Sociální a ekonomické důsledky prohibice návykových látek

Sociální a ekonomické důsledky prohibice návykových látek

Jiří Štekláč


seminární práce

5hp400

20.10.2009

1


OBSAH Úvod ...................................................................................................................... 3 1. Vymezení problematiky závislostí a navykových látek ......................... 5 1.1. O závislostech a návykových látkách v širším kontextu.................... 5 1.2. Všeobecné sociální důsledky užívání drog .......................................... 5 1.3. Drogy a veřejný sektor.......................................................................... 6 2. Od „neviňátek“ k „ilegálním drogám“ ................................................... 7 2.1. Okénko do historie................................................................................. 7 3. „Kolbiště“ ekonomických teorií............................................................... 8 3.1. Tři proudy .............................................................................................. 8 3.2. Kontra-konzervativní proud ................................................................ 8 3.3. Gary Stanley Becker.............................................................................. 9 3.4. Milton Friedman.................................................................................. 10 3.5. Střední proud ....................................................................................... 10 4. Důsledky protidrogového zákonodárství .............................................. 12 4.1. Vliv protidrogových opatření ve Spojených státech ........................ 12 4.2. Případ České republiky ...................................................................... 15 Závěr ................................................................................................................... 17

2


Úvod Otázka prohibice návykových látek je jedním ze zásadních fenoménů ekonomické vědy. Tato problematika je v očích ekonomie, alespoň co se západního světa týká, poměrně mladá. Vyvstala na počátku 20. století, v jeho průběhu vydatně hypetrofovala a na jeho konci se nám přenesla, jako jedna z královen problémů moderního světa a moderní chudoby, do století jednadvacátého, kde nás stále nutí k zamyšlení a k naléhavému řešení. I to je důvodem, proč se stojí tématem návykových látek stále zabývat. Jedná se zároveň o téma dnes slavící celé jedno století své aktuálnosti (takřka na rok přesně – otázku odstartoval roku 1909 president T. Roosevelt). Stejně tak jako v mnoha jiných oblastech se dnešní ekonomie neumí jednoznačně vypořádat s otázkou návykových látek. V průběhu 20. století se postupně začaly krystalizovat a formovat dva obecné názorové proudy na danou problematiku, přičemž jejich vývoj byl plně dovršen počátkem 80. let. Prvním názorovým proudem jest proud prohibitivněkonzervativní, druhým jest proud legalizačně-liberální. Zatímco prvně jmenovaný je ve více či méně přísné míře aplikován ve všech státech západního vyspělého světa, druhý jmenovaný je prozatím (již více jak 30 let) jen teoretickým konceptem, alternativní možností. Tato práce si neklade a ani nemůže (z důvodů časových, rozsahových …) klást ambice rozlousknout jednou pro vždy tento zapeklitý oříšek. Klade si za cíl alespoň mírně obtěžkat jednu z mističek vah, dostat se zase o kousek blíže a podpořit jeden či druhý z výše zmíněných názorových proudů. O tom, jak moc bude jedna či druhá váha zatížena přínosem této práce, nechť rozhodne její kvalita. Krom výše proklamovaného hlavního cíle má práce ještě několik mezicílů, které mají výpovědní hodnotu výsledku cíle hlavního podpořit. Gró první části práce tkví v rozlišení základních pojmů a elementárních souvislostí (týkajících se závislostí a návykových látek), na které se bude práce až dokonce odvolávat. Druhá část práce si klade za cíl stručně zmapovat vývoj přístupu k návykovým látkám a to zejména ve 20. století, kdy se, jak již bylo zmíněno výše, problém začal projevovat v západních vyspělých zemích v celé své kráse. Třetí část práce se stane názorovým bojištěm zastánců a odpůrců represivního přístupu k problematice návykových látek. Prostřednictvím polemiky těchto dvou opačných 3


názorových proudů si tato část práce klade za cíl dojít k teoretické sumarizaci argumentů oponujících stran. Část čtvrtá bude mít ambici podpořit či vyvrátit prostřednictvím dostupných empirických dat některé teoretické argumenty z části třetí a poskytne tak vodítko k vyřčení závěrů k dané problematice. V závěrečné části dojde, v souladu s tím, jak je uvedeno v začátku úvodu, k podpoření jedné či druhé názorové varianty a to na základě výsledků mezicílů v předchozích kapitolách. Celá práce tak dosáhne svého hlavního cíle a závěrečný verdikt spatří světlo světa. Rozhodujícím kritériem k vyřčení ortelu budou především sociální a ekonomické důsledky.

