Spolupráce v pastorační oblasti

Spolupráce v pastorační oblasti

Pracovní sešit k listu arcibiskupa kolínského ze 6. června 2000

Tento pracovní sešit byl vydán hl. odborem pro pastoraci Arcibiskupského generálního vikariátu Köln Vedoucí: Dr. Heiner Koch (zodp.) Vypracovali: Oddělení farní pastorace (vedoucí: Alfred Lohmann) Alfred Lohmann Martin Degener Fridolin Löffler Raymund Weber Redakční spolupráce: Hl. právní odbor (str. 31) Personální oddělení (str. 35 - 36; 42) Diecézní úřad pro pastorační doprovázení (str. 56 - 57) Diecézní rada katolíků (str. 58 - 59) Textové zpracování a korektury: Monika Etges, Angelika Nunziante, Monika Etges, Claudia Zalfen, Gisela Schwadorf Projektové vedení / koncepce / produkce: Martin Degener Layout/sazba: Ellen Utech, Dormagen Tisk: cede DRUCK GmbH, Köln Titulní grafika: Christian Wehrmann, Solingen

Pozvání ke spolupráci Předkládaný pracovní sešit je formou pozvání: hlavní pastorační oddělení jím chce všem v pastorační službě a všem církevním představeným, pastoračním radám a dalším grémiím v pastoračních oblastech předat nezbytné podklady, aby bylo možno uskutečnit další plánování a rozvoj pastorace v pastoračních oblastech. Ze společných porad a úvah pak na místě vyplyne správná forma spolupráce ve vaší pastorační oblasti. Snažili jsme se všechny podstatné body postavit vedle sebe a vypracovat materiál tak, aby byl pro vás co nejpřehlednější a transparentní. Vedle některých důležitých dokumentů, různých vyobrazení a schémat i nabídek poradenství obsahuje tato složka především tipy na koncepci místní pastorace. Současně jsme zvolili formu, která umožní dobré a efektivní zacházení s předloženým materiálem – jak pro vlastní čtení a úvahy, tak pro porady a práci ve skupinách a grémiích. Chtěli bychom vás tak povzbudit, abyste včas zahájili své porady a rozpoznali i využili pastorační šance, které se tu nabízejí. Do vašich porad vám přejeme hodně radosti a zdaru. prelát Heinrich Koch vedoucí hl. pastoračního odboru Alfred Lohmann vedoucí oddělení pro farní pastoraci

Arcibiskup kolínský 15. června 2000 Farářům, pastoračním pracovníkům, farním radám a představenstvům, radám děkanátů v Arcibiskupství kolínském. Milí spolubratři v duchovním úřadu, milí pastorační pracovníci a pracovnice, vážené dámy a pánové, Protože stále méně lidí zakouší a zná křesťanské poselství a jeho zaslíbení, a tito lidé proto nemohou sdílet křesťanskou víru, potřebuje svět církev více než kdy dříve. Kdo, když ne církev, může dnes lidem pomoci najít jejich opravdový život? Proto církev musí napnout všechny síly, aby dnes dostála svému úkolu a zjevila světu Boží lásku. Musíme evangelium zvěstovat tak, aby ho lidé slyšeli a zakoušeli jako životní sílu. Abychom tento úkol splnili, musí zodpovědné osoby – profesionálové i dobrovolníci – promyslet, jak se dnes k lidem dostat. Musejí plánovat a utvářet pastoraci ve farních obcích, protože farní obce a pastorační prostory jsou místem, kde se lidé setkávají, navzájem se sobě věnují a společně slaví liturgii. V budoucnu nebude každá jednotlivá farní obec moci zvládnout všechny pastorační úkoly v požadovaném rozsahu. Obce v pastorační oblasti se budou spojovat ve prospěch účinné společné pastorace. Společná a diferencovaná pastorační činnost více farních obcí však nesmí být ponechána náhodě. Je k tomu potřeba duchovní síly a dobře promyšlených koncepcí, ale také podpůrných struktur. Po rozsáhlých rozhovorech v radách a grémiích arcibiskupství předkládám tři strukturální modely, z nichž si každá farní obec každé pastorační oblasti může vybrat. Modely jsou tyto: Model 1: Jedna farnost (do níž se sloučí více farností). Model 2: Společenství farností (farnosti zůstanou samostatné a založí společnou farní radu a svaz farních obcí). Model 3: Spojené farnosti (samostatné farnosti v pastorační oblasti založí svaz farností a svaz farních obcí). Farnostem, společenství farností nebo spojeným farnostem bude předsedat vedoucí farář. Diecézní rada, kněžská rada a diecézní pastorační rada podporují můj cíl, aby v každé pastorační oblasti byla nalezena nejvhodnější forma pro to, aby se život víry v obcích zachoval a rozvíjel. Proto péči o pastoraci přiděluji každé jednotlivé farní obci. Bližší informace získáte z přiložené tabulky a z Pastoračního listu z 1. ledna 1999 a 15. června 2000. Podkladem pro rozhodnutí pro jeden ze tří předkládaných modelů by měla být koncepce budoucí pastorace v jednotlivých pastoračních oblastech. Pro svoje pastorační plánování využijte podpory odborníků, kterou vám na vícero místech nabízí biskupství a diecézní rady. Tipy na poradenské nabídky a podrobnější informace k modelům obsahuje pracovní sešit, který si spolu s přiloženým listem můžete objednat.

Ze srdce vás prosím, abyste podpořili arcibiskupa v jeho pastorační péči o rozvoj života víry v našem arcibiskupství. Prosím, poraďte se ve svých pastoračních oblastech o znovuoživení a dalším rozvoji pastorace ve vašich obcích, zvláště se zřetelem na misijní úkol. Plnění našeho úkolu, totiž pomoci lidem zakoušet lásku Boží v jejich životech, může být úspěšné jen tehdy, když kněží, ostatní pastorační pracovníci, grémia a členové obcí budou konstruktivně a optimisticky spolupracovat. Jakmile se porady zodpovědných osob v grémiích pastoračních oblastí rozběhnou natolik, že se na základě svých pastoračních plánů rozhodnete pro jeden ze tří modelů, dejte mi to prosím na vědomí; nejdéle do konce roku 2002. S modelem spolupráce ve svazu farních obcí existuje dosud velmi málo zkušeností. Eventuálně může dojít k přizpůsobení platných norem, pokud to na základě prvních zkušeností bude potřebné. Pokud budou těžkosti ohledně právní spolupráce ve spolku farních obcí, může být závazné rozhodnutí v tomto bodě odsunuto až na 31. prosinec 2003. Na závěr ještě jedna prosba: i když máte na své rozhodnutí ještě dostatek času, začněte raději dříve než později. Začněte již nyní s utvářením kooperativních struktur, které v budoucnu podpoří pastoraci ve vaší pastorační oblasti. Děkuji vám za vaši snahu o život z víry v pastoračních oblastech našeho arcibiskupství a přeji vám Boží požehnání. + Joachim kardinál Meisner

Spolupráce v pastorační oblasti Pracovní materiál Arcibiskupství Kolín, 2000

Úřední list z 15. června 2000 Kooperativní pastorace v místní duchovní péči Po rozsáhlých poradách rad a grémií arcibiskupství stanovuji tímto následující hlavní linie pro rozvoj kooperativní pastorace v místní duchovní péči a jejích struktur: A.

Arcibiskup prosí faráře, pastorační pracovníky a grémia farností, aby se poradili o oživení a dalším rozvoji pastorace ve své současné pastorační oblasti, zvláště s ohledem na svůj misijní úkol. Průběh těchto porad, výsledek a další vývoj bude při vizitacích prodiskutován s biskupem.Na základě uskutečněného pastoračního plánování vypracují jednotlivé farní obce společný konsensus o vhodné struktuře pastorační oblasti a tento výsledek povinně odevzdají biskupovi, a to nejpozději do 31. 12. 2002.

B.

Farním obcím pastorační oblasti jsou k dispozici následující strukturální modely: 1. Jedna farní obec (farnost) Dosud samostatné farnosti v pastorační oblasti založí samostatnou farní obec (farnost) pod vedením faráře, s farní radou a představenstvem. 2. Společenství farností Farnosti zůstanou samostatné a založí pod vedením faráře společnou farní radu a svaz farních obcí pro všechny farnosti v pastorační jednotce. Svaz farních obcí převezme coby právnická osoba plnění společných úkolů v pastorační oblasti. 1 Farnosti zůstanou právnickými osobami a budou spravovat místní církevní majetek. 3. Spojené farnosti Samostatné farnosti v pastorační oblasti založí svaz farností (pastorační kooperace) a svaz farních obcí (právní kooperace). Zde se ohledně vedení naskýtají tyto možnosti: a) Jediný farář vede svaz farností a svaz farních obcí. b) Mezi vícero kanonickými faráři vede jeden z nich svaz farních obcí a svaz farností i kolegium farářů. c) Mezi vícero faráři jmenovanými podle can. 517 § 1 jeden moderující farář vede svaz farností a svaz farních obcí; spolupráce faráře jmenovaného podle can. 517 § 1 bude upravena povinným řádem farářů (can. 543 § 1) (List arcibiskupa ze 6. července 2000).

C.

V této době existuje jen málo zkušeností se svazy farních obcí. Mnohé mluví pro to, že založením spolků farních obcí se pastorační a správní činnost v pastorační oblasti zlepší a farářům bude odlehčeno od správních povinností. Eventuálně může dojít k přizpůsobení platných norem týkajících se spolků farních obcí, pokud to na základě prvních zkušeností bude potřebné. Pokud budou těžkosti ohledně právní spolupráce ve svazuz farních obcí, může být závazné rozhodnutí v tomto bodě odsunuto až na 31. prosinec 2003. Pokud do té doby nebude dosaženo dohody, je třeba to sdělit biskupovi jako podklad pro jeho rozhodnutí.

Kolín, 6. června 2000 + Joachim kard. Meisner, arcibiskup kolínský 1

srv. Listina o zřízení spolku farních obcí ABL z 15. června 2000

Spolupráce v pastorační oblasti pracovní materiál Arcibiskupství Kolín, 2000

Kooperativní pastorace – správným směrem! Od roku 1968 byla v Arcibiskupství kolínském téměř v každé farnosti zvolena farní rada – začala nová kapitola života farností. Duch obnovy Druhého vatikánského koncilu vanul farnostmi a farními radami. Život farností na mnoha místech charakterizovala spolupráce mezi kněžími, jáhny, laiky v pastorační službě a členy farních rad, katechety/kami, a to v liturgii, zvěstování a charitní službě.. Již brzy bylo zřejmé, že nové struktury rad nežijí samy ze sebe. Biblická víra, spiritualita a liturgie – z těchto pramenů se napájí dobrovolnická spolupráce. V některých farnostech byly novoty přátelsky přivítány, uskutečněny a naplněny životem. V jiných farnostech byla nová cesta namáhavá, obtížná a spolupráci ochromovaly překážky. Spolupráce dobrovolných spolupracovníků se uskutečňuje v různou formou – od poradenství přes spolupráci, vize až k rozhodování a vlastní iniciativě. Církev tu není sama pro sebe, ale pro lidi. Proto se osobní svědectví a organizovaná spolupráce laiků nemá jednostranně omezovat na liturgii, katechezi a službu ve farnosti, ale má vzít v potaz charitativní a společenskou oblast v celé její šíři. Profesionálové i dobrovolníci jsou na sebe navzájem odkázáni a společně utvářejí „církev ve světě“. Tato spolupráce uspěje tam, kde je záležitostí srdce. V roce 1979 poskytl kardinál Höffner kněžím, jáhnům a všem laikům hlavní pastorační linii: „Církev je společenství“. Tento dokument byl několik let diskutován a vypracováván v procesu dialogu s farními radami a všemi lidmi činnými v pastorační službě. V tomto zásadním programu jde o bohatství církevního života: farnost žije jako společenství mnoha společenství, menších skupinek a kroužků. A přesto se v mnoha farnostech rozšířila pečující mentalita a přání, aby se profesionální zaměstnanci v pastoraci starali především o členy farnosti a její skupiny. Mottem příštích let tedy bylo? „od farnosti , o kterou je pečováno k farnosti, která pečuje“. Vedle spolupráce profesionálů a dobrovolníků nyní nastupuje také spolupráce mezi farnostmi. V roce 1982 byla vytvořena „pastorační sousedství“, v roce 1992 dosud fungující pastorační oblasti, které obsahují v průměru tři až čtyři farnosti. Úkol ve světě a světu se tu a tam uskutečňoval v nadfarních pracovních skupinách. Do popředí se dostal svaz farních obcí jako forma pastorační spolupráce a byl upřednostněn coby perspektivní. Na první postní neděli roku 1993 otevřel kardinál Meisner celodiecézní pastorační diskuzi, která byla uzavřena v roce 1996 zveřejněním 230 závěrů a nových názorů. Do budoucna byla jako nepostradatelná nahlížena nutnost spolupráce uvnitř farností, mezi farnostmi pastorační oblasti a mezi profesionály a dobrovolníky. Kooperativní pastorace vyžaduje spolehlivé kooperativní struktury. Arcibiskupovi byly předloženy tři strukturální modely pro tuto kooperativní pastoraci: společenství farností, spolek farností a centrální farnost (závěr 1.2). Jako šance a výzva bylo navrženo dvojí pastorační úsilí (závěr 1.3): posílení jednotlivé farnosti (malá jednotka) a současně budování farní spolupráce v pastorační oblasti (větší jednotka). Kardinál Meisner si vzal prosbu pastoračních rozhovorů za svou a počátkem roku napsal všem farnostem v arcibiskupství list s názvem K budoucnosti farností. V něm zdůraznil, že pastorace musí odpovídat výzvám doby a v jejím centru musí stát jednotlivý člověk. Budoucí cestu farností popsal jako duchovní, diakonickou a misijní. Vypíchl duchovní a teologický fundament každé spolupráce a povzbudil profesionály i dobrovolníky k zodpovědné spolupráci a utváření pastorace na úrovni farností a pastoračních oblastí. V listopadu 1999 předložil kardinál Meisner kněžské radě koncepci dalšího rozvoje kooperativní pastorace a kooperativních struktur v místní pastoraci. Ta se orientuje na tři již známé strukturální modely: 1. jedna farnost, 2. společenství farností a 3. spojené farnosti. Pastorační spolupráce více farností je nyní rozšířena o spolupráci v oblasti


