UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
Speciální dovednosti přesné střelby Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. et Mgr. Miloš Fiala, Ph. D
Praha, srpen 2014
Čalfová Andrea
Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze, dne ……………………………
podpis
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto bakalářskou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
______________________________________________________________________
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat panu Ing. et Mgr. Miloši Fialovi, Ph. D. a panu Ing. Janu Brychovi za velmi cenné rady, připomínky a za pomoc při zpracování této bakalářské práce.
Abstrakt
Název:
Speciální dovednosti přesné střelby
Cíle:
Hlavním cílem této práce je popsat speciální dovednosti přesné střelby, které zahrnují držení zbraně a polohu, dýchání, míření a spouštění.
Metody:
Použitá metoda bude popisná analýza.
Výsledky:
Výsledkem práce je, že speciální dovednosti jsou základem přesné střelby. Na základě teoretických poznatků budou popsány chyby, kterým by se střelci měli vyvarovat.
Klíčová slova: zbraň, poloha, míření, výstřel, terč
Abstract
Title:
Special skills accurate shooting
Objectives: The aim of this work is to describe the special skills of accurate shooting, which include possession of a weapon and position, breathing, aiming and trigger.
Methods:
The used method is descriptive analysis.
Results:
The result of this bachelor is that special skills are the basic for accurate shooting. Based on theoretical findings will be described errors, which would shooters should avoid.
Keywords:
weapon, lacation, aim, shot, target
Obsah 1 ÚVOD.....................................................................................................................12 2
TEORETICKÁ
VÝCHODISKA
SPECIÁLNÍCH
DOVEDNOSTÍ
PŘESNÉ
STŘELBY...................................................................................................................13 2.1 Historie sportovní střelby ..................................................................................13 2.2 Sportovní střelba ...............................................................................................14 2.3 Mezinárodní federace........................................................................................14 2.4 Český střelecký svaz (ČSS)...............................................................................15 2.5 Historie střelby na Olympijských hrách.............................................................16 2.6 Střelecké disciplíny ...........................................................................................16 2.6.1 Vývoj .........................................................................................................16 2.6.2 Puškové disciplíny......................................................................................18 2.6.3 Pistolové disciplíny.....................................................................................19 2.6.4 Brokové disciplíny......................................................................................19 2.6.5 Běžící terč ..................................................................................................20 2.7 Zbraně...............................................................................................................20 2.7.1 Rozdělení střelných zbraní..........................................................................20 2.7.1.1 Mechanické zbraně...............................................................................21 2.7.1.2 Plynové zbraně.....................................................................................21 2.7.1.3 Palné zbraně.........................................................................................21 2.8 Fyziologie sportovní střelby ..............................................................................22 2.8.1 Opěrný systém............................................................................................22 2.8.2 Tělesná zdatnost .........................................................................................23 2.8.3 Krevní tlak a krevní oběh............................................................................23 2.8.4. Zrak...........................................................................................................24 2.8.5 Únava .........................................................................................................24 2.8.6 Rozdíly mezi ženy a muži...........................................................................24
2.9 Střelecké znalosti ..............................................................................................25 2.9.1 Speciální dovednosti přesné střelby ............................................................25 2.9.2 Poloha ........................................................................................................26 2.9.3 Dýchání ......................................................................................................27 2.9.4 Míření.........................................................................................................27 2.9.5 Spouštění....................................................................................................28 3 CÍLE,ÚKOLY A METODIKA PRÁCE ..................................................................29 3.1 Cíle práce..........................................................................................................29 3.2 Úkoly práce.......................................................................................................29 3.3 Metodika práce .................................................................................................29 4 PUŠKOVÉ DISCIPLÍNY........................................................................................30 4.1 Poloha vleže......................................................................................................30 4.1.1 Poloha těla a nohou.....................................................................................30 4.1.2 Podpěrná paže ............................................................................................31 4.1.3 Poloha opěrné paže.....................................................................................32 4.1.3.1 Chyby ..................................................................................................32 4.1.4 Jezdec.........................................................................................................32 4.1.4.1 Chyby ..................................................................................................32 4.1.5 Zasazení pušky ...........................................................................................33 4.1.5.1 Chyby ..................................................................................................33 4.1.6 Pravá ruka ..................................................................................................33 4.1.6.1 Chyby ..................................................................................................34 4.1.7 Držení hlavy ...............................................................................................34 4.1.7.1 Chyby ..................................................................................................34 4.1.8 Dýchání ......................................................................................................35 4.2 Poloha vkleče....................................................................................................35 4.2.1 Váleček ......................................................................................................36
4.2.1.1 Chyby ..................................................................................................37 4.2.2 Základní poloha ..........................................................................................37 4.2.3 Levá noha...................................................................................................38 4.2.3.1 Chyby ..................................................................................................38 4.2.4 Trup............................................................................................................38 4.2.4.1 Chyby ..................................................................................................39 4.2.5 Levá opěrná paže........................................................................................39 4.2.5.1 Chyby ..................................................................................................40 4.2.6 Poloha opěrné paže a úhel ke směru střelby ................................................40 4.2.6.1 Chyby ..................................................................................................41 4.2.7 Zasazení pušky ...........................................................................................41 4.2.7.1 Chyby ..................................................................................................42 4.2.8 Pravá ruka, pravá paže ................................................................................42 4.2.8.1 Chyby ..................................................................................................42 4.2.9 Držení hlavy ...............................................................................................43 4.2.9.1 Chyby ..................................................................................................43 4.3 Poloha vstoje.....................................................................................................43 4.3.1 Poloha ........................................................................................................44 4.3.2 Poloha chodidel ..........................................................................................44 4.3.2.1 Chyby: .................................................................................................45 4.3.3 Trup............................................................................................................46 4.3.3.1 Chyby ..................................................................................................47 4.3.4 Poloha podpěrné paže .................................................................................47 4.3.4.1 Chyby ..................................................................................................48 4.3.5 Poloha paže na spoušti................................................................................48 4.3.5.1 Chyby ..................................................................................................49 4.3.6 Držení hlavy ...............................................................................................49
4.3.6.1 Chyby ..................................................................................................49 4.4 Dýchání ............................................................................................................49 4.5 Míření ...............................................................................................................50 4.6 Spouštění ..........................................................................................................51 4.7 Odhled ..............................................................................................................51 5 PISTOLOVÉ DISCIPLÍNY.....................................................................................52 5.1 Postoj................................................................................................................52 5.1 Chyby ........................................................................................................53 5.2.1 Poloha nohou..............................................................................................53 5.2.1.1 Chyby ..................................................................................................54 5.2.2 Trup............................................................................................................54 5.2.2.1 Chyby ..................................................................................................54 5.2.3 Střílející paže..............................................................................................54 5.2.3.1 Chyby ..................................................................................................54 5.2.4 Volná paže..................................................................................................55 5.2.4.1 Chyby ..................................................................................................55 5.2.5 Hlava..........................................................................................................55 5.2.5.1 Chyby ..................................................................................................55 5.3 Držení zbraně....................................................................................................55 5.3.1. Chyby ....................................................................................................57 5.4 Dýchání ............................................................................................................57 5.4.1 Chyby .....................................................................................................57 5.5 Míření ...............................................................................................................58 5.5.1 Chyby .....................................................................................................58 5.6 Spouštění ..........................................................................................................59 5.6.2 Koordinace spouštění..................................................................................60 5.6.2.1 Chyby ..................................................................................................60
5.7 Odhled ..............................................................................................................61 5.8 Následný čas .....................................................................................................61 5.8.1 Chyby .....................................................................................................61 6 BĚŽÍCÍ TERČ.........................................................................................................62 6.1 Poloha ke střelbě na běžící terč .........................................................................62 6.1.2 Levá paže ...................................................................................................63 6.1.3 Pravá paže ..................................................................................................63 6.1.4 Držení hlavy ...............................................................................................63 6.2 Míření ...............................................................................................................64 6.3 Spouštění ..........................................................................................................64 7 BROKOVÁ STŘELBA NA LETÍCÍ TERČ ............................................................65 7.1 Skeet.................................................................................................................65 7.2 Trap ..................................................................................................................66 7.3 Double trap .......................................................................................................66 7.4 Poloha těla ........................................................................................................66 7.4.2 Poloha na trapu...........................................................................................68 7.4.3 Držení zbraně skeet ....................................................................................68 7.4.4 Držení zbraně trap ......................................................................................68 7.5 Zalícení.............................................................................................................69 7.6 Míření ...............................................................................................................69 7.7 Předsazení.........................................................................................................69 7.8 Dýchání ............................................................................................................70 7.9 Spouštění ..........................................................................................................70 7.10 Chyby střelby na letící a běžící terč .................................................................71 8 ZÁVĚR ...................................................................................................................73 POUŽITÁ LITERATURA ..........................................................................................74
1 ÚVOD Kdybychom se zeptali lidí ve svém okolí, ve kterých sportech Česká republika vyniká, určitě se dozvíte, že v hokeji, atletice, fotbale, někdo možná uvede tenis či kanoistiku. Zcela výjimečně ale narazíte na odpověď: sportovní střelba. A přitom právě naši sportovní střelci patří již tradičně ke světové špičce a během krátké historie České republiky přivezli z mezinárodních soutěží desítky zlatých medailí. Co se úspěšnosti na mistrovstvích světa a olympijských hrách týče, hledala by česká střelecká reprezentace v jiných sportech u nás jen těžko konkurenci. A přesto tento sport stojí stranou zájmu a jména našich mistrů světa zná jen zasvěcená skupinka nadšenců. Naši sportovci si rozhodně zaslouží, aby i nepříliš zasvěcený čtenář věděl, o co jde, když článek začíná nadpisem sportovní střelba. Ale nestačí jen znát jména, vědět počet a třpyt medailí. Střelec se snaží zasáhnout výstřelem ze střelné zbraně co nejpřesněji cíl. Důležitými faktory pro správný a přesný zásah jsou speciální dovednosti, kterými jsou manipulace se zbraní, technika střelby zahrnující polohu těla při sportovní střelbě, dýchání, míření, a spouštění. A to je hlavním úkolem této práce, popsat speciální dovednosti přesné střelby pro puškové disciplíny, pistolové disciplíny, brokové disciplíny a střelbu na běžící terč. Střelecké dovednosti se podle disciplín podstatně liší, a každý střelec si sám musí vypracovat ideální složky přesné střelby.
12
2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA SPECIÁLNÍCH DOVEDNOSTÍ PŘESNÉ STŘELBY "Střelba je sportem mnoha podob. Když s ní jednou začnete, stanete se sportovním střelcem po zbytek života.“ (Skanaker, Antal, 2007) Sportovní střelbou se chápe střelba z palných zbraní, a to zvláště těch disciplín, ve kterých se soutěží na olympijských hrách nebo na mistrovství světa a kontinentů, pořádaných mezinárodní federací sportovní střelby ISSF (International Shooting Sport Federation) a kontinentálními federacemi a konfederacemi (Brych, 2008). Podle Provazníka (1984) se střelectví řadí k rozšířené aktivitě, zajímavou a přitažlivou pro mládež všech věkových kategorií.
Střelba se zaměňuje s pojmy, jako jsou: střelectví, sportovní střelba, atd. Může být základním pojmem pro všechny činnosti, při kterých se uvádí do pohybu předmět směrem k cíli (Hynouš, 1981). Sportovní střelba má přesná pravidla pro každou disciplínu, která se sice čas od času trochu mění, ale v současné době již jen málo.
2.1 Historie sportovní střelby První zbraně vytvořil člověk s cílem zvětšit omezenou sílu svých paží nejprve při lovu zvěře, později i při boji proti jinému člověku. Postupně se zbraně vyvinuly ve velmi účinné, oblíbené i obávané doplňky života (Komenda, 2003). Ve středověku se střílelo především lukem, potom kuší na „ptačí terče“ (Kirian, Brych, 1981). Palné zbraně jsou spojeny s vynálezem střelného prachu. Prášková směs dřevěného uhlí, síry a ledku se používala nejprve jako ohňostrůjný prostředek a možná jako i trhavina. Prach vhodný pro střelu, s nižší rychlostí hoření, byl vynalezen trochu později (Felt, 2003). Tento vynález pochází pravděpodobně z Číny (někteří historii se přiklánějí i k Indii). Do Evropy byl tento prostředek dovezen na přelomu 13. a 14. století. Palné zbraně se staly významným prostředkem v boji (Brych, 2008).
13
2.2 Sportovní střelba Podle Brycha (1990) patřily střelecká sdružení organicky k uspořádání společnosti po několik století. Střelba jako sport se podle mezinárodních pravidel vyvinula z užitkové (bojové a lovecké) střelby. Sportovní střelba je jedním z nejstarších sportů (Štirand a kol, 1986). První zmínka o střeleckých závodech z palných zbraní pochází ze Švýcarska, a to již z roku 1471. Pravidla se stanovovala před soutěží a jednalo se většinou o malý počet ran (zpravidla nepřesahoval 12 výstřelů). Na začátku 16. století se střílelo puškami s hladkou hlavní do terčů o průměru 70 až 100 cm na vzdálenost 230 a 300 kroků. Začátek třetí čtvrtiny 19. století lze pokládat za dobu směřující ke sportovnímu střelectví. Postupně se utvářejí pravidla pro střelecké soutěže včetně pravidel bezpečného a spolehlivého zacházení se zbraněmi, jsou stanovovány funkce rozhodčích apod. Se vznikem světové střelecké organizace (v roce 1907 vzniká Mezinárodní unie střeleckých federací a asociací) je spojeno úsilí o sjednocení terčů, vzdálenosti střelby, počtu výstřelů, vymezení poloh ke střelbě a použití zbraní a střeliva (URL1).
2.3 Mezinárodní federace V roce 1897 se ve Francii konaly velké mezinárodní závody, vyhlášené jako první mistrovství světa. Při mezinárodních závodech byla řešena úloha budoucí mezinárodní federace. Vše co se dnes ve střelbě pokládá za naprosto samozřejmé, nebylo vždy pevně a závazně stanoveno. Bylo potřeba domluvit specifikaci zbraní, terčů, vzdáleností, polohy ke střelbě, čas na střelbu a oděv střelce, stejně jako organizaci závodu. V každé zemi se v té době dodržovala určitá pravidla, ale ta se od sebe často dosti podstatně lišila (Brych, 2008). Historie říká, že Mezinárodní unie federací a asociací (Union Internationale des Federation set Associations des Tir) byla vytvořena v Zurychu, Švýcarsku, ve středu
17. července 1907, za účasti osmi národních střeleckých
federací (Palmer, 1978). Zakládajícími příslušníky byly: Argentina, Belgie, Francie, Holandsko, Itálie, Rakousko, Řecko a Švýcarsko. Francouz Pierre Francois-Daniel Merillon byl zvolen prvním prezidentem organizace (Brych, 2008).
14
Od svého vzniku udělala unie velké množství prospěšné práce, zejména převzala do své péče sjednocení pravidel jednotlivých disciplín a také pořádání mezinárodních závodů, především mistrovství světa (Brych, 2008). Unie byla během první světové války na návrh francouzské federace rozpuštěna. 20. ledna 1920 vybídnul francouzský prezident unie P. F. D. Merillon všechny bývalé členy k obnovení působení. Unie byla obnovena pod názvem L´Union Internationale des Tir – zkratka UIT. Pod tímto pojmenováním a touto zkratkou existovala unie do roku 1998. 15. července 1988 v Barceloně se na generálním shromáždění rozhodlo, aby francouzský název organizace byl nahrazen anglickým – International Shooting Sport Federation – zkratka ISSF (Brych, 2008).