4


Vymezení problematiky závislostí a návykových látek

1.1. O závislostech a návykových látkách v širším kontextu Pojmy závislost, návyk, návyková látka či droga si obvykle spojujeme s čímsi negativním (člověk, jeho postoj je negativistický, nikoli věc). Nikdo nechce být závislý. Přesto existují i ušlechtilé závislosti. Například závislost na člověku, kterého máme rádi či závislost chovat se kultivovaně a slušně ke svému okolí. Těmito „spanilými“ závislostmi se bohužel v této práci zabývat nebudeme. Dále můžeme rozlišit závislosti sporné, které mohou mít negativní i pozitivní dopady. Kupříkladu závislost sexuální či závislost na dobrém jídle. Ani na tyto závislosti se však tato práce nebude orientovat. Konečně třetí kategorií jsou závislosti obecně spíše odsouzeníhodné. Jedná se například o závislost mocenskou nebo závislost na užívání nějaké „vnější“ látky. Přijmeme-li tezi, že každá z výše uvedených závislostí je způsobena působením nějaké návykové látky, musíme rozlišit, zda-li je příslušná závislost způsobena návykovou látkou produkovanou naším vlastním tělem (např. hormon testosteron, estrogen v případě sexuální závislosti) nebo je-li příslušná závislost způsobena naší vlastní snahou vpravit si „cizí“ návykovou látku do svého těla (např. polknutí tabletky extáze). V této práci se budeme dále zabývat pouze kombinovanou kategorií „závislost odsouzeníhodná“ – návyková látka „vlastní snahou vpravená“. Dále používejme pro tuto kategorii stručný název – drogy.

1.2. Všeobecné sociální důsledky užívání drog Obecně se dá o drogách říci, že jejich užívání může mít poměrně silné sociální dopady na chování jedince. Jejich podstatou je nejen způsobování změny chování, ale zejména také závislosti. Z ekonomicko-sociálního hlediska je tedy zásadní především to, že touto svou podstatou mohou způsobovat nezaměstnanost, práceneschopnost, kriminalitu, chudobu - jak materiální tak i duševní, rozpad rodin a mohou ve svém konečném důsledku vést až ke smrti, což jsou velmi závažné sociální události. Z těchto všeobecně známých sociálních důsledků můžeme vyvodit, proč se stát, jakožto veřejný sektor, pasující se postupem svého vývoje do 5


role arbitra nad tím, co je pro jeho občany dobré či zlé, začal „vměšovat“ do svobodného rozhodnutí jednotlivce užít drogu.

1.3. Drogy a veřejný sektor Úloha veřejného sektoru a struktura jeho vlivu často omezuje individualitu v rozhodnutí pozřít drogu či nikoli. V některých případech méně, v jiných více. Veřejný sektor se k drogám snaží (opět trošku rozličně, ale trendově velmi podobně, ve všech státech) zaujímat míru odmítávého postoje v závislosti na „stupni jejich společenské nebezpečnosti“. Pochopitelně si on sám zpupně určuje stupně nebezpečnosti. Ty můžeme rozlišit například následujícím způsobem. „Historicky existují čtyři možnosti: prohibice, dekriminalizace, neprohibiční regulace a legalizace.“ (Zábranský, 2003, str. 16). Do kategorie prohibitivních spadají látky plně zakázané, kde je trestný nejen obchod a výroba látky ale dokonce i samotné držení takové látky. Typickým příkladem je heroin ve Spojených státech.1 Dekriminalizací míníme mírnou dekriminalizaci drog v oblasti jejich držení. Obchod a výroba s nimi však zůstávají trestným činem. Typickým příkladem jsou některé, zejména jižní, evropské státy.2 Neprohibičně regulováné drogy jsou v principu legální, ovšem podléhají velmi přísným podmínkám. Typickým příkladem je neprohibiční regulace marihuany v Nizozemsku.3 Konečně legálními „drogami“ míníme ty, se kterými se, byť s určitými regulacemi, volně obchoduje a volně se distribuují. Jsou jimi zejména tabák a alkohol.4 V naší práci se nadále budeme zabývat pouze prvními třemi kategoriemi drog, přičemž důraz bude kladen zejména na první dvě. Přidejme proto k pojmu drogy, definovaném v první subkapitole, ještě adjektivum ilegální. Nadále tak budeme hovořit pouze o „ilegálních drogách“.

