Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Ústav slavistiky
Specifika formování ruštiny sféry obchodu a podnikání v rovině lexikálně slovotvorné (ve srovnání s češtinou) teze doktorské práce
AUTOR PRÁCE: Ljuba Mrověcová VEDOUCÍ PRÁCE: Prof. PhDr. Stanislav Žaža, CSc. OPONENTI: Doc. PhDr. Mojmír Vavrečka, CSc. Doc. PhDr. Jiří Gazda, CSc.
FF Ostravská univerzita FF MU Brno
2003 / 2007 3
MASARYK UNIVERSITY FACULTY OF ARTS DEPARTMENT OF SLAVONIC-RUSSIAN STUDIES
SPECIFICS OF THE FORMATION OF COMMERCIAL RUSSIAN WITHIN BUSINESS AT THE LEXICAL LEVEL (in comparison with Czech)
thesis
AUTHOR: Ljuba Mrověcová SUPERVISOR: Prof. PhDr. Stanislav Žaža, CSc. OPONENTS: Doc. PhDr. Mojmír Vavrečka, CSc. Doc. PhDr. Jiří Gazda, CSc.
FF Ostravská univerzita FF MU Brno
2003 / 2007 4
Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž. jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury.
Brno
podpis
5
Русский язык еще не установился, - и дай Бог, чтоб он еще как можно долее не установился, потому что чем больше будет он устанавливаться, тем лучше и богаче установится он .... В. Г. Белинский Язык по природе экономен в средствах А. М. Пешковский
6
OBSAH DOKTORSKÉ PRÁCE .................................................................................6 ÚVOD .........................................................................................................................8 1. SOCIOLINGVISTICKÉ ASPEKTY FORMOVÁNÍ RUŠTINY SFÉRY OBCHODU A PODNIKÁNÍ 15 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5
Pojetí dynamiky a statiky v jazyce ............................................................................... .......15 Transformační procesy v ruské společnosti jako impuls ke změnám v jazyce................... 19 Ruská lingvistická obec o stavu současné ruštiny.............................................................. 21 Proměny ruské sociolingvistiky ........................................................................................... 23 Funkční jazyky jako předmět sociolingvistiky...................................................................... 26
2. LINGVISTICKÝ STATUS SOUČASNÉHO OBCHODNĚ PODNIKATELSKÉHO JAZYKA ......... 34 2.1 Novodobí ruští podnikatelé a jejich jazyk............................................................................ 34 2.2 Problematika profesních jazyků .......................................................................................... 36 2.3 Historický exkurz do vývoje obchodu a podnikatelstv Rusku..............................................45 2.4 Sémantika klíčových slov JSOP: коммерция, коммерсант, бизнес, бизнесмен a jejich derivátů ve 20. století.........................................................................................................................56
3. TYPOLOGIE SLOVOTVORNĚ LEXIKÁLNÍCH ZPŮSOBŮ OBOHACOVÁNÍ LEXIKA RSOP VE SROVNÁNÍ S ČSOP (NA MATERIÁLU Z EK PERIODIK) .....................................................70 3.1
Aktuální uzuální způsoby slovotvorby v současné ruštině a jejich zastoupení ve sledované funkční varietě jazyka ........................................................................................ 70
3.1.1 Přejímky a cizí slova v ruském a českém EK periodickém tisku .................................... 72 3.1.1.1 Teoretická východiska a příčiny přejímání slov........................................................................ 72 3.1.1.2 Typologie a klasifikace přejímek a cizích slov v RSOP............................................................ 74 3.1.1.3 Grafická adaptace anglicizmů v obou jazycích ........................................................................ 88 3.1.1.4 Vztah dnešní ruské společnosti k anglicizmům........................................................................ 89 3.1.1.5 Konvergentní a divergentní tendence při derivaci internacionálních pojmenování v nejaktuálnějších lexikálně-tématických skupinách v ruštině a češtině sféry obchodu a podnikání... 92 3.1.2
Univerbizace jako aktivní a produktivní slovotvorný způsob směřující k úspornému vyjadřování.................................................................................................................... 105 3.1.2.1 Pojetí a klasifikace univerbizace u ruských a českých lingvistů............................................. 106 3.1.2.2 Produktivní kompresivní slovotvorné způsoby specifické pro současnou SOP jako výsledné produkty univerbizace............................................ ............................................................. 125 3.1.2.2.1 Kompozita analyticko-adjektivního typu (kvazikompozita) jako první produktuniverbizace................................................................................................................125 3.1.2.2.2 Abreviatury jako druhý produkt univerbizace v RSOP.............................................143
3.2. 3.2.1 3.2.2
Aktuální neuzuální způsoby obohacování lexika ve vymezené badatelské sféře ............ 169 Zastoupení sémantických neologizmů (okazionalizmů, kalambúrů) v EK periodikách 169 Některé aktuální frazémy v EK periodikách hodnotící jevy nové tržní ekonomické skutečnosti................................................................................................ 172
ZÁVĚR ..................................................................................................................183 ЗАКЛЮЧЕНИЕ .....................................................................................................188 SUMMARY ..............................................................................................................193 BIBLIOGRAFIE:.....................................................................................................194 PŘÍLOHA I ............................................................................................................203 PŘÍLOHA II ...........................................................................................................221
7
Úvod V práci jsme se zaměřili na zjištění, analýzu, charakteristiku a sumarizaci aktuálních jazykových prostředků a tendencí v lexikálně slovotvorné rovině nově se formující funkční variety současného ruského jazyka – v ruštině sféry obchodu a podnikání (RSOP). Za základní předmětnou oblast svého výzkumu jsme si vymezili jen jednu realizační jednotku tohoto žánrově a typologicky pestrého funkčního jazykového útvaru, a to jazyk zcela nového druhu ruských ekonomických komerčně (EK) orientovaných oficiálních (nikoliv regionálních) periodik, neboť ta představují nejbohatší a nejvhodnější pramen pro realizaci našeho cíle. Vzhledem ke stěžejnímu významu substantiv ve sféře obchodu a podnikání jsme se rozhodli zaměřit své zkoumání výhradně na specifické procesy obohacování slovní zásoby RSOP, v nichž právě substantivum sehrává stěžejní úlohu. Významnými kritérii při jejich výběru, analýze a sumarizaci byla pro nás míra jejich frekvence, produktivita, původ a doba jejich existence v ruštině. Jako praktický jazykový materiál pro analýzu posloužil korpus, který vznikal v období 1997-2003. S ohledem na cíl zahrnuje asi 700 přejímek (internacionalizmů a anglicizmů), které jsme shledali aktuálními a frekventovanými v současných ruských EK periodikách, dále 1 500 univerbizovaných substantivních jednotek, a to přibližně 1 000 ruských kompozit analyticko-adjektivního typu a okolo 500 produktivních strukturálně rozmanitých abreviatur označujících současné ruské obchodní společnosti, instituce a firmy fungující v nových podmínkách tržní ekonomiky. V kapitole o neuzuálních způsobech obohacování slovní zásoby RSOP jsme pracovali zhruba se dvěma desítkami okazionalizmů a kalambúrů a 150 ustálenými slovními spojeními a frazeologizmy souvisejícími obsahově s naším tématem. Korpus tvoří excerpta ze čtyř základních zdrojů: 1. z některých nových ekonomicky orientovaných ruských a jim adekvátních českých periodik, 2. z nových oborových lexikografických prací, které vyšly v 90. letech 20. století v obou zemích, 3. z kartotéky a nové databáze Ústavu jazykového bádání při Ruské Akademii věd (Институт лингвистических исследований Российской Академии Наук) v Petrohradě a 4. z internetových textů. Práce je členěna do tří kapitol: první dvě s ohledem na celkový ráz a cíl práce mají teoretický, teoreticko-historický a historicko-lingvistický charakter, ve třetí – stěžejní kapitole, jsme analyzovali a charakterizovali aktuální produktivní způsoby obohacování obchodně podnikatelského lexika, po té pak prezentovali výsledky vlastní analýzy a komparace. Práci uzavírá české, ruské a anglické resumé, seznam bibliografie, excerpovaného materiálu a dvě materiálové přílohy lexikografického charakteru. První kapitola má za cíl ozřejmit propojenost a sounáležitost našeho badatelského objektu jak s tradičními, tak s novými teoretickými sociolingvistickými poznatky a s problematikou funkčních jazyků, k nimž RSOP řadíme. Popis tohoto nového funkčního jazykového útvaru nepatří k příliš populárním objektům studia dnešní oficiální ruské lingvistiky. Nicméně velká poptávka po obchodní ruštině ze strany zahraničních podnikatelů hodlajících proniknout na ruský trh, která se začala projevovat na počátku 90. let 20. století, částečně ovlivnila orientaci některých disciplín dnešní ruské jazykovědy. RSOP se tak vlastně stala předmětem podnikání neboli byznysu. Existence a žádanost tohoto nového typu funkčního jazyka je tímto faktem potvrzena, avšak jeho reálná podoba a charakteristika zatím neexistuje, je dosud ve vývojovém stádiu. Domníváme se, že i přesto lze už nyní nalézt, zejména v rovině lexikálně slovotvorné, ale i dalších, jazykové prostředky pro něj specifické. 8
Druhá kapitola je věnována otázkám souvisejícím s lingvistickým statusem RSOP, tedy s jejím postavením v rámci odborných, funkčních, profesních či zvláštních jazyků. Dále do ní vkládáme historický přehled vývoje podnikatelské činnosti v Rusku, která, i když má téměř tisíciletou tradici, nebyla dosud dostatečně probádána a zpřístupněna veřejnosti. Jsme si vědomi, že tato část práce nepatří do kategorie „čisté“ lingvistiky, nicméně se domníváme, že dané téma úzce koresponduje s obsahem a celkovým zaměřením naší práce, neboť podává důkaz, že tak silná sociální skupina, jakou byli v minulosti ruští obchodníci, kupci a podnikatelé vůbec, musela mít zákonitě „svůj jazyk“ se speciálním lexikem, které se částečně odráží i v podobě dnešní formující se RSOP. Obsahová nevyhraněnost výchozích pojmových jednotek v RSOP (zejména slov коммерция а бизнес, jejich derivátů, příp. domácích synonym) se projevuje i v současných lingvistických pracích. Tento fakt nás vedl nejprve k prostudování, poté k prezentaci výkladů obou termínů uvedených v některých ruských a českých výkladových slovnících a encyklopediích 20. století, současných článků a studií a konečnému vymezení jejich obsahu. Ve třetí kapitole se zabýváme studiem konkrétních aktuálních jazykových tendencí, procesů a jevů v lexikálně slovotvorné a sémantické rovině formující se RSOP realizované v současném ruském EK tisku. Kapitola je rozdělena na dvě podkapitoly. V první se zabýváme typologií aktuálních uzuálních způsobů obohacování lexika RSOP, v druhé se pak zmiňujeme o některých aktuálních neuzuálních slovotvorných způsobech (okazionalizmech a kalambúrech) a produktivních frazeologizmech, které reflektují negativní jevy ve společnosti. Při hledání a klasifikaci specifik v lexikálně slovotvorné rovině RSOP jsme vycházeli z faktu, že v současné ruštině, tedy i v RSOP, se projevují výrazně dvě protichůdné tendence: tendence k intelektualizaci a tendence k demokratizaci jazyka. Snažili jsme se zjistit, která z nalezených specifik jsou příznačná pro každou z nich. Náš záměr by se měl promítnout na celkové koncepci kapitoly. Součástí práce jsou dvě materiálové přílohy lexikografického charakteru: Příloha I (18 stran) obsahuje frekventované aktuální ekonomické substantivní přejímky, které tvoří jednu specifickou velmi významnou vrstvu slovní zásoby RSOP. Příloha II (27 stran) obsahuje seznam v EK tisku nejužívanějších ruských analytickoadjektivních kompozit (kvazikompozit), která považujeme za neméně významné specifikum jazyka sféry obchodu a podnikání. Z hlediska komparativního pak tato představují v ruštině a češtině nejvíce rozdílný nominální typ. Při zpracování našeho úkolu jsme se opírali o tyto skutečnosti: 1. analyzovaný materiál představuje korpus sestavený v převážné míře z excerpt nového a v současné době velmi populárního druhu periodik; 2. v jazyce užívaném v EK periodickém tisku se výrazně a autenticky odráží dynamika současného světa, která je primárním impulsem k inovačním slovotvorným a lexikálně sémantickým procesům v celém systému jazyka; 3. jde o nový typ periodik jak v Rusku, tak i u nás, a proto jejich obsah tvoří vhodný materiál pro komparativní lingvistickou analýzu. Tento druh nových periodik má několik charakteristických znaků: 1. obsahuje psanou formu publicistického stylu s tradičními i méně tradičními žánry a rubrikami; 2. je odborně zaměřen na podnikání v širokém slova smyslu tohoto pojmu;
9
3. je orientován na stejného recipienta – zájemce o oblast podnikatelské činnosti, zvláště pak o domácí a zahraniční obchod. Za poslední dvě desetiletí prodělal publicistický styl jak v Rusku, tak i u nás výrazné proměny směrem k demokratizaci a liberalizaci jak v rovině obsahové, tak v rovině jazykové. Došlo k celkovému zvýšení obsahově komunikační hodnoty slova, k rozšíření věcného a jazykového rozsahu, k posílení analytičnosti, intelektuální složky a vlivu vědeckého stylu. V periodikách odborného ekonomického obsahu s komerčním charakterem probíhají velmi výrazné aktivní procesy obecně jazykové adaptace významné části kdysi úzce terminologického lexika a speciálních slovních spojení. Oblast podnikání je oborově polyspektrální, proto nelze hovořit o úzce specializované a vymezené oborové terminologii jazyka sféry obchodu a podnikání (JSOP). Základní složku terminologie JSOP tvoří termíny všeobecně ekonomického charakteru, tj. základních oborů ekonomiky, jako jsou makroekonomika, mikroekonomika, finance a bankovnictví; specifikující složku pak termíny užívané v dílčích oborech podnikání (obchod, služby apod.). Texty v EK periodikách jsou obsahově, strukturálně a žánrově rozmanité (čistě odborné - informativní, analyzující, polemické apod. nebo populárně odborné či komerční), což se také odráží v jazyce v nich užívaném. Vzhledem k evolučnímu, dynamickému charakteru a šíři sledované problematiky můžeme vymezit specifika jen na základě analýzy shromážděného konkrétního jazykového materiálu v časově omezeném období, a proto naše práce nemůže být v daném rámci ani vyčerpávající, ani definitivní, nýbrž představuje jen určitý individuální přístup a pojetí daného tématu. Použité metody zpracování Základní metodou je v naší práci synchronně konfrontační lexikálně sémantická a slovotvorná analýza převážně textů z nejnovějších (1997-2003) ruských EK periodik. V teoretických částech uplatňujeme hlediska sociolingvistická a lingvisticko-historická. V omezené míře jsou užívány metody etymologické a statistické. 1. Sociolingvistické aspekty formování ruštiny sféry obchodu a podnikání 1.1
Pojetí dynamiky a statiky v jazyce
Jazyk je složitý dynamický systém, v němž probíhá v závislosti na vývoji společnosti permanentní pohyb přinášející změny a inovace v samotném jeho systému i struktuře. Tento dnes všeobecně akceptovaný fakt začala lingvistika uznávat postupně. Jeden z prvních lingvistů, který už v 18. století chápal jazyk jako dynamický jev byl německý jazykovědec W. von Humboldt (1767-1859). Humboldtova filozofická koncepce jazyka zdůrazňující studium živého současného jazyka a respektující svébytnost lidského myšlení začala výrazně ovlivňovat světovou jazykovědu na počátku 60. let 20. století. V knize Kurs obecné lingvistiky (1916,1996), která představuje soubor přednášek významného jazykovědce 19. století, zakladatele moderní lingvistiky, Ferdinanda de Saussurea (1857-1913), najdeme vedle pro jazykovědu zásadních teorií a poznatků také výklad jeho procesuální představy o jazyce. V Saussurově koncepci jsou změny v jazyce závislé na jeho vývoji. Dynamický aspekt jazyka, 10
stejně jako i protiklad statiky a dynamiky spojuje se synchronií jako protikladu diachronie. Synchronně-statický jazykový model F. de Saussura byl transformován v dalších koncepcích významých světových jazykovědců např. J. Baudouina de Courtenay, členů Pražského lingvistického kroužku, L.V. Ščerby, D. N. Šmeljova ad. Výrazně nová orientace při zkoumání jazyka je v lingvistice patrná od 60. let 20. století. Jazyk přestává být studován jednostranně v duchu sausurrovských idejí jako strukturovaný systém, stává se předmětem zájmu nových vědních (pomezních) disciplín – sociolingvistiky, psycholingvistiky, pragmatické lingvistiky, etnolingvistiky, algebraické lingvistiky, strojové lingvistiky ad., které se zaměřují na studium dílčích otázek a jevů souvisejících s procesem mezilidské komunikace a jsou nezvratným důkazem tzv. pragmatického obratu v lingvistice. V ruské lingvistice se nový trend studia jazykového systému poprvé projevil v publikacích «Развитие современного русского язык» (1963); «Русский язык и советское общество. Лексика» (1968); «Русский язык и советское общество. Словообразование» (1968) ad. V následujících desetiletích 20. a 21. století se stále častěji ruští lingvisté vyjadřovali a vyjadřují k působení a projevům vztahu dynamiky a statiky v oblastech fonologie, slovotvorby, morfologie, syntaxe a textologie, např. J. S. Kubrjakovova, P. A. Sobolevova, L. V. Sacharnyj, L. N. Murzin, Je. A. Zemskaja, Ju. N. Karaulov ad. Je. A. Zemskaja studuje systém současné ruské slovotvorby. Právě slovotvorný mechanizmus zajišťuje jazyku nekonečnou pestrost slovní zásoby potřebnou pro komunikaci v různých sférách života každé společnosti (Zemskaja,1998). Významný současný ruský jazykovědec Ju. N. Karaulov (1995) chápe jazyk jako jednotu samotného systému jazyka a kompetence konkrétního mluvčího. Při studiu jazyka Karaulov bere v úvahu a podtrhuje především «человеческий аспект», který se projevuje také v oblasti slovotvorby. V české jazykovědě se dynamika jazyka začala studovat a akceptovat ve 30. letech 20. století členy PLK. V. Mathesius v publikaci Spisovná čeština a jazyková kultura (1932) jako jeden z prvních odmítl do té doby proklamovanou historickou (normativní) čistotu jazyka spojovanou s jeho stabilitou a vyslovil požadavek pružné stability jazyka. Jeho výklad je na svou dobu velmi pokrokový a je stále aktuální a aplikovatelný na stav a dynamické procesy probíhající v souvislosti s transformací společenských systémů v některých současných evropských jazycích, mezi jinými v Rusku a u nás. Vzájemný oboustranný vliv vývoje společnosti a dynamiky jazyka se v dosavadních dějinách lidstva projevil mnohokrát. Ve všech postsocialistických zemích jazyky v souvislosti s transformačními politicko-ekonomickými a společenskými procesy probíhajícími v nich od konce 80. let 20. století změnily významně svoji podobu. Jejich slovní zásoba se začala obohacovat především o nominace ve sféře nových ekonomicko-tržních reálií a vztahů - marketingu, managementu, financích a bankovnictví, ale také o pojmenování nových druhů zboží dováženého ze západu, stejně jako pro nové jevy v oblasti kultury, sportu a cestovního ruchu. Nové byly pro společnost pojmy z do té doby málo zavedené oblasti počítačové techniky a informatiky, z formujícího se sektoru soukromého, středního a malého podnikání, nové komunikační sféry obchodní reklamy apod. Národní jazyky nestačily pojmenovávat rychlým tempem měnící se realitu vlastními slovotvornými jazykovými prostředky, a tak se vyrovnávaly s novou situací způsobem nejrychlejším a nejschůdnějším - cestou přejímání ze západních jazyků (především z angličtiny americké a britské), uplatňováním internacionalizmů, oživováním slov v 11
jazyce už kdysi fungujících. V oblasti vlastní slovotvorby došlo k intenzifikaci především různých typů kompresivní slovotvorby (kompozice, abreviace) jako prostředků k dosažení co největší ekonomie slova. Celkový charakter spisovných jazyků se vlivem těchto vnějších stimulů a skutečností změnil. Na jedné straně v nich začal a dosud probíhá proces demokratizace a liberalizace, nedodržování a uvolňování norem spisovného jazyka, často iniciovaný a ovlivňovaný jazykovou nečistotou a nízkou jazykovou kulturou projevů v masmediích, a pronikání lexikálních jednotek ze slovníku nespisovných jazykových variet. Na druhé straně vlivem bližších profesních kontaktů mezi lidmi v nich začal a pokračuje proces jazykové internacionalizace a intelektualizace, což vede k celkové systémové nevyváženosti jazyka, k dichotomii spisovnosti a hovorovosti. Náš výzkum sledoval odraz dynamiky společenských procesů v Rusku v synchronním plánu - v jedné časové etapě - v 90. letech 20. století na podobě jedné formující se funkční variety současné ruštiny (RSOP), a to v její lexikálně slovotvorné rovině. Dynamika změn v ruské společnosti na sklonku 20. století přispěla ke vzniku této variety a stala se základním faktorem formování jejího specifického slovníku. 1.2
Transformační procesy v ruské společnosti jako impuls ke změnám v jazyce
Ruština reflektovala ve 20. století dva velké sociální otřesy. Na jeho počátku revoluční události kolem roku 1917, které otevřely éru socialistického společenského zřízení se všemi jeho dopady na různé sféry života společnosti, nevyjímaje jazyk. Příznačné pro ruštinu tohoto období je na jedné straně její stylová stratifikace, pronikání hovorového jazyka a dialektů do jazyka spisovného, na straně druhé politizace jazyka, vznik velkého počtu klišé a termínů souvisejících s novou politickou a ekonomickou orientací země a likvidací všeho starého, co připomínalo dřívější kapitalistické společenské zřízení. Jazyk období sovětské společnosti má pro své typické rysy, jako byla ideologizace jazyka, oficiálnost, propaganda stranickosti, přísné dodržování jazykových norem a jazykové stability řadu příznačných pojmenování, např. «деревянный язык» «дубовый язык» (langue de bois), «язык лжи» či «новояз» (G. Orwell, Rok1984 (1949). Podle polského lingvisty M. Glowinského, s nímž se ztotožňuje Je. A. Zemskaja, je «nowomowa» neboli «новояз» kvazijazykem, který má sice rysy funkčního jazyka, ale tím, že proniká i do dalších komunikačních situací, pretenduje na jakýsi univerzální komunikační jazykový plast. V současné době se některé z nominací jazyka totalitární doby objevují v souvislosti se stavem současné ruštiny a konstatuje se, že se 70 let ideologizace jazyka a omezování jeho přirozeného vývoje promítlo do dnešního jeho stavu, jakéhosi nového typu «новояза» (Ju. N. Karaulov, 1996). 1.3
Ruská lingvistická obec o stavu současné ruštiny
Současný stav ruského jazyka - «упадок», «оскудение», «обеднение», «вырождение», jak je často nazýván, je předmětem velkého zájmu, analýzy a úvah řady ruských lingvistů. Na podnět Ju. N. Karaulova proběhla v roce 1991 otevřená písemná diskuse, v níž se 18 významných ruských lingvistů vyjádřilo k několika otázkám, jím samotným zformulovaných a zaměřených na chápání neutěšeného stavu současné ruštiny. Otázky zněly: Jak chápete obsah slovního spojení „stav jazyka“? Vyvolává ve vás toto slovní spojení negativní pocity? Pociťujete obavu o současný stav ruštiny? Je 12
nutné radikálně zasáhnout pro záchranu hodnot ruského jazyka? (srovnej «Русская речь», č. 2-5, 1992, s. 48). Početně menší skupina konzervativních lingvistů-ekologů, puristů (L. I. Skvorcov, A. S. Pětuchov, V. V. Kolesov, I. Volgin, E. M. Vereščagin, A. K. Graudina ad.) kritizovala současný stav ruštiny a vyslovila nesouhlas s otevřeností jazyka vůči silnému proudu přejímek, dialektizmů, hovorových a slangových tvarů. Výrazně početnější skupina, zastoupená Ju. N. Karaulovem, Ju. D. Apresjanem, Je. A. Zemskou, V. G. Gakem, L. P. Krysinem, G. N. Skljarevskou ad., vystoupila jako optimisté, kteří jsou si vědomi nízké úrovně kultury jazyka a komunikace. Považují však tento jev za přechodný a věří, že ruština je schopna samoregulace a časem se zbaví sémantických změn a porušování sociálních konotací. Obroda jazyka bude probíhat podle nich řadu let paralelně s duchovní obrodou celé společnosti. 1.4
Proměny ruské sociolingvistiky
První uznávanou sovětskou učebnicí sociolingvistiky se stala kniha A. D. Švejcera a L. B. Nikolského: Úvod do sociolingvistiky (1978). Za velmi podnětné a přínosné považujeme nové sociolingvistické práce L. P. Krysina: «Социологические аспекты изучения современного русского языка» (1989); «О социальной дифференциациии современного русского языка» (1998) a D. N. Šmeljova: «Русский язык в его функционировании. Коммуникативно-прагматический аспект» (1993) a další. Své významné místo v současné ruské sociolingvistice má také saratovská sociolingvistická škola, orientovaná od svého vzniku (formovala se už v 60. let 20. století pod vedením O. B. Sirotininové) na studium hovorové podoby ruského jazyka. Výsledkem kolektivního bádání saratovských lingvistů v oblasti funkčních stylů a forem jazyka je monografie «Функциональные стили а формы речи» (1993). V 90. letech 20. století pod vlivem západní sociolingvistiky došlo k teoretickým a praktickým inovacím v rámci jejího obsahu a metodologie. Vedle studia proměn spisovného jazyka v obou jeho základních formách, tj. kodifikované a hovorové, je realizována všestranná empirická analýza systému rozmanitých funkčních a sociálních variet ruského jazyka konce 20. století. 1.5
Funkční jazyky jako předmět sociolingvistiky
Pojem funkce a funkční typy jazykových útvarů chápeme v souladu s jejím vymezením Pražským lingvistickým kroužkem (PLK), tedy jako prostředky vzájemného sociálního působení. V Tezích Pražského lingvistického kroužku (1929, 1970) se mimo jiné uvádí: „Každá funkční řeč má svůj systém konvencí - vlastní jazyk (langue). Je proto nesprávné ztotožňovati některou funkci s jazykem (langue) a jinou s aktuálním mluvením (parole), např. intelektuální funkci s jazykem (langue) a emocionální funkci s aktuálním mluvením (parole)“. B. Havránek ve studii Úkoly spisovného jazyka a jeho kultury (1932) rozlišuje dvě základní funkce jazyka: sdělovací (komunikativní, prakticky odbornou a teoreticky odbornou) a estetickou. Každé funkci v jazyce odpovídá zvláštní způsob vyjadřování, označený Havránkem za funkční jazyk. Vedle B. Havránka se zabývali problematikou funkčních jazyků V. Mathesius (1932,1940,1942) a J. V. Bečka (1948). V rámci praktického jazyka Bečka vyčlenil jazyk úřední, hospodářský (do něj zahrnul jazyk obchodní) a novinářský. Otázkami stylové diferenciace jazyka se
13
zabýval též F. Trávníček (1953), který hovoří o stylu teoretickém a praktickém (novinářský, řečnický, úřední, společenský a umělecký). Současná česká jazykověda uznává široké a variabilní rozpětí jazyka a tzv. styly primární a sekundární. (Čechová a kol. 1997) L. V. Kopeckij ve statích Základní rysy moderní lingvistiky a školní praxe a Funkční lingvistika a metodika uvádí: „diferenciace jazykového systému je dána sociálním prostředím, ve kterém se mluví, a účelem, za kterým se mluví. Sociální variantnost jazyka má dva rozměry - stratifikační a situační, mezi nimi existuje těsné sepětí. Stratifikačně-situační proměnné se mění v souvislosti se sociální strukturou společnosti a zároveň vykazují rozdíly i v rámci každé skupiny podle toho, jak se střídá sociální situace. Se stratifikační variantností jazyka (příslušnost k něčemu) je spojen termín „status“, zatímco termín „role“ souvisí se situační variantností. (Švejcer, 1983). Různé jazykové útvary se mohou odlišovat tím, že některé z nich „se specializují“ jen na jednu komunikační sféru a jiné fungují v několika nebo dokonce ve všech komunikačních sférách v rámci jednoho státního celku. V současnosti je zjevná tendence užívat stejné lexikální a gramatické jazykové prostředky v různých podsystémech spisovného jazyka. Tento proces je ruskými lingvisty označován jako «размыв границ между различными подсистемами». (Krysin, 1998). Mezi funkčními styly a komunikačními sférami (KS) neexistují zcela jednoznačné vztahy, projevuje se tu přímá závislost funkčního jazykového typu a komunikační sféry. Základní dorozumívání v komunikační sféře zajišťuje většinou národní jazyk. Komunikační sféry se obvykle dále dělí podle typu užívaného jazykového útvaru na podsféry, v nichž se často střetávají a koexistují různé jazykové variety. Tématická specifičnost jednotlivých komunikačních sfér určuje repertoár a četnost jazykových prostředků. Klasifikace současné ruské lingvodidaktičky, která se zabývá problematikou výuky ruštiny ve sféře podnikání o komerce, I.V. Michalkinové obsahuje 4 sféry: 1. sféra běžného života, 2. sféra sociokulturní, 3. sféra politicko-ideologická, 4. sféra profesní komunikace. Každá z uvedených sfér se člení na další podsféry. Nejpodrobněji je v její klasifikaci rozpracována sféra profesní komunikace (сфера профессионального общения), velmi aktuální pro současnou společnost s tržní ekonomikou. Ačkoliv Michalkina nepracuje s aktuálním novým pojmem «бизнескоммуникация», nýbrž tradičním domácím «профессиональное (деловое) общение», odráží její klasifikaci nejvýstižněji novou realitu společenskoekonomických změn. 1. Сфера повседневного общения Подсферы: 1. обиходно-бытовая подсфера 2. обиходно-деловая подсфера 2. Социокультурная сфера Подсферы: 1. художественно-литературного творчества 2. театрального и кинематографического творчества 3. Политико-идеологическая сфера Подсферы: 1. общественно-политическая подсфера 2. подсфера религии 4. Сфера профессионального общения Подсферы первого уровня: 1. научно-профессиональная подсфера 2. учебно-профессиональная подсфера 3. подсфера производства подсфера 4. подсфера. государственно-правового регулирования и контроля 5. подсфера коммерции Подсферы второго уровня: 1. подсфера рекламы и паблик рилейшнз
14
2. подсфера торговли продуктами производства 3. подсфера услуг Подсфера третьего уровня: 1. подсфера финансовых услуг 2. подсфера юридических услуг 3. подсфера посреднических услуг 4. подсфера «сервисных» услуг 5. подсфера медицинских услуг
2.