finanční a správní skrze zřízení svazu farních obcí. Ve svazu farních obcí spolupracuje více představenstev v oblastech, které si sami určí (dětská denní centra, osobní farnosti, jednotlivé pastorační oblasti), přičemž úkoly ohledně správy majetku zůstávají na jednotlivých představenstvech. Tato koncentrace úkolů je stejně jako alternativní sjednocení více farností také rozhodujícím příspěvkem k ulehčení farářům od správních úkolů. Na základě pastoračního plánování pro celou pastorační oblast, které se uskuteční, by se farnosti pastorační oblasti měly do konce roku 2002 rozhodnout pro jeden ze tří strukturálních modelů a toto rozhodnutí sdělit arcibiskupovi. Na doporučení kněžské rady, která se naprostou většinou vyslovila pro tento postup, předložil kardinál Meisner svoji koncepci diecézní pastorační radě, diecézní radě, jáhenské radě a pastoračním a farním asistentům a asistentkám k posouzení. Poté, co tato grémia vyslovila jednoznačný souhlas k navrhovanému rozvoji kooperativní pastorace a jejích struktur, uvedl kardinál Meisner koncepci „Kooperativní pastorace“ do praxe svým listem ze 6. června 2000 a oznámením z 15. června 2000. Alfred Lohmann / Raymund Weber

ALTERNATIVY VÝVOJE PASTORAČNÍ OBLASTI Utváření budoucnosti pastorace – přizpůsobení místním podmínkách definované perspektivy

1. Jedna farnost Všechny farnosti definované perspektivy v pastorační oblasti (PO) se spojí v samostatnou farní obec s farní radou (FR) a představenstvem (P).

jasné vedení

Farář v PO s těmito úkoly: • •

poradenství skrze FR Předsednictví P

2. Společenství farností Všechny farnosti v pastorační oblasti (PO) vytvoří jednu farní radu a svaz farních obcí (SFO).

Farář v PO s těmito úkoly: • • •

Poradenství skrze (FR) Vedení SFO formální předsednictví představenstva (P)

3. Spojené farnosti Všechny farnosti pastorační oblasti (PO) vytvoří svaz farností a svaz farních obcí (SFO)

a Farář v PO s těmito úkoly: • Farář spolku farností • Vedoucí SFO • formální předseda P a poradenství skrze FR

b Mezi více kan. jmenovanými faráři je jeden vedoucí farář s těmito úkoly: • Farář jako vedoucí spolku farností a současně • vedoucí SFO

c Mezi více knězi jmenovanými podle can. 517 § 1 jeden kněz s těmito úkoly: • Vedoucí spolku farností a současně • vedoucí SFO a • moderátor

kaplan, jáhen, PA, FA


další pastorační služby

kaplan, jáhen, pastorační asistent/ka, farní asistent/ka

kaplan, jáhen, pastorační asistent/ka, farní asistent/ka


Struktura

Jedna farní rada (s možností místních výborů pro farní oblast)

Jedna farní rada (s možností místních výborů pro farní oblast)

Svaz farností

A

B

C

D

Vždy 2 členové z každé farní rady

Jedno představenstvo

A

Svaz farních obcí

A

B

C

D

Svaz farních obcí

Předseda a vždy 2 členové představenstva

A Legenda

Farní rada

Svaz farností

B

C

Představenstvo

A

B B

C C

D D

Předseda a vždy 2 členové představenstva

D

A Svaz farních obcí

B

PA Pastorační asistent/ka

C

D FA

farní asistent/ka


Alternativy pro budoucnost pastoračních oblastí – přehled modelů Ve svém listu z 15. června 2000 povzbudil kardinál Meisner k tomu, aby se v prvé řadě uskutečnilo pastorační plánování v pastoračních oblastech. Jde o společnou odpověď profesionálů i dobrovolníků na otázku, jak a s jakými těžišti bude má být utvářena pastorace ve vaší pastorační oblasti. Tyto pastorační úvahy tvoří základ všech následujících kroků, které z těchto úvah budou vycházet. K tomu patří i rozhodnutí se pro jeden ze tří strukturálních modelů, které arcibiskup předložil farnostem každé pastorační oblasti. Přitom by kooperativní struktury měly co možná nejefektivněji podpořit a posílit pastoraci v oblasti. Tyto alternativy zde blíže objasníme: 1. Jedna farní obec (farnost) První model s názvem Jedna farní obec (farnost) znamená, že se všechny farnosti v pastorační oblasti slouží do jediné farnosti. Charakteristikou tohoto modelu je: - vedení jedním farářem - jedno (jediné) (církevní) představenstvo - jedna (jediná) farní rada Život v jednotlivých okrscích nové farnosti by měl být podporován, koncentrován, propojen a také zintenzívněn. Z pastoračního hlediska je tedy dobré a žádoucí rozčlenit takovou velkofarnost do přehlednějších částí. V dosavadních farnostech mohou být vytvořeny místní výbory, které pracují jako odbory nové velké farní rady. Jedna farnost jako prostor živého propojení více částí může podpořit produktivní souhru pastoračně smysluplné kooperace na jedné straně a místní příslušnosti členů obcí na straně druhé. V každém případě je v této (velko)farnosti jeden kostel farní a ostatní se stanou kostely filiálními, v nich však nadále budou slaveny bohoslužby. K uskutečnění tohoto modelu vedou dvě rozdílné cesty. První cesta: Jedna farnost zůstane zachována, ostatní farnosti se právně zruší a připojí se k této farnosti. Druhá cesta – zpravidla myslitelná tehdy, když se spojují dvě farnosti: obě farnosti coby kanonicky zřízené farní obce se zruší a utvoří novou, společnou a tedy větší farnost. Informace k tomuto modelu poskytuje schéma na straně ... Na další otázky k tomuto tématu vám odpoví referenti oddělení farní pastorace. 2. Společenství farností Ve „společenství farností“ zůstávají všechny farnosti pastorační oblasti samostatné. Vede je jeden farář a úzce spolu spolupracují. Charakteristické pro tento model je, že tu existuje jen jedna farní rada a jeden svaz farních obcí. Svaz farních obcí je právní osobou, stejně jako farnosti. Ve svazu farních obcí spolupracují představení na úkol, které si sami vytyčili, např. dětská denní centra, přijímání církevních hudebníků, farních sekretářů/řek a kostelníků/kostelnic. Skrze svaz farních obcí je také možno řešit finanční stránku pastoračních okruhů (práce s mládeží, pastorace rodin, vzdělávání). Představenstvo společně a na vlastní zodpovědnost určuje, které oblasti úkolů se řeší ve svazku farních obcí. Za správu majetku zůstávají zodpovědná jednotlivá představenstva a to nemůže být přesunuto na svaz farních obcí. Výhoda svazu farních obcí spočívá v efektivním svázání finančních a právních úkolů, které mají probíhat na úrovni pastorační oblasti, do jednoho grémia. Tím je také odlehčeno faráři od správních úkonů. 3. Spojené farnosti Ve třetím modelu spojených farností zůstávají farnosti pastorační oblasti samostatné a spolupracují na úrovni pastorace, financí a správy. Farní rady pracují v jednom svazu


farností, představenstva pak ve svazu farních obcí. Vedení spojených farností náleží jednomu faráři. Cílem svazu farností je koordinace celé pastorace v pastorační oblasti. Přitom je třeba vytvořit vyváženost mezi samostatností jednotlivých farností a spoluprací s ostatními farnostmi ve svazu. Práce na aktuálních pastoračních úkolech může být jednotná pro celý svaz farností nebo může být v jednotlivých obcích utvářena rozdílně, pokud se na tom všichni dohodnou. Je tu tedy třeba jasné dohody o tom, kdy má smysl, aby farnosti postupovaly společně nebo v kterých oblastech se vydají vlastními cestami. Tak například má smysl společně utvářet vzdělávání, naproti tomu v charitní oblasti lze v jednotlivých farnostech dát různé důrazy. To, které úkoly budou řešit farnosti samostatně a které dohromady, stanoví při konferenci farního svazu farář(i), zástupci laiků a profesionálních pastoračních pracovníků pastorační oblasti. Na další otázky vám odpoví referenti oddělení pro farní pastoraci. Předložené strukturální modely mají za cíl: 1. Posílit spoluzodpovědnost profesionálů a dobrovolníků, kteří se angažují ve farnostech pastorační oblasti, aby v procesu porad a rozhodování spolehlivě a účinně rozhodovali. 2. Dát pastoračním oblastem jasné vedení. Nejasné vztahy vedení vedou k ochromení pastorace a k velké ztrátě energie mezi představenými a k frustraci ve farnostech a k frustraci těch, kdo jsou pověřeni vedením. Navíc jsou předkládané strukturální modely charakteristické teologickou výpovědí, totiž že k církvi v její svátostné struktuře bytostně náleží svěcení a vedení každé farnosti knězem. 3. Podporovat spolupráci i vo blasti správní, aby pastorační kooperaci byla skutečně plodná. 4. Zohlednit rozdílné pastorační a historické výchozí situace a charakter našich farností. Proto nebyl pevně stanoven jen jeden strukturální model, ale nabízí se možnost volby, která se může přizpůsobit aktuální místní situaci a může se značně rozvíjet. 5. Vývoj pastoračních perspektiv a strukturálních rozhodnutí by se ve farnostech měl uskutečnit zodpovědně.


