Smlouva o běžném účtu a její využití v praxi

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Smlouva o běžném účtu a její využití v praxi Bakalářská práce

Autor:

Karla Foretová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Mgr. Eva Kutová

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Jeţkovicích dne 10. dubna 2014

Karla Foretová

Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala Ing. Mgr. Evě Kutové, vedoucí mé bakalářské práce, za její ochotu, cenné návrhy a podněty k tématu a rovněţ za čas, který věnovala konzultacím. Poděkování je třeba udělit i mým bývalým kolegům v ČSOB, a.s., kteří mi byli vţdy nápomocni.

Anotace V této bakalářské práci se snaţím vystihnout problematiku běţného účtu jako závazkového právního vztahu. Zabývám se podstatnými náleţitostmi vzniku, změny či zániku smlouvy o účtu. Charakterizuji subjekty tohoto závazkového vztahu, jejich práva a povinnosti. Závěrečnou část práce věnuji změnám, které nastaly v praxi u těchto smluv po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku a také srovnání smlouvy o běţném účtu v novém a starém pojetí. Klíčová slova : Klient …………………………Majitel účtu, osoba zmocněná k nakládání s prostředky na účtu ČNB. ………………………………………………………………………Česká národní banka ObchZ, obchodní zákoník………………………….. Zákon č. 513/1991 Sb.,obchodní zákoník NOZ, nový občanský zákoník………………………… Zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník

Annotation In my Thesus I try to reflect the problems of the current account as a contractual legal relationship. It deal with the essential requirements of creation, alteration or termination of the account agreement. I characterize the subjects of this contractual relationship, their rights and obligations. The final part of the thesis deals with changes that have occurred in practice for such contracts after the entry into force of the new Civil Code, as well as a comparison of a current account in the new and old concepts. Key words: Client ………Account owner, a person authorized by the management of funds in the account CNB. ………………………………………………………………………Czech national Bank ObchZ, The Commercial Code…………….. Act No. 513/1991 Coll., The Commercial Code NOZ, The New Civil Code ……………………………… Act 89/2012 Coll., The Civil Code

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1.

Bankovní účet ..................................................................................................................... 8 1.1

2.

Dělení bankovních účtů ............................................................................................... 8

Smlouva o běţném a vkladovém účtu dle obchodního zákoníku ..................................... 12 2.1

Subjekty smlouvy a jejich identifikace ...................................................................... 14

2.2

Práva a povinnosti banky ........................................................................................... 18

2.3

Práva a povinnosti majitele účtu ................................................................................ 24

2.4

Obchodní podmínky .................................................................................................. 27

2.5

Zánik smlouvy o účtu................................................................................................. 28

3.

Právní úprava dle nového občanského zákoníku.............................................................. 32

4.

Srovnání dosavadní a nové právní úpravy........................................................................ 37 4.1

Smlouva o platebním účtu dle nového občanského zákoníku ................................... 38

4.2

Smlouva o vkladovém účtu dle nového občanského zákoníku ................................. 40

Závěr ......................................................................................................................................... 43 Seznam pouţité literatury: ........................................................................................................ 46

5

Úvod Téma bakalářské práce „Smlouva o běţném účtu a její vyuţití v praxi“ jsem si zvolila, protoţe smlouva o běţném účtu je druhem smlouvy, který pouţívá běţný občan, a tak mi téma připadalo blízké. Dalším důvodem bylo moje několikaleté působení v jedné z našich bank na pozici klientského pracovníka. Byl to pro mě tedy impuls podívat se na tuto smlouvu také z jiného pohledu, neţ jako běţný občan nebo pracovník za přepáţkou banky, který smlouvu nabízí klientům a nepřemýšlí o tom jaký právní podklad nebo právní účinky tato smlouva má. Základním cílem práce je analyzovat právní úpravu smlouvy o běţném účtu a její změny po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V bakalářské práci se věnuji i konkrétním změnám, které se projevily v praxi ve smlouvách o účtech uzavíraných v bance, po nabytí účinnosti tohoto zákona. V úvodní části práce se věnuji bankovnímu účtu obecně a také se zmiňuji o dělení bankovních účtů z hlediska účelu jejich pouţití. Ve druhé kapitole se věnuji samotné smlouvě o běţném účtu a vkladovém účtu, kterou můţeme charakterizovat jako obchodně závazkový vztah. Zde popisuji smlouvu o běţném účtu a smlouvu o vkladovém účtu a jejich pojetí v dosavadní právní úpravě, tj. obchodním zákoníku. Věnuji se vymezení subjektů tohoto závazkového vztahu, právům a povinnostem banky jako subjektu poskytujícího bankovní sluţby a také právům a povinnostem klienta při nakládání s účtem a při nakládání s prostředky na účtu. Nedílnou a velmi důleţitou součástí smlouvy upravující vztah mezi bankou a klientem jsou obchodní podmínky, kterým se věnuji na konci druhé kapitoly. Závěr této kapitoly tvoří moţnosti zániku závazkového vztahu. V další části práce se zabývám právní úpravou smlouvy o účtu v novém občanském zákoníku, upozorňuji na změny, ke kterým došlo a týkají se tohoto tématu. Popisuji problémy, které by se v praxi mohly vyskytnout, Na závěr své práce jsem provedla srovnání smlouvy o účtu, konkrétního bankovního produktu, uzavřené dle nového občanského zákoníku se smlouvou o účtu uzavřenou dle dosavadní právní úpravy, tedy obchodního zákoníku. Pro srovnání jsem pouţila konkrétní vzorové smlouvy pouze jednoho finančního ústavu. Srovnání více smluv z více bank, popř. jejich srovnání mezi sebou by bylo časově náročné a troufám si odhadnout, ţe změny ve smluvní dokumentaci i úpravě obchodních podmínek budou v ostatních bankách velmi podobné.

6

Smlouvě o účtu v dosavadní právní úpravě se věnuje literatura v hojném počtu a měla jsem k dispozici i dostatek odborné literatury, včetně odborných komentářů a výkladů práva. Ke zpracování své práce jsem pouţila i konkrétní smluvní podmínky, obchodní podmínky a vzorové smlouvy konkrétních bankovních produktů jedné z našich bank. Výběr literatury k novému občanskému zákoníku byl vzhledem ke krátké době účinnosti zákona omezený na komentáře k jednotlivým paragrafům. Chybějí komentované příklady z praxe a judikatura, která by upozorňovala na případné mezery v zákoně. Veškeré zdroje uvádím v citacích a v seznamu pouţité literatury.

7

1.

Bankovní účet Běţný účet je bezesporu nejpouţívanějším produktem bankovních sluţeb. Dnes uţ

existuje jen velmi málo lidí, kteří by neměli alespoň jeden účet u některé z bank. Například i většina zaměstnavatelů vyplácí svým zaměstnancům jejich výplaty formou převodu na účet, a proto poţaduje od všech svých zaměstnanců, aby měli zřízený běţný účet. Ani podnikání se uţ neobejde bez bankovních účtů. Běţnou praxí je vlastnit několik účtů u různých bank podle toho, jaké sluţby nabízí banka společně s běţným účtem. Jelikoţ banky hledají stále nové způsoby, jak zaujmout stávající a zejména nové zákazníky, nabízejí často k běţnému účtu řadu doprovodných výhod a moţností v rámci tzv. balíčků sluţeb, bankovních menu či produktových balíčků, prostřednictvím kterých nabízí klientům komplex produktů a sluţeb, které jim umoţní postarat se o jejich finance. Účelem běţného účtu je umoţnit majiteli pouţívat prostředky na jeho běţném účtu v bezhotovostním platebním styku. Na druhé straně banka dostává od majitele účtu k dispozici peněţní prostředky, které můţe pouţívat při své podnikatelské činnosti. Zároveň musí včas a řádně plnit platební příkazy majitele účtu a k tomu musí mít stále dostatek likvidních prostředků. Bankovní účet je tedy finanční účet v bance, který zaznamenává transakce mezi klientem a bankou a sleduje tak finanční situaci účtu. Bankovní účty mohou mít kladný neboli kreditní zůstatek, kdy banka dluţí peníze zákazníkovi, nebo záporný tedy debetní zůstatek, kdyţ zákazník dluţí peníze bance.

1.1 Dělení bankovních účtů Bankovní účet je moţné charakterizovat jako účet pohledávek a závazků banky vyplývajících z jejích vztahů s klientem. Banka jako věřitel na něm eviduje svoje pohledávky za klientem, naopak pokud je v pozici dluţníka, eviduje svoje závazky vůči klientovi.1 Banky vedou klientům v dnešní době mnoţství různě pojmenovaných účtů. Jejich základem je jeden z níţe uvedených účtů rozdělených dle pouţití a na něm navázaný balík sluţeb a výhod tak, aby si klient vybral účet, který nejvíce odpovídá jeho potřebám.

1

DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, s. 141

8

Základní rozdělení účtů z hlediska účelu jejich pouţití je znázorněn v následujícím schématu.

Zdroj: DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, str. 142 Běžný účet je moţné povaţovat za základní bankovní produkt, protoţe stojí obvykle na počátku vztahu mezi klientem a bankou a je předpokladem pro vyuţívání řady dalších bankovních produktů. Běţné účty slouţí především k likvidnímu uloţení dočasně volných prostředků a provádění bezhotovostního platebního styku. Běţné účty neposkytují majiteli výrazné zhodnocení finančních prostředků, neboť úrokové sazby na běţných účtech v současné době nepokrývají ani průměrnou inflaci. Pro zhodnocení volných finančních prostředků nabízejí banky depozitní účty a další investiční nástroje. Kontokorentní účet je kombinací běţného a úvěrového účtu. Tento účet dává klientovi jak moţnosti běţného účtu, tak i účtu úvěrového. Banka klientovi operativně finanční prostředky půjčí a dovoluje tak klientovi čerpat peníze do minusu. Kontokorentní úvěr patří mezi neúčelové a nezajištěné úvěry. Proto s ním bývá spojena vyšší úroková sazba a někdy se platí i určitý poplatek z nevyuţité částky přečerpání účtu. Mohou ho pouţívat jak klienti fyzické osoby, tak i podnikatelé na svých firemních běţných účtech. Úvěrové účty slouţí jako záznam o evidenci úvěrů, které banka poskytla svým klientům. Úvěrový účet je účtem u věřitele, a slouţí k informacím o výši úvěrového limitu, výši čerpání a době čerpání nebo o aktuálním zůstatku úvěrového limitu. Vkladové účty jsou účty, na kterých banka vede různé druhy vkladů svých klientů. Vkladový účet slouţí k ukládání peněţních prostředků za účelem dosaţení úrokového výnosu

9

od banky, většinou z něj není prováděn platební styk. Banky nabízení nejčastěji různé spořicí účty a účty termínových vkladů pod různými bankovními názvy. Depotní účty jsou účty, na kterých banka vede pro své klienty cenné papíry, které u ní mají ve správě či úschově.2 Bankovní obchody, tedy smlouvy uzavírané bankami při jejich podnikatelské činnosti a závazkové vztahy, které vznikají na základě těchto smluv, můţeme rozdělit na bankovní obchody v reţimu obchodního zákoníku a bankovní obchody v reţimu občanského zákoníku. Většina bankovních obchodů patří do skupiny smluv uzavíraných dle obchodního zákoníku. Patří sem například smlouva o běţném účtu, smlouva o vkladovém účtu nebo smlouva o úvěru. Mezi smlouvy, které se řídí občanským zákoníkem, můţeme zařadit smlouvu o vkladu nebo smlouvu o pronájmu bezpečností schránky. Vztah obchodního a občanského zákoníku je upraven v § 262 odst. 4 a to následovně: “Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.“3 Ustanovení občanského zákoníku můţeme na tyto vztahy aplikovat, a to jak vůči podnikatelům, tak i vůči nepodnikatelům pouze v případě, ţe určitou otázku nelze řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, a nebo ţe tak u nepodnikatelů obchodní zákoník stanoví.4 Tímto ustanovením je stanoven vztah úpravy obchodního zákoníku, občanského zákoníku a zvláštních zákonů směřujících k ochraně spotřebitelů. V tom jde o vztahy, které se řídí úpravou obchodního zákoníku bez ohledu na to, zda se na ně tato úprava vztahuje ze zákona podle ustanovení § 261 nebo dle dohody smluvních stran. Podle úpravy tohoto odstavce se pro obchodní závazkové vztahy, v nichţ jednou ze stran je osoba, která není podnikatelem, 2 DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, s. 142 3

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

4

PLÍVA, Stanislav. Bankovní obchody, s. 45

10

pouţijí vyjmenovaná ustanovení občanského zákoníku a ustanovení zvláštních zákonů směřujících k ochraně spotřebitele, která jsou pro ni výhodnější. Viz: SR 7/2010 s. 265: „Smluvní ujednání, podle kterého se právní vztahy smlouvou neupravené řídí obchodním zákoníkem a příslušnými ustanoveními občanského zákoníku, nevyjadřuje jednoznačnou vůli smluvních stran podřídit svůj závazkový vztah obchodnímu zákoníku.“5 V další části své práce se zaměřím na smlouvy uzavírané obchodním zákoníkem, konkrétně na smlouvu o běţném účtu a smlouvu o vkladovém účtu.