Lingvistický status současného obchodně podnikatelského jazyka
2.1
Novodobí ruští podnikatelé a jejich jazyk
Novodobé podnikatelství v Rusku nemá dlouhé trvání, oficiálně se jeho historie datuje od roku 1990, kdy byla založena řídící instituce podnikatelů «Российский союз промышленников и предпринимателей». Sociální společenství dnešních ruských podnikatelů je teprve ve stádiu vývoje, přesto se pokusíme determinovat jejich sociální úlohu a sociální status v hierarchii současné ruské společnosti. Z hlediska sociologického se v současné oborové literatuře vyčleňují v ruské podnikatelské sféře 4 podnikatelské typy: tvůrce, výrobce, spotřebitel a likvidátor; z aspektu majetko-právního jsou v ní zastoupeny kategorie malého, středního a velkého podnikání. I když fungují legitimní řídící orgány podnikatelů, jejich podnikatelská strategie, která by je dovedla ke stabilizaci vlastního sociálního postavení a k získání společenského respektu, není zatím dostatečně efektivní. Dominantní, zcela netradiční a specifickou skupinu dnes tvoří ruská podnikatelská elita – „noví Rusové“ (průměrný věk 42 let), označovaní za novou ruskou buržoazii. Jejich podnikatelská činnost je úzce spjata s cizím kapitálem, podařilo se jim do značné míry zmonopolizovat sféru ruského obchodu, zprostředkovatelských služeb a finančního obratu, avšak jejich spojení s výrobní sférou je dosud velmi slabé. Tvoří heterogenní skupinu svou novou sociální funkcí, která se utváří v závislosti na předmětu jejich zájmu, tj. podnikání ve společnosti s nově fungující tržní ekonomikou s cílem maximálního zisku, materiálních a společenských výhod. Netvoří však sociálně-demografickou homogenní skupinu; jejich sociální styky i jazykové kontakty jsou volné, nejsou ohraničeny žádným znakem, jako je pohlaví, věk nebo vzdělání. V jejich podnikatelské činnosti převládá anarchie a spontaneita, je jim naprosto cizí povědomí všeobecného blaha společnosti, k níž patří, a povědomí patriotismu, typické pro jejich historické předchůdce, předrevoluční generaci ruských podnikatelů, tvořících po dlouhé historické období kompaktní uznávanou společenskou vrstvu. Pro jazykovou komunikaci dnešních ruských podnikatelů je na první pohled všeobecně typické užívání velkého množství internacionálních termínů, cizojazyčných přejímek v souvislosti s oborem podnikání (vliv internacionalizace činnosti v oblasti podnikání, zejména amerikanizace světové ekonomiky). Pro drobné podnikatele je příznačným prostředkem komunikace hovorový jazyk s výrazným zastoupením profesionalizmů a cizích přejímek; pro překupníky je pak zakladním dorozumívacím prostředkem obchodní argot (капуста - рубли, зеленые, баксы доллары, лимон - миллион). 2.2
Problematika profesních jazyků
15
V souvislosti s rozšiřováním spektra sociálně-profesních skupin se od počátku 90. let 20. století pozornost ruských i cizích lingvoteoretiků a lingvodidaktiků znovu obrací k problematice profesní komunikace. Nejčastěji je pojem profesní komunikace/ «деловое общение» (v rovině lingvisticko-funkční pak profesní jazyk/«деловой язык») chápán široce, jako komplex jazykových prostředků užívaných v různých dílčích sférách pracovní činnosti. V lingvisticko-funkční rovině jsou někdy jednotlivé typy profesních jazyků označovány za „oborové podjazyky“ národního jazyka se specifickými lexikálními systémy, částečně slovotvorbou (nikoliv fonetikou a gramatikou) a v rovině lingvisticko-stylistické za „podstyly“ (viz průkopnické názory a studie členů PLK a pozdějších jejich názorových stoupenců o funkční stratifikaci spisovného jazyka). Teorie o funkční stratifikaci národních jazyků rozpracovaná členy Pražského lingvistického kroužku iniciovala v roce 1934 Z. Vančuru k napsání knihy Hospodářská linguistika, v níž pokusil vytvořit „teorii hospodářského jazyka“ (HosJ). Historický vývoj hospodářského jazyka z aspektu formy a obsahu vidí Vančura takto: „V minulosti s největší pravděpodobností měl obchodní jazyk podobu jen jednu, a to slangovou, jazyk pouličních kupců“. Na jiném místě pak říká: „Původně existují pouze jazyky skupinové, zvláštní výrazy kupců, vojáků, filozofů atd. Z uvedeného je patrné, že Vančura zcela oprávněně řadil prvotní ústní podobu profesních jazyků do kategorie hovorového (jazyka) stylu, teprve po procesu jejich „teoretizace“ je včlenil do kategorie odborného jazyka (stylu). Pro hospodářský jazyk, který Vančura zařadil jednoznačně do kategorie odborných a speciálních jazyků, vymezil tři specifické jazykové prostředky: termíny, šablony, odchylky od norem. V diskusích o strukturálním rozvrstvení jazyka se vedou spory nejen o charakter, ale i klasifikaci profesních jazyků, o místě profesních jazyků v systému jazykových funkčních stylů, o jejich vztahu k vědeckému odbornému jazyku, o kongruenci a inkongurenci termínů tzv. profesních a zvláštních jazyků. Všeobecně platný a uznávaný je fakt, že profesní jazyk je fenomén spadající do kategorie funkčních jazyků a jsou pro něj příznačné rozmanité oborové modifikace a jevy, jakožto výraz jejich specifičnosti. Ruský vědecký jazyk jako zvláštní kategorie profesní komunikace se začal významně formovat v souvislosti s rozvojem ruské vědy v první polovině 18. století, tedy ve stejném období, v jakém se utvářel novodobý ruský spisovný jazyk. V současné době se v češtině i v ruštině užívá široká škála pojmů pro označení nového jazykového útvaru fungujícího při komunikaci v nové komunikační sféře obchodu a podnikání, jako je jazyk komerce, komerční jazyk, jazyk ve sféře obchodu a podnikání, jazyk byznysu apod., v ruštině «язык коммерции», «деловой язык», «язык в сфере бизнеса», «язык бизнеса», «бизнес-язык», «язык бизнескоммуникации», «язык бизнес-общения». Většinou se nebere na zřetel, že je třeba odlišovat širší označení jazyk sféry obchodu a podnikání (JSOP) a užší jazyk komerce (JK). JSOP považujeme za funkční, prakticky odborný, avšak nikoliv za profesní jazyk. Sféra podnikání představuje celý komplex podnikatelských oborů a činností, pro něž je v současné době příznačný jeden cíl: finanční zisk. Proto slovní zásobu JSOP tvoří podle našich poznatků tři vrstvy: 1. termíny z prioritních nadstavbových sektorů společných pro všechny podnikatelské obory, a to finance, bankovnictví a pojišťovnictví, 2. termíny ekonomické sféry, 3. termíny specifické pro dílčí podnikatelské obory. Pro zajímavost uvádíme rozmanitá spojení pro označení nového druhu slovní zásoby jazyka, např. «коммерческая лексика», терминология бизнес-коммуникации», «специальная лексика сферы рыночных 16
отношений», která opět potvrzují současnou sémantickou diverzifikaci pojmů «коммерция» а «бизнес». JK pak chápeme jako funkční varietu, spadající do kategorie prakticky odborných a zároveň profesních jazyků. J. Skácel (1993) včleňuje „komerční ruštinu“ do širší sféry prakticky odborného, profesního jazyka a pokládá ji za zcela nový útvar ruštiny. Shodujeme se se Skácelovým funkčním vymezením útvaru, avšak nikoliv s jeho tvrzením o jeho novosti. Jazyk komerce neboli obchodu není v ruštině novou funkční varietou, jen její slovní zásoba se odlišuje od jejích historických podob, což potvrzuje dnes už obecně uznávaný fakt permanentního dynamického společenského vývoje promítajícího se do aktuální podoby jazyka. I.V.Michalkina pracuje s širším pojmem «деловое общение» označující profesní činnost komerčního i nekomerčního charakteru: «Деловое общение – акт социальниго взаимодействия, итоговой целью которого является коммерческий и некоммерческий обмен продуктами материального, интелектуального и психофизиологического (имеется в виду труд) характера. … В связи с этим трудно согласиться с учеными, выделяющими официально-деловую (или административно-правовую) сферу общения и соотносящими только с ней официально-деловой стиль общения» (1997). «Деловое общение» chápe Michalkina (shodně s ní i my) nikoliv jako úzce profesní (oborovou) komunikaci, ale jako podnikatelskou komunikaci, v níž nelze striktně uplatňovat v ruštině tradiční oficiálně-profesní styl (jazyk). Uvádíme naše vymezení statusu RSOP (JSOP) se zřetelem na uvedené skutečnosti a na rozdíly mezi ruskou a českou terminologií a klasifikací: • • • • •
RSOP (JSOP) je relativně nová funkční varieta současné ruštiny RSOP (JSOP) je populárně odborný jazyk RSOP (JSOP) se realizuje v obou formách jazyka: ústní i písemné RSOP (JSOP) se realizuje v rozmanitých textech, stylech a žánrech a v závislosti na nich se v nich uplatňují specifické jazykové prostředky V písemné formě RSOP (JSOP) tvoří základní vrstvu jazyk spisovný, specifickou pak všeobecné ekonomické termíny a termíny příznačné pro jednotlivé obory podnikání
Русский язык сферы коммерции а бизнеса - это функциональная разновидность языков «ДЕЛОВОГО ОБЩЕНИЯ». устная форма: официальная (переговоры) неофициальная (собеседования) письменная форма: я. деловых периодиков я. д. документов я. д. корреспонденции
сфера делового общения я.официально-деловой я. разговорно-деловой жаргон
(торговцы)
публицистический стиль административно-правовой стиль административный стиль
Ruština sféry komerce a byznysu - funkční populárně odborný jazyk (polyoborový a polyžánrový) ústní forma: podnikatelská KS formální podnikatelská komunikace spisovný jazyk (obchodní jednání) neformální profesní komunikace hovorový jazyk (v rámci problematiky jednotlivých oborů) (v rámci komunikace překupníků, trhovců) slang písemná forma:
17
jazyk obchodně-podnikatelských periodik jazyk obchodních smluv a dokumentů jazyk obchodní (úřední) korespondence
SJ SJ SJ
styl publicistický, odborný styl administrativní (úřední) styl administrativní (úřední)
V ústní formě v obou jazycích se klasifikace JSOP shoduje, pokud chápeme komunikační sféru «делового общения» za ekvivalentní podnikatelské KS. Spisovný jazyk spolu s ekonomickými a oborovými termíny je typický pro formální ústní komunikaci podnikatelů v obou zemích. V češtině jiný existující ekvivalent profesní jazyk (sféra profesní komunikace) spojujeme pouze s hovorovou podobou jazyka. Obchodnický slang, překupnický argot (жаргон торговцев) existuje v obou jazycích, ale podle našich zjištění je v češtině kvantitativně i kvalitativně chudší než v ruštině, což přičítáme faktu historické zakódovanosti obchodu v Rusku. (Kolesov, 1998) V rámci písemné formy JSOP existují větší rozdíly: v ruštině je běžná nominace «деловые периодики», v češtině termín «podnikatelská ani profesní periodika» neexistuje. Pro tento druh novin a časopisů se užívají dnes pojmy odborná (vědecko-populární), obchodní (podniková) periodika, kdysi (viz Kopeckij) obchodně-hospodářské noviny a časopisy. Pro označení ekonomickokomerční periodika jsme se rozhodli proto, že naznačuje paralelně základní sféru jejich odborného zaměření, tj. ekonomika a v současné době nejdůležitější obor podnikání, tj. komerci (obchod). Termínu «деловые документы» odpovídá v češtině nejvíce termín «obchodní dokumenty» (nikoliv podnikatelské či profesní, pracovní) a termínu «деловая корреспонденция» termín «obchodní korespondence» (nikoliv podnikatelská, ale možná pracovní korespondence). Naše pojetí RSOP (JSOP) nemůže být definitviní, je pouze hypotetické a vychází z praktických a teoretických poznatků, které jsme získávali při shromažďování a vlastní analýze materiálu a studiu literatury zaměřené na stejnou problematiku. 2.3
Historický exkurz do vývoje obchodu a podnikatelství v Rusku
Zařazením této podkapitoly chceme ukázat, že podnikatelstvím, především jedním jeho významným oborem – obchodem, se zabývala velká část ruské společnosti v různých historických obdobích. Jestliže existovala sociální vrstva a zároveň profese, musela existovat také profesní mluva (nejprve jen její hovorová podoba) se specifickou oborovou slovní zásobou. Vzhledem k velkému časovému rozpětí historického pohledu, téměř 1000 let existence ruského podnikatelství, a množství nových faktografických údajů jsme rozdělili náš exkurz podle historických mezníků do dvou etap: I. etapu formování středověkého obchodu (od poloviny 9. století do konce 17. století); II. etapu formování buržoazního a kapitalistického podnikání (od počátku 18. století do počátku 20. století). 2.4 Sémantika klíčových slov JSOP - коммерция, коммерсант, бизнес, бизнесмен a jejich derivátů ve 20. století Ve 20. století koexistovaly v ruštině i v češtině vedle domácích slov торговля, предпринимательсто, obchod, podnikání cizí termíny коммерция, бизнес, komerce, byznys/business. Proměny jejich interpretace v dobových 18
encyklopediích a lingvistických slovnících reflektovaly proměny politickospolečenského systému v obou zemích během tohoto století. V ruských encyklopedických a lexikografických pracích výklad slova бизнес, бизнесмен odpovídá častěji jeho reálnému významu, tj. domácím ekvivalentům предпринимательство, предприниматель, дело, делец nebo занятие, než v českých. Tam jsou u slova byznys/business uváděna ve většině případů nesprávné ekvivalenty obchod, оbchodní činnost, hospodářské podnikání apod. odlišné od skutečného sémantického jádra slova tj podnikání, podnik. Rozdíl mezi oběma jazyky je patrný v počtu derivátů utvořených od cizích tvarů, v ruštině je jich více (viz příklady v tabulce), zatímco čeština používá jen základní cizí jednoslovná substantiva, ojediněle kompozita (viz tamtéž). V obou jazycích je slovo бизнес/byznys za socialismu spojováno výhradně s podnikatelskou činností v kapitalistické společnosti, a mělo proto až do konce 80. let pejorativní podtext. Cizí termíny бизнес/byznys а коммерция /komerce nelze chápat jako synonyma, neboť rozdíl v jejich sémantice je zřejmý: oblast podnikání, dnes často v obou jazycích zvaná oblastí бизнеса/byznysu zahrnuje širokospektrou sféru podnikatelských aktivit, jejichž účastníci sledují primárně jeden cíl: finanční zisk (oblast obchodu, podnikání ve výrobní sféře, ve službách apod.). Nejde tedy jen o коммерцию/komerci, jejímž synonymem je domácí výraz торговля/obchod, ta tvoří jen jednu, avšak velmi významnou formu podnikání. Za nejvýstižnější považujeme současný výklad pojmů G. N. Skljarevské (1998, 2001). Následující tabulka obsahuje porovnání ruských a českých cizích a domácích ekvivalentů obou klíčových slov a jejich derivátů: коммерция
komerce
коммерсант
коммерциализация
торговля
obchod
бизнес
byznys, business бизнесмен бизнесменка бизнесменша бизнесвумен бизнес-леди бизнесменство бизнес-класс бизнес-партнер бизнес-план бизнес-программа бизнес-центр podnikání предприниматель
предпринимательство
торговец
komercialista (v souč. češtině se nepoužívá) komercialisace komercialismus kommercialisování trhovec (v souč. češtině ojediněle) byznysmen, businessman
byznysplán byznyscentrum podnikatel
Pozn. Počet sdružených pojmenování s komponentem бизнес– /byznys … neustále v obou jazycích roste, přičemž ruština má znatelný početní převahu.
3. Typologie slovotvorně lexikálních způsobů obohacování lexika RSOP ve srovnání s ČSOP (na materiálu z EK periodik)
19
Třetí kapitola, která voří základní a nejobsáhlejší část práce, je tvořena dvěma podkapitolami, z nichž každá je členěna na další dílčí podkapitoly. V první z uvedených dvou se zabýváme typologií a analýzou specifik aktuálních uzuálních způsobů obohacování lexika RSOP, v druhé se pak zmiňujeme o některých aktuálních neuzuálních slovotvorných způsobech (okazionalizmech a kalambúrech) a produktivních frazeologizmech. 3.1 Aktuální uzuální způsoby slovotvorby v současné ruštině a jejich zastoupení ve sledované funkční varietě jazyka Obohacování slovní zásoby současné ruštiny probíhá jak tradičními, tak i méně tradičními způsoby: 1. slovotvorbou (derivace, kompozice, abreviace); 2. přejímáním slov a slovních spojení z cizích jazyků; 3. vznikem sémantických neologizmů (rozvojem polysémie). Ruská lingvistika sleduje dlouhodobě procentuální zastoupení výše uvedených způsobů rozšiřování lexika (např. Институт лингвистических исследований Российской Академии Наук v Petrohradě). Statistické údaje ze 60. a 70. let 20. století ukazují, že 85% nových slov vzniklo v těchto desetiletích pro ruštinu tradičními způsoby slovotvorby (viz 1), 8% tvořily sémantické neologizmy a 7,5% přejímky z cizích jazyků (Kotělova, Sorokin 1973, 1984). Od konce 80. let se situace v oblasti způsobů obohacování ruského lexika v souvislosti se změnou společenského zřízení začíná měnit. Sílí proces internacionalizace slovní zásoby, v hojné míře je ruština obohacována přejímkami z angličtiny britské i americké, výrazně se aktivizují především procesy kompresivní slovotvorby, rozvíjí se polysémie a hovoří se též o terminologizaci, determinologizaci a žargonizaci jazyka. Zmíněné inovační procesy jsou analyzovány buď z aspektu sociolingvistického (trend převažující v současné v ruské lingvistice), anebo jako problém komparatistický sledující a porovnávající podobné vývojové procesy v jiných národních jazycích. Při excerpci ruských EK periodik jsme zjistili, že ke specifikům RSOP v nich realizované patří ve slovotvorně lexikální rovině: 1. výskyt velkého množství všeobecných ekonomických a specifických oborových podnikatelských termínů (internacionalizmů a anglicizmů), 2. výrazné uplatňování některých kompresivních slovotvorných způsobů obohacování lexika, 3. přítomnost nových frazémů, okazionalizmů a kalabúrů. Toto zjištění nás proto vedlo k rozhodnutí zaměřit svůj výzkum na analýzu: 1. přejímek a cizích slov a na jejich porovnání s výskytem v českých EK periodikách; 2. produktivních internacionálních substantivních sufixů uplatňujících se při nominacích některých populárních nových importních výrobků především v sektoru elektrotechniky a na jejich porovnání s českými ekvivalenty; 3. produktivních kompresivních způsobů slovotvorby, tj. kompozice a abreviace jako výsledků univerbizace; 4. charakteru okazionalizmů, kalambúrů a frazeologizmů jako neuzuálních, ale příznakových způsobů obohacování slovní zásoby v EK tisku.