Svaz farností – jak na to? V naší pluralitní společnosti se cesty zvěstování stále více diferencují.Navíc naše farnosti se početně zmenšují a počet kněží a dobrovolníků klesá. Z toho důvodu by bylo naprostým přetížením, kdyby každá farnost měla sama zastat veškeré pastorační úkoly. Pastorační plánování a úkoly Kooperativní pastorace ve svazu farností vyžaduje jako základ pro pastorační plánování celostní pohled na životní prostor a oblast lidí ve farním svazu. Stejně tak je třeba vzít v potaz dosavadní pastorační praxi a těžiště práce, rovněž personální zdroje z řad profesionálů i dobrovolníků. Úkolem svazu farností je závazné stanovení hlavních bodů a plánu pastorace skrze: - koordinaci (např. svátostná katecheze, časy bohoslužeb) - kooperaci (např. práce charity nebo církevní hudba) - zpřístupnění nabídek (např. prohlubování duchovního života skrze exercicie všedního dne) - propojení (např. stávající skupiny pastorace žen) - solidaritu ve farnostech a ochotu společně nést zodpovědnost Autonomie a koordinace Vlastní život jednotlivých farností jako malé oblasti vyžaduje pozornost a podporu stejně jako pastorační spolupráce na úrovni pastorační oblasti jako velké oblasti. Spolupráce ve svazu farností spočívá na vztahu samostatné práce jednotlivých farností a společné práce všech farností na určitém úkolu. Společné oblasti úkolů se stanoví na konferenci svazu farností. Tento dvojí pastorační pohyb – posílení malých jednotek a podpora větších – charakterizuje dynamiku svazu farností. Ve svazu farností všechny farnosti plánují a koordinují veškerou pastoraci pastorační oblasti. Vše, co konkrétního potřebujete vědět o založení a práci svazu farností obsahuje statut vydaný arcibiskupem 6. 12. 1996. Jeho komentovaný přetisk najdete v tomto pracovním materiálu. Svaz farností je pastorační struktura, která závazně reguluje kooperaci mezi farnostmi, pastoračními pracovníky a mezi profesionály a dobrovolníky. Ve svazu farností pracují pod vedením jednoho faráře pastorační pracovníci a zástupci farních rad celé pastorační oblasti. Radí se, plánují a koordinují pastoraci v pastorační oblasti, aby zajistili a utvářeli pastoraci ve všech důležitých oblastech buď pro každou jednotlivou farnost nebo pro všechny. Svaz farností je arcibiskupem zřízen na návrh faráře/řů, který je podpořen hlasováním všech farních rad, představenstev a pastoračních pracovníků.

SVAZ FARNOSTÍ

Účel

Farnosti a popř. rektoráty pastorační oblasti založí pro koordinaci pastorace a závaznou kooperaci v celé pastorační oblasti svaz farností. Práce na aktuálních pastoračních úkolech může být pro celý svaz jednotná nebo může být různá v jednotlivých obcích, pokud se na tom všichni shodnou.

Forma

Svaz farností je pastoračním svazem. Faráři se proto radí s farními radami a představenstvy a domlouvají se s příslušnými děkany a pastoračními pracovníky. Poté směřují odpovídající požadavek na arcibiskupa. Ten zřídí svaz farností na základě „Statutu pro farní svazy arcibiskupství Kolín“. Zakládací setkání konference farního svazu musí proběhnout během tří měsíců po zřízení svazu arcibiskupem.

Úkoly

Závazné stanovení nejdůležitějších bodů a plánu pastorace v celém svazu farností skrze: 1. 2. 3. 4. 5.

Koordinaci, např. bohoslužeb a liturgického života Kooperaci, např. práce s mládeží a svátostné katecheze Zpřístupnění pastoračních nabídek, které překračují síly jednotlivé farnosti Propojení stávajících nabídek nebo aktivit, např. posílení jáhenské pastorace Solidaritu mezi obcemi a ochotu ke společné zodpovědnosti

Struktura vede

Vedoucí farního svazu jmenovaný arcibiskupem

Farní kolegium (pokud je ve farnostech svazu farností jmenováno více farářů)

Představenstvo alespoň dva z řad volených osob

Pastorační tým Členové konference farního svazu

A

B

C

D

(všichni pastorační pracovníci ve svazu farností)

Vždy dva členové farních z rad a jeden z představenstva zúčastněných farností

A A

B B

C C

D D Farní rada

Představenstvo


Z vaší strany

Takto vznikne svaz farností

I. Iniciativa a hlasování Farní rada (FR) a představenstvo (P) každé zúčastněné farnosti přijmou rozhodnutí založit společně s ostatními farnostmi resp. rektoráty pastorační oblasti (PO) svaz farností. Faráři jednotlivých farností se poradí s pastoračními týmy a vyžádá si stanovisko děkana k zřízení farního svazu. Poté podá pověřený farář arcibiskupovi návrh na zřízení svazu farností. Přiloží stanovisko FR, P, pastoračního týmu a děkana.

Z naší strany

II. Přezkoumání a zřízení Oddělení pro farní pastoraci přezkoumá, zda návrh odpovídá formálně jmenovaným požadavkům. Obsahově zpracuje oddělení pro farní pastoraci z pastoračního hlediska a hl. oddělení pro pastorační personál z personálního hlediska stanovisko pro arcibiskupa.

III. Ustavení Během tří měsíců od zřízení svazu farností proběhne ustavující schůze konference farního svazu. vedoucí konference na tuto schůzi zve a vede ji. V pastorační oblasti s více faráři toto vykoná služebně nejstarší farář. Na této schůzi konferenci při tajném hlasování vyjádří svoji volbu vedoucího svazu farností. V úvahu přicházejí faráři pastorační oblasti. Výsledek hlasování je zprostředkován arcibiskupovi.

Pokud arcibiskup dojde k závěru, že svaz má být zřízen, bude vyhotovena zřizovací listina svazu farností, kterou podepíše biskup.

IV. Jmenování vedoucího svazu farností Oddělení pro farní pastoraci a hl. oddělení pro pastorační personál zaujmou k hlasování konference svazu farností stanovisko a předají ho arcibiskupovi.

Pokud je v pastorační oblasti jen jeden farář, jmenuje ho arcibiskup listinou jako vedoucího svazu.

Arcibiskup ze svobodného rozhodnutí listinou jmenuje vedoucího svazu farností.

Eventuálně se nyní rozšíří jmenování pastoračních pracovníků na celou oblast svazu farností.

Hl. oddělení pro pastorační personál tuto listinu rozešle.

Oddělení pro farní pastoraci resp. hl. oddělení pro pastorační personál listiny rozešlou.

Statut svazů farností v Arcibiskupství Kolín 1. Cíle a úkoly 1. 1. Stanovení cílů Cílem svazu farností je koordinace veškeré pastorace ve svazu a závazná forma spolupráce zúčastněných obcí. Práce na aktuálních pastoračních úkolech může být v celém svazu farností utvářena buď jednotně nebo pro každou obec zvlášť, pokud se na tom všichni dohodnou. Komentář: Statut vydal arcibiskup 6. prosince 1996 (otištěn v úředním listě z 1. ledna 1997). Text na některých místech otevírá možnost přizpůsobení se místním podmínkám. Prostorový rámec pro založení svazu farností poskytuje zpravidla již existující pastorační oblast. Nová výzva na koordinaci pastorace se může podařit jen tehdy, když všechna obsahová, personální a organizační ujednání budou učiněna v jedné pastorační oblasti. Společné plánování může stanovit společná nebo jednotlivá řešení pastoračních otázek v jednotlivých obcích, např. v případě přípravy na biřmování lze stanovit společnou přípravu a slavení nebo najít rozdílné koncepce pro jednotlivé farnosti a slavení v různých kostelech. Rozhodující pro společnou dohodu je, že je výsledkem obsahové analýzy a může být spolunesena všemi zúčastněnými.

1. 2. Celkové hledisko Kooperativní pastorace ve svazu farností vyžaduje celkový pohled na - oblasti života lidí na území svazu farností jako na základ pastoračního plánování, - dosavadní pastorační praxi a těžiště ve farnostech svazu, - personální zdroje mezi profesionály i dobrovolníky ve svazu. 1. 3. Úkoly svazu farností Úkolem svazu farností je stanovit těžiště a plán pastorace pro celý svaz skrze: - Koordinaci, např. svátostné katecheze nebo doby bohoslužeb, a liturgického života, - Kooperaci, např. duchovní doprovázení a kvalifikaci dobrovolníků, - Propojení, např. posílení jáhenské pastorace, - Solidaritu mezi farnostmi a ochotu ke společné zodpovědnosti. Kooperativní pastorace a odpovídající pastorační plánování vyžadují precizní vnímání místních sociálních a společenských daností ve farnostech pastorační oblasti a tázání se po úkolech křesťanů v této konkrétní situaci. Tato výzva nabízí profesionálním zaměstnancům a jednotlivým farnostem šanci přezkoumat svoji dosavadní praxi a dobrat se skrze konsekventní orientaci na životní situace nového těžiště své služby. Mezi farnostmi je možná spolupráce na různém stupni – od výměny informaci až po společné aktivity a trvalou spolupráci v pastorační oblasti. Např. vzájemná informovanost církevních sborů v oblasti či pořádání společných koncertů nebo vytvoření společného sboru. Napětí mezi zájmy farností s jejich skupinami a společnou perspektivou pro všechny farnosti musí být vnímáno, akceptováno a využito jako impuls k utváření. Otevírá šanci na vzájemnou výměnu zkušeností, vzájemné učení se a odkrývání charismat.

2. Zřízení spolku farností 2. 1. Návrh Farnosti a popř. rektoráty pastorační oblasti se dohodnou na spojení do svazu farností. Faráři podají arcibiskupovi po poradě s farními radami a představenstvy a po dohodě s příslušným děkanem a pastoračními pracovníky za každou zúčastněnou farnost návrh na zřízení svazu. Arcibiskup zřídí svaz farností na základě „Statutu pro svazy farností Arcibiskupství Kolín“ skrze schválení návrhu a sdělí to příslušným farnostem. 2. 3. Ustavení Ustavující schůze konference farního svazu musí proběhnout během tří měsíců od zřízení svazu arcibiskupem. Pokud je ve farnostech svazu jmenováno více farářů, vede ustavující schůzi služebně nejstarší z nich. Spolu s návrhem na zřízení svazu farností sdělí farář výsledky poradního procesu farních rad, představenstev, dalších pastoračních pracovníků a děkanů. Protože v pastorační oblasti bude jmenován pouze jeden farář vedoucím farního svazu, vede tento ustavující schůzi. V pastorační oblasti s více faráři ji vede služebně nejstarší farář.

3. Vedení svazu farností 3. 1. Jmenování Pokud je ve farnostech svazu jmenován pouze jeden farář, bude arcibiskupem povolán k řízení svazu farností. Pokud je ve farnostech svazu farářů více, arcibiskup povolá k řízení svazu jednoho z nich na základě stanoviska konference farního svazu, a to zpravidla na období čtyř let. V případě nutnosti se může vedoucí farář nechat zastoupit jiným farářem, kterého jmenuje. 3. 2. Úkoly a kompetence Pozice vedoucího svazu farností se odvíjí od jmenování arcibiskupem. Zahrnuje službu jednotě farního svazu, péči o dosažení síle farního svazu a vedení konference farního svazu a porad pastoračního týmu. Vedoucí farního svazu má vedoucí funkci i vůči ostatním farářům, klerikům, laikům v pastorační službě a dobrovolníkům. S vedením je spojeno právo a povinnost shromažďovat pastorační ujednání svazu a pečovat o jejich uskutečnění. Vedoucí farního svazu zajišťuje, aby případné konflikty a napětí ve svazu byly dobře zpracovány. Ten, kdo předsedá pastoračním pracovníkům by měl být vedoucím svazu jen tehdy, když arcibiskup nejmenoval jiného faráře jako představeného. První shromáždění konference farního svazu končí tajným hlasováním o osobě vedoucího svazu. Výsledek je zprostředkován arcibiskupovi vedoucím schůze. Arcibiskup jmenuje vedoucího farního svazu podle svého uvážení. K úkolům vedoucího farního svazu patří: - svolávat konferenci farního svazu

-

vedení konference farního svazu svolávat farní kolegium vedení farního kolegia svolávání pastoračního týmu vedení schůzí farního týmu péče o vyhotovení a rozeslání zápisu z jednání.

Celkovou zodpovědnost za pastoraci a pastorační úkoly nese jen tehdy, když je jediným farářem pastorační oblasti. Pokud je zde farářů více, zůstává zodpovědnost za jednotlivé obce na jejich farářích. Pokud je vedoucí svazu farností sám součástí nějakého konfliktu, může být prospěšné využít služeb moderátora.

3. 3. Odstoupení z vedení Pokud chce vedoucí farního svazu složit svoji funkci, sdělí to konferenci farního svazu a písemně požádá arcibiskupa o zpětvzetí svého jmenování. Uvolnění nabývá účinnosti teprve přijetím žádosti arcibiskupem. 4. Farní kolegium Pokud je ve farnostech farního svazu více jmenovaných farářů, utvoří farní kolegium. Kvůli výkonu své vedoucí funkce ve farnostech se radí o všech pastoračních otázkách, které se týkají koordinace a kooperativní pastorace ve svazu farností. Farní kolegium zadává ve spolupráci s konferencí farního svazu a ve shodě s pastoračním týmem úkoly ohledně pastorační oblasti, pro grémia svazu farností i konferenci a poradní sbory. Farní kolegium se schází pravidelně. Vedle zodpovědnosti za farnosti, pro které byli jmenováni, jsou faráři a kolegium povinni odhalovat společné úkoly farního svazu, formulovat je a rozhodovat. Ochota ke společné cestě je základem pro práci ve farním kolegiu.

