ŠESTÁ KAPITOLA u í mluvit motoristickou mate štinou, nalézá i n co dobrého v jinak up ímn proklínaných ú edních technických prohlídkách a uvádí odstrašující p íklad p edstírané odbornosti bohužel, práv SPARTAKOVCEM. Není jist zapot ebí zvláštní fantasie k p edstav , že nejste dosud majiteli SPARTAKA, jaký práv zastavil nedaleko vás. Jeho pán s vlastnickou pýchou vytáhne klí ek od zapalování, zasune rychlost, p ibouchne dví ka a náležit pomalu zamyká v z, aby zjistil, kolik závistivých obdivovatel p iláká krásné sp ežení z mladoboleslavských stájí. Pon kud soucitn odpoví na vaši otázku, jak to jezdí, a odchází krokem král , ponechávaje vám právo ko it se tomu, co jeho jest. Zmín ný výraz soucitu má své opodstatn ní v malém nedostatku, že jste totiž svou otázku neformulovali e í motoristickou. V ta tázací jak to jezdí ? odpovídá sice ve všem Pravidl m eského pravopisu, ale je p íliš spisovná a neodborná. Každý, kdo spat uje ve sl vku benzin polovinu siamského dvoj ete, jehož druhá ást se nazývá karburace, formuloval by dotaz jinak: Jak to chodí? Pro úplnost bud ješt poznamenáno, že ani pojmy „benzin" a „karburace" nejsou originály, nýbrž p eklady; v motoristické eštin se íká benzinu š áva a karburaci neboli zplynova i frká . Osud vám chystá ponau ení v podob druhého obdivovatele, který se najednou octl vedle vás. Vyci uje, že jste oba téže hodnostní t ídy (nedívali byste se tu na cizího
87
SPARTAKA, kdybyste jej sami m li), a bod e zahajuje rozpravu. „Peká , co ?!" P isv d íte v mírném úžasu. Nelze vás totiž nazvat úplným negramotou v motoristickém jazyce, a proto víte, že výraz „peká " mívá obvykle smysl hanlivý. Užívá se jej s oblibou pro vozidla nejezdící anebo jezdící tak, že výkon nutí k vyslovení nejhlubší soustrasti jejich majitel m. V zte tudíž: V daném p ípad je možno týmž slovem vyjád it hluboké opovržení - i obdiv hrani ící se zbož ováním. Záleží jen na intonaci hlasu. „Jo, nový fáro je nový fáro, pane ku," mluví dále muž z ejm zasv cený. Rokem narození pat í asi mezi ty, kte í se ve svém nejzávid níhodn jším v ku mohli chlubit Pragovkou z roku 1928 jako vrcholem technického pokroku v motorismu. „Kolik jsem já t ch kár už vyst ídal! Ted nemám nic, a cht l bych tohle." - Ukáže na SPARTAKA. N co mu nedá, aby nenahlédl oknem pro idi e. - „Skoro p tadvacet tisíc na tom naskákal, jestli mu hodinky dob e ukazujou. A bourák vypadá, jako by zrovna vyjel z vrat fabriky. Takovejhle brus musí být radost šlechtit a honit. Znal jsem i p kný hnojníky, kamaráde. Nikdy není lov k dost chytrej. Jednou jsem koupil nedopat ením u in nej žentour. Na první pohled vypadal nádhern . Oblek, že až o i p echázely; ten lump, co mi to uvázal na krk, nedovolil na lak sáhnout. On totiž napajcoval celej vehikl petrolejem s naftou, proto se tak lesknul. A skute n vám ta bedna jezdila. Aspo zkušební jízda dopadla znamenit . Do chvíle, než mi ten poh ební v z spad' na krk, nenapadlo m žádný zlý tušení. Jediná v c se zdála podez elá: k certifikátu byl p ipojenej památník v p kný plyšový vazb , asi tak padesát list . Víte, co je to památník? Taková knížka, do který si dávaly d íve holky psát veršíky od len rodiny, od spoluža ek, kamarádek a milenc ." 88
89
