SPECIÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE A PÉČE O POSTIŽENOU MLÁDEŽ VE FRANCII Miroslava Váňová Ve Francii existuje hustá síť speciálních zařízení, která poskytují všestrannou péči pro postiženou mládež. Jedná se o instituce soukromé, zřizované různými společnostmi. např. asociacemi rodičů, ale také a zejména o instituce státní. Státní politika v této oblasti směřuje k tomu, aby pro každý typ postižení existovala specializovaná péče. Postižené děti často selhávají ve škole. Proto francouzský systém péče o tyto děti pamatuje i na tento aspekt. V jeho rámci se vytvořila řada institucí, které mají za úkol poskytnout postiženým dětem takové vzdělání, které odpovídá jejich možnostem. Nejčastějšími typy těchto institucí jsou specializované třídy a školy, kde vyučující učitelé z normálních škol, kteří si dodatečné doplňují speciální pedagogické vzdělání, a specializovaná zařízení, kde pracují multidisciplinární týmy složené z lékařů, psychologů, rehabilitačních pracovníků, ale také vychovatelů a učitelů. Ve Francii má péče o postiženou mládež bohatou tradici. Instituce pro mládež hluchoněmou, slepou a bezprizornou začaly vznikat již v 18. století. První zaříze-
ní pro mládež mentálně postiženou byla zakládána v 19. století, kdy na základě výzkumu Pinela, Sequina, Esquirola a Voisina byli mentálně postižení odděleni od duševně chorých. V r. 1909, z podnětu Bineta a Simona, byly vytvořeny speciální třídy pro děti zaostávající ve škole. Po 2. světové válce pak vyšla řada zákonných ustanovení a nařízení vztahujících se k dětem handicapovaným, mravně narušeným a dětem a rodinám v nebezpečí. Jako příklad je možno uvést: • nařízeni z 2. února 1945, které nahrazuje represívni opatření proti mladistvým delikventům výchovnými opatřeními; • nařízení z 2. prosince 1958 týkající se výchovných opatřeni a právní ochrany pro mládež v nebezpečí; • dekret ze 7. ledna 1959 ustanovující sociálni ochranu rodiny a dítěte v nebezpečí. Od 60. let se v oblasti péče o postiženou mládež uplatňují dvě základní tendence. Je to jednak politika prevence a jednak politika integrace postižených. Tyto tendence byly oficiálně potvrzeny nejprve vnitřní směrnicí a oběžníkem
a posléze i tzv. Orientačním (školským) zákonem z 30. června 1975, v němž jsou kromějiného zakotvena i ustanovení o integraci postižených dětí. Tato opatření nikterak nezpochybňují existenci specializovaných zařízení. Avšak všeobecně se projevuje tendence nevyčleňovat postižené děti z jejich normálního prostředí, ponechávat je v rodině a začleňovat je do normálního školského systému. V současné době existují ve Francii v rámci péče o postižené děti a mládež čtyři sektory: • sektor zdravotnický • sektor zdravotně výchovný • sektor národního školství (sektor adaptace a školské integrace A.I.S.) Tyto čtyři sektory spadají pod různá ministerstva, maji různé předpisy, různou organizaci, jsou financovány z různých zdrojů a mají také různé úkoly. I Zdravotnický sektor Zahrnuje instituce a služby pro nemocné děti a mládež. Do tohoto sektoru patří: • Nemocniční centra Provádějí intenzivní léčbu. Kromě lékařů zde pracují psychologové, speciální pedagogové a učitelé, kteří pomáhají nemocným dětem překonávat obtíže nemoci a usnadňují jim návrat do normálního školního prostředí. • Denní nemocnice Jsou zvláštním typem institucí, kde jsou děti léčeny přes den a večer se mohou vrátit domů
Tohoto způsobu léčby se užívá často u dětí a mládeže duševně nemocné v rámci politiky psychiatrické sektorizace, která se ve Francii uplatňuje od r. 1960. Tato politika má za cíl vyhnout se pokud možno hospitalizaci a ponechat nemocné dítě v jeho přirozeném prostředí. Pod vedením lékaře - psychiatra se o nemocné děti stará tým odborníků zahrnující psychoterapeuta, zdravotní sestry, učitele a často i speciálního pedagoga. • Centru duševního zdraví Jsou důležitou součástí psychiatrické péče. Úzce spolupracují s nemocničními centry a denními nemocnicemi, zajišťují psychiatrickou prevenci, poskytují konzultace a jejich pracovníci zasahují přímo v rodinách nemocných dětí. • Domy děti s léčebným zaměřením Organizují internátní pobyt postižené mládeže pod kontrolou lékařů. Některé z nich jsou specializované (např. pro děti s chronickými chorobami dýchacích cest, pro diabetiky, epileptiky (pro lázeňské pobyty dětí atd.). Jiné jsou nespecializované. Tam přicházejí děti, jejichž celkový zdravotní stav vyžaduje intenzivní léčení. Kromě lékařů a psychologů se o děti v těchto domech starají také pedagogové. Pokud to jejich zdravotní stav dovoluje, navštěvují postižené děti místní školy. II. Sociálně výchovný sektor Zahrnuje instituce, které pečují o rodiny s dětmi, jež mají nějaké obtíže a o děti, které jsou v nebezpečí po stránce zdravotní, z hlediska bezpečnosti nebo morálky.