20
3.1.1 Přejímky a cizí slova v ruském a českém EK periodickém tisku 3.1.1.1 Teoretická východiska a příčiny přejímání slov Terminologické vymezení pojmu cizojazyčná přejímka není v ruské lingvistice jednoznačné. Někteří lingvisté přijali Krysinovo (1968) rozlišení na «заимствованные слова» а «иноязычные слова». Za «заимствованные» v úzkém slova smyslu jsou jimi považována ta slova, která fungují v ruštině delší dobu a stala se už součástí ruské slovní zásoby (budeme užívat ekvivalent „přejatá“), zatímco «иноязычные» jsou cizí neologizmy, které se v ruštině dosud plně neasimilovaly (foneticky nebo morfologicky). V. M. Aristova (1978) rozlišuje «вкрапления» (přejímky v originální podobě), «заимствования» (přejímky v transformované podobě), «кальки» (ruská vnější foma, ale cizí vnitřní) а «полукальки» (částečně ruská, částečně cizí). Wójtowicz (1984) rozlišuje tři typy přejímek: «собственно заимствованные» траст/trust, «полукальки» - эскалация/escalation, «кальки»: a) slovotvorné небоскреб/sky-scraper, b) sémantické – гусеница/caterpillar. L.M. Bašova (1989) hovoří o dvou základních typech: «заимствованиях» а «квазизаимствованиях», které dále klasifikuje: první typ «заимствования» dělí do čtyř podskupin: na «варваризмы» (přejímky v originální podobě - small talk), «транслитерированные слова» (маффинсы), «собственно заимствованные слова» (аутсайдер) а «интернационализмы» (политика). Druhý typ «квазизаимствования» člení do tří podskupin: na «собственно переоформленные» слова (нотация), «словамиксты» (фритюрница) a «слова-гибриды» (маникюрша). G.I. Skljarevskaja (1994) navrhla pro slova odvozená od cizího základu ruskými afixy (v klasifikaci Bašové poslední dvě podskupiny) termín «обрусевшие слова» (инвестиция). M.L. Fermova (1994) dělí přejímky stejně jako L. P. Krysin na dva zakladní typy: «заимствованные» a «иностранные» а ty pak z aspektu sémanticko-strukturálního na další podskupiny: 1. aktualizované přejímky - např. аукцион, индексация, карт-бланш; 2. přeorientované přejímky (změna hodnoty) - např. бизнес, брокер, спонсор; 3. determinologizované přejímky - např. аутсайдер, прессинг, таймаут; 4. slova, která si zachovala strukturu slov-prototypů - např. бартер, дилер, ноут-бук; 5. slova utvořená od cizích základů, ale ruskými afixy (morfologické hybridy) - např. индексирование, спонсорство. Existují i jiné nové klasifikace výhradně anglických přejímek (např. Krysin, 2000): 1. přejímky označující nové reálie, tj. slova, která se používají jen pro označení cizích reálií (exotizmy) - např. сэконд-хенд, селинг, барби; 2. přejímky bez vztahu k novým reáliím, tj. slova, která se používají pro charakteristiku jak cizích, tak domácích reálií - např. пепси-кола, снэкбар, гамбургер. Velmi populární je dnes v ruské lingvistice pojem «варваризм». Označuje se jím v přítomnost cizích slov, slovních spojení či vět v ruském textu bez změny jejich originální grafiky. Kolesov (1998) jimi označuje přejímky, které ruština nepotřebuje, neboť má své domácí označení pro daný předmět či jev. Dříve tak byly označovány jen latinismy, dnes převážně anglicizmy, které se objevují zejména v reklamních 21
textech, ale i v jiných textech v EK tisku např. v názvech cizích firem, institucí, také značek aut, v pojmenováních užívaných v oblasti počítačové techniky ad. např. американская компания General Motors; Skoda в Чехии; режим on-line ad. Přikláníme se ke tradiční klasifikaci a v naší analýze budeme rozlišovat slova přejatá a cizí. Za přejatá slova («заимствованные») chápeme ta slova, která se už v ruštině užívají dlouhou dobu a která společnost už akceptovala. Jako cizí slova («иностранные») chápeme slova označující novou realitu, kterou přinesl přechod k tržní ekonomice (anglicizmy – neologizmy, neosémantizmy, aktualizovaná slova) pronikající ve velké míře ze západních zemí (Anglie, USA). 3.1.1.2 Typologie a klasifikace přejímek v RSOP Stěžejním cílem této podkapitoly je prezentace výsledků analýzy nashromážděných přejatých a cizích substantiv (internacionalizmy, anglicizmy), které představují aktuální, produktivní a specifickou vrstvu slovní zásoby současné RSOP, a zároveň komparace jejich ekvivalentů v češtině. Shromážděné přejímky jsme analyzovali ze tří hledisek: lexikálně-tématického, chronologického a strukturálně-formálního hlediska Lexikálně-tématické hledisko: K nejaktuálnějším lexikálně-tématickým skupinám v RSOP, v nichž se přejímky objevují nejčastěji, patří: I. Ekonomická terminologie – finanční, bankovní, burzovní, názvy rozmanitých ekonomických procesů: (1) internacionalizmy, (2) anglicizmy II. Názvy účastníků podnikatelských profesí a aktivit: (1) anglicizmy, (2) internacionalizmy III. Názvy výrobků z oblasti spotřební (elektrospotřebičů) a počítačové techniky: (1) anglicizmy, v menší míře internacionalizmy. IV. Názvy stravovacích a nákupních prostorů, druhů nových jídel, nápojů: (1) anglicizmy, v menší míře internacionalizmy. V. Pojmenování v rámci ostatních služeb: telekomunikace, sport, relaxace, odívání, kosmetika, kultura: (1) anglicizmy, v menší míře internacionalizmy Materiálový korpus, který se nám podařilo vytvořit, obsahuje souhrně 735 přejímek (internacionalizmů a anglicizmů), z tohoto počtu tvoří asi 400 přejímek I. lexikálně-tématické skupiny, a to: 208 ekonomické internacionalizmy, 184 ekonomické anglicizmy, asi 120 přejímek II. lexikálně-témetické skupiny, a to: 57 internacionalizmy – názvy podnikatelských aktivit, 64 anglicizmy – názvy podnikatelských aktivit. Zbývajících 222 jen anglicizmy v tématických skupinách III, IV, 5 (neologizmy, neosémantizmy, aktualizované anglicizmy). Poměr zastoupení internacionalizmů a anglicizmů v I. lexikálně-tématické skupině je v našem vzorku 208:184 ve prospěch internacionalizmů (některé však nejsou jen úzce oborově jednoznačné). Internacionalizmy převažují v delších výkladových a informačních textech zaměřených na otázky související s obory ekonomiky, nejvíce v textech s problematikou sféry financí a bankovnictví. Při srovnávání internacionalizmů v angličtině, němčině, ruštině a češtině jsme zjistili, že všechny jazyky upřednostňují internacionální před domácí podobou pojmenování. Výjimkou je němčina, která častěji upřednostňuje domácí ekvivalent (asignace – 22
Anweisung, Assignieren – zast.). Vyšší procento užívání domácích pojmů jsme zaznamenali také v češtině (dodatek - addendum). V ruštině a češtině na rozdíl od angličtiny a němčiny se vyskytuje větší počet hybridních morfologizmů, internacionalizmů s domácími sufixy (инвестирование / investování, котировка / kótování, пропорциональность / proporcionálnost, což je příznačné pro flexívní jazyky. Anglicizmy jako termíny z oblasti ekonomie se objevují ve větší míře v EK periodikách, méně ve slovnících, do nichž ještě, vzhledem ke své relativně krátké přítomnosti v jazyce, nestačily proniknout. Porovnání počtu anglicizmů pojmenovávajících podnikatelské profese a činnosti s počtem internacionalizmů stejného typu přineslo zajímavý poznatek: počet anglicizmů lehce převažuje nad počtem internacionalizmů, v poměru 64:57. Nominace pro mnohé nové podnikatelské profese a aktivity vznikly v obou jazycích v hojné míře přejímáním z angličtiny, ale také aktualizací kdysi už existujících pojmů (акционер/akcionář, банкир/bankéř). Přejímání tohoto druhu anglicizmů je opět výraznější v ruštině. V dalších třech lexikálně-tématických skupinách ruština uplatňuje také mnohem častěji anglický termín, zatímco čeština v mnoha případech upřednostňuje koexistující domácí synonyma (плейер/přehrávač, файл/soubor). Chronologické hledisko: První obchodní anglické termíny se objevily v ruštině v 16. století v době navazování obchodních a diplomatických kontaktů Ruska s Anglií (viz kapitola Historický exkurz). V. M. Aristova (1978) hovoří o třech intenzívních obdobích angloruských jazykových kontaktů. A. Ju. Romanov (2000) rozšířil vymezení Aristovové o další dvě období intenzívního přílivu anglicizmů do ruštiny: období 1553 – 1649 1696 – 1725 1790 – 1870 1970 – 1990 1990 – do současnosti
charakter kontaktů převážně ústní forma ústní i písemná forma písemná forma písemná forma písemná,ústní, telekomunikační
přibližný počet anglicizmů několik desítek slov 150 slov 420 – 450 slov 600 slov 1 200 – 1500 slov
1. 1553-1649, kdy se začaly rozvíjet obchodní vztahy mezi Anglií a Ruskem V 16 a 17. století se v ruštině užívalo jen nepatrné množství anglicizmů, většinou názvů titulů a platidel – лорд, лорд-трезер, лорд-кипер, лорд-чамберлин, лорд-мер, сер, ерль, местер, пенс, стерлинг. Podle V. M. Aristovové je pro anglicizmy v tomto období typická jejich formální variabilita, související s ústním přejímáním, např. slovo «сэр» se psalo také сар, сор, сер, nebo slovo «эрль» také ерл, ерль, елль, ер. 2. 1696-1725, období vlády Petra I. V době vlády Petra I. přejala ruština okolo 3 000 cizích slov, z toho však jen 5% tvořily anglicizmy. Ve druhé polovině 18. století žilo v Rusku mnoho anglických diplomatů, inženýrů a stavitelů lodí, což vedlo k zájmu ruské šlechty o anglickou kulturu a reálie. Ve velkých ruských městech vznikaly anglické kluby («английские клубы» и «воксалы»). V souvislosti s reformami Petra I. se začaly užívat v administrativě některé nové termíny přejaté většinou z němčiny přes latinu např. аттест, губерния, контора, кабинет, паспорт, фискал, юстиция ad. 3. druhá polovina 18. – počátek 19. století 23
Druhou polovinu 18. století lze označit za období purismu. Řada významných literárních osobností (A. P. Sumarokov, M. V. Lomonosov ad.) kritizovala příliv cizích slov a účastnila se puristických aktivit - tvoření domácích ekvivalentů (акция – доля, акционер – пайщик, коммерсант – торгующий оптом). M. V. Lomonosov tvrdil: «Ныне принимать чужих не должно, чтобы не упасть в варварство, как латинскому. («Русские писатели о языке», 1954). Řada běžně užívaných přejímek nebyla vlivem těchto tendencí zařazena do Slovníku Ruské Akademie (1789-1794) např. пайщик (акционер). Na přelomu 18. a 19. století pronikl do ruštiny poměrně velký počet neologizmů - přejímek z francouzštiny, angličtiny, a to ponejvíce z oblasti politické a ekonomické komunikace např. аграрник, альянс, бойкот, директивы, демонстрация, диспропорция, картель, рационализация, ревизия, рентабельность, стабилизация, филиал, финиш, шеф aj. (Селищев,1928). První slovník cizích slov Словарь Н.М. Яновского (1803-1806) fixuje okolo 120 anglicizmů, a to jednak jednotky peněžního systému: стерлинг, фунт, шиллинг; dále některá typická anglická jídla a nápoje: бифсстекс, джин, пудинг, пунш, ростбиф, termíny karetních her: бостон, вист, názvy anglických látek a oděvů: казакин, плис, фланель. Během 19. století se začaly přejímky objevovat v publicistickém a odborném stylu (Krysin, 1965). Podle Ju. S. Sorokina (1965) byl příliv cizích slov do ruštiny největší v letech 1830-1870, anglicizmů uvádí 300 (tj. 15% z celkového množství). V prvním vydání slovníku V. I. Dala (1863-1866) je fixováno 750 přejímek. I když Dal nepatřil k jejich přívržencům, jejich začlěněním do svého slovníku chtěl dokázat, že pro tyto přejímky může ruština najít vhodné domácí ekvivalenty (Sorokin, 1965). 4. od 70. – 90. let 20. století Krysin (1971) zjistil, že co do původu byly rovnoměrně zastoupeny všechny moderní evropské jazyky: блюминг (А), концерн (N), оккупант (N), такси (F), фашизм (I), конферансье (F), фокстрот (А), свитер (А). Zároveň zdůraznil obecně známý a stále platný fakt, s nímž jsme se potýkali při kategorizaci v naší práci, že v řadě případů nelze jednoznačně určit jazyk-originál, zejména, jde-li o slova užívaná ve více než třech cizích jazycích, která jsou považována za internacionalizmy. Na počátku 30. let 20. století se anglicizmy užívaly nejvice v oblasti sportu, vědy, techniky a výroby. V té době byla s určitostí přejata dosud stále aktivní slova, jako jsou контейнер, пикап, репродуктор, стенд, ale také телевидение, телетайп, троллейбус, тюбинг, коктейл, автострада, метро, спидометр адаптер, детектор, картер, конвейер, крекинг, миксер (jinde se uvádí z F), трактор, эскалатор ad. (Wójtowicz, 1984). Teprve jako pátá lexikálně-tématická skupina jsou uváděny anglické přejímky ze sféry ekonomie a obchodu např. бум (poč.30. let), гарант (F/A, poč. 30. let), бизнэс/бизнес, бизнэс-мэн/бизнесмен (1933), просперити, сейф, сервис ad. Ve 40. a 50. letech pronikly do ruštiny jen ojedinělé anglicizmy např. бульдозер, виллис, додж, студебеккер (Wójtowicz, 1984), ale také бестселлер/бест-селлер, офис, лобби, гангстер, конгрессмен, комикс, стюардесса, продюсер, рэкет, рэкетир, босс, která se ovšem používala jen v omezené míře, pro pojmenování reálií příznačných pro kapitalistickou společnost (Krysin, 1968). V 60. letech ruština přejala velké množství sportovních anglicizmů, některé se začaly už tehdy užívat jako neosémantizmy (slova v přeneseném významu): 24
аутсайдер, биатлон, прессинг, ралли. Dále se objevovaly anglické názvy předmětů, jevů z oblasti módy, moderní hudby, z nichž celá řada dnes už patří do kategorie internacionalizmů např. джинсы, супермаркет, мьюзикл, шоу, хобби, паблисити a dalších nových reálií jako кока-кола, уик-энд/уикэнд, буклет, чипсы ad. Krysin (1968) o nich hovořil jako o «exotismech» a byl přesvědčen, že se v ruštině neujmou. Jejich dnešní obliba a samozřejmost jejich užívání svědčí o jeho mylné prognóze. Timofejeva (1995) považuje za počátek výrazného pronikání ekonomických anglicizmů nejen do ruštiny, ale současně i do dalších evropských jazyků 70. léta 20. století. V ruštině se už tehdy začala užívat slova компьютер, дизайн, дисплей, слайд, имидж ad. Zároveň toto desetiletí vidí jako start demokratizačního procesu ruského jazyka. 5. od 90. let (období "perestrojky") do současnosti je patrný intenzívní příliv anglicizmů do rozmanitých oblastí ruského života - ekonomiky, výpočetní techniky, politiky, módy, sportu, hudby a kultury. Velmi frekventované je i jejich užívání v každodenní běžné komunikaci zejména mezi obyvateli velkoměst, zvláště pak mezi mladými lidmi. Od konce 80. let se v ruštině utváří nová sféra užívání anglicizmů, sféra soukromého obchodu a podnikání. Vyčleňujeme tři nejvýznamnější období, kdy ruština přijala nejvíce anglicizmů užívaných dnes v JSOP: 1. počátek 18. století (vláda Petra I.) – dnes aktualizované přejímky: акция, акционер, аукцион, банк, банкир, банкрот, биржа, бракария (место бракования товаров), валюта, вексель, дебет, коммерция, финансы, такса, прейскурант, кредит, субсидии, тариф, фонд, контора, пакгауз (здание для товаров). 2. 20. a 30. léta 20. století – dnes aktualizované přejímky a neosémantizmy V sovětském období užívané jen omezeně, a to pro označení západních (kapitalistických) reálií často s negativním podtextem. V současné době se užívají jako neutrální, mnohdy s pozměněnou sémantikou a velká řada z nich v masovém měřítku, což vedlo k jejich determinologizaci: аудитор, бестселлер, бизнес, брокер, букмекер, спонсор. 3. konec 80. let 20. století do současnosti - cizí slova (anglicizmy – neologizmy, neosématizmy). Znovu musíme podotknout už dříve několikrát zmiňovaný fakt (Krysin), že je nesnadné určit přesně dobu počátku jejich užívání v RJ, obvykle se v literatuře zabývající se touto problematikou uvádí obecně údaj: 90. léta. Rovněž problematická je otázka kategorizace některých internacionalizmů a anglicizmů. Jsme si vědomi, že některá ze slov, která jsme zařadili do tabulek s anglicizmy, mohou být předmětem diskuse, neboť jsou svým původem latinská (slovní základ, prefix), avšak pro svou současnou sémantiku a výrazně anglické sufixy (např. -ing/-ink) je považujeme za anglicizmy. Strukturálně-formální hledisko: Podle struktury jsme rozdělili anglicizmy do dvou typů: 1. jednolexémová slova: a) slova ortograficky adaptovaná, grafická forma je přizpůsobena původní anglické výslovnosti – бум/boom, имидж/image; v češtině jen omezeně spíše pro oblast profesní nikoliv odborné terminologie např. lídr /leader, marketink/markting. 25
b) slova, která si zachovala strukturu cizojazyčných prototypů (někdy s variabilní ortografií): маркетинг/marketing, дистрибьютор/дистрибутор/distributor, селенг/селинг/seling; v češtině je to početně výrazně převažující skupina: barter, grant, listing ad. c) slova adaptovaná jen morfologicky (morfologické hybridy), tj. odvozená od cizích základů domácími (ruskými, českými) slovotvornými prostředky: спонсорство/sponsorství, банкир/bankéř, дисконтирование/diskontování ad. 2. vícelexémová (kompozita, slovní spojení) a) nehybridní kompozita: 1. kompozita ortograficky zcela adaptovaná, grafická forma je přizpůsobena původní anglické výslovnosti (v ruštině větší zastoupení než v češtině): бэквордейшн/backwаrdation, кашфлоу/cash flow, букмейкр/bookmaker, джоинтвенчур/joint venture, гудвилл/good will ad. 2. kompozita, která si zachovala strukturu cizojazyčných prototypů (v češtině mnohem větší zastoupení než v ruštině: факс-модем/fax modem, софтвер/software, лаптоп/laptop ad. b) hybridní kompozita: v obou jazycích se v této funkční varitetě objevují jen ojediněle. 1. první anglický komponent ortograficky neadaptovaný, druhý domácí komponent грантополучатель, пэт-бутылка/ cashplatba, superčlověk, telemost; 2. první domácí komponent, druhý anglický komponent ortograficky adaptovaný v ruštině jsme nenašli, v češtine např. spolumanažer, velkoklub, rychlodabing; 3. morfologické hybridy, základ slova anglický, přípona domácí - турагенство, бизнесменка/ windsurfař, snowboardista, selfmademanka. Z aspektu formálního jsou v ruštině zastoupeny anglicizmy trojího typu (v češtině se někdy forma shoduje s ruštinou, jindy nikoliv); 1. psaná dohromady bez spojovníku např. букмекер/bookmaker, гудвилл/goodwill; 2. psaná dohromady se spojovníkem např. ноу-хау/know-how, он-колл/on-call; 3. psaná odděleně jako dvě slova jen v češtině trade union, web designe, on line. Někdy je lingvisty (Timofejeva, 1992) zdůvodňována variabilita psané formy anglické přejímky v ruském textu absencí pravopisné normy u anglických kompozit a slovních spojení. Pro anglické přejímky v ruských EK periodikách je převažující tendence ke grafice se spojovníkem, zatímco anglický termín je psán odděleně – одлот/odd lot, прайс-лист/price list, смарт-карта/smart card, топ-менеджер/top manager, плей-бек/play back ad. Výjimkou jsou jednoslovná kompozita se souhláskami na konci prvního a začátku druhého komponentu) кешфлоу – cashflow, оффшор – off-shore. Vícelexémové anglické přejímky jsou dvojího druhu: 1. jednoslovná univerbizovaná forma (námi označovaná jako kvazikompozitum), 2. dvouslovná forma (se spojovníkem). Tento fakt reflektuje dvojí pojetí přejímky: cizí komponent je chápán buď jako prepozitivní morfém nebo jako první část kompozita (analytické adjektivum, prefixoid), anebo jako znak sloučení nebo rozdělení cizího slova, např. теле- se v ruštině píše vždy dohromady, телеэфир, телешоу, je tedy chápán některými lingvisty jako jmenný prefix – prefixoid, jinými, s nimiž se ztotožňujeme, jako komponent v současné době jednoho z velmi produktivních analytických adjektiv (теле/визионный).
26
3.1.1.3 Grafická adaptace anglicizmů v obou jazycích Zásadní rozdíl v charakteru přejímání anglicizmů v obou jazycích představuje jejich grafická stránka. Problematikou grafické adaptace anglických přejímek v ruštině se zabývala a stále zabývá celá řada lingvistů např. L.V. Ščerba (1958), V.I. Balinskaja (1967), L.P. Krysin (1968), V.M. Aristovova (1978), B. A. Starosin (1985), G.G. Timofejeva (1995) aj., u nás v poslední době brněnský rusista J. Gazda (1998, 2002). Univerzální normativní pravidla pro ortografii přejímek v ruštině dosud neexistuje, požadavek jejich existence vyslovil už ve 30. letech Šcerba. V současné ruštině se na stránkách periodik objevují jak klasické způsoby adaptace, tak méně tradiční a zcela nové, které nabývají na intenzitě: 1. Anglicizmy se transkribují (практическая транскрипция) - nejstarší a pro ruštinu stále nejběžnější způsob, který spočívá ve fonetickém přepisu anglických písmen písmeny azbuky, čímž se přibližuje recipientům výslovnost např. lunch – ланч, ленч, лэнч. 2. Anglicizmy se transplantují (трансплантация, цитация, включение, иноязычное вкрапление, гетерограммы) - přenášení původní grafické podoby do jiné grafiky (do azbukou psaného textu latinkou psaná slova, slovní spojení, ale i věty). V EP (informativních a reklamních textech – na cizí značky automobilů, počítačové techniky a technologie, elektrospotřebičů, telekomunikace, renomované značky kosmetiky, oděvního průmyslu apod.) jsme zaznamenali nárůst tohoto typu adaptace anglicizmů. 3. Anglicizmy se uvádějí jako grafické dublety – v azbuce, následně v závorce v latince. 4. Nový je také hybridní způsob adaptace anglických názvů (kompozit), abreviatura latinkou (při absenci celého názvu je obtížná jejich dešifrace) a druhý komponent azbukou (asociace cizojazyčných struktur) – cestovní kanceláře, stravovací a kulturní zařízení s kapitálovým podílem cizích firem. 5. Anglicizmy se transliterují (транцлитерация) – sponsor/спонсор, listing/листинг. Pro ruštinu to není vhodný způsob, protože nemá písmena ekvivalentní sanglickými, např. y, h, q, w, x. 6. Anglicizmy se překládají, což však u ekonomické terminoligie je běžnější v češtině, němčině, málo časté v ruštině. 3.1.1.4 Vztah dnešní ruské společnosti k anglicizmům Sociologická studia zabývající se touto problematikou všeobecně ukazují, že vztah a užívání přejímek v dnešní ruské společnosti jsou závislé na několika faktorech: (1) věku (starší generace je na rozdíl od mladé kritičtější k přejímkám, převažuje u ní negativní vztah); (2) vzdělání (lidé s vyšším vzděláním užívají přejímky v daleko větší míře než s nižším); (3) profesi (oborové přejímky jsou běžně a nenásilně užívány odborníky, lingvisté upřednostňují rovněž přejímky) (Krysin 2000). 3.1.1.5 Konvergentní a divergentní tendence při derivaci internacionálních pojmenování v nejaktuálnějších lexikálně-tématických skupinách v ruštině a češtině sféry obchodu a podnikání V této podkapitole jsme se zaměřili na zjištění produktivních internacionálních afixů, které se uplatňují při derivaci aktuálních substantivních pojmenování v RSOP (ČSOP), a to: a) ekonomických termínů, b) názvů podnikatelských profesí a činností. 27
Dále v oddíle c) porovnáme slovotvorné způsoby, jakými vznikají v obou jazycích pojmenování nových produktů z oblasti domácí elektrotechniky a počítačové techniky. Materiál, který se stal výchozím pro komparaci pojmenování ve třetí lexikálně-tématické skupině, jsme získali především excerpcí z reklamních inzerátů, letáků zveřejňovaných v EK tisku, ale také z internetových stránek (www. yandex.ru, www. lenta. ru, aport. ru ad.). Významným teoretickým pramenem při této práci byla pro nás publikace Интернациональные суффиксы существительных (1972) brněnského rusisty J. Jiráčka. Dále jsme srovnávali naše závěry s poznatky, k nimž došla ostravská rusistka B. Rudincová ve své publikaci Typy pojmenování v současné ruštině (2000). Ekonomické termíny: internacionalizmy 208 Tvoří nejproduktivnější a nejpočetnější sématickou skupinu, specifické jádro slovní zásoby JSOP v obou jazycích. Většina z nich jsou abstrakta ženského rodu, která označují probíhající děj, nebo jeho výsledek či uskutečnění změny a jsou utvořena derivačním postupem od stejných základů sloves obou vidů. Do obou jazyků byla převážná část z nich přejata jako celek (tedy i s cizími derivačními formanty), nicméně v obou jazycích je nezanedbatelný počet hybridních derivátů, tj. substantiv s internacionálním kořenem a domácími sufixy (nikdy prefixy). Produktivní sufixy a prefixy frekventovaných ekonomických internacionalizmů v současných ruských a českých EK periodikách: ruština: internacionální sufixy (latin. původu) -ац (ия) /-яц(ия) f. -изац (ия) f -ия f. -ц (ия) f. -ур (а)f. -изм m. -аж -ум bezsufixální čeština: internacionální sufixy (latin. původu) -c(e) f. -ac(e) f. -ic(e) f. -izac(e) f. -zic(e) f. -ur(a) f. -áž f. -um n. -izmus m. bezsufixální
počet
domácí
počet
51 20 18 14 5 2 1 2 50
-ость f. -к (а) f. -а f. -ован(ие) n. -о n. -ств (о)n.
6 4 8 19 3 1
počet
domácí
počet
18 55 3 19 1 4 1 4 2 44
-ován (í) n. -o n. -n (í) n. -stv(í) n. -e/-ie f. -a f. -ost f.
14 4 1 1 7/3 14 4
internacionální prefix počet internacionální prefix počet (latin.původu) R (latin.původu) Č 15 de15 де14 re14 реpozn. příklady vzhledem k objemu materálu (viz Příloha I v DP)
28
Z přehledu je patrné, že v této tématické skupině jsou v obou jazycích nejproduktivnější sufixy: v ruštině -аци(я)/-яци(я), -изаци(я), -ци(я), -ия (celkem 103 substantiv), v češtině -c(e), -ac(e), -ic(e), -izac(e), -zic(e) (celkem 95 substantiv). Sufixy -аци(я)/-яци(я), -ac(e) se objevily v našem vzorku přibližně u 50 substantiv v každém jazyce, což svědčí o nejvyšší produktivitě. Podobný vzájemně odpovídající počet jsme zaznamenali také u bezsufixálních substantiv (R 50, Č - 44). Ostatní sufixy tvoří ve shromážděném materiálu jen zanedbatelný počet. Uplatňování domácích sufixů je v této kategorii substantiv v obou jazycích omezené, vyšší je v češtině. Lat. prefix de-, v ruš. от- , из- označuje opačný jev, který je vyjádřen v základu slova, tj. vzdálení, ukončení, absence něčeho podobně jako lat. prefix re- , v ruš. вновь, обратно označuje buď opakovaný děj anebo opačný jev, který je vyjádřen v základu slova. V obou jazycích se internacionalizmy s uvedenými prefixy v této tématické skupině vyskytují v hojném a vzájemně shodném množství: de- (15), re- (14). Názvy podnikatelských profesí a činností: internacionalizmy 57 Do této lexikálně-sémantické skupiny jsme zařadili substantiva činitelská (nomina agentis) pojmenovávající osoby podle sféry nebo oboru jejich činnosti, kterou zpravidla vykonávají jako profesi a substantiva konatelská (nomina actoris) označující osoby podle předmětu, k němuž se vztahuje jejich činnost. Substantiva činitelská jsou utvořena většinou od sloves obou vidů, substantiva konatelská pak od substantiv pojmenovávající konkrétní předměty. Příznačné je pro tuto skupinu stejně jako u předchozí přejímání buď celého slova cizího původu, anebo jen cizích formantů (kořenového morfému) u tzv. hybridního tvoření. ruština: internacionální sufixy počet (latin. původu) 15/9/1 -ор/-ер/-ар аудитор, инвестор дебитор, акционер, импортер, концессионер 7 -атор -ант/-янт/-ент комерсант,эмитент, агент,диспонент -ист финансист, авалис, коммандитист -ат трассат, кандидат регрессат bezsufixální арбитр, олигарх, клиент, эксперт
domácí
počet
- щик рекламщик
1
- тель фрахтователь
1
domácí
počet
6/11
8
6
5
čeština: internacionální sufixy počet (latin. původu) 2/16 -átor/-or administrátor, operátor, auditor,debitor
8 -ář/-ař akcionář, koncesionář, konsignatář
29
3 -er/-ér/-éř -ík arbitražér, importér finančník 20 -ent/-ant disponent,pretendent 5 -at/-át licenciát, regresát 4 bezsufixální arbitr, ekonom, expert výjimky: -ист аукционист, операционист, рекламист -ář, -ér, -ant -ар бенефициар -ent -ир банкир -éř
1
aukcionář,operatér,reklamant beneficient bankéř
Při srovnání vychází najevo, že v ruštině jsou při tvoření podnikatelských profesí nejproduktivnějšími sufixy -ер, -ор (derivací od sloves latinského původu se sufixy -изировать, -изовать), -aтор (32), dále pak sufixy -ант/-янт/-ент (17). V češtině jsou nejproduktivnější jim ekvivalentní sufixy -er/ér a -átor/-or (21) a sufixy -ent/-ant (20). Sufixy -ист/-ist(a) jsou v námi sledované funkční varientě jazyka málo produktivní na rozdíl od údajů uváděných J. Jiráčkem (1972). Sufix -изатор/-izátor, které J. Jiráček uvádí rovněž jako velmi produktivní, jsme v současných názvech podnikatelských profesí a aktivit nenašli. Jak ukazují výše uvedené příklady v češtině se uplatňují při překladu domácí sufixy jako: -ář, акционист/akcionář (Jiráček, 76), -átor, программист/programátor, -ér, masér/массажист, -ik, полемист/polemik. V češtině je častější překlad internacionálního názvu, a proto je derivace typicky českými sufixy u jmen konatelských o něco produktivnější než v ruštině např. -tel (андерайтер/ručitel), -ík (клерк/úředník), -ář (акционер/akcionář) aj. Naopak v ruštině je výrazně vyšší zastoupení substantiv s nulovým sufixem než v češtině. Názvy domácí spotřební elektrotechniky a počítačové techniky Od 2. poloviny 80. let 20. století lze na ruském i českém trhu pozorovat expanzi nových tuzemských a zahraničních domácích elektrospotřebičů, přístrojů a výrobků tzv. bílé techniky («белой техники»). V oblasti terminologie ekonomické a obchodní je v evropských jazycích všeobecně zjevný trend přejímání cizího pojmenování buď bez jakékoli adaptace, anebo s určitými deformacemi (grafického, ortografického, fonetického nebo morfologického charakteru). Zároveň neustává druhý způsob pojmenovávání nových produktů, a to domácími slovotvornými jazykovými prostředky, kdy se zvažují různá hlediska. Předměty bývají pojmenovány v souladu s objektivní realitou např. podle tvaru, barvy, avšak nejčastěji podle funkce, kterou plní. Reklamy objevující se v tisku, na billbordech, v dalších masmédiích, nově i na Internetu v obou zemích nejvíce nabízejí elektrospotřebiče spadající do následujích sektorů: 1. spotřební domácí technika (бытовая техника, встраиваемая техника, соло техника, мелкая бытовая техника); 2. videotechnika, audiotechnika (видео-аудио-стерео техника); 3. počítačová technika (вычислительная техника). V každém jazyce se uplatňují vlastní zákonitosti při tvoření pojmenování a označování určitých kategorií předmětů, a tak vznikají typické slovotvorné struktury. V pojmenováních dílčích výrobků výše uvedených kategorií jsme vytipovali následující onomaziologické slovotvorné struktury: 30
1. Nominace vzniklé v obou jazycích derivací s typickými sufixy pro tento typ substantiv, např. a) internacionální sufixy ekvivalentní v obou jazycích: -ор, -ер стимулятор рекордер ale v ruštině internacionální, v češtině domácí: тостер плеер
-or, -ér stimulátor rekordér topinkovač přehrávač
b) domácí sufixy typické pro daný jazyk: -тель, -ницa, -ник, -ка йогуртницa морозильник чайник
-č, -ovač, -ák, -ník, -ka jogurtovač mraznička čajník
univerbizační sufixace nikoli derivace: посудомоечная машина стиральная машина сушильная машина
посудомойка стиралка сушка
myčka pračka sušička
2. Nemotivované nominace: Nominace se přenáší i s výrobkem ze země původu a ponechává si v ruštině vždy fonetickou variaci názvu, zatímco v češtině se ve většině případech uplatňuje grafická podoba originálu, někdy vedle sebe koexistují anglický i ruský název (obdobně i v češtině). např.: миксер/mixér, гриль /gril, шейкер/šejkr, ростер/rozpékač, фритюрница/fritéza. 3. Univerbizovaná kompozita s analytickým adjektivem "электрический": V češtině neexistuje u tohoto typu univerbizovaná forma pojmenování, objevuje se buď s adjektivem elektrický anebo se v reklamních nabídkách u výrobků ve společnosti vžitých, z kontextu známých a hojně používaných v inovované formě vypouští (lze uvažovat o eliptické univerbizaci). электробритва электрогриль элeктромясорубка электрошашлычница
elektrický holicí strojek elektrický gril elektrický strojek na mletí masa el. přístroj na úpravu šašlyku jiná reálie
4. Skupina čistých kompozit kompozit-neologizmů se silným nádechem okazionalizmu: коврочист хлеборезка яйцеварка
čistič koberců kráječ chleba vařič vajec
5. Nominace se strukturou sdruženého pojmenování tvoří v ruštině poměrně velkou skupinu, avšak v mnoha případech se v běžné komunikaci upřednostňuje jeho univerbizované synonymum, což lze odůvodnit současnou výraznou tendencí ruštiny k ekonomii slova, v řadě případech tu koexistuje v rovině hovorového jazyka různým způsobem univerbizovaná synonyma, v češtině se v ekvivalentních názvech objevují různé struktury : сушильная машина кухонная машина (универсальная) сушка для рук измельчитель пищевых отходов
sušička kuchyňský robot horkovzdušný sušič rukou drtič odpadů
31
6. Přenos staré nominace na nový objekt, který má se starým shodnou nebo podobnou funkci. Obě reálie existují dále vedle sebe, mají podobnou funkci, avšak liší se způsobem výkonu v souvislosti se stupněm rozvoje techniky a dalšími faktory, jako je rychlost úkonu či účel, k němuž je určen např.: ножницы – электроножницы нож – электронож бритва – электробритва щетка- электрощетка
nůžky - elektrické nůžky nůž – elektrický nůž (skalpel) holicí strojek,elektr. holicí strojek kartáč, kartáček – elektrický kartáč
Existují případy, kdy nová nominace sice obsahuje nominaci starou, ale ta nijak nekoresponduje s novým předmětem, např. электроодеяло, электроподушка, электрогрелка, česky elektrická poduška, jejíž funkce zůstává původní – dodat teplo, ale její tvar a způsob dodávání tepla se odlišuje. Tento typ má některé společné rysy se skupinou s analytickými adjektivy, ale je vhodnější ji vyčlenit jako samostatnou skupinu, neboť, pokud u nich dochází k univerbizaci, jde jen o jeden její typ – univerbizaci sufixální nikoliv kompoziční na rozdíl od typu viz bod 2. První fázi nominačního procesu je jeho pojmenování jako produktu průmyslové výroby a jako takový dostává svůj oficiální název, označení neboli termín. Teprve když se stane předmětem obchodu, dostává obchodní značku název a modelové číslo – v ruštině tzv. торговый ярлык (někdy úplně, jindy jen částečně shodný s termínem). Ke třetímu kroku transformace oficiálního názvu výrobku dochází při jeho zařazení do reálného života, při aktu zfunkčnění produktu spotřebitelem. Tehdy často vzniká tzv. denní název, který je užíván buď jen v určitých mikroklimatech (rodinná pojmenování, místní), nebo se rozšíří i mezi širší okruh uživatelů. Zvláštní problém vyvstal v ruštině s označením tovární značky dovážených výrobků, formováním etikety a její existence. Tzv. „этикеточная лексика“ je dnes záležitostí průmyslového designu a reklamy. V ruské reklamě často tuto otázku řeší ponecháním latinské verze názvu, zejména u světově proslulých značek výrobků z kategorie sladkostí, kosmetiky, ale také u televizorů, praček, ledniček, automobilů, kde název firmy v celkovém názvu výrobku garantuje její kvalitu, např. Toshiba, Samsung apod. V tisku se cizí značky neuvádějí v uvozovkách, zatímco názvy ruských firem a produktů jimi vyrobených jsou podle norem jazyka téměř vždy v uvozovkách. Běžný model oficiálních názvů produktů v námi sledované oblasti v obou zemích: Braun утюг PV 3550 Aqualia Panasonic телевизор TX-36PB50F
ETA napařovací žehlička 3274 Grundig barevný televizor ST70-712
Obchodní značky tvoří sice také strukturální modely, avšak dnes převládá spíše živelnost a jazyková anarchie a motivující elementy lze najít jen někdy. 1. podle jména, názvu a zeměpisné polohy továrny-výrobce: электроплита «Россиянка», стиральная машина «Сибирь», холодильник «Саратов», «Минск», «Ладога» ad.; 2. v názvu je podtrženo kladné hodnocení výrobky: «Комфорт», «Мечта»,«Рекорд», «Чудо» s cílem čistě komerčním; 3. v názvu se odráží vlastnost a funkce předmětu často s hyperbolou: пылесос «Вихрь», «Ракета», «Тайфун», «Ураган», автомассажер «Тонус», бытовая печь – «Жар птица»; 4. v názvu se objevují romantické, prestižně - lákající jména, exotizmy: фен «Улыбка», вентилятор «Орбита», стиральная машина «Малютка» ad.