1

Zábranský, 2003, str, 16 Zábranský, 2003, str. 16 3 V roce 1977 byl v Nizozemsku zaveden kontrolovaný obchod s konopnými výrobky na omezených místech (Coffee shop) s úplným omezením reklamy, s úplným omezením tvrdých drog, s úplným omezením prodeje mladsím 18-ti let a s citelným omezením prodávaného množství. 4 Zábranský, 2003, str. 16-17 2

6


2. Od „neviňátek“ k „ilegálním drogám“ „Jenom zřídkakdy se stává, že nějakou svobodu ztrácíme celou najednou.“ David Hume

2.1. Okénko do historie Svobodu užívat drogy jsme opravdu neztratili hned celou najednou. Ještě počátkem 20. století se heroin ve Spojených státech objevoval v reklamě na heroinový sirup proti kašli.5 Západní svět tou dobou (a konec konců ani nikdy předtím) neznal problém drog nebo alespoň ne v takovém rozsahu. Drogy se do konfrontace se západní civilizací ve větším rozsahu dostaly až koncem 19. století a to především vlivem jejich exportu z východu. Ve východních kulturách měly omamné látky své významné postavení. Mohli bychom skoro říci, že jejich vzestup mohla nastartovat „přirozená náboženská prohibice alkoholu“ v muslimských zemích, jejíž početí by bylo možné datovat již od propagace islámu Mohamedem. Vrátíme-li se do moderní historie, zjistíme, že linii čím dál represivnějšího přístupu vůči drogám nastartoval ve svém posledním roce výkonu funkce presidenta Theodore Roosevelt a to svoláním první mezinárodní „Šanghajské opiové“ konference6 v roce 1909.7 Teprve však v roce 1912 na konferenci v Haagu byla přijata „Mezinárodní opiová konvence“, která počala silně regulovat mezinárodní drogový obchod mezi zúčastněnými státy.8 Za případ první vnitrostátní drogové prohibice je považován „Harrison’s Narcotics act“ v USA z roku 1914.9 Od této chvíle odstartovalo postupné zavádění drogové prohibice v čím dál větším rozsahu a v čím dál více západních státech. Vzpomeňme také například dva odhodlané americké presidenty-válečníky s drogami, presidenta Nixona v sedmdesátých letech a presidenta Reagana v letech osmdesátých.10 Jak moc bylo dostatečné a racionální jejich odhodlání, nechť nám odkryjí další kapitoly. Řada dalších restrikcí byla přijata též na mezinárodní úrovni.