2.4 Český střelecký svaz (ČSS) ČSS vznikl jako samostatný subjekt 10. května 1990. Byla to jedna z následnických organizací bývalého Svazarmu. Podle stanov je český střelecký svaz dobrovolné, politicky i jinak nezávislé sportovní občanské sdružení, které sdružuje sportovní střelce a příznivce sportovní střelby (Liška, 2010). Podle Brycha (2008) byl prvním prezidentem svazu v roce 1990 zvolen Jaroslav Pekař. ČSS je členem Českého olympijského výboru a jedinou organizací v České republice, zastupující sportovní střelbu v Mezinárodní federaci střeleckého sportu (ISSF), zkratka ISSF – International Shooting Sport Federation, Evropské střelecké konfederaci (ESC – European Shooting Confederation), Mezinárodní unii kuší (IAU – International Armbrust Union) a Mezinárodním výboru předovek (MLAIC- Muzzle Loaders Arms International Committee). ČSS organizuje a řídí sportovně střeleckou činnost z palných zbraní vzduchových, kulových, brokových, historických a ze sportovních a historických kuší. Dále řídí sportovní soutěže od náborových až po vrcholové a mezinárodní a pořádá Mistrovství České republiky ve všech vyhlášených disciplínách. Základními články ČSS jsou sportovně střelecké kluby (SSK), které mají vlastní právní subjektivitu. Český střelecký svaz v současné době sdružuje kolem 10 000 členů zhruba v 500 klubech v celé České republice. Prezidentem ČSS je v současnosti Ing. Petr Baroch (Liška, 2010).
15
2.5 Historie střelby na Olympijských hrách První Olympiáda v moderní době byla v Athénách, Řecku, 1896 zásluhou francouzského historika Pierra de Coubertin (Palmer, 1978). Sportovní střelba je od I. Olympijských her-OH pravidelně na programu OH (s výjimkou r. 1904 St. Louis USA a r. 1928 Amsterodam - Nizozemí). Na I. OH bylo na programu 5 disciplín (rychlopalba, libovolná pistole, velkorážná terčovnice, libovolná puška, armádní revolver nebo pistole), pak jejich počet postupně stoupal (v r. 1920 dokonce 21 disciplín). Pořadatelé jednotlivých OH začleňovali různé národní disciplíny, měnily se terče, vzdálenosti, polohy pro střelbu a další podmínky. Poté se světová střelecká federace (dříve UIT, nyní ISSF) postarala o zařazení nejrozšířenějších disciplín a stanovila přesná pravidla. Program se dále vyvíjel v souladu s požadavky Mezinárodního olympijského výboru (MOV vznikl v roce 1984 na podnět Pierre de Coubertina). Ženy se mohly účastnit střeleckých soutěží na OH spolu s muži do roku 1980. Kongres MOV v r. 1980 schválil do programu OH od r. 1984 i tři samostatné disciplíny pro ženy (malorážka 3x20, vzduchová puška a sportovní pistole). Nyní mají ženy ještě samostatně v programu vzduchovou pistoli a všechny tři brokové disciplíny (URL2). Počet účastníků z jednoho státu v disciplíně byl omezen na 2 sportovce (proto se již nekonají soutěže družstev). Navíc musí účastníci splnit výkonnostní kritéria stanovená ISSF (tzv. Quota Places - kvalifikační místa = QP). Vedle toho jsou stanovována výkonnostní kritéria Českým olympijským výborem (zkratka ČOV). ČOV byl založen 18. 5. 1899 z podnětu PhDr. Jiřího Gutha – Jarkovského a Josefa Rösslera – Ořovského (URL2).
2.6 Střelecké disciplíny 2.6.1 Vývoj Podle Brycha (2008) je v dějinném přehledu charakterizován vznik některých disciplín, v souvislosti s určitým způsobem střelby. Podrobnější popis vývoje disciplín vyžaduje
16
posouzení využitelnosti toho kterého způsobu střelby v lidském životě. Střelba na terč běžícího jelena nebo kance napodobuje v podstatě loveckou činnost.
Z počátku byly zbraně různé, zejména předovky (s kolečkovým nebo křesadlovým zámkem). Značný rozvoj střelectví znamenal vynález zadovek a jednotného náboje a především velkosériová výroba zbraní a střeliva pro armádu a další ozbrojené složky. Puška již měla za úkol přesně zasahovat nepřítele na větší vzdálenosti (300 - 1000 m). Armádní pistole a revolvery se používaly např. u jezdectva k zesílení razance útoku, později pro osobní ochranu důstojníků a v neposlední řadě k soubojům. Z těchto skutečností se vytvářela pravidla pro střelecké disciplíny a to zejména zařazením střeleckých disciplína na program novodobých olympijských her (I. OH v roce 1896) a pořádáním mistrovství světa ve střelbě (od roku 1897). Jednalo se o dva druhy zbraní pro soutěžní střelbu. Jednak speciální zbraně upravené „na míru“ střelci a vedle toho standardní armádní zbraně bez úprav. U pušek to byla velkorážní terčovnice (speciální zbraň) a standardní puška (vojenská puška). Malorážka vznikla jako zbraň určená pro výcvik (kratší vzdálenost, levnější střelivo). Na mistrovství světa se malorážka poprvé objevila v roce 1924 v Remeši (jen ženy, muži od roku 1929 ve Stockholmu). Obdobně tomu bylo i u vzduchovek, které se prosazují ve větší míře ve 30. letech 20. století a po zdokonalení se stávají součástí sportovní střelby stejně jako malorážky. Do mezinárodních soutěží se vzduchové zbraně dostávají na MS 1970 (první ME v roce 1971). U pistolí (revolverů) předpokládáme, že ze soubojových pistolí se vyvinula disciplína libovolná pistole (speciální zbraň) a ze způsobu střelby při soubojích střelba na otočný terč – rychlopalba (a část disciplíny sportovní pistole a velkorážní pistole). Broková sportovní střelba se vyvinula z lovecké, zejména po vynalezení umělého letícího terče v minulém století. V prvních soutěžích se střílelo na živé holuby. Starší disciplína je baterie (trap), kdy terče jsou vrhány ze zákopu, který je 15 m před střelci. Jedno střeliště má 5 stanovišť, každé se třemi vrhačkami. Střelci postupují po jednotlivých stanovištích a terče jsou vrhány tak, že závodník dopředu neví pod jakým úhlem a kterým směrem terč vyletí. Na každý vržený terč může vystřelit 2x. Při nové disciplíně dvojitý trap (double trap) vyletí dva terče najednou a závodník musí každý zasáhnout jedním výstřelem. Později vznikl skeet, kde terče lítají ze dvou protilehlých věží (URL1).
17
Další lovecké praktiky daly vzniknout sportovním disciplínám na pohyblivé terče (na běžícího jelena a později na kance). Nyní se střílí disciplína běžící terč - malorážkou na 50 m na siluetu kance a vzduchovkou na 10 m na kruhový terč, v programu OH je jen vzduchovka (URL1).
2.6.2 Puškové disciplíny Tabulka č. 1: Rozdělení puškových disciplín (URL3)
Název
Kategorie
Vzdálenost
Počet ran
V programu
Libovolná malorážka
Muži
50 m
3x40*
OH, MS, ME
Libovolná malorážka
Muži
50 m
60 vleže
OH, MS, ME
Vzduchová puška
Muži
10 m
60 vstoje
OH, MS, ME
Velkorážní terčovnice
Muži
300 m
3x40*
MS, ME
Velkorážní terčovnice
Muži
300 m
60 vleže
MS, ME
Standardní puška
Muži
300 m
3x20*
MS, ME
Sportovní malorážka
Ženy
50 m
3x20*
OH, MS, ME
Sportovní malorážka
Ženy
50 m
60 vleže
MS, ME
Vzduchová puška
Ženy
10 m
40 vstoje
OH, MS, ME
*Polohy- vkleče, vleže, vstoje
18
2.6.3 Pistolové disciplíny Tabulka č. 2: Rozdělení pistolových disciplín (URL3)
Název
Kategorie
Vzdálenost
Počet ran
V programu
Libovolná pistole
muži
50 m
60*
OH, MS, ME
Rychlopalba
muži
25 m
2x30*
OH, MS, ME
Vzduchová pistole
muži
10 m
60
OH, MS, ME
Standardní pistole
muži
25 m
20+20**
MS, ME
Velkorážní pistole
muži
25 m
30+30***
MS, ME
Sportovní pistole
ženy
25 m
30+30***
OH, MS, ME
Vzduchová pistole
ženy
10 m
40
OH, MS, ME
* střílí se 5 ran do pěti terčů v čase 8, 6 a 4 sekundy a to vždy 2x v jedné polovině závodu (30 ran) ** střílí se 5 ran do jednoho terče v čase 150, 20 a 10 sekund a to vždy 4 série v každém čase *** střílí se 30 ran na pevný terč a 30 ran na otočný terč (ten se otočí vždy na 3 sekundy ke střelci a ten musí vystřelit)
2.6.4 Brokové disciplíny Tabulka č. 3 :Rozdělení brokových disciplín (URL3)
Název
Kategorie
Počet terčů
V programu
Trap
Muži
125
OH, MS, ME
Skeet
Muži
125
OH, MS, ME
Double trap
Muži
150
OH, MS, ME
Trap
Ženy
75
OH, MS, ME
Skeet
Ženy
75
OH, MS, ME
Double trap
Ženy
120
OH, MS, ME
19
2.6.5 Běžící terč Tabulka č. 4: Rozdělení disciplín běžícího terče (URL3)
Název
Kategorie
Vzdálenost
Počet ran
V programu
Malorážka
muži
50 m
30+30*
MS, ME
Malorážka
muži
50 m
Vzduchovka
muži
10 m
Vzduchovka
muži
10 m
Vzduchovka
ženy
10 m
20+20 mix** 30+30* 20+20 mix** 20+20*
MS, ME OH, MS, ME MS, ME MS, ME
* v polovině závodu (30 nebo 20 ran) se terč pohybuje v průseku (10 m u malorážky a 2 m u vzduchovky) střídavě zleva a zprava po dobu 5 sek. (pomalé běhy), ve druhé polovině závodu po dobu 2,5 sek. (rychlé běhy ** terč se pohybuje v průběhu 10 m střídavě zleva a zprava a závodník neví předem, zda rychle (2,5 sek.) nebo pomalu (5 sek.) *** finále se střílí 10 ran jen rychlé běhy (2,5 sek.)
2.7 Zbraně Zbraně byly a jsou součástí naší společnosti. Člověk je používá k obraně, k lovu, a pro zábavu (URL4).
2.7.1 Rozdělení střelných zbraní Zbraně se člení podle zdroje pohybu střely na mechanické, plynové a palné (Štirand a kol., 1986). Střelci používají palné a plynové zbraně, střelci z luků jsou organizováni v jiné národní a mezinárodní federaci, střelci z kuší mají svou mezinárodní federaci IAU (International Armbrust Union). Členem je i Český střelecký svaz (Brych, 2008).
20
2.7.1.1 Mechanické zbraně Střelu u mechanických zbraní uvádí do pohybu buď pružný prvek – energie nahromaděná v pružné, elastické deformaci materiálu (např. lučiště u luku nebo kuše) nebo jiný druh mechanické energie (např. polohová energie u obléhacích středověkých praků, odstředivá síla u tzv. házecích praků apod.) (Brych, 2008).
2.7.1.2 Plynové zbraně U plynových zbraní se k uvedení střely do pohybu používá stlačeného plynu (vzduchu). Podle stlačení plynu se rozdělují na větrovky, vzduchovky a plynovky. -
Větrovky. U větrovek se plyn předem stlačí v tlakové nádobě zbraně,
-
vzduchovky, v nichž se plyn stlačí ve válci rychlým pohybem pístu v okamžiku výstřelu,
-
plynovky, u nichž je stlačený plyn (oxid uhličitý) stlačen ve výměnných tlakových bombičkách (Štirand a kol., 1986).
2.7.1.3 Palné zbraně U zbraní palných se střela uvádí do pohybu uvolněním chemické energie při rychlém spalování vhodné slože, např. střelného prachu (Brych, 2008).
Hynouš (1976) uvádí, že druhy střelných zbraní lze rozdělit na zbraně ruční, které je možno ovládat oběma rukama a na zbraně lafetované, ovladatelné pouze jednou rukou. Toto rozdělení je charakteristické dle ovladatelnosti zbraně. Ruční zbraně se ovládají jednou rukou, poté se mluví o zbraních krátkých (pistole, revolvery), nebo oběma rukama, pak se hovoří o dlouhých zbraních, což jsou pušky. Zbraně lafetované nejsou předmětem disciplín sportovní střelby. Podle způsobu nabíjení se zbraně dělí: -
jednoranné, jež je potřeba ke každému výstřelu opět nabít a vložit nový náboj,
21
-
opakovací, které střelec musí nabíjet vždy znovu, ale ze zásobníku, který je organickou součástí zbraně,
-
samonabíjecí, které se samočinně po každém výstřelu nabijí ze zásobníku,
-
samočinné, které umožňují střelbu dávkou. (Brych, 2008).
2.8 Fyziologie sportovní střelby Střelci velmi pomohou znalosti z oblasti fyziologie, nauce o tělesných funkcích člověka a jiných organismů. Pomohou střelci s udržením jeho tělesné kondice a se zvládnutím vlivu únavy, stravy, cestování a specifických zvyklostí na jeho střeleckou výkonnost (Skanaker, Antal, 2007).
Sportovní střelba je typická statickou svalovou prací s menší energetickou náročností, ale rychlou únavností. Nároky, které jsou kladeny na organismus sportovce, jsou tím vyšší, čím má být dosaženo vyššího výkonu. Pro vysokou výkonnost je nezbytné především u mladých střelců rozvíjet ty funkce, které jsou pro střelbu rozhodující. Je to kardiorespirační funkce, nervosvalová koordinace a jemná svalová motorika, schopnost dlouhodobého udržení polohy, pro některé disciplíny pak ještě rychlost reakce a zraková funkce (Brych, 2008). Podle Kryla (1979) je nutné posilování svalů pažního pletence, páteře, zad, svalů dolních končetin a svalů ruky.
Když je sportovní střelba prováděná velmi intenzivní formou, přináší jistá rizika, hlavně poškození sluchu nebo chybné držení těla, které může přejít až ve skoliózu páteře. Riziko není příliš velké, ale je potřeba mu zamezit (Brych, 2008).
2.8.1 Opěrný systém Lidské tělo je z fyzikálních zákonů labilní, těžiště těla se nachází nad základnou. Opěrný systém těla se skládá z kostí, které jsou pevně nebo volně vzájemně spojeny a tvoří kostru. Kostra se adaptuje fázi zatěžování, tudíž jednostranné přetěžování by mohlo způsobit deformace. Člověk má přibližně 600 svalů, které tvoří asi jednu třetinu hmotnosti člověka. Svaly se skládají ze svalových vláken. Pohyb a poloha je ovládána 22
prostřednictvím nervových receptorů a nervových spojení s centrem vyšší nervové činnosti (Brych, 2008).
2.8.2 Tělesná zdatnost Ačkoliv si to většina lidí nemyslí, sportovní střelba je spojena se značným fyzickým vypětím. Střelec střílející z pistole musí vydržet stát nehybně, držet těžkou zbraň a zadržovat dech. Snaží se tyto činnosti vykonávat bez větší únavy po dobu několik hodin, což je čas jak dlouho trvá střelecká soutěž. Absolvování střelecké soutěže požaduje dobrou tělesnou kondici a vytrvalost. Sportovní střelba je opravdu silovou záležitostí. Nutné svalové napětí a koordinace pohybů spotřebovávají značné množství energie, další zátěží je duševní vypětí. Chemické děje, spojené se získáváním energie ve svalové tkáni, jsou velmi složité (Skanaker, Antal, 2007).
