Srovnání bankovního systému ČR a Rakouska

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Srovnání bankovního systému ČR a Rakouska Bakalářská práce

Autor:

Eliška Klímová Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

PhDr. František Jirásek, CSc.

Duben, 2010

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Nových Hradech, dne 20. 4. 2010

Eliška Klímová

Poděkování:

Tímto bych chtěla poděkovat panu PhDr. Františku Jiráskovi, CSc. za poznatky a připomínky, které mi při psaní této práce poskytl.

Anotace

Tato bakalářská práce se zabývá bankovním sektorem v České republice a v Rakousku, jejich charakteristikou a porovnáním. V první řadě shrnuje a porovnává vývoj bankovnictví obou zemí po 2. světové válce, stejně tak informuje o struktuře a stavu bankovnictví v posledních dvou letech a o úkolech a postavení centrálních bank. Především se ale zabývá třemi nejdůleţitějšími odvětvími bankovnictví, to je úvěrováním, vklady a platebním stykem. Kapitola „Úvěry a zajištění“ jednak charakterizuje poplatek za právní úkon zavedený v Rakousku, ale především porovnává tři nejvyuţívanější formy zajištění úvěrů a fungování úvěrových registrů. Kapitola „Vklady a vkladové produkty“ hledá rozdíly nejběţnějších vkladových produktů a porovnává jejich výhody a nevýhody, dále charakterizuje systém pojištění vkladů. Kapitola „Platební styk“ krátce pojednává o hotovostním platebním styku, ale více charakterizuje systém fungování bezhotovostního platebního styku a podrobněji porovnává vývoj platebních karet a bankomatů. Práce odhaluje a vyhodnocuje odlišnosti v bankovnictví obou zemí.

Annotation

This Bachelor thesis deals with the characterization and comparison of the banking sectors in the Czech Republic and Austria. Primarily it summarizes and compares the development of banking in both countries after 2nd World War, as well informing about the structure and state of banking over the last two years. It addresses this through consideration of the three most important areas of banking - credits, deposits and system of payments. The chapter “Credits and Securing” characterizes the Fee for Law Act, established in Austria, and compares the three most widely used forms of securing of credits together with an explanation of the functions of credit registries. The chapter “Deposits and Products of Deposits” explores the differences between the most common products of deposits and compares their advantages and disadvantages. The system of insurance of deposits is also considered and evaluated. The chapter “System of Payment” briefly discusses cash payments, but more specifically covers system of operation of cashless payment and a detailed comparison of the development of payment cards and ATMs. The thesis discloses and evaluates differences of banking in the both countries.

Obsah ÚVOD

9

1. Struktura bankovního systému

10

1.1. Vývoj bankovnictví v České republice

10

1.2. Vývoj bankovnictví v Rakousku

13

1.3. Srovnání vývoje bankovnictví

14

1.4. Současné bankovnictví v České republice

15

1.5. Současné bankovnictví v Rakousku

18

1.6. Srovnání současného bankovnictví

21

1.7. Česká národní banka

22

1.8. Rakouská národní banka

23

1.9. Srovnání centrálních bank

25

2. Úvěry a zajištění úvěrů

26

2.1. Poplatek za právní úkon

26

2.1.1 Úvěry s povinností vyúčtovat poplatek za právní úkon

26

2.1.2. Zajištění s povinností vyúčtovat poplatek za právní úkon

27

2.1.3. Úvěry osvobozené od vyúčtování poplatku za právní úkon

28

2.1.4. Srovnání poplatku za právní úkon

29

2.2. Zajištění úvěrů

30

2.2.1. Zástavní právo na nemovitost

30

2.2.1.1. Zástavní právo na nemovitost v České republice

30

2.2.1.2. Zástavní právo na nemovitost v Rakousku

31

2.2.1.3. Zástavní právo na „Superädifikat“ v Rakousku

32

2.2.1.4. Srovnání zástavního práva

33

2.2.2. Pojistné plnění

34

2.2.2.1. Vinkulace pojistného plnění v České republice

34

2.2.2.2. Vinkulace a zástavní právo pojistného plnění v Rakousku

34

2.2.2.3. Shrnutí pojistného plnění

35

2.2.3. Ručení

35

2.2.3.1. Ručení v České republice

36

2.2.3.2. Ručení v Rakousku

36

2.2.3.3. Srovnání ručení

37

2.3. Úvěrové registry

38 6

2.3.1. Úvěrové registry v České republice

38

2.3.2. Úvěrové registry v Rakousku

40

2.3.3. Srovnání úvěrových registrů

41

3. Vklady a vkladové produkty

42

3.1. Běţný účet

42

3.1.1. Běţný účet v České republice

42

3.1.2. Účet pro zápis společnosti do obchodního rejstříku v ČR

42

3.1.3 Běţný účet v Rakousku

43

3.1.4 Účet pro zápis společnosti do obchodního rejstříku v Rakousku

44

3.1.5. Shrnutí běţných účtů

44

3.2. Vkladní kníţky

45

3.2.1. Vkladní kníţky v Čechách

45

3.2.2. Vkladní kníţky v Rakousku

46

3.2.3. Srovnání vkladních kníţek

46

3.3. Stavební spoření

46

3.3.1. Stavební spoření v České republice

47

3.3.2. Stavební spoření v Rakousku

48

3.3.3 Srovnání stavebního spoření

50

3.4. Penzijní připojištění se státním příspěvkem

51

3.4.1. Penzijní připojištění se státním příspěvkem v České republice

52

3.4.2. Penzijní připojištění se státním příspěvkem v Rakousku

53

3.4.3. Srovnání penzijního připojištění se státním příspěvkem

54

3.5. Pojištění vkladů

55

3.5.1. Pojištění vkladů v České republice

55

3.5.2. Pojištění vkladů v Rakousku

56

3.5.3. Srovnání pojištění vkladů

57

4. Platební styk

58

4.1. Hotovostní platební styk

58

4.2. Bezhotovostní platební styk

59

4.2.1. Bezhotovostní platební styk v České republice

59

4.2.2. Bezhotovostní platební styk v Rakousku

60

4.2.3. TARGET2

61

4.2.4. Srovnání bezhotovostního platebního styku

62

4.3. Platební karty a bankomaty

63 7

4.3.1. Platební karty a bankomaty v České republice

64

4.3.2. Platební karty a bankomaty v Rakousku

65

4.3.3. Srovnání platebních karet a bankomatů

66

ZÁVĚR

68

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

70

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

76

8

ÚVOD Téma srovnání bankovního systému České republiky a Rakouska jsem si vybrala nejen pro to, ţe některé rakouské banky působí na českém bankovním trhu jako akcionáři některých českých bank nebo jako pobočky zahraničních bank, ale také pro to, ţe mohu díky mému působení v bankovnictví obou zemí čerpat z osobních zkušeností. V první kapitole shrnuji celkové bankovnictví obou zemí. Historický vývoj bankovnictví je odlišný především po 2. světové válce, coţ bylo dáno zejména rozlišným politickým reţimem. Následkem toho vznikly v obou zemích zcela jinak postavené bankovní systémy, jednak svou velikostí, vlastnickou strukturou bank, expanzí rakouských bank do ostatních evropských zemí a odlišných trendů vývoje. Na základě dostupných ekonomických čísel porovnávám stav bankovního sektoru v posledních dvou letech a kapitolu uzavírám porovnáním centrálních bank. Ve druhé kapitole nejprve seznamuji s poplatkem za právní úkon, který v Čechách není vůbec známý a na který rakouští klienti při získání úvěru vynakládají vysoké náklady, ale bez něhoţ by si Rakousko jen těţko dokázalo představit příjmy v rozpočtu. Evropská integrace a mimo jiné působení rakouských bank v Čechách umoţňuje vyuţívání zajištění úvěrů i mimo hranice země, proto se stručněji zabývám srovnáním, podle mého názoru, třech nejvyuţívanějších zajištění a vyhodnocuji jejich klady a zápory. Ke sniţování rizika mohou přispět také úvěrové registry, proto srovnávám moţnosti bank při jejich vyuţívání, ale také výměnu a dostupnost jejich dat. Ve třetí kapitole porovnávám především právní stránku nejběţnějších vkladových produktů a popisuji také ty státem podporované a znovu porovnávám jejich odlišnosti. Na závěr kapitoly nezapomenu popsat systém pojištění vkladů, které je nedílnou součástí důvěry klientů při svěření finančních prostředků bance. Poslední kapitolu věnuji platebnímu styku. Krátce se zmiňuji o hotovostním platebním styku, avšak hlavním tématem této kapitoly je bezhotovostní platební styk, ve kterém spatřuji odlišnosti v mezibankovních převodech. Podrobněji se věnuji funkcím platebních karet a bankomatů, kde vidím potenciál obou zemí pro další rozvoj. Cílem mé bakalářské práce je porovnat bankovnictví obou zemí z historického i současného hlediska s důrazem na nejdůleţitější odvětví bankovnictví, to je úvěrování, vklady a platební styk, na základě identifikovaných rozdílů a vyhodnotit výsledky mého zjištění. 9

1. Struktura bankovního systému V první kapitole se zabývám porovnáním bankovních systémů v obou zemích, zatímco ostatní kapitoly porovnávají jednotlivé oblasti bankovnictví. Díky společné historii obou zemí v období habsburské monarchie, kdy měly sice rakouské bankovní domy rozhodující postavení, se vyvíjelo bankovnictví obou zemích podobně. České bankovnictví se plně rozvíjelo v období samostatnosti aţ po 1. světové válce, zatímco během 2. světové války se musely systémy bankovnictví obou zemí přizpůsobit zájmům Německa. Proto se v této kapitole zabývám porovnáním historie bankovnictví aţ po 2. světové válce, kdy se vyvíjelo zcela odlišně. Dále porovnávám stav bankovnictví obou zemích v posledních dvou letech a zmínku věnuji také postavení centrálních bank, které stojí na vrcholu celého finančního sektoru.

1.1. Vývoj bankovnictví v České republice Vývoj českého bankovního sektoru1 byl dán především komunistickým reţimem, který usiloval o centralizaci československého bankovnictví, čímţ se měly dodrţovat centrálně stanovené plány a kontrola hospodaření podniků. Podniky musely ukládat své peněţní prostředky na běţné účty za účelem moţnosti hlídání jejich ziskovosti, mzdové politiky, nebo obratu zboţí. Zavedl se jednostupňový bankovní systém, kdy byla ustanovena jedna státní banka Státní banka československá, zaloţena roku 1950, kterou doplňovaly Česká státní spořitelna a Ţivnostenská banka. Úkolem Státní banky československé bylo například emitování bankovek a mincí, navrhování měnové politiky vládě, určování zásad oběhu peněz, určování kurzu koruny k cizím měnám, přijímání vkladů, poskytování úvěrů, směna deviz a valut. Funkce měnové politiky Státní banky československé byly potlačovány především tím, ţe k řízení mnoţství peněţ v oběhu se vyuţívalo poskytování některých úvěrů a tím se zajišťovalo, ţe státní rozpočet nebyl schodkový. Česká státní spořitelna měla se svojí širokou regionální sítí poboček poskytovat sluţby obyvatelstvu, zejména vkladové a další peněţní sluţby jako například novomanţelské půjčky. Přebytek vkladů musela Česká státní spořitelna ukládat u Státní banky československé, která tyto vklady mohla pouţívat jako zdroje pro poskytování úvěrů. Ţivnostenská banka, zaloţená roku 1868 jako akciová společnost, jejímţ úkolem bylo

1

Zdroj: ŠTEFLOVÁ, Olga. Specializované bankovnictví – DODATEK. str. 9-19

10

původně financování středních a malých českých podniků a podpora rozvoje nově zakládaných firem. Po roce 1948 byla vládou znárodněna a jejími hlavními úkoly se staly obchodní, majetkové a důchodové převody s cizinou, spravování účtů Čechů a Slováků ţijících v cizině a poskytování bankovních sluţeb soukromé klientele a organizacím cestovního ruchu. V roce 1948 byla zaloţena Investiční banka, jejímţ úkolem bylo poskytování dlouhodobých investičních úvěrů. Přebírala investiční úvěry od Státní banky československé a od ostatních provozních bank, ale po roce 1958 musela převést úvěrování a financování podnikové klientely na Státní banku československou a jejím úkolem se stala úschova a správa cenných papírů a zahraničních kapitálových účastí státu. Poté byla zlikvidována. Československá obchodní banka (ČSOB) byla zaloţena státem v roce 1964 jako banka pro zajišťování financování zahraničního obchodu pod přímým dohledem státu a půjčky v zahraničních měnách z mezinárodních trhů pro komunistický stát, dále prováděla mezinárodní platební, zúčtovací a úvěrový styk pro podnikovou klientelu. Po roce 1989 byla realizována reforma bankovní soustavy, která byla připravována uţ v 80. letech. Vznikl tak dvoustupňový bankovní systém. Ze Státní banky československé se vyčlenily dvě obchodní banky - Komerční banka Praha a Všeobecná úvěrová banka Bratislava, a některé její činnosti byly převedeny na znovu vzniklou Investiční banku. Staly se univerzálními bankami ve vlastnictví státu a spolu s dalšími univerzálními bankami přispěly k vytvoření konkurenčního prostředí. Zájem o bankovní sluţby domácností a nově vznikajících právnických subjektů, ne příliš vyvinutá legislativa a liberální přístup udělování licencí vedl k prudkému nárůstu bank, k rozšiřování bankovních poboček a s tím také k navýšení počtu bankovních zaměstnanců. Nedostatek kvalifikace zaměstnanců v oblasti finančnictví postupně vedl k problémům mnoha bank. Ačkoliv se malé banky slibně rozvíjely a získávaly stále více klientů, krach první banky v roce 1994 znamenal odliv klientů k velkým bankám a především k pobočkám zahraničních bank. Hlavním problémem bankovnictví 90. let byly především „špatné“ úvěry, které v minulosti poskytnula Státní banka československá a které byly následně převedeny na Komerční banku, Všeobecnou úvěrovou banku a především na Investiční banku, která byla zřízena převáţně k úvěrování problémových podniků. Bez zásahu státu by poskytnuté úvěry a nedostatečný základní kapitál bank vedly ke krizi v bankovním systému, coţ by ohrozilo celkovou ekonomiku, proto byl přijat v letech 1991-1994 Konsolidační program I., který se 11

týkal bank se státní účastí, a k tomuto účelu byla zaloţena Konsolidační banka. Hlavním úkolem bylo posílit kapitál bank pomocí státních obligací a odepsání některých problémových úvěrů perspektivních státních podniků, které byly určeny k privatizaci. Dále Konsolidační banka odkoupila pohledávky bank za 80 % jejich nominální hodnoty, coţ pomohlo i zadluţeným podnikům především díky prodlouţení splatnosti úvěrů a sníţení úrokových sazeb. Zbývajících 20 % si musely banky připsat na vrub rezerv. K očištění bilance ČSOB od úvěrů poskytnutých dříve podnikům zahraničního obchodu byla zaloţena Česká inkasní jednotka, která získala úvěr se splatností v roce 2003, za který ručil stát. Problémy bankovnictví v 90. letech vedly Českou národní banku (ČNB) k omezení poskytování nových bankovních licencí obchodním bankám. Na banky s vysokým podílem špatných úvěrů nebo s podezřením na podvodné jednání ČNB zavedla nucenou správu, které nakonec ukončily svoji činnost nebo skončily v likvidaci. Narůstající problémy donutily ČNB v roce 1996 k zavedení Konsolidačního programu II., který se měl zaměřit především na malé a střední banky. Snaha ČNB o zapojení akcionářů do řešení problémů bank vedla k převzetí, konkurzu nebo likvidaci řady bank. Fond pojištění vkladů zajišťoval vyplacení pojištěných vkladů do výše 100.000,- Kč, proto ČNB převzala záruku na výplatu vkladů nad rámec pojištění, aby zabránila systémové krizi. V roce 1998 vešly v platnost dvě bankovní novely, které zpřísnily poskytování bankovních licencí, omezily propojení bank s nebankovní sférou, rozšířily systém pojištění vkladů a oddělily do určité míry své investiční a komerční bankovnictví. Dalším velkým tématem 90. let byla privatizace bank, kdy došlo k prodeji části akcií Komerční banky, Investiční banky, České spořitelny a Ţivnostenské banky, avšak rozhodující účast si nadále nechal stát. V roce 1992 došlo k plné privatizaci Ţivnostenské banky – 40 % kapitálové účasti německá banka Berliner Handels- und Frankfurter Bank, 12 % International Financial Corporation a zbylý podíl drobní akcionáři. Investiční a Poštovní banka, kde měl stát svůj podíl prostřednictvím Fondu národního majetku, byla prodána v roce 1998 společnosti Nomura Europe plc.. Dále došlo v roce 1999 k privatizaci ČSOB, jejíţ podíl ve výši 65,69 % koupila KBC bank. V roce 2000 rozhodla vláda o prodeji podílu České spořitelny ve výši 52,07 % rakouské Erste Bank a následně v roce 2001 byla privatizována Komerční banka, jejímţ strategickým investorem se stala Société Générale. Stát si ponechal rozhodující vliv pouze ve specializovaných bankách – České exportní bance a Českomoravské záruční a rozvojové bance.

12

1.2. Vývoj bankovnictví v Rakousku Po 2. světové válce byla v Rakousku2 zvýšená potřeba obnovení ekonomiky. Nejvyšší prioritou bylo sníţení poválečné inflace a opatření k nápravě znehodnoceného finančního majetku. Například na konci roku 1950 činil stav na vkladních kníţkách v Rakousku v přepočtu 160 mil. Eur, coţ inflačně odpovídalo v roce 2007 více neţ 1,4 mld. Eur. V těchto těţkých časech se musel angaţovat stát ve finančním systému. Během 2. světové války byly rakouské podniky a banky ve vlastnictví Německa. K zajištění rakouského vlastnictví bylo nutné v roce 1946 provést zestátnění především v bankovnictví, ale také v ţelezářském a ocelářském průmyslu. Proto byly banky, jako například CreditanstaltBankverein, Länderbank nebo Österreichische Credit-Institut, zestátněny. Kvůli vysoké angaţovanosti státu byl finanční sektor aţ do 70. let silně regulován. Například k otevření nové pobočky potřebovala banka povolení ministerstva financí, působení spořitelen a druţstevních bank podléhalo regionálním omezením nebo se banky musely zaměřovat výhradně na tuzemské obchody. V 60. letech po překonání hlavních následků války se začala zvyšovat potřeba financování převáţně podnikatelského sektoru, začala se zvyšovat schopnost spoření domácností, došlo také k rozšíření pozic cenných papírů, proto se banky začaly orientovat na širší okruh klientů. Do té doby se jednotlivé bankovní sektory specializovaly na určité skupiny klientů. Sektor spořitelen se zaměřoval na spořící produkty pro majetné vrstvy, jejichţ vklady měly slouţit pro časy nouze. Druţstevní banky „Raiffeisen“ poskytovaly výhodné financování zemědělcům, zatímco sektor lidových bank poskytoval úvěry malým a středním podnikům a sektor zemských hypotečních bank se staral o dlouhodobé úvěrové obchody. Deregulace finančního trhu začala v roce 1979 zavedením nového úvěrového zákona (Kreditwesengesetz3), díky kterému se banky dále rozvíjely v univerzálním bankovnictví a začaly nabízet širokou paletu bankovních sluţeb. Tento nový zákon mimo jiné předepisoval, ţe banka musí být vedena minimálně dvěmi úředními vedoucími, coţ například v druţstevně organizované skupině Raiffeisen vyvolalo vlnu fúzí, která během pěti let sníţila počet samostatných bank o polovinu. Zákon byl ještě jednou v roce 1986 novelizován, jelikoţ byla nutná úprava kvůli rychlému růstu a zvýšené činnosti rakouských bank v zahraničí. V roce 1994 byl úvěrový zákon vystřídán bankovním zákonem.

2

Zdroj: FRASL, Erwin HAIDEN, René TAUS, Josef. Österreichs Kreditwirtschaft: Von der Reichsmark über den Schilling zum Euro. 3 poznámka: do té doby platil stále německý nacistický Kreditwesengesetz

13

V 80. letech zaznamenalo rakouské bankovnictví proces liberalizace, který trval déle neţ v ostatních evropských státech, neboť Rakousko postupovalo opatrně v prosazování jednotlivých kroků reforem. Celková liberalizace měla výchozí bod na počátku 90. let díky integraci rakouských finančních trhů k evropským finančním trhům. Od roku 1990 byla tato léta ve znamení fúzí velkých bank, kvůli kterým se změnila vlastnická struktura rakouských bank, pro kterou bylo výrazným prvkem, ţe se stát začal stahovat z drţení podílů bank, a dalším aspektem byl zvyšující se zahraniční podíl. V roce 1990 fúzovala Zentralsparkasse s Länderbank a vznikla Bank Austria. V roce1992 se sloučila Girozentrale s Österreichische Credit-Institut a vznikl GiroCredit. V roce 1997 převzala Bank Austria většinu akcií Creditanstaltu a GiroCredit byl převzat Erste österreichische Spar-Casse-Bank, která se nakonec přejmenovala na Erste Bank der österreichischen Sparkassen. V roce 1998 byl Creditanstalt po nákupu zbývajících akcií celkově převzat Bank Austria a celá banka byla přejmenována na Bank Austria Creditanstalt AG, která v roce 2000 převzala většinu akcií Hypo Vereinsbank, která vykazovala velké ztráty a která nakonec v roce 2005 byla převzata italskou UniCredit. V tom samém roce fúzovala Bank für Arbeit und Wirtschaft (BAWAG) s Österreichische Postsparkasse (P.S.K). Protoţe ale byla odhalena zpronevěra ve výši mezi dvěmi aţ třemi mld. Eur vysoce postavenými manaţery, byl Österreichische Gewerkschaftsbund, který ručil za ztráty banky, nucen BAWAG-P.S.K. prodat americké společnosti Cerberus. Po pádu ţelezné opony vyuţívají rychle některé banky nové moţnosti a rozšiřují se do zemí svých sousedů ve střední a východní Evropě, neboť bankovnictví v těchto zemích nebylo velmi rozvinuto. Zajišťovaly si tak velmi dobrý start oproti zahraničním konkurentům, kteří se rozšiřovali do těchto zemí velmi opatrně. Aţ po úspěchu rakouských bank v zemích jako Česká republika, Slovinsko, Slovensko nebo Maďarsko, kde inkasovaly velké zisky, se stále více zahraničních bank rozšiřovalo do

těchto zemí

a začal tak stále větší konkurenční boj, který se projevoval především na stále vyšších kupních cenách bank.