5

Zábranský, 2003, str. 17 Od této konference si president Roosevelt sliboval zákaz mezinárodního opiového obchodu s Čínou. K tomu však nakonec nedošlo. 7 Musto, 1999, str. 36 8 Zde se také zúčastněné státy zavázaly k postupnému zákazu výroby, užívání, vnitřním i vnějšímu obchodu s drogami vyjma jiných než lékařských účelů 9 Musto, 1999, str. 54 10 Musto, 1999, str. 245 6

7


3. „Kolbiště“ ekonomických teorií „Dokud drogy nebudou v každé samoobsluze, problém není řešitelný.“ Milton Friedman

3.1. Tři proudy Z hlediska teoretického přístupu k drogové problematice rozlišme tři různé názorové proudy. Kontra-konzervativní, umírněně konzervativní a kontra-liberální (vlastní členění autora). Zatímco zastánci kontra-konzervativní teorie obhajují co nejtvrdších represálie vůči drogám jako takovým, absolutně odmítají jakoukoli jejich existenci (vyjma lékařských účelů) a hodlají je vymítit z povrchu zemského, kontra-liberálové jsou naopak s jejich názory v kontradikci, považují jejich užívání nejen za osobní věc každého jedince, ale zároveň je považují za nevymýtitelné a prosazují nutnost jejich legalizace, jakožto nejlepšího léku na ně samotné. Umírnění konzervativci se sice dívají na drogy jako na jakési „spíše zlo“, ovšem na druhou stranu je případná legalizace neděsí jako noční můra v posteli a jsou schopni akceptovat jistou míru „shovívavosti“ a „tolerance“. Kupříkladu možnost držet je v malém množství či pěstovat v omezeném množství některé „lehké“ drogy pro své vlastní účely.

3.2. Kontra-konzervativní proud Mezi hlavní argumenty kontra-konzervativců patří, že drogy jsou velkým světovým zlem. „Fetovat“ je zkrátka „špatná“ a „nemorální“ věc a proto je nutno s ní nekompromisně bojovat. Ale nejen amoralita užívání drog je trnem v oku kontra-konzervativcům. Především předpokládají, že hlavní argument jejich odpůrců o nutnosti legalizace je chybný. Jejich představa je taková, že legalizace drog by závratně a neúnosně zvýšila počet závislých obyvatel a tím by i závratně a neúnosně narostly všechny negativní sociální důsledky se závislostí spojené.11 (viz. Subkapitola 1.2.). Argument Billa Bennetta, ředitele Národního úřadu pro kontrolu drog ve Spojených státech, úřadujícího za vlády administrativy G. Bushe staršího a odhodlaného bojovníka za prohibici drog, mluví za vše. „Legalizace drog by byla cestou k subvencování návyků závislých. Ti budou stále více krást a loupit a utrácet za jídlo, ošacení a zábavu.“ (US 11

US Departmen of Justice, 1994

8


Department of Justice, 1994). Dále například profesor Elliot Currie, zabývající se kriminologií na University of California říká: „Vyšší množství drog ve společnosti jde ruku v ruce s růstem kriminality, zejména majetkové.“ (US Department of Justice, 1994). Protože však kontra-konzervativní názorový proud je, na rozdíl od toho liberálního, aplikován v praxi a výsledky této praxe jsou více či méně všeobecně známé, věnujme více prostoru postojům opačné strany fronty, tedy potenciálním budoucím alternativám nynější praxe.

3.3. Gary Stanley Becker G. S. Becker je představitelem Chicagské školy, která se jako jedna z prvních ekonomických škol začala drogovou problematikou intenzivněji zabývat. Poukazuje na problém drogové prohibice ve Spojených státech. „Každý americký president v historii prohrál válku s drogami.“ (Becker, 2005). Otázkou zůstává, proč tomu tak je, když se každý z „bojujících“ presidentů tak moc snažil. Všichni si, dle jeho teorie, vybrali dobré cíle, ale špatné prostředky. Vinu na selhání jimi použitých prostředků přitom nese povaha samotných drog, které trpí neelastickou poptávkou. Je-li

Graf I. | útraty za drogy P

Ddrugs

droga zakázána, je její cena mnohonásobně vyšší, než by byla na volném trhu, neboť

>

represe zvyšují náklady na pořízení drogy (na podplácení, pašování, vraždy kompliců atd.).

Pileg

Navíc ilegalizace drogy vyhání z odvětví ty, kteří nejsou schopni vykonávat „špinavou práci“ a vytváří tak oligopolní zločinecké mafie, které tak generují ohromné zisky.