2.8.3 Krevní tlak a krevní oběh Srdce vytváří s cévami krevní oběh, který má především transportní funkci (Kohlíková, 2004). Krevní tlak je dán: činností srdce, odporem cév, množstvím cirkulující krve, viskozitou krve (Bartůňková, 2006). Krev je do těla pumpována pod určitým tlakem, který se mění podle vnějších podmínek. Tepenný tlak je ale vyšší než kapilární, žilní tlak je nižší a jeho hodnota může být dokonce záporná. Když je tlak působící zvenku vyšší než tlak vvcévách, dochází k tomu, že se krevní oběh zastavuje – nejdříve v žilách, pak v kapilárách a poté i v tepnách. Krevní oběh ovšem pumpuje další krev, takže to vede k jejímu městnání, neboť není žilami odváděna pryč. Takový tlak zvenčí vzniká kupříkladu v ruce, která sevře rukojeť pistole. Ruka se unavuje, pokud si čas od času neodpočine, a způsobuje to, že se krevní oběh zpomaluje. Městnání krve v ruce vyvolává změnu jejího objemu a tvaru – ruka otéká, a to ovlivňuje držení rukojeti zbraně (Skanaker, Antal, 2007).
23
2.8.4. Zrak Zrakem člověk vnímá světlo, jeho různé barvy a rozlišuje kontrast. Oko je velmi složitý optický systém (Kohlíková, 2004). Vidění podle Skanakera a Antala (2007) nejsou jen dvě oči. Vidění je zabezpečeno příslušnou oblastí mozku, která má za úkol vyhodnocovat zrakové vjemy, podstatné pro sportovního střelce. Zaostření oka se mění díky pružnosti čočky. Akomodační reflex umožňuje očím postupně sledovat ostře odlišně vzdálené předměty – je zapotřebí zdůraznit postupně, neboť oko není schopné vidět současně ostře rozdílně vzdálené předměty. Během míření by měl střelec současně pozorovat hledí, mušku a terč. V jednom okamžiku však může sledovat pouze jeden bod, zbylé dva pak vnímá jako neostrý obraz na své sítnici.
2.8.5 Únava Přesnost, preciznost a stabilita držení. To je to, co charakterizuje střelecký výkon. Existují faktory, jako například zvýšení postojového vychýlení a srdeční frekvence, které přispívající ke snížení střelecké výkonnosti. Bylo zjištěno, že periferní svalová únava vyvolaná krátkodobým, ale vysokým cvičením má vliv na postojovou stabilitu. Dokazuje to zhoršená schopnost udržet stabilní, vzpřímenou polohu. Na rozdíl od střelby z polohy vleže, bylo zjištěno, že únava nohou má vliv na výkon při střelbě ze stoje. Únava je ještě ve střelbě z pistole umocněna třesem ramen a třesem těla (Brown, Tandy, Wulf a Young, 2013).
2.8.6 Rozdíly mezi ženy a muži Rozdíly v morfologických a funkčních vlastnostech mezi mužem a ženou jsou ve spotřebě kyslíku, aerobním výkonu, maximální izometrické síle. Dále jsou rozdíly v průřezové ploše svalu a pevnosti – muži mají vyšší úroveň. To jsou důvody proč muži, obecně řečeno, jsou schopni přesněji a efektivněji využít střelné zbraně. Je třeba poukázat na to, že pro postoj pro střelbu z jednoruční zbraně je nutné zapojení svalových skupin pro propojení mobilní části střelce tak, aby vytvořily pevný systém.
24
Tyto skupiny svalů jsou svaly nohou, zadní a boční svaly, stejně jako svaly pohybující prsty pravé (levé) ruky (Vučković, Dopsaj, Radovanović a Jovanović, 2008).
2.9 Střelecké znalosti Sportovní střelec by se měl naučit a výborně ovládat řadu speciálních dovedností a znalostí. Je to proto, že je potřeba, aby střelec zasáhl cíl pokud možno co nejpřesněji a opakovaně v relativně vysokém počtu výstřelů, a jednak proto, že bude manipulovat se střelnou zbraní. Tato činnost je tedy závislá jak na dovednosti speciálního charakteru, ale také znalostí zákona, prováděcích předpisů a v neposlední řadě dobrou znalostí pravidel sportovní střelby. Je třeba si uvědomit, že dovednosti pro jednotlivé disciplíny liší, dokonce v některých případech značně podstatně (Brych, 2008). Je třeba se naučit:
hlavní zákonné normy a předpisy, týkající se zbraní a střeliva,
principy bezpečnosti a chování na střelnici,
manipulaci se zbraní,
teoretickým základům střelby,
speciálním dovednostem přesné střelby,
pravidlům střeleckých disciplín a závodů (Brych, 2008).
2.9.1 Speciální dovednosti přesné střelby Přesný výstřel požaduje od střelce splnění jistých úkonů – přípravu ke střelbě v dané poloze, míření, zadržení dechu a spouštění. Všechny tyto úkony jsou navzájem závislé a jsou nezbytnými prvky přesného výstřel. Má-li být výstřel přesný, je potřeba zajistit co největší nepohyblivost zbraně: poloha střelce řeší úkol, jak dosáhnout největší stability a nepohyblivosti celé soustavy, skládající se z těla střelce a zbraně (Jurjev, 1966). Filikar (1975) zmiňuje, že zasazení cíle je možné nejen zaujetím polohy. Poloha musí být navíc vhodně orientovaná. Dále je potřeba, aby střelec na terč zbraň přesně zamířil. Ale zamíření probíhá za určitých okolností. A to tak, aby zbraň byla zcela v klidu. Jestliže by střelec při zamiřování normálně dýchal, bylo by takřka nemožné 25
dosáhnout přesného zásahu. Z toho důvodu musí střelec na nezbytnou dobu dech zatajit. Pokud střelec zaujme správně polohu, zorientuje ji vzhledem k terči a při zadrženém dechu zamíří, zbývá mu finální úkon práce na přesném výstřelu, totiž stisknutí spouště, které ovšem probíhá při neustálém, větším či menším pohybu soustavy střelec – zbraň.
Pro naučení nutných návyků je nezbytné zvládnout všechny tyto požadavky v praxi na palebné čáře. Pro dokonalé a bezchybné osvojené je třeba znát teoreticky všechny tyto procesy (Filikar, 1975).
2.9.2 Poloha O sportovní střelbě se dá říci, že je to sport statického charakteru. I v disciplínách, při nichž střelec střílí na více terčů nebo na terč, který se pohybuje, je rozsah jeho pohybů poměrně malý. To je ovšem důvod, proč musí být pohyb proveden co nejpřesněji a podobně poloha těla při střelbě na stabilní terč musí být na každý výstřel co nejpřesněji dodržena. Střelecké disciplíny jsou určeny velkým počtem výstřelů, které je třeba provést s precizní přesností. Únavnost jednotlivých poloh a vypracovaný způsob odpočinku během závodu hrají svou roli. Je potřeba dbát na to, aby poloha těla i pohyb střelce byly v souladu s pravidly v jednotlivých disciplínách (Brych, 2008).
V souladu s pravidly existují určité druhy poloh. Pro střelbu z pušky jsou to tři polohy: vleže, vkleče a vstoje. Pro střelbu z pistole jen jedna poloha – vstoje, s držením zbraně ve volně natažené ruce. Přesnost střelby bezprostředně závisí na stupni nepohyblivosti zbraně při výstřelu, a proto by měl střelec věnovat velkou pozornost výběru té polohy, která zajišťuje co největší stabilitu a nepohyblivost soustavy „tělo střelce- zbraň“. V některých disciplínách se střílí velký počet výstřelů a střelba trvá dlouho, proto by si měl střelec najít takovou polohu, při které k udržení těla se zbraní ve stálé poloze bude potřebovat co nejméně fyzických sil a nervové energie. Proto nehledě na množství různých variant, lišících se pouze v maličkostech by měla poloha zajišťovat: -
potřebný stupeň rovnováhy soustavy „tělo střelce – zbraň“,
-
nejlepší podmínky pro činnost smyslových orgánů (zrak a vestibulární ústrojí – rovnováha) 26
-
podmínky pro normální činnost vnitřních orgánů a pro správný krevní běh (Jurjev, 1966).
Střelec si musí sám najít nejvhodnější polohu, protože každý má svou určitou výšku, váhu, tělesné proporce a rozvití svalstva. Ale nikdo nesmí zapomínat, že sportovní střelba má určitá pravidla, která se nesmí porušovat pro každý druh polohy (Brych, 2008).
2.9.3 Dýchání Normální, klidný nádech vyplývá ze svalové kontrakce, výdech ze svalové relaxace a pružným zpětným rázem (Fox, 1993). Dýchání je pro člověka životně důležité. Bez pravidelného přívodu kyslíku by bylo lidské tělo schopné života jen několik málo minut. Dechové centrum (centrem je prodloužená mícha) přizpůsobuje hloubku a frekvenci dýchání momentální potřebě tělních buněk, tj. při tělesné nebo psychické zátěži se zvýší hloubka a frekvence dechu a tím i přívod kyslíku (Horneber, 1996).
Dýchání střelce je spojeno s jednotlivým výstřelem, ale také s úspěšným odstřílením celé disciplíny (Jurjev, 1966). Brych (2008) uvádí, že správná technika dýchání není náročná, přesto se s ní střelec musí seznámit již na začátku, aby nedošlo k nějaké chybě, snižující jeho výkon. Je správné, když je dýchání nacvičováno jak beze zbraně, tak přímo v postoji se zbraní. Střelec musí dýchat zcela přirozeně, normální klidovou frekvencí a hloubkou.
2.9.4 Míření Ve sportovní střelbě je základním měřítkem úspěšnosti přesné zasažení cíle, kterým je střed terče (Brych, 1982). Je potřeba vyjasnit dva pojmy – míření a zamíření. Míření je činnost, směřující ke správnému a pokud možno přesnému nasměrování zbraně na cíl tak, aby byl výstřelem co nejpřesněji zasažen. Zamíření je okamžitý stav, je to poloha zbraně vůči terči v určitém okamžiku (Brych, 2008). Míření spočívá v tom, že střelec vyrovnává do jedné přímky hledí, vrchol mušky a záměrný bod (Jurjev, 1966). 27
Podstatnou složkou při míření jsou oči střelce. Střelec se musí rozmyslet, kterým okem bude mířit, protože oběma očima to nejde. Ve skutečnosti je to velice obtížné, a ne každý je schopen se to naučit. Skoro každý člověk má jedno oko silnější, takzvaně výkonnější. Tomuto oku se říká řídící a tím musí střelec mířit (Liška, 1994). Brych (2008) uvádí, že opětovné zavírání jednoho oka vede k jeho zvýšené únavě a tudíž k oslabování. Proto používá většina střelců zakrytí výhledu do směru terče klapkou na oko, kterým nemíří. Podle pravidel sportovní střelby musí být klapka široká maximálně 30 mm (URL5). Zakrytí oka klapkou je pohodlnější.
2.9.5 Spouštění
Správné spouštění má velkou, rozhodující úlohu při výstřelu (Jurjev, 1966). Nesprávnou technikou spouštění může být veškerá střelcova práce a snaha po dobrém výsledku přivedena vniveč. I malá chybička způsobí zhoršení výsledků. Techniku spouštění je třeba důkladně vysvětlit a dbát na její správné dodržování (Brych, 2008).
Přirozeně si každý musí vypracovat svoji metodu spouštění (Skanaker, Antal, 2007). Míření, dýchání a spouštění jsou prvky techniky střelby, které je zapotřebí zkoordinovat v čase a vytvořit tak pevný dynamický stereotyp (Hynouš, 1981).
28
3 CÍLE,ÚKOLY A METODIKA PRÁCE
3.1 Cíle práce Cílem této práce je provést rozbor speciálních dovedností přesné střelby pro puškové, pistolové a brokové disciplíny, které zahrnují polohu těla, dýchání, míření a spouštění. Dále bude dalším cílem popsat jednotlivé chyby, kterých se střelec u zmiňovaných dovedností může dopustit.
3.2 Úkoly práce Pro tuto práci byly stanoveny tyto úkoly: 1. vyhledat dostupné studijní materiály 2. prostudovat odbornou literaturu 3. popsat teoretická východiska sportovní střelby 4. popsat základní střelecké dovednosti 5. popsat speciální dovednosti přesné střelby
3.3 Metodika práce V této práci bude použita metoda popisné analýzy. Popisná analýza bude prováděna z dat získaných z odborné literatury, z odborných článků a z internetových zdrojů dané tématiky.
29
4 PUŠKOVÉ DISCIPLÍNY 4.1 Poloha vleže
Vleže se střílí v základních disciplínách kulové střelby z libovolné a sportovní malorážky, velkorážové terčovnice a standardní velkorážové pušky. V České republice je střelba vleže předepsaná rovněž v národní disciplíně žáků vzduchovou puškou (Brych, 2008).
Střelba v poloze vleže je vymezena: Střelec leží na podlaze střeliště nebo na podložce hlavou k terči. Zbraň, v tomto případě pušku drží oběma rukama a opírá si ji pouze o rameno. Tvář se může dotýkat pažby při míření a spouštění. Není dovoleno, aby se puška dotýkala žádného jiného předmětu nebo se o něj opírala. To samé platí o střelcových pažích, dotýkat se podložky mohou pouze lokty. Obě střelcova předloktí počínaje rukávů střeleckého kabátu jsou oddělena od podložky. Předloktí střelcovy paže, které podpírá pušku, musí svírat s podložkou úhel nejméně 30°. Střelec může použít pro tuto ruku střeleckou rukavici a střelecký řemen, v dnešní době je používání střeleckého řemene a rukavice ve sportovní střelbě samozřejmostí. Pravá ruka (střelce praváka) se nesmí dotýkat ani řemene ani levé ruky (Brych, 2008). Pro střelbu je třeba v každé poloze dosáhnout co největší stability a poloha vleže vykazuje vysokou stabilitu. Je to dáno tím, že tělo střelce leží celou plochou na zemi a lokty jsou opřeny. Přesto, že je to poloha nejsnazší a nejméně únavná, požadavek na vysokou přesnost střelby ji činí velmi obtížnou. V poloze vleže se při závodu nedá mnoho získat, ale naopak hodně ztratit (Horneber, 1996).
4.1.1 Poloha těla a nohou Poloha těla ke směru střelby je dána především šířkou ramen a délkou paží střelce. Dalo by se říci, že poloha může být 0 až 30 stupňů ke směru střelby. U střelce praváka má levá strana těla a levá noha tvořit přímku (obr. 1). To je správné, pokud tvoří obě části těla téměř přímku, znamená to pro střelce většinou uvolněnou polohu těla. Má to ale podřadný význam, takže lze akceptovat i lehké zkroucení (Horneber, 1996). Brych 30
(2008) uvádí, že šíře roztažených nohou je individuální, měla by být pro střelce co nejpřirozenější. Je běžné, že střelec pokládá levou nohu na špičku, pravou na vnitřní stranu chodidla. Někteří střelci pravou nohu částečně pokrčují. Podle Hornebera (1996) má tato varianta dvě výhody. Jednak se přesune váha více na levou stranu těla a v oblasti břicha je tělo poněkud nadzvednuto od podložky, což podle okolností může redukovat vliv břišního pulsu na systém tělo – puška. Na druhé straně používají někteří střelci tuto polohu, aby zesílili kontakt rameno – puška.
Obr. 1. Poloha vleže (Brych, 2008)
4.1.2 Podpěrná paže Horneber (1996) uvádí, že při poloze vleže a vkleče, je na nadloktí podpěrné paže upevněn řemen (obr. 2), ten slouží k tomu, že zbavuje paži aktivní práce svalů. Řemen může být připevněn vysoko nebo nízko. Při první vysoké variantě je řemen upevněn nad svalovým bříškem muskulatury nadloktí (triceps), při nízké variantě pod svalem, tedy přímo nad loketním kloubem. Obě tyto varianty jsou považovány za ideální, protože prokrvený sval není takto zatěžován tahem řemene a může se tak nejsnáze zamezit pulsačnímu pohybu pušky. Zda je řemen upevněn na nadloktí v nízké nebo vysoké pozici, to má vliv na celou polohu, který nelze podceňovat. Upevnění řemene může být při poloze vleže jiné než vkleče.