5

ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: komentář, 13. vydání, s. 905

11

2.

Smlouva o běžném a vkladovém účtu dle obchodního zákoníku Do konce roku 2013 řeší účinná právní úprava problematiku účtu v několika

předpisech. Primárně je to obchodní zákoník, který upravuje dva samostatné smluvní typy, smlouvu o běţném účtu a smlouvu o vkladovém účtu. Obě smlouvy jsou tzv. absolutními obchody a řídí se obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu. Nezáleţí tedy, jestli je klientem právnická osoba nebo fyzická osoba, ani zda je účet vyuţíván pro soukromé či podnikatelské účely. Tyto obchody jsou taxativně vyjmenované v § 261 odst. 3 obchodního zákoníku. Smlouva o běžném účtu je upravena v § 708 aţ 715a obchodního zákoníku. Tato úprava platí nejen pro vztahy mezi bankou a podnikateli, ale také pro vztahy mezi bankou a fyzickými a právnickými osobami, které podnikateli nejsou. Závazkový vztah vzniklý na základě této smlouvy má vţdy povahu závazkového smluvního vztahu. Proto se na takový vztah aplikují nejen ustanovení upravující vlastní smlouvu o běţném účtu, ale také obecná ustanovení obchodního zákoníku o závazkových vztazích. Vzniká závazkový vztah mezi konkrétními subjekty a tyto subjekty mají vůči sobě vzájemná práva a povinnosti, to znamená, ţe jsou v postavení dluţníka a věřitele. Vzniká tedy povinnost jednoho subjektu (dluţníka) něco plnit druhému subjektu (věřiteli) a zároveň vzniká právo věřitele takové plnění od dluţníka poţadovat. Plnění, ke kterému je subjekt závazkového vztahu povinen, je něco dát, něco vykonat, něčeho se zdrţet, něco strpět, popřípadě kombinace těchto úkonů. Podstatnými částmi smlouvy o běţném účtu jsou: 

určení smluvních stran,



závazek banky zřídit pro majitele účet,



konkrétní doba, od kdy je účet zřízen,



v jaké měně,



závazek banky přijímat na zřízený účet vklady a platby,



závazek banky uskutečňovat ze zřízeného účtu výplaty a platby. Smlouva o běţném účtu má konsensuální povahu, to znamená, ţe smlouva nevzniká

sloţením peněz na účet, ale sepsáním smlouvy.

12

Podle § 708 odst. 2 obchodního zákoníku se k uzavření smlouvy vyţaduje písemná forma. Uvedené ustanovení je kogentní a proto z § 40 odst. 1 obchodního zákoníku vyplývá, ţe není-li smlouva uzavřena písemně, je tento právní úkon neplatný. Zřízením běţného účtu vzniká mezi bankou a majitelem účtu obchodní vztah, kdy jde o formu zúčtování vzájemných pohledávek a závazků mezi oběma stranami. Smlouva o vkladovém účtu je smlouva, kterou jako smluvní strana zavazující se zřídit vkladový účet můţe uzavřít pouze banka podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Dle novelizovaného znění tohoto zákona, můţe smlouvu o vkladovém účtu uzavřít také spořitelní a úvěrní druţstvo.6 V obchodním zákoníku je smlouva o vkladovém účtu upravena v § 716 aţ 719 b. Podstatnými částmi smlouvy o vkladovém účtu jsou: 

určení smluvních stran,



závazek banky zřídit pro majitele vkladový účet,



konkrétní doba, od kdy je účet zřízen,



v jaké měně,



závazek majitele účtu vloţit na účet peněţní prostředky a přenechat je bance k vyuţití,



určení doby, po kterou se peněţní prostředky bance přenechávají,



závazek banky platit z peněţních prostředků na účtu úroky. Vkladový účet se od běţného účtu liší hlavně termínovaným charakterem, a obvykle

není moţné z těchto účtů realizovat platební styk. Pro klienta slouţí vkladový účet k dočasnému uloţení volných finančních prostředků s cílem dosaţení úrokového výnosu. Pro banku jsou tyto vklady důleţitým zdrojem finančních prostředků pro jejich další činnost. Termínovanost vkladu bance zaručuje, ţe nemusí být připravena peníze klientovi ihned vyplatit. Smlouvu o vkladovém účtu není moţné uzavřít jako bezúročnou. Ve smlouvě však nemusí být stanovena výše úroku, které se banka zavazuje majiteli úctu platit. Z vymezení smlouvy o vkladovém účtu v § 716 obchodního zákoníku vyplývá, ţe jestliţe se strany nedohodnou na určité době, na níţ se smlouva uzavírá, musí si předem dohodnout výpovědní lhůtu.

6


13

U vkladového účtu je omezena moţnost majitele nakládat s peněţními prostředky. Majitel účtu nebo osoby zmocněné mají moţnost nakládat s finančními prostředky po uplynutí termínu stanoveného některým z uvedených způsobů (uplynutím dohodnuté doby, okamţikem účinnosti výpovědi podle smlouvy). V § 717 odst. 1 obchodního zákoníku je však dána moţnost, aby majitel účtu s vloţenými peněţními prostředky nakládal dříve, před uplynutím termínu. Předčasné nakládání s vkladem nebo s částí vkladu však má pro majitele nepříznivé důsledky v tom, ţe zaniká jeho nárok na úroky nebo se úrok sníţí způsobem stanoveným ve smlouvě, a to z té části vkladu, u níţ nebyla dodrţena dohodnutá doba nebo dohodnutá výpovědní lhůta.

2.1 Subjekty smlouvy a jejich identifikace Mezi hlavní subjekty smluv oprávněné zřizovat účty a vystupovat tedy jako smluvní strana smlouvy o účtu, patří zejména banky a spořitelní a úvěrní druţstva. Na straně příjemce poskytovaných sluţeb jsou to fyzické a právnické osoby.

2.1.1 Banka Právní postavení obchodní banky vychází ze zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, kde je v § 1, odst. 1 banka charakterizována. Obchodní banka je právnická osoba se sídlem v České republice zaloţená jako akciová společnost, která přijímá vklady od veřejnosti, poskytuje úvěry a k výkonu těchto činností má povolení působit jako banka.7 Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe banka je charakterizována těmito základními znaky: 

jde o právnickou osobu mající právní formu akciové společnosti,



sídlo banky je na území České republiky,



základním předmětem činnosti je přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů,



akciová společnost má k uvedené činnosti licenci.8 Bankovní licence je svojí podstatou oprávněním akciové společnosti vykonávat

bankovní činnost. O udělení bankovní licence rozhoduje na základě písemné ţádosti

7

SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební styk., s. 16

8


14

zakladatelů Česká národní banka. K ţádosti musí být připojen návrh stanov banky a doloţení splacení základního kapitálu v plné výši.9 Banka můţe vykonávat i další činnosti za předpokladu, ţe je má povoleny v udělené licenci. Mezi tyto činnosti patří zejména: 

přijímat vklady od veřejnosti,



poskytovat úvěry,



investovat do cenných papírů na vlastní účet,



poskytovat finanční pronájem, tzv. finanční leasing,



provádět platební styk a zúčtování,



vydávat a spravovat platební prostředky, např. platební karty a cestovní šeky,



poskytovat záruky,



otevírat akreditivy,



obstarávat inkasa,



poskytovat investiční sluţby,



výkon funkce depozitáře,



nákup devizových prostředků, směnárenská činnost,



poskytovat bankovní informace,



obchodovat s devizovými hodnotami a se zlatem, a to jak na vlastní účet, tak na účet klienta,



pronajímat bezpečnostní schránky,



provádět činnosti, které přímo souvisejí s výše uvedenými činnostmi. O udělení bankovní licence rozhoduje na základě ţádosti ţadatelů Česká národní

banka ve správním řízení. Před rozhodnutím o udělení licence Česká národní banka zkoumá, zda jsou splněny podmínky stanovené v § 4 odst. 5 zákona 21/1992 Sb., o bankách, zejména průhlednost a nezávadný původ základního kapitálu a dalších finančních zdrojů banky, jejich dostatečnost a vyhovující skladba a dále také zkušenost, důvěryhodnost a odborná způsobilost vedoucích zaměstnanců banky. Obdobné podmínky pro udělení bankovní licence tuzemské bance jsou stanoveny i pro udělení licence bance zahraniční, která chce na území České republiky zřídit svoji pobočku.10 Bankou nemůţe být fyzická osoba, ani jiná právnická osoba neţ akciová společnost. Bankovní licenci nelze převádět na jinou osobu. K zániku bankovní licence můţe dojít 9


10

PLÍVA, Stanislav. Bankovní obchody, s.13

15

rozhodnutím České národní banky o odejmutí licence, zrušením banky s její likvidací, výmazem banky z obchodního rejstříku, jestliţe zanikla bez likvidace , a nebo rozhodnutím valné hromady, ţe jiţ banka nebude vykonávat činnost, ke které je třeba mít bankovní licenci. Zákon o bankách se zásadně nevztahuje na Českou národní banku, která je centrální bankou České republiky, má povahu veřejnoprávního subjektu a jsou jí svěřeny ve stanoveném rozsahu kompetence správního úřadu. Výjimečně se zákon o bankách na Českou národní banku vztahuje v případě vedení účtu svým zaměstnancům a při provádění sluţeb těmto osobám. Prováděcím předpisem důleţitým pro činnost bank je vyhláška č. 12/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry.

2.1.2 Spořitelní a úvěrní družstvo Spořitelní a úvěrní druţstvo, někdy označované také jako kampelička je finanční ústav, který se zaměřuje na sběr vkladů od obyvatelstva. Není však bankou v pravém slova smyslu a jeho činnost není podnikáním a je upravena samostatným předpisem, zákonem č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech. Jde o svépomocné korporace působící na podporu hospodaření členů – přijímají vklady od členů, popř. od jiných záloţen a jen členům poskytují úvěry a další sluţby.11 Zatímco zákazníky klasické banky jsou klienti, u spořitelních druţstev jsou to členové těchto druţstev. Aby fyzická nebo právnická osoba mohla vyuţívat sluţeb druţstevní záloţny, musí se nutně stát jejím členem a to sloţením členského vkladu. Výše vkladu je u kaţdého druţstva jiná, většinou se ale tato částka pohybuje od koruny aţ po jeden tisíc korun. Po sloţení vkladu uţ nic nebrání plnému vyuţívání sluţeb spořitelních druţstev. Stejně jako v bankách, i ve spořitelních druţstvech se při zakládání kaţdého účtu podepisuje smlouva o běţném či vkladovém účtu.

