Masarykova univerzita
Pedagogická fakulta
KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY
Speleoterapie jako metoda užívaná při léčbě chronických respiračních onemocnění Bakalářská práce
Brno 2014
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PhDr. Mgr. Ilona Fialová, Ph.D.
Kateřina Šimečková
Tímto děkuji PhDr. Mgr. Iloně Fialové, Ph.D. za cenné rady, profesionalitu a trpělivost při psaní mé bakalářské práce. Poděkování patří též MUDr. Pavlu Slavíkovi, PaedDr. Lence Podsedníkové a celému týmu Dětské léčebny se speleoterapií Ostrov u Macochy za spolupráci při realizaci mého výzkumu.
Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Datum:
Podpis:
Obsah Úvod .................................................................................................................................. 5 1
2
Chronická onemocnění.............................................................................................. 6 1.1
Pojem, přehled onemocnění ............................................................................... 6
1.2
Chronické respirační onemocnění ...................................................................... 8
1.3
Specifika dítěte s chronickým onemocněním ................................................... 12
1.4
Faktory ovlivňující kvalitu života jedinců s chronickým onemocněním ......... 13
Speleoterapie ........................................................................................................... 15 2.1
Pojem, historie .................................................................................................. 15
2.2
Současnost speleoterapie .................................................................................. 18
2.3
Podmínky léčby, legislativa.............................................................................. 20
2.4
Vzdělávání žáků při zdravotnickém zařízení ................................................... 21
3 Speleoterapie jako komplexní metoda podílející se na zlepšení kvality života dětí s chronickým respiračním onemocněním........................................................................ 23 3.1 Hlavní cíl výzkumu, výzkumné otázky, metodologie ........................................... 23 3.2 Charakter výzkumného prostředí a výzkumného souboru .................................... 24 3.3 Interpretace výzkumného šetření .......................................................................... 27 3.4 Závěry výzkumného šetření .................................................................................. 36 Závěr ............................................................................................................................... 41 Shrnutí ............................................................................................................................. 42 Resumé ............................................................................................................................ 42 Seznam použité literatury ................................................................................................ 43 Přílohy ............................................................................................................................. 47
Úvod Chronická respirační onemocnění patří k jednomu z nejčastějších onemocnění u dětí. Jsou tedy jednou z příčin absence školní docházky. Komplexní speleoterapie je metodou, která tyto problémy dokáže zmírnit, dokonce eliminovat na minimum. Předložená bakalářská práce je výsledkem propojení teorie s praktickým výzkumem. Teorie představuje chronická onemocnění, zejména pak chronická respirační, jako činitele, který ovlivní člověka nejen po zdravotní stránce, ale zasáhne celou jeho osobnost. Ukazuje, jaká specifika je možno u dítěte pozorovat, které faktory ovlivní celý jeho život. Možností léčby je spousta. Od farmakoterapie, režimových opatření až po klasickou lázeňskou léčbu. Komplexní speleoterapie, metoda zde představená, předkládá jedinečnou možnost volby při léčbě chronických respiračních onemocnění. Samotná historie speleoterapie sahá až do doby Antického Řecka, Říma, Číny a Přední Asie. Od té doby se způsob léčby změnil, na základě výzkumů byly upraveny normy pro provádění speleoterapie, byly vystaveny léčebny, upravena legislativa, nezapomnělo se ani na vzdělávání dětí při léčbě. Pro bližší poznání skutečnosti bylo provedeno kvalitativní výzkumné šetření v Dětské léčebně se speleoterapií v Ostrově u Macochy. Výzkum sloužil k popisu komplexního způsobu speleoterapie, denního programu jednadvacetidenního léčebného pobytu, popisu školního vzdělávání dětí při dětské léčebně a odpovídá na otázku: „V čem spočívá přínos komplexní speleoterapie pro děti s chronickým respiračním onemocněním dle jejich rodičů, zaměstnanců Dětské léčebny a zaměstnanců Základní školy při dětské léčebně v Ostrově u Macochy?“ Při tvorbě teoretické části práce bylo využito odborné lékařské, psychologické, speciálně pedagogické a speleoterapeutické literatury, ať už v knižní podobě či internetových zdrojů. Při tvorbě kvalitativního výzkumu to bylo pozorování, rozhovory se zaměstnanci léčebny a rodiči dětí, analýza odborné literatury a analýza odborné dokumentace. Ke zpracování bakalářské práce na téma: „Speleoterapie jako metoda užívaná při léčbě chronického respiračního onemocnění“ mě přivedla profese fyzioterapeutky a studium speciální pedagogiky. Lze zde ukázat, jak se obor zdravotnický a speciálně pedagogický výborně doplňuje.
5
1 Chronická onemocnění 1.1 Pojem, přehled onemocnění Než si vysvětlíme pojem chronické onemocnění, ozřejmíme si samotný význam slova zdraví a nemoc. Definice zdraví dle WHO (Světové zdravotnické organizace) zní: „Zdraví je stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo tělesné chyby“ (Vokurka, M., Hugo, J. 2007, s. 501). „Nemoc je stav, kdy je změněna či porušena stavba nebo funkce jednoho nebo více orgánů“ (Klíma, J. in Fialová, I., Opatřilová, D., Procházková, L. 2012, s. 114). Rozeznáváme nemoci soustavy pohybové, nervové, srdečně-cévní, dýchací, trávící či močově-pohlavní. Dále sem zařazujeme onemocnění endokrinní, krevní, kožní, metabolické a nádorová. Nemoci můžeme dělit na akutní či chronická (Lechta, V. In Fialová, I., Opatřilová, D., Procházková, L. 2012, s. 115). I. Fialová, D. Opatřilová, L. Procházková (2012) označují chronické onemocnění tedy za nemoc dlouhodobou, spojenou s pobytem ve zdravotnickém zařízení (nemocnice, lázeňská léčba, sanatoria). Při chronickém onemocnění jsou přítomny funkční orgánové změny. Nemoc jako taková se dá pouze léčit, nikoli však vyléčit. V jejím průběhu se střídá období remise (stav dočasné úlevy od nemoci, projevují se minimální příznaky), latence (období zcela bez příznaků) a období relapsu (opětovné propuknutí příznaků). Mezi hlavní příčiny chronických onemocnění patří nesprávný životní styl (nedostatek tělesného pohybu, nezdravá strava, kouření a nadměrné požívání alkoholu) (Slimáková M., Encyklopedie - chron. onemoc., [online]). Dle Evropské komise postihují chronická onemocnění nejméně 50 osob na 100.000 zdravě narozených jedinců. Způsobují až 87 % všech úmrtí v Evropské unii. Klasifikace chronických nemocní není však jednotná. Definice dle výše zmíněné Evropské komise zní: „Jedná se o kardiovaskulární onemocnění, rakovinu, duševní nemoci, diabetes mellitus, chronická respirační onemocnění a muskuloskeletální poruchy“ (EC - major - chronic. diseases [online]). Pro doplnění uvádím dělení vybraných onemocnění dle I. Fialové, D. Opatřilové, a L. Procházkové (2012). Onemocnění oběhové soustavy a kardiovaskulární poruchy - srdeční vady, revmatické onemocnění chlopní, vrozené srdeční vad aj. 6
Nemoci krvetvorby a krve - hemofilie, anemie aj. Onemocnění dýchací soustavy - cystická fibróza, plicní tuberkulóza aj. Poruchy imunity - alergie, astma bronchiale, AIDS Kožní onemocnění - lupénka, atopický exém aj. Poruchy metabolických procesů - diabetes mellitus, celiakie, obezita aj. Nádorová onemocnění - nádory maligní, benigní, leukémie aj. Onemocnění psychická s psychiatrickou a neurologickou symptomatologií schizofrenie, hysterie, úzkostné stavy, mentální bulimie či anorexie aj.
Nejčastější chronická onemocnění dětského a dorostového věku Alergická a astmatická onemocnění – jedná se o onemocnění charakterizované přecitlivělostí na určitou složku v prostředí v němž žijeme. Při kontaktu s touto složkou (alergenem) dochází k projevu přehnané obranné reakce organismu. Tato reakce se může projevit jako svědění pokožky, kopřivka, vyrážka, slzení očí, obtíže s dýcháním, nevolnost, zvracení či průjem. Alergenů kolem nás je velká spousta. Například alergeny potravinové - některé druhy ovoce (jahody, ananas, jablka, ořechy), lepek obsažený v pečivu, kravské mléko a produkty z kravského mléka, čokoláda; alergeny kontaktní – kosmetické přípravky, zdravotnické prostředky, desinfekce, ale také slunce či chlad; alergeny vdechované – pyl z kvetoucí trávy, bylin, stromů, plevelů, roztoči; alergie lékové – nejčastěji alergie na Penicilin či jiná antibiotika; alergie hmyzí – vosí či včelí bodnutí (Petrů, V. In Fialová, I., Opařilová, D., Procházková, L. 2012). Metabolická onemocnění - onemocnění způsobující problémy s látkovou výměnou. U dětí se často setkáváme s diabetes mellitus 1. typu – jedná se o absolutní nedostatek inzulinu. Léčba spočívá v pravidelném podávání inzulinu a přísné dietě, lékaři doporučují pravidelnou fyzickou aktivitu, bez větších změn. Dále se čím dál častěji vyskytují poruchy funkce štítné žlázy. Setkáváme se s funkcí zvýšenou (hypertyreóza) projevuje se hubnutím, zvýšenou chutí k jídlu, zvýšeným pocením, nervozitou či funkcí sníženou (hypotyreóza) - projevující se zvýšenou únavou, slabostí, zácpou, bolestí svalů a kloubů. Mohou se vyskytovat v kombinaci se zvětšováním se štítné žlázy (struma) či bez ní. Často se u dětí také vyskytuje onemocnění zvané malnutrice (nesprávná či 7
nedostatečná výživa). Řadíme sem obezitu, mentální anorexii a mentální bulimii. Obezita se projevuje nadměrným ukládáním tuků, kdy BMI dosáhne více než 30kg/m2. Mentální anorexie se týká zejména mladých dívek, dnes již kolem 11. roku věku. Projevuje se odmítáním potravy, až následnou podvýživou. Bulimie je záchvatovité přejídání se s následným vyvolaným zvracením. Obě onemocnění mají návaznost na psychiku dítěte (Navrtátil, L. a kol. 2008). Kožní onemocnění - dle J. Kotulána (2005) k těmto nemocem řadíme akné – jde o zánět kožních mazových žláz, nejčastěji se projevuje v oblasti obličeje, ramen, zad a hrudníku. Lupénka (psoriáza) projevující se svědivými pupeny, nejčastěji v oblasti koktů, kolen a hlavy. Příčina tohoto onemocnění není známá. Atopický exém – jedná se o zánětlivé kožní onemocnění. Mezi příznaky patří zarudnutí kůže, puchýřky, svědění. Lokalizace projevů je proměnná – obličej, lokty, podkolenní jamky, krk či zápěstí. Příčinou je alergická reakce ( Vseprozdravi – atopic.ekzem [online]). Záchvatovitá onemocnění – mezi tato onemocnění řadíme jednoznačně epilepsii. Typickým projevem jsou epileptické záchvaty, charakterizované změnou až ztrátou vědomí, přítomností křečí různého charakteru (tonické, klonické, tonicko-klonické), nevolností, zvracením, brněním končetin, poruchou řeči či halucinacemi (Vítek, J. 2010). Onemocnění pohybového aparátu - do této kategorie můžeme zařadit skoliózy. Dle Společnosti pro výzkum skoliózy „jde o stranové zakřivení páteře v rozsahu 11 a více stupňů“ (Kolář, P. 2009, s. 441). Jak P. Kolář (2009) dále uvádí, skoliózy v dětském věku se dělí dle doby vzniku na infantilní (do 3let), juvenilní (od 3 do 10 let) a adolescentní (nad 10let). Respirační onemocnění – vzhledem k tématu bakalářské práce je tato oblast rozebrána v následující kapitole.
