SPECIFIKA NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE PUBESCENTŮ SE ZAMĚŘENÍM NA ÚPRAVU ZEVNĚJŠKU

SPECIFIKA NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE PUBESCENTŮ SE ZAMĚŘENÍM NA ÚPRAVU ZEVNĚJŠKU

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obory:

B7507 – Specializace v pedagogice 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7504R269 – Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání

Autor práce: Vedoucí práce:

Eva Hejcmanová PhDr. Stanislava Exnerová

Liberec 2015

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí práce PhDr. Stanislavě Exnerové za věnovaný čas, cenné rady a připomínky, vlídný přístup, ochotu a trpělivost při vedení této bakalářské práce. Největší dík patří mé rodině za podporu během psaní této práce a během celého studia.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá specifiky neverbální komunikace pubescentů se zaměřením na úpravu zevnějšku. První část práce se věnuje období pubescence. Zde jsou popsány změny, kterými každý jedinec prochází. Následuje kapitola o sociální komunikaci, ve které se zmiňuji o neformálním stylu komunikování pubescentů. Podstatnou částí práce je kapitola Image a význam zevnějšku pro pubescenty. Tato kapitola je rozdělena na tři části. První se zabývá vzhledem těla, jeho zobrazování v médiích a možnými poruchami, jež se k tělu vztahují. Druhá podkapitola nese název Móda a oblečení a nastiňuje pohled na moderní módu. Třetí podkapitola se věnuje odívání pubescentů a jeho specifikům.

Klíčová slova Pubescence, identita, neverbální komunikace, image, oblečení, subkultura

Abstract This bachelor´s work is concerned with specifics of nonverbal communication of adolescents with a focus on looks. The first part is devoted to the period of adolescence. Here I describe the changes which each individual goes through. The following chapter is about social communication in which I refer about the informal style of communication adolescents. A substantial part is chapter Image and meaning of external appearance for adolescents. This chapter is divided into three parts. The first part is concerned with external appearance of the body, its imaging in media and possible disturbances which relate to the body. The second part is called fashion and clothes and outlines a view on the modern fashion. The third part will be devoted to clothing of adolescents and its specificities.

Keywords Adolescence, identity, nonverbal communication, image, clothes, subculture

Obsah 1

Úvod .................................................................................................................................... 11

2

Pubescence .......................................................................................................................... 12 2.1

Vymezení pojmu ......................................................................................................... 12

2.2

Tělesná proměna ......................................................................................................... 14

2.3

Poznávací procesy ....................................................................................................... 16

2.4

Emoce .......................................................................................................................... 19

2.5

Socializace................................................................................................................... 21

2.5.1

Rodina ................................................................................................................. 22

2.5.2

Škola .................................................................................................................... 23

2.5.3

Vrstevnická skupina ............................................................................................ 25

2.6

3

Sebepojetí a identita .................................................................................................... 28

2.6.1

Genderová identita .............................................................................................. 30

2.6.2

Pohlavní identita.................................................................................................. 31

2.6.3

Sexuální orientace ............................................................................................... 32

Sociální komunikace ........................................................................................................... 34 3.1

Verbální komunikace .................................................................................................. 37

3.1.1 3.2

Neverbální komunikace............................................................................................... 40

3.2.1 4

Neformální charakteristický styl pubescentů ...................................................... 39

Klasifikace neverbální komunikace .................................................................... 41

Image a význam zevnějšku pro pubescenty ........................................................................ 45 4.1

Vzhled těla .................................................................................................................. 46

4.1.1

Zobrazování těla v médiích ................................................................................. 47

4.1.2

Související poruchy se vztahem k tělu ................................................................ 49

4.2

4.1.2.1

Nadváha a obezita ........................................................................................... 52

4.1.2.2

Podváha ........................................................................................................... 52

4.1.2.3

Poruchy příjmu potravy ................................................................................... 52

4.1.2.4

Dysmorfofobie ................................................................................................ 54

Móda a oblečení .......................................................................................................... 55

4.2.1

Móda ................................................................................................................... 55

4.2.2

Počátky moderní módy........................................................................................ 56 8

4.2.3

Personalizace módy ............................................................................................. 56

4.2.4

Oblečení .............................................................................................................. 57

4.2.4.1 4.3

Funkce oblečení............................................................................................... 58

Specifika neverbální komunikace se zaměřením na úpravu zevnějšku v období

pubescence .............................................................................................................................. 59 4.3.1

Odívání podle hudebních stylů ............................................................................ 61

4.3.2

Odívání podle trávení volného času .................................................................... 70

4.3.3

Ostatní styly oblékání .......................................................................................... 74

4.3.4

Časopisy pro mládež a odívání ............................................................................ 82

4.3.5

Pubescenti a styly ................................................................................................ 83

5

Závěr ................................................................................................................................... 85

6

Seznam použitých zdrojů .................................................................................................... 91

9

Seznam obrázků Obrázek 1 BODY MASS INDEX (BMI) Dívky 0 – 18 LET ................................................................ 50 Obrázek 2 BODY MASS INDEX (BMI) Chlapci 0 – 18 LET ............................................................. 51 Obrázek 3 Metalisté .................................................................................................................... 63 Obrázek 4 Punker ........................................................................................................................ 64 Obrázek 5 Punkerka .................................................................................................................... 64 Obrázek 6 Rockeři ....................................................................................................................... 65 Obrázek 7 Gothic dívka ............................................................................................................... 66 Obrázek 8 Gothic chlapec............................................................................................................ 66 Obrázek 9 Disco dívka a chlapec ................................................................................................. 67 Obrázek 10 Hiphoper .................................................................................................................. 68 Obrázek 11Hiphoperka ............................................................................................................... 69 Obrázek 12 Rasta baret ............................................................................................................... 70 Obrázek 13 Skateři ...................................................................................................................... 71 Obrázek 14 Fanoušci ................................................................................................................... 72 Obrázek 15 Folklorní soubor ....................................................................................................... 73 Obrázek 16 Skauti........................................................................................................................ 74 Obrázek 17 Skinhead chlapci....................................................................................................... 75 Obrázek 18 Skinhead dívky ......................................................................................................... 76 Obrázek 19 Emo dívka a chlapec ................................................................................................. 77 Obrázek 20 Scene chlapec........................................................................................................... 78 Obrázek 21 Scene dívka .............................................................................................................. 79 Obrázek 22 Hipster styl ............................................................................................................... 81

10

1

Úvod Fenoménem postmoderní společnosti par excellence je móda, protože v sobě

zahrnuje individualizaci, globalizaci, ekonomické i ekologické prvky, kulturu a zábavu. Móda ve smyslu oblečení je nejviditelnější součástí kultury, a jako takovou ji lze sledovat každý den na ulicích, v obchodech i médiích. Období pubescence je v mnoha ohledech plné změn a právě pomocí oděvu lze některé změny zaznamenat. Oblečení pubescenta v sobě zahrnuje materiální i symbolickou hodnotu. Spoluvytváří identitu dospívajícího, vyděluje ho od dětství a má vliv na jeho vztah s okolím, zejména se skupinou vrstevníků. Oblečení vyjadřuje mimo jiné postoj, emoce a záliby

pubescentů. Je i podstatným komunikačním prvkem pubescentů a na dospělých je, aby prvku správně porozuměli a uměli s ním nakládat v co nejlepším prospěchu jak svém, tak pubescentově. Z tohoto důvodu mi přijde téma Specifika neverbální komunikace pubescentů se zaměřením na úpravu zevnějšku velmi zajímavé a pro komunikaci s pubescenty nesmírně důležité, v některých případech i klíčové.

Hlavním cílem práce je tedy

analyzovat tato specifika. V první části se snažím vymezit samotný pojem pubescence v českém prostředí. Následně popisuji změny, kterými každý pubescent prochází. Patří sem tělesné proměny, změny v poznávacích procesech, emoční změny, změny v rámci socializace pubescenta a poslední změny patří sebepojetí a identitě. Bez popsání těchto změn by nebylo možné pochopit chování pubescentů a jejich vyjádření se pomocí oděvu. Druhou částí práce je úvod do sociální komunikace a rozdělení na verbální a neverbální. Ve verbální komunikaci zmiňuji neformální styl pubescentů. V rámci neverbální komunikace je důležité si uvědomit, že i kdyby člověk přestal definitivně mluvit, neustále bude komunikovat svým tělem a svým vzhledem. Nejpodstatnější částí práce je poslední kapitola o image a významu zevnějšku pro pubescenty. Tu dělím na tři podkapitoly. V první se zabývám vzhledem těla jako první částí sebeprezentace pubescenta. V druhé se věnuji samotné módě a oblečení. Třetí podkapitola je o specificích neverbální komunikace úpravou zevnějšku v období pubescence. V této části uvádím i příklady možných stylů odívání.

11

2

Pubescence

2.1

Vymezení pojmu Mezi dětstvím a dospělostí lze vymezit přechodné období lidského vývoje, které

se v českém psychologickém pojmosloví označuje termínem dospívání. V tomto období vrcholí procesy sexuálního, emocionálního a sociálního zrání. Obvykle trvá od 12/14 do 22/24 let.1 V zahraniční literatuře se používá ekvivalent adolescence. Dospívání má významné místo v kontextu celkové celoživotní dráhy. Langmeier a Krejčířová dělí období dospívání následovně. Prvním je období pubescence, které vymezují od 11 do 15 let. Druhým je poté období adolescence, které končí zhruba ve věku 20 let. Vlastní období pubescence ještě rozdělují na fázi prepuberty a vlastní fázi puberty. První fáze začíná prvními známkami pohlavního dospívání a končí nástupem menarche u dívek a u chlapců analogicky první emisí semene. U dívek probíhá tato fáze zhruba od 11 do 13 let. U chlapců probíhá vývoj později o jeden až dva roky. Druhá fáze pubescence nastupuje po dokončení etapy prepuberty a trvá až do dosažení reprodukční schopnosti. Pravidelný ovulační cyklus a schopnost oplodnění se dostavuje za jeden až dva roku. Reprodukční schopnost chlapců je také dosahována o trochu později, po dokončení vývoje hlavních sekundárních pohlavních znaků. Období vlastní puberty můžeme tedy vymezit mezi věkem 13 – 15 let.2 Marie Vágnerová rozděluje období dospívání také na dvě fáze. První z nich označuje ranou adolescencí, která je jinak nazývána pubertou, a zahrnuje prvních pět let dospívání. Časová lokalizace je tedy mezi věkem 11 – 15 let, s určitou individuální variabilitou. Mezi důležité změny podle autorky patří změna zevnějšku, způsobu myšlení a emočního prožívání. Dochází ke specifikaci životního stylu. Důležitým sociálním mezníkem pro konec tohoto období je ukončení povinné školní docházky v 15 letech. Druhou fázi nazývá pozdní adolescence. Ta zahrnuje dalších pět let života

1

HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-

717-8303-X. S. 120. 2 LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-716-9195-X. S. 139.

12

jedince. Trvá přibližně od 15 do 20 let, také s určitou individuální variabilitou se zřetelem k psychické a sociální oblasti. Vstup do této fáze autorka vymezuje biologicky pohlavním dozráním a etapu ukončuje sociálním mezníkem. Tím je ukončení profesní přípravy následované nástupem do zaměstnání, což týká se studentů učňovských oborů, nebo volnou dalšího studia.3 Autoři Pavlas a Vašutová se řídí stejným rozdělením období dospívání jako Langmeier a Krejčířová. Upozorňují ale na sekulární akceleraci, ke které ve vývoji člověka dochází.4 Sekulární akcelerace je urychlení růstu a dospívání ve srovnání s předchozími generacemi. Je důsledkem technického pokroku a kultury života člověka. Lidé v našem kulturním kontextu žijí ve stále se rozvíjejících městech a vesnicích, odstranil se nedostatek bílkovin a vitaminů a vymýtila se i dětská práce. Svůj díl na akceleraci nese i boj proti nemocem a různá očkování. Toto je jen malý výčet různých oblastí, které přispěly za delší časové období ke zvýšení průměrné definitivní výšky dospívajících i k časnějšímu nástupu sexuálního zrání.5 Podle Vágnerové akcelerace již dosáhla svého vrcholu.6 Karel Paulík označuje věkové období 11/12 -15 let starším školním věkem. Ten spadá do druhé části školního dětství a předchází mu mladší školní věk. 7 Petr Macek ve své knize Adolescence označuje adolescencí období mezi dětstvím a dospíváním. Dělí ji na tři fáze. První fázi nazývá časnou adolescenci v časovém období 10/11 – 13 let. Druhou fázi pojmenovává střední adolescenci, jež vymezuje intervalem 14 – 16 let. Poslední fází je pozdní adolescence, která je ohraničena věkem 17 – 20 let.8

3

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2005. ISBN 978-802-

4609-560. S. 323-324. 4

PAVLAS, Ivan a Maria VAŠUTOVÁ. Vývojová psychologie I.: pro studenty učitelství a vychovatelství. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 1999. ISBN 80-704-2153-3. S. 91-92. 5

OTOVÁ, Berta a Romana MIHALOVÁ. Základy biologie a genetiky člověka. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2012. ISBN 978-802-4621-098. S. 182. 6

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie 1. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1999. ISBN 80-718-4803-4.

S. 237. 7 PAULÍK, Karel. Vývojová psychologie. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2002. ISBN 80-704-2214-9. S. 36. 8

MACEK, Petr. Adolescence. 2., upr. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-717-8747-7. S. 10.

13

Podle Psychologického slovníku je období pubescence v naší zemi mezi věkem 12 – 15 let. Začíná adolescentním růstovým skokem a postupným vývojem sekundárních pohlavních znaků.9 V této práci budu pro označení jedince v pubertě používat pojem pubescent, v synonymním významu také dospívající. Do těchto pojmů zahrnuji žáky druhého stupně základní školy, tj. od šesté do deváté třídy. Žáci spadají do věkového rozmezí od 11 do 15 let.

2.2

Tělesná proměna Období pubescence tvoří významný předěl v životě jedince. Z dítěte se stává

bytost schopná reprodukce. Začátek dospívání nelze striktně vymezit, záleží na genetice, a tak u každého nastává v jiný čas. V tomto období je typická strukturální přeměna postavy se zvýšením tělesné výšky a hmotnosti. V průměru jedinec vyroste asi o 4 – 5 cm ročně a za rok zvýší svou hmotnost zhruba o 4,5 – 5 kg. Taktéž se mění i proporce obličeje, zvětšuje se její dolní část. To znamená, že se v poměrně krátké době mění vzhled tváře. Dochází ke změnám v činnosti vnitřních orgánů. Zvyšuje se intenzita činnosti některých žláz s vnitřní sekrecí, což ovlivňuje zejména potní žlázy a tukovou tkáň. V důsledku zvýšení tvorby hormonů (ženské pohlavní hormony – estrogen a progesteron, mužské – testosteron a androsteron) se rozvíjejí pohlavní znaky. Sekundární znaky ovlivňují výslednou postavu jedince. Svalová a kosterní soustava se rozrůstá, zvětšuje se srdce. Anatomicky se mění struktura mozku a jeho průměrná váha je okolo 1300 – 1320g. Časová nerovnoměrnost růstu jednotlivých orgánů a vaziv a zaostávání funkce centrální nervové soustavy s růstem kosterní a svalové soustavy způsobuje pohybovou disharmonii. Dočasně je tak narušena pohybová koordinace, která je znatelná v počátečním období pubescence. Organismus je méně odolný oproti nemocem než v předcházejícím období.10 U dívek nastává puberta mezi desátým a dvanáctým rokem života. K primárním pohlavním znakům patří zvětšování vaječníků, zvětšování stydkých pysků, vyvíjí 9

HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ, pozn. 1, s. 491.

10

LINHARTOVÁ, Dana, pozn. 10, s. 93.

14

se pochva a děloha. Mezi sekundární pohlavní znaky patří viditelné změny. U dívek nedominuje růst postavy jako u chlapců, ale získávají oblejší postavu, zvýrazňují se boky, zvětšují se prsa, zužuje se pas. Zpočátku jsou pohyby neobratné, ke konci období již získávají na ladnosti. Objevuje se pubické ochlupení. Celkový tělesný vývoj dosahuje svého vrcholu do věku 17 let. Chlapci se dostávají do puberty okolo třináctého roku. Mezi primární pohlavní znaky náleží růst varlat a penisu, tvorba spermatu, nástup erekce. Ze sekundárních znaků dominuje růst postavy, ruce a nohy se prodlužují, rozšiřují se ramena, zesilují se svaly. Postava získává mužnější podobu. Objevuje se pubické ochlupení a zvýrazňují se chloupky na rukou, nohou a na hrudi. Začínají rašit vousy. Vlivem zvětšování hrtanu dochází k hlasovým změnám, tzv. mutaci. V tomto období mění hlas svoji kvalitu většinou se stává hlubší. Přibližně kolem patnáctého roku je změna dokončena a hlas se ustálí. 11 Tělesný vývoj je ukončen ve věku 18 let. V tomto období dochází k postupnému vyvažování tělesných proporcí a tvar postavy dostává dospělou podobu. Vlivem harmonizace tělesných proporcí dochází k postupnému zlepšování pohybové koordinace. Zlepšuje se a stabilizuje se tělesná výkonnost. V některých sportech mohou pubescenti dosáhnout i špičkových výkonů. Také ke konci období mizí únava, která byla důsledkem rychlé změny postavy.12 V pohlavním dozrávání jsou velké individuální rozdíly. Je to podmíněno genetickými příčinami (typem tělesné stavby, zdravotním stavem) a vlivy prostředí a výchovy (stravou, klimatem, ekonomickými podmínkami). Je důležité mít na paměti, že s pohlavní zralostí, které se dosahuje v pubertě, nejde souběžně zralost psychická. Ta je hlavním tématem až v následujícím období dospívání, které autoři Langmeier a Krejčířová označují pojmem adolescence, Vágnerová a Macek používají pojmu pozdní adolescence. Tělesné změny mohou představovat pro pubescenta nemalý problém. Může je pociťovat jako něco, co nechce, za co se stydí, a proto by se znaků chtěl zbavit nebo 11

Spektreumzdravi.cz: Puberta: období změn i zkouška trpělivost rodičů. [online]. [vid. 7. 11. 2014].

Dostupné z: http://www.spektrumzdravi.cz/puberta-obdobi-zmen-i-zkouska-trpelivosti-rodicu 12

ZACHAROVÁ, Eva a Jitka ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ. Základy psychologie pro zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802-4740-621. S. 82.

15

alespoň zpomalit tempo vývoje. Pubescent už nebere svoje tělo jako danost a stává nejistým. Obecně dívky dospívají dříve než chlapci. Předčasné tělesné dospívání může být právě obtížněji zpracováno u dívek než u chlapců. Závisí na tom fakt, že sekundární pohlavní znaky jsou v případě děvčat nápadnější a vrstevníci mohou být jak tělesně, tak psychicky infantilní. Dospělí chápou změnu pubescentních dívek jako významnější, kvalitativní proměnu. Tělesná proměna chlapců se na první pohled jeví jen jako růst a zesílení, změnou kvantity. Vyšší postava u chlapce je sociálně akceptovanější a ve společnosti vrstevníků vysloveně výhodná, protože představuje šanci na vyšší sociální status. Brzy dospívající chlapci bývají populární, sebejistí a zaujímají vedoucí roli ve skupině. Zpomalení tělesného růstu tak trápí především chlapce. Mají úzký společenský status a stávají se objektem agrese silnějších a vyspělejších vrstevníků. Takoví chlapci mohou hledat kompenzaci úspěšnosti v jiné oblasti, pokud pro ni mají předpoklady, nebo se snaží vázat na silnějšího vrstevníka, který jej ochrání. Nevyspělá dívka nemá tak těžkou situaci mezi ostatními vrstevnicemi, protože dívky nejsou tak agresivní. Agresivita je důvodem hormonálně podmíněným nárůstem k agresivnímu chování, ke kterému u chlapců dochází.13

2.3

Poznávací procesy Uvažování pubescentů se mění. Dochází ke kvalitativní proměně. Dospívající

si postupně osvojí abstraktní způsob myšlení. Toto myšlení přináší několik hlavních pokroků, které lze vyjádřit v několika následujících bodech. 1. Dospívající pracuje s pojmy, které nejsou vázány na bezprostřední smyslovou zkušenost, jsou obecného, abstraktního charakteru. Tvoření pojmů probíhá na symbolické rovině, již nelpí jen na názorných předlohách. V předchozím období dítě vysvětlovalo pojem jen jeho účelem, nyní dospívající používá přesnější definice. Dospívající je až v této chvíli schopný pochopit abstraktní pojmy jako spravedlnost, pravda.

13

VÁGNEROVÁ, Marie, pozn. 3, s.. 327-328.

16

2. Pokud dospívající řeší problém, nehledá pouhé jedno řešení, které je nejsnazší, ale uvažuje o dalších alternativách. Ty dále zkouší, hodnotí a vytváří si různé hypotézy, které po ověření buď přijímá, nebo zavrhuje. 3. Pubescent je schopný vytvářet i domněnky, které nejsou opřeny o reálnou skutečnost, a srovnává skutečné pouze s myšlenými. Takto může kriticky srovnávat spekulativní normy a ideály lidského chování. 4. Dospívající dokáže aplikovat logické operace nezávisle na obsahu soudů. Sleduje pouze formu úsudku a ne konkrétní obsah.

Tento nový způsob myšlení se začíná vytvářet právě na začátku pubescence, a proto přechod žáka na druhý stupeň může být komplikovaný. Abstraktní myšlení nevzniká ale najednou a bez přípravy, dospívající v některých případech může již uvažovat formálně a v jiných je stále vázán na konkrétnost. Mezi jednotlivými dospívajícími existují tudíž značné rozdíly, ke kterým je nutné brát zřetel. 14 Se změnou uvažování dochází ke změně vztahu k času. Pubescent už není vázán jen na minulost a přítomnost, ale stává se pro něj důležitá i budoucnost. Budoucnost začne mít subjektivní význam tehdy, když je schopen o ní dospívající uvažovat. Pouhé vědomí několika možností může ovlivnit dosavadní pocit jistoty. Budoucnost se tudíž může jevit jako nejistá, ohrožující. Ve vztahu k budoucnosti začne pubescent uvažovat o svých možnostech a perspektivách, a tak potřeba seberealizace nabývá nového obsahu. V prvém důsledku mohou být aktuální výkony méně důležité, protože mohou být kompenzované v budoucnosti. Opačným důsledkem je výborný výkon, který přináší uspokojení v přítomnosti a jehož dlouhé trvání není zaručeno. Potřeba seberealizace již nemusí být stejně dobře uspokojena jako nyní, a proto se snaží pubescent podat pokaždé maximální výkon.15 Změna pohledu na svět vede dočasně k posílení poznávacího egocentrismu. Ten se projevuje nadměrnou kritičností a sklonem k polemice. Toto usilování vyplývá z potřeby procvičit a ověřit si své schopnosti. Dospívající často lpí pouze na jednom názoru, který považují na nejlepší a o kterém není možno pochybovat. Podléhají klamu, 14

LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ, pozn. 2, s. 146-148.

