DUBEN
2004 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XV. č. 4
4. dubna 2004
Cena 7 Kč
Ježíšovo poselství lásky, odpuštění a vykoupení, jak nám je zaznamenávají evangelia, je stále živé. Je dobře, že filmy o Ježíši točí ti, kteří v něho věří. Mohl by ho vůbec natočit dobře ten, kdo v Krista nevěří? Je dobře, že se o novém Gibsonově filmu o Ježíši hodně mluví. To mu dělá velkou reklamu a jistě si ho mnozí přijdou shlédnout i do našich kin. Mnozí o něm píší, ale jen málokteří ho viděli. Je škoda, že lidé znají teď Ježíše víc ze stránek novin nevěřících redaktorů, než z filmu či ze samotného evangelia. Je škoda, když nám nevěřící svět říká, jak film o Ježíši chápe a jak bychom ho mněli snad vnímat i my. Je třeba, abychom se dokázali na film dívat především očima bible. Dnešní sdělovací prostředky nejen informují o tom, co se kde děje, ale více než kdy jindy nám dávají vysvětlení, proč to tak je, a silně utváří veřejné mínění a nejen je popisují. Je divné, že tento svět plný násilí, který násilí podporuje a šíří ve sdělovacích prostředcích, tolik křičí o násilí ve filmu, který zachycuje skutečnost. Násilí ve filmech často probouzí i násilí v divácích. Ale v tomto filmu má být krev usvědčením z hříchu každého z nás a prosbou - výzvou, abychom skončili s pácháním hříchu a zla ve svém životě. Já sám jsem tento film neviděl, ale vím, že už ho v Třebíči jedni manželé shlédli a říkali, že není tak drasticky podaný, jak se říká. Napadá mě: Proč tam někdo vidí jen násilí a krev? Asi proto, že je tam vidět chce a pro nic jiného není vnímavý. Vzpomínám si na jiný film o Ježíši, kde scéna na Kalvárii je líčena v dešti, i když si nemyslím, že pršelo. Maria lomí rukama jako zoufalá a zbavená smyslů, i když si nemyslím, že to takto probíhalo. Dlouho jsem se nemohl ztotožnit s tímto pohledem. Později jsem ale pochopil, že nešlo o vyjádření vnější skutečnosti, ale o přiblížení toho, co se odehrálo v nitru Marie. Kdo pochopí srdce té, které ukřižovali syna? Kdo pochopí Marii, která věřila a poznávala, že Ježíš je skutečný Boží Syn. Kdo pochopí tu tragédii, kdy lidé ukřižovali svého Boha, kdy bídní lidé plni zloby a hříchu zabili Svatého. Židé volali: “Jeho krev na nás a na naše děti.“ To je krev chápaná jako prokletí za nespravedlivý soud. Stejně se ale můžeme modlit my: “Jeho krev na nás a na naše děti.“ To je krev chápaná jako výkupné za naše hříchy. Nezáleží jen na tom, jak je film natočen a už vůbec ne na tom, co o něm říkají druzí. Ale záleží, proč na tento film půjdu: Abych uspokojil své tajné násilnické sklony? Abych zkritizoval kde co? Abych lépe pochopil, že Ježíš ve velikých bolestech a lásce za mne umíral? Kéž mne Ježíšova krev nepohorší, ale Vykoupí! otec Jiří Dobeš
z obsahu
Film Ježíš
Film Ježíš otec Jiří Dobeš
1
Svátost smíření, Jarda je ... příběhy, které napsal život
2
Říct nebo neříct? a Úvaha velikonoční
3
Skautská hlídka a Pořád se něco děje
4-5
Letní stanové tábory, Pozvánky a Zprávy z farností
6, 7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život Dnešní příběhy jsou z knížky vzpomínek P. Jaroslava Sallera, CSsR - Boží dobrodruh.