1.2 Chronické respirační onemocnění Respirace „Respirace neboli dýchání. Proces výměny plynů mezi organismem a vnějším prostředím. Zevní respirace znamená výměnu plynů v plicích, přechod kyslíku do krve a vydechování oxidu uhličitého. Vnitřní respirace je výměna plynů na úrovni buněk
8
organismu. Oba procesy na sebe navazují a patří k
základním projevům a
předpokladům života“ (Vokurka, M., Hugo, J. a kol. 2009, s. 396). Onemocnění dýchacího ústroji patří k nejčastějším chorobám dětského věku. Chronické onemocnění tohoto typu se vyskytuje čím dál častěji. Jako možnou příčinu můžeme označit genetické faktory (alergie, vrozené vady plic), anatomické odlišnosti (nosní dutina a hrtan jsou užší, nosohltan nižší, průdušky mají měkkou a poddajnou stěnu), fyziologické odlišnosti (větší prokrvení, více lymfatické tkáně, v zadních segmentech plic je zpomalená cirkulace krve), nevyzrálost imunitního systému či jeho poruchy a vliv prostředí, ve kterém dítě žije (znečištěné ovzduší). Mezi chronická respirační onemocnění patří chronická rýma, chronické záněty vedlejších dutin nosních, chronický zánět mandlí, chronický zánět průdušek, bronchiektazie, cystická fibróza, průduškové astma (Volf, V., Volfová, H. 2003). Chronická rýma (chronická rinitida) - „Jedná se o zánět nosu, případně hltanu či vedlejších dutin nosních. Je označována jako nemoc z nachlazení. Původci rýmy jsou viry, bakterie nebo plísně“. Onemocnění je doprovázeno zduřením sliznice nosu (několikrát denně či v noci), přítomna je hustší sekrece. Příčinou častého opakování onemocnění je oslabení imunitního systému jedince, špatné anatomické uspořádání dutiny nosní či zvětšená nosohltanová mandle. Samotná symptomatická léčba (kapky do nosu, nosní spreje) nestačí. Je třeba posilovat obranyschopnost organismu. Možné jsou potravinové doplňky, vitamíny, výtažky z rostlin. Další formou je sport, otužování či chirurgické odstranění mandlí (Ryma [online]). Chronické záněty vedlejších dutin nosních (sinusitidy) – jde nejčastěji o záněty čelistních nebo čelních dutin. Zánět může probíhat současně ve všech dutinách nebo izolovaně v kterékoli vedlejší dutině nosní. Nejčastěji vznikají u anatomických anomálií nosu (zdeformované nosní přepážky) či v kombinaci s jiným respiračním onemocněním. Příznaky se projevují zvýšenou tělesnou teplotou, kašlem, únavou, nechutenstvím a bolestí hlavy. Léčba spočívá v aplikaci tepla (např. horské slunce, biolampa), aplikaci kapek či sprejů do nosu, při bakteriální infekci se podávají antibiotika. Pokud příznaky neustoupí, provádí se punkce a výplach vedlejší dutiny nosní. Chronický zánět mandlí - vyskytuje se u starších dětí. Projevem onemocnění jsou zvětšené či zmenšené mandle s čepy, z kterých vytéká hnis. Často je cítit dětem zápach z úst. Mezi další projevy patří celková únava, zvýšená tělesná teplota, bolestmi hlavy a 9
kloubů. Léčba je antibiotická. Pokud nezabírá, provádí se chirurgické odstranění mandlí (tonzilektomie). Chronický zánět průdušek (chronická bronchitida) - typickým příznakem je kašel trvající déle než 3 měsíce v roce, opakující se 2 až 3 roky po sobě. Velmi často je zánět spojen se záněty vedlejších duti nosních, adenoidní vegetací (zvětšení lymfatické tkáně v zadní části nosohltanu), poruchou imunity či alergií. Děti s tímto onemocněním celkově hůře prospívají, trpí nechutenstvím, únavou. U starších dětí je přítomen kašel s expektorací (vykašláváním) zejména po ránu. Léčba spočívá v polohování (usnadňuje vykašlávání), podávání léků rozšiřující průdušky (bronchodilatancia), při těžkých formách se podávají kortikoidy a kyslík. Bronchiektazie - nejčastěji se vyskytují v předškolním a mladším školním věku. Jedná se o onemocnění vrozené či získané, způsobené zánětlivými změnami v průduškách. Průdušky jsou rozšířeny a naplněny hnisavým sekretem. Je zde tedy neustálý přístup k bakteriálním infekcím. Vyskytují se u cystické fibrózy, po vdechnutí cizího tělesa, často současně při zánětu vedlejších dutin nosních. Příznakem onemocnění je zejména ranní kašel s vykašláváním hlenů s hnisem. Děti mívají zvýšené teploty, trpí opakovanými virózami. Dalším příznakem je zpomalený růst, kladivovité prsty, poruchy dýchání. Léčba spočívá v polohové drenáži, u pokročilých stadií operační řešení. Cystická fibróza (mukoviscidóza) - „Jde o dědičné onemocnění charakterizované dysfunkcí žláz s vnější sekrecí. Je znám patologický gen, který je lokalizován na 7. chromozomu. Vyskytuje se vysoká koncentrace chloridů a natria v potu. V dýchacích cestách, v trávicím a reprodukčním ústrojí to vede ke zvýšené resorpci vody, tím k dehydrataci hlenu. “ (Volf, V., Volfová, H. 2003, s. 31). “Jedná se o nejčastější autozomálně recesivně dědičné onemocnění v České republice. Incidence je odhadována na 1:2700-3800 zdravě narozených dětí“ (Centrum cystické fibrózy [online]). Diagnostika je možná již v 9. - 10. týdnu těhotenství. Podstatou onemocnění je hlen hromadící se ve vývodech žláz, čímž tím je ucpává. U 5 -10 ℅ novorozenců s tímto onemocněním se objeví ucpání střeva smolkou (mekoniový ileus). Děti zvrací, zvětšuje se jim břicho, jelikož smolka nemůže odcházet. Dalším příznakem je dráždivý kašel. Projevuje se stále se zvětšujícími změnami na plicích, bronchiální obstrukcí, vzniká soudkovitý hrudník. Trpí sinusitidami, nosními polypy, paličkovitými prsty. U 10
¾ se vyskytuje onemocněním slinivky břišní (projevuje se jako malabsorpční syndrom i když dítě hodně jí, neprospívá a má velké zapáchající stolice). V pozdějším věku se mohou vyskytnout komplikace typu jaterní cirhózy, u 90 % mužů neplodnost, pneumotorax či respirační selhání. K diagnostice se využívá potní test (zjišťuje se koncentrace chloridů v potu) a genetické vyšetření. Léčba je závislá vždy na akutních příznacích. Ileus se odstraňuje chirurgicky, poruchy slinivky se řeší vhodnou dietou (vysoký obsah kalorií), při bronchiální obstrukcí jsou podávána mukolytika, je nutná respirační fyzioterapie (polohové drenáže, masáže, léčebná tělesná výchova). Nedílnou součástí je prevence infekčních onemocnění. Děti s nejtěžší formou jsou zařazovány na čekací listinu transplantace plic (Volf, V., Volfová, H. 2003). Průduškové astma (astma bronchiale) - definice astmatu dle GINA (Globální iniciativa pro astma) z listopadu 2006 zni: “Astma je chronická zánětlivá porucha dýchacích cest, při níž hrají roli mnohé buňky a buněčné působky. Chronický zánět je spojen s hyperreaktivitou dýchacích cest, která vede k opakovaným epizodám pískotů při dýchání, dušnosti, tlaku na hrudi a kašle, především v noci nebo časně ráno. Tyto epizody jsou obvykle spojeny s rozsáhlou, ale variabilní obstrukcí, která je často reverzibilní buď spontánně, nebo účinkem léčby“ (Pohnutek, P., Svobodová, T. 2007, s. 11). Výskyt astmatu je u dětí vyšší než u dospělých, v České republice jde o 5 – 15 % dětské populace. Častěji jím trpí chlapci než dívky. Mortalita na astma v dětském věku je téměř nulová. První příznaky se projevují nejčastěji v prvních třech letech života. Patří k nim různě závažné dechové obtíže, jako např. pískoty nebo sípání při dýchání různé intenzity, kašel bez expektorace, kašel s expektorací značí přítomnost infekce. Kašel bývá přítomen v noci, ráno po probuzení, jako pozátěžová reakce, ať už fyzického či psychického charakteru. Astma vzniká u jedinců, u kterých se potkává alergická dispozice a zvýšená reaktivita průdušek. Ty pak reagují na kontakt s alergenem kontrakcí hladké svaloviny průdušek a společně s otokem a hlenem způsobují průduškovou obstrukci. Tento stav je vnímán jako nemožnost se pořádně nadechnout, nutnost kašlat, vykašlávat. Ve zvýšené míře dochází až k astmatickému záchvatu – k velmi těžké dušnosti až hypoxii (nedostatek kyslíku v těle) a ohrožení na životě. Jako spouštěče astmatických záchvatů a projevů astmatu označujeme nejčastěji alergeny (domácí zvířata, roztoči, pylová zrna, plísně, některé potraviny, desinfekční prostředky, léky), tělesnou námahu či virové infekce. Diagnostika se opírá a podrobné vyšetření. Na prvním místě stojí důkladná anamnéza (rozbor příznaků, výskyt alergií, přítomnost 11
alergenů), dále poslechový nález, funkční vyšetření plic (spirometrie), alergologické vyšetření, vyšetření na ORL (ušní – nosní - krční), rentgenový snímek (kvůli vyloučení možných anomálií) a laboratorní vyšetření (k vyloučení cystické fibrózy). Léčba astmatu zahrnuje režimová opatření (úpravu prostředí, eliminaci alergenů, lázeňskou léčbu) a farmakoterapii, zaměřenou na minimalizaci příznaků, dlouhodobou protizánětlivou léčbu i prevenci strukturálních změn (Pohunek, P., Svobodová, T. 2007).
1.3 Specifika dítěte s chronickým onemocněním Na počátku chronického onemocnění stojí většinou akutní fáze nemoci, posléze nastupuje fáze chronická. Proces této změny zdravého jedince v jedince nemocného má složku fyziologickou, patofyziologickou, psychologickou a sociální. Dochází tak nejen ke změně biologické, ale také ke změně sociální role, která má pro dítě, ale i jeho okolí velký význam. Při onemocnění je dítě zbaveno svých povinností (např. školní docházky, pomoci v domácnosti). Záleží na dítěti samotném, jak se situací vyrovná. Některé děti jsou nešťastné, trpí pocitem méněcennosti, projeví se depresivní nálada. Jiné děti mohou svého stavu využívat (aby se vyhnuly písemce ve škole, nemusely pomáhat rodičům atp.) (Zachová, E., Šimíčková-Čížková, J. 2011). Postoj nemocného (u malých dětí jde spíše o postoj rodiče, u starších se projevuje již vlastní postoj) k nemoci může být: a) normální – nemocný reaguje přiměřeně, je se svou nemocí srovnáno, nemoci nezneužívá b) bagatelizující - nemocný průběh svého onemocnění zlehčuje, nedodržuje předepsanou léčbu) c) repudiační - nemocný záměrně nemoc potlačuje, snaží se zapudit myšlenky na ni, nechodí k lékaři d) disimulační - nemocný zkresluje své potíže, neříká lékaři pravdu e) nozofóbní - jde o nadměrnou obavu z nemoci, nemocný dochází opakovaně k lékaři, požaduje neustále nová a nová vyšetření f) hypochondrický postoj - nemocný si myslí, že jeho nemoc je velmi závažná, i když tomu ve skutečnosti tak není 12
g) účelový - svým onemocněním se snaží pacient získat výhody (např. lepší léčbu, soucit, úlevy od domácích povinností, úlevy ve škole) (Jobánková, M. In Zachová, E., Šimčíková – Čížková, J. 2011, s. 117) Jelikož chronické onemocnění trvá v podstatě celý život, ovlivňuje jedince ve všech jeho složkách. Potřeby nemocného jsou odlišné od potřeb zdravého jedince. K základním potřebám u chronické nemoci je potřeba co nejrychlejšího zvládnutí akutní fáze onemocnění a návrat k běžnému životu. Děti, které jsou často umisťovány do nemocnic či ozdravoven potřebují sociální kontakt (časté návštěvy rodičů, komunikaci se zdravotnickým personálem), mají potřebu porozumění a pomoci. Velmi důležitou roli hraje bezpečí a jistota – v nemocnici prožívají děti stavy nejistoty, cítí se samotné, opuštěné. Velkou výhodou v dnešní době je možnost přítomnosti rodičů při hospitalizaci dítěte. Bylo prokázáno, že se přítomností rodiče doba léčení zkrátí a průběh onemocnění je mírnější. Další potřebou, která by měla být uspokojována je potřeba podnětů a činností. Děti nesou velmi těžce, pokud si nemohou hrát se svými oblíbenými hračkami, musí být v klidu. Zažívají pocity nudy, jsou mrzuté, náladové, starší děti vyhledávají konfliktní situace, schválně nespolupracují s personálem. Dále je nemocný omezen v naplňování potřeby realizace krátkodobých a dlouhodobých cílů. U malých dětí tato potřeba víceméně odpadá, u dětí školou povinných už se s ní setkáváme. Může jít jak o snahu dosáhnout hezkého vysvědčení, přípravu na přijímací zkoušky na střední školu, úspěch v zájmové činnosti atd. K chronickému onemocnění se váže také oblast omezení soukromí. Toto pociťují opět až starší děti. Největším zásahem do soukromí je pro dítě jednoznačně obnažování, jak v ordinaci lékaře, tak v nemocnici, při vizitě – na pokoji přede všemi. Dále se jedná o problém provádění společné hygieny ve společných umývárnách jak v nemocnicích, tak v ozdravovnách (Zacharová, E., Šimčíková – Čížková, J. 2011).
1.4 Faktory ovlivňující kvalitu života jedinců s chronickým onemocněním Způsobů jak nahlédnout na pojem kvality života je mnoho. Teorie rovin dle G. L. Engela a J. Bergsma z roku 1988, užívaná až do teď, rozlišuje roviny tři. Makro rovinu (kvalita života velkých společenských celků – kontinenty, státy), mezo – rovinu (malé sociální skupiny – např. školy, nemocnice) a rovinu osobní, neboli personální.“ Rovina poslední je definována jako život jednotlivce, individua, ať je jím pacient, lékař či 13
kdokoli jiný. Týká se každého z nás jednotlivě. Jde o zhodnocení zdravotního stavu, bolesti, spokojenosti, nadějí. Do hry vstupují představy, pojetí, naděje, očekávání, přesvědčení“(Engel, G. L. a Bergsam, J. In Křivohlavý, J. 2002, s. 164). Kvalitu jednotlivce ovlivňuje chronické onemocnění samotné. Dalším faktorem ovlivňující kvalitu života je určitě prostředí, ve kterém žije a lidé, se kterými musí komunikovat. Dítě je často u lékaře, v nemocnici nebo lázních, je omezováno ve svých potřebách a denních aktivitách. Samo se subjektivně necítí dobře, je mu neustále připomínáno, že je nemocné, co může dělat a jak se má chovat. Díky nemoci dochází k časté izolaci od kamarádů, odloučení od rodiny. V rodinném prostředí dítě vnímá nejistotu a úzkost rodičů, jejich nálady, postoje či změny v chování. Velmi důležitou složkou z rodinného prostředí hraje výchova. Jinak bude svou nemoc zvládat dítě ukázněné, zvyklé spolupracovat, než dítě rozmazlené a umíněné. Také společenské normy, všeobecně přijímané, ovlivňují postoje učitelů, vychovatelů a jejich náhled na onemocnění. To pak ovlivňuje postoj k dítěti a dítě to zpětnou vazbou opět vnímá. Největší nebezpečí pro dítě spočívá v hyperprotektivním přístupu – dítě je ochraňováno, nepřiměřeně litováno, okolí se mu snaží ve všem vyhovět. Avšak nejdůležitější složkou, jak dítě své onemocnění vnímá a jak kvalitní život dokáže prožít, závisí na jeho duševní konstituci. Základ je v genetické výbavě, dále v inteligenci, míře odolnosti proti stresu, temperamentu a povaze (Matějček, Z. 2001). Shrnutí Chronické onemocnění je považováno za nemoc dlouhodobou, léčitelnou, nikoli však vyléčitelnou. Je více způsobů, jak lze chronické onemocnění dělit. K nejčastějším chronickým onemocněním dětského věku patří alergické a astmatické onemocnění, metabolická onemocnění, kožní onemocnění, záchvatovitá onemocnění, nemoci pohybového aparátu a chronická respirační onemocnění. Chronická respirační onemocnění zahrnují nemoci jako chronická rýma, chronické záněty vedlejších dutin nosních, chronický zánět mandlí, chronický zánět průdušek, bronchiektazie, cystická fibróza, průduškové astma. U dětí, u kterých se vyskytují tato onemocnění, můžeme pozorovat určitá specifika v chování, ale také v kvalitě jejich života.
