LEDEN
2004 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XV. č. 1
10. ledna 2004
Cena 7 Kč
i když se nám to nedaří, i když nejsme dokonalí, i když nás všichni nechválí. Je to jistě těžké, ale velmi potřebné a také velmi správné, neboť Boží láska přišla na tento svět také kvůli mně. Radost a naděje nespočívá v nás, to bychom si jen na něco hráli. Pravý zdroj našeho optimismu je v Bohu. On je Vítěz, on je Láska. On proráží veškeré temnoty hříchu a zla, tak jako slunce proráží noční tmu. Když je nám někdy zima, říkáme si, že za to může slunce, které málo svítí, nebo že nesvítí vůbec. Dokážeme si ale představit, jaká by nám byla zima, kdyby slunce vůbec nesvítilo? Teplota by klesla na -270°C. To by byla teprve zima! To že zde není taková zima, za to může naše sluníčko, i když si to ani neuvědomujeme a někdy je skryté. Někdy si stěžujeme na „zimu“ okolo nás, ale neuvědomujeme si, jaká by zde byla „zima“, kdyby nás Ježíš nepřišel zachránit - zahřát svou láskou. Když jsme v prosinci dokončovali restaurování maleb v kostele a sdělávali jsme lešení v kapli svatého Josefa, jedna z žárovek spadla s trubkou z výšky dvou metrů na podlážku a přestala svítit. Vzal jsem ji a vyhodil do kbelíku se smetím, který byl na lešení. Vlákno, které je žhavé se snadno přetrhne. Trubka současně rozbila zásuvku u prodlužovací šňůry, ale toho jsem si hned nevšiml. Byl rozbit nejen bakelitový kryt, ale i porcelán. Až poté, co brigádníci málem položili trubku na tuto rozbitou část prodlužky, jsem si toho všiml a byl jsem rád, že se nestalo nic horšího. Když jsem pak šel vysypat smetí do popelnice, uvědomil jsem si, že by mohla žárovka přestat svítit také z této příčiny. Považoval jsem to za velmi nepravděpodobné, ale pro jistotu jsem se ještě podíval na vlákno žárovky. Bylo celé. Když jsem žárovku opět našrouboval do lampy, svítila. Nyní mi dál slouží. Proč to povídám - píši? Věci nejsou často takové, jaké se na první pohled zdají. I křehká žárovka může obstát . Buďme lidmi naděje! Nejen lidmi pokroku, vědy, umění, spěchu či úspěchu. Ať i na tobě se v novém roce projeví více naděje, která pramení z víry v Boha. Ať stále zakoušíš Boží pokoj a mír. A tento pokoj ať září z našich očí, z naší tváře, z našeho jednání i z každého slova, které budeš pronášet. otec Jiří Dobeš
z obsahu
Buďme lidmi naděje,
Buďme lidmi naděje otec Jiří Dobeš
1
Teta Líza, To byly Vánoce příběhy, které napsal život
2
Znáte Domovinku? a Posvátná znamení, seriál na pokračování
3
Skautská hlídka a Dar radosti a odvahz
4-5
Pozdrav z KG a Beatifikační proces P. Jana Buly
6, 8
STRANA 2
✎ ...
Příběhy, které napsal život Teta Líza (ze svědectví slovenského misionáře na Podkarpatské Rusi P. Petra Krenického, tak jak je přednesl při své návštěvě v Třebíči na Jejkově) Mám velké zkušenosti s těmi, které jsem miloval, a kteří odešli do nebe. V jedné své farnosti na Ukrajině jsem měl ženu, které říkali teta Líza. Víte, podle zákonů tohoto světa, ona se neměla narodit. Když její maminka byla s ní na začátku třetího měsíce těhotenství, tak tatínka zabil strom v lese. A ona již byla v pořadí osmé dítě. A ženské mamince radily, že jí pomůžou, ale ona nechtěla, našla v sobě sílu. Jenže v těhotenství onemocněla těžkou tuberkulózou. Malá Líza se narodila také s těžkou tuberkulózou a ta jí snědla koleno. Byla mrzáčkem. A když měla rok a půl, zemřela i maminka… . Těm, kdo nevěří v nebe, bych přál vidět oči tety Lízy. V nevýslovném utrpení vyrostla v anděla. To se nedá slovy vyjádřit. Za minulých těžkých časů byla ve své vesnici, v Usť Černé, téměř inventářem kostelíka. Zachránila jej před zavřením a zbořením. A mně, když bylo nejhůř, tak jsem vždy běžel k ní: „Teto Lízo, jsou takové těžkosti, pomáhejte.“ A ona se modlila. A ty její hluboké, čisté a průzračné oči, to byla pro mne duchovní obnova. A pak teta Líza spadla a tu postiženou nohu si zlomila. Vzali jsme ji k našim řádovým sestřičkám, aby zde dožila svůj život. A když jsem cítil, že již je na odchodu, tak jsem chodil nervózně po chodbě a nechtěl jsem ji pustit jen tak. A pak jsem si dodal odvahy a řekl jsem jí: „Teto Lízo, za několik momentů, možná minut, budete v nebi. A Vám bude dobře, a já tady musím zůstat. A Vy víte, jak je to tady těžké. Tak vás chci poprosit. Nezapomeňte na mne, a když mi bude nejhůř, tak jak jsem tady k Vám pospíchal, tak mě slibte, že budu moct se obracet k Vám a že mi budete pomáhat.