1.3. Srovnání vývoje bankovnictví Bankovnictví po 2. světové válce obou zemí se vyvíjelo jinak, přesto existují určité shodné prvky. Angaţovanost obou států v bankovním sektoru je zřejmá, ovšem v případě Rakouska to netrvalo tak dlouho a v takovém rozsahu jako v Československu, coţ bylo dáno rozlišným politickým reţim. Zatímco rakouské bankovnictví jiţ v té době bylo 14

rozvinuto ve velmi rozsáhlý sektor s mnoha bankami a pobočkami, v českém bankovnictví v 2. pol. 20. stol. existovalo jen pár bank, které byly stejně jako ostatní podniky centrálně řízeny, proto se české bankovnictví a jeho legislativa opravdu vyvíjely aţ po pádu komunismu, kdy si prošlo velkými změnami spojenými s růstem počtu bank, vývojem bankovních sluţeb a zákonů upravujících české bankovnictví, ale také nucených správ, konkursů a privatizací, přeměnou v univerzální bankovnictví a vytvoření konkurenčního prostředí. Úvěry z minulosti, nedostatečné zkušenosti zaměstnanců bank, nedostatečná a liberální legislativa, ţádná regulační pravidla úvěrové angaţovanosti, poskytování střednědobých úvěrů nově začínajícím soukromým firmám, které neměly ţádnou finanční historii a potřebné zkušenosti v podnikání, vedly k problémům v českém bankovnictví v 90. letech. Expanze rakouských bank do střední a východní Evropy způsobil opět provázanost rakouského a českého bankovnictví, kdy jsou některé české banky vlastněny rakouskými bankami anebo na českém bankovním trhu působí jako pobočky rakouských bank.

1.4. Současné bankovnictví v České republice V českém bankovním sektoru4 působilo ke konci roku 2009 celkem 39 bank a poboček zahraničních bank. Počet bank je dlouhodobě stabilizovaný. Bankovní sluţby nabízelo od roku 2006 do roku 2008 v nezměněném počtu 37 subjektů, aţ v roce 2009 začaly na českém trhu působit další tři pobočky zahraničních bank – AXA Bank Europe, Saxo Bank A/S a Poštová banka, a.s. – a zanikla znárodněná islandská Straumur-Burdaras Investment Bank, která utrpěla v důsledku krize velké ztráty na finančních trzích Bankovní sektor se dělí do skupin velkých bank (4 subjekty), středních bank (4 subjekty), malých bank (8 subjektů), poboček zahraničních bank (18 subjektů) a stavebních spořitelen (5 subjektů). Skupina velkých bank - Česká spořitelna, a.s., ČSOB, a.s., Komerční banka, a.s. a UniCredit Bank Czech Republic, a.s. – tvoří podíl bilanční sumy na bilanční sumě celého bankovního sektoru ve výši 57,71 %. Po vstupu České republiky do Evropské unie (EU) v roce 2004 mohou nabízet své bankovní sluţby i další subjekty z členských zemí EU bez zaloţení pobočky na území ČR. Na konci roku 2008 to bylo 252 bank, na konci roku 2009 jiţ 275 bank. Akcionářská struktura v českém bankovním sektoru je jiţ dlouhodobě stabilizovaná. 4

Zdroj: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace _fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_2008_cz.pdf [01.04.2010 14:30]

15

Převládá především zahraniční kapitál ze zemí EU, ke kterým patří i vlastníci velkých bank. Největší podíl na základním kapitálu ve výši 40,6 % (k 31.12.2008) drţí akcionáři z Rakouska. Pouze v sedmi bankách mají své zastoupení především čeští akcionáři, z toho v pěti bankách je kapitál pouze českého původu – Hypoteční banka, J&T BANKA, Modrá pyramida stavební spořitelny a specializované státní banky Česká exportní banka a Českomoravská záruční a rozvojová banka. V průběhu roku 2008 došlo ke změně vnitřní struktury bankovního sektoru. Následkem fúze mezi Raiffeisenbank, a.s. a eBankou, a.s. působí na českém trhu pouze Raiffeisenbank, a.s. a v důsledku nabytí přímé kvalifikované účasti ze strany Raiffeisenbank a.s. skončila svou činnost HYPO stavební spořitelna a.s., která se sloučila s Raiffeisenbank stavební spořitelnou. Po změně kvalifikované účasti v bance BAWAG Bank CZ a.s. působí nadále jako LBBW Bank CZ a.s. a Citibank, a.s. byla transformována na pobočku irské banky Citibank Europe plc.. Zatímco v roce 1996 pracovalo v bankovním sektoru skoro 51 tis. osob, začaly banky postupně stav zaměstnanců sniţovat a to především ve velkých bankách. V roce 2007 činil stav zaměstnanců v bankovním sektoru 41.207 osob a na konci roku 2009 jiţ 37.864 osob. Na rozdíl od vývoje počtu zaměstnanců se počet poboček kaţdoročně (s výjimkou roku 2007) zvyšoval, coţ je zřejmé z následujícího grafu. Graf 1: Vývoj počtu poboček v letech 1999-2008 v České republice 2000 1993

1900

1877

1900

1865

1825

1800 1785

1701 1700

1660

1631 1670

1600 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

zdroj: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace _fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_2008_cz.pdf [01.04.2010 14:30]

Především střední a velké banky se podílí na zvyšování počtu poboček, coţ je důsledkem snahy podílet se na růstovém potenciálu v bankovnictví a rozšiřování nabídky sluţeb. Pobočky jsou zřizovány ovšem pouze tam, kde je moţnost docílit maximální efektivity 16

prodeje produktů a sluţeb. I v podmínkách nepříznivého ekonomického vývoje vykázal bankovní sektor v roce 2009 čistý zisk ve výši 60,2 mld. Kč, coţ představuje oproti roku 2008 téměř třetinový růst z 45,7 mld. Kč. Hlavním zdrojem tvorby zisku je růst zisku z finanční činnosti. I v prostředí nízkých úrokových sazeb činil úrokový zisk 66,4 % z celkovém zisku z finanční činnosti, coţ znamená nárůst o 5,4 %. Zisk z poplatků a provizí, které tvoří asi 21 % zisku z finanční činnosti, v roce 2009 stagnoval a stoupl o necelé procento, zatímco v letech 2001-2004 dosahoval růst zisku z poplatků a provizí v rozmezí od 12,0 aţ 18,9 %. Současná stagnace je důsledkem konkurenčního boje v prostředí nízkých úrokových sazeb a zájem médií a veřejnosti o téma poplatků.5 Tempo růstu bilanční sumy bankovního sektoru se v roce 2008 a 2009 oproti roku 2007 výrazně sníţilo. Zatímco v roce 2007 činil meziroční růst 18,9 %, v roce 2008 to bylo jiţ 7,8 % a v roce 2009 dokonce 1,2 %. Na tempu růstu měla především v roce 2008 zásluhu skupina malých a středních bank, zatímco skupina velkých bank stagnovala, ovšem v roce 2009 se i tempo růstu ve skupině malých a středních bank zpomalilo. Ačkoliv pobočky zahraničních bank v roce 2008 zaznamenaly růst o 22,3 %, v roce 2009 se jejich bilanční suma sníţila o 13 %. Bilanční suma bankovního sektoru v roce 2009 činí 4.092,3 mld. Kč. Zatímco v roce 2003 očistily tuzemské banky za účasti státu své bilance od špatných úvěrů, od roku 2004 dochází k opětovnému růstu objemu úvěrů v selhání v důsledku růstu úvěrového portfolia a od roku 2008 poklesu ekonomiky a sníţené schopnosti podniků a obyvatelstva splácet své závazky. V roce 2009 se zvýšil objem hodnoty bankovních úvěru v selhání meziročně o více neţ 64 % na 114,3 mld. Kč. I přesto zůstává český bankovní sektor odolný vůči šokům, kterým by mohl čelit v následujících dvou letech. Kapitálová přiměřenost celého odvětví neklesá pod regulatorní minimum 8 % ani ve scénáři zhoršení vývoje ekonomiky.

5

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/tiskove_zpravy_cnb/2010/20100331_banky_sektory.html [03.04.2010 17:15]

17

1.5. Současné bankovnictví v Rakousku Bankovní sektor v Rakousku je známý jako jeden s nejvyšším počtem bank a rozsáhlou pobočkovou sítí. Mezi rakouskými bankami je rozlišováno podle toho, jestli patří do jednostupňového nebo vícestupňového sektoru. Do jednostupňového sektoru patří akciové banky, jejichţ hlavní činností je financování velkých průmyslových a exportních záměrů rakouského hospodářství, zemské hypoteční banky (Landes-Hypothekenbanken), které poskytují především hypoteční a komunální půjčky a vydávají zástavní listy, stavební spořitelny

poskytující

půjčky

k financování

bytových

záměrů,

zvláštní

banky

(Sonderbanken), které nesmějí přijímat ţádné vklady od klientů a mezi které patří například Österreichische Kontrollbank, AG specializující se na přejímání záruk podporující export a na financování exportních obchodů, a pobočky zahraničních bank z EU. Vícestupňové sektory se dále rozdělují na dvoustupňové a třístupňové, kdy na vrcholu určitého sektoru je centrální institut zajišťující koordinační a vyrovnávací funkci. K dvoustupňovému sektoru patří spořitelny (Sparkassen) se svým centrálním institutem Erste Group Bank AG a lidové banky (Volksbanken) v čele s Österreichische Volksbanken AG. Třístupňový sektor tvoří druţstevní banky (Raiffeisenbanken), přičemţ peněţní prostředky tečou od Raiffeisenbank do Raiffeisen zemských bank a odtud k centrálnímu institutu Raiffeisen Zentralbank Österreich. Jednotlivé banky ve vícestupňovém sektoru jsou přesto samostatné. I přestoţe postupně probíhá privatizace bank, některé banky jsou stále ve vlastnictví spolkových zemí. V roce 2008 bylo z celkového počtu 867 bank pouze 27 bank se zahraničním kapitálem a jejich počet se za posledních 10 let skoro nezměnil. V bankovním sektoru bylo v roce 2009 zaměstnáno celkem 78.794 osob. Zatímco od roku 2004 do roku 2008 byl trend ke stálému zvyšování počtu zaměstnanců v bankovním sektoru a to o celkem 5127 osob, v roce 2009 poprvé od té doby klesl o 1499 osob.6 V následující tabulce je zřejmý pokles bank a jejich poboček od roku 2001 vţdy po dvou letech. Sniţování počtu bank je dáno především fúzemi, ale také ukončenou činností bank. Převáţně ve vícestupňovém sektoru jsou malé banky převzaty velkými. Počet poboček také kaţdý rok klesá, od roku 2001 sníţení o 8 %, coţ je dáno díky vysokým nákladům a neefektivností poboček. 6

Zdroj: http://www.oenb.at/de/ueber_die_oenb/wirtschaft/das_handbuch_der_oenb/finanzwesen_und_banken /unterschiede_von_kreditinstituten/worin_unterscheiden_sich_die_verschiedenen_kreditinstitute_.jsp [31.3.2010 20:15] Zdroj: http://www.oenb.at/isaweb/report.do?lang=DE&report=3.26 [31.3.2010 20:15]

18

Tabulka 1: Počet bank a poboček v jednotlivých sektorech v roce 2001-2009 zemské rok

akciové banky

spořitelny

druţstevní

hypoteční

banky

banky

banky pobočky banky pobočky banky pobočky banky pobočky 2001 61

738

67

1380

9

164

617

1725

2003 63

531

63

1446

9

170

596

1713

2005 44

877

57

1006

10

166

576

1704

2007 51

852

56

1011

11

168

558

1702

2009 51

784

55

997

11

165

545

1689

rok

stavební

lidové banky

spořitelny

zvláštní banky

pobočky zahr. bank

celkem

banky pobočky banky pobočky banky pobočky banky pobočky banky pobočky 2001 70

475

5

59

78

5

0

0

907

4546

2003 69

485

5

51

91

5

0

0

896

4401

2005 68

482

4

52

96

26

25

4

880

4317

2007 69

482

4

46

93

22

28

3

870

4286

2009 68

478

4

43

92

11

29

5

855

4172

zdroj: http://www.oenb.at/isaweb/report.do?report=3.1.1 [10.4.2010 18:45]- vlastní úprava

V posledních dvou letech byla důleţitým tématem v rakouském bankovním sektoru finanční krize a její dopady na rakouské banky. Zatímco v roce 2007 ještě bylo docíleno čistého zisku ve výši 3,5 mld. Eur, v roce 2008 byl rakouský sektor v běţné činnosti ve ztrátě ve výši 1,2 mld. Eur. K docílení čistého zisku ve výši 0,5 mld. Eur pomohly mimořádné výnosy z fondů pro všeobecná bankovní rizika, coţ znamená meziroční pokles o 85,7 %. Špatnému výsledku napomohly především vyšší náklady na rezervy úvěrového rizika, které v roce 2008 stouply o 3,3 mld. Eur na 7,1 mld Eur.7 Vzhledem k tomu, ţe rakouské banky rozšířily svou pobočkovou síť nebo převzaly bankovní instituce ve středních a východních zemích Evropy jako Česká republika,

7

Zdroj: http://www.lidovky.cz/obavy-o-rakouske-banky-rostou-dkn/ln_noviny.asp?c= A091216_000053 _ln_noviny _sko&klic=234655&mes=091216_0 [17.12.2009 22:00] Zdroj: vlastní výpočty dostupné z http://www.oenb.at/ebusinessjahresabschlusski/jahresabschlusski [1.4.2010 20:00]

19

Slovinsko, Slovensko, Rumunsko, Maďarsko, Chorvatsko nebo Ukrajina, kde chtěly profitovat z rychlého hospodářského růstu a kde poskytnuly velké mnoţství půjček, se nakonec ukázalo jako velmi problematické. Státy jako Maďarsko, Rumunsko, Chorvatsko a Ukrajina se zmítají ve finanční krizi a rostoucí nezaměstnanost a zadluţenost domácností ohroţovaly rakouské banky. Mimo jiné byl i problém v tom, ţe velké mnoţství půjček bylo realizováno v eurech, švýcarských francích a dolarech, neboť ukajinská griwna a maďarský forint ztratily podstatně na ceně. Na bilanční sumě v roce 2008 ve výši 1.047,3 mld. Eur tvoří zahraniční aktiva 35,5 %. Problémem bylo také financování rakouských úvěrů v cizích měnách, především ve švýcarských francích, dále pak v japonských jenech a amerických dolarech. Ve 4. kvartálu roku 2008 však došlo k silnému posílení eura vůči těmto měnám a úvěry v cizích měnách se pro klienty staly velmi drahými, tím pádem si nemohli tyto úvěry dále dovolit. Vláda přijala v říjnu 2008 balíček na stabilizaci bankovního sektoru v hodnotě 100 mld. Eur, z velké části především jako záruku za neuhrazené úvěry. Ovšem i přesto vedly finanční problémy banky Hypo Group Alpe Adria, která hodně investovala v zemích bývalé Jugoslávie, kde patří k největším poskytovatelům úvěrů, ke konci roku 2009 k zestátnění, aby se předešlo jejímu pádu. Dosahovala ztráty ve výši 1 mld. Eur a rakouským státem byla převzata za symbolická tři eura. Další bankou, která se pravděpodobně neobejde bez státní pomoci, by mohla být čtvrtá největší rakouská banka Volksbank AG. Momentálně jsou pod dohledem všechny velké banky. U 30 menších bank hrozí, ţe by mohly klesnout pod kapitálovou úroveň, kterou nařizuje zákon. Současný stav největších rakouských bank Bank Austria, Erste Bank a Raiffeisen Zentralbank je stabilizovaný a mají dostatek kapitálu, ale pokud by došlo k dalšímu zhoršení ekonomik, mohlo by je to pravděpodobně ohrozit. Čistý zisk se v roce 20098 zvýšil na 1,5 mld. Eur. Letos začala rakouská vláda uvaţovat o zavedení speciální bankovní daně9 ve výši 0,07 % z rozvahy bank s moţnou úlevou podle kapitálu Tier 1, garanci vkladů a objemu ostatních „ekonomicky přínosných aktiv“ jako jsou úvěry pro malé a střední podniky. Daň v celkovém objemu aţ 500 mil. Eur by měla přinést do státní pokladny prostředky, které by pomohly pokrýt výdaje veřejných rozpočtů vydaných na pomoc bankovnímu sektoru v rámci finanční krize.

8

Zdroj: http://www.oenb.at/de/stat_melders/presse/Finanzinstitutionen/kreditinstitute/pa_20100325_2009__ein_herausforderndes_jahr_fuer_oesterreichs_banken.jsp#tcm:14-188106 [25.03.2010 21:00] 9 Zdroj: http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1573533/rakousko-opet-blize-bankovni-dani-ze-solidarity-tercem -by-se-mela-stat-i-erste-bank.html [25.03.2010 19:50]

20

1.6. Srovnání současného bankovnictví Česká struktura bankovnictví je oproti rakouské výrazně jednodušší, přehlednější a zcela odlišná, na coţ má vliv převáţně historický vývoj obou zemí. V Čechách si pod pojmem dvoustupňový systém můţeme představit centrální banku a obchodní banky, zatímco v Rakousku se pod tímto pojmem rozdělují jednotlivé sektory a centrální banka stojí stejně jako v Čechách na špici celého bankovního sektoru. Co se týká počtu bank, jejich poboček a počtu zaměstnanců v Rakousku, je oproti českému bankovnictví opravdu rozsáhlé a to i přesto, ţe Rakousko disponuje niţším počtem obyvatel. Nejvyšší počet bank a poboček tvoří sektor druţstevních bank Raiffeisen, které jsou rozšířeny i na menších městech nebo vesnicích. Některé banky Raiffeisen disponují pouze jednou pobočkou tvořící centrálu banky, například o šesti lidech, přesto je taková banka samostatná. Pokud porovnám data, které mám k dispozici za rok 2008 pro obě země, v Rakousku připadlo na jedno obchodní místo asi 1952 obyvatel, zatímco v České republice 5268 obyvatel. V obou zemích se vyvíjí opačný trend, kdy v Rakousku počet poboček klesá, zatímco v České republice stoupá, přesto Rakousko disponuje zřetelně vyšší hustotou poboček. Nejvyšší počet poboček v České republice má Český spořitelna. V rakouském bankovnictví pracovalo v roce 2009 téměř jednou tolik zaměstnanců neţ v českém, avšak celkový počet v obou zemích se v posledním roce sníţil. Velikost bilanční sumy nebo docíleného zisku v obou zemích se dá těţko srovnat, jelikoţ rakouské instituce se podílí na bankovních institucích v několika zemích střední a východní Evropy, zatímco české banky jsou vlastněny převáţně zahraničními institucemi a samy do evropských zemí neexpandovali. Jen pro představu je bilanční suma rakouských institucí v přepočtu v roce 2008 o zhruba 23.185,80 mld. Kč vyšší. České bankovnictví v období finanční krize bylo oproti rakouskému výrazně stabilní, i přesto byl v obou zemích v roce 2008 znatelný pokles čistého zisku, i kdyţ v případě České republiky to nebylo tak dramatické jako v Rakousku. V roce 2009 Česká republika zaznamenala růst čistého zisku o 31,6 %. V Rakousku čistý zisk vzrostl z 0,5 mld. Eur na 1,5 mld. Eur, přesto oproti roku 2007 to stále znamená pokles o zhruba 57 %.

21

1.7. Česká národní banka Centrální bankou České republiky je Česká národní banka10 (ČNB), jejímţ hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu, to znamená udrţení nízko inflačního prostředí v ekonomice, které je příspěvkem k vytváření podmínek pro udrţitelný hospodářský růst. Dále ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí platební styk a zúčtování bank a vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, druţstevními záloţnami, institucemi elektronických peněţ a devizový dohled. Mimoto vede účty organizacím, které jsou napojeny na státní rozpočet, jako finanční a celní úřady, Česká správa sociálního zabezpečení, úřady práce, příspěvkové organizace, státní fondy a účty, které jsou napojeny na rozpočet Evropského společenství. Provádí operace spojené se státními cennými papíry z pověření Ministerstva financí. Nejvyšším orgánem ČNB je sedmičlenná bankovní rada, skládající se z guvernéra, dvou viceguvernérů a čtyř vrchních ředitelů. Členové bankovní rady jsou voleni prezidentem republiky na šestileté období, přičemţ mohou zastávat funkci člena bankovní rady pouze maximálně dvakrát. Bankovní rada určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnových politických opatřeních ČNB a opatřeních v oblasti dohledu nad finančním trhem. Dále bankovní rada například stanovuje zásady činností a obchodů ČNB, schvaluje rozpočet ČNB, stanovuje organizační uspořádání a působnost organizačních jednotek ČNB a stanovuje druhy fondů ČNB, jejich výši a pouţití. Cenové stability ČNB dosahuje změnami v nastavení základních úrokových sazeb, které vychází z aktuální makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik. Aţ Česká republika vstoupí do eurozóny, vzdá se ČNB samostatné měnové politiky ve prospěch Evropské centrální banky. Cílem finanční stability je přispívání k dosaţení takové míry odolnosti systému, která sniţuje rizika vzniku finanční nestability, jejímţ předpokladem jsou cenová stabilita a zdravý vývoj finančních institucí, které jsou dosahovány prostřednictvím nástrojů měnové politiky a dohledu nad finančním sektorem. ČNB působí především preventivně a informuje veřejnost o potenciálních rizicích vedoucích k ohroţení finanční stability. V roce 2006 došlo k zániku Komise pro cenné papíry, Úřadu pro dozor nad pojišťovnictvím a penzijním připojištěním a Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami

10

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/ [14.1.2010 21:30] Zdroj: Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance

22

a ČNB se stala zodpovědnou za dohled nad finančním trhem. Proto stanovuje pravidla pro ochranu stability bankovního sektoru, kapitálového trhu, pojišťovnictví a penzijního připojištění, působí ve své regulatorní, licenční a povolovací činnosti a také v dohledových činnostech, jejichţ součástí jsou dohled na dálku a kontroly na místě ve finančních institucích, k nimţ patří i ukládání opatření k nápravě nebo sankcí v případě zjištění nedostatků. Dále sbírá, zpracovává a vyhodnocuje informace, které podporují dohled a informování veřejnosti o stavu a vývoji finančního trhu. Kaţdoročně musí ČNB vypracovat Zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem, kterou předkládá Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě. Úkoly ČNB, týkající se řízení peněţního oběhu a mezibankovního platebního styku, se budu zabývat dále v kapitole platební styk.