Svátost smíření dvou Jardů V kasárnách byl takový zvyk, že když za někým přišla návštěva a z vrátnice ji ohlásili, dostal okamžitě volno na vycházku do půlnoci. (pozn. red. – autor byl tehdy u PTP a z kluků, kteří chodili kolem kasáren, vytvořil skautský oddíl). Chlapci z mého oddílu využívali této příležitosti a v sobotu i v neděli se střídali a hlásili jako moje návštěva. Buď jsem byl strýček, nebo bratranec, nebo někdo z příbuzných. Měl jsem tedy onoho půl roku, co jsem byl ve Kbelích, každou sobotu a neděli vycházku, většinou jsme jeli do Prahy nebo do Staré Boleslavi, kde v té době sloužil v kasárnách Emil Zátopek a trénoval v místním parku. Při jedné takové návštěvě Staré Boleslavi jsme se vraceli pomalu k autobusu. Byly asi 3 hodiny odpoledne. Vystoupili jsme po schodech ke kostelu Panny Marie a šli jsme kolem otevřených dveří chrámu. Kostel byl úplně prázdný. „Můžeme se podívat dovnitř?“ zeptal se Jarda T. „Pročpak ne?“ Mé srdce zajásalo, protože na tuto otázku jsem čekal dlouho. Vešli jsme dovnitř a obklopila nás zářící nádhera baroka. Procházeli jsme kostelem, cítil jsem, jak to na chlapce působí. Chtěli vědět všechno do detailů a já jim vykládal. Chlapci byli úžasem celí bez sebe, jak je oslovila krása Božího domu. A pak se to stalo. Přišli jsme ke zpovědnici. Jarda V. povídá: „Co je to za divnou skříň?“ Odpověděl jsem mu: „To je zpovědnice.“ – „K čemu to je?“ Rozhlédl jsem se kolem, zda v kostele nikdo není. Byl jsem totiž ve vojenském stejnokroji a bál jsem se, abych nedal někomu pohoršení. Pak jsem si sedl do zpovědnice na místo kněze, chlapcům jsem řekl, aby si klekli každý z jedné strany a odtud jsem jim vykládal, co to je zpovědnice, na co se používá, co je hřích, co je pokání. Pak jsem rychle vstal a odcházeli jsme z kostela. Chlapci ani nedýchali. Před kostelem povídá Jarda T.: „Já vím, že jsem pokřtěný. Jsem křesťan.“ Druhý Jarda nato: „Já taky.“ Shodli se zkrátka na tom, že i oni mají právo se zpovídat. Jarda V. povídá: „Ale vždyť to neumíme.“ Obrátili se na mě. „Jardo, ty se taky zpovídáš?“ Přikývl jsem. Nastal velký údiv. „Ty máš taky hříchy?“ Řekl jsem: „To víš, že mám.“ – „Tak nás to nauč, jak se to dělá?“ Slíbil jsem jim podáním ruky, že je to co nejdříve naučím... Za nějakou dobu jsme se na svatou zpověď důkladně připravili. A pak jsem jim vyhledal jednoho mladého kněze u svatého Václava na Smíchově, kterého jsem požádal, abych chlapce vyzpovídal. Již třetí rok jsem byl sám knězem, strašně rád by to udělal já, ale byl jsem vázán přísným tajemstvím. Konečně
✎ ...
přišla neděle určená k svaté zpovědi. Satan asi řádil. Stalo se totiž toto. Již jsme byli v kostele a já měl jít na faru pro onoho kaplana, když najednou mi Jarda T. povídá: „Já ke zpovědi nepůjdu.“ Ptám se: „Proč? Odpověděl mi: „Já se bojím, že mi to kněz neodpustí a já budu mít velkou ostudu.“ Snažil jsem se ho ujistit, že je dobře připravený, že svých hříchů srdečně litoval a slíbil polepšení, takže mu nic nebrání, aby se vyzpovídal. Povídá mi: „Jardo, ty nemáš představu, jak veliké hříchy mám, ne nepůjdu.“ Opět jsem prosil Ducha svatého o pomoc. Pomoc přišla v zápětí. Řekl jsem mu: „Vidíš tamhletu zpovědnici? Tam se budeš zpovídat. Já budu sedět v lavici, abych tě viděl. V případě, že ti to kněz nebude chtít odpustit, mávneš takhle dozadu rukou, abych to viděl, a já přijdu a přimluvím se za tebe. Uvidíš, že to dobře dopadne.“ Pokušení zmizelo. Strach ze zpovědi se ztratil jako dým. Satan byl opět přemožen. Věděl jsem předem, že mi to nedaruje, musel zuřit, ale potom šlo už všechno hladce. Zavolal jsem kněze, který chlapce vyzpovídal. Všichni jsme měli nesmírnou radost. Měli jsme ještě dvě hodiny času do svatého přijímání, které chlapci potom přijali u sv. Josefa na nám. Republiky. Mě přirozeně nenapadlo nic bláznivějšího, než jim navrhnout, abychom ty 2 hodiny strávili na lodičkách na Vltavě. To jsem si dal. Netušil jsem, že Duch svatý, který vstoupil do jejich duší, s nimi tak zalomcuje. Sotvaže jsme nasedli na pramičku a odrazili se od břehu ke Karlovu mostu, chlapci pramičku tak rozhoupali a začali dovádět, že už jsem v duchu přemýšlel, kudy a kam poběžíme celí promáčení, já ke všemu ve vojenské uniformě. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a zbyla krásná vzpomínka na svátost smíření dvou Jardů.
Jarda je ... Při jedné cestě z Hloubětína na Vyšehrad jsem stál v tramvaji č. 14 a jel jsem kolem botanické zahrady do Nuslí k hotelu Union. Po jedné straně vede trať z vyšehradského nádraží a před tou tratí jsou tabule na plakáty. Byl jsem v té době, zvláště v ten den, ve veliké depresi a žil jsem v jakýchsi černých myšlenkách. A jak se tak dívám z té plošiny tramvaje, vidím mezi plakáty na tabuli nápis napsaný klukovskou rukou velkými červenými písmeny: „Jarda je vůl!“ V té chvíli to bylo pro mě jako burácející hlas Boží. Uvědomil jsem si svoji nevděčnost vůči Pánu Bohu. Uvědomil jsem si, že jsem kněz, dokonce kněz – dělník, že dostávám z Boží ruky tak veliké dary, a já se opovážím být tak malomyslný a skleslý. Ani zlatá knížka Následování Krista od Tomáše Kempenského anebo třicetidenní exercicie svatého Ignáce by mě nemohly více oslovit než tato prostá věta. Dodnes jsem za ni Pánu Bohu vděčný.
