výpočty. Některé členské státy byly k tomu odhodlané. Například Nizozemsko takovou analýzu udělalo. Bohužel tato iniciativa šla do ztracena. Mohu jen litovat, že se v tomto případě nemyslelo na odhad břemene spočívajícího na podnicích a možnosti jeho zmírnění. Mohly se vytvořit různé evropské výběrové skupiny jako modely, přičemž by se analyzovala statistická základna pro celou Evropu. Hans-Peter Martin, zpravodaj. – (DE) Vážená paní předsedající, když už mě paní Lullingová oslovila přímo, dovolte mi říct, že pokud jiní dělají věci špatně, my si z nich proto ještě nemusíme brát příklad. Vědomí, že jednání v národních parlamentech se ještě stále vedou v takovouto hodinu, nebo dokonce ještě později, na naší nepříjemné situaci nic nemění. Je trpké zjistit, že zatímco někdo se snaží překládat reformní návrhy, někdo jiný je neustále maří odvolávaje se na jiné skutečnosti. Mým druhým bodem je toto: nedošlo k žádnému prodlení, paní Lullingová. Došlo nanejvýš k nedorozuměním. Zdržení, o kterém jsem se zmiňoval, bylo způsobené nešťastnou shodou okolností, když bylo potřebné řešit více otázek současně. Pokud jde o třetí bod, stojím si za svým. Jsem přesvědčený, že z politického a jistě i z demokratického hlediska není rozumné vést takzvané rozpravy v tuto pozdní dobu a těším se, že pana komisaře opět uvidím spolu s naším společným přítelem panem Stafflerem v hotelu Laurin v Bolzanu a že povedeme dialog tam. Domnívám se, že je velmi pravděpodobné, že politického pokroku dosáhneme spíš při té příležitosti než zde, vzhledem k tomu, že jsme tu už jen tři a pan komisař – ano, dovolte, abych to zopakoval, jen tři – a společně vedeme pseudorozpravu v tuto nemilosrdnou hodinu. Astrid Lulling (PPE-DE). – (DE) Vážená paní předsedající, pan zpravodaj tvrdí, že za prodlení nebyl zodpovědný. S naprostou jistotou tvrdím, že byl! Byl zodpovědný i za zmatky ve výboru a já k tomu už skutečně nemám co dodat. Vážená paní předsedající, ráda bych podotkla ještě jednu věc, a sice že důvodová zpráva, kterou zpravodaj vypracoval, obsahuje poznámky, které naprosto nepatří k tématu ani kontextu jeho zprávy. Zpravodajovy osobní názory na... (Předsedající požádala řečnici, aby ukončila svůj příspěvek) Jste předsedkyní pracovní skupiny. Musím říct, že osobní názory zpravodaje na důchody vyplácené našim úředníkům nemají místo v úředním dokumentu, který vydává tato instituce. Byla bych ráda, kdyby se toto dostalo do záznamu. Předsedající. – Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat zítra.

21. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis

24-10-2007

24-10-2007

CS

22. Ukončení zasedání (Zasedání bylo ukončeno ve 23:10)


125

STŘEDA, 24. ŘÍJNA 2007

Recommend Documents