32
Ochodní značky mají svá období progrese a regrese. Někdy se obchodní značka pro svou popularitu stává i běžným obecným pojmem v masovém užívání spotřebitelů např. v ruštině «Хельга» - хельга - název typu skříně, později označení pro jakoukoliv skříň toho typu nebo «Малыш» - малыш - kojenecká výživa. Největší soulad obou jazyků je zřejmý u kategorie pojmenování audio, video a stereo techniky, kde převažují kompozita-přejímky, které jsou většinou internacionalizmy. Oba jazyky jsou jim v této kategorii nejotevřenější. Názvy v oblasti kuchyňských přístrojů nemají vždy jednu formu, jsou variabilní v závislosti ne sféře užívání a sociálním prostředí. Mnohé deriváty mají svůj okruh variant, který se uplatňuje v souvislosti s konkrétní řečovou situací - od implicitních do substitucionálních (nominace širokého obsahu - вещь, машина). Objevují se i antonyma, hyperonyma-hyponyma, neutrální-expresívní, tradiční, okazionální. Uvedené ilustruje myšlenku, že lexikální sémantika je také autonomní ve vztahu k samotným reáliím a jim odpovídajícím názvům. 3.1.2 Univerbizace jako aktivní a produktivní slovotvorný způsob směřující k úspornému vyjadřování Kompresivní slovotvorné způsoby, kterými se v současné době obohacuje slovní zásoba funkční variety sféry obchodu a podnikání (SOB), považujeme za její druhý specifický znak. Kompresi omezujeme v naší práci výhradně na proces univerbizace. Specifikum univerbizace spočívá v transformaci původní analytické lexikální jednotky (slovního spojení sémanticky celistvého) do jednotky jednoslovné (in unum verbum). Filologové se shodují v zásadě pouze na rozlišování tzv. vlastní („čisté“) univerbizace a jejího širšího pojetí. Univerbizace v širokém slova smyslu představuje celý komplex jazykových jevů směřujících k vytváření jednoslovných pojmenování z pojmenování víceslovných, a tím ke zjednodušení formální struktury víceslovných pojmenování, zatímco vlastní neboli „čistá“ univerbizace představuje jen určité typy komprese. V naší práci se přikláníme ke skupině lingvistů, kteří za univerbizaci považují jen takový proces transformace, kdy z analytických pojmenování vzniká sémanticky ekvivalentní jednoslovná jednotka s různým stupněm redukce výchozích analytických struktur, tedy k zastáncům vlastní neboli „čisté univerbizace“ (Helcl, Dokulil aj.). 3.2.1.2
Pojetí a klasifikace univerbizace u ruských a českých lingvistů
Teoretickými otázkami souvisejícími s problematikou pojetí, vymezením obsahu a významu univerbizace, typy a charakteristikou univerbizačních jednotek se zabývala v různých časových horizontech, nejvíce však v 60. letech 20. století, celá řada předních českých i ruských lingvistů (A.V. Isačenko: Obecné zákonitosti a národní specifičnost ve vývoji slovní zásoby slovanských jazyků (1958), L.V. Kopecký, J. K. Horálek (1958). J. Kuchař (1958). Většina lingvistů dlouhou dobu považovala univerbizační jednotky za stylově příznakové, typické pouze pro styl hovorový a profesní. Z pohledu prognostického jediný Isačenko označil za reálnou možnost širší užívání univerb také v oblasti spisovného jazyka ("ale tyto nespisovné tvary dnešní - to jsou spisovné výrazy zítřejší", 1958), což se v současném ruském i českém jazyce skutečně potvrzuje. V 60. letech přinesly význámný pokrok ve studiu univerbizačního procesu v české
33
jazykovědě především názory M. Dokulila, M. Helcla, L. Horalíka, A. Jedličky, Z. Sochové, J. Vachka ad. Studium článků ruských a českých jazykovědců zabývajících se problematikou univerbizace v 50. a 60. letech nám přineslo následující poznatky: 1. shoda jazykovědců v pojetí univerbizace jako produktivního slovotvorného prostředku při vzniku jednoslovných pojmenování; 2. diference v pojetí jejího významu a místa v evolučním procesu slovní zásoby a ve vymezení jednotlivých univerbizačních typů; 3. diference v metodologickém přístupu k předmětu zkoumání (diachronní hledisko převažuje v 50. letech, synchronní od 60. let); 4. diference v pojetí studia univerbizace: univerbizace je v 50. letech studována jako součást objemného celku - „základní zákonitosti, kterými se řídí pohyby uvnitř lexika“ (Isačenko), kdežto v 60. letech je studována z různých aspektů jako samostatný, specifický, dynamický lingvistický problém. V nové publikaci F. Čermáka Jazyk a jazykověda (1997) je univerbizace uvedena jako jeden ze dvou typů zvláštních způsobů tvoření slov (abreviace jako druhý způsob), pro který je příznačná jeho výrazně ekonomická povaha. Podle Čermáka je „univerbizace založena buď na přechodu z kolokací nebo kompozit k derivacím (tělesná výchova - tělocvik) nebo elipsou k jednoslovnému základu (Václavské náměstí - Václavák). V současné češtině vlivem vývojových procesů vysvětlených Isačenkem (viz výše) zůstává i nadále nejtypičtějším a nejproduktivnějším typem univerbizace sufixální. Isačenko uváděl následující specializované „univerbizační“ sufixy pro „morfematickou kondenzaci“ v češtině -ka, -ky, -ovky, které jsou v češtině stále při sufixální univerbizaci produktivní (minerální voda - minerálka obchodní akademie – obchodka, diplomová práce – diplomka, kabelová televize – kabelovka, automobilová továrna – automobilka, cestovní kancelář – cestovka), dále sufix -ák (spací pytel spacák, osobní vlak, osobní rekord – osobák). Univerbizaci v ruském jazyce na konci 80. let analyzovala Z. Trösterová v článku K některým vývojovým tendencím v současné ruštině (1980), v němž uvádí: "výsledek formálního zjednodušení a zkrácení celého slovního spojení je univerb (jako jediná z českých lingvistů přebírá ruskou formu termínu), tj. nově vzniklé slovo. Univerbizaci pojímá v širokém slova smyslu, zahrnuje do ní i typy iniciálových zkratek, s čímž se nemůžeme ztotožnit, neboť z iniciály lze jen nesnadno určit výchozí slovní spojení. Trösterová uvádí jako příklady zkratky УНПO - учебнопроизводственное объединение, obdobně ЛАМ - лаборатория автоматизации и механизации а tzv. slova teleskopická, jako je закусерий (закусочная+кафетерий), u nichž by se stěží bez následného vysvětlení dalo určit motivované spojení. Z jiných výše uvedených typů považuje za univerbizaci elipsu jednoho členu slovního spojení např. майские - майские праздники а sufixální univerbizaci, kterou považuje pro ruštinu za velmi produktivní. Preferování univerbů vysvětluje psycholingvistickými faktory, možnost stručného pojmenování složité skutečnosti. Zatímco v české lingvistice se studovala univerbizace většinou jako jev spadající do oblasti lexikologie, v pracích ruských lingvistů zejména od 60. let 20. století se problematika univerbizace řešila daleko výrazněji jako součást aktivních procesů v oblasti slovotvorby. Ve druhé polovině 20. století se v rámci klasifikace slovotvorných způsobů věnovali problematice univerbizace např. I. P. Glotov, V. N. 34
Vinogradov, I. M. Poljakova, A. N. Kožin, M. F. Tuzova, V. A. Kudrjavcevova, P. A. Soboljev, Je. S. Kubrjakova, N. A. Janko-Trinicka, Je. A. Zemska, I. S. Uluchanov, V. V. Lopatin, L. Fermova ad. V ruské jazykovědné literatuře jsme našli zmínku, že termín универбизация v ní poprvé použil v roce 1904 K. Brugmann (для обозначения звуковых единиц, возникших на основе словосочетаний, внешне цельнооформленных, но необладающих содержательной изолированностью. (А. И. Шумагер, 1984, 133). Vedle pojmů универбизация, универбация se v ruštině objevuje škála pojmenování pro tento slovotvorný proces než v češtině např. семантическое стяжение, семантическая компрессия, семантическая кондензация, семантическое включение, сведение (I.S.Uluchanov, 1996). V. V. Lopatin používá termín универбация pro proces, avšak nikoli универбат pro výsledný produkt, jak to dělá většina ostatních jazykovědců, a zahrnuje do univerbizace sufixaci, kompozici a abreviaci. Zcela eхtrémní názor zastávají např. M. Kopylenko, L. V. Sacharnyj, kteří chápou jakékoliv odvozené slovo za «универб», což zdůvodňují, že je to výsledek strukturální přestavby jedné formy pojmu, výsledek komprese syntaktické konstrukce. Vеlká část jak ruských, tak českých lingvistů však považuje za «универб» jen ty deriváty, které vznikají transformací ustálených atributivních slovních spojení do jednoslovných pojmů („čistá“ univerbizace). Postoj ruské jazykovědy k užívání slov, která vznikají při procesu univerbizace, je podobně jako u nás, různý. V. V. Lopatin považuje univerbizaci pouze za způsob obohacování hovorového jazyka. Jako nejproduktivnější uvádí suf. -к(a) např. аварийная машина – аварийка, виртуальная реальность – виртуалька, неотложная помощь - неотложка, пуховая куртка – пуховка. Oficiální víceslovný pojem koexistuje obvykle dále s jeho jednoslovným protějškem, jde tedy dubletní tvary, nebo stylisticky příznaková synonyma. Mnohá takto vzniklá slova jsou polysémantická, např. вечерка – вечерняя газета, вечерняя смена, вечерняя охота, гражданка - гражданская промышленность (nové), гражданская жизнь, гражданская война, гражданский шрифт, персоналка – персоналная машина, персональная пенсия, персональное дело, персональный компьютер, персональная опека (sport.). Ve výkladovém slovníku současné ruštiny (С. И. Ожегов, Н. Ю. Шведова, 1999) je zafixováno 130 univerbizovaných substantiv - fem. se sufixem -к/a/ z celkového počtu 140 univerbizovaných substantiv. (L. I. Osipova 1994). Je třeba připomenout, že sufix -к/a/ je homonymní sufix, uplatňuje se také jako neutralní suf. při derivaci substantiv ženského rodu jako площадка, aртистка, kde je derivát motivován formálně i sémanticky jedním a tímtéž slovem, zatímco u univerbizovaného substantiva vzniká ze slovního spojení (маршрутное такси – маршрутка). U univerbizovaných substantiv mužského rodu jsou produktivní sufixy -ик/-ник, -щик, -ист, -aк/-як, které mají buď předmětný význam např. разменщик - aвтомат для размена денег, anebo označují činitelská substantiva - вахтовик – вахтовый работник. Atributivní slovní spojení, které se stává výchozím pro transformaci univerba, se často v ruštině neshoduje v rodě s výsledným jednoslovným pojmem např. заграничный рейс – загранка, многоэтажное здание – многоэтажка, электрический поезд – элэктричка, кожаное пальто – кожанка. Některá slovní spojení se v hovorové ruštině transformují do jednoslovného pojmu dvěma způsoby: специальная одежда – (1) спецодежда (kompozice), (2) спецовка (sufixální univerbizace). V. V. Lopatin zahrnuje do pojmu univerbizace vedle sufixální univerbizace také kompozici a abreviaci např. грузовое такси – грузотакси, хлебный завод 35
хлебозавод. Substantivum je do kompozita zahrnuto celé beze změn a tvoří jeho hlavní část (vždy v antepozici), zatímco z atributu se v kompozitu objevuje jen část, sufix se vždy vypouští. Při analýze materiálu z EK periodik jsme zjistili, že délka 1. komponentu, tj. kořenové části analytického adjektiva je tvořena většinou 3, 4, 5 grafémy, jen ojedinělě více než 5: (3) гендипектор, госбюджет, турагенство, биоинформация, экослужба, иномарка; (4) автоаптечка, авиакомпания, агробаза, еврочек, промналог, телеиндустрия, торгинспекция, фотобумага; (5) электроплитка, радиоузел, аудиоплеер, видеокафе, стереоаппаратура (více) телефонкарта. Je. A. Zemskaja považuje univerbizaci zároveň se zkracováním (усечение), substantivací a abreviací za způsoby kompresivní slovotvorby. Tendence k ekonomii slova je podle ní zřejmá na všech úrovních jazyka, avšak nejvýraznější je právě ve slovotvorbě. Poměrně velkou pozornost věnuje analýze univerbizace v současné ruštině L. Fermova ve své publikaci «Особенности развития русской лексики в новейший период» (1994), a to v kapitole «Квантитативные изменения». Aktivizaci procesu univerbizace Ferm zdůvodňuje potřebou společnosti komentovat s despektem, ironií a dávkou záporných emocí staré společenské pořádky. Tohoto cíle lze podle autorky dosáhnout nejsnadněji prostředky sufixální univerbizace. Kromě toho redukce víceslovných spojení do jednoslovných pojmů probíhá v současné ruštině podle L. Fermové dalšími aktivními kompresivními způsoby: kompozice
иностранная фирма организационная техника sufixace кредитная карточка оборонная промышленность nulová sufixace факсимильная связь eliptická substantivizace наличные деньги
инофирма оргтехника кредитка оборонка факс наличные
Při analýze současných všeobecných ruských periodik Ferm zjistila, že z uvedených způsobů jsou nejproduktivnější dva první, které pojmenovává a člení: Kompoziční univerbizace: 1. univerba utvořená zkrácením části určujícího slova a zachováním určovaného: (pro srovnání se situací u nás uvádíme český ekvivalent) иннофонд (инновационный фонд) inovační fond загранбанк (заграничный банк) zahraniční banka нацбанк (национальный банк) národní banka сбербанк (сберегательный банк) spořitelna Pouze v jednom označeném případě odpovídá ruskému univerbu v češtině jednoslovný pojem, ve všech ostatních slovní spojení. 2. univerba utvořená zkrácením obou slov slovního spojení: jak určujícího (adjektiva), tak určovaného (substantiva): генсек (генеральный секретарь) generální tajemník вещдок (вещественное доказательство) věcný důkaz 36
(pro češtinu není tento typ příznačný) 3. univerba utvořená elipsou základního komponentu a abreviací atributivu: (specifické výrazy, české ekvivalenty neexistují) госбез (Комитет) государственной безопасности спецхран (архив) специального хранения 4. univerba utvořená od slovních spojení s neshodným přívlastkem: (specifické výrazy, české ekvivalenty neexistují) Минфин - Министерство финансов Минэкономики- Министерство экономики Sufixální univerbizace: Univerbizační jednotky vznikají v ruštině tímto způsobem buď od atributivního spojení s přívlastkem shodným sufixy -к(a), -ух(a): кредитная карточка кредитка групповое преступление групповуха anebo od atributivního spojení s přívlastkem neshodným sufixy -ик,(-ник/, -овик/, -(ш)ник: рыночник, бюджетник, гэбэшник, теневик ad. Determinované substantivum se vypouští, motivujícím se stává adjektivum, od něhož vzniká derivací jednoslovný lexém. Každý z výše jmenovaných produktivních sufixů uplatňovaných při univerbizaci slovního spojení je nositelem jiné míry expresivity, např. sufix -к(а) a sufix -ик (-ник/-овик) mají příznak hovorovosti, někdy stylistické neutrality: наличка наличные деньги (L. Fermova), персоналка - персональное дело (Je. A. Zemskaja); бюджетник - тот, кто живет за счет бюджета (пенсионеры, студенты, безработные), naproti tomu sufixy - уха, -шник mají příznak pejorativnosti - массовуха - массовая культура. Pro naše pojetí univerbizace a klasifikace jednotlivých typů se nám stala v mnohém blízká teorie českého jazykovědce M. Helcla a ruských lingvistů V. V. Lopatina a Je. A. Zemské. S Helclem se ztotožňujeme především v užším a specifikovanějším chápání univerbizace, při níž dochází ke kompresi ustáleného slovního spojení do jednoslovné jednotky při zachování a srozumitelnosti jeho původního významu. Za takové „čisté“ typy považujeme především 1. typ univerbizovaných substantivních kompozit, která vznikají spojením kořenového komponentu některých tzv. analytických kompozit (komponent je konstantní) a substantiva (komponent je variabilní) např. автомобильный+бизнес = автобизнес, автодилер, авиационный+бизнес = авиабизнес, государственный+арбитр = госарбитр, госналог, промышленный+банк= промбанк, телевизионные+покупки = телепокупки, туристическая+фирма = турфирма, турбизнес, европейские+ деньги = евроденьги, еврорынок, иностранный+ партнер = инопартнер, иномарка a mnoho dalších uvádíme v Příloze II. Pro tento dnes velmi frekventovaný slovotvar, specifický pro oblast RSOP realizované v současných EK periodikách, budeme používat termín kvazikompozitum, neboť jej chápeme jako mezní typ (zároveň s kompozicí probíhá částečná abreviace) 2. některé abreviaturní sturktury, které jsme shledali frekventovanými a produktivními zejména v podnikových názvech, např. «Петмол», «Центробалт», «Росстрах», «Энергомашкорпорация»,«Евробалттур», «Агрохимпромхолдинг» ad.