STRANA 3
Říct nebo neříct?
Úvaha velikonoční
Máme s nemocnými mluvit o smrti, nebo ne? Do této situace se dříve nebo později dostane asi každý z nás. Můžeme se zde setkat s mnoha názory.
Na Květnou neděli již po x-té slyším, že Pán řekl učedníkům: Jděte do města, odvažte tam osla a kdyby se někdo ptal, řekněte, že Pán ho potřebuje. Ale letos mě poprvé napadlo: Jak je to s Kristovým vztahem k soukromému vlastnictví? Když jsem zapátral v evangeliích, našel jsem tam, že vzal chlapci 2 ryby a chleby (a nasytil tím tisíce lidí), vzal si loď (a kázal z ní zástupům), nechal si nohy mazat drahým olejem (a obrátil hříšnici), zničil zboží obchodníkům a penězoměncům (a ukázal na význam Božího domu), suše oznámil jednomu občanovi města, že ten večer u něj v domě, navíc v hlavní místnosti, povečeří s dvanácti přáteli (a ustanovil svátost Eucharistie) a teď ještě navíc ten osel... Tady jsem si všiml, že kdykoli Pán Nějakou takovouto cizí věc použil, mělo to hluboký smysl a význam – rozhodně nesrovnatelně větší než věc sama. Ale co ten majitel? Vlastně, a co my, majitelé? My všichni přece také máme své ryby, chleby, drahocenný olej, dům, parádní pokoj, někdo třeba loď, osla, ... a vůbec vlastnictví či majetek, který více či méně k životu potřebujeme a ke kterému máme vřelý vztah: chalupu, auto, psa, sbírku známek, ..., sílu, ..., znalosti a vzdělání, ..., zdraví, ..., život ... A co kdyby přišel Pán a řekl, že to potřebuje. Dali (nebo půjčili) bychom mu to? Hned? Bez řečí? S přesvědčením a s vírou, že když to Pán potřebuje, je to určitě dobře? To až mrazí v zádech, když to domyslím. Pane, kéž jsou Ti i mí „osli“ užiteční! Kéž mohu být i já Tvým oslem! J. Ludvík
Jistá žena byla ve svém okolí považována za zralou osobnost, duchovně vypracovanou. Sklátila ji vážná nemoc – rakovina. Věděla to a také někdy mluvila o smrti. Avšak okolí před ní pečlivě skrývalo pravdu, že její stav se zhoršuje ze dne na den. Sama však cítila, že slábne, a prosila své nejbližší, aby jí řekli, kdy už bude její stav kritický. Jednou, když jí lékaři dávali jen hodiny života, se ptala: „Už?“ Nejbližší se po sobě podívali a jen nejistě přikývli, že ano. Nastala neočekávaná reakce: „Proč jste mi to řekli? Já nechci umírat! Běžte pryč!“ Jiná žena, která celý život strávila prací na poli, také vážně onemocněla. Po operaci, kdy si lékaři mysleli, že se ještě neprobudila z narkózy, slyšela jejich rozhovor: „Ta už se z toho nedostane.“ Neřekla, že to slyšela. Pokojně snášela povzbudivá slova, že všechno dopadne dobře. Při rozhovorech směrovala pozornost na záležitosti návštěv. Když měla mluvit o své nemoci, mluvila krátce a pokojně. Jako by je připravovala na svůj odchod. Ona zatím využívala čas a dělala „úklid“. Nejprve s Bohem ve svém svědomí, pak, nakolik to bylo možné, se svými blízkými. Potom pořídila závěť, kde uspořádala majetkové záležitosti. Zemřela tiše a pokojně. Otázka tedy zní: Říct nebo neříct? Asi by bylo dobré, podívat se, co na to všechno říká Pán Bůh. Ježíš za dnů svého pozemského života věděl o své smrti a s její perspektivou žil a apoštolsky působil. Mnohokrát o ní mluvil se svými blízkými. Avšak musíme si nutně všimnout skutečnosti, že když mluvil o smrti, vždy ji spojoval se zmrtvýchvstáním. Není to náhoda. Smrt bez zmrtvýchvstání je hrozná, ale pouze se zmrtvýchvstáním nabírá správný rozměr. Přestává být definitivním a neodvolatelným koncem lidského života. V okamžiku jejího triumfu se končí jen jedna, první a krátká etapa v životě člověka, a okamžitě se otevírá druhá, nekonečná. Díky zmrtvýchvstání je konec zároveň začátkem. Kristus mluvil se svými učedníky také o jejich smrti, zvláště s Petrem. Připravoval ho především k tomu, aby svou smrtí „oslavil Boha“ (J 21, 10). Abychom však mohli oslavit Boha smrtí, je třeba se na ni připravovat celým životem. Tuto zkoušku nemůžeme zdárně udělat bez přípravy. Pokud nám záleží na věčném životě našich blízkých nemocných, vidíme, že je třeba sdělit jim skutečnost blížící se smrti. Je třeba to však říci s láskou a s velkým vcítěním se do druhé osoby, ale otevřeně. V perspektivě věčného života se vyplatí riskovat to, že jim možná pokazíme několik posledních okamžiků pozemského života, že jim možná zvětšíme utrpení, když budou dramaticky volat o pomoc, o prodloužení života. dokončení na str. 8
Duben Když v dubnu rozkvetou trnky, přicházím po špičkách. A znovu, jako loni, zastanu v úžasu a tajím dech. Bělostné závoje vloček vznáší se nad stráňkou. Pokorné, nehybné, mlčící, vznešené, panensky zářící. Totam je včerejší černé drátěné trní... Dnes lehýnké družičky v bílém drží se za ruce, tančí v sněhových závějích, a pějí jeden ze svých stříbrných jarních zpěvů. M. Jelečková
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h Němá tvář Jedna nová holčička na táboře byla přistižena, jak vytrhává pavoukovi nohy. Jeden skautský vůdce zase spatřil klučinu na ulici, jak přivazuje kocourovi na ocas plechovku. V katechezi jsme si kdysi vyprávěli o muži, který týral smečku psů, ti ho za to roztrhali. Týrání zvířat je zbabělost a surovost a nelíbí se ani Bohu ani lidem. Poslyšte vyprávění skauta Monty Robertse, který ukazuje cestu všem, jak se se zvířaty zachází: „Můj otec byl chovatelem koní, zkrotil je tak, že je zastrašoval surovým bitím. Tehdy mně bylo 8 let, když jsem si umínil, že můj život bude vypadat úplně jinak. Neuchýlím se k násilí, se svými koňmi budu spolupracovat. Již tehdy jsem pevně věřil, že koně mají svou řeč a když se jí naučím, budu moci přistoupit k tréninku úplně novým způsobem. Tehdy jsme žili na farmě v Kalifornii a já si začal povídat se všemi nezkrocenými koňmi. O prázdninách jsem se dostal do Nevady a tam si mě najali na chytání divokých mustangů. Denně jsem v pustině dalekohledem pozoroval jejich zvyky. Učarovali mi. Nevydávali zvuky, ale spíš se přikláněli ke složité řeči těla. Očima, ušima, krkem, hlavou a držením zad dokázal kůň vyjádřit úplně všechno, co potřeboval. Snažil jsem se jednoho koně upoutat tak, abych se k němu mohl přiblížit a dotknout se ho. Svým tělem, za použití signálů, které jsem u koní vypozoroval, se mi po několika dnech, když se oddělil od stáda, podařilo se k němu dostat a má ruka spočinula na jeho krku. Trvalo to pár vteřin, i tak mě naplnila obrovská radost. Domlouval jsem se s koněm. Po návratu jsem to vyprávěl mamince, která sdílela mou radost se mnou, ale tatínka bych nepřesvědčil, a tak jsem to před ostatním světem skrýval. Každý rok jsem na tři týdny jezdil od Nevady a když jsem měl 17 roků, podařilo se mi divokého mustanga dokonce osedlat a pyšně dojet na ranč. Spolupracovníci nevěřili, že je to kůň z divočiny, prý někomu utekl a přidal se ke stádu mustangů. To moji pýchu dost ranilo, ale neustal jsem ve sbírání zkušeností. Jednou mě jedna rodina požádala, abych se pokusil prodat jejich velmi inteligentní kobylku, která vlivem špatného zacházení z dřívějška byla nezvladatelná, když se rozběhla, nikdo ji nezastavil, běžela skrz trní, ploty, byla strašně zrádná, před nedávnem skoro zabila majitelovu dceru. Jen pomalu a opatrně jsem si získával její důvěru. Zanedlouho roztála. Úplně se změnila. Majitelé byli pořád pryč a já ji vzal na soutěž. Vyhrála. Rodinka po návratu byla nadšena, že si ji mohou ponechat. Z té klisny se stala šampionka světové třídy. Rozhlásilo se to a já dostával případy dalších a dalších beznadějných koní. Vlídnost, úcta a komunikace je dovedla úplně změnit.