Pleg

Toto všechno zapřičiňuje mnohonásobně Q

vyšší útraty za drogy i vyšší kriminalitu. Na grafu I. vidíme neelastickou poptávku po

drogách. Poptávané množství klesne v důsledku prohibice o velmi málo, zatímco útraty za drogy vzrostou mnohonásobně více (plocha většího obdélníku je mnohem větší než plocha malého obdélníku). To vede Beckera k přesvědčení, že jediný způsob, jak bojovat proti drogám je jejich úplná legalizace (vyjma reklamy a dětí do 18 let). Přitom navrhuje na drogy uvalit spotřební daň. Legalizací a zdaněním by přitom do státního rozpočtu přitekly na jedné 9


straně peníze ušetřené za vymáhání prohibice (náklady na polici, soudy atd.) a na straně druhé peníze ze spotřebních daní. Prostředky by pak mohly být použity na osvětu v oblasti drogové závislosti (vzdělávání, reklama na důsledky atd.).12

3.4. Milton Friedman Dalším představitelem Chicagské školy, prosazujícím úplnou legalizaci drog, byl Milton Friedman. Tento „malý velký“ muž napsal v roce 1989 otevřený dopis Billu Bennettovi. V něm ho vyzval, aby skončil s represemi, neboť „represe vytváří nemravné zisk drogových magnátů a ubírá síly policistům“. (Friedman, 1989). Upozorňuje ho, že právě jeho represální politika zapřičiňuje výzkum nových a ještě nebezpečnějších typů drog. „Kdybychom drogy dekriminalizovali před 17 let, nebyl by vynalezen crack.“ (Friedman, 1989). Dále ho upozorňuje na zapříčiňování chudoby, devastování ghett, subvencování drogového teroru v jižní Americe a na základě všech těchto fakt ho žádá o usilování o legalizaci drog. „Prostředky na represi přeměňme na léčbu a rehabilitaci drogově závislých. Atmosféru strachu nahraďme pochopením.“ (Friedman, 1989), píše mu.13 Ve svém odborném článku „War We’re losing“ upozorňuje, že se nejedná jen o boj za svobodu jednotlivce požít drogu a o předpoklad presumpce neviny, ale jedná se zároveň o velmi negativní dopad na celkový blahobyt společnosti, který prohibice způsobuje. Na jedné straně velkou část trestné činnosti způsobuje sama vláda svým netolerantním chováním, na druhé straně nemáme žádný důkaz o tom, že by došlo v důsledku legalizace k extrémnímu nárůstu drogově závislých. Známe pouze to, co nefunguje.14 Friedman vše dokládá empiricky na neúspěchu alkoholové prohibice, kterou ve Spojených státech odstartoval roku 1920 tzv. „Voldstead act“ a následně na plodonosné legalizaci alkoholu, jež ukončila prohibici roku 1933. Podobný empirický výzkum provedeme dále v případě drogové prohibice.

3.5. Střední proud Střední názorový proud se, stručně řečeno, vyznačuje tolerancí zejména k „měkkým drogám“. Jako propagandu tohoto názorového stanoviska využijme slova českého lékaře Ivana Doudy, dlouholetého experta v oblasti drogové problematiky. Ten tvrdí, že zatím 12

Becker, 2005 Friedman, 1989 14 Friedman, 1991 13

10


možná neumíme být tolik svobodní a nejsme schopni unést toliko svobody najednou, zejména v oblasti „tvrdých drog“.15 Na druhou stranu, v reakci na Friedmanův slavný výrok (uvedený ve vstupní citaci kapitoly), dodává: „Kdyby se drogy opravdu jednou prodávaly v každé samoobsluze, nenaplnila by se nesmyslná představa mnoha laiků, že by šly desítky procent lidí do tvrdých drog. Máme pud sebezáchovy, jsme nějak vychováváni, máme dobré drogové informace. To je vidět na dnešních mladých. Ti si je mohou sehnat, přesto do nich tolik nejdou.“ (Douda, 2004)