Patří sem např. domovy pro budoucí matky bez prostředků, dětské domovy, dětské vesničky, instituce pro mladistvé odsouzence, pro mravně narušenou mládež apod. III Zdravotně výchovný sektor Instituce tohoto sektoru pečují o handicapovanou mládež, jejíž obtíže vyžadují nejen speciální výchovu a vzdělání, ale také, a často hlavně, speciální léčbu. O postižené děti se zde starají multidisciplinární týmy složené z lékařů, psychologů, rehabilitačních pracovníků, učitelů, speciálních pedagogů a pracovníků sociální péče. Tento sektor spadá pod Ministerstvo solidarity, zdraví a sociální ochrany. 80% těchto zařízení je spravováno soukromými neprofitovými organizacemi, 12% je státních. Do tohoto sektoru patří: a) Zdravotně výchovná zařízení D zdravotně výchovné a zdravotně profesionálni instituce pro děti a mládež mentálně postiženou Q instituce pro převýchovu dětí a mládeže s poruchami chování • zařízeni pro děti a mládež s motorickými vadami D zařízení pro děti a mládež s vicečetným postižením D zařízení pro děti a mládež s vážnými poruchami sluchu D zařízeni pro děti a mládež s těžkými vadami zraku a pro nevidové
b) Zařízeni pro ambulantní péči u prevenci D lékařsko-pedagogicko-psychologická centra D centra preventivního sociálně-lékařského působení d specializovaná léčebná a výchovná péče o postižené děti, které zůstávají doma. IV Sektor národního školství Tento sektor adaptace a školské integrace zahrnuje třídy, sekce, specializovaná zařízení a služby, které přímo spadají pod Ministerstvo školství. Přijetí žáků do institucí tohoto sektoru nebo odchod z nich jsou podřízeny rozhodnutí komise, ve které se silně uplatňuje i lékařský názor. V letech 1966 - 1970 se uskutečnilo rozdělení pravomocí v oblasti péče o postiženou mládež mezi Ministerstvem školství a Ministerstvem zdravotnictví. S jistým zjednodušením je možno říci, že do pravomoci Ministerstva školství připadly případy s lehčím postižením. Úkolem institucí tohoto sektoru je poskytnout postiženým dětem a mládeži výchovu a vzdělání přizpůsobenou jejich možnostem. Do sektoru národního školství patří tyto instituce: a) Speciální třídy a školy • Zdokonalovací třídy a školy Vznikly v r. 1909. Jejich zřizování je v pravomoci místních a okresních úřadů. Jsou většinou připojeny k elementárním školám a navštěvuji je žáci, kteří velmi
výrazně neprospívají v normální škole, aniž by nutně prokazovali sníženou inteligenci. Ve zdokonalovacích třídách může být maximálně 15 žáků. Do některých těchto tříd jsou v rámci politiky integrace přijímáni žáci s těžšími postiženími, a to bud' individuálně nebojsou tyto třídy zřizovány přímo pro skupiny dětí s určitým typem postižení (např. pro autistické děti, trizomiky a pod.). • Jiné speciální školy Byly zřízeny v r. 1965. Jsou připojeny k elementárním školám a jsou určeny dětem s vadami sluchu, zraku nebo pohybového ústrojí. V těchto školách o děti pečují kromě učitelů také zdravotní sestry, rehabilitační pracovníci, školní nebo kliničtí psychologové, logopedi, vyučuje se zde také např. braillovo písmo apod. • Školy v přírodě Vznikly v r. 1922 a byly původně určeny pro tuberkulózni děti. V současné době navštěvují tyto školy děti v rekonvalescenci nebo děti, jejich zdravotní stav nedovoluje školní docházku v běžných podmínkách. Tyto školy spojují působení zdravého způsobu života, diety a školního režimu přizpůsobeného zdravotními stavu žáků. • Regionální školy prvního stupně (E.R.P.D.) Vznikly v r. 1954. Jsou to instituce internátního typu určené dětem, které nemohou chodit do normální školy vzhledem k zaměstnání svých rodičů (např. dětem cirkusových umělců nebo lodníků) • Sekce specializované výchovy při
