Sociální etika II. 1. Základní otázka etiky, kategorie etiky, systematické zařazení sociální etiky 1.1 Základní otázka etiky 1.2 Etické perspektivy lidské svobody - přehled 1.3 Kategorie etiky 2. Metoda etiky a etický argument 2.1 Metoda etiky 2.2 Etický argument 2.3 Důležité rozlišení 2.3.1 Sociální zvěstování církve/ sociální etika 2.3.2 Sociální pomoc/ systémové utváření společnosti 2.4 Typy etického rozhodování a odpovědnosti 3. Společnost, občanská společnost, stát, instituce, globalizace, regionalizace, EU-Integration, Paradigma novověku. Stát- moc- právo 3.1 Doba, ve které žijeme 3.2 Globalizace–„regionalizace“ 3.3 Struktury a systémy pravidel 3.4 Několik pojmů ke společenské problematice 4. Mír a válka 4.1 Stát – zamezení války – rozvoj míru 4.2 Co je moc (Gewalt) 4.3 Mír a násilí 4.4 Civilizační šestiúhelník 5. Hospodářská a podnikatelská etika, hospodářské systémy 5.1 Rozdělení hospodářské etiky 5.2 Tržní hospodářství 5.3 Pojmy „ekonomie“ a „ekonomicky“ 5.4 Struktura a regulační mechanismy
Toto krátké skriptum je určeno jako učební pomůcka pro studenty předmětu Sociální etika II. na TF JU. Neprošlo jazykovou ani věcnou korekturou. Student by toto skriptum neměl brát jako dostatečný materiál pro přípravu k zápočtu, je to spíše pomůcka pro orientaci v přednáškách Prof. Renöckla.
Zpracoval: Mgr. Martin Bílek, MBA
1
1.
Základní otázka etiky, kategorie etiky, systematické zařazení sociální etiky
1.1 Základní otázka etiky Etika jako vědecká disciplína se snaží nalézt odpověď na základní otázku: „Jak se vydaří náš život?“ Bude smysluplný, zdařilý, budeme ho prožívat v radosti, míru, poklidu a štěstí? Odpovědi na tuto základní otázku vyžadují souborný pohled na mnoho oblastí života a perspektiv. Etika je zaměřena na to, aby se náš život v celé své komplexitě vydařil, abychom dokázali obstát v dobrých i těžkých hodinách našeho života. Mezní situace jsou rozhodujícím testem našeho života, mnoho tzv. životních konceptů „pro šťastné chvíle“ nás nechá bez orientace a podpory právě tehdy, kdy bychom je nejvíce potřebovali. Jádrem etiky nejsou předpisy a zákazy, ale vědomí a svoboda lidí. Svobodu nelze zaměňovat s pasivitou, libovůlí, zvůlí a bezprávím. Svoboda je cenný, krajně náročný potenciál, neoddělitelně spojený s šancí a povinností usilovat o co nejlepší chápání a rozhodování, stát za svým jednáním a nezříkat se zodpovědnosti za jednotlivé činy ani za život jako celek. Etika rozšiřuje pohled na spravedlnost a obecné dobro. Individuální etika se ptá na to, co je dobré, a sociální etika se ptá na to, co je spravedlivé. 1.2 Etické perspektivy lidské svobody - přehled Přehled: Etické perspektivy lidské svobody chápání rozhodování / jednání zodpovědnost v komplexních systémech Postoj / přístup: respekt a dobrá vůle - speciálně vůči ostatním lidem, živočichům a hodnotám Vědomosti / dovednosti: cíle – cesty / prostředky, zvažování důsledků a rizik, vedlejších účinků. osobní postoj a praxe (ctnosti a základní vzorce jednání). Dvě roviny etiky: strukturální, institucionální pravidla v našem oboru činnosti, profese, společnosti, státě, celosvětově Metahorizont: víra, světový názor, epochální paradigmata: Co je člověk? - Odkud přichází? - Kam směřuje?
Důležitou roli zde hrají naše naděje, obavy, motivace, pohnutky a hodnoty, které uznáváme. 2
Komentář přehledu: Svobodou v etickém slova smyslu není myšlena svévole a bezohlednost vůči druhým a prostředí, ve kterém žijeme. Žít svobodně ve společnosti, správně se rozhodovat a jednat, se musíme učit, k tomu je nutné správné chápání situací a podmínek, které náš život ovlivňují. Svět dneška nese přívlastek globální – toto slovo je určitým synonymem pro provázanost, souvztažnost, závislost a komplexitu současnosti. Chceme-li se v této nepřehledné situaci orientovat a jednat odpovědně, pak musíme těmto závislostem a komplexitě rozumět. Znát jejich příčiny a následky. O pojmech jako je dobro a spravedlnost bychom asi nikdy nezačali přemýšlet bez určitého primárního nastavení, bez určitých postojů a hodnot, které uznáváme a ctíme. Respekt a dobrá vůle jsou dvěma takovými postoji, které by nás měli vést při našem rozhodování. Nezapomínejme na dvě základní roviny etiky nebo etického uvažování. O těchto dvou rovinách budu pojednávat v další části skripta, zde bych je chtěl jen připomenout. V sociální etice musíme rozlišovat mezi osobním postojem a praxí, které tvoří základ pro další uvažování o etice v komplexních systémech, a mezi rovinou strukturálních a institucionálních pravidel. Bez pochopení toho, jak tato strukturální a institucionální pravidla fungují, není možné řízení a koordinování jednotlivých iniciativ. Naše jednání by nebylo účinné a nedosáhli bychom tedy svých vytčených cílů, byť by byly sebelepší. Jak osobní, tak strukturální rovina jsou ovlivněny vírou, světovým názorem a paradigmaty doby, ty nám dávají aktuální odpovědi na otázky: Co je člověk? Odkud přichází a kam směřuje? Důležitou roli zde hrají naše naděje, obavy, motivace, pohnutky a hodnoty, které uznáváme. 1.3 Kategorie etiky Při studiu etiky můžeme rozlišovat tři okruhy problému1: Etika
analytická etika (metaetika) – analýza jazyka morálky fundamentální etika – základní problémy etiky aplikovaná etika (normativní) – aplikace na určité oblasti jednání, dále se dělí na:
individuální etika
sociální etika
Individuální etika – se zabývá praxí, pokud praxe může být přičítána jednotlivým osobám a vztahována k jejich osobní odpovědnosti. Zda lžu, kradu, podvádím, jak plním své úkoly v rodině a v povolání, jaké požadavky kladu sám na sebe, jak prožívám sexualitu, jak organizuji svůj volný čas, jaký je můj postoj k cizincům – to vše a mnoho jiného považujeme obecně za záležitosti, o nichž víme, že jsme za ně osobně odpovědni, a za něž se také činíme navzájem osobně odpovědnými. Sociální etika se věnuje morálnímu hodnocení sociální skutečnosti, tj. sociálních útvarů, do nichž se zpevnily interakce. Ústřední otázka zní: Jsou dané institucionální útvary spravedlivé? Sociální etika tedy na základě kritérií (fundamentální etiky) posuzuje vztahy, struktury, systémy pravidel, řády atp. po stránce jejich spravedlnosti. Snaží se institucionální útvary kriticky posoudit a – je-li to třeba - podat návrhy na jejich zlepšení. Na rozdíl od individuální etiky z pojmu sociálního zpevnění vyplývá, že stav těchto útvarů nelze beze všeho vztahovat k osobní odpovědnosti určitých jednotlivců, a to ani jeho vznik, ani jeho změnu.