Zvlášť dobrého přijetí se mi dostalo v Anglii. Byl jsem představen Jejímu královskému veličenstvu anglické královně Alžbětě II. Královna podporovala moje metody a dala mi k dispozici svůj soukromý automobil, abych mohl projet Anglii a předvést svou techniku trénování koní v celé zemi. A vděčím za to vlastně svému otci, z jeho násilí se zrodil můj sen, aby všichni koně byli ušetřeni bolestí a utrpení z toho, že je někdo zlomil.“
Buď připraven na nebezpečí blížících se jarních i letních výprav do přírody. Měli byste mít s sebou protišokový balíček, který obsahuje 2 tablety Prednisonu, 1 tabletu Zyrtecu, protialergické léky. Použije se při bodnutí hmyzu (včela, vosa, sršeň) do obličeje, krku nebo jazyku. Lékárnička samozřejmě obsahuje i náplast a obvazy. Neochutnáváme žádné rostliny a houby, které nejsou vedoucímu bezpečně známy. V naší republice je na dvě stovky nebezpečně jedovatých rostlin, jako je andělika, pastinák, bolševník, škumpa, brusnice aj. Vstup do opuštěných dolů a šachet či štol není možný zásadně nikdy. Každý by měl vědět, co dělat, když se ztratí. Všechny již před výpravou seznámíme s trasou a cílem výpravy. Na nástupišti nehrajeme pohybové hry. Neohrožujeme začouzeným kotlíkem spolucestující. Vystupujeme na správné straně a vůdce upozorní na zapomenuté věci (kdysi se zapomněl 1 člen na WC). Útvar na silnici je jako vozidlo, drží se vpravo, taktéž i na chodníku. Ve tmě a mlze by neměly chybět reflexní doplňky, nebo vpředu bílé a vzadu červené světlo po obou stranách. Nejlepší je po silnici vůbec nechodit. Právo zastavit vozidlo má vedoucí předškolních dětí. Je vyloučena chůze po tratích, tunelem, přelézat zábradlí a jiné zátarasy. Bez souhlasu majitele nemůžeme porážet nic stojícího, i kdyby to bylo suché. Povolen je jen klest a ležící drobné soušky. Při hrách pozor na skály, lomy, prudké srázy, větve a suky ve výšce očí, šiškové bitvy (bývají časté úrazy očí, velmi vážné). Vyhřívání stanu suchým lihem může skončit smrtelnou otravou. Oheň zaházený povrchně hlínou může doutnat i několik dní. Na vodácké akce je nutné zvláštní školení, na každých 5 dětí jeden vedoucí, plovací vesty, u prudších toků přilby, všichni musí umět plavat.
Motto: Veselý člověk ví, že ho drží Bůh Děti píší Bohu: Milý Bože, podle mne je bible skvělá. Napsal jsi ještě něco jiného? Katka Milý Bože, chtěla bych se vdávat, ale nikdo mě zatím nechce. Kristýnka Milý Bože, kdybys nenechal dinosaury vymřít, neměli bychom krajinu. Udělals to dobře. Ferda
STRANA 5
lídka Skautská hlídka Milý Bože! Když jsem prodával limonádu, tak jsem si vydělal 26 korun, v neděli ti z nich něco dám. Kryštof Milý Bože, byl jsem na svatbě a oni se políbili přímo v kostele. A to se smí? Matěj Milý Bože! Vánoce by měly být dřív, protože děti nemůžou být tak dlouho hodné. Tvá Bětka Vážený Pane Bože! Prosím tě, udělej, aby se lidé tak snadno nerozpadali. Mám tři stehy a jednu injekci. Johana Milý Bože, můj táta říká, že dětství je nejlepší doba v životě. Řekni mu, prosím, že to není pravda, protože nemůžeme být večer vzhůru a koukat se na televizi. Jirka Milý Bože, včera jsem měla k obědu pizzu a k večeři špagety s mletým masem. Co jsi měl ty? Zuzka Nemusíš mít o mě starost. Na přechodu se vždy rozhlížím na obě strany. Jonáš Milý Pane, mohl bys mi, prosím tě, ukázat, jak se dá dát pryč barva? Ondra Milý Bože, jestliže se znovu narodím jako něco jiného, prosím tě, ať nejsem Jana Houdková, protože s tou já nekamarádím. Bára Myslel jsi to vážně, že máme dělat druhým to, co oni dělají nám? Protože jestli ano, tak to má brácha smůlu. Dáša Milý Bože, já jsem Čech a co ty? František
Zprávy Na Den sesterství byla u sv. Martina sloužena otcem Jiřím mše sv., které se zúčastnilo 80 skautek, skautů, světlušek i vlčat. Za hudební doprovod a zpěv upřímně děkujeme Karlu Tomkovi, Terezce Heřmanové a br. Petrovi Žamberskému. Odpoledne byla besídka, kde i katolické oddíly předvedly pohádku, zpívaly, recitovaly a hrály na flétny i na elektrofonické varhánky, na které bezchybně hrálo vlče br. Jan Karásek. 24. 4. v 7,15 od Úřadu práce odjíždíme autobusem na pouť do Rajhradu, kde budou závody hlídek a mše sv. s otcem biskupem. 25. 4. v 10 hod. bude v bazilice skautská mše sv. u příležitosti svátku sv. Jiří, patrona skautů. Rikitan