„Promi te, že p erušuji," namítnete nesm le. „Mluvíte o památnících nebo o certifikátu toho zda eného motorového vozidla ?" „Ono nebylo ani tak zda ený jako zad ený. Jenže na to jsem p išel bohužel pozd . A pokud se tý e památníku, abych vám v c vysv tlil, certifikát nesta il na jména všech majitel , tak je potom psali do památníku, kterej se tím stal ú ední listinou. Já byl dev ta ty icátej držitel. M l jsem co držet - sebe, když jsem se na tu hr zu podíval zblizka. Prodávající hrozn sp chal, sotva dostal peníze do rukou. Nabíd' jsem mu, že ho odvezu na nádraží - vymluvil se na cestu do Bratislavy - ale on kdepak, první jízda novým autem musí být svobodná, radostná, podle vlastní volby a ne z povinnosti. Podal mi ruku a hned byl pry . Ješt mi pop ál sto tisíc kilometr bez defektu, rošiák, a já m l sto tisíc defekt na kilometr." Posloucháte napjat , sotva dýcháte. Zapomínáte i na SPARTAKA, váš spole ník také. Vykládá stále temperamentn ji. „S papírama v kapse jdu z kancelá e pro evidenci motorových vozidel dol , kde to stálo. Srdce mi roz ilením mlátilo jak rozštelovanej ventil. Zvednu haubnu, koukám tomu do st ev, a vidím, že z frká e kape štáva. No, ut šuju se, pakunk asi bude zapot ebí vym nit. Detail. Co tak dumám, našeptává mozek : Františku, uchej dob e ! Necítíš nic zvláštního? Míchaly se vám do sebe dva takový podivný smrady. Oba jsem dob e znal. Ten první jako když se škva í n co mezi gumou a vln ným svetrem, ten druhej p ipomínal jaksi špitál." „A co jste zjistil?" vyrazíte ze sebe plni ú asti. „Spálený spojkový obložení; z tý zkušební jízdy. Ale já si uv domil pravdu, až když m vzk ísili." „Omdlel ? Hr zou ?" „Omdlel, jenže nejenom hr zou; i z tý druhý vo avky.
90
V benzinu byl éter. Opi í kapky. Aby mašina ukázala výkon. Dostal jsem jednoduše zadarmo parádní narkosu. Nohu mi mohli u íznout; nic bych nebyl v d l. Cht lo se mn zvracet - z toho éteru i z toho vozu. T i tvrti hodiny jsem mrchu natá el. Baterie, takhle t žce invalidní, za vala docela. Ten start byl její labutí písní. Málem jsem p i n m za val i já. Pak už bylo asi tý erný mrše líto, že m tak huntuje, a chytla. Kamaráde, žentour, turbina a parní válec dohromady nenad lají víc kraválu, než nad lal m j automobil." Prokážete svou odbornost faktickou poznámkou: „Cožpak jste p i té zkušební jízd hluk nezjistil?" „Ne," pokra uje váš informátor se zápalem. „D ív jší majitel dal mezi motor a kastli dvojitou isolaci z korku a z gumy, aby uvnit v ká e nebylo moc slyšet. Našláp' to, když jsem sed l na sedadle vedle idi e, gangster. A ješt se vychloubal, jakej tichej chod ta kraksna má. M la. Luftcuc chrochtal víc než rozzu enej nosorožec. Frká prskal, fun l, síp l a hekal jako astmatik po p tikilometrovým b hu do kopce. Ventily mlátily - tomu se nedalo íkat klepání - mlátily, jako kdybyste tlouk' v hmoždí i vanilku. Lágry valy, že to takhle dlouho nevydrží, a taky skute n nevydržely. Dodnes nevím, co se asi d lo v rychlostní sk íni, protože narvat do tý hr zy kvalt jednoduše v bec nešlo. Cpal jsem tam jedni ku p es minutu, a v duchu jsem odhadoval, jestli se rozjedu na dvojku. Na jednotce nemoh' podle mýho odhadu z stat ani jedinej zub nevo esanej. Pak p ece jenom n jakým zázrakem zasko ila, a byl to ohromnej zázrak, když povážíte, že spojka nevystavovala. Ono nešlo jen o spálený obložení; kuplunk s rozhašeným ložiskem a s prasklou ty kou nedokáže, tot se ví, žádný divy. Jinak tomu vehiklu nechyb lo skoro už nic. Jedin šlajfy nefungovaly dost spolehliv . Na první k ižovatce jsem radši vjel na chodník než na-strážníka. Chápete?"