15

VÁGNEROVÁ, Marie, pozn. 6, s. 250.

17

že jejich úvahy jsou výjimečné. Toto přesvědčení je spojeno právě s proměnou myšlení. Přesah reality a vytváření různých možností může fungovat jako naděje. Pubescenti stále více uplatňují logickou paměť. Vzrůstá schopnost zapamatovat si abstraktní materiál. Zvyšuje se převaha úmyslného zapamatování nad bezděčným, náhodným.16 V oblasti paměti pubescenti využívají nejrůznější strategie, jak si zapamatovat informace, které potřebují. Používají zralejší způsob výběru učení, dokážou odhadnout, která část jim dělá obtíže a na tu se aktivněji zaměří. Dospívající se lépe učí na základě poznání logických souvislostí oproti pouhému memorování, které postrádá návaznost. Pomalu se objevuje sklon k takovému způsobu uspořádání látky, aby si ho pubescenti co nejlépe zapamatovali, což se ve škole projevuje zvláště v podobě taháků. Představivost je charakteristická výraznými projevy bdělého snění a tvořivosti. Snění je budování představ a většinou bývá pokračováním nějaké skutečnosti či má kompenzačně toužebný charakter. Tématem může být nějaký zájem, událost, na kterou se pubescent těší, sportovní výkon, a v půlce období se objevuje téma lásky, partnera a erotiky. Tvořivost se projevuje fantazií a její využití je například v psaní básní, deníků, oblékání. Pozornost je sice záměrná, plánovitější a systematičtější v důsledku vyšší úrovně myšlenkových procesů, ale dospívající mívají problémy s koncentrací, a tak se u nich může objevit denní snění.17 To v první řadě vyplňuje prázdný prostor. Pubescenti si představují, co řeknou nebo učiní v různých situacích. Připravují se tak na jednání s ostatními lidmi, pomáhá jim to zvládnout reálné situace. Denní snění je také důležitý ventil pro vyjadřování silných emocí. Denní snění se považuje za neškodné, pokud se pubescent nadále věnuje obvyklým činnostem. Vnímání se stává přesnějším, bohatším na detaily a cílevědomější. Tato skutečnost je dána tím, že jednotlivé smyslové orgány dosahují ve výkonnosti svého vrcholu.18 16

LINHARTOVÁ, Dana, pozn. 10, s. 95.

17

ŽALOUDÍKOVÁ, Iva. Změny v psychice a chování u dospívajících ve věku 11-15 let. Duha [online].

2013, roč. 27, č. 1 [vid. 17. 11. 2014]. Dostupné z:http://duha.mzk.cz/clanky/zmeny-v-psychice-chovaniu-dospivajicich-ve-veku-11-15-let 18

LINHARTOVÁ, Dana, pozn. 10, s. 95.

18

Stále pokračuje vývoj řeči, i když to není tak zřetelně znát. Narůstá slovní zásoba a zodborňuje se jazyk. Pubescenti jsou schopni používat složitější větnou stavbu a jejich celková výrazová schopnost je lepší než v období dětství.19 Rychlý rozvoj různých schopností vede k novým a hlubším zájmům. Mezi ně patří zájem o sport, četbu, hudbu, filmy a divadlo, a také první pokusy o aktivní literární, hudební nebo výtvarnou tvorbu. Dospívající dává přednost tématům o historii, společnosti a válce, science-fiction, poezii a objevuje se i tematika milostná.20

2.4

Emoce Období pubescence je charakteristické silnou proměnou emočního života.

Proměna se týká jak intenzity prožívání, tak i nové kvality emocí. Emoce jsou prožívány velmi intenzivně. Novost dosud nepoznané síly a některých prožitků se stává pro pubescenta obtížně srozumitelná. Vlivem proměny myšlení mají tendenci své pocity analyzovat a přemýšlet o nich. Změna vlastních pocitů může pubescenta často překvapit. I pro ně samotné může být proměna nálad nepříjemná. Dospívající sami neznají a nejsou schopni si vysvětlit příčiny své nálady, proto na své vlastní pocity často reagují podrážděně a rozmrzele. Především prudký tělesný růst a fyziologické změn mají za následek zvýšenou pozornost k sobě samému. Pubescent hodnotí vlastní fyzický vzhled a i pouhé drobné vzhledové odchylky jsou intenzivně prožívány, o případném omezení spojené s vážnějšími chorobami nebo tělesné defekty nemluvě. Dospívající se jimi hodně trápí a může to být příčinou komplexu méněcennosti. V souvislosti s pohlavním dozráváním vznikají zcela nově erotické emoce. První zájem o druhé pohlaví je obvykle nesmělý, objevuje se náhle a je vyznačuje se zalíbeností. Pubescent si až dodatečně uvědomí, že byl zaujat fyzickou atraktivitou, nějakým způsobem chování, nějakou osobnostní vlastností druhého. Zpočátku se tento zájem projevuje pozorováním druhého a snahou vyskytovat se co nejvíce v jeho blízkosti. Teprve později se objevuje touha po přiblížení se a navázání kontaktu.

19

LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ, pozn. 2, s. 145.

20

LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ, pozn. 2, s. 145.

19

Pubescenti na sebe upozorňují, předvádějí se či používají neomalené poznámky. Tyto vztahy jsou velmi intenzivně prožívané a stávají se často předmětem denního snění.21 Oproti dřívějšímu období jsou emoční reakce pubescentů nápadnější a ve vztahu k vyvolávajícím podnětům méně přiměřené. Citové prožitky jsou spíše krátkodobé a proměnlivé, ale mohou být i intenzivnější. Výkyvy v emocích jsou spojovány s kolísáním aktivační úrovně. Intenzivní aktivitu střídá apatie a nechuť k jakékoliv činnosti. Navenek se změna emočního prožívání může projevovat větší impulsivitou a nedostatkem sebeovládání. Nízká tolerance, přecitlivělost a proměnlivost nálad pubescentů jsou rušivými faktory v mezilidských vztazích a přispívají ke vzniku konfliktů. Pubescenti se stávají uzavřenější a introvertnější. Mají nechuť projevovat své city navenek, svoje prožitky považují za intimní součást své osobnosti. Snaží se nedávat najevo, jak se cítí, zvláště v situacích trapnosti, ponížení nebo v negativních pocitech smutku. Vlivem neustálé proměny sami nemají jasno ve svých pocitech, někdy je neumí přesně verbalizovat a nadto se obávají, že je ostatní nepochopí, že se jim vysmějí. Podstatným je také stud. Ale i tato zkušenost má pozitivní dopad. Pubescenti si uvědomují, že mezi tím, co lidé prožívají a jak se projevují, může existovat velký rozdíl. V období dospívání se objevuje tendence k radikalismu. Ten je obranou proti nejasnosti i mnohoznačnosti. Dospívající často reagují zkratkovitými generalizacemi, které nebývají přesné a mohou být i zcela nesmyslné. Sklon k takovéto reakci má za příčinu nezkušenost, emoční nevyrovnanost nebo přílišné citové zaujetí. Dospívající lpí na svých názorech a není ochoten připustit, že nejsou zcela správné. Také přecitlivělost pubescentů je očividná, zvláště v reakcích na projevy jiných lidí k vlastní osobě. Tyto projevy interpretují jako urážlivé nebo nepřátelské. Následná vztahovačnost je výrazem osobní nejistoty, typické pro období zásadnější proměny vlastní identity. Ke konci období dochází ke stabilizaci emočního prožívání.22

21

SLAMĚNÍK, Ivan. Emoce a interpersonální vztahy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802-4733111. S. 74-75. 22

VÁGNEROVÁ, Marie, pozn. 3, s. 337-343.

20

2.5

Socializace V období dospívání se mění vztahy pubescenta jak s dospělými, tak s vrstevníky.

Toto období je charakteristické svým experimentováním a různými mezilidskými vztahy. Vzhledem k rozvoji rozumových schopností se mění hodnocení jiných lidí. Zatímco mladší děti zajímalo, jak se lidé jeví, pubescent by chtěl vědět, jací doopravdy jsou. I když se posuzování lidí odráží ve zkušenostech, které pubescenti prozatím nemají, přesto je zde oproti předcházejícímu období značné zlepšení. Odsuzování dospělých je nápadnější, protože je novým vývojovým projevem. Pubescent odmítá autority, rodiče a učitele pro jejich demonstrovanou nadřazenost. Jejich názory a rozhodnutí neakceptuje bezvýhradně, ale přemýšlí a často o nich diskutuje. V polemice s dospělými vidí příležitost odpoutat se od podřízeného postavení a dokázat, že i jeho názory a připomínky se mohou rovnat dospělým. Pubescent verbálně nenapadá autoritu, aby ji zlikvidoval, jeho cílem je, aby se sám stal autoritou. Tím, že dospělým dokáže úspěšně oponovat a logicky argumentovat, dosahuje potřebného pocitu jistoty, že se jim může rovnat. Pubescent zpravidla nikdy veřejně před autoritou nepřizná, že se mýlil, i když si svoje nedostatky uvědomuje, protože si potřebuje uchovat sebeúctu navenek. 23 Komunikace dospělého s pubescentem je komplikovaná. Dospívající chce důkaz, že je akceptován jako rovnocenný partner, a když se mu takového potvrzení nedostane, odmítá komunikovat. Na jedné straně se u pubescenta projevuje sklon k neustálému argumentování, omílání určitých tvrzení stále dokola, neochota naslouchat argumentům druhé strany, na druhé straně reaguje vztahovačně a přecitlivěle. Chyba je ale také na straně dospělých, kteří přispívají netrpělivostí, znechucením a únavou. Komunikaci ruší ulpívání na detailech, pro něž se nedostanou k významnějším tématům. Sami dospívající si vytvářejí specifický způsob komunikace, který je pro ně typický. Používají určité obraty, preferují některá slova, užívají hrubší a slangové výrazy, kterými na sebe chtějí upoutat pozornost. Komunikační vzorce jsou výrazem skupinové identity. Pokud jsou pubescenti ve skupině, projevují se hulákáním, strkáním, 23

VÁGNEROVÁ, Marie, pozn. 6, s. 261-263.

21

hihňáním. Avšak nelze si toto chování vysvětlovat bezohledností k okolí, nýbrž jako projev pubertálního egocentrismu. Samotné pubescenty ani nenapadne, že by tím mohli někoho obtěžovat, ostatní lidé jsou pro ně v tu chvíli bezvýznamní.24 Dohadování a odmítání autority je tedy typickým znakem dospívání. Pro osobní rozvoj dospívajících jsou důležité stejné sociální skupiny a instituce jako v mladším školním věku. Jenom se trochu změnil jejich vliv a subjektivní význam.

2.5.1 Rodina Jedním z úkolů dospívání je odpoutávání z vázanosti na rodinu. Závislost má být nahrazena zralejším a vyrovnanějším citovým vztahem. Pocit jistoty a bezpečí se přesouvá do symbolické roviny. Čím hlubší, jistější, méně konfliktní jsou vztahy, které potomek k rodičům navázal, tím snáze emancipace probíhá. Ani v optimálních podmínkách není toto uvolňování snadné, obtížnější je při nepochopení rodičů pro tento vývojový úkol. Dochází tak ke zdánlivému konfliktu potřeb rodičů a jejich dětí. Rodiče si chtějí udržet svou autoritu a citovou vazbu k potomkovi, ale nejsou vždycky schopni nebo ochotni přijmout jeho proměnu. To souvisí i s většími požadavky na pubescenta. Podle názorů rodičů je jejich potomek dost velký, aby mohl zvládnout více povinností a nesl odpovědnost za jejich plnění, ale na druhou stranu nechtějí pubescentovi přiznat více práv a větší samostatnost, vyžadují poslušnost a nechtějí brát na zřetel jeho názory. Pubescent se zvolna snaží uvolnit ze závislosti a rodinné prostředí považují za samozřejmost, která by je v osamostatňování neměla omezovat. Pokud rodiče trvají na stávající situaci příliš vehementně, úsilí pubescentů o sebeprosazení se zvýší, a tím i riziko konfliktu. Když se pubescentovi nepodaří uvolnit se z přílišné vázanosti na rodinu a přemístit z části své vazby na vrstevníky, může docházet k nejrůznějším obtížím, které se stávají pro okolí nevysvětlitelné. Dospívající může obrátit lásku k rodičům v nenávist, úctu v pohrdání. Odlišným způsobem je uzavření se do světa vlastního nitra, do přehnaného denního snění, do fantazií svého budoucího nereálného vyniknutí nebo

24

VÁGNEROVÁ, Marie, pozn. 6, s.261-263.

22

libování si v pocitech ublíženosti a utrpení. Jiní se z obav o ztráty rodičovské lásky vrací na dřívější stupeň infantilní závislosti. Další se vyhýbají vrstevníkům a odmítají jejich životní styl, vyhýbají se jejich radostem a potěšením. Od ohrožujících následků osamostatnění od rodiny se někteří distancují také zájmem o filosofickém hloubání po smyslu života. Tyto zmíněné a mnohé další způsoby se přechodně vyskytují a prolínají u většiny dospívajících a pomáhají jim najít vlastní úspěšnou cestu. Společné trávení času pubescenta a rodiny je kratší a ubývá vzájemná komunikace. Mění se kvalita jejich interakce, protože příčinou je rozdílné pojetí potřeb a postojů. Za normálních okolností si dospívající i přes touhu po emancipaci udržují pozitivní vztahy k rodičům. Mění pouze vnější způsoby svého chování. Základní hodnoty a morální postoje převzaté z rodiny si ponechávají i nadále. 25 Emoční nezralost a nevyrovnanost posiluje pubescentovu potřebu zdůrazňování samostatnosti bez ohledu na důsledky. Pubescenti touží po svobodě rozhodování, ale prozatím jim chybí plná zodpovědnost za vlastní jednání. Jejich snaha po sebeprosazení se může jevit negativismem, např. trvají na rozhodnutí, které pro ně nemá význam, jenom proto, aby prosadili jiný názor, než mají rodiče. Rodiče ztrácejí přednostní postavení. Proměna rodinných vztahů v dospívání neprobíhá u všech jedinců a za všech okolností stejně. 26

2.5.2 Škola Na začátku školní docházky byl zdrojem jistoty a bezpečí učitel, nyní se situace obrací a jednoznačně se jím stává třída. Vrstevníci jsou pro pubescenta rovnocenní partneři, a proto se stávají neformálními autoritami. Za určitých okolností mohou mít vrstevníci větší vliv než dospělí. Právě ve škole je možnost sporu mezi dětskou skupinou a dospělými největší. Školní třída je specifickou skupinou. Žák je totiž do ní relativně trvale začleněn a změna skupiny není libovolná. Skupina vzniká uměle, jedinci si jeden druhého 25

LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ, pozn. 2, s. 150.

26

VÁGNEROVÁ, Marie, pozn. 3, s. 346-353.

23

nevybrali. Proto se zde setkávají žáci s různým zázemím, s odlišnými hodnotami, postoji nebo normami, které nemusí být vždy ve shodě. Jedince spojuje v prvé řadě pouze školní instituce. Školní třída paří mezi malé sociální skupiny. Tvoří ji určitý počet žáků, kteří se společně učí a jsou vyučováni. Členové se řídí vlastními normami a zaujímají různé pozice. Hlavní cíl skupiny je primárně určen školní institucí, ale může se k tomuto cíli přidat další skupinové nebo individuální cíle. V této skupině je také uspokojována řada individuálních potřeb (např. potřeba uznání, úspěchu, sociálních interakcí apod.)27 Pubescent této skupiny potřebuje získat jistotu, že je její součástí. Také chce dosáhnout uspokojivé pozice v hierarchii skupiny. Potřebuje být ostatními akceptován a oceňován. Na základě kompetencí, vlivu a oblíbenosti lze získat dobrou pozici. Jedinec, jehož schopnosti a vlastnosti potřebám třídy vyhovují a imponují, získá větší oblibu i sociální status. Oblíbenost je většinou vázána na kamarádské chování. Pro získání dobré pozice je důležitá spontánnost v sociálním kontaktu a pozitivní akceptace ostatních členů. Pubescent si upevňuje osobní standard. To znamená, že výsledek školní práce je akceptovaný jak rodiči, tak učiteli a to bez většího úsilí žáka. I na základě dosažených výsledků lze pozorovat vztahy ve třídě. V tomto období se mění i vztah k učiteli. Změnou způsobu uvažování a potřebou odpoutat se ze závislosti na autoritě dochází k mnohem větší kritičnosti. Někdy může jít jen o zdánlivou demonstraci kritičnosti za účelem přijetí jedince do třídního kolektivu. Pubescenti na učitelích oceňují zejména spolehlivost, stabilitu názorů a požadavků, spravedlivé hodnocení, profesní schopnosti a v neposlední řadě i smysl pro humor. Čím víc bude mít učitel imponujících vlastností pro žáky, tím víc bude pro dospívající autoritou a nebude mít problémy s přílišným negativismem, konfrontacemi nebo tendencemi provokovat. 28 Dospívající usilují o rovnoprávnou diskusi, o možnost projevit svůj vlastní názor a o respekt. Podle mého názoru v dnešním vyučovacím procesu se s těmito potřebami

27

GILLERNOVÁ, Ilona a Lenka KREJČOVÁ. Sociální dovednosti ve škole. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-802-4734-729. S. 24-26. 28

VÁGNEROVÁ, Marie, pozn. 3, s. 365-367.

24

pubescentů počítá a velmi často se s nimi pracuje. Rozvíjí se tím jejich kompetence, a to je hlavním cílem vyučování.

2.5.3 Vrstevnická skupina Čím víc se dospívající osamostatňuje od rodiny, tím zpravidla navazuje nové a diferenciované vztahy vrstevníkům. Nové vztahy přinášejí jistotu, která je ztrácena v emancipaci od rodiny, ale také ho připravují pro nové, trvale emoční vztahy v budoucnosti. Zpočátku vznikají skupiny jedinců stejného pohlaví. Tyto skupiny vznikaly již dříve, ale nyní jsou stabilnější a výrazněji organizované. Jedinci opačného pohlaví bývají odmítnuti. Dospívající ve skupině sdružují společné zájmy, vzájemný obdiv a možnost se napodobovat. Postupem doby se silně ozývá potřeba intimního přátelství, která ve skupině není uspokojována. Užší vztah k důvěrnému příteli/přítelkyni dovoluje výměnu vlastních pocitů a osobních zkušeností, svěřování a naopak sdílení nejsoukromějších pocitů druhého. Přátelství ve dvou se liší od kamarádství ve skupině na podstatných znacích - přátelé se nemusí podřizovat skupinovým normám a každý má stejnou osobní cenu. Následně začíná zájem o druhé pohlaví. Dospívajícím, kteří se začnou více zajímat o druhé pohlaví, se ostatní často začnou posmívat. Příčinou je nezralost nebo závist. Ke konci období se objevují skutečné vztahy, které jsou zpočátku nestálé a proměnlivé. Jsou však velmi silně prožívané jako první lásky. Výrazným prvkem těchto vztahů je zvědavost a ujištění o vlastní ceně přitažlivosti. 29 Mezi přátelstvími chlapeckými a přátelstvími dívčími se postupně začínají snižovat rozdíly, ale drobné odlišnosti přetrvávají i v dospělosti.

29

FARKOVÁ, Marie. Dospělost a její variabilita. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2480-5.

S. 37.

25

Přátelství dospívajících dívek lze popsat blízkostí a větší otevřeností, sdílením prožitků, pocitů a tajemství. Navzájem si dívky dovedou lépe naslouchat a projevovat podporu a péči. Blízkost a důvěra se nejlépe sdělují ve dvojici, proto jsou nejlepší kamarádky většinou dvě. Takováto přátelství dívky navazují většinou v rozpětí věku 12 – 14 let a oproti dřívějším kamarádstvím bývají pevnější, mnohdy i celoživotní. Volba přítelkyně závisí na potřebě stejnosti, potřebě podobných zkušeností, vlastností a zájmů. Chlapecká přátelství jsou charakteristická vícečetností. Přátelství se nevyznačují takovou mírou intimity a otevřenosti jako dívčí, ale s dlouhodobostí vztahů jsou si obě přátelství rovna. Chlapci mezi sebou používají slovní potyčky, které mají význam pro konstituování mužského sebepojetí. Pro oba druhy přátelství jsou důležité pro vstup do party vnější atributy, jako je vzhled, odívání, postoje vůči ostatním a jiné. Smíšená přátelství vznikají ve větší míře až v době, kdy změnami dospívání procházejí také chlapci. Mnohá přátelství už mívají erotický podtext. Charakteristika takového přátelství je někde na pomezí dívčího a chlapeckého přátelství. 30 Vrstevnická skupina slouží jako opora stávající identity. Jedince, který si ještě nevytvořil novou identitu, se může subjektivně uspokojivě definovat příslušností ke skupině. To mu pomáhá překonat nejistotu v procesu emancipace od rodiny. Skupinová identita dává pubescentovi ochranu a zázemí, oporu vlastní identitě, která jí je částečně určována. Vrstevníci slouží jako zdroj sociálního učení. Pubescenti ve skupině napodobují vůdce či hvězdu party, který má velkou neformální autoritu. Pubescent si ve skupině může porovnávat vlastní zkušenosti. Dále si může ověřovat zkušenosti se sebou samým, porovnávat vlastní chování, pocity a postoje s chováním, postoji a pocity vrstevníků. Toto porovnání je základem pro reálnější sebehodnocení. Pomocí skupiny může srovnávat své zkušenosti s rodiči a s vymezením vlastní role v rodině. Informace vrstevníků pomáhají pubescentovi upravovat vlastí požadavky na rodiče.