celleges (S.E.S. de colleges) Vznikly v r. 1967 jako důsledek prodloužení povinné školní docházky z osmi na deset let. Umožňují pokračovat žákům ze zdokonalovacích škol ve školní docházce na nižší střední škole (college). Podle vyhlášky mají tím tyto sekce 96 žáků. Spadají pod ředitele college, mají však i svého ředitele se speciálněpedagogickým vzděláním. V učitelském sboru těchto sekcí pracují vždy čtyři speciální pedagogové se zaměřením na ohroženou adolescentní mládež a čtyři profesoři odb o r n é h o lycea. Tyto sekce poskytují žákům dva roky přizpůsobeného všeobecného vzdělání a další dva roky, kdy se střídá všeobecně vzdělávací příprava s přípravou předprofesionální a profesionální. Výuka je často prodlužována o jeden nebo dva roky. Nejčastější učební obory pro chlapce jsou v těchto sekcích truhlář, natěrač a zedník, pro dívky pak šička a tkadlena. • Regionálni zařízení přizpůsobené výuky (E.R.E.A.) Vznikla v r. 1951 pod názvem Národní školy pro zdokonalování. Jsou to samostatné instituce, většinou internátního typu, ke kterým bývají často připojena terapeutická centra. Jsou určitým způsobem specializovaná. Přijímají vždy žáky s podobnými postiženími, např. žáky ze zdokonalovacích škol, ale také žáky zrakové, sluchově nebo fyzicky postižené. V tomto druhém případě je úroveň poskytované všeobecné i odborné přípravy vyšší a v těchto zařízeních pak vyučují také středoškolští profesoři.
b) Struktury pro prevenci V r. 1970 se začala uplatňovat nová politika, která bere v úvahu nejen školní neprospěch, ale i jeho prevenci. Byly zřízeny adaptační třídy a skupiny psychopedagogické pomoci. • Adaptační třídy Jsou určeny žákům, kteří z nějakého důvodu nemohou přechodně (maximálně jeden rok) navštěvovat výuku v normálních třídách (např. žáci, kteří nejsou zralí pro vstup do první třídy). Počet žáků v těchto třídách je omezen, maximálně na deset a žáci se zde účastní buď celé výuky nebo jen její části. • Skupiny psychopedagogické pomoci (G.A.P.P.) Je jich celkem 2650, působí v mateřských a elementárních školách a skládají se vždy ze školního psychologa a dvou speciálních pedagogů. Jejich úkolem je: • pomoci individuální nebo skupinovou f o r m o u ž á k ů m s různými o b t í ž e m i a umožnit tak jej ich setrvání v normálních třídách, • uskutečňovat průběžná vyšetření všech žáků, • posílat žáky s většími obtížemi na speciální vyšetření.
EB
Literaturu Annexes II, III, VI, VII, XXII, XXXII du decret du 9 mars 1956 Brochure 1064 du Journal Officiel. Arrěté du 9 janvier 1989 Nomenclature des déficiences, incapacités et désavantages. B. O.N"8 du 23février 1989. Circulaire d 'orientation N° 89-036 du février 1989. Enseignements généraux et professionnels adaptés B O N° 7 du 16 février 1989. Le systeme čducatiffrancais et sonAdministration. Association francaise des administrateurs de ľ Education, Paris 1991. Ľenseignement spécial ďinformation N'89 - 52. Ministěre de ľ Education Nationale, Direction de l 'Evalution et de la Prospective. Les élěves scolaires dans les Sections ď Education Spécialiseé. Note ďinformation N° 88 - 55. Ministěre de I 'Education Nationale. Direction de ľ Evalution e t de la Prospective.