Pořád se něco děje aneb Pořád se něco děje „V nadpisu je zase chyba“, vykřikne pan Pobouřený. „Proč dělají časopis, když to neumějí“ skóruje paní Neomylná. „Proč se v nadpisu opakuje dvakrát totéž“, zamyslí se paní Zvídavá? A právě pro paní Zvídavou a jí podobné čtenáře je určen tento článek. Ať chceme nebo ne, žijeme ve věku informačních technologií. V našem okolí jen stěží najdeme místo, kde bychom se mohli před obrovským přívalem nejrůznějších informací skrýt. Je dobré si ale uvědomit, že není správné se ukrývat, ale spíše používat dar rozlišování, kterým dozajista každý inteligentní člověk disponuje. Pokud je tento člověk k tomu ještě věřící (pane Pobouřený, doufám, že už nečtete!), tak ví, že to s rozlišováním těch opravdu důležitých informací není vůbec lehké. V záplavě zaručených receptů na zhubnutí těla, na ztloustnutí řas a naprosto zbytečných zpráv ze soukromého života chvilku svítících hvězdiček našeho „šoubyznysu“ se můžou dobré a důležité zprávy lehce přehlédnout, zvláště, nejsou-li podpořeny tučnými konty megahypersupermarketů. Protože jsi milý čtenáři otevřel časopis veskrze křesťanský, bude ti dána informace o zdroji dobrých zpráv taktéž veskrze křesťanských. Jedná se totiž o nové internetové stránky o dění a akcích v našem městě a blízkém okolí právě z pohledu člověka věřícího a inteligentního. „Běžte už s tím internetem někam“, vykřikne pan Pobouřený, který už beztak dávno nemá číst. „Takové věci jsou na nic, umím si najít, co potřebuji jinde“, skóruje paní Neomylná a musíme uznat, že má ještě dnes (ne však už zítra) částečně pravdu. „Bezva, na jaké adrese budou“, táže se s jiskrou v oku paní Zvídavá? Jelikož se jedná o KŘesťanské Akce TŘebíčska, je adresa www.kratr.cz. Je možná dobře, že název „katr“ byl již obsazen, protože by to pan Pobouřený jistě odnesl lehkým infarktem. Tak tedy ne katr, ani bratr, ale kratr! A pro paní Nedoslýchavou ještě jednou: www.kratr.cz. Stránky vznikly iniciativou několika věřících lidí, kterým záleží na tom, aby bylo křesťanství žito (pane Oráči, promiňte) naplno i mimo naše kostely, abys milý čtenáři (samozřejmě omylem) nedal přednost informaci o prostředku na nádobí, po jehož použití se musíš usmívat stejně zářivým úsměvem, jako dobře zaplacená televizní herečka. V našem městě se totiž Pořád něco děje, proto vzniká místo, kde najdeš přehledné informace o dobrých křesťanských akcích. „To jsme se tedy o těch stránkách moc nedozvědeli“, hlasitě protestuje paní Kritická, do té doby mlčící. „Zase jeden článek o ničem“, uzavírá paní Neomylná a křísí pana Pobouřeného. Jen paní Zvídavá kamsi běžela, snad ne vyzkoušet www.kratr.cz? kt
STRANA 6
LETNÍ STANOVÉ TÁBORY HALAHOJ Tábory pořádá „Studentský klub Katolického gymnázia HALAHOJ“ pro všechny zájemce starší 15ti let na březích Dalešické přehrady v zátoce Lavičky u Kozlan. Jedná se o dva týdenní tábory, a to ve dnech od 15. do 22. 8. a od 22. do 30. 8. 2004 Cena táborů je 1 400 a 1 500 korun. A co Vám naše tábory mohou přinést? * nové zážitky * příležitost vyzkoušet si dosud nepoznané * překvapení * * poznání svých možností i překonání překážek a sebe sama * * radost ze života, z přírody, ze setkání s lidmi * vyšší sebedůvěru * * nové přátele * podněty, inspiraci * lanové lávky * slaňování * jízdu na lodích * noční, týmové, výtvarné, psychologické hry a mnoho dalšího … Přihlášky a bližší informace najdete na stránkách www.halahoj.org nebo ve studentském klubu u Mgr. Vítka Oplatka. Vyplněné přihlášky je nutné odevzdat do konce dubna na adresu Oplatek V. – Kpt.Jaroše 638 –Třebíč
Beseda o UNESCO 16.4. pořádá Studentský klub Katolického gymnázia Halahoj besedu o památkách UNESCO v České republice a především v Třebíči s městským architektem Ing.L.Herzánem. Akce začíná v 19:30 hodin ve studentské čajovně v areálu KG.
Další setkání Zveme všechny t.č. nezaměstnané ženy na další setkání, které se bude konat ve čtvrtek 22. dubna 2004 od 9 do 11 hodin v klubovně na faře sv. Martina. Jste-li v podobné situaci a chcete-li, přijďte také! Informace: Jašková Olga, tel: 608 96 27 99.