30

JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita: vývoj a úskalí. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. ISBN

978-802-4722-849. S. 218-219.

26

Vrstevnická skupina má své vlastní hodnoty a normy. Přijímá ideály a podle nich se řídí. V tomto věku je ideál významnou součástí identity. Jedinec musí přijmout ideál skupiny, aby získal určitou prestiž. Pokud je tomu naopak, je ze skupiny vyloučen a může se stát pro ostatní směšný. Mezi standardní vzory patří populární sportovci, herci nebo zpěváci. Dospívající se ideálu přibližují nejčastěji úpravou zevnějšku a projevy chování. Příslušnost k vrstevnické skupině se projevuje přizpůsobením k jejím normám. Mladší nebo nejistější pubescenti jsou ke skupinovým požadavkům méně kritičtí a více poddajní. Projevy přizpůsobení se ke skupině mají různou podobu, úpravou zevnějšku počínaje a po nově změněné hodnoty a styl života konče. Ve skupině dospívajících se normy chování odlišují od obecně platných norem. Potřeba vytvořit si vlastní pravidla vyplývá ze směřování odpoutání se od rodiny, od vazby na dospělé. K vytvoření vlastních norem vede schopnost uvažovat i o jiných možnostech. Normy pubertální skupiny se shodují s novým způsobem uvažování, bývají radikální a nekompromisní. Pubescenti ve skupině usilují o akceptaci a o získání sociální role s uspokojivým statusem. Role ve skupině vrstevníků se od rolí vztahující se k dospělým liší možností získat nadřazenou roli s vysokou prestiží. Mezi autoritou dospělého a dítětem je určitý rozdíl, který ale mezi vrstevníky není. Tam si jsou všichni rovni. Proto si každý jedinec může prověřovat odlišné strategie, učit se jiným způsobům chování, které si v rámci rodiny nemá možnost osvojit. Role, které pubescent získá, mají subjektivní význam, protože odrážejí jeho předpokládané osobností kvality. Každý tak usiluje o imponující roli. Pokud se z nějakého důvodu pubescentovi nepodaří získat žádanou roli nebo není ve skupině akceptován, mění strategii. Pokud ani tato změna nezabere, uchyluje se ke změně skupiny, která jej bude akceptovat.

Proto v některých případech nejde o volbu

kamarádů pro jejich atraktivitu, ale z důvodů potřeby někam patřit, zapadnout.

31

VÁGNEROVÁ, Marie, pozn. 6, s. 285-289.

27

31

2.6

Sebepojetí a identita Pojem identita označuje prožívání a uvědomování si sebe sama, své jedinečnosti

a odlišnosti od ostatních. Oproti tomu termín sebepojetí znamená představu o sobě, to, jak jedinec vidí sám sebe.32 Změna chápání vlastní identity souvisí s rozvojem poznávacích procesů. Do určité míry právě nový způsob uvažování stimuluje úsilí o změnu vlastní osobnosti a její sociální pozice, protože vede k novému hodnocení reality. Pubescent se celé období puberty, zpočátku velmi pozvolna a ke konci hodně důrazně, snaží o emancipaci od rodiny a dosažení jasného a stabilního pocitu vlastní identity. V tomto období hledá dospívající odpověď na množství základních otázek, např. kdo jsem a jaký jsem, kam patřím a kam směřuji, jaké hodnoty pro mne mají význam. Znamená to, že dospívající musí dobře poznat své možnosti i omezení a přijmout svou jedinečnost včetně všech nedostatků. K poznání sebe sama se používá sebepozorování, zkoumání svého zevnějšku i svých psychických dovedností a snahy o porozumění vlastním myšlenkám a emocím. Důležité jsou ale i experimenty, ve kterých si pubescent záměrně zkouší různé postoje či je střídá. Tím vším se aktivně pubescent sebeutváří. Snaží se usilovně být sám sebou, přiblížit se co nejvíce svému ideálu a zvoleným směrem formuje své projevy. Pubescent je častokrát v situaci mnohonásobné postupné proměny a nejistoty, se kterou se musí vyrovnat. Sebepoznání je vždy ovlivněno emocemi. Aby si dospívající mohl své získané zkušenosti utřídit, potřebuje k tomu vrstevníky, se kterými může pubescent sdílet své pocity. Výsledky introspekce většinou nebývají plně akceptovány. Dospívající je kritický i v této oblasti a usiluje o změnu nebo rozvoj určitých vlastností. Informace o sobě samém získává pubescent hodnocením ostatních lidí, protože je to zároveň i informace o jeho kompetencích a vlastnostech. Důležité je ale i srovnávání sebe sama s jinými lidmi. Nejjednodušší vymezení je vymezit se ve vztahu k někomu. Pubescent odmítne původní identifikační vzory, které mu dala rodina, a začne hledat jiné, aktuálně atraktivnější. Důležitou součástí sebepojetí je sebeúcta, která je v období dospívání velmi zranitelná a labilní. Tato složka v průběhu puberty také prochází jistou změnou. 32

HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ., pozn. 1, s. 221, 524.

28

Zpočátku období je v poklesu, ale s rozvojem nových kompetencí narůstá. Aktuální sebeúcta představuje, jak nejistý a přecitlivělý se pubescent cítí v té chvíli, jak jej ovlivnily náhodné události. Velký vliv mají pochybnosti o sobě samém, které vedou k přesvědčení, že dospívajícího neberou ostatní lidé vážně. I když je tato obava často neoprávněná, lze ji jen těžko dospívajícímu vymluvit. Sebeúcta je komplexem sebedůvěry a respektu k sobě samému. Do značné míry je sociálně ovlivněna, protože závisí na přijetí a ocenění jinými lidmi, vrstevníky a dospělými. V procesu rozvoje individuální identity hraje velkou roli skupinová identita, která je přechodným stadiem. Sebevymezení pomocí skupinové identity je nezralé a zjednodušující, ale význam spočívá v tom, že odstraňuje pochybnosti. Skupinová identita dodává oporu v dosud nejasné a nejisté individuální identitě dospívajícího. Poskytuje orientaci ve vztahu k sobě i k okolnímu světu. Čím víc se dospívající identifikuje se skupinou, tím větší je potřeba přizpůsobení se k jejím hodnotám a normám. Potřeba jednoznačného sebevymezení se projevuje zdůrazněním vnějších znaků, proto mají dospívající sklon k uniformitě oblečení a úpravě zevnějšku, projevům chování, způsobům vyjadřování. Starší adolescent by se měl od skupiny postupně separovat, jinak by vývoj jeho osobnosti mohl stagnovat. Utváření a rozvoj identity probíhá s malými výkyvy po celý život, ale v období pozdní adolescence představuje hlavní vývojový úkol.33 Nalézt vlastní jedinečnost znamená se jasně odlišit od druhých. Nalézání je proto spojeno už s několikráte zmiňovanou snahou o stupňující se samostatnost, nezávislost na rodičích, a společenské uplatnění. Většina negativních vnějších projevů a postojů pubescentů i přehánění rozdílů a konfliktů s rodiči jsou pouhým vyjádřením nejistoty mladého člověka v otázce identity. Hlavním cílem konfliktního chování, i když je většinou neuvědomované, je snaha získat odezvu od okolí a ujistit se o vlastní hodnotě.

33

VÁGNEROVÁ, Marie, pozn. 3, s. 405-410.

29

2.6.1 Genderová identita Součástí osobní identity je identita genderová. Reprezentuje prožívání sama sebe jako ženy nebo muže včetně příslušnosti k daným skupinám. Termín gender lze nejpřesněji přeložit jako sociální pohlaví. Český ekvivalent vyzvedává do popředí fakt, že pohlaví má kromě biologické složky i složku sociální. Pohlaví jedince potvrzují a formují vnější vlivy. Gender jako princip funguje ve vztahu k identitě, interakci a instituci. Identita je vázána na pozici jedince ve společnosti. Interakce poukazuje na vztahový koncept genderu, vzniká ve vzájemném působení. Poslední pojem, instituce, odráží, produkuje a posiluje genderové vzorce dané společnosti. 34 Pro formování generové identity je klíčové právě období dospívání. Obě pohlaví jsou si vědoma společenských očekávání. Důsledkem této reflexe je větší snaha se nějakým způsobem přizpůsobit požadavkům anebo naopak ignorovat zřetelným specifickým způsobem. Podle tradičních představ mají být muži dostatečně maskulinní a ženy femininní. Dospívající se snaží co nejvíce přizpůsobit, protože z jejich pohledu v tom vidí zvýšení šancí při dobývání vytouženého protějšku. Stereotyp ženské a mužské role přenášejí pubescenti automaticky i do svých představ o budoucnosti. Dívky jsou vystavovány silnějšímu společenskému tlaku než chlapci. Jsou podrobovány zvýšenému dohledu a bývají opakovaně upozorňovány na rizika předčasné sexuality a zneužití. Jsou na ně kladeny požadavky, které plynou z obecných představ o roli dospělé ženy. Příkladem může být pomoc v domácnosti. Další, s čím se musí dospívající dívky vyrovnat, je požadavek zvýšené péče o svůj vzhled. K péči o vzhled jsou motivovány potřebou potvrzené své ženské identity. Sebepotvrzení je vázáno především na zájem ze strany mužského pohlaví. Požadavky na dospívající chlapce jsou přijatelnější. Nároky rodičů se snižují. Chlapcům není tolik kontrolován volný čas a není po nich vyžadována péče o domácnost. V posledních letech povinné školní docházky lze zaznamenat i snížení nároků na školní výkon. Požadavek na úpravu vzhledu není tak silný, ale přesto

34

VALDROVÁ, Jana. Žena, muž a sociální pohlaví. Http://www.valdrova.cz/ [online]. 29.11.2010. [vid.

30. 11. 2014]. Dostupné z:http://www.valdrova.cz/news/21/20/zena-muz-a-socialni-pohlavi

30

v posledních letech existuje. Móda se zaměřuje i na mladé mužské zákazníky, a tudíž chlapci věnují svému zevnějšku pozornost. U některých dívek a chlapců lze naopak pozorovat tendenci vymezovat se vůči diktátu módy. Preferují unisexuální způsob odívání, pro který je typické maximální stírání rozdílů mezi chlapci a děvčaty. 35

2.6.2 Pohlavní identita Pojem pohlavní identita znamená základní vědomí jedince o příslušnosti ke skupině mužů či žen. Utváří se v průběhu socializace a ke stabilizaci dochází zhruba kolem sedmi let. K dozrávání dochází ve středním školním věku (tj. věkové období 11/12 -15 let).36 Patří k nejelementárnějším složkám celkového sebepojetí a je jednou z prvních sebeidentifikačním charakteristik dítěte. Má biologický podklad a v průběhu života ji nelze měnit. 37 Zde se nyní zaměřím na poruchy pohlavní identity. Nejprve je vysvětlím a poté uvedu, jak se mohou projevovat na pubescentech. Uvádím je v této práci z důvodu, že jednou z možností, jak je odhalit, je právě skrze oblečení. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí je podstatou poruch pohlavní identity rozpor mezi pohlavím biologickým a pohlavní identitou. Poruchy pohlavní identity jsou zahrnuty pod označením F 64, kde jsou specifikovány tři diagnózy. Transsexualismus (F 64.0). Charakteristické je zbavit se svého anatomického pohlaví a žít jako člen opačného pohlaví. Vyskytuje se zde přání dosáhnout pomocí chirurgické a hormonální léčby co největší shody tělesného vzhledu s preferovaným pohlavím. U transsexuálních osob nejsou zjištěny žádné známky duševní nemoci ani gonadální (gonáda = pohlavní žláza38) či chromozomální (chromozom = vláknitá

35

JANOŠOVÁ, Pavlína, pozn. 30, s.. 209-213. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ., pozn. 1, s. 222. 37 JANOŠOVÁ, Pavlína, pozn. 30, s. 209-213. 38 Gonáda. In: Velký lékařský slovník [online]. [vid. 14. 1. 2015]. Dostupné z: 36

http://lekarske.slovniky.cz/pojem/gonada

31

struktura buněčného jádra, v níž je v podobě DNA obsažena dědičná informace39) odlišnosti. Transsexualismus je vzácný. Transvestitismus dvojí role (F 64.1). Definuje se jako občasné převlékání do šatů opačného pohlaví. Nejde zde o sexuální motivaci, ale osoby se převlékají kvůli potěšení z dočasné změny své identity. Porucha pohlavní identity v dětství (F 64.2). Zahrnuje nesouhlas se svým anatomickým pohlavím a jeho odmítání. Vyznačuje se touhou být příslušníkem opačného pohlaví, jeho oblékáním, upřednostňovaným zájmům a toto chování se objevuje ještě před nástupem puberty.40 Pro určení poruchy pohlavní identity musí být splněna čtyři kritéria. Kritérium A – hluboká a trvalá identifikace s příslušníky opačného pohlaví. U jedinců v pubertě se projevuje jako trvalá touha být příslušníkem opačného pohlaví. Jedinec často vystupuje v opačné roli a jeho přáním je takto žít. Po ostatních žádá, aby s ním i takto jednali. Kritérium B – trvalá nespokojenost s vlastní pohlavní příslušností nebo pocit nepatřičnosti pohlavní příslušnosti a generové role. U dospívajících se projevuje například potřebou odstranit vlastní primární a sekundární znaky nebo mívají představu, že se narodili se špatným pohlavím. Kritérium C – nejde o poruchu pohlavní identity, je-li zároveň přítomná tělesná intersexualita. Kritérium D – stanovuje podmínku, že porucha pohlavní identity způsobuje klinicky významné úzkosti nebo vede k adaptačním potížím ve společenské, pracovní či jiné oblasti života. 41

2.6.3 Sexuální orientace Sexuální orientace je jednou ze čtyř složek lidské sexuality (dalšími složkami jsou biologické pohlaví, pohlavní identita a společenská sexuální role). Vyznačuje 39

Chromozom. In: Velký lékařský slovník [online]. [vid. 14. 1. 2015]. Dostupné z:

http://lekarske.slovniky.cz/pojem/chromozom 40

BRICHCÍN, Slavoj. Sexuální poruchy: poruchy pohlavní identity. [online]. [vid. 14. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.translide.cz/poruchy-pohlavni-identity 41

JANOŠOVÁ, Pavlína, pozn. 30, s. 235-237.

32

se trvalou citovou a sexuální náklonností k jedincům určitého pohlaví. Rozlišují se tři sexuální orientace. Homosexuální – náklonnost k jedincům stejného pohlaví. Heterosexuální – náklonnost k jedincům opačného pohlaví. A bisexuální – náklonnost k jedincům stejného pohlaví. Vědci se ke vzniku určité sexuální orientace nedokáží přesně vyjádřit. První názor, který je velmi dominantní, říká, že původ je v genetice. Podle druhého názoru se jedná o poruchu vývoje. 42 Podle psychologa Daryla J. Bema záleží na genetice a vlivu prostředí. Tvrdí, že neexistuje gen, který by předurčoval sexuální orientaci. Je toho názoru, že se dítě rodí s určitou mírou vlastností, jež později určí, kterým aktivitám bude dítě dávat přednost. Buď to budou typicky chlapecké aktivity (př. šarvátky, soutěživé sporty) nebo dívčí aktivity (př. hraní s panenkami). Děti, které se účastní aktivit typických pro svůj gender, později začnou být přitahováni jinakostí čili opačným pohlavím. U jedinců s atypickými aktivitami svého genderu se začne projevovat náklonnost ke stejnému pohlaví. Na této teorii byla založena řada výzkumů43 V každém případě je jasné, že sexuální orientaci si není možné vybrat. Začíná se projevovat v raném věku bez jakýchkoli předchozích sexuálních zkušeností a nemůže být úmyslně změněna.

42

GENDER STUDIES, o.p.s. Odpovědi na otázky o sexuální orientaci a homosexualitě: Co zapříčiňuje u

jedince určitou sexuální orientaci?Mohou být gayové a lesbičky dobrými rodiči?Americká psychologická asociace zodpovídá otázky dotýkající se homosexuální orientace. [online]. 1999 [vid. 14.1.2015]. Dostupné z: http://www.feminismus.cz/cz/clanky/odpovedi-na-otazky-o-sexualni-orientaci-ahomosexualite 43

KŠIŇAN. PSYCHOLOGIE.CZ. Jak vzniká homosexualita? [online]. 2012 [vid. 14. 1. 2015]. Dostupné

z: http://psychologie.cz/jak-vznika-homosexualita/

33

3

Sociální komunikace Pojem komunikace pochází z latinského slovesa communacare, které znamená

sdělit, účastnit se, oznámit, mít podíl na něčem společném. Sociální komunikace neprobíhá nikdy pouze jedním směrem, ale vždy oboustranně nebo vícestranně, podle toho, kolik lidí se nachází ve společném prostoru. Určuje, jaký vztah bude mezi komunikujícími lidmi. Všude tam, kde spolu lidé přicházejí do styku, si lidé něco sdělují. Nejde jen o verbální vyjádření, ale i o pohledy, postoj těla, oblečení a jiné. Právě mimoslovní komunikace tvoří velkou část našeho sociálního sdělování. Při sdělování jsou rozhodující činy, co děláme a jak se chováme, protože velmi dobře se lze naučit umění mluvit, ale mnohem těžší je naučit se ovládat i tělo, aby bylo v souladu s vyslovovaným. Právě díky nesouladu je možné zjistit, kdy dotyčný říká nepravdu. „Lhát je pro nás mnohem snazší slovy než výrazem, gestikulací a držením těla. Jistě, můžeme nasadit správný obličej, můžeme vykouzlit falešný úsměv a můžeme předstírat, že nám něco vadí. Můžeme podvádět svými činy stejně jako svými slovy, ale pouze když víme, co děláme. Víme, jaká říkáme slova, a můžeme kontrolovat svou výslovnost, ale co dělají naše prsty, když mluvíme? Co dělají naše nohy, když mluvíme? Možná dokážeme řídit některá svá gesta, ale nikoli všechna. Je jich příliš mnoho a my jsme příliš zaměstnáni tím, co říkáme, než abychom byli schopni soustředit se na všechny podrobnosti své tělesné činnosti.“44 V rámci komunikace je důležité i umění naslouchat. A v neposlední řadě by si každý měl uvědomit, že řeč není tvořena pouhými slovy, ale je nástrojem, kterým se lze druhého dotknout, ranit jej či popíchnout. Na druhou stranu lze jimi potěšit, povzbudit a pomoci. Každá naše sdělení kromě faktů obsahují i postojovou a emoční složku vzhledem k osobě, se kterou komunikujeme. Při komunikaci lidé jednají a reagují na základě bezprostřední reakce, své minulosti, předchozích zkušeností, postojů, kulturních návyků a mnoha dalších činností. Každé komunikování probíhá ve zcela určitém prostředí a za zcela určitých podmínek

44

MORRIS, Desmond. Lidský živočich: osobní pohled na lidský druh. Vyd. 1. V Praze: Euromedia

Group, 1997. ISBN 80-717-6529-5. S. 33.

34

a okolností. Kontext tedy bývá pokaždé unikátní, a proto je každé naše komunikování jedinečnou, neopakovatelnou událostí. Komunikačního procesu, který je velmi proměnlivý, se tedy účastní:  komunikátor - vysílá zprávu, vždy do svého sdělení promítá svou osobnost a osobní zaujetí,  komunikant - přijímá zprávu,  komuniké - vysílaná zpráva; verbální nebo neverbální,  komunikační jazyk - jazyk, ve kterém se zpráva předává; i přesto použití stejného jazyka nelze zaručit absolutní pochopení zprávy, protože význam slov je individuálně odlišně chápaný45,  komunikační kanál46 - cesta informace,  feedback -reakce na zprávu47,  komunikační prostředí - zahrnuje prostor, kde se komunikace odehrává, osvětlení, uspořádání místnosti, přítomnost ostatní lidí; patří sem i komunikační šum, který může mít podobu hluku, oslnění sluncem, vysoké/nízké teploty, nesoustředěností, únavy nebo nemoci,  kontext - lze ho rozdělit na vnitřní, kam se řadí všechno to, co se odehrává v nás (zkušenosti, znalosti, očekávání), a na vnější, kam patří všechny stimuly, které na nás působí. Celkový rámec je záležitostí psychologickou, sociální a kulturní. V rámci kontextu na nás působí čas, prostor, emoce, mezilidské vztahy, míra formálnosti, míra shody v dorozumívání a způsob vzájemného chápání, stereotypy, záměry, motivace, věk a pohlaví účastníků komunikace, sociální situace, pozice účastníků komunikace z hlediska moci, kvalifikace, společenské role. I v komunikaci se člověk setkává s překážkami a komplikacemi, které mu v ní brání. Bariéry v komunikaci jsou dvojího druhu: interní a externí. Interní bariéru má

45

Odlišujeme tedy denotativní a konotativní význam jazyka. Denotativní význam je významem pojmu, jež slovo zastupuje. Je to tedy jev označený pojmenovací jednotkou. Konotativní význam označuje vedlejší, hlubší nebo symbolické významy. Ty jsou obohaceny o expresivitu, postojové, estetické, citově hodnotící, evokační a intenzifikační příznaky. 46 Může se jednat o osobní komunikaci, při které hrají roli zvuky, pohledy a pohyby těla, dotyky, vůně, oblečení, hlas. Při komunikace zprostředkované jsou prostředky ochuzenější.

35

člověk v sobě. Je to obava z neúspěchu, z osobního selhání. K bariérám externím 4 dochází v případě nezvyklého, rušivého prostředí, přerušováním rozhovoru, ale týká se to i demografických bariér. Sociální komunikace se skládá z několika fází. Jedná se o fáze: ideové geneze (vznik myšlenky), zakódování48 (vyjádření myšlenky), přenosu (od vysílajícího k příjemci), příjmu (myšlenky, které dojdou k příjemci), dekódování 49 (příjemcův výklad) a akce (činnost příjemce, která je vyvolaná přijatou zprávou). Při těchto fázích dochází k percepci a recepci. Percepcí nazýváme to, co v daný okamžik působí na naše smysly. Po percepci následuje recepce. Během té nastává přijmutí a dekódování zprávy. Sociální komunikace má mnoho funkcí a hranice mezi nimi nejsou jednoznačné, často se tedy překrývají. 