1.8. Rakouská národní banka Rakouskou centrální bankou je Rakouská národní banka11 (ÖNB), jejíţ úkoly se podstatně změnily po zavedení evropské měny a tím pádem po vzniku Evropského systému a po vzniku Evropské centrální banky, stejně tak jako v dalších evropských centrálních bankách. ÖNB byla přidělena nová duální role, jednak funkce integrální části Evropského systému centrálních bank, naproti tomu dále důleţitá národní role centrální banky. Mezi nejdůleţitější úkoly ÖNB patří především udrţování cenové stability, dále zajišťování finanční stability v Rakousku, stejně tak zásobování rakouské ekonomiky hotovostí. Dále drţí a obhospodařuje měnové rezervy k zajištění eura v krizových časech, připravuje ekonomické analýzy a statistiky a je zodpovědná za dohled nad platebním stykem. 1. ledna 1999 převzal Eurosystém kompetence za měnovou politiku Evropského prostoru. ÖNB je zodpovědná za operativní prosazení odpovídajících měnových politických rozhodnutí Evropské centrální banky v Rakousku. Prioritní cíl Eurosystému představuje zabezpečování cenové stability. Pokud není narušen cíl cenové stability, Eurosystém podporuje všeobecnou hospodářskou politiku ve Společenství, jako například vyrovnaného rozvoje ekonomiky, stálého a neinflačního růstu, stejně tak vysoké úrovně zaměstnanosti. ÖNB se podílí díky účasti svého guvernéra v Radě guvernérů měnových politických rozhodnutí Evropské centrální banky. 11

Zdroj: http://www.oenb.at/de/ueber_die_oenb/die_oesterreichische_nationalbank.jsp [14.2.2010 15:45] Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/rakousko-financni-a-danovy-sektor/5/1000794/#sec4 [1.2.2010 9:30]

23

Činnosti, týkající se emise bankovek, mezibankovní platební styk a účast na evropském platební systému TARGET2, budou detailněji popsány v kapitole platební styk. ÖNB je akciovou společností v 70,26 %ní účasti státu a 29,74 %ní účastí zájmových institucí, bank a pojišťoven (8,73 % Raiffeisen Zentralbank Österreich Aktiengesellschaft, 8,33 % Hospodářská komora Rakouska, 4,27 % B&C Beteiligungsmanagement GmbH, 3,74 % různí malí akcionáři, 2,67 % UNIQA Versicherungen AG a 2 % Vereinigung der Österreichischen Industrie). Sama se projevuje jako podnikatel podílející se v řadě podniků, jako například IG Immobilien Invest GmbH (reality), HV Hotelverwaltung GmbH (hotelnictví), Österreichische Banknoten- und Sicherheitsdruck GmbH (tiskárny bankovek) nebo AUSTRIA CARD-Plastikkarten und Ausweissysteme Gesellschaft m.b.H. (výrobce smart karet). Orgány ÖNB jsou valná hromada, hlavní rada a direktorium. Kompetence valné hromady spočívají hlavně ve schválení roční uzávěrky, usnesení o pouţití bilančního přebytku a stanovení o rozdělení podílu na výnosu akcionářům. Dále je zodpovědná za volbu šesti členů hlavní rady a volby auditora. Hlavní rada se skládá z prezidenta, viceprezidenta a šesti členů, kteří jsou voleni vládou na dobu pěti let (jedno znovuzvolení je přípustné) a dalších šest členů volených valnou hromadou. Zabývá se takovými obchody, které nespadají do oblasti Evropského systému centrálních bank, především radí direktoriu v záleţitostech týkajících se vedení společnosti a měnové politiky. Direktorium tvoří guvernér, viceguvernér a dva další členové, kteří jsou jmenováni prezidentem Rakouska na návrh vlády na období pěti let (jedno znovuzvolení je přípustné) a vede obchody ÖNB a při následování cílů a úkolů Evropského systému centrálních bank musí jednat direktorium podle směrnic a příkazů Evropské centrální banky. Dohled nad finančním trhem – nad bankami, pojišťovnami, penzijními pojišťovnami a burzami a cennými papíry - však vykonává nezávislý úřad Finanzmarktaufsichtsbehörde 12

(„FMA“ – Úřad pro dohled nad finančním trhem). Co se týká dohledu v oblasti

bankovnictví je však spolupráce mezi FMA a ÖNB velmi úzká. Veškerý dohled na místě v bankovním dohledu provádí ÖNB, přesto pověření k tomu přichází vţdy ze strany FMA. Důleţitým bodem této spolupráce je společné vedení všech dat týkajících se bankovního dohledu ve společné databázi. Mezi úkoly FMA v bankovním dohledu patří především udělování bankovních licencí, kontrola bankovních interních modelů, kontrola nad odstraňováním nedostatků bankovními institucemi, shromaţďování a zpracování kvalitních

12

Zdroj: http://www.fma.gv.at/cms/site/DE/einzel.html?channel=CH0032 [28.03.2010 17:45]

24

informací, hodnocení výsledků analýz, spoluúčast nad legislativou bankovního dohledu, záleţitosti dohledu týkající se poboček a reprezentace zahraničních bankovních institucí, stejně tak jiţ zmíněné pověřování ÖNB k vykonávání kontroly bank na místě. Jednou ročně musí FMA předloţit finančnímu výboru Národní rady a ministrovi financí zprávu o uplynulém roce, ve které se zaměří především na činnost dohledu a na situaci finančního hospodářství.

1.9. Srovnání centrálních bank Postavení centrálních bank je v určitých ohledech srovnatelné. Obě se účastní Evropského systému centrálních bank, ovšem postavení ÖNB se změnilo po zavedení eura v Rakousku a tím se ÖNB musela vzdát samostatné měnové politiky ve prospěch Eurosystému. ČNB to teprve čeká, aţ Česká republika přijme eura. Obě mají za zásadní cíl cenovou a finanční stabilitu. Jiné postavení centrální banky zastávají v právnické struktuře. Zatímco ČNB je právnickou osobou v postavení veřejnoprávního subjektu nezapisovaného do obchodního rejstříku, jehoţ vytvořený zisk je po doplnění do rezervního fondu a do dalších příslušných fondů odváděn do státního rozpočtu, ÖNB je akciovou společností, proto je podíl na výnosu rozdělen akcionářům ve formě dividend, a proto se také liší orgány centrálních bank a rozdělení jejich úkolů. Postavení centrálních bank, které zastávají v oblasti dohledu nad finančním trhem, je zcela odlišné. Zatímco ČNB zastává dohled nad finančním trhem, který převzala v roce 2006, samostatně, v Rakousku byl zaloţen v roce 2002 nezávislý Úřad pro dohled nad finančním trhem, který podporuje ÖNB. ÖNB je zodpovědná především za dohled bank na místě, příkaz k tomu ale uděluje FMA.

25

2. Úvěry a zajištění úvěrů Úvěrové obchody, zaloţeny na důvěře věřitele k navrácení půjčených finančních prostředků dluţníkem, patří k nejvýnosnějším ale zároveň k rizikovým bankovním obchodům, bez kterých by banka nemohla vyplácet úroky za vklady svým klientům. Obecně platí, čím delší splatnost úvěru, tím vyšší pravděpodobnost nesplacení úvěru. Aby banky sníţily riziko nesplacení úvěru, je nutné dodrţovat úvěrové procesy a zajišťovat úvěry tak, aby jejich splacení bylo provedeno náhradní moţností. Proto se v následující kapitole zaměřím převáţně na zajištění úvěrů, právě proto, ţe se banky mohou stále častěji setkávat v rámci evropské integrace s vyuţitím zajištění i z jiných států EU, ale také na další aspekty, které mohou vést ke sníţení rizika, a to na úvěrové registry. Mimoto představím jako první velký rozdíl českého a rakouského úvěrování a to poplatek za právní úkon.

2.1. Poplatek za právní úkon Poplatek za právní úkon („Rechtsgeschäftsgebühr“) je poplatek ve formě daně, kterou rakouští občané odvádí za různé právní úkony, to je za uzavření různých smluv jako například uzavření nájemných smluv, předmanţelských smluv, smluv o úvěru nebo půjčce, smluv o hypotéce, smluv o ručení, apod. Zatímco o zákoně o poplatcích bylo rozhodnuto uţ v roce 1957, úvěrová část byla zahrnutá aţ v roce 1976 s úmyslem zbrzdit neúměrné úvěrování v Rakousku v té době. Původně bylo plánováno zavedení poplatku z úvěrové smlouvy na pět let, zůstalo ovšem aţ do dnes. Při poskytování úvěrů, které jsou smluvně zdokumentované, musí rakouské banky odvádět finančním úřadům za své klienty poplatky za právní úkon v den podpisu smlouvy o úvěru.

2.1.1 Úvěry s povinností vyúčtovat poplatek za právní úkon Výše poplatku závisí na splatnosti úvěru. U splátkových úvěrů je poplatek vyúčtován jednou pro celou splatnost úvěru a to ve výši 0,8 % z úvěrové částky, jestliţe úvěr zůstane beze změny po celou dobu splatnosti úvěru, to znamená, pokud například nedojde k navýšení úvěru nebo prodlouţení úvěru. Kontokorentní úvěry se splatností do pěti let jsou vyúčtovány také sazbou 0,8 % z úvěrové částky. Nezáleţí na tom, jestli je smlouva o kontokorentním úvěru uzavřena na jeden rok nebo rovnou na pět let. V kaţdém případě je poplatek vyúčtován během pětileté lhůty 26

pouze jednou, to znamená, ţe při prodlouţení během pětileté lhůty nedojde k opětovnému vyúčtování poplatku. Pětiletá splatnost se počítá tak, ţe ode dne, kdy byl poplatek vyúčtován, se připočte pět let a odečte se jeden den. Následující den po uplynutí pětileté lhůty musí být poplatek vyúčtován znovu. U kontokorentních úvěrů, které jsou uzavřeny s lhůtou přesahující pětiletou splatnost nebo s neomezenou splatností, je vyúčtován poplatek 1,5 % z úvěrové částky. Poplatek ve výši 0,8 % popřípadě 1,5 % není ovšem vyúčtován pouze u nově uzavřených splátkových a kontokorentních úvěrů, ale také v dalších případech, s kterými se úvěrový poradci často setkávají. Jedná se o následující případy: Částka původního úvěru je navýšena a poplatek je vyúčtován z navýšené částky. Úvěr je prodlouţen a původní splatnost se tím překročí nebo je překročena pětiletá lhůta u kontokorentního úvěru. Poplatek je vyúčtován z aktuálně splatné částky. Odklad splátek, který způsobí automatické prodlouţení úvěru. Poplatek je vyúčtován stejně jako u prodlouţení úvěru. Z tohoto důvodu úvěrový poradci domluví s klientem, aby byly odloţené splátky splaceny na konci původní splatnosti úvěru, tím nedojde k automatickému prodlouţení úvěru a není tedy poplatek vyúčtován. Poplatek je vyúčtován u některých druhů zajištění, pokud neexistuje úvěrová smlouva nebo se smlouva o zajištění uskutečnila před smlouvou o úvěru. Touto záleţitostí se zabývám dále.

2.1.2. Zajištění s povinností vyúčtovat poplatek za právní úkon Poplatek za právní úkon, pokud neexistuje úvěrová smlouva nebo je smlouva o zajištění podepsána dříve neţ smlouva o úvěru, se týká zástavního práva na nemovitost, ručení třetí osoby nebo postoupení pohledávky. Úvěrový poradce musí dbát zvýšené pozornosti při těchto operacích, aby například zástavní listina na nemovitost nebyla podepsána před smlouvou o úvěru a ţádost o zanesení zástavního práva do katastru nemovitostí nebyla podána na katastr nemovitostí před podepsáním smlouvy o úvěru. V opačném případě je vyúčtován poplatek ve výši 1 % u zástavního práva na nemovitost z částky výše zástavního práva, stejně tak u ručení třetí osoby z výše ručení a 0,8 % u postoupení pohledávky z výše částky postoupené pohledávky. Úvěrový poradce musí dbát při této problematice také na to, aby nedošlo k příliš vysokému zajištění. U rakouských úvěrů smí být zaneseno zástavní právo ve výši o 40 % vyšší neţ je 27

úvěrová částka a u postoupení pohledávek smí být postoupená pohledávka ve výši o 100 % vyšší neţ je úvěrová částka. Co se týče zástavního práva k nemovitostem, musí být také přihlédnuto k celkové výši všech úvěrů, která jsou tímto zástavním právem zajištěna. Je-li tato podmínka překročena, je povinností, poplatek za právní úkon u zajištění vyúčtovat.

2.1.3. Úvěry osvobozené od vyúčtování poplatku za právní úkon Můţeme se také setkat s různými případy, kdy tento poplatek vyúčtován není: V případě poskytnutí bankovní záruky klient poplatek nehradí, protoţe poplatek je vyúčtován pouze tehdy, kdy dochází k převodu peněţních prostředků, coţ se bankovní záruky netýká. Úvěr je poskytnut zahraniční fyzické nebo právnické osobě, která nemá v Rakousku trvalý ani přechodný pobyt, respektive sídlo společnosti. Klient potvrzuje v úvěrové smlouvě svým podpisem, ţe je podle zákona o poplatcích zahraniční osobou a nemá trvalý ani přechodný pobyt, respektive sídlo společnosti v Rakousku. Pokud je úvěr refinancován jinou bankou, poplatek také zde odpadá. Aby poplatek vyúčtován nebyl, musí být přesně dodrţené určité podmínky refinancování. Financování exportních úvěrů. Úvěry poskytnuté stavební spořitelnou klientům, kteří uzavřeli smlouvu o stavebním spoření. Úvěry poskytnuté veřejnoprávnímu subjektu nebo jinému bankovnímu subjektu. Dotované půjčky na bydlení, pokud celková plocha objektu bydlení nepřesahuje 150 m². Jak bylo jiţ uvedeno, poplatek za právní úkon se týká úvěrů, které jsou smluvně zdokumentovány. Banky se občas snaţí ušetřit své dobré klienty od uhrazení poplatku tím, ţe na běţném účtu klienta nastaví neoficiální kontokorentní úvěr, ke kterému není sepsána smlouva o uzavření úvěru a není k tomu vystaven ţádný jiný dokument, to znamená během celkové splatnosti kontokorentního úvěru. Kontokorentní úvěr je uzavřen na základě ústní dohody a mohou být sjednány pouze zajištění, na které se nevztahuje zákon o poplatcích. Pokud by bylo sjednáno zajištění, ke kterému musí být vyúčtován poplatek, neměl by neoficiální kontokorentní rámec ţádný smysl a banka by mohla uzavřít klasický zdokumentovaný úvěr, čímţ by jistě předešla riziku nesplacení neoficiálního kontokorentního rámce. 28

2.1.4. Srovnání poplatku za právní úkon Kdyţ vezmu v úvahu všechny poplatky, které jsou s poskytnutím úvěru spojené, stává se pro klienty poskytování úvěrů v Rakousku díky poplatku za právní úkon velmi drahou záleţitostí. Spočítám si, ţe klient při úvěrové částce například 100.000,- Eur zaplatí poplatek ve výši 800,- Eur, dále poplatek za zpracování úvěru například 1,5 % z úvěrové částky, to je 1.500,- Eur a poplatek za vyhotovení smluv například 45,- Eur. To neberu v úvahu ještě poplatky spojené s ověřením podpisů na zástavních listinách pro zanesení zástavního práva do katastru nemovitostí a poplatky za zanesení zástavního práva, kterými se budu zabývat v další kapitole. Pro úvěrové poradce není poskytování úvěrů kvůli poplatku za právní úkon jistě zcela jednoduchou záleţitostí. Problematika poplatku za právní úkon je velice obsáhlá a já jsem v této kapitole shrnula pouze hlavní podmínky, se kterými se úvěrový poradce setkává ve své běţné činnosti. Úvěrový poradce musí být zcela pozorný, aby klientovi nezpůsobil dodatečné náklady, coţ by jistě v očích klienta nepůsobilo jako kvalitně poskytnutá sluţba. Navíc do rakouských bank chodí pravidelně kontroly z finančního úřadu a kontrolují, jestli byl poplatek za právní úkon vyúčtován včas a ve správné výši. Jestliţe finanční úřad zjistí pochybení banky, musí banka zaplatit finančnímu úřadu pokutu. Poplatek za právní úkon přináší výhodu pouze státu, přesněji ministerstvu financí. Příjmy z poplatků za právní úkon vyúčtovaných při úvěrových obchodech se mohou odhadnout na 150 aţ 200 milionů Eur.13 Spočítala jsem, ţe poplatek za právní úkon vyúčtovaný při úvěrových obchodech činí 0,3 % z celkových příjmů státu.14 Zdá se to jako zanedbatelná částka, avšak tímto státním příjmem můţe stát financovat například výdaje, které vynakládá na vyšší odborné školy. V České republice není ţádný poplatek za právní úkon zaveden, coţ jistě ocení nejen klienti, ale i úvěrový poradci, kteří si tím ušetří spoustu práce, starostí a rozhodování. Avšak pro český stát by zavedení poplatku za právní úkon znamenalo velmi výraznou poloţku pro český rozpočet.

13 14

Zdroj: http://www.meinparlament.at/dipl_ing_josef_proell-10489-19320.html [16.12.2010 13:00] Zdroj: https://www.bmf.gv.at/Budget/Budget20092010/Budgetbericht_2009_2010.pdf [20.01.2010 14:10]

29

2.2. Zajištění úvěrů Jedno zůstává všem bankám, jedno jestli v Čechách nebo Rakousku, společné. Banky musí zajišťovat úvěry, aby sníţili riziko nesplacení úvěrů a sníţili tak připadnou ztrátu. Proces a podmínky provedení jednotlivých zajištění se liší, proto vidím za velmi důleţité se touto problematikou více zaobírat. Především také proto, ţe mají členské země EU moţnost například zanést zástavní právo na nemovitost v rámci zemí v EU, čehoţ banky v současné době zatím ve velké míře nevyuţívají, zejména proto, ţe neznalost zahraničního práva by bylo v této záleţitosti značně riziková a nezodpovědná.

2.2.1. Zástavní právo na nemovitost Zástavní právo na nemovitost nebo-li také hypotéka můţeme rozlišit na akcesorickou 15

hypotéku, v Rakousku označovanou jako Festbetragshypothek – hypotéku s pevným

obnosem, a na abstraktní hypotekární dluh nebo-li pozemkový dluh, v Rakousku označovanou

jako

Höchstbetragshypothek

–

hypotéka

s nejvyšším

obnosem.

S akcesorickou hypotékou, se kterou se setkáme převáţně v Čechách, je neoddělitelně spojena zajišťovaná pohledávka, zatímco abstraktní hypotekární dluh, vyuţívaný převáţně v Rakousku, je zřízen k zajištění více pohledávek a není spojeno s konkrétní hypotékou. Abstraktní hypotekární dluh tedy představuje určitý maximální rámec, ze kterého se věřitel můţe uspokojit, přičemţ mu dává moţnost vyuţívat zástavní právo k opakovanému poskytování úvěrů.

2.2.1.1. Zástavní právo na nemovitost v České republice Zásadní podstatou nemovitostí v České republice je fakt, ţe stavba není součástí pozemku. To znamená, ţe vlastník budovy a vlastník pozemku mohou být dvě různě osoby, proto i v listu vlastnictví jsou stavba a pozemek zaneseny zvlášť. Zástavní právo je zaneseno do katastru nemovitostí na základě zástavní listiny ověřené notářem nebo obecním úřadem, ve které musí být přesně označeno, na které pozemky, popřípadě budovy se zástavní právo vztahuje. To znamená, ţe zástavní právo můţe být zaneseno pouze na některé pozemky, popřípadě některé budovy v listu vlastnictví. V případě, ţe je v listu vlastnictví uvedeno více vlastníků nebo se jedná o společné jmění manţelů, týká se zástavní právo všech

15

Pojmy „akcesorická hypotéka“ a „abstraktní hypotekární dluh“ převzaty z knihy Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty: Ing. Petr Dvořák, str. 370

30

vlastníků. Nelze zanést zástavní právo pouze na jeden podíl a proto musí se zástavním právem souhlasit všichni vlastníci uvedeni v listu vlastnictví. V zástavní listině musí být jednoznačně vymezená pohledávka, kterou můţe věřitel uspokojit ze zastavěné nemovitosti, jestliţe dluţník nezaplatí řádně a včas. Rozestavěnou stavbu lze zastavit poté, kdy je jiţ patrné stavebně technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaţí. Vklad zástavního práva do katastru nemovitostí je v současné době zpoplatněn ve výši 500,- Kč.

2.2.1.2. Zástavní právo na nemovitost v Rakousku Zástavní právo je zaneseno na základě ověřené zástavní listiny. Podpisy na zástavní listině můţe v Rakousku ověřit pouze notář, je vyloučena moţnost městského úřadu. Cena za ověření podpisů je závislá na výši zástavního práva. Vzhledem k tomu, ţe v Rakousku je stavba součástí pozemku, zanáší se zástavní právo na celý list vlastnictví a je moţno ho zanést pouze na jeden podíl v případě více vlastníků uvedených v listu vlastnictví. Tato moţnost ale není bankami v praxi příliš uplatňována, protoţe zastavení pouze jednoho podílu můţe být problematické při případném prodeji. Stavba v listu vlastnictví není uvedena zvlášť, ale pozemek je označený jako zastavěná plocha s uvedením ulice a čísla popisného budovy. Zanesení zástavního práva je také zpoplatněno a to ve výši 1,2 % z výše zástavního práva. Z tohoto důvodu banky umoţňují svým dobrým klientům, sepsání a ověření zástavní listiny, ale zástavní listina zůstává uschována v bance a je zanesena aţ podle potřeby. Pokud se klient nedostane do problémů se splácením, není zástavní listina zanesena do katastru nemovitostí, tím banka klientovi ušetří náklady za zanesení zástavního práva. Jak uţ jsem zmínila výše, v Rakousku je uplatňováno především abstraktní zástavní právo, které je moţno pouţít pro zajištění více pohledávek a to jak současných, tak i budoucí, i přestoţe není dopředu známo, jestli banka klientovi v budoucnu další úvěr poskytne. V zástavní listině a později v katastru nemovitostí je zapsáno zástavní právo jako „Höchstbetragshypotek“ a v zástavní listině je uvedeno, ţe banka stojí s klientem v obchodním vztahu, není tedy odkaz pouze na jednu konkrétní pohledávku. Pokud je zástavní právo zaneseno pouze pro jeden úvěr, je uvedeno jako „Festbetragshypotek“. Zástavní právo patří mezi zajištění povinné k placení poplatku za právní úkon, jestliţe k nim neexistuje smlouva sepsaná v Rakousku. Z tohoto důvodu nelze zajistit neoficiální kontokorentní úvěr, ke kterému nebyla sepsána ţádná písemná smlouva, zástavním

31

právem. Pokud by vyuţila česká banka moţnosti zástavního práva k rakouské nemovitosti, musel by klient za zanesení do katastru nemovitostí zaplatit nejen 1,2 % za zanesení zástavního práva, ale také 1 % z výše zástavního práva. Zástavní právo banky většinou zanášejí ve výši maximálně 40 % nad výši pohledávky. Při zajištění vyšší částky by došlo k přezajištění úvěrů, coţ by vedlo k placení poplatku za právní úkon ve výši 1 %.