2.1.3 Fyzické a právnické osoby, jejich identifikace Povinnost banky identifikovat klienta, s nímţ banka uzavírá smlouvu o běţném účtu, vyplývá ze zákona 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství, zároveň navazuje na přímo pouţitelné předpisy Evropských společenství a to za účelem

11

KALINOVÁ, Miluše. Právní základy finančních služeb, s. 53

16

zabránění zneuţívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti a k financování terorismu a vytvoření podmínek pro odhalování takového jednání. Banka je povinna své klienty identifikovat vţdy při: 

uzavření smlouvy o běţném nebo spořícím účtu, termínovaném vkladu nebo jiné formě vkladu,



uzavření smlouvy o pronájmu bezpečnostní schránky nebo o úschově, o vyuţívání sluţeb trezoru i smlouvy o poskytování jakékoli jiné sluţby, včetně dodatků k těmto smlouvám,



jednání o poskytnutí úvěru,



přijímání věcí do zástavy,



uzavření obchodu v hodnotě převyšující částku 1 000 eur, resp. tomu odpovídající částku v českých korunách nebo v jiné měně. Toto ustanovení banka musí pouţívat také u směnárenských operací nebo u vkladu na účty svých klientů.12 Pro

rozsah

identifikace

ve

smlouvě

o

běţném

účtu

má

význam

§ 709 odst. 1 obchodního zákoníku. Smysl uvedeného ustanovení spočívá v konkretizaci údajů potřebných pro určení fyzické nebo právnické osoby, pro kterou má být běţný účet zřízen a která bývá označena jako majitel účtu. Pokud má banka stanoveným způsobem označit majitele účtu pak osoby, s nimiţ je smlouva uzavírána, mají povinnost prokázat bance svoji totoţnost a poskytnout zákonem stanovené údaje.13 Rozsah identifikační povinnosti banky u fyzické osoby: 

jméno, příjmení (případně všechna jména a příjmení),



rodné číslo a nebylo-li přiděleno, datum narození,



místo narození,



pohlaví,



trvalý nebo jiný pobyt,



státní občanství. Uvedené údaje se zaznamenají a ověří z průkazu totoţnosti, jsou-li v něm uvedeny.

Ověří se shoda podoby s vyobrazením v průkazu totoţnosti. Zaznamenají se čísla a doby platnosti průkazu totoţnosti a orgánu nebo státu, který jej vydal. Jde-li o fyzickou osobu provozující podnikatelskou činnost, zjistí se její obchodní firma, odlišující dodatek nebo další

12

KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi, s. 9

13


17

označení, místo podnikání a identifikační číslo. Tyto údaje o fyzické osobě – podnikateli mají význam pouze tehdy, pokud klient v konkrétním obchodě vystupuje jako podnikatel. Rozsah identifikační povinnosti u právnické osoby 

zjištění obchodní firmy nebo názvu včetně odlišujícího dodatku nebo dalšího označení, jejího sídla, identifikačního čísla nebo obdobného čísla přidělovaného v zahraničí,



u osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem se zjišťují tyto náleţitosti: jméno, příjmení, rodné číslo, adresa trvalého nebo jiného pobytu osob, pohlaví, místo narození, státní občanství, zjištění skutečného majitele, a to prohlášením osoby jednající za klienta právnickou osobu, identifikace fyzické osoby, která jejím jménem jedná v daném obchodu, např. disponent s peněţními prostředky na účtu, osoba podávající pokyn k obstarání koupě nebo prodeje investičního nástroje apod.,



je-li statutárním orgánem, jeho členem nebo ovládající osobou této právnické osoby jiná právnická osoba - musí být zjištěny a zaznamenány téţ tyto údaje: její obchodní firma nebo název včetně odlišujícího dodatku nebo dalšího označení, jejího sídla, identifikačního čísla nebo obdobného čísla přidělovaného v zahraničí a identifikační údaje osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem. 14 U právnických osob a fyzických osob podnikatelů banky poţadují také předloţení

příslušných dokladů o tom, ţe podnikají, jako například výpisu z obchodního rejstříku, ţivnostenského listu, koncesní listiny nebo jiného dokladu.

2.2 Práva a povinnosti banky 2.2.1 Vedení běžného účtu bankou Ze základního vymezení smlouvy o účtu vyplývá, ţe banka je povinna nejen běţný účet zřídit, ale také ho po celou dobu trvání smlouvy řádně vést. Základní povinností z tohoto hlediska je povinnost banky přijímat na zřízený běţný účet vklady a platby, a to v měně, na kterou byl účet zřízen.15

14

SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební styk, s.47

15


18

Vkladem se dle § 1 odst. 2 písm. a zákona č. 21/1992 Sb., zákon o bankách, rozumí svěřené finanční prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu. Svěřené finanční prostředky dle judikátu Nejvyššího soudu 35 Odo 801/2002 jsou ve vlastnictví banky. „Peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu z tohoto pohledu nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu.16 Platbami jsou příjmy nebo výdaje peněţních prostředků prováděné bezhotovostním způsobem. Banka je povinna provádět platby řádně a včas. Podmínkou je, ţe majitel účtu splnil poţadavky stanovené zákonem a smlouvou o běţném účtu. Jedná se zejména o předání příkazu

k převodu

a

podkladů

k jeho

provedení.

V souladu

se

zákonem

č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu je banka oprávněna odmítnout podezřelé finanční operace. Další podmínkou pro provedení platby dle dispozic předaných majitelem účtu nebo osobou jím pověřenou je dostatečný peněţní zůstatek na účtu. Výjimku představuje § 711 obchodního zákoníku, který uvádí, ţe banka je oprávněna provádět do určité částky platby, i kdyţ k tomu není dostatek finančních prostředků na účtu, za předpokladu, ţe byla tato moţnost uvedena ve smlouvě o běţném účtu. Jedná se o tzv. kontokorentní účet a pokud nejsou pravidla pro poskytování debetního limitu sjednána ve smlouvě o běţném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. K otázce vztahu běţného účtu a kontokorentního úvěru se vyslovil i Nejvyšší soud a to v rozsudku ze dne 9. května 2005 č. 32 Odo 466/2005, kdy soud dospěl k názoru, „ že žalovaná byla oprávněna i bez výslovného souhlasu (příkazu) „majitele účtu“ ve smlouvě o kontokorentním úvěru použít prostředky „poskytnuté“ bankou touto smlouvou k úhradě svých pohledávek z úvěrů, a to vzhledem k existenci takového souhlasu ve smlouvě o běžném účtu.“17 Ţalovanou stranou v tomto sporu byla banka.

2.2.2 Lhůty pro připsání a odepsání finančních prostředků V obchodním zákoníku jsou uvedeny i lhůty pro připsání a odepsání finančních prostředků z účtu. Lhůtu pro připsání prostředků na účet řeší obchodní zákoník v § 713 odst. 2 odkazem na zvláštní právní předpis. Tím je zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, kde se 16

Rozsudek NS 35 Odo 801/2002 ze dne 10. listopadu 2004

17

Rozsudek NS č. 32 Odo 466/2005 ze dne 9. května 2005

19

v § 108 a následujících stanoví lhůta pro připsání peněţních prostředků na účet příjemce. Tato lhůta je stanovena jako pracovní den následující po dni, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu převádějící banky příjemce a kdy tato obdrţela podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci, není-li sjednána lhůta kratší. Odepsat finanční prostředky z účtu klienta je banka povinna v den určený osobou oprávněnou nakládat s peněţními prostředky. Banka je povinna odepsat peněţní prostředky z účtu: 

v den určený osobou oprávněnou k nakládání s peněţními prostředky na účtu, za předpokladu, ţe příkaz k převodu byl předán v době dohodnuté bankou a je způsobilý k provedení převodu,



pokud osoba oprávněná k nakládání s peněţními prostředky na účtu tento den neurčila, pak je to ve lhůtě stanové smlouvou o běţném účtu,



pokud ani smlouva o běţném účtu nestanoví tuto lhůtu, provede se příkaz v pracovní den, který následuje po dni předání příkazu. Porušením povinnosti ze strany banky by bylo nejen provedení odpisu později, ale

i dříve. Banka nemusí akceptovat příkaz oprávněné osoby, jestliţe je dán zákonný důvod k prodlouţení lhůty nebo k neprovedení příkazu, např. rozhodnutí soudu o předběţném opatření, zakazující nakládat s prostředky na účtu nebo rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek majitele účtu.

2.2.3 Informační povinnost banky Další povinností, která se banky týká, je informační povinnost banky vůči klientovi. Tato vyplývá z § 712 obchodního zákoníku, kde je uvedeno: „ Nestanoví- li smlouva o běžném účtu něco jiného, je banka povinna oznámit majiteli účtu po skončení kalendářního měsíce každý přijatý vklad a platbu a každou provedenou výplatu a platbu v tomto kalendářním měsíci a po skončení kalendářního roku je povinna informovat majitele účtu o zůstatku peněžních prostředků na účtu, a to výpisem z účtu.“18 Oznámení banka provádí zpravidla výpisem z účtu. Ve výpisu je uvedeno číslo účtu, datum provedených účetních zápisů, počáteční zůstatek účtu, došlé platby, přijaté vklady, provedené platby a výplaty z účtu, součty přijatých (kreditních) a odchozích (debetních) poloţek a konečný stav účtu. Forma i lhůta tohoto

18

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění

20

oznámení můţe být dohodnuta ve smlouvě o běţném účtu. Při neurčení lhůty pro zasílání výpisu z účtu ve smlouvě je banka povinna výpis z účtu zaslat po skončení kaţdého kalendářního měsíce. Kromě toho je banka povinna oznámit majiteli účtu výši zůstatku jeho účtu ke konci kalendářního roku. Povinnost banky stanovená v § 712 odst. 1 má majiteli úctu umoţnit, aby byl dostatečně informován o stavu svého účtu, tedy nejen o případech bezhotovostních plateb, ale i o případech hotovostních plateb.19 Banka je povinna na ţádost majitele účtu prokázat provedení plateb.