Funkce informativní – předávání informací a faktů mezi lidmi.



Funkce instruktivní – kromě informace je nadto přidání vysvětlení popisu, organizace, návodu, postupu, jak něčeho docílit.



Funkce přesvědčovací – záměrné působení na jiného člověka s cílem změnit jeho názor, postoj, hodnocení či způsob konání.



Funkce posilující a motivující – posilování určitých pocitů sebevědomí, vlastní potřebnosti.



Funkce zábavná – pomocí pobavení a rozesmání vyplnit čas komunikováním, které navozuje pocit pohody a spokojnosti.



Funkce sdělovací a výchovná – specificky se uplatňuje prostřednictvím institucí.



Funkce socializační a společensky integrující – ovlivňuje a vyváří vztahy mezi lidmi, sbližování, navazování kontaktů, posilování pocitu sounáležitosti a vzájemné závislosti. Komunikace závisí na společenské úrovni, v jakých segmentech se jedinec nachází a do jakých chce patřit.

47

Při osobním kontaktu je šance pro zpětnou vazbu mnohem větší a tím se zlepšuje porozumění.

48

K zakódování je potřeba znalost jazyka, slovní zásoba a znalost signálů, na druhou stranu je důležitá schopnost přizpůsobit se komunikačnímu partnerovi. 49

I k dekódování je potřeba znalost jazyka, slovní zásoby a znalost signálů.

36



Funkce osobní identity – je na úrovni osobnosti. Pomáhá ujasnit si spoustu věcí o sobě samém a uspořádat názory, postoje, sebevědomí a osobní aspiraci.



Funkce

poznávací

–

podobná

funkci

informativní,

zaměřena

jen na pohled příjemce informace. 

Funkce svěřovací – umožňuje zbavit se vnitřního napětí, překonat těžkosti, sdělovat intimní informace s očekáváním podpory a pomoci.50

Nejčastěji se používá základní dělení komunikace, které vystihuje potřeby klasifikace komunikačního procesu, a to je dělení na verbální a neverbální komunikaci. Tyto formy se navzájem doplňují, nebo mohou jedna druhou v určitých situacích v plné míře nahradit. V některých situacích mohou být naopak v rozporu. Naslouchající má poté problémy správně pochopit smysl sdělovaného. Neverbální projevy bývají často nevědomé, nepodléhají sebekontrole jako projev verbální.

3.1

Verbální komunikace Verbální

komunikací

je míněno vyjadřování

myšlenek pomocí

slov,

tj. jazykového znaku nebo významu na něj vázaného. Jazyk je nejdůležitějším prostředkem komunikace. Řeč je soustava znaků a jejich primární funkcí je sdělování. Soustava se zakládá na konvenci forem a obsahů prvků řeči. Obsah i forma v řečové komunikaci by měly být ve shodě a neprotiřečit si. Východiskem verbální komunikace jsou fonémy (prvky mluvené řeči) a morfémy (významové prvky řeči). Analýza verbální komunikace dále souvisí se syntaxí (oblast pravidel, způsobů a modelů kombinace slov), sémantikou (nauka o významu výrazů. Význam se mnohdy spojuje se vztahem těchto výrazů ke skutečnosti, kterou označují. Výraz je nosná struktura, která umožňuje přenos, záznam a zpracování nesené informace – významu) a lingvistikou (věda zabývající se obecnou teorií jazyka).

50

MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-

0650-4. S. 18-22.

37

Jak jsem již zmínila, pomocí slov vyjadřujeme své myšlenky, tudíž myšlení a jazyk jsou na sobě závislé. Způsoby, jakými uvažujeme a jakými mluvíme, vyjadřují náš charakteristický styl. Styl je způsob cílevědomého výběru a uspořádání jazykových prostředků, který se uplatňuje při hovorovém komunikátu. Výběr prostředků z částí a jednotlivostí tvoří jednotu vyhovující komunikačnímu záměru komunikátora. Tento jazykový styl se liší individuálně a každý člověk používá více stylů v závislosti na prostředí. Při neformálním prostředí se použijí jiné jazykové prostředky než v prostředí formálním. Také se přihlíží na postavení komunikačního partnera. Čeština má velkou škálu jazykových prostředků. Základní diferenciace jazykových prostředků se dělí na knižnost, neutrálnost a hovorovost. Knižní prvky se běžně neužívají, jsou zastaralé. Vyskytují se, jak název napovídá, v knihách, lze jimi ozvláštnit psaný projev. Do této skupiny patří historismy a archaismy. Neutrální prvky se z hlediska stylového, citového a dobového užívají ve všech druzích projevu a tvoří jádro slovní zásoby. Hovorové prvky se uplatňují v mluveném projevu v neformální situaci. K nespisovným útvarům národního jazyka patří následující vrstva slov – slova oblastní (regionalismy, kam patří tzv. čechismy a moravismy), dialektismy (nářeční slova, tzv. etnografické dialektismy – výrazy spjaté se životem a zvyklosti v určité oblasti),

výrazy

nejrozsáhlejšího

z obecné českého

češtiny

(významem

interdialektu),

i

geografickým

profesionalismy,

slangismy

rozšířením (lexikální

a frazeologické prostředky typické pro zájmové skupiny a dočasná společenství) a argotismy (výrazy užívané v mluvě příslušníků společenského podsvětí). Další vrstva slov jsou slova expresivní, která rozdělujeme na expresiva s citově pozitivním příznakem (př. zdrobněliny, důvěrná, familiární, dětská slova, eufemismy) a s citově záporným příznakem (př. hanlivá, zveličelá, zhrubělá a vulgární slova, dysfemismy). Verbální projev ovlivňuje paralingvistika. Nebývá využívána v takové míře, jaké jsou její možnosti. Náleží sem hlasitost verbálního projevu, výška tónu řeči, rychlost projevu, plynulost řeči, pomlky, frázování, barva hlasu a emoční náboj, kvalita projevu, slovní vycpávky a chyby v řeči.

38

3.1.1

Neformální charakteristický styl pubescentů Zejména u pubescentů si můžeme všimnout jejich specifického slovníku

a charakteristického stylu. Pro ozvláštnění svého projevu často používají knižní slova, která vždy přitáhnou pozornost vrstevníků, a tak si pubescent zajistí obdiv. V rámci svého bydliště používají slova oblastní a dialektismy jak místní, tak vzdálené. Ty místní jsou pro pubescenty přirozené a naopak vzdálenými umocňují svůj verbální projev. Nejvýraznější jsou slova expresivní. V rámci intimity používají slova zdrobnělá a důvěrná. Typická jsou pro pubescenty hanlivá a zhrubělá slova a jistá vulgarita, která se objevuje téměř v každé větě. Bezpodmínečně ale každý pubescent používá slang. U některých výrazů můžeme zhruba odhalit jejich vznik. Jedná se především o zkratky a o slova inspirovaná anglickým jazykem, tudíž mají obdobný význam. Ale mnoho slov má zcela odlišný význam, který nám dospělým může být zcela nejasný. Mezi zkratky patří na příklad mmnt = moment, btw = mimochodem, o5 = opět, z5 = zpět, lol = hlasitě se směji, rofl = válím se smíchy po podlaze, omg = pane bože, wtf = Co to má být?, jj = jo jo, nn = ne ne, 4you = pro tebe, 4ever = navždy, thx = děkuji, pls = prosím, u2 = tobě taky, nwm = nevím. Z angličtiny přejali tato slova: čekovat = sledovat, být cool/in = být v klidu/ v pohodě, loser = neschopný člověk, sendnout = poslat, callnout = zavolat, finýto = konec, wo co go? = o co jde?, soráč = promiň, vygůglitt = vyhledat pomocí internetového vyhledavače, vyfakovat = poslat pryč, džouk = vtip. Následující slova mají význam neodvoditelný. Hrotit = přikládat něčemu nadbytečný význam, hustý = vše dobré/zajímavé (komparativ zní krutý a superlativem je mrtě krutý), prudit = otravovat, zevlit = poflakovat se, vošéfovat = pohlídat si, lama = začátečník na PC, chálovat = jíst, gebit se = smát se, oxidovat = obtěžovat, socka/mastná

tyč

=

roštěnka/borka/buchta

vůz =

městské hezká

hromadné

dívka,

mazec

dopravy, =

silně

kalit

=

emotivní

bavit

se,

událost,

týpek/typka = obecné označení pro chlapce/dívku, borec/boreček/nabíječ = pěkný chlapec. Při psaném neformálním projevu využívají pubescenti grafické hříčky. Když slovo končí na písmeno „k“ a další slovo začíná na „s“, využívají písmenka „x“. Využiji 39

větu: Jak se patří., která by v pubescentově podání vypadala takto: jaxe patří. V rámci jednoho slova slangového výrazu obličeje – ksicht by přepis vypadal xicht. Stejné pravidlo platí i u písmenek „k“ a „v“, které nahrazují jedním písmenem „q“, avšak pouze v rámci jednoho slova. Příkladem je slovo překvapivě – přeqapivě. Mezi další grafické úpravy patří záměna jednoduchého „v“ za dvojité (nevím – newím). Svoje internetové/mobilní texty ilustrují pomocí emotikonů (smajlíků), což jsou grafické symboly složené obvykle z interpunkčních a speciálních znaků. Vyjadřuje se jimi pisatelova nálada, postoj nebo emoce. K příkladům patří :) – úsměv, :-( – smutek, :,-( - pláč, :-o – údiv, :-P – vyplazený jazyk, :-* – polibek, <:o) – klaun, *<]:-) – Ježíšek, :-{) – knír, <(") – tučňák a mnoho dalších jiných. U mluvené formy komunikace hodně záleží na intonaci hlasu. Podle ní lze rozeznat, co je myšleno smrtelně vážně, co jako vtip a co jako ironie. Pří psané formě je mnohem těžší odhalit, jaký podtext autor sdělení měl.

3.2

Neverbální komunikace I kdyby člověk přestal definitivně mluvit, stále bude komunikovat svým tělem. Neverbální komunikace je ve srovnání s komunikací pomocí slov starší jak

z pohledu vývoje lidstva, tak z pohledu vývoje jedince. Pojmem neverbální komunikace se označují veškeré komunikační projevy kromě obsahu slovního sdělení. Většinu neverbálních signálů se člověk naučí od svých rodičů už v dětství, zejména kopírováním. Později může napodobovat svůj vzor nebo signály skupiny. Vztahy mezi verbálním sdělením a neverbálními signály mohou být následující. Neverbální sdělení může opakovat a zesilovat verbální zprávu nebo naopak může působit jako odpor. Na verbální zprávu lze reagovat pouze neverbálními signály. Mimoslovním sdělením je možné vyjádřit důraz nebo doplnění slovní zprávy. Celkově pomáhá neverbální komunikace kontrolovat verbální sdělení. Neverbální sdělení podávají informace především o pocitech, postojích, emocích a vztazích lidí. Ovšem tato komunikace není tak přesná a efektivní jako komunikace slovní. Neverbální chování je dobře viditelné, ale nesnadno interpretované. Lehce může dojít k chybnému vyložení signálů. Určitě bychom se měli vyvarovat předčasných 40

závěrů, protože mnohé signály lze interpretovat několika způsoby a my si nikdy nemůžeme být absolutně jistí, že jsme daný signál interpretovali správně. Dále bychom nikdy neměli interpretovat pouze jeden signál, který jedinec vysílá. Naopak si musíme všímat všech signálů, neboť jen v celkovém kontextu můžeme adekvátně posoudit neverbální sdělení druhého. Chybou v interpretaci je i tzv. podle sebe, soudím tebe. Zde je vlastní zkušenost promítána do hodnocení druhých, ale každý z nás je jedinečná osobnost, která má naprosto rozdílné projevy.51

3.2.1 Klasifikace neverbální komunikace První možností, jak lze klasifikovat neverbální komunikaci, je podle způsobu kódování. Pro jednotlivé typy mimoslovního sdělování jsou vymezeny tři kategorie. 

Intrinzické kódování - označuje, že mezi kódem a označovaným je nejužší vazba. Gesta mají plnohodnotný význam sama o sobě.



Ikonické kódování - neverbální projevy zachovávají určité aspekty označovaného prvku. Zde tedy existuje určitá podobnost mezi kódem a jeho referentem. Příkladem mimoslovní komunikace může být to, že prsty rukou zformujeme do podoby zbraně a na někoho vystřelíme.



Arbitrární kódování - skupina, ve které mezi použitým kódem a označovaným prvkem je nejmenší spojitost. Vnější podobnost s označovaným

neexistuje.

Příkladem

je

třeba

mávání

na rozloučenou - pohyb ruky, který při vědomém ignorování sociálního kontextu neodpovídá s rozloučením a odchodem.

Dalším způsobem, jak dělit mimoslovní jednání, je také na tři skupiny.  Řeč znaků - zahrnuje všechny formy kodifikace, ve kterých slova, číslice i interpunkční znaménka nahradila gesta.  Řeč akce - obsahuje všechny pohyby, které nejsou výlučně používány jako signály.

51

MIKULÁŠTÍK, Milan, pozn. 44, s.123-125.

41

 Řeč objektů - zahrnuje materiální objekty, např. samotné lidské tělo s jeho doplňky.

Třetím systémem klasifikace je rozdělení signálů podle jejich významu. 

Kinezika - gesta, pohyby těla, hlavy, končetin, výrazy v obličeji, pohyby očí apod.



Emblémy - individuální, skupinoví nebo kulturně limitovaní zástupci slov; mohou slovům předcházet nebo je nahrazovat.



Ilustrátory - pohyby spojené s řečí, slouží k ilustraci slovního vyjádření.



Zobrazení emocí - zobrazení emocionálních stavů obličejem.



Regulátory - udržují a řídí tok komunikace mezi účastníky.



Adaptéry - část našeho těla přichází do kontaktu s jinou částí sebe sama, s jiným člověkem, zvířetem nebo objektem.



Fyzické charakteristiky - projevy, které nejsou nijak spojeny s vlastním neverbálním jednáním, př. tvar těla, věk, fyzický vzhled.



Vokalizace - samotné neverbální projevy, jako je pláč, smích, zívání, kašlání, kýchání + vokální charakteristiky – intenzita, výška.



Proxemika - užívání a vnímání sociálního a osobního prostoru.



Artefakty - objekty, které mají vliv na neverbální chování, př. parfémy, šperky, oblečení. 52

Nejznámější dělení neverbální komunikace uvedl M. Mikuláštík v publikaci Komunikační dovednosti v praxi53 a je následující. 

Mimika – do mimiky spadají pohyby svalů v obličeji, které jsou nejvýraznějším sdělovačem emocí. Mimika vyjadřuje, co jedinec prožívá, a také to, jaký má vztah ke sdělení a objektu, o kterém hovoří. Mimika je specifická v tom, že vyjadřuje momentální psychický stav a také relativně stálý emoční výraz. I když mimicky reaguje celý obličej, rozlišují se dvě obličejové zóny: čelo, nos

52

ČERNÝ, Vojtěch. Řeč těla: osobní pohled na lidský druh. 2. vyd. Brno: Edika, 201. ISBN 978-80-266-

0124-1. S. 38-42 53 MIKULÁŠTÍK, Milan, pozn. 44, s.106-115.

42

a oči oproti dolní polovině obličeje se rty. Nejsnáze lze vyčíst diády základních emocí ve výrazech obličeje: radost X smutek, štěstí X neštěstí, klid X rozčílení či

vztek,

spokojenost

X

nespokojenost,

zájem

X

nezájem,

strach

či bázeň X pocit jistoty. 

Gestika – do této kategorie se zahrnují většinou záměrné pohyby rukou, hlavy, případně nohou. V historických souvislostech můžeme tvrdit, že gesta jsou prvním znakem komunikace, verbalizace se vytvořila později. Gesta lze rozdělit do tří základních skupin. První skupinou je ilustrace. To jsou gesta, kterými dokreslujeme verbální výklad. Druhou skupinou jsou gesta jako regulátory chování. A poslední skupinou jsou znaky. Gesta v každé kultuře mají vlastní smysl, může tak docházet k nepochopení.



Posturika – posturikou se rozumí držení těla. Napětí, uvolnění, náklon, poloha rukou, nohou a hlavy. Lze z ní vyčíst emoční stav, zaujetí, postoj k partnerovi a ke sdělení. Dotváří celkovou charakteristiku postoje. Lidé, kteří k sobě mají blízko, zaujímají i podobné fyzické postoje.



Kinezika – studuje význam pohybu při sdělování, pohyby však nemají význam gest.



Proxemika – označuje vzdálenost při komunikaci. Každý potřebuje určitý prostor, který je velmi relativní a individuálně i kulturně odlišný. Rozlišují se čtyři základní skupiny. První je intimní vzdálenost, která je měřena od úplného dotyku do půli metru a vyhovuje intimním vztahům. Druhou skupinou je osobní vzdálenost, jež má rozměr od půl metru do dvou metrů. Třetí je skupinová vzdálenost, která je dlouhá až do deseti metrů. Zvláště jde o situace, kdy osoba hovoří ke skupině v místnosti.

Poslední skupinou

je veřejná vzdálenost, která se vyměřuje od dvou do sta metrů a nastává v případě veřejného hovoření k publiku. 

Haptika – analyzuje sdělování informací bezprostředním kontaktem (dotykem). Lidské tělo lze rozdělit na doteková pásma, která jsou respektována v rámci dotekové komunikace. Pásmo společenské zahrnuje ruce a paže. Do osobního pásma spadá obličej, ramena a vlasy). A v intimním pásmu jsou dotyky neomezené. Existují i výjimky, třeba u lékaře nebo při tanci. 43



Pohledy očí – ve styku člověka s člověkem patří řeč očí k nejdůležitějším způsobům sdělování. Tvoří vlastní mimoslovní jádro komunikace. Záleží na zaměření pohledu, době trvání zaměřeného pohledu, četnosti pohledů na různé objekty, sledu pohledů, celkovém objemu pohledů, úhlu pootevření víček, průměru zornice, odklonu směru pohledu od normály obličeje, mrkání, tvarech a pohybech obočí.



Neurovegetativní reakce – jsou fyziologické změny, které lze jen stěží ovládat. Např. změna tepové frekvence, zvýšení či snížení krevního tlaku, změny hloubky a frekvence dýchání apod. Mohou být zřetelně rozeznatelné v podobě zblednutí, zčervenání, třesu rukou, pocení.



Rekvizitové prostředky – jsou veškeré prostředky, se kterými si komunikující hraje. Nejčastěji to bývá tužka, brýle, řetízek.



Celková image – vytvářena tím, jak je jedinec oblečen, jak je upraven, učesán, jaké má doplňky apod. 54

54

MIKULÁŠTÍK, Milan, pozn. 44, s. 108-115.

44

4

Image a význam zevnějšku pro pubescenty Psychologický slovník vysvětluje pojem image jako obraz, podobu, dojem,

celkovou prezentaci a vnější působení. Používá se v oblasti psychologie, sociologie, obchodu, ekonomie a marketingu.55 Image je způsob, jakým komunikujeme s okolím, jak vnímáme sami sebe. Je zprávou o našem postavení, životním stylu a hodnotách, které uznáváme. Součástí je více než pouhý vzhled. Zahrnuje způsob oblékání, volbu doplňků, účes, péče o pleť, u žen make-up, kondici i tělesnou hygienu. Tvorba image je proces, který rozvíjí individuální styl a směřuje k rozvoji osobnosti. Pomáhá při budování sebevědomí a sebedůvěry. Tělové schéma je sociálním reprezentantem vlastní identity, proto v pubertě vzrůstá subjektivní význam zevnějšku. Projevuje se větší pozorností k vlastnímu tělu, rysům obličeje, ale i k oblečení, které se také stává součástí identity. Důvodem je viditelná změna vlastního těla, která přitahuje pozornost, ale i zvyšující se sociální význam zevnějšku. Někdy si lze všimnout, jak dospívající lpí na detailech a odmítají oblečení, které se jim nelíbí, a právě to svědčí o velkém významu odívání pro identitu dospívajícího. Každý člověk klade značný důraz na zevnějšek, a proto není divu, že je důležitou součástí vlastní identity. Atraktivní dospívající bývají snáze přijímáni vrstevnickou skupinou a získávají lepší sociální status. Pokud se pubescent za atraktivního nepovažuje, může to ovlivnit jeho další směřování. Vědomí menší tělesné přitažlivosti se stává impulsem k tomu, aby na sobě pubescent začal na sobě pracovat. Sociální reakce na nový zevnějšek pubescenta se do jeho identity také zabudovává. Pokud z chování lidí vyplývá, že změna má negativní význam, zhorší se pubescentovo sebehodnocení. Pubescent již nebere své tělo jako danost, ale změnu si uvědomuje. Tělesná atraktivita má svou sociální hodnotu, která je pro dospívajícího nesmírně důležitá. Pro pubescenta je snadnější změnit účes a oblékání než vlastní tělo.56

55

HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ, pozn. 1, s. 224.

56

VÁGNEROVÁ, Marie, pozn. 6, s. 241-242.

