Slovník ohroÏen˘ch hradÛ, zámkÛ a tvrzí A–M
ALFRÉDOV (Tachov) – dvÛr Alfrédov se rozkládá asi ãtyfii kilometry jihov˘chodnû od Kladrub. V jeho místech stávala kdysi ves V‰etice, patfiící k majetku kladrubského klá‰tera. V prÛbûhu staletí sice zanikla, bûhem 18. vûku tu v‰ak opati nechali vystavût popluÏní dvÛr se zámeckou budovou, naz˘vanou podle zaniklé vsi rovnûÏ V‰etice a v letech 1770–80 popisovanou jako kamenná budova uprostfied zahrady obklopené zdí. DvÛr se zámeckou budovou byl roku 1785, po zru‰ení klá‰tera, pfiipojen k novû vytvofienému kladrubskému panství, které koupil roku 1825 Alfréd Windischgrätz. Nûkdy v této dobû dvÛr se zámkem vyhofiel, neboÈ v letech 1838 aÏ 1845 je nûkolikrát pfiipomínán „poÏárem zniãen˘ a neobyvateln˘ zámeãek V‰ednice”. Nov˘ majitel nechal objekty opravit. Na jeho poãest byl dvÛr poté pojmenován Alfredshof, tj. Alfrédov.
Alfrédov (Tachov), v˘fiez z katastrální mapy obce Kostelec z roku 1838. Zámecká budova zaujímá v˘chodní kfiídlo alfrédovského popluÏního dvora, za ní se rozkládá velk˘ sad. Kresba autor. Alfrédov (Tachov), západní prÛãelí zámku se vstupním rizalitem. Stav z roku 1985, foto Zdenûk Procházka.
19
ANNABURG
Zámek dnes tvofií patrová obdélná pûtiosá budova se zdvojen˘mi okny ve tfiech stfiedních osách a s polopatrem, krytá valbovou stfiechou. Její fasády ãlení jednoduché lizény, stfied budovy zv˘razÀuje jednoos˘ rizalit. V pfiízemí je opatfien vstupním otvorem s jednodu‰e profilovan˘m ostûním, ozdoben˘m uchy a kartu‰í. Pfiízemí obsahuje prostory zaklenuté kfiíÏov˘mi ãi valen˘mi klenbami s v˘seãemi, patro je plochostropé. Nad ním je umístûno je‰tû hospodáfiské polopatro, osvûtlené úzk˘mi s˘pkov˘mi okénky s kamenn˘mi ostûními. Zámecká budova slouÏila po roce 1945 státnímu statku, za jehoÏ éry byla
Annaburg (DomaÏlice), v˘fiez z katastrální mapy Hor‰ova z roku 1838. Vpravo nahofie se rozkládá jádro vsi s kostelem V‰ech Svat˘ch, vlevo dole pak osmibok˘ letohrádek ve skupinû stromÛ. Kresba autor.
20
roku 1983 ãásteãnû opravena. Následnû se uÏívala jako kanceláfie a skladovací prostory. Na konci osmdesát˘ch let 20. století v ní statek zfiídil nûkolik bytÛ. JelikoÏ po opravû nebyla pravidelnû udrÏována, zaãal se její stavební stav postupnû hor‰it. Dnes objekt vyÏaduje celkovou opravu, bez níÏ se brzy rozpadne. Literatura: Profous 1954, s. 11; RoÏmbersk˘ 1983, s. 366–372; Kolektiv 1985, s. 23; Procházka – Úlovec 1988, s. 5. ANNABURG (DomaÏlice) – víska Hor‰ov leÏí dva kilometry severozápadnû od Hor‰ovského T˘na. Majitelé tamní tvrze drÏeli zdej‰í statek do druhé poloviny
ANNABURG
Annaburg (DomaÏlice), celkov˘ pohled na letohrádek zaloÏen˘ na vyv˘‰eném místû. Stav v dubnu 1984, foto Zdenûk Procházka.