1
Anzenbacher, A. Křesťanská sociální etika, CDK, 2004. ISBN: 80-7325-030-6. str. 10
3
základní mravní kritéria
osobní odpovědnost motivace, postoj
sociální danosti, instituce, struktury, poměry, regulační systémy, řády
kategorie posouzení dobré – špatné
individuální etika
spravedlivé - nespravedlivé
sociální etika
Obě hlediska, individuálně-etické i sociálně-etické, ukazují na nutné podmínky pro to, aby se život mohl zdařit.2
2. Metoda etiky a etický argument Tato kapitola bude pojednávat o způsobu etické argumentace, metodách, které etika používá, a konkrétně o aplikaci a argumentaci v oblasti sociální etiky. Již bylo zmíněno, že individuální etika obecně se ptá na otázky dobra, zatímco sociální etika se spíše věnuje pojmu spravedlnosti. Řeší otázky správnosti, např. toho, zda instituce ve společnosti a státě fungují spravedlivě a správně. 2.1 Metoda etiky Pojem pocházející z řeckého slova „methodos“ – řízení, hledání nebo cesta za něčím. Ukazuje nám cestu vedoucí k cíli. Cílem etiky je poznání dobra a spravedlnosti. Metody etiky nás tedy mají vést k objevení tohoto dobra a spravedlnosti. Jako příklad metodické práce ve vědě nám může sloužit logické odvození. Podobně je tomu i v etice. Metody ale nemůžeme chápat jako přesné návody. „Metody nejsou zpravidla přesně stanovené postupy, ale jsou více či méně otevřené, tak, aby bylo možné jejich použití v konkrétních životních situacích. Filosofická etika je určována metodami jako logická argumentace a reflexe, stejně tak jako hledáním cesty k smysluplnému lidskému životu.“3 2.2 Etický argument Důležitým cílem výuky etiky je naučit etické argumentaci. V etice stejně jako v jiných filosofických disciplínách jde o pochopení systému správného uvažování. Pochopení tohoto systému uvažování je klíčem k správné argumentaci a tedy také cestou ke správnému hodnocení konkrétních situací.
2
Anzenbacher, A. Křesťanská sociální etika, CDK, 2004. ISBN: 80-7325-030-6. str. 11-12
3
Höffe, O.; Forschner, M. Lexikon der Ethik. 5. vydání, München: Beck, 1997. ISBN 3406426522. str. 199
4
Etický argument jako takový obsahuje tři složky, které je nutné zohlednit při hodnocení: fakta, hodnoty a logiku samotného argumentu.4 A) Důležité je znát fakta týkající se situace, kterou posuzujete. -
Při tomto popisu situace je vždy rozhodující, kdo situaci popisuje a kdo ji vnímá. Je-li to člověk věřící, měl by znát, co říká náboženství nebo náboženská společnost k danému problému. Měli byste také znát skutečná fakta o tom, co se děje, motivy zúčastněných osob a předpokládaný výsledek toho, co se děje. Důležité je také poznání okolností, za kterých se daná věc děje. Například jsou určité věci, které byste udělali, kdyby na tom závisel váš život, a na které byste za jiných okolností nepřistoupili.
B) Hodnoty a normy, které uznáváte nebo podle kterých by měla být situace posuzována, mají významný vliv. -
Pokud zastáváte názor, že něco je či není správné, musíte jasně formulovat, na základě čeho jste k tomuto tvrzení dospěli, a které hodnoty z toho vyplývají. V opačném případě pro vás může být těžké pochopit, proč někdo jiný, kdo má k dispozici stejná fakta, došel ke zcela odlišnému závěru o tom, co je a není v dané situaci správné.
C) Při etické argumentaci bychom si měli uvědomit povahu svých tvrzení a protiargumentů, které by proti nim bylo možné vznést. -
Jinými slovy, někdo jiný by mohl například tvrdit, že veškeré výroky o morálce nevyjadřují ve skutečnosti nic víc než osobní preference (Říkám, že je to správné, protože chci, aby se to stalo právě tak). Chcete-li s tím nesouhlasit, měli byste si pečlivě promyslet, na jakém logickém základě své argumenty postavíte. Jinak můžete být obviněni z toho, že pouze vyjadřujete své osobní preference – což je přesně to, co tvrdí váš oponent.
Stejně jako většina filosofických argumentů se i etické výroky dostávají od premis k závěrům. Premisy zahrnují fakta o situaci a normy chování, kterými se řídíte vy nebo zúčastněné osoby. Závěr může být zpochybněn ze dvou pozic: -
Za prvé, že v argumentaci nebylo postupováno logicky od premis k závěrům. Jinak řečeno, že z daných okolností a mravních hodnot ještě nevyplývá, že ten či onen čin je špatný. Za druhé, že se dotyčný ve svých premisách mýlí. Někdo tak může tvrdit: „Nesouhlasím s vámi, protože se nedomnívám, že život je nutné zachovat za každou cenu, naopak si myslím, že kvalita života hraje významnou roli při diskuzi o jeho zachování.“ Zde můžete dobře pozorovat, jak se autor sám ve větě popře.
2.3 Důležité rozlišení: 2.3.1.
Sociální zvěstování církve / sociální etika 4
Převzato z: Thomson, M. Přehled etiky. Portál 2004, ISBN: 80-7178-806-6. str. 17-18.
5
Při studiu sociální etiky by student měl rozlišovat mezi tím, co patří do oblasti sociálního zvěstování církve (tedy to, jakým způsobem se vyjadřuje církev ústy biskupů, papeže nebo angažovaných laiků ke společenské situaci) a sociální etikou jako vědeckou disciplínou. Sociální zvěstování církve má často formu apelů, výzev a doporučení. Tento způsob vyjadřování má svou důležitost právě v povzbuzení člověka a v určení toho správného směru pro společnost. Má funkci výchovnou i varující. Naproti tomu v sociální etice jako vědecké disciplíně jde o správnou systematickou metodu a argumentaci. Podstatné je vidět příčiny a následky našeho jednání ve vztahu k celé společnosti. Být schopen argumentovat své činy druhým a být schopen ovlivňovat dění ve smyslu dobra a spravedlnosti. 2.3.2. Sociální pomoc / systémové utváření společnosti Pokud pojednáváme v sociální etice o vztahu jednotlivců k celé společnosti a naopak, musíme připomenout, že se církev ve svých dějinách velice často orientovala podle příkladu milosrdného Samaritána. Snažila se nabídnout pomoc člověku v jeho konkrétní nouzi. I celá řada křesťanů v současnosti vidí své hlavní poslání právě v této sféře, konkrétní sociální pomoci druhému. Druhou stejně důležitou rovinou je rovina systematického utváření společnosti. Celou řadu problémů ve společnosti nelze řešit jiným způsobem než aktivní činností v této rovině. Uveďme si následující příklad podnikatele, který stojí před rozhodnutím: Ví, že jeho výroba je neekologická, že jeho továrna vypouští do ovzduší plyny způsobující skleníkový efekt, zároveň ví, že pokud s tím v dohledné době něco neudělá, bude postižen velkou pokutou, která by mohla jeho podnik výrazně poškodit. To je příklad, kdy chování, které je vyžadováno jeho morálním přesvědčením nebo veřejným míněním, je zároveň vyžadováno i zákonem pod hrozbou sankce. To znamená, že ke stejnému chování je nucen jeho konkurent, on tedy nenese žádné náklady, které by zároveň nenesl jeho soupeř na trhu. V případě, že tomu tak je, znamená to, že morální pravidla, kterými se chce řídit, jsou obsažena ve všeobecně platných normách a upravují tedy chování všech jeho konkurentů stejně tak jako jeho chování a on má jedinou možnost řídit se těmito normami. V tomto případě také nevzniká žádná dilematická situace, protože ke stejnému chování je nucen (např. skrze důkladnou kontrolu, dostatečně vysoké sankce) i každý jiný podnikatel a on tedy nemusí mít strach, že ztráty (náklady morálního chování) postihnou jenom jeho. Může se tedy chovat podle svého morálního přesvědčení a kritického veřejného mínění. Pokud by tomu tak nebylo a žádná vnější norma by nekontrolovala a nesankcionovala toto neekologické jednání, vznikala by pro podnikatele, který se rozhodl investovat do ekologické výroby, nevýhoda. On jediný by totiž na trhu nesl náklady, které jeho konkurence nenese. To by prodražilo výrobek pro konečného zákazníka a tím by se stal jeho výrobek méně atraktivním nebo dokonce neprodejným. V krajním případě by takové chování mohlo vést k likvidaci podniku. Jsou oblasti, ve kterých je nezbytně nutná pomoc jednotlivci v nouzi. K tomu nás vyzývá i Bible v podobenství o milosrdném samaritánu. Chceme-li ale aktivně měnit společnost k dobrému, je nutná naše angažovanost při utváření celospolečenského systému. Jen tak umožníme jednotlivcům morální chování v mnoha složitých situacích.