14
2 Speleoterapie 2.1 Pojem, historie Pojem Na pojem SPELEOTERAPIE lze nazírat dvěma různými způsoby. První označuje mezioborovou spolupráci mezi přírodními a lékařskými vědami. Zabývá se samotným jeskynním prostředím, jeho vlivem na lidský organismus a následnými důsledky působení na člověka. Na straně druhé můžeme speleoterapií označit léčebnou metodu, která vychází z teoretických poznatků o anatomii a fyziologii fungování lidského těla, podrobné diagnostiky chronických onemocnění a z poznatků specifických vlastností krasových jeskyní. Proto tato terapie vyžaduje neustálou spolupráci zdravotnického personálu
(lékaři
fyzioterapeuti)
-
pneumologové,
alergologové,
s přírodovědci
(speleologové,
imunologové,
astmologové,
ekologové,
krasologové)
(Detskaspeleo[online, 2007]). Avšak ze všech dosavadních výsledků vyplývá, že speleoterapie je stále zcela neprobádanou metodou a nelze přesně určit, které složky, procesy a faktory prostředí či mechanismy působení příznivě ovlivňují zdravotní stav jedince. Tyto podmínky nejsou ve všech podzemních prostorách stejné a nelze toto prostředí vyrobit uměle. Proto lze tedy říci, že se jedná o skutečně ojedinělý způsob léčby (Jirka, Z. a spolupracovníci 2001). Historie ve světě Nejstaršími místy na světě, kde se využívalo vod hydrotermálních jeskyní nebo pramenů z jeskyní krasových k léčebnému účinku byla Čína, Přední Asie, Antické Řecko a Řím. V tomto období lidé za své zlepšující se zdraví děkovali záhadným „výparům“ (Jirka, Z. a spolupracovníci 2001). Za důkaz je považováno svědectví ze starého Říma, již Plinius starší, podává svědectví o blahodárném vlivu podzemí na lidský organismus (Speleofinal [online]). Ve středověku byl blahodárný jev jeskynního prostředí připisován nadpřirozeným silám, tyto jeskyně byly většinou prohlášeny za poutní místa nebo se staly lázeňskými městy. (Jirka, Z. a spolupracovníci 2001). Jako středověký důkaz můžou sloužit zápisky tehdejších studentů medicíny, kteří zaznamenali ústup dýchacích obtíží u horníků, pracujících v podzemí. Jako lidového léčitelství bylo speleoterapie využíváno nejprve v Horním Uhersku (nynější Slovensko), kde se nachází spousty krasových jeskyní. Počátky moderní speleoterapie spadají do 40. 15
let 20. století. Podkladem pro vznik následujícího směru léčby byl pobyt nemocných lidí v jeskyni za 2. světové války (Speleofinal [online]). Speleoterapie se začala pro léčbu astmatických chorob provádět v jeskyni Ennenpetal, Kluttert, Münstertal (Německo). Od 60. let jsou známy také účinky solných dolů u Wieliczky (Polsko),dále termální jeskyně u Miskolc - Tapolcza, Abaliget, Békebarlang (Maďarsko). Grotta Giusti (Itálie), solné doly u Torbu Mures (Rumunsko), jeskyně Abrskil (Gruzie), Kungurská jeskyně (pohoří Ural), solné doly (Zakarpatská Ukrajině), staré důlní štoly v BadGastein a Oberzeiring (Rakousko) a u Luchonu (Francie) (Moravec, M. 2003 [online]). Se speleoterapií, nejen jako doplňkovou metodou, ale jako metodou rehabilitační, je spojován K. H. Spannagel. V roce 1949 zřídil lůžkovou jednotku v jeskyni Kluttert a využíval ji k léčbě a pozorování pacientů s astmatem (Saltairtherapy [online]). Stálá komise pro speleoterapii „Byla založena v roce 1969 německým lékařem K. H. Spannagelem. Vznikla při nevládní organizace a konzultativním členu UNESCO – Mezinárodní speleologické unii (Commission permanente de Spéléotehrapie – Union internationale de Spéléologie, UIS).Sdružuje odborníky přírodních i lékařských věd z 32 center z České republiky, Francie, Gruzie, Itálie, Kirgistánu, Maďarska, Polska, Rakouska, Rumunska, Ruska, Řecka, Slovenska, Slovinska a Ukrajiny. Vypracovala počáteční kvalitativní i kvantitativní normy pro léčebné využití přírodních zdrojů podzemního prostředí a přispěla tak k rozvoji vědeckého výzkumu a aplikace speleoterapii (Jirka, Z. a spolupracovníci 2001, s.10,11). Historie v bývalém Československu Dle H. Skořepy (2012) počátek tohoto druhu léčby u nás najdeme v oblasti Sicilské planiny – Slovenský kras (60. léta 20. století), dále v Bystrianské jeskyni – Nízké Tatry (70. léta 20. století) a nakonec i v Moravském krasu (80. léta 20. století). Od roku 1981 do roku 1985 se stala speleoterapie předmětem oficiálních vědecko-výzkumných úkolů, řešených v kompetenci ministerstva zdravotnictví a Geografického ústavu Československé akademie věd. Rok 1985 je považován za rok zlomový, speleoterapie byla uznána jako oficiální klimatická léčebná metoda (Krasy-gymn.UO [online]).
16
Historie v České republice Prvopočátky jsou spojovány se zřizováním specializovaných zdravotnických zařízení, při kterých byla speleoterapie prováděna. Vzorem byly zahraniční organizace. Vždy byla nutná spolupráce lékařů, přírodovědců a speleologů. Jak při zkoumání prostředí vhodného k terapii, tak navržení léčebného postupu a následně vyhodnocování účinnosti léčby. Tyto poznatky jsou uznávány v celém světě (Jirka, Z. a spolupracovníci 2001) Moravský kras V roce 1981 se začala speleoterapie provádět ve Sloupsko-šošůvských jeskyních. Avšak již v roce 1973, byl proražen nový vstupu do Amatérské jeskyně, v roce 1979 byly upraveny v jeho blízkosti prostory, zvané Absolonův dóm a od roku 1982 byly využívány ke speleoterapii. Od roku 1983 byla terapie přesídlena zpět do Sloupskošošůvských jeskyní. Od roku 1996 k těmto účelům slouží Císařská jeskyně (Skořepa H., Krasy-gymn. UO [online]). V roce 1981 vznikla Dětská speleoterapeutická léčebna v Ostrově u Macochy, první dva roky se jednalo o experimentální provoz, od roku 1983 už o provoz celoroční (DL-Ostrov [online]). Velkou zásluhu na jejím vzniku má MUDr. Drahoslav Říčný, CSc., který je ve světě považován za zakladatele české speleoterapie (Jirka, Z. a spolupracovníci 2001). Zlaté hory Ve druhé polovině 19. století založil MUDr. Anjele Sweinburgovo lesní sanatorium, které sloužilo k léčbě pacientů s dýchacím a neurologickým onemocněním. V roce 1939 přešlo sanatorium do vlastnictví německé branné moci. Po roce 1948 ji přebralo tehdejší Ministerstvo zdravotnictví Československé republiky. Pod jeho vedením bylo přebudováno na Státní dětskou ozdravovnu. Léčily se zde děti podvyživené, s tuberkulosou a děti postižené válkou. Rok 1993 přináší změnu názvu na Dětskou léčebnu respiračních nemocí. V roce 1996 došlo k privatizaci a od té doby nese léčebna název SANATORIUM EDEL, s.r.o. (EDEL [online]). Mladečský kras V polovině 70. let 20. století vznikla Dětská speleoterapeutická ozdravovna v Mladeči. K účelům léčby začala využívat Třesínskou jeskyni, nedaleko známých Javoříčských jeskyní (Detskaspeleoterpie, 2007 [online]). S touto oblastí jsou spojena jména jako 17
doc. MUDr. Horymír Malota, CSc. (zakladatel alergologie a klinické imunologie FN Olomouc), dále MUDr. Stanislav Boháč, MUDr. Antonín Koukal nebo doc. MUDr. Evžen Weigl, CSc.(Jirka, Z. a spolupracovníci 2001). Česká odborná komise pro speleoterapii Česká odborná komise pro speleoterapii byla v roce 1979 zřízena Českou speleologickou společností, jejím předsedou byl zvolen MUDr. Stanislav Boháč. Komise navázala spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví Československé republiky, Českou pediatrickou společností a Českou alergologickou společností (Jirka, Z. a spolupracovníci 2001). V letech 1981 až 1985 probíhaly v České republice rozsáhlé vědecko - výzkumné úkoly, získala se řada nových poznatků, které speleoterapii opět posunuly o krok kupředu. Tyto poznatky byly prezentovány na mezinárodních vědeckých setkáních. Mezi nejvýznamnější můžeme zařadit Mezinárodní sympozium o speleoterapii v Blansku v roce 1986 a mezinárodní lékařský kongres „Interastma“ v Praze v roce 1889 (Moravec, M. 2003 [online]).
2.2 Současnost speleoterapie V současnosti můžeme říci, že speleoterapie v České republice je na velmi vysoké úrovni. Naši odborníci jsou zváni do zahraničí k odborným konzultacím. Neustále probíhá prohlubování znalostí o účincích jeskynního prostředí a jejího využití k léčbě (Moravec M., 2003 [online]). K léčbě jsou využívána následující centra: Dětská léčebna se speleoterapií Ostrov u Macochy, Dětská ozdravovna se speleoterapií Mladeč Vojtěchov, Sanatorium EDEL, s.r.o. Dětská léčebna se speleoterapií Ostrov u Macochy - vzhledem k zaměření bakalářské práce bude bližší popis uveden v kapitole č. 3. podkapitole 3.2 Charakter výzkumného prostředí a výzkumného souboru. Dětská ozdravovna se speleoterapií Mladeč - Vojtěchov - zřizovatelem této léčebny je Výbor pro rozvoj dětské speleoterapie. Rehabilitační areál se nachází v obci Vojtěchov, k léčbě je stále využívána Třesínská jeskyně, která je vzdálena od areálu cca 12km. Vchází se do ní asi 250 metů dlouhou štolou. Léčebný pobyt trvá 3 týdny. Léčí se zde děti od 3 do 15cti let s těmito diagnózami: chronické katarakty horních dýchacích cest se snížením odolnosti, chronické bronchitidy, sinusitidy, rekonvalescence po těžkých zápalech plic, alergická onemocnění respiračního traktu, oslabení odolnosti 18
vlivem nepříznivého životního prostředí, obezita, vadné držení těla. Léčebný program je předepisován lékařem pro každé dítě individuálně. Speleoterapie probíhá každý den 3 hodiny. Je rozdělena do 9 bloků, kdy se střídají činnosti spojené s pohybem a činnosti klidového charakteru (cviky na protažení celého těla, pohybová hra, relaxace modelování, posilovací cviky, relaxace - zpěv, hra s využitím celé jeskyně, relaxace příprava k dechovému cvičení, dechová cvičení – správný nácvik dýchání, pohybové hry s písněmi). K terapii, která je prováděna mimo jeskyni patří individuální či skupinová léčebná tělesná výchova (nácvik správného dýchání, protahování zkrácených svalů, posilování svalů oslabených, pohybové hry ke zlepšení celkové kondice, korekce vadného držení těla), saunování, vodoléčba (perličkové koupele) a terénní vycházky. Během svého pobytu je i nadále umožněna výchova a vzdělávání v Základní škole při dětské ozdravovně. Žáci pracují se svými učebnicemi a sešity z kmenové školy, na závěr pobytu jsou klasifikovány. Hlavním přínosem terapie je snížení nutnosti užívat medikamenta (tím pádem příznivý dopad na ekonomickou situaci rodiny) a snížení počtu zameškaných hodin ve škole (Detskaspeleo, 2007 [online]). Sanatorium EDEL s.r.o. (Dětská léčebna respiračních nemocí se speleoterapií) privátní dětská léčebna nacházející se ve Zlatých Horách na severním okraji Jeseníků. Léčí se zde děti od 2 do 18 let s chronickými dýchacími obtížemi. K léčbě jsou přijímány na základě indikace pneumologa, alergologa či pediatra. Pobyt trvá 5 až 7 týdnů dle ředitele léčebny (rozhoduje na základě zdravotního stavu). Od roku 1995 je speleoterapie provozována v zrekonstruovaném důlním díle přibližně 7 km od léčebny. Léčebna využívá jeho 1600 metrů, které byly upraveny pro pobyt dětí (je zde hřiště pro basketbal, volejbal, stolní tenis a jiné stolní hry, lehárna pro relaxaci a hygienické zázemí pro svačinu. Speleoterapie probíhá každý všední den. Délka trvání je 3 hodiny. Čas je rozdělen na odpočinek a aktivní pohyb. Děti cvičí, hrají hry, hrají na flétnu, kreslí nebo relaxují. Celkovou terapii doplňuje klimatoterapie, otužování, rehabilitační cvičení a inhalace. K hlavnímu přínosu patří snížení nemocnosti a snížení nutnosti brát léky (EDEL [on line]). Během pobytu je umožněno dětem navštěvovat Mateřskou nebo Základní školu při Sanatoriu EDEL Zlaté Hory. V ZŠ probíhá výuka individuálním způsobem, každé dítě se učí z vlastní učebnice. Výuka probíhá jen dopoledne, 15 hodin týdně. Vyučují se základní předměty a jazyky (angličtina, němčina, ruština) (ZŠ a MŠ EDEL [online]).