Obr. 2. Použití řemene (Brych, 2008) 31
4.1.3 Poloha opěrné paže Střelci dávají loket podpěrné paže poměrně daleko dopředu, tudíž je loket zatěžován hned za špičkou a poloha vykazuje optimální stabilitu. Při nadměrném přiblížení ramene k podložce se dostává střelec do nebezpečí, že posazení botky pažby na pravém rameni ztratí pevnost. Vyrovnání lokte do strany by mělo proběhnout tak, že loket přijde přibližně na přímku mezi ramenním klubem a zápěstím. U střelců praváku by to mělo být asi 10 cm nalevo od pušky. Jestliže loket leží příliš daleko vně zbraně, má tato tendenci pohybu doprava a je nebezpečí, že bude rukou na spoušti tlačena doleva případně držena vlevo (Horneber, 1996). Úhel mezi podložkou a předloktím předepisují pravidla: „Sportovní část paže na řemeni musí svírat s horizontální podložkou úhel alespoň 30 stupňů“ (URL5). Aby střelec dosáhl co největší možné stability, doporučuje se tento údaj příliš nepřekračovat. Opěrné paže je umístěna pod pažbou tak, že ta leží na bříšku palce. Nachází-li se pažba příliš v dlani, vede to k přepnutí a ztrátě stability. Řemen prochází přes hřbet ruky. Prochází-li řemen přes zápěstí, tlačí na něj a ovlivňuje tím také stabilní polohu pušky (Horneber, 1996). 4.1.3.1 Chyby
-
Přílišným přiblížením ramene k podložce se střelec dostává do nebezpečí, že posazení botky pažby na pravém rameni ztratí pevnost.
-
Loket leží příliš daleko vně zbraně.
-
Pažba je příliš v dlani.
-
Procházení řemene přes zápěstí (Horneber,1996).
4.1.4 Jezdec Ruka se dotýká přímo u jezdce mezi palcem a ukazováčkem. Pouze přímý kontakt zaručuje rovnoměrnou polohu vleže i vkleče (Horneber, 1996). 4.1.4.1 Chyby
-
Je-li tlak nerovnoměrný – čím větší plocha mezi palcem a ukazováčkem, tím snadněji může dojít k chybným výstřelům (Horneber, 1996). 32
4.1.5 Zasazení pušky Nejvýhodnější bod pro zasazení pušky je přímo vedle klíční kosti, která se nachází blízko krku. Dle Hornebera (1996) toto zasazení poblíž těla má dvě výhody. Za prvé nám umožňuje relativně přímé držení hlavy, a za druhé zpětný ráz pušky jde přibližně do středu těla, což zmenšuje úchylky zbraně do strany při výstřelu na minimum. Je velice důležité, aby botka pažby přiléhala pevně k rameni v celé její délce. Tlak na rameno by měl být tak velký, jako ten, který působí přes jezdce na levou ruku. Jestliže je totiž malý tlak do ramene, je hlavní část zpětného rázu zachycena opěrnou rukou, která ani zdaleka nemůže zachytit zpětný rýt tolik jako tělo. Zesílený tlak na rameno lze dosáhnout: posunutím jezdce na podpaží dopředu, vyšším fixováním řemene na nadloktí, zkrácením řemene. Předsunutí jezdce na podpaží by se mělo udělat, jen pokud osa ramene zachová přibližně čelní pozici k terči. 4.1.5.1 Chyby
-
Botka paže nepřiléhá pevně k rameni v celé délce.
-
Malý tlak do ramene.
-
Jezdec je posunut příliš vpředu, rameno tím uhýbá tlaku příliš dozadu (Horneber, 1996).
4.1.6 Pravá ruka Pravá ruka slouží jako opora a určuje výsledný směr střelby (Brych, 2008). Podle Jurjeva (1966) se pravá ruka nemá zúčastnit držení pušky, protože použití řemene při střelbě vleže naprosto vylučuje nutnost přidržovat pušku pravou rukou, její role spočívá jen v plnění hlavního úkolu, a to je spouštění. A kvůli tomu je třeba podle možností uvolnit svaly pravé ruky, aby puška nedostávala žádné nárazy, které by mohly ovlivnit a narušit její stabilitu. Pravá ruka drží krk pažby malou silou, dá se říci, že je k pažbě jen přiložena. Ukazovák se držení nezúčastní, mezi ním a pažbou musí být mezera nutná k tomu, aby bylo možno volně spouštět.
33
Poloha pravé paže určuje polohu osy ramen, která by měla mít k terči téměř čelní pozici. K tomu je potřeba, aby pravý loket byl posazen relativně hodně vpředu. Takováto poloha ramene je velkým předpokladem pro pevné a silné zasazení při výstřelu, který pak není ovlivňován žádnými točivými momenty do strany. Rameno pravé ruky má být naprosto uvolněné. Úhel pravé paže by neměl být příliš plochý. Pokud je loket posazen příliš vně, má na nevhodných podložkách sklon ke sklouznutí, a také je nebezpečí, že celá plocha se překlopí napravo. Poloha vleže vděčí za svoji stabilitu skutečnosti, že pravá ruka může být použita jako opora. Fixace pravého lokte stanovuje jednoznačně směr střelby. Ústí hlavně pak musí ukazovat při uvolněné poloze na střed terče (Horneber, 1996). 4.1.6.1 Chyby
-
Rameno pravé ruky je neuvolněné.
-
Úhel nastavení pravé paže je příliš plochý, loket posazen příliš vně (Jurjev, 1966).
4.1.7 Držení hlavy Hlavu střelec drží vzpřímenou, aby hleděl na terč přímo před sebe. Tak je zajištěna nejvhodnější činnost oka při zamiřování (Filikar, 1975). Během polohy vleže je potřeba mnohem více dbát na to, aby hlava, podle polohy těla, nevykonávala na lícnici pažby příliš velký tlak. Každý tlak, kterým na pušku působí nějaká část těla, ovlivňuje reakci pušky při výstřelu (Horneber, 1996). Je podstatné se vyvarovat náklonu hlavy vpravo a jejího posuvu vpřed, neboť tak by se střelec díval na terč úkosem, případně „zpod obočí“, tedy vzhůru. V obou případech rychle narůstá únava zraku a zhoršuje se přesnost zamiřování (Filikar, 1975). Je důležité, aby poloha hlavy byla co nejvíce zafixovaná a vždy stejná. 4.1.7.1 Chyby
-
Nevzpřímená poloha hlavy (Filikar, 1975).
-
Přílišný tlak hlavy na lícnici pažby. 34
-
Náklony hlavy do stran (Horneber, 1996).
4.1.8 Dýchání Mezi výstřely probíhá normální dýchání. Poloha, poněkud pootočená na levý bok, usnadňuje funkci bránice. Dotek hrudníku s podložkou v jeho dolní části znesnadňuje naopak dýchání žeberní. Při poloze vleže by tedy mělo převládat brániční dýchání (Brych, 2008).
4.2 Poloha vkleče Střelba vkleče je součástí závodu ve třech polohách z libovolné a sportovní malorážky, velkorážové terčovnice a standardní velkorážové pušky (Brych. 2008). Jurjev (1966) uvádí, že se poloha vkleče od polohy ke střelbě vleže liší tím, že poloha vkleče je méně stabilní, těžiště soustavy „tělo střelce- zbraň“, je značně výše nad opěrnou plochou a samotná opěrná plocha je značně menší, neboť je omezena třemi opěrnými plochami těla – chodidlem levé nohy, kolenem a špičkou pravé nohy (obr. 3.)
Obr. 3. Poloha vkleče (Brych, 2008)
Pravidla udávají, že se střelec (pravák) může v poloze vkleče dotýkat podlahy špičkou pravé nohy, pravým kolenem a chodidlem levé nohy. Pušku drží oběma rukama a hák nebo botku zbraně si opírá o pravé rameno. Na levém koleni je položen levý loket. Špička lokte nesmí přesáhnout koleno o více než 10 cm v obou směrech. Střelec může využít střelecký řemen. Chodidlo pravé nohy nemůže být stočeno o více než 45 stupňů od kolmé polohy, pokud střelec používá podložku. Sedí si na patě pravé nohy, kterou 35
podkládá válečkem. Úhel nohy v kotníku by měl být střelci co nejpřirozenější. Velkou roli v této poloze hraje používání vhodné obuvi. Obuv je dána pravidly, především rozměry bot a síla podrážky (Brych, 2008). Dle pravidel svršek (nad linií podrážky) musí být z měkkého, ohebného a poddajného materiálu, silného nejvýše 4 mm včetně podšívky. Podrážka musí být na noze dostatečně ohebná. Výška boty od podlahy k nejvyššímu bodu nesmí překročit dvě třetiny délky. Maximální tloušťka ve špičce: 10 mm, maximální výška podpatku: 30 mm, celková délka boty: odpovídající velikosti střelcovy nohy (URL5).
Pro střelbu vkleče se využívá váleček, a potřebnou výbavou jsou střelecké kalhoty. Kalhoty pro polohu vkleče by měla mít znaky: -
vycpávky na obou kolenech a v posedu,
-
zipy max. dva,
-
možnost dostatečného otevření kalhot v oblasti břicha (Horneber, 1996).
4.2.1 Váleček Podle Hornebera (1996) umožňuje váleček pohodlnou polohu pravé nohy, a má převážně stabilizační funkci. Váleček je vyroben z pevného, mírně pružného materiálu. Maximální délka válečku je 25 cm a maximální průměr 18 cm. Váleček musí mít válcovou formu. Jurjev (1966) uvádí, že váleček nesmí být příliš tvrdý, aby mu mohl střelec dát takový tvar, který by tvořil dobrou a pohodlnou oporu pro nohu s co největší styčnou plochou. Vhodné použití válečku ochraňuje nohu před otékáním a bolestí při střelbě dlouhodobého charakteru.
Posazení na válečku (obr. 4) : Správná poloha pravého chodidla, popřípadě nohy na válečku či na podložce tvoří základnu každé polohy kleče. Musí být vyzvednut význam střelecké boty pro střelbu vkleče. Jedině dostatečně tuhá podrážka má možnost zajistit, aby špička chodidla pevně seděla, a celá poloha tím dostane pevnou základnu (Horneber, 1996).
36
Obr. 4. Správné posazení na válečku (Horneber, 1996) A jak si na váleček správně „sednout“? Hornebera (1996) uvádí, že by měl být váleček uložen pod nártem tak, aby i špička chodidla, tak i pravé koleno leželi zcela pevně na podložce. Navrhuje stavět chodidlo svisle, aby v této poloze byla nejlépe podchycena síla, kterou na něj působí hmotnost těla. Chodidlo by nemělo být nakloněno dozadu. Je možno mimo jiné dosáhnout ještě větší stability, když se váleček lehce zaklínuje, tedy se lehce vytočí z pozice 90 stupňů k noze. 4.2.1.1 Chyby
-
Zvolen velký váleček.
-
Chodidlo směruje dozadu ven (Horneber, 1996).
4.2.2 Základní poloha
Poloha se zaujímá podobným způsobem jako v poloze vleže (Brych. 2008). Základní polohu u střelby vkleče charakterizuje poloha tří opěrných bodů vůči sobě – špička pravé nohy, pravé koleno a levé chodidlo (u praváka). U střelců se dá zjistit mnoho obměn, co se týče linie špička pravého chodidla – pravé koleno. Úhel, který tato přímka svírá se směrem střelby, se pohybuje v různých polohách v rozmezí mezi 40 a přibližně 90 stupni. Normální základní poloha ukazuje úhel pravé nohy ke směru střelby cca 60 až 65 stupňů (Horneber, 1996).
37
4.2.3 Levá noha Rozhodující úlohu má u střelce praváka při střelbě vkleče levá noha. Vytváří základ pro opěrnou paži a pomáhá tím ke klidné poloze zbraně (Horneber, 1996). A právě proto podle Filikara (1975) by neměl být na levou nohu kladen velký nárok, pokud jde o zatížení vlastní váhou těla střelce. Přílišné zatížení by vedlo ke snížení stability.
Střelec si sám zkoušením najde polohu, která je pro něho nejvhodnější. Zároveň je důležité se především koncentrovat na to, zda levá noha v poloze zůstává bez svalového napětí. Horneber (1996) se dále zabývá tím, jak má být levá noha postavena dopředu nebo dozadu. Mírné předsunutí se mu jeví nejvýhodněji. Většina střelců otáčí chodidlo směrem dovnitř, aby dosáhli větší stranovou stabilitu holeně. Jestliže by chodidlo směřovalo ve směru střelby, nebyla by kolena a tím celá poloha dostatečně stabilizovány. Chodidlo má být ale natočeno jen potud, dokud leží celou plochou na podložce, aby se zabránilo překlopení polohy. Hlavní pravidlo zní: Pravá noha a levé chodidlo by měly být zhruba paralelní. 4.2.3.1 Chyby
-
Přílišné napětí svalů levé nohy.
-
Chodidlo směřuje ve směru střelby (Horneber, 1996).
4.2.4 Trup Uvádí se, že jsou dvě základní polohy: vzpřímená poloha a předsunutá poloha kleče. Ve vzpřímené poloze se horní část těla nachází relativně ve vzpřímené poloze, přičemž hlavní váha systému tělo-puška je na pravé noze, zejména na patě a válečku. Výhody této polohy jsou v nenuceném držení hlavy, uvolněné partii ramen a značného uvolnění opěrné paže, levé nohy. Nevýhodou této polohy vkleče je vysoké těžiště těla, čili poloha není při výstřelu příliš stabilní (Horneber, 1996).
Tyto potíže mohou být sníženy předsunutou polohou, přičemž podstatný problém tohoto typu polohy leží v tom, aby se našla poloha pro více zatíženou levou nohu, která toto 38
uvolnění umožňuje. Opěrná noha musí být umístěna tak, aby tlak, který působí tíhou horní poloviny těla a zbraně na nohu mohl být zachycen bez napětí svalů. Jaký úhel sklonu horní poloviny těla pro každého střelce je vhodnější si musí najít každý při tréninku sám a závisí to na jeho tělesných proporcích. Těžiště tělo-puška by se mělo být mezi levou nohou a válečkem (Horneber, 1996). 4.2.4.1 Chyby
-
Vysoké těžiště těla.
-
Těžiště se nenachází mezi levou nohou a válečkem (Leží-li těžiště těla ve středu tří opěrných bodů, jde zpětný ráz mimo váleček a puška uskakuje při výstřelu doprava (Horneber, 1996).
4.2.5 Levá opěrná paže Levá ruka nese váhu pušky a musí být ohnuta v lokti (stejně jako při poloze vleže) a předsunuta dopředu (Hynouš, 1981). Loket je na rozdíl od polohy vleže na „živé“ podložce - na levé noze, popřípadě na koleni (obr. 5). Loket může být umístěn v jamce, jenž se při ohnutém koleni vytvoří mezi čéškou a stehnem. Další možností je využití jiné jamky, která se vytvoří při ohnutém lokti, a to mezi špičkou lokte a kostí nadloktí. Tato jamka se pak položí na čéšku, přičemž špička lokte je položena před kolenem (podle pravidel (URL3) se špička lokte nesmí nacházet dále než 100 mm nad, nebo 150mm pod kolenem). První varianta vede ke vzpřímenému držení těla, zatím co druhé variantě dávají přednost střelci v poloze s předsunutým kolenem (Horneber, 1996).
39
Obr. 5. Levá ruka se opírá o levé koleno (Brych, 2008) 4.2.5.1 Chyby -
Posazení špičky lokte na čéšku – nestabilní poloha (Horneber, 1996).