2.4 Typy etického rozhodování a odpovědnosti První dva typy pocházejí od Maxe Webera
6
TYP ETICKY SMÝŠLEJÍCÍ Výtka zodpovědně-etické orientaci: příliš ochotná ke kompromisu, nebezpečí snižování úrovně morálky ve společnosti. Proto eticky smýšlející typ člověka tvrdí: je nutné rozhodovat z jasného smýšlení, bez kompromisů a ohledů na následky a vedlejší účinky našeho jednání. TYP ZODPOVĚDNĚ ETICKÝ V úvahu jsou brány předvídatelné následky volby jednání. Vybírána a praktikována je ta opce (= možnost), která očekává pozitivní následky, popř. minimalizuje negativní vedlejší účinky. „Německý sociolog Max Weber popsal v eseji "Politika jako povolání" dva póly politického přístupu. Za prvé existuje to, co označuje jako "etika nejvyšších cílů (eticky smýšlející typ, pozn. autora)", jež vyhlašuje naprostou a bezpodmínečnou věrnost principu. Potom existuje "etika odpovědnosti", která vyhlašuje, že člověk nese odpovědnost za to, že vezme v úvahu předvídatelné důsledky svých činů a zachová se podle toho. Weber tvrdil, že etika odpovědnosti odpovídá politickému životu. Nebezpečí obsažené v přístupu, jenž vychází z "etiky nejvyšších cílů", spočívá v tom, že když vyloučíme kompromis, buď to paralyzuje, nebo to povede k mesiášské, křižácké politice, abychom zajistili vítězství toho jediného pravého dobra. A když takový přístup přijmou někteří aktivní účastníci, čehož jsme svědky v poslední době, dojde u jiných k jeho zrcadlovému obrazu a celkové ovzduší mezinárodních věcí se zhorší.“ 5 REALNÁ JE VŽDY SMĚS s odpovídajícím převládajícím zdůrazněním. „Smýšlení bez odpovědnosti je právě tak nesmyslné jako odpovědnost bez smýšlení.“ Nikdo nemůže říci, že se vždy chová podle prvního typu nebo podle druhého. Život přináší nejrůznější situace, na které reaguje i stejná osoba různě. Pro správné rozhodování je vždy nutná kombinace obou typů. Uvědomit si velké hodnoty, které obsahuje vlastní kultura nebo náboženské přesvědčení, a ty se snažit aktivně prosadit. Přitom si ale uvědomit, že jednáme v konkrétních situacích, které vyžadují brát ohled na druhé, také na jejich přístupy, postoje a přesvědčení. 3. Společnost dnešní doby 3.1 Doba, ve které žijeme Dnešní doba by se dala popsat několika následujícími výroky: Vedoucím trendem je vysoká specializace a dominance techniky, vládne jednostranně výkonné hospodářství a technika. Proto je nyní naprosto nezbytný souhrnný pohled do všech oblastí lidské činnosti a vlivů, které ovlivňují náš život, aby bylo možné lépe chápat a v praxi lépe pozorovat přiměřené priority, proporce a souvislosti, které ovlivňují naše každodenní působení.
3.2 „Globalizace“ – „regionalizace“ Globalizace tří rovin 5
http://www.reflex.cz/Clanek19746.html, 6. dubna 2007, 8:20.
7
1. Ekonomická rovina a sociální problémy – ve světě dochází k přerozdělování pracovních míst a center rozhodování, což je jeden z problémů dnešního světa. Stejně jako v 19. stol. dochází k velkým migracím. 2. Mentální rovina – vlivem elektronických médií dochází k neustávajícímu koloběhu informací. Od narození přijímáme modely a vzory chování z celého světa. Díky velké mobilitě můžeme poznávat jiné kultury a naše hodnoty porovnávat s hodnotami lidí z různých částí světa. Přestávají existovat uzavřené společnosti – celý svět se otevírá. 3. Etická globalizace – hodnotové modely se tím promíchávají. Měli bychom být schopni obhájit (vyargumentovat) hodnoty, na kterých stojí naše civilizace. Pronikavá změna doposud relativně územně ohraničených ekonomických, politických a kulturních oblastí. Nadnárodní síťové propojení výzkumu a vývoje, drahé výrobní prostředky a z toho plynoucí tlak na co nejvyšší sériovost výroby, mezinárodní trhy, celosvětová mobilita zboží, služeb a informací, kapitálu, pracovních míst a řídících center, celosvětové změny životního prostředí, celosvětová elektronická síť a masová komunikace - to vše vede ke globalizaci. V průmyslu a zemědělství mizí mnoho pracovních míst vzhledem k high-technologiím, racionalizaci a mezinárodnímu konkurenčnímu tlaku. Ve venkovských oblastech hrozí v nebezpečném měřítku odliv lidí a porušení po staletí budovaných struktur. Právě pod příkrovem větších celků (EU, globální trhy a masová komunikace) je zakořeněnost [Beheimatung] člověka ještě důležitější. Nezakořenění lidé jsou odříznuti od kulturní paměti a ztrácejí naděje a perspektivy, lehce se stávají „pískem hnaným ve větru“. „Regionalizace“Aby mohly být regiony prožívány jako vlast, potřebují trvalé ekonomické a obsáhlé kulturní utváření a formování. Tyto utvářející procesy je třeba nezbytně vést s lidmi z regionu, musí podporovat jejich důstojnost a řešit problémy, tím využít jejich potenciál a podporovat jejich aktivní přístup. K tomu je zapotřebí spojení věcného vědění a odborných schopností. Region potřebuje výkonnou hospodářskou základnu, pracovní místa, zdroje příjmů pro fyzické osoby a kapitál pro nutné investice do regionální infrastruktury. Jen konkurenceschopné a ziskové podniky mohou zaplatit provozní náklady, mzdy, daně a dividendy, financovat investice a inovace. 3.3 Struktury a systémy pravidel
3.4
Struktury a systémy pravidel jsou „scénáře“ možného působení jednotlivých subjektů Vysoká výkonnost naší moderní industriální společnosti je možná jen díky dělbě práce, efektivní horizontální a vertikální spolupráci, za pomoci struktur, institucí a systémů pravidel. Tyto působí jako „scénář“, který ve velké míře určuje prostor pro naše možné působení ve společnosti. Ohraničují svobodu jednotlivce, tak, aby se jednotlivec nebo podnik mohl v rámci těchto „mantinelů“ bezpečně pohybovat a přitom neomezoval svobodu jiných.6 Několik pojmů ke společenské problematice Antropologické základy teorie státu Žijeme v době silného individualismu. Zkusme se ale zamyslet nad tím, jak je důležitý život ve společnosti a ve společenství s jinými! Kolik lidí musí spolupracovat na tom, aby mohla proběhnout přednáška? 6
Anzenbacher, A. Křesťanská sociální etika, CDK, 2004. str. 12-13.