2.2.1.3. Zástavní právo na „Superädifikat“ v Rakousku Superädifikat je stavba na cizím pozemku. To znamená, ţe v tomto případě stavba není součástí pozemku, jak bývá v Rakousku zvykem, ale vlastníci pozemku a stavby jsou dvě odlišné osoby, mezi kterými je sepsána smlouva o Superädifikatu a o pouţívání pozemku, která ovšem můţe mít i ústní podobu. Ústní podoba smlouvy přichází ve většině případů v úvahu, kdy je majitelem stavby společnost a majitelem pozemku společník společnosti. Tuto skutečnost je moţno vyčíst z bilance společnosti. Stavba je vedena v listu vlastnictví majitele pozemku, ale ve většině případů není na první pohled zřejmé, ţe se jedná o Superädifikat, protoţe majitel stavby v listu vlastnictví uveden není. Stavba můţe být v listu vlastnictví v části A uvedena jako Superädifikat, ale pouze se souhlasem majitele pozemku. Důleţité je, ţe jiţ před začátkem stavby Superädifikatu je dohodnuto, ţe stavba bude zřízena jako Superädifikat. Dodatečné zřízení Superädifikatu není moţné. V případě zřízení zástavního práva musí banka vystavit dvě zástavní listiny, jednak na pozemek a dále na budovu. Souhlas majitele pozemku ke zřízení zástavního práva na budovu je nutný pouze tehdy, pokud toto bylo v písemné smlouvě mezi majitelem pozemku a majitelem budovy dohodnuto. Obě zástavní listiny jsou uloţeny u soudu, aniţ by soud přezkoušel, jestli stavba opravdu existuje nebo jestli se opravdu jedná o Superädifikat nebo komu Superädifikat opravdu patří. Přezkoušení proběhne tedy pouze na základě údajů uvedených v zástavní listině, ve které musí být uvedeno, ţe Superädifikat jiţ zřízen byl, ačkoliv toto nemusí odpovídat skutečnosti. Je tedy ve skutečnosti moţné, zřídit zástavní právo na ještě ve skutečnosti nezřízený Superädifikat, pokud zastavní listina bude obsahovat formulaci, ţe Superädifikat jiţ zřízen byl. Zástavní listina Superädifikatu je tedy uloţena u soudu, ale zapsáno do listu vlastnictví je pouze zástavní právo na pozemek.

32

2.2.1.4. Srovnání zástavního práva Způsoby zanesení zástavního práva v obou zemích mají své klady i zápory. V Rakousku je výhodou zanesení zástavního práva na celý list vlastnictví, tedy na všechny pozemky a budovy, nemůţe proto dojít k opomenutí zastavení budovy. Mimo jiné můţe tento způsob znamenat výhodu, pokud je zastavený nezastavěný pozemek, na kterém je ale v budoucnu stavba postavena. Zatímco v Rakousku se změní pouze nezastavěná plocha na zastavěnou a zástavní právo tedy bude platit i pro budovu, v Čechách musí být dodatečně zaneseno i na budovu. V Čechách můţe pro klienta znamenat výhodu zanesení zástavního práva pouze na určité pozemky a budovy, zbylé nemovitosti tak zůstávají bez zatíţení. Pro rakouského klienta je zástavní právo velmi drahou záleţitostí. Jednak poplatky za ověření podpisů na zástavní smlouvě, které se odvíjí podle výše zástavního práva, tak i za samotné zanesení zástavního práva ve výši 1,2 % ze zástavní částky znamenají pro klienta vysoké náklady. Proto banky dobrým klientům dávají moţnost uschování zástavní listiny u banky, kdy nedojde k okamţitému zanesení a klient některé z těchto poplatků ušetří. Tento způsob je pro banku vysoce rizikový, protoţe i kdyţ se klient zavazuje, ţe do katastru nemovitostí nebude zaneseno zástavní právo jinou bankou, můţe dojít po několika letech k pochybení či opomenutí a zástavní právo bude zaneseno jinou bankou. Moţná i z důvodu takto vysokých poplatků se vyuţívá moţnost abstraktního zástavního práva, které znamená výhody v opětovném pouţití i pro budoucí úvěry, které při zanesení zástavního práva nejsou známy. V České republice se můţeme také setkat se zástavním právem jak na současné, tak budoucí pohledávky, které však musí být přesně definovány v zástavní listině, neexistuje ţádné paušální zajištění. V listu vlastnictví jsou uvedeny na určitou dobu, do určité výše a pro určitý druh pohledávek, které vzniknou v budoucnu. Ačkoliv Superädifikat přichází v praxi pouze zřídka a to především mezi společností a jejím společníkem, vidím tuto vlastnost vlastnických práv pro banku jako velmi rizikovou. Vzhledem k tomu, ţe Superädifikat můţe nastat i v ústní podobě, ale ani v případě písemné dohody nemusí být zapsán do listu vlastnictví, nezbývá bance nic jiného, neţ důvěřovat svému klientovi, ţe poskytuje správné informace a zástavní právo platí jak pro pozemek, tak i budovu. Pokud by klient správné informace bance neposkytl, banka by ve skutečnosti zanesla zástavní právo pouze na pozemek. Dá se říci, ţe nemovitosti v Čechách jsou srovnatelné s rakouským Superädifikatem, avšak s podstatným rozdílem, ţe vlastnické právo je vţdy zapsáno do katastru nemovitostí a na základě ústní dohody nemůţe nikdy nastat, tím takové nebezpečí bankám v Čechách nehrozí.

33

2.2.2. Pojistné plnění Vzhledem k tomu, ţe můţe dojít k zániku zástavního práva zánikem nemovitosti nebo movité věci, k úrazu dluţníka spojeným s neschopností splácet úvěr nebo k úmrtí dluţníka, je velmi důleţité, aby byla úvěrová pohledávka zajištěna také pojistnou smlouvou, to znamená vinkulací pojistného plnění nebo zástavním právem pojistného plnění v případě rakouských úvěrů.

2.2.2.1. Vinkulace pojistného plnění v České republice V České republice je moţno pojistné plnění pouze vinkulovat ve prospěch banky. To znamená, pokud dojde k pojistné události, smí pojišťovna převést finanční prostředky pouze se svolením banky na bankou určený účet. Pokud dluţník bude chtít provést v pojistné smlouvě změny, například sníţit nebo zvýšit pojistnou částku anebo zkrátit či prodlouţit dobu trvání pojistné smlouvy, můţe toto provést bez souhlasu banky. Banka je následně o změněných podmínkách pouze informována. Dokladem o provedené vinkulaci je potvrzení o vinkulaci od pojišťovny.

2.2.2.2. Vinkulace a zástavní právo pojistného plnění v Rakousku V Rakousku je moţné provést jak vinkulaci pojistného plnění, tak zástavní právo pojistného plnění. Vinkulaci pojistného plnění je moţno provést ke všem typům pojistných smluv, avšak všeobecně platí, ţe vinkulace ve prospěch banky je zřízena k takovým pojistným smlouvám, kde objektem pojistného plnění je věc, jako například pojištění nemovitostí nebo movitých věcí proti rizikům, která mohou vést ke zničení nebo znehodnocení věci. Zástavní právo ve prospěch banky je zřízeno pouze k takovým pojistným smlouvám, kde je objektem pojistného plnění osoba, například ţivotní pojištění nebo úrazové pojištění. Podmínky vinkulace v Rakousku jsou stejné jako v Čechách. Zatímco v případě zástavy pojistného plnění smí dluţník provést změny v pojistné smlouvě pouze se souhlasem banky, stejně tak je vyplacena pojistná částka v případě pojistného plnění pouze se souhlasem banky a na bankou určený účet. U zástavy kapitálového pojištění, které kombinuje pojištění se spořením, je také nutný souhlas banky na konci pojištění, kdy má dojít k vyplacení naspořených finančních prostředků. Banka tedy rozhodne, zda bude naspořenou pojistnou částkou umořena část dluhu nebo zda bude pojistná částka vyplacena na účet dluţníka. Velkou výhodou pro banku u zastaveného kapitálového pojištění je moţnost odkoupit naspořenou částku od pojišťovny bez souhlasu 34

dluţníka v případě, kdy klient úvěr nesplácí a tím umořit dluh, popřípadě část dluhu. Dokladem o provedeném zástavním právu je zástavní smlouva a originál pojistné smlouvy uloţený u banky, ve kterém je zapsáno zástavní právo ve prospěch banky. V případě vzdání se zástavy je originál pojistné smlouvy vrácen pojišťovně, popřípadě klientovi. Zástavní právo je nadřazené vinkulaci. Proto v praxi pojistné smlouvy o ţivotním nebo úrazovém pojištění jsou zásadně zastavovány, protoţe v případě vinkulace hrozí nebezpečí, ţe jiná banka nechá zřídit zástavní právo a vinkulace se stane druhořadou a tudíţ pro banku bezpředmětnou.

2.2.2.3. Shrnutí pojistného plnění Zástavní právo pojistných smluv české právo neumoţňuje, avšak by to jistě bylo velkým přínosem pro české banky, pravděpodobně ale méně výhodné pro klienty bank, kteří by měli ztíţené moţnosti s nakládáním s pojistnou smlouvou. Další problém, který by bylo nutné překonat, by byla přístupnější spolupráce pojišťoven s bankami v poskytování informací týkající se zastavené pojistné smlouvy. V Rakousku tato moţnost zástavního práva pojistných smluv existuje a je bankami hojně vyuţívána a já tuto moţnost vidím velmi pozitivně především u kapitálového ţivotního pojištění, u kterého po určité době spoření vzniká nárok na odkoupení pojistné částky a tím banka získává moţnost odkoupit naspořenou částku bez souhlasu klienta v případě, kdy klient nedostojí svým závazkům vůči bance a přestane úvěr splácet. Banka touto naspořenou částkou můţe okamţitě nesplacený úvěr umořit. Spolupráce pojišťoven s bankami probíhá bez větších problémů. Pojišťovny jsou ochotny sdělovat částky, za které je moţno pojistné smlouvy odkoupit, kdykoliv banka potřebuje.. Další výhodou je moţnost vyuţití zástavního práva a rakouské vinkulace k celému obligu klienta a ne pouze k jednotlivým úvěrům. To znamená, ţe je zástavní právo nebo vinkulace platí jak pro současné tak pro budoucí pohledávky, tím stačí zanést zástavní právo pouze jednou a ne opakovaně v různých pořadích.

2.2.3. Ručení Jako ručení můţeme označit prohlášení osoby, která uspokojí věřitele, pokud vůči němu dluţník nesplní určitý závazek. Jinak řečeno, ručitel přebírá povinnost splatit závazek dluţníka, pokud dluţník svoji povinnost ke splacení závazku v den splatnosti nesplní. Ručení je jednou z nejvyuţívanějších forem zajištění úvěrů.

35

2.2.3.1. Ručení v České republice V České republice známe dva druhy ručení. Prvním druhem je ručení podle občanského a obchodního zákoníku16, kterým můţeme zajistit závazek dluţníka nebo jeho část. Věřitel je ovšem oprávněn vyzvat ručitele k plnění závazku aţ v okamţiku, kdy dluţník nesplatí závazek v přiměřené době po písemném vyzváním věřitele ke splacení závazku. V případě více ručitelů ručí kaţdý za celý závazek. Ručení vzniká písemným prohlášením ručitele, ţe uspokojí pohledávku, jestliţe jí neuspokojí dluţník. Ručitel můţe uplatnit vůči věřiteli všechny námitky, které by mohl uplatnit dluţník. Pokud ručitel splatí závazek za dluţníka, dostává se automaticky do role věřitele. Dalším druhem ručení je směnečné rukojemství17, při kterém se směnečný rukojmí, nazývaný také aval nebo avalista, zaváţe písemným prohlášením na směnce za určitou směnečně závaznou osobu. Toto prohlášení můţe být jak na rubu i líci směnky a je vyjádřeno slovy „jako rukojmí“ nebo „per aval“, je určena osoba nebo také avalát, za kterou se závazek přejímá a podepsáno rukojmím. Vedle této formy se připouští i forma zkrácená, při kterém je moţné vypustit jméno avaláta, kdy je rukojemství převzato právě za výstavce, nebo forma zcela zredukovaná, kdy se jedná o pouhý podpis avala na líci směnky a kdy musí jít o osobu odlišnou od výstavce směnky, protoţe ten uţ jednou na líci směnky podepsán je. Obsahem závazku avala je také to, zda převezme ručení za celý směnný závazek nebo pouze za část. Zásadní odlišností od ručení podle občanského a obchodního zákoníku je skutečnost, ţe aval stojí na směnce vedle osoby, za kterou se zavázal, a ve stejném postavení. To znamená, ţe věřitel nemusí poţadovat plnění nejdříve od dluţníka a poté aţ po ručiteli, ale můţe se obrátit přímo na avala a přímo po něm poţadovat směnečné ručení. Ručení je platné, i pokud je závazek neplatný z jiného důvodu neţ pro vady formy.

2.2.3.2. Ručení v Rakousku Ručení v Rakousku18 vznikne buď na základě Všeobecného občanského zákoníku („Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch“) podepsáním smlouvy o ručení nebo na základě zákona o směnkách (Einheitliches Wechselgesetz) podepsáním prohlášení o směnečném

16

Zdroj: § 546 - § 550 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Zdroj: § 303 - § 313 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 17 Zdroj: zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový 18 Zdroj: § 1344 - § 1349 JGS Nr. 946/1811, Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch

36

ručení včetně směnky. 19 Podle Všeobecného občanského zákoníku se jedná o dva druhy ručení. Závazek ručitele a plátce (Bürge- und Zahlerhaftung), který vzniká na základě smlouvy o ručení, v níţ se ručitel zavazuje jako spoludluţník za celý dluh a záleţí na věřiteli, jestli bude splatný dluh vymáhat nejdříve po ručiteli nebo po dluţníkovi. Vzhledem k tomu, ţe ve smlouvě o ručení souhlasí i s případným prodlouţením úvěru, je o této skutečnosti pouze písemně vyrozuměn a není nutný podpis ručitele na dodatku ke smlouvě o úvěru. Dále se jedná o ručení při neplnění („Ausfallsbürge“), ve kterém ručitel ručí pouze za nesplacený zůstatek, pokud byly vyuţity jiţ všechny moţnosti vymáhání. To znamená, ţe věřitel můţe vyzvat ručitele k plnění aţ v okamţiku, kdy vyuţil všech ostatních zajištění a všech moţností exekuce na majetek hlavního dluţníka nebo konkursu hlavního dluţníka a přesto ještě nebyl celkový dluh splacen. Směnečné ručení („Wechselbürgschaft“) se můţe přirovnat závazku ručitele a plátce, ale zde je závazek ručitele platný také tehdy, pokud je závazek neplatný z jiného důvodu neţ pro vady formy. Proto závazek ručitele musí být bezpodmínečně omezen částkou, jinak hrozí vznesení námitky na neplatnost směnečného ručení. Směnečný ručitel, který směnku zaplatí, získá práva ze směnky proti tomu, za kterého se zaručil a proti všem, kteří směnečně ručí. Rozdíly směnečného ručení a závazku ručitele a plátce jsou samozřejmě také v odlišných procesech soudního vymáhání Vzhledem k tomu, ţe závazek ručitele a plátce patří k zajištění s povinností k placení poplatku za právní úkon ve výši 1 % z částky ručení, pokud k němu není sepsána úvěrová smlouva, nevyuţívají se tyto typy ručení pro ústně smluvené kontokorentní úvěry. Protoţe směnečné ručení je osvobozeno od placení poplatku za právní úkon, nachází tento typ ručení vyuţití převáţně u ústně dohodnutých kontokorentních úvěrů.

2.2.3.3. Srovnání ručení Směnečné ručení jak v Čechách, tak v Rakousku fungují stejně. Vymáhání dluhu soudní cestou je pro věřitele podstatně jednodušší a rychlejší neţ v jiných případech, kdy se nemusí prokazovat vznik závazku. Problémem můţe být formální stránka směnky. Pokud není směnka vystavená ve formě stanovené zákonem, je směnka neplatná. Závazek ručitele a plátce má oproti ručiteli podle obchodního a občanskému zákoníku pro věřitele nespornou výhodu, neboť si věřitel můţe zvolit, zda bude splatný dluh vymáhat 19

Zdroj: BGBI. Nr. 289/1932, Einheitliches Wechselgesetz

37

nejdříve po dluţníkovi nebo po ručiteli a tím si určí jednodušší cestu, jak získat pohledávku řádně a včas. Ručení při neplnění český právní řád nezná. V Rakousku je vyuţíváno především v případech, kdy je ručitel velmi opatrný a není ochoten ručit jako plátce, a kdy je věřitel nejdříve uspokojen z ostatních zajištění a kdy vyuţil všech cest, jak být uspokojen. Dále je tento typ ručení nabízen různými institucemi jako podpora nebo-li dotace, většinou ale s částečným omezením, například Austria Wirtschaftsservice Gesellschaft mit beschränkter Haftung, NÖ Bürgschaften GmbH a spoustu dalších.

2.3. Úvěrové registry Úvěrové registry mohou přispět ke zvýšení kvality řízení úvěrových aktivit a mohou vést ke sníţení úvěrového rizika, přesto jsou v obou zemích značně odlišné, stejně tak výměna informací o úvěrech klientů a dostupnost dat. Současné bankovní instituce, zejména v Čechách, si poskytování úvěrů bez úvěrových registrů téměř nedokáţou ani představit.

2.3.1. Úvěrové registry v České republice Zásadním úvěrovým registrem je Centrální registr úvěrů20 („CRÚ“), který provozuje a řídí Česká národní banka, a který umoţňuje vzájemné sdílení informací mezi jednotlivými bankami a pobočkami zahraničních bank, působící na území České republiky, o úvěrovém zatíţení právnických osob a fyzických osob podnikatelů, jak rezidentů tak nerezidentů. Do tohoto informačního systému nejsou zahrnuty finanční úřady, leasingové společnosti a nebankovní finanční instituce. CRÚ obsahuje jak negativní, tak pozitivní informace o úvěrech klientů, jehoţ předmětem povinné registrace jsou rozvahové a podrozvahové pohledávky bank, to jsou čerpané úvěry, včetně kontokorentních úvěrů, nepovolené debety na běţných účtech nad 2.000,- Kč, nečerpané úvěrové rámce a přísliby, vydané záruky a poskytnuté záruky z akreditivů. Data v CRÚ jsou měsíčně aktualizovány a jsou k dispozici informace o aktuálním stavu závazků klienta i historie záznamů. Účastníci CRÚ mají tedy moţnost provádět denně dotazy na nové i stávající klienty a na informace související s jejich celkovým úvěrovým zatíţením včetně dluhu po splatnosti, a analyzovat jejich platební morálku. Výměna údajů mezi účastníky CRÚ není porušením bankovního

20

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/centralni_registr_ uveru/index.html [21.01.2010 18:14]

38

tajemství, přesto jsou účastníci CRÚ povinni zacházet s daty klientů jiného účastníka CRÚ, jako kdyby šlo o údaje vlastního klienta. Kromě účastníků CRÚ mohou zaţádat o výpis klienti, na jejichţ jméno jsou informace vedeny. Záznamy jsou evidovány pro banky v databázi CRÚ ještě 10 let po splacení pohledávky, aby měly banky k dispozici přehled historie svých klientů. Kromě CRÚ existují v České republice také databáze, které se zabývají úvěrovými informacemi o fyzických osobách, popřípadě také o fyzických osobách podnikatelích a právnických osobách. Jedná se o Bankovní registr klientských informací21 („BRKI“), Nebankovní registr klientských informací („NRKI“) a Sdruţení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům („SOLUS“). Ačkoliv jsou informační databáze BRKI a NRKI dvě samostatně existující databáze, fungují na podobném principu, jejichţ obsahem jsou základní identifikační údaje klientů, informace o závazcích klientů, o včasnosti jejich plnění a jejich zajištění, které slouţí pro posouzení bonity, důvěryhodnosti a platební morálky klienta. Uţivateli BRKI jsou banky a stavební spořitelny a uţivateli NRKI jsou zejména leasingové společnosti a společnosti, které poskytují spotřebitelské úvěry. Údaje jsou měsíčně aktualizovány a v případě ukončení smluvního vztahu mezi bankou, popřípadě jiným věřitelským subjektem a klientem jsou uchovávány po dobu dalších čtyř let. Zatímco BRKI můţe zpracovávat informace bez poskytnutí souhlasu klientů bank, v případě NRKI je zařazení a aktualizace informací podmíněno poskytnutím souhlasu se zpracováváním údajů a to i v případě, kdy se bude chtít další věřitelský subjekt dotázat na údaje klienta obsaţené v NRKI, to znamená, ţe je potřeba dvojího souhlasu. SOLUS je zájmové sdruţení právnických osob, které tvoří aktuálně 30 společností z různých ekonomických sektorů, jako například nebankovní finanční instituce, banky, mobilní operátoři, distributor elektrické energie. SOLUS se skládá ze dvou negativních registrů klientských informací - Registr FO, ve kterém jsou zařazovány fyzické osoby, a Registr IČ, ve kterém jsou zařazovány fyzické osoby podnikatelé a právnické osoby, které neplní své smluvní finanční závazky u některého ze členů sdruţení SOLUS. Údaje jsou také aktualizovány měsíčně. Po uhrazení dluhu klientem, jsou data v databázi uchována po dobu tří let. Také v případě sdruţení SOLUS je nutný dvojí souhlas klienta.