4.2.6 Poloha opěrné paže a úhel ke směru střelby Rameno, loket a zápěstí musí ležet na jedné přímce. Přímku tvoří dále opěrná paže a lýtko, o které se paže opírá (obr. 6). Přímý průběh podpěrné paže umožňuje uvolněné opření pušky v této oblasti, což se projevuje v pravidelném, svislém nadskočení ústí po výstřelu. K dosažení této polohy paže je potřebné vyrovnat základní postavení nejvíce čelem k terči. O čelném postavení se mluví, jestliže je úhel pravého stehna 40-60 stupňů ke směru střelby. Páteř poté probíhá přímo a levá noha stojí více svisle pod opěrnou rukou, takže s ní tvoří skoro přímku. Většina střelců opěrnou ruku přetáčí, což znamená, že umístí loketní kloub napravo od této přímky. Vzniká tím pasivní napnutí v oblasti ramena a paže, které ovlivňuje pozitivně klidnou polohu pušky, protože váha pušky ale nepůsobí svisle na koleno, je povětšinou nutné dát levou nohu poněkud napravo, aby se zabránilo překlopení kolena doprava. Tito střelci pak střílí většinou v základním postavení, v němž se pravé stehno nachází v úhlu 60-90 stupni 40
ke směru střelby. Pro obě varianty platí zásada, že je třeba osu ramen dostat pokud možno do čelného postavení ke směru střelby, aby se vyloučily negativní otáčivé momenty při výstřelu. Při druhé variantě to znamená, že kvůli málo čelné základní pozici lze dosáhnout frontální pozice ramen jen natočením páteře. Je tedy nutné určité napnutí svalů, aby se takováto poloha udržela (Horneber, 1996).
Obr. 6. Opěrná paže a lýtko tvoří přímku (Horneber, 1996)
4.2.6.1 Chyby
-
Osa ramen není v čelném postavení ve směru střelby.
4.2.7 Zasazení pušky Puška je zasažena co nejvíce uvnitř. Botka pažby by měla přiléhat k rameni pevně po celé délce (obr. 7). V poloze vkleče je důležité, že tlak do ramene není určován jen faktory: jezdec, délka řemenu a délka pažby, ale samotný střelec přispívá správným zasazením pušky. Dosahuje toho tak, že pravou ruku položí krouživým pohybem kolem pažby, a tak dostane loket daleko dopředu. Tím je systém polohy napravo uzavřen a osa ramen se dostala do frontální pozice (Horneber, 1996).
41
Obr. 7. Umístění botky pažby do ramene (Brych, 2008)
4.2.7.1 Chyby
-
Botka pažby nepřiléhá k rameni pevně po celé délce.
-
Mnoho střelců se pokouší vytvořit tlak do ramene jen zmíněnými opatřeními jako jezdcem, délkou řemene. Pravé rameno tak uhne dozadu a poloha je směrem napravo otevřená, puška pak odskakuje napravo – chybné výstřely (Horneber, 1996).
4.2.8 Pravá ruka, pravá paže Ke spuštění zbraně slouží pravá ruka. Střelec musí její svaly v největší míře uvolnit, aby se jejich napětí nepřenášelo na zbraň a tak nevytvářelo podmínky pro zhoršení stability pušky. Dlaní pravé ruky chytí krk pažby s minimálním úsilím. Při uchopení krku pažby se ukazováček, který tiskne spoušť, nesmí dotýkat pažby. Mezi ukazováčkem a krkem pažby musí zbýt volný prostor, aby se neznesnadňovalo stisknutí spouště, a aby se také jeho pohyb nepřenášel na zbraň. Loket pravé ruky má střelec spustit volně dolů a držet ho pod úhlem přibližně 10-20 stupňů od těla, nesmí ho tedy ani silou tlačit k tělu, ale ani držet ve výši. Obojí vyvolává svalové napětí, což je nežádoucí, neboť se tak sníží stabilita (Filikar, 1975). 4.2.8.1 Chyby
-
Loket je příliš nízko (Filikar, 1975).
42
4.2.9 Držení hlavy Střelec si musí lícnici pažby nastavit takovým způsobem, aby se při uvolněném svalstvu krku díval středem dioptru. Značné množství střelců, kteří preferují předsunutou polohu vkleče, mají kvůli relativně plochému střeleckému postavení problémy s relaxací šíjového svalstva, protože musí hlavu silně zaklonit. Při střelbě volnou zbraní zde může pomoci zvýšení linie hledí – přidat podložky pod dioptr a mušku (Horneber, 1996). 4.2.9.1 Chyby
-
Neuvolněné šíjové svalstvo (Jurjev, 1966).
4.3 Poloha vstoje Jedná se o nejstarší střeleckou polohu. Přesnost střelby u špičkových střelců je dokonce neuvěřitelná (Jurjev, 1966).
Poloha vstoje je polohou nejméně stabilní. Je to vzhledem k největší výšce těžiště soustavy střelec – zbraň (Filikar, 1975). Podle Brycha (2008) je těžiště těla přibližně na úrovni žaludku, hmotnost zbraně ho posunuje ještě o kousek výše a především do strany. Jurjev (1966) uvádí, že opěrná plocha je velice malá, je to způsobeno tím, že je ohraničena pouze chodidly nohou. Dále je při střelbě vstoje svalové ústrojí ve značném napětí, které je nutné k zpevnění pohyblivých částí těla a k udržení těla ve vertikální poloze, svaly přitom nemohou vytvořit absolutní nehybnost těla a dochází tedy k většímu nebo menšímu kolébání. To je důvod, proč je střelba vstoje ve sportovní střelbě nejsložitější a nejtěžší.
Ve sportovní střelbě se některé disciplíny střílí pouze vstoje (vzduchová puška), v jiných je výsledek střelby vstoje často rozhodující pro konečné umístění závodníka v závodu ve třech polohách: libovolná a sportovní malorážka, velkorážová terčovnice a standardní velkorážová puška (Brych, 2008). Poloha vstoje je jediná poloha, při které se nesmí použít řemen. To znamená, že váhu zbraně musí nést samo tělo. 43
4.3.1 Poloha Správná poloha v stoji musí splňovat (obr. 8): -
opěrná plocha by měla být optimálně utvářena,
-
těžiště těla by mělo být nejblíže středu opěrné plochy,
-
poloha by měla být uskutečněna s co nejmenším vynaložením svalové síly (Horneber, 1996).
Obr. 8. Poloha vstoje (Brych, 2008)
Dobrou polohu vstoje, která umožňuje ty nejlepší výsledky, nelze snadno popsat a najít. Každý střelec si jí musí vytvořit sám (Brych, 2008).
4.3.2 Poloha chodidel
Střelec musí při střelecké poloze vstoje stát oběma chodidly na podlaze nebo tenké podložce bez jakékoliv opory (Provazník, 1985). Ve většině literatuře se střelci seznámí s návodem jak správně stát: rovnoměrně zatížit obě dvě chodidla a vzdálenost chodidel na šířku ramen. Ale Horneber (1996) doporučuje, aby si každý člověk sám vyzkoušel, při jakém postavení chodidel se tělo méně kývá, jestli se špičkami chodidel na stejné úrovni nebo v postavení mírného úkroku. Jak tedy mají chodidla stát, a případně být zatížena? Nejdříve by podrážky bot měly být zatíženy na celé ploše rovnoměrně, tedy v žádném případě zatížení vnitřních nebo vnějších krajů nebo více tlaku na prsty nebo
44
na patu. Prsty se významně podílejí na udržení rovnováhy a ty mohou lépe pracovat, pokud mají dostatek volnosti k pohybu.
Poloha špičky nohy má také určitý význam. Člověk obyčejně chodí a stojí tak, že špičky nohou přirozeně směřují zlehka ven. Střelci ale dávají přednost poloze, kdy chodidla mají téměř paralelní postavení, což zpevňuje oblast kotníků a kolenou, a redukuje výkyvy těla. Poloha chodidel vůči sobě je nejideálnější na jedné úrovni ke směru střelby. Většina střelců staví zadní nohu trochu zpět, to umožňuje ztlumení kývání těla. Chodidla má většina střelců na šíři ramen (obr. 9), ale vzdálenost je individuálně odlišná (Horneber, 1996). Jurjev (1966) uvádí, že není dobré přibližovat nohy příliš k sobě, protože i malé rozkročení nohou zmenšuje opěrnou plochu, takže se snižuje stabilita a zvětšuje se kolísání pušky. Není také prospěšné se příliš rozkročovat, neboť tím se tvoří špatné podmínky pro vnitřní klenbu chodidel a vzniká zbytečné napětí svalů.
Obr. 9 Krokové postavení (Horneber, 1996)
4.3.2.1 Chyby:
-
Chodidla by neměla být zatížená na vnitřních nebo vnějších krajích, nemělo by být více tlaku na prsty nebo paty.
-
Příliš silné zatížení prstů nebo pat způsobuje, že celkové těžiště systému střeleczbraň leží mimo, na kraji opěrné plochy (Horneber, 1996).
45
4.3.3 Trup Záměrem střelce v poloze vstoje je udržení pušky v zamíření s co nejmenším napětím svalů. Střelec musí naklonit svoji horní polovinu těla lehce napravo dozadu (obr. 10), aby tak dosáhl centrální polohy celkové těžiště. Je to proto, že váha pušky by při vzpřímeném postoji přenesla těžiště systému střelec – puška, na levý přední okraj (u střelce praváka). Sklon dozadu by měl jít tak daleko, až horní polovina těla najde přirozené držení těla pomocí páteře a vazového aparátu (Jurjev, 1966). Poloha bývá nejstabilnější, právě když tělo je co nejvíce prohnuto. Prohnutí stranou (obr. 11) zajišťuje přenesení těžiště pušky blíže k ose těla a to napomáhá zmenšení svalového vypětí při držení pušky. Prohnutí těla v zádech dává možnost co nejvíce zapojit do činnosti vazivo a přenést váhu těla a pušky na páteř, na kostru, a tím ve značné míře zbavit svaly práce, potřebné ke zpevnění těla v kříži (Jurjev, 1966). Jestliže se zakloníme příliš dozadu, může se toho dosáhnout jen napnutím svalů, což na jedné straně ovlivňuje stabilitu polohy, na druhé straně může mít za následek bolesti zad. Jurjev (1966) se dále zmiňuje, že se střelec nemá bát nesymetrické, nepřirozené polohy, poloha bývá nejstabilnější, právě když tělo je co nejvíce prohnuto. Obr. 10. Schéma polohy při prohnutí těla vpravo a dozadu (Jurjev, 1966)
1 – těžiště soustavy; 2 – vertikála spuštěná z těžiště soustavy; 3 – vertikála spuštěná z těžiště pušky; 4 – rameno působení váhy pušky; 5 – moment působení váhy pušky, který táhne tělo do strany; 6 - pasivní činnost kyčlostehenního svalu a zvýšená činnost vaziva.
46
Obr. 11 Naklonění horní poloviny těla (Horneber, 1996).
4.3.3.1 Chyby
-
Držení pušky v zamíření s velkým napětím svalů.
-
Nedostatečné naklonění horní poloviny těla lehce doprava dozadu. Jestliže se střelec zakloní příliš dozadu, může to ovlivnit stabilitu polohy, ale může to mít také za následek bolesti zad (Jurjev, 1966).
4.3.4 Poloha podpěrné paže Podpěrnou paží je definována paže, která nese tíhu zbraně. U střelce praváka je to levá paže (Horneber, 1996). Levá paže nesmí v žádném případě klouzat po střeleckém oděvu nebo být držena přílišně velkým úsilím svalů (Brych, 2008). Paže by měla být opřena na kyčelní kosti, která pak nese váhu pušky. Střelec si musí sám zjistit, jestli má zasadit loket více dovnitř (blíže k břichu) nebo vně (více na stranu). Pohled na střelce ze strany, by měl vypadat tak, že jeho přední noha a podpěrná paže by měly tvořit přímou linii (Horneber, 1996).
Kritérium pro volbu držení ruky je poměr horní poloviny těla vůči délce paže střelce. Na tom závisí, zda má mít střelec nízké nebo vysoké držení ruky. Nároky na správné 47
držení ruky: bezpečná fixace ve výškovém rozsahu, pokud možno boční fixace (Horneber, 1996). 4.3.4.1 Chyby
-
Jestliže střelec uchopí pažbu velmi nakrátko, mohou nastat pnutí mezi nadloktím a předloktím, které způsobí třes podpěrné ruky, na druhé straně je ovlivněna stabilita pušky při držení a při výstřelu. Důvodem pro tuto nestabilitu je to, že se převážná část pušky nachází před opěrnou rukou, zbraň je těžká na předek (Horneber, 1996).
4.3.5 Poloha paže na spoušti Paže na spoušti se účastní na zasazení zbraně. Puška musí mít pevné spojení s ramenem, eventuálně s nadloktím. Pevné spojení se nesmí dosahovat předsunutím ramene nebo aktivním tažením paže na spoušti. Pro střelce střílející ve třech polohách se standardní puškou, platí pravidlo: Délka pažby musí být zvolena tak, aby sedla při střelbě vestoje (Horneber, 1996). Kde se má puška zasadit? Touto otázkou se zabývá ve své knize Horneber (1996). Píše, že většina střelců zasahuje pušku do ohybu mezi trup a nadloktí. Jestliže zaujme polohu bez pušky, tento bod se dá velmi snadno zjistit- je to nejhlubší místo. Toto umístění má dvě výhody. Jednak se jím dosáhne opravdu snadno pevné spojení, a jednak se dosáhne dobrého držení hlavy. Mnozí střelci zasazují pušku nad biceps, tedy docela daleko vně. Nevýhoda spočívá v tom, že lícnice pažby se vzdálí od hlavy a ta se pak musí ke zbrani sklánět. Botka pažby by měla přiléhat k rameni v celé délce. Při střelbě s malorážkou je vzhledem k zpětnému rázu nebezpečí špatné rány výrazně větší než při střelbě vzduchovkou. Držení paže na spoušti by mělo být zvoleno tak, aby se zápěstí ruky na spoušti drželo rovně (Horneber, 1996).
48
4.3.5.1 Chyby -
Extrémně hluboké držení zbraně. Při takovém držení paže se zmenšuje kontakt s ramenem, protože vrchní část botky pažby je volná a puška je při výstřelu nestabilní anebo dokonce strhává napravo. Důvodem pro extrémně hlubokou polohu je často volba příliš krátké pažby (Horneber, 1996).
4.3.6 Držení hlavy Poloha hlavy je velice důležitá. Měla by být co nejpřirozenější (Brych, 2008). Držení hlavy má při střelbě v poloze vestoje rozhodující význam, z důvodu, že hlava řídí naši rovnováhu (Horneber, 1996). Hlavu je potřeba držet rovně, bez žádného náklonu, tak, aby se tvář lehce opírala o hřeben pažby. Není správné a vhodné natahovat hlavu dopředu blíže k hledí nebo ji odklánět dozadu, poloha hlavy musí být podle možnosti přirozená, krční svaly musí být uvolněny (Jurjev, 1966).
Tlak na tváři je individuálně odlišný. Moderní pušky mají v současnosti přestavitelnou lícnici. Ta se musí nastavit individuálně. Střelec zaujme polohu (se zavřenýma očima) a položí hlavu podle svého pocitu na lícnici pažby. Když otevře, oči musí pak hledět přímo středem otvoru dioptru. Jestliže tomu tak není, musí si lícnici pažby posunout nahoru nebo dolů, aby dosáhl optimální polohy (Horneber, 1996). 4.3.6.1 Chyby -
Nevzpřímená poloha hlavy.
4.4 Dýchání Obecně je známo, že během míření nelze dýchat. Dýchání je doprovázeno pohybem hrudního koše, břicha a celého pletence pažního. A to způsobuje pohyb zbraně, při kterém není možné přesně a precizně vystřelit. Při výstřelu je tedy nutné na určitou dobu zadržet dech (Jurjev, 1966). Dech se zadržuje pouze při spouštění na nezbytně dlouho dobu. Tato apnoe, kdy je volním procesem přerušeno dýchání, trvá asi 49
10-20 sekund. Zadržení dechu do 10 sekund nedělá obvykle nikomu potíže ani při mnohonásobném opakování, při delším zadržení dechu se zvyšuje únava a může se snižovat výkon (Brych, 2008). Pokud střelec nestihne vypálit za 10-12 vteřin od momentu zadržení dechu, je potřeba míření přerušit a na chvilku si odpočinout. Před dalším zamířením je nutné dobře provětrat plíce, párkrát se zhluboka nadechnout. Tyto kroky je třeba dělat i mezi jednotlivými výstřely v průběhu celé střelby. Tím se ulehčuje prodloužení dýchací pauzy při míření a zajišťuje se pravidelný odpočinek mezi výstřely (Horneber, 1996).