15. století, poté byl pfiipojen k sousednímu panství Hor‰ovsk˘ T˘n. KdyÏ potom jeho majitel Vilém star‰í Popel z Lobkovic zaloÏil poãátkem 17. vûku u vsi rozlehlou oboru se soustavou devíti ryb-
níkÛ, hor‰ovská tvrz definitivnû zanikla. Za nástupcÛ LobkovicÛ, tj. TrautmannsdorfÛ, byl v obofie vystavûn na ostrÛvku v jednom z rybníkÛ letohrádek Annaburg. Jméno dostal snad na poãest
Annaburg (DomaÏlice), fiítící se budova letohrádku. Stav v dubnu 1984, foto Zdenûk Procházka.
21
âERVENÁ ¤EâICE
âervená ¤eãice (Pelhfiimov), v˘fiez z katastrální mapy mûsteãka z roku 1829. Hrad s vodním opevnûním leÏí poblíÏ jihozápadního rohu námûstí. Kresba autor.
jiÏ o rok pozdûji ho získal MikulበTrãka z Lípy, jemuÏ patfiil aÏ do roku 1453. Po jeho smrti ho ãesk˘ král Ladislav Pohrobek postoupil roku 1454 pánÛm ze StráÏe, respektive nejvy‰‰ímu hofmistrovi Jindfiichovi ze StráÏe. Po jeho smrti roku 1466 ho pfievzal star‰í syn Michal. V dobách vnitfiních bojÛ se Michal buìto postavil na stranu Zelenohorské jednoty, ãi se snad nevyslovil pro podporu krále Jifiího z Podûbrad. KaÏdopádnû v dubnu 1467 pfiitáhl pfied ¤eãici Jifiího straník Petr Bfiekovec z Ostromeãe, hrad dobyl a obsadil. Za odmûnu mu Jifií statek pfienechal, ale ten jej záhy prodal Mikulá‰i Trãkovi z Lípy. O ¤eãici se v‰ak pfiihlásil Jan ze ·elmberka, manÏel Johanky ze StráÏe, dûdiãky pfiedchozího majitele fieãického stat110
ku Jindfiicha ze StráÏe. V nastalém soudním sporu rozhodl král Vladislav Jagellonsk˘ roku 1480 tím zpÛsobem, Ïe Pelhfiimov nechal TrãkÛm a âervenou ¤eãici Janovi ze ·elmberka. Ten ji v‰ak roku 1497 prodal Bohuslavu Leskovci z Leskovce, jehoÏ potomci tu vládli do konce 16. vûku. Po Bohuslavovi drÏel ¤eãici jeho syn Arno‰t, kter˘ zemfiel ve druhé polovinû ãtyfiicát˘ch let 16. století. Syn Sebastián z Leskovce získal statek, drÏen˘ do té doby jako manství, roku 1558 do dûdiãné drÏby. Po jeho úmrtí roku 1582 pfiedala vdova Îofie, rozená z Neãtin, statek Kry‰tofu star‰ímu Leskovcovi z vedlej‰í rodové linie, neboÈ její manÏelství se Sebastiánem bylo bezdûtné. Kry‰tof pak spravoval ¤eãici do roku 1596, kdy ze-
âERVENÁ ¤EâICE
âervená ¤eãice (Pelhfiimov), plán pfiízemí hradu. Stav z poloviny 19. století, originál uloÏen ve Státním ústfiedním archivu v Praze, kresba autor.
111
âERVENÁ ¤EâICE
âervená ¤eãice (Pelhfiimov), plán patra hradu. Stav z poloviny 19. století, originál uloÏen ve Státním ústfiedním archivu v Praze, kresba autor.