19
2.3 Podmínky léčby, legislativa Podmínky léčby Speleoterapeutická léčba je poskytována v dětských léčebnách či ozdravovnách. Délka doby léčení nepřesahuje většinou 21 dnů. Do 18 let věku je léčba poskytována jako kompletní, poté jako příspěvková. Návrh na léčbu podává ošetřující lékař dítěte. O délce pobytu však rozhoduje vedoucí lékař léčebny. Další dokumentem, který rodič či jiný zákonný zástupce musí vyplnit je Žádost o povolení pobytu v dětské ozdravovně. Pokud revizní lékař tyto žádosti schválí, navrhne 2 dětské léčebny. Poté si už sama léčebna zve dítě v konkrétním termínu k pobytu (Portalproalergiky [online]). K tomu, aby mohla být terapie označena za speleoterapii, stanovila Stálá komise pro speleoterapii Mezinárodní speleologické unie tyto mezní normy obsahu jednotlivých složek:
průměrná roční teplota venkovního vzduchu 10 °C ± 2 °C
průměrná roční teplota jeskynního vzduchu 10 °C ± 2 °C
roční amplituda teploty jeskynního vzduchu max.1 °C
teplotní pohoda prostředí (katahodnota) 9,0 mcal cm-2s-1
rychlost proudění jeskynního vzduchu max. 15 cm/s
relativní vlhkost jeskynního vzduchu 95 až 100 %
počet negativně nabitých částic ve vzduchu 1,5 x 104 cm3
počet mechanických částic ve vzduchu max. 20 ks/cm3
obsah CO2 v jeskynním ovzduší max. 1,5 obj. procent
koncentrace Ca2+ v aerosolu min. 8,0 mg/l
koncentrace Mg2+ v aerosolu min. 2,0 mg/l
koncentrace NO 2- v aerosolu max. 0,1 mg/l
koncentrace NH4+ v aerosolu max. 0,3 mg/l
koncentrace PO43 + v aerosolu max. 1,0 mg/l
hodnota pH aerosolu min. 4,0, max. 4,5
Přínosem pobytu v jeskynním systému pro zdraví jedince je bezpochyby minimální výskyt alergenů. Ze zdravotnického hlediska je velmi důležitá relativní vlhkost vzduchu. Chemické složení jeskynního aerosolu má velký vliv na rozpouštění hlenů, čímž také usnadňuje vykašlávání a dýchání. Tento aerosol má kyselé pH, takže se zde nemnoží bakterie. Důležitou roli hraje také přítomnost vápníku a hořčíku – působí 20
protizánětlivě a uvolňují křeče. Výše zmíněné faktory pozitivně ovlivňují nejen zdravotní stav jedince, ale také jeho ekonomickou situaci. Po úspěšné léčbě se snižuje nutnost podávání medikamentů, snižuje se absence dítěte ve škole a s tím spojená pracovní neschopnost rodiče. V neposlední řadě nesmíme zapomínat na pozitivní ovlivňování psychického stavu jedince (Moravec, M. 2003 [online]). Legislativa Léčba v dětské léčebně se řídí zákonem č. 372/ 2011, tj. Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Dále pak vyhláškou ministerstva zdravotnictví č. 59/1997Sb., v posledním znění vyhlášky č. 350/2008 Sb., kterou se stanoví indikační seznam pro zdravotní péči v odborných dětských léčebnách (dokumentace DL, rozhovor s vrchní sestrou).
2.4 Vzdělávání žáků při zdravotnickém zařízení Vzdělávání žáků při zdravotnickém zařízení upravuje zákon č. 561/2005 Sb. ze dne 24. září 2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v posledním znění zákon č. 472/2011Sb., §16 Vzděláván dětí, žáků a studentů se speciálně vzdělávacími potřebami. Zákon předkládá: „Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Zdravotním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání“. Vzdělávání také upravuje vyhláška 73/2005 Sb. v posledním znění vyhlášky 147/2011 Sb. O vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, dále vyhláška 72/2005 Sb. v posledním znění vyhlášky č. 116/ 2011Sb. O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, nesmíme opomínat ani Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání (RVP ZV) (platný od 1.9.2013) na státní úrovni, na úrovni škol pak Školský vzdělávací program (ŠVP).“ Školy při zdravotnických zařízení poskytují vzdělání dětem se zdravotním oslabením či dlouhodobě nemocným, kteří se v daném zařízení právě nachází a umožňuje to jejich aktuální zdravotní stav. K zařazení do této školy je nutný písemný souhlas zákonného zástupce, doporučení ošetřujícího lékaře dítěte. Rozsah a organizace výuky pro daného žáka je v kompetenci ošetřujícího lékaře s ředitelem školy. Škola při zdravotnickém 21
zařízení musí mít nejméně 10 žáků, počet žáků ve třídě je omezen na minimální počet 6 žáků, maximálně 14 žáků. Systém výuky vychází z RVP ZV, škola si pak vypracovává svůj ŠVP. Pro úspěšné vzdělávání těchto žáků je třeba mít na paměti, že je nutné žákům připravit takové podmínky a prostředí, kde bude zohledněna jejich individualita, zdravotní postižení či znevýhodnění. Dle ŠVP je možno přizpůsobit počet vyučovacích hodin, vyučované předměty, náplň výuky. Nutná je spolupráce se zákonnými zástupci dětí, se základní školou, kterou dítě mimo pobyt ve zdravotnickém zařízení navštěvuje. Původní kmenové škole je vždy odesílán dokument o probrané látce a hodnocení žáka v průběhu výuky (MŠMT [online]). Každá škola při zdravotnickém zařízení má svůj způsob výuky, počty hodin, rozvržení dětí do tříd, klasifikaci. Konkrétní příklad bude uveden v oddílu 3.2 Charakter výzkumného prostředí a souboru. Shrnutí Na pojem SPELEOTERAPIE lze nazírat dvěma různými způsoby. První označuje mezioborovou spolupráci mezi přírodními a lékařskými vědami. Zabývá se samotným jeskynním prostředím, jeho vlivem na lidský organismus a následnými důsledky působení na člověka. Na straně druhé můžeme speleoterapií označit léčebnou metodu, která vychází z teoretických poznatků o anatomii a fyziologií lidského těla, podrobné diagnostiky chronických onemocnění a z poznatků specifických vlastností krasových jeskyní. Historie tohoto oboru sahá až do starověku – Antického Říma, Řecka, Číny či Asie. Počátky moderní speleoterapie spadají do 40. let 20. století - jako terapie byl označen pobyt nemocných lidí v jeskyni za 2. světové války. V bývalém Československu to byla oblast Sicilské planiny – Slovenský kras (60. léta 20. století). V roce 1981 vznikla Dětská speleoterapeutická léčebna v Ostrově u Macochy, k samotné speleoterapii sloužila Sloupsko-šošůvská jeskyně. V současnosti je speleoterapie prováděna v Dětské léčebně se speleoterapií Ostrov u Macochy, Dětská ozdravovně se speleoterapií Mladeč-Vojtěchov a Sanatoriu EDEL s.r.o. ve Zlatých Horách. Každá léčebna má stanovený svůj program terapie i plán vzdělávání, který je legislativně ošetřen.
22
3 Speleoterapie jako komplexní metoda podílející se na zlepšení
kvality
života
dětí
s chronickým
respiračním
onemocněním 3.1 Hlavní cíl výzkumu, výzkumné otázky, metodologie Hlavní cíl výzkumu Hlavní cíl výzkumu bakalářské práce spočíval v objasnění postupů a metod ucelené speleoterapie užívaných v Dětské léčebně se speleoterapií v Ostrově u Macochy Dílčí cíle
popis každodenního programu
popis průběhu školního vzdělávání
z rozhovorů s rodiči dětí, zaměstnanci léčebny a základní školy ozřejmit, v čem spočívá největší přínos komplexní speleoterapie pro dítě s chronickým respiračním onemocněním
Výzkumné otázky Hlavní výzkumná otázka HVO: Co vše je zahrnuto pod pojmem komplexní speleoterapie v Dětské léčebně se speleoterapií v Ostrově u Macochy? Vedlejší výzkumné otázky VO1: Čím je tvořen denní program? VO2: Jakým způsobem je zajišťována školní výuka a její průběh? VO3: V čem spočívá přínos komplexní speleoterapie pro děti s chronickým respiračním onemocněním dle jejich rodičů, zaměstnanců Dětské léčebny a zaměstnanců Základní školy při dětské léčebně v Ostrově u Macochy?
23
Metodologie V bakalářské práci byla využita kvalitativní metoda výzkumu. Typickými znaky tohoto výzkumu jsou popisy a vysvětlování daného jevu, prostředí či situace. Výsledky nejsou uváděny v číselných podobách, ale jako slova či texty (Čábalová, J. 2011). V práci byly využity výzkumné techniky - pozorování (dlouhodobé, přímé), rozhovor (řízený, polostrukturovaný), analýza odborné dokumentace a analýza odborné literatury. Technika pozorování sloužila k přesnému objasnění průběhu ucelené speleoterapie, k objasnění denního programu, jeho posloupnosti, možností změn v zaběhnutém řádu, k objasnění úkolů personálu v léčeně (zdravotnického, pedagogického). Sloužila také k zmapování výuky v Základní škole při Dětské léčebně se speleoterapií Ostrov u Macochy a zmapování volnočasových aktivit připravovaných pro dítě. Technika rozhovoru sloužila k doplnění informací získaných z pozorování a objasnění poslední výzkumné otázky. Analýza odborné dokumentace sloužila k poskytnutí informací o výzkumném souboru. Analýza odborné literatury sloužila k seznámení se s technikami a metodami zde využívanými.
3.2 Charakter výzkumného prostředí a výzkumného souboru Charakter výzkumného prostředí Výzkum předložené bakalářské práce byl prováděn v Dětské léčebně se speleoterapií Ostrov u Macochy. Současná léčebna byla slavnostně otevřena dne 24. září 1983 v 11.00 hodin. Zakladatelem léčebny a konceptu léčby byl MUDr. Drahoslav Říčný, CSc. Léčebna byla zřízena za podpory orgánů Okresního národního výboru Blansko a občanů Ostrova u Macochy, kteří ji vlastnoručně pomáhali budovat. V této době se k léčebným procesům využívala Sloupsko-šošůvská jeskyně. Léčba zde byla umožňována dětem z Čech, Moravy i Slovenska. Organizačně byla léčba rozdělena do 16cti turnusů ročně. V roce 1986 přebírá léčebnu MUDr. Pavel Slavík, který se stává jejím primářem a ředitelem. Po rozpadu Československa přestávají do léčebny jezdit děti ze Slovenska. Od roku1996 se přesouvá léčebný program z jeskyně Sloupskošošůvské do Císařské jeskyně. Peníze na přestavbu prostor byly získány za pomoci příspěvku Adventního koncertu, pořádaného nadací Táni Fišerové. V roce 2011 došlo ke sloučení Dětské léčebny se speleoterapií Ostrov u Macochy, Dětské léčebny Křetín a Dětské léčebny pohybových poruch Boskovice, následující 2 roky nese souhrnný název Jihomoravské dětské centrum specializované zdravotní péče, příspěvková organizace. 24
Od 1. 1. 2013 se jedná o Jihomoravské dětské léčebny, příspěvková organizace. Primariát panu MUDr. Pavlovi Slavíkovi zůstává, jen vedení nespadá již zcela pod jeho pravomoc, ale pod ředitelství Jihomoravské dětské léčebny. Zřizovatelem je Jihomoravský kraj. Terapie probíhá ve třítýdenních kurzech, přesně 21 dnů (informace z rozhovorů, výstřižků novin, kroniky léčebny). V léčebně jsou přijímány děti s onemocněním dýchacích cest, děti ve věku od 4 do 18 let. Do 6ti let s doprovodem rodiče. Veškerá péče je hrazena pojišťovnou. Léčebna se nachází na okraji vesnice Ostrov u Macochy (příloha č. 1, obr. 1,2,3) Její provoz je celoroční. Část budovy je využita k ubytování (příloha č. 1, obr. 4,5), k dispozici je 42 lůžek. Děti jsou rozděleny do pokojů dle věku a pohlaví, bydlí minimálně po 2 maximálně po 4 dětech. Velmi malé děti bydlí na pokoji společně s rodičem či starším sourozencem. K ubytování s rodiči slouží také samostatná ubytovna zvaná „Havaj“, kde jsou 2 samostatné pokoje. Každý pokoj je vybaven postelema, stolem a židličkami, úložné prostory se nachází na společné chodbě. Další část slouží k provádění léčebných procedur tato část je označována jako rehabilitace. Patří k ní tělocvična a provozovna respirační fyzioterapie (příloha č. 1, obr. 6,7). Součást budovy jsou i prostory určené k volnočasovým aktivitám - jako je klubovna a společný prostor pro hry dětí (příloha č. 1, obr. 8.9). Dalšími prostory jsou ordinace lékaře, sesterna, sociální zařízení pro děti, sociální zařízení pro zaměstnance, kuchyňka. K pobytu v jeskyni je využita Císařská jeskyně (příloha č. 1, obr. 10,11). K výuce v základní škole jsou využity prostory budovy Základní školy Ostrov u Macochy. Využívány jsou 4 třídy, ředitelna, kabinet a keramická dílna (příloha č. 1, obr. 12,13,14). Stravování je zajištěno v budově ZŠ, vždy pod odborným dohledem. V době školní docházky je zde podávána snídaně, svačina, oběd a teplá večeře. Studená večeře je podávána v prostorách léčebny (klubovně). O víkendu je v budově ZŠ zajištěn jen oběd a teplá večeře, zbylé stravování v prostorách léčebny. V léčebně pracuje personál zdravotnický - hlavní lékař (primář - MUDr. Pavel Slavík), lékařka, 1 vrchní sestra, 12 zdravotních sester, 1 fyzioterapeut, 2 vychovatelky, správce budovy, 3 uklízečky. V Základní škole při dětské léčebně Ostrov u Macochy pracuje ředitelka - PaedDr. Lenka Podsedníková, 3 učitelky a 1 vychovatelka. Každý z personálu má předem stanovenou náplň práce. Lékaři léčebny provádí vstupní a výstupní vyšetření dětí, stanovují či upravují diagnózy, ordinují medikaci, ordinují 25
léčebné procedury, provádí ranní vizitu. Vrchní sestra zajišťuje rozpis služeb ostatního personálu, provádí plán vzdělávání personálu, v její kompetenci je také příjem pacientů, veškerá dokumentace ohledně spolupráce s pojišťovnami, rodiči dětí. V kompetenci zdravotních sester je podávání léků, vedení dokumentace o klientech léčebny, dohlížení na hygienické návyky, poskytování ošetřovatelské péče. V kompetenci fyzioterapeuta jsou všechny rehabilitační postupy, vstupní a výstupní kineziologické vyšetření, stanovení krátkodobého rehabilitačního plánu, počítání BMI indexu, individuální respirační fyzioterapie, skupinové cvičení, instruktáž techniky míčkování a neti pro rodiče dětí. Dále všechny rehabilitační postupy prováděné v jeskyni (testové metody, skupinové cvičení, klidového režimu) a vedení odborné dokumentace. V kompetenci pedagogického personálu v léčebně je zpracování rámcového výchovného plánu pro třítýdenní pobyty, zpracování denního výchovného plánu. Dále zajišťování výchovně vzdělávacího programu pro děti předškolního věku v dopoledních hodinách ve dnech pondělí - pátek. Zajišťování výchovně - vzdělávacího programu v odpoledních hodinách a víkendový provoz. V kompetenci všech těchto zaměstnanců je dohlížet na děti během celého pobytu, starat se o jejich bezpečnost, zajistit dodání stravy, dohlédnout na správnou hygienu, oblékání, připravenost na školu, připravenost na výchovné akce, umožnit jim volnočasové aktivity, podporovat osobní rozvoj a zdraví jedince. V kompetenci ředitelky školy (PaedDr. Lenky Podsedníkové) je starat se o celkový chod školy. Komunikace s kmenovou školou odkud jsou děti posílány, komunikace s dětskou léčebnou, rozdělování dětí do tříd, správa školního vzdělávacího programu, nábor nových zaměstnanců, přidělení výuky pedagogům školy při dětské léčebně, vedení dokumentace. V kompetenci učitelek v ZŠ při dětské léčebně je vést výuku dle poskytnutých informací z kmenové školy, zadávat žákům úkoly, hodnotit je, pomáhat při výuce, vést dokumentaci, odeslat informace o průběhu výuky zpět do kmenové školy. Vychovatelka v rámci ZŠ vede školní družinu a keramickou dílnu. Charakter výzkumného souboru Sledovaný soubor byl tvořen z 29 dětí, z toho bylo 14 chlapců a 15 dívek. V souboru byly 3 páry sourozenců, z toho jedny dvojčata. 6 dětí zde bylo s rodiči, z toho byly 2 sourozenecké páry. Děti byly ve věku od 4 do 13cti let. 19 dětí zde bylo poprvé, 5 dětí podruhé, 2 děti potřetí a 3 děti po čtvrté.