2.2.4 Právo na úplatu za poskytnuté služby Za vedení účtu a sluţby s tím spojené má banka vůči majiteli účtu právo na úplatu, která představuje cenu bankou poskytnutých sluţeb.20 Výše úplaty můţe být ve smlouvě o účtu stanovena jako konkrétní částka, procento nebo promile ze stanovené částky, ale nejčastěji uţívaným způsobem je ve smlouvě o běţném účtu odkaz na ceník banky platný v době uzavření smlouvy, který se tak stává součástí smlouvy. Banka si zpravidla vyhrazuje právo měnit ceník v průběhu trvání smlouvy. Banka můţe úhradu poplatků za bankovní sluţby započíst z peněţních prostředků na účtu klienta. Kolem vybírání bankovních poplatků, zejména poplatků za vedení úvěrového účtu, se jiţ dlouhou dobu vedou ţivé diskuse o tom, zda je správné, aby si banky účtovaly poplatky za sluţbu, která nepřináší klientům ţádný uţitek. V loňském roce jeden z klientů podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem a ţalobu u Obvodního soudu pro Prahu 1 o zrušení vybírání poplatků z úvěrových účtů. Soud nakonec vydal platební rozkaz, kterým ţalobnímu návrhu vyhověl. To ovšem neznamená, ţe uznává nároky nespokojeného klienta. Platební rozkaz je do velké míry automatizované rozhodnutí bez odůvodnění a nestanoví, zda byl poplatek účtován po právu, či nikoliv. Nelze z něho tedy věrohodně usuzovat, zda je právo na straně klienta. Pokud by banka podala odpor, bude platební rozkaz zrušen a v soudním řízení by soud ţalobu a argumenty v ní projednával a zkoumal, přičemţ výsledkem řízení bude rozsudek, který obsahuje odůvodnění. K řízení však nedošlo a průlomového rozsudku jsme se nedočkali. Banka se rozhodla nespokojenému klientovi vyhovět a poplatky vrátit. Přitom v obdobném sporu, který řešil Spolkový soudní dvůr v Německu, dal za pravdu sdruţení spotřebitelů, ţe vybírání takových poplatků je nezákonné. Německý soud se při svém 19

ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd, s.1318

20

PLÍVA, Stanislav. Bankovní obchody, str. 51

21

rozhodnutí odvolával na evropskou směrnici 93/13/EHS. Pokud by se celá věc dostala k soudu i v České republice, mohl by být verdikt velmi podobný, neboť i my jsme vázáni právem Evropské unie. Směrnice 93/13/EHS byla implementována i u nás, je proto závazná a soudy by se jí měly řídit. Kaţdý konkrétní případ je ale vţdy nutno rozhodnout na základě skutečností, které jsou ojedinělé, nelze tedy obecně říci, ţe soudy v těchto situacích rozhodnou stejným způsobem.

2.2.5 Bankovní tajemství Podnikatelská činnost bank je sotva představitelná bez důvěry svých klientů, vkladatelů. V bankách je proto kladen velký důraz na diskrétnost banky v záleţitostech týkajících se jejího klienta. Je to pochopitelné, neboť banka z dlouhodobého vedení účtů, vkladových účtů a dalších obchodů a sluţeb, které s klientem jiţ realizovala nebo o které klient zatím projevil jen informativní zájem, můţe velmi dobře odhadnout jeho finanční situaci a majetkové poměry. Dovede posoudit, jak si klient vede ve svých podnikatelských aktivitách a zná jeho obchodní partnery. Kromě klienta samotného jedině banka zná období jeho finančního vzestupu a stejně tak dobře je obeznámena s mírou jeho platební schopnosti v obdobích finanční tísně. Indiskrece ze strany banky by proto v určitých okamţicích mohla být pro klienta nebezpečná a mohla by přispět ke zkomplikování jeho situace. Z těchto skutečností vychází zákon a jsou také důvodem, proč při formulaci předmětu bankovního tajemství je stavěn do popředí zájem klienta.21 Co je předmětem bankovního tajemství vymezuje zákon o bankách č. 21/1992 Sb. Dle tohoto zákona můţeme za bankovní tajemství povaţovat všechny bankovní obchody a peněţní sluţby, které banka klientovi poskytuje, včetně stavů na účtech klienta a informací, které banka při své činnosti získala. Povinnost zachovávat mlčenlivost o záleţitostech, které jsou předmětem bankovního tajemství, neplatí absolutně, ale má své zákonem stanovené meze. V zákoně o bankách je upraveno komu a za jakých podmínek musí banka informace poskytnout a osoby, které informace tyto informace podávají, musejí být zproštěny mlčenlivosti. Banka je povinna bez souhlasu klienta podávat na písemné vyţádání informace např. následujícím institucím: 

soudu pro účely občanského soudního řízení,



orgánu činnému v trestním řízení,

21

SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební styk., str. 300

22



správcům daně,



Ministerstvu financí ČR,



orgánům sociálního zabezpečení a zdravotním pojišťovnám,



úřadu práce,



soudnímu exekutorovi,



celním orgánům. Novelou zákona o bankách z roku 1998 se rozšířila moţnost banky informovat se mezi

sebou o bankovním spojení, o identifikačních údajích majitelů účtů a o záleţitostech, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti klienta. Toto rozšíření informovanosti na celý bankovní systém vytváří podmínky k zamezení opakovaného neţádoucího jednání klientů a také částečně naplňuje opatření zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

2.2.6 Pojištění vkladů bank Další povinností banky je pojištění vkladů. Tato povinnost nevyplývá pro banku z obchodního zákoníku, ale povaţuji za vhodné se o ní zmínit, neboť v dnešní době je obava klientů o bezpečnost svých vkladů aktuálním tématem, a to zejména v kruzích klientů – podnikatelů. V moţnostech bankovní regulace a dohledu v trţních podmínkách není a také nemůţe být zabránit krachu jakékoli banky. K zajištění, aby takovéto ukončení činnosti banky mělo minimální dopady především na drobné klienty bank, slouţí Fond pojištění vkladů.22 Činnost tohoto fondu je upravena zákonem o bankách 21/1992 Sb. a jeho hlavní rolí je ochrana bankovních vkladů a posilování důvěry v bankovní systém. Fond pojištění vkladů má dvě hlavní funkce: 

preventivní pro banky, kdy sniţuje riziko panických výběrů vkladů z bank veřejností při náznaku problémů banky,



ochranu vkladů drobných střadatelů při insolvenci banky. Fond pojištění vkladů vytváří finanční rezervy z příspěvků bank a poboček

zahraničních bank, které jsou pouţity pro výplatu vkladů v případě krachu některé banky z důvodu její nesolventnosti. Zdroje Fondu tvoří povinné příspěvky bank a stavebních

22

https://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/postaveni_dohledu/uverove_instituce/pojisteni_vkl

adu.html

23

spořitelen, výnosy z investování Fondu, návratné finanční výpomoci státu, popř. bezúročné úvěry České národní banky. Pojištěnými vklady jsou vklady včetně úroků a to: 

vklady fyzických osob vedené v českých korunách i v cizí měně, které jsou neanonymní, tj. vklady na jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo rodné číslo vkladatele,



v případě právnických osob vklady vedené v českých korunách i cizí měně na obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo. Pojištěny nejsou vklady bank, poboček zahraničních bank a finančních institucí.

Rovněţ nejsou pojištěny pohledávky z tzv. podřízených vkladů. Nepojištěné jsou směnky a cenné papíry (akcie, dluhopisy, podílové listy), mezibankovní vklady, vklady investičních společností, podílových fondů a pojišťoven. Pojištění se tedy nevztahuje na důchodové spoření, penzijní připojištění, ţivotní a kapitálové pojištění. Náhrada z Fondu pojištění se poskytuje vkladateli ve výši 100 % z celkového objemu pojištěných vkladů jednotlivého vkladatele u dotčené banky, maximálně však do výše ekvivalentu 100 000 EUR pro jednoho vkladatele u jedné banky. Na náhradu nemají nárok osoby uvedené v zákoně o bankách, např. osoby mající kontrolu nad bankou, osoby s kvalifikovanou účastí na těchto osobách a členové vedení těchto osob, osoby s kvalifikovanou účastí na bance a osoby pod jejich kontrolou, dále členové statutárního orgánu, dozorčí rady a vedoucí zaměstnanci banky a osoby blízké členům těchto orgánů, a rovněţ osoby odsouzené v trestním řízení v souvislosti s praním špinavých peněz.

2.3 Práva a povinnosti majitele účtu 2.3.1 Nakládání s účtem Nakládáním s účtem se rozumí úkony spojené se samotnou smlouvou o běţném účtu, jako například uzavření smlouvy o běţném účtu, změny smlouvy, popř. ukončení smlouvy. Právo nakládat s účtem má zásadně a přímo ze zákona majitel účtu, tj osoba, pro kterou je podle smlouvy účet zřízen. Pokud je majitelem účtu fyzická osoba, jedná při nakládání s účtem osobně, popřípadě za ni jedná její zákonný zástupce.23 Jestliţe je majitel účtu právnickou osobou, má toto oprávnění její statutární orgán, respektive osoby oprávnění

23


24

jménem právnické osoby za statutární orgán jednat, popřípadě osoba, na kterou přechází působnost statutárního orgánu (např. likvidátor, správce konkursní podstaty).24 Jiná osoba neţ majitel účtu je oprávněna s účtem nakládat pouze na základě plné moci, udělené majitelem účtu. Plná moc musí být úředně ověřena nebo plnou moc majitel účtu uděluje před bankou, to znamená, ţe ji podepisuje v bance.

2.3.2 Nakládání s peněžními prostředky Nakládáním s peněţními prostředky se rozumí předávání příkazů bance k platbám a výplatám z účtu. Obecně náleţí právo nakládat s peněţními prostředky na účtu majiteli účtu, ten však můţe zmocnit další osoby oprávněné nakládat s peněţními prostředky na účtu. V praxi je toto oprávnění uděleno uvedením jiných osob na podpisových vzorech k účtu, které jsou uloţeny v bance a slouţí pracovníkům banky k ověření totoţnosti oprávněné osoby a k provedení autorizace příkazu. Zmocnění k nakládání s peněţními prostředky na účtech neboli podpisové vzory mají náleţitosti plné moci a majitel účtu má moţnost určit, zda tato zmocnění trvají i po smrti majitele účtu. Disponent zmocněný k nakládání s peněţními prostředky na účtu písemnými platebními příkazy je oprávněn k nakládání s peněţními prostředky na účtu, ověření pohybů a stavu peněţních prostředků na účtu, k doručování písemných dispozic a k vyzvedávání výpisů z účtu a veškeré korespondence pro majitele účtu, není-li tato určena do vlastních rukou majitele účtu.25 Majitel účtu můţe ve výjimečných případech zmocnit třetí osobu k jednorázovému úkonu při nakládání s peněţními prostředky a to opět formou speciální plné moci. Příkazy majitele účtu nebo oprávněné osoby mohou mít formu příkazu k úhradě, šeku a platební karty nebo příkazy prostřednictvím elektronických kanálů. Způsoby nakládání s peněţními prostředky na účtu musí být u jednotlivých disponentů určeny majitelem účtu a bývají většinou součástí smlouvy o účtu. V praxi je tedy banka povinna u kaţdého pokynu k platební transakci, ať je hotovostní, předaná příkazem k úhradě, nebo prostřednictvím elektronických kanálů popř. platební kartou, ověřovat zda osoba, která příkaz k transakci udělila, má pro tuto transakci dostatečná oprávnění. Zde je moţno uvést judikát Nejvyššího soudu č. 29 Cdo 2700/2000 , kde se říká: „Tvoří-li podpisový vzor, který příslušnou fyzickou osobu opravňuje disponovat s prostředky na běžném účtu, jehož majitelkou je právnická 24

ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: komentář, str.1370.