15

Douda, 2004

11


4. Důsledky protidrogového zákonodárství „V nejzkaženějším světě je nejvíce zákonů.“ Publius Cornelius Tacitus

„Zkušenost je drahá škola, ale hlupáci do ní nechodí.“ Benjamin Franklin

4.1. Vliv protidrogových opatření ve Spojených státech Opusťme nyní pole domněnek a domnělých teorií, přestaňme teoretizovat o způsobu boje a pojďme se podívat, jaké reálné účinky má dosavadní taktika války s drogami. Na grafu II. můžeme vidět v první části vývoj počtu přijatých opatření, zákonů a mezinárodních smluv, které se týkaly Spojených států v oblasti prohlubování drogové prohibice. Vývoj je mapován od roku 1965 do roku 1998. V druhé části grafu můžeme ve stejném sledovaném období vidět vývoj počtu zatčených zločinců na 100.000 obyvatel v souvislosti s drogovou kriminalitou (zahrnut veškerý styk s drogami, tedy od užívání po distribuci). Srovnáním těchto dvou částí zjišťujeme, že přírůstek většího množství přijatých represálních opatření vůči drogám jde ruku v ruce s přírůstkem většího množství drogové kriminality a to navzdory tomu, že smyslem přijatých opatření je opačný účinek. Mohli bychom sice namítnout, že se s rozšiřováním portfolia zakázaných činností logicky musí zvyšovat počet trestných činů, nicméně nikdo by asi nesouhlasil s tím, že je správné, aby stát „uměle“ zvyšoval míru trestné činnosti. Z ekonomického hlediska je takovéto chování států čistým nákladem, neboť implicitní výnos v podobě menšího množství drogově závislých není viditelný a už vůbec ne prokazatelný. Povšimněme si ještě jiné zajímavé věci. Dvě významné události v dějinách Spojených států pravděpodobně silně ovlivnily míru drogové kriminality. První událostí byla válka s drogami Richarda Nixona počátkem sedmdesátých let, druhou událostí pak byla taktéž drogová válka, tentokrát ovšem v podání prezidenta Ronalda Reagana koncem osmdesátých let. Oběma prezidentům se v první fázi účinku jejich opatření nejprve podařilo drogovou kriminalitu snížit, následně ovšem ve druhé fázi účinky došlo k růstu kriminality a to vysoko

12

1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998

Zdroj: USA law codex and OSN

0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

Množství přijatých opatření ve Spojených státech v rámci "války s drogami", 1965-1998 (počet mezinárodních smluv a zákonů)

Zdroj: Unifrom Crime Reports, 1965-1998, Federal Buerau of Investigation

0

100

200

300

400

500

600

Množství trestaných za drogové přečiny ve Spojených státech v rámci "války s drogami", 1965-1998 (na 100.000 obyvatel)

Graf II. | drogová kriminalita

ve Spojených státech na drogovou kriminalitu

Vliv přijatých vládních a mezinárodních protidrogových opatření

13

1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998



nad úroveň před přijetím opatření. Jak se tedy zdá, všechny pokusy o násilné potlačení manipulace s drogami selhali, což je jedním ze zásadních argumentů podporujících zastánce legalizace. Kriminalita není ovšem zdaleka jediným měřítkem, které bychom mohli použít v souvislosti s přijatými opatřeními. Na grafu III. máme možnost pozorovat vývoj počtu úmrtí způsobených požitím drogy. I zde je vidět, že počet těchto úmrtí má tendenci neustále růst. Zatímco ještě v roce 1979 zemřelo ve Spojených státech ročně 3,1 člověka na 100.000 obyvatel, v roce 2006 to bylo již 12,7 člověka na 100.000 obyvatel. Jedná se o nárůst více než 400 % ve sledovaném období. Přitom množství opatření neustále rostlo. Rostla i jejich tvrdost. Přesto to nezabránilo takto masivnímu nárůstu.