“ A i když byla teta Líza a agónii a nemohla hovořit, tak jenom veliké slzy jí tekly z očí a hlava přikyvovala, že bude pomáhat. A funguje to. Třeba taková událost. Vracel jsem se z jedněch rekolekcí ze Lvovska a v horách bylo hodně sněhu. Zůstal jsem viset s autem. Sám, uprostřed noci. A nic. A ráno jsem měl sloužit mše ve svých horských farnostech. Tak jsem řekl: „Teto Lízo, vy jste mi slíbila, že budete pomáhat. Tak zorganizujte nějaké anděly, ať se mohu odtud dostat.“ A on vám najednou přijel veliký traktor a vytáhl mě až na průsmyk. Tak jsem se ptal: „Chlapi, jak to, kde se tu berete?“ A oni: „No, tak nějak, jako kdyby nám něco řeklo, že máme jít, tak jsme šli.“ Jako kdyby! Nebo jsem odjížděl na Moravu a měl jsem dohodnutý program. Ale pas jsem měl na slovenském konzulátu ve Lvově kvůli vízu. A přijel jsem tam beznadějně po ukončení pracovní doby. Tak tam stojím a zvoním u té branky. Uplynula půl hodina. Ještě paní z vedlejší ulice křičí: „Tam už nikdo není!“ Tak jsem se obrátil: „Teto Lízo, pomozte! Řekněte nějakým andělům, ať někoho z toho konzulátu přinesou.“ No a představte si, za chvíli přišel nějaký usměvavý pán z konzulátu: „Co vy tady,
důstojný pane?“ „No co, čekám, koho andělé přinesou.“ A on řekl: „To ale máte smůlu. Já mám klíče jen od jednoho šuplíku, kde jsou pasy, a těch šuplíků je devět.“ A já na to: „No, já smůlu nemám. Když někoho andělé přinesou, tak to platí.“ Za minutu přinesl pas. A řekl mi: „Jak vám závidím, že vám to tak funguje!“ Ano, je co závidět. Víte, nám katolíkům je dobře, když můžeme věřit ve společenství svatých. Protože někdy přijdou takové temné momenty, když člověk ztrácí půdu pod nohama a nedovedu se s takovou důvěrou modlit. A tak si beru na pomoc dva nebo tři. Ty, kteří věřili, kteří patřili a patří Pánu i na věčnosti. A tak se modlím: „Pomozte, pomozte uprosit Pána, pomozte.“ A hned je líp. A skrze ty zkušenosti pak roste důvěra v Pána, abych já mu víc věřil, víc patřil. Pomocí těch druhých já mohu žít hlouběji a víc Pána chválit.
To byly Vánoce... Příběh Zdeňka Čížkovského, který působil u kmene Zulu v Jižní Africe (z knížky V Africe mi říkali Sípho) Jednou o Vánocích, nedlouho před půlnoční, najednou přiběhl zpocený a udýchaný mladý muž, padl přede mnou na kolena, což není zrovna jejich zvykem, a prosil mě o pomoc: „Otče, moje žena má rodit, ale nějak to nejde, musí do nemocnice, prosím, odvezte ji tam. Bude to naše první dítě.” Nebylo to sice poprvé, co bych někoho vezl do nemocnice, vzdálené asi půldruhé hodiny jízdy od fary, ale za necelou půl hodinu měla začít slavná mše svatá. Nastala chvilka horečného uvažování. Na pláni za kostelem je tak asi dva tisíce lidí čekajících na obřad, vrátit se mohu nejdříve za tři čtyři hodiny, a když už to nebude půlnoční, počkají na mě? Promluvil jsem s mými poradci, staršími jednotlivých rodů a vysvětlil jsem jim naléhavost situace. Jednohlasně řekli : „Ano, Otče, jeďte, někdo by mohl zemřít, a to se nesmí stát.” Podíval jsem se po zástupech lidí, všichni už věděli, co se děje a upírali na mě své oči. Cítil jsem, že si opravdu přejí, abych jel a zachránil ohrožené životy. Bylo hrobové ticho a do toho ticha jsem jen řekl: „Jedu zachránit životy a Ježíšek se narodí. Tak, jak jsem byl, v klerice a s oblátským křížem za pasem, jsem sedl do džípu v doprovodu mladého muže a sjeli jsme dolů z kopce, kde už nás čekala rodička, celá zkroucená bolestí, s mladou dívenkou, která ji doprovázela. Jeli jsme nejdříve velmi pomalu, protože cesta byla samý hrbol a výmol, no nic příjemného pro takové cestující. Auto místy až nesnesitelně kodrcalo a hrkalo, ale díky tomu se stalo něco, co bych ani v nejmenším nepředpokládal. Asi po půlhodině jízdy se najednou ozvalo bušení na okénko, křik a dívenka vzadu gestikulovala. Manžel ženy, která měla rodit, seděl vedle mě. Položil ruku na volant a řekl, že zjistí, co se vlastně děje. Zastavil jsem a zbledl v tom okamžiku zároveň, protože zezadu se ozval pláč a křik novorozeněte. dokončení na str. 6
STRANA 3
Znáte Domovinku?