25

Všeobecné obchodní podmínky ČSOB, bod č. 15

25

osoba. pouze podpis této fyzické osoby (bez jakýchkoli razítek či rukou nebo strojem psaných dodatků), je každý takový údaj na písemném platebním příkazu připojený údajem nadbytečným a - objektivně vzato - odchylujícím se od sjednaného podpisového vzoru. Z uvedeného hlediska není významná „běžná podpisová praxe“ ani to, jak má příslušná majitelka účtu zapsán způsob podepisování za právnickou osobu v obchodním rejstříku, nýbrž právě jen to, co bylo mezi bankou a majitelem účtu sjednáno jako závazný podpisový vzor.“26

2.3.3 Úročení peněžních prostředků na účtu Úročení peněţních prostředků je upraveno přímo v § 714 obchodního zákoníku. Neúročení peněţních prostředků musí být dohodnuto přímo ve smlouvě. Úroková sazba je stanovena jako roční. Úroky náleţí majiteli účtu ode dne, kdy byly finanční prostředky na účet připsány, aţ do dne, který předchází dni, kdy byly prostředky z účtu odepsány nebo vyplaceny. Ustanovení o připisování úroků z peněţních prostředků je dispozitivní a často je ve smlouvě stanovena u běţných účtů frekvence připisování úroků na čtvrtletní. Stejně tak výše úrokové sazby můţe být konkrétně sjednána ve smlouvě o běţném účtu nebo se často banka ve smlouvě odkazuje na oznámení banky o úrokových sazbách a sjednává si moţnost jednostranně výši úrokových sazeb měnit dle tohoto oznámení. Pokud není sjednána úroková sazba ve smlouvě, řídí se výše úroků obchodním zákoníkem, kde § 714 stanoví úrokovou sazbu jako polovinu diskontní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuţ se úroky připisují. U vkladového účtu je banka povinna platit úroky z účtu sjednané ve smlouvě nebo banka připisuje úroky dle vyhlašované úrokové sazby v oznámení banky, tak jak bývá uvedeno v odkaze ve smlouvě. Pokud není výše úroku nebo způsob stanovení úrokové sazby sjednán ve smlouvě, činí úroková sazba polovinu lombardní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuţ se připisují úroky. Splatnost úroku u vkladového účtu je většinou shodná s dobou, po kterou jsou peněţní prostředky na vkladovém účtu vázány. Pokud je tato doba delší neţ jeden rok nebo byl vkladový účet uzavřen na dobu neurčitou, jsou úroky splatné vţdy ke konci kalendářního roku.

26

Rozsudek NS 29 Cdo 2700/200 ze dne 25.února2004

26

2.4 Obchodní podmínky Za typické pro uzavírání bankovních smluv by se dle mého názoru dalo označit odkazování na obchodní podmínky banky. Dle § 273 obchodního zákoníku představují obchodní podmínky způsob nepřímého smluvního ujednání. V tomto paragrafu se uvádí, ţe část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jeţ jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiloţené.27 Obchodní podmínky, se stávají součástí smluvního textu a jejich obsah je pro smluvní strany závazný, jen pokud je na ně ve smlouvě výslovně odkázáno.28 Základní funkcí obchodních podmínek je usnadnit stranám uzavírání smluv a tento proces urychlit. Jsou v nich vyjádřeny ty podmínky, které se u určitého druhu smluv (např. smluv o úvěru, smluv o běţném účtu) opakují. Smluvní strany při vyuţití obchodních podmínek zákonem stanoveným způsobem nemusí takové opakující se podmínky sjednávat v kaţdé jednotlivé smlouvě. Obchodní podmínky také zpravidla upravují práva a povinnosti smluvních stran podrobněji, neţ to činí zákon.29 Není však vyloučeno, aby se smluvní strany ve smlouvě od obchodních podmínek odchýlily, a v tomto případě dle § 273 odstavce 2 pak mají ujednání ve smlouvě přednost před obchodními podmínkami. Obchodní zákoník rozlišuje dva druhy obchodních podmínek, a to všeobecné obchodní podmínky a jiné obchodní podmínky zpravidla označované jako podnikové. Všeobecnými obchodními podmínkami jsou obchodní podmínky vypracované odbornou nebo zájmovou organizací. Takovou povahu budou mít například obchodní podmínky vypracované Českou národní bankou. Obchodní podmínky vypracované jinými bankami povahu všeobecných obchodních podmínek podle § 273 obchodního zákoníku nemají, i kdyţ jsou mnohdy označeny jako všeobecné. Tato všeobecnost pouze vyjadřuje jejich odlišení od jiných obchodních podmínek vydaných stejnou bankou pro určitý druh bankovních obchodů.30 Všeobecné obchodní podmínky, které známe z bankovní praxe, jsou tedy jiné neţ všeobecné

27

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění

28

POKORNÁ, Jarmila. Obchodní zákoník: komentář, s. 1297

29


30

PLÍVA, Stanislav. Bankovní obchody, s.26- 27

27

podmínky, neboli podnikové, neboť nebyly vypracovány odbornými nebo zájmovými organizacemi. U všeobecných obchodních podmínek se předpokládá, ţe jsou obecně známé v určité oblasti podnikáni a k tomu, aby se staly součástí smlouvy stačí, aby ve smlouvě byl na ně odkaz. Zatímco u jiných neţ všeobecných podmínek neboli podnikových, je nutné k tomu, aby se staly součástí smlouvy, ţe na podmínky bude ve smlouvě odkaz a splněna ještě další podmínka. A to buď, ţe jde o obchodní podmínky smluvním stranám uzavírajícím smlouvu známé, nebo musí být tyto obchodní podmínky přiloţené k návrhu smlouvy.31 Banky tyhle dvě podmínky dodrţují a všeobecné obchodní podmínky jsou vţdy součástí smluvní dokumentace předávané klientovi. Závaznost obchodních podmínek vyjádřil i Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku č. 5 Cmo 55/1997 ve kterém uvádí, ţe „ obchodní podmínky jsou součástí smlouvy smluvního ujednání. Ustanovení § 763 odst. 1 obchodního zákoníku u smluv, které se od účinnosti obchodního zákoníku řídí novou právní úpravou, nemění bez dalšího obsah těchto předtím uzavřených smluv a obchodní podmínky, na které tyto smlouvy odkazují, zůstávají nadále pro účastníky řízení závazné.“ 32

2.5 Zánik smlouvy o účtu 2.5.1 Výpověď Výpověď smlouvy o běžném účtu Výpověď smlouvy o běţném účtu jak ze strany banky, tak ze strany majitele účtu, musí být podána vţdy písemně. Majitel účtu je oprávněn vypovědět smlouvu kdykoli. Podle výslovného ustanovení § 715 odst. 1 obchodního zákoníku má toto právo i v případě, ţe smlouva byla uzavřena na dobu určitou.33 Smlouva zaniká dnem doručení výpovědi bance. Banka má také právo kdykoliv smlouvu o běţném účtu vypovědět, smlouva však v tomto případě zaniká s účinností ke konci kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němţ byla výpověď smlouvy ze strany banky doručena majiteli účtu. V případě, ţe banka vypověděla smlouvu z důvodu porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o účtu ze strany majitele účtu, pak zaniká smlouva dnem doručení výpovědi majiteli účtu. 31


32

Rozsudek Vrchního soudu v Praze 5 Cmo 55/97 ze dne 29.června1998

33

PLÍVA, Stanislav. Bankovní obchody, str.56

28

Od okamţiku účinnosti výpovědi smlouvy není banka povinna ani oprávněna přijímat na účet vklady a platby ve prospěch původního majitele. Také není banka povinna plnit příkazy majitele účtu a zmocněných osob k platbám z tohoto účtu. Je však povinna splnit příkaz týkající se zůstatku vypovězeného běţného účtu. Právní úprava rozlišuje zánik smlouvy o běţném účtu (správněji jde o zánik závazkového vztahu vzniklého na základě smlouvy) a zrušení účtu. Zánik smlouvy nastává dnem účinnosti platné výpovědi. Zrušení účtu je banka povinna provést po vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtu. Současně je banka povinna majitele účtu o zrušení účtu písemně vyrozumět s uvedením dne, kdy byl účet zrušen.34 Banka má právo započítat si pohledávky vůči majiteli účtu, které jí vznikly na základě smlouvy o běţném účtu. Předmětem započtení však nemohou být jakékoli pohledávky banky, ale jen ty, které má vůci majiteli ze smlouvy o běţném účtu. Majitel účtu bance vrátí platební karty, popř. vydané tiskopisy šeků a po provedeném vypořádání pohledávek a závazků banka účet zruší. Zůstatek účtu banka vyplatí majiteli účtu a nebo dle dispozic majitele účtu převede na jiný účet, či vyplatí zůstatek jiné osobě. Lhůta pro zrušení účtu není zákonem stanovena a měla by tedy vycházet z poţadavků klienta, popř. se uplatní ustanovení § 340 obchodního zákoníku, kdy je dluţník povinen splnit závazek bez zbytečného odkladu. Banka je povinna písmeně informovat klienta o zrušení účtu. Výpověď smlouvy o vkladovém účtu Výpověď smlouvy o vkladovém účtu není v obchodním zákoníku samostatně upravena. Dle § 719a se na smlouvu o vkladovém účtu obdobně pouţije ustanovení § 715a, který upravuje výpověď smlouvy o běţném účtu.

2.5.2 Smrt majitele účtu Smlouvou o běţném účtu, stejně jako jinou smlouvou, je zaloţen závazkový vztah mezi smluvními stranami, tedy majitelem účtu a bankou. Smrt smluvní strany obecně nemá za následek zánik smlouvy ani závazkového vztahu smlouvou zaloţeného. Podle § 579 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, způsobuje smrt dluţníka nebo věřitele, zánik povinností jen výjimečně za podmínek v tomto ustanovení uvedených. 34


35

ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: komentář, str. 1379

29

35

Smlouva o běţném účtu tedy smrtí majitele nezaniká a banka pokračuje v přijímání peněţních prostředků na účet a ve výplatách a platbách z účtu na základě příkazů, které jí dal majitel účtu a osoby jím zmocněné.36 Zařazení tohoto paragrafu do obchodního zákoníku si vyţádaly pochybnosti a problémy vyskytující se v praxi bank a soudů, zejména při projednávání dědictví, jak dokazuje například judikát Nejvyššího soudu č. 21 Cdo 1219/2006. „Smrtí majitele účtu smlouva o běžném, či vkladovém účtu nezaniká. Banka proto např. pokračuje i po smrti majitele běžného účtu v přijímání peněžních prostředků na účet a ve výplatách a platbách z účtu na základě příkazů, které jí dal majitel a osoby jím zmocněné apod. Do práv a povinností zemřelého majitele běžného (vkladového) účtu vstupují jeho dědici děděním.“37 Z toho, ţe smlouvy nezaniká, vyplývá, ţe smrtí majitele účtu nezanikají práva a povinností, které ze smlouvy vyplývají. Po smrti majitele účtu je tak banka povinna na účet přijímat peněţní prostředky a provádět platby a výplaty, u kterých majitel účtu určil, aby byly prováděny i po jeho smrti. Můţe se jednat o příkazy jednorázové, ale zejména o příkazy trvalé. Platební transakce, u kterých majitel účtu nestanovil, ţe mají pokračovat i po jeho smrti, banka zastaví následující den po dni, kdy se věrohodným způsobem dozvěděla o smrti majitele účtu. Stejně tak zmocnění k nakládání s peněţními prostředky vyplývá z obsahu plné moci. Majitel účtu má moţnost zvolit, zda zmocnění k nakládání s peněţními prostředky pro jednotlivé osoby jeho smrtí zaniká či ne. Banka je pak povinna zastavit provádění plateb a příkazů podaných osobami, jejichţ zmocnění k nakládání s prostředky na účtu smrtí majitele účtu skončilo. Zákon výslovně neupravuje situaci, kdy plná moc k nakládání s prostředky na účtu smrtí majitele účtu zanikla (její trvání bylo omezeno na ţivot majitele účtu), zmocněná osoba po smrti majitele účtu dala příkaz k provedení výplaty nebo platby z účtu, banka se o smrti majitele účtu hodnověrně nedozvěděla a příkaz provedla.38 Finanční prostředky na účtu, jehoţ majitel zemřel, mohou být jako součást dědictví svěřeny aţ do skončení projednávání dědictví správci dědictví. Správce dědictví určí soud v řízení o dědictví nebo zůstavitel v závěti. Můţe to být osoba fyzická nebo výjimečně stát. Správce dědictví má práva a povinnosti majitele účtu, je tak oprávněn nakládat s účtem, nakládat s prostředky na účtu a také udělit nebo odebrat plnou moc jiné osobě. Je- li bance

36

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění, § 715a

37

Rozsudek NS 21 Cdo 1219/2006 ze dne 18.října 2007

38

ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: komentář, str. 1380

30

prokázáno, ţe byl ustanoven správce dědictví, který ye oprávněn spravovat běţný účet zemřelého majitele účtu, řídí se banka jeho příkazy.