8
Potřebujeme k tomu budovu, kde se může konat výuka, osvětlení, teplo, atd. Za tyto vymoženosti vděčíme tzv. horizontální kooperaci – práci tajemnice fakulty, údržbářů, uklízeček, výrobci elektrické energie, dodavatelům plynu, přednášejícímu. Ti všichni a celá řada dalších subjektů společnosti nám umožňují vzdělávání a práci. Ale existuje i tzv. vertikální kooperace, která vychází z práce našich předků. Za to, že dnes můžeme sedět v této budově a učit se, vděčíme také generacím lidí, kteří budovu postavili a po celá desetiletí udržovali a rekonstruovali. Institucionalizace – Abychom mohli spolupracovat, potřebujeme určitý systém, který nám pomáhá, abychom se dokázali efektivně orientovat. Jde o určitý typ odpovědi na určité typy otázek, které jsou už dopředu určeny společností a kulturou. Japonec bude mít tyto odpovědi jiné než Evropan. Kulturně jsme odlišní a tuto skutečnost bychom měli vnímat. Filosofické pozadí Aristoteles – Je nazýván otcem Západu. Ovlivnil kulturu Evropy možná nejvíc ze všech filosofů. Byl to on, který formuloval dvojí podstatu lidské přirozenosti, kterou bychom mohli přiblížit dvěma pojmy. Logos (slovo, vědomí, schopnost vědomí a vývoje, schopnost dorozumět se). V tomto pojmu spočívá učení Sokrata. Ten říkal, že to nejhlubší, co se odehrává v člověku, jsou vztahy. A Sokrates chtěl být jako „porodní bába“, která pomůže objevení a zrození těch nejhlubších pravd v člověku tohoto logos v člověku. Pokud člověk rozvine své duševní schopnosti, rozvíjí svou vlastní osobu. Pokud člověku není umožněn tento rozvoj osobnosti, je to nelidské, protože není umožněn rozvoj jeho samotné podstaty. Polis je organizovaná forma tohoto rozvinutého lidství. Aristoteles v tomto ohledu poukazoval na rozdíl mezi Aténami a např. Slovany a Germány. Tvrdil, že člověk potřebuje k rozvinutí své osobnosti demokratickou strukturu obce (státu) - tedy „polis“, která mu umožní život ve společnosti. Tato „polis“ umožňuje jeho participaci na společenském životě a rozvinutí jeho lidství. Biblické pozadí V Bibli jsou stanoveny jasné souřadnice. Lidé jsou syny a dcerami Boha. Lidé mají velkou míru svobody a odpovědnosti. Velkou roli hraje v Bibli pojem národ a pojmy: zaslíbená země a zaslíbený lid. Individualistický model v ní nemá kořeny. Člověk je chápán jako součást společnosti, společenství nebo národa. Politické a ekonomické teorie jsou v této souvislosti velice důležité, protože umožňují lepší život tohoto společenství. Právní řád Ústava – základní zákonná norma ve státě, jejíž změna není lehká. V některých státech se dokonce ke změně vyžaduje souhlas lidu, získaný pomocí referenda. V ústavě jsou obsaženy nejhlubší zkušenosti daného národa, které jsou na jedné straně ovlivněny kulturou dané oblasti, demokratickým právním řádem, ale i historií státu a problémy, které stát musel v minulosti řešit. Základní pilíře ústav – dělba moci. Jen dělbou moci dosáhneme kontrolovatelnosti moci. Moc se dělí mezi parlament – moc zákonodárná, exekutiva (vláda) –vládne na základě zákonů, soudy – nezávislá moc, která kontroluje, zda život ve státě probíhá podle zákonů. Oddělená je také moc politická, ekonomická a náboženská. I toto má svůj hluboký smysl a je výsledkem celé řady trpkých zkušeností lidstva. Tyto zkušenosti nás učí, že každá koncentrace moci je nebezpečná a ohrožuje lidstvo. Občanská společnost - vyjádření toho, že existuje celá řada malých, spolkových činností, která jsou v určité opozici proti státní oficiální moci ve všech jejích podobách. Jedná se o nejrůznější ekologické, sociální, ale i menší politické iniciativy, které jsou také označovány anglickou zkratkou
9
NGO – non government organizations (= nevládní organizace). Tyto skupiny jsou velice důležité, protože v rámci nich dochází k určitému učebnímu procesu. Mohu vidět, že i skupina lidí s podobným názorem (např. na výstavbu dálnice) může mít na daný problém různý pohled. Na druhou stranu některé z těchto skupin mohou být i velice arogantní a své postoje pak chtějí prosazovat i pomocí násilí a lží. S tím samozřejmě nelze z morálního hlediska souhlasit. Občanská společnost je praktickým uskutečněním křesťanského principu subsidiarity. Strukturální násilí – to může být vnitrostátní i mezistátní. Vnitrostátní – katolická soc. etika je přesvědčena o tom, že stát je určitou kulturní vymožeností. Stát má určitě svou pozitivní funkci. Je ale nutné dodržet určité kvalitativní podmínky k tomu, aby se stát mohl považovat za dobré uspořádání lidí. Je nutné, aby existovalo právo, které bude chránit občany a podniky. A toto právo pak musí být vynutitelné. Není možné dopustit to, co se dělo v České republice před rokem 1989 nebo to, že za fasádou demokratického státu se děje strukturální nespravedlnost (násilí), např. formou tunelování podniků, které není právně postižitelné. Občané se musí postavit této chybě ve struktuře moci. Pokud to neudělají, převezmou moc ve státě oligarchické struktury moci (např. mafie), které nepodléhají žádné demokratické kontrole. Moc médií – v ČR se každá osoba dívá 3,5 hodiny denně na televizi7. Je jasné, jakou moc má toto médium. Vezměme si příklad Itálie, tam se podařilo bývalému ministerskému předsedovi ovládnout většinu elektronických médií v zemi. Ten zaplavuje zemi zábavnými pořady, které transportují určité vzory, které nejsou na první pohled viditelné, ale občany zcela jednoznačně ovlivňují a utvářejí jejich pohled na svět. Stát minulosti byl autarkní neboli suverénní. To znamenalo, že stát je schopen dělat vše podstatné svou vlastní silou, zásobit se sám a sám se také bránit. I v minulosti existovali mezistátní smlouvy. Ale spíše to bylo ze snahy o větší vlastní vliv. Na základě dnešní globální situace přestává být stát suverénní a ani největší státy nejsou schopny soběstačnosti v základních surovinách. Ale nejedná se jen o suroviny. Na základě moderních technologií, kterými je možné produkovat vysoký počet výrobků za nízkou cenu, je nutné hledat odbyt v celém světě. Tyto technologie jsou drahé, ale v případě dostatečného odbytu se vyplatí. Tato výroba ve velkých sériích zlevňuje zboží pro konečného konzumenta, ale není možné ji produkovat jen pro jeden uzavřený stát. Náklady na vývoj a na tyto klíčové technologie jsou příliš vysoké, než aby se mohly amortizovat v jedné zemi. Z této situace, která vede ke vzájemné provázanosti celého světa, profitujeme všichni – dostává se nám levnějších a kvalitnějších výrobků naší denní spotřeby. Představme si situaci vývoje auta v minulosti a dnes. Na začátku minulého století byla auta produkována „na koleně“ od vývoje až po výrobu. Dnes probíhá vývoj elektronicky a není žádný problém tento vyvinutý produkt včetně nejmenších detailů poslat kamkoliv na světě kliknutím myši. Tam za nejlevnějších podmínek proběhne výroba a konečný výrobek je pak přesunut např. do Evropy. 4.