V souboru se nacházelo 20 děti
z Jihomoravského kraje, 9 dětí ze ZŠ a MŠ při fakultní nemocnici Plzeň. 14 dětí navštěvovalo ZŠ při dětské léčebně v Ostrově u Macochy (2. ročník - 3 děti, 3. ročník 26
1 dítě, 4. ročník - 3 děti, 5. ročník - 1 dítě, 6. ročník - 5 dětí, 7. ročník - 1 dítě.), 9 dětí z Plzně mělo výuku zajištěnou svou vlastní učitelkou a využívalo jen prostoru v ZŠ při DL (1. ročník - 3 děti, 2. ročník - 3 děti, 4. ročník - 3 děti). 6 dětí z celého souboru bylo ještě školou nepovinných. Nejčastější diagnózou, se kterou se děti přijely léčit, bylo astma bronchiale, opakované infekty dýchacích cest, chronická rýma, opakované záněty vedlejších dutin nosních, různé druhy alergií (na roztoče, koně, potravinová alergie ořechy, čokoláda, léková alergie – penicilin, peří). Dále pak snížená imunita, atopický exém a obezita. Z farmakoterapie všechny děti užívaly vitamín C, kapky do nosu (roztok Sanoryn - Opthal naředěný v poměru 1:1), inhalační léky dle indikace lékaře každý své. Všechny děti prošly vstupním vyšetřením lékaře, absolvovaly vstupní kineziologické vyšetření fyzioterapeutem, všem byla měřena spirometrie, všem bylo denně prováděno měření zvané PEF, zátěžový test absolvovalo 1 dítě. Z léčebných procedur všechny děti každý všední den absolvovaly 3 hodinovou speleoterapii, každý den pobytu proceduru Urban-solux absolvovaly 2 děti, biolampu 1 dítě, dechové cvičení 1 dítě, neti 5 dětí, míčkování 5 děti, plavání a hrátky ve vodě (každou sobotu) absolvovaly všechny děti, hipoterapii (každou sobotu) všechny děti, tzv. rekondice (neboli vycházky do okolí) všechny děti, skupinové cvičení na vadné držení těla 20 dětí. Všechny děti měly peníze uloženy u vychovatelky, v případě potřeby si mohli vzít libovolnou částku. Všechny děti měly sladkosti uloženy u zdravotnického personálu, pokud jim on dovolil, mohly si vzít. Všechny děti měly mobily uschovány u pedagogického personálu. Mobil jim byl vždy večer po večeři na hodinu vydán k vyřízení osobních věcí.
3.3 Interpretace výzkumného šetření Výzkumné šetření bylo provedeno s písemným svolením MUDr. Pavla Slavíka (příloha č.2) a PaedDr. Lenky Podsedníkové (příloha č. 3). Bylo prováděno průběhu jednoho třítýdenního turnusu od 29. 1. do 18. 2. 2014 (21 dnů) dle potřeby. Vlastní pozorování Pozorování bylo prováděno v den všední, v dny víkendové (sobota, neděle). V průběhu dne byly děti nejen pozorovány, ale probíhala také komunikace s rodiči, se zdravotnickým i pedagogickým personálem a to z toho důvodu, aby skutečnosti pozorované mohly být správě interpretovány a nedocházelo k přenosu mylných informací. Vlastní pozorování bylo zaměřeno na celodenní program (ve všední den, o 27
víkendu), na vyšetření, léčebné procedury v léčebně i mimo ni prováděné a školní vyučování. Každá skutečnost je popsána samostatně. Všechny zde popsané skutečnosti byly osobně pozorovány, některé dokonce osobně absolvovány. Všední den Všední den začíná pro děti 6.30, kdy jsou probuzeny zdravotnickým personálem. Následuje ranní hygiena (mytí, česání vlasů, převlékání). Dětem, které jsou pomalejší, pomáhají rodiče, sourozenci, ostatní děti či personál léčebny. V tomto čase přichází fyzioterapeut, aby s dětmi provedl měření zvané PEF. Zdravotnický personál rozdává léky. Před snídaní přichází ranní vizita. Lékař zjišťuje zdravotní stav každého dítěte zvlášť (ptá, jak se dítě cítí a kontroluje jeho záznamy v kartě, zejména informace o měření PEF). Poté se děti obléknou, vezmou si sebou věci do školy a pod vedením pedagogického personálu jsou odvedeny do základní školy. Zde si své věci odloží v šatně a odchází na snídani. V 8.00 hod začíná školní výuka. Děti jdou do třídy (do které jsou dle ročníku přiřazeny). Ve škole se vyučuje 4 vyučovací hodiny denně. V průběhu školního vyučování jsou děti odváděny zpět do léčebny, kde cvičí pod vedením fyzioterapeuta ve skupince na míči či na podložce. Po odcvičení se vrací zpět do školy. V 11.30 přichází do školy fyzioterapeut, aby opět provedl vyšetření PEF a zdravotnický personál rozdá dětem léky. Následuje oběd ve školní jídelně. Po obědě děti odchází na léčebnu. Převléknou se a odchází pod vedením personálu léčebny do Císařské jeskyně na 3 hodinový pobyt. Kolem 16.30 se děti vrací zpět, v budově ZŠ je podávána teplá večeře. Poté odchází na léčebnu, převléknou se, zdravotnický personál rozdá léky, fyzioterapeut opět změří PEF. Poté následuje „volný program“ pod vedením pedagoga. V době pozorování byl pro děti připraven „hudební večer“ – děti hrály na klavír, zpívaly, hrály na bubínky, povídaly si vtipy. Kdo se nechtěl programu účastnit, mohl se věnovat hraní solního tenisu či fotbálku. V průběhu „volného programu“ byly některé děti odvolány fyzioterapeutem na léčebné procedury. V 19.30 byla pro děti připravena studená večeře (podáváno v klubovně léčebny). Následovala večerní hygiena. Ve 20.30 musely děti být již na pokojích, mohli si povídat, číst knihy, ale vše v tichosti a klidu. Pro děti (6 dětí), které nejsou školou povinné je vždy připraven dopolední program pod vedením pedagoga. V době pozorování malovaly budovu větrného mlýna, stojícího nad Ostrovem u Macochy. Děti ji viděly na dřívější procházce. 28
Režim dne - sobota V soboru děti vstávají později, jsou buzeny personálem až kolem 7.30 hodin. Následuje hygienická péče, PEF měření fyzioterapeutem, podávání léků zdravotnickým personálem, úklid osobních věcí a příprava na vizitu. Po vizitě přichází na řadu snídaně v klubovně léčebny. Po snídani se děti obléknou a při běžném programu odchází na hipoterapii. Vždy se na ni moc těší. V době pozorování bohužel nebyla paní, co hipoterapii zajišťuje, přítomna. Nastala tedy změna. Personál léčebny stanovil za dopolední program vycházku do Cikánské jeskyně. Vycházka trvala asi hodinu. Děti si po cestě povídaly, dva sourozenci procvičovali výslovnost (matka zadávala slova, děti opakovaly). Personál léčebny děti usměrňoval, povídal si s nimi. Na 12. hodinu byl připraven oběd v budově ZŠ. Do 14. hodiny mají děti „volný program“. 4chlapci hráli stolní fotbálek, 2 dívky hrály pexeso, 4 chlapci hráli stolní tenis. Některé děti byly průběžně odvedeny na léčebné procedury. Ostatní děti si povídaly, četly, malovaly. Dohlížel na ně personál léčebny. Ve 14 hodin se podává svačina. Po svačině si děti sbalí věci na plavání a ve 14.30 odjíždí autobusem do Krytého bazénu Blansko. Plavání a hrátky ve vodě probíhají hodinu. Poté se děti opět vrací autobusem do DL. V 17.00 následuje teplá večeře v budově ZŠ. Děti přejdou do DL, rozloží si mokré věci, převléknou se, následuje měření PEF, podávání léků. Následují volnočasové aktivity a rehabilitační péče. V době pozorování děti uspořádaly turnaj ve stolním fotbálku. Nejprve zjistily, kdo chce hrát, sestavily soupisku, přemluvily i zdravotnický personál. U hry byly přítomny všechny děti (kromě těch, co musely na léčebnou proceduru), ty co nehrály, fandily. Při hře bylo vidět velké zapálení dětí pro hru. Nadšení, soutěživost, schopnost dětí přijmout prohru a radost z výhry. Kolem 19.30 je dětem podávána studená večeře v klubovně DL, následuje večerní hygiena, příprava ke spánku. Ve 20.30 večerka. Režim dne – neděle Děti vstávají kolem 7.30. Následuje ranní hygiena, PEF měření, podávání léků, ranní vizita, snídaně. Po snídani jsou povoleny dětem návštěvy. Někteří rodiče si po domluvě s personálem léčebny mohli vzít děti na dopolední procházku, nebo s nimi zůstali na léčebně. Děti, kterým návštěva nepřijede, mají připraven individuální program pod 29
vedením pedagogického personálu. V době pozorování děti pozorovaly, jak jedna z přítomných matek vyrábí prstýnek z drátku (technika drátkování). Některé děti byly odvolány na léčebné procedury. Ve 12. hodin je připraven oběd v budově ZŠ. Po obědě je vždy připravena vycházka do okolí – tzv. rekondice (místo vždy po domluvě s primářem léčebny). V době pozorování bylo mimořádně nepříznivé počasí, vycházka byla uskutečněna pouze do okolí místního rybníka a poté do místní restaurace, kde si děti mohly zakoupit občerstvení. Po navrácení zpět z výletu, následuje teplá večeře v budově ZŠ, přesun do DL, měření PEF, podávání léků. Opět jdou děti na léčebné procedury (vždy dle rozhodnutí fyzioterapeuta). V době pozorování volnočasových aktivit si některé děti hrály stolní hokej, jiné malovaly (na téma domácí zvíře). V 19.30 následuje studená večeře, večerní hygiena, příprava ke spánku a ve 20.30 večerka. K představě o programu celého turnusu je předložen Rámcový plán (příloha č. 4) Režim dne je celkově velmi dobře stanoven. Nikde nejsou žádné dlouhé proluky, děti na nic nečekají. Organizace výborná. Komunikace personálu mezi sebou bezproblémová. S dětmi nebyly žádné potíže. Pomalejším dětem vždy někdo pomohl. Rozložení programu léčebných procedur, školní výuky a odpočinku působí vyrovnaně. Děti si na únavu neztěžují, vypadají spokojeně. Stravování je zajištěno vyváženou stravou. Prostředí léčebny i školy působí klidným dojmem. Vyšetření Při pozorování bylo zjištěno, které vyšetření provádí jaký personál, k čemu vyšetření slouží a jakým způsobem je vyšetření provedeno. Pokud bylo třeba, byly kladeny doplňující dotazy přímo při provádění konkrétního vyšetření. Lékařské vyšetření - dítě se svleče do spodního prádla. Lékař se při vyšetření zaměřuje na kontrolu celkového držení těla dítěte, krk (zvenčí - zvětšení uzlin, zevnitř - zarudnutí či otoky), hrudník a plíce (postavení hrudníku, poslechové vyšetření), srdce (poslechové vyšetření), břicho (pohmat). Dítě je zváženo, změřeno, měří se tlak, tepová frekvence a saturace kyslíku (píchnutím do prstu). Pokud není vyhotoveno od odesílajícího lékaře, je možno doplnit vyšetření ještě o vyšetření kultivace z krku (výtěr), vyšetření krevního obrazu a imunologická vyšetření. Toto vyšetření je provedeno v ordinaci lékaře, první den léčebného pobytu. Slouží k potvrzení původní diagnózy či stanovení diagnózy nové, indikaci farmakoterapie a léčebných procedur. 30
Vstupní kineziologické vyšetření – dítě je svlečené do spodního prádla. Fyzioterapeut dítě zváží a změří, hodnotí způsob držení těla, deformity páteře, postavení hrudníku, postavení dolních končetin, typ dýchání, zkrácené svaly a svalovou sílu, počítá BMI (index tělesné hmotnosti). Všechny tyto údaje, včetně krátkodobého rehabilitačního plánu, jsou zaznamenány do „rehabilitační karty klienta“ (příloha č. 5). Slouží k rozhodnutí, zda dítě nutně potřebuje cvičit skupinové cvičení, nebo mu postačí jen léčba dle indikace lékaře (procedury týkající se jen dýchání). Spirometrie - způsob vyšetření je následující: dítě se ve stoje vysmrká, posadí se na židli a po maximálním usilovném nádechu maximálně vydechne do náustku, který je propojen s počítačovým programem. Počítačový program toto zaznamená. Provádí se několikrát po sobě. Možnou komplikací je motání hlavy (dítě musí chvíli zůstat ve vyšetřovně, až se cítí zcela v pořádku, může odejít). Vyšetření slouží k měření vitální kapacity plic, je prováděno fyzioterapeutem, vyhodnocuje jej lékař. Zátěžový test - nejprve je dítěti provedena spirometrie, poté běží na běžícím páse po dobu 6 minut nebo až má tepovou frekvenci 160tepů/minutu. Následuje opětovná spirometrie. Zátěžový test provádí fyzioterapeut, hodnotí lékař. PEF (vrcholová výdechová rychlost) – dítě se nejdříve ve stoje vysmrká, vloží do úst výdechoměr (příloha č. 1, obr. 15), po maximálním nádechu dítě provede ten nejrychlejší výdech. Přístroj úkon změří. Dítě vyšetření opakuje 3krát za sebou. Fyzioterapeut zaznamená do karty nejlepší výsledek měření. Měří se každý všední den ráno, před odchodem do jeskyně a večer. O víkendu jen ráno a večer. Hodnota by měla v průběhu dne co nejméně kolísat. Slouží k měření nejvyšší rychlosti, které v průběhu usilovného výdechu proud vzduchu dosáhne. Vyhodnocení provádí lékař. Vyšetření je pro děti nenáročné, při vstupním vyšetření se ještě trochu ostýchají, ale při vyšetření u fyzioterapeuta jsou již klidnější. Spirometrii musí některé děti provádět častěji, je náročná na správnost provedení a provádí se jen jedenkrát za pobyt. Zátěžový test se provádí také jen jednou za pobyt. Pro srovnání bychom doporučili provádět toto testování i na konci léčebného pobytu. Měření PEF se všechny děti naučí poměrně rychle. Fyzioterapeut přistupuje k dětem s trpělivostí, vše pečlivě vysvětlí. Při jeho nepřítomnosti měření PEF provádí zdravotní sestry. Je zde vidět zastupitelnost a ochotu personálu pracovat nejen jako jednotlivec, ale jako tým.