21

Zdroj: http://www.cbcb.cz/download/inf_mem_brki_nrki.pdf [14.12.2009 16:40]

39

2.3.2. Úvěrové registry v Rakousku Úvěrové registry v takové podobě, jaké je známe v České republice, nejsou v Rakousku zavedeny. Jediný úvěrový registr, který bychom tak mohli označovat, je databáze Kleinkreditevidenz22 (evidence drobných úvěrů – „KKE“), kterou provozuje spolek Kreditschutzverband von 1870 („KSV“) a který mimo jiné poskytuje bankám, pojišťovnám a leasingovým společnostem (dále pouze banky)

informace o úvěrech

poskytnutých fyzickým osobám. Získané informace z KKE jsou důvěrné a proto je účastníci KKE nesmí předávat na třetí osoby. KKE je ovšem povinná poskytnout informace fyzickým osobám, o kterých je veden záznam v KKE. Banky mohou obdrţet informace o úvěrech fyzických osob různými způsoby – telefonicky, faxem, přístupem na webových stránkách nebo přímým napojením na systém KKE, které mají banky zabudované přímo ve svých programech – vţdy po provedení identifikace. Výpis z KKE obsahuje informace o klientovi, jeho úvěru, popřípadě negativní informace, které jsou uchovány v databázi po dobu tří let. Kvalita informací v databázi KKE je závislá na úplnosti, správnosti a aktuálnosti, proto jsou banky „povinné“ hlásit všechny informace o poskytnutí úvěru nad 300,- Eur nebo zamítnutí poskytnutí úvěru nad 300,- Eur, včetně platebního průběhu. I přesto, ţe je v zájmu kaţdé banky, aby byly tyto údaje zanesené v databázi, často se stává, ţe banky informace z různých důvodů neuveřejní. KSV poskytuje mimo jiné registr varovných informací, ve kterém si banky mohou vyměnit informace o velmi negativních zkušenostech s klientem. Všeobecně platí, kdyţ uţ jsou informace o klientovi zaneseny v tomto registru, nový úvěr klientovi neposkytovat. Kromě informací o fyzických osobách poskytuje KSV i další sluţby, jako například informace o bonitě nebo o automatickém monitorování podnikatelských subjektů. Informace o poskytnutých úvěrech podnikatelským subjektům KSV neposkytuje. Dalším subjektem je organizace Creditreform23, která poskytuje informace o bonitě právnických osob svým členům, kteří se na základě bonitního indexu mohou rozhodnout o dalším obchodním vztahu se společností. Nejedná se tedy o úvěrový registr v pravém slova smyslu, které jsou vedeny v Čechách nebo jaký poskytuje KKE u fyzických osob, ale můţe přinejmenším poskytnout představu o důvěryhodnosti a stabilitě společnosti. Bonitní index, který představuje rizikovost společnosti, je vypočítán na základě ukazatelů, mezi které patří obrat, produktivita, struktura vlastního kapitálu, úvěrové hodnocení, struktura

22 23

Zdroj: http://www.ksv.at/KSV/1870/de/1wirbieten/1auskuenfte/3datenbanken/kke.html [20.12. 2009 13:20] Zdroj: http://www.creditreform.at/home/onlineservice/index.html [20.12.2009 15:00]

40

zaměstnanců, platební morálka zákazníků, způsob placení, právní forma a vývoj společnosti, vlastnická struktura a situace v odvětví společnosti. Mezi informační zdroje těchto ukazatelů patří například obchodní rejstřík, oznámení o konkurzních řízeních, zveřejňování zpráv v tiskových médiích, rozvaha a obchodní zpráva, přímé informace od zákazníků a dodavatelů a všeobecné informace o zkušenostech se společností od bank. Kvalifikovaní zaměstnanci vyhodnocují pravidelně podle potřeby získané jednotlivé ukazatele, kterým jsou přiřazovány rizikové body, které následně určují bonitní index: ca. 100 rizikových bodů = velmi dobrá bonita ca. 200 rizikových bodů = dobrá bonita ca. 300 rizikových bodů = střední bonita ca. 400 rizikových bodů = slabá bonita ca. 500 rizikových bodů = nedostačující bonita ca. 600 rizikových bodů = obchodní vztah bude odmítnut

2.3.3. Srovnání úvěrových registrů Cílem úvěrových registrů je ochrana věřitelů a sníţení rizika nesplacení úvěru fyzickou osobou, proto se staly za dobu své existence důleţitým bodem úvěrového procesu a představují nezastupitelnou část řízení rizik úvěrových obchodů. Nejenom při prvotním rozhodnutí o poskytnutí úvěru můţe být výměna informací důleţitým krokem, ale také během celkového úvěrového vztahu, kdy je často nutné udělat pár rozhodnutí. Co se týká fyzické osoby, banky nemají téměř jinou moţnost, jak zjistit informace o existujícím závazku vůči bance nebo o důvěryhodnosti klienta, neţ z úvěrového registru. Zatímco si rakouská banka nemůţe být při neexistenci informací o fyzické osobě v úvěrovém registru KKE nikdy jistá, zda tato osoba opravdu závazky u jiného bankovního ústavu nemá, zůstává bezpochybnou předností českých úvěrových registrů povinnost hlásit pravidelně informace do těchto registrů a dále zahrnutí také právnických osob do těchto registrů. V Rakousku neexistuje ţádný registr, který by se zabýval informacemi o úvěrech poskytnutých právnickým osobám. Sice je existence závazků vůči bankovním institucím rozpoznatelná z rozvahy banky, nezahrnuje samozřejmě informace o platební morálce a o negativních informacích vůči bankovním institucím. Finanční zdraví právnické osoby můţe rakouská banka vyčíst z bonitního indexu, avšak podle mého názoru zůstává existence „pravých“ úvěrových registrů nezastupitelná.

41

3. Vklady a vkladové produkty Přijímat vklady je základní činností kaţdé banky, které umoţňují dále financovat tyto přijaté finanční prostředky na potřeby svých klientů. Naspořené prostředky naopak pro klienty znamenají zdroj likvidity v budoucnu nebo financování svých potřeb. V této kapitole se budu zabývat podmínkami a výhodami či nevýhodami jednotlivých produktů, se kterými se setká především běţný klient, a na závěr se zaměřím na zajištění vkladů.

3.1. Běţný účet Moţná by si někdo mohl myslet, ţe běţný účet patří spíše mezi produkty platebního styku, protoţe je to nástroj pro zúčtování jak hotovostních tak bezhotovostních transakcí, přesto ho zařadím mezi vkladové produkty, jelikoţ hodně klientů tento produkt vyuţívá i pro delší drţení finančních prostředků.

3.1.1. Běţný účet v České republice Smlouva o běţném účtu v České republice můţe být uzavřena na základě identifikace klienta podle občanského průkazu nebo cestovního pasu, stejně jako kdyţ klient vkládá nebo vybírá hotovost nad částku 1.000,- Eur. Majitelem účtu smí být pouze jedna osoba, výjimka neplatí ani pro manţele, kteří by na účtu mohli vést finanční prostředky, které se týkají společného jmění manţelů. Majitel můţe povolit, aby s účtem mohla disponovat další osoba. Disponent je většinou oprávněn nakládat s peněţními prostředky na účtu, ověřit zůstatek a pohyby na účtu, přebírat korespondenci pro majitele účtu, včetně výpisů z účtu, kdeţto ostatní práva související s vedením účtu nebo změnou smlouvy o účtu zůstávají v pravomoci majitele účtu. Osoby, které ještě nedovršily 18 let, smějí uzavřít smlouvu o běţném účtu pouze se souhlasem zákonného zástupce, který figuruje na podpisovém vzoru jako disponent.

3.1.2. Účet pro zápis společnosti do obchodního rejstříku v ČR Společnosti mají povinnost před podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku sloţit svůj základní kapitál, proto pro ně banka otevře účet na základě společenské smlouvy nebo zakladatelské listiny ve formě notářského zápisu. O vloţeném vkladu banka vystaví potvrzení. V kaţdé společenské nebo zakladatelské smlouvě je ustanoven správce vkladu, který odpovídá za základní kapitál do doby zápisu firmy do obchodního rejstříku. Protoţe 42

společnost nezapsaná v obchodním rejstříku není oprávněna manipulovat s účtem, nevyhotovuje se podpisový vzor. Vklad je na účtu blokován aţ do doby, neţ je společnost zaloţena. Pokud je společnost zapsána do obchodního rejstříku, je vystavena smlouva o běţném účtu, včetně podpisového vzoru a vklad je odblokován. Jestliţe společnost nebyla zapsána do obchodního rejstříku, je správce vkladu povinen předloţit dokument dokazující nezapsání společnosti do obchodního rejstříku. Poté můţe být účet odblokován, zůstatek vyplacen správci vkladu a účet zrušen.

3.1.3 Běţný účet v Rakousku Smlouva o běţném účtu v Rakousku můţe být uzavřena na základě jakéhokoli průkazu, na kterém je fotografie klienta, datum a místo narození klienta, číslo průkazu a datum a místo vydání průkazu. Nerezidenti mohou uzavřít smlouvu o běţném účtu pouze na základě průkazu, se kterým mohou překročit hranice státu, tedy cestovního pasu nebo občanského průkazu. Identifikace mimoto musí nastat i při vkladech a výběrech nad 15.000,- Eur. Otevření účtu můţe být provedeno i pro více osob najednou, kteří se stávají majiteli účtu a mají tímto stejná práva, avšak uzavření účtu nebo zmocnění další osoby k nakládání s finančními prostředky na účtu musí být provedeno všemi majiteli. Zrušení disponenčních oprávnění dalších osob můţe být však zrušeno pouze jedním majitelem účtu. Disponent můţe nakládat s peněţními prostředky na účtu, avšak informován můţe být pouze o těchto transakcích. Neměl by mu být sdělen zůstatek ani transakce, které prováděl majitel účtu, stejně tak by mu neměl být předán výpis z účtu. Uzavření smlouvy o účtu osobou, které jiţ bylo 14 let, ale ještě nedovršila 18 let, smí proběhnout pouze za přítomnosti zákonného zástupce, který figuruje jako disponent. Existují výjimky, kdy můţe nezletilí otevřít účet bez souhlasu zákonného zástupce. Jedná se o klienty, kteří disponují s příjmem z vlastního výdělku, pokud je zřejmé, ţe otevřením účtu nebude poškozeno uspokojování ţivotních potřeb nezletilého. Nezletilí můţe bez souhlasu zákonného zástupce disponovat bankovní kartou, která umoţňuje disponovat s účtem pouze v samoobsluţných zónách banky a která zaručuje podmínku nepřečerpání zůstatku na účtu. Jedná se o speciální bankovní karty, které zaručují on-line funkce. Vydání klasické platební karty je moţné výhradně se souhlasem zákonného zástupce. Vedení účtu pro více majitelů účtu se netýká účtů vedených na nezletilé klienty.24

24

Zdroj: § 21, § 151- § 154, § 865, JGS Nr. 946/1811, Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch Zdroj: § 36 BGBI. Nr. 532/1993, Bankwesengesetz

43

3.1.4 Účet pro zápis společnosti do obchodního rejstříku v Rakousku Při zakládání společnosti s.r.o. , popřípadě a.s. musí být základní kapitál ve výši minimálně 35.000,- Eur u s.r.o., popřípadě minimálně 70.000,- Eur u a.s., z určité části splacen v hotovosti na účet v bance. Před otevřením účtu musí zakládaná společnost předloţit společenskou smlouvu ve formě notářského zápisu, ve které je jiţ jednatel, popřípadě představenstvo stanoven. Učet je otevřen včetně smlouvy o účtu a podpisového vzoru a je veden na název společnosti s přidáním dodatku „v zakládání“. Banka vydává potvrzení o vloţeném vkladu, který slouţí k volné dispozici vedení společnosti. To znamená, ţe banka zablokuje vklad na účtu maximálně na jeden den, aby si zajistila, ţe s potvrzenou částkou nebude disponováno. Banka ručí za to, ţe na vklad základního kapitálu nebude bankou poskytnut úvěr. Po zapsání společnosti do obchodního rejstříku můţe být smazán dodatek „v zakládání“. Komanditní společnost je oprávněna uzavírat obchody aţ po zapsání do obchodního rejstříku, proto pro ni nesmí být otevřen ani běţný účet.

3.1.5. Shrnutí běţných účtů Moţnost vedení účtu na více majitelů vidím jako velkou výhodu především u manţelů, kteří mohou disponovat pouze jedním účtem, zatímco u manţelů, vyuţívající jeden účet v roli majitele a disponenta, jsou práva disponenta omezená. Nepříjemná situace můţe nastat zejména v případě úmrtí jednoho z manţelů, kdy se finanční prostředky na účtu stávají předmětem dědického řízení, zatímco u manţelů společného účtu není polovina finančních prostředků do dědictví zahrnuta a umoţňuje okamţitou dispozici s účtem. Další výhodou jsou jistě ušetřené poplatky za vedení účtu. I přesto, ţe jsou práva disponentů v Rakousku více omezena, v praxi umoţňují banky disponentům stejná oprávnění jako v České republice. Navíc pokud majitel účtu umoţní disponentovi přístup k účtu přes elektronické bankovnictví nebo přes platební kartu, ztrácí takové omezení disponenta význam, neboť si lehce na všechny transakce nahlédne. Nezletilé osoby sice mohou v Rakousku otevírat účty bez souhlasu zákonného zástupce, pokud splňují podmínku vlastního příjmu a pokud tím není ohroţeno uspokojování ţivotních potřeb, avšak uţ v zákoně není přesně popsáno, čím jsou ţivotní potřeby ohroţeny a jak by banka měla tyto podmínky prověřit. Zaloţení účtu pro zakládající společnost v Rakousku představuje pro klienta i banku jednodušší a pohodlnější proces, kdyţ je společnosti ihned při otevření účtu vystavena 44

veškerá dokumentace a je umoţněna dispozice s účtem. Je to ale dáno pouze různými legislativami v obou zemích, kdy rakouská banka není postavena do pozice, kdy potvrzuje, ţe s vkladem nebude nakládáno. Teoreticky vzato, správný postup při otevírání účtu nezapsané společnosti představuje český způsob, kdy je společnost schopná fungovat aţ svým zapsáním do obchodního rejstříku.

3.2. Vkladní kníţky Vkladní kníţky patří mezi nejstarší formy spoření. Zatímco v České republice ztrácí vkladní kníţky ve velké konkurenci spořících účtů a termínovaných vkladů na významu a klient se s nimi můţe setkat výjimečně, v Rakousku patří stále mezi nejoblíbenější formy spoření, na kterých leţelo v roce 2009 téměř 160 mld. Eur25, zatímco vklady na termínovaných účtech činily pouze 33 mld. Eur.

3.2.1. Vkladní kníţky v Čechách Vkladní kníţky u nás patřily mezi pohodlné formy. Velký zlom nastal v roce 2002, kdy byl změněn zákon o bankách a nebylo dále moţné vést vklady na vkladních kníţkách na doručitele, tedy na anonymních kníţkách. Vkladní kníţku na doručitele si mohl zaloţit kaţdý bez identifikace, stejně tak vkládat nebo vybírat. Byly snadno převoditelné, majitelem byl ten, kdo měl kníţku v ruce, popřípadě byly chráněny heslem. Slouţily ale především praní špinavých peněţ, kdy nebylo téměř moţné prověřit původ peněz. Proto také byla platnost vkladních anonymních kníţek v roce 2002 ukončena a od roku 2003 nebyly úročeny a ani pojištěny, navíc musely být identifikovány a převedeny na vkladní kníţky na jméno. Majitelé vkladních kníţek mají moţnost identifikovat své anonymní vkladní kníţky a vybrat si z nich své finanční prostředky do konce roku 2012. V České republice mohou být zakládány pouze vkladní kníţky na jméno. Dispozice s finančními prostředky je omezena na jednoho majitele vkladní kníţky, případně na další zmocněné osoby, pokud to banka umoţní. Jestliţe vkladatel nebude s vkladem po dobu dvaceti let nakládat ani nepředloţí vkladní kníţku k doplnění údajů, vkladový vztah se uplynutím této lhůty ruší, ovšem právo vkladatele na výplatu zůstatku zrušené vkladní kníţky nezaniká. 26

25 26

Zdroj: http://www.oenb.at/isaweb/report.do?lang=DE&report=3.4.8 [19.4.2010 9:30] Zdroj: § 781 - § 785 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

45

3.2.2. Vkladní kníţky v Rakousku Přestoţe střadatelé v současné době trpí nízkými úroky, inflací a daní z uloţeného kapitálu, která je v Rakousku ve výši 25 %, patří mezi nejoblíbenější produkty v Rakousku a jsou vedeny téměř u kaţdé banky. Klient má na vybranou ze dvou druhů vkladních kníţek. Vkladní kníţku na heslo lze přirovnat vkladní kníţce na doručitele, které byly do roku 2002 vedeny v Čechách, avšak liší se tím, ţe musí být identifikovány, mimoto vţdy chráněny heslem. Vkladní kníţky na heslo smí být vedeny pouze do částky 15.000,- Eur. Jsou-li vyplaceny úroky na vkladní kníţku a zůstatek přesáhne 15.000,- Eur a nebude klientem dostatečně sníţen, musí být vkladní kníţka převedena na vkladní kníţku na jméno. Vkladní kníţky na jméno mohou být vedeny na libovolnou částku i na více majitelů, je vyloučena disponibilita zmocněných osob, pokud se nejedná o nezletilého klienta nebo právnickou osobu. Promlčecí lhůta je třicet let. Anonymní vkladní kníţky nesmějí být v Rakousku vedeny od 1.7.2002, kdy také musely být převedeny na identifikované vkladní kníţky.

3.2.3. Srovnání vkladních kníţek V Rakousku patří vkladní kníţky k tradičním formám spoření a jsou nabízeny téměř kaţdou bankou, v České republice v konkurenci flexibilnějších a lépe úročených spořících účtů skoro zmizely z trhu. V současné době jsou nabízeny pouze u České spořitelny, Poštovní spořitelny, Waldviertler Sparkasse von 1842 AG a Volksbank CZ, a.s.. Rakouské vkladní kníţky mohou být vedeny na více majitelů, zatímco v Čechách je omezen počet pouze na jednoho majitele. I přestoţe musí být rakouský klient při uzavření vkladní kníţky s heslem identifikován, zajišťují svému majiteli určitou anonymitu a umoţňují disponování doručiteli, který sdělí heslo. Sráţková daň z úroku znevýhodňuje rakouské klienty před českými, neboť je o 10 % vyšší neţ v České republice.

3.3. Stavební spoření Stavební spoření patří mezi nejoblíbenější spořící produkty v obou zemích, jednak kvůli státní podpoře, výhodnému úročení, stejně tak výhodné moţnosti úvěru. V České republice se stavební spoření začalo vyvíjet aţ v novodobém bankovním systému po roce 1993, v Rakousku má uţ dlouholetou tradici. Nápad stavebního spoření se rozvinul v Rakousku před více neţ 80 lety jako řešení nepředstavitelného nedostatku bydlení.

46

3.3.1. Stavební spoření v České republice Stavební spoření27 mohou poskytovat v České republice pouze specializované banky na základě platné licence, kterou v současné době vlastní pět stavebních spořitelen. Jejich činnost je striktně regulována a omezuje veškeré rizikové obchodní aktivity. Tyto podmínky se týkají pěti stavebních spořitelen, které na českém trhu působí: Českomoravská stavební spořitelna, a.s. Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. Raiffeisen stavební spořitelna a.s. Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. Wüstenrot – stavební spořitelna a.s. Oblibu stavebního spoření v České republice znázorňuje následující graf č. 2. V roce 2003 došlo k vysokému počtu uzavřených smluv stavebního spoření, coţ bylo následkem změny podmínek stavebního spoření od 1.1.2004, kdy byla sníţena výše státní podpory. Graf 2: Počet uzavřených smluv stavebního spoření v letech 2002-2008 v České republice 7 000 000

6 300 831

5 899 300

6 000 000 5 000 000

5 573 874

4 870 620

5 297 522

5 132 595

5 070 510

2006

2007

2008

4 000 000 3 000 000 2 000 000 1 000 000 0 2002

2003

2004

2005 Ú d aje v k s

zdroj: http://www.acss.cz/cz/novinari-a-odbornici/grafy-stavebniho-sporeni/, [2.1.2010 9:15] vlastní zpracování

Stavební spoření si můţe uzavřít kaţdý a v kaţdém věku. Klient si při uzavření stavebního spoření stanoví cílovou částku, kterou by si přál naspořit, popřípadě ze které by si vzal v budoucnu úvěr ze stavebního spoření, a ze které zaplatí poplatek za uzavření. Poplatek za

27

Zdroj: zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření

47

uzavření se pohybuje kolem 0,5 aţ 1 % z cílové částky. Klient můţe cílovou částku v průběhu trvání stavebního spoření změnit, jak zvýšit tak sníţit. Při zvýšení cílové částky musí klient doplatit poplatek za uzavření, naopak při sníţení se poplatek klientovi nevrací. Zákonná doba spoření je minimálně 6 let, klient ale můţe spořit i po uplynutí vázací lhůty podle potřeby. Hlavním důvodem pro uzavření stavebního spoření je velkorysá státní podpora, která zajišťuje velmi výhodný způsob pro zhodnocování úspor. Nárok na státní podporu za kaţdý jednotlivý kalendářní rok má kaţdá osoba s trvalým pobytem v České republice a přiděleným rodným číslem nebo občan EU, kterému bylo vydáno povolení k pobytu na území České republiky a přiděleno rodné číslo. Pro smlouvy, které byly uzavřeny po roce 2004, činí výše státní podpory 15 % z roční naspořené částky, maximálně však 20.000,- Kč. Částka přesahující 20.000,- Kč se převádí do následujícího roku. U smluv, které byli uzavřeny do 31.12.2003 je poskytována státní podpora ve výši 25 % z roční naspořené částky, maximálně z 18.000,- Kč a doba spoření je zde stanovena na minimálně 5 let. Naspořený kapitál je úročen fixní úrokovou sazbou po celou dobu spoření. Úroková sazba u stavebních spořitelen činí asi 2 % p.a. Úroky z vkladů a státní příspěvek jsou osvobozeny od daně z příjmů. Jestliţe účastník stavebního spoření vypoví smlouvu stavebního spoření ještě před uplynutím vázací lhůty, ztrácí nárok na vyplacení státního příspěvku a je mu navíc účtován poplatek podle sazebníku stavební spořitelny.