Mír a válka – (stát, stání monopol moci, dělba moci) 4.1 Stát – zamezení války – rozvoj míru Stát je vymožeností lidské kultury. Organismus institucí a pravidel. Historicky rozvíjí prostor a spolehlivé dráhy pro spolupráci, dělbu práce, pro zajištění a rozvinutí života. Mocenský prostředek proti bezpráví, ohrožení a k prosazení práva. AKTUÁLNÍ PŘÍČINY VÁLKY - V mnoha rozvojových zemích vládne sociální nespravedlnost. 7
http://www.rodina.cz/clanek3397.htm, 21.2.2007.
10
- Jsou popírána lidská a politická práva. - Je nespravedlivě zacházeno s menšinami. - Vzrůstají náboženské a ideologické konfrontace. - Existuje nespravedlnost uvnitř dnešního světového hospodářského řádu. - Intenzivně se zbrojí. POSTOJE PODPORUJÍCÍ MÍR OCHOTA nevidět ostatní lidi zaujatě, poznávat jiné skupiny a národy a přijímat je v jejich odlišnosti; OHLED na cizí potřeby a objasnění skutečně důležitých vlastních potřeb, odbourávání předsudků a nepřátelských obrazů; ZMĚNA postojů a způsobů jednání, která ohrožují mír; schopnost partnerské spolupráce a kompromisu; STRANĚNÍ ve prospěch poškozených, také s ohledem na bídu ve třetím světě; SPOLUÚČAST na překonávání nespravedlivých poměrů. Co je přiměřená obrana, která válka je ospravedlnitelná? 1. Musí se jednat o velice závažný a tíživý akt nespravedlnosti, pokud mají být na obranu použity zbraně. 2. Sílu je možné použít, jen pokud selžou všechna mírnější opatření. 3. Můžeme počítat s tím, že následky naší obrany nezpůsobí větší škodu? Obrana a síla, kterou použijeme, musí být přiměřená. 4. Pokud jsou ti, kteří použijí zbraně, oprávněni k jejich použití a pokud jsou jejich důvody skutečně objektivní. 4.2 Co je moc (Gewalt)? „...dějinní hysterici, kteří se, slabí od přírody, honí za mocí, za stále novým předváděním moci, za stále novým zmnožováním moci, aby mohli vychutnávat iluzi vnitřní síly, a v této honbě za mocí nesmí připustit přestávku, protože přestávka by přinesla možnost sebeuvědomění a to zase zhroucení...“ (M. Buber) Moc (Gewalt), možné také přeložit jako násilí: Jestliže lidé nutí jiné lidi něco dělat nebo nějakého jednání zanechat proti jejich vůli. Smysl a hranice státních prostředků násilí: Bezpečnostní politika by neměla být viděna staticky, měla by zahrnout zabezpečení míru a jeho rozvoj. Po dobu absence účinné mezinárodní instituce zůstane úkolem státu zajišťovat i přiměřená militaristická bezpečnostní opatření. To ale neznamená neomezené použití vojenských prostředků. Prostředky použití moci (Gewalt) jsou tolerovány jako menší zlo jen tehdy, když nejsou k dispozici žádné jiné prostředky, kterými by se dalo omezit násilné bezpráví a zastavit laviny dalšího násilí, a to zase jen tehdy, pokud by se tím nezničilo to, co jsme chtěli chránit. Násilí spočívá v tom, že lidé nutí jiné lidi, proti jejich vůli, něco dělat nebo něco zanechat. Tak je definováno násilí ve všech možných stupních a formách: otevřené a skryté, hrubé a drobné, duševní a tělesné, osobní, kolektivní a nadinstitucionální a nadstrukturální. Usmrcení je krajní forma
11
tělesného (a také duševně-duchovního) násilí. Ve všech stupních, kombinacích a fasetách je násilí v našem světě každodenní a všudypřítomné. Shoda je snadno dosažitelná v tom, že násilí by se nemělo rozmáhat, ale že by mělo být zastaveno, zpracováno a minimalizováno. Nikdo by nechtěl být sám obětí násilí. Není tedy možné tolerovat smíření se s dědickým statkem násilí, s bujícími lavinami a spirálami násilí. To by mělo být mnohem častěji vystřídáno co možná nejkonstruktivnějšími debatami a spoluprací ve svobodném názoru a souhlasu. STÁTNÍ PROSTŘEDEK MOCI Ne každý násilník se nechá přesvědčit, ne každý agresor se dá odvrátit smlouvami a vyjednáváními. Proto musí být v určitých případech použito násilí proti násilí - jako menší zlo, aby byly zastaveny laviny násilí a bezpráví, aby byla chráněna lidskost a mír. Nutná je krajní opatrnost: Násilí je naše nejstarší dědictví, má vysoce nebezpečnou fascinaci a vlastní dynamiku. Je tu a tam nevyhnutelné, aby se zajistily základní hodnoty a zabránilo zlu. Násilí však zpravidla vlastní problémy neřeší. Krokem k omezení násilí je státní monopol moci. Už ne každý jednotlivě, nýbrž již jen stát, a ten jen přísně určeným a kontrolovatelným způsobem, smí nasadit silnější prostředky nuceného násilí. Stát, ve kterém vnější nucené násilí (v extrému až nasazení zbraní) smí být vykonáváno jen orgány státní exekutivy a jen pod kontrolou demokratického zákonodárství, nezávislých soudů a svobodné dohlížející veřejnosti, je skutečně mocný pokrok. Odstranění státu a státního mocenského monopolu nevede podle všech historických zkušeností k neomezené harmonické svobodě, nýbrž k návratům pěstního práva a privátní pomsty. STÁT JAKO PROSTOR MÍRU – ZABEZPEČENÍ PŘED VÁLKOU A ROZVOJ MÍRU Stát jako vymoženost lidské kultury Člověk potřebuje určité statky, nástroje a instituce ke svému rozvinutí a dostatečné ochraně a zajištění proti hrozícím nebezpečím. Institucionální formace státu byla rozvíjena v dlouhých dějinách, aby vytvořila bezpečný prostor a spolehlivé dráhy pro spolupráci na dělbě práce. To je předpokladem pro rozvinutý život, pro vyšší kulturu a umění. Je také úkolem státu, aby chránil své občany před hrubými formami bezpráví a násilí a nepřátelskými útoky. My to nijak zvlášť neceníme, protože to považujeme za samozřejmé. Alternativně nebo anarchisticky orientovaní idealisté sní dokonce o odstranění státu jako „osvobození“. Částečně se tomu dá rozumět jako přehnaná reakce na chybný vývoj a závady (přehnaná moc státu, přebujelá byrokracie…) Odstranění státu ale nevede k alternativnímu ráji, ale k vysoce ohroženému životu s velmi omezenými možnostmi: 4.3 Mír a násilí Mír: „negativní vymezení“ - mlčení zbraní, neválčení. „pozitivní vymezení“ - kultura náklonnosti a do jisté míry spravedlivé poměry, která však nemusí být bezkonfliktní!