112
âERVENÁ ¤EâICE
âervená ¤eãice (Pelhfiimov), jiÏní prÛãelí hradu v dobû pfied rokem 1913.
mfiel, naãeÏ vdova Barbora a jeho sestra Anna prodaly majetek Hefimanovi nejstar‰ímu ¤íãanskému z ¤íãan. Proti tomu se postavili ãlenové leskovcovského rodu a Albrecht Sebastián Leskovec se zmocnil násilím hradu, na nûmÏ tehdy sídlil Vilém mlad‰í z ¤íãan. Nicménû noví majitelé hrad zpûtnû obsadili za pomoci krajské hotovosti a právo na ¤eãici uhájili. JelikoÏ se v‰ak HefimanÛv syn Jan aktivnû úãastnil stavovského povstání z let 1618–20, velká ãást jeho majetku podlehla konfiskaci. âervená ¤eãice mu byla zabrána a roku 1623 postoupena císafiem Ferdinandem II. praÏskému arcibiskupství zastoupenému arcibiskupem Arno‰tem z Harrachu. Jeho nástupci statek drÏeli aÏ do roku 1948. ¤eãická tvrz byla zaloÏena praÏsk˘mi biskupy nejpozdûji ve druhé polovinû 13. století, neboÈ nejstar‰í pfiímá zmínka o ní pochází z roku 1290. Záhy poté byla zfiejmû pfiestavûna, neboÈ mlad‰í zprávy ji od roku 1333 naz˘vají hradem. Stál pfii jihozápadním okraji mûsteãka. Jeho opevnûní tvofiily pfiedev‰ím plochy nûkolika rybníkÛ a baÏinat˘ terén, napájející vodní pfiíkopy. Obranu doplÀoval mohutn˘ vnûj‰í val, dodnes dochovan˘ pfied severním pfiíkopem. Vlastní hrad byl pÛvodnû zfiejmû dvojdíln˘, ov‰em o jeho podobû dosud mnoho nevíme, neboÈ renesanãní pfiestavba ji zcela zmûnila. V˘sledkem byl
rozsáhl˘ areál nepravidelného, pfiibliÏnû ‰estiúhelného pÛdorysu. Vstupní v˘chodní ãást je obklopena obytn˘mi kfiídly se zbytky stfiedovûk˘ch zdí, zvlá‰tû obvodové hradební zdi a snad rovnûÏ paláce, stojícího mezi obûma ãástmi hradu. Jeho západní díl je opatfien v nároÏích dvojicí velk˘ch polygonálních ba‰t. Star˘ gotick˘ hrad byl pfiestavûn kolem roku 1560 za Sebastiána Leskovce v rozlehl˘ renesanãní zámek, roz‰ífien˘ za jeho nástupcÛ v letech 1593–97. ¤íãan‰tí z ¤íãan dostavûli na poãátku 17. vûku vstupní kfiídlo s portálem, nesoucím letopoãet 1617. Tím byl stavební v˘voj hradu a zámku v podstatû ukonãen, neboÈ bûhem následujícího období ho majitelé pfiedev‰ím udrÏovali. Poslední oprava z let 1973–77 pfiizpÛsobila ãást interiéru v˘chodní ãásti pro potfieby nov˘ch uÏivatelÛ, zejména Místního národního v˘boru v âervené ¤eãici a Státního okresního archivu v Pelhfiimovû. Po roce 1990 byl star˘ zámek opu‰tûn a od té doby chátrá. V souãasné dobû je ve ‰patném stavu, zapfiíãinûném mj. také nejasnostmi v majetkoprávních záleÏitostech. V havarijním stavu jsou zejména stfiechy, vlivem zatékající vody byly po‰kozeny nûkteré stropy a naru‰ena statika objektu. Odhad nákladÛ na celkovou opravu zámku dosahuje ãástky sto padesát milionÛ korun. Bezprostfied113
âERVENÉ JANOVICE
ním úkolem je v‰ak alespoÀ provizorní zaji‰tûní objektu pfied zatékající vodou a zaji‰tûní zdiva, jinak se rozsáhl˘ a cenn˘ areál zaãne rozpadat. Literatura: Vlasák 1863, s. 16–19; Solafi 1863, s. 336; Sedláãek 1885, s. 250–263; Soukup 1903, s. 244–262; Sedláãek 1908, s. 759; Profous 1951, s. 549; Kolektiv 1957, s. 88; ·amánková 1961, s. 98; Kolektiv 1977, s. 190 aÏ 191; Hieke 1984, s. 51–52; Kolektiv 1986, s. 38–40; Kuãa 1996, s. 487–490; Durdík 1999, s. 97–99; SÚPP 1999, s. 33, ã. 7; Vlãek 1999, s. 199.