3.3.2. Stavební spoření v Rakousku Na rakouském trhu mají licenci k provozování stavebního spoření čtyři stavební spořitelny:28 Allgemeine Bausparkasse reg.Genossenschaft m.b.H Raiffeisen Bausparkasse Gesellschaft m.b.H Bausparkasse Wüstenrot AG Bausparkasse der österreichischen Sparkassen AG Stavební spoření v Rakousku představuje stejný účel jako v České republice, a to výhodně zhodnotit finanční prostředky nebo získat výhodný úvěr ze stavebního spoření, coţ dokazuje následující graf č. 3. Počet smluv uzavřených v Rakousku a v České republice je srovnatelný, avšak podíl na celkovém počtu obyvatelstva je v Rakousku vyšší. 28

Zdroj: http://www.aoeb.at/bausparen/bausparpraemie.html [8.1.2010 14:30]

48

Graf 3: Počet uzavřených smluv stavebního spoření v letech 2003-2008 v Rakousku

5 300 000

5 210 296

5 250 000 5 200 000

5 245 653 5 187 022

5 144 009

5 150 000

5 081 059

5 100 000

5 037 688

5 050 000 5 000 000 4 950 000 4 900 000 2003

2004

2005

2006

2007

2008

Ú daje v k s

zdroj: http://www.aoeb.at/Downloads/AOEB_Jahresbericht_2008.pdf [4.1.2010 13:45], vlastní zpracování

V okamţiku uzavření smlouvy o stavebním spoření si klient stanovuje cílovou částku, která musí být dodrţena. Není-li naspořena cílová částka do konce vázací lhůty, musí klient zaplatit poplatek za nesplnění podmínky, většinou ve výši 150 % z měsíčně spořené částky. Při měsíčním spoření 100,- Eur, by klient musel zaplatit poplatek za nesplnění podmínek 150,- Eur. Minimální vázací lhůta je také 6 let. Klient neplatí ţádný poplatek za uzavření stavebního spoření. Výše státního příspěvku není garantována na celou dobu spoření, ale je stanovena kaţdý rok nová sazba, která se musí pohybovat mezi 3 aţ 8 %. Státní příspěvek je závislý na vývoji úrokových sazeb na rakouském kapitálovém trhu. Pro rok 2010 je stanovena ve výši 3,5 %, maximálně však 1.200,- Eur. Částka přesahující 1.200,- Eur je převedena do následujícího roku. Státní příspěvek je osvobozen od daně z příjmu, naopak úroky jsou zdaněny ve výši 25 % p.a.. Nárok na státní příspěvek mají osoby, které mají povinnost v Rakousku platit daně. Klient si můţe při uzavření stavebního spoření zvolit mezi dvěmy tarify úročení – mezi fixní a variabilní sazbou. Vybraný tarif nemůţe během šesti let změnit. U variabilní sazby je úroková sazba fixní pro první rok, kaţdý následující rok je stanovena nová úroková sazba, která se musí pohybovat mezi 1 - 4 % p.a.. Fixní sazba je stanovena pevně na celou dobu spoření. Po uplynutí smluvní lhůty nemůţe být stávající smlouva prodlouţena ani nemůţe být navýšena cílová částka, proto musí být stávající smlouva vypovězena a uzavřena smlouva nová. V případě předčasné výpovědi smlouvy, ztrácí klient nárok na státní podporu, je mu vyúčtován poplatek za předčasné ukončení smlouvy a odečtena část úroků. To neplatí v případě, kdy klient pouţije naspořené finanční prostředky na bydlení, studium nebo zdravotní péči.

49

3.3.3 Srovnání stavebního spoření České stavební spoření nabízí jednu z nejvyšších státních podpor v Evropě. I přestoţe musí platit český klient poplatek za uzavření smlouvy, rychle se mu tyto vynaloţené náklady vrátí ze státního příspěvku, který je v tomto roce v České republice vyšší o 11,5 % z roční naspořené částky neţ v Rakousku. Vysoká státní podpora není příliš pozitivní pro státní výdaje České republiky, kdy je z českého rozpočtu vypláceno v přepočtu o asi 10 mld. Kč více neţ z rakouského rozpočtu, coţ znázorňují následující dva grafy č. 4 a č. 5. Graf 4: Výdaje České republiky na státní příspěvek v letech 2002-2008 18,000

15,337

16,000

15,772

14,976 14,220

13,261

14,000 12,000

16,086

11,059

10,000 8,000 6,000 4,000 2,000 0,000 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Ú da je v m ld. K č

Zdroj: http://www.acss.cz/cz/novinari-a-odbornici/grafy-stavebniho-sporeni/, [2.1.2010 9:15] vlastní zpracování

Graf 5: Výdaje Rakouska na státní příspěvek v letech 2003-2008 160 140

134

132 113

120

119

118 100

100 80 60 40 20 0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

Ú d aje v m il. E ur

Zdroj: http://www.aoeb.at/Downloads/AOEB_Jahresbericht_2008.pdf [4.1.2010 13:45], vlastní zpracování

50

Diskuse o sníţení státního příspěvku v České republice se objevily především v roce 2009 na základě vysokého deficitu státního rozpočtu. Moţnost sníţení státního příspěvku není zcela jednoduchá. Pokud by stát změnil podmínky výše státního příspěvku, zcela jistě by to nemělo pozitivní dopad pro český státní rozpočet v následujících letech, protoţe by jistě nastal stejný efekt, jako v roce 2003, kdy byla sníţena státní podpora z 25 % na 15 %, coţ vedlo k vysokému počtu uzavřených smluv, jak je zřejmé z grafu č. 2, a tak i ke zvýšení státních výdajů v roce 2004 na výplatu státní podpory. Jako druhé řešení byla uvedena moţnost, ţe by nové podmínky platily i pro všechny stávající i budoucí smlouvy, avšak tuto alternativu neumoţňuje česká legislativa. Také osvobození úroků od daně z příjmů můţe český klient povaţovat za lepší výhodu, naopak rakouskému klientovi strhnou daň z úroků ve výši 25 %. Další výhodou pro českého účastníka stavebního spoření je vyšší flexibilita. Klient můţe měnit cílovou částku podle své potřeby, pokud dodrţí vázací lhůtu spoření šesti let a můţe spořit tak dlouho, jak potřebuje, to znamená i přes vázací dobu spoření, oproti rakouskému klientovi, který nemůţe měnit tarif, musí naspořit částku, kterou uzavřel ve smlouvě a musí vţdy po uplynutí smluvní doby ukončit starou smlouvu a uzavřít novou. Naopak velkým pozitivum pro rakouskou stranu vidím v moţnosti předčasného vypovězení smlouvy po předloţení potvrzení o účelovosti vynaloţených finančních prostředků ze stavebního spoření na studium a zdravotní péči, aniţ by klient musel vracet státní podporu nebo mu byla odečtena část úroků. Především financování zdravotní péče, a to i pro své nejbliţší v případech, kdy zdravotní pojišťovna zdravotní zákrok nehradí, můţe být velkou výhodou.

3.4. Penzijní připojištění se státním příspěvkem Protoţe se obyvatelstvo doţívá vyššího věku a tím pádem stoupá podíl starší generace na celkovém počtu obyvatelstva, nebude zákonná penze stačit k dostatečnému zabezpečení ve stáří. Proto je stále větší nutností, spořit si na stáří a tím si zajistit dostačující ţivotní standard ve stáří. Čím dříve, tím lépe! V Rakousku zavedli tří sloupcový model, kdy se penze skládá ze zákonného, podnikového a soukromého penzijního pojištění. Soukromé penzijní pojištění se ještě rozděluje na penzijní pojištění se státním příspěvkem a bez státního příspěvku. V této kapitole však porovnám pouze penzijní připojištění se státním příspěvkem.

51

3.4.1. Penzijní připojištění se státním příspěvkem v České republice V současné době je penzijní připojištění29 v České republice nejvýhodnější spoření podporované státem. Penzijní připojištění smějí vykonávat pouze penzijní fondy. Na českém trhu působí 10 penzijních fondů, které evidovaly ke konci roku 2008 celkem 4.346.436 účastníků penzijního připojištění. Účastníkem penzijního připojištění můţe být fyzická osoba starší 18 let s trvalým pobytem v České republice nebo na území jiného členského státu Evropské unie, pokud se účastní důchodového pojištění nebo veřejného zdravotního pojištění v České republice nebo poţívá důchod z českého důchodového pojištění. Účastník můţe uzavřít pouze jednu smlouvu s jedním penzijním fondem. Z penzijního připojištění se poskytují penze, kterou se rozumí doţivotní pravidelná výplata peněţní částky, jednorázové vyrovnání a odbytné. Penze se dále rozděluje na starobní, invalidní, výsluhou a pozůstalostní. Účastník má nárok na starobní penzi, jestliţe platil příspěvky na penzijní připojištění na dobu stanovenou penzijním plánem, která je nejméně 60 kalendářních měsíců a nejvíce 120 kalendářních měsíců, přičemţ věk pro nárok na starobní penzi nesmí být niţší neţ 60 let. Jednorázové vyrovnání obdrţí účastník za podmínek stanovených penzijním fondem, ovšem příspěvky zaměstnavatele a výnosy jsou zdaněny daní z příjmu ve výši 15 %. Odbytné obdrţí účastník, který platil příspěvky alespoň 12 kalendářních měsíců, pokud penzijní připojištění zaniklo výpovědí nebo dohodou a pokud nedošlo k převodu prostředků do penzijního připojištění jiného penzijního fondu. Výše odbytného zahrnuje částku příspěvků zaplacených účastníkem a podílu na výnosech hospodaření penzijního fondu. Ovšem částky státního příspěvku je penzijní fond povinen vrátit Ministerstvu financí ČR. Pokud účastníkovi, který zemřel, ještě nebyla vyplácena ţádná penze, je oprávněnému vyplácena pozůstalostní penze, pokud účastník platil příspěvky po dobu nejméně 36 měsíců. Účastník můţe v budoucnu změnit výši svého příspěvku, to znamená zvýšit nebo sníţit nebo také zaţádat o přerušení jejich placení. Příspěvky penzijního připojištění nebo jejich část můţe za své zaměstnance hradit i zaměstnavatel, na které ovšem není nárok na státní příspěvek. Na státní příspěvky má nárok kaţdý účastník, který včas zaplatil příspěvek za

29

Zdroj: Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením

52

kalendářní měsíc. Je moţno platit i příspěvek za delší období neţ je kalendářní měsíc. V takovém případě je pro výpočet státního příspěvku vzata průměrná výše příspěvků placených účastníkem. Výše státního příspěvku na kalendářní měsíc je stanovena podle měsíční výše příspěvku účastníka následovně: výše příspěvku účastníka v Kč

výše státního příspěvku v Kč

100,- aţ 199,-

50,-

+ 40 % z částky nad 100,- Kč

200,- aţ 299,-

90,-

+ 30 % z částky nad 200,- Kč

300,- aţ 399,-

120,-

+ 20 % z částky nad 300,- Kč

400,- aţ 499,-

140,-

+ 10 % z částky nad 400,- Kč

500,- a více

150,- Kč

Mimo jiné vzniká účastníkovi nárok odečíst částku, která se rovná částce zaplacených příspěvků na penzijní připojištění za zdaňovací období sníţené o 6.000,- Kč od základu daně z příjmů. Výše maximálního ročního daňového odpočtu je 12.000,- Kč. To znamená, ţe k dosaţení nejvyššího daňového odpočtu je optimální hradit příspěvek ve výši 1.500,- Kč měsíčně. Pro zaměstnavatele, kteří přispívají svým zaměstnancům na penzijní připojištění, přináší penzijní připojištění také výhody, které spočívají v zahrnutí příspěvků na účet zaměstnance do nákladů aţ do výše 24.000,- Kč ročně. Do částky 24.000,- Kč ročně jsou příspěvky zaměstnavatele pro zaměstnance osvobozeny od daně z příjmu. Zaplacené příspěvky se navíc zhodnotí o podíl na zisku penzijního fondu. Penzijní fond musí peněţní prostředky investovat s odbornou péčí takovým způsobem, aby byla zaručena bezpečnost, kvalita, likvidita a rentabilita. Jak můţe penzijní fond investovat, je stanoveno zákonem.

3.4.2. Penzijní připojištění se státním příspěvkem v Rakousku V Rakousku existuje penzijní připojištění se státním příspěvkem30 jako velmi mladá forma spoření, která byla zavedena aţ v roce 2002 a kterou aktuálně nabízí 22 pojišťovacích společností a 5 kapitálových společností, které dohromady evidovaly ke konci roku 2008 celkem 1.340.758 účastníků. Účastníkem penzijního připojištění můţe být fyzická osoba, která má povinnost

30

Zdroj: http://www.fma.gv.at/cms/site/DE/detail.html?doc=CMS1248857300878&channel=CH0156 [14.3.2010 14:30]

53

v Rakousku platit daně. Účastníkem můţe být tedy i dítě od svého narození. Z penzijního připojištění se poskytují penze a jednorázové vyrovnání. Účastník má nárok na starobní penzi, jestliţe platil příspěvky na penzijní připojištění na dobu stanovenou penzijním plánem, která je nejméně 120 kalendářních měsíců, přičemţ věk pro nárok na starobní penzi nesmí být niţší neţ 40 let. Při jednorázovém vyrovnání bude účastníkovi odečtena polovina státních příspěvků a úroky budou zdaněny daní z uloţeného kapitálu ve výši 25 %, přičemţ musí být dodrţena minimální vázací lhůta. Pokud účastník nemůţe dále platit příspěvky z finančních důvodů, můţe zaţádat o zproštění od placení. V případě úmrtí účastníka ještě před začátkem nároku na starobní penzi, se můţe oprávněná osoba rozhodnout buď k jednorázovému vyplacení pozůstalostní penze, přičemţ ovšem bude opět odečtena polovina státních příspěvků a úroky budou zdaněny daní z uloţeného kapitálu, nebo vstoupit do současného pojištění, přičemţ nemusí platit dále příspěvky, ale pouze dodrţet původní minimální vázací lhůtu. Můţe se i rozhodnout, ţe bude u stávající smlouvy platit příspěvky, na které bude dostávat státní příspěvek za předpokladu, ţe sám ţádné penzijní připojištění nemá. Maximální výše příspěvku je kaţdý rok stanovena. V roce 2010 činí 2.263,79 Eur ročně, měsíčně tedy 188,60 Eur. Minimální výše příspěvku u fyzických osob od 17 let je stanovena na 20,- Eur, u dětí do 17 let 10,- Eur. Výše státního příspěvku je také stanovena kaţdý rok nově a pohybuje se mezi 8,5 % a 13,5 %. Pro rok 2010 byla stanovena výše státního příspěvku ve výši 9 % z příspěvku účastníka, tedy maximálně 203,74 Eur ročně. Na soukromé penzijní připojištění zaměstnavatelé nepřispívají a nelze je ani zahrnout do daňově zvýhodněných poloţek. Penzijní připojištění je pouze zproštěno pojišťovací daně ve výši 4 %, daně z uloţeného kapitálu ve výši 25 % a stejně tak daně z příjmu. Zaplacené příspěvky se také zhodnotí o podíl na zisku, přičemţ 30 % můţe být investováno do akcií na Vídeňské burze. Tento podíl na akciích se sniţuje s dosaţením určitého věku účastníka. Po dosaţení věku 45 let se sniţuje podíl na akciích na 25 % a po 55 let na 15 %. Zbytek můţe být uloţen do jiných mezinárodních cenných papírů.

3.4.3. Srovnání penzijního připojištění se státním příspěvkem Je zřejmé, ţe bez penzijního připojištění bude důchodové pojištění v budoucnu v obou zemích jen těţko fungovat. Problémy s financováním důchodů budou mít obě země, proto patří penzijní připojištění k nejlépe státem podporovaným formám spoření. V České republice funguje o pár let déle, moţná pro to má i znatelně vyšší počet účastníků nebo

54

moţná pro to, ţe Rakušané více vyuţívají jiných forem spoření nebo jiných druhů penzijního připojištění. V České republice si zaloţilo tento produkt asi 41 % celkového obyvatelstva, zatímco v Rakousku pouze asi 16,2 %. Při tomto srovnání je důleţité si uvědomit, ţe v České republice je moţno uzavřít smlouvu o penzijním připojištění aţ od 18. roku ţivota, zatímco v Rakousku jiţ od narození. Moţnost zaloţení smlouvy jiţ od narození je jistě výhodná, neboť čím déle účastník spoří, tím lepší ţivotní standard si ve stáří můţe zajistit a to i kdyţ bude spořit menší částky. Také moţnost nároku čerpání starobní penze jiţ od 40. roku ţivota rakouští občané jistě ocení, obzvláště pokud jiţ dodrţeli minimální vázací dobu. Po vlastním prozkoumání moţností investování příspěvků účastníků penzijního připojištění jsem došla k názoru, ţe nejsou tak dobře regulovány jako v České republice, neboť v Rakousku podíl 30 % v akciích můţe být dosti rizikový, ovšem pořád má účastník zajištěnou garanci kapitálu, to znamená své zaplacené příspěvky a státní příspěvky. Výše státního příspěvku a moţnost odpočtu z daní z příjmu v České republice znamenají oproti Rakousku bezkonkurenční výhodu. Pokud srovnám minimální moţný příspěvek účastníka v Rakousku ve výši 25,- Eur, coţ odpovídá asi 650,- Kč u účastníka v České republice, bude státní příspěvek českého účastníka o 14,1 % vyšší.

3.5. Pojištění vkladů Pojištění vkladů je důleţitou ochranou klienta, proto je nezbytné porovnat, jaký systém pojištění vkladů obě země nabízí a do jaké výše jsou vklady klientů pojištěny.

3.5.1. Pojištění vkladů v České republice Všechny vklady klientů bank, stavebních spořitelen a druţstevních záloţen, jak fyzických tak právnických, vedených v české i cizí měně, včetně úroků, jsou pojištěny. Zákonná výše pojištění je stanovena na 100 % do maximálního ekvivalentu 50.000,- Eur na klienta a pro jednu bankovní instituci bez spoluúčasti klienta. Pojištěny jsou především běţné účty, termínované účty, vkladní kníţky, vklady potvrzené certifikátem, vkladním listem či jiným podobným dokumentem. Pojištění vkladů se netýká vkladů bank, finančních institucí, zdravotních pojišťoven, státních fondů, dále pak vkladů, které je bankovní instituce oprávněna zčásti zahrnout do svého kapitálu, to je podřízený dluh, a také směnek a ostatních cenných papírů. Pojištěné bankovní instituce jsou povinny odvádět kaţdý rok příspěvky do Fondu pojištění 55

vkladů, který v případě neschopnosti banky dostát svým závazkům vůči svým klientům poskytne náhradu za pojištěnou pohledávku z vkladu. Banky a druţstevní záloţny přispívají 0,1 % a stavební spořitelny 0,05 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok včetně úroků. Mezi další zdroje Fondu pojištění vkladů patří také výnosy z bezpečného investování peněţních prostředků, návratné finanční výpomoci, úvěry, prostředky získané z vydaných dluhopisů a výtěţky z ukončených konkurzních, vyrovnacích a likvidačních řízení. Jestliţe je Fond písemně informován Národní bankou o neschopnosti bankovní instituce dostát svým závazkům, musí začít s výplatou náhrad do 3 měsíců. Výplaty náhrad probíhají prostřednictvím banky po dobu 5 let ode dne zahájení výplat. Fond pojištění vkladů zahájil svou činnost v roce 1994. Od té doby vyplatil náhrady vkladů klientům 10 bank ve výši asi 12,7 mld. Kč. 31

3.5.2. Pojištění vkladů v Rakousku Kaţdý peněţní ústav, který přijímá vklady od klientů a nebo poskytuje sluţby týkající se cenných papírů, je ze zákona povinen podílet se na některé zajišťovací společnosti. Pojištění vkladů garantuje klientům od 1.1.2010 pojištění vkladů včetně úroků ve výši 100.000,- Eur pro fyzické osoby a do 50.000,- Eur pro právnické osoby. Pojištění vkladů pro právnické osoby se od 1.1.2011 zvýší také na částku 100.000,- Eur. Pojištění vkladů se vztahuje na vklady na běţných účtech, vkladních kníţkách, termínovaných vkladech a stavebním spoření, vedené v měnách Eur, CHF nebo jiné měně členského státu EU. Vedle pojištění vkladů existuje zákonné odškodnění střadatelů, které zajišťuje pohledávky klientů vůči bance, která souvisejí s cennými papíry. Fyzické osoby jsou pojištěny maximálně do výše 20.000,- Eur a právnické osoby do výše 90 % pohledávky, maximálně do 20.000,- Eur.32 Pojištění vkladů a odškodnění střadatelů se netýká pohledávek velkých kapitálových společností, pohledávek finančních institucí, pojišťoven, investičních společností, penzijních pojišťoven, pohledávek státu a obcí a dluhopisů banky a podobně. V Rakousku existuje 5 zajišťujících společností, které jednak musí zajistit vklady svých klientů podle zákonného pojištění, některé nabízejí pojištění nad rámec zákonného pojištění. 31

Zdroj: http://www.fpv.cz/o-pojistenych-vkladech.php [14.1.2010 17:15]

32

Zdroj: http://www.einlagensicherung.at/ [15.1.2010 21:00]

56

Jedná se o tyto zajišťující společnosti: Einlagensicherung der Banken und Bankiers GmbH Sparkassen-Haftungs AG Österreichische Raiffeisen-Einlagensicherung reg GenmbH Schultze-Delitzsch-Haftungsgen. reg. GenmbH Hypo-Haftungs Gesellschaft mbH Kaţdá banka je povinna podílet se na jedné z těchto zajišťujících společnostech, proto by banka měla informovat své klienty o pojištění, které se peněţního institutu týká. Einlagensicherung der Banken und Bankiers GmbH garantuje vklady do výše zákonného pojištění. Na této zajišťující společnosti se podílí 78 bank, především akciové banky. Sparkassen-Haftungs AG, zajišťující sektor spořitelen, Österreichische RaiffeisenEinlagensicherung reg GenmbH, zajišťující sektor druţstevních bank Raiffeisen, a Schlutze-Delitzsch-Haftungsgen. Reg. GenmbH, zajišťující sektor lidových bank, ručí za vklady svých klientů nad rámec zákonného pojištění, s určitými výjimkami jako například vklady peněţních institucí. Mají zavedený systém včasného rozpoznávání, aby bylo moţné včas reagovat na ekonomické potíţe jednotlivých bank. V případě potíţí, které by mohly vést ke konkursu některé z bank, dojde ke sloučení v rámci jednotlivých sektorů. Hypo-Haftungs Gesellschaft mbH, zajišťující zemské hypoteční banky, ručí do výše zákonného pojištění vkladů.