45

4.1

Vzhled těla Základní proporce postavy určuje příslušnost k lidskému plemenu. V Evropě

se vyskytuje šest antropologických typů. Prvním je nordický typ, který se vyznačuje vysokým vzrůstem, atletickou postavou s širokými rameny. Končetiny jsou dlouhé a dlouhý a úzký je také obličej a hlava. Fálský typ je dalším typem. Je charakterizován také vysokým vzrůstem, ale postava je robustní, statná. Obličej je široký, trochu čtvercovitý. Třetím typem je baltický typ, jenž se popisuje menším vzrůstem, kratšími končetinami, kratším a širokým krkem a širokým obličejem. Další typ se nazývá mediteránní typ. Ten je možné určit podle malého vzrůstu, štíhlé postavy, s poměrem k tělu dlouhými končetinami a oválným obličejem. Pátý typ se jmenuje dinárský. Vyznačuje se vysokým vzrůstem s postavou astenickou a úzkým obličejem. Krk je dlouhý, také nohy jsou dlouhé, ale ruce bývají kratší. Poslední je alpínský typ. Charakterizuje ho malý vzrůst, podsaditá postava, krátké končetiny a široký a kulatý obličej. 57 Typ, do kterého jedinec spadá, nelze ovlivnit, je dán geneticky. Ze sedmdesáti procent je dědičně člověku dán somatotyp. Tento termín se používá pro vyjádření tělesného typu. Jsou tři. První je endomorfní, jenž odpovídá typu pyknickému (podsaditá až obtloustlá postava, měkké svalstvo). Druhý je izomorfní, který se shoduje s typem atletickým (široká ramena, úzká pánev, malé množství tuku). Třetí je ektomorfní, jenž je totožný s typem astenickým (vychrtlá postava, slabé svalstvo). 58 Dědičností je podmíněna délka kostí a svalová hmota. Co ale ovlivnit lze, je množství tuku a jeho rozmístění po těle. Záleží na prostředí jako vnějším činiteli, který utváří jedince v průběhu života. Prostředí se skládá z celé řady komplexně působících vlivů, které vedou k proměnlivosti některých znaků, jež nejsou silně určeny dědičností. Prostředí může působit jak kladně, tak záporně. Příkladem vlivů je klima, územní lokalita, potrava, životní úroveň, materiální podmínky, výchova, zvyky, tradice,

57

Rasové typy: Základní rasové typy bílého plemene. [online]. 2011 [vid. 22. 1. 2015]. Dostupné z: https://rasovetypy.wordpress.com/2011/08/30/zakladni-rasove-typy-bileho-plemene/ 58

FIALOVÁ, Ludmila. Moderní body image: jak se vyrovnat s kultem štíhlého těla. Vyd. 1. Praha:

Grada, 2006. ISBN 80-247-1350-0. S. 41.

46

pracovní a mimopracovní činnosti a další. Největší význam na somatotyp má jednoznačně potrava. Hlavními zdroji individuálních rozdílů jsou různé genotypické předpoklady jedince a různé podmínky, za kterých vývoj probíhá. Tělesné změny jsem popsala v kapitole Tělesná proměna.

4.1.1 Zobrazování těla v médiích Média hrají v životě pubescentů velkou roli. Právě v období pubescence je sebepojetí dospívajícího nejsnadněji zranitelné.

Zobrazování a zmiňování těla

v médiích je naprosto běžnou součástí našeho světa. Některý tisk, televize, filmy a další komunikační prostředky se zabývají tématem image. Média prezentují tzv. ideální tělesný typ, kterého se snažíme dosáhnout, abychom byli úspěšní, milovaní a chtění. Ideální tělesný typ je falešný obraz o ženské i mužské kráse a jeho důsledkem mohou být poruchy příjmu potravy nebo dysmorfofobie. Časopisy pro mládež jsou plné obrázků krásných, štíhlých a usměvavých dívek. Mají dokonalou pleť, zuby, vlasy. Tyto parametry splňují i obrázky chlapců, avšak jejich postava je doplněna o rýsující se svaly. Navíc jsou vždy perfektně oděni. Zobrazené postavy chlapců a dívek jsou buď o něco starší, nebo stejně staré jako potencionální čtenáři. Pubescenti srovnávají svůj vzhled těla se zobrazovaným a většinou prohrávají na plné čáře. Obrázek totiž nemá akné, větší pozadí nebo zplihlé vlasy. Po určité „dokonalosti“ touží i pubescent, jehož tělo prochází proměnou, a za vzor vidí právě obrázek v časopisu. Ten totiž jasně říká, že být „dokonalým“ jde. Podobně se zobrazují muži i ženy v reklamách, seriálech, filmech, časopisech, na billboardech, přebalech knih, plakátech a dalších. I přesto, že pubescenti mají povědomí o počítačových programech a úpravě obrázků, nevědí, do jaké míry byl původní obrázek změněn. V mnohých případech si třeba ani žádnou změnu nepřipouští. Ovšem rozdíl mezi realitou postav mužů a žen a zobrazovanými obrázky postav mužů a žen prokazatelně existuje. Na pubescenty je vyvíjen tlak, který si mnohdy ani neuvědomují. Jsou obklopeni dokonalými obrázky žen a mužů, kteří vše zvládají bez problémů a ještě u toho krásně vypadají. Obezita se v prostoru médií vyskytuje zřídka, pokud nepočítáme výjimečně 47

filmy a seriály, lze se s ní setkat zejména v reklamě na posilující přístroj nebo na přípravek pro spalování kalorií. Takovéto typy reklamy ale odkazují opět k dokonale štíhlému a svalnatému tělu. Studenti Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy provedli dotazování v 8. a 9. třídách jedné základní školy. Tématem byly reklamy, reklamované výrobky, dojem z postavy modelky a poslední otázkou bylo, zda se dotazovaný chce modelce podobat. Záměrně vyzdvihnu výsledky zejména dvou posledních otázek, protože jsou klíčové pro mou práci. Z výsledků výzkumu vyplývá, že reklamám že věnována značná pozornost. Padesát procent dotazovaných hodnotilo postavu modelky pozitivně a stejného procenta dosáhla i odpověď, která označovala modelku příliš hubenou. Ovšem nejzajímavější a velmi podstatný výsledek poslední otázky byl takový, že celých osmdesát procent dotazovaných účastníků výzkumu se chtělo modelce podobat.59 Dnešní doba je otevřená, a i když se ze všech stran na pubescenty valí „krása a dokonalost“, tak informace o problémech s váhou nejsou nedostatkovým zbožím. Ve škole tato problematika spadá do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví (podle rámcového vzdělávacího programu). Tato oblast přináší základní podněty (poznatky, činnosti, způsoby chování) pro ovlivňování zdraví, s nimiž se žáci seznamují. Vzdělání směřuje k tomu, aby žáci poznávali sebe sami jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Obsah této vzdělávací oblasti se realizuje v souladu s věkem žáků v oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, případně v oboru Zdravotní tělesná výchova. Některé školy používají názvu Rodinná výchova. Vzhledem k individuálnímu i sociálnímu rozměru zdraví je obor Výchova ke zdraví úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova. Časopisy pro mládež často poukazují na toto problematické téma a většinou se nacházejí v rubrice report/reportáž. Často se jedná o jedince zhruba ve věku čtenářů nebo o nějakou populární osobnost. I ostatní časopisy pro dospělé, ať již měsíčníky nebo třeba týdeníky, se o poruchách se vztahem k tělu zmiňují. Avšak z mnohem větší 59

FIALOVÁ, Ludmila a František David KRCH. Pojetí vlastního těla - zdraví, zdatnost, vzhled. Vyd. 1.

Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-802-4621-609. S. 156-157.

48

perspektivy. Zaměřují se na rodiče, aby dokázali rozpoznat první příznaky na svých potomcích, a zároveň jim radí, jak s touto situací naložit, nebo otisknout životní příběh čtenáře, či upozorní, která celebrita je právě obětí poruchy. Mimo jiné se v časopisech pro mládež objevují články o cvičení na plochá bříška a štíhlá stehna. Byla natočena řada filmů, z českých jmenuji Lehká jako dech, Sedm hladových. Z produkce České televize upozorním na dokumentární pořad 13. komnata. Téma se objevilo v souvislosti se známou osobností Pavlou Sudovou, Lenkou Kořínkovou, Simonou Chytrovou. Dokument Chci být štíhlá byl natočen ve spolupráci s psychiatrickou klinikou 1.lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Za seriály bych zmínila pořad s názvem Jste to, co jíte a i v některých dílech Ordinace v růžové zahradě či Ulice se tato tematika objevila. Zahraniční tvorba též není zanedbatelná. Nejmasivnějším zdrojem informací je ovšem internet. Dají se na něm nalézt jak klady, tak zápory, záleží na osobě, co hledá a jaké poznatky si následně odnese. Pro přehrávání všemožných písní, videí, filmů a dokumentů je používána nejznámější webová stránka a tou je youtube.com. Často je využívána i při výuce.

4.1.2 Související poruchy se vztahem k tělu Pro objektivní posouzení těla je potřeba vycházet alespoň ze tří základních parametrů. Ty se skládají z výšky, hmotnosti, pohlaví, tělesného typu, podkožního tuku, tělních obvodů, délky kostí a proporcionality. Toto doporučení je ale pouze pro dospělé. Vzhledem k tomu, že pubescenti jsou v neustálém vývoji a jejich parametry se neustále mění, bere se v potaz pouze pohlaví, výška a hmotnost. Lze jej vypočítat jako podíl hmotnosti jedince v kilogramech a jeho výšky v metrech umocněné na druhou. Výsledkem je percentil, pomocí něhož a tabulky (Obrázek 1 a Obrázek 2) můžeme určit podváhu, ideální tělesnou hmotnost, nadváhu a obezitu. Rozlišuje se mezi tabulkou chlapců a dívek. Výsledné číslo se vyhledá na svislé levé lince grafu, na vodorovné lince se nalezne věk dospívajícího a podle průsečíku se zjistí, v jaké percentilové hladině se jedinec nachází. Pokud vyjde výsledný bod průniku mezi

49

percentilem 25 a 85, je hmotnost jedince v pořádku. Extrémní hodnoty percentilu jsou méně než 3 pro podvýživu a více než 97 pro obezitu. 60 Obrázek 1 BODY MASS INDEX (BMI) Dívky 0 – 18 LET

Zdroj: Státní zdravotní ústav61

60

Zijzdrave.cz. [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.zijzdrave.cz/novinky/kila-

navic/zjistete-v-tabulkach-jak-je-na-tom-vase-dite/ 61

Státní zdravotní ústav [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz

50

Obrázek 2 BODY MASS INDEX (BMI) Chlapci 0 – 18 LET

Zdroj: Státní zdravotní ústav62

62

Státní zdravotní ústav [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz

51

4.1.2.1 Nadváha a obezita V České republice vzrůstá podíl dětí s nadváhou a obezitou podle výsledků 6. celostátního antropologického výzkumu v roce 2001.

63

Za nadváhu se považuje

výsledek indexu tělesné hmotnosti, který spadá do percentilového pásma grafu mezi 90. a 97. percentilem. Zařazení výsledku do pásma nad 97. percentilem značí obezitu.64 Obezita je stav, při kterém dlouhodobě převyšuje příjem potravy nad výdejem energie organismu. Převažující příjem kalorií tak vede ke zvýšenému ukládání tuku, zvyšování tělesné váhy. Při vzniku obezity hraje roli i řada dalších faktorů. Hlavní příčinou vzniku obezity je kombinace životního stylu a genetické dispozice. Obezita se podílí na vzniku a rozvoji cukrovky, vysokého krevního tlaku, vysoké hladiny cholesterolu a také představuje velkou zátěž pro klouby a páteř.

4.1.2.2 Podváha O podváze se hovoří, když výsledek indexu tělesné hmotnosti spadá do percentilového pásma pod 25. percentilem. Hodnoty spadající pod 3. percentil jsou alarmující.

65

K podváze mohou mít někteří genetické předpoklady nebo může být

důsledkem způsobeným odmítáním potravy. Směřuje tak k poruchám příjmu potravy.

4.1.2.3 Poruchy příjmu potravy Jedná se o okruh onemocnění, pro které jsou typické obavy z tloušťky, manipulace s jídlem a zkreslené vnímání vlastního těla. Onemocnění jsou psychická, od určitého stadia není nemocný schopen ovládat své chování a bez pomoci druhých se nemoci nezbaví. Nemoc bývá doprovázena ztrátou zájmu o kontakt s vrstevníky, nesoustředěností a náladovostí. Naopak středem zájmu je vlastní postava a potrava. Poruchy příjmu potravy jsou zdraví nebezpečné, pokud nejsou léčeny, mohou způsobit rozvrat metabolismu a smrt 63

Celostátní antropologické výzkumy (CAV). [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné

z: http://www.szu.cz/publikace/data/celostatni-antropologicke-vyzkumy-cav 64 Dětská obezita. [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/detskaobezita?highlightWords=obezita 65 Dětská obezita. [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/detskaobezita?highlightWords=obezita

52

Mentální anorexie se nejčastěji objevuje v pubertě a adolescenci. Většinou postihuje dívky. Nízká váha je způsobena odmítáním jídla, cvičením, zvracením nebo užíváním projímadel. Dotyčný má intenzivní strach z přírůstku váhy, popírá tělesnou podváhu. Své tělo vnímá jako normální nebo tlusté a tělesná hmotnost má obrovský vliv na sebevědomí. Nemocní si jsou vědomi, že jejich způsob jedení je abnormální. Jsou pronásledováni depresivními náladami a sebeodsuzováním. Nemocní mohou být vznětlivý, náladoví, smutní. Vlasy slábnou, lámou se a později vypadávají. Trpí kůže, která je sušší, a snadno se tvoří modřiny. Objevují se problémy se svaly a klouby, ledvinami, střevy, hormony a srdcem. Mentální bulimie se také objevuje v období dospívání a též spíše u dívek. Nemocný se neustále zabývá jídlem. Neodolatelná touha po jídle a přejídání se střídá se zmírněním vlivu jídla na váhu zvracením, hladovkami nebo projímadly. Dotyčný trpí chorobným strachem z tloušťky, nízkého sebevědomí. Je přehnaně závislý na svém vzhledu a hmotnosti. Při bulimii se také objevují potíže se soustředěním, dále závratě, náladovost, stud, nízké sebevědomí a deprese. Objevuje se zvýšená kazivost zubů a vyšší citlivost na studené a horké. Hrdlo a jícen jsou bolestivé a dráždivé. Nemocní mohou trpět záněty žaludku a vředy. Dále mají potíže se svaly a klouby, střevy, hormony, tělesnými tekutinami a srdcem. Záchvatovité přejídání postihuje obě pohlaví a může se rozvinout od dospívání téměř kdykoliv. Nejčastější příčinou je nevyvážené stravování, které může být důsledkem nejrůznějších redukčních diet. Častým následkem je přibývání a váze, deprese a nespokojenost se sebou. Porucha se vyznačuje nevyváženým stravováním. Velké omezování v jídle nebo jednostranný jídelníček se střídá s neodolatelnou a nutkavou touhou se přejíst. Takové stavy se s pravidelností opakují. Po takové konzumaci přichází nepříjemné pocity z přejedení, ale obvykle nedochází ke zvracení. S nárůstem hmotnosti roste nespokojenost se sebou. Tato porucha se nejčastěji rozvíjí jako reakce na stres, citové strádání či depresivní nálady. 66 Ortorexie je patologická posedlost zdravou výživou. Nemocný se orientuje na zdravou výživu, obchody se zdravými potravinami a na hledání informací o výrobě 66

První info. Mentální anorexie, bulimie, psychogenní přejídání - portál s odbornou garancí [online].

[vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.idealni.cz/prvni-info-anorexie-bulimie-prejidani/

53

zdravé stravy. Časem se z toho stává posedlost a hlavní náplň času. Roste strach z nezdravého jídla. Zdravé jídlo je podrobováno většímu zkoumání a i to přestává být dostatečně zdravé. Patologické je na tom extrémní odmítání všeho ostatního, nikoli myšlenka, že by jídlo mělo být přírodní. Redukuje se tak jídelníček na minimum a nemocný začne trpět podvýživou. Často myslí na jídlo, trápí ho úzkosti a deprese, které vedou k pocitu osamění a ke skutečné izolaci. Bigorexie se nejčastěji užívá ve spojení s kulturistikou a postihuje až na výjimky výhradně muže. Bigorektici trpí utkvělou představou, že jsou malí a vyzáblí, jsou přesným opakem anorektiků. Snaží se nalézt ztracené sebevědomí pomocí neúměrného cvičení. Tělesná zdatnost se postupem času stává jediným smyslem života. Mohou zneužívat potravinové doplňky a látky, jež podporují svalový růst a ovlivňují metabolismus. Hlavním rizikem této poruchy je poškození pohybového aparátu dlouhodobým přetěžováním. Přetěžováním trpí i trávicí systém, ledviny a játra. Mohou trpět nadváhou a velkou sociální izolací.67 Po roce 2000 se začínají objevovat tzv. pro-ana stránky.68 Jedná se o množství webových stránek zasvěcených poruchám příjmu potravy. Autoři stránek jsou lidé, kteří sami trpí poruchami příjmu potravy. Tvůrci na svých stránkách (blogů, deníčků) zveřejňují původní váhu a plánují, na jakou váhu by se chtěli dostat. Píší o svých „úspěších“ a nechávají ostatním členům vzkazy, rady, tipy a nápady, jak se k vysněné postavě dopracovat a přitom skrýt poruchu před rodinou, přáteli, učiteli a lékaři.

4.1.2.4 Dysmorfofobie Dysmorfofobie neboli syndrom pocitu ošklivosti. Častěji se objevuje u dívek než u chlapců a začíná obvykle v pubertě nebo na prahu dospělosti. Syndrom značí nadměrné zaobírání se domnělými vadami na kráse u normálně vyhlížející osoby. Nemocný je natolik zaujatý pocitem vlastní ošklivosti, že mu to začne bránit 67

Ortorexie, bigorexie, drunkorexie. Mentální anorexie, bulimie, psychogenní přejídání - portál s odbornou garancí [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z:http://www.idealni.cz/clanek/ortorexiebigorexie-drunkorexie/ 68

GILES, David. Psychologie médií. Vyd. 1. Překlad Helena Šolcová. Praha: Grada, 2012. Z pohledu psychologie. ISBN 978-802-4739-212. S. 76.

54

v normálním životě. Svou domnělou vadou se dotyčný neustále mučivě trápí a je přesvědčen, že okolí ho pro svou vadu permanentně sleduje a komentuje. Vada se stává zdrojem všech potíží. Nemocný se buď neustále prohlíží v zrcadle, nebo se mu úzkostně vyhýbá.69

4.2 Móda a oblečení 4.2.1

Móda

„Móda představuje bytostně společenský a historický útvar, který se omezuje na určitý typ společnosti (…). Jedná se o specifickou formu společenské proměny, která není spjata s konkrétním předmětem. Móda především označuje určitý stav společnosti, který se vyznačuje zvláště krátkou životností a více či méně překvapivými zvraty. Může proto postihnout velmi rozmanité oblasti kolektivního života“70 Takovéto zobecnění módy je klíčovým rysem naší společnosti. V dnešní době tak móda neznamená pouhý návrh, výrobu a nošení nového oděvu. Ale je mnohem komplexní, vztahuje se na náš každodenní život. Začíná již ránem volbou oblečení, rozhodnutím o snídani, výběrem dopravy a trávením volného času. Je součástí i večerního programu. Móda je těsně spjatá s naším životním stylem. V této práci se budu věnovat módě v jejím nejužším smyslu a prvotním významu, v souvislosti s oblečením. Móda je kulturou, která je založená na přítomném okamžiku. Podle G. Lipoveskeho móda svědčí o nástupu moderní schopnosti člověka vytvářet a měnit svůj vzhled. I když móda zavádí obecnou normu, zároveň ponechává prostor pro vyjádření osobního vkusu. Pomocí módy se lidé odpoutávají od starých norem a určují si osobnější styl, který je jim příjemný. Móda, aniž si to možná uvědomujeme, podporuje naše kritické myšlení, estetické pozorování a osobní angažovanost. 71

69

Nespokojenost s vlastním vzhledem. [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://pece-o-

telo.zdrave.cz/nespokojenost-s-vlastnim-vzhledem/ 70 LIPOVETSKY, Gilles. Říše pomíjivosti: móda a její úděl v moderních společnostech. V českém jazyce vyd. 2. Překlad Martin Pokorný. Praha: Prostor, 2010. ISBN 978-80-7260-229-2. S 30-31. 71

LIPOVETSKY, Gilles, pozn. 63, s. 180-183.

55

4.2.2 Počátky moderní módy Lipovetsky ve své publikaci Říše pomíjivosti spatřuje počátky moderní módy v polovině 19. století. Základem byly dva způsoby výroby. Prvním bylo haute couture a druhým prêt-à-porter. Haute couture zvaná také jako vysoká krejčovina. Vyráběla luxusní originální oděvy, měla monopol na inovace a vyhlašovala tendence módní sezóny. Výrazně přispěla k modernímu kultu individuality, protože nahradila jednotvárnost střihu mnohostí a pestrostí modelů, které vždy odpovídaly jedinečnosti ženy, pro niž byl model určený. Mezi znaky patří originalita, nekonformita a fantazie. Do té doby byla nápaditost vyjádřena pouze pomocí doplňků.

72

Dnešní poslání vysoké

krejčoviny je především udržet slavnou tradici luxusu a propagovat kvalitní prêt-à-porter. Od 60. let se specializují na nejrozmanitější výrobky: parfémy, kosmetika, zapalovače, psací pera atd.73 Hlavním cílem prêt-à-porter je průmyslově vyrábět oděvy dostupné všem, nicméně inspirované posledními tendencemi. Éra nastala v 60. letech 20. století, protože došlo k rozvoji a zobecnění principů předchozí fáze a nové technologie umožňují sériovou výrobu ve vynikající kvalitě. Malosériová výroba posunula demokratizaci v oblékání. Dosud nedostupné estetické znaky módy se změnily ve všeobecný požadavek. Charakteristickým znakem této doby je skutečnost, že móda v jednotném čísle už neexistuje. Ani v rámci jedné značky nelze najít jednotný styl. 74

4.2.3 Personalizace módy Trendem doby je mladistvý a svobodný obraz sebe sama. Všechny styly mají právo na existenci a uplatňují se ve vzájemném prostoupení. Během několika let se z mládeže stal prototyp módy, protože svou hrou, ironií a emotivním šokem dokázali volně spojovat protikladné styly odívání. Počínaje 60. lety získávají nový prostor a význam přicházející vlny hippie, punk, skinhead apod. Kultura mládeže rozšiřuje hranice možností, jak lze vypadat. Tyto způsoby oblékání vyznačující se výstředností

72 73 74

LIPOVETSKY, Gilles, pozn. 63, s. 102-118. LIPOVETSKY, Gilles, pozn. 63, s. 156-157. LIPOVETSKY, Gilles, pozn. 63, s. 155-171.