Posvátná znamení
Milí přátelé, ráda bych Vám představila Domovinku – denní stacionář pro seniory a osoby se zdravotním postižením, jehož zřizovatelem je Oblastní charita Třebíč. Vím, že mnozí z Vás ji už znají, ale jistě ne všichni. A možná chybí informace právě těm, kdo je naléhavě potřebují. Domovinka je zařízení pro denní pobyt seniorů a zdravotně postižených, kterých se zde schází asi deset. Věnuje se jim vedoucí stacionáře, dvě pečovatelky, pracovní terapeutka a sociální pracovnice. Pomáháme klientům se vším, co by sami doma nezvládali. Tím také umožňujeme jejich blízkým zůstat přes den v zaměstnání, ve škole, nebo si vyřídit všechny potřebné záležitosti a trošku si odpočinout. Máme otevřeno každý pracovní den od 7 do 16 hodin, ale samozřejmě není povinnost docházet denně. Naši klienti si sami vyberou, které dny chtějí přijít. Ti, kteří jsou z Třebíče a blízkého okolí, mohou využít dopravy charitním autem do Domovinky a zpět. V Domovince navazují senioři a lidé se zdravotním postižením nová přátelství. Mohou si popovídat u kávy nebo čaje, společně se zasmát, zazpívat si, někdy si i zatancovat. Poslouchají pěknou hudbu, zkouší vytvořit zajímavé výrobky, zacvičí si, mohou se zapojit do společenských her. Pravidelně zveme kadeřnici a pedikérku, jejichž služeb mohou naši klienti využít. Jednou za 14 dní v pátek přichází mezi nás jáhen, abychom prožili ve společenství bohoslužbu slova se sv. přijímáním. Milí senioři a zdravotně postižení! Pokud podobné zařízení hledáte, srdečně Vás zveme k návštěvě Domovinky. Když se Vám zde zalíbí, rádi Vás přijmeme mezi nás. Adresa Domovinky: Okružní 962, Třebíč - Borovina (Za Rybníkem) konečná zastávka autobusů MHD č. 1, 3, 5, a 7 areál bývalých jeslí vedle mateřské školy Telefon: 568 851 146, 604 583 529 (mobil) Za pracovníky Domovinky Anna Zelinková
(seriál na pokračování)
Dětí se rodí stále méně Za necelých 50 let může mít Česko jen pět milionů obyvatel. Tedy polovinu toho počtu, který má dnes, pokud se bude stále rodit tak málo dětí jako nyní. „Nerada přeháním, ale situace je dramatická,” okomentovala vývoj porodnosti demografka Jitka Rychtaříková z Univerzity Karlovy. Statistiky ukazují, že v Česku připadá na jednu ženu jen 1,17 dítěte. Tímto výsledkem se země řadí na předposlední místo v Evropě, před Arménii. Nejvíce dětí se naopak loni narodilo v Turecku. Žena tam má v průměru 2,5 dítěte. V ČR klesá počet narozených od r. 1995, kdy poprvé přišlo na svět méně než sto tisíc dětí. Úbytek se nezastavil ani přesto, že do rodičovského věku dospěly silné ročníky ze 70. let (tehdy v Česku přicházelo na svět okolo dvou set tisíc dětí ročně). Dětí je podle Rychtaříkové méně, protože lidé odkláddají rodičovství z ekonomických důvodů a kvůli kariéře na pozdější dobu a pak už stihnou mít jen jednoho potomka. podle MF Dnes
Požehnání předmětů a osob Posvěcené předměty se dají se rozdělit na předměty běžné potřeby (žehnání) a předměty vyňaté z běžného užívání (svěcení). Dnes se zaměříme na první pojem, tedy na požehnání předmětů a osob. Ve Starém zákoně například čteme, že při stvoření Bůh požehnal prvním lidem i zvířatům (Gn 1,22), požehnal Abrahamovi (Gn 12,1-3), požehnal chlebu a vodě, aby nepřinesly nemoc (Ex 23,25), požehnal půdě, aby byla úrodná (Ž65,11), požehnal lidské práci (Dt 2,7). Také Kristus vkládal ruce na děti a žehnal jim, žehnal chléb a víno (Mk10,16 14,22 6,41). Při žehnání kněz svolává Boží požehnání na lidi a jejich díla, na všechno, co člověk užívá. Ladislav Pokorný v knize Světlo svátostí a času na str. 84 uvádí: „Církev nevyprošuje požehnání pro neživé předměty, nýbrž pro věřící, kteří těchto předmětů užívají. Požehnané předměty nedostanou nějakou magickou moc, zůstanou tím, čím jsou. Duchovní prospěch nevzchází z pouhého použití těchto předmětů, nýbrž z úmyslu a modlitby církve a z opravdové víry těch, kteří těchto předmětů užívají.“ V liturgii k úkonům žehnání náleží také požehnání s Nejsvětější svátostí, kněžské požehnání či svatoblažejské požehnání a žehnání rodičů při křtu dítěte. Jednotlivé žehnací modlitby obsahuje kniha Benedikcionál. Katechismus katolické církve uvádí: „Mezi svátostinami se uvádějí především žehnání (osob, stolu, předmětů, míst). Každé požehnání je chválou Boha a prosbou o jeho dary. Křesťané jsou v Kristu požehnáni Bohem Otcem rozmanitými duchovními dary. Proto církev uděluje požehnání tak, že vzývá Ježíšovo jméno a obvykle dělá svaté znamení Kristova kříže.“ (KKC1671) podle literatury připravila šeb