12
Co je mír? Dříve se mír definoval jako „neválčení‘ jako „mlčení zbraní“. Při množství válečných konfliktů se vždy jednalo spíše o meziválečný stav. To dnes ale již nestačí. Gigantický účinek moderních zbraní, které mohou vyhladit celé národy a udělat Zemi rozsáhle neobyvatelnou, vyžaduje zcela jiný postoj k válce a míru a mnohem silnější angažovanost lidí a vlád k odvrácení války a mírovému rozvoji. Určitě je již mlčení zbraní – právě při jejich zvyšujícím se účinku (i těch, které nejsou nukleární) – velice vysokou hodnotou. Aby klesala pravděpodobnost propuknutí války, musí být kromě toho intenzivně pracováno na odstranění příčin válek jako jsou bezprávní poměry, nepřátelství, předsudky (viz výše). Ještě účinnější než „bojovat proti“ je odkrytí/ ukázání pozitivních cílů: Mír je daleko víc než jen mlčení zbraní. Je chápán jako živoucí, tvůrčí kultura náklonnosti a spravedlivých lidských vztahů ve všech životních oblastech, na všech rovinách: mezi jednotlivými lidmi, pohlavími, generacemi, sociálními třídami, stranami, národnostmi a rasami. Je potřeba objasnit, že náklonnost v dnešních životních okolnostech neznamená jen stálou harmonii a pocit blaha, nýbrž také střety a konflikty. Pokud se důležité problémy obcházejí a potlačují, potom se napětí hromadí do té doby, než exploduje. Rozhodující je, jaký střet a vypořádání konfliktů lze předpokládat. Kromě toho není náklonnost pouze věcí osobní vůle. Společenské, hospodářské, státní struktury jsou rozhodujícími předpoklady a rámcovými podmínkami. Ty napomáhají nebo zabraňují osobní vůli v jejích ničivých tendencích, vytvářejí pozitivní nebo negativní situace a poměry. Extrémní bezprávní stavy a struktury vedou nevyhnutelně k explosivně-násilným výbojům (srov. některé oblasti Afriky).
4.4 Civilizační šestiúhelník
podle: D. Senghaase
monopol násilí
13
právní státnost
vzájemné souvislosti a kontrola afektů
demokratická účast
sociální spravedlnost
kultura konfliktů Fólie s mnohoúhelníkem – „civilizační hexagon“. o Demokratická participace – důležité je vytvořit takový systém, na kterém by se podíleli všichni občané tak, aby mohli ovlivňovat věci veřejné. o Kvalitní právní struktura – zkušenost národa, která je zachycena v ústavě státu. Rozdělení moci mezi moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. o Sociální a hospodářská spravedlnost – pokud dojde k velké koncentraci finanční moci, stane se tato moc nekontrolovatelnou. Pokud bude velká část populace zbídačelá, nebude se identifikovat se státem, ve kterém žije. To pak může vést ke konfliktům v rámci jednoho státu. o Interdependence (= vzájemná závislost) a kontrola afektů – je nutné si uvědomit, že v člověku hraje velkou roli celá řada emocí, afektů a podvědomých myšlenek. o Monopol násilí – je nutné, aby bylo použití síly v rukou kontrolovatelné moci. o Konflikt kultur – uvědomit si, že je přirozené setkávat se s jinými kulturami, pokusit se o toleranci a pochopení jiných.
Odborná a etická kvalita je důležitá na dvou rozdílných rovinách: 1. Na rovině osobního jednání a rozhodování 2. Na rovině struktur a regulačních systémů, na které navazuje rozdělování zdrojů a zátěží, šancí a omezení.
14
5. Hospodářská a podnikatelská etika, hospodářské systémy Novověk Úspěšný novověký program se právě ve své úspěšnosti ukazuje jako jednostranný. Pod vlivem hesel „racionalizace“, „optimalizace“, „zvyšování efektivity“…, se stává hospodářství a společnost, včetně volného času, oblasti kultury, medicíny a sociálních oblastí stále více něčím kvantifikovatelným, digitalizovatelným, v posledku redukovaným na čísla a kapitálové výnosy. Nekvantifikovatelné, neúčelné, svobodné, krásné, darované, neprodejné a nekoupitelné nachází příliš málo místa, pozornosti a ohodnocení. My lidé se tendenčně redukujeme na produkující a konzumující kolečka v mašinérii společnosti, na faktory nákladů a výnosů, na vypočitatelné veličiny. To může vést k rozumovému a citovému ochrnutí a k nesmírnému ochuzení. Hospodářská etika Hlavní otázka této vědní disciplíny by mohla znít: Jak je možné ohromné potenciály moderního hospodářství a síly trhu využít a kultivovat pro lidsky důstojné cíle? 5.1 Rozdělení hospodářské etiky Rozlišujeme tři roviny hospodářské etiky • etika řádu, která může být aplikována v různých stupních – národně, v Evropské unii nebo celosvětově • etika podnikání • osobní etika vedoucích pracovníků, zaměstnanců, zákazníků Etika řádu – Významný příspěvkem k tomuto typu etiky je teoretická koncepce Karla Homanna. Homann v ní odpovídá na otázku: Co musí být splněno, aby bylo podnikateli umožněno etické chování v rámci systému tržního hospodářství? Homann vidí odpověď na tuto otázku v systematickém zařazení etiky do systému pravidel (Rahmenordnung). Tržnímu hospodářství přisuzuje morální hodnotu v tom smyslu, že nás všechny motivuje k službě pro druhé. Každý podnikatel vyrábí produkty nebo poskytuje služby za účelem dosažení vlastních cílů a uspokojení vlastních potřeb - a tím v podstatě nevědomky slouží a pomáhá druhým. Homann si ale současně uvědomuje nedostatky tržního hospodářství (poškozování životního prostředí, klamavá reklama, nevhodné pracovní podmínky zaměstnanců, atp.), pokud trh nemá jasné mantinely a pravidla. Tvrdí, že etického chování na trhu nemůžeme docílit morálními apely na jednotlivce. Když jednotlivého podnikatele přimějeme k „morálnímu jednání“, které povede k bankrotu jeho firmy, protože tato firma nebude nadále konkurenceschopná (např. zavedením ekologických opatření, ke kterým není nucena jeho konkurence), tak tím pomůžeme dané věci jen velice málo. A proto Homann tvrdí, že systematickým místem morálky v tržním hospodářství je řád pravidel. Ne tedy morální apely na jednotlivce, ale změna systému pravidel a zákonů tak, aby morální jednání bylo vyžadováno pod hrozbou sankce od každého aktéra na trhu. Tím nebude morální chování znamenat ztrátu, ale zisk.8 8
Homann, K.; Blome-Drees, F.: Wirtschafts- und Unternehmensethik. Göttingen, 1992. ISBN 3-8252-1721-3. str. 20-54.