56

znamenaly velký zlom vůči průměrnému vzhledu, ale v jistém smyslu doprovázely všeobecný sklon snižovat závislost na oficiální módě.75 Dnešní svět je postmoderní a chápe se jako kontinuita věku moderního. Podstatným rysem je personalizace, která vyvolala explozi požadavků svobody ve všech oblastech života. Současná kultura zdůrazňuje minulost a tradici, přikládá význam místním odlišnostem a prostému životu. Ospravedlňuje potvrzení osobní identity v souladu s hodnotami personalizované společnosti, ve které záleží na jediném – být sám sebou. Právo na existenci a společenské uznání zde má cokoliv. Všechny volby a možnosti existují vedle sebe, aniž by si protiřečily nebo se navzájem vylučovaly. I módní svět se proměnil v postmoderní. Vyznačuje se tím, že neexistuje jediný jasně srozumitelný módní směr. Charakteristické jsou neuvěřitelné a všemožné kombinace. Dnešní móda je otevřená, založená na ideálu, kterému se říká look (celkový vzhled včetně úpravy vlasů apod.). Kombinaci oblečení a doplňků se říká outfit. Dnešní móda spojuje zálibu v jedinečnosti a v míšení stylů. Je spjat s touhou po nezávislosti a sebevyjádření.

4.2.4 Oblečení V jistém smyslu je móda nadstavbou, oblečení pak prostředkem jejího vyjádření. Oděv je nedílnou součástí vývoje lidstva. Objevoval se už v nejstarší době lidstva, ve které se lidé odívali do kůží a kožešin. Tak, jak se vyvíjel člověk, vyvíjel se i jeho oděv. Ve všech vývojových období bylo považováno odívání a doplňky jako základní projev kultury národa. Zpočátku plnil oděv ochranné funkce a stal se symbolem postavení jednotlivce. Tak, jako se rozrůzňovala společnost v jednotlivých dobách, vznikaly nové formy a typy oděvů včetně nových materiálů.

75

LIPOVETSKY, Gilles, pozn. 63, s. 179-184.

57

4.2.4.1 Funkce oblečení Funkce oděvu můžeme rozdělit na dvě hlavní linie. První linií jsou funkce užitkové, které přinášejí předmětové vybavení pro činnost a zabezpečení fyziologických potřeb, a patří do ní následující.  Funkce ochranná – již z názvu je patrné, že hlavní význam tkví v ochraně lidského těla např. před promočením, přehřátím nebo prochladnutím.  Funkce hygienická – tato funkce je spojena se zdravotní ochrannou složkou pro různé činnosti (povolání, sport, zájmová činnost).  Funkce antropometrická a psychofyzická – klade důraz na takové pojetí oblečení, které prospívá zdraví člověka a neomezuje organické pochody v těle.  Funkce biologická a sexuální – odlišuje oděv populace podle věku (batole, dítě, dospívající, dospělý) a pohlaví. Některé oděvy jsou ale tzv. unisex, což znamená, že je mohou používat obě pohlaví.

Druhá linie oděvu se vztahuje k sociálnímu a kulturnímu kontextu.  Funkce společenská – patřičná reprezentace člověka ve společnosti.  Funkce ideologická – vyjadřování pomocí oděvu příslušnost k různé generaci, ke skupině apod.  Funkce etiketní – součást určitého závazného chování, většinou protokolního. Do této skupiny spadá adekvátní oblečení na svatbu, pohřeb, ples, návštěvu divadelních představení a koncertů aj.  Funkce magická – je představována oděvem kouzelníků, kněží, talárem.  Funkce individuální – sebeprezentace jedince, neopakovatelná individualita, která se projevuje se stylu oblékání.  Funkce kulturně-estetická a esteticko-erotická – obě tyto funkce procházejí celými lidskými dějinami. Druhá funkce zdůrazňuje cíl zalíbit se pomocí oděvu.76 76

Malá škola vzniku oděvů. In: Vaše děti: Děti - péče, zábava, vzdělávání [online]. [vid. 2. 11. 2015]. Dostupné z: http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/ostatni-tipy-a-rady/mala-skola-vzniku-odevu/

58

4.3

Specifika neverbální komunikace se zaměřením na úpravu zevnějšku v období pubescence Pro pubescenty má image ohromný význam. Pomocí ní se viditelně vydělují

od dětství. Chtějí upozornit, že se s nimi dá jednat s jako dospělými. Avšak oblečení pro dospělé jim připadá konformní a nudné. Puberta představuje možnost, jak se projevit, jak dát najevo to, co má pro ně význam, hodnotu. Je jediným obdobím, kdy se jedinec plně zaváže tomu, čemu věří, bez ohledu na to, co si o tom ostatní myslí. V žádném jiném období lidského života nebude tak velká shoda mezi image a jedincovými prioritami. Pubescent si vybírá oblečení podle toho, jak se mu líbí a jak mu sluší. Není pro něj důležité, že v krátké bundě může nastydnout. Ani výběr oblečení adekvátní k ročnímu období není odpovídající. Někteří jsou schopni chodit v teniskách do doby, než si je promáčí sněhem, nebo nosit v parném dni dlouhý rukáv, protože je součástí image. U hygienické funkce je podobnost takřka stejná. Nestane se, že bychom viděli pubescenta na bruslích v teplácích nebo sportovních kalhotách, nýbrž v džínech. Ovšem pokud v zájmové činnosti dominuje aktivní sport spojený se soutěžením, požadavek sportovního oblečení je nutný. Pubescent patří do sportovního týmu a ty většinou mají dané oblečení. Pokud tomu tak není a pubescent si vybírá oblečení sám, dominuje při výběru opět to, jak mu daný kus oděvu sluší. Třetí funkce (funkce antropometrická a psychofyzická) se zdá být samozřejmostí a myslím si, že i většinou je. Pubescenti si nekupují menší oděv, protože by v něm nevypadali hezky. Nejeden styl naopak preferuje volné a pohodlné oblečení. Problém nastává v případě výběru neadekvátní obuvi. Plochá podrážka, vysoké podpatky, příliš úzká bota – to všechno jde stranou, jakmile bota padne pubescentovi do oka. Poslední z funkcí užitkových má pro pubescenta největší smysl. V prvé řadě se chce vydělit od dětství a během puberty chce zapůsobit i na druhé pohlaví tím, že na sebe upozorňují a předvádějí se. Proto se orientují na takové oblečení, které podtrhne jejich nově narostlé přednosti. Pro některé ale tělesné změny představují ohromný problém. A protože se ho nejde zbavit, pracují na zamaskování. Nosí hodně volné a vytahané oblečení. Jiní naopak volné oblečení z důvodu, že patří ke stylu, který

59

vyznávají – př. hip hop, writeři, skateři. Rozdělení oblečení podle pohlaví bývá v obchodech jasně označeno. Ovšem někdy se může stát, že faktický rozdíl je pouze v cedulce a ve velikostech. Co se týká doplňků, jasná hranice neexistuje. Pásky, čepice, náramky a mnohé další vídáme jak na děvčatech, tak na chlapcích. Avšak ozdoby do vlasů a kabelky náležejí pouze děvčatům. Obecně můžeme shrnout, že pro pubescenty nemají velký vliv užitkové funkce oděvu, kromě poslední funkce biologické a sexuální. Důležitější roli při výběru oblečení hraje sociální a kulturní kontext. V popředí jistě stojí funkce společenská, esteticko-erotická a individuální. Souvisí se socializací pubescentů. Ti se snaží odpoutat od rodiny a jistotu jim poskytují právě vrstevníci a skupina. Snaží se zaujmout ostatní, usilují o imponující roli. Chtějí patřit do nějaké skupiny, nejlépe té, se kterou mají nejvíce společného. Také se snaží zapůsobit na druhé pohlaví. Tím se sami ujišťují o vlastní ceně přitažlivosti. Všechen tento výčet má vliv na formování jejich sebepojetí a identity. Nejsnadněji toho lze dosáhnout pomocí oděvu a doplňků, pomocí kterých dávají najevo svoji osobnost a originalitu. S tím souvisí i funkce ideologická. Pubescenti se pomocí oblečení vydělují jak z dětství, tak z dospělosti svou originalitou a nekonvenčním odíváním. Dávají ostatním najevo, co se jim líbí, nebo co preferují, či jak se cítí.

To všechno

se dá vyjádřit image. Ve vývoji jedince prochází vývojem i úprava zevnějšku. Zprvu je člověk ovlivňován rodinou, matky rozhodují, co dětem obléknou, a připravují jim oblečení. Potom má velký vliv vlastní či vrstevnická fantazie. V další fázi vývoje se úprava vzhledu podřizuje určitým pravidlům, která odrážejí příslušnost ke skupině. Pro potvrzení své vlastní identity jedinec upřednostňuje odpovídající signály. Jak jsem již v této práci zmínila, vrstevnická skupina oslabuje roli rodiny, která byla nejdůležitější v socializaci dítěte. Na prvním místě je skupina, a pokud dojde k porušení jejích hodnot, může být jedinec za trest i vyloučen. Idoly v dané skupině řídí život dospívajícího, ovlivňují jeho hodnoty a ideály. Idolem se může stát kdokoliv - populární sportovec, herec, zpěvák, vrstevník. Členové skupiny se snaží svému idolu vyrovnat nejčastěji vizáží.

60

Etiketní oblečení je nedílnou součástí kultury. Některými institucemi a zvyky je nezbytně požadováno. V pubescentním období je vynucováno především autoritami (rodiči, učiteli), protože sami pubescenti mají o vhodnosti oblečení zcela jiné názory než dospělí. I přes to, že se někdy podaří donutit pubescenta obléknout se tak, jak se na danou událost, trvá na doplňcích/líčení, které odpovídají jeho stylu. Oblečení je tedy prostředkem, skrze pomocí něhož jedinec oznamuje svoji identitu, ukazuje svoji hodnotu či vyjadřuje svoji náladu. Mezi nejdůležitější funkce jednoznačně v tomto směru patří prosazení své individuality a odlišnosti a zároveň příslušnost a ztotožnění se s určitou skupinou. Vždy se tak děje na základě výběru oblečení a doplňků. Stejné pravidlo patří i pro sociální skupiny pří prezentování skupinové identity. Nelze opomenout ani význam oblečení v sociálních rolích. Jedinci střídají oděv podle toho, při jaké příležitosti se s druhými setkávají, s kým se setkávají a také podle toho, jakou image nebo náladu chtějí prezentovat. Oblečením lze ať již vědomě nebo nevědomě manifestovat své postavení, pozici v sociální kultuře. Ukazovat jím, jaké jednání vůči sobě samým předpokládat, a pomocí něhož se lze někam zařadit. . 4.3.1 Odívání podle hudebních stylů Hudba je důležitou součástí života pubescentů. Je to ta část kultury, ve které mohou vyjádřit svůj názor na svět. Příslušnost ke skupině vyjadřují poslechem určitého stylu hudby. Díky hudbě se cítí svobodní, odlišní a mají možnost prožívat takový styl života, kterého se jim ve společnosti dospělých nedostává (pro některé nemusí být obsah hudby důležitý, podstatná je pro něj skupinová identifikace). V současné době je oblíbená hudba pubescentů různorodá, přesto však styly plní jednu společnou funkci. Tou je dráždivost a aktivizace. Pro pubescenty je hudba atraktivní svou hlasitostí a rytmem. Hudba je součástí fenoménu označovaného pojmem subkultura mládeže. V sociologickém pojetí se tento termín vztahuje na specifickou skupinu, která

61

je tvůrcem a nositelem zvláštních, odlišných norem, hodnot, vzorců chování a životního stylu. 77 Hudba je tmelící prostředek pro sdílení poslechu i pro bližší kontakt. Na hudebních akcích se mládež seznamuje a uzavírá přátelství s vrstevníky. Pubescenti se nejdříve ztotožňují s idolem (s hudebním stylem), chtějí se mu podobat vizáží. Až v pozdějším věku přebírají nebo se ztotožní s názory a hodnotami, který určitý styl vyznává. Proto se v této práci zaměřím pouze na oblečení různých hudebních stylů a ne na postoje a názory, které vyjadřují a zastávají. Metalisté – metalová hudba a její různé odnože. Výrazným rysem oblečení je stylizace do rolí rockových hvězd. Typickým oděvem jsou tmavé upnuté rifle, riflová čí kožená bunda, často bunda nerovného střihu se zakřiveným zipem (křivák). Nejtypičtější barvou je černá. Oblečení je často zdobené kovovými cvočky a pyramidami. Trička bývají potištěna názvem oblíbené kapely nebo jejím znakem. Obuv zastupují většinou tenisky (plátěná bota s jednoduchou gumovou podešví) nebo botasky (vylepšené tenisky s konstrukčně vypracovanými podrážkami, polstrovaný vnitřek atd.) či těžké boty (př. Martensky, Glady, Boots). Mezi doplňky patří široké kožené náramky pobité cvočky. Kožené pásky s přívěšky pentagramu, kříže, loga kapel. Náušnice a prstýnky ve tvaru hada nebo lebky. Typické jsou batohy s názvem oblíbené skupiny a odznaky.78 Někteří si nechávají narůst dlouhé vlasy po vzoru svých idolů a podmalovávají si oči. Tato subkultura má i své obchody, např. www.methalshop.cz. Některé znaky lze nalézt na ilustraci Obrázek 3 Metalisté.

77

DUFFKOVÁ, Jana, Lukáš URBAN a Josef DUBSKÝ. Sociologie životního stylu. Plzeň: Vydavatelství

a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3801-236. 78

KOSÍKOVÁ, J.: Jak se někteří oblékají. In: Pospíšilová, J. (ed.): Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře a folkloru dnešních dětí a mládeže s ukázkami. Brno: Doplněk ve spolupráci s Etnologickým ústavem AV ČR, 2003, s. 223-224.

62

Obrázek 3 Metalisté

Zdroj:http://www.ceskatelevize.cz/porady/10318808885-metal-metaliste/21138254938/79

Punkeři – hlavním cílem je co nejvíce se odlišit od ostatních. Nosí kožené bundy, křiváky i bombery (pilotní bunda – u krku, v pase a na rukávech jsou pružné elastické úplety), různobarevná trička, zkrácené upnuté rifle na výšku bot, které jsou vysoké, vojenské, na znamení proti odporu proti militarismu bývají poškozené a někdy i obarvené. Tento krátký výčet oblečení dokládá, že se v tomto hudebním stylu mísí různé módní styly, specifické pro punkery však je, že oblečení bývá rozřezané, natrhnuté.80 Oděv může mít kovovou výzdobu, nápisy a hesla. Mezi důležité doplňky patří pásek se cvočky, který volně splývá kolem těla, řetězy kolem těla a spínací špendlíky. Účesy jsou extravagantní, ve středu temene zůstává delší pruh vlasů, ze kterých lze vyrobit barevné číro, zbytek hlavy je vyholený.

81

Oblíbenou výzdobou

je anarchistický symbol A v kruhu a punková hesla NO FUTURE a PUNK IS NOT DEAD. Možné příklady oblékání jsou zaznamenány na obrázcích Obrázek 4 Punker a Obrázek 5 Punkerka. 79

Česká televize[online]. [vid. 9.

4. 2015]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10318808885-metal-metaliste/21138254938/79 80

HEBDIGE, Dick. Subkultura a styl. Překlad Miroslav Kotásek. Praha: Dauphin, 2012. ISBN 978-807-

2721-979. S. 53. 81

KOSÍKOVÁ, J.: Jak se někteří oblékají. In: Pospíšilová, J. (ed.): Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře a folkloru dnešních dětí a mládeže s ukázkami. Brno: Doplněk ve spolupráci s Etnologickým ústavem AV ČR, 2003, s. 226-227.

63

Obrázek 4 Punker

Zdroj Punker: http://franzsfashionfascinations.blogspot.cz/2012/07/punk-and-vivienne-westwood.html82

Obrázek 5 Punkerka

Zdroj Punkerka: http://www.punk333.webs.com/83

82

[vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z http://franzsfashionfascinations.blogspot.cz/2012/07/punk-and-viviennewestwood.html 83

[vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z http://www.punk333.webs.com/

64

Rockeři – symbolem tohoto stylu jsou kožené bundy většinou s asymetrickým střihem a šikmým zapínáním. Z materiálů se nejvíce kombinuje kůže (i imitace) a džínový materiál. Džíny jsou většinou tmavé barvy a úzkého střihu. Oděv i doplňky jsou doplněny o kovové cvočky a metalové barvy (stříbrná, zlatá, fialová, zelená, modrá apod). Outfit je často doplněn o masivní šperky. Některé znaky stylu můžeme vidět na Obrázku 6 Rockeři.

Obrázek 6 Rockeři

Zdroj: http://weheartit.com/entry/172225070/tag/rock%20style?context_user=PikaGirlValentine&page=27 84

Gothic – hudba bývá ponurá a melancholická, objevují se melancholické texty s hororovými a romantickými prvky. Mezi inspirační zdroje looku patří punk, pozdní gotika, impresionismus, renesance. V gothické módě můžeme najít korzety, nařasené minisukně či sukně k zemi, šaty, stahováky (náramky), rukavice, košile, pláště. Dominantní barvou je černá, která se objevuje často v kombinaci s červenou. 84

[vid.13. 4. 2015]. Dostupné z

http://weheartit.com/entry/172225070/tag/rock%20style?context_user=PikaGirlValentine&page=27

65

Mezi doplňky patří kříže a jiné náboženské motivy, řetězy a obojky. K celkové image obou pohlaví patří černé vlasy, nehty, výrazné oční linky a rudá rtěnka.85 Ke specializovaným obchodům pro tento styl patří Gothic Habitus, Nosferatu a Drakkaria. Obrázek 7 a Obrázek 8 ilustruje, jak je možné vypadat podle gothic stylu. Obrázek 7 Gothic dívka

Zdroj Gothic dívka : www.mediahosting.at86

Obrázek 8 Gothic chlapec

Zdroj Gothic chlapec: http://devilinspiredgothicdresses.blogspot.cz/87

85

Gothic!. Bravoweb [online]. 2009 [vid. 19. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.bravoweb.cz/style/gothic-74

66

Disco – typickou hudbou je pop-music. U chlapců discantů jsou v popředí zájmu aktuální módní trendy. Oblíbené jsou světlé barvy (růžová, žlutá, zelenkavá, bílá). Typické jsou upnuté barevné kalhoty a trička s krátkými, úzkými rukávy nebo košile s postavenými límečky. Nosí zásadně značkové oblečení a vždy mají pečlivě nagelované vlasy. U dívek se pro tento styl používá označení barbie. Na úzkých riflích a leginách převládají výrazné barvy. Trika mají potisk oblíbené postavičky od Hello Kitty přes Snoopy až k Minnie. Dále jsou to různé topy, bolerka, tílka a bundičky. Mezi doplňky patří čelenky, výrazné doplňky a kabelky. Výrazným znakem jsou flitry. Barbie dívky jsou vždy upravené (účes, líčení) včetně nehtů. Obě pohlaví často obměňují šatník a bez sluchátek v uších neudělají téměř ani krok.

88

Příklad oděvu

dokládám na Obrázku 9 Disco dívka a chlapec.

Obrázek 9 Disco dívka a chlapec

Zdroj: http://monsseikur.blog.cz/1107/kluci-a-jejich89

86

[vid. 10. 3. 2015]. Dostupné z: www.mediahosting.at

87

[vid. 10. 3. 2015]. Dostupné z: http://devilinspiredgothicdresses.blogspot.cz/

88

KEKULOVÁ. Styly mládeže. In: [online]. [vid. 19. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.krkarlovarsky.cz/krajsky-urad/cinnosti/Documents/Styly-mladeze-Mgr-Kekulova.pdf 89

[vid. 10. 4. 2015]. Dostupné z: http://monsseikur.blog.cz/1107/kluci-a-jejich

67

Hip-hop – hudba, jíž vyjadřují rapující autoři své názory a postoje. Charakteristický znak je volné a pohodlné oblečení. Oděv bývá o několik čísel větší, než jedinec opravdu potřebuje (Obrázek 10 a Obrázek 11). Volná trika, dlouhé mikiny a kalhoty s rozkrokem až u kolen. Příznačná je také volná tepláková souprava. Doplňky tvoří masivní řetězy, šátky a čepice s rovným kšiltem. Ke značkám produkujícím tento styl náleží Ecko Unlimited a G-Unit.

Obrázek 10 Hiphoper

Zdroj:http://3.bp.blogspot.com/dn1obHVs0zc/UfH43YsxhRI/AAAAAAAAAjc/qT_OyPriY2g/s1600/Hip -Hop-StyleClothing-For-Men3.jpg90

90

[vid. 12. 4. 2015]. Dostupné z: http://3.bp.blogspot.com/dn1obHVs0zc/UfH43YsxhRI/AAAAAAAAAjc/qT_OyPriY2g/s1600/Hip-HopStyleClothing-For-Men3.jpg

68

Obrázek 11Hiphoperka

Zdroj:

http://www.cutetrendyclothes.org/hip-hop-fashion-girls-2014/hip-hop-fashion-girls-venta-al-por-

mayor-jazz-de-hip-hop-pantalones-compre-jazz-de-hip-photos/91

Rasta styl – oděv stylu hudby reggae je velmi lehko rozeznatelný. Základem je červená, zelená a zlatá barva (místo zlaté se používá žlutá). Takovýmto barevným znakem jsou ozdobeny různé druhy oblečení (trička, nátělníky, košile, kalhoty, kraťasy) a doplňků (peněženky, tašky, šály). Nejtypičtější v této trojkombinaci je baret. Charakteristickým potiskem je obrázek Boba Marleyho nebo marihuany.

92

Příznačná

je i úprava vlasů – dredy a rasta copánky.

91

[vid. 12. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.cutetrendyclothes.org/hip-hop-fashion-girls-2014/hip-hop-

fashion-girls-venta-al-por-mayor-jazz-de-hip-hop-pantalones-compre-jazz-de-hip-photos/ 92

HEBDIGE, Dick., pozn. 72, s. 64-67.