37
Za univerbizované jednoslovné lexémy však nepovažujeme iniciálové zkratky, při nichž sice dochází k formální kompresi, ale lexikální (sémantický) význam se vytrácí či zůstává často motivačně neprůhledný, nejasný, nedešifrovatelný. Domníváme se, že ve výsledné univerbizované jednoslovné jednotce musí být obsah původního slovního spojení (ustáleného, sdruženého) zachován, jejich sémantika se musí shodovat a její motivovanost musí být čitelná. Další způsoby uváděné v klasifikacích jmenovaných ruských a českých lingvistů jako je sufixální univerbizace, elipsa (substantizovaná adjektiva, eliptická substantivizace), elipsa specifikujícího adjektiva či kondenzaci ve spřežky nejsou v současné RSOP produktivní. V českém ekonomické tisku se objevují jen v omezeném měřítku. Všeobecně dlouhodobě převládal názor, že univerbizace je jev stylisticky příznakový, omezený jen na oblast hovorového jazyka, slangu a oblast profesního jazyka (a to jeho mluvené formy), a že skutečně odborný jazyk upřednostňuje víceslovná pojmenování, která jsou terminologicky přesnější. Od konce 60. let však stále větší počet lingvistů připouští existenci univerbizovaných jednoslovných jednotek jako uzuální záležitost i v oblasti spisovného jazyka. Tuto skutečnost, kterou už v 50. letech předvídal Isačenko, můžeme na základě excerpcí ruských a českých komerčních textů skutečně potvrdit. Univerbizované jednotky (zejména kvazikompozita a některé abreviatury) obohacují ve velké míře slovník obou jazyků OPS, a to bez stylistickké příznakovosti. V neposlední řadě se v publikacích o univerbizaci řešila a řeší otázka příčiny vzniku univerbizovaných jednoslovných jednotek. Zatímco v české lingvistice jednoznačně převládá názor, že univerbizace je projevem tendence jazyka ke stručnosti, věcnosti a ekonomii, ruští lingvisté vidí příčiny její aktivizace ve svém jazyce navíc i ve schopnosti univerbizovaných jednotek vyjádřit různou míru exprese (často i záporné, pejorativní) a poukazují na polysémii univerbizovaných jednotek. 3.1.2.2 Produktivní kompresívní slovotvorné způsoby současnou RSOP jako výsledné produkty univerbizace
specifické
pro
3.1.2.2.1 Kompozita analyticko-adjektivního typu (kvazikompozita) jako první aktivní produkt univerbizace Kompoziční univerbizace představuje v současné RSOP jeden z velmi aktivních způsobů tvoření nových, a to převážně substantivních jednoslovných lexikálních jednotek. Při excerpci periodik ekonomicko-komerčního obsahu jsme zjistili, že je v nich bohatě zastoupen typ motivovaný univerbizací ustálených slovních spojení s výchozí modelovou strukturou „adjektivum + substantivum“ a výslednou morfémovou strukturou „zkrácená forma adjektiva + plná původní forma substantiva“ např. авиабилет, авиалиния, автостекло, автосалон, госналог, госбюджет, турагентство a celá řada dalších (v DP Příloha II). V ruské lingvistice se vytvořily během první poloviny 20. století dvě názorové skupiny přetrvávající dosud. Jednu tvoří přívrženci A. A. Reformatského, který už v roce 1937 vyslovil názor, že kompozita typu педучилище jsou utvořena ze dvou komponentů, přičemž první, např. пед-, гос- a další, tvoří novou kategorii morfologicky nezformovaných analytických slov, která nazval «аналитическими прилагательными», a kompozita obsahující komponenty těchto analytických adjektiv pak pojmenoval «мнимыми сложными словами». Lexikální charakter prvních komponentů složenin tohoto typu zdůvodnil takto: 38
1. analytická adjektiva se užívají výhradně v antepozici k určovanému slovu a mají funkci přívlastku; 2. v kompozitech tohoto typu se zpravidla objevují dva přízvuky; 3. pravopis kompozit není ustálen, někdy se obě části píší dohromady, jindy zvlášť. Kompozita analyticko-adjektivního typu, v lingvistice se názory na hodnocení cizojazyčných komponentů z hlediska morfematického i terminologického různí, objevují se pojmenovámí atributivní abromorfémy, kořenové komponenty ad., nejsou úplně závislá na oficiálních plných názvech, ale zároveň nejsou od nich úplně odtržena. Všechna analytická adjektiva fungují buď jako opakující se, dnes vysoce produktivní např. авиационный, автомобильный, государственный, туристический аj., nebo neopakující se tzv. unimorfémy např. зарплата, подлодка aj. Komponenty jsou sémanticky shodné se základy slov a na rozdíl od afixálních morfémů se aktivně lexikalizují, mají stabilní pozici: objevují se výhradně v antepozici. Základ se dále nečlení, nemá morfémový, nýbrž lexikální význam utvořený z několika morfů – гос-удар-ств-енн/ый/ abromorf гос- se dále nedělí, má jen morfémový význam, dochází tedy k integraci na morfémové úrovni. Stejný názor jako A. A. Reformatskij zastával D. I. Alexejev (1966). Alexejev však popíral mínění některých lingvistů, že tyto komponenty se mohou v ruštině spojovat s tisíci substantivy a byl přesvědčen, že proces tvoření tohoto typu kompozit má svá ohraničení. Uvedl, že nelze utvořit taková kompozita jako госсобственность, госторговля, госаппарат, госгерг, госфлаг. Současná realita v tomto ohledu ukázala jeho pochybení. Demonstrované příklady a celá řada dalších dnes v ruštině běžně fungují a jsou vysoce frekventované. V některých zkrácených názvech podniků, institucí a obchodních organizací se objevují morfémy neodpovídající plnému ekvivalentu, nýbrž staroslověnské kořeny дерев-/древ-, холод-/хлад-, protože se původní abreviatury uplatňovaly jen ve spisovném jazyce, v němž se užívaly i staroslavjanismy. Teorie Reformatského rozvinul v 70. letech M.V. Panov v článku «Об аналитических прилагательных» (1971), kde vymezil 14 druhů aktivních ruských analytických adjektiv a byl přesvědčen, že vznikla nová gramatická třída slov, jejíž počet v budoucnu poroste a povede k ještě větší analytičnosti ruského jazyka. Druhá názorová skupina řadí slova typu госсектор, спорттовары, промзона aj. do kategorie abreviatur, a to částečně zkrácených, a považuje je za plnohodnotný lexém, který je utvořen ne zcela typickým "усеченным" prepozitivním morfémem a nazývá je «абброморфемы» . L. P. Krysin (1968) analyzoval velmi zevrubně původ stále velmi produktivních v obou jazycích velmi produktivním komponentům analyticko-adjektivních kompozit aвто, радио, кино, фильм. Ve 30. letech 20. století fungovaly v obou jazycích jako samostatné substantivní lexémy. Plný tvar slova автомобиль (masc.) se v dobových lexikografických pracích a periodikách v ruštině užíval už na konci 19. století a byl přejat z francouzštiny, pravděpodobně stejně jako později jeho zkrácená substantivní podoba. Slova кино а радио byla podle Krysina přejata do ruštiny z němčiny (Kino, Radio), nejprve jako neutra, později se stala substantivy nesklonnými. Substantivum фильма, do ruštiny přejato z angličtiny, bylo do 30. let fem., což Krysin zdůvodňuje analogií podle лента. Ve 30. letech se stalo masc. Pro češtinu nikdy v minulosti nebyla kompozita tohoto typu charakteristická, přesto je jejich existence, i když sporadická, doložena (od sklonku 19. století). O. Martincová a N. Savický v článku Hybridní slova a některé obecné otázky neologie (1987) upozorňují na existenci hybridů s kořenným morfémem cizího původu ve 39
funkci termínů např. Elektrolyse – elektrolučba, Elektrometer – elektroměr, Elektromotor – elektrobudič v Německo-českém slovníku vědeckého názvosloví pro gymnázia a reálné školy z r. 1853. České ekvivalenty jsou zjevnými kalky, některé v češtině zdomácněly (elektroměr), jiné byly nahrazeny hybridy (elektromotor), nebo zanikly (elektrolučba). Ke konci 20. let 20. století v souvislosti s rozvojem automobilismu a techniky vůbec se v češtině začala objevovat kompozita se stejnou strukturou, ale s adjektivními zkrácenými komponenty v kompozitech jako auto(automobilový), foto- (fotografický) - (autodrožka (1926, 1928), autoškola (1928), autodoprava (1932), autonehoda (1934). Na existenci neologizmů v češtině upozornil ve své Mluvnici spisovné češtiny I (1948) F. Trávníček a považoval je dokonce za nový slovotvorný typ. Akceptoval však jen v té době stabilizované typy hybridních derivátů tvořené podle modelu: domácí substantivum + cizí přípona např. -átor, -ant, -ismus nebo cizí předpona + domácí substantivum např. ex-, vice-, arci- (exposlanec, vicestarosta, arcikníže). Ostatní nové typy hodnotil negativně jako nečeská, napodobující cizí vzory. Proces univerbizace cizího adjektiva s domácím substantivem považoval pro češtinu za nevhodný. Pro nově registrované typy takto vzniklých útvarů se ujal mezi českými lingvisty v polovině 20. století termín „hybridy“ a proces jejich vzniku byl pojmenován jako „hybridizace“. Tzv. hybridní složeniny s komponenty auto-, elektro-, foto-, radio-, které se od 50. let 20. století v češtině staly aktivní, analyzoval podrobně M. Helcl (1953). Konstatoval, že tento typ složenin není sice pro češtinu obvyklý, ale stal se oblíbeným zejména v profesním jazyce, kde je složenina vhodnější pro svou úspornou a věcnou povahu. Zároveň upozornil na patrný vliv cizích vzorů při tvoření tohoto typu slov, na polysémii a na možnost spojování zkrácených tvarů adjektiv jak s cizími substantivy, tak i s domácími. Tvrzením, že hybridní složeniny nevznikají pouze polokalkováním, nýbrž i skládáním cizího komponentu s domácím, přehodnotil Trávníčkovo velmi zúžené pojetí hybridizace. V článku Současné tendence při tvoření slov skládáním v češtině, který napsal o 20 let později, se znovu okrajově vrací k hybridním složeninám typu autodílna, veloplášť, avšak hlavním předmětem jeho analýzy jsou kompoziční hybridy, v nichž je struktura adjektiva odlišná od prvního typu, totiž adjektivum je domácího původu a substantivum původu cizího, např. uhlochemie, vzduchotechnika, plynmistr. Sounáležitost obou typů je sporná, u některých případů jde zjevně o složeninu dvou substantiv (např. dřevokombinát, teplotechnika) a nikoliv o zkrácený tvar adjektiva. Nicméně Helcl zdůraznil i tentokrát fakt zvyšující se produktivity tohoto typu skládání a jeho vyšší míry uplatňování v rovině spisovného jazyka. Podobně jako F. Trávníček považuje hybridní kompozita za nevhodný způsob tvoření slov v češtině také V. Mejstřík (1965). Připustil pro češtinu pouze jeden jejich typ, a to právě v současné češtině hojně užívaný typ hybridních substantiv, který charakterizoval takto: „zvláštní kompozitní typ substantiv, která jsou tvořena buď spojením zkráceného, nebo jako slovo samostatně se nevyskytujícího výrazu cizího původu s domácími základy.“ Mejstřík zachytil frekvenci a produktivitu hybridních složenin v úzu češtiny 60. let, vymezil jejich stylovou platnost a provedl jejich klasifikaci podle slovotvorných typů. Mimo jiné také sestavil seznam více než sta složenin se zkráceným komponentem adjektiva automobilový – auto-, který podle našich výzkumů patří i v dnešní češtině sféry obchodu a podnikání (ČSOP) za nejproduktivnější. Bylo by zajímavé zjistit, nakolik vzrostl počet substantivních kompozit s komponentem auto- (automobilový) v současné době. V Příloze II DP jsme jich uvedli 40
V prostudované ruské a české literatuře týkající se problematiky námi sledovaného mezního typu zkrácené struktury (kvazikompozit) jsme našli pouze u Hrbáčka (1979) zmínku o významu otevřených a zavřených slabik při jejich tvorbě. Shledáváme tento fakt jedním z nejpodstatnějších z hlediska diferenciace kvazikompozit v obou jazycích. Čeština tvoří kvazikompozita pouze z komponentů mající podobu otevřených slabik, zatímco ruština produktivně jak s otevřenými, tak se zavřenými slabikami. (viz DP Příloha II). Rovněž s dalším jeho konstatováním, totiž že tvoření zkratek ze sousloví je doprovázeno zároveň skládáním zkrácených komponentů v novou jednoslovnou lexikální jednotku, jak už jsme zmínili, se naprosto ztotožňujeme. Tato teze se pro nás stala podnětem právě k vyčlenění skupiny pomezních univerbizovaných jednotek, které označujeme jako kvazikompozita. V současných mluvnicích češtiny je tento typ kompozit uváděn nejčastěji buď v kategorii složených čistých kompozit (modifikačních determinativ) nebo jako první ze dvou typů tzv. hybridních složenin, utvořený zkrácením původního internacionálního složeného slova na jeho první člen, který pak v hybridním kompozitu supluje význam celého složeného adjektivního základu. Jako příklady tohoto typu jsou uváděny jednak nejstarší už jmenované zkrácené adjektivní základy, jako auto-, elektro-, foto-, gramo-, radio-, moto-, dále nově audio-, stereo-, termo-, video- ad. s dodatkem, že doménou jejich uplatnění je odborný jazyk, profesionální mluva, popř. slang. Jako druhý produktivní typ v češtině jsou uváděna kompozita s prvním komponentem řeckého původu, který svou strukturou odpovídá českým adjektivům, např. izo-, makro-, mikro-, mono- ad. Česká lingvistika studovala a studuje univerbizovaná analytická kompozita pouze v kategorii tzv. hybridních složenin, čili jako specifický slovotvorný prvek v morfologické soustavě češtiny, zatímco ruská (dříve sovětská) lingvistika se donedávna zaměřovala výhradně na morfémový statut slovotvorných komponentů bez ohledu na kombinaci cizorodých a domácích komponentů. V nejnovějších studiích jsme však už také objevili termín «гибрид» v souvislosti s analytickým typem kompozit. Zásadní rozdíl v pojetí studia tohoto typu kompozit v české a ruské lingvistice vyplývá jednak z rozdílné typologie obou jazyků, jednak z rozdílné preference hledisek při jeho analýze. Problematikou hybridních útvarů v češtině a ruštině se zabývají rozsáhle O. Martincová a N. Savický (1987), a to z hlediska diachronního i synchronního. Primárním cílem autorů je prezentace a analýza nového typu hybridních složenin tzv. afixoidálních hybridních kompozit jako biopaměť, feroslitina, infrazářič, plynofikace apod., v nichž, jak říkají „komponent cizího původu má charakter "afixoidu", tj. morfému přechodného charakteru mezi kořenovým a afixálním.“ Vyslovují domněnku, že tyto neologismy s ohledem na jejich rostoucí počet mohou zasáhnout do existující struktury jazyka a ovlivnit zejména morfémový a slovotvorný systém jak češtiny, tak i ruštiny. K typu hybridů, který Mejstřík označil za jediný vhodný pro češtinu, přiřadili další dva typy: (1) hybridy s internacionálními morfémy v domácím jazyce morfematicky nečlenitelnými (mikro-, mini-, aero-, geo-, tele-), (2) hybridy s novou strukturou (hydrovosk, feroslitina, termoláhev), kdy první část kompozita tvoří latinský nebo řecký morfém a jeho druhou část české substantivum nezkrácené. Tento typ kompozit nazvali afixoidální hybridy, s odůvodněním, že není dostatek kritérií pro jasné určení rozdílů mezi afixy a kořeny. Ve srovnání s původním kořenovým morfémem získávají specificky funkčně významový charakter, ztrácejí svůj původně lexikální význam, avšak mají jinou funkci ve slově než tradiční afixy a kořenové morfémy. Nejsou tedy ani typickými afixy, ani kořeny, a proto se jejich 41
terminologie u lingvistů různí. Analyzují tento případ dílčí jazykové inovace na pozadí jednoho z dosud nevyřešených problémů, a to vztahu analogie a anomálie v jazyce a poukazují, že obě tendence se v tomto typu uplatňují. Sovětská lingvistika nestudovala nikdy (tj. zcela určitě do konce 80. let) hybridní útvary jako specifický slovotvorný jev, nýbrž jen jako součást popisu uzuálních a později okazionálních slovotvorných typů, tedy paralelně s útvary nehybridními. Heslo "hybridy" schází ve slovnících lingvistických termínů. Zcela běžně jsou naopak v ruských mluvnicích u příkladů subordinačních kompozit uváděna vedle sebe hybridní i nehybridní kompozita bez bližšího komentáře např. радиотехника – радиолюбитель. Česká lingvistika se od 70. a především v 80. letech zaměřila na stejný problém, jaký sovětská lingvistika řešila po převážnou část 20. století, a to na otázku morfémového statutu slovotvorných komponentů cizího původu v hybridních útvarech kompozitního typu, které představují v současné češtině kvantitativně významný a typologicky pestrý celek. Podle údajů různých autorů (Alexejev (1977), Kuročkina (1996) je v současné ruštině několik set takových „zkratkových morfémů“ a z toho asi 50 z nich je, nebo v minulosti bylo, vysoce produktivních. Jako frekventované jsou uváděny v obou názorových skupinách komponenty těchto analytických adjektiv: пед-, полит-, авиа,авто-, глав-, гор-, гос-, дем-, лит-, мед-, обл-, прод-, проф-, спец-, строй-, тех- a další. Jen některé z nich jsou aktuální a vysoce produktivní v současném EK tisku. Podle nashromážděných excerpt jsme vymezili tato: авиа-, авто-, агро-, аудио-, био-, видео-, гос-, стерео-, супер- aj. (viz DP Příloha II). Tento typ kompozit je zastoupen v EK periodikách v obou jazycích, ale nepatří k produktivním typům v této funkční jazykové varietě. Zjištění, že v obou jazycích frekvence univerbizovaných kompozit s analytickými adjektivy v posledním desetiletí výrazně vzrostla, avšak v každém z nich se z hlediska genetického, procesuálního a morfologicko-strukturního objevují specifické rozdíly, nás vedlo k rozhodnutí provést jejich analýzu ve smyslu synchronně-konfrontačním a určit ony rozdíly. Z aspektu geneticko-chronologicko-strukturálního jsme vyčlenili následující typy hybridů v obou jazycích: 1. typ se substantizovaným kořenem, v obou jazycích se objevuje ve 20. letech 20. století jako samostatná nezkrácená lexikální jednotka. dnes nesklonná, zatímco v češtině vždy rodově vyhraněná (neutra): авто, кино, радио auto, kino, rádio dnes k tomuto typu patří také аудио, диско, видео audi , disko, video, stereo 2. typ s analytickým adjektivem: a) kořenový adjektivní morfém končí na samohlásku, nejčastěji na –o, (агро/agro-, фото-/foto-, ино-/ 0, méně – а (авиа-/0 ), -e (теле-/ tele-) v obou jazycích jde historicko-geneticky totožný typ, v současné vývojové fázi obou jazyků stále aktivní, zejména ve sféře obchodně-podnikatelského jazyka (SOPJ). Jde o následující adjektiva, shodná v obou jazycích: автомобильный электротехнический фотографический европeйский экологический
авто электрофотоевро-/евро эко-
automobilový (automobilistický) elektrotechnický fotografický (fotoelektrický) evropský ekologický
auto elektrofotoeuro-/euro eko-
42
телевизионный
теле-
televizní
tele-
neshodná adjektiva v obou jazycích: авиационный иностранный
авиаино-
letecký cizí
b) kořenový morfém končí na souhlásku госбанк, гендиректор, промторг, (další příklady viz DP Příloha II). Česká аdjektiva, jejichž kořen končí na souhlásku, nemají schopnost vytvářet analytická kompozita a při překladu z ruštiny jsou v češtině nahrazována slovním spojením celého adjektiva se substantivem státní aktiv, státní banka, generální ředitel, průmyslový trh. 3. typ s „prefixoidy“ vyjadřujícími míru nebo stupeň vlastnosti nejčastěji latinského původu, dnes jde o internacionální morfémy, které nebyly v domácím jazyce původně morfematicky členitelné. V obou jazycích v současné době některé velmi časté, nejvíce: супер-/super- (суперзвезда, суперЭВМ, супермодель, superstar, superpočítač, supermodelka), гипер-/hyper-. (гиперинфляция, гипермаркет/hyperinflace, hypermarket). Méně se EKP vyskytují další jako: макро/makro-, макси-/maxi-, микро-/mikro-, мега-/mega-, мини-/mini-, пост-/post-. 4. nový typ (afixoidální) - koponent cizího původu má latinský nebo řecký základ, ale jako samostatná lexikální jednotka neexistuje - агро-/agro-, био-/bio-, эко-/eko-, 0/dia- (диа- ve významu dietetický se v ruštině jako komponent neobjevuje). Současní čeští rusisté většinou chápou uvedený typ univerbizovaných jednotek jako kompozita nikoliv jako abreviatury. Takto je pojímá také např. brněnský rusista J. Gazda (1994, 2002). Upozornil na velkou frekvenci substantivních kompozit v současné ruštině a vymezil 4 typy (univerbizovaných) kompozit: 1. tzv. prefixoidy kořenového typu - авиапредприятие, автомагазин, агрофирма, биоинженер, видеобизнес, киноиндустрия aj. Charakterizuje je jako kompozita prefixoidálního typu s internacionálními slovotvornými elementy, které stojí na pomezí prefixů a prvních částí kompozit. Ruská rusistika podle našich zjištění neřadí k tomuto typu kompozit či "abromorfů" typ видеоинформация, кинорынок, радиовещание, nýbrž tato chápe jako samostatný cizojazyčný lexém. S ohledem na inovačními procesy ve slovní zásobě našich jazyků považujeme za anachronismus jejich přičlenění k analytickým adjektivům. 2. kompozita s prvním komponentem latinského nebo řeckého původu (vyjadřuje míru) a druhým ruským nebo cizím substantivem, např. антирыночник, макропроект, микропрокат, супердивиденд. 3. kompozita utvořená zkrácením adjektiva a jeho spojení se substantivem, např. капвложение, техдокументация, спецуправление. Gazda nezohledňuje u tohoto typu fakt rozdílnosti kořenové hlásky: видеобизнес, автомагазин, капвложение (vokál – konsonant). 4. kompozita, jejichž první, druhou nebo obě části tvoří cizojazyčný komponent, a píše se většinou odděleně se spojovníkem, např.блиц-выставка,, пресс-служба. První cizojazyčný komponent má adjektivní funkci, tedy funkci analytického adjektiva. Tento typ je formálně odlišný a měl by z tohoto důvodu tvořit zvláštní skupinu dnes opět velmi frekventovaných analytických adjektiv. Z aspektu frekvence jsme na základě naší excerpce dospěli k závěru, že v obou JSOP je nejvýraznější kvantitativní nárůst kompozit jen s některými analytickými adjektivy. Největší počet byl zjištěn v preferovaných sférách a 43
podnikání, jako je automobilový průmysl, elektrotechnika a telekomunikace a dále v aktuálních diskutovaných tématech: evropeizace a ekologie. V dalších oblastech podnikání jsou vysoce produktivní jen v ruštině, zatímco čeština pojmenovává slovním spojením adjektiva a substantiva. Analytická kompozita se v ruštině vyznačují strukturální stabilitou, či dokonce jednotvárností a mají jmennou (nejčastěji substantivní) povahu. Skládají se buď z jednoho (kvantitativně vysoce převažuje), ze dvou nebo ojediněle i více adjektivních komponentů, které představují v modelu jednotku základní, neměnnou a substantiva, komponentu proměnného. Takto vzniká celý řetěz strukturálně shodných, ale sémanticky rozdílných pojmenování, z nichž mnohá lze označit jako neologizmy. Na základě analýzy shromážděného materiálu jsme kvazikompozita klasifikovali takto: Podle celkového charakteru kompozit jsme vyčlenili 4 skupiny: 1. nehybridní typ analytických kompozit - cizí adjektivum + cizí substantivum (i zdomácnělé) авиатранспорт, авиатрасса автокемпинг, автоиндустрия информбюро, информцентр телеателье, телешопинг техпрогресс
letecká doprava, letecká linka autokemping,automobilový průmysl informační kancelář, centrum televizní věž, teleshopping technický pokrok
2. nehybridní typ analytických kompozit - domácí adjektivum + domácí substantivum госимущество, госчиновник горсеть, горторг пивзавод промоборудование, промтовары торготдел
státní majetek, státní úředník městská síť, městské tržiště pivovar průmyslové zařízení, zboží obchodní oddělení
3. hybridní typ analytických kompozit - cizí adjektivum + domácí substantivum автокраска, автостекло агрознания еврорынок, евродоллар телебашня, телегерой техосмотр, техпаспорт
barva na auta, autosklo agronomické znalosti eurotrh, eurodolar televizní věž, televizní hrdina technický dohled, technický průkaz
4. hybridní typ – domácí adjektivum + cizí substantivum госдотация, гособлигация главпроект промбанк, промэкспорт инобанк сбербанк турбизнес
státní dotace, státní obligace hlavní projekt průmyslová banka, vývoz cizí banka spořitelna turistický byznys
Podle kritéria členitosti, tzn. počtu morfémů v kompozitu jsme vyčlenili skupiny sе: a) 2 komponenty (zkrácené adjektivum + plný tvar substantiva) автосалон, автомойка авиасалон, авиапочта госбюджет, госсобственность инофирма
autosalon, automyčka aerosalon, letecká pošta státní rozpočet,státní majetek zahraniční firma
b) 3 komponenty (2 zkrácená adjektiva + plný tvar substantiva) авиаметеослужба госналогслужба госжилфонд госмехзавод промзагранпоставка торгпосредконтора
letecká meteorologická služba státní daňová služba státní bytový fond státní mechanizovaný závod zahraniční dodávka průmyslu obchodně-zprostředkovatelský
44
úřad
торгфинплан
obchodně-finanční plán
c) 4 a více komponentů (3 a více zkrácených adjektiv + plný tvar substantiva) – sporadicky госсортсемфонд гострудсберкасса
státní fond odrůdových semen státní pracovní spořitelna
Naše excerpce a analýza potvrdila velkou frekvenci a produktivitu univerbizovaných analytických kompozit v RSOP. V ČSOP je jejich početní zastoupení výrazně nižší a jejich tvoření je omezeno jen na určitá adjektiva, a to výhradně s koncovým kořenovým vokálem. Nejpočetněji jsou zastoupena v lexikálnětématické skupině: automobilizmus. Pro některá česká kvazikompozita s komponentem auto- se nám zatím nepodařilo najít ruský ekvivalent, jako např. autovrakoviště, což lze vysvětlit absencí uvedených reálií v ruské společnosti. 3.1.2.2.2 Abreviatury jako druhý produkt univerbizace v RSOP Abreviatury (zkratky) všech typů a struktur tvoří významnou a produktivní složku všech žánrově pestrých textů v současných ruských (stejně tak i v českých) EK periodikách. Vedle konvenčních ruských zkratek se objevují zkratkové neologizmy, jako jsou transplantáty zkrácených názvů v originální grafické podobě (nejčastěji cizojazyčná propria) nebo nové kombinované struktury. K abreviačním neologizmům patří také hybridní zkratkové struktury, které jsou utvořeny kombinací azbuky a latinky v rámci jedné zkratky. Tento nový typ zkratek se dosud nestabilizoval, což se odráží ve variabilitě jeho grafické formy: Web-сайт, WWWстраницы, МЕТРО Кэш энд Керри», METRO Cash&Carry, PC-факс, DVD-диск, CD-диск (hovor. CDшка), PR (hovor. PR-щик, PRщик), VIP-мероприятие (hovor. VIPовский) apod. (Эксперт, 2001). Abreviatury jako součást ruského slovotvorného systému Zkratky se objevovaly v ruském písemnictví po celou dobu jeho existence, ale teprve od dvacátých let 20. století se abreviace stala nedílnou součástí ruského slovotvorného procesu a systému. Ruská zkratka prodělala za svoji dlouhou historii tři vývojová stadia: dvě grafická a jedno lexikální. 1. grafické: 10. – 17. století. Typické jsou pro toto období tzv. «титловые сокращения» v sakrálních a liturgických slovech (titla - grafické označení zkratky např. značkou nad písmeny). 2. grafické: 18. – poč. 20. století. Produktivními se staly tzv. «точечные сокращения» (г., см.). 3. lexikalizace grafické zkratky jako třetí vývojové období začala na počátku 20. století - počátek období sovětské zkratky, které skončilo na konci 80. let. Vytvořily se základní struktury ruských slabičných abreviatur a další později vznikaly a dosud vznikají jejich kombinací. Ve 30. a 40. letech 20. století bylo v Rusku tvoření a užívání zkratek omezeno, nejvíce se užívaly zkratky iniciálové, a to pro označení názvů států, republik, politických stran, vědeckých institucí, vysokých škol a podniků. Od 60. let 20. století se stále častěji v ruském jazyce objevují smíšené typy abreviatur jako výsledek kontaminace dvou základních typů – iniciálového a slabičného (КамАЗ, БелАЗ). Všechny iniciálové abreviatury jsou podle D. I. Alexejeva i přes svoji strukturální pestrost sestaveny podle následujících strukturálních fonetických pravidel: тот - вуз, стот - дзот, тост – загс, oт/т/ - OКС, /с/тo - СМУ, ooт - AEС, тoo – НИИ, тт/т/ - ЧП, КПД.
45
Nesnadnou orientaci v současných zkratkách způsobuje dále homonymita některých např. iniciálová zkratka АК může označovat: авиационный комплекс, акционерная компания, акционерный капитал, ТЭС – тепловая электрическая станция, технико-экономический совет, торгово-экономические связи, транспортабельная электростанция apod. Abreviatury jako součást českého slovotvorného systému V češtině se grafické zkratky jako první vývojový typ zkracování objevovaly také ve středověku. Zkrácení slova se označovalo buď znaménkem (titlou), psaním koncových písmen nad úrovní řádků, nebo vlnovkou nad písmenem (u vynechaných písmen m, n). V 15. a 16. století přibýval počet zkrácených slov, např. zkratka sw. (swatý) nebo iniciálové zkratky jako M. (mistr), W. M. (Vaše Milost). V obrozenské době byly už zcela běžné textové zkratky k. p. (ku příkladu), t. j., c. k., str., pozn., L. P. aj. Iniciálové zkratky jako označení různých institucí se objevovaly v češtině hojněji až koncem 19. století a zkratková slova se dostala do češtiny až v období mezi válkami. Nejvýznamnější oblastí jejich výskytu byla právě oblast podnikání, obchodu a reklamy. Po 1. světové válce přibyly zkratky iniciálové, především graficko-fonémické, postupně v omezené míře i zkratková slova. Ve 30. letech 20. století byly známé strukturálně rozmanité podnikové zkratky jako: ASO, Kazeto, Emka, Jawa, Jarupa, HASAM, Rico aj. Největší rozšíření zkratek u nás je spojováno s obdobím po roce 1945, kdy se v češtině spolu s řadou ruských přejímek začaly uplatňovat ruské zkratky a jejich analogické struktury. V 50. a 60. letech se v češtině objevovaly hlavně zkratky politické, hospodářské, technické a obdobně jako v ruštině se začala projevovat internacionalizace zkratek. Od počátku 90. let 20. století se podobně jako v ruštině stávají i v češtině běžné cizí zkratky označující cizí reálie (názvy společností, firem, podniků, produktů apod.) pronikající do obou zemí v důsledku známých společensko-politických procesů. Při konfrontaci postavení, typů a významu abreviatur ve slovotvorném systému obou jazyků jak v minulosti, tak v současnosti je zjevné, že v ruštině se abreviace stala už na počátku 20. století přirozenou součástí slovotvorby, uplatňují se v ní strukturálně rozmanité abreviatury, zatímco v češtině se zkratky hojněji začaly používat o 30 let později, produktivní jsou i v současnosti jen iniciálové zkratky. Tvoření abromorfémových modelů má v češtině jen marginální význam, tyto se objevují dnes významněji v názvech cizích podniků, firem a dalších institucí působících na našem trhu (Eurotel, Centrotex, Ekotrans Moravia, Telecom aj.) Abreviace v pojetí a názorech ruských lingvistů Normativní tendence v oblasti ruské abreviaturní lexiky zůstávají stále složité a nevyřešené. Už na počátku 20. století probíhala polemika ruských lingvistů o funkčnosti a oprávněnosti zkratek v ruském slovotvorném systému. Někteří lingvisté se v 60. a 70. letech 20. století kriticky vyjadřovali rovněž k existenci lexikálních abreviatur a poukazovali na umělost a neregulérnost jejich tvoření (B. A. Serebrennikov, 1968, K. N. Podrezova, 1968, R.I. Mogilevskij, 1972). Jako důvod svého negativního postoje k abreviaturám uváděli závislost a podmíněnost existence zkratky na existenci původního úplného názvu, což považovali za důkaz jejich neplnohodnotnosti a redundance. Dnes se abreviace v ruštině považuje za produktivní slovotvorný způsob kompresivního typu vyhovující jazyku. Současná aktivizace, vysoká produktivita, modelová pestrost a inovace zkratek, která se projevuje právě EK periodikách, naznačuje, že abreviace bude i nadále předmětem lingvistických analýz. 46
Abreviace v pojetí a názorech českých lingvistů V české lingvistice se problematikou zkratek zabývali F. Trávníček, M. Helcl, M. Dokulil, B. Havránka, A. Jedličky, V. Šmilauer (1971). Byly vymezeny zkratky slabičné, hláskové, písmenné a smíšené. Zevrubněji se věnoval analýze zkratek v ruštině a v češtině v 60. a 70. letech 20. století J. Hrbáček. Vyslovil důležitý poznatek, že zkratky v obou jazycích se neliší v typech, ale způsobem zapojení do slovní zásoby příslušného jazyka. V ruštině jsou zkratkové struktury tvořeny mnohem častěji z komponentů, které mají podobu uzavřených slabik, a proto jsou bližší kompozitům, zatímco v češtině jsou běžnější otevřené slabiky, a proto mají zkratky charakter více značkový. Při srovnání zastoupení a typů zkratek v obou jazycích lze vyslovit následující zjištění: • Slovotvorné zkracování je typickou současnou vývojovou tendencí vlastní oběma jazykům, avšak s různou mírou intenzity. • Frekvence výskytu a pravidla tvoření zkratek jsou dána slovotvorným systémem každého jazyka, zároveň jsou ovlivňována vývojem jazyka a extralingvistickými faktory, které na něj v každé době působí. • Zkratky jsou na stránkách EK tisku (zejména podnikové zkratky) velmi produktivní (v ruštině různých struktur, v češtině více iniciálové zkratky). • I když se v češtině jak počet, tak strukturální typy zkratek ve srovnání s obdobím minulým zvýšil, v ruštině je jejich počet podstatně vyšší. Pouze u zkratek cizích podniků dochází k některým shodným tendencím, jak ukážeme v analytické části. • Iniciálové zkratky a univerbizovaná kompozita analyticko-adjektivní povahy (kvazikompozita) představují v obou jazycích nejproduktivnější typy v názvech podnikových zkratek. V ruském a českém EK tisku se kvazikompozita shodně navíc objevují v pojmenováních dnes atraktivních oborů na trhu, jako je automobilismus, audiovideotechnika, telekomunikace a také pojmenování jevů spojených s procesem evropeizace. Typologie a klasifikace ruských a českých abreviatur Klasifikaci abreviatur v ruštině poprvé provedli A. Mazon (1920), S. I. Karcevskij (1923), A. M. Seliščev (1925) a o dva roky později E. D. Polivanov 1927). Všichni jmenovaní uvádějí dva základní strukturální typy: iniciálový a slabičný a dále smíšený typ, tzv. zkratky iniciálovo-slabičné utvořené kontaminací obou základních typů (главТИЗ). Iniciálovo-slabičné zkratky bývají zařazovány podle různých aspektů (gramatický, ortografický aj.) buď k slabičným zkratkám (Oсвод, Селько) nebo k iniciálovým (ЛЕФ, ТИЗ). V rámci všech uvedených typů se rozlišovaly různé podskupiny. V ruské Akademické mluvnici (1982, 255): 1. abreviatury iniciálového typu a) spojení zvuků, b) spojení názvů počátečních písmen, 2. abreviatury slabičné – počáteční části slov, 3. smíšené dva předchozí typy, 4. abreviatury vzniklé spojením počáteční části slova s celým slovem, 5. abreviatury vzniklé spojením počáteční části slova s tvarem nepřímého pádu substantiva, 6. abreviatury vzniklé spojením počátku prvního slova a počátku nebo konce druhého slova. Je. G. Kovalenko a kol. sestavili v 90. letech «Новый словарь сокращений русского языка» (1995), v němž klasifikovali zkratky s přihlédnutím k nové realitě a novým tendencím: 1. grafické – т-во., к-во, издел., карт., 2. iniciálové – СКВ, ЦБ, 47
ЭКО, РАИН, 3. zkratková a zkrácená slova – Госкомимущество, промконтора, торгпром, 4. kombinované struktury – ФНИВиЯД, райНТО, Мбайт, ЛенВНИИПТ, 5. zkratky – přejímky – ЮНИТАР, ИКАО, ФИС, ЭКЮ Ruské abreviatury z aspektu produktivity Otázkami produktivity různých typů zkratek se zabývalo v uplynulé době rovněž mnoho lingvistů. A. N. Kožin (1957) sestavil z hlediska produktivity následující pořadí ruských abreviačních struktur: 1. zkrácená slova vzniklá spojením počátku slova s plným slovem, 2. zkrácená slova vzniklá spojením počátečních částí slov, 3. zkrácená slova vzniklá spojením počátečních hlásek nebo počátečních písmen. Někteří ruští lingvisté prováděli statistiku výskytu zkratek v novinách, např. L. Šeljachovská 1. U iniciálových zkratek je opakovanost vyšší než formální rozmanitost. V porovnání s ostatními abreviaturami je obtížná jejich dešifrace, pokud nejsou v textu uvedeny plné názvy, z nichž vznikly. Výjimku tvoří všeobecně známé instituce, často používané. 2. U částečně zkrácených slov je výraznější jejich formální rozmanitost. Nejproduktivnějším modelem jsou univerbizovaná slovní spojení, která nazýváme kvazikompozity a která nepůsobí nesnáze při jejich dekódování. Z historie abreviatur v názvech ruských firem V 18. století je v ruštině doložena existence tzv. podnikové zkratky (учрежденческая аббревиатура) a výrobní zkratky (марочная аббревиатура) iniciálového typu. Grafická forma jedné a téže zkratky tehdy nebyla stabilní, např. v názvu jedné ruské papírny se iniciály jejího majitele Afanasije Gončarova objevovaly v různém pořadí, např. АГ, AГБ, АГФ, AГФБ. V roce 1890 bylo poprvé uvedeno spojení antroponymických a neantroponymických komponentů v jedné abreviatuře, např. Бравaс – Торговый дом Братья И. А. и М. Васильевы nebo model slabika + úplné slovo - Азархконтора. (Alexejev, 1966) Teprve na přelomu 19. a 20. století se také struktura podnikových a výrobních zkratek začala stabilizovat a unifikovat (pravděpodobně měl na této tendenci svůj nemalý podíl rozvoj reklamy). Víceslovná úplná propria byla často zkracována pomocí jednotlivých iniciál a docházelo též postupně k lexikalizaci podnikových zkratek – «Российское общество пароходства и торговли» - «Ропит», «С.-Петербургское Телеграфное Агенство» – «СПА», «Одесское Топливо» – «Отоп», «Автомобильное московское общество» «АМО», «Монополия топлива» – «Монотоп», «Общество для продажи изделий Русских металлургических заводов» – «Продамет» (1901-1918), «Российский синдикат торговли каменным углем» – «Продуголь» a pod. (Karcevskij 1923). Také podle Karcevského se zkratky užívaly častěji než úplné názvy a jelikož jich nebylo tolik, jako dnes, byly všeobecně známé a srozumitelné široké veřejnosti. Jejich aktivita souvisela s ekonomickým a racionálním využíváním papíru, zejména v letácích, proklamacích, ilegálních novinách, s vyhýbáním se opakování celého názvu v textu a také s konspirativními záměry (Ožegov, 1951). Nejstabilnější strukturu měly iniciálové zkratky jako nejracionálnější a nejekonomičtější typ. Ve dvacátých letech 20. století vznikaly vedle řady slabičných zkratek pro názvy nových politických, administrativních institucí také zkrácené názvy zásobovacích orgánů Prozatímní vlády, продком – продовольственный комитет, губпродком – губернский продовольственный комитет (РЯСО 1968б, 70). Uvádí se, že jako vzor pro strukturu zkratek v porevolučním období často sloužily telegrafní zkratky, šifry vojenských kódů, zkratky v dopisech, vědecké literatuře, medicíně a technice
48
(Lojfman, 1960). V této době podnikové zkratky v porovnání s počtem politických, společenských, kulturních, právnických zkratek netvořily nijak výraznou skupinu. Analýza a klasifikace abreviačních struktur v ruských obchodně-podnikových názvech a jejich srovnání s českými V současném EK tisku v obou zemích lze hovořit o masovém zastoupení typologicky pestrých graficko-fonických zkratek a v menší míře i grafických. Z grafických zkratek, které nebudou dále předmětem našeho zkoumání, se objevují stabilizované, ale i nestabilizované ekonomické zkratky ve všech 4 ruských základních normativních grafických strukturách: s tečkou (бр., гарант., дог. дост., об.) se spojovníkem (бух-р, кач-во), s lomítkem (б/н – безналичный, Д/А – документы прoтив акцепта, а/о) a zkratky kurzívní. V abreviačních strukturách se dnes ještě více než kdy v minulosti objevují kombinace odlišných grafických prostředků ruské abecedy: velké písmeno, několik velkých písmen, malé písmeno, několik malých písmen, spojení velkých a malých písmen, velká a malá písmena ve spojení s různými znaky (tečka, spojovník, uvozovky, závorky, vynechávky ad.). Za abreviační neologizmy je třeba chápat hybridní struktury, v nichž se objevuje paralelně zkrácený komponent psaný azbukou s plným komponentem psaným latinkou anebo naopak (WAP-технология, «Союз– Travel»), nebo jindy iniciálová zkratka nebo abromorf psané latinkou, ale též azbukou, ve spojení s cizím substantivem (nebo jeho zkráceným komponentem) v transkribované podobě («DVE-Интернейшлнл», «РосБизнесКонсалтинг»), v poslední době též německých zkratek Podle našeho zjištění se objevuje nejvíce jak tradičních, tak nových abreviačních struktur v obchodně-podnikových propriích, a proto jsme analyzovali zkratkové struktury v této lexikální skupině. Na základě analýzy excerpovaného materiálu jsme provedli klasifikaci zkratových struktur ze dvou hledisek: tématickoproduktivního a strukturálně-produktivního: Tématicko-produktivní hledisko: Nejvíce zkratek se v EK periodikách v obou jazycích objevuje v podnikových názvech v následujících klíčových podnikatelských oblastech: 1. bankovnictví, finance, pojišťovnictví; 2. těžební průmysl (nafta, plyn, uhlí); 3. počítačová technika; 4. elektronika a elektrotechnika; 5. telekomunikace; 6. doprava (letecká) a cestování; 7. strojírenský (automobilová výroba), stavební a chemický průmysl; 8. lehký průmysl (potravinářský). 1. Bankovnictví, finance, pojišťovnictví Nejproduktivnějším modelem v názvech v tomto podnikatelském sektoru jsou: a) model kvazikompozita obsahující jeden, dva nebo více zkrácených komponentů analytických adjektiv a substantivum банк, které v názvu plní signifikantní úlohu např. «Сбербанк», «ИНКОМБАНК», «Межгосбанк», «Промстройбанк», «НГСбанк» «Нефтегазстройбанк».