Charita Od 1. dubna do konce září 2004 je opět otevřen šatník - Třebíč - Polanka. Sběr a výdej použitého šatstva v UNIMO buňkách u parkoviště před plaveckým bazénem. Otevřeno bude v tyto dny: Úterý 9 - 12 hodin, čtvrtek 14 - 17 hodin
Následování Krista Když se nikdo neodváží, odvažte se. Co nikdo neříká, to vyslovte. Co si nikdo nemyslí, to se odvažte myslet. Co nikdo nezačíná, do toho se dejte. Když nikdo neříká ano, řekněte to vy. Když nikdo neříká ne, řekněte přece – ne! Když všichni pochybují, odvažte se věřit. Když jsou všichni v houfu, umějte zůstat sami. Kde všichni chválí, zamyslete se. Kde se všichni vysmívají, nevysmívejte se. Kde všichni lakotí, odvažte se dávat. Kde je všechno temné, udělejte světlo. Kříž Ježíše Krista škrtá, co je, a činí všechno nové. autor neznámý
O křesťanské trpělivosti „Kristus trpěl za Vás a zanechal Vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích“ (1 Petr 2, 21). Trpělivost – umění trpět. V tom byl Ježíš Kristus mistrem. My jsme jeho nedokonalými učedníky. Vyzývá nás: „Učte se ode mne!“ Utrpení je kouzelný proutek. Pod jeho mávnutím se mění cesta k zániku v cestu do ráje. Tomu umění je nutno se učit odmalička a po celý život. Máme k tomu dostatek možností. Trpělivost se sebou – se svou povahou, vznětlivostí, se svými nezdary, se svými slabostmi, chybami a hříchy. Trpělivost s nejbližšími: s dětmi, s partnerem, s rodiči, sourozenci. Se spolužáky, s kolegy v práci, s farníky, s farářem, s poměry, v nichž žijeme, s těžkostmi doby. K tomu můžete libovolně přidat těžkosti, které zde nejsou uvedeny. To všechno je vlastně přípravou na utrpení, které pomalu nebo rychleji nás navštěvuje. Trpělivost, když se ohlásí bolest – někdy krátká a“přechodná, někdy dlouhodobá. Často nás vyvede z míry bolest zubu, či ledvinová nebo žlučníková kolika. Bůh nám tu dává podíl, jen zcela nepatrný, na utrpení svého Syna – učí nás trpět. (podle plzeňského zpravodaje)
Objeví-li se na světě skrze člověka trochu více lásky a dobroty, trochu více světla a pravdy, měl život smysl. Alfred Delp
STRANA 7
ZPRÁVY Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOS TÍ Hospodyňky prosíme o koláčky na velikonoční Jejkov agapé. Přineste je prosím během Bílé soboty buď do Začátky obřadů nebo bohoslužeb: Zelený čtvrtek 17.00 hodin Velký pátek 17.00 hodin Bílá sobota 18.00 hodin Boží hod velikonoční – Slavnost Zmrtvýchvstání Páně a Pondělí velikonoční bohoslužby v obvyklém čase – v 7.30 a v 9.00 hodin. Svátost smíření před svátky – úterý 6. dubna 2004 od 16.00 do 18.00 hodin, bude více zpovědníků. Ve všední dny se zpovídá půl hodiny přede mší svatou. Shromáždění 3. řádu sv. Františka v neděli 18. dubna ve 14.00 hodin v sakristii.
Sv. Martin Velkopáteční křížová cesta pro rodiny - v 9.00 od kina Moravia Příležitost ke svátosti smíření viz Informace. Obřady a bohoslužby Svatého týdne: Zelený čtvrtek v 18.00 hodin Velký pátek v 1830 křížová cesta, 19.00 obřady Bílá sobota ve 20 hodin Hod Boží velikonoční obvyklý pořad mší sv. O Velikonocích 11. dubna 2004 je sbírka na opravy kostela - na restaurování kříže do vítězného oblouku. Svatomartinský sbor zazpívá na Zelený čtvrtek zpěvy k obřadům; na Velký pátek F. Soriano Pašije podle sv. Jana, G. P. da Palestrina Popule meus, J. Gallus Ecce quomodo moritur, G. M. Asola Christus factus est; o velikonočné vigilii zpěvy k obřadům, F.Z. Skuherský Angelus Domini, A. Straka Terra tremuit, Regina coeli; na Boží hod Z. Pololáník Chvalte Pána, J. Paik Tento den, Anonym Nedělní chvalozpěv. V neděli 18. dubna při mši svaté mohou děti v obětním průvodu přinést to, co o Velikonocích vymrskali. Tyto dary budou pak charitou předány chudým dětem.
Bazilika Bohoslužby ve Svatém týdnu: Zelený čtvrtek v 19.00 hodin + adorace Velký pátek v 16.00 hodin křížová cesta, 16.30 velkopáteční obřady Bílá sobota 21.00 hodin velikonoční vigilie Slavnost Zmrtvýchvstání Páně v 7 a 10 hodin, Velikonoční pondělí v bazilice v 7 a 10 hodin, v Sokolí v 8.30 hodin. Na bohoslužbu Zeleného čtvrtku a Velikonoční vigilie v 21.00 hodin přineste s sebou zvonečky na vyzvánění. Na Hod Boží velikonoční se při obou mších svatých světí pokrmy.
přízemí fary (bude otevřeno) nebo do místnosti za zpovědnicí (bude otevřena). Předem Pán Bůh zaplať. V neděli 18. dubna v 10 h bude latinská mše sv. Příležitost k velikonoční svátosti smíření: Květná neděle 6 – 7 hod., 8 – 10 hod., 5. 4. pondělí a 7. 4. středa 15 – 18 hod., 6. 4. úterý 15 – 19 hod. (přes mši sv. u cizího zpovědníka), Zelený čtvrtek 13 – 19 hod., Velký pátek 13 – 16,30 hod., Bílá sobota 7 – 8 hod., 19 – 22,30 hod.