âERVENÉ JANOVICE (Kutná Hora) – mûsteãko âervené Janovice leÏí asi tfiináct kilometrÛ jiÏnû od Kutné Hory. PÛvodnû bylo naz˘váno Janovice i Janoviãky, dne‰ní název se ustálil teprve v 19. století. Ve vsi stál jiÏ v první polovinû 14. vûku farní kostel svatého Martina, pfiipomínan˘ poprvé roku 1352. Snad uÏ tehdy tvofiila ves jádro samostatného statku, jehoÏ drÏitelé jsou doloÏeni písemn˘mi zprávami od roku 1373. V té dobû Ïili bratfii Je‰ek, Zdenûk a Mojek, pfiipomínaní pfii spoleãné prezentaci místního
âervené Janovice (Kutná Hora), plán pfiízemí zámku z doby kolem roku 1850. Tehdy je‰tû existovala severov˘chodní ãást objektu, zbofiená roku 1918. âerchovaná ãára oznaãená body A a B oznaãuje místo fiezu. Originál uloÏen ve Státním okresním archivu v Kutné Hofie, kresba autor.
114
âERVENÉ JANOVICE
âervené Janovice (Kutná Hora), nerealizovan˘ návrh úpravy zámku od ing. arch. Ladislava Skfiivánka z roku 1918. Originál uloÏen v Archivu Národního technického muzea v Praze.
âervené Janovice (Kutná Hora), plán pfiízemí zámku. Plnû znaãeno zdivo gotické, kfiíÏkovanû zdivo renesanãní, mlad‰í konstrukce neznaãeny. Stavební rozbor Ladislava Svobody podle plánu z osmdesát˘ch let 20. století, uloÏeného na obecním úfiadû, kresba autor.
115
âERVENÉ JANOVICE
faráfie roku 1383. âást statku jim patfiila je‰tû v devadesát˘ch letech, nicménû jeho podstatn˘ díl drÏeli minimálnû od roku 1390 bratfii Zdenûk a Jodok ze Soutic. Jejich potomek Jan, pfiedek Janovsk˘ch ze Soutic, tu sedûl je‰tû po polovinû 15. století, ov‰em pfied rokem 1482 od nûho koupil statek s tvrzí Petr z rodu Janovsk˘ch ze Suchotlesk. Pfied rokem 1513 drÏel Janovice Václav Haugvic z Biskupic, po Hynkovi z téhoÏ rodu tu nacházíme roku 1524 Jetfiicha Lukaveckého z Lukavce a dal‰í ‰lechtice. Roku 1551 koupili âervené Janovice bratfii Adam, Jindfiich a Kry‰tof Budovcové z Budova, od roku 1567 tu sedûl Jan Chlum z Chlumu a roku 1575 je získal Albrecht Novohradsk˘ z Kolovrat. Novohradsk˘m z Kolovrat a jejich pfiíbuzn˘m Lib‰tejnsk˘m z Kolovrat patfiil statek do roku 1646, kdy jej koupila Alena Markéta Obytecká z LaÏan, man-