b) model čistě kompozitní se spojovacím vokálem -o-:
49
«Центробанк» (Центральный банк), «Технобанк» (Технический банк) c) různé varianty včlenění signifikantního substantiva банк s převažujícím počtem struktur se spojovníkem. Objevují se i hybridní abreviační struktury: «АСИКОМБАНК» («Акционерный специализированный ипотечный коммерческий банк, «ГУТАБАНК»,«МОСТ-банк» («Мост-банк»), «ОНЭКСИМ-банк» («ОНЭКСИМ-Банк») Объединенный экспортно-импортрный банк, «ИНКАбанк» («Инвестиционный казачий банк»), «СВАКбанк» (Северо-восточный акционерный банк), «Форбанк-СПб», «Вэб-инвест Банк» ad.
d) iniciálové zkratky Iniciály Б, Ф, В ad. jako symboly stěžejních slov (substantiv, adjektiv) v názvech institucí v oblasti bankovnictví, financí a pojišťovnictví (банк, финансы, валюты, страхование) se objevují v závislosti na oficiálním názvu nejčastěji jako druhá nebo poslední iniciála: ЕБРР ЕБФ ЕВФ СБР МФК РСК
«Европейский банк реконструкции и развития» «Европейская банковская федерация» «Европейский валютный фонд» «Сберегательный банк России» «Международная финансовая корпорация» «Русская страховая компания»
АКИБ КАБ РСБ РНКБ ЭИБ
«Акционерный коммерческий инвестиционный банк» «Коммерческий акционерный банк» «Российский страховой банк» «Российский национальный коммерческий банк» «Экспортно–импортный банк»
Pouze v jednom případě jsme našli substantivum банк na začátku oficiálního názvu instituce: БЭСТ
«Банк экономического содействия творчеству и предпринимательству»
2. těžební průmysl (nafta, plyn, uhlí) а) Naprosto převažující strukturou názvů institucí v tоmto sektoru jsou kvazikompozita, v nichž první část (proměnnou) tvoří komponent analytickoadjektivního typu motivovaný od geografické polohy související s těžbou fosilních paliv a druhou částí (stabilní) je substantivum v plné podobě plnící signifikantní funkci: «Славнефть», «Сибнефть», «Роснефть», «Татнефть», «Транснефть», «Томскнефть» «Прокопьевскуголь», «Ростерминалуголь», «Лентрансгаз», «Ленгаз», «Сургуфнефтегаз»;
b) Poměrně časté jsou různé typy iniciálových zkratek, častěji fonických. Typické je uvedení plného názvu a za ním v závorce následuje zkratka, která se pak dále v textu objevuje už samostatně. «ЛУКойл» («ЛУКОЙЛ»), «ЮКОС» Восточная нефтяная компания Петербургская топливная компания холдинг Угольная энергетическая компания
(ВНК) (ПТК) (УЭК)
c) transkribované názvy cizích společností s určením národnosti buď adjektivem před názvem anebo v závorce oficiální název země. U společných podniků předchází zkratka СП аnebo je v závorce uveden název země: «Аджип» (Италия), альянс «Бритиш петролеум» – «Статойл (Великобритания-Норвегия), «Бритиш гэс»;
3. počítačová technika převažují zkratkové transplantáty, případně paralelně transkribovaný název IBM («Ай-Би-Эм»), PC, WWW, DOS, ROM, Mac, UNIX, Microsoft, Nortel, CANON (КЭНОН);
50
4. elektronika a elektrotechnika převažují zkratkové transplantáty, případně paralelně transkribovaný název Hi-fi (хай-фи), Hi-tech nebo hi-tech (хай-тек);
5. telekomunikace převažují zkratkové transplantáty, případně paralelně transkribovaný název SWED-Mobil («Свид-Мобиль»), СОНЕТ, сеть «Би Лайн», «Би Плюс», немецкая компания TMobil, голандская компания CallMax;
6. doprava (letecká) a cestování (cestovní agentury) transkribovaný název a paralelně transplantát anebo v opačném sledu компания «Боинг» (Boeing), авиакомпания «Люфтганза», «Трансбизнеслайн», «Интерлинк», «Уорлд трэвэлэр», «Сититайм», CREDOTOUR, TRANSAERO (ale též ve stejném textu «Трансаэро»), Евробалттур, Бизнес ТУР, «ЭКСТРА ТУР», «Гала-Тур», «Глоуб-Тур», Бизнес – Тур ХХI;
7. strojírenský (automobilová výroba), stavební a chemický průmysl V názvu firem je obvykle uveden komponent signalizující obor firmy. «Автошоп», «Автолайн», «Авто Арт», «АвтоВАЗ» (genitiv -a), «РОС-АВТО», «Юг-Авто», «Округ-Авто», «Ижмаш-Авто» «Кредит-авто», «Темп Авто», «Росшинаавто», «Мегаполис - auto», «Газ», «УАЗ», «КамАЗ», «ЗАЗ», «ЛуАЗ», «ВАЗ», «БелАЗ», «ЛиАЗ2, «ГолАЗ», «ЗИЛ», «МЖК-Строй», «Европа-Строй-Сервис», «Техностром-Строительство», «Интерхимпром», «Агрохипромхолдинг»;
8. lehký průmysl (potravinářský) Charakteristická je velká rozmanitost abreviačních struktur. Struktury jsou doprovázeny obecným označením oborové specializace, objevují se transplantáty a hybridy: (клуб-кафе «Пит-Стоп», IKEA, компания TopS, «DSK – International Meat Traders», «York International», «DBE International Inc.», «Kraftway Corporation PLC» («Крафтвей»), «Нутритек», «Тинькофф», «Оптпродрынок», «Русская винно-водочная компания» («СПИРВВК»);
9. řada jiných dnes globálně užívaných a srozumitelných zkratek jako např. BBS, PR, VIP, ad. a transplantovaných názvů renomovaných i méně známých společností: ВСМ-group, VMB-trust apod. Strukturálně-produktivní hledisko: I. abreviatury graficko-fonické II. abromorfémové modely (tradičně nazývaná zkratková slova): a) adjektivně-analytický typ, b) zkrácený typ, c) smíšené podtypy III. abreviační neologizmy: a) transplantáty, b) hybridy Z iniciálových zkratek nejprve vyčleníme a budeme charakterizovat skupinu zcela nových zkratek označujících právnický statut firem v nových tržních ekonomických podmínkách. Tyto zkratky tvoří ve velké většině součást vlastního názvu institucí, podniků, firem, společností apod. V ruštině se píší před názvem a nejsou označovány uvozovkami, zatímco v češtině (jen některé jsou ekvivalentní v souvislosti s jinou realitou) se zkratka píše vždy za názvem. U dalších příkladů abreviačních struktur nebudeme uvádět tento typ zkratek, zkratky jsme seřadili podle frekvence zjištěné při excerpci: АО
aкционерное общество, v češtině shodná zkratka
ТОО ООО
товарищество с ограниченной ответственностью общество с ограниченной ответствeнностью
a.s.
akciová společnost
51
Pro obě tyto zkratky se uvádí v češtině ekvivalentní zkratka: s.r.o.
společnost s ručením omezeným.
Pro další zkratky tohoto typu u nás neexistují ekvivalentní zkratky, a proto uvádíme jejich doslovný překlad: ОАО ЗАО АООТ АОЗT ПАО
открытое акционерное общество закрытое акционерное общество акционерное общество открытого типа акционерное общество закрытого типа промышленно-аграрное объединение
СП ГП ХК МП
совместное предприятие государственное предприятие холдинговая компания малое предприятие
I. a)
akciová společnost otevřeného typu akciová společnost uzavřeného typu akciová společnost otevřeného typu akciová společnost uzavřeného typu průmyslové zemědělské sdružení nebo také výrobní zemědělské sdružení společný podnik státní podnik holdingová společnost malý podnik
abreviatury graficko–fonické vznikají spojením prvního písmene každého slova celého oficiálního názvu firmy. iniciálové - nejfrekventovanější typ v ruském i českém EK tisku:
ПТС ПСКБ ПМФД
«Петербургская телефонная сеть» «Петербургский социальный коммерческий банк» «Петербургский межбанковский финансовый дом»
V současných českých EK periodikách jsou nejvíce frekventovaným typem: ČSOB KB ČS ČNB
Československá obchodní banka Komerční banka Česká spořitelna Česká národní banka
b) fonické abreviatury - tvoří se skládáním počátečních (iniciálových) hlásek slov, která tvoří celý název firmy a vyslovují se jako obyčejná slova. Rod, pád a číslo této zkratky se shoduje s posledním slovem slovního spojení, avšak slovo, které končí na samohlásku -o se nikdy neskloňuje, zatímco ostatní se skloňují. V porovnání s prvním typem je jich méně: МИК НАП РАМО РАСКО
«Московская инвестиционная корпорация» «Независимая ассоциация покупателей» «Российское акционерное медицинское общество» «Российско-американская стекольная компания»
V současných českých EK periodikách jsou poměrně frekventovaným typem: ČEZ STE EU OPEC
Český energetický závod Středočeská energetická, a. s. Evropská unie Organizace zemí vyvážejících ropu
V češtině je běžné za zkratkou sídlo firmy TOS Varnsdorf ČKD Blansko
II. Аbromorfémové modely: (tradičně nazývaná zkratková slova) Abromorfém - zvláštní druh morfému blízký některými příznaky kořenům slov, jinými afixům, a proto nezařaditelný jednoznačně ani k jednomu. Plní zvláštní funkci 52
„useknutého“ slova, což vyhovuje zvláštnostem ruského jazyka (D.I.Aleksejev). Abromorfémové struktury obsahují komponent abromorfu jednoho nebo několika slov a vyslovují se jako celá slova . Podle struktury jsme vyčlenili následující podtypy: a) adjektivně-analytický typ (kvazikompozita): Vzniká složením zkrácených komponentů analytických adjektiv (jednoho nebo několika) a plného tvaru substantiva: «Ленстройматериалы» «Росавтотехника» «Росмебель» «Турэкспресс» «Уралавтозавод»
«Ленинградские строительные материалы» «Российская автомобильная техника» «Российская мебель» «Туристский экспресс» «Уральский автомобильный завод»
V současných českých EK periodikách málo produktivní: Živnobanka Evrobanka Euratom
Živnostenská banka Evropská banka Evropské společenství atomové energie
b) zkratkové typy: Tvoří se skládáním zkrácených částí slov a čtou se jako celá slova. V ruštině mnohem více produktivnější než v češtině. «Автотранс» «Газпром» «Госинкор» «Петмол» «Экострой»
«Автомобильный транспорт» «Газовая промышленность» «Государственная инвестиционная корпорация» «Петербургское молоко» «Экологическое строительство»
V současných českých EK periodikách málo produktivní, objevuje se v názvech cizích společností a firem: Eurotel, WorlCom, CzechInvest c) smíšené podtypy Tvoří se kombinacemi počátečních iniciál, hlásek, slabik a celého slova. 1. Slabičně-fonické abreviatury, které se tvoří skládáním počátečních slabik a počátečních hlásek slov celého názvu bez spojovníku. ЛенТЕК ОмТСБ ТатАЭС
«Ленинградский топливо-энергетический комплекс» «Омская товарно-сырьевая биржа» «Татарская атомная электростанция»
V současných českých EK periodikách vyskytují sporadicky. 2. Slabiko-iniciálové abreviatury se tvoří skládáním počátečních slabik a některých písmen z názvu, při čemž se mezi slabiko-iniciálovou částí píše spojovník. «Евросиб-СПб» «Европа-Сибирь - Санкт-Петербург», «Форбанк-СПб»
V současných českých EK periodikách se nevyskytují. 3. Abromorfémo-fonické-slabičné abreviatury se tvoří skládáním abromorfu, slabiky, počátečních zvuků a počátečních slabik celého názvu, avšak jejich pořadí v abreviatuře neodpovídá pořadí v plném názvu instituce. «Ленметрогипротранс «Ленинградский государственный проектно-изыскательный институт по строительству метрополитена и транспротных сооружений» «Атоммаш» «Волгодонский завод атомного энергетического машиностроения» «Мосрентгенг» «Московский завод рентгеновской аппаратуры» «КРИОГЕНМАШ» «Акционерное общество криогенного машиностроения»
53
«ЦЕНАКОР» «НАРФО»
«Центр изучения конъюнктуры цен и рынка» «Народный чековый инвестиционный фонд»
V současných českých EK periodikách se nevyskytuje. III. Abreviační neologizmy 1. Transplantáty ARUS – Austria-RUSland, TabacEx, HiNet, HiCom, SpaceLab, iDirect, Airbus, IBM, Dell, AltroGmbH, MicCorp Ltd., DAF, CD-ROM, Capital Group, VISA, EUROCARD, E-auction, E-bidding, E-market, online.
2. Hybridy Союз–Travel, PR-комания, СП Eurokot launch Servises GmbH, DVD-техника, Hi-Fi модели, Hi-Fi видеомагнитофон Samsung, СП IVECO-Газпром-УралАз, ЕВРОкард.
Abreviatury v podnikových názvech v dnešním Petrohradu V dnešním Sankt-Peterburku lze vyčlenit z lexikálně-sémantického aspektu (nezávisle na strukturálních modelech) 7 skupin typů podnikových názvů které zahrnují: 1. Jméno zakladatele města Petra Velikého (bezprostředně anebo asociací se slovem Петро/град): компания «Петрохолод», ЗАО «ПетерСтар», «Петрополис», «Петрославия, «Петроэлектросбыт», строительная фирма «Петротрест», «Петровский народный банк», ЗАО «Металлургический завод «Петросталь».
ОАО
2. Geografická specifika města symbolizující jeho výsadní postavení v oblasti námořní dopravy ("морской") - Балтийское море, север, дельта реки Невы ОАО «Балтийский завод», ООО «Центробалт, АО «Балтнефтепровод, ООО «СевероЗападная страховая компания», Строительная компания «Северная столица», ХК «Северсталь», петербугрская «Северная верфь», ОАО «Кондитерский комбинат «Невские берега».
3. Analyticko-adjektivní komponent рос-/ «Росбалт», «Росстрах», «Росбизнесконсалтинг», ОАО «Интеррос», ПАО « ЗЭС Россия», «Ингосстрах - Россия».
«РОССТРО»,
«РОСНО»,
ЗАО
4. Současný název města (oficiální, ale i varianty neoficiálních zkrácených komponentů) «СПб сталепрокатный завод», «СПб телеграф» СПбФБ «Санкт–Петербургская фьючерская биржа» СПВБ «Санкт–Петербургская Валютная Биржа» СМП «Северное морское параходство – Петербург» компания Петр Великий ПТТ «Петербург Транзит Телеком» «Евросиб СПб» «Петербургская перестраховочная компания», «Водоканал Санкт-Петербург», «СанктПетербург Телеком», «Ингосстрах – Санкт-Петербург», «Морской порт Санкт-Петербург».
5. Anglicizmy reflektující nové reálie v životě ruské společnosti туристическая фирма «Аэротрэвел клуб», «ДИНА ТРЭВЭЛ», «ЮНИ Тревэл», «Рейндорф энтерпрайзес Инк.», «Трансбизнеслайн», «Трансэйр Сервис», «Арктик Роуд», ЗАО «ЛИЗ – Инжиниринг» aj.
6. Úplná nebo «useknutá» forma adjektiva «ленинградский» или слова «Ленин» АО ЛМЗ «Ленинградский Металлический завод», ЗАО «Ленинградская кинофабрика», ОАО «ЛеНИН проект», «Ленаэропроект», СП «Ленивест», ОАО «Ленэнерго», «Ленэкспо»,
54
«Ленспецсму», ХК «Ленинец» – «Холдинговая компания «Ленинец», «ЛенАльпТур», Ленинградский Металлический завод «Электросила», «Ленстройнатермонт» aj.
7. Plný název symbolizující realitu sovětského období ООО «Спутник», ОАО «Большевичка», ОАО «Обувная фабрика «Пролетарская победа», ОАО «Кировский завод» («Кировский завод»), ОАО «Красный выборжец»(завод «Красный выборжец»), «Красный треугольник», Дворец «Первой Пятилетки», ХК «Ленинец», ЗАО «Кондитерская фабрика им. К. Самойловой», АО «Победа» строительные материалы aj.
Počet zkratek v jazyce je obtížné zjistit, neboť tvoří dynamickou proměnnou, neustále vznikají a zanikají, jsou odrazem reálného života společnosti. Tento fakt je obzvláště patrný u nominací firem, jejichž životnost bývá mnohdy krátká a existence nejistá. Proto slovníky zkratek uvádějí ponejvíce zkratky obecnější povahy, které nepodléhají rychlým změnám a které byly v době vzniku slovníku ve skutečném úzu. V 90. letech vyšlo v Rusku několik nových slovníků zkratek, např. Дерибас, В. М. Аббревиатуры русского языка, Москва 1993, Коваленко, Е. Г. и колл.: Новый словарь сокращений русского языка, М 1995; Новиков, Н., Н., Словарь современный русский сокращений и аббревиатур, Париж-Москва 1995; Фадеев, С. В.: Словарь сокращений современного русского языка, СанктПетербург 1997. V češtině byl vydán v poslední době Slovník zkratek, kol. autorů, Encyklopedický dům spol. s r. o., Praha 1994 a Slovník zkratek a zkratkových slov v současné ruštině, Vágnerová, M., Písek 2001, který obsahuje asi 6 300 zkratek a zkratkových slov užívaných v oblasti společensko-politické, ekonomické, obchodní, právní a administrativně správní. 3.2. Aktuální neuzuální způsoby obohacování lexika ve vymezené badatelské sféře 3.2.1 Zastoupení sémantických neologizmů (okazionalizmů, kalambúrů) v EK periodikách Okazionalizmy a kalambúry patří k neuzuálním prostředkům, které v každé době osobitým způsobem obohacují slovní zásobu jazyků, avšak jejich existence je časově omezena. Nejčastěji se objevují v hovorovém jazyce, v publicistice a v žargonu mladých. Z funkčního hlediska patří oba do kategorie emocionálněexpresivních slovotvorných jazykových prostředků, a proto se o nich v lingvistické literatuře většinou pojednává komplexně. V ruštině je tradice i současné zastoupení obou o poznání bohatší než v češtině. Proto se ve studiích na toto téma v ruské lingvistice řeší více otázek s ním spojených, mimo jiné také otázka vztahu okazionalizmů a neologizmů (např. v publikacích V. V. Lopatina (1973), A. Aržanova (1973), Janko-Trinické (1975) , Je. A. Zemské (1992, 2000), I. S. Uluchanova, 1995 ad.). V.V. Lopatin (1973) uvádí celou řadu synonymických označení pro okazionalizmy jako индивидуальные слова, авторские слова, неологизмы контекста, литературные неологизмы, слова-самоделки, экспромты, метеоры. Zcela jedinečné je pak pojmenování, které utvořil A. Aržanov (1973) эгологизмы (analogicky od latinského osobního zájmena ego). Oba vidí zásadní rozdíl mezi okazionalizmy a neologizmy v jejich začlenění do slovní zásoby jazyka. Zatímco většina neologizmů se brzy stává součástí systému jazyka a ztrácí svou novotu, okazionalizmy fungují pouze v určitém kontextu, zůstávají na periferii jazyka a jsou jen dobovou záležitostí. Je. A. Zemskaja (2000) zdůrazňuje význam a aktivitu okazionalizmů v současném ruském jazyku a rozlišuje dva produktivní typy: samostatné okazionalizmy (Абсурдистан – označení pro současné Rusko, podle 55
Uzbekistan, страхгейт – označení pro atmosféru strachu, podle water-gate) a tzv. «каскады неузуальных слов», které dále klasifikuje podle jejich slovotvorné struktury (1. stejný slovotvorný typ летатор, стрелятор jako терминатор, 2. stejný slovotvorný způsob (abreviace) – ПД «Же Рэ» политическое движение Женщины России, 3. stejná báze – «третьемиризация», «третьемирство» označení pro transformaci Ruska do kategorie země „třetího světa“). Jak okazionalizmy, tak kalambúry se v současném ruském EK tisku objevují, ale jen v malém měřítku. Jejich interpretace není, vzhledem ke specifiku národní společensko-ekonomické problematiky, pro cizince snadná. Na stránkách EK periodik plní své dvě základní funkce: nominativní a expresivní, při čemž expresivní funkce má výrazně dominantní charakter. Struktura obou nese často znaky kompresivní slovotvorby, oba představují ekonomické jazykové prostředky a největší počet z nich tvoří substantiva. Na konci 80. a počátku 90. let byly velmi populární okazionalizmy kriticky hodnotící chybně provedenou privatizaci a označující původce špatné ekonomické politiky jako хитростройка, катастройка, ворократия, дурократия, ваучериада, рублепад, гайдаризм, гайдаротерапия, чубайсизация, apod. V současné době je většina z nich už neaktuální a místo nich se staly oblíbené okazionalizmy pro pojmenování osob a institucí, které se podivným, často nelegálním, způsobem obohacují - скоробогатики, сверхбогатые, спербанк (banka, která zbrankrotovala a nevrátila peníze vkladatelům), валютовозы, лесодоллары, коррумпиада, урaвниловка, лжеэкспорт. Poměrně produktivní jsou v EK tisku okazionalizmy pro označení účastníků nových procesů ekonomického charakteru, které vznikají sufixální univerbizací původního slovního spojení např. бюджетники - бюджетные работники (v češtině jen slovní spojení pracovníci rozpočtových zařízení). Méně produktivní jsou okazionalizmy s cizími komponenty (kalky) уоркоголик, супервумен (od супермен). Z formálně-strukturálního hlediska existují okazionalizmy jednokomponentní a vícekomponentní. Okazionalizmy prvního typu označují většinou abstrakta a jsou tvořeny sufixy -ние, -ств(о), -ость, -изм, -щин(а) jako «оносороживание», «надсхватничество», «тороповизм», «насекомость», «фольклорщина» ad. Větší je počet okazionalizmů-kompozit, u nichž je patrná rozmanitost druhých komponentů -любие, -мания, -вед, -стройка, -терания jako италолюбие, компьютеромания, лилябриковед, спекульторг, катастройка, гайдаротерапия ap.). Kalambúry se poměrně často objevují jak v ruských, tak v českých reklamních sloganech a v novinových titulcích a jejich podtext (ironie, kritika) je často zvýrazněn i graficky, např. НЕДОРАЗУМЕНИЕ – недо-разумение? Mебельная фабрика «СКАНД» АЛЬНО низкие цены! Окна «ПРИБОЙ» попробуй на ПРОБОЙ! Я люблю ВАКС, Ольга! Kolik Ti přinese? Quantum? (makléřská společnost KTP Quantum, a. s.) Aby váš motor skvěle SHELL. BOTY pro bosé – BOTY pro bosse. UHLÍ A KOKS Z OKD JE O.K. A EKO V obou jazycích je jak funkce, tak struktura kalambúrů velmi podobná a jsou v nich využívány analogické jazykové prostředky.