3.5.3. Srovnání pojištění vkladů Pojištění vkladů v Rakousku současně představuje vyšší rámec bezpečnosti neţ v České republice, i kdyţ i tam by se od roku 2011 mělo pojištění vkladů zvýšit na 100.000,- Eur. Kromě zákonného pojištění vkladů garantují některé zajišťovací společnosti vklady nad rámec zákonného pojištění do 100 %. Avšak můţeme říci, ţe tento druh pojištění je tak silný, jak silný dokáţe být jeho hlavní institut. Velké rakouské banky s velkou hustou pobočkovou sítí a mnoha klienty patří k systémovým bankám, kdy by při jejich konkurzu utrpěly bankovnictví a ekonomika rozsáhlé škody, proto by v takovém případě byl nutný zásah ze strany státu, jako v případě Hypo Alpe Adria Bank, šesté největší banky v Rakousku. Dalším řešením při potíţích bank je moţnost sloučení, která zaznamenala jak rakouská, tak i česká historie bankovnictví.

57

4. Platební styk Základní členění platebního styku můţeme rozdělit na hotovostní a bezhotovostní. Bezhotovostní platební styk je především zabezpečován prostřednictvím převodů mezi bankami. Hotovostní platební styk, zabezpečený bankovkami a mincemi, pořád patří k základním formám platebního styku v běţném ţivotě. Největší pozornost jsem však věnovala platebním kartám a bankomatům, které díky svému vývoji dnes zabezpečují jak hotovostní, tak i bezhotovostní platební styk. Elektronický platební styk sice dnes patří k nejţádanějším bankovním sluţbám a jistě by si zmínku zaslouţil, avšak vývoj informačních technologií jde tak rychle kupředu, ţe se jím v této práci nebudu zabývat.

4.1. Hotovostní platební styk Výhradní právo vydávat bankovky a mince do oběhu v České republice, stejně tak zajišťovat jejich výrobu a dodávku, a řídit peněţní oběh, má Česká národní banka. Národní měna je koruna česká zastoupená sedmi bankovkami a šesti mincemi. Vzhledem k tomu, ţe Česká republika vstoupila do Evropské unie, zavázala se k přijetí jednotné evropské měny, ještě ale nesplnila maastrichtská kritéria vyţadující členství v Eurozóně. Pro usnadnění převzetí eura byl vypracován „Národní plán zavedení eura v České republice“, který popisuje technické, organizační a právní náleţitost k přechodu na euro. Rakousko přijalo euro 1.1.2002 spolu s dalšími jedenácti evropskými státy a nahradilo tak svoji národní měnu rakouský šilink. Výhradní právo povolovat vydávání euro bankovek národními centrálními bankami v Eurozóně má Evropská centrální banka, avšak výrobu a uvedení do oběhu si zajišťují jednotlivé národní banky samy, v případě Rakouska je to Rakouská národní banka. Mince jsou vydávány členskými státy Eurozóny v objemech, které kaţdoročně schvaluje Evropská centrální banka, přičemţ jejich výrobu zajišťují vnitrostátní mincovny. Bankovky a mince rakouského šilinku poslední série mohou být vyměněny bez časového a částkou omezeného limitu. Bankovky a mince starších sérií, u kterých jiţ byla ukončena platnost, mohou být vyměněny během dvaceti let, to je do roku 2018. Objem rakouského šilinku v oběhu činí ještě aktuálně v přepočtu v 658,98 mil. Eur, z čehoţ 120,0 mil. Eur činí bankovky, jejichţ platnost jiţ skončila.33

33

Zdroj: http://www.oenb.at/de/rund_ums_geld/bargeldstatistik/schilling_umlaufzahl/schilling-umlauf.jsp#tc m :14-159210 [16.3.2010 19:30]

58

4.2. Bezhotovostní platební styk V této kapitole se budu zabývat náleţitostmi povinných a nepovinných polí v příkazu k úhradě, stejně tak strukturou bankovního spojení. Dále se zaměřím na fungování mezibankovních platebních systémů a na závěr seznámím s evropským systémem TARGET2, na kterém se ČNB, na rozdíl od ÖNB, zatím nepodílí.

4.2.1. Bezhotovostní platební styk v České republice Bezhotovostní převod34 peněţních prostředků funguje na základě příkazu, ať v papírové formě nebo předaný elektronickým bankovnictvím, skládajícího se z polí povinných a nepovinných. Mezi povinná pole patří bankovní spojení příkazce a příjemce a částka včetně měny a mezi nepovinná pole variabilní, konstantní a specifický symbol a AV-pole nebo-li také zpráva pro příjemce. Číslo bankovního účtu se skládá ze dvou částí oddělených pomlčkou, jednak z předčíslí, které můţe mít maximálně šest číslic, a ze základního čísla, které můţe mít maximálně deset číslic. Kód banky v České republice je čtyř číselný. Variabilní symbol, skládající se z maximálně deseti číslic, slouţí pro identifikaci platby pro příjemce. Často označuje číslo faktury, rodné číslo, identifikační číslo nebo jiný údaj, který si plátce a příjemce platby dohodnou. Pouţití specifického symbolu, který má také maximálně deset číslic, je uţitečné tam, kde je potřeba upřesnit variabilní symbol. Konstantní symbol, který můţe mít také deset číslic, se v praxi skládá z maximálně čtyř číslic a označuje charakter platby. Před vstupem České republiky do Evropské unie byl tento symbol povinným u všech plateb, dnes se povinně uvádí pouze u plateb, které tvoří příjem nebo výdaj státního rozpočtu. Platební styk, který probíhá mezi klienty stejné banky, si provádí banka ve svém vlastním zúčtovacím centru. Pokud ale mají plátce a příjemce účty u různých bank, musí být tyto platby provedeny prostřednictvím mezibankovního zúčtovacího centra. Mezibankovní platební styk je řízen a koordinován ČNB, která provozuje systém CERTIS35, který jako jediný zpracovává mezibankovní platební styk v českých korunách v České republice. ČNB vede kaţdé bance jediný účet, proto komunikuje pouze s centrálami jednotlivých bank. Platby jsou prováděny, je-li na účtu mezibankovního platebního styku banky plátce dostatečné krytí. V případě, ţe banka plátce nemá dostatečné krytí k provedení transakce, 34 35

Zdroj: MÁČE, Miroslav. Platební styk – klasický a elektronický Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_popis.html [2.3.2010 10:45]

59

můţe získat dostatečné krytí prostřednictvím platby z jiné banky, půjčkou na peněţním trhu, vnitrodenního úvěru od ČNB nebo overnight úvěru od ČNB. Pokud se bance nepodaří získat prostředky k provedení transakce do konce účetního dne, je platba vrácena bance plátce zpět. Zůstatky na účtech mezibankovního platebního styku jsou součástí povinných minimálních rezerv, které v České republice tvoří 2 % z primárních vkladů. Pokud má účet banky plátce dostatečný zůstatek a jsou splněny ostatní poţadavky, je účet banky plátce okamţitě debetován a účet banky příjemce kreditován. CERTIS zpracovává úhrady, inkasa, opravné zúčtování, transakce přidruţených systému, to jsou například clearingová střediska pro platební karty a instituce zajišťující zúčtování a vypořádání cenných papírů, a informační a kontrolní poloţky.

4.2.2. Bezhotovostní platební styk v Rakousku Povinná pole rakouských příkazů jsou kromě bankovního spojení plátce a příjemce a částky včetně měny, také název plátce a příjemce. Rakouské banky by měly kontrolovat, jestli název příjemce platby opravdu souhlasí s majitelem účtu. Vzhledem k počtu přijímaných plateb denně, v praxi není taková kontrola moţná, proto jsou platby připisovány na účty i při zjištěných odlišnostech. Identifikaci platby je moţné provést pouze prostřednictvím účelu platby, které patří mezi nepovinná pole příkazu. Rakouské účty se skládají s jedenácti číslic bez předčíslí, kódy bank pak z pěti číslic. Pro podporu jednotného evropského platebního prostoru vydávají rakouské bankovní instituce od poloviny roku 2008 jednotné příkazy k úhradě pro platby v měně Eur, které by měli do konce roku 2010 zcela nahradit doposud pouţívané příkazy k úhradě, sloţenky nebo příkazy Eur-standard-platby. S tímto novým jednotným příkazem k úhradě je moţno provádět platby jak v rámci Rakouska, tak i v rámci prostoru SEPA, to znamená v zemích EU včetně Norska, Lichtenštejnska, Islandu a Švýcarska. Klasické číslo účtu příjemce je nahrazeno v mezinárodním formátu IBAN, stejně tak klasický kód banky příjemce mezinárodním formátem BIC. Vnitrobankovní platební styk funguje stejně jako v České republice, kdy si banka provede platby ve svém zúčtovacím centru. K provádění mezibankovního platebního styku existuje více moţností. Jednou moţností je provádění mezibankovního platebního styku přímo korespondenčními bankami navzájem. Na tomto systému se ÖNB nepodílí. V roce 2007 začal v Rakousku fungovat národní clearingový systém STEP.AT, který provozuje ÖNB, na kterém se mohou rakouské banky podílet, není to ale povinné.

60

Účastníci STEP.AT mohou být banky a pobočky zahraničních bank, pokud si podají ţádost na účast v tomto systému. Účast můţe být jak přímá, tak nepřímá. Přímý účastníci disponují přes účet, který mají u národní banky, zatímco u nepřímých účastníků můţe být přijímaní a odesílání plateb provedeno pouze prostřednictvím přímých účastníků a jejich účtů. Nepřímý účastník můţe být obslouţen jenom jedním přímým účastníkem. ÖNB můţe povolení k účasti na systému STEP.AT odejmout, pokud na účastníka bylo vyhlášené insolventní řízení, dopustil se porušení obchodních ustanovení nebo zapříčinil váţné provozní problémy systému. Přímý účastníci se zavazují vést na svých účtech kladný zůstatek k vypořádání plateb nebo mají u národní banky k dispozici cenné papíry v dostatečné výši jako zajištění nebo jim byl poskytnut vnitřní úvěr.

4.2.3. TARGET2 TARGET36 byl uveden do provozu 1.1.1999 jako systém eurového platebního styku provozovaný centrálními bankami Eurozóny k provádění měnových operací, zúčtování mezibankovních plateb velkých objemů a vypořádání hotovostních obchodů s cennými papíry, přinášející vysokou bezpečností úroveň a velmi rychlé zúčtování eurových plateb. Z důvodu modernizace celého systému a zapojení také nových členských zemí EU se vytvořila nová verze eurového platebního systému TARGET2 s jednotnou technickou platformou. K zajištění plynulého startu neproběhl přestup na TARGET2 najednou, ale ve třech fázích. První fáze se uskutečnila v listopadu 2007, při které vstoupily Rakousko, Německo, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Slovinsko a Kypr. Ve druhé fázi v únoru 2008 vstoupily Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Nizozemí, Portugalsko a Španělsko, ve třetí fázi v červnu 2008 potom Dánsko, Estonsko, Řecko, Itálie, Polsko a Evropská centrální banka. Slovensko se připojilo v lednu 2009, kdy přijalo euro za svojí národní měnu. Přes TARGET2 jsou prováděny výhradně eurové platby v nové platformě. Hlavním důvodem pro zavedení systému TARGET2 bylo definovat jednoduché a všeobecně platné standardy k provádění bezhotovostního platebního styku, ke kterým patří především stanovení jednotné cenové struktury. Na systém TARGET2 se mohou také přihlásit jak přímý, tak nepřímý účastníci, coţ

36

Zdroj: http://www.oenb.at/de/img/folder_target2-elektronzahlungsabwicklung_im_euroraum_tcm1438539.pdf [21.3.2010 17:45]

61

funguje na stejném principu jako STEP.AT. Z rakouských bank se podílí 16 obchodních bank jako přímý účastníci a dalších 53 bank provozují svůj platební styk jako nepřímý účastníci přes přímé účastníky. Pro rakouské přímé účastníky jsou proto vedeny dva účty. Přes účet SSP (Single Shared Platform) jsou prováděny platby TARGET, zatímco přes účet u ÖNB jsou zúčtovávány všechny zbývající případy.

4.2.4. Srovnání bezhotovostního platebního styku Rakouské banky pojmy jako variabilní, specifický nebo konstantní symbol neznají a své platby identifikují prostřednictvím pole „účel platby“, který je v České republice známý jako AV-pole nebo-li zpráva pro příjemce. Různé způsoby identifikace plateb jsou pouze otázkou zvyklosti jednotlivých účastníků platebního styku obou zemí. Zavedení jednotného formuláře přispěje k podpoře jednotného evropského platebního prostoru, ale mezi klienty především starší generace a klienty, kteří nejsou zvyklí převádět zahraniční platby, vznikne jistě zmatek, vzhledem k tomu, ţe hodně klientů ani neví, ţe IBAN a BIC existují nebo k čemu slouţí a navíc je vyplnění takového formuláře jistě časově náročnější a komplikovanější. Protoţe je Rakousko součástí jednotného eurového systému TARGET2, provádí příchozí i odchozí platby v rámci EU za stejné poplatky, jako kdyby učinili tuzemskou platby v Rakousku. Platba tedy klienta stojí pouze pár centů, zatímco v České republice se tyto platby stále pohybují od 100,- do 500,- Kč. Vzhledem k tomu, ţe se české firmy stále více integrují s evropským trhem a podnikají v různých státech, dostávají velký počet plateb ze zemí EU, za které vynaloţí u své tuzemské banky v celku někdy i tisícové poloţky. Důsledkem toho si stále více firem otevírá běţné účty v zemích EU a tím vyuţívají výhody zúčtování mnohem niţších poplatků. Jedná se o Eur-standard-platbu, která musí splňovat tyto kritéria: 

převod platby v měně EUR



maximální částka EUR 50.000,-



účet příjemce platby musí být veden v zemi EU



musí být uvedeno mezinárodní bankovní spojení, tedy IBAN a BIC



poplatky za převod musí být rozděleny mezi plátce a příjemce platby

V případě, ţe platba nesplňuje některá z těchto kritérií, spadá v obou zemích pod klasickou

62

zahraniční platbu a náklady na její provedení jsou mnohonásobně vyšší. ČNB a další české banky se začnou účastnit systému TARGET2 aţ v okamţiku zavedení eura. Českým bankám se tedy otevřou moţnosti napojení na TARGET2 přes ČNB. Po čtyři roky po připojení na TARGET2 budou mít české banky na výběr, jestli budou vést své účty v systému TARGET nebo CERTIS, popřípadě paralelně. Dnem 1.11.2009 nastaly některé změny v zákonech týkajících se platebního styku ve všech zemích EU, které musely zakomponovat směrnice Evropské komise do svých stávajících zákonů. Kromě zavedení rámcové smlouvy, změny výpovědních lhůt u běţných účtů, změny lhůt u převodů nebo změny poplatků u platebních karet se v České republice nově setkáváme u autorizovaných plateb s lhůtou 8 týdnů, kdy klient můţe nárokovat vrácení částky provedeného inkasa nebo transakce platební kartou, jestliţe v okamţiku platební transakce nebyla stanovena její přesná částka a zároveň částka platební transakce převyšuje částku, kterou mohl klient rozumně očekávat. V Rakousku můţe být příkaz k inkasu sjednán také pouze mezi plátcem a příjemcem platby, aniţ by měl plátce na svém účtu nastavený souhlas s inkasem. To znamená, ţe si teoreticky můţe platbu kdokoliv stáhnout z účtu plátce, proto byla lhůta pro vrácení peněţních prostředků bez udání důvodu v Rakousku jiţ zavedena, ale pouze ve lhůtě 42 dní. Od 1.11.2009 se také změnila na 8 týdnů. U neautorizovaných plateb můţe klient reklamovat takovou transakci nejpozději 13 měsíců od jejího odepsání z účtu. I zde to můţe být spíše problémem v Rakousku, kdy klient nikdy nepodepsal příjemci platby příkaz k inkasu, přesto platba byla z účtu plátce odepsána.

4.3. Platební karty a bankomaty Platební karty prošly dlouhodobým vývojem, ze kterých se z jednoduchého platebního prostředku stal nástroj přinášející jeho drţiteli spoustu moţností a výhod a který dnes patří mezi základní produkty kaţdé banky, které se snaţí své produkty stále inovovat a nabízet svým klientům stále vyšší komfort. Hlavním cílem inovace platebních karet je snaha donutit klienty především svou poplatkovou politikou, kdy jsou tyto sluţby cenově zvýhodněné, vyuţívat sluţby mimo prostor poboček a sníţit tak náklady na činnost poboček a sníţit vysoké mzdové náklady. Zatímco na počátku vzniku platebních karet bylo moţno provádět prostřednictvím bankomatu pouze výběr z bankomatu a zjištění zůstatku na účtu, dnes jsou vybaveny multifunkčními vlastnostmi.

63

4.3.1. Platební karty a bankomaty v České republice Platební karty v České republice se začaly rozvíjet aţ v 90. letech 20. stol. a dnes je v oběhu asi 8,6 milionu debetních a kreditních karet značek MasterCard, VISA Electron, VISA a Maestro. Jak je zřejmé z následujícího grafu č. 6, jsou nabízeny převáţně elektronické debetní karty značky Visa Electron. Maestro nabízí jako jediná z této skupiny pouze elektronické debetní karty. Přestoţe debetní karty mají velmi vysoký podíl na trhu, kreditní karty si našly s asi 1,2 miliony vydanými kartami své místo na trhu. Graf 6: Počet vydaných debetních a kreditních karet v roce 2009 v České republice 4500000

3 927 552

4000000 3500000 3000000

d e b e tn í k a rty

2500000 2000000 1500000 1000000

1 446 589 963 225 678 859

1 046 256 153 360

342 515

500000

k re d itn í k a rty

0 M a s te rC a rd

V IS A E le c tro n

V IS A

M a e s tro

Zdroj: http://statistiky.cardzone.cz/download/sbk_statistika_2009.pdf [3.1.2010 12:30], vlastní zpracování

Ne všechny banky v České republice umoţňují svým klientům více jak základní funkce na bankomatech. Avšak v posledních letech začaly velké české banky rozvíjet své bankomaty a platební karty a dnes je moţné vedle základních funkcí moţno provést příkaz k úhradě, zaplatit sloţenku SIPO, dobít kredit u mobilních operátorů, změnit PIN karty, zjistit zůstatek na účtu v jiné bance, vloţit peníze na účet nebo speciální uzpůsobení pro nevidomé klienty. I přestoţe klienti mohou vloţit peníze na svůj účet pomocí nočních trezorů, větší výhodu nabízí vkladové bankomaty37, jelikoţ peníze jsou na účet připsány většinou ihned po vloţení do bankomatu. Vkladové bankomaty v České republice jsou dvojího druhu. Jednak jsou to běţné bankomaty s rozšířenou funkcí vkládání hotovosti, fungující na podobném principu jako noční trezory, kdy po vloţení platební karty a zadání PIN vyjede prázdná obálka, do které je hotovost vloţena. Vloţení hotovosti je potvrzeno stvrzenkou, která

37

Zdroj: http://www.mesec.cz/clanky/jak-levne-s-hotovosti-do-banky/ [13.3.2010 19:15] http://www.zlatakoruna.info/clanky/39-10-platebni-karty/20452-co-vsechno-uz-umeji-bankomaty [13.3.2010 19:30]

64

ovšem nezaručuje, zda zadané mnoţství opravdu souhlasí s hotovostí v obálce. Vklad je na účet připsán následující den, kdy je zkontrolován pracovníky banky. Tento typ bankomatů provozuje UniCredit Bank, která má touto funkcí vybaveny téměř všechny své bankomaty. Dále jsou to bankomaty, které jsou určeny pouze pro vkládání hotovosti, které momentálně nabízejí Česká spořitelna, ČSOB a Poštovní spořitelna a GE Money bank, které ovšem těchto bankomatů mají zatím pár umístěných především v obchodních centrech. Po vloţení platební karty do bankomatu a hotovosti a navolení čísla účtu příjemce je vklad připsán na účet ihned, popřípadě následující den. Vybírat hotovost u pokladny v obchodě je moţné od roku 2006, kdy ČSOB a Poštovní spořitelna ve spolupráci s obchody Albert a Hypernova zavedly jako první na českém trhu sluţbu cashback. Postupně zavedly tuto sluţbu i do dalších obchodních řetězců. Dále tuto sluţbu umoţnila Česká spořitelna a následně Raiffeisenbank s tehdejší eBankou, které spolupracují s řadou prodejen, čerpacích stanic nebo restaurací. Poté je následovala i Komerční banka. Sluţba cashback spočívá v moţnosti výběru hotovosti ve výši minimálně 100,- Kč a maximálně 1.500,- Kč při nákupu v obchodě nad 300,- Kč. Moţnost změnit PIN přímo přes bankomat bez nutné návštěvy pobočky nabízí Česká spořitelna, Komerční banka, GE Money Bank a ČSOB a Poštovní spořitelna. Úprava PIN je aktualizována okamţitě a jiţ při opětovném pouţití klient zadá nový čtyřmístný PIN, který si sám zvolil.

4.3.2. Platební karty a bankomaty v Rakousku V Rakousku jsou nabízeny elektronické debetní karty Maestro, kterých je v oběhu na rakouském trhu momentálně asi 7,5 milionu, a embosované kreditní karty s počtem asi 2,5 milionu, převáţně embosovaných kreditních karet VISA a MasterCard. 38 Mezi základní funkce bankomatů patřil kromě výběru peněz také tisk výpisu z účtu. Během let byly bankomaty vybaveny multifunkčními vlastnostmi a dnes jsou moţné kromě základních funkcí také vklad v hotovosti, příkaz k úhradě, vklad na vkladní kníţku a výběr z ní, dobíjení karet mobilních operátorů a sluţby Quick. Jistě kaţdý zná situace, kdy stojí před automatem na parkovišti nebo před automatem na kávu a nemá mince. Tento problém řeší funkce Quick39, kterou jsou vybaveny všechny

38

Zdroj: http://www.oenb.at/de/zahlungsverkehr/Zahlungsverkehrsstrategie/karten/karten/karten_und_karten zahlungen.jsp [3.2.2010 20:00] 39 Zdroj: http://www.quick.at/web/content/de/Home/Ueber_Quick/Was_ist_Quick/index.html [14.3.2010 20:30]

65

platební karty Maestro. Quick funguje na stejném principu jako klasická platba kartou v obchodě, pouze s tím rozdílem, ţe není nutné zadat PIN nebo podepsat doklad o platbě, čímţ značně urychluje platební proces. Klient si pouze musí Quick na své platební kartě nabít obnosem mezi 10,- Eur a 400,- Eur prostřednictvím bankomatů a následně můţe pouţívat svoji kartu na všech platebních terminálech u obchodníků, parkovacích, nápojových nebo cigaretových automatech, v kantýnách podniků a škol podporujících tuto sluţbu. Vzhledem k tomu, ţe vkladní kníţky jsou v Rakousku velmi rozšířené a oblíbené, snaţí se banky, zejména v sektoru spořitelen, nabídnout svým klientům pohodlí a flexibilitu s disponováním s vkladní kníţkou prostřednictvím samoobsluţných bankomatů, na které mohou vkládat hotovost, vybírat hotovost nebo provést dotisk transakcí. Pro tisk výpisů a podávání příkazů k úhradě jsou určeny speciální samoobsluţné bankomaty. Bankomaty s rozšířenými funkcemi jsou většinou z bezpečnostního hlediska umístěny v samoobsluţných zónách pobočky, zatímco bankomaty umístěné například v ulicích umoţňují pouze výběr v hotovosti a nabití karet mobilních operátorů nebo sluţby Quick.