91
„Chápu," dodáte ú astn a uvažujete pon kud skepticky, není-li za jistých okolností lepší drožka ve srovnání s vlastním motorovým vozidlem. „Celou dovolenou jsem tenkrát proležel - na zádech pod au ákem. Pak jsem se s tím dokonce nau il jezdit. V te nebo nev te: Když jsem potvo e hodn energicky ek': Dneska startujeme na p edvád cí jízdu! - chodila. Bezvadn . A tak jsem se jí kone n zbavil. Sotva byly peníze v kapse, podal jsem kupujícímu ruku, a že musím na nádraží, že jedu do Košic. Ne, ne, chra B h, nechci svézt, první jízda novým autem musí být svobodná, radostná, podle vlastní volby a ne z povinnosti. P ísahám z duše jsem mu p ál, aby ujel sto tisíc kilometr bez defektu. Jen jednou za celá ta léta se mi poda ilo zahlédnout sv j n kdejší silostroj. Jeho majitel m nevid l. Ležel zrovna pod vozem a spravoval; na št stí zase jinej majitel, jak jsem rozeznal. Byl zamazanej a vzdychal jako rodi ka v t žký hodince. Taky asi proto, že se dostal na poslední list památníku." - A dodal po dramatické pause. „Pokládáte m ; pane, za lumpa ?" „Ne," odv tili jste pravd podobn . „To už tak s sebou nese život." „D kuju vám," praví spoluobdivovatel SPARTAKA. „Kdyby bylo po smrti nebe a peklo, dostal bych se asi do rukou erta, kterýmu jsem na zemi prodal t ch p tadvacet zjankovat lejch kobyl... p edstavte si to!" „Sotva. Ten si odbyl o istec na zemi _-'tím autem z n ho bude nebo byl by and l." „Vylou eno. Vždy on, h íšník, prodal zas n komu jinýmu, místo aby dal tu hr zu do šmelce. And l by moh' být jedin z posledního majitele. Ten si ur it užil svoje, pokud nevzal krumpá a nerozbil automobil na cucky..."
92
Nezaznamenáváme zde smutný p íb h jednoho ze SPARTAKOVCrJ-KANDIDÁTA proto, abychom vás p ivedli do smutné nebo do ned v ivé nálady. Dostanete-li jednou nového SPARTAKA, nem že se vám stát nic z toho, co postihlo hrdinu p edešlého vypráv ní, a nem že se vám to stát ani tehdy, kdybyste kupovali SPARTAKA ojetého, nebof muži v modrých uniformách nejsou za všech okolností protivníky SPARTAKOVCÚ i ostatního lidu motorisovaného. Vymysleli a praktikují dobrou v c, které se u en íká „technická prohlídka p i zm n vlastníka motorového vozidla". Zrentgenují starší automobil, jejž míníte koupit, a z moci ú ední nesvoli k tomu, aby vám byl prodán, dokud nebude v po ádku. Vy se však nesmíte dát nikdy p ivést do rozpak n kterým z výraz zde citovaných. Nebyl tu ovšem zdaleka probrán celý motoristický slovník. SPARTAKOVEC nenatá í motor a nestartuje, nýbrž to startne nebo rozhýbe; nikoli s vytaženým syti em sm si, nýbrž s udlem. P vabné sl vko udl i udlík zasluhuje pro svou mnohovýznamnost .bližší výklad. Všechno, co je drobn jší, n žn jší a p esn ji definovatelné jen tím, že se to povytahuje, zasunuje, vysunuje, postrkuje anebo otá í, p ípadn kroutí, nazýváme jednotn udlem, udlí kem a udlíkem. Varujeme vás však p ed jakýmkoli p edstíráním odbornosti. Co kdybyste ozna ili za udla ojnici nebo klikový h ídel? První je vždycky ojnice, druhé klika jako talí ové kolo talí a hruška prost hruška. Po nastartování ne adí SPARTAKOVEC rychlost, nýbrž hodí tam kvalt. Také nep e a uje nap .. z jedni ky na dvojku, ale šaltuje. Nejezdí na plný plyn (to se totiž zásadn nemá d lat); p idání plynu charakterisuje výrazem, že na to šlápne, eventuáln dupne. Mnohem precisn jší a básni t jší výraz sáhnout tomu pod sukn ozna uje jízdu na hranicích vysoké,