5. Konference farního svazu 5. 1. Funkce S ohledem na zodpovědnost vedoucího faráře resp. farního kolegia je konference farního svazu plánovacím, koordinačním a rozhodujícím grémiem svazu farností. Schází se pravidelně, nejméně však čtyřikrát do roka. Představenstvo navíc svolává mimořádnou konferenci v případě, že si to vyžádají zástupci nejméně dvou farností. 5. 2. Úkoly Konference farního svazu má především tyto úkoly: - radí se o podpoře koordinace a spolupráce pastorace farního svazu a rozhoduje o formách uskutečnění. - Přijímá návrhy farních rad. - Skrze delegáty předává rozhodnutí farním radám. - Volí dva člen, kteří společně s vedoucím svazu farností tvoří představenstvo.

- Stanovuje částku nezbytných finančních prostředků pro farnosti svazu, s výjimkou ustanovení 7.1. a 7.2. Je třeba dávat pozor na to, aby byl poskytován dostatek prostoru rozhovorům o pracovních záměrech, obsahové diskuzi a stanovení těžiště pastorace jednotlivých farních rad. tato výměna názorů slouží k vzájemné informovanosti a komunikaci a je nezbytnou podmínkou každé koordinace a spolupráce. Vedle možnosti diskutovat na konferenci svazu farností o daném tématu je farním radám umožněno vznášet návrhy. Tyto návrhy je třeba směrovat na představenstvo konference farního svazu. Koordinace a spolupráce se podaří jen tehdy, když grémia farností přijmou závěry konference farního svazu. Členové konference mají zprostředkovat tyto závěry různým farním grémiím. K představenstvu může náležet i více osob, např. vedle vedoucího farního svazu také čtyři volené osoby, pokud farní svaz tvoří čtyři farnosti. Dodatek 7.2 umožňuje takové přizpůsobení statutu místním podmínkám.

5. 3. Oprávněný hlasující člen Členové konference svazu farností, kteří jsou oprávněni hlasovat jsou: a) všichni zaměstnanci v pastorační službě farností spojených ve svazu farností, b) vždy dva členové farních rad, pokud možno předsedové jednotlivých farních rad farností svazu, c) vždy jeden zástupce představenstva farností. Zaměstnanci v pastorační službě jsou: farář, kaplan, trvalý jáhen, pastorační asistenti a farní asistenti s pověřením pro jednu nebo více obcí pastorační oblasti. Do konference svazu farností může být delegováno i více osob z farních rad, pokud to vyžadují místní poměry. Když např. ve dvou velkých farnostech sestává pastorační tým z více než čtyř osob, mohou být do konference vyslány i tři osoby. Přitom je třeba zvážit, že musí být zajištěna schopnost konference pracovat. Dodatek 7. 2. umožňuje takové přizpůsobení statutu místním podmínkám. Zastupování člena konference svazu farností na jednotlivých jednáních v případě jeho neschopnosti není možné. V případě odstoupení delegáta farní rady na konferenci vyšle dotyčná farní rada jiného člena.

5. 4. Hosté Na schůze mohou být pozváni hosté. Hosté mohou být pozváni jen za účelem projednání určitých témat, pracovních projektů nebo na jednotlivá zasedání.

5. 5. Představenstvo Představenstvo tvoří: a) vedoucí svazu farností b) dva další členové představenstva, kteří jsou voleni z konference svazu farností, pokud možno z delegátů farních rad jednotlivých farností. Představenstvo připravuje schůze konference farního svazu a nese zodpovědnost za provedení rozhodnutí. Pokud je ve farnostech svazu více jmenovaných farářů, je příprava vedena spolu s farním kolegiem. V představenstvu může být i více osob, např. vedle vedoucího farního svazu další čtyři volené osoby, pokud svaz farností tvoří čtyři farnosti. Dodatek 7. 2. umožňuje takové přizpůsobení statutu místním podmínkám.

K přípravě konference farního svazu nepatří jenom stanovení agendy. K tomu, aby konference svazu farností pracovala efektivně se doporučuje zavést vhodné metody a různé formy práce. Rovněž se doporučuje obrátit se na vhodnou pomoc zvenčí. Koordinace a spolupráce se podaří jen tehdy, když grémia farností přijmou závěry konference farního svazu. Úkolem všech členů představenstva je zprostředkování závěrů jednotlivým farnostem a jejich prosazení do praxe.

5. 6. Výbory Pro spolupráci v jednotlivých oblastech pastorace může konference farního svazu vytvořit výbory. Takovými výbory mohou být: - pracovní skupiny zabývající se dlouhodobou spoluprací, např. redakce farního listu, „kulatý stůl farní charita“ apod. - projektové skupiny, které se po skončení projektu zase rozpustí. V takových výborech mohou a mají být i osoby, které nejsou členy konference farního svazu. Předností trvalých pracovních skupin je kontinuita, možnost dlouhodobého plánování a možných oprav. Jejich nevýhodou je, že existují, i když původně plánovaná práci (již) neexistuje. Předností projektových skupin je, že na krátkodobou práci se snáze shánějí lidé. Jejich nevýhodou je, že se tu nedomýšlí věci dál za daný projekt.

5. 7. Názory a rozhodování 5. 7. 1. Schopnost usnášení K tomu, aby byla konference farního svazu usnášeníschopná je třeba přítomnosti alespoň dvou členů představenstva a poloviny ostatních členů. 5. 7. 2. Orientace na konsens Rozhodnutí konference farního svazu by měla být pokud možno jednomyslná. V rozhodovacím procesu by měla být přijata taková společná řešení, která všichni členové konference farního svazu mohou alespoň respektovat. Z respektu k samostatnosti jednotlivých farností se musí rozhodnutí vypracovat férově a partnersky. Zvláště vedoucí farního svazu a každý další farář má jít příkladem při práci na konsensu. Cílem je přijetí rozhodnutí v jednotě a všeobecné shodě.

5. 7. 3. Většina K rozhodnutí konference farního svazu je třeba dvoutřetinové většiny odevzdaných hlasů. Rozhodnutí jsou závazná pro všechny obce farního svazu, pokud se týkají úkolů svazu a nejsou v rozporu s diecézním nebo občanským právem. Pokud není možno dojít ke shodě (viz 5.7.2), musí být k tomu, aby bylo dosaženo rozhodnutí, musí být svolána a zajištěna dvoutřetinová většina.

5. 7. 4. Právo na odvolání Pokud farář nebo většina ostatních pastoračních pracovníků nebo oba zástupci farních rad nesouhlasí s rozhodnutím, mohou se během konference farního svazu proti němu odvolat za pomoci návrhu na odůvodněné odvolání. Rozhodnutí pak nenabude účinnosti a téma

musí být opětovně projednáno na následující schůzi. Jako prostředník k tomu může být přizván děkan. Pokud nedojde ke konsensu, může být do procesu povolán arcibiskup. Toto právo na odvolání má zabránit tomu, aby většina konference farního svazu přehlížela nebo porušovala zájmy nebo vlastní zodpovědnost jmenovaných osob nebo skupin osob. Má být zachována zásada, že je třeba se snažit o porozumění a společné řešení. Proto právo na odvolání má být použito jen ve výjimečných případech.

5. 7. 5. Zápis O rozhodnutích je pořízen zápis. Patří k úředním dokumentům a je uložen vedoucím farního svazu a příslušnými úředníky farností. Zápis z jednání je k dispozici každému členu konference farního svazu. 6. Porady pastoračního týmu 6. 1. Účast Porada pastoračního týmu je poradou všech pastoračních pracovníků svazu farností. Vedoucí farního svazu svolává poradu a vede ji. Všichni pastorační pracovníci jsou povinni se zúčastnit. Mohou být přizvány další osoby, do jejichž odbornosti patří projednávané otázky. Poradu pastoračního týmu vede vedoucí svaz farností. Z toho neplyne nutně a ve všech ohledech, že také musí každou poradu vést sám. V některých případech může být prospěšné delegování vedení diskuze, aby se zlepšilo obsahové vedení.

6. 2. Úkoly Při poradách pastoračního týmu jde především o tyto úkoly: - Rozdělují a koordinují se aktuální úkoly a práce zaměstnanců. - Zpracovávají se návrhy pro konferenci farního svazu. Pokud je ve farnostech svazu farností jmenováno více farářů, jsou návrhy odsouhlaseny farním kolegiem. - Při poradách týmu je dbáno na realizaci rozhodnutí konference farního svazu, pokud to nepřevezme někdo jiný. - Vzhledem k možno změn na místě faráře by měl být vypracován popis pastorační situace ve svazu farností a popis úkolů a míst jako podklad k poradám konference farního svazu. Poté, co se s ním seznámí farní rady, je závěr porady postoupen generálnímu vikáři. Při změně na místech dalších pastoračních pracovníkům se postupuje stejně. 7. Financování a správa 7. 1. Částka Pro financování úkolů svazu farností bude přidělena určitá částka do obcí ve farním svazu. Výše této částky stanovuje konference svazu farností se souhlasem všech farností svazu. Správa této finanční částky leží na jednotlivých farnostech.

7. 2. Dohoda se svazem farností Pokud se příslušné farnosti spojí do svazu farností, je třeba upravit finanční záležitosti a správní úkoly svazu v dohodě s orgány svazu farních obcí. V odůvodněných případech může arcibiskup na základě tohoto statutu přijmout rozšířená ustanovení statutu. Pro svaz farností, kde je kněžím přidělena pastorace podle can. 517 § 1 může být personální a pastorační situace arcibiskupem analogicky upravena způsobem odpovídajícím statutu. Souhlas jednotlivých obcí se děje odpovídajícím způsobem skrze porady farních rad a představenstev s odpovídajícím rozhodnutím představenstva. Statut má být podporován jako pracovní nástroj utváření pastorace vzhledem ke konkrétním místním podmínkám. Tímto dodatkem má být umožněno přizpůsobení statutu aktuální situaci farností v pastorační oblasti. Tyto modifikace však nesmějí změnit podstatu statutu. Případné změny je třeba adresovat formou žádosti ze strany svazu farností arcibiskupovi.

Kolín, 6. prosince 1996 Joachim kardinál Meisner arcibiskup kolínský

Tyto svazy farností již existují – zde se můžete ptát po zkušenostech. Pfarrverband im SB ‘Köln-Bickendorf’ des Dekanates Köln-Ehrenfeld Pfarrverband im SB F des Dekanates Mettmann Pfarrverband im SB B des Dekanates Zülpich Pfarrverband im SB B des Dekanates Grevenbroich

Pfarrverband ‘Flingern/Düsseltal’ im SB Flingern/Düsseltal des Dekanates Düsseldorf-Ost Pfarrverband im SB C des Dekanates Wuppertal-Elberfeld Pfarrverband im SB A des Dekanates Erftstadt

St. Bartholomäus, Köln-Bickendorf St. Dreikönigen, Köln-Bickendorf St. Rochus, Köln-Bickendorf Christi Auferstehung, Neviges-Siepen St. Antonius, Neviges-Tönisheide St. Mariä Empfängnis, Neviges St. Johannes und Sebastianus, Zülpich-Wichterich St. Matthias, Zülpich-Oberelvenich St. Pankratius, Zülpich-Rövenich St. Cyriakus, Grevenbroich-Neuenhausen St. Joseph, Grevenbroich-Süd St. Lambertus, Grevenbroich-Neurath St. Martin, Grevenbroich-Frimmersdorf St. Matthäus, Grevenbroich-Allrath St. Nikolaus, Grevenbroich-Barrenstein St. Elisabeth und Vinzenz, Düsseldorf St. Mariä Himmelfahrt (Liebfrauen), Düsseldorf St. Paulus, Düsseldorf St. Laurentius, Wuppertal-Elberfeld St. Joseph, Wuppertal-Elberfeld St. Marien, Wuppertal-Elberfeld St. Clemens, Erftstadt-Herrig St. Johannes Baptist, Erftstadt-Ahrem St. Kilian, Erftstadt-Lechenich

Pfarrverband im SB E des Dekanates Köln-Deutz

St. Adelheid, Köln-Neubrück St. Servatius, Köln-Ostheim Zu den hl. Engeln, Köln-Ostheim Zum Göttlichen Erlöser, Köln-Rath St. Cornelius, Köln-Rath-Heumar