31

3.

Právní úprava dle nového občanského zákoníku Nový občanský zákoník schválený jako zákon č. 89/2012 Sb ze dne 3. 2. 2012 byl

dlouho očekávaným a dosud je hodně diskutovaným zákonem. Česká republika za období posledních 20 let prošla rozsáhlými společenskými změnami a tak není divu, ţe současný občanský zákoník nevyhovoval současným nárokům práva. Jeden z hlavních nedostatků dnes jiţ neplatného občanského zákoníku 40/1964 Sb. byla roztříštěnost úpravy občanskoprávních vztahů v několika různých právních předpisech. Při řešení nějaké konkrétní záleţitosti bylo třeba sledovat nejen občanský zákoník, ale i zákon o rodině, obchodní zákoník, či další předpisy. Vytvořením a přijetím nového občanského zákoníku, který klade důraz na naše demokratické právní tradice i na principy a standardy soukromého práva v Evropě, se Česká republika i v oblasti soukromého práva zařadí mezi ostatní vyspělé evropské země. Nový občanský zákoník obsahuje 3081 paragrafů a přejímá celou řadu pravidel upravených v jiných zákonech, které zrušuje, např. obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o vlastnictví bytů atd. Nový občanský zákoník je rozdělen do pěti částí: 

Část první – Obecná část



Část druhá – Rodinné právo



Část třetí – Absolutní majetková práva



Část čtvrtá – Relativní majetková práva



Část pátá – Ustanovení společná, přechodná a závěrečná Z pohledu tématu bakalářské práce mě bude nejvíce zajímat část čtvrtá – Relativní

majetková práva, díl 11 – Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu. Nový občanský zákoník upouští od rozlišování smlouvy o běţném účtu a smlouvy o vkladovém účtu. Velká část právní úpravy byla oběma smluvním typům společná, a tak smlouva o vkladovém účtu byla určitou modifikací smlouvy o běţném účtu. Bylo moţné pouţívat i smlouvy, které v sobě kombinovaly prvky obou smluvních typů. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu v obchodním zákoníku neměla ani dispozitivní povahu a pouze výslovně uváděla, které různé eventuality mohou strany ve smlouvě upravit. Nový občanský zákoník proto upravuje jako obecný smluvní typ smlouvu o účtu, která bude po příslušných

32

smluvních modifikacích vyuţitelná jak pro stávající běţné, tak pro stávající vkladové účty.39 V novém občanském zákoníku jsou pouţita obecná ustanovení pro smlouvu o účtu a účty jsou rozlišovány na platební účty a jiné neţ platební účty. V § 2669 odkazuje nový občanský zákoník na právní úpravu v zákoně o platebním styku a v § 2670 aţ 2675 jsou zvláštní ustanovení pro jiné neţ platební účty. Jako zvláštní účet je v § 2676 aţ 2679 upravena vkladní kníţka. Ustanovení, která upravují smlouvu o účtu v novém občanském zákoníku, mají zajistit alespoň minimální právní úpravu pouţitelnou v případě, ţe určité otázky týkající se účtu nejsou řešeny zákonem o platebním styku, případně je aplikace zákona o platebním styku vzhledem k jeho působnosti vyloučena, a strany si neupravily tyto otázky ani smluvně. V novém občanském zákoníku jsou vypuštěna ustanovení, která kolidovala se zákonem o platebním styku a upravovala povinnosti banky, jako například poţadavky na označení majitele účtu nebo dispozitivní ustanovení o obsahu smlouvy. Společná ustanovení pro všechny druhy účtů vycházejí především z právní úpravy běţného účtu v obchodním zákoníku. Nejsou přebírána ustanovení, která jiţ podle stávající právní úpravy nejsou pouţitelná pro platební účty nebo která pouze deklarují moţnost stran sjednat si určitá práva a povinnosti.40 Nově neoznačuje občanský zákoník smluvní stranu, která vede účet jako banku, ale jako toho kdo vede účet. Dle důvodové zprávy předloţené k novému občanskému zákoníku by postavení určité osoby jako smluvní strany nemělo být závislé na její regulaci z hlediska veřejného práva, jak je obvyklé i u ostatních smluvních typů. Zvláštní ustanovení pro jiné neţ platební účty se vztahují jednak na účty, které nejsou platebními účty podle zákona o platebním styku (např. účty stavebního spoření, účty s výpovědní dobou nebo účty, které si mezi sebou vedou poskytovatelé platebních sluţeb), a jednak na transakce, které sice probíhají na platebních účtech, ale jsou z působnosti zákona o platebním styku vyňaty (např. placení platebním prostředkem pouţitelným pouze v rámci omezené sítě, placení směnkou, šekem). 41 Zdánlivě moţná nevýraznou, ale svým významem, zejména pro peněţní ústavy, značnou změnou v nové úpravě, je vypuštění poţadavku na zvláštní plnou moc s úředně ověřeným podpisem od majitele účtu v případě, ţe chce umoţnit nakládání s účtem třetí 39

Důvodová zpráva k NOZ s. 529

40


41


33

osobě. V § 2664 nový občanský zákoník pouze zmiňuje moţnost zmocněnců majitele účtu za podmínek sjednaných ve smlouvě nakládat s peněţními prostředky na účtu. Forma zmocnění není speciálně upravena. Na zmocnění pro jednání s bankou se tedy budou vztahovat pouze obecná ustanovení o smluvním zastoupení uvedená v § 436 aţ § 488 nového občanského zákoníku. Jednat s bankou za majitele účtu by pak teoreticky bylo moţné na základě plné moci bez ověřeného podpisu, v rámci širšího neţ „zvláštního“ zmocnění či dokonce generální plné moci. Banky a peněţní ústavy, pokud budou na poţadavku plné moci trvat, si jej tedy budou muset vloţit přímo do smluv s klienty.42 Jedním z problémů, které se objeví v praxi po 1. 1. 2014 bude, jakou úpravou se řídí právní poměry vzniklé před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku a práva a povinnosti z nich plynoucí. Obecně platí, ţe se budou řídit dosavadní právní úpravou. Zejména u smluv, které byly uzavřeny před účinností nového občanského zákoníku, se vychází z toho, ţe smluvní strany uzavíraly smlouvu v určitém právním prostředí a ţe není zákonodárcovou věcí, aby jim práva a povinností následně měnil.43 V § 3028 v odstavci 3 je uvedeno, ţe: „Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti“44 Existují však výjimky, kdy do starých smluv zasahuje nový zákoník. Jedna z nich se bude týkat i smlouvy o účtu. Dle § 3077 se účet řídí novým občanským zákoníkem, i kdyţ k uzavření smlouvy došlo před datem 1. 1. 2014. Podle dosavadní právní úpravy se bude řídit pouze vznik této smlouvy a práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Práva a povinnosti vzniklé po tomto datu, stejně jako změny smlouvy či její ukončení, se však budou řídit novou právní úpravou. To má důsledky např. pro délku promlčecí lhůty pro výplatu prostředků ze zaniklého účtu. Pokud totiţ promlčecí lhůta začne běţet před počátkem roku 2014, bude se posuzovat podle dosavadních právních předpisů i po účinnosti nového občanského zákoníku. Jestliţe však lhůta začne běţet

42

NEDOMA, Jakub. Právní úprava účtu podle nového občanského zákoníku. Epravo.cz: Sbírka zákonů,

judikatura, právo. Dostupné z www.epravo.cz 43

ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku, s.35

44

Zákon 89/2012 Sb. občanský zákoník v platném znění

34

byť jediný den po jeho účinnosti, v souladu s § 3077 se jiţ bude řídit podle NOZ, tedy podle jeho § 609 a následujících o promlčení.45 Nový občanský zákoník se dotýká i moţnosti změny obchodních podmínek. To, ţe podle dosavadní právní úpravy bylo moţné provádět jednostranné změny všeobecných obchodních podmínek, nepřímo vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2013, sp. zn. 23 Cdo 1098/2012, kde po analýze příslušných ustanovení Nejvyšší soud doslova uvedl: „Obchodní zákoník (ani zákoník občanský) tak nestanoví pro obchodní podmínky, které jsou součástí smlouvy, jiný režim jejich změny než pro smlouvu samotnou. Nevyhradí-li si proto účastníci ve smlouvě nebo obchodních podmínkách, které jsou její součástí, zvláštní způsob změny obchodních podmínek (např. prostým doručením druhé straně), řídí se předpoklady pro jejich změnu zákonnou úpravou pro změnu obsahu smlouvy samotné.“ Podle nového občanského zákoníku je za vymezených podmínek moţné, aby si strany sjednaly, ţe jedna z nich můţe v přiměřeném rozsahu obchodní podmínky změnit jednostranně. Jednostranná změna však bude moţná pouze u některých smluv, jak vyplývá z § 1752. odstavce 1: „Uzavírá-li strana v běžném obchodním styku s větším počtem osob smlouvy zavazující dlouhodobě k opětovným plněním stejného druhu s odkazem na obchodní podmínky a vyplývá-li z povahy závazku již při jednání o uzavření smlouvy rozumná potřeba jejich pozdější změny, lze si ujednat, že strana může obchodní podmínky v přiměřeném rozsahu změnit. Ujednání je platné, pokud bylo předem alespoň ujednáno, jak se změna druhé straně oznámí a pokud se této straně založí právo změny odmítnout a závazek z tohoto důvodu vypovědět ve výpovědní době dostatečné k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele; nepřihlíží se však k ujednání, které s takovou výpovědí spojuje zvláštní povinnost zatěžující vypovídající stranu.“ Součástí ujednání o jednostranné změně obchodních podmínek musí být způsob oznámení takové změny a dále právo takové změny odmítnout a smlouvu z tohoto důvodu vypovědět. I kdyţ se citované rozhodnutí vztahovalo ke „starému právu“, bude dle JUDr. Jana Veselého, advokáta společnosti GLATZOVA & Co., významné i dnes, a to ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé, toto rozhodnutí přispívá výkladu, ţe jednostrannou změnu obchodních podmínek bude moţné ujednat i mimo rámec smluv, na které dopadá § 1752 nového občanského zákoníku a zadruhé jde o dopad přechodných ustanovení. 45

NEDOMA, Jakub. Právní úprava účtu podle nového občanského zákoníku. Epravo.cz: Sbírka zákonů,

judikatura, právo. Dostupné z www.epravo.cz

35

Z § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku vyplývá, ţe právní vztahy vzniklé před účinností NOZ (nejde-li o výjimky, které upravují jiná přechodná ustanovení) se i nadále řídí „starým právem“, pokud se stany nedohodnou na aplikaci nového občanského zákoníku. Dle dosavadní právní úpravy se proto budou řídit také změny těchto právních vztahů, včetně moţnosti jednostranné změny obchodních podmínek.46

46

VESELÝ, Jan. Jednostranné změny obchodních podmínek v roce 2014. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura,

právo. Dostupné z www.epravo.cz

36

4.