Graf III. | „drogová“ úmrtí Počet úmrtí způsobených drogou na 100.000 obyvatel ve Spojených státech 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

0,0

Zdroj: U.S. National Center for Health Statistics, National Vital Statistics Report (NVSR)

Kromě neúčinnosti opatření svědčí tento poznatek také o tom, že větší represálie opravdu zapřičiňují vznik nebezpečnějších typů drog, což je opět argument na podporu kontra-liberálů. Abychom se přesvědčili o tom, že ani trest nejpřísnější neodradí drogové dealery od jejich činnosti, podívejme se do nedávné historie. Když senátor (dnes americký vicepresident) Joe Biden v roce 1994 prosadil zahrnutí vůdcovství drogové mafie mezi trestné činy, jež je možno na federální úrovni trestat smrtí, válka s drogami dosáhla takové úrovně, že trestné činy 14


související s drogami byly povýšeny na stupeň závažnosti vraždy či velezrady, ba dokonce možná na stupeň ještě vyšší. Dopady, které mělo toto opatření na obchod s drogami, můžeme spatřit na grafu IV.

Graf IV. | obchod s drogami ve Spojených státech Množství zaznamenaných nezákonných obchodů s drogami (absolutně) ve Spojených státech 44000 39000 34000 29000 24000 19000

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

14000

Zdroj: Eurostat

V absolutním vyjádření začalo po Bidenově „povýšení drogové distribuce nad vraždu“ rapidně přibývat množství nezákonných obchodů s drogami a tato situace trvala celých šest let. Mezi let 1994 až 1999 došlo k 180ti procentnímu nárůstu drogových obchodů. V roce 2000 se však situace zlomila a docházelo k postupnému poklesu zaznamenaných obchodů. Od této doby rovněž americké vlády nepřijímaly žádná závažnější represivní opatření vůči drogám. Do jaké míry je však pokles dílem rostoucí osvěty v oblasti drog či schopnosti dealerů lépe maskovat nezákonné obchody či dílem úplně jiného faktoru, se můžeme pouze dohadovat.

4.2. Případ České republiky Stručně se podívejme ještě na případy České republiky v oblasti drogového překupnictví. Graf V. zobrazuje vývoj nezákonných obchodů s drogami v tuzemsku. Z něj je jasně patrný klesající trend zaznamenaných případů. Stejně jako v případě Spojených států se může jednat 15


o lepší schopnosti dealerů kamuflovat obchody. Na druhé straně v České republice v poslední době nebyla přijímaná žádná zvláštní opatření, ba naopak, od roku 2010 by mělo dojít k zákonnému rozlišení „měkkých“ a „tvrdých“ drog, přičemž represálie vůči oněm měkkým drogám by se tímto rozdělením měly zmírnit. Graf V. | obchod s drogami v České republice Množství zaznamenaných nezákonných obchodů s drogami (absolutně) v České republice 5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Zdroj: Eurostat

16


Závěr „Ze státu dělalo vždycky peklo na zemi to, že se člověk pokoušel udělat si z něho nebe .“ Friedrich Hölderlin