Pfarrverband im SB A des Dekanates Hürth

St. Katharina, Hürth St. Martinus, Hürth-Fischenich St. Wendelinus, Hürth-Berrenrath

Pfarrverband ‘Refrath-Frankenforst’ im SB D des Dekanates Bergisch Gladbach

St. Elisabeth in den Auen, Berg. Gladbach-Refrath St. Johann Baptist, Bergisch Gladbach-Refrath St. Maria Königin, Bergisch Gladbach-Frankenforst

Pfarrverband ‘Rund um den Chlodwigplatz’ im SB C des Dekanates Köln-Mitte (Süd)

St. Johann Baptist, Köln Maria Hilf, Köln St. Maternus, Köln St. Paul, Köln St. Severin, Köln

Pfarrverband ‘Brühl-Mitte’ im SB Brühl-Mitte des Dekanates Brühl

St. Heinrich, Brühl St. Margareta, Brühl St. Maria von den Engeln, Brühl St. Stephanus, Brühl

Pfarrverband ‘Düsseldorf-Unterrath-Lichtenbroich’ des Dekanates Düsseldorf-Nord

St. Bruno, Düsseldorf-Unterrath St. Maria Königin, Düsseldorf-Lichtenbroich St. Maria unter dem Kreuze, Düsseldorf-Unterrath

Pfarrverband im SB B des Dekanates Neuss-Nord

Pfarrverband im SB A des Dekanates Remscheid Pfarrverband ‘Weilerswist’ im SB Weilerswist des Dekanates Euskirchen Pfarrverband im SB D des Dekanates Leverkusen

Pfarrverband im SB A des Dekanates Bergisch Gladbach Pfarrverband ‘Lerbach-Strunde’ des Dekanates Bergisch Gladbach Pfarrverband im Seelsorgebereich A des Dekanates Grevenbroich

St. Aldegundis, Kaarst-Büttgen St. Antonius, Kaarst-Vorst Sieben Schmerzen Mariens, Kaarst-Holzbüttgen St. Engelbert, Remscheid-Vieringhausen St. Marien, Remscheid St. Suitbertus, Remscheid St. Johannes d. Täufer, Weilerswist-Metternich Hl. Kreuz, Weilerswist-Vernich St. Laurentius, Weilerswist-Müggenhausen St. Mauritius, Weilerswist St. Pankratius, Weilerswist-Lommersum Hl. Drei Könige, Leverkusen-Bergisch-Neukirchen St. Elisabeth, Leverkusen-Opladen St. Engelbert, Leverkusen-Pattscheid St. Michael, LeverkusenOpladen St. Remigius, Leverkusen- Opladen Hl. Drei Könige, Bergisch Gladbach-Hebborn St. Laurentius, Bergisch Gladbach St. Marien, Bergisch Gladbach-Gronau St. Antonius Abbas, Berg.Gladbach-Herkenrath St. Johann Baptist, Berg. Gladbach-Herrenstrunden St. Josef, Bergisch GladbachHeidkamp St. Severin, Bergisch Gladbach-Sand St. Peter und Paul, Grevenbroich St. Stephanus, Grevenbroich-Elsen St. Georg, Grevenbroich-Neu-Elfgen St. Mariä Geburt, Grevenbroich-Noithausen St. Mariä Himmelfahrt, Grevenbroich-Gustorf

Pfarrverband ‘Radevormwald-Hückeswagen’ des Dekanates Wipperfürth

St. Mariä Himmelfahrt, Hückeswagen St. Marien, Radevormwald St. Joseph, Radevormwald-Vogelsmühle

Pfarrverband im Seelsorgebereich C des Dekanates KölnEhrenfeld

St. Anna, Köln-Ehrenfeld St. Barbara, Köln-Ehrenfeld St. Peter, Köln-Ehrenfeld

Pfarrverband ‘Südhöhen’ des Dekanates WuppertalElberfeld

Hl. Ewalde, Wuppertal-Cronenberg St. Christophorus, Wuppertal-Barmen-Lichtenplatz St. Hedwig, Wuppertal-Hahnerberg

SVAZ FARNÍCH OBCÍ


Účel

Farní obce pastorační oblasti založí za účelem plnění společných nadfarních pastoračních a správních úkolů a úkolů spojených s provozem farních zařízení svaz farních obcí.

Forma

Svaz farních obcí je právnickou osobou. Zřizuje ho arcibiskup zpravidla na základě odpovídající žádosti a rozhodnutí představenstva dotyčných farních obcí. Svůj statut právnické osoby nabývá svaz farních obcí (SFO) právním uznáním ze strany prezidenta vlády. 1. Právní záležitosti pastorační spolupráce. Podpora při realizaci společných pastoračních opatření a realizaci společných projektů

Úkoly

2. Záležitosti provozu farních zařízení v pastorační oblasti, budov a prostor (mateřské školy, domovy mládeže, farní centra, stacionáře pro seniory) 3. Personální záležitosti ve farních zařízeních (např. vychovatelky) a ve farnostech (kostelníci, varhaníci, sekretářky, hospodyně, úklidový personál)

Struktura Předseda kterým je farář, vedoucí svazu farností nebo moderátor jmenovaný podle can. 517.

Volený/á delegát/ka konference farního svazu resp. společné farní rady

zastupující předseda/předsedkyně

např. účtárna

(volený na tři roky z řad členů)

A

B

C

Obchodní vedení

Volený/á delegát/ka

D

z konference farního svazu resp. společné farní rady

Předseda a vždy dva členové představenstev zúčastněných farností

A

B

C

D Představenstvo


Co je svaz farních obcí 1 Farní obce jsou z hlediska práva právnickými osobami. Mají tedy vlastní práva a povinnosti. Majetek ve farních obcích je spravován představenstvy, která také zastupují farní obce a majetek směrem ven. Představenstvo je orgánem farní obce. Stejně jako farní obce jsou i svazy farních obcí právnickými osobami. Zákon o správě katolického církevního majetku z 24. července 1924, který je stále v platnosti, otevírá mnoha farním obcím – tedy např. farním obcím pastorační oblasti – možnost spojit se do svazu farních obcí. Svaz farních obcí je právnickou osobou a proto také nositelem práv a povinností. To znamená, že svaz sám může vlastnit majetek a zaměstnávat osoby. Může také spravovat zařízení (např. dětská denní centra) a může převzít plnění dalších společných místních úkolů. Za tím účelem na něho mohou být také převedena již stávající zařízení. Zastupujícím orgánem svazu farních obcí je svazové zastupitelstvo. To sestává z předsedy a dvou dalších členů představenstev zúčastněných farních obcí.

1

K této problematice srov. Wilhelm Meller: Änderungen in den rechtlichen Strukturen auf ortskirchlicher Ebene. Ein Beitrag zum aktuellen Diskussionsstand in den nordrhein-westfälischen (Erz-)Bistümern, in: Heribert Emsbach (Hg): Rechte und Pflichten des Kirchenvorstandes, Köln 2000 (8. grundlegend überarbeitete und erweiterte Auflage), str. 13-25.


Svaz farních obcí – proč a nač? Svaz farních obcí jako pomocná struktura Základní myšlenka svazu farních obcí je jednoduchá: je to právnická struktura, která efektivně podporuje a zjednodušuje kooperativní pastoraci v pastorační oblasti. Jeho zřízení má smysl v případě, že farní obce v pastorační oblastí chtějí být zachovány. Podobně jako pastorační spolupráce farních obcí vyžaduje a má pastorační strukturu (společná pastorační rada nebo svaz farností), může se podařit i finančně právní spolupráce farních obcí v jejich svazu. 1. příklad: Pokud má být např. zaměstnána v pastorační oblasti varhanice, uzavřou s ní farnosti každá svoji pracovní smlouvu. Pracovní smlouvy se pak liší podle sjednané délky pracovní doby, kterou varhanice odpracuje v té které farnosti. Farář se zúčastní minimálně jednoho koordinačního rozhovoru a několika schůzí představenstva. Nebo se farnosti dohodnou na tom, že pracovní smlouvu s varhanicí uzavře jen jedna farnost a varhanice na základě dohody bude pracovat i v ostatních farnostech.. V každém případě musí být částka za odvody rozdělena na všechny zúčastněné farnosti. Pokud se pracovní doba varhanice změní (např. kvůli obsáhlému programu přípravy na výročí nebo proto, že se více začne pěstovat církevní hudba ve formě dětského nebo mládežového pěveckého sboru), bude rozšíření pracovní smlouvy a zvýšení mzdy představovat problém. Protože pastorace v pastorační oblasti má být kooperativněji utvářena, plánována a rozvíjena, je potřeba mít tomu odpovídající právní strukturu na úrovni pastorační oblasti. Řešením je sjednocení všech farních obcí pastorační oblasti do jediné. (Varhanice by pak byla zaměstnána pouze touto farností). Pokud však mají být farní obce – např. na základě sociologické struktury nebo místní situace – v dlouhodobějším výhledu zachovány, má smysl zřídit svaz farních obcí. Ve svazu farních obcí jsou zastoupena všechna představenstva pastorační oblasti. To značně zjednodušuje koordinaci a spolupráci. Mzdy a odvody budou přesunuty na rozpočet svazu. (Varhanice by pak byla zaměstnána svazem farních obcí) 2. příklad:U dětských denních center je třeba počítat se změnami zákonů a změnami týkajícími se personálního obsazení a financování. V současné době se novými ustanoveními musejí zabývat až tři představenstva farností v pastorační oblasti a snažit se zvládnout velmi komplikovaný předmět. Je stále jasnější, že ne všechna z 8.000 představenstev našeho arcibiskupství vládnou potřebnou odborností ve stále komplexnějších věcech. Je proto v oblasti personální a provozní smysluplné, spojit podobné oblasti úkolů, energii a účast dobrovolníků do jednoho grémia – ve svazu farních obcí. Jmenované příklady ukazují, že – podobně jako v oblasti pastorační – je třeba zavést i v oblasti správy a financí pastorační oblasti efektivní a čas šetřící strukturu. Bez fungujícího svazu farních obcí (nebo sloučení do jedné farnosti) zůstává idea ulehčení faráři od správních úkolů nerealistickou. Ve svazu farních obcí má farář pouze jedno grémium, které má pod jeho vedením na starosti velmi důležité oblasti personální a provozní. Přednosti svazu se však ukáží jen tehdy, když celé oblasti úkolů budou z jednotlivých představenstev přesunuty na spolek farních obcí. Pak je třeba výrazně méně setkání a schůzí než dosud. Správa majetku bude i nadále záležitostí představenstev. Je však třeba zvážit zda při všech schůzích je nutná přítomnost faráře.


3. příklad: Pastorační iniciativy a aktivity pro děti a mládež budou stále více nabízeny celou pastorační oblastí pro celou pastorační oblast – např. letní tábory, biblické dny, víkendy o víře, exkurze apod. Tento postup se osvědčil a má budoucnost. Prostředky na tyto aktivity musejí být v současnosti každou farností namáhavě a složitě rozdělovány to pro každou akci zvlášť. Taková práce je zbytečně komplikovaná a maří se tím čas. Zde by svaz farních obcí znamenal pomoc: Každé představenstvo přesune ze svého rozpočtu na svaz dohodnutou částku (možná podle možností a velikosti farnosti), takže vše bude jednodušší. Kooperativní farní pastorace v pastorační oblasti je charakterizována svojí snahou: na jedné straně starostí o jednotlivou farnost s jejími skupinami a s jejími silnými stránkami a na druhé straně pastorační spoluprací v pastorační oblasti a jejím dalším rozvojem. Církev se po všechny časy snažila jak setrvávat na osvědčených postupech, tak číst znamení času a podle nich kreativně modifikovat a rozvíjet církevní počínání. Svaz farních obcí pokračuje v této tradici, přičemž staví na farnostech a jejich strukturách a současně otevírá možnosti jednat ve finančních a právních věcech na úrovni celé pastorační oblasti. Alfred Lohmann