Srovnání dosavadní a nové právní úpravy V následující kapitole se pokusím zjistit, jaké změny v souvislosti s nabytím účinnosti

nového občanského zákoníku nastaly při uzavírání smluv o účtu v našich bankách. Srovnání jsem prováděla v rámci moţností a dostupných informací u ČSOB, a.s., u banky, která má významný podíl na českém bankovním trhu. Hlavní změnou, kterou jsem zaznamenala je, ţe banka zrušila všeobecné obchodní podmínky jako takové a některá ustanovení z tohoto dokumentu přecházejí do obchodních podmínek k jednotlivým produktům. Nově banka předává svým klientům „Informace před uzavřením rámcové smlouvy podle zákona o platebním styku“. Tyto informace obsahují obecná ustanovení, která byla dříve součástí všeobecných obchodních podmínek. Hned v úvodu těchto informací je podrobná identifikace banky jako poskytovatele platebních sluţeb, se všemi důleţitými údaji jako je adresa, IČ, kód banky, swiftová adresa. Je zde také informace o tom, ţe banka podléhá dohledu ČNB, kde je klient oprávněn podat stíţnost nebo se v případě sporu s bankou můţe klient obrátit na finančního arbitra, coţ jsou určitě uţitečné informace a je dobré, ţe není nutné je někde sloţitě hledat. Další informací v tomto dokumentu je, ţe banka s klientem v průběhu trvání smlouvy komunikuje v českém jazyce a smlouvy a dokumenty, na které se obvykle jednotlivé smlouvy odkazují, jako sazebník poplatků nebo oznámení o úrokových sazbách, budou v českém jazyce. Oceňuji i další informace, které jsou uvedeny a to zejména, jak můţe klient s bankou komunikovat. V případě telefonické komunikace jsou uvedena telefonní čísla na klientské centrum a telefonní číslo při volání ze zahraničí, k písemné komunikaci adresa sídla banky a pro elektronickou komunikaci e-mailem je uvedeno několik e-mailových adres. Z mého pohledu jsou to opravdu uţitečné informace pro klienta na jednom místě. Další část tohoto dokumentu se zabývá informacemi o poskytovaných platebních sluţbách a odpovědnosti klienta při provádění hotovostních operací a při předávání příkazů k provádění platebních operací. Nechybí ani informace o moţnostech a náleţitostech příkazů v zahraničním platebním styku. Následuje přehledná tabulka, která uvádí termíny pro předání jednotlivých typů příkazů k operacím prostřednictvím jednotlivých kanálů, tzv .Cut-off time (COT). Opět jako klient banky oceňuji tyto informace, neboť dříve jsem se při transakci, kterou neprovádím v bance často, musela telefonicky nebo jiným způsobem dotazovat na termín a způsob podání příkazu k takové operaci. 37

Bod 3. Informací před uzavřením rámcové smlouvy se zabývá vydáváním a správou platebních prostředků, zejména platebních karet a sluţeb elektronického bankovnictví. Jsou zde shrnuty základní povinnosti pro bezpečné pouţívání těchto platebních prostředků. Banka specifikuje případy, kdy můţe tyto platební kanály i bez přechozího upozornění klienta zablokovat. Jako další povinné informace jsou uvedeny informace o úplatě za jednotlivé platební sluţby s odkazem na sazebník poplatků a informace o úročení peněţních prostředků, taktéţ s odkazem na oznámení banky o úrokových sazbách. Stejně jako ve všeobecných obchodních podmínkách si banka vyhrazuje právo měnit úrokové sazby bez předchozího oznámení klientovi. Následně je řešena odpovědnost za ztrátu z neautorizovaných platebních transakcí, a to na straně klienta, pokud tuto ztrátu způsobil svým podvodným jednáním, a na straně banky, pokud transakce byla provedena nesprávně. Ve srovnání se všeobecnými obchodními podmínkami, které byly součástí smluvní dokumentace do 31. 12. 2013 a měly celkem 9 stran drobně napsaného textu, bych Informace před uzavřením rámcové smlouvy hodnotila velmi kladně. Informace, které jsou součástí smluvní dokumentace od 1. 1. 2014, mají celkem 6 stran textu, jsou srozumitelné běţnému klientovi i bez právního vzdělání a obsahují opravdu uţitečné kontaktní a bezpečnostní informace pro klienta.

4.1 Smlouva o platebním účtu dle nového občanského zákoníku Ve smluvní dokumentaci došlo především k textovým úpravám, které souvisejí se specifikací pojmů v rámci nového občanského zákoníku. Místo termínu “bydliště“, které nový občanský zákoník vykládá jiným způsobem, se ve smluvní dokumentaci pouţívá termín „trvalý pobyt“. Nový občanský zákoník v § 80 označuje bydlištěm člověka místo, kde se zdrţuje s úmyslem trvale ţít. Nemá-li člověk bydliště, povaţuje se za ně místo, kde ţije popřípadě místo, kde má majetek nebo kde měl bydliště naposledy. Obdobná změna nastala u podnikatelů, kdy nový občanský zákoník jiţ neuvádí adresu nebo místo podnikání, ale sídlo. Sídlo je v § 429 nového občanského zákoníku určeno jako adresa zapsaná ve veřejném rejstříku. V případě, ţe se fyzická osoba jako podnikatel nezapisuje do veřejného rejstříku, je jeho sídlem místo, kde má hlavní obchodní

38

závod, popřípadě kde má bydliště. Tyto změny se projevily v textové úpravě smluv uzavřených po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Přímo ve smlouvě o účtu jsou ustanovení týkající se úročení peněţních prostředků, majitel účtu ve smlouvě souhlasí s tím, ţe banka je oprávněna výši úrokové sazby jednostranně měnit. Je uveden odkaz na oznámení banky o úrokových sazbách a ujednání, ţe o změně úrokových sazeb bude klient informován výpisem z účtu. Ustanovení § 2667 nového občanského zákoníku o připisování úroků měsíčně není zahrnuto přímo ve smlouvě o účtu, ale je součástí Obchodních podmínek pro účty a platební styk, tak jak to bylo i před účinností nového občanského zákoníku. Připisování úroků měsíčně se týká platebních účtů, mezi které jsou zařazeny běţné účty a nově i spořící účty, u kterých byla frekvence úročení nastavena odlišně. Dle mého názoru banka v rozporu s obchodním zákoníkem dříve upravovala frekvenci připisování úroků u běţných účtů na čtvrtletně. Banka a klient ve smlouvě sjednávají oprávnění banky k započtení svých splatných i nesplatných pohledávek, které vznikly v souvislosti s vedením účtu nebo z jiných bankovních obchodů. Tento bod je ve smlouvě oproti předchozímu roku navíc, zřejmě z důvodu, ţe v novém občanském zákoníku není přímo paragraf, který by výslovně toto bance umoţňoval, tak jak tomu bylo v obchodním zákoníku v § 715 bodu 4. V novém obchodním zákoníku došlo k zestručnění úpravy. Další body smlouvy se týkají oprávnění nakládat s prostředky na účtu, kdy s prostředky na účtu jsou oprávněny nakládat kromě majitele účtu pouze osoby zmocněné majitelem účtu na formuláři Zmocnění k nakládání s peněţními prostředky na účtech nebo jsou drţiteli platební karty k účtu, a nebo mají přístup k účtu prostřednictvím elektronických kanálů. Jak je jiţ uvedeno výše, v novém občanském zákoníku v § 2664 není předepsána forma zmocnění. Banka tedy přímo ve smlouvě určuje ţe „Jiná osoba, než majitel účtu může nakládat s Účtem pouze na základě zvláštní plné moci udělené majitelem účtu, na které je konkrétní právní jednání při nakládání s Účtem výslovně vymezeno a podpis majitele účtu úředně ověřen. Úřední ověření podpisu nevyžaduje, jestliže je plná moc podepsaná před pracovníkem banky. Za nakládání s Účtem se považují veškerá právní jednání, která směřují ke vzniku, změně nebo zániku smlouvy o Účtu, včetně udělení zmocnění k nakládání s peněžními prostředky na Účtu.“47

47

Smlouva o ČSOB kontu

39

Ve smlouvě je nově sjednán postup pro změnu obchodních podmínek, který byl dříve součástí všeobecných obchodních podmínek. „Banka je oprávněna navrhnout změnu Podmínek. Banka seznámí majitele účtu s návrhem změny v provozních prostorách poboček a na webových stránkách nejpozději dva měsíce přede dnem, kdy má změna nabýt účinnosti. O změnách ve stejné lhůtě informuje majitele účtu zpravidla oznámením ve výpisu z účtu. Pokud majitel účtu návrh na změnu neodmítne do dne, kdy má změna nabýt účinnosti, platí, že návrh na změnu přijal. Jestliže majitel účtu návrh na změnu do dne nabytí její účinnosti odmítne, má právo Smlouvu s okamžitou účinností bezúplatně vypovědět. Stejný postup strany sjednávají i pro případ změny Sazebníku.“48

Tento krok koresponduje s moţností

jednostranně měnit obchodní podmínky, za předpokladu, ţe bude dohodnut způsob oznámení o změně, tak jak je uvedeno v § 1752 nového občanského zákoníku. Smlouva o účtu předkládaná klientovi v bance po 1. 1. 2014 je trochu obsáhlejší, do smlouvy byla v rozšířenější podobě začleněna ustanovení o oprávnění nakládat s prostředky na účtu pro jiné osoby na základě plné moci, souhlas klienta s účtováním poplatků za bankovní sluţby dle sazebníku a závazek majitele účtu řídit se obchodními podmínkami jiných platebních instrumentů, např. platebních karet a elektronického bankovnictví, pokud tyto instrumenty pouţívá a v neposlední řadě závazek majitele účtu oznámit neprodleně bance veškeré změny údajů při uzavření smluvního vztahu. I přes toto rozšíření je smlouva pořád přehledná a srozumitelná pro běţného klienta.

4.2 Smlouva o vkladovém účtu dle nového občanského zákoníku Jako hlavní změnu bych uvedla, ţe označení vkladový účet jiţ není relevantní a tyto účty budeme označovat jako platební účty a budou tedy spadat pod stejný právní reţim jako běţný účet označovaný také jako platební účet. V záhlaví smlouvy o spořícím účtu je tedy nově uvedeno, ţe tato smlouva je uzavřena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a také dle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Oproti smlouvě předkládané klientovi do konce roku 2013 je nová smlouva poněkud obsáhlejší. Je to dáno především tím, ţe do smlouvy byla zapracována některá ustanovení z všeobecných obchodních podmínek.

48

Smlouva o ČSOB kontu

40

Je zde především souhlas majitele účtu s tím, ţe banka je oprávněna jednostranně změnit úrokové sazby a o této změně informuje majitele účtu výpisem z účtu. Úroky se banka zavazuje, ţe bude připisovat ve prospěch účtu jako součást úročené jistiny na konci kalendářního měsíce, coţ u všech typů spořících účtů dříve také nebylo pravidlem, neboť se tyto účty řadily mezi termínované účty, kde frekvence úročení byla rozdílná. Nově zapracovaným ustanovením do smlouvy je ujednání, ţe banka po sloţení počátečního vkladu přijímá na účet další úloţky v jakékoli výši, aţ do dne kdy bude smlouva písemně vypovězena. Ve smlouvě je výslovně uvedena povinnost majitele účtu nebo osoby oprávněné nakládat s peněţními prostředky před výběrem nebo převodem peněţních prostředků, vţdy podat výpověď vkladu a to písemně, popř. prostřednictvím elektronických sluţeb. Konkrétně je také uvedena výpovědní doba pro vklad. Začíná běţet následujícím dnem po doručení výpovědi bance, případně dnem pozdějším, pokud takto označí majitel účtu nebo disponent. Výpovědní doba končí posledním dnem výpovědní doby vkladu, pokud tento připadne na svátek nebo den pracovního klidu, končí výpovědní doba následující pracovní den. Délka výpovědní doby vkladu je určena smluvními stranami v úvodu smlouvy. Majitel účtu nebo disponent je oprávněn vybrat peněţní prostředky i bez podání výpovědi. V tomto případě banka účtuje klientovi poplatek za předčasný výběr dle platného sazebníku. Toto ujednání je rozdílné od dříve uzavíraných smluv. U dříve uzavíraných smluv měl předčasný výběr ze spořícího účtu dopad i na výši úroků, kdy úrok byl sníţen, popř. zanikl majiteli účtu nárok na úrok. Stejně jako ve smlouvě o běţném účtu je ve smlouvě o spořícím účtu ujednání opravňující banku k započtení svých pohledávek, které má vůči majiteli účtu a které vznikly v souvislosti s vedením účtu nebo z jiných bankovních obchodů. Ani ve smlouvě o spořícím účtu nechybí ujednání o oprávnění nakládat s účtem na základě plné moci udělené majitelem účtu. Tato plná moc musí být písemná a konkrétní právní jednání při nakládání s účtem je v ní výslovně vymezeno. Banka akceptuje plnou moc úředně ověřenou nebo podepsanou před pracovníkem banky. Začlenění obchodních podmínek do smlouvy o spořícím účtu je důleţité ujednání, rozšiřující a upřesňující podmínky závazkového vztahu. Banka a majitel účtu sjednávají, ţe součástí smlouvy o spořícím účtu jsou i obchodní podmínky pro účty a platební styk. “Majitel účtu si je vědom tohoto, že vzhledem k tomuto ujednání jsou smluvní strany vázány nejen touto Smlouvou, ale mají rovněž práva a povinnosti obsažená v těchto Podmínkách a