56
3.2.2 Některé aktuální frazémy v EK periodikách hodnotící jevy nové tržní ekonomické skutečnosti Frazeologizmy (řec. phrasis) různého typu (frazémy, idiomy, frazeologické jednotky, okřídlená slova, perifráze ad.) se v současných ruských EK periodikách objevují poměrně v hojné míře v reklamních sloganech, titulcích, ale i v delších výkladových textech. Za základní frazeologické jednotky se nejčastěji uvádějí frazémy a idiomy, ale typologie frazémů se různí. F. Čermák (1983) označuje frazém za specifický typ ustáleného slovního spojení, vyznačující se expresivitou a obrazností, jehož složky se úplně nebo alespoň částečně desémantizovaly, idiom pak jako pojmenování pro ustálené, obrazné a expresivní slovní spojení. J. V. Bečka (1982) pracuje s pojmem frazeologizmus (frazeologický obrat), který chápe jako ustálené pojmenování složené ze dvou i více slov. V ruské lingvistice je definice frazeologizmů velmi podobná, ale kritéria pro začlenění jazykových jednotek do kategorie frazémů jsou širší než v češtině. Za frazeologický obrat se považuje: «воспроизводимая в готовом виде языковая единица, состоящая из двух или более ударных компонентов словного характера, фиксированная (т.е. постоянная) по своему значению, составу и структуре». (Н. М. Шанский, 1996). Frazeologizmy se nejčastěji studují z hlediska sémantického a strukturálně-gramatického. Klasifikace frazeologizmů se různí u jednotlivých frazeologů, ale i ve výkladových slovnících D. N. Ušakova, S. I. Ožegova, V. V. Vinogradova ad. J. V. Bečka (1982) rozlišuje tři základní typy frazeologických obratů (FO): a) FO intenzifikační (intenzifikační výraz je většinou obrazný) - krade jako straka, spal, jako když ho do vody hodí, mravenčí píle). V odborném a publicistickém stylu se často vyjadřuje intenzita pomocí rozměrových adjektiv a adverbií nejčastěji ve spojeních s abstrakty (široké možnosti využití, úzké zájmy). Bečka označuje taková spojení za nefrazeologická, volná a zautomatizovaná. Jako nejčastější strukturální model v obou jmenovaných stylech uvádí spojení adjektivum+substantivum. Tento model je velmi produktivní v současných ruských i českých EKP. b) FO verbalizační (mít strach, být v tísni, vyvíjet úsilí). V ustáleném spojení substantiva se slovesem, které ho uvádí do dějového vztahu, bývají často slovesa ve významu přeneseném. Jedno substantivum může vytvářet celou řadu verbalizačních frazeologizmů a jedno sloveso vstupuje do většího počtu takových řad: mít přání, mít dojem, zachovat klid, rušit klid apod. Také tento model FO se objevuje v hojné míře v EKP. c) FO konkretizační (Musíme táhnout za jeden provaz. Viděl všechno jen v černých barvách.). Rčení označují skutečnost složeným pojmenováním nepřímým – metaforickým, metonymickým nebo synekdochickým. Nejtypičtější jsou rčení slovesná (přísudkové sloveso s předmětem nebo s příslovečným určením). V odborném a publicistickém stylu se objevují rčení s výrazy odbornými nebo spisovnými (Udělat čáru přes rozpočet., Být hybnou pákou. apod.), rovněž frekventovaná v současném EKP. V rámci frazeologie se často řeší otázka zařazení ustálených terminologických víceslovných spojení (např. dvojslovných či víceslovných pojmenování různých druhů výrobků a procesů v oblasti obchodu) mezi frazémy. V české frazeologiii převládá názor, že se formálně i původem odlišují od frazeologizmů, a proto musí tvořit zvláštní oddíl slovní zásoby jazyka. J. V. Bečka (1982) je označuje jako sousloví a za frazeologizmy je nepovažuje. Naopak v ruské frazeologii se terminologická slovní spojení do kategorie frazeologizmů zahrnují častěji. Pro jazykovou varietu SOP v obou jazycích je tento typ nominačních jednotek specifický a velmi frekventovaný. 57
Analyzovali jsme především nevětné frazeologizmy (okolo 120) se strukturálními modely: adjektivum+substantivum, substantivum+substantivum, sloveso+substantivum a dále ty, které vznikly metaforizací celého slovního spojení. Při výběru frazeologizmů bylo pro nás určující tématické hledisko a míra anomální sémantické kombinace, k níž došlo významovým posunem jednotlivých komponentů. Na základě zjištěných poznatků jsme vymezili tato aktuální frazeosémantická pole: 1. Frazeosémantické pole pojmenování rozmanitých finančních transakcí typických pro současnou ruskou (českou) ekonomickou realitu Početně nejrozsáhlejší, nejaktuálnější a nejexpresivnější jsou frazeologizmy, v nichž jsou klíčovými slovy slova: peníze, peněžní prostředky, valuta, burza, trh. «быстрые деньги» rychlé peníze (о крупных суммах, получаемых при быстрой окупаемости исходных затрат) «горячие деньги» hot money, horké peníze - kalk (средства, получаемые в результате спекулятивных финансовых операций, быстро переводимые из одной страны в другую в целях получения прибыли от изменения валютных курсов или разницы в налогах этих стран (ТС РЯ К XX в. 1998) anebo jiný výklad (ресурсы на рынке ссудных капиталов, которые имеются в сумма сверх необходимых для нормального функционирования процесса воспроизводства (БС 38, БСРЖ 2000). «грязные» деньги špinavé peníze «деревянные деньги» dřevěné peníze iron. о росс. деньгах (деньги, обладающие низкой покупательной способностью) «длинные деньги» dlouhé peníze (peníze, které se odkládají pro vzdálenou budoucnost) «короткие деньги» krátké peníze (peníze, které jsou potřebné pro nenadálá vydání v blízké budoucnosti) «легкие деньги» (деньги, добытые нечестным путем) lehké peníze «пластиковые деньги» (о кредитных карточках) plastikové peníze «свежие деньги» volné peníze «живые деньги» (наличные или реально существующие) volné peníze «чистые деньги» (деньги, добытые честным путем) čisté peníze «черные деньги» black money, špinavé peníze - kalk (доходы, скрытые от налогообложения, полученныe с нарушением законодательства) «черная валюта» černá valuta (nezákonná) (доходы в валюте, скрытые от налогообложения или полученные в результате незаконных операций) «деревянная валюта» i dřevěná valuta iron. о росс.деньгах «грязные» средства, «грязная» валюта špinavé prostředky měna (nezák.) «черный нал» černé peníze (nezákon.) «черная биржа» černá burza (nezákon.) (рынок нелегальных товаров: наркотиков, оружия и т. п.) «черный рынок» černý trh (nezákon.) (рынок нелегальный, незаконный)
V obou jazycích existují frazeologizmy pojmenovávající prostředky a způsoby směřující k nápravě negativních jevů a stаvů: «моющая машина» «отмывание грязных денег»
pračka špinavých peněz praní špinavých peněz kalk laundering of money
(легализация незаконно полученных доходов, путем инвестирования их в промышленность, отчисления на благотворительные цели и т. п.)
V ruských EK periodikách se ve větší míře než v českých uplatňují lidová rčení s klíčovým slovem peníze a se strukturou slovesných frazeologizmů: 58
«налететь на деньги» (о ситуации, когда неожиданно приходится назначить кoму-л. размер и срок выплаты какой-л. суммы) «сидеть на деньгах» sedět na penězích v češtině (задерживать оплату долгов, используя деньги intenzifikující význam - mít hodně для других целей) peněz «у них денег куры не клюют» topí se v penězích, mít peněz jako želez «влететь в звонкую копеечку» přijít si na těžké peníze «поставить на деньги» vsadit na peníze
V EKP jsou běžná ustálená slovní spojení s uvedenými klíčovými slovy buď jako zcela neutrální ekonomické termíny: иностранная валюта - cizí měna, конвертируемая валюта - směnitelná měna, anebo expresivně zabarvené: «корзина валют» - koš měn, «ножницы цен» - cenové nůžky. Častá jsou slovní spojení s klíčovým určujícími adjektivy финансовый, ценовый nebo substantivy рынок, бизнес: финасовая блокада (отказ в финансировании, предоставлении займов, кредитов), финасовая пирамида (финансовая структура, привлекающая вкладчиков быстрым оборотом и высокой ликвидностью акций и использующая поступающие средства в своих личных целях до момента самоликвидации), финасовый пресс (система финансовых ограничений), финансовый поток ценовая пауза, ценовая динамика; «теневой рынок» (сфера обращения продукции и капиталов теневой политики), фьючерский рынок (на котором ведется торговля фьючерскими контрактами в противоположность торговле реальными товарами), потребительский рынок, денежный рынок, рынок заимствований ad. anebo торговый бизнес, финансовый бизнес.
2. Frazeosémantické pole pojmenování podnikatelských kruhů Vymezili jsme tři skupiny: a) bez expresivního zabarvení: категория бизнесменов (селфмейдмэн), граммотные менеджеры, партнеры по бизнесу; b) větší mírou expresitivy: «деловая элита», «финансовая элита», «новое дворянство», «новорусские магнаты», «нефтянные генералы», «белые» дилеры, «серые» импортеры, «коллеги» из «налоговых гаваней»; c) s menší mírou expresivity: команды менеджеров, обанкротившие олигархи. Tato pojmenování bývají součástí slovního pojení tvořeného a označují činnost: дни «бобров» будут сочтены, смена старой гвардии, «административный рэкет» (вымогательство и поборы (взятки) со стороны представителей власти («госрэкетиры), в отношении к бизнесменам). V českém EKP se objevují ustálená slovní pojmenování aktivistů podnikatelské sféry s menším expresivním nábojem např. dynamický klient, forexoví spekulanti, devízoví spekulanti, padlí makléři, finanční paraziti. 3. Frazeosémantické pole pojmenování rozmanitých aktuálních ekonomických stavů V tomto frazeosémantickém poli převažují frazeologická spojení terminologická s typickým strukturálním modelovým vzorcem: adjektivum+substantivum bez expresivního zabarvení někdy anglické např. частный сектор, нулевой рост, оффшорные компании, оффшорные оффшорный бизнес, оффшорные зоны, трейдинговые компании, anebo expresivně zabarvená (коррупционные акции, «экономическое чудо»). Někdy vzniká adjektivní frazeologická řada buď zcela neutrální, anebo s malou mírou 59
expresivity: акционерный капитал, стартовый капитал, уставной капитал, мертвый капитал. Vyjímkou nejsou frazeologizmy s jedním nebo několika anglicizmy přejímkou v sémantickém posunu např. идеи тайм аута, поток сэконд-хенда nebo expresivní či metaforické frazémy např. отток капитала, выздоровление экономики, «эффект бумеранга» (bumerangový efekt), «локомотив экономики», «рюмка помощи», латание экономических «дыр», «голубые фишки», «бархатный» сезон, тучные стада «мерседесов», финансовая система как «колоссальный пылесос». V českých EK periodikách se objevují ustálená slovní spojení s jinými klíčovými slovy např. fond, trh, která jsou aktuální pro naši ekonomickou realitu: hedge fondy, garanční fondy, zahraniční fondy, penzijní fondy, akciové fondy, podílové fondy, medvědí trhy, akciové trhy 4. Frazeosémantické pole pojmenování rozmanitých aktuálních ekonomických činností Frazeologizmy vyjadřují dynamický proces, proto je velmi často významným komponentem pohybové sloveso: «ломить цены» (hnát ceny nahoru), «перекачивать валюту», держать все деньги на одном месте, «лишние» деньги убежали из страны, пойти в гору на деньгах КППС, выскакивать из финансовых пирамид, раздувать горнило инфляции, вздувать цены, страховый рынок покинули «карлики» (более слабые компании).
Frazeologizmy odpovídající strukturou větným celkům, častěji se vyskytují v ruském EKP transformovaná pořekadla: Воруй, да знай меру. Не ворует тот, кому украсть нечего. Рубль снова одеревенел. «Деньги – воздух – деньги/штрих» V českém EKP zejména v titulcích jsme našli podobný typ frazeologizmů: Peníze až na prvním místě. Peníze nebo život. Peníze na dálkové ovládání. Volné peníze nepatří pod slamník. Jak dostat peníze přes hranice? Dejte si peníze pod polštář – vyděláte. Bez peněz do hospody nelez? ...to už dávno neplatí! Více peněz – více starostí. Hojná přítomnost frazelogizmů v EKP, s početní převahou a s vyšším stupněm expesivity v ruském tisku, je potvrzením jednoho z typických projevů současného vývoje jazyka, a to tendence k demokratizaci spisovného jazyka, které se nevyhnul ani odborný jazyk a v jeho rámci formující se JSOP.
Závěr Záměr a cíle předložené doktorské práce jsou vymezeny v jejím úvodu. V závěru se pokusíme sumarizovat zjištěné poznatky, prezentovat výsledky analýzy pracovního materiálu a našich hledisek. Výrazný vliv extralingvistických faktorů, transformace ekonomických a společenských systémů v bývalých socialistických zemích na dynamické procesy v jejich národních jazycích mnohokrát konstatovaný a akceptovaný současnou lingvistickou obcí, se potvrdil i při našem bádání. Přechod k tržní ekonomice přinesl celkovou změnu životního stylu a s ní řadu nových realit. Mezi jinými k nim patří nový typ periodik, pro který jsme s přihlédnutím na tradici v předsocialistické éře, ale také s ohledem na současnou situaci (předmětná kontinuita v rámci ekonomiky) zvolili označení ekonomicko-komerční periodika (EK). Jde o typ odborného periodického 60
tisku (noviny, časopisy) sledující aktuální dění v oblasti ekonomiky a podnikání v širokém slova smyslu těchto pojmů určený nově vzniklé sociální skupině podnikatelů. Tento typ periodik jsme si zvolili jako základní materiálový pramen pro zjištění specifik nově se formující funkční variety jazyka – jazyka sféry obchodu a podnikání (JSOP) realizovaného v písemné podobě publicistického stylu. Při hledání statusu JSOP jsme vycházeli z názorů Z. Vančury a L. V. Kopeckého a konfrontovali je s informacemi, které se objevily v odborné lingvistické literatuře v posledním desetiletí 20. století. V návaznosti na jmenované lingvisty považujeme JSOP za novou odbornou (speciální) funkční varietu spisovného jazyka. Jde o funkční (polyžánrový a polystylistický) jazyk užívaný při komunikaci (písemné i ústní), profesní i neprofesní týkající se otázek souvisejících s novou společenskou aktivitou – podnikáním. Domníváme se, že JSOP nepatří do kategorie profesních jazyků, neboť ty shodně s výklady v sociolingvistické literatuře chápeme jako hovorové jazyky užívané při komunikaci v úzkém kruhu aktivních příslušníků jedné profese. Současný JSOP je užíván v mnohem masovějším měřítku, neboť podnikání je předmětem pozornosti nejen aktivních aktérů, ale i ostatních členů společnosti, poněvadž jde o polyoborovou odbornou činnost nového druhu fungující na zcela nových principech ekonomiky, a proto sledovanou velkou částí společnosti bez ohledu na míru aktivní participace jejích jedinců. Z tohoto důvodu došlo k procesu determinologizace velké části kdysi úzce ekonomické terminologie a oborových termínů-neologizmů jako jedné ze základních a specifických vrstev jeho lexika. Specifika JSOP se nejvýrazněji projevila ve slovotvorně lexikálním plánu a odrážejí dvě aktuální tendence současné ruštiny: 1. tendenci k intelektualizací ruštiny spojujeme v RSOP s prvním jejím specifikem: intenzívní internacionalizací její slovní zásoby; Paralelní tendence k intelektualizaci a internacionalizaci JSOP jsou patrné stejnou měrou v obou jazycích. Specifickou a početně velmi výraznou vrstvou lexika sféry obchodu a podnikání jsou ekonomické termíny přejaté (internacionalizmy a anglicizmy), které jsme klasifikovali podle tématického, chronologického a strukturálního hlediska. Nejproduktivnější z nich jsme zařadili do Přílohy I, v níž jednotlivé tabulky korespondují s vymezenými tematickými skupinami. 2.
tendenci k demokratizaci ruštiny spojujeme v RSOP s dalšími specikiky: aktivizací slovotvorného procesu univerbizace s cílem ekonomizace jazyka; s uplatňováním některých neuzuálních jazykových prostředků – okazionalizmů, kalambúrů; s užíváním strukturálně rozmanitých frazémů, které s různou mírou exprese komentují negativní jevy nové ekonomické reality.
Výsledkem univerbizace jsou ve sféře RSOP dva kompresivní slovotvorné způsoby: analyticko-adjektivní kompozita (kvazikompozita) a abreviatury rozmanitých struktur. V ČSOP se analyticko-adjektivní kompozita objevují mnohem méně, výjimku tvoří kvazikompozita utvořená jen s některými analytickými adjektivy (např. auto/mobilový, foto/grafický, elektro/technický) produktivní je také typ, v nichž je prvním komponentem samostatně funguící kořenový element např. audio, video, stareo ). Řada dalších analytických adjektiv běžných a velmi produktivních v ruštině, se v češtině v kvazikompozitech neobjevuje a nahrazuje je při překladu, jak ukazujeme v Příloze II, víceslovnými spojeními (adjektivum+substantivum), víceslovnými opisy anebo afixální deriváty. 61
Abreviatury se v obou jazycích v současném EK tisku užívají ve velké míře, a to jak tradiční, tak nové struktury. Jejich produktivita a modelová pestrost je opět vyšší v ruštině. Demokratizace a expresivita jazyka se projevuje hojným zastoupením frazeologizmů (více v ruštině), které komentují novou realitu tržní ekonomiky se všemi projevy, které se v obou zemích poněkud liší, což ovlivňuje i obsah a aktualizaci frazeologizmů. Naše analýza potvrdila skutečnost, že specifika JSOP jsou v obou jazycích totožná, divergentní jevy se projevují v míře uplatňování některých slovotvorných způsobů.
62
Заключение
Замысел и цели настоящей докторской работы отмежены в ее Введении. Заключение представляет собой попытку суммаризовать общие теоретические познания по исследуемой теме, преподнести результаты анализа рабочего материала, а также представить нами отстаиваемую точку зрения по данной проблематике. Экстралингвистические факторы, трансформация экономических и общественных систем в странах бывшего соцлагеря в значительной степени воздействовали на динамические процессы в отдельных национальных языках, что многократно упоминалось и акцептировалось лингвистами и выявилось также в рамках наших исследований. Переход к рыночной экономике повлек за собой изменение общего строя жизни и появление ряда новых реальностей. Без сомнения к ним можно отнести и новый тип периодики, обозначенной нами как «экономическо-коммерческая периодика» (ЭКП). Внимание при этом обращаем на традицию досоциалистических времен и на теперешнюю ситуацию, пытаясь, таким образом, установить «объектную непрерывность» исследуемых нами экономических явлений. Дело касается специальной периодической прессы (газет и журналов), приносящей новости из области экономики и предпринимательской деятельности в широком смысле этих понятий и рассчитанной на новопоявившийся социальный слой предпринимателей. Данный тип периодики представляет для нас основной источник, с помощью которого пытаемся установить особенности новоформирующегося функционального варианта языка – языка сферы торговли и предпринимательской деятельности (ЯСТПД), реализующегося в письменной форме в рамках газетно-публицистического стиля. Чтобы доказать его принадлежность к категории функциональных языков и выявить его место в рамках данной категории, а также чтобы подтвердить его многолетнее существование, первые два теоретических раздела мы посвятили социолингвистическим и историко-лингвистическим вопросам, тесно связанным с формированием современного ЯСТПД в русском языке, в сопоставлении с ситуацией, наблюдаемой в нашей стране. Новая реальность, связанная с новым образом жизни, новые жизненные ценности, ориентирующиеся на коммерциализм и потребление, попытка перенять как можно больше от развитого Запада вскоре сказались на некоторых пластах русской и чешской языковых систем. Как раз в силу этих внешних стимулов и новопоявившейся действительности сильно изменился общий характер обоих литературных языков. С одной стороны в них запустился и до сих пор проходит процесс демократизации и либерализации, несоблюдения и размывания норм литературного языка, зачастую за счет засоренности языка и низкого уровня культуры речи в СМИ, как и процесс проникновения в них лексических единиц вариантов нелитературного языка. С другой стороны – в силу более интенсивных деловых контактов и всемирной глобализации как таковой – в них начался процесс интернационализации и интеллектуализации, что приводит к системному дисбалансу языка, к дихотомии «литературность– разговорность». В синхронном аспекте, т.е. принимая во внимание период 90-х гг. XX века, мы исследовали, каким образом динамика проходящих в России общественных процессов сказывается на характере одного из формирующихся функциональных вариантов современного русского языка (ЯСТПД) в его 63
лексико-словообразовательном плане. Динамика изменений, затронувших российское общество в конце XX века, способствовала порождению этого варианта и стала основным фактором формирования его специфического словаря. В поисках определения статуса ЯСТПД мы оттолкнулись от взглядов З. Ванчуры и Л. В. Копецкого, конфронтируя их с информацией, почерпнутой из специальной лингвистической литературы, опубликованной в 90-х гг. XX века. Вслед за вышеуказанными лингвистами ЯСТПД рассматривается нами как новый специальный функциональный вариант литературного языка. Он представляет собой функциональный (полижанровый и полистилистический) язык, закрепленный за письменной и устной формами деловой и неделовой коммуникации, затрагивающей вопросы, связанные с ногопоявившейся общественной деятельностью – с предпринимательством. Мы считаем, что ЯСТПД не относится к категории делового языка, который мы рассматриваем – в соответствии с трактовкой социолингвистов – как разговорный язык, закрепленный за коммуникацией в узком кругу лиц одной профессии. Напротив, современный ЯСТПД используется в намного большем масштабе, поскольку предпринимательская деятельность привлекает внимание не только ее прямых участников, но и остальных членов общества. Таким образом, предпринимательство становится полипрофессиональной специальной деятельностью нового рода и функционирует на весьма новых принципах экономики; следовательно, – в нем заинтересована большая часть общества, несмотря на степень его вовлеченности в эту деятельность. Именно поэтому произошел процесс детерминологизации большинства терминов, рассматриваемых раньше в качестве узко специализированных, и специальных терминов-неологизмов, т.е. одного из основных и специфических лексических пластов ЯСТПД. Особенности ЯСТПД наиболее четко выражены в лексикословообразовательном плане и отражают две текущие тенденции современного русского языка: 1. Тенденцию ЯСТПД к интеллектуализации связываем с его первой особенностью, а именно – с интенсивной интернационализацией его словарного запаса. Параллельные тенденции к интеллектуализации и интернационализации ЯСТПД наблюдаются в обоих языках в той же степени. Специфическим и превалирующим лексическим пластом ЯСТПД являются заимствованные экономические термины (интернационализмы и англицизмы), классифицируемые нами согласно тематическому, хронологическому и структурному аспектам. Самые продуктивные термины мы включили в Приложение I, в котором тематически разграниченные группы содержатся в отдельных таблицах. 2. Тенденцию ЯСТПД к демократизации связываем с его другими особенностями, а именно – с активизацией словообразовательного процесса универбизации в целях языковой экономии; с применением некоторых необычных средств языка – окказионализмов, каламбуров; с использованием структурно отличающихся фразем, комментирующих с учетом разной степени экспрессивности различные явления новой экономической действительности.
64
Результатом универбизации в сфере ЯСТПД являются два компрессивных словообразовательных способа – "квазикомпозита" (псевдосложные слова) и аббревиатуры, отличающиеся различными структурами. Аналитические сложные слова в виде имен прилагательных встречаются в ЯСТПД изредка, за исключением псевдосложных слов, образующихся лишь в сочетании с некоторыми аналитическими именами прилагательными (авто/мобильный, фото/графический, электро/технический). Продуктивен также тип, в котором в качестве первого компонента выступает отдельно функционирующий корневой элемент (напр., аудио, видео, стерео). Множество других аналитических имен прилагательных, отличающихся в русском языке высокой продуктивностью и общераспространенностью, в чешском языке в псевдосложных словах не встречается и при переводе они заменяются при помощи сочетания нескольких слов (имя прилагательное+имя существительное), описания несколькими словами либо посредством аффиксальных производных слов, как вытекает из Приложения II. В современной ЭКП обоих языков наблюдается большое число аббревиатур, имеющих как традиционную, так и новую структуру. При этом их продуктивность и разнообразие структур в русском языке больше, чем в чешском языке. Демократизация и экспрессивность языка выражаются большим количеством фразеологизмов (причем в русском языке их, по сравнению с чешским языком, больше), комментирующих новозародившуюся рыночную экономику и различные экономические явления, иногда не совсем совпадающие в обеих странах, что сказывается на содержании и актуалицации фразеологизмов. Наш анализ подтвердил тот факт, что особенности ЯСТПД в обоих языках тождественны и что дивергентные явления заключаются в степени применения некоторых способов словообразования.
65
BIBLIOGRAFIE
Slovníky, encyklopedie, kolektivní publikace: БСЭ (1926) БСЭ (1970) БЭС (1997) ЭС (1895)
Большая советская энциклопедия Большая советская энциклопедия Большой энциклопедический словарь Энциклопедический словарь
Большой англо-русский словарь в 2 томах. 1972. БОБЫЛЕВ, Ю.А.: Словарь банковско-биржевой лексики на шести языках. Москва, 1992. БУКЧИНА, Б. З., КАЛАКУЦКАЯ, Л. П.: Слитно или раздельно? Москва, 1998. ДАЛЬ, В. И.: Толковый словарь живого велокорусского языка. Т. 1, Москва, 1955. ФАДЕЕВ, С. В.: Словарь сокращений современного русского языка, Москва, 1997. ГРИШИНА, Е. А.: Современный словарь иностранных слов, Москва, 1992. ГОРБАЧЕВИЧ, К. С.: Словарь современного русского литературного языка в 20 томах, Москва, 1991, (přepr. z roku 1958). ВАСЮКОВА, И. А.: Словарь иностранных слов. Москва, 1998. КОМЛЕВ, Н. Г.: Словарь иностранных слов (с переводом, этимологией, толкованием). Москва, 1995. KOTEЛОВА, Н. З., СОРОКИН, Ю. Н.: Новые слова и значения. Словарь справочник по материалам прессы и литературы 60-70 гг., Москва, 1973, 1984. КОТЕЛОВА, Н. З.: Банк русских неологизмов. Новые слова и словари новых слов. Ленинград, 1983. КРУПНОВ, В. Н.: Язык современной прессы. Англо-русский словарь справочник, Москва, 1993. ЛЕВАШОВ, Е. А.: Новые слова и значения. Словарь справочник по материалам прессы и литературы 80-ых годов, Санкт-Петербург, 1997. ОЖЕГОВ, С. И.: Словарь русского языка. Москва, 1997. Новый словарь сокращений русского языка. Под ред. Е.Г.Коваленко. Москва, 1995. Словарь современного русского литературного языка. Т. 1-17, Москва, Ленинград, 1948,1965. Словарь Академии Российской. Ч. 1-6. Санкт-Петербург, (1789-1794). Словарь современного русского литературного языка АНСССР ИРЯ - СРЯ (1950-1965). Словарь русского языка АНСССР ИЯ (1957). Словарь русского языка АНСССР ИРЯ - СРЯ (1981). Словарь новых слов русского языка (середина 50-ых – середина 80-ых годов). СанктПетербург, 1995. Современный словарь иностранных слов. Москва, 1992. ЖДАНОВА, И.Ф., БРАСЛОВА, И.Н., ВАСИЛЬЕВА, Н.П. а колл.: Русско-английский внешнешторговый и внешнеэкономический словарь, Москва, 1994. ЯНУШКОВ, В.Н., ЯНУШКОВА, Т.П., ЧЕНАДО, А.А.: Русско-английский словарь делового человека в двух томах, Минск, 1994. Словарь терминов современного предпринимательства. Под ред.В.В.Морковкиной, Москва, 1995. Толковый словарь русского языка, Москва, 1934. Толковый словарь русского языка 2, Москва 1999, ОЖЕГОВ, С. И, ШВЕДОВА, Н.Ю.