Přechod na nový provoz Důležitý při založení svazu farních obcí a při sloučení farností Úkolem svazu farních obcí může být to, že bude provozovatelem zařízení, které dosud spravovaly farnosti. To se týká zvláště denních center pro děti. V úvahu přichází i správa center pro mládež nebo podobných zařízení. Provoz takových zařízení může v rámci přechodu na nový provoz přejít z farností na svaz farních obcí. Sloučení farností: Jiný případ změny provozu může nastat při sloučení farních obcí, když nové farní obce převezmou všechny dosavadní úkoly těch starých resp. připojených obcí v nezměněné podobě včetně personálu, budov, materiálních prostředků a organizace práce. Z hlediska personálu dojde ke změně zaměstnavatele v důsledku přeměny provozu (podle § 613a občanského zákoníku); všechny nároky zaměstnanců vůči staré farní obci přecházejí na novou. Zaměstnanci mají ovšem právo podat nejpozději do tří týdnů od doby, kdy byli informováni o plánované změně, podat odvolání proti změně zaměstnavatele. Ti by pak museli dostat výpověď, protože další zaměstnávání po zrušení staré farnosti v ní není nadále možné. Podkladem pro přechod provozu je smlouva o převodu, v níž se upravuje nejen finanční zodpovědnost, ale také další jednotlivosti, jako například převzetí pracovních závazků, smlouvy o péči (pokud jde o dětská denní centra) a podobné právní vztahy. Předností při převodu finanční zodpovědnosti na svaz farních obcí je to, že svaz je pak provozovatelem více zařízení, což by měl být případ právě u denních zařízení pro děti. Úkoly v oblasti personální pak řeší jen jedno grémium. Proto by bylo užitečné, aby v takových případech jednotlivé farnosti provoz takových svých zařízení převedli na svaz. Často jsou požadovány vzory smluv pro takový přechod provozu. Vzory je nutno užívat jen s největší zdrženlivostí, protože zpravidla vposledku vedou k uzavření smlouvy dojde za vtělení individuálních zvláštností a nikoli převzetí vzorových formulací. Kromě toho takovéto místní smlouvy zahrnují oblasti, kterými se na úřadu generálního vikáře zabývá více různých oddělení, např. personální, právní apod. V zájmu věcné správnosti je užitečnější tyto smlouvy vytvořit v místních podmínkách s farnostmi a nově vzniklým svazem farních obcí za podílu příslušného odborného oddělení generálního vikariátu. Pokud je svaz farních obcí provozovatelem více zařízení, například několika denních center pro děti, je tím také zaměstnavatelem lidí, kteří v nich pracují. Tím se dá lépe řešit například nedostatek personálu. I při přizpůsobování personálu, což se dá očekávat na základě měnících se zákonných předpisů, může provozovatel více zařízení reagovat flexibilněji než ten, který má pouze jedno zařízení s méně skupinami. I stanovení nejdůležitějších úkolů v pastoraci a výchově může být harmonizováno a koordinováno mezi více zařízeními s použitím synergického efektu. A v neposlední řadě může v rámci svazu farních obcí jako provozovatele dojít k posílení katolického profilu takových zařízení.


Zřizovací listina Vzorová listina o zřízení Katolického svazu farních obcí

Listina o zřízení Katolického svazu farních obcí (Název pastorační oblasti) ...................................................................................

Katolické farní obce: .................................................... .................................................... ...................................................... a ....................................................... v pastorační oblasti: ........................................................ děkanátu: ............................................................ zakládají svaz farních obcí (jméno) 1. Účel, označení, razítko Jmenované farní obce se za účelem plnění společných církevních úkolů spojují do spolku s názvem „Katolický spolek farních obcí (jméno)“ ve smyslu §§ 22 nn. zákona o správě katolického majetku z 24. července 1924. Spolek farních obcí je nositelem právní zodpovědnosti při plnění církevních úkolů více farností. Spolek je veřejnoprávním uskupením. Sídlo spolku je ........ Spolek farních obcí má vlastní razítko s nápisem „Katolický spolek farních obcí (jméno).“ 2. Úkoly Spolek farních obcí může zcela nebo částečně převzít plnění místních společných úkolů a také zabezpečení prostředků pro farnosti s vlastními zařízeními.


Jaké záležitosti z aktuálního okruhu činností sloučených farních obcí převezme svaz jako jednotlivec na svá bedra, to záleží na vzájemné dohodě. Odpovídající rozhodnutí představenstva vyžadují pro nabytí účinnosti povolení církevních dozorčích úředníků. 3. Zastoupení a) Zastupitelstvo svazu zastupuje svaz farních obcí a spravuje jeho záležitosti. b) Zastupitelstvo svazu sestává z předsedy a vždy dvou členů zúčastněných farních obcí, které je určí volbou z okruhu volených členů.

představenstva

c) Předsedou je (jeden) farář farních obcí pastorační oblasti resp. farář, který je současně vedoucím svazu farností. Zastupitelstvo svazu volí na svém prvním shromáždění a při pravidelné obměně členů ze svého středu zástupce předsedy na dobu tří let. Zvolený zástupce musí být potvrzen ze strany arcibiskupských úředníků. d) zastupitelstvo svazu je usnášeníschopné, je-li přítomna polovina jeho členů. e) Rozhodnutí jsou přijata většinou hlasů přítomných členů. V případě rovnosti hlasů rozhoduje v případě voleb los, jinak předseda. 4. Hospodářské vedení Zastupitelstvo svazu může převzít přípravu a realizaci svých hospodářských záležitostí, např. účtárnu. 5. Povolení Právní záležitosti a úkony svazu vyžadují v odst. 7 změněných pravidel pro správu majetku v církevních obcích a svazech Arcidiecéze Kolín (AK 1995, č. 316) jmenovaných případech k nabytí právní účinnosti povolení arcibiskupa kolínského. 6. Spolupráce se svazem farností/společnou farní radou Svaz farních obcí vysílá zástupce předsedy nebo jiného člena zastupitelstva do konference farního svazu resp. společné farní rady. (Laický) člen konference farního svazu je jmenován a vyslán jako poradní člen do zastupitelstva svazu farních obcí. 7. Platnost zákona o správě majetku Pokud nebudou přijata žádná zvláštní opatření, platí nadále zákon o správě katolického církevního majetku v jeho nynější podobě (srv. § 27 jmenovaného zákona). 8. Nabytí platnosti Ustanovení obsažená v této listině vstupují v platnost k ......., nejdříve však uznáním prezidenta vlády ve smyslu § 6 Dohody o státní spolupráci při tvorbě a změně katolických farních obcí (srv. Úřední list Ministerstva kultu z r 1961, str. 8 nn.) Arcibiskup kolínský


Žádost o zřízení svazu farních obcí - vzor Pan Kardinál Joachim Meisner Kardinal-Fringd-Str. 10 50668 Köln místo, datum

Zřízení svazu farních obcí Vážený pane kardinále, tímto Vás žádají představenstva těchto Katolických obcí: ..................................................................................................... ..................................................................................................... .................................................................................................... v pastorační oblasti......................................................................... děkanátu....................................................................................... o zřízení svazu farních obcí. Stanoviska všech představenstev k zřízení svazu jsou přiložena. S pozdravem ......................................

podpis faráře

...................................... podpis faráře

...................................... podpis faráře

...................................... podpis faráře

.....................................

předseda představenstva z (jméno farnosti)

..................................... předseda představenstva z (jméno farnosti)




Stanovisko představenstva k zřízení SFO – vzor Osnova stanoviska představenstva týkajícího se zřízení svazu farních obcí (SFO) Představenstvo se usneslo na společném provozu církevních obcí v pastorační oblasti ...................................................................................................... pro převzetí úkolů v oblasti zúčastněných farností. Prohlašuje, že je srozuměn s vybudováním svazu farních obcí podle ustanovení §§ 22 nn zákona o správě majetku katolických farností za tímto účelem s účastí farních obcí ................................................ Usnesl se, že s ustavením svazu farních obcí: - budou na něj přeneseny povinnosti zaměstnavatele a služební i pracovní poměry v budoucnu uzavřené e farnostech pastorační oblasti a že současným zaměstnancům farností bude zaručeno pokračování jejich pracovních poměrů za nezměněných podmínek; - na něj přechází provozování těchto farních zařízení: ..................................................................................s platností od ....................... - na něj přechází správa farních budov: ..................................................................................s platností od........................ - na něj přechází právní záležitosti pastorační spolupráce ve farním svazu / oblasti společné farní rady............................................................... na poli.................................................................................. s platností od........................................................................

Základním předpokladem pro zřízení svazu farních obcí je ochota všech představenstev dotyčných farních obcí vykonávat určité úkoly společně. Pro včasný a funkční začátek práce svazu se doporučuje přenesení minimálně jednoho úkolu (např. převzetí služebních a pracovních poměrů svazem).


Životní prostor První krok – vývoj pastoračních perspektiv v prostoru pastorační oblasti V současném procesu dalšího rozvoje farní pastorace v Arcibiskupství kolínském nejde – jak se již o tom mnoho let diskutuje a promýšlí – v první řadě o nové struktury; již dávno nepřevládá víra v to, že by bylo možno utkat se s výzvami dnešní změněné pastorační situace pouhou obnovou struktur. I aktuální nezbytná diskuze o strukturách místní pastorace spíše upřednostňuje proces vývoje pastoračních perspektiv pro místní pastoraci; jinak by takový proces byl pouze zatěžující a frustrující a jistě by nepodpořil aktivní naladění. Po mnohaletých různých úvahách a diskuzích by nyní předkládané závazné struktury pro místní pastoraci v Arcibiskupství Kolín měly být spíše impulsem pro to, aby se ve farnostech začalo uvažovat o pastorační koncepci, která by shrnula situaci místních lidí, situaci církve v pastorační oblasti a misijní úkol církve. Teprve až budou vytvořeny místní pastorační perspektivy, má smysl přejít k rozhodnutí o strukturálním uspořádání pastorační oblasti, které má napomoci uvedení pastorační koncepce do praxe. Má-li tento pastorační proces přinést své ovoce, musí probíhat v komunikaci se zaměstnanci i dobrovolníky v místní pastoraci. Mnohé fáze tohoto procesu budou navíc moci být utvářeny s pomocí zvenčí. Různé pracovní skupiny biskupství vám s tím ochotně pomohou. Nemůže všechno zůstat při starém, protože nic při starém nezůstalo Nutnost dalšího rozvoje pastoračních perspektiv v jednotlivých pastoračních oblastech arcibiskupství je dána především změněnou společenskou a pastorační situací: - Lidé si volí mezi různými náboženskými nabídkami a stále znovu si namíchávají svoji religiozitu. - celocírkevní diskuze a složitá image církví v naší společnosti - Vysoká mobilita (v Kolíně opouští o víkendech město na 30% obyvatel) a možnosti výběru (přes 1/3 lidí, kteří chodí do kostela nenavštěvuje bohoslužby ve své domovské farnosti) - Stabilita místních farních obcí našich současníků se vázat

je zpochybněna neochotou nebo neschopností mnoha

- Mnoho farností se cítí být přetíženo tváří v tvář křesťanů, který sotva může být s něčím srovnatelný

dramatickému úbytku víry mnoha

- Průzkumy ukazují, že lidé církvi vzdálení nebo vůbec nepokřtění nenacházejí cestu do farností - Právě farnosti pociťují úbytek členů, který se ještě bude zvyšovat kvůli nepříznivému demografickému vývoji. Do roku 2020 se naše farnosti scvrknou o čtvrtinu a to ještě jenom v případě, že se nebude zvyšovat počet výstupů z církve a někteří rodiče ještě budou nechávat křtít své děti. To znamená, že bude k dispozici pořád méně pracovníků, méně zařízení a budov, méně finančních prostředků. - A konečně farnosti pociťují masivní úbytek kněží a chování stále více křesťanů, kteří se shromažďují v duchovních společenstvech nebo sociálních iniciativách mimo farnost. Přesto v dohledné době neexistuje žádná důležitější pastorační cesta církve, než jsou místní farnosti. V nich se potkávají lidé různého druhu, zde je možno mít duchovní