Do Boží lásky vloženi čekáme, až nás promění Jde spasení světem naruby světem záhuby V nás je hranice, která cosi láme Ten, koho známe, dává osvobození My strachem zmateni bojíme se Mu uvěřit bojíme se s Ním žít. Slova se snaží zachytit něco, co neumíme žít ani uchopit slova se snaží vyjádřit lásku
MKor
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h O pyšné světlušce V jednom malém městečku bydlela světluška Anička. Dobře se učila, proto se ale povyšovala, zkrátka byla pyšná. K mamince byla neposlušná a hubatá. Když jí maminka řekla: „Aničko, prosím, vynes koš,“ nebo „Aničko, umyj nádobí“, Anička odsekla: „Teď ne, nechce se mi a navíc musím nakrmit panenku.“ – „Aničko, Aničko, co z tebe jen bude?“ Povzdechla si často maminka. Na schůzce ke kamarádkám se také nechovala vůbec hezky. Pořád jen říkala: „Jani, já mám hezčí cop, heč!“ Nebo: „Já dnes dostala jedničku s hvězdičkou, heč.“ Ale to už došla trpělivost i její vedoucí Trnce a řekla, že hvězdu nikdy nedostane, když se ke kamarádkám takhle chová. Anička ale nevěděla, že celou tuhle neplechu pozoruje skautí bubák Barnabáš. Když to viděl, pronesl: „To je ale holka nezdárná. Já ale na ni vyzraju a bude se divit.“ Bubák Barnabáš je dobrý kamarád každého skauta, ale Anička se mu vůbec nic nelíbila. Když šla jednou ze schůzky domů, tak si ji odchytil a vyčetl jí, že asi vůbec neví, jak zní 3. bod zákona světlušek (Světluška je poslušná) a jestli se nepolepší a bude dále pyšná a neposlušná, že ji vezme s sebou do Skautského Bubákova a tam že ji vytahá za uši a ukáže, zač je toho loket a bude po ptákách. A Anička se opravdu vylekala a slibovala hory doly, že už bude hodná a nebude pyšná. A opravdu, z Aničky se stalo poslušné a přívětivé děvče a brzy získala první hvězdu, později i druhou a jako skautka byla také velmi šikovná a prospěšná svému okolí a dodnes se kamarádí se skautím bubákem Barnabášem… Kiki (10 let)
Zimní táboření Hlavní vlastností zimního táborníka je otužilost, pečlivost, důmyslnost a opatrnost. Menší než tříčlenné výpravy neorganizujeme. V horách je větší nebezpečí, proto je tam potřeba zkušený vedoucí. Na cestu se vydáme dobře oblečení, ale tak, abychom se nezpotili. Po příchodu na tábořiště neodpočíváme, ale hned se dáme do práce a postavíme si stan nebo iglů, nouzové úkryty na spaní jsou nedostatečné, hrozí zmrznutí. V lese je tepleji než na louce, v údolí tepleji než na kopci či rovině, vždy je lépe nocovat ve sněhu než na sněhu. Kde nebývá sníh, bývá vítr. Sníh izoluje, led ne. Nezapomínáme ve stanu na výměnu vzduchu, ve sněhových chýších na větrací otvor. Nafukovací matrace přímo na zemi bez izolační vrstvy je schopná odvést veškeré naše tělesné teplo do země. Pak nepomohou ani svíčky nebo vařiče. Sněhová zástěna proti větru, syté jídlo, horké kameny do stanu pomohou zpříjemnit zimní pobyt. Z výstroje nezapomeneme na dvoje rukavice-palčáky, čepici na uši, nepromokavé, ne těsné boty, na přenocování i ledvinový pás.
Hřeje sníh? Peří a sníh mají společnou vlastnost – obsahují poměrně velké prostory vyplněné vzduchem, který nedovoluje, aby teplo unikalo do prostoru, tedy hřeje. Rostliny pod sněhem dýchají, dýcháním vzniká teplo, které díky sněhu nemůže nikam uniknout. Proto je pod sněhem vyšší teplota. Co je příčinou různorodosti sněhových vloček? Tvar vloček závisí na teplotě. Při teplotě mínus 8 stupňů C. se tvoří jednoduché krystalky, do –25 stupňů C. se tvoří šestiboké destičky a mezi mínus 10 až 20 stupni se formují ozdobné hvězdičky.