Z farních matrik Petr Chytka (nar. 2. 8. 2003), Šimon Všetečka (28. 9. 2003), Lucie Suchánková (3. 7. 1998), David Suchánek (23. 5. 2003), Aleš Svoboda (21. 12. 2003), Václav Hess (30. 11. 2003), Libor Antonín Puklický (4. 7. 2003), Klára Chalupová (1. 11. 2003), Šimon Pavel Křivánek (9. 12. 2003), Markéta Konečna (2. 2. 1986) Jaromír Růžička a Klára Čechová, Tomáš Vorlíček a Marta Součková František Caha (1952), Věra Jochová (1924), Růžena Svobodová (1916), Alena Doležalová (1953), Miloslava Dvořáková (1938), Jarmila Koutková (1910), Anežka Vodáková (1908), Miroslav Svoboda (1927), Marie Saláková (1924), Bohumil Stehlík (1919), Markéta Konečná (1986)
Pozvánka na výlet V sobotu 17. 4. 2004 se v Náměšti nad Oslavou koná turisticko - společensko - poznávací putování po křesťanských památkách našeho okolí. Po stanovené trase každý účastník může postupně shlédnout kostely, kapličky, křížky a Boží muka, která nám v míře vrchovaté přenechali naši předkové. Trasy vedou překrásnou krajinou v okolí Náměště. Podrobnosti najdete v Informacích. Vzkříšený Kriste, který kámen pronikáš, pronikni i naše srdce jistotou lásky a spasení... Požehnané Velikonoce!
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
Láska nebo půst...
Příprava na manželství a křest
Po létech svaté samoty chtěl otec Avito navštívit jednoho bratra známého ctnostným životem, který vedl v jednom kraji v Sýrii. Na konci cesty, která nebyla ani krátká, ani lehká, našel starý mnich ctnostného Marciána a byl od něho srdečně přivítán. Marcián řekl Avitovi: „Pojď, drahý, půjdeme společně něco pojíst.“ Ale Avito odpověděl: „Nepamatuji se, že bych si někdy vzal něco k jídlu dříve než po nešporách, by co víc, často se postím celé dva nebo tři dny.“ A Marcián na to: „Tak kvůli mě změň svůj zvyk. Já mám slabé tělo a nemohu se postit až do nešpor.“ A trochu zarmoucený dodal: „Je mi to opravdu líto, že jsi podstoupil takovou námahu, abys navštívil člověka, o kterém jsi věřil, že miluje námahu a těžkosti a že je moudrý. A zatím stojíš před člověkem, který není ani střídmý ani asketa.“ Když Avito slyšel tato slova, zachmuřil se a řekl, že by byl raději snědl maso než slyšel podobná slova. A Marcián ho utěšil velkou lekcí: „Také já, bratře, vedu stejný život a vážím si postu víc než jídla, které si obvykle vezmu až v noci. Také ale vím, že láska má větší cenu než půst, poněvadž je chtěná samotným Božím zákonem, zatímco půst závisí pouze od naší vůle. A já jsem zvyklý ctít mnohem více Boží zákony než naše oběti.“ Z Dějin syrských mnichů vybral Z. W.
Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
Říct nebo neříct?
NE
7.30, 9.00
8.00, 10.30, 18.00 7.00, 10.00
PO
-
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.55
7.15
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
PÁ
18.00
7.15
16.30
SO
7.30
18.00
8.00
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem v 18.00 adorace “Svatá hodinka”, při ní příležitost ke svátosti smíření. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši svaté modlitba Večerních chval z breviáře. Denně přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Poslední den v měsíci v 19.30 “Slavnost světla” v kryptě baziliky. Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 15.00, případně i po mši sv.
Inzerce Pronajmu byt 2 + 1 zděný na Revoluční ul. v Třebíči. Domluva na tel. 723 381 544.
Dnešní den Dnešní den je pozoruhodný. Je tvůj. Včerejší den ti už vyklouzl z rukou. Ten už nemůže mít jiný obsah, než jsi mu dal. Ale zítřek ještě nemáš přislíbený. Tento den můžeš ještě naplnit čím chceš. Využij ho! Dnes můžeš někomu udělat radost. Dnes můžeš někomu pomoci. Dnes můžeš žít tak, že ti večer někdo poděkuje, že existuješ, že tě pocítil.... Dnešní den je významný. Je tvůj! !!! Poznačte si !!! E-mailová adresa pro zasílání příspěvků:
[email protected] Termín: pondělí před 1. nedělí v měsíci
Ale není vyloučeno, že jasné vědomí vlastní situace jim pomůže dát do pořádku jejich vztah k Bohu a k bližním. Zatajením pravdy o odchodu na věčnost nezískáme mnoho, možná nemocný zachová jistý psychický klid, ale není to jisté. Avšak ztratit můžeme mnoho. Není vyloučeno, že promarníme poslední šanci na věčný život. A měli bychom pamatovat na to, že hodnota věčného života je nesrovnatelně větší než života dočasného, jehož si právem na zemi ceníme nejvíce. O osudu každého z nás se na vahách Boží spravedlnosti rozhoduje až do poslední chvíle. Má tedy cenu tajit před nemocným pravdu, a tím mu možná zabránit v cestě do nebe? Nu což, rozhodnutí v této záležitost patří každému z nás. Osobně bych si přál, aby mi moji nejbližší v tomto vznešeném okamžiku řekli: Připrav se, už je čas.... Sbohem. Na shledanou! Pozdravuj naše známé tam, v nebi. Podle Immaculaty NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsícinákladem 650výtisků.Redakčnírada:MarieDaňhelová,P.JiříDobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