69

Obrázek 12 Rasta baret

4.3.2

Odívání podle trávení volného času Sportovní styl – v tomto stylu chodí nejčastěji oděni dospívající, kteří se věnují

aktivně nějakému druhu sportu. Zejména pokud jde o kolektivní sport, členové mívají stejné oblečení se znakem svého klubu. Charakteristické jsou sportovní trika, mikiny, bundy, tepláky, kalhoty a hlavně obuv. Pro každý sport je příznačný jiný druh odívání. Mezi módní sportovní značky se řadí Nike, Reebok, Adidas, Puma, Lacoste, Alpine Pro a jiné. Skate styl – skateboarding je sport, ve kterém se používá skateboard k jízdě a provádění různých triků. Jedinec, jenž se tomuto sportu věnuje, je nazýván skater, skateboarder nebo slangově skejťák. Vzhled skaterů (Obrázek 13) se přizpůsobuje funkčnosti. Základem jsou volné džíny, které neomezují pohyb, nebo delší šortky. Oblíbené jsou i kapsáče. Dále nesmí chybět volnější triko a mikina s kapucí, která může znesnadňovat identifikaci. Populární jsou tmavé barvy, ale není to pravidlem. Lze sáhnout i po pestrých barvách a zajímavých ornamentech. Důležité jsou široké boty, jejichž tkaničky se oproti původnímu účelu nikdy nezavazují. Mezi doplňky by neměla chybět ani čepice či praktický batoh. Touha skatera po vlastní identitě 70

se odráží na jeho skatu. Každý skater si svůj skate polepí, popíše, pokreslí podle svého osobitého stylu. Mezi oblíbené obchody patří Quiksilver, Powell, Matix. Obrázek 13 Skateři

Zdroj: http://skate-styl.blog.cz/93

Styl fanouškovství – fanoušci (Obrázek 14) mají oblíbený klub nebo tým, který podporují při utkání. Sledují vše, co se kolem týmu děje, mají přehled o členech týmu, o statistikách. Při utkáních svého týmu nosí klubové oblečení a symboly (dresy, trika, čepice, šály, plyšové maskoty, placky). Do této skupiny náleží dospívající. Další skupina je Ultras. Od fanoušků se odlišují tím, že usilují o vytvoření takové atmosféry, která povzbudí hráče a vybičuje je k výkonům. Shlukují se v části stadionu zvané kotel. Proto jsou také pod dohledem bezpečnostních a pořádkových služeb. Extrémní skupinou je hooligans, což jsou radikální fanoušci, kteří si kladou za cíl vyvolat konflikt či bitku. 94

93 94

[vid. 12. 4. 2015]. Dostupné z: http://skate-styl.blog.cz/ KEKULOVÁ. Styly mládeže. In: [online]. [vid. 19. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.kr-

karlovarsky.cz/krajsky-urad/cinnosti/Documents/Styly-mladeze-Mgr-Kekulova.pdf

71

Obrázek 14 Fanoušci

Zdroj: Kladenský deník95

Graffiti – termín graffiti se běžně používá pro označení užití spreje nebo jinak aplikované barvy ve veřejném prostoru. Ač je tento styl nejpříznačněji vidět na zdech měst, tak zrod začínajícího writera je u tužky a papíru. Pubescenti se pomocí graffiti mohou vyjádřit, dokázat svoje schopnosti a projevovat se jako rebelové. Samotná graffiti subkultura je velmi úzce provázána s hiphopovou scénou. Graffiti je jedním ze čtyř elementů hiphopu. Dalšími elementy jsou breakdance (taneční styl), MCing (styl hudby rap, což je určitý způsob vokalizace textu do rytmu hudby) a DJing (základní prostředek k vytváření hiphopové hudby skrze gramofony, mix i sampler). Z tohoto důvodu se writeři odívají stejně jako hiphopeři. 96

Folklorní soubory – podstatnou částí naší kultury je folklor. Naštěstí se tradice folklorních souborů stále drží. Morava je prostoupena folklorem více než Čechy, tradice 95

Kladenský deník [online]. 2014 [vid. 6. 3. 2015]. ISSN 1212-5814. Dostupné z: http://kladensky.denik.cz/hokej_region/budete-jako-opravdovy-fanousek-bubu6-vyjezdy-jsouprichystany-20140905.html 96

SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže: uvedení do problematiky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-

802-4729-077. S. 192-193.

72

se nejznatelněji udržují v oblasti Chodska. Kroj, jakožto slavností oblečení, je rozdílný pro různé oblasti. Mužský kroj je v základním složení následující: kalhoty úzkého střihu, bílá košile s límcem, šátek s třásněmi kolem krku, černý plstěný širák, kožené holínky.97 Základ ženského kroje tvoří bílé naškrobené spodničky a svrchní sukně, vyšívané zástěry, pokrývka hlavy „rožky“ a na nohou vysoké čižmy. 98

Obrázek 15 Folklorní soubor

Zdroj: http://www.folkloratradice.cz/images/stories/foto/podluzi/zensky-kroj/06.jpg99

97

Mužský kroj. In: Folkloratradice [online]. [vid. 22. 2. 2015]. Dostupné

z: http://www.folkloratradice.cz/cs/lidovy-kroj-podluzi/muzsky-kroj 98 Ženský kroj. In: Folkloratradice [online]. [vid. 22. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.folkloratradice.cz/cs/lidovy-kroj-podluzi/zensky-kroj 99 [vid. 22. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.folkloratradice.cz/images/stories/foto/podluzi/zenskykroj/06.jpg

73

Skauting – všestranně působí na rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí. Skautská výchova ctí férovou hru, spolupráci, ohleduplnost k okolnímu prostředí a vztah k přírodě. Členové se poznají podle skautského kroje (Obrázek 16), který je složený z khaki košile, krátkých kalhot a šátku. Kroj může být doplněn o klobouk se širokou střechou. Původní zelenohnědý oblek může být nahrazen i pestrými barvami. 100

Obrázek 16 Skauti

Zdroj:http://www.skautaci.estranky.cz/fotoalbum/skautske-uniformy-a-zvyky/kroj_-cely.html101

4.3.3 Ostatní styly oblékání Skinhead – současná subkultura skinheadů se dělí na tři části – rasistickou, nerasistickou a antirasistickou. Rasistickou část tvoří neonacisté, neofašisté a různé nacionalistické spolky. Nerasistickou část tvoří tradiční a apolitičtí skinheads, pro které je důležitá hudba (Ska a Oi), móda a zábava. Antirasisté jsou tvořeni zejména

100 101

Co je skauting. [online]. [vid. 22. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.skaut.cz/skauting/o-skautingu [vid. 24. 3. 2015]. Dostupné z:http://www.skautaci.estranky.cz/fotoalbum/skautske-uniformy-a-

zvyky/kroj_-cely.html

74

skupinami SHARP (uznávají tradiční skinheadské hodnoty a zároveň jsou antifašisté) a RASH (anarchističtí a komunističtí skinheads). U skinheadů (Obrázek 17) je pro oblékání typický tvrdý upravený čistý styl. Hlavním znakem jsou krátké vlasy nebo úplně vyholené vlasy. U děvčat je oblíbený účes Chelsea (Obrázek 18), který se skládá z ofiny, delších vlasů vzadu na hlavě a krátkých či vyholených vlasů na temeni hlavy. Nosí košile značky Ben Sherman nebo i ostatní, co dobře sedí, avšak musí mít límec na knoflíčky, či polokošile. Méně elegantní variantou jsou trička, která mívají hudební motivy či motiv odkazující nějak na skinheadský kult. Oblíbenými svršky jsou svetry se zapínáním na knoflíky, pulovr (jemně pletený svetr s výstřihem do „V“), vesta a mikiny s potiskem jako u triček. Nejnošenější bundou je harrington (kapuce, v pase a na koncích rukávů elastický lem, dvě boční kapsy překryté límcem na knoflík), bomber, džínová bunda. Nejvíce nošenými kalhotami jsou rifle značek Levi´s, Lee. Dále jsou oblíbené ještě vojenské kalhoty. Nohavice se zkracují nebo vyhrnují tak, aby byly vidět boty. Boty Marteny a jako alternativa polobotky s ozdobým dírkováním nebo mokasíny. Podstatným doplňkem jsou úzké kšandy s připínáním na kovové přezky. Pokrývky hlavy tvoří kulichy bez bambule, pork-pie a bekovka. 102

Obrázek 17 Skinhead chlapci

Zdroj: www.taringa.net103

102 103

SMOLÍK, Josef, pozn. 79, s. 126-150. [vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z:www.taringa.net

75

Obrázek 18 Skinhead dívky

Zdroj: skingirlyrudegirl.blogspot.com104

Emo – styl související s vnitřním rozpoložením. Je vyjádřením niterné nespokojenosti, prázdnoty, frustrace z nezájmu rodičů, neschopnosti najít motivaci pro hodnotný život a své místo ve společnosti. Je kladen extrémní důraz na individualitu. Emaři jsou melancholičtí, nevyrovnaní a apatičtí ke svému okolí. Ortodoxní emaři, kteří již vykazují psychopatologické znaky, řeší svoji nespokojenost sebepoškozováním.105 Příznivci emo stylu (Obrázek 19) jsou velmi svérázní. Typickými vzory jsou proužky, kostičky, puntíky a lebky. Nejvíce se kombinují barvy černá, bílá, růžová, červená a fialová. Košile a trička mají rozmanité vzory a často jsou doplněné úzkou kravatou. Nosí se upnuté kalhoty, dívky krátké sukně s legínami, síťovanými punčochami nebo podkolenkami. Oblíbené boty jsou conversky a kotníčkové tenisky. Chlapci i dívky používají tmavé líčení (černá tužka na obočí i na oči) a lakují si na černo nehty. Účes musí být výrazný. Většinou je barva vlasů černá a mohou se objevovat i barevné proužky. Podstatným rysem účesu je černá patka přes oko. Celkový look emařů je tajemný a temný.

104 105

[vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z: skingirlyrudegirl.blogspot.com Emo styl. [online]. [vid. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.emostyl.cz/

76

Obrázek 19 Emo dívka a chlapec

Zdroj: style103.com; 9images.blogspot.com106

Scene – přesný opak emo stylu, příznivci scene jsou plní života a sebevědomí. Scene styl je veselý, zábavný, barevný, rozverný a bezstarostný. Příznivci poslouchají jakoukoliv hudbu. Móda se projevuje pestrostí barev. Nosí se úzké přiléhavé džíny a kalhoty, u děvčat barevné sukně s barevnými legínami. Trika s vtipným potiskem nebo potiskem oblíbené kapely. Oblíbené boty jsou conversky či podobné boty a na každé botě je jinak barevná tkanička. Oděv je doplněn o pyramidové pásky, barevné korále. Účes je jedním z nejdůležitějších věcí u scene. Barva je buď hodně světlá nebo naopak velmi tmavá. Může se objevovat ale i výstřední. Podstatná je ofina, která nikdy nesmí padat přes oči, protože by nebylo vidět výrazné líčení. Vrchní vlasy jsou zkrácené a často natupírované či rozcuchané, aby získaly na objemu. Spodní vlasy jsou naopak rovné. Účes je ozvláštněn barevnými pramínky. Platí pravidlo čím bláznivější účes, tím lepší. Jak děvčata, tak chlapci používají výrazné líčení v podobě černých linek kolem očí. Děvčata mívají také velmi výrazně namalovaná víčka a mohou používat i umělé řasy. Také na nehtech se projevuje tvůrčí originalita majitelky.107 Celkově se dá říci, že tento styl je charakteristický barevným a výstředním oblečením

106 107

[vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z: style103.com; 9images.blogspot.com KEKULOVÁ. Styly mládeže. In: [online]. [vid. 19. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.kr-

karlovarsky.cz/krajsky-urad/cinnosti/Documents/Styly-mladeze-Mgr-Kekulova.pdf

77

v bláznivých kombinacích (Obrázek 20 a Obrázek 21). Účes podléhá stejnému pravidlu. Záleží na fantazii a tvořivosti každého.

Obrázek 20 Scene chlapec

Zdroj: http://scene-core.blog.cz/1206/rozhovor-michi-melanchollic108

108

[vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z: http://scene-core.blog.cz/1206/rozhovor-michi-melanchollic

78

Obrázek 21 Scene dívka

Zdroj: http://scenecore.cz/rozhovor-s-monster-cat 109

109

[vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z: http://scenecore.cz/rozhovor-s-monster-cat

79

Hipiies – mezi základní cíle stoupenců této subkultury patřila vzpoura proti společnosti, mír, láska, přátelství, svoboda. Prosazují názor, že člověk si má užívat života a nehnat se jen za kariérou a penězi. Žijí v souladu s přírodou a chrání ji, podnikají různé akce pro záchranu ohrožených druhů a uchování přírodního bohatství.110 Móda je tvořená různými etno styly (př. inspirace Indiány, africkými kmeny aj.) Členové nosí batikovaná tílka a trička, pletené svetry, dlouhé sukně a zvonové kalhoty. Oblíbené boty jsou kristusky a sandále. Vlasy si nechávají narůst dlouhé a zdobí je čelenkami a sponkami připomínající květiny. Populárním doplňkem je šátek, který je ovázán kolem hlavy nebo kolem pasu. Na očích mívají brýle lennonky (malé kovové brýle s kulatými obroučky, barevné sklo). Mezi další ozdoby patří náramky přátelství, dřevěné korálky a prstýnky na rukou i nohou.111 Hippies představuje barevnou a veselou móda přírodních barev plnou rozkvetlých lučních květin. Hipster – tento styl se začal projevovat začátkem 21. století. Hipsteři (Obrázek 22) chtějí být nezávislí na tradičních postojích a zvyklostech, ubíhají od komerce a hledají svůj vlastní styl. Vyznávají nezávislou hudbu (nekomerční, poslech nepopulárních kapel) a vyhledávají alternativní směry. Zajímají se o literaturu, kulturu a politiku. Oděv tohoto stylu tvoří úzké kalhoty, kostkovaná košile, tenisky. Někteří nosí také kšandy. Důležitou částí garderoby jsou brýle. Dioptrické i sluneční brýle musí mít výrazné obroučky a velká skla. Doplňkem jsou tašky ve stylu vintage (oděv a doplňky více než 20 a méně než 100 let staré).112 Praktickou součástí stylu je i vintage kolo, protože hipsteři neradi jezdí hromadnou dopravou. Základem hipsterského života je milovat vše, co je pro většinu lidí neznámé.113

110

SMOLÍK, Josef, pozn. 79, s. 113-114.

111

In!: dívčí svět. 2013, roč. 8, č. 10. ISSN 1801-2604.

112

Co je to vintage v módě?. Fashion-map [online]. [vid. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://fashion-

map.cz/cs/co-je-vintage-v-mode-0 113 SITAROVÁ, Lucie. Jsme divní a je to cool. Hipsteři dobývají svět. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity [online]. 2013 [vid. 24. 2. 2015]. Dostupné z:http://www.munimedia.cz/prispevek/jsme-divni-a-je-to-cool-hipsteri-dobyvaji-svet-5381/

80

Obrázek 22 Hipster styl

Zdroj:http://instylebuzz1.thelifestylepres.netdna-cdn.com/wp-content/uploads/2015/03/hipster-guy.jpg; http://www.polyvore.com/hipster_girls/thing?id=47356235114

Retro styl – kulturně zastaralý trend, který se od své doby slávy objevil znovu. Pro použití slova retro se předpokládá časový posun o 15 či 20 let zpět. Ke znakům retro módy patří široké (zvonové) kalhoty s vysokým pasem, mrkváče, šusťáky, maxišaty s květinovým, geometrickým či pestrým vzorem. Overal, legíny, dresy na aerobik. Často se objevují vycpávky ramenou. Dále barevná saka, kostkovaná flanelová košile a riflová bunda. Boty na široké podešvi, farmářky a conversky. Typický účes je trvalá a k líčení patří černě lemované oči a jasně červená rtěnka.115

114

[vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z:http://instylebuzz1.thelifestylepres.netdna-cdn.com/wpcontent/uploads/2015/03/hipster-guy.jpg; http://www.polyvore.com/hipster_girls/thing?id=47356235 115

Top dívky. 2014, duben. ISSN 1214-3804.

81

4.3.4 Časopisy pro mládež a odívání Vybrala jsem několik časopisů pro dospívající, o kterých se dá říci, že pubescenti čtou. Nerozhodovala jsem se podle nejprodávanějších čísel, protože nejprodávanější není vždy nejčtenější, ale podle názorů několika pubescentů a podle vlastního pozorování. Proto jsem vybrala časopisy In!116, Bravo117, Bravo Girl!118, Top dívky119 a přečetla všechny čísla za rok 2014 a 2013. Časopisy se skládají z několika rubrik, které jsou většinou pojmenovány anglicky. Na příklad časopis Bravo se skládá z rubrik Stars, Beauty, Style, Report a Fotoromán. Podobně je tomu i v časopisech Top dívky a Popcorn. Zajímala jsem se výrazně o rubriky Beauty a Style, okrajově o rubriky Stars a Report. Beauty, v českém překladu krása, rubrika spočívá v představování prostředků k líčení. Různé typy řasenek, stínů, linek, rtěnek a lesků. Dále byly prezentovány jednotlivé typy líčení podle idolů dospívajících. Dalším velkým tématem byly vlasy - jak správné starání, tak jejich úprava. Kromě mnoha různých typů účesů byl představen i make-up pro vlasy v podobě smývatelných barevných kříd. Třetím četným tématem se staly nehty a jejich úprava – barvy, vzory, razítka. Dalším tématem byla hladká pleť – depilace, epilace, depilační krémy, vosk a cukrová pasta. Rubrika Style se zabývá oblečením. V první řadě se objevují proti sobě „trendy“ a „otřesné“ modely, které si na sebe oblékly slavné osobnosti. Další typ je obrázek slavné osobnosti a vedle ní podobné kousky modelu, který má na sobě, avšak dostupné pro dospívající. Třetím typem je jedno téma (např. plavky, leopardí vzor, brýle) a jeho veškeré možné projevy v oblečení. Inspirace v odívání se nachází také v zahraničních seriálech. Příkladem může být seriál Pretty little liars či Gossip Girls. Hlavní herečky jsou představeny a na základě jejich oblečení se udává styl.

V tomto oddílu

se ale i modifikuje oblečení (nášivkami, rozparky) a doplňky. Při srovnání časopisů nedostaneme jednoznačnou odpověď, co je právě teď hitem v oblékání. Každý časopis to má jinak. Jediným tmelícím znakem je mix vzorů, materiálů a barev. Tento znak je důležitým projevem postmoderní společnosti, ve které 116

In!: dívčí svět. 2013 a 2014. ISSN 1801-2604.

117

Bravo. 2013 a 2014. ISSN 1211-4294. Bravo Girl! 2013 a 2014. ISSN 1211-4308.

118 119

Top dívky. 2013 a 2014. ISSN 1214-3804.

82

převládá personalizace – být sám sebou. Všechny volby, možnosti a styly existují vedle sebe. Avšak při velmi důkladném sledovávání lze nalézt tři styly pro dívky, na které se časopisy nejčastěji odvolávají. Prvním je styl romantický – kytičkované vzory, volánky, pastelové barvy. Druhým je drsný styl – kombinace černé barvy s jinou, oblečení s ozdobnou dírou a pyramidovými cvočky. Posledním je etno styl – přírodní. Vyznává zemité odstíny přírodních barev a volné oblečení. Motivem mohou být různé ornamenty, obrázky, specifické symboly. Typické je vrstvení. Druhou podstatnou a vůbec ne zanedbatelnou okolností v časopisech pro dospívající je reklama. Není pochyb o tom, že velkou část takovýchto časopisů ovládá právě ona. Dokladem mohou být jména obchodních řetězců ohledně oblečení a jména kosmetických značek, které se neustále v každém čísle opakují. Zde bych chtěla uvést dva příklady. Prvním příkladem kosmetické značky je rubrika „Garnier pure fun“ v časopise Bravo Girl. Již z názvu je jasné, které výrobky budou v této rubrice absolutně propagovány. Velký vliv si zajistila značka Adidas, protože tváří pro její kolekci Neo se stala Selena Gomez, osobnost známá téměř všem pubescentům.

4.3.5

Pubescenti a styly

Pubescenti přijímají styl odívání podle toho, co je zaujme. Jedná se zejména o hudbu, trávení volného času, emoce a jiné. Na základě zájmu přijmou styl odívání a podle něj pak řídí výběr svého oblečení. Avšak v pubescentním věku zůstávají pouze u zájmu. Stačí jim, že patří do nějaké skupiny, se kterou se na základě oblečení identifikují. To je pro ně v tomto období to důležité. O původu stylu nemají buď žádné, nebo jen velmi mlhavé a nepřesné informace. Všichni, kdo přichází do kontaktu s pubescenty, by měli znát základní informace o stylech. Rodiče by měli promluvit se svým potomkem o tomto tématu, aby věděl, čeho je vlastně stoupencem a k jakým hodnotám se vybraným stylem hlásí. Na dospívajícím pak zůstane, jestli styl přijme se vším všudy, odmítne ho, nebo u něj zůstane pouze skrze zájem a oblečení. Může se stát, že rodiče málo komunikují s potomkem nebo na něj nemají tolik času, proto by se o tématu stylů měl pubescent dozvědět i ve škole. Pro pedagogy je to příležitost, jak žáky mnohem víc poznat. 83

Probráním různých stylů je lze naučit tolerantnosti a hlavně jim to pomůže ujasnit, jak se ke svému stylu postavit. Styly samy o sobě nikomu neškodí a mohou být pro jedince prospěšné, pokud jedinec zná hodnoty, historii a souvislosti stylu nebo mu stačí identifikace se skupinou na základě zájmu a oblečení. Problém nastává v případě, kdy jedinec slepě věří svému vyznávanému stylu a páchá v jeho jménu přestupky, zlo a násilí. Z tohoto důvodu bychom měli s pubescenty probírat všechno, co je pro ně důležité. A v období pubescence pro ně oblečení důležité opravdu je.

84

5

Závěr Již samotné vymezení pojmu pubescence nebylo lehké. Autoři se shodují

na věkovém rozmezí zhruba 11-15 let, avšak období nazývají různými termíny (pubescence, raná adolescence, starší školní věk, časná adolescence). To je ale to jediné, v čem se rozcházejí. Charakteristika pojmu je obdobná. Začátek pubescence nenastává u každého ve stejný čas, protože záleží na genetických

předpokladech.

Právě

tělesné

změny

mohou

představovat

pro pubescenty problém. Již neberou svá těla jako danost. Důležitou změnou v poznávacích procesech patří osvojení si abstraktního způsobu myšlení. To se projevuje na příklad neulpíváním na jednom řešení problému. Dochází i ke změně ve vztahu k času, pro pubescenta se stává budoucnost stejně důležitá jako minulost a přítomnost. Se změnou pohledu na svět souvisí i nadměrná kritičnost pubescentů a jejich sklon k polemice. Pro období je typické stále větší uplatňování logické paměti. Pozornost, další oblast poznávacích procesů, je plánovitější, systematičtější a záměrná, ale pubescenti mohou mít problém s koncentrací, takže se u nich může objevit denní snění. Vnímání pubescentů je přesnější a bohatší na detaily. Důvodem je dosažení vrcholu ve výkonnosti jednotlivých smyslových orgánů. Stále pokračuje vývoj řeči (nárůst slovní zásoby, složitější větná stavba). Tyto změny pro pubescenty znamenají nové a hlubší zájmy. Pedagogové přizpůsobují těmto změnám svoji výuku použitím jiných výukových metod než v předešlém období. Pro období pubescence je charakteristická silná proměna emočního života. Proměna se týká intenzity a nové kvality. Nově se objevuje dosud nepoznaná emoce a to erotická.