Jak dlouho seká datel hnízdo?
Vychloubači patří mezi nejneoblíbenější lidi. Každý z nás má v sobě drobet této zpropadené vlastnosti, že si myslí, že je lepší než ostatní. Pokora je uznání vlastní ubohosti. Vyšší stupeň je láska k ponížení. Když nás vidí Kristus pokorného a skromného, napřáhne k nám svou ruku a sám nás k sobě přitáhne. Až tě budou chválit a ctít, připomeň si vše, nad čím hanbou zčervenáš. Hanba je tvá. Chvála a sláva jsou Boží. Nechtěj být rychle dospělým. Náš Pán má obzvlášť rád děti a ty, kteří se jim podobají. Pýcha je největší překážkou víry. A získáš-li v životě vedoucí postavení, věz, že je to příležitost sloužit. Není to výzva k nadutosti. Pane, osvoboď mne od mé domýšlivosti, která mě znetvořuje a snižuje.
Za deset minut vyhloubí šplhavec dutinu o velikosti slepičího vejce. Někdy ale bývají 15-20 cm široké a i metr dlouhé. Průměrně vyhloubí otvor na hnízdo za 10-15 dní, rozměrnější až 21 dní.
Díky Bohu za dar úsměvu Mezi sněhuláky: „Promiňte, madam, můžete mluvit hlasitěji? Já totiž špatně slyším, mám hrnec bez uší.“ „Jak to, Béďo, že sis vzal na zimní výpravu jen jednu lyži?“ – „No, já jsem přece nováček, tak mi pro začátek jedna lyže stačí.“ „Na minulé výpravě byla taková zima, že jsme se museli umývat v rukavicích.“ „Kde jsi byl o vánočních prázdninách?“ – „4 hodiny ve vlaku, 2 hodiny na lyžích a 14 dní v nemocnici na dlahách.“
STRANA 5
lídka Skautská hlídka „Tak jak, Bunďo, dodržuješ novoroční předsevzetí?“ – „Jako loni, poručím si, ale neposlechnu se.“ „Bolku, představ si, jaký hrozný sen jsem měl na Nový rok. Byl jsem střelený do obličeje. Tak jsem sténal, až jsem se probudil. Šel jsem k zrcadlu a uprostřed obličeje jsem měl díru.“ – „A co bylo dál?“ – „Když jsem přestal zívat, tak to zmizelo.“ „Na Nový rok chodím vždycky na kázání do kostela.“ – „Tak to ti závidím, já chodím na kázání domů.“ Těsně před silvestrovskou půlnocí někdo u Robina zvoní. Za dveřmi je Lolek a povídá: „Robine, nepůjčil bys mi do Nového roku trochu zdraví a štěstí?“ Na Silvestra vešel do baru kominík, pod paždí nesl prasátko pro štěstí, rozhlédl se kolem sebe a povídá prasátku: „Nekvič a podívej se kolem sebe, jsi tu přeci mezi svými.“ „My si na Silvestra pozvali hosty, které máme rádi.“ – „My zase ty, kteří drží dietu.“ Na Silvestra napsal dědeček na pohlednici každému příbuznému a známému: „Loučím se s vámi a píšu vám všem dnes naposledy v životě.“ Dva dny po Novém roce se sjedou příbuzní a známí a najdou dědu lyžovat na běžkách na kopci nad vesnicí. „Dědo, co jste to psal, že umřete?“ Vyčítají mu všichni. „Já jsem přeci nepsal, že umřu,“ brání se děda, „psal jsem, že už vám píši naposledy v životě, vždyť zase se chystají zdražit poštovné…“ „Rok je za námi…,“ povídá v baru na silvestrovské oslavě jeden přítel druhému, „a kamarádi pod námi…“ – „No, tak to máš pravdu. A přivítání doma před námi. Tak šťastný a veselý…!“
Zprávy Světlušky měly vyzvědačskou hru ve městě. Šestky měly za úkol vypátrat různé údaje o památkách našeho města. Nejlepší byla šestka Sněženek. Vlčata měla celodenní výpravu, na které hledali a odlévali stopy zvěře a ptáků. Před výpravou se zúčastnili duchovní obnovy v bazilice. Rikitan
Pořád se něco děje aneb Dar radosti a odvahy Milí čtenáři, dnes vám k úvaze přinášíme několik myšlenek vzácného člověka, křesťana, otce početné rodiny, velvyslance ČR ve Vatikánu, Ing. Pavla Jajtnera, který byl hlavním iniciátorem vystoupení třebíčského souboru Musica animata v římské bazilice sv. Marka pod Kapitolem v rámci mezinárodního festivalu Grande Musica in Chiesa v neděli, 14. prosince 2003. Jeho slavnostní projev před inauguračním koncertem souboru (G. F. Händel, oratorium Mesiáš) uvádíme v nezkrácené podobě. Drazí přátelé, pohybujeme se v nebezpečném světě. Staré a staletími prověřené hodnoty: víra, mravnost a řád byly v této postmoderní době zpochybněny a lidé ztratili odvahu. Mnozí utíkají do virtuálního světa konzumu a hledají nejrůznější náhražky skutečného, pravého a naplněného života. Utíkáme před stářím, nemocí a smrtí a tento náš útěk nedává žádný smysl. Dobře víme, že těmto třem neutěšeným jistotám lidské existence utéci nemůžeme. Jaké štěstí, že přes