Podle Hornebera (1996) má výstřel proběhnout v době, kdy je střelec víceméně vydechnut. Nachází se ale i střelci, kteří pociťují lepší pocit, když si v plicích nepatrný objem nadechnutého vzduchu nechají. Dýchání je individuální tělesná záležitost. Jurjev (1966) zmiňuje, že střelci při střelbě vstoje a vkleče zadržují dech během vdechu. Člověk totiž může nejdéle zadržet dech při vdechu, ne při výdechu. Celkové zadržení dechu při vdechu u dlouhotrvající střelby se projevuje mnohem méně na celkovém stavu organismu střelce, protože organismus cítí menší nedostatek kyslíku. Otázku zadržování dechu (při vdechu nebo při výdechu) si musí střelec vyřešit sám.
4.5 Míření Mířením se rozumí navedení mířidel na dolní okraj terče a uskutečňuje se už při úpravě polohy. Základem a principem správného míření je rovná muška. Během vlastního zamíření je potřebné zaostřit oči na mušku a takzvané hrubé zamíření, které střelec použil pro úpravu polohy, dále zjemňovat ve spojitosti se všemi prvky techniky, které se podílejí na správně provedeném výstřelu. To tedy znamená postřehnout okamžik, kdy odchylky zaujmutí polohy jsou nejmenší a zamíření už není v místě hrubého zamíření, ale přibližuje se a vzdaluje v místě přesného zamíření, střelec zadrží dech po částečném výdechu a začíná práce na spoušti. Za nejvhodnější dobu míření se udává 8-15 sekund. Při vlastním míření, tedy vyrovnávání mušky, hledí a záměrného bodu je nezbytné vidět ostře mušku, méně ostře hledí a nejméně ostře terč. Těkáním očima se snažením zrakově zaostřit mířidla a záměrný bod vede k nadmíru rychlé únavě zrakového analyzátoru (Hynouš, 1976). 50
4.6 Spouštění Podle Brycha (1985) je správné spouštění velice podstatné a důležité, protože i drobná chyba způsobuje velké zhoršení výsledku. A špatné návyky se stěží odstraňují. Kvůli tomu je třeba dbát na to, aby si střelci od počátku osvojovali jedině správný způsob spouštění.
4.7 Odhled Jedná se o určení polohy zásahu na terči vzhledem k poloze mířidel v okamžiku výstřelu. Pro střelce je okamžitým měřítkem, podle kterého hodnotí v průběhu střelby své chyby (Hynouš, 1976).
51
5 PISTOLOVÉ DISCIPLÍNY 5.1 Postoj Tělo střelce musí být během střelby správně vyváženo a stát pevně, s vynaložením malého svalového úsilí. Střílející ruka by měla po zaujmutí správného postoje mířit do směru střelby zcela přirozeně (Skanaker, Antal, 2007). Poloha nohou, těla, paží a hlavy se nazývá základním střeleckým postojem a ten se musí zaujmout pokaždé, když má dojít k výstřelu (obr. 12). Jednoduchá a pevná pravidla, kterými by byl vymezen optimálně správný postoj, neexistuje. Většinou se pravoruký střelec staví svým pravým bokem skoro ve směru k terči. Správný postoj vzhledem k terči se dá najít a vyzkoušet „zamířením“ se zavřenýma očima, při kterém pistole směřuje co nejblíže k terči. Výslednou polohu nohou je nutné si zapamatovat a aplikovat stále pokud možno beze změn. (Liška, 1994).
Obr. 12. Správný střelecký postoj (Skanaker, Antal)
Je třeba se vyhnout příliš otevřenému postoji (čelem k terči) stejně jako úplně bočnímu (bokem k terči). V prvním případě ramenní svaly špatně podpírají paži a ve druhém je hlava v tak extrémní poloze, že dochází k přerušení krevního oběhu do mozku a krční svaly snadno postihne křeč (Skanaker, Antal, 1985). Skanaker a Antal (2007) dále uvádí, že trenéři střelců doporučují zaujmout postoj mezi těmito polohami, tedy aby trup byl vzhledem k terči pootočen přibližně pod úhlem 45 stupňů. Vrcholoví sportovci ale v poslední době toto navržení postoje nerespektují a preferují postoj, kdy jsou k terči natočeni více svým bokem. Tento postoj má mnoho výhod: vzdálenost očí k mířidlům je delší, to směřuje k přesnějšímu zamíření. Při výstřelu se zpětný ráz přenáší po přímce, která prochází předloktím, loktem a ramenem až do levé nohy stojící postavy, jakkoli 52
velký zpětný ráz nemůže při tomto bočním postoji změnit původní úhel paže nebo polohu zbraně při výstřelu. V klasickém provedení se pravoruký střelec staví pravým bokem téměř ve směru k terči. Ale pokud je střelec natočen k terči spíše přední částí trupu, mění se úhel paže vůči trupu při každém výstřelu, kdy na zbraň působí zpětný ráz. Ten se přenáší pouze na paži, což má za následek, že se paže se zbraní vychyluje od linie mířidel více, než by bylo nutné. K určité výchylce dochází při jakémkoli postoji, protože žádný člověk nedokáže stát absolutně nehybně. 5.1 Chyby -
Nestabilní postoj střelce, chybí rovnováha.
-
Zvýšené svalové napětí.
-
Příliš otevřený postoj nebo úplně boční postoj (Skanaker, Antal, 2007).
5.2.1 Poloha nohou Nohy by měl mít střelec rozkročen přibližně na šíři ramen (Liška, 1994). Liška dále uvádí, že paty jsou od sebe vzdáleny nejčastěji 25-30 cm od sebe, ale při rychlejší střelbě mají střelci i širší postoje. Špičky nohou bývají mírně od sebe (obr. 13). Postavení chodidel má být takové, aby zajistilo pohodlný přirozený postoj. Hmotnost těla musí být rovnoměrně rozložena na plnou plochu obou chodidel (Skanaker, Antal, 2007). Nohy mají být napnuté a klouby zpevněné, ale bez známek křečovitého napětí (Liška, 1994).
Obr. 13. Poloha chodidel (Jurjev, 1966)
53
5.2.1.1 Chyby -
Váha těla není rozložena na celou plochu obou chodidel.
-
Pokrčené nohy.
-
Křečovité napětí (Skanaker, Antal, 1985)
5.2.2 Trup Horní část těla, tedy trupu je vzpřímená. Váha pistole, která je držená nataženou pravou rukou, se vyvažuj záklonem trupu. Záklon trupu musí být mírný a nesmí se při něm úmyslně špulit břicho. Tělo musí střelec držet pevně, ale bez napětí, všechny boční pohyby musí vycházet z kyčlí, nikoli z ramen (Skanaker, Antal, 2007). 5.2.2.1 Chyby -
Nevzpřímený trup.
-
Příliš velký záklon trupu (Skanaker, Antal, 2007).
5.2.3 Střílející paže Je potřeba, aby střílející paže byla v lokti napnutá a zpevněna v loketním kloubu, ale zase ne křečovitě. Osa hlavně musí být identická nebo rovnoměrná s osou paže. Úhel předloktí a dlaně ruky vzhledem terči má být takový, aby trup i střílející ruka ležely při míření v jedné svislé rovině. Správnou polohu střelec získá změnou postavení nohou nebo posunutím těžiště (Liška, 1994). 5.2.3.1 Chyby
-
Volné držení zbraně – zbraň padá směrem k otevřené straně ruky.
-
Paže není v lokti napnutá (Liška, 1994).
54
5.2.4 Volná paže Volné ruky si střelci při míření a i spouštění nemají všímat (Skanaker, Antal, 1985). Podle Lišky (1994) střelci zpevňují postoj zasunutím volné ruky do kapsy nebo jejím zasunutím vpředu za opasek, někdo dokonce doporučuje ji umístit dlaní na prsa. Není vhodné zakládat volnou ruku v bok nebo za záda, a to ani se zasunutím vzadu za opasek. 5.2.4.1 Chyby
-
Volná ruka je sevřena v pěst (Skanaker, Antal, 1985).
5.2.5 Hlava Hlava má být vzpřímená, jsou ale i střelci, kteří pokládají bradu na rameno střílející ruky (Liška, 1994). Dle Skanakera a Antala (2007) musí být hlava na úrovni mířidel. Obličej má být nejvíce co je možné přivrácen k terči, nesmí však docházet k nepřirozenému namáhání a únavě šíjového svalstva. 5.2.5.1 Chyby -
Překlánění nebo zaklánění hlavy způsobuje namáhání očí (Liška, 1994).
5.3 Držení zbraně Pistole se musí před zamířením na terč správně uchopit. V dnešní době se nabízí nespočet rukojetí pro sportovní pistole, ale konkrétní provedení rukojeti vyhovuje jen poměrně malému počtu střelců. Každý střelec má osobité rozměry rukou, které jsou jen málokdy u dvou různých lidí shodné. Proto je třeba, pokud střelec chce se svojí zbraní dobře mířit, přizpůsobit rukojeť, popřípadě ji vyměnit nebo nechat vyrobit na míru ruky, aby zbraň dokonale padla do ruky (Skanaker, Antal, 2007).
55
Prostřednictvím rukojeti je na ruku přenášena hmotnost pistole. Těžiště pistole by mělo být blízko spouště, takže hlavní část váhy přebírají tři prsty, které objímají pažbu pod lučíkem spouště. Pistole se drží pevně všemi třemi prsty proti palci, tak bude mít střelec plnou kontrolu nad zamířením pistole a její výškou. Tlak vyvinutý malíčkem musí být menší než tlak vyvinutý zbývajícími dvěma prsty (Skanaker, Antal, 1985).
Podle Lišky (1994) se na držení zbraně nesmí podílet ukazovák, který má během střelby za úkol správně stisknout spoušť. Palec musí být držen volně podél rámu, aniž by nějak tlačil na pistoli. Dobře vytvarované pažby mají opěrky palce. Dle Skanakera a Antala (2007) musí pažba dovolit uchopit ji tak vysoko, jak je možné, aby se zmenšila páčivá síla. Jestliže je zaujmut správný střelecký postoj, pak při správném uchopení pistole musí být hlaveň podél osy pohledu mířícího oka. Pažba má být v takovém úhlu, aby hlaveň přirozeně zaujala polohu rovnoběžnou se záměrnou linií bez zbytečného pohybu v zápěstí.
Pro správné uchopení zbraně je třeba ji vzít nestřílející rukou za hlaveň a vtlačit ji do dlaně. Obejmout pažbu prsty a přesvědčit se, že prostředníček ji objímá těsně pod lučíkem nebo rámem a ukazováček je zcela volný (obr. 14). Když se pistole zasazuje do dlaně, střelec by měl při tom mít ukazováček a palec doširoka rozevřené. Jakmile pažbu obejme prsty, mezi palcem a ukazováčkem se utvoří „V“. Pokud střelec nyní uvolní sevření, pistol bude uchopena správně (Skanaker, Antal, 1985). Skanaker a Antal (2007) dále uvádí, že by si každá střelec měl několikrát uvedený postup uchopení zbraně vyzkoušet a ujistit se, zda hlaveň míří na cíl. A to z toho důvodu, že stisknutí pistole a namíření musí být vždy při všech výstřelech naprosto shodné.
Obr. 14 Správné držení pistole (Skanaker, Antal, 1985)
56
Velmi důležité však je vždy stejné, zautomatizované držení zbraně, a to jak co do zasazení v ruce, tak i co do intenzity stisku (Liška, 1994).
Mezi jednotlivými výstřely je nejvhodnější sevření rukojeti zbraně uvolnit, dojde tak k lepšímu oběhu krve střílející rukou. Občas je dobré pistoli z dlaně úplně vyjmout, čím se dosáhne, že tvar ruky zůstane nezměněný. Tvar ruky ovlivňuje teplota, kdy vlivem tepla se dlaň potí. Za teplého počasí je vhodné ruku otřít vlhkým ručníkem, tím se ruka ochladí (Skanaker, Antal, 1985). 5.3.1. Chyby -
Nerovnoměrné držení zbraně.
-
Nadměrné vyvinutí síly uchopení a držení pistole, výsledkem je menší přesnost kontroly zbraně.
-
Vyvíjený nadměrný tlak malíčkem, prsteníčkem a prostředníčkem – hlaveň zbraně je stlačována dolů a to způsobuje nízko umístěné rány v terči.
-
Rukojeť zbraně nepadne střelci do ruky (Skanaker, Antal, 1985).
5.4 Dýchání Během dýchání se ruka držící zbraně pohybuje, proto je velice důležité při míření zastavit nebo zadržet dech. Než střelec uchopí pistoli k zamíření, několikrát by se měl zcela normálně nadechnout a vydechnout. Jakmile zvedne pistoli k zamíření, měl by se plně nadechnout, dovolit plicím vytlačit část vzduchu než začne mířit. Během míření se bránice nesmí pohnout. Pokud střelec neodpálí ránu v průběhu deseti vteřin, měl by spustit ruku se zbraní, nadechnout se a vydechnout a začít od začátku. Fyzickým tréninkem se zlepší kapacita plic a okysličování krve (Skanaker, Antal 2007). 5.4.1 Chyby -
Hluboké dýchání, které způsobuje hyperventilaci, což by způsobovalo zrychlení pulzu (Skanaker, Antal, 2007). 57
5.5 Míření Jakmile střelec zvládne základní postoj a uchopení zbraně, měla by být zbraň při zvednutí střílející ruky prakticky zamířená. Poté stačí malé úpravy, aby byla zbraň správně zamířená: vrchol mušky musí ležet v jedné rovině s horní hranou hledí, mezera po obou stranách mušky ve výřezu hledí musí být stejná. Pro správné zamíření je důležité mířícím okem sledovat mířidla, z důvodu, že oko nemůže být současně zaostřeno na mířidla a terč. Střelec by se měl převážně soustředit na mušku a zaostřit oko pouze na ni, protože i nepatrná chyba se zvětší na vzdálenost terče několikanásobně. (Skanaker, Antal, 2007). Mířením je potřeba navést správný obrazec mířidel do správné polohy vzhledem zamiřovacímu bodu na terči. Míří se na bod pod černým středem terče, protože ten se nejlépe kontroluje. Nejideálnější zamiřovací bod je asi v jedné třetině vzdálenosti od spodního okraje černého zamiřovacího středu ke spodnímu okraji terče. (Skanaker, Antal, 1985).
Mířidla – muška a hledí, by na zbrani měla mít vhodné rozměry, jinak se oku na ně bude hůře zaostřovat. Muška má být široká a pravoúhlá, stejný tvar má mít i výřez hledí. Poté je jednoduché umístit mušku do středu výřezu hledí podle proužků světla viditelných na každé straně mušky, které pro tento účel zcela postačují. Šířka průsvitů by měla být třetina až polovina šířky obrazce mušky (Skanaker, Antal, 2007). Mířidla na terčových pistolích jsou stavitelná. Místo zásahu střely v terči je možné posunout nastavením mířidel vodorovně nebo svisle (Skanaker, Antal, 1985). Liška (1994) se zabývá otázkou, jaká by měla být doba míření, aby nedocházelo k chybám, které by směřovaly ke zhoršení střeleckých výsledků. Uvádí, že schopnost udržet nejvyšší zrakovou ostrost je časově omezeno na 6-12 vteřin. To je doba, která stačí ke správnému zamíření a spuštění. Delším mířením by střelec lepších výsledků nedosáhl. Je tedy lepší, pokud střelec už míří dlouho a ještě nevystřelil, po 10 sekundách zbraň sklonit a nechat svaly zregenerovat a začít mířit od začátku. 5.5.1 Chyby -
Míření hodně těsně pod černý střed terče, to způsobuje, že bude mít obrazec mířidel tendenci spojit se s obrazem černého středu terče a bude velmi těžké udržet zaostření na mířidla 58
-
Střelec vidí ostře terč, místo mušky a hledí. Mířidla jsou pak zamlžená špatně definovatelná.