domov, zde se uskutečňují a žijí základní procesy církve: liturgie, diakonie, zvěstování, tak hustě jako nikde jinde. Tam, kde má být místní pastorace zachována, je třeba ji změnit Ten, kdo chce této vysoké hodnoty místní pastorace užívat a rozvíjet ji, musí místní duchovní péči pastoračně i strukturálně dále rozvíjet. Pro tento proces vývoje je třeba prodiskutovat tři základní teze: 1) Místní pastorace by měla být orientována více na životní prostor než dovnitř církve Právě v dnešních společenských a pastoračních podmínkách by místním farnostem nemělo jít v první řadě o zachování své existence. Je smysluplnější a uspokojivější zaměřit se na životní prostor, v něm má místní církev plnit své poslání. Zde žijí lidé pospolu, spojeni pocitem příslušnosti k místu, ale také jako jednotlivci; spojeni a často také osamoceni. V naší mobilní společnosti s jejími rychlostními komunikacemi jsou důležitá místa, na nichž se můžeme zabydlet a přilnout k místu, které nám může zajistit pravidelný puls života. Oblast církevní pastorace by měla taková místa zahrnovat. Úkolem farnosti v pastorační oblasti je zaměřit se na lidi v jejich životním prostoru. Detailní pohled: analýza životního prostoru Na území pastorační oblasti žijí lidé, jejichž život je de facto charakterizován množstvím faktorů a procesů nebo ti, kteří vůbec nemají co do činění s životem farnosti nebo vůbec životem církve. Trendy a tendence, které provázejí společenské změny zasahují místní lidi proměnlivou rychlostí a intenzitou. Mnoho aspektů, které patří k analýze životního prostoru je ve farnostech: - městský nebo venkovský charakter - regionální mentalita – porýnská, horská, eifelská atd. - Bydliště: předměstí, sídliště, sociálně vyloučená lokalita, dobrá adresa, umělecká nebo studentská čtvrť, centrum města apod. - infrastruktura – kavárny, restaurace, dopravní dostupnost - veřejný, politický, kulturní život My si sice často myslíme, že své farnosti a místní zvyklosti, životní prostor naší pastorační oblasti dobře známe. Pokud by tu však byla provedena skutečná analýza, byli bychom překvapeni. Důvodem jsou dosud neznámé nebi jinak pochopené informace. Proto se vyplatí vypracovat profil místa. Starousedlíci často vědí nejlépe. Data týkající se věkové struktury, hospodářské, školské a veřejné situaci stejně jako prognózy rozvoje můžeme lehce vyzvědět od úřadů. Doporučuje se poradit se a spolupracovat s odborníky, kteří se profesně zabývají problémy a strukturami obecního života. Mohou to být odborníci z místní zprávy, především ale z lokálních zařízení pro veřejnost a místních iniciativ. Ze strany místních charit s vámi tyto místní analýzy vypracují resp. zkoordinují jejich zaměstnanci. Také pracovníci oddělení pro farní pastoraci s vámi vypracují hlavní body analýzy jako podklad pro pastorační koncepci. Místní pastorace se chce zaměřit nejprve na lidi: jací jsou, jaké nezbytnosti a společenské výzvy je určují? V jakých kolejích se pohybuje jejich každodenní život? Potkávají se tyto cesty s cestami farnosti resp. kde na tyto cesty je možno narazit – na okraji, na horizontu, na křižovatce? A kde se zcela ztrácejí? Pastorace orientovaná na životní prostor nebude tedy v první řadě vycházet z daných církevních struktur, ale bude se stále znovu zaměřovat na to, co se uvádí v pastorální konstituci II vatikánského koncilu: „Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby,


zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků“ (Gaudium et spes 1). Kvůli tomu je církev a farnosti tady. „Loď kotví v přístavu bezpečně, k tomu však postavena nebyla.“ 1 Smyslem a úkolem farnosti v pastorační oblasti je nechat zaznít království Boží ve svém prostoru. Ve své apoštolské exhortaci Evangelii nuntiandi označuje papež Pavel VI. tento úkol jako evangelizaci, jejímž cílem je „přinášet radostnou zvěst všem společenským vrstvám a třídám a jejím vlivem zevnitř přetvářet lidi samotné, vytvářet z nich nové lidstvo“ (čl. 18). „Základem evangelizace je žitá víra, v níž je možno pocítit radost a naději křesťanů. Takové svědectví je silným a působivým zvěstováním. Když lidé takové křesťany potkají, dříve nebo později se objeví otázka: Proč tak žijí? Co je tou silou, která je pohání? To je okamžik pro rozhodné slovo, vyslovenou zvěst, pro vydání počtu z naší naděje, která nás naplňuje. (srv. 1 Peter 3,15)“ 2 Na cestě evangelizace se vzhledem k rozmanitosti lidí v pastorační oblasti zřetelně ukazuje, že už jenom ve vztahu k víře a církvi v našich šířkách existuje neobyčejně pestrá společnost. Neboť jsou tu rozhodní věřící, „věřící – kolíňáci“, vybíraví křesťané, ti, kdo své spojení s církví ztratili, ti, kteří vyrostli bez spojení s církví a ti, kteří církev odmítají. Zvláště „věrní vzdálení“ (Medard Kehl) jsou přitom pastoračně zanedbávanou velkou skupinou v církvi. Ke všem těmto výše jmenovaným je církev poslána. Proto musejí farnosti přemýšlet, jakými novými a diferencovanými cestami mohou dosáhnout k těmto lidem. Vzhledem k lidské rozmanitosti je třeba také rozmanitých cest k nim a s nimi v pastoraci a zvěstování. 2. Pastorace má a musí být silněji charakterizována charismaty, která má k dispozici, než podanými výkony Každému křesťanu jsou Bohem darovány specifické dary, totiž charismata, která podle apoštola Pavla slouží k budování těla církve. Jimi se utváří tvář farnosti, jimi je každá farnost specificky oživována a obdrží nezaměnitelný charakter. Ne každé farnosti jsou darována všechna nebo stejná charismata. Bylo by dobré, kdyby se farnosti nejen ptaly, jaké úkoly musejí vzhledem k společenské situaci a situaci víry splnit. Minimálně stejně důležité je rozpoznat, pro jaké úkoly jsou farnosti darována charismata, aby pak bylo možno formulovat nejdůležitější body činnosti farnosti. Na základě tohoto chápání je ovšem třeba si také položit otázku, jaké (samo o sobě užitečné) aktivity již farnost není schopna zvládat. Není přece nutné, aby každá farnost měla dokonalý vzdělávací program, vánoční bazar, letní slavnosti, rozvinutou práci se seniory a několik pěveckých sborů. Samozřejmě, že ke každé farnosti patří základní procesy, které vposledku nemusí plnit ti, jimž byl přidělen nějaký úřad nebo kteří ve farnosti pracují jako zaměstnanci. Měla by však ve farnosti být odvaha k tomu, aby se budovala její specifika a rezignovalo se na některé oblíbené aktivity, které však možnosti farnosti přesahují. Farnosti a všichni, kdo jsou za ně zodpovědní je v této souvislosti možné srovnat s žongléry, kteří musí udržet v pohybu různé tyčky s talíři. Ve farnosti musí být v pohybu mnoho takových talířů, tedy cest pastorace. Pokud však vzhledem k rozmanitosti dnešních lidí a jejich potřeb je třeba dostat do vzduchu ještě další talíře, ztrácí farnost a její pracovníci dech a síly. A jelikož pracovníků stále ubývá, bude muset stále méně 1

Heiner Koch, Ein Schiff liegt sicher im Hafen, aber dafür wurde es nicht gebaut. Überlegungen zur Lebensraumorientierung der Pfarrgemeinden, in: Caritas, Gemeinde, Nachbarschaft. Beiträge und Projektbeschreibungen zur Lebensraumorientierung der Gemeindecaritas (Schriftenreihe des DiözesanCaritasverbandes KÖln, Nr. 50), 1999, str. 13-15. 2 Impulzy k pastoračnímu rozhovoru, Kolín 1993, str. 18


pastoračních pracovníků běhat stále rychleji, než jim dojde dech a první talíře začnou padat na zem. Je tedy při pastoračních úvahách nutné přemýšlet nad tím, které talíře má ještě dnes smysl udržovat ve vzduchu a které je nutné vědomě odebrat, aby bylo možno nahradit je novými, smysluplnějšími talíři. Při úvahách o nových cestách místní pastorace je tedy užitečně se podívat po nových charismatech. Úkol odhalování nových charismat neznamená jen oprášit ta, která jsou již dlouho k dispozici. Farnost, a především ti, kdo ji vedou, se tedy musí neustále poohlížet po lidech, kteří jsou možná farnosti zatím vzdálení, ale kteří by ji mohli svými dary obohatit. Taková charismata musí samozřejmě být do farnosti vpuštěna a nenarážet na tzv. „danou situaci“. 3. Místní pastorace se rozvine coby kooperativní pastorace V církvi žádná farnost nepředstavuje soběstačnou oázu . Církev je propojené společenství mnoha společenství a farností. Proto také každá místní farní obec potřebuje rozšíření skrze jiné farnosti, smí se dát k dispozici společenství církve a ve společenství si také ulehčit od břemen. Jinak se ocitáme v nebezpečí, že budeme neustále využívat jen zmenšujícího se počtu aktivních laiků (profesionálů i dobrovolníků), abychom udrželi vnitřní struktury církve a dokázali obsadit všechna místa v komisích a výborech, zatímco nás bude stále méně k tomu, abychom jako křesťané evangelizovali společnost. Již naše současné farnosti jsou tak rozsáhlé, že ve své současné velikosti nemohou sloužit jako farní rodina, v níž každý člen se zná s každým. Pastoračně nezbytné vytvoření okruhů, v nichž je možno společně prožívat, slavit, promýšlet a uskutečňovat křesťanskou víru je možné jen vytvořením menších skupin, na které se rozdělí farnost resp. spojené farnosti. Každý tento menší svazek ovšem musí čelit nebezpečí, že se vydělí z většího celku nebo svůj vlastní styl zabsolutizuje. Tím by ztratil svůj katolický charakter. Navzdory tomuto nebezpečí je založení společenství ve farnostech a pastoračních oblastech nezbytné pro živé předávání víry v budoucnu. Založení takových skupin ve farnostech a pastoračních oblastech je proto jednou stranou mince, jejíž druhou stranou je spolupráce a propojení společenství ve větších farnostech nebo pastoračních oblastech. pokud jenom rozšíříme struktury, ale současně neinvestujeme mnoho sil do budování nosných společenství, budeme pokračovat v chybách, které začalo v širší oblasti např. nejnovější nové komunální členění. V tomto smyslu se vyjadřoval již dokument Arcibiskupství kolínského k pastoračním rozhovorům: „Kooperace, která má v budoucnu obstát se nemůže spokojit s tím, že se společné úkoly budou plnit jen tu a tam a náhodně. Všechny oblasti úkolů musejí být prozkoumány z toho pohledu, zda je možné je plnit dohromady.“3 Z toho pro farnosti v pastorační oblasti vyplývají tři základní otázky na cestě k vývoji pastoračních perspektiv v jejich oblasti: 1. V jakém životním prostoru lidí se pokoušíme hlásat evangelium a pastoračně působit? Jací jsou tu lidé, jaká je jejich společenská a náboženská situace? 2. Jaké síly máme pro plnění poslání k dispozici? Jaká charismata jsou křesťanům farnosti a našim farnostem v pastorační oblasti dána? Jaká zařízení, skupiny a cesty máme k dispozici? 3. Jak se společně domluvíme mezi farnostmi, společenstvími a zařízeními o spolupráci, při níž máme stanovit, jaké společné úkoly budeme plnit? 3

str. 122


Pastorační koncepce – pět os Podklady pro volbu vhodného strukturálního modelu

Pět os pastorační koncepce

Teologickocírkevní chápání

Jednotlivé pastorační oblasti

Místní lidé

Pastorační praxe

Místní rámcové podmínky

Ti, kdo jsou v pastoraci činní a za ní zodpovědní

Odlehčení skrze orientaci Aby v běžném pastoračním provozu nedošlo ke ztrátě orientace, je nutné se zastavit a přezkoumat, zda je současný kurz správný. Pastorační koncepce redukuje komplexnost pastorační práce a poskytuje orientaci. V návrhu pastorační koncepce je třeba zohlednit některé základní body a dimenze, které zde nazýváme osami. Tyto osy je třeba vzít v úvahu jednotlivě a přidržet se jich, na druhou stranu je musíme pojímat i ve vzájemné vztažnosti. Teprve při vzájemném působení a interakci dají dohromady pastorační koncepci, z nichž vyplývají možnosti a těžiště pro pastorační práci. Na následujících stránkách popíšeme těchto pět os, přičemž jejich pořadí může být i jiné. To, od jaké osy koncepční práce začne, záleží na zájmech, pracovní energii, místních podmínkách apod. Důležité jsou všechny. Teprve celkový pohled na všechny osy dává příslib pastorační koncepce použitelné v praxi. Předložených pět os není pevným modelem ve smyslu neměnné konstrukce, nýbrž jde o dynamický vzor. Jednotlivé osy popisují životní skutečnosti, které, tak jako vše živé,