všechny tyto nejistoty a úzkosti nacházíme v tomto nemocném světě záchytné body. Jaké štěstí, že každý, kdo poctivě hledá smysl svého života, jej vždy může najít. Stačí, když pochopí, že život je úkol, že neoddělitelnou součástí tohoto úkolu je kříž a že nikdy není sám. Po tisíciletí k nám promlouvá biblické poselství. Není divu, že se velcí skladatelé všech epoch pokoušeli umocnit je úžasnou hudbou, aby promluvilo ještě silněji. Händelova hudba vznikala v době, kdy nikdo o víře, mravnosti a Řádu nepochyboval. Proto také v této hudbě nacházíme jistotu a útěchu, velikost a sílu, všechno to, co tolik v této době postrádáme a potřebujeme. Pro samý spěch a malicherné starosti všedních dnů zapomínáme zastavit se a přemýšlet o smyslu světa, ve kterém žijeme, o smyslu našeho života, o tom, odkud přicházíme, kdo jsme a kam jdeme. Již dvě tisíciletí si v adventním čase připomínáme příchod Mesiáše, příchod zjeveného Boha, toho, jenž je Em anu El, Bůh mezi námi. Nedejme se nakazit a zmást konzumní horečkou těchto dnů, oslavme Jeho příchod způsobem, důstojným člověka, pozastavme se, dovolme si zamyslet se, snít a radovat se z příchodu Radosti. Z daleké a pro mnohé téměř neznámé země kdesi na severu, za Alpami, z České republiky, přijelo přes osmdesát nadšených hudebníků souboru Musica animata. dokončení na str. 6
STRANA 6
POZDRAV z Katolického gymnázia Vážení čtenáři, rádi bychom Vás informovali o dění na KG. V tomto školním roce 2003/04 má škola 346 studentů ve 12 třídách. Děti vyučuje 32 pedagogů a ve škole působí celkem 5 kněží. Vyučuje se podle učebního plánu pro 8letá gymnázia. Z loňských absolventů čtvrtého ročníku se 26 hlásilo ke studiu na vysoké škole, z nich bylo 20 přijato. Procento úspěšnosti je 76,9 %! Velmi vážně bereme nejen vzdělávací, ale také výchovnou práci školy. Nabízíme řadu kroužků, výuku dalších cizích jazyků, kurzy, tábory, semináře – jak během školního roku, tak o prázdninách. Výchovně vzdělávací program naší školy velmi kladně hodnotí také Česká školní inspekce a další oficiální instituce. V činnosti studentského klubu Halahoj se našim studentům (ale nejen jim) nabízí mnoho kvalitních pořadů a programů – besedy, výstavy, čajovny, promítání, přednášky, diskuse apod. Ve škole pracují 4 týmy studentského rozhlasového vysílání. Ve spolupráci s Českým rozhlasem „Region“ v Jihlavě vysílají každou neděli v 19:00 hodin na frekvenci 87.9 FM. Je to mimořádně atraktivní a neobvyklé i proto, že spolupracují s Gymradiem v rakouském Hollabrunnu. Trvalé jsou naše mezinárodní kontakty se školami a organizacemi v zahraničí – zejména s Handelsakademie a Handelsschule Retz, Eurosolou Langau a gymnáziem Albertus–Magnus ve Vídni. Velmi úspěšně pracuje KG–Klub, sdružení rodičů a přátel naší školy. Jeho práce je velmi intenzivní a orientuje se na všestrannou pomoc škole. Pravidelně konaná hudební Nokturna už vstoupila do druhé desítky. KG-Klub ve spolupráci se školou zorganizoval v loňském roce velmi vydařený reprezentační ples školy. 17. ledna hodláme tento nekuřácký ples zopakovat a srdečně Vás všechny zveme. (HoE, pop, redakčně kráceno)
To byly Vánoce... dokončení ze str. 2
Neměl jsem s porody žádné zkušenosti, myslím, že ani manžel mladé maminky či dívenka z jejího doprovodu. Mohlo se ještě leccos stát. Ale nestalo, dopadlo to s Boží pomocí dobře, a když jsme se vydali nazpátek, domorodé osazenstvo už jen samou radostí pískalo, výskalo, jeden překřikoval druhého... Ta nepohodlná, kamenitá cesta napomohla úspěšnému porodu! Tak dobrý skutek bych
od ní nikdy nečekal. Když jsme přijeli zpět na úpatí vršku, kde jsem mladou ženu nakládal, poprosil mě její manžel, abych je zavezl domů, že mi dají kozu. To je na africké poměry velký dar. Vystoupil jsem z auta a řekl jsem jim: „Já jsem pomohl vám, vy teď pomůžete mně.” Hleděli na mě s otevřenými ústy, bez představy, co asi tak můžu chtít. Ale nasedli jsme znovu do džípu a společně jsme vyjeli na kopec mezi jásající a čekající davy lidí. Maminku s jejím novorozenětem jsem odvedl k dřevěné chýšce, posadil na slámu a jejího manžela k ní „nainstaloval” jako Josefa. Začala dítě kojit a v tom okamžiku jsem si myslel, že zahřmělo, protože stovky a stovky lidí zajásaly a začaly zpívat „Narodil se Kristus Pán, veselme se...” Ke skutečným jesličkám jsem si oblékl roucho a začal se mší svatou jednu hodinu po půlnoci. Děti a dospělí chodili před tuto pohanskou rodinu a dávali jí jablíčka, banány, bonbony. Bylo to dojemné, krásné. Jak se vydařily tyhle Vánoce, na to do smrti nezapomenu. Panna Maria byla určitě s námi a nechtěla, aby tak slavná mše svatá začala příliš pozdě. Lidé by asi počkali, ale když jsem sedal za volant, pronesl jsem to, co pronáším celý život: „Panno Maria, doprovázej nás.” Zdeněk Čížkovský - V Africe mi říkali Sípho