15
Etika podnikání- (Podnikatelská etika) Podnikatelská etika se stejně jako etika řádu snaží nalézt odpověď na otázku: Jak je možné integrovat etiku do systému moderního hospodářství a do sféry podnikání? V podnikatelské etice se v našem přemýšlení o hospodářské etice pohybujeme na úrovni podniku jako v určitém dílčím článku celého hospodářství. (Dalšími články by mohly být například domácnosti nebo stát.) V předcházející části jsme si již popsali etiku hospodářského řádu jako významný příspěvek pro umožnění implementace (= zapojení) etiky do sféry hospodářství. Bylo by ale příliš redukcionistické spoléhat jen na tuto jednu oblast hospodářské etiky. Není možné vše řídit jen přesně stanovenými pravidly, normami a předpisy. Kdybychom vše ve společnosti regulovali přesnými normami, tak by nám za nedlouho nezbyl žádný prostor pro rozvinutí vlastní svobody.9 Jestliže v etice řádu jde o systematické zařazení etiky do řádu pravidel jak na národní, tak mezinárodní úrovni, pak jde v podnikatelské etice více o určitou formu seberegulace v rámci jednoho podniku. Tedy o určitý kontrolní mechanismus v podniku, který má za úkol dodržování určitých etických standardů, které jsou v dané oblasti podnikání obecně uznávány jako hodnotné. Mezi nástroje podnikatelské etiky můžeme zařadit kodexy etiky, kodexy chování, základní směrnice pro práci vedoucího pracovníka, diskusní skupiny, kanceláře etiky a etického ombudsmana, atp. Osobní etika vedoucích pracovníků, zaměstnanců, zákazníků Ve společnosti je celá řada situací, za kterou nese jednotlivec jen omezenou odpovědnost. Každý občan státu je podřízen zákonům, normám, pravidlům a určitému rámci pravidel. Naše chování je často podmíněno i kulturou, ve které žijeme a pracujeme. Přesto všechno by si měl člověk uvědomit, že je svobodnou bytostí, která má právo se rozhodovat a volit správné řešení. Někdy mluvíme o naší společnosti jako o společnosti přeregulované - skoro na vše existují přesné normy a pravidla, jak to či ono dělat nebo nedělat. Kreativní a eticky smýšlející člověk by měl i v takovémto systému být schopen nalézt cestu pro rozvinutí vlastní svobody a etiky. 5.2 Svobodné hospodářství - trh Svobodné hospodářství neznamená odstranění pravidel a praxi „ostrých loktů“. Trh vznikal během dlouhých dějin jako kulturní vymoženost. Je to instituce s pravidly, která mají zajišťovat, aby vládly spravedlivé podmínky pro prodávající i zákazníky a aby byly odváděny daně obci a státu, které jsou nezbytnou podmínkou fungující infrastruktury. Pojem „svobodné hospodářství“ neznamená jednat bez pravidel na základě pěstního práva. „Svoboda“ je něco náročného, je to opak pasivity, zvůle, bezpráví, je neoddělitelně spojena s ochotou chápat souvislosti, situace a pravidla. Pro pravé rozvinutí svobody je nutné osobně jednat podle toho, co považujeme za dobré a správné, zasazovat se o tvorbu co nejlepší struktury a regulačních systémů, o spravedlivé podmínky pro všechny ve společnosti a hospodářství. 5.3 Pojmy ekonomie a ekonomika
9
srov. Korff, W. (Hg.) aj. Handbuch der Wirtschaftsethik. Band 3, Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus, 1999. ISBN 3-579-00206-6. str. 132.
16
Ekonomie – je věda o vytváření a rozdělování statků a služeb, které jsou nezbytné pro život a jeho rozvoj. To by mělo probíhat duchaplně, ekonomicky a spravedlivě. Pojmem jednat „ekonomicky“ je myšleno jednat úsporně bez zbytečného plýtvání. Cílem je zabránit negativním vedlejším efektům - např. ekologickým nebo sociálním škodám, při zachování priorit a proporcí. Nezbytný je přitom pohled na „celek“ věci. Vnímat souvislosti, které naše jednání mohou ovlivnit. Vyhnout se redukci na jednu dimenzi, maximalizaci jednoho faktoru na úkor jiných důležitých faktorů. Neracionální jednání, struktury, postupy jsou také prohřešky proti etice, konkrétně proti spravedlnosti, protože se tak mrhá zdroji, které chybí jinde a poškozuje se tak solidární společenství. Maximalizace zisku Koncept maximalizace zisku je sporný, protože se zde pozornost jednostranně zaměřuje na jednu maximovanou proměnnou (zisk) a ostatní veličiny se nedostatečně zohledňují. Tak je požadavek maximalizace celkového hospodářského růstu pochybený, protože nebere ohled na zařazení cílů růstu do jiných cílů společnosti, především cílů stability, jako je zachování životního prostředí, kultury a hospodářské stability. Požadavek absolutní maximalizace jedné veličiny při zanedbávání všech jiných proměnných a cílů je opakem moudrosti. Je to spíše známka (…) posedlosti. (…) Posedlý člověk na rozdíl od moudrého člověka zapomíná, že maximum jedné veličiny není optimem celku. P. Koslowski: Wirtschaft als Kultur10
5.4 Struktura a regulační systémy Vysoké výkony moderních průmyslových společností jsou možné jen dělbou práce, účinnou horizontální a vertikální kooperací, pomocí struktur, institucí a regulačních systémů. V tak komplexním, provázaném a komplikovaném systému jaký je globální trh není možné přenášet odpovědnost za celosvětové problémy na bedra jednotlivce, firmy nebo jednoho státu. „Úspěch v takových problémech může mít jen praxe, která má charakter komplexní spolupráce mezi zodpovědnými osobami různých oblastí interakce. Proto jsou v této oblasti mravní apely na 10
Koslowski, P. Wirtschaftskultur: Wirtschaftskultur und Wirtschaftsethik in der Postmoderne. Wien: Passagen-Verl, 1989. ISBN 3-900767-25-4, str. 29-30. Srov. také: Putnová, A., Seknička, P. Etické řízení ve firmě, Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1621-3. str. 121.