31
Léčebné procedury Léčebné procedury byly pozorovány v průběhu denního programu. Byl zjišťován jejich průběh, zajištění personálem, spolupráce dětí s personálem, asistence samotných dětí či rodičů dětí. Terapie mimo léčebnu Speleoterapie – jedná se o 3 hodinový pobyt v Císařské jeskyni. Do jeskyně přichází děti pěšky, jsou oblečeny do teplého oblečení, před jeskyní si nasadí ochranou helmu a vezmou spacák (spacáky jsou přivezeny autem z DL, celou dobu používá dítě jeden spacák). Po průchodu spojovací chodbou do prostorů, kde terapie probíhá, si děti odloží spacáky na lehátka, přilbu sundají z hlavy. Pobyt je rozdělen na dvě části. Část zavanou „aktivní“ (1,5 hodiny) a část zavanou „ležná“ (1,5 hodiny). Začínají vždy částí „aktivní“. Ta je dále rozdělena na část společnou - rozcvička, dechové cvičení (ke zklidnění dechu, nácvik nádechu, výdechu), míčové hry, soutěže. Vždy pod vedením fyzioterapeuta či jiného doprovodného personálu. V části volné je prostor na aktivity dle přání dětí (pink-ponk, líný tenis, zpěv, trampolína, ribstoly). Na začátku každého pobytu probíhají v jeskyni Revendovy testy a Gotická chodba. Pro děti jde o soutěž, pro terapeuty informace o tělesné zdatnosti dětí. Revendovy testy jsou složeny z 8mi disciplín (skok do dálky, hod medicinbalem, vis na hrazdě, obratnost u ribstolu, 1minuta sed - lehy, 1 minuta „angličáky“ (stoj, dřep, odskok dolních končetin, opora o horní končetiny, dřep, stoj), běh 4x5metrů na čas, člunkový běh na čas). Gotická chodba - běh příchozí chodbou do velkého sálu po dobu 6 minut na čas. Druhou část tvoří „ležná“. Zde si děti lehnou na lehátka do spacáků, do vodorovné polohy, musí mít volné dýchací cesty. V jeskyni je naprostá tma, pouze fyzioterapeut (či jiný doprovodný personál) si svítí baterkou a čte knihu (příběhy, pohádky). Děti odpočívají nebo spí. Po skončení části „ležné“ děti sbalí spacáky, opět nasadí helmy a odchází spojovací chodbou ven z jeskyně. Před jeskyní odevzdají helmy a spacáky. Ty jsou odvezeny zpět do léčebny. Děti jdou zpět do léčebny pěšky pod vedením personálu. Provádí se každý všední den. Plavání a hrátky ve vodě – slouží k celkovému zlepšení fyzické kondice, zlepšení obranyschopnosti, zvyšování imunity. Po příjezdu na Krytý bazén Blansko (příloha č. 1, obr. 18) se děti v šatně převléknou do plavek, jsou rozděleny na plavce a neplavce. Plavci jsou v hlubší části bazénu, procvičují si různé styly plavání a skoky do vody pod vedením fyzioterapeuta. Neplavci jsou v části bazénu, kde je zvednuté dno. Hrají si 32
s míčem, zkouší výdrž pod vodou, pokouší se plavat. Vše se děje za dozoru pedagogického či zdravotnického personálu léčebny. V průběhu hodiny plavání mohou děti odejít do ohřívárny (teplota vzduchu cca 45°C). Po skončení hodinového pronájmu bazénu dětí odchází do sprchy, provádí hygienu, převléknou se a odjíždí zpět do DL. Provádí se vždy v sobotu odpoledne. Terapie v léčebně Jsou vždy prováděny pod dohledem fyzioterapeuta, v části budovy označované jako rehabilitace. Urban - solux – terapie sloužící k uvolňování nosní dutiny a vedlejších dutin nosních. Dítě se posadí k umyvadlu, kde je připravena lázeň teplé vody (38° C) a po dobu 15cti minut si v ní máčí ruce. Na dalších 15 minut si nasadí ochranné brýle, posadí se před solux (příloha č. 1, obr. 17) a ze vzdálenosti 30cm je dítěti nahříván obličej. Provádí se jedenkrát denně. Dechové cvičení – dítě si sedne, vloží si do úst pomůcku (např. dechový trenažer, větrník - příloha č. 1, obr. 16).) fouká brčkem do vody, využívá počítačového programu. Tyto techniky slouží k nácviku správné techniky dýchání, nádechu, prodlouženého výdechu. Provádí se většinou 2x denně. Neti – jedná se o proplach nosní dutiny za pomoci speciální nádobky. Provádí se roztokem mořské soli, Vincentky a vody, vždy ráno a večer. Dítě se před aplikací vysmrká, poté nakloní hlavu na stranu nad umyvadlo. Jednou nosní dírkou roztok pomocí nádobky fyzioterapeut vpravuje a druhou nosní dírkou roztok vytéká. Po aplikaci se opět dítě vysmrká. Expektorant vždy zkontroluje fyzioterapeut. Starší děti se učí tuto proceduru provádět sami, aby ji mohly využít i v domácím prostředí. U mladších dětí jsou instruováni rodiče. Biolampa – slouží k léčbě oparů a exému. Dítě se posadí na židli a po dobu 6 ti minut si svítí na místo postižení ve vzdálenosti cca 1 cm (příloha č. 1, obr 17). Probíhá 1x denně. Míčkování (dle paní Jebavé) - dítě se posadí do půl pasu svlečené na židli a fyzioterapeut za pomocí soft – míčku, dle stanovených tahů, dítě namíčkuje. Začíná nejdříve tahy přes hrudník, záda a horní končetiny (11 tahů), poté přes obličej (3 tahy) 33
(příloha č. 6). Tato technika provokuje nádech, usnadňuje výdech, relaxuje a protahuje svaly ve zvýšeném napětí (svaly na krku, hrudníku, svaly zad, břišní svaly a svaly pletence ramenního), reflexně ovlivňuje hladkou svalovinu průdušek a tím usnadňuje expektoraci, prohlubuje dech a snižuje dechovou frekvenci. Rodiče se z vlastní iniciativy zapojili a míčkování si na svých dětech zkoušeli. Provádí se jednou denně. Skupinové cvičení na vadné držení těla – děti přijdou do tělocvičny převlečené do cvičebního úboru. Ve skupince je 6 dětí. Cvičí se buď na podložce (příloha č. 7) nebo na velkém míči (příloha č. 8). Při cvičení na podložce se nejdříve děti protahují, poté cvičí cviky zpevňující zádové a břišní svaly. Na závěr se vydýchají. Pokud cvičí na míči, nejdříve se učí správnému sedu, následují cviky na zpevnění svalstva, na udržení rovnováhy, na závěr volí cviky na prodýchání a uvolněním. Délka trvání cvičební jednotky je 20 – 25 minut. Provádí se každý všední den v dopoledních hodinách. Léčebný program je velmi dobře sestaven. Organizace přesunů do jeskyně, do bazénu, spolupráce personálu, dětí i rodičů je při terapiích ukázkový. Velmi vhodně zvolenou strategii spatřujeme v instruktáži míčkování a neti starším dětem a rodičům k domácímu užití. Za nutné považujeme zvýšení počtu fyzioterapeutů v týmu. Na jednoho fyzioterapeuta připadá velké množství procedur, organizace práce i „papírové“ agendy. Školní výuka Pozorování bylo provedeno ve III. třídě (6 žáků, z toho 5 žáků 6. ročník, 1 žák 7. ročník). Ráno v 8. hodin začíná ve třídě výuka. První hodinu mají děti angličtinu, v hodině druhé měly mít děti školní družinu, avšak byly jako skupinka odvedeny zpět do DL na léčebné procedury (skupinové cvičení), vrátily se na třetí vyučovací hodinu, matematiku, v poslední hodině se vyučoval český jazyk. V každé hodině měly jinou vyučující. Výuka probíhá vždy stejně. Děti si připravily své učebnice a sešity, vyučující jednotlivě ukázaly, kde s výukou v kmenové škole skončily, ona pak zadala nové úkoly. Pokud děti měly probírat novou látku, látku vyučující vysvětlila, zadala úkol a věnovala se dalšímu žákovi. V průběhu pozorování nedošlo k žádnému písemnému ani ústnímu zkoušení. Ve škole se vyučuje dle rozvrhu (příloha č. 9), který je sestaven na začátku školního roku a je dodržován. Hodinová dotace je též stanovena (příloha č. 10). Harmonogram školního vyučování je následující: 34
7.30 příchod žáků do školní jídelny pod dohledem vychovatelky 7.30 - 8.00 snídaně, přechod žáků do předem stanovených tříd pod dohledem vychovatelky 8.00 - 8.45 první vyučovací hodina 8.45 - 8.55 přestávka 8.55 - 9.40 druhá vyučovací hodina 9.40 - 9.55 přestávka, odchod do školní jídelny na svačinu pod dohledem vychovatelky 9.55 - 10.40 třetí vyučovací hodina 10.40 - 10.50 přestávka 10.50 - 11.35 čtvrtá vyučovací hodina 11.35 - 12.00 podávání léků, měření PEF 12.00 - 12.20 oběd 12.20 - 12.45 odchod dětí z budovy školy do DL Organizace školní výuky, přechody děti mezi ZŠ či DL jsou velmi dobře zajištěny. Vzdělávání je pro děti nedílnou součástí léčby. Pedagogický personál k dětem přistupuje s ohledem na jejich zdravotní omezení. Komunikace mezi školou a dětskou léčebnou je také na dobré úrovni. Léta praxe paní ředitelky a pana primáře se podepsaly na skutečně vysoké propracovanosti komplexní speleoterapie u dětí s chronickým respiračním onemocněním. Rozhovory K hlubšímu poznání problematiky byly zařazeny polostrukturované rozhovory s předem stanovenými otázkami (příloha č. 11), které byly v průběhu rozhovoru doplněny dalšími dotazy, vyplývajícími ze situace. Dotazy v rozhovoru byly rozděleny podle toho, zda se jednalo o personál zdravotnický či pedagogický (v léčebně, ve škole) nebo rodiče dítěte. Před zahájením rozhovorů byl vždy uveden důvod výzkumného šetření a představena celá bakalářská práce. Rozhovor byl poskytnut fyzioterapeutem - přímo při provádění léčebných procedur. Vrchní sestrou v době, kdy byly děti ve škole. S dalším 35
zdravotnickým personálem (4mi zdravotními sestrami) v době odpoledního klidu dětí. Pedagogickým personálem léčebny (2 vychovatelky) při večerním programu. Pedagogickým personálem ZŠ - ředitelkou školy PaedDr. Lenkou Podsedníkovou před jejím vyučováním a učitelkou matematiky o přestávkách. Rozhovor byl také poskytnut všemi přítomnými rodiči dětí a to v průběhu celého pozorování, při přesunech do jeskyně, při večerním programu.