Pořád se něco děje dokončení ze str. 5
Jsou šťastni, že mohou hrát a zpívat v Itálii, v zemi, kde se zrodila opera a kde má hudba své pevné a bezpečné místo. Jsou šťastni, že smí hrát a zpívat v Římě, ve Věčném městě, kde dobré umění nachází vždy oddané ctitele. Jsme potěšeni s nimi. Přišli nám darovat radost a odvahu. Dvě ctnosti, kterých se této zmatené, postmoderní, egoistické a nemocné době tolik nedostává. Pojďme si spolu s nimi připomenout, že je pro co žít. P. Jajtner Na následujících fotografiích vidíte soubor Musica Animata při koncertu v bazilice sv. Marka v Římě.
STRANA 7
ZPRÁVY Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOS TÍ Z farních matrik Jejkov Sledujte pozorně ohlášky. Bude Vám oznámeno, jak a kdy bude probíhat příprava dětí na 1. svaté přijímání. Děkujeme všem, kteří finančně přispívají na květinovou výzdobu kostela. Prosíme, zachovejte nám i nadále svou přízeň. Upřímné „Pán Bůh zaplať“. Shromáždění 3. řádu sv. Františka bude v neděli 18. ledna 2004 ve 14 hodin v sakrisii kostela.
Sv. Martin a Bazilika Zprávy najdete v novém čísle Informací.
Pozvánka na pouť Rád bych se vypravil na pouť s CK VOMA v červnu do Itálie. Pokud se přidá několik farníků z Třebíče či blízkého okolí, budu velmi rád. o. Jiří Dobeš Je to cesta za odkazem duchovního otce sv. P. Pia do italského poutního místa Saint Giovanni Rotondo. Pouť bude obohacena o modlitby a mše sv. v Assisi a Římě. Odjezd 16. 6., 2. den návštěva Loreta, mše sv. v Assisi, 3. den mše sv. v bazilice S. Croce Gerusalemme (titulární bazilika kardinála Miloslava Vlka), prohlídka dalších bazilik a památek Říma. 4. den návštěva Vatikánu a baziliky sv. Petra, 5. den v Saint Giovanni Rotondo, večer odjezd, 6. den – 21. 6. večer příjezd domů. Cena 7250,- Kč
Nabídka poutních zájezdů CK VOMA Francie (La Salette, Lourdes, Avignon) 27. 4. – 3. 5. 2004, cena 6290,- Kč Francie – Španělsko – Portugalsko (Nevers, Lourdes, Limpias, Fatima, Montserrat) 6. 9. – 17. 9. 2004, cena 11400,- Kč Francie – Belgie (Lisieux, Paříž, Baneux) 4. 10. – 9. 10. 2004, cena 5490,- Kč
Filip Vít Šimeček (nar. 23. 1. 2003), Filip Antonín Holoubek (18. 10. 2001), Vít Rudolf Holoubek (7. 10. 2003), Zbyněk Josef Procházka (22. 8. 2003), Jiří Pavel Kuchař (5. 11. 2003) Miroslav Růžička a Petra Krulová, Aleš Čech a Jana Mašterová Antonín Dusík (nar. 1926), Marie Marténková (1930), Marie Linková (1925), Augustina Pokorná (1908), Vlasta Fialová (1924), Marie Ferdová (1931), František Ondráček (1937), Marie Kerlahová (1937)
Týden modliteb za jednotu křesťanů 18. – 25. ledna 2004 Začátek bohoslužeb vždy v 16.30, téma Svůj pokoj vám dávám (Jan 14, 27) Program týdne modliteb: 18. 1. v kostele ČCE, Bráfova 33 bohoslužbu vede Aleš Mostecký, káže Jiří Dobeš 19. 1. v modlitebně CASD, Jungmannova 16 bohoslužbu vede Frant. Marek, káže Aleš Mostecký 20. 1. v kostele sv. Martina bohoslužbu vede Jiří Dobeš, káže František Marek. 21. 1. v modlitebně CASD, Jungmannova 16 bohoslužbu vede Petr Podsedník, káže Petr Němec 22. 1. v Přední synagoze bohoslužbu vede Petr Němec, káže Pavel Ševela. 23. 1. v pravoslavném kostele u hřbitova bohoslužbu vede Libor Halík, káže Petr Podsedník. 24. a 25. 1. se společné bohoslužby nekonají CASD - Církev adventistů sedmého dne - P. Podsedník, CB - Církev bratrská - F. Marek, CČSH - Církev československá husitská - P. Němec, ČCE - Českobratrská církev evangelická - A. Mostecký, Pravoslavná církev L. Halík, Římskokatolická církev- P.Ševela, J. Dobeš Při bohoslužbách se konají sbírky na Ekumenickou radu církví., podrobnosti v Informacích.
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých NE
Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
7.30, 9.00
8.00, 10.30, 18.00
7.00, 10.00
PO
-
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.00
7.15
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
PÁ
18.00
7.15
16.30
SO
7.30
18.00
8.00
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem v 18.00 adorace “Svatá hodinka”, při ní příležitost ke svátosti smíření. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši svaté modlitba Večerních chval z breviáře. Denně přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Poslední den v měsíci v 19.30 “Slavnost světla” v kryptě baziliky. Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 15.00, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
Inzerce Prodám zachovalý kočárek po jednom dítěti. Cena dohodou. Domluva na tel. 608 438 731.
!!! Poznačte si !!! E-mailová adresa pro zasílání příspěvků:
[email protected] Termín: pondělí před 1. nedělí v měsíci
Beatifikační proces kněze – mučedníka Jana Buly Milé sestry a bratři, vzhledem k tomu, že na svém 52. plenárním zasedání čeští a moravští biskupové jednomyslně vyjádřili souhlas se zahájením beatifikačního procesu kněze brněnské diecéze Jana Buly, vyzývám všechny věřící, zvláště bývalé farníky, žáky, konseminaristy, spoluvězně a ostatní, kteří by mohli podat svědectví o životě a ctnostech P. Buly nebo uchovávají jakékoli dokumenty vztahující se k jeho životu, aby zaslali svá svědectví na sekretariát Biskupství brněnského (Petrov 8, 601 43 Brno). Vyzývám rovněž ty, kteří by mohli sdělit ev. skutečnosti bránící uvedenému procesu. Jan Bula byl kněz brněnské diecéze, který byl v době komunistického režimu v České republice nespravedlivě odsouzen a v jedenatřiceti letech popraven. Narodil se 24. června 1920 v Lukově u Mor. Budějovic. V r. 1931 nastoupil do primy na Státním českém reálném gymnáziu v Mor. Budějovicích, kde 14. června 1939 úspěšně vykonal maturitní zkoušku. Po maturitě studoval bohosloví v kněžském alumnátě v Brně. Kněžské svěcení přijal 29.7.1945. Jako kooperátor působil v Rokytnici nad Rok. Právě tam ho v dubnu 1951 na základě vymyšleného obvinění zatkla Státní bezpečnost. Byl krutě mučen a vyslýchán a v listopadu téhož roku nad ním soud v Jihlavě vynesl předem naplánovaný rozsudek smrti. Mladý kněz byl 20. května 1952 ve věku nedožitých 32 let popraven.V roce 1990 byl jeho soudní proces znovu otevřen a P. Bula byl v plném rozsahu rehabilitován. Prosím vás, sestry a bratři, o modlitby za zdárný průběh beatifikačního procesu. Váš biskup Vojtěch
Bezporuchový telefon Není třeba nákladného vedeni, abys dostal s nebem přímé spojení. Aparát je v tvém pokoji postaven, klekneš-li k modlitbě, hned je napojen. Přijdeš-li pokorně v Boží bázni, pak v nebi, jak tvůj hlas zazní, během vteřiny jedné se tam sluchátko zvedne. Potom se můžeš vyznat ze své nouze a nikdo ti neřekne, že mluvíš dlouze. A nemusíš se bát, dítě, muži, ženo, že nebeské vedení bude obsazeno, nebo, jak se to stává na zemi, že bys dostal špatné spojení. Nic podobného se netvoří, když dítě se svým Otcem hovoří. Jen se s důvěrou s čímkoli svěř, i když Ho nevidíš, že slyší, věř. Zapni hned také svůj duchovní sluch, ztiš se, zpozorni, co mluví Bůh. autor neznámý NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsícinákladem 650výtisků.Redakčnírada:MarieDaňhelová,P.JiříDobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