17
jednotlivé osoby málo platné, protože jednotlivé osoby jsou začleněny do daných systémů pravidel sociální skutečnosti a nemohou je sami od sebe změnit.“11 Je tedy nutné nejdříve tyto struktury a regulační systémy změnit, aby nám umožnily etické jednání a chování. Ústřední význam při tom hraje vzdělání a výchova osobností Evropské dějiny, křesťanská inspirace a novověký program byly zaměřeny na úctu, rozvoj a osvobození člověka. U Big-Science, High-Tech, Big-Business se zdá, že v pozdním novověku probíhají s vlastní dynamikou, která své tempo a své vzory vnucuje lidem. Humánní zvládání těchto vlastních dynamik, humánní utváření a ovládání regulačních systémů však potřebuje osobnosti odpovídajících vlastností a schopností. Zvláštní pozornost si vyžaduje objasnění identity, emoční, intelektuální, kreativní a sociální vzdělávání. Rovnováha mezi instrumentálními vědomostmi a dovednostmi. Cílem vzdělání by pak měla být pravá moudrost: schopnost přehledu, chápání smyslu a významu. Zachovávání základního postoje respektu, vědomí povinnosti a zodpovědnosti. Král Midas Jednou dostal král Midas „šanci svého života“: Silenos, učitel Boha Dionýsa, se dostal do jeho moci. Aby ho osvobodil, slíbil Dionýsos Midasovi, že mu jako „výkupné“ splní jedno přání. Midas si přál, aby vše, čeho se dotkne, se proměnilo v zlato. Toto přání se splnilo: Vše, co vzal Midas do rukou, květiny, voda, jídla, nápoje, zvířata i lidé, se změnilo jeho dotekem ve zlato. Všechno bylo zářivé, tvrdé, chladné a bez života. Vzhledem ke smrtelným důsledkům svého přání chtěl teď Midas, aby byl od splnění svého přání osvobozen. Ale to vůbec nebylo snadné… Je dnes zemí krále Midase „Silicon Valley“? Je výkupným pro Silena digitální technologie? Změní se všechno, čeho se moderní Midas dotkne, v digitální a virtuální skutečnost, až jednoho dne reálný svět úplně zmizí a skutečný život se rozplyne v digitálním klamu?
11
Anzenbacher, A. Křesťanská sociální etika, CDK, 2004. ISBN: 80-7325-030-6. str. 13. K tomu srov. také: Homann, K.; Blome-Drees, F.: Wirtschafts- und Unternehmensethik. Göttingen, 1992. ISBN 3-8252-1721-3. str. 9-53.
18
Povinná literatura k zápočtu: Anzenbacher, A. Křesťanská sociální etika, CDK, 2004. ISBN: 80-7325-030-6. str. 7- 121.
Doporučená literatura: Anzenbacher A. Úvod do etiky. Academia, 2001. Aristoteles. Etika Nikomachova. překl. Antonín Kříž, Rezek, 1996. ISBN: 80-901796-7-3. Bohatá, M.; Seknička, P.; Šemrák, M.; Úvod do hospodářské etiky. Univerzita Karlova Praha, 1997. ISBN 80-8596340-X. Fukuyama, F. Konec dějin a poslední člověk. Rybka Publishers 2002, ISBN: 80-86182-27-4. Homann, K. Legitimation und Verfassungsstaat - Vertragstheoretische Interpretation der Demokratie. in Jahrbuch für Neue Politische Ökonomie 4, 1985 str. 60 a násl. Homann, K. Rationalität und Demokratie. Tübingen, 1988. Homann, K.; Blome-Drees, F.: Wirtschafts- und Unternehmensethik. Göttingen, 1992. ISBN 3-8252-1721-3 Homann, K. Vorteile und Anreize, Zur Grundlegung einer Ethik der Zukunft, Hrg. Lütge, Ch. Tübingen: Mohr Siebeck, 2002. ISBN 3-16-147904-1 Huntington, P. S. Střet civilizací. Rybka Publishers, 2001. ISBN: 8086182495 Koslowski, P. Wirtschaftskultur: Wirtschaftskultur und Wirtschaftsethik in der Postmoderne. Wien: Passagen-Verl, 1989. ISBN 3-900767-25-4. Küng, H. Světový étos pro politiku a hospodářství. Vyšehrad 2000. Luknič, S. A. Štvrtý rozmer podnikania – etika. Slovak Academic Press 1994. Molitor, B. Etika Hospodářství. překlad: Mikulová, A.. Praha: Česká křesťanská akademie 1998. ISBN 80-85795-29-9. Novak, M. Filosofie svobody. překlad: Neudorflová, M. Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-264-0 Putnová, A., Seknička, P. Etické řízení ve firmě, Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1621-3. Renöckl, H. Katholische Wirtschaftsethik vor den Herausforderungen der „Globalisierung“. in: Pribyl, H. (Hg.): Shareholder-value. Wirtschaftswachstum, Einkommens- und Vermögensverteilung im Lichte christlicher Wirtschaftsethik. Wien-Tarnöw 2000, ISBN: 83-87952-46-X, str. 107. Renöckl, H. Všemu co nelze kvantifikovat se věnuje malá pozornost. v: Manažerská etika, 2. díl – inspirace pro 21. století, Economia, 2001. Renöckl, H. Co vyžaduje a obsahuje svoboda. v: Manažerská etika, 3. díl – inspirace pro 21. století, Economia, 2002. Renöckl, H.; Machula, T. Region budoucnosti jižní Čechy – střední Evropa. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 2004, ISBN: 80-7040-665-8, str. 7-20. Ricken, F. Obecná etika. Praha: OIKOYMENH, 1995. Rotter, H. Osoba a etika. Brno: CDK, 1997. ISBN 80-85959-18-6. Sen, A. Etika a ekonomie. Vyšehrad 2002. Sen, A. Development as freedom. Oxford University Press, 2001. ISBN 0-19-289330-0. Schumacher, E.F. Malé je milé. Brno: Doplněk, 2000. Smith, A. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha: Liberální institut, 2001. Stiglitz, J. Die Schatten der Globalisierung. Berlin 2002. Störig, H. J. Malé dějiny filozofie, Praha: Zvon, 1991. Steinmann, H.; Löhr, A. Základy podnikové etiky. překlad Tomek, G.. Schäffer-Poeschel Verlg. Stuttgart, 1994. ISBN 80-85865-56-4 Sutor, B. Politická etika. OIKOYMENH 1996, ISBN 80-86005-17-8 Ulrich, P. Worauf kommt es in der ethikbewussten Unternehmensführung grundlegend an? Integrative Unternehmensethik in fünf Thesen. In: Ulrich, P./ Wieland, J. (Hrsg.): Unternehmensethik in der Praxis. Impulse aus den USA, Deutschland und der Schweiz, Bern/ Stuttgart/ Wien. S. 15-27. Encyklopedie a slovníky: Enderle, G.; Homann, K.; Honecker M.; Kerber, W.; Steinmann, H. Lexikon der Wirtschaftsethik. Freiburg i. Br. u. a.: Herder, 1993. Höffe, O.; Forschner, M. Lexikon der Ethik. 5. vydání, München: Beck, 1997. ISBN 3406426522.
19
Klöcker, M.; Tworuschka, M. Wörterbuch – Ethik der Weltreligionen – Wirtschaft. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus, 1995. Všeobecná encyklopedie DIEDEROT, Diderot 1999. Korff, W. (Hg.) aj. Handbuch der Wirtschaftsethik. Band 1-4, Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus, 1999. ISBN 3-57900206-6. Alfred, K.; Mantl, W.; Zsifkovits, V.; Katholisches Sozial Lexikon. 2 vyd. Tytolia, 1980. ISBN 3-7022-1396-1. Církevní dokumenty: Pokoj a dobro. List k sociálním otázkám v České republice , Česká Biskupská konference 2000. Dokumenty 2. vatikánského koncilu, Praha: Zvon, 1995. ISBN 80-7113-089-3 Sociální encykliky. Praha: Zvon 1996. ISBN 80-7113-154-7 Život z víry, překlad 2. dílu katechismu pro dospělé, Č.B. 1998
20