podléhají změnám. A protože se všechny osy navzájem ovlivňují, mění a hýbe se tak celý vzor. Základní pevná a trvalá forma je proto nedostižná. Vždy je možné přizpůsobit a korigovat body a těžiště. 1. Osa: Teologicko-církevní chápání Aby bylo možno stanovit těžiště pastorační praxe v pastorační oblasti, potřebuje pastorační koncepce teologický podklad. Tím se myslí víc než osobní víra a nasazení pro život farnosti. Často se vyhýbáme tomu vzbudit v pastoračních týmech a farních radách porozumění pro pastorační podklad. Jde přitom nejprve o obeznámení s obecnou strukturou církve a místní církve s jejími tradicemi, biskupskými pravomocemi a tím i otevírajícími se perspektivami. Je nezbytné odpovědět si na otázku, jaké různé druhy teologie farnosti určují zejména naši praxi: farnost jako farní rodina, jako společenství více společenstev, jako církev ve světě, jako světlo pro lidi, nebo jaký další obraz? Porozumění má dalekosáhlé následky: pro cíle a cílové skupiny a také pro pastorační praxi. Bez konkrétních bodů by farnosti byly bez profilu, bez významu a samoúčelné. Hardware, operační systém a použitý software spolu musejí být sladěny, aby počítač mohl fungovat. Ve farní pastoraci spolu musí být sladěn cíl, personální zdroje, pracovní energie a organizační procesy. Často se přitom farní pastorace vykonává podle hesla „od každého trochu“. Tajným receptem však nesmí být: „nevíme sice kam, ale děláme toho více a rychleji.“ Vize o nové zemi a nebesích vyžaduje porozumění praktické teologii a orientaci na cíl. Aktéry takového určení jsou ti, kdo jsou za pastoraci zodpovědní (farář, pastorační pracovníci, grémia). Důležitý tip pro teologický rozhovor o lidech a společnosti nám mohou poskytnout jiné disciplíny jako sociologie a psychologie. 2. osa: Místní lidé Lidé a skupiny v oblasti naší farnosti nejsou objekty našeho pastoračního snažení, ale jsou našimi partnery. Jak s nimi pěstujeme kontakt? Co jim nabízíme? Co doopravdy víme o jejich přáních, radostech, starostech, nadějích, životních podmínkách? Co tito lidé chtějí od farnosti? Jaká je jejich situace víry a povědomí o víře? Jak se stavějí k církvi? Pastorační koncepce, kterou dnes tvoříme pro budoucnost, musí zohlednit to, co lidi dnes vyznačuje. Lidé uvnitř i na okraji naší farnosti žijí všichni i se svou vírou v této době individualizace a plurality. Dalšími hesly naší doby jsou: zážitková společnost, společnost blahobytu a její stinné stránky: ztráta blahobytu a chudoba. A přesto a právě proto také touha po zakořenění, naplnění a smyslu života. Jak sloužit těmto lidem a jak vypadají odpovídající konkretizace v pastorační koncepci? 3. osa: Ti, kdo jsou v pastoraci činní a zodpovědní Zvláštní zodpovědnost za podobu pastorace ve farnostech pastorační oblasti nese farář společně s pastoračními pracovníky. Jejich profesní angažovanost v budoucnu nesmí být v tom, že jen oni stanoví těžiště pastorační práce a ve všech oblastech budou provádět odpovídající opatření. Do plánování a konkrétního uspořádání je třeba vtáhnout kompetentní členy farnosti. Důležitým úkolem pastoračních pracovníků bude probuzení a podpora charismat a povzbuzení členů farnosti k převzetí pastoračních úkonů. Rostoucí zodpovědnost dobrovolníků musí být rozpoznána a posilována spirituálním prohlubováním (např. v duchovních rozhovorech) a odborným pastoračně-teologickým doprovázením. Kvalifikování dobrovolníků profesionály resp. referenty je důležitou součástí budoucího pastoračního rozvoje. Pomoc při pastoračním vzdělávání poskytují také diecézní pracovní skupiny, např. oddělení pro farní pastoraci. Také profesionálům v pastoraci je k dispozici obsáhlá nabídka vzdělávání. Další rozvoj vlastní profesní identity a pracovních kompetencí patří k požadavkům pro výkon současné farní pastorace.


Pastorační koncepce musejí realisticky zohlednit personální zdroje dobrovolníků a profesionálů. 4. osa: Místní rámcové podmínky Faktické místní danosti mají značný význam pro to, co je možné a co nikoli. K tomu patří finanční prostředky, prostory, zařízení, a aktuální organizační formy. Také tradice, hodnotové představy, zájmy a praxe skupin hrají velkou roli. Jako podmínka pro svobodné a myšlenkově bohaté utváření místní pastorace musejí být zohledněny rámce např. skrze zákonné předpisy a úkoly arcibiskupa. V neposlední řadě je také třeba brát zřetel na danosti celé oblasti, tj. celého okolního prostoru, v němž se má konkrétně uskutečnit pastorační činnost. 5. osa: Jednotlivé oblasti pastorace V souvislosti s porozuměním pro teologické nasměrování se doporučuje velmi konkrétně pojmenovat zájmy a cíle, a to pro každou oblast pastorace (např. katecheze, liturgie, práce s mládeží, pastorace žen) a uvnitř této oblasti. Teprve poté budou moci být popsány konkrétní úkoly, projekty, pracovní postupy a jednotlivé oblasti a stanoveny kompetence, časový rámec, formy práce a kontrola. To znamená, že po otázce co vlastně chceme, musí být zodpovězena otázka co je pro nás zvlášť důležité, a zvláště otázka co můžeme poskytnout. Teprve poté přijde na řadu to, jak to prakticky uděláme. Přitom každá pastorační oblast má vlastní specifikum – katecheze, liturgie a hudba, pastorace rodin a manželů, charita, pastorace mládeže a cílových skupin. Jaké místní tradice v těmto oblastem panují? Mnoho oblastí je třeba stále nově utvářet a přitom je dále rozvíjet. S tím může pomoci odborná literatura a odborní referenti. Také zkušenosti z jiných oblastí pastorace mohou být použity pro vlastní koncepci. Při konkrétní práci má stále větší význam také její prezentace na veřejnosti církevní i mimocírkevní. Alfred Lohmann/Raymund Weber/Martin Degener


Připravit, pozor, teď! Úvahy o motivaci „Nevzpomínejte na věci dřívější“ – tato výzva proroka Izajáše (43, 17) Božímu lidu je provokativní. O to více, vztáhneme-li ji na nezbytné vývoj pastorace a jejích struktur v našich pastoračních oblastech. Farnosti vypracují v následujících dvou až třech letech pastorační plán a rozhodnou se poté závazně pro určitou formu kooperace uvnitř pastorační oblasti. To, co se osvědčilo – na to budeme brát zřetel. Novoty – rozhodně ano. Ustrnutí v době minulé – to ne. Jak však vyjít vstříc novým věcem? V mnoha pastoračních oblastech se vydali na cestu, v jiných pokračují v započaté cestě rychlými kroky. Rozhodně však nemůžeme odpočívat, jde-li o pastoraci v pastorační oblasti. O slovo se hlásí otázky, a nelze je ignorovat: spolupráce s ostatními, rozhovory, naslouchání, odpovědi, psaní protokolů, termíny, dva kroky dopředu, jeden vzad. Dobereme se v tom vůbec podstaty? A vyplatí se přitom, bude-li uznáno, oceněno a ctěno nasazení profesionálů i volného času dobrovolníků. Právě v poslední době se upozorňuje na to, jak důležité je uznání a kultura odměňování dobrovolníků. 1 Načrtnuté zkušenosti nejsou cizí naší víře a jejím dějinám. Být na cestě, nikdy zcela v cíli, sestavování úlomků, život v provizoriu – před očima obraz toho, jaké by to mohlo být, kdyby....kdyby co? Nejlépe kdyby všichni navzdory popsaným obtížím spolupracovali a angažovali se, měli všichni stejný cíl, bez zbytečných diskuzí, které zbytečně kradou čas. Jenže lidé takoví nejsou. Ani my křesťané. Výsledky a procesy – odvaha k malým krokům Tento ideální obraz stejně nasměrovaných lidí pracujících na společném cíli je ale pravděpodobně velmi charakteristický pro naši dobu, protože je to obraz, který vznikl s orientací na výsledek. Výsledky jsou pro naše myšlení zcela zásadní. Většinou se věnuje málo pozornosti tomu, jakou cestou se k cíli dojde – záleží jen na výsledku. Platí to pro život profesní i pracovní, politiku i hospodářství. Zamlčeno většinou zůstává, kolik námahy a vytrvalosti, fantazie a přemýšlení bylo třeba, kolik chyb a nových začátků se odehrálo, než byl nakonec problém vyřešen, než byl vyvinut nový produkt, připravena nová služba. Je to vymazáno, nikoli oceněno. Žijeme v době, která je fixována na „to hotové“. Procesy v tom zanikají. Chyby a opětovné pokusy, vše, co „stojí čas“, mnoho neznamená. Je požadován „krátký proces“. Tomuto myšlení se dá stěží uniknout. Podvědomě tak podceňujeme vše, co znamená práce ve skupinách a komisích ve farnostech a spolupráce dobrovolníků. Tady se postupujeme malými krůčky, není zde možnost lidi prostě vyměnit, když nepostupují tak rychle, jak bychom chtěli. Tady jsme odkázáni jeden na druhého – právě na tyto místní lidi – nebo na nikoho. Přičemž řešení „nespoléhat na nikoho“ je stále velkým pokušením. Věci odhodit, stáhnout se nebo se jednoduše nezapojovat. Nebo – hledat si jiné místo. Ale co potom, když se na novém místě objeví stejné problémy, tentokrát s jinými lidmi? Lidé v úřadě a dobrovolníci – jedinečnost Nemálo lidí se pak zcela stáhne do soukromého života. To odpovídá zkušenosti, že se v každodenním životě naší země daří společně utvářet stále méně věcí. Nejen v církvích, ale i ve spolcích, svazech, odborech a politických stranách stále ubývá dobrovolníků. Ti zastupují to živé, neočekávané, překvapující. Tam, kde jejich jedinečnost již nenachází prostor nebo kde se lidé nezapojují, tam se sice mnohé dá zvládnout zvýšenou 1

Srv. Rainer Bucher: Priester des Volkes Gottes. Überlegungen zu Gegenwart und Zukunft der priesterlichen Lebensform, in: Pastoralblatt, 52 Jahrgang (2000), str. 174-182. Ke „strukturám uznání“ Bucher píše: „... bez zohlednění jednotlivého jednajícího subjektu a jeho šance najít si prostor k uplatnění jsou (pastorační koncepce) bezohledné vůči subjektu a trvale neúnosné.


profesionalizací a organizací, dá se tímto způsobem dosáhnout mnoha cílů, ale je zde všechno nalinkované, stejné, nudné. Stejně jako při sériové výrobě zboží jde všechno hladce a podle stále stejného schématu a lidé jsou tu redukováni na dvě funkce – na jedné straně kontroloři a na druhé straně vykonavatelé – spolehlivá kolečka v provozu, jako zdroj chyb minimalizováni. Utváření dějin – jejich hlas se počítá Především však jedinečnost zaručuje, že se postupuje rozdílnými cestami. Tomu, kdo musí zvládat novou situaci, která tu ještě nebyla, se vyplatí nesázet všechno na jednu kartu. Arcibiskupství Kolín nabízí tři rozdílné modely pro budoucnost pastorace a budou-li v místních farnostech krok po kroku promýšleny, budou i zde různým způsobem naplněny životem – stanovy farní rady, přenesení kompetencí a rozhodování svazů farních obcí mohou být rozdílně utvářeny a přizpůsobeny. Rozhodující je konkrétní pastorační život ve vašich farnostech. Křesťansky – společně na cestě Chodit s lidmi po cestách – to byla Ježíšova praxe. Církev a její pastorace má vlastní způsob práce s lidmi – vzít druhého vážně, zabývat se jím, nevyhýbat se mu. „A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.“ (Lk 24, 15). Jde i s námi. Výsledek i proces mají pro praxi stejnou hodnotu. Společné sbírání zkušeností, orientace na cíl, společné rozhodování. I tak se mohou utvářet místní dějiny, které píší křesťané. Přitom vzniká něco nového. Perspektivy, které se nyní otevírají v Arcibiskupství kolínském skrze různé možnosti spolupráce poskytují hodně prostoru pro inovativní formy pastorace, pro nové cesty lidí. Martin Degener

Spolupráce v pastorační oblasti

Recommend Documents