-
Chybné zamíření, kdy střele vidí chybný obrazec mířidel.
-
Naklonění pistole způsobuje, že jsou mířidla skloněna vlevo nebo vpravo (Skanaker, Antal, 1985).
5.6 Spouštění Základním pilířem techniky střely z pistole je spouštění. Dokonalost ve všem ostatním neznamená nic, je-li chybné spouštění. To totiž zkazí zamíření v kritickém okamžiku, a tím je výstřel. (Skanaker, Antal, 1985). Základ střelby z pistole je kontrolované stisknutí spouště. Pozornost a svědomitost ve všech ostatních ohledech je k ničemu, pokud střelec neumí správně stisknout spoušť. Spuštění totiž přináší posunutí obrazce mířidel vůči záměrnému bodu v rozhodujícím okamžiku, kdy dochází k výstřelu (Skanaker, Antal, 2007). Ukazováček stlačuje spoušť po přímce, směřuje k mířícímu oku. V nejlepším případě se o spoušť opírá první článek prstu, což je opravdu jediný bod prstu, který se během stlačování spouště a ohýbání prstu pohybuje po přímce. Ostatní části prstu se pohybují po zakřivených drahách. Pro správný úhel prvního článku prstu vzhledem ke spoušti je důležitá také poloha spouště, která je většinou seřiditelná. Tlak na spoušť musí být plynulý nejen do okamžiku výstřelu, ale i po něm. Výstřel samotný musí být načasovaný do optimálního intervalu (Skanaker, Antal, 2007).
Výsledná fáze práce na správném a přesném výstřelu, do které náleží spouštění, má rozhodující vliv na přesnost a výsledek střelby. Podmínkou správné techniky spouštění u pistolových disciplín je zejména správné držení zbraně, které umožňuje poklidnou práci ukazováčku na spoušti (Provazník, 1986).
59
5.6.1 Chyby
-
Spoušť je příliš vzadu, tlačí prst na její přední stranu zepředu směrem doprava, to způsobuje posunutí bodu zásadu doprava.
-
Spoušť je umístěna příliš vepředu (vůči prstům střelcovy ruky), tlačí bříško článku ukazováčku na jazýček spouště zprava a bod zásahu je na terči posunut doleva.
-
Strhnutí spouště.
-
Neplynulý tlak na spoušť.
-
Spoušť je stlačována druhým článkem prstu.
-
Spoušť je stlačována jen konečkem prstu (Skanaker, Antal, 1985).
5.6.2 Koordinace spouštění Složky jako jsou dýchání, míření a spouštění musí být během míření a výstřelu propojeny dohromady. Tyto jednotlivé složky mají smysl současně. Pokud střelec bude odkládat zahájení spouštění do doby, kdy bude mít srovnaná mířidla, bude mířit dlouho a v okamžiku, kdy vystřelí, zamíření již nebude dobré. Držení zbraně při míření je statická činnost, ale spouštění je činnost dynamická. A proto střelec musí zkoordinovat statické a dynamické složky za použití jedné ruky. Nejlepšího úspěchu se dosáhne tím, že střelec začne s obojím dohromady. Když pistole dosáhne zamiřovací oblasti, musí začít postupně stlačovat spoušť a také současně dělat poslední úpravy srovnání mířidel. Dále se musí snažit udržet stabilní obrazec mířidel a vlastní výstřel musí přijít jako překvapení. Střelci to nazývají podvědomé odpálené rány. A chybou je, když dojde k vědomé střelbě – vůlí řízené stlačení spouště v okamžiku kdy je správný obrazec mířidel. Čas nutný pro zamíření a spuštění nesmí být krátký ani dlouhý. Optimální interval je mezi 5-8 vteřinami (Skanaker, Antal, 1985). 5.6.2.1 Chyby -
Vědomá střelba, která vede ke stržení zbraně a chybný zásah terče.
-
Náhle spuštění rány po uplynutí intervalu pro zamíření a spuštění (Skanaker, Antal, 1985). 60
5.7 Odhled Odhled je střelcova schopnost po kterémkoliv mířeném výstřelu docela dobře určit, kde bude zásah umístěn a proč, aniž by se podíval na terč. Dobrý odhled mají jen Ti nejzkušenější střelci. Je to záležitost sebekontroly, kdy střelec ví, že nestrhl spoušť a měl správný obrazec mířidel (Liška, 1994).
5.8 Následný čas Samotný výstřel ještě neznamená konec akce. Po výstřelu střelec musí pistoli dále držet zamířenou. Zpětný ráz výstřelu pistoli vychýlí, ale ta se ihned vrátí do polohy, kterou zaujímala těsně před výstřelem. Teprve potom může po krátkém míření paži s pistolí spustit (Skanaker, Antal, 1985). 5.8.1 Chyby -
Spuštění ruky spistolí ihned jakmile pistole vystřelila.
61
6 BĚŽÍCÍ TERČ Jak uvádí Brych (2008) střelba na běžící terč je charakteristická specifickými znaky, které jsou daný pravidly. Je to jediná disciplína, kdy je možno, aby zbraň byla opatřena puškohledem (dalekohled připevněný na zbraň a vybavený mířidly speciálního tvaru). Mířidla respektují skutečnost, že terč se pohybuje ve směru zleva i zprava, dvěma rozdílnými rychlostmi. Puškohled má tu výhodu, že střelec vidí ostře mířidla, tak i cíl. Puškohled střelci využívají pro malorážkovou variantu této disciplíny, střílenou na 50 metrů, a také pro vzduchovkovou, střílející na 10 metrů. Malorážkou se střílí na figuru kance, terč pro vzduchovku je pouze kruhový. Pravidla předepisují, že střelec před vypuštěním terče musí stát v takzvaném přípravném postoji a zbraň do ramene zasadit až po objevení terče. Časový úsek na střelbu je velmi krátký a veškeré pohyby střelce musí být dokonale koordinovány a nacvičeny. Míření je specifické díky mířidlům, dalekohledu. Spouštění je spíše shodné se střelbou rychlých pistolových disciplín. Dýchání není problémem, střílí se se zadrženým dechem, ale čas na výstřel je krátký, takže není třeba dlouhého zadržení dechu (Brych, 2008). Střelec si sám zaujmutím přípravného postoje určuje vypuštění terče. V okamžiku kdy rozhodčí vypustí terč, střelec má na výstřel jen pár vteřin.
6.1 Poloha ke střelbě na běžící terč Postoj v poloze vstoje se u střelby na běžící terč nazývá postojem loveckým. Směr postoje se běžně volí proti středu dráhy terče. Střelba má v postoji dvě odlišné fáze. Během přípravy střelec stojí v nenuceném a přirozeném vzpřímeném postoji, v žádném případě není prohnutý v zádech, hlavu drží vzpřímeně. Ramena svírají se směrem střelby 45-50 stupňů. Zbraň se musí držet tak, aby se přinejmenším dolním okrajem botky dotýkala roviny ve výši pasu. Drží se a střílí se z ní bez opory (Brych, 2008). Poloha chodidel je naznačena na obrázku 15. Rozkročení nohou odpovídá zhruba šířce ramen. Hmotnost těla je rozmístěna na obě nohy rovnoměrně (Brych, 1982). Tělo se při "běhu" terče otáčí v kyčlích, horní část těl je zpevněná. Střelba probíhá tak, že
po
nalezení terče střelec zasadí zbraň do ramene, pohybuje jí, současně i tělem, ve směru pohybu terče, míří a současně spouští. (Brych, 2008). 62
Obr. 15. Poloha chodidel, orientace polohy (Brych, 2008)
6.1.2 Levá paže Hmotnost zbraně leží pouze na levé paži, to znamená, že střelec musí být vysoce trénovaný, aby dosáhl plynulého a přesného pohybu s terčem. Střelci na běžící terč nepoužívají střeleckou rukavici, ale střelecký kabát je předpokladem zdařilé střelby. Levá ruka má největší podíl na nesení a pohybu zbraně, proto by ruka měla být v lokti mírně ohnuta. Natažená paže by hmotnost zbraně jen stěží zvládala. Úhel v lokti by měl být přibližně 120-130 stupňů (Brych, 2008).
6.1.3 Pravá paže Pravá paže a pravé rameno mají na starosti: uchopení pistolové rukojeti zbraně, při tom je ukazováček umístěn na spoušť už v přípravném postoji, ustálení výstřelu při vodorovném pohybu, který sleduje pohyb terče. Výška pravého lokte se při míření a střelby nesmí měnit (Brych, 1982). Od střelby rychlopalnou pistolí, kde se pohyb paže na každý terč zastavuje, střelba na běžící terč odlišuje tím, že střelec střílí při pohybu zbraně (Brych, 2008).
6.1.4 Držení hlavy Hlava má být celou dobu držena přirozeně, zbraň je upravena tak, aby se čočka dalekohledu při zalícení dostala do vzdálenosti přibližně 70-80 mm od oka. Naklonění hlavy v momentu zalícení musí být jen přiměřeně malé. Chyby v držení hlavy a 63
v nasazení zbraně ovlivňují negativně stabilitu postoje a jsou příčinou horších výsledků (Brych, 2008).
6.2 Míření Proto, že se pohyb terče mění zprava a zleva a zároveň se terč pohybuje dvěma rychlostmi, musí být podle toho mířidla vybavena. V dalekohledu jsou z toho důvodu dvě mušky a střelec míří buď jednou, nebo druhou podle pohybu terče. Poloha hlavy musí být taková, aby umožnila střelci se dívat do dalekohledu ve směru jeho optické osy, a to ze vzdálenosti asi 75 mm od okuláru. Pro běžící terč je výhodné použít na zbrani takzvanou bodovou spoušť, to znamená, že pohyb spoušťového jazýčku je nulový až do okamžiku, kdy dojde k výstřelu (Brych, 2008).
6.3 Spouštění Při míření se terč i zbraň pohybují, je plynulé spouštění základním předpokladem pro kvalitní zásah. Výstřel je potřeba vypracovat tak, aby terč byl v okamžiku výstřelu asi v 80-95 % své dráhy (Brych, 2008).
64
7 BROKOVÁ STŘELBA NA LETÍCÍ TERČ Trap, skeet a doubletrap tvoří tři mezinárodní disciplíny. Jednotlivé disciplíny se odlišují pravidly, ale technika a dovednosti jsou hodně podobné. Brokové disciplíny se střílí brokovnicemi, takzvanými "kozlicemi". Zbraň má dvě hlavně, které jsou umístěné nad sebou. Terče jsou vypouštěny s použitím speciálního zařízení - vrhaček. Terče pro tyto disciplíny mohou být různě barevné - černé, bílé, žluté, oranžové. Jde o to, aby terče byly dobře viditelné proti pozadí na střelnici. Barvu volí pořadatel (Brych, 2008).
7.1 Skeet Skeet je sportovní střelecká disciplína zaměřená na přesnost. Samotné slovo skeet je odvozeno ze skandinávského slova pro střelbu. Cílem střelby je zasahovat letící terče ze snadno tříštivých materiálů (tzv. asfaltové holuby) o průměru 110 mm a tloušťce 25 mm (terče pro mezinárodní soutěže). Terče jsou vrhány ze dvou vrhacích věží ve dvou konstantních výškách (vysoká a nízká věž) a to stejným směrem a konstantní počáteční rychlostí. Vrhací zařízení se nacházejí na protilehlých koncích půlkruhu o poloměru 19 metrů. V rámci střelecké položky (25 terčů) střelec postupně zaujme 8 střeleckých pozic, ze kterých plní různé úkoly z pohledu časování terčů (jednotlivé terče a dvojterče) a směrového pořadí vrhaných terčů. V případě dvojterčů je střeleckým úkolem zasáhnout dva terče, přičemž terče jsou vrhány s velmi krátkým časovým odstupem, takže se ve vzduchu pohybují současně. Ke skeetu se na mezinárodních sportovních utkáních používají sportovní dvouhlavňové zbraně (brokovnice-kozlice), nicméně lze použít i poloautomatické nebo pumpovací brokovnice. Na každý terč je dovoleno vystřelit pouze jednu ránu (URL6).
Na rozdíl od příbuzné střelecké disciplíny střelby na trap však střelec vždy drží zbraň dole opřenou o svůj pas, nachází se v tzv. loveckém postavení a do ramene ji pokládá až poté, co uvidí terč (URL6).
65
7.2 Trap Ve sportovní disciplíně nazývané trap je střelec vybaven dvouhlavňovou brokovou puškou resp. brokovnicí – kozlicí, kdy zasahuje svojí střelbou tzv. holuby. Holubi jsou kotoučky o průměru 108 milimetrů o tloušťce 12 milimetrů, které speciální vrhací zařízení na střelnici náhodně vymršťuje rychlostí 30 metrů za sekundu (108 km/h) do vzdálenosti 15 a více metrů z pohledu střelce nalevo, napravo a přímo. Hliněný nebo asfaltový kotouček může být pro lepší optickou identifikaci zásahu naplněn barevným prachem (optickým zvýrazňovačem). Za platný zásah terče je považován takový zásah, kdy z terče (holuba) odlétne zrakem rozhodčího viditelný úlomek (Brych, 2008).
Soutěž v trapu se v minulosti střílela až na 300 ran, dnes střílí všichni střelci pouze 125 ran. 6 nejlepších střelců postupuje do finále, kde střílí 25 ran a na jeden terč mají jednu ránu (URL6).
7.3 Double trap Sesterskou disciplínou trapu je tzv. double trap (dvojitý trap), kdy střelec sestřeluje dva holuby najednou dvěma ranami (URL6)
7.4 Poloha těla Střelba na letící terč, ať už je to disciplína skeet, trap či doubletrap je velmi náročná. Postoj při střelbě na skeetu se liší od postoje na trapu. To je dáno širším rozsahem pohybu těla střelce postupně na 8 stanovištích a rozdílnost v dráze letu terčů. Každý terč žádá poněkud jinou techniku práce se zbraní a předsazení, a tím i postoje. Držení těla by mělo být co nejpřirozenější a uvolněné. Pouze to totiž umožní rychlý a přesně definovaný pohyb, kterým střelec sleduje vypuštěný terč (Brych, 2008).
66
Obr. 16. Poloha těla při střelbě brokových disciplín (Brych, 2008)
Správné postoje jsou dva a jsou odlišné v poloze nohou. Oba postoje jsou správné a každý má svoje výhody. Mnoho střelců používá v praxi na některém stanovišti jeden, na jiném druhý postoj, nebo dokonce kombinuje oba postoje (Málek a kol., 1989). Postoj A: Střelec stojí na stanovišti tak, aby viděl výseč prostoru, ve kterém bude střílet na terč. Levou nohu předsune před pravou, špičky jsou vzdáleny 45-55 cm. Paty 20-30 cm. Chodidla svírají úhel asi 45 stupňů. Hmotnost těla je rozložena na obě nohy takřka rovnoměrně, o něco více na levou nohu. Pravé koleno je možné mírně pokrčit. Postoj B: Orientace těla ke směru střelby je stejná jako u postoje A, odlišuje se jen v položení nohou. Chodidla jsou skoro rovnoběžně, levá noha v mírném předsunu, vzdálenost chodidel jen 15-20 cm, obě kolena pokrčena. To umožňuje lepší boční manévr trupem, stabilní postoj a snazší kontrolu výšky terče (Málek a kol., 1989).
Postoj A se nazývá postojem klasickým, druhý postoj je pružnější, i modernější pro svou lehkost a pohyblivost. Jakýkoliv křečovitý nebo jakkoliv strnulý, nepřirozený postoj je špatný (Málek a kol., 1989). Dle pravidel je střelec povinen před vypuštěním terče v disciplíně skeet zaujmout pohotovostní postoj, při kterém nejméně část botky zbraně musí být pod značkou na oděvu střelce, která označuje výšku pasu. Zasadit zbraň do ramene může až po vypuštění terče (Brych, 2008).