4.3.3. Srovnání platebních karet a bankomatů Zatímco v České republice se na první pohled nepozná, jestli má klient kreditní nebo debetní kartu, která můţe být jak elektronická tak i embosovaná, v Rakousku jsou kreditní karty pouze embosované a debetní karty pouze elektronické. Jediná elektronická Maestro je v obou zemích pouze debetní a v Rakousku patří mezi nejvydávanější platební karty. Ačkoliv je Visa Electron v Čechách nejpouţívanější debetní kartou a i mezi kreditními kartami si našla své oblíbence, v Rakousku je nabízena v podobě předplacené karty, ke které se neváţe ţádný účet. Spočítala jsem, ţe v Čechách teoreticky drţí jednu debetní kartu skoro kaţdý v aktivním věku mezi 15-64 lety, zatímco kreditní kartu drţí pouze asi 16,5 % aktivního obyvatelstva. V Rakousku drţí klienti v aktivním věku více jak jednu debetní kartu a kreditní kartu asi 45 % klientů. Sluţba cashback je velmi oblíbená v zemích jako Velká Británie, USA, Dánsko, Švédsko nebo Polsko. Rakouské banky neposkytují cashback prozatím vůbec, zatímco v České republice získává na významu a mezi klienty se stává stále oblíbenější. Pro drţitele platebních karet vyuţívajících cashback je výhodou, ţe nemusí hledat bankomat a mohou si vybrat i menší částku od 100,- Kč. Pro obchodníky znamená cashback sniţování

66

hotovosti na pokladnách a ušetření nákladů při manipulaci s hotovostí. Moţnost zadání příkazu k úhradě ocení především klienti, kteří nemají zrovna přístup na pobočku nebo neovládají internetové bankovnictví. V České republice tuto sluţbu prozatím poskytují pouze některé banky, jako Česká spořitelna, Poštovní spořitelna, UniCredit Bank a GE Money bank, zatímco v Rakousku je provádění příkazů k úhradě pomocí samoobsluţných bankomatů standardní záleţitostí. Změnu PIN v bankomatu rakouské banky nenabízejí, i kdyţ by to pro ně určitě mohla být zajímavá sluţba. Přitom spousta klientů bojuje s tím, ţe si PIN vytvořený bankou nepamatují a proto si ho poznamenávají často na místa, kde je můţe cizí osoba zneuţít. Klient má proto moţnost, zvolit si libovolnou kombinaci čísel, která mu bude vyhovovat lépe neţ stávající PIN. Nedoporučuje se ovšem volit takové kombinace, které by se daly snadno zjistit, jako například datum narození nebo čtyři stejné číslice. Funkcí Quick v Rakousku je vybaveno přes 8 milionů karet a přes 100.000 platebních míst umoţňuje placení pomocí Quick. Rakouským klientům přináší větší flexibilitu při placení, na českém trhu nabízena není. Nepouţití PIN na jednu stranu usnadňuje a urychluje placení na platebních terminálech, ovšem můţe být nevýhodou v případě ztráty nebo krádeţe platební karty, kdy můţe být obnos na Quicku odcizen. Právě proto je moţné nabít Quick pouze menšími částkami do maximální výše 400,- Eur. Bankomaty umoţňující vklady, výběry a dotisk transakcí u vkladních kníţek by v Čechách jistě své místo nenašlo, protoţe vkladní kníţky jiţ ztratily v konkurenci spořících účtů na významu, zatímco v Rakousku patří stále k oblíbeným a hojně vyuţívaným spořícím produktům, proto rakouští klienti tuto sluţby určitě ocení. Tisk výpisů z účtu ze samoobsluţných bankomatů, které nabízí rakouské banky, jistě ocení klienti, kteří nepotřebují dostávat výpisy pravidelně, coţ ušetří jednak pracovní sílu, která musí zpracovávat tisk výpisu zasílaných poštou nebo předávaných na pobočkách, a také spotřebu papíru vynaloţenou na tisk nepotřebných výpisů, ale i náklady klientů vynaloţených za obdrţení výpisů poštou nebo na přepáţce, protoţe výpisy z bankomatů jsou samozřejmě jako jiné sluţby poskytované prostřednictvím bankomatů levnější. V obou zemích je hodně prostoru pro rozvoj speciálních funkcí, které jsou dnes platební karty a bankomaty schopny umoţnit. Další inovace těchto sluţeb ocení jednak banky, které tímto mohou získat další klienty a také klienti, kterým další vývoj přinese vyšší komfort a flexibilitu.

67

ZÁVĚR Během mojí práce jsem charakterizovala jednotlivá témata obou zemí a provedla jsem srovnání k jednotlivým podkapitolám, přesto ještě jednou na závěr shrnuji své zjištěné poznatky. V Rakousku se během dlouhého vývoje vytvořil rozsáhlý a pro někoho moţná nepřehledný bankovní systém dělící se do několika sektorů s rozsáhlou pobočkovou sítí a vysokým počtem zaměstnanců pracujících v bankovním sektoru. I přesto, ţe Rakousko má o asi 21 % méně obyvatel neţ Český republika, připadá na pobočku asi 1952 obyvatel, zatímco v České republice 5268 obyvatel. Z fúzí, likvidací, konkurzů a privatizací bank, rozvíjejících se zákonů po roce 1990 vznikla dnešní podoba českého bankovnictví, které v současné době finanční a hospodářské krize můţeme označit jako stabilizované, i přesto ţe objem úvěrů v selhání opět stoupá. Stejný výraz ovšem nemůţeme pouţít v případě rakouského vývoje bankovního sektoru v posledních dvou letech, dáno jednoznačně expanzí bank do zemí střední a východní Evropy, jenţ tvořily v roce 2009 podíl 35,5 % na bilanční sumě bankovního sektoru. Vývoj některých východoevropských zemí v poslední době nebyl pozitivní, coţ se podepsalo na stavu rakouských bankovních institucí, na jejichţ stabilizaci musela vláda vypomoci částkou 100 Mld. Eur. Obavy, ţe by krize rakouských bank, jejichţ podíl na základním kapitálu českých bank ve výši 40,6 %, mohla mít značný vliv na stabilitu českých bank, byly nepotvrzeny. Poplatek za právní úkon ve výši 0,8 %, popřípadě 1,5 %, který musí hradit rakouští klienti při poskytnutí úvěru nebo při určitých změnách úvěrových podmínek, stejně tak některá zajištění, která jsou zpoplatněna při nedodrţení určitých podmínek, mezi které patří i zástavní právo k nemovitosti, jehoţ zanesení do katastru je zpoplatněno ve výši 1,2 % z výše zástavního práva, představují v Rakousku velmi drahou úvěrovou sluţbu, která ovšem přináší ročně značné příjmy do státního rozpočtu. Zanesení takového poplatku do českého právního řádu by zcela jistě znamenal pozitivní krok ke zlepšení schodkového rozpočtu České republiky, ale zcela jistě by nenašel porozumění u českých klientů bank, stejně tak pro jeho sloţitost u bankovních poradců. Odlišností, týkajících se třech nejvyuţívanějších druhů zajištění, bylo odhaleno mnoho, coţ dokazuje, ţe by vyuţívání zajištění jiné země v případě nedostatečné znalosti právního řádu dané země mohlo znamenat neblahé důsledky pro úvěrující banku. Úvěrové registry, zajišťující přehled a výměnu informací o úvěrovém zatíţení klientů bez 68

porušení bankovního tajemství, se stalo nenahraditelným přínosem pro banky. Rakouský systém fungování úvěrových registrů, který nabízí v případě fyzických osob pouze velmi stručný přehled a v případě právnických osob pouze index bonity, v ţádném případě nemůţe konkurovat českému propracovanému systému úvěrových registrů. I v případě srovnání nejběţněji vyuţívaných vkladových produktů se podařilo vyhledat nespočet rozdílů. Zajímavým poznatkem je určitě moţnost vést rakouské běţné účty nebo vkladní kníţky na více majitelů, zatímco v České republice je pravidlo vţdy jeden majitel a více disponentů. V Rakousku je stále moţno otevřít vkladní kníţku na doručitele chráněnou heslem, přičemţ klient musí být při otevření kníţky identifikován, ale i tak mu to zaručuje dostatek anonymity. Vkladní kníţky tam patří stále k nejoblíbenějším spořícím produktům, naopak v České republice tento trend v konkurenčním boji spořících účtů stále upadá, právě po zrušení moţnosti uzavřít vkladní kníţku na doručitele. Dva státem podporované produkty – stavební spoření a penzijní připojištění – rozlišné ve svých podmínkách, ale zejména ve výši podpory poskytované státem, která jistě zcela uspokojuje české obyvatelstvo, tím méně státní rozpočet a jeho výdaje. Stavební spoření je na obou bankovních trzích velmi rozšířeno. V Rakousku má uzavřenou smlouvu 60 % celkového obyvatelstva, v České republice i přes velmi výhodné podmínky pouze 48 %, tudíţ je zde stále potenciál pro prodej. U penzijního připojištění je to právě naopak, kdy český trh je téměř zasycený, coţ je dáno tím, ţe smlouvu můţe uzavřít osoba starší 18 let, naopak rakouský trh má stále velký potenciál pro další uzavírání smluv. Otázkou zůstává, jestli mají rakouští občané o takový produkt zájem. Sloţitější systém rakouského pojištění vkladů, skládající se z několika zajišťovacích společností daných sektorem, které většinou ručí za vklady nad rámec zákonného pojištění vkladů, dává rakouským střadatelům větší bezpečí vkladů. Zaleţí ovšem na tom, jak stabilní jsou bankovní instituce na vrcholu jednotlivých sektorů. Rozdíly hotovostního a bezhotovostního platebního styku je dán zejména účastí Rakouska v Eurozóně a tedy na plné účasti na mezinárodních evropských standardech, kterým se Česká republika více přiblíţí po vstupu do Eurozóny. Rozdílná nabídka jednotlivých karet, jak debetních tak kreditních, stejně tak jejich funkce a funkce bankomatů, znamenají velký potenciál pro rozvoj a inovaci těchto produktů v obou zemích, jenţ by mohly klientům nabídnout větší komfort. Bankovnictví je velmi rozsáhlý obor a nabízí nespočet témat, přesto doufám, ţe jsem vystihla alespoň základní charakteristiku a výsledky mého zjištění v rámci mých moţností a znalostí dostatečně porovnala. 69

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Bibliografie 1.

DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 1999, ISBN 80-

7201-141-3. 2.

FRASL, Erwin HAIDEN, René TAUS, Josef. Österreichs Kreditwirtschaft: Von

der Reichsmark über den Schilling zum Euro. 1. Vyd. 2007, ISBN 978-3-7083-04368-7. 3.

KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi, 2005. ISBN 80-251-0882-1.

4.

KOLEKTIV autorů. Bankovnictví, 6. Vyd. 2006, ISBN 978-80-7265-099-6.

5.

MÁČE, Miroslav. Platební styk – klasický a elektronický. 1. Vyd. 2006, ISBN 80-

247-1725-5. 6.

MAYR, Otto. Geld und Zahlungsverkehr. 1. Vyd. 2010, ISBN 978-3-87101-504-5.

7.

PAVELKA, František BARDOVÁ, Dagmar OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové

obchody. 2. Vyd. 2008, ISBN 978-80-7265-140-5. 8.

POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 1. Vyd. 2006, ISBN 80-7179-462-7.

9.

SCHNEIDER, Wilfried a KOL. Betriebswirtschaft III. 3. Vyd. 2000, ISBN 3-7068-

0785-8. 10.

ŠTEFLOVÁ, Olga. Specializované bankovnictví – Dodatek. 1. Vyd. 2006, ISBN 80-

7265-091-0. 11.

VENCOVSKÝ, František

JINDRA, Zdeněk

NOVOTNÝ, Jiří

PŮLPÁN,

Karel DVOŘÁK, Petr a KOL. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. Vyd. 1999, ISBN 80-7265-030-0.

70

Internetové stránky 12.

ARBEITSFORUM ÖSTERREICHISCHER BAUSPARKASSEN:

Bausparprämie [online]. [2010-01-08]. dostupný z WWW: http://www.aoeb.at/bausparen/bausparpraemie.html [8.1.2010 14:30]. 13.

ARBEITSFORUM ÖSTERREICHISCHER BAUSPARKASSEN: Jahresbericht

2008 [online]. [2010-01-04]. dostupný z WWW: http://www.aoeb.at/Downloads/AOEB_Jahresbericht_2008.pdf [4.1.2010 13:45]. 14.

ASOCIACE ČESKÝCH STAVEBNÍCH SPOŘITELEN: Grafy stavebního

spoření [online]. [2010-01-02]. dostupný z WWW: http://www.acss.cz/cz/novinari-a-odbornici/grafy-stavebniho-sporeni/, [2.1.2010 9:15]. 15.

BUNDESMINISTERIUM FÜR FINANZEN: Budgetbericht 2009 [online]. [2010-

01.20]. dostupný z WWW: https://www.bmf.gv.at/Budget/Budget20092010/Budgetbericht_2009_2010.pdf [20.01.2010 14:10]. 16.

BUSINESSINFO: Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny) [online]. [2010-02-

01]. dostupný z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/rakousko-financni-a-danovy-sektor/5/1000794/#sec4 [1.2.2010 9:30]. 17.

CREDITREFORM: Online Service [online]. [2009-12-20]. dostupný z WWW:

http://www.creditreform.at/home/onlineservice/index.html [20.12.2009 15:00]. 18.

CZECH BANKING CREDIT BUREAU: Informační memorandum [online]. [cit.

2009-12-14]. dostupný z WWW: http://www.cbcb.cz/download/inf_mem_brki_nrki.pdf [14.12.2009 16:40]. 19.

ČECHLOVSKÝ VLADIMÍR: Co všechno už umějí bankomaty [online]. [2010-03-

13]. dostupný z WWW: http://www.zlatakoruna.info/clanky/39-10-platebni-karty/20452-co-vsechno-uz-umejibankomaty [13.3.2010 19:30]. 71

20.

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA: Centrální registr úvěrů [online]. [cit. 2010-01-21].

dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/centralni_registr_ uveru/index.html [21.01.2010 18:14]. 21.

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA: Popis systému Certis [online]. [2010-03-02].

dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_popis.html [2.3.2010 10:45]. 22.

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008

[online]. [cit. 2010-04-01]. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_in formace_fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_2008_cz.pdf [01.04.2010 14:30]. 23.

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA: Bankovní sektor loni zvýšil zisk [online]. [2010-04-

03]. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/tiskove_zpravy_cnb/2010/20100331_banky_se ktory.html [03.04.2010 17:15]. 24.

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA: O ČNB [online]. [2010-01-14]. dostupný z WWW:

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/ [14.1.2010 21:30]. 25.

DVOŘÁK, Jiří: Jak levně s hotovostí do banky [online]. [2010-03-13]. dostupný

z WWW: www.mesec.cz/clanky/jak-levne-s-hotovosti-do-banky/ [13.3.2010 19:15]. 26.

EINLAGENSICHERUNG: Informationsseite der Einlagensicherung [online].

[2010-01-15]. dostupný z WWW: http://www.einlagensicherung.at [15.1.2010 21:00]. 27.

FINANZMARKTAUFSICHT: Über die FMA [online]. [2010-03-28]. dostupný

z WWW: http://www.fma.gv.at/cms/site/DE/einzel.html?channel=CH0032 [28.03.2010 17:45].

72

28.

FINANZMARKTAUFSICHT: Publikationen [online]. [2010-03-14]. dostupný

z WWW: http://www.fma.gv.at/cms/site/DE/detail.html?doc=CMS1248857300878&channel=CH01 56 [14.3.2010 14:30]. 29.

FOND POJIŠTĚNÍ VKLADŮ: O pojištěných vkladech [online]. [cit. 2010-01-14].

dostupný z WWW: http://www.fpv.cz/o-pojistenych-vkladech.php [14.1.2010 17:15]. 30.

FRANCOVÁ, Pavla: Obavy o rakouské banky rostou [online]. [cit. 2009-12-17].

dostupný z WWW: http://www.lidovky.cz/obavy-o-rakouske-banky-rostoudkn/ln_ noviny.asp?c= A091216_000053 _ln_noviny _sko&klic=234655&mes=091216_0 [17.12.2009 22:00]. 31.

KREDITSCHUTZVERBAND:

Auskünfte

[online].

[2009-12-20].

dostupný

z WWW: http://www.ksv.at/KSV/1870/de/1wirbieten/1auskuenfte/3datenbanken/kke.html [20.12. 2009 13:20]. 32.

MEINPARLAMENT: Fragen stellen [online]. [2010-12-16]. dostupný z WWW:

http://www.meinparlament.at/dipl_ing_josef_proell-10489-19320.html [16.12.2010 13:00]. 33.

ÖSTERREICHISCHE NATIONAL BANK: Kreditwesen und Banken [online].

[2010-03-31]. Dostupný z WWW: http://www.oenb.at/de/ueber_die_oenb/wirtschaft/das_handbuch_der_oenb/finanzwesen_u nd_banken/unterschiede_von_kreditinstituten/worin_unterscheiden_sich_die_verschiedene n_kreditinstitute_.jsp [31.3.2010 20:15]. 34.

ÖSTERREICHISCHE NATIONAL BANK: Entwicklung der Beschäftigten in

österreichischen Bankwesen [online]. [2010-03-31]. dostupný z WWW: http://www.oenb.at/isaweb/report.do?lang=DE&report=3.26 [31.3.2010 20:15]. 35.

ÖSTERREICHISCHE NATIONAL BANK: Anzahl der Kreditinstitute nach

Sektoren [online]. [2010-04-10]. dostupný z WWW: http://www.oenb.at/isaweb/report.do?report=3.1.1 [10.4.2010 18:45].

73

36.

ÖSTERREICHISCHE NATIONAL BANK: Target2 [online]. [2010-03-21].

dostupný z WWW: http://www.oenb.at/de/img/folder_target2elektronzahlungsabwicklung_im_euroraum_tcm1 4-38539.pdf [21.3.2010 17:45]. 37.

ÖSTERREICHISCHE NATIONAL BANK: Schilling-Umlauf [online]. [2010-03-

16]. dostupný z WWW: http://www.oenb.at/de/rund_ums_geld/bargeldstatistik/schilling_umlaufzahl/schillingumlauf.jsp#tc m :14-159210 [16.3.2010 19:30]. 38.

ÖSTERREICHISCHE NATIONAL BANK: Jahresabschluss – Aufsichtsstatistik

[online]. [2010-04-01]. dostupný z WWW: http://www.oenb.at/ebusinessjahresabschlusski/jahresabschlusski [1.4.2010 20:00]. 39.

ÖSTERREICHISCHE NATIONAL BANK: Ein herausforderndes Jahr für

Österreichs Banken [online]. [2010-03-25]. dostupný z WWW: http://www.oenb.at/de/stat_melders/presse/Finanzinstitutionen/kreditinstitute/pa_20100325 _2009_-_ein_herausforderndes_jahr_fuer_oesterreichs_banken.jsp#tcm:14-188106 [25.03.2010 21:00] 40.

ÖSTERREICHISCHE

NATIONAL

BANK:

Österreichische

Nationalbank

[online]. [2010-02-14]. dostupný z WWW: http://www.oenb.at/de/ueber_die_oenb/die_oesterreichische_nationalbank.jsp

[14.2.2010

15:45]. 41.

ÖSTERREICHISCHE NATIONAL BANK: Geschäftsstruktur der Kreditinstitute

– Passiva [online]. [2010-04-19]. dostupný z WWW: http://www.oenb.at/isaweb/report.do?lang=DE&report=3.4.8 [19.4.2010 9:30]. 42.

ÖSTERREICHISCHE NATIONAL BANK: Karten und Kartenzahlungen

[online]. [2010-02-03]. dostupný z WWW: http://www.oenb.at/de/zahlungsverkehr/Zahlungsverkehrsstrategie/karten/karten/karten_un d_karten zahlungen.jsp [3.2.2010 20:00].

74

43.

QUICK: Was ist Quick [online]. [2010-03-14]. dostupný z WWW:

http://www.quick.at/web/content/de/Home/Ueber_Quick/Was_ist_Quick/index.html [14.3.2010 20:30]. 44.

SDRUŢENÍ PRO BANKOVNÍ KARTY: Souhrnná statistika SBK za rok 2009

[online]. [2010-01-03]. dostupný z WWW: http://statistiky.cardzone.cz/download/sbk_statistika_2009.pdf [3.1.2010 12:30] 45.

TESAŘ, Martin: Rakousko opět blíže bankovní dani ze solidarity, terčem by se měla

stát i Erste Bank [online]. [cit. 2010-03-25]. dostupný z WWW: http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1573533/rakousko-opet-blize-bankovni-dani-zesolidarity-tercem-by-se-mela-stat-i-erste-bank.html [25.03.2010 19:50].

Pouţité zákony Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření BGBI. Nr. 532/1993, Bankwesengesetz BGBI. Nr. 289/1932, Einheitliches Wechselgesetz JGS Nr. 946/1811, Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch

75

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka 1: Počet bank a poboček v jednotlivých sektorech v roce 2001-2009

19

Graf 1: Vývoj počtu poboček v letech 1999-2008 v České republice

16

Graf 2: Počet uzavřených smluv stavebního spoření v letech 2002-2008 v České republice

47

Graf 3: Počet uzavřených smluv stavebního spoření v letech 2003-2008 v Rakousku

49

Graf 4: Výdaje České republiky na státní příspěvek v letech 2002-2008

50

Graf 5: Výdaje Rakouska na státní příspěvek v letech 2003-2008

50

Graf 6: Počet vydaných debetních a kreditních karet v roce 2009 v České republice

64

76