41

že nesplnění povinnosti vyplývající z těchto podmínek má stejné důsledky jako nesplnění povinnosti vyplývající z této Smlouvy, která na ně odkazuje. Odchylná ustanovení Smlouvy mají přednost před zněním těchto podmínek.“49 Odstoupit od smlouvy je banka oprávněna v případě, ţe do 14 dnů od zřízení účtu neobdrţí na účet alespoň minimální vklad a také v případě závaţného porušení smluvní povinnosti majitelem účtu nebo osobou oprávněnou k nakládání s účtem. Závazek banky z této smlouvy zaniká doručením odstoupení majiteli účtu. Domnívám se, ţe v tomto případě je zvětšení rozsahu smlouvy jen ku prospěchu věci, neboť došlo k upřesnění podmínek tohoto smluvního vztahu a klient má důleţitá práva a povinnosti shrnuty do jednoho dokumentu.

49

Smlouva o ČSOB spořícím účtu

42

Závěr Cílem práce bylo analyzovat právní úpravu smlouvy o účtu, charakterizovat jejich uzavírání a vymezit konkrétní práva a povinnosti vyplývající z těchto smluv. Hlavní otázkou bylo srovnání právní úpravy dle nového občanského zákoníku, který vstoupil v účinnost v letošním roce, s právní úpravou dosavadní a také konkrétní vymezení změn, které nastaly ve smluvní dokumentaci po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Dle dosavadní právní úpravy se smlouvy uzavírané bankami řídily jak občanským zákoníkem, tak obchodním zákoníkem, do smluvních vztahů vstupoval i zákon o platebním styku a zákon o bankách. Pro laika se tak tento smluvní vztah stával nepřehledným a nebylo jednoduché se orientovat v tom, jaká práva a povinnosti mají základ v konkrétním právním předpisu. Roztříštěná právní úprava bankovních obchodů je patrná také ze sporů, které byly v minulosti řešeny soudy a o nichţ svědčí mnoţství judikátů. Jen ve věci vybírání poplatků za vedení úvěrového účtu byl v loňském roce podán podnět u České národní banky proti České spořitelně, nespočet návrhů na zahájení řízení ve věci určení neplatnosti poplatku u finančního arbitra50 a také několik ţalob u soudů. Některé ze sporů byly rozhodnuty ve prospěch klientů, ale zatím nebylo rozhodnuto relevantním judikátem některého z vyšších soudů. Judikátu v širší rovině by mohly dosáhnout některé ze spotřebitelských organizací a sdruţení, podobně jako tomu bylo v Německu. Z výše uvedené situace je dle mého názoru zřejmé nerovnoprávné postavení klienta vůči bance a nerespektování ochrany spotřebitele jako slabší strany smluvního vztahu. Ochrana slabšího se jeví jako vývojový trend soukromého práva. Nový občanský zákoník vychází ze základních pilířů soukromoprávní úpravy, zejména z osobnosti člověka, rodiny, vlastnictví a smlouvy a jeho cílem je stát se obecným předpisem soukromého práva. Odstranil nekoordinovanou dvoukolejnost obchodněprávní a občanskoprávní úpravy závazkových vztahů, zejména smluvního a deliktního práva.51

50

Finanční arbitr je mimosoudní orgán řešení sporů, který bezplatně rozhoduje spory mezi zákazníky a

finančními institucemi, a to výlučně na návrh zákazníka (spotřebitele). Institut finančního arbitra byl v České republice zřízen v rámci harmonizace práva České republiky s právem Evropské unie. Finančního arbitra jmenuje vláda 51

DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné, s.96

43

Právní úprava platebního účtu je v novém občanském zákoníku pojata velmi jednoduše. Obecná ustanovení týkající se závazků ze smlouvy o účtu jsou obsaţena v sedmi paragrafech. Samotné vymezení platebního účtu je v jednom paragrafu a práva a povinnosti ze smluv o jiném neţ platebním účtu jsou definována v dalších šesti paragrafech. Nový občanský zákoník opouští od označování smlouvy o běţném účtu a smlouvy o vkladovém účtu a označuje účty jako platební a jiné neţ platební účty. Podrobněji upravuje platební účet, který slouţí k provádění platebních transakcí, zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb. Zavedení pojmu platební účet vytváří právní základ k tomu, aby mohly poskytovat platební sluţby i jiné subjekty neţ banky nebo spořitelní a úvěrní druţstva.52 Jako poskytovatel sluţeb není jiţ v novém občanském zákoníku označena banka, ale ten kdo vede účet. Základní právní vztahy mezi poskytovateli platebních sluţeb a jejich uţivateli upravuje zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Ten také upravuje práva a povinnosti pří zřízení a vedení platebního účtu. V novém občanském zákoníku nejsou tyto skutečnosti upraveny konkrétně ve vztahu k platebnímu účtu, ale jsou upraveny pouze obecně v oblasti relativních majetkových práv a závazkových právních vztahů. Postavení smlouvy o účtu se výrazně podřizuje smlouvě o platebních sluţbách, která je věcně upravena v zákonu o platebním styku a umoţňuje, aby jeden typ smlouvy o platebních sluţbách, kterým je tzv. rámcová smlouva, upravovala podmínky pro vedení platebního účtu.

53

V důsledku toho

ČSOB, a.s. v níţ jsem prováděla průzkum změn, které nastaly po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, předkládá svým klientům „Informace před uzavřením rámcové smlouvy podle zákona o platebním styku“. Jedná se o upřesnění práv a povinností při provádění platebních transakcí a sluţeb, které nejsou ve smlouvě jednotlivě určené a upřesnění informací o poskytovaných platebních sluţbách, o odpovědnosti klienta i banky. V novém občanském zákoníku se také upouští od stanovení výše úrokové sazby, pro případ, ţe není její výše sjednána jiným způsobem. Stávajících klientů banky se v praxi nová právní úprava smlouvy o účtu výrazným způsobem nedotkla. Změnou, kterou mohli klienti zaznamenat, je povinnost banky připisovat úroky z finančních prostředků měsíčně. U všech platebních účtů bylo tedy nastaveno připisování úroků měsíčně, vyjma termínovaných vkladů, kde připsání úroků k jistině aţ na konci lhůty vkladu je pro klienta výhodnější. 52

RABAN, Přemysl. Občanské právo hmotné: relativní majetková práva, s. 339

53

RABAN, Přemysl. Občanské právo hmotné: relativní majetková práva, s. 341

44

Ţivot nového občanského zákoníku je zatím krátký a tak mnoţství komentářů a monografií odborníků je prozatím poměrně malé. Také samotná praxe teprve ukáţe, kde by mohly být slabiny tohoto zákona a jestli avizované přednosti jimi opravdu jsou.

45

Seznam použité literatury: 1. BEJČEK, Josef, Karel ELIÁŠ a Přemysl RABAN. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003, 551 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 80-717-9746-4. 2. BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní

úpravy

včetně

předpisů

souvisejících.

Plzeň:

Vydavatelství

a

nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 829 s. ISBN 978-80-7380-413-8. 3. DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 429 s. ISBN 978-807-4783-265. 4. DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 1. vyd. Praha: Linde, 1999, 475 s. ISBN 80-720-1141-3. 5. ELIÁŠ, Karel. Obchodní zákoník: podle stavu k 1.10.1999, s rozšířeným výběrem judikatury a s novými rubrikami "Z Věstníku Komise pro cenné papíry" a "Z rozhodnutí slovenských soudů" : praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 1999. ISBN 80-720-1196-0. 6. ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 315 s. ISBN 978-807478-013-4. 7. KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2005, viii, 148 s. ISBN 80-251-0882-1. 8. KALINOVÁ, Miluše. Právní základy finančních služeb. 3. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2007, viii s., s. 11-364. ISBN 978-80-7265-117-7. 9. KAŠPAROVSKÁ, Vlasta. Banky a bankovní obchody. Vyd. 1. V Brně: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003, 104 s. ISBN 80-715-7652-2. 10. LOCHMANOVÁ, Ludmila. Základy obchodního práva. 2., přeprac. a dopl. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2011, 309 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-80-7418-114-6. 11. MAREK, Karel. Smluvní typy druhé hlavy třetí části obchodního zákoníku. 2. vyd. V Brně: Masarykova univerzita, 1998, 347 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 80-210-1749-X.

46

12. PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2. přeprac. vyd. Praha: Codex Bohemia, 1998, 425 s. ISBN 80-85963-59-0. 13. PLÍVA, Stanislav. Bankovní obchody. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2009, 220 s. ISBN 978-8073574-338. 14. POKORNÁ, Jarmila. Obchodní zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, xxxv, 1079 s. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7357-491-8. 15. RABAN, Přemysl. Občanské právo hmotné: relativní majetková práva. Brno: Václav Klemm, 2013, 476 s. ISBN 978-80-87713-10-5. 16. REVENDA, Zbyněk, Martin MANDEL, Jan KODERA, Petr MUSÍLEK, Petr DVOŘÁK a Jaroslav BRADA. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Praha: Management Press, 1997, 620 s. ISBN 80-859-4349-2. 17. SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební styk. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Bankovní institut, 2005, 368 s. ISBN 80-726-5072-6. 18. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: komentář. 11. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2006, xx, 1508 s. Beckova edice komentované zákony. ISBN 80-717-487-2. 19. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, xxii, 1447 s. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-807-4003-547.

Právní předpisy 1. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. 2. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 3. Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi 4. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci z trestné činnosti a financování terorismu. 5. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku 6. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

47

Judikatura 1. Rozsudek NS č. j. 21 Cdo 1219/2006 ze dne 18. října 2007 2. Rozsudek NS č. j. 29 Cdo 2700/200 ze dne 25. února2004 3. Rozsudek NS č. j. 32 Odo 466/2005 ze dne 9. května 2005 4. Rozsudek NS č. j. 35 Odo 801/2002 ze dne 10. listopadu 2004 5. Rozsudek VS v Praze č. j. 5 Cmo 55/97 ze dne 29. června1998

Internetové zdroje 1. NEDOMA, Jakub. Právní úprava účtu podle nového občanského zákoníku. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2.1.2013 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/pravni-uprava-uctu-podle-noveho-obcanskehozakoniku-87815.html 2. VESELÝ, Jan. Jednostranné změny obchodních podmínek v roce 2014. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 30.1.2014 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/jednostranne-zmeny-obchodnich-podminek-v-roce2014-93519.html

48

Smlouva o běžném účtu a její využití v praxi

Recommend Documents