93
až maximální rychlosti. Hanlivá ozna ení motorových vozidel jsou uvedena ve velmi neúplném seznamu p ezdívek na str. 57. Projevy pochvaly a obdivu bývají idší, nebo se jich mén užívá. Povšimn me si alespo . hlavních: bourák, fáro, klasa, íslo, sensace, žúžo (kde nevím, mám-li napsat árkované nebo kroužkované „u" - Slovník jazyka eského o tom, žel, nic ne íká!), bašta-auták a zmín ný již dvojsmyslný termín peká . Není hrubou chybou, použijete-li slova karosérie, ale srdci pravého motoristy je daleko bližší kastle. Pokud nespl uje jeho estetické požadavky, nazývá ji kisnou anebo bednou. To, co se skrývá pod haubnou - nikoli pod kapotou - se jmenuje prost st eva. O v tšin t chto st ev m žete mluvit bez obav spisovnými tvary, aniž se dopustíte nesprávnosti nebo neslušnosti. Speciální výrazy se tu vyskytují vzácn ji, nejsou však bez zajímavosti. Nádrž na benzin bývá nazývána mlékárnou, isti vzduchu luft-' cucem, zplynova frká em. Ventil m se n kdy íká klepárna, jmenovit u voz starých a prastarých. Hejble je výraz pro r zné pedály a páky. Ale trysky jsou .docela samoz ejm a nutn dýzny. Nikdy se neptejte na spot ebu, nýbrž kolik to bere, žere, p ípadn chlastá. , Tvar dupnout na to má dvojí, zvláštní shodou okolností protich dný smysl, nebo p edstavuje vysokou rychlost, jak bylo již poznamenáno, i - prudké brzd ní. Neužívejte proto rad ji tohoto výrazu jako rady idi i za jízdy. Mohl by vám vytýkat, že si ,vaše ponau ení vyložil jinak a že proto došlo k nedorozum ní, na p . k proražení železni ních závor nebo k vjezdu do rybníka. Neblamujte se rádoby odbornými, avšak ve skute nosti hrub chybnými projevy, kterými se v o ích jen trochu zkušeného motoristy zbyte n znevažujete. Se shovívavým
94
úsm vem p itakávám své šestileté nete i na její radostné konstatování, že „dnes nám, strejdo, ten chladi ohromn jede!" - ale co íci SPARTAKOVCI, u n hož zastavíte na silnici v domn nce, že n co pot ebuje, á který vám po p edchozím pod kování za ne u en vykládat: „M ním vodu; po každých padesáti kilometrech, jakmile za ne být horká. lov k se tím, pravda, zdržuje, jenže nad ztrátu asu je mi chlazení motoru." Jenom povahy krajn otrlé dokáží asi za takové situace odpov d t s náležitým p ím rem po prvním sl vku následující v ty. „Vy..., jestli vám to náhodou nevadí -: Motor se chladí neideáln ji p i teplot vody kolem 80° stup . Poklona." V tšina „odborníkem" pou ených patrn zbledne, n co zablekotá, a s omluvou, že nem li v úmyslu obt žovat, pokra ují v cest . Pat ím do této zbab lé skupiny. Ale tahle episoda rozhodn nespadá do kapitoly o motoristickém jazyku, proto ji m žeme s klidným sv domím uzav ít. Budoucnost ukáže, zdali splnila, co splnit m la.
95