Závěrem můžeme na základě předchozích zjištění přijmout dvě hlavní teze. Tou první je racionální teze o závislosti a návykových látkách. Každá závislost je způsobena návykovou látkou a my umíme rozlišit jen to, zda-li je produkována naším vlastním tělem nebo jsme její přítomnost v našem těle zapříčinili vlastním jednáním. Druhou tezí je empirická teze o paradoxním účinku prohibice návykových látek. Pro zopakování, dospěli jsme k ní prostřednictvím analýzy dopadů represálních opatření vůči drogám. Bylo tak podpořeno stanovisko kontra-liberální názorové strany, že prohibice drog má povětšinou velmi negativní ekonomické i sociální důsledky pro společnost. Naopak nebyl nalezen žádný důkaz, který by podpořil stanovisko kontra-konzervativců, vycházejících z toho, že dekriminalizace drog by závratně navýšila počet drogově závislých. Přijmeme-li dvě předchozí teze za své, nezbývá než konstatovat, že by mělo dojít k legalizaci drog. Ze smyslu první teze je totiž jasné, že beztak nejsme schopni zakázat všechny návykové látky a to zejména ty, které produkuje naše vlastní tělo. Ani pedofilovi nezakazujeme látku produkovanou jeho vlastním tělem, která způsobuje jeho sexuální apetit vůči nezletilým. Trestáme ho, až když poruší svobodu nezletilého. Pokud se dokáže udržet, není důvod ho trestat. Jiným pěkným příkladem „vnitřního fetování“ je chování Adolfa Hitlera, jehož mozek produkoval látku, která zapřičiňovala jeho obrovskou závislost na moci. Díky tomuto „selffeťákovi“ bylo dost možná usmrceno mnohem více lidí, než bylo kdy v historii usmrceno drogami. Ale i v oblasti návykových látek vpravovaných vlastním úsilím do svého těla můžeme najít příklady dosud nezakázaných drog. Koupit si na pumpě benzín je povoleno. „Čichat“ ho nám může těžko někdo zakázat. Proč uživatelé drog nekupují levný benzín a kupují drahé drogy je zajímavou otázkou. Možná proto, že benzín svou „legálností“ ztrácí onen přitažlivý účinek „zakázanosti“, možná proto, že si „feťáci“ raději koupí „kvalitní“ drogu, produkovanou drogovými mafiemi, které ji produkují v takové „kvalitě“ jen proto, že je ilegální.

17


Ze smyslu teze druhé je jasné, že beztak současná antidrogová politika selhává. Že nedokáže účinně čelit drogám, ba dokonce, v souladu se zkoumanými fakty, celý problém ještě nafukuje. Jedinými překážkami k úplné dekriminalizaci návykových látek tak zůstávají většina konzervativní společnosti, mýty, které jsou o důsledcích lidského jednání (zejména v souvislosti se zákazy a příkazy) rozšířeny, nedostatečná odvaha politických elit otevírat tabuizovaná témata, nedostatečné věnování pozornosti výsledkům dosavadní antidrogové politiky a konečně zaslepenost náboženskými a jinými morálním či etickými předsudky. Tvořit právo na základě morálních nebo náboženských předsudků je však nepřípustné, protože takové jednání přináší „příliš mnoho subjektivní svobody“ jednoho jedince na úkor druhého. Z principiálního i praktického hlediska tak prohibice návykových látek, vzhledem k jejím sociálním a ekonomickým důsledkům, zůstává naprostou hloupostí.

18


BIBLIOGRAFIE

Literatura:

ZÁBRANSKÝ, Tomáš: Drogová epidemiologie, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 2003, 95 str. , ISBN 80-244-0709-4

FRIEDMAN, Milton: Kapitalismus a svoboda, 1. vydání, Praha, Liberální institut 1994, 182 str., ISBN 80-85787-33-4

MUSTO, David, The American Disease: Origins of Narcotic Control, 3. vydání, Oxford University Press 1999, 414 str., ISBN 0-19-512509-6

Odborné články:

FRIEDMAN, Milton: Prohibition and Drugs - From Newsweek, May 1, 1972

FRIEDMAN, Milton: The War We Are Losing - Searching for Alternatives: Drug-Control Policy in the United States, pp. 53-67, Calif.: Hoover Institution Press, 1991.

FRIEDMAN, Milton: An Open Letter To Bill Bennett, The Wall Street Journal, Thursday, September 7, 1989

The US Dept. of Justice: Drug Legalization: Myths and Misconceptions, Drug Enforcement Administration, Washington, 1994

Internetové zdroje:

History of the War on Drugs, přístup z internetu: http://civilliberty.about.com

Gary Becker: The failure of the War on Drugs, 2005, přístup z internetu: http://www.becker-posner-blog.com/ 19


EUROSTAT, přístup z internetu: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/

Federal Bureau of Investigate (FBI), přístup z internetu: http://www.fbi.gov/

Timeline: America's War on Drugs, přístup z internetu: http://www.npr.org

20

Sociální a ekonomické důsledky prohibice návykových látek

Recommend Documents