Ïelka Litmíra Vyduny Obyteckého z Obytec. Obyteãtí zÛstali v drÏení âerven˘ch Janovic do roku 1715, kdy je od Josefa Arno‰ta získal Franti‰ek Arno‰t z Thürheimu. Statek v‰ak udrÏel jen krátce, neboÈ roku 1724 jej koupila kutnohorská obec. Tím skonãila rezidenãní funkce zámku, neboÈ poté v nûm bydleli úfiedníci a v ãásti objektu byl umístûn pivovar se sladovnou. Tento provoz mûsto roku 1900 sice zru‰ilo, nicménû o zámek se nestaralo, takÏe roku 1918 bylo sneseno severov˘chodní nároÏí. Severní a v˘chodní kfiídlo podlehly pfiestavbû, nicménû k plánované zásadní úpravû objektu nedo‰lo ani tehdy, ani pfii dal‰ích stavebních zásazích z let 1940–41. Janovická tvrz byla zaloÏena pfied rokem 1374 v severní ãásti vsi. V budovách dne‰ního zámku se z ní dochovalo obvodové zdivo paláce tvrze v zadním,
âervené Janovice (Kutná Hora), fiez zámeckou budovou v místech oznaãen˘ch na horním plánu body A a B. Stav kolem roku 1850, originál uloÏen ve Státním okresním archivu v Kutné Hofie.
116
âERVENÉ JANOVICE
âervené Janovice (Kutná Hora), jiÏní prÛãelí zámku. Pohlednice z poãátku ãtyfiicát˘ch let 20. století ze sbírky autora.
tj. severním kfiídle. K paláci pfiiléhal na jihu dvorek, z jehoÏ ohrazení se zachovala jen ãást na západní stranû. Za Bohuslava Janovského ze Suchotlesk asi vznikla uzavfiená ãtyfikfiídlá dispozice s nepravideln˘m severozápadním nároÏím a úzk˘mi hranolov˘mi nároÏními bastiony po bocích vstupního prÛãelí. Pfiestavba zaãala vyzdviÏením pfies 40 metrÛ dlouhé ãelní ãásti, mezi níÏ a starou tvrz byl vloÏen ‰irok˘ spojovací nádvorní trakt, otevfien˘ v pfiízemí trojicí lomen˘ch arkád. Do jiÏní ãásti prostoru pod arkádami s kfiíÏovou hfiebínkovou klenbou smûfiují dva portálky s bohatou goticko-renesanãní profilací. Pfiilehlé prostory mají valené klenby s v˘seãemi. Hlavní vstup byl opatfien pÛlkruhov˘m portálem, alespoÀ ve spodní ãásti jen ‰iroce okosen˘m. Na západním prÛãelí se v patfie dochovalo nûkolik oken s pfiím˘mi nad- a podokenními fiímsami, opatfien˘mi gotizující pfietínavou profilací. Ranû barokní pfiestavba za Litmíra
Vyduny Obyteckého, podniknutá roku 1660 za úãasti stavitele C. V. Brentaniho, se soustfiedila na úpravu hlavního prÛãelí pomocí ‰tukového ãlenûní a vytvofiení pravidelného nádvofií, do nûhoÏ se v‰echny strany otevíraly tfiemi osami pilífiov˘ch arkád. Roku 1671 se tvrz proto popisuje jako novû vystavûná, s klenut˘m pfiízemím a dostatkem pokojÛ k bydlení, komor a sklepÛ. V této podobû se zámek dochoval aÏ do druhé poloviny 19. století. JelikoÏ majitelem nebyl udrÏován, roku 1918 bylo zbofieno severov˘chodní nároÏí, nahrazené jen uωí ãástí v˘chodního kfiídla a pozdûji vestavûn˘mi kÛlnami. Zámek tehdy dostal podobu, kterou si po úpravách fasád a ãásti interiérÛ z roku 1918 a let 1940–41 uchoval aÏ po dne‰ek. Do poloviny osmdesát˘ch let 20. vