KVĚTEN
2004 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XV. č. 5
2. května 2004
Cena 7 Kč
Sčítání
dokončení na str. 3
Kněžno máje, buď pozdravena...
z obsahu
Milí bratři a sestry, před čtrnácti dny proběhlo opět po pěti letech sčítání účastníků bohoslužeb ve farnostech všech českých diecézí. Na průvodní zprávě ke sčítacím lístkům z jedné farnosti bylo uvedeno, že někteří farníci se odmítli sčítání zúčastnit s odkazem na Písmo svaté. Snad měli na mysli krále Davida, který dal spočítat svůj lid. Pocítil potom výčitku za tento projev nedůvěry Bohu. Stihl ho trest. Tedy přesněji odnesl to za něj prostý lid. Na jednu věc se vždy můžeme dívat z více stran. I na sčítání. Zastal bych se v tomto biskupů, neboť jejich rozhodnutí o sčítání v kostelech lze brát jako projev prozíravosti. Vždyť i Ježíš říká, že když chce někdo stavět věž, má si nejprve spočítat, má-li na to. Jinak se mu vysmějí. Nebo král jdoucí do války s deseti tisíci vojáky si má spočítat, má-li na boj proti dvaceti tisícům. Když ne, tak ať vyšle zavčasu posly a sjedná podmínky míru. Snad i naši biskupové si chtějí rozvážit, zda “máme” na udržení všech těch našich “věží”. Zdá se, že všude už ne. V Čechách se začaly prodávat nejen fary, ale i kostely. Myslím, že pro sčítání jsou rozumné důvody. Jen si přeji, aby ti, kdo budou dělat analýzu “zatržených” údajů, z nich uměli vyčíst to podstatné. Jen pro informaci - před pěti lety byl v naší diecézi průměrný věk účastníků bohoslužeb téměř 45 roků a výdělečně činných byla zhruba třetina. V Třebíči se v roce 1999 zúčastnilo bohoslužeb 2159 věřících, letos 2068. Je to úbytek 4,2%. V celém děkanství ubylo od posledního sčítání 6,7%, což představuje 453 věřících. Pokud tomu bude podobně i v jiných děkanstvích a diecézích, nejspíš jako hlavní důvod poklesu účastníků bohoslužeb bude označen úbytek obyvatelstva obecně. Již několik let v naší zemi každoročně více lidí zemře, než se narodí. Ubývá však i povolání ke kněžství. V naší diecézi se letos přihlásili pouze čtyři kandidáti. V době totality to bývalo i několikrát více. Možná i v tomto případě se řekne, že je to dáno poklesem porodnosti, že jsou slabé ročníky. Pokud by zůstalo jen u tohoto konstatování, bylo by to málo. To, co předběžné údaje ze sčítání ukazují, by mělo vést k přemýšlení o tom, do stavby jakých “věží” se dáme, tedy co konkrétně církev v naší zemi má dělat.
Sčítání Pavel Ševela
1
Pán Bůh je grand, Stal jsem se... příběhy, které napsal život
2
Osobní vyjádření ředitelky KG a Povolání matka
3
Skautská hlídka a Pořád se něco děje
4-5
Růženec a Zprávy z farností
6, 7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život Pro příběhy do květnového čísla posloužila opět knížka P. Jaroslava Sallera – Boží dobrodruh.
Pán Bůh je grand Za liběšickým dvorem byla zanedbaná zahrada, neměl jsem prostě kdy na ní pracovat. Musím však předeslat ještě jednu důležitou věc. Každodenní večerní „besedy“ jsme zakončili tím, že jsme si dali nějakou myšlenku z Písma svatého, abychom o ní mohli druhý den přemýšlet. Jednou jsem jim řekl, že když něco děláme jen a jen pro Pána Boha, on je ochoten na revanš otevřít třeba poklady země, aby nám pomohl náš plán uskutečnit. Druhý den bylo krásné počasí. Dal jsem děckám vidle a lopaty a poslal je do jednoho kouta zahrady rozházet kompost na záhony. Kompost už tam byl několik let a dozrával. Sám jsem se stáhl do své kanceláře – to byl jediný pokoj, kde jsem měl klid, do tohoto pokoje měly děti „zákaz vstupu“. Najednou někdo zaklepal na dveře. Když jsem návštěvu pozval dál, viděl jsem, že je to skupina dětí, které jsem poslal, aby rozhazovaly kompost. Tvářily se tajemně a schovávaly něco za zády. Zeptal jsem se, co se děje. Jeden chlapec přistoupil a vysypal přede mne na stůl spoustu stříbrných rakouských mincí. Byl jsem velmi překvapený, ale to bych nebyl já, kdybych neutrousil poznámku: „Jste velmi hodné, ale je to jen stříbro. Takhle kdyby to bylo zlato.“ To už děti nevydržely s nervy a se smíchem vysypaly přede mne hromádku zlata. Bylo toho celkem bratru za šedesát tisíc. Příští rok jsme za to opravili kostel v Hradišti, ale nejvíce nás těšilo to, že nás Pán Bůh vzal za slovo. Inu, Pán Bůh je grand.
Stal jsem se svědkem zázraku? Každý rok jsme jezdili s dětmi z farnosti do Sušice. Při jednom pobytu jsem se rozhodl, že navštívíme poutní místo Strašín a potom hrad Kašperk, který je nedaleko. Den před tím jednomu z mých chlapců opuchlo oko – dostal do něho nějaký prudký zánět. Řekl jsem mu: „Kájo, ty s námi nemůžeš jít kvůli tomu nemocnému oku, aby se ti to nezhoršilo.“ Kája, jmenoval se Kája Čertík, byl velice zarmoucen a prosil a naléhal tak dlouho, až jsem mu povolil, že může s námi jet autobusem tam, a když ho to bude zlobit, tak jej pošlu ze Strašína zase autobusem domů. Strašín je krásné šumavské poutní místo, taková malá Svatá Hora, kam lidé ze všech vesnic v okolí putují
✎ ...
několikrát za rok. Pod tímto poutním místem, které se rozkládá na malém návrší, je známá vesnice Nezdice, odkud se každým rokem od pradávných dob rozjížděli do světa muzikanti a cirkusáci. Udělali jsme si pobožnost v kostele, zazpívali si a pak jsme se před kostelem nad bývalou poustevnou svatého muže – faráře z dob třicetileté války, který objížděl svoji farnost na bílém koni a všude konal dobro jako svatý Martin – pokochali nádherným pohledem na šumavské lesy a kopce. Na konci malého místečka stojí kaplička s lidovou malbou Panny Marie a před tímto obrazem vyrůstá ze země skalka, v níž je hluboký důlek, stále plný vody, o níž jsou lidé přesvědčeni, že je zázračná. Vyprávěl jsem dětem o tom, že si zde poutníci touto vodou omývají oči, aby jim Matka Boží chránila zrak, popřípadě je uzdravila. Děti jakoby jedním hlasem zvolaly: „Náš Kája!“ Měly na mysli jeho nemocné oko. Řekl jsem jim, že to není žádná senzace, ale že se musí pomodlit a s důvěrou v pomoc Matky Boží očekávat, co se bude dít. Všichni jsme si omyli oči, rozloučili jsme se s poutním místem a téměř v pravé poledne jsme se vydali na hrad Kašperk, který je od Nezdic vzdálen asi tři kilometry. Dobré dva jsme šli v červencovém horku po prašné silnici, než jsme zahnuli do lesa. Děti šly ve skupinkách, šel jsem poslední za nimi. Náhle jsem zpozoroval, že se všechny zastavily a čekají na mě. Došel jsem až k nim a ptám se, co se stalo. Děti mi řekly: „Otče, podívejte se na Káju.“ Podíval jsem se na něho a koukám pln údivu. Jeho oko, ještě na silnici v prašném vedru ošklivě zanícené, bylo jako studánka, jasné a zářivé. Děti tiše pronesly slovo: „Zázrak!“ Snažil jsem se jim vysvětlit, že příjemné prostředí v lese, jemný vánek a čerstvý vzduch udělaly ten „zázrak“. Děti mi nevěřily. Ani já jsem nevěřil tomu, co jsem říkal. Po letech, když píšu tento příběh, mám pro to jediné vysvětlení: čisté duše dětí, jejich modlitba a veliká důvěra v pomoc Matky Boží způsobily toto náhlé uzdravení. Těším se, že do dalšího čísla přijde příspěvek ze života od Vás, milí čtenáři. M. Doležalová
Perličky z hodin náboženství „Jak zní největší přikázání?“ – „Miluj Boha svého na plný pecky.“ * „Křížek dělaný na rtech před četbou evangelia znamená, že nemáme mluvit sprostě.“ * „Svaté přijímání si nezasloužíme ani po zpovědi, protože než dojdeme k oltáři, už něco provedeme.“
STRANA 3
Sčítání
- dokončení ze str. 1
Aby to bylo srozumitelné a aby se nám ostatní nevysmáli. Tak jako onen král z evangelia máme také jít vstříc současnému světu. Vždyť není jen nepřátelský, jak se často káže, ale je to svět, který Bůh tak miluje, že do něj posílá svého Syna. A jeho Duch zde stále působí. Jsem přesvědčen, že skrze současný svět a veškeré dění v něm k nám promlouvá Bůh a že je třeba učit se za vším tím, co prožíváme, nacházet Boží hlas. Poznávat znamení doby - tedy to, co máme jako křesťané dnes v tomto světě dělat - není záležitostí jen biskupů, ale každého z nás. Mějme oči i uši otevřené. děkan Pavel Ševela
Povolání matka a žena v domácnosti Povolání jsou různá a během našeho života se mohou měnit. Některá přijímáme s radostí, některým se bráníme. Myslím, že mým současným hlavním povoláním je péče o děti. Kdyby mně však někdo před patnácti lety řekl, že na mateřské strávím třináct let, určitě bych oponovala – to ne, na to nemám povahu! Ale od toho jsou povolání, abychom byli prostě povoláni. A tak to, co život přináší, se snažím přijmout. Co dávám? Dávám sebe. A doufám, že dávám ráda. Nemám protivného šéfa, pracovní doba je klouzavá a na dovolené jsem vlastně pořád. Co více si přát? Co dostávám? Rodičovský příspěvek, což není až zas tak atraktivní, zato dostávám různé dárečky jako jsou obrázky, kde mám jen hlavu a nohy, dortíky, které je lépe vychutnat pouze očima, protože písek poněkud skřípe mezi zuby, také květiny dostávám, jakmile na zahrádce po mé celoroční péči konečně vykvetou, a to hned všechny a s centimetrovou stopkou, a dokonce jsem nedávno dostala i jedničku za slohový úkol diktovaný v pondělí ráno při snídani. Z toho všeho mám radost, snad až na ten slohový úkol. Naučila jsem se také různým cizím jazykům. Například: „Uyba pave á pase chotá“ znamená, že ryba nemluví a vepř umí chrochtat, anebo v jiném jazyce: „Zabal to, seš mimo mísu“ neznamená, že snad máte zabalit něco, co vám vypadlo z mísy, pouze dotyčný naznačuje, abyste nemluvili do záležitostí, kterým příliš nerozumíte. Poslední dobou je spousta věcí, kterým nerozumím. Konec konců člověk nemůže všemu rozumět. Proto se ráda nechávám proškolovat. Nyní už vím, že tričko se do „bokáčů“ nezastrkuje, tkaničky od tenisek se dokončení na str. 6
Osobní vyjádření ředitelky Katolického gymnázia v Třebíči Vážení přátelé, sestry a bratři, v měsících březnu a dubnu proběhlo výběrové řízení na místo ředitele na naší škole (stejně jako na jiných školách zřizovaných brněnským biskupstvím). Novým ředitelem Katolického gymnázia v Třebíči byl s působností od 1.7.2004 jmenován Mgr. Pavel Krška. Protože škola je místem, kde se setkávají zájmy všech, koho se život školy dotýká, reagovali na tuto skutečnost jak pedagogové, tak rodiče studentů gymnázia. Rozumím velmi dobře otázkám pedagogů a chápu naprosto rodiče, jejichž povinností je zajímat se o to, jak jsou vzdělávány a vychovávány jejich děti. Velmi si vážím svého pedagogického sboru a všech rodičů a přátel školy, kteří se o ni zajímali a zajímají a obětují své síly a čas pro její dobro. Můj postoj v celé věci je vedený pouze jediným zájmem, a to je prospěch školy. Bylo by podivné, kdybych šla proti tomu, čemu jsem 11 let věnovala veškeré svoje úsilí – nejprve jako profesorka a později jako ředitelka. Nechci usilovat o místo ředitelky. Už téměř celý rok jsem hledala v modlitbě odpověď na to, jestli ředitelování na KG je ještě místem pro mne, a modlila jsem se za vhodného nástupce pro vedení školy. Zároveň v sobě cítím velikou touhu po intenzivnějších vztazích s lidmi, možnost doprovázení lidí a také po učitelské práci. Ta byla v těch ředitelských letech silně omezena. Rozhodnutí otce biskupa vnímám proto nutně jako odpověď na moje otázky. Při setkání rodičů, pedagogů a pana generálního vikáře ve čtvrtek 22. 4. 2004 byly řečeny různé věci. K těm bych chtěla říci, že v nich ve všech mám čisté svědomí a prosím o Vaši důvěru. Minulé týdny byly pro mě těžkým obdobím. Velkým darem byl pro mě každý projev podpory – kterou mi velmi mnozí z vás vyjádřili – a všechny vaše modlitby. Upřímně za ně děkuji. Svěřuji celou školu, všechny, koho se dotýká, kdo s ní žijí a cítí, do Božích rukou, do rukou Panny Marie, Královny míru, a do rukou sv. Josefa. A přeji nám všem pokoj a důvěru v Boží Všemohoucnost. Mgr. Eva Hortová
K zamyšlení Bůh je skrytou hlubinou, ale i domovem na počátku i konci všech našich cest. K. Barth
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h Tvrdé srdce Bouře, jaké nebylo pamětníka, přepadla indiánskou vesnici. Dorůstající dívka byla zbavena celé rodiny. Mnozí ji zvali k sobě, ale ona všem odepřela. Tak žilo děvče v chaloupce, kterou rodiče vystavěli, jen se svými psy. Dva mladíci se pokusili ji získat, ale vysvětlila jim, že si nepřeje mužské společnosti. Byla svižná a pracovitá a tak jinoši po ní pokukovali zdaleka a prosili bohy, aby obměkčili její srdce. Zatím ale si skutečně stačila sama, vycházela s lukem na lov drobné zvěře, obdělávala své pole a ostatní ženy jí občas vypomohly. Dostala pro svou neústupnost jméno „Tvrdé srdce“. Mladý muž jménem Velký los, syn náčelníka, se do osamělé dívky zamiloval, nevyznal jí svou lásku, tušil, že by dostal stejnou odpověď jako ti před ním. Ale projevoval jí svou náklonnost jinak. V noci se vykradl z otcovy chýše, uchopil měch na vodu a znovu a znovu nabíral vodu z řeky, aby zalil všechny záhony na její zahradě. Tajně lovil zvěř a ráno, když se „Tvrdé srdce“ probudila, našla před chýší viset kus masa nebo buvolí kůži. V třetím roce se znesvářili Mandanové a Arickariové a nastaly boje. Ztráty byly na obou stranách, ale co mohly ženy dělat? Neměly hlas na radě a vždycky se bály říci, co si mysli. Ne tak „Tvrdé srdce“, každý den obcházela kolem tábora a hlasitě spílala jejich slabosti. Zdůrazňovala pravdu, že zabíjejíce se navzájem oba kmeny zeslábnou, takže nebudou pak schopny vzdorovat společnému nepříteli. Byla i za náčelníkem, ten se musil jen odvrátit, protože se nemohl hádat se ženou a ani ji přinutit, aby zavřela ústa. Když se jedné noci Arickariové pokusili ukrást Mandanům koně, strhl se prudký boj a Arickarioné byli zahnáni. Když šla „Tvrdé srdce“ pro palivo, našla těžce raněného mladíka, Arickara. Obvázala mu rány, donesla tajně něco k jídlu a pití. V noci ho chtěla nějak dopravit do své chýše. Ale on nebyl schopen se ani postavit. „Co si počnu?“ naříkala. „Dovolíš, abych ti jej nesl?“ ozvalo se náhle za ní. Byl to hlas Velkého losa. Dopravil raněného na lůžko, které dívka měla připravené, a řekl: „Každou noc přinesu jídlo tobě i tvému milému.“ Po jeho odchodu byla dívka velmi smutná a řekla raněnému: „Ty nejsi můj milý, chci se k tobě chovat jako tvá matka.“ Časem dovolila dívka Velkému losovi, aby promlouval s raněným. Když se uzdravil, ptá se: „Proč jsi mě zachránila před smrtí?“ – „Litovala jsem tě. Nyní můžeš pomoci ty nám. Řekni doma, čeho se ti dostalo, a mluv vytrvale pro mír.“ Velký los pak provedl muže ohradou a pak se ho zeptal: „Proč jsi nevzal Tvrdé srdce s sebou?“ – „Mě nechce, má ráda tebe. Jdi a požádej ji, aby se stala tvou ženou.“ Velký los tak učinil a když dostal souhlasnou odpověď, radostně zval všechny k slavnosti zasnoubení. A celá ves mu to přála, že získal tak dobrou ženu. Jméno se změnilo, začali jí říkat Velké srdce.
Zanedlouho přišla družina Arickariů, raněný mladík byl mezi nimi – žádati o mír. Vypravovali o tajném ošetřování svého soukmenovce. Když to ženy slyšely, modlily se k bohům, aby byli k ní dobří a dali jí a jejímu muži dlouhý život. A mezi kmeny zavládl mír, z kterého se všichni radovali. E. T. Seton
Chodíš na výpravy sám a sám? Leckde na odlehlých vesnicích snaží se různí „osamělci“ skautovat sami a po svém. Slyší, čtou o zálesácích, o skautingu a nechtějí zůstávat za pecí, žít bezcílně, všedně. Kdo kráčí přírodou sám a tiše, má šanci vidět a slyšet daleko více. Zvěř i ptáci nejsou rušeni halasem větší skupiny. Samotář se může kdekoli a kdykoliv posadit na balvan a psát nebo si kreslit do zápisníku bez obav, že někoho zdržuje. A může si volit trasu, tempo i trvání své vycházky. Ale jsou i nesnáze. Podvrtnutý kotník, zabloudění v málo známém lese půl hodiny před setměním, setkání s nebezpečně vyhlížejícím člověkem. To vše musí osamělý hoch nebo děvče vzít v úvahu. Nenavštěvovat tedy odlehlá místa, kde se nedovoláme pomoci, nepřeceňujme své schopnosti, nechat doma vždy informaci, kam jsme šli a kdy se hodláme vrátit. Vždy mít s sebou krabičku poslední záchrany, podezřelým osobám se z dálky vyhneme, pozor na močály, neskáčeme do žádné vody po hlavě, nejíme neznámé plody i kdyby byla sebevětší žízeň. Žádné šplhání po skalách, dolů to jde daleko hůř než nahoru. Být připraven – toť vše. Šaman
Květiny pro Marii Každý den můžeme v měsíci květnu udělat Panně Marii radost, nejen návštěvou májové pobožnosti, ale i výzdobou kapliček, obrazů, modlitbou na její úmysl a dobrými skutky. A nemusí to být i jen jeden denně, jak ti to ukládá za povinnost skautský příkaz. Chceš pár námětů? Úklid klubovny, umýt, auto, nemocnému spolužákovi donést úkoly a vysvětlit novou látku, přibrat ke hře menšího brášku, pomoci na zahrádce, vyvenčit babičce psa, připravit nováčka ke zkoušce, sběr známek pro postižené, utišit plačící dítě, pomoci hledat ztracenou věc, zvednout starším upadlou věc, pomodlit se za známé, kteří mají nějaké trable.
Motto: Úsměv nadlehčuje kříž (maminkám) Všechny děti mají maminu. Ta moje je jen moje. Říká, že my jsme se sestrou děti a tatínek také dětinští. Pěstuje květiny a králíky. Jsme rádi, když kvetou. Mamince pomáhám proto, protože mne od nádobí odežene, abych jí to zase nerozbila. Nerada práší
STRANA 5
lídka Skautská hlídka koberce a nás. To ale někdy musí, aby s námi vydržela. Je moc hodná, protože se o nás stará, protože musí. Jenom včera mně nadávala pro nic za nic. Nic jsem doma neudělala. Jenom jsem se se sestrou chovala jako nepřítel, protože s ní se to může. Ráda drží řeč. Tatínek napřed něco odpovídá, ale pak už neříká nic. Mávne rukou a jde ven, že má něco hodně nutného. Když se táta večer dlouho nevrací, dochází k názoru, že to není muž pro ni. Jinak je máma zvláštní člověk. Nikdy neví, co nechce nosit, dokud si to nekoupí. Pokud k nám přijde návštěva, slušně ji přivítáme a zujeme ji. Tehdy si mamka oblékne smuteční šaty jako do divadla, protože jí moc sluší. Jednou si na ně vylila černou kávu a dostala záchvat historického smíchu. Moje maminka je střední postavy. Všechno je na ní střední, jen ruce má pracovité. Moc toho nenamluví, ale říká to pořád. Když všechno u nás usne, jde potichoučku do kuchyně, aby se neprobudila. Večer je tak unavená, že sebou hodí na židli, až zapraská a postaví si na kávu. Povídá si ještě chvilku s tátou. Třeba o tom, že u výkladu obdivovala nové kožichy a jejich ceny. Protože je rovnoprávnost, je lepší, když má pravdu vždycky máma. Někdy parkuje před domem s paní Nováčkovou. V zaměstnání se jí líbí, ale aby se líbila, potřebuje hodně nových šatů. Některé si kupuje proto, že už je mají všechny ženy, jiné proto, že je nemá ještě žádná.
Zprávy Světluškovské klání „Miss světluška“, kde vůbec nešlo o krásu, ale o šikovnost, vyhrály: 1. Michaela Bartušková, 2. Hana Lakomá, 3. Kamila Sedláčková. Hrálo se o tři dorty a spoustu dalších cen. Závodilo se v těchto disciplinách: poznej zákon, naši ptáci, vytrhej hada z novin, vrh listem papíru, poznej zaměstnání, přendávání zrníček špejlemi, pinkání míčku na pálce. U Hodova, kde budeme tábořit, jsme pro zemědělské družstvo sbírali na poli kamení, abychom nahradili nájem tábořiště. Práce na skautské základně v Dobré vodě spějí ke zdárnému konci. Již nyní se tam dají trávit víkendy. Rikitan
Pořád se něco děje aneb Most do nebe „Pannu Marii neuznávám“, říká jeden takyvěřící druhému. „Hm....., ale Ona určitě uznává Tebe“, odpovídá druhý. Pomineme li nekonečné spory nejrůznějších náboženských uskupení ohledně Panny Marie, kdy mnohdy sehrává největší úlohu opět náš svrchovaný lidský rozum, (kolik bludů již v historii vzniklo a vzniká právě z důvodu klanění se lidskému vidění světa a Boha), zůstává nejjistějším způsobem zjištění pravdy osobní setkání s Tou, jenž tiše čeká, až se obrátíme od svých zaručených receptů jak kde co reformovat a měnit k jejímu Synu, k Ježíši Kristu. Proto jsme oslovili P. Bohumila Němečka z Přibyslavic, jednoho z kněží, kteří s Pannou Marií žijí dvacetčtyři hodin denně, aby nás povzbudil ve vztahu k Ní. Příběh o Jáchymovi a Anně jako by byl z pohádky, jak o něm hovoří křesťanská tradice. Že měli se rádi a byli šťastní. Měli jen jedno trápení. Neměli dítě. Ptali se Hospodina, proč na ně zapomíná, nepohlédl na ně a neobdaroval je alespoň jediným maličkým tvorečkem, po kterém toužili. Lidé v okolí, sousedé a příbuzní po nich pokukovali a mysleli si své: „Kdo ví...“. A tak Jáchym a Anna zažili mnoho ústrků a pokořování. Nakonec se s tím smířili. Chválí Boha za všechno krásné, co jim Bůh v životě dal. Za lásku, kterou si mohli stále projevovat. Také za své trápení jej chválili. Když byli velmi staří a ztratili veškerou naději, Bůh na ně pohlédl a Anně se narodilo dítě. Bylo tak něžné jako jabloňový kvítek. Dali jí jméno Maria. A Maria rozjasnila dny svých rodičů. Stala se i naší matkou, když stála pod křížem na kterém umíral její a Boží Syn. Maria rozjasňuje naše životy i skrze místa jí, Matce Boží, zasvěcená. Jedno z takových míst je i poutní kostel v Přibyslavicích, sem lidé přicházejí již po staletí. A v těchto příchodech je touha společně se v atmosféře pokojné a přátelské zamyslet nad současnou bolestnou situací nejen svou, ale i ve světě. Lidstvo potřebuje naději. Naléhavě potřebuje svědectví odvážných, kteří si troufají jít proti proudu a životem a s elánem hlásat svou víru v Boha. Jedno z papežových poselství bylo inspirováno slovy Písma: „Hle, tvá Matka“ Jan 19. Víme, že je Ježíš říká z kříže Janovi před svou smrtí. Jan stál vedle Marie u paty kříže. Víme, že tímto gestem nás svěřuje Panně Marii a ona se stává naší matkou. „Být tak jako Maria mostem mezi nebem a zemí“. Nezapomínejme na svou Matku, neposkvrněnou dívku z Nazareta. Je tak „malá“, že Bůh nemůže odolat a plní každé její přání. A ona se stále znovu dělí se svými dětmi o své Neposkvrněné srdce.
STRANA 6
Růženec vrhá světlo na úkol Panny Marie v plánu spásy. Učí nás postoji důvěry a lásky k Panně Marii, pozorné k našim potřebám. Učí nás rozjímat o tajemstvích Kristova života. Růženec je malá cesta duší, které za vedení Panny Marie krok za krokem nalézají Krista, který je při růženci vždy středem. Růženec je přizpůsoben základním okamžikům života: Jsou to: radost – bolest –sláva, povolání – zkouška – vítězství. Můžeme si přitom oživit i své duchovní dějiny. Při modlitbě růžence probíráme svými prsty jednotlivá zrnka, podobně jako slepí ohmatávají své slepecké písmo, aby poznali smysl čteného. Ať jsme přitom naplněni údivem a žasneme nad tím, co se při růženci učíme chápat! Nechce se ti do modlitby růžence? Prostě začni! Nech se strhnout hlavním smyslem této modlitby! Ponechává prostor pro všechny ty myšlenky, které se tě zmocňují. Do tvých myšlenek a problémů vstupuje spolu s tebou Kristus. Jde s tebou a ty jdeš s ním. Po celý čas, který můžeš věnovat modlitbě, i v době volna – po celý život. Růženec je volání k Matce všech. Pohled na život Krista a jeho Matky. Rozjímání o Boží lásce a Mariině víře. Modlitba Mariiných dětí za záchranu světa... N. A
Maminka Blíží se druhá neděle v květnu, svátek matek. Je to den, kdy si vzpomeneme na své maminky, babičky a kdo jsme je znali i na své prababičky. I já to tak dělám každý rok. Ale dnes bych Vám chtěla vyprávět o jiné mamince. Narodila se kolem roku 330 našeho letopočtu a když se jí narodil syn, poznamenala ho křížem a tak nastoupil do zástupu božích bojovníků. Tato maminka byla sv. Monika a její syn byl jeden z největších, ne-li vůbec největší z našich světců, sv. Augustin. Rodina nebyla zámožná a jen díky štědrosti Romaniana z Tagasty mohl Augustin studovat. Jeho otec byl prchlivý člověk a Monika jeho prchlivostí velmi trpěla a Augustina to trápilo. Otec zemřel v r. 371, když bylo Augustinovi 18 let. Augustin cítil, že zdědil po otci právě ty vlastnosti, které později s velkou námahou musel vykořenit. Jeho matka ho velmi milovala a Augustin miloval ji. Napsal o ní mnoho stránek plných vroucnosti. Byla to moudrá žena, která dovedla nabádat k snášenlivosti a pokoře. Když zpozorovala, že syn se octl na nebezpečné cestě,
podobnost s otcem ji poděsila. V ústraní syna prosila pro lásku Boží, aby zanechal špatného života. Po celé další cestě nacházíme Moniku v slzách a na modlitbách a vidíme, jakou až nadpřirozenou sílu měla tato žena. Plakala nad poblouzněním synovým. Šla s prosbou o pomoc za biskupem, ale ten svou pomoc odmítl, znaje povahu Augustinovu. Monice tato opatrnost nešla na rozum, takže se opět vracela k prosbám, přerušovaným výbuchy pláče. Biskup na to odpověděl: „Jdi pryč. nech mě s pokojem. Jako je pravda, že jsi živa, není možno, aby syn tolika slz zahynul.“ Augustin se dostal r. 383 do Říma, kde vážně onemocněl. Monika nad ním bděla i z dálky. Neuplynul ani den, aby nedoporučovala Bohu spásu. svého syna. R. 385 přišla za ním do Milána, kam odešel. Augustin řekl matce: „Nedošel jsem ještě k pravdě, ale vymotal jsem se z pouta bludu.“ To byla pro Moniku radostná novina. V Miláně chodila na pobožnosti k sv. Ambrožovi, který jí dobře rozuměl a chlácholil její bolesti. Dlouho trvalo, než Augustin našel správnou cestu k Bohu, než došel míru a pokoje. Celou tuto těžkou cestu ho doprovázela jeho matka. Nebylo dne, kdy by mu nevěřila a kdy by se přestala za syna modlit. 25. dubna na slavnost Vzkříšení byl Augustin pokřtěn a nastal den, po kterém Monika tolik toužila. Její syn vstoupil do vojska Kristova. Rozhodl se vrátit zpět do Karthaginy a jeho matka samozřejmě jela s ním. V Ostii se rodina ubytovala a čekala na další naloděni u břehu Tibery. V tomto klidu matka a syn spolu hovořil o věčnosti. Úloha matky Moniky na této zemi končí. Říká synovi: „Pochovejte mé tělo, kde chcete, s tím nemějte starosti. Žádám vás o jedno: abyste si na mě vzpomněli u oltáře Páně, ať jste kdekoli.“ A tak zemřela sv. Monika v 56 letech, šťastná, že syn našel cestu k Bohu, a je vzorem pro všechny maminky, které se modlí za spásu svých dětí. G. Veselá
Povolání matka a žena v domácnosti - dokončení ze str. 3 dnes už nezavazují, školní referáty se už trapně ručně nepíšou, když je možné si vše stáhnout z internetu, a zadání domácího úkolu není nutné si zapisovat, když existují SMSky. No, řekněte sami! Znáte lepší povolání, při němž můžete být doma a přitom držet krok se světovým děním, získat manažerské zkušenosti a nemuset na drahou stáž do ciziny, povolání, které přináší radost a navíc dostáváte tolik zvláštních prezentů? Dodatek: Mnohdy je ale lehčí kácet stromy… P. J.
STRANA 7
ZPRÁVY Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOS TÍ Jejkov Z farních matrik V měsíci květnu každé úterý a pátek po večerní mši svaté bude v našem kostele májová pobožnost. V neděli 16. května 2004 v 10.30 hodin poutní mše sv. ve Slavicích. Shromáždění 3. řádu sv. Františka se koná v neděli 16. května 2004 ve 14 hodin v sakristii. V neděli 23. května 2004 při deváté mši svaté přistoupí děti naší farnosti k 1. svatému přijímání.
Svatý Martin V sobotu 8. května 2004 bude celodenní výstav Nejsvětější svátosti oltářní. Podrobnosti i další zprávy najdete v Informacích.
Jiří Chládek (nar. 23. 12. 2003), Adéla Marie Kirchdorferová (2. 12. 2003), Karolína Anna Hrůzová (30. 1. 2004), Tomáš Kratochvíl (1. 12. 2003), Eliška Veškrnová (11. 10. 2003), Pamela Husárová (11. 2. 2004), David Míšek (21. 1. 2004), Jan Vala (24. 1. 2004), Jaroslav Vít (4. 11. 2003), Filip Kotačka (7. 11. 2003), Tadeáš Smetana (8. 7. 2003) Jaroslav Kejnovský a Ludmila Oubrechtová
Josef Sýkora (1920), Antonie Dennerová (1922), Stanislav Kratochvíl (1937), František Mládek (1920), Jana Išová (1938), Zdena Tippeltová (1928), Věra Hortová (1925)
Bazilika
Pozvánka na koncert
Májové pobožnosti v týnské kapli Povýšení sv. kříže budou bývat po celý květen v 19 hodin.
Zveme Vás na koncert studentů Církevní konzervatoře a konzervatoře P. J. Vejvanovského z Kroměříže, který se koná v neděli 16. 5. 2004 v 15:00 hod. v kostele sv. Martina v Třebíči. Zazní známé i méně známé skladby autorů: Marc´ Antoine CHARPENTIER, Georg Philipp TELEMANN, Johann Sebastian BACH, Léon BOËLLMANN, Wolfgang Amadeus MOZART, Franz SCHUBERT, Johann PACHELBEL, Georg Friedrich HÄNDEL a další.
Ve středu 5. května bude v bazilice celodenní adorace Nejsvětější svátosti oltářní s následujícím pořadem: v 8 hod. ráno mše sv., po ní výstav Nejsv. svátosti k celodenní adoraci, v 17.30 hod. společná závěrečná adorace a v 18 hod. mše sv. Prosíme o adorátory. Zapište se do adoračního archu na stole u brány baziliky. V neděli 23. května bude chorální mše svatá v 10 hodin. Přijede Brněnská gregoriánská schola vedená RNDr. Josefem Gerbrichem. Nenechte si ujít chorální mši svatou.