Speciální rozhovor byl uskutečněn s primářem
léčebny - týkal se především samotné speleoterapie, její historie, výhod této léčby a působením MUDr. Pavla Slavíka v DL. Rozhovory se snažili naplnit podstatu výzkumných otázek. Směřovaly ke zjištění, co vše je zahrnuto pod pojmem komplexní speleoterapie, jak probíhá denní program, jak je zajišťována školní výchova a v čem personál spatřuje největší význam speleoterapie pro zdraví jedince. Odpovědi byly zaznamenány na předem připravené archy (pod stanovené otázky) vždy po provedení rozhovoru. Spolupráce při všech rozhovorech byla velmi příjemná. Analýza odborné dokumentace spočívala ve čtení ve zdravotní dokumentaci dětí, v pochopení způsobu zápisu, v osobní asistenci při vyplňování dokumentů. Sloužila k získání informací o výzkumném souboru. Analýza odborné literatury spočívala ve studiu odborných knih či brožur zaměřených na problematiku respiračních onemocnění či instruktážního materiálu k technikám v léčebně prováděných.
3.4 Závěry výzkumného šetření Vyhodnocení výzkumných otázek
Co vše je zahrnuto pod pojmem komplexní speleoterapie v Dětské léčebně se speleoterapií v Ostrově u Macochy? Pojem komplexní speleoterapie je chápán jako ucelený soubor procedur směřující ke zlepšení nejen zdraví, ale také ostatních kvalit života dítěte. Nejde jen o samotný pobyt v jeskyni, další léčebné terapie, ale i o péči zdravotnického či pedagogického personálu o děti mimo léčebné procedury. Samotný pobyt v jeskyni je nazýván odborně Speleoterapie. K dalším léčebným terapiím řadíme metody Urban-solux, dechové cvičení, neti, biolampu, míčkování a skupinové cvičení na míči či na podložce (prováděno vždy v prostorách léčebny), dále plavání a hrátky ve vodě (zajištěno v prostorách Krytého bazénu Blansko), hipoterapii (umožněno občankou Ostrova u 36
Macochy), a tematické vycházky – tzv. rekondice. Komplexní speleoterapii je zahájena vstupním vyšetřením u lékaře, kineziologickým rozborem, spirometrií, zátěžovým testem (jen dle indikace lékaře) a každý den kontrolní vyšetření zvané PEF (prováděné fyzioterapeutem).
Čím je tvořen denní program? Denní program je předem stanoven a je z velké části dodržován. Je sestaven pedagogem na celých 21 dnů pobytu. Stává se z rámcového plánu (rozdělen na dopolední činnost, odpolední činnost a večerní program) a režimu dne (liší se, zda jde o všední den či víkendový den). Rámcový plán Pobyt začíná příjezdovým dnem. Děti jsou ubytovány, vyšetřeny, seznámeny s prostředím, personálem, rámcovým plánem a režimem dne. Ve všední dny vždy probíhá v dopoledních hodinách výuka ve škole, v odpoledních hodinách 3 hodinový pobyt v Císařské jeskyni, podvečerní hodiny patří pedagogické činnosti (hudební téma, výtvarná činnost, soutěže). Děti, které nejsou školou povinné, mají dopoledne také připraveny činnost pedagogem. O víkendu je program upraven. Sobotní dopoledne patří hipoterapii, odpoledne o plavání a hrátky v Krytém bazénu Blansko. Podvečer je opět věnován činnostem pod vedením pedagoga. Nedělní dopoledne je vyhrazeno návštěvám rodičů a rodinným příslušníkům dětí. Pro děti, kterým návštěva nepřijede, připravuje program opět pedagogický personál. Odpoledne následují tematické vycházky do okolí (trasu volí vždy zdravotnický či pedagogický personál po dohodě s primářem léčebny). Předposlední den pobytu děti nejdou dopoledne do školy, ale do Císařské jeskyně. Odpoledne probíhá balení a kontrola věcí. Večer rozlučka. Poslední den odjezdu je nazýván „odjezdový den“. Děti jsou naposled vyšetřeny lékařem, probíhá konzultace s rodiči, předání dokumentů a propuštění domů. Režim dne (pondělí – pátek) 6.30 budíček, hygienická péče, měření PEF, ranní vizita, podávání léků, ošetřovatelská a rehabilitační péče, příprava do školy a úklid osobních věcí 7.30 snídaně
37
8.00 školní výuka, vycházka, rehabilitační procedury, péče o děti s individuálním režimem (děti bez školní docházky) 9.40 svačina 10.00 školný výuka, zájmová činnost, vycházka, rehabilitační procedury, péče o děti s individuálním režimem 11.30 měření PEF, podávání léků (ve škole) 12.00 oběd, příprava na pobyt v jeskyni 13.00 pobyt v jeskyni 16.00 péče o děti s individuálním režimem 17.00 večeře 17.30 PEF měření, podávání léků 18.00 večerní vizita, ošetřovatelská péče, rehabilitační procedury, zájmová a sportovní činnost, osobní volno 19.30 II. večeře, ošetřovatelská a hygienická péče, osobní volno, úklid osobních věcí, příprava ke spánku 20.30 čtení knih, večerka Režim dne (víkend) 7.00 – 7.30 budíček, hygienická péče, PEF měření, podávání léků, ošetřovatelská a rehabilitační péče, úklid osobních věcí, příprava na dopolední program 8.00 ranní vizita, snídaně Dopoledne – hipoterapie (sobota), zájmová činnost či návštěvy (neděle), rehabilitační procedury, péče o děti s individuálním režimem 12.00 oběd, podávání léků, osobní volno na pokojích, rehabilitační procedury 14.00, 14.30 svačina
38
Odpoledne – bazén (sobota) či tematické vycházky, sportovní a zájmová činnost, péče o děti s individuálním režimem 17.00 večeře 17.30 PEF měření, podávání léků 18.00 večerní vizita ošetřovatelská péče, rehabilitační procedury, zájmová a sporovní činnost, osobní volno 19.30 II. večeře, ošetřovatelská a hygienická péče, osobní volno, úklid osobních věcí, příprava ke spánku 20.30 čtení knih, večerka Při půldenních či celodenních výletech je denní program o víkendu upraven.
Jakým způsobem je zajištěna školní výuky a její průběh? Školní výuka v průběhu výzkumu byla zajištěna v Základní škole při dětské léčebně Ostrov u Macochy. Výuka probíhala dle „Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání“ a „Výchovného programu školní družin“ K výuce byly využity 4 třídy v budově Základní školy Ostrov u Macochy. 14 dětí bylo rozděleno do tří tříd. I. třída 2.+3. ročník (4 žáci), II. třída - 4.+5. ročník (4 žáci), III. třída - 6.+7. ročník (6 žáků). Výuka byla zajištěna personálem ZŠ při dětské léčebně. Průběh výuky byl zcela v kompetenci vyučující daného předmětu. Při výuce vychází z informací z kmenové školy a z informací poskytnutých žákem. IV. třída byla poskytnuta pro výuku 9 žáků ze Základní školy při fakultní nemocnici Plzeň, která měla svou vlastní vyučující. Výuka byla zcela v její kompetenci a DL ani ZŠ při DL do její výuky nijak nezasahovaly, musela být však podřízena dennímu programu dětské léčebny a harmonogramu školnímu vyučování.
V čem spočívá přínos komplexní speleoterapie pro děti s chronickým respiračním onemocněním dle jejich rodičů, zaměstnanců léčebny a zaměstnanců Základní školy při dětské léčebně Ostrov u Macochy? Z rozhovorů provedených při výzkumném šetření byly zjištěny následující informace: Hlavní přínos dle zdravotnického personálu spočívá ve zlepšení zdravotního stavu 39
jedince, zvýšení imunity, snížené nutnosti indikace farmakoterapie, snížení množství užívaných
léků,
snížení
nemocnosti,
zvýšení
soběstačnosti
a
samostatnosti.
Pedagogický personál léčebny hodnotí mimo zlepšení složky zdravotnické také zlepšení psychického stavu jedince. Zvýšení samostatnosti a soběstačnosti, zlepšení sebevědomí, navazování nových vztahů, začleňování se do kolektivu, rozvíjení tvořivosti dětí, zlepšování jejich fyzické síly za pomoci tělesné aktivity v jeskyni, v léčebně, vycházek, plavání či hipoterapie. Pedagogický personál školy oceňuje nepřerušení zažitého rytmu školní docházky (byť je hodinová dotace snížena), minimalizování nutnosti dohánět neprobranou látku v kmenové škole, možnost dozvědět se i něco nového než v kmenové škole, navázání nových přátelství a zvyšování sebevědomí při zvládnutí zařazení se do zcela nového kolektivu. Rodiče dětí oceňují celkové zlepšení zdravotního stavu jedince, snížení nemocnosti, eliminaci výskytů astmatických záchvatů, snížení množství užívaných léčiv, snížení četnosti užívání léčiv. Jako velký přinos označili snížení nutnost o nemocné dítě pečovat (nemusí zůstávat doma z práce, nesnižuje se tak rodinný rozpočet, neklesá životní standart). Jako bonus komplexní speleoterapie uvedli možnost s dítětem absolvovat všechny procedury, včetně pobytu v jeskyni, množství tělesného pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu. Shrnutí Kapitola třetí je zcela praktická, opírá se o kvalitativní výzkumné šetření. Nejdříve jsou stanoveny výzkumné cíle a výzkumné otázky. Poté předložen detailní popis výzkumného prostředí a výzkumného souboru. Následuje interpretace výzkumného šetření (popis vlastního pozorování, průběh rozhovorů, analýza odborné dokumentace a analýzy odborné literatury). V závěru kapitoly je odpovězeno na stanovené výzkumné otázky.
40
Závěr Bakalářská práce byla sepsána za účelem ozřejmit velký význam speleoterapie v oblasti léčby chronických respiračních obtíží. Celá práce byla rozdělena do tří kapitol. Ty pak do dalších 4 podkapitol. V kapitole první bylo nutno nejprve charakterizovat pojem chronická onemocnění a nastínit jejich přehled, poté blíže specifikovat ta chronická respirační. První část také poukázala na specifika dítěte s chronickým onemocněním a faktory ovlivňující jejich kvaltu života. Kapitola druhá byla věnována historii speleoterapie, následně současnosti, podmínkám léčby, legislativě a vzdělávání žáků při zdravotnickém zařízení. Pro teoretickou část bylo čerpáno z odborné literatury a internetových zdrojů. Pro praktickou ukázku, jak lze komplexní speleoterapii provádět, byla zvolena kvalitativní metoda výzkumu, provedená v Dětské léčebně se speleoterapií v Ostrově u Macochy. Celý proces výzkumného šetření byl popsán v kapitole třetí. Byly stanoveny výzkumné cíle a otázky, způsob metodologie. Bylo popsáno výzkumné prostředí, výzkumný soubor, výzkumné šetření. Na všechny výzkumné otázky byly nalezeny odpovědi, které byly detailně popsány v podkapitole poslední. Ucelenou představu o komplexní speleoterapii doplnily přílohy.
41
Shrnutí Tato bakalářská práce je pojednáním o komplexní speleoterapii jako metodě užívané u chronických respiračních onemocnění. Hlavním úkolem bylo seznámit širokou veřejnost s pojmy jako chronické respirační onemocnění či speleoterapie. Nutno bylo také ozřejmit specifika dětí s chronickým onemocněním. Na praktické ukázce je zde demonstrováno, jak komplexní speleoterapie může probíhat. Je zde zcela popsán průběh jednoho jednadvacetidenního léčebného turnusu v Dětské léčebně se speleoterapií v Ostrově u Macochy.
Resumé This bachelor thesis describes complex speleotherapy application on chronic respiratory disease. Main focus comes to introduce speleotherapy to general public and explain relating terms and affected children’s specifics. The project part demonstrates method usage during single 21 days therapy course recorded in health centre Ostrov u Macochy.
42
Seznam použité literatury Knižní literatura
VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Praktický slovník medicíny. 9., aktualiz. vyd. Praha: Maxdorf, 2008, 518 s. ISBN 978-80-7345-159-2.
Ilona FIALOVÁ, Dagmar OPATŘILOVÁ a Lucie PROCHÁZKOVÁ. Somatopedie: texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2012, 222 s. ISBN 978-80-7315-233-8.
Leoš Navrátil a kolektiv, Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory, Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, 424 s., ISBN – 978-80-247-2319-8.
KOTULÁN, Jaroslav. Zdravotní nauky pro pedagogy. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 258 s. ISBN 80-210-3844-6.
Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. přeprac. a rozš. vyd. Editor Jarmila Pipeková. Brno: Paido, 2010, 401 s. ISBN 978-807-3151-980.
KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 713s. ISBN 978-807-2626-571.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro a Hana VOLFOVÁ. Psychologie nemoci: pro 3. ročník středních zdravotnických škol. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002, 198 s. ISBN 80-2470179-0.
VOLF, Vladimír a Hana VOLFOVÁ. Pediatrie 2: pro 3. ročník středních zdravotnických škol. 3. dopl. vyd. Praha: Informatorium, 2003, 240 s. ISBN 80733-3023-7.