Vlivem proměny myšlení pubescenti své emoce hodně analyzují.

Pubescenti neznají a nedovedou si vysvětlit příčiny svých nálad, a proto mohou reagovat podrážděně a rozmrzele.

Oproti předchozímu vývojovému období jsou

emoční reakce nápadnější a ve vztahu k vyvolávajícím podnětům méně přiměřené. Pubescenti se stávají uzavřenější, své prožitky považují za intimní součást své osobnosti. V tomto období se může projevit tendence k radikalismu a ulpívání na názorech. Ke konci období dochází ke stabilizaci emočního prožívání.

85

Velká změna nastává i v oblasti socializace. Vlivem rozvoje rozumových schopností se mění hodnocení druhých lidí. Objevuje se časté odsuzování dospělých pro jejich demonstrovanou nadřazenost. Sama komunikace dospělého s pubescentem se stává

komplikovanou.

Jedním

z důležitých

úkolů

dospívání

je

odpoutání

se z vázanosti na rodinu. Tím vzniká prostor pro navazování nových a diferencovaných vztahů s vrstevníky. Zpočátku vznikají ryze chlapecká a dívčí přátelství, postupem času smíšená. Ke konci období se mohou objevovat i první lásky. Vrstevnická skupina má pro pubescenta významnou roli. Slouží jako opora stávající identity, vrstevníci jsou zdrojem sociálního učení a celkově se díky ní vymezuje. Sama skupina má své vlastní normy a hodnoty, pubescenti usilují o akceptaci a o získání sociální role s adekvátním statusem. Trochu odlišnou skupinou je školní třída. S rozvojem poznávacích procesů přichází změna chápání vlastní identity. Celé období puberty je pro dosažení jasného a stabilního pocitu vlastní identity důležité. S tím souvisí i sebepoznání, pro které je klíčový kontakt s vrstevníky. Pubescent k poznání sama sebe používá sebepozorování, zkoumá svůj zevnějšek a psychické dovednosti a snaží neporozumět svým myšlenkám a emocím, hodnotí ostatní. Důležitou součástí sebepojetí je sebeúcta, která je v období pubescence velmi křehká. Velmi podstatnou částí, pomocí které se může dospívající vymezovat vůči svému okolí, je skupinová identita. Její význam spočívá v opoře v dosud nejasné individuální identitě pubescenta. Pubescent

Genderová identita je spojena s určitým společenským očekáváním. se

snaží

určitým

způsobem

přizpůsobit

požadavkům

společnosti

nebo je naopak ignoruje. Velký podíl na formování této identity dospívajícího má okolí (zejména rodina), které očekává a vyžaduje určité chování. S tím souvisí větší společenský tlak na dívky. K nejelementárnějším složkám celkového sebepojetí patří pohlavní identita. V této práci jsou zmíněny poruchy pohlavní identity, protože právě skrze oblečení se mohou odhalit. Sociální komunikace probíhá všude tam, kde spolu lidé přicházejí do styku. Nejde pouze o verbální vyjádření, ale i o pohledy, mimiku, postoj těla, oblečení a mnohé další. Při sdělování jsou rozhodující činy, co děláme a jak se chováme, protože velmi dobře se lze naučit umění mluvit, ale mnohem těžší je naučit se ovládat i tělo, aby bylo v souladu s vyslovovaným. Každé komunikování je jedinečnou událostí, protože 86

kontext není nikdy stejný. Komunikačního procesu, který je proměnlivý, se účastní osm složek. V komunikaci se mohou objevovat bariéry, jež mohou být interní a externí. Sociální komunikace má velmi mnoho funkcí, které se mohou navzájem překrývat. Pubescenti nejvíce využívají funkci informativní, poznávací, zábavnou, svěřovací, socializační a osobní identity. Dospělí ve vztahu k pubescentům používají nejčastěji funkci instruktivní, přesvědčovací, posilující a motivující, sdělovací a výchovnou, informativní. Image je způsob, jakým komunikujeme s okolím, jak vnímáme sami sebe. Je zprávou o postavení, životním stylu a hodnotách, které jedinec uznává. Součástí není jenom pouhý vzhled, ale i způsob oblékání, volby doplňků, účes, péče o pleť, kondici a tělesnou hygienu.

V pubertě vzrůstá subjektivní význam zevnějšku, protože tělo

se stává sociálním reprezentantem vlastní identity. Hlavním důvodem je viditelná změna vlastního těla. Atraktivní dospívající bývají lépe přijímání vrstevníky. Pokud se pubescent za atraktivního nepovažuje, může ovlivnit jeho další směřování. Základní

proporce

postavy

určuje

příslušnost

k jednomu

antropologických typů. Ten je dán geneticky a nelze ho ovlivnit.

ze

šesti

Dědičně

ze sedmdesáti procent je jedinci dán somatotyp a také ovlivnit délku kostí a svalovou hmotu nelze. Změnit jde pouze množství tuku a jeho rozmístění po těle. Z toho vyplývá, jak je pro pubescenta významný vzhled a jeho úprava. Velkou roli v životě pubescentů hrají média. Ta prezentují tzv. ideální tělesný typ. Každý s tímto ideálním tělesným typem je krásný, upravený, štíhlý, úspěšný, milovaný, zábavný, oblíbený a celkově dokonalý. Pubescenti si uvědomují tuto nepřirozenost, ale vzhledem k tomu, že se na ně valí ze všech stran, není těžké tomuto klamavému vzoru podlehnout.

Časopisy pro mládež tvoří nedílnou součást

pubescentova světa. Pro pubescenta jsou tyto časopisy nesmírně důležité. Časopisy mu rozumí, ví, co ho zajímá a trápí, nekritizují ho a celkově udávají směr, který právě teď „letí“. Ale pravdou je, že pubescentem jen manipulují. Pubescent o manipulaci neví nebo netuší, do jak velké míry je s ním manipulováno, a snaží se držet krok s „realitou“, kterou mu ukazují časopisy. Zvláště oblečení a produkty pro péči o zevnějšek jsou velkým nástrojem reklamy. Nejde tedy o pravé módní trendy a nejkvalitnější péči o tělo, ale o budoucí zisk firem. 87

Druhou oblastí zevnějšku, která podléhá změně, je móda a oblečení. Móda je komplexní a vztahuje se na každodenní život, avšak v této práci používám její užší význam ve vztahu k oblečení. I přesto, že móda zavádí obecnou normu, ponechává zároveň prostor pro vyjádření osobního stylu každého z nás. Počátky moderní módy spadají do poloviny devatenáctého století, v šedesátých letech minulého století došlo k demokratizaci oblékání vlivem rozvoje předchozí fáze a nových technologií. Důležité je, že od této doby už neexistuje móda v jednotném čísle. Trendem dnešní doby je mladistvý a svobodný obraz sebe sama. Všechny styly rovnoprávně existují vedle sebe a uplatňují se ve vzájemném prostoupení. V dnešní době neexistuje jediný jasný módní směr. Charakteristické jsou nejrůznější kombinace. Oblečení má mnoho funkcí a lze je roztřídit na základní dvě skupiny. Do první skupiny patří funkce užitkové a druhá skupina funkcí se vztahuje k sociálnímu a kulturnímu kontextu. Pro pubescenty je důležitá hlavně druhá skupina, která souvisí se socializací. Z první skupiny upřednostňují pouze funkci biologickou a sexuální.

Oblečení

je prostředek, pomocí kterého pubescent oznamuje svoji identitu, ukazuje, jaké hodnoty vyznává, a vyjadřuje svoji náladu. Snaží se prosadit svoji individualitu a odlišnost a zároveň chce ukázat svoji příslušnost s určitou skupinou. Tmelícím a důležitým prvkem pubescentů je hudba.

V ní mohou nalézt

imponující slova nebo melodii a rytmus. Hudební scéna je velmi různorodá, ale jedno mají všechny styly společné – dokážou určitým způsobem dráždit a aktivizovat. Ke každému hudebnímu stylu patří určité specifické oblečení a doplňky, které členové ve větší či menší míře nosí. Mezi oblíbené styly patří metal, punk, rock, gothic, disco, hip-hop, reggae. Podstatné je pro ně dále trávení volného času. Zde je oblíbený styl sportovní, skate, fanouškovství, graffiti, folklor a skauting. Mezi ostatní styly oblékání jsem zařadila nerasistický styl skinhead, emo styl, scene styl, hippies, hipster a retro styl. Tato práce je zaměřena na průměrnou většinu pubescentů s malou odchylkou v oblasti pohlavní identity, protože ta se výrazně projevuje v odívání. Ale mezi námi nejsou jen ti průměrní pubescenti, nýbrž celá pestrá škála. Pubescenti s jinou sexuální orientací, tělesně postižení, mentálně postižení. Oni mají jistě jiný pohled na oblečení 88

a celkově mají asi i jinak posunuté hodnoty a řeší složitější situace než průměrný pubescent. Ale i průměrný pubescent to nemá vůbec ve společnosti jednoduché. Ovlivňují ho okolnosti, které on sám nemůže ovlivnit. V prvé řadě je to rodina, do níž se v lepším případě narodí. A i když se do ní narodí, není nikde potvrzeno, že se během jeho dospívání nerozpadne. Rozvod rodičů nebo akceptace nového partnera rodiče není vůbec snadnou záležitostí a zvláště v období pubescence působí velmi negativně na pubescenta. Dalším faktorem, který sám pubescent neovlivní, jsou ekonomické prostředky rodiny. To se odráží na podpoře zájmů pubescenta a jeho materiálním zázemí. Dalším problémem je společnost, která pubescentům nenabízí to, co by nejspíš měla. Specifické časopisy jsou plné reklam a bulvárních škvárů a pubescenta kvalitně neobohatí. Televizní program také nenabízí příliš pořadů pro mládež. Pouze veřejná Česká televize, která je k tomu zavázána, a pak satelitní pořady s tematicky zaměřenými programy. Ovšem ne každá rodina si může dovolit satelitní vysílání. Kroužky a zájmové dovednosti jsou organizovány zejména v rámci školy. Ve městech jsou pak možnosti mnohem větší – akce volnočasových středisek a rozmanitější sportovní kluby. Dospívající na vesnici takové možnosti nemají. Ale i tato stránka se odvíjí od ekonomiky rodiny. Celkově bych ale řekla, že vyžití pro pubescenty není nijak veliké. Při náhodném čtení informativních letáků a akcí se objevují spíše aktivity zaměřené přímo na děti nebo naopak odborné přednášky. Cílem bakalářské práce bylo analyzovat specifika neverbální komunikace pubescentů s ohledem na úpravu jejich zevnějšku. Každý, kdo přijde do kontaktu s pubescenty, by měl mít základní znalosti o tomto období. S tímto období je spojen velký zlom v životě člověka a my bychom měli pubescentovi co nejvíce pomoci, aby změnu překonal co možná nejlépe. Téma úpravy zevnějšku může být pro nás prvním krokem, jak odhalit, jaké záliby a hodnoty vyznává pubescent. Pokud s dospívajícím není řeč nebo netušíme, jak navodit přátelský vztah, styl oblečení nám hodně napoví.

Právě skrze oblečení nám pubescenti říkají, jací vlastně jsou,

co vyznávají, jak se cítí. Vyjadřují svoji individualitu a zároveň možnou příslušnost ke skupině. Právě období puberty je jediné období, kdy se jedinec plně ztotožní s tím, v co věří, bez ohledu na to, co si o tom ostatní (dospělí) myslí. Měli bychom tento fakt 89

brát na zřetel a pomoci znalostí o různých stylech a o období pubescence se snažit dospívajícím období pubescence co nejlépe překonat.

90

6

Seznam použitých zdrojů

Tištěné zdroje Bravo Girl! 2013 a 2014. ISSN 1211-4308. Bravo. 2013 a 2014. ISSN 1211-4294. ČERNÝ, Vojtěch. Řeč těla: osobní pohled na lidský druh. 2. vyd. Brno: Edika, 201. ISBN 978-80-266-0124-1. S. 38-42 DUFFKOVÁ, Jana, Lukáš URBAN a Josef DUBSKÝ. Sociologie životního stylu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3801-236. DUFFKOVÁ, Jana, Lukáš URBAN a Josef DUBSKÝ. Sociologie životního stylu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3801-236. FARKOVÁ, Marie. Dospělost a její variabilita. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. ISBN 97880-247-2480-5. S. 37. FIALOVÁ, Ludmila a František David KRCH. Pojetí vlastního těla - zdraví, zdatnost, vzhled. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-802-4621-609. S. 156-157. FIALOVÁ, Ludmila. Moderní body image: jak se vyrovnat s kultem štíhlého těla. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1350-0. S. 41. GILES, David. Psychologie médií. Vyd. 1. Překlad Helena Šolcová. Praha: Grada, 2012.. Z pohledu psychologie. ISBN 978-802-4739-212. S. 76. GILLERNOVÁ, Ilona a Lenka KREJČOVÁ. Sociální dovednosti ve škole. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-802-4734-729. S. 24-26. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-717-8303-X. S. 120. In!: dívčí svět. 2013 a 2014. ISSN 1801-2604. In!: dívčí svět. 2013, roč. 8, č. 10. ISSN 1801-2604. 91

JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita: vývoj a úskalí. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-802-4722-849. S. 218-219. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-716-9195-X. S. 139. LIPOVETSKY, Gilles. Říše pomíjivosti: móda a její úděl v moderních společnostech. V českém jazyce vyd. 2. Překlad Martin Pokorný. Praha: Prostor, 2010. ISBN 978-807260-229-2. S 30-31 . MACEK, Petr. Adolescence. 2., upr. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-717-8747-7. S. 10. MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0650-4. S. 18-22. MORRIS, Desmond. Lidský živočich: osobní pohled na lidský druh. Vyd. 1. V Praze: Euromedia Group, 1997. ISBN 80-717-6529-5. S. 33. OTOVÁ, Berta a Romana MIHALOVÁ. Základy biologie a genetiky člověka. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2012. ISBN 978-802-4621-098. S. 182. PAULÍK, Karel. Vývojová psychologie. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2002. ISBN 80-704-2214-9. S. 36. PAVLAS, Ivan a Maria VAŠUTOVÁ. Vývojová psychologie I.: pro studenty učitelství a vychovatelství. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 1999. ISBN 80-704-2153-3. S. 91-92. SLAMĚNÍK, Ivan. Emoce a interpersonální vztahy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802-4733-111. S. 74-75. SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže: uvedení do problematiky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-802-4729-077. S. 192-193. Top dívky. 2013 a 2014. ISSN 1214-3804. Top dívky. 2014, duben. ISSN 1214-3804.

92

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie 1. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1999. ISBN 80-718-4803-4. S. 237. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2005. ISBN 978-802-4609-560. S. 323-324. ZACHAROVÁ, Eva a Jitka ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ. Základy psychologie pro zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802-4740-621. S. 82.

Elektronické zdroje BRICHCÍN, Slavoj. Sexuální poruchy: poruchy pohlavní identity. [online]. [vid. 14. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.translide.cz/poruchy-pohlavni-identity Celostátní antropologické výzkumy (CAV). [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/celostatni-antropologicke-vyzkumy-cav Co je skauting. [online]. [vid. 22. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.skaut.cz/skauting/oskautingu Co je to vintage v módě?. Fashion-map [online]. [vid. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://fashion-map.cz/cs/co-je-vintage-v-mode-0 Dětská obezita. [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/detska-obezita?highlightWords=obezita Dětská obezita. [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/detska-obezita?highlightWords=obezita Emo styl. [online]. [vid. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.emostyl.cz/ GENDER STUDIES, o.p.s. Odpovědi na otázky o sexuální orientaci a homosexualitě: Co zapříčiňuje u jedince určitou sexuální orientaci? Mohou být gayové a lesbičky dobrými rodiči?Americká psychologická asociace zodpovídá otázky dotýkající se homosexuální orientace. [online]. 1999 [vid. 14. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.feminismus.cz/cz/clanky/odpovedi-na-otazky-o-sexualni-orientaci-ahomosexualite

93

Gonáda. In: Velký lékařský slovník [online]. [vid. 14. 1. 2015]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/gonada Gothic!. Bravoweb [online]. 2009 [vid. 19. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.bravoweb.cz/style/gothic-74 Chromozom. In: Velký lékařský slovník [online]. [vid. 14. 1. 2015]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/chromozom KEKULOVÁ. Styly mládeže. In: [online]. [vid. 19. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.kr-karlovarsky.cz/krajsky-urad/cinnosti/Documents/Styly-mladeze-MgrKekulova.pdf KŠIŇAN. PSYCHOLOGIE.CZ. Jak vzniká homosexualita? [online]. 2012 [vid. 14. 1. 2015]. Dostupné z: http://psychologie.cz/jak-vznika-homosexualita/ Malá škola vzniku oděvů. In: Vaše děti: Děti - péče, zábava, vzdělávání [online]. [vid. 11. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/ostatni-tipy-a-rady/malaskola-vzniku-odevu/ Mužský kroj. In: Folkloratradice [online]. [vid. 22. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.folkloratradice.cz/cs/lidovy-kroj-podluzi/muzsky-kroj Nespokojenost s vlastním vzhledem. [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://pece-o-telo.zdrave.cz/nespokojenost-s-vlastnim-vzhledem/ Ortorexie, bigorexie, drunkorexie. Mentální anorexie, bulimie, psychogenní přejídání portál s odbornou garancí [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z:http://www.idealni.cz/clanek/ortorexie-bigorexie-drunkorexie/ První info. Mentální anorexie, bulimie, psychogenní přejídání - portál s odbornou garancí [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.idealni.cz/prvni-infoanorexie-bulimie-prejidani/ Rasové typy: Základní rasové typy bílého plemene. [online]. 2011 [vid. 22. 1. 2015]. Dostupné z: https://rasovetypy.wordpress.com/2011/08/30/zakladni-rasove-typy-bilehoplemene/

94

SITAROVÁ, Lucie. Jsme divní a je to cool. Hipsteři dobývají svět. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity [online]. 2013 [vid. 24. 2. 2015]. Dostupné z:http://www.munimedia.cz/prispevek/jsme-divni-a-je-to-cool-hipsteri-dobyvaji-svet5381/ Spektreumzdravi.cz: Puberta: období změn i zkouška trpělivost rodičů. [online]. [vid. 7. 11. 2014]. Dostupné z: http://www.spektrumzdravi.cz/puberta-obdobi-zmen-i-zkouskatrpelivosti-rodicu VALDROVÁ, Jana. Žena, muž a sociální pohlaví. Http://www.valdrova.cz/ [online]. 29.11.2010. [vid. 30. 11. 2014]. Dostupné z:http://www.valdrova.cz/news/21/20/zenamuz-a-socialni-pohlavi Zijzdrave.cz. [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.zijzdrave.cz/novinky/kila-navic/zjistete-v-tabulkach-jak-je-na-tom-vasedite/ ŽALOUDÍKOVÁ, Iva. Změny v psychice a chování u dospívajících ve věku 11-15 let. Duha [online]. 2013, roč. 27, č. 1 [vid. 17. 11. 2014]. Dostupné z:http://duha.mzk.cz/clanky/zmeny-v-psychice-chovani-u-dospivajicich-ve-veku-11-15let Ženský kroj. In: Folkloratradice [online]. [vid. 22. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.folkloratradice.cz/cs/lidovy-kroj-podluzi/zensky-kroj

Elektronické zdroje ilustrací [vid. 10. 3. 2015]. Dostupné z: http://devilinspiredgothicdresses.blogspot.cz/ [vid. 10. 3. 2015]. Dostupné z: www.mediahosting.at [vid. 10. 4. 2015]. Dostupné z: http://monsseikur.blog.cz/1107/kluci-a-jejich [vid. 12. 4. 2015]. Dostupné z: http://3.bp.blogspot.com/dn1obHVs0zc/UfH43YsxhRI/AAAAAAAAAjc/qT_OyPriY2 g/s1600/Hip-Hop-StyleClothing-For-Men3.jpg

95

[vid. 12. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.cutetrendyclothes.org/hip-hop-fashion-girls2014/hip-hop-fashion-girls-venta-al-por-mayor-jazz-de-hip-hop-pantalones-comprejazz-de-hip-photos/ [vid. 12. 4. 2015]. Dostupné z: http://skate-styl.blog.cz/ [vid. 22. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.folkloratradice.cz/images/stories/foto/podluzi/zensky-kroj/06.jpg [vid. 24. 3. 2015]. Dostupné z:http://www.skautaci.estranky.cz/fotoalbum/skautskeuniformy-a-zvyky/kroj_-cely.html [vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z http://franzsfashionfascinations.blogspot.cz/2012/07/punkand-vivienne-westwood.html [vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z http://www.punk333.webs.com/ [vid.

9. 4. 2015]. Dostupné z:

http://scene-core.blog.cz/1206/rozhovor-michi-

melanchollic [vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z: http://scenecore.cz/rozhovor-s-monster-cat [vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z: skingirlyrudegirl.blogspot.com [vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z: style103.com; 9images.blogspot.com [vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z:http://instylebuzz1.thelifestylepres.netdna-cdn.com/wpcontent/uploads/2015/03/hipster-guy.jpg; http://www.polyvore.com/hipster_girls/thing?id=47356235 [vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z:www.taringa.net [vid.13. 4. 2015]. Dostupné z http://weheartit.com/entry/172225070/tag/rock%20style?context_user=PikaGirlValentin e&page=27 Česká televize[online]. [vid. 9. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10318808885-metal-metaliste/21138254938/

96

Kladenský deník [online]. 2014 [vid. 6. 3. 2015]. ISSN 1212-5814. Dostupné z: http://kladensky.denik.cz/hokej_region/budete-jako-opravdovy-fanousek-bubu6vyjezdy-jsou-prichystany-20140905.html Státní zdravotní ústav [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz

97