KÁNA 2004 Letošní už 14tý ročník křesťanského festivalu mladých KÁNA se uskuteční ve dnech 11. a 12.června opět v areálu Katolického gymnázia. Páteční večer proběhne koncertní vystoupení mladé písničkářky a studentky katolického gymnázia Hanky Hložkové a známého folkového zpěváka Jaroslava Samsona Lenka. Sobotní odpoledne začne mší svatou, kterou bude sloužit P. Marcel Javora, který před několika lety v Třebíči vykonával jáhenskou službu. Pak bude následovat beseda a program pro děti. Večer proběhne slavnost světla v kryptě v bazilice. Sobotní večer bude zakončen táborovým ohněm v areálu gymnázia. Za organizátory zve Oplatek Vít
Máte známé v Brně? A fandíte souboru Musica animata? Pak právě pro vás je tato zpráva. Společnost chrámových hudebníků Milana Diviše - MUSICA ANIMATA si Vás dovoluje srdečně pozvat k poslechu sborových částí a výběru sól z oratoria Georga Friedricha Händela - MESIÁŠ. Účinkuje velký smíšený pěvecký sbor a orchestr MUSICA ANIMATA ve spolupráci se Smyčcovým orchestrem ZUŠ Třebíč. V prosinci minulého roku soubor reprezentoval Českou republiku na mezinárodním hudebním festivalu „Grande Musica in Chiesa“ v Římě. Koncert se uskuteční v sobotu, 8. května 2004 v 19:00 hod. v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Koncert se koná pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje. Při vystoupení bude provedena sbírka na potřeby Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě u Brna, koncert podpoří finančně nadace Divoké husy, vstupné dobrovolné.
STRANA 8
Mimořádná matka
Stálý pořad mší svatých Jejkov NE
7.30, 9.00
Svatý Martin
Bazilika
8.00, 10.30, 18.00 7.00, 10.00
PO
-
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.55
7.15
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
PÁ
18.00
7.15
16.30
SO
7.30
18.00
8.00
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem v 18.00 adorace “Svatá hodinka”, při ní příležitost ke svátosti smíření. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši svaté modlitba Večerních chval z breviáře. Denně přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Poslední den v měsíci v 19.30 “Slavnost světla” v kryptě baziliky. Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 15.00, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
Inzerce Pronajmu byt 2 + 1 zděný na Revoluční ul. v Třebíči. Domluva na tel. 723 381 544.
Už jste se dneska zasmáli?
☺
„Mami, jak se jmenovalo to nádraží, kde jsme před chvílí stáli?“ – „Dej pokoj. Myslíš že čtu každou ceduli?“ – „Ale on tam vystoupil náš Tomášek!“ * Mladý muž leží v nemocnici. Na dveře jeho pokoje zaklepe dívka s kyticí v ruce. Otevře jí starší dáma. Dívka nevinně říká: „Přišla jsem k nemocnému na návštěvu. Jsem jeho sestra.“ – „To mě těší. Jsem jeho matka…“ !!! Poznačte si !!! E-mailová adresa pro zasílání příspěvků:
[email protected] Termín: pondělí před 1. nedělí v měsíci
Napadlo vás někdy přemýšlet o tom, jak se vybírají matky pro postižené děti? Já si to představuji tak, že Bůh dává instrukce andělům a ti je zapisují do ohromné matriky. „Armstrongová Beth, syn. Patron bude Matouš.“ „Forestrová Marie, dcera. Patronkou bude Cecílie.“ „Rutledgová Carrie, dvojčata. Patronem... třeba Gerhard, ten je zvyklý na málo zbožné lidi.“ Až andělům nadiktuje jedno jméno, při kterém se usměje: „Téhle dáme postižené dítě.“ Anděl se zvědavě ptá: „Bože, proč právě jí? Vždyť je tak šťastná.“ „Právě proto,“ odpoví Bůh s úsměvem. „Copak bych mohl svěřit postižené dítě ženě, která nezná radost? To by bylo kruté.“ „Ale je dost trpělivá?“ ptá se anděl. „Nechci, aby byla příliš trpělivá, jinak se utopí v sebelítosti a bolesti. Až se vzpamatuje z té rány a zármutku, určitě to zvládne.“ „Ale, Pane, myslím, že ta žena v tebe ani příliš nevěří.“ Bůh se usměje: „Na tom nesejde. O to, aby mi začala věřit, se můžu postarat. Ta žena je dokonalá. Má správnou dávku egoismu.“ Andělovi to vzalo dech: „Egoismu? Copak to je nějaká ctnost?“ Bůh přikývne: „Jestli se od syna nedokáže na čas oddělit, nikdy to nedokáže přežít. To je žena, které požehnám ne zcela dokonalým dítětem. Ještě to neví, ale ostatní jí budou mít co závidět. Nikdy nic nebude brát jako samozřejmost. Žádný krůček pro ni nebude něčím obyčejným. Až její dítě poprvé řekne máma, bude svědkem zázraku a bude to vědět. Až bude svému slepému dítěti popisovat strom nebo západ slunce, uvidí je, jako to dokáže málokterý člověk. Dám jí, aby viděla jasně věci, které vidím já – lhostejnost, krutost, předsudky – a dám jí, aby se přes ně přenesla. Nikdy nebude sama. Budu po jejím boku každou minutu každého dne jejího života, protože bude vykonávat mou práci tak neomylně, jako bych tam byl já.“ „A kdo bude jejím patronem?“ ptá se anděl připravený k zápisu do matriky. Bůh se usmál: „Bude jí stačit zrcadlo.“ Neznámý autor (převzato z časopisu Rodinný život č. 1/2)
NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsícinákladem 650výtisků.Redakčnírada:MarieDaňhelová,P.JiříDobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