POHUNEK, Petr a Tamara SVOBODOVÁ. Průduškové astma v dětském věku: průvodce ošetřujícího lékaře. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2007, 112 s. Farmakoterapie pro praxi, sv. 23. ISBN 978-807-3451-189.
MATEJČEK, Zdeněk. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. 3., přepracované vyd. Jinočany: Nakl. H, 2001, 147 p. ISBN 80-860-2292-7.
JIRKA, Zdeněk. Speleoterapie - principy a zkušenosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 282 s. ISBN 80-244-0346-3.
ČÁBALOVÁ, Dagmar. Pedagogika. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. ISBN 978-80-247-2993-0
43
Internetové zdroje
SLIMÁKOVÁ Margit., Chronická onemocnění [online]. [cit. 9.11.2013]. Dostupný na http://www.margit.cz/encyklopedie/chronicka-onemocneni/
Evropská komise. Nemoci[online]. [cit. 9.11.2013]. Dostupný na http://ec.europa.eu/health/major_chronic_diseases/diseases/index_cs.htm
Čo je speleoterapia [online]. [cit. 9.11.2013]. Dostupný na http://speleofinal.webnode.sk/co-je-speleoterapia-/
Salt CaveTherapyTreatmentHistory And Science. 20-thcentury.[online]. [cit. 712.2013]. Dostupný na http://www.saltairtherapy.ca/about/salt-caves-historyand-science/
SKOŘEPA, Hynek, Zajímavosti z historie a současnosti speleoterapie [online]. 2012. [cit. 7.12.2013]. Dostupný na http://krasy.gymuo.cz/application/files/Speleoterapie_historie_def.pdf
Sanatorium EDEL, s.r.o.. Sanatorium Edel. [online]. [cit. 7.12.203]. Dostupné na http://www.speleoterapie.cz
Sanatorium EDEL, s.r.o.. Speleoterapie. [online]. [cit. 7.12.2013]. Dostupný na http://www.speleoterapie.cz/aurel_sel.php?tema=8
Základní škola a mateřská škola při sanatoriu EDEL Zlaté Hory. ZŠ. [online]. [cit. 7.12.2013]. Dostupný na http://www.zssanatoriumedelzh.cz/
Dětská ozdravovna se speleoterapií Mladeč – Vojtěchov. Speleoterapie informace o léčebné metodě. [online].2007. [cit. 7.12.2013]. Dostupný na http://www.detskaspeleoterapie.cz/speleoterapie.htm
Dětská ozdravovna se speleoterapií Mladeč-Vojtěchov. Informace o zařízení. [online]. 2007. [cit. 7.12. 2013]. Dostupný na http://www.detskaspeleoterapie.cz
Dětská ozdravovna se speleoterapií Mladeč - Vojtěchov. Indikace. [online]. 2007. vyd. [cit. 2013-12-07]. Dostupný na http://www.detskaspeleoterapie.cz/indikace.htm
Dětská ozdravovna se speleotrapií Mladeč – Vojtěchov. Léčebný program. [online]. 2007. [cit. 7.12.2013]. Dostupný na http://www.detskaspeleoterapie.cz/lecebny-program.htm
Dětská ozdravovna se speleotrapií Mladeč – Vojtěchov. Efekt léčby. [online]. 2007. [cit. 7.12.2013]. Dostupný na http://www.detskaspeleoterapie.cz/efektlecby.htm 44
Mladá fronta: Zdravotnické noviny, MORAVEC, Milan. Dětská ozdravovna se speleoterapií Mladeč-Vojtěchov. [online]. 2003. [cit. 7.12.2013]. Dostupný na http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/detska-ozdravovna-sespeleoterapii-mladec-vojtechov-155709
Atopický ekzém, jak vzniká a jak se léčí, 2007, [on line]. [cit. 16.11.2013]. Dostupný na http://www.vseprozdravi.cz/nemoci/atopicky-ekzem.html
Informace o rýmě, příznacích a její aktuální léčbě [on line]. [cit 16. 11. 2013]. Dostupný nahttp://www.ryma.biz/
Centrum
cystické
fibrózy
[online].[cit
23.11.2013].
Dostupný
na
http://ublg.lf2.cuni.cz/index.php/cs/o-nas/predstaveni-pracovite/centrumcysticke-fibrozy
Dětská léčebna se speleoterapií Ostrov u Macochy. O nás [online]. [cit. 7.12.2013]. Dostupný na http://www.detskelecebny.cz/ostrov/hlavni.php?stranka=o-nas
Portál pro alergiky. Lázeňská péče pro děti. [online]. [cit. 7.12.2013]. Dostupný na
http://www.proalergiky.cz/alergie/clanek/lazenska-pece-u-deti-detske-
ozdravovny
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Novela školského zákona (č. 472/2011 Sb.) – výklady a informace. [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupný na: http://www.msmt.cz/dokumenty/novela-skolskeho-zakona-vyklady-a-informace
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 147/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně
nadaných.[online].
[cit.8.12.2013].
Dostupný
na
http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-147-2011-sb-kterou-se-menivyhlaska-c-73-2005-sb
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Vyhláška č. 116/2011 Sb. kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. [online]. [cit. 8.12.2013]. Dostupný na http://www.msmt.cz/dokumenty/vvyhlaska-c-116-2011-sb-kterou-se-menivyhlaska-c-72-2005-sb
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Upravený Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání platný od 1. 9. 2013. [online]. [cit. 8.12.2013]. 45
Dostupný
na
http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-
ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani
46
Přílohy Seznam příloh 1. Fotodokumentace 2. Informovaný souhlas - MUDr. Pavel Slavík 3. Informovaný souhlas - PaedDr. Lenka Podsedníková 4. Rámcový plán 5. Tiskopis vstupního kineziologického vyšetření 6. Míčkování 7. Cvičební jednotka na podložce 8.
Cvičební jednotka na velkém míči
9. Rozvrh hodin 10. Hodinová dotace jednotlivých předmětů 11. Polostrukturovaný rozhovor – připravené dotazy
47
Příloha č. 1 - fotodokumentace
Obr. 1: označení dětské léčebny
Obr. 2: symbol dětské léčebny
Obr. 3: budova Dětské léčebny se speleoterapií v Ostrově u Macochy
Obr. 4: interiér dětské léčebny
Obr. 5: pokoj pro děti, popř. rodiče a děti
Obr. 6: tělocvična
Obr. 7: rehabilitace
Obr. 8: klubovna
Obr. 9: společné prostory pro volnočasové aktivity
Obr. 10: vchod do Císařské jeskyně
Obr. 11: místo pro „ležnou“ část terapie
Obr. 12: budova Základní školy v Ostrově u Macochy
Obr. 13: interiér základní školy
Obr. 14: školní třída
Obr. 15: Peak flow meter
Obr. 16: pomůcky pro dechovou gymnastiku
Obr. 17: biolampa, solux, ochranné brýle
Obr. 18: plavání v bazénu, Blansko
Příloha č. 2 - informovaný souhlas
Příloha č. 3 - informovaný souhlas
Příloha č. 4 - rámcový plán
Příloha č. 5 – tiskopis vstupního kineziologického vyšetření
Příloha č. 6 – Míčkování
Příloha č. 7 - Cvičební jednotka na podložce 1. Leh na zádech, ruce jsou vzpažené, nohy nataženy v kolenou, špičky přitažené. Snažíme se co nejvíce protáhnout střídavě za pravou a levou rukou, poté střídavě za pravou a levou patou do dálky. Na závěr se protáhneme do dálky za pravou rukou
a
levou
patou,
poté
za
levou
rukou
a
pravou
patou.
2. Leh na zádech, ruce leží volně podél těla dlaněmi vzhůru, nohy jsou pokrčeny v kolenou. Zpevníme trup, zvedáme pánev co nejvíce od podložky.
3. Leh na zádech, nohy jsou nataženy, ruce volně leží podél těla. Přitáhneme špičky na nohách, zvedáme hlavu od země a s výdechem se na špičky podíváme.
4. Leh na zádech, přitáhneme kolena k břichu, držíme se pod koleny. S nádechem zatlačíme stehny do dlaní a ruce propneme v loktech, s výdechem přitáhneme kolena co nejvíce k břichu.
5. „Žabák“ – leh břiše, ruce jsou pod čelem. Pokrčíme pravou nohu v kolenu, suneme jí do boku, až nejde noha sunout, překlopíme jí a vytáhneme co nejvíce k břichu, jako bychom se chtěli plazit. Totéž opakujeme na levou stranu.
6. Leh na břiše, ruce ve vzpažení na malíkové straně, nohy na nártech, paty vytočené ven. S výdechem stahujeme ramena od uší a hýžďové svaly současně.
7. Klek, ruce jsou pod rameny, kolena pod kyčlemi. Odlepíme pravou ruku od země a podíváme se za ní co nejvíce do strany. Totéž opakujeme na levou stranu.
8. Klek, ruce jsou pod rameny, kolena pod kyčlemi. Protáhneme se do dálky za pravou rukou a levou nohou. Totéž opakujeme levou rukou a pravou nohou.
9. „Kočka“ – klek, ruce jsou pod rameny, koleny pod kyčlemi. S nádechem se prohneme v zádech, s výdechem se v zádech vyhrbíme.
10. Závěrečné protažení. S nádechem se vyhrbíme, s výdechem dosedneme na paty. Ruce necháme v protažení na podložce. Poté se dlouze vydýcháme.
Každý cvik opakujeme 8krát. Příloha č. 8 – cvičební jednotka na velkém míči 1. Nácvik správného sedu na velkém míči. Sedíme pod vrcholem míče, v jeho přední části. Nohy jsou na šířku pánve, špičky směřují vpřed. Ruce jsou volně podél těla. Nejprve se úplně shrbíme, poté se narovnáme v zádech, jako by nás někdo tahal za hlavu vzhůru.
2. Sed na míči, ruce podél těla. Zvedáme střídavě pravou poté levou nohu od podložky, snažíme se co nejméně uhnout pánví do strany. Zkoušíme i s rukama za hlavu, s rukama ve vzpažení.
3. Sed na míči. Ruce zvedneme do vzpažení, poté je silou stahujeme dolů, až jsou pokrčené lokty u trupu.
4. Leh na břiše na míči, ruce jsou pod rameny, prsty na rukou roztaženy, nohy se opírají o špičky. Zvedáme od podložky pravou ruku, levou ruku, pravou nohu, levou nohu. Poté přidáme kombinaci pravé ruky – levé nohy, levé ruky – pravé nohy.
5. Celým tělem přejedeme míč po břiše, míč si zastavíme pod stehny, pak pod bérci, poté krčíme nohy v kolenou a na míč dosedneme. Stále se opíráme o natažené ruce, roztažené prsty.
6. „Medvěd“ – leh na míči na břiše, střídavě dopadáme na ruce (hlídáme ramena od uší) a na špičky. Vždy se odrazíme. Poté střídavě dopadáme na pravou ruku a pravou nohu, levou ruku a levou nohu.
7. Leh na zádech, nohy na míči, ruce volně podél těla. Zvedáme pánev od podložky. Pro ztížení cviku zvedneme ruce od podložky nahoru, stáhneme ramena od uší.
8. Lokalizované dýchání na závěr – leh na zádech, nohy na míči. Ruce máme položeny na horní části hrudníku, těsně pod klíčními kostmi, z boku na žebrech, na břiše. Do těchto míst se snažíme co nejvíce nadechnout.
Každý cvik opakujeme 8krát.
Příloha č. 9 – rozvrh hodin I. třída
II. třída
III. třída
IV. třída
1. hodina
matematika
český jazyk
angličtina
školní družina
2. hodina
český jazyk
matematika
školní družina
němčina
3. hodina
školní
školní
matematika
český jazyk
družina*
družina*
školní
školní
český jazyk
matematika
družina*
družina*
4. hodina
* 1x týdně 1., 2., 3. ročník prvouka, 3, 4. ročník angličtina
Příloha č. 10 – hodinové dotace jednotlivých předmětů Vzdělávací
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
obory
roční
roční
roční
roční
roční
roční
roční
roční
roční
k
k
k
k
k
k
k
k
k
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
Cizí jazyk -
-
1
1
5
5
5
5
5
Český jazyk Matematik a
(AJ, NJ) Prvouka
1
1
1
-
-
-
-
-
-
Celkem
11
11
12
11
15
15
15
15
15
vyuč. hodin týden
za
Příloha č. 11 – polostrukturovaný rozhovor - připravené dotazy Otázky pro zdravotnický personál léčebny
Jaká je vaše profese?
Jak dlouho v léčebně pracujete?
Co všechno patří k náplni vaší práce?
Jak probíhá váš pracovní den?
V čem spatřujete největší přínos léčebny se speleoterapií pro děti s chronickým respiračním onemocněním?
S kým spolupracujete v rámci terapie?
Kterou metodiku byste označil(a) jako nejúčinnější?
Je něco, co byste na terapii chtěl(a) změnit, vylepšit?
Otázky pro pedagogický personál léčebny a školy
Jaká je vaše profese?
Jak dlouho v léčebně pracujete?
Co patří k náplni vaší práce?
Jak vypadá váš pracovní den?
V čem spatřujete přínos komplexní speleoterapie pro zdraví dítěte?
V čem spatřujete přínos možnosti školního vzdělávání zde při dětské léčebně?
V čem spatřujete přínos mimoškolních aktivit zde v léčebně?
Je něco, co byste do pedagogické činnosti v rámci výuky či terapie chtěl(a) zařadit?
Otázky pro rodiče dětí
Jakým onemocněním trpí vaše dítě?
Jak staré je vaše dítě?
Po kolikáté jste v léčebně (pokud se návštěva opakuje, tak proč)?
V čem spatřujete největší přínos komplexní speleoterapie pro vaše dítě?
Kterou metodiku považujete za nejúčinnější?
Jak vnímáte spolupráci mezi pedagogy a odborným zdravotnickým personálem?
Je některá oblast, kterou byste na léčbě vylepšili? (pokud ano, tak jak?)