66
Толковый словарь русского языка конца XX в., Санкт-Петербург, 1999, Г. Н. Скляревская и колл. Толковый словарь современного русского языка. Языковые изменения конца века, Москва, 2001 Скляревская, Г. Н. и колл. Этимологический словарь русского языка, Москва, 1958, А. Г. Преображенский,. Этимологический словарь русского языка, 4 тома, Фасмер, Москва, 1967, допол. О.Н. Трубачев. Akademický slovník cizích slov. Praha 2002. ADAM, J.H.:Anglicko-český ekonomický slovník s výkladem a výslovností. Praha 2000. BEČKA, V.: Slovník synonym a frazeologizmů. Praha 1982. BOČÁNKOVÁ, M., KALINA, M., OHEROVÁ.: Odborný slovník česko-anglický z oblasti daňové a účetní. Praha 1996. CSIRIKOVÁ, M. – VYSLOUŽILOVÁ, E a kol.: Odborný slovník rusko-český z oblasti ekonomické, politické a tržní. Praha 1999. DVOŘÁČEK, P.: Česko-ruský odborný slovník z oblasti nové terminologie právnické, ekonomické, finanční a úřední. Praha 1995. DVOŘÁČEK, P.: Česko-ruský odborný slovník nové problémové ruštiny. Praha 1999. ELMAN, J., ŠEMBEROVÁ, K. : Anglicko-český ekonomický slovník (2 dílný), Praha 1994. ELMAN, J., ŠEMBEROVÁ, K. : Česko-anglický ekonomický slovník (2 dílný). Praha 2000. FLÍDROVÁ, H. A KOL.: Překladový slovník z oblasti ekonomické, finanční, politické a sociálně právní (Č-R-A). Olomouc 1997. HUTAROVÁ, M. – CHODĚRA, R. – TUČNÝ, P.: Rusko-český ekonomický slovník. Praha – Moskva 1977. KOROSTENSKI, J. – VÁGNEROVÁ, M.: Česko-ruský slovník pro obchodní sféru. České Budějovice 2000. MOKIENKO, V., WURM, A.: Česko-ruský frazeologický slovník, Olomouc 2002. Malá Československá encyklopedie. Praha 1984. МАRTINCOVÁ, O. a kol.: Nová slova v češtině. Slovník neologizmů. Praha 1998 REJZEK, J.: Český etymologický slovník, Praha 2001. SAVICKÝ, N. – ŠIŠKOVÁ, R. – ŠLAUFOVÁ, E.: Rusko-český a česko-ruský slovník neologizmů. Praha 1999. ŠROUFKOVÁ, M. – VENCOVSKÁ, M. – PLESKÝ, R.: Rusko-český a Česko-ruský slovník. Praha 1999. TRÁVNÍČEK, F.:Slovník jazyka českého. Praha 1952. Slovník spisovného jazyka českého. Praha 1960. Slovník spisovného jazyka českého. Praha 1989. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha 1994. VÁGNEROVÁ, M.: Slovník zkratek a zkratkových slov v ruštině. Písek 2000. VAVREČKA, M. – RUDINCOVÁ, B. – HRDLIČKA, M.: Česko-ruský slovník pro hospodářskou sféru. – Rusko-český slovník pro hospodářskou sféru. Praha 1999. Rusko-český technický slovník, Praha-Moskva 1986. Velký rusko-český slovník. 1-6. Praha 1952-1964. Všeobecná encyklopedie v 8 svazcích. Encyklopedie Diderot. Praha 1999. Encyklopedický slovník, Praha 1993. Random House Webster´s College Dictionary. New York 1996. Краткая русская грамматика. Под ред. Н.Ю. Шведовой, Лопатина, Москва, 1990. Русская грамматика I, II. Под ред. Н.Ю. Шведовой, Москва,1980. Русская грамматика I, II. Praha 1979. Русский язык и советское общество. Лексика современного русского литературного языка, Москва, 1968.
67
Русский язык и советское общество. Словообразование современного русского литературного языка, Москва, 1968. ADAMEC, P. – HRABĚ, V. – JIRÁČEK, J. – MILOSLAVSKIJ, I. G. – ŽAŽA, S.: Morfologie ruštiny I, II. Brno: MU 1996, 1997. ERHART, A.: Základy jazykovědy. Praha 1984. HAVRÁNEK, B., JEDLIČKA, A.: Česká mluvnice. Praha 1970. HAVRÁNEK, B., WEINGART, M.: Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha 1932. HAVRÁNEK, B., WEINGART, M.: Spisovná čeština a jazyková kultura, Praha 1932. Mluvnice češtiny (2). Tvarosloví. Praha 1986. Mluvnice češtiny (3). Skladba. 1987. Morfologie ruštiny I., II. Brno: MU 1996, 1999. Příruční mluvnice pro Čechy I., II. Praha 1976. Příruční mluvnice češtiny. Kol. autorů ÚJČ FF MU, Brno 1995. Příruční slovník jazyka českého. Praha 1935-37. Культура русской речи и эффективность общения, колл. авторов, Москва, 1995. Русский язык в переломное время 1985-1995 гг., Выступления на VIII Международном конгрессе МАПРЯЛ, Регенсбург (Германия), 1994 г., Munchen 1996. Язык – система, язык – текст, язык – способность. К 60-летию Ю. Н. Караулова, Москва, 1995. Sovětská diskuse o základních otázkách jazykovědných, Soubor diskusních statí z listu Pravda a z časopisu Bolševik, red. Kellner, A., Novák, B., kol. semináře pro slovanskou filologii při FF MU v Brně, Praha 1951. АЛЕКСЕЕВ, Д. И.: Сокращенные слова в русском языке. Саратов, Изд.Саратовского университета,1979. АЛЕКСЕЕВ, Д. И.: Aббревиатуры как новый тип слов. In: Развитие словобразования современного русского языка. Москва, 1966. АКУЛЕНКО, В. В.: Лекические интернационализмы и методы их изучения. Вопросы зыкознания, 1976, № 6, с. 50-63. АРИСТОВА, В. М., ЯКУБОВСКАЯ, А. Е.: Актуализация значений заимствованных слованглицизмов в русском языке, с. 83-88. АРИСТОВА, В. М.: К истории английских слов в русском языке. Автореф. канд. дисс., Самарканд, 1968. АРИСТОВА, В. М.: Англо-русские языковые контакты. Англицизмы в русском языке. Ленинград, 1978. БАШ, Л. М.: Диференциация термина «заимствование»: хронологический и этимологический аспекты . In: Вестник Московского Университета, сер. 9, Филология, 1989, № 4, с. 22-34. БИРЖАКОВА, Е. Э., ВОЙНОВА, Л. А., КУТИНА, Л. Л.: Очерки по исторической лексикологии русского языка 18 века. Языковые контакты и замимствования. Ленинград, 1972. БОНДАЛЕТОВ, В. Д.: Социальная лингвистика. Москва, 1987. БОРИСОВ, В. В.: Аббревиация и акронимия, Москва, 1972 BOZDĚCHOVÁ, I.: Tvoření slov skládáním. Praha 1996. БРАГИНА, А. А.: Неологизмы в русском языке. Москва, 1973. БРЕЙТЕР, М. А.: Современные лексические заимствования в русском языке: «чужеродные речения» или средство обогащения литературного языка, Русистика, 1996, № 14, с. 33-45. БРЕЙТЕР, М. А.: Англицизмы в русском языке. Москва, 1997. БУКЧИНА, Б. З., КАЛАКУЦКАЯ, Л. П.: Сложные слова, Москва, 1974. БОВЫКИН,В.И., ЖУРАВЛЕВ, В.В., ПЕТРОВ, Ю.А.,СОРОКИН, А. К.: Предпринимательство и предприниматели России, Москва, 1997.
68
БУЛЫГИН, И.А. и колл.: Промышленность и торговля в России XVII-XVIII вв. Москва, 1983. ČECHOVÁ, M., CHLOUPEK, J. a kol.: Stylistika současné češtiny. Praha 1997. ЧИСТЯКОВА, Э. И.: Окказионалные слова-кальки. Русская Речь,1981, № 5, с. 85-87. DANEŠ, F a kol.: Český jazyk na přelomu století, Praha 1997. ДАНН ДЖ.: О функциях английского в современном русском языке. Русистика, 1998, № 12, с. 27-36. DOKULIL, M.: Hranice slov v písmu, NŘ 42, 1959, s. 28-35. DOKULIL, M., KUCHAŘ, J.: Slovotvorná charakteristika cizích slov., NŘ 60, 1977, s.169-185. DOKULIL, M.: Tvoření slov v češtině 1, Teorie odvozování slov. Praha 1962. ДЕШЕРИЕВ, Щ. Д.: Социальная лингвистика. Москва, 1977. ДЕРИБАС, V. M.: Aббревиатуры русского языка. Русский язык за рубежом, 1992, č. 4, с. 48-57. ДУЛИЧЕНКО, А., Д.: Русский язык конца ХХ столетия, Мюнхен 1994. DUJČÍKOVÁ, V.: O prenikání hovorových prvkov do terminológie, Slovenský súbor názvoslovia, IV, 1956. ФЕРМ, Л.: Особенности развития русской лексики в новейший период, Upsala 1994. FILIPEC, J. – ČERMÁK, F.: Česká lexikologie. Praha 1985. FILIPEC, J. K perspektivě zkoumání slovní zásoby v češtině a slovanských jazycích, Čsl. rusistika VIII, 1963, s. 2. ГАЛАВАНОВА, Г. П. Словообразовательные модели с авиа-, авто-, аэро-, био-, и др в словаре русскочо языка, с. 144 -159, In: сб. Современная русская лексикография, Москва, 1976. GAZDA, J.: K systémovým aspektům některých internacionalizačních procesů v slovní zásobě současné ruštiny. Opera Slavica III, 1993, č.2, s. 37- 42. GAZDA, J.: Novyje slovoobrazovateľnyje modeli i ich roľ v aktualizacii leksik v precesse obučenija studentov-rusistov. In: Rossica Ostraviensia. Lingua rossica in sphaera mercaturae. Ostrava, FF OU 1994, s. 57-64. ГАЗДА, Й.: Проблемы передачи иноязычных названий в русском деловом тексте, In: Rossica Ostraviensia. Lingua rossica in sphaera mercaturae. Ostrava, FF OU с. 65-68 ГАЗДА, Й.: Интернационализационные тенденции в развитиии словарного состава современных западославянских языков, Opera Slavica, Slavistické rozhledy, Roč. X, 2000, č.4, с. 29-36. GAZDA, J.: K otázce konkurence grafických kódů v ruském publicistickém textu, In. Sborník prací FF Brněnské univerzity, A 46, 1998, s. 161-168. GAZDA, J.: Praktická transkripce grafému v v českých propriích v ruském textu. in: Příspěvky k aktuálním otázkám jazykovědné rusistiky, Brno 1999. GAZDA, J.: Dynamika a internacionalizace slovní zásoby současné ruštiny, Brno 2002. GAZDA, J.: Současná jazykovědná situace a její odraz v jazyce hromadných sdělovacích prostředků. In: Jazykovědná rusistika na počátku nového tisíciletí, Brno 2002. ГОРБАЧЕВИЧ, К. С.: Русский язык. Прошлое. Настоящее. Будущее. Москва, 1990. ГУЛЯЕВА, В. В.: Предпринимательство и меценатство во Владимирском крае (с древних времен до 1917 г.), Владимир, 1998. HANČÍKOVÁ, M.: Příspěvek k analýze víceslovných pojmenování, zvláště frazeologických, Čsl. rusistika, 1963, s. 71 HELCL, M.: Univerbizace a její podíl při růstu dnešní slovní zásoby, SaS 24, 1963, s. 29-36. HELCL, M.: Současné tendence při tvoření slov skládáním v češtině, NŘ 1972, s. 115-124. HELCL, M.: Hybridně složená slova jako elektromotor, autodoprava, NŘ 36, 1953, s. 34-43. HORALÍK, L.: O univerbizaci a homonymii z hledisky principu ekonomie, Čsl. rusisti ka 3, 1967, s.140 – 143. HRBÁČEK, J.: Jazykové zkratky v češtině, Acta universitatis Carolinae Philologica Monographia LXXVIII, Praha, UK 1979. s. 128. CHLUPÁČOVÁ, K.: Některé otázky konfrontační charakteristiky pojmenování. In: BRJL XVIII. Praha, UK 1974, s. 113-128.
69
CHLUPÁČOVÁ, K.: Příspěvek k charakteristice slovní zásoby současné spisovné ruštiny v porovnání s češtinou, In: BRJL XX, Praha, UK 1976, s. 117-134. CHLUPÁČOVÁ, K.: Pojmenování apozičního typu v současné ruštině. In: BRJL. XXIII, Praha, UK 1981, s. 147-156. CHLUPÁČOVÁ, K.: Из наблюдений над актуальной лексикой. Rossica 2, 1996, s. 20-30. ISAČENKO, A. V.: Obecné zákonitosti a národní specifičnost ve vývoji slovní zásoby slovanských jazyků, In: sb. Historicko-srovnávací studium slovní zásoby slovanských jazyků, Praha 1958, s.143-151. ЯНКО-ТРИНИЦКАЯ Н. А.: Процессы включения в лексике и словообразовании. В кн.: Развитие грамматики и лексики современного русского языка. Москва, 1963 ЯХНОВ, Х.: Социолингвистика в России (90-ые годы), Русистика, № 1-2, 1998, с. 17-23. ЕРМАКОВА, О. П.: Семантические процессы в лексике . In: Русский язык конца 20 столетия (1985-1995). Москва, 1996, с. 32-66. JEDLIČKA, A.: Univerbizace a multiverbizace v pojmenovacích strukturách, Acta Universitatis Carolinae - Philologica 4-5, 1969, Slavica Pragensia XI, pag. 93 -101. JIRÁČEK, J.: K vzájemnému vztahu domácích a mezinárodních přípon v češtině a ruštině. Čsl. rusistika, 1988, č. 2, s. 61-62. ЙИРАЧЕК И.: Интернациональные суффиксы существительных в современном русском языке. Brno: UJEP 1971. ИВАНОВИЧ, A. Д.: Aббревиация в русском языке. Воронеж, 1977. (autoreferát). KAЛИШАН, Е.: Семантико-конденсационная универбизация составных наименований в современном русском языке, Poznan 1986. КАРАУЛОВ, Ю.: О состоянии русского языка, Русская речь: 2, 3, 4, 5 / 1992. КАРПЕНКО, М. А., Буттке, К.: Русский язык и современность, Киев, Lepzig 1989. КИТАЙГОРОДСКАЯ, М. В.: Современная экономическая терминология In: Русский язык конца 20 столетия (1985 – 1995). Москва, 1996, с. 162 – 236. КОЛЕСОВ, В. В.: Русская речь. Вчера. Сегодня. Завтра. Санкт-Петербург, 1998. КОСТОМАРОВ, В. Г.: Языковой вкус эпохи, Санкт-Патербург, 1999. КОГОТКОВА, Т.С.: Национальные истоки русской терминологии, Москва, 1991. KOPECKIJ, L. V.: K procesu univerbizace, in: sb. K historickosrovnávacímu studiu slovanských jazyků, 1957, s.186. КРИВЕНКО, Б. В.: Фразеология и газетная речь, Русская речь, 3/1993. КРЫСИН, Л. П.: Еффемизмы в современной русской речи . In: Русский язык конца 20 столетия (1985 – 1995). Москва, с. 384 – 408. КРЫСИН, Л. П.: Иностранные слова в современном русском языке, Москва, 1968. КРЫСИН, Л. П.: Языковое заимствование в контексте современной общественной я жизни. In: Русский язык конца 20 столетия (1985 – 1995). Москва, 2000, с. 142 – 161. КРЫСИН, Л. П.: Языковое заимствование: взаомодействие внутренних и внешних факторов (на материале русского современного языка), Русский язык сегодня 1, 1995. КРЫСИН, Л. П.: Русский язык сегодня, Москва, 2000. КУБРЯКОВА, Е. С.: Типы языковых значений. Семантика производного слова, Москва, 1981. KUCHAŘ, J.: Tři poznámky k referátu prof. Isačenka s hlediska obecné nauky o tvoření slov, In: sb. K historickosrovnávacímu studiu slovanských jazyků, 1957, s.184-187. KUCHAŘ, J.: Základní rysy struktur pojmenování, SaS 24, 1963, s.105. КУРОЧКИНА, Г.: Новые слова и значения в современном русском языке, Русистика № 13, 1996, с. 21-25. КУРОЧКИНА, Г.: Новые заимствования в системе современного р. я., Русистика 17, 1998, с. 7-10. LEHIKOINEN, RIITTA.: Словарь революции – революция в словаре, Хелсинки 1990. ЛИТВИНЕНКО, А. И.: О некоторых именных новообразованиях с первой устойчивой основой, сб. Современная русская лексикография, Ленинград, 1975, с. 121-129 (кино-, радио-,...).
70
ЛОПАТИН, В. В.: Неологизмы и окказиональные образования, Москва, 1973. ЛОПАТИН, В. В.: Рождение слова. Неологизмы и окказиональные образования, Mосква, 1973. ЛОТТЕ, Д. С.: Основы построения научно-технического текства. Москва, 1961. ЛОТТЕ, Д. С.: Вопросы заимствованияи упорядочения иноязычных терминов и терминоэлементов. Москва, 1982. ЛЮБИМЕНКО, И. И.: Английская торговая компания в России в 16 в. Историческое Обозрение, 1912, Т.6. МАЙМИНАС, Е.: Российский социально-экономический генотип. Вопросы экономики. 1996, № 9, c.131-141. MACHAČ, J.: K lexikologické problematice slovních spojení, SaS 28, 1967, s.137. MAN, O.: Základy lexikologie ruského jazyka, Praha 1976. МАН, О.: Некоторые возможности переводческого совпадения, Slavica Slovаca 8, 1973, č. 3, с. 306-311. MARTINCOVÁ, O.: Problematika neologismů v současné spisovné češtině. Univerzita Karlova, Praha 1984. MARTINCOVÁ, O., SAVICKÝ, N.: Hybridní slova a některé obecné otázky neologie, Praha 1983. MATHESIUS, V: Příspěvek k strukturálnímu rozboru slovní zásoby, In: Sb. Čeština a obecný jazykozpyt, 1947, s.175. MEJSTŘÍK, V.: Tzv. hybridní složeniny a jejich stylová platnost, NŘ 48, 1965, s. 1-20. МОИСЕЕВ, А. И.: Словообразование современного русского языка, Ленинград, 1985. MIŽEVSKAJA, G.M., SKÁCEL, J.: Funkční styly spisovné ruštiny, Ostrava 1068. МЖЕЛЬСКАЯ, О.С., СТЕПАН ЛОПАТИН, В. В.: Рождение слова. Неологизмы и окказионализмы образования, Москва, 1973. НИКОЛЬСКИЙ, Л. Б.: Синхронная социолингвистика. Теория и проблемы. Москва, 1976. NEBESKÁ, I.: Teze o stylu. Praha 1995. ПЛАТОНОВ, О.: 1 000 лет русского предринимательства. Из истории купеческих родов. Москва, 1995. ПОХМЕЛЬНЫХ, В., В.: Устойчивые аналитичесие сочетания в современном русс. я. Русистика 8, 1993. ПОТИХА, З. А.: Современное русское словообразование, Москва, 1970. REJZEK, J.: K formální adaptaci anglicizmů, NŘ 76, 1993, s. 26-30. РОМАНОВ, А. Ю.: Англицизмы и американизмы в русском языке и отношение к ним, СанкПетербург, 2000. RYAZANOVA-CLARK, L., WADE, T.: The Russian Language Today, London 1999. САНТКУЛОВ, З. Заимствования иноязычных слов и отраженная синонимия в лексике русского языка, Русистика 10, 1994. FERDINAND DE SAUSSURE: Kurs obecné lingvistiky, Praha 1996. SAVICKIJ, N.P.: Pohyb ve slovní zásobě a v neologii, Slovo a slovesnost 1999, s. 3-7. СЕЛИЩЕВ, А. М.: Язык революционной эпохи. Москва, 1928. СЕМЕНОВА, А. В. и колл.: История предпринимательства в России в двух томах. Москва, 2000. СКВОРЦОВ, Л. И.: Экология слова, или поговорим о культуре русской речи. Москва, 1996. СУПЕРАНСКАЯ, А. В.: Журналистика и культура русской речи. Русская речь. 1997, № 6, 101106. СУПЕРАНСКАЯ, А. В.: Теоретические основы практической транскрипции. Москва, 1978. SVOBODOVÁ, D.: Anglické výrazy v českém publicistickém stylu, NŘ 79, 1996, s. 99-102. SVOBODOVÁ, D.: Anglická a hybridní kompozita v současné češtině a jejich adaptace, NŘ 82, 1999, č. 3, s. 122-12. SOCHOR, K.: Příručka o českém odborném názvosloví, Praha 1965. SOCHOVÁ, Z.: K slovotvorné a stylové charakteristice mluveného jazyka (O jednom typu univerbizovaných pojmenování), NŘ 2, 49, 1966, s. 81-85.
71
STARÝ, S.: Práce o vývoji funkčních stylů současné ruštiny, Slovo a slovesnost: 1970, č. 2. ШАХРАЙ, О. Б.: К проблеме классификации заимствованной лексики. Вопросы языкознания, 1961, №2, с. 53-59. ШАПОШНИКОВ, В.: Русская речь 1990-х, Современная Россия в языковом отображении, Москва, 1998. ШАПОШНИКОВ, В. Н.: О теорриториальной и функциональной структуре русского языка к концу 20 столетия. Вопросы языкознания,1999, № 2, 50. ШАПОШНИКОВ, В. Н.: Иностранные слова в современной российской жизни, Русская речь, № 3, с. 38-42, 1997. ШМЕЛЕВ, Д. Н.: Русский язык в его функциональных разновидностях, Mосква, 1977. ŠVANKMAJER, M. a kol.: Dějiny Ruska, Praha 1996. ŠVEJCER, A.D., NIKOLSKIJ, L. B.: Úvod do sociolingvistiky, Praha 1983. ШВЕЙЦЕР, А. Д.: Активные процессы пополнения словарного состава русского язкыка 8090, Frankfurt am Main, 1993. ШВЕДОВА, Н. Ю.: Активные процессы в современном русском синтасисе(словосочетание), Москва, 1966. ТАРЛОВСКАЯ, В. Р., ШАНСКИЙ, Д. Н.: К вопросу о понятии «Коммерция» в России 18 в., с. 291-304. In: Торговля и предпринимательство в феодальной России, колл. авторов. Москва, 1994. TEJNOR, A.: K názvosloví složených materiálů, NŘ 1977, č. 5, s. 269-270. ТИМОФЕЕВА, Г.Г.: Орфография англицизмов в русском языке 60-х-90-х годов, Русистика, 6, Дец.1992, с. 43-47. ТИМОФЕЕВА, Г.Г.: Английские заимствования в русском языке 90-х гогов, RJL, XLIX, Nos. 162-164 (1995), с. 275-289. ТИМОФЕЕВА, Г.Г.: Новые английские заимствования в русском языке. Написание. Произношение. Санкт-Петербург, 1995. ТИМОФЕЕВА, Г.Г.: Письменная фиксация иноязычных слов в ситуации заимствования (на материале новий лексики английского происхождения), с. 33-39. ТОЛСТОЙ, И. В.: Язык и культура. Журналистика и культура русской речи. Москва, 1996. УЛУХАНОВ, И. С.: Словообразовательная семантика в русском языке, Москва,1977. VACHEK, J.: K otázce tzv. citátových složenin v češtině, SaS 21, 1960, s.110-114. VANČURA, Z.: Hospodářská lingvistika, pokus o její teorii a doklady s anglického účetního názvosloví, Praha 1934. ВАСИЛЕВСКАЯ, Е. А.: Словосложение в русском языке, Москва, 1962. VAVREČKA, M.: Lexikologie ruského jazyka.,Ostrava 1989. ВЕРБИЦКАЯ, Л. А..: Давайте говорить правильно. Москва, 1993. ВОЙТОВИЧ, M.: Характеристика заимствованный из английского языка имен существительных в русском языке, Uniwersytet im. Adama Mickiewicza v Poznaniu, Serie filologia Roszjska NR 18, Poznań, 1984. ЗАХАРОВА, Л. Д., ОКУДНЕВА, А. П.: Новые слова или новая система отношений? (О словах маркетинг, менеджер, менеджмент, ноу-хау). Русский язык в СНГ, 1992, № 1-3, c.1720. ЗАСЛАВСКАЯ, Т. И.: Человек в реформируемом российском обществе. Общество и экономика. 1995, № 9, 3-12. ЗЕМСКАЯ, Е. А.: Русский язык конца 20 столетия (1985-1995), Москва, 1996. ЗЕМСКАЯ, Е. А.: Русский язык в его функцировании, 5, 1994. ЗЕМСКАЯ, E. A.: Словообразование как деятельность. Институт русского языка РАН, Москва, 1992. ЗЕМСКАЯ, Е. А., Шмелев, Д. Н.: сб. Развитие словообразования современного русского языка. Москва, 1966. ЗЕМСКАЯ, Е. А.: Активные процессы современного словообразования. In: Русский язык конца 20 столетия (1985 – 1995). Москва, 1996, 90 – 140 .
72
ЗИМЕК, Р.: Англоамериканизмы – новый пласт лексики сегодняшнего русского языка In:Rossica Ostravienssia Lingua Rossica in sphaera mercaturae. FF OU. Ostrava, с. 69 – 72. ЖАЖА,С.: Некоторые новые задачи сопоставительного изучения чешского и русского языков. In: Rossica Ostravienssia 1993. Lingua Rossica in sphaera mercaturae. FF OU. Ostrava 1993, с. 7-15. ЖАЖА, С.: Некоторые типологические различия между русским и чешским языком, отражащюиеся в области техники, экономики, бизнеса и др. In:Rossica Ostravienssia Lingua Rossica in sphaera mercaturae. FF OU. Ostrava 1997, с. 25-27. ŽAŽA, S.: Ruština a čeština v porovnávacím pohledu, Brno 1999. ŽAŽA, S: Сопоставление чешского языка с русским в свете влияния других языков. In:SLAVIA, Česká slavistika 1998, české přednášky pro XII. mezinárodní sjezd slavistů, Krakov 1998, s. 81-86. ŽAŽA, S. : Česká jazykovědná rusistika na přelomu tisíciletí, In. Jazykovědná rusistika na počátku nového tisíciletí, Brno 2000. ŽAŽA, S.: Интернационализация лексики и ее отражение в разных языках, In: Sb. Lingua et communicatio in sphaera mercature, s.137-143, Ostrava 2002.
Sborníky Jazykovědná rusistika na počátku nového tisíciletí, ed, J. Gazda, Brno MU, 2000. Jazyk a jeho užívání, Sborník k životnímu jubileu O. Uličného, FF UK Praha 1996. Obsah, výraz, význam. Výbor z lingvistického díla M. Dokulila, red. O. Uličný, Praha 1997. Rossica Ostraviensia, Lingua russica in sphaera mercaturae, 1993 – 2000, OU, Ostrava. Lingua et communicatio in sphaera mercature, Ostrava 2 Rossica Olomucensia, 38, ročenka katedry slavistiky na FF UP. Olomouc UP, 2000. Příspěvky k aktuálním otázkám jazykovědné rusistiky, ed. J. Gazda. Brno MU, 1999.
Seznam excerpované literatury: Ruské EK časopisy Деловые люди (ДЛ) Эксперт
České EK časopisy 1997- 2000 2001- 2002
Ekonom Euro
1997- 2000 2001- 2002 2001 - 2002 2001 - 2002 2001 - 2003
Hospodářské noviny (HN) 1997 - 2003
Ruské EK noviny Бизнес для всех (БдВ) Деловой Петербург (ДП) Коммерсант Московские новости (МН) Петербургский час пик (ПЧП)
1997 – 2003 2000 - 2003
České EK noviny
Zkratky užívané v textu RSOP ČSOP JSOP SOB HosJ PLK KS FJ FS SJ HJ FO
Ruština sféry obchodu a podnikání Čeština sféry obchodu a podnikání Jazyk sféry obchodu a podnikání Sféra obchodu a podnikání Hospodářský jazyk Pražský lingvistický kroužek Komunikační sféra Funkční jazyk Funkční styl Spisovný jazyk Hovorový jazyk Frazeologické obraty
73