67
7.4.2 Poloha na trapu Postoj při střelbě disciplíny trap musí být takový, aby střelec mohl reagovat na jakýkoliv terč nehledě na jeho směr a výšku. Střelec dopředu nezná v jakých směrech a výškách budou terče vypouštěny. Postoj musí být uvolněný. Střelec může mít před vypuštěním terče zbraň zasazenou do ramene a povel k vypuštění terče dává on sám. Střelci na trapu vybírají zpravidla následující postup: Nejdříve se postaví čelně ve směru střelby, pak se pootočí asi o 40 stupňů napravo příč. Pravou nohou ukročí zpět tak, aby špičky nohou byly asi 35-40 cm od sebe, paty 25-30 cm od sebe. Hmotnost těla je rozprostřena na obě nohy rovnoměrně. Je chybné se v postoji před výstřelem hrbit, postoj je pak strnulý a těžko se kontroluje výška terčů (Brych, 2008). Podle Málka (1989) je správný postoj takový, který dává přirozenou možnost pohybu střelce trupem, je stabilní a přitom lehký.
7.4.3 Držení zbraně skeet Držení zbraně musí být takové, aby umožňovalo co nejrychlejší pohyb. Levá ruka drží předpažbí podhmatem uprostřed, levý loket je mírně vykloněn ven. Pravá ruka obepíná krk pažby a ukazováček je položen na spoušti. Pravý loket je volně spuštěn podél těla. Obě ruce by měly být od hlavního čepu pušky stejně vzdáleny, tak aby těžiště zbraně leželo v polovině jejich položení na zbraň. Ústí hlavní zbraně by se mělo odvíjet od výšky střelcových očí. Správná poloha ústí hlavně je jedna z podmínek úspěšnosti zásahu (Brych, 2008,).
7.4.4 Držení zbraně trap Zbraň má střelec držet přirozeně. Pravou ruku obepíná pevným hmatem krk pažby. Jestliže je pažba dobře upravena, musí být spoušť zbraně ovládána prvním článkem ukazováčku. Levá ruka podhmatem uchopí předpažbí přibližně v polovině její délky. Lokty obou paží nesmějí být příliš zvednuty ani spuštěny. Založení zbraně do ramene musí střelec věnovat určitou pozornost. Je chybné, pokud je hlava příliš předsunuta dopředu, přilícení má být volné. Obě ruce tisknou zbraň do ramene zhruba stejnou silou. Puška se zasazuje do ramenního důlku, ale nesmí se dotýkat klíční kosti. Zasazení 68
zbraně na každou ránu musí být stejné (Brych, 2008).
7.5 Zalícení Zalícení znamená zasazení zbraně do ramene a přiložení tváře k lícnici tak, aby oko, kterým se míří, bylo zcela přesně ve směru zaměřovací lišty. V disciplíně trap a doubletrap uskutečňuje střelec zalícení ještě před vyhozením terče. Je důležité, aby střelec tuto činnost dobře nacvičil a během střelby ji prováděl pokaždé pečlivě a přesně. V disciplíně skeet střelec musí z pohotovostní polohy zasadit zbraň do ramenní jamky v okamžiku, kdy terč již letí. To musí být provedeno co nejrychleji. V obou případech musí být zalícení dostatečně pevné, protože brokovnice má velký zpětný ráz, ale nesmí být křečovité (Adamec, 2006).
7.6 Míření Střelec brokových disciplín není schopen zaostřit oko na mušku nebo konec hlavní jako střelec disciplín kulových, jelikož by nemohl dobře pozorovat letící terč. Střelec má na výstřel velice krátký čas, proto nemůže být technika míření podobná nebo totožná se střelbou kulových disciplín. Zbraně pro tuto disciplínu jsou opatřeny kovovou lištou. Ta je připevněna nad horní hlavní zbraně. Na konci lišty nad ústím hlavní je umístěna muška. Zkušený střelci zaměřují převážně za pomoci lišty, která se proto nazývá zaměřovací, na rozdíl od lišty, kterou jsou spojeny k sobě obě hlavně. Střelec pozoruje terč přes mušku, nebo přes lištu hlavně. Míří proto s oběma očima otevřenýma (Brych, 2008). Málek a kol. (1989) zastávají názor, že obě otevřené oči umožňují střílejícímu okamžitě stanovit směr a rychlost letu terče a stanovit nutné předsazení. Dělá-li střelba s otevřenýma očima střelci potíže, nezbývá mu nic jiného než se přizpůsobit. Oběma otevřenýma očima určíme směr a rychlost terče, pak levé oko přimhouříme, upřesníme zamíření a střílíme.
7.7 Předsazení Každý terč je trefován na poněkud jinou vzdálenost proto, že terč se pohybuje a jeho 69
dráha má k dráze vystřelených broků rozdílný úhel. Střelec musí zamířit před terč, odborně řečeno musí předsazovat. Velikost předsazení je nutné zvolit podle toho, na jaký terč střelec střílí. Ještě navíc u disciplín trap a doubletrap není střelci známa dráha terče předem. U skeetu zase střelec vyměňuje v průběhu položky své stanoviště, navíc střílí jednotlivé rány a dvojstřely na terče, vržené z různých míst (nízká a vysoká věž na boku střeliště). Velikost předsazení je závislá na rychlosti a vzdálenosti terče a na rychlosti broků při výstřelu. Střelec dosahuje správného postavení a pohybu zbraně vůči terči trojím možným způsobem: -
nahazuje zbraň za terč, pak terč dojíždí a předsazuje,
-
nahazuje do terče, pak předbíhá terč do předsazení,
-
nahazuje před terč do předsazení přímo, to je velmi náročný a rychlý způsob střelby (Adamec, 2006).
Zamíření zbraně, její vedení a spuštění s nutným předsazením je jeden návazný úkol. Podle Málka (1989) u vrcholových střelců lze vidět velmi sladěné pohyby, že člověk má dojem, že ránu odpalují ihned při zasazení do ramene. To pouze dokazuje fakt, že vedení zbraně a zamíření zabírá dobrým střelcům jen málo času a v okamžiku, kdy je zbraň do ramene zasazena, je téměř zamířena na terč i s potřebným předsazením.
7.8 Dýchání Doba, po kterou má střelec možnost úspěšně vystřelit na terč, aby byl zasažen, je velmi krátká. Vlastní práci na výstřelu provádí střelec se zadrženým dechem. Zadržení dechu je krátké a přirozené (Brych, 2008).
7.9 Spouštění Rozdíl mezi kulovou a brokovou střelbou je největší v technice spouštění. Doba na zasažení terče je velmi krátká, ne více než 1,5 sekundy. Spouštění musí být hlavně plynulé, ale velice energetické. U střelce kulových disciplín by to bylo stržení, u brokařů je to zcela v pořádku a normální. V případě, kdy je potřebné vystřelit dvě 70
rány, je třeba natrénovat správné ovládání spouště, protože obě hlavně se odpalují jedním spoušťovým jazýčkem. Po vystřelení prvního výstřelu musí střelec nechat spoušť vrátit dopředu do základní polohy a vystřelit podruhé. Ukazováček musí samozřejmě být se spoušťovým jazýčkem v neustálém dotyku. Zbraň se při tom neustále pohybuje vymezeným způsobem, neboť sleduje dráhu terče. Právě zastavení zbraně v jejím pohyb je chyba, která způsobuje minutí terče zejména u méně zkušených střelců (Brych, 2008). Zamíření zbraně, její vedení a posléze spuštění s potřebným předsazením je jeden návazný úkon. Je a musí být zákonitě hlavním předmětem suchého tréninku. Plynulost pohybu zbraně a získání potřebného předsazení musí být snahou brokového střelce (Brych, 2008).
7.10 Chyby střelby na letící a běžící terč 7.10.1 Držení zbraně
-
Stává se, že krk pažby je příliš dlouhý, střelec dosahuje na spoušť špičkou ukazováčku. Je-li krk pažby příliš krátký, musí střelec příliš ohýbat prst ke spoušti, aby nespouštěl druhým článkem. V tomto případě jej často do prostředního prostu tluče lučík a způsobuje mu zranění. Střelec pak uhýbá, odpoutává pozornost a někdy se výstřelu podvědomě bojí.
-
Levá ruka je někdy příliš blízko středového čepu zbraně. Manévr hlavněmi je v důsledku posunutí těžiště pomalý. Špatné je i držení předpažbí až na samém konci s levou rukou téměř nataženou (Brych, 2008).
7.10.2 Spouštění
-
Spouštění se musí uskutečnit za pohybu zbraně a bez zastavení. Někteří střelci nejčastěji chybují právě v tom, že sice patřičně předsadí, ale při spuštění zastaví zbraň, nebo její pohyb zpomalí. Zastavením zbraně se tak předsazení ztratí a terč nebude zasažen (Brych, 2008). 71
7.10.3 Přilícení
-
Chyby jsou způsobeny chybným založením zbraně do ramene. Zbraň střelec založí příliš nízko, má snahu srovnat záměrnou, hlavu potom příliš sklání a hrbí záda. Na mířidla zbraně se zpravidla dívá s nadhledem a terč obyčejně přestřelí. Jinou chybou bývá, že zbraň založí místo do ramene do svalu paže. Hlavu musí příliš přiklánět. Střelec zpravidla po několika ranách pocítí následky. Má rameno, lépe řečeno sval, potlučen a dalších ran se začíná bát.
-
Nedostatečně upravená pažba, která svými parametry neodpovídá potřebě střelce, způsobuje rovněž poranění tváře.
-
Lůžko zbraně – slouží k uložení hlavní do závěrového mechanismu a k jejich spojení se zadním dílem zbraně, kde je uloženo bicí ústrojí, spoušťový a napínací mechanismus, a kde je připevněna pažba (Brych, 2008).
72
8 ZÁVĚR Speciální dovednosti, které jsou poloha těla střelce, míření, dýchání, spouštění aj. jsou pro střelce klíčovým bodem úspěšné střelby. Je to proto, že je potřeba, aby byl cíl zasažen co nejpřesněji. Pokud není zvládnuta jedna ze složek speciálních střeleckých dovedností, nikdy střelec nedospěje dobrého výsledku. Všechny složky spolu souvisí, musí se neustále trénovat a věnovat jim dostatečnou pozornost. Provedení mířeného výstřelu je složitý proces, který od střelce nevyžaduje jen správné splnění speciálních dovedností, ale důležité jsou další faktory jako fyzická připravenost střelce či psychická odolnost. Naučit se přesně střílet není lehký úkol. K tomu aby se střelec stal dobrým a úspěšným střelcem je potřeba věnovat přípravě mnoho času. Úspěšný trénink, který směruje k růstu střelce, závisí z velké části na trenérovi.
73
POUŽITÁ LITERATURA 1. ADAMEC, L. Tréninkové faktory v disciplíně skeet. Praha: TŠ FTVS UK, 2006 2. BARTŮŇKOVÁ, S., Fyziologie člověka a tělesných cvičení: učební texty pro studenty Fyzioterapie a studia Tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2006, 285 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80246-1171-6 3. BRYCH, J. Almanach sportovní střelby. 1. vyd.. Praha: ÚV Svazarmu, 1990, 159 s. Knižnice Svazarm. ISBN 80-206-0008-6 4. BRYCH, J. Sportovní střelba. 1 vyd. Praha: Karolinum, 2008, 261 s. ISBN 97880-246-1582-0 BRYCH, J. Sportovní střelba – kulové disciplíny. 1 vyd. Praha: Naše Vojsko, 1982 5. BRYCH, J. Sportovní střelba – metodika výcviku ve střelbě puškou. Praha: ÚV Svazarmu, 1985 6. BRYCH, J., KIRIAN, V. Terče a disciplíny sportovní střelby. 1. vyd. Praha:Naše Vojsko, 1981 7. FELT, K., JANOUŠEK, L., Zlatá kniha sportovní střelby. 1. vyd. Ottovo nakladatelství - Cesty, 2003, 176 s. ISBN 80-718-1908-5.
Praha:
8. FILIKAR, M. Sportovní střelba. ÚV Svazarmu, Praha 1975, 178 s. 9. FOX, S. Human physiology. 4th ed. Dubuque, Iowa: Brown, 1993, 671 s. ISBN 06-971-2260-3. 10. HORNEBER, R. Střelba z pušky (překlad Petr Kovařík). ČSS, 1996. 11. HYNOUŠ, J. Teorie střelby I. Praha: Karlova Univerzita 1976. 12. HYNOUŠ, J. Teorie střelby II. Praha: Karlova Univerzita 1981. 13. JURJEV, A. Sportovní střelba z pušky a pistole. Praha, 1966. 408 s. 14. KOHLÍKOVÁ, E., Fyziologie člověka: učební texty pro trenérskou školu. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2004, 161 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-86317-31-5 15. KOMENDA, J. Zbraně a střelivo mezi paragrafy: [zákon č. 19/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu se všemi prováděcími předpisy a komentářem]. 1. vyd. Modřice: Josef Tůma, 2003. ISBN 80-866-8703-1 16. KRYL, L. Fyziologie sportovní střelby. Praha: ÚV Svazarmu, 1979. 155s. 74
17. LIŠKA, P. Střelba z pistole a revolveru. Dotisk 1. vyd. Praha: Magnet-Press, 1994, 177 p. ISBN 80-858-4709-4. 18. LIŠKA, P. Český střelecký svaz po dvaceti letech. Střelecká revue. Č. 1 (leden, 2010), roč. 42, s. 95-97. 19. MÁLEK, V., a kol. Sportovní střelba – metodika výcviku v brokové střelbě TRAP a SKEET. ÚV Svazarmu, Praha 1989. 139 s. ISBN 80-7062-109-5 20. PROVAZNÍK, V. Teorie a metodika branně technických aktivit, libovolná pistole a standartní pistole ženy. 1 vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1986, 267 s. 21. PROVAZNÍK, V. Teorie a metodika branně technických aktivit, vzduchové zbraně – puška. 1 vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1984, 173 s. 22. PALMER, A. J. The International Shooting Union – Official History 19071977,UIT, 1978 23. SKANAKER, R., ANTAL, L. Střelba z pistole. ČSS, 1985 24. SKANAKER, R., ANTAL, L. Sportovní střelba z pistole. 1. vyd. Praha: Naše Vojsko 2007, 193s. ISBN 80-206-0841-9 25. ŠTIRAND, O. a kol. Střelectví. ÚV Svazarmu, 1986 Elektronické zdroje: 1. BROWN, Melissa J., Richard D. TANDY, Gabriele WULF a John C. YOUNG. The Effect of Acute Exercise on Pistol Shooting Performance of Police Officers. Motor Control [online]. 2013, vol. 17, issue 3, s. 273-282 [cit. 2014-05-20] 2. VUČKOVIĆ, G., DOPSAJ, M., RADOVANOVIĆ, R., a JOVANOVIĆ, A., CHARACTERISTICS OF SHOOTING EFFICIENCY DURING A BASIC SHOOTING TRAINING PROGRAM INVOLVING POLICE OFFICERS OF BOTH SEXES. Facta Universitatis: Series Physical Education & Sport [online]. 2008, vol. 6, issue 2, s. 147-157 [cit. 2014-05-20] URL1: < http://www.shooting.cz/browser.php?doc=26265&viewer=html.h> [201407-25] URL2: < http://www.shooting.cz/browser.php?doc=26270&viewer=html.h >[201415-5]
75
URL3: < http://www.shooting.cz/browser.php?doc=26268&viewer=html.h > [201416-5] URL4: < http://www.cuzzs.cz/cs/zbrane-a-strelivo-4/ > [2014-07-25] URL5: < http://shooting.cz/browser.php?cat=244&viewer=category1.h> [2014-267] URL6: < http://www.ivtsbs.estranky.cz/clanky/skeet.html > [2014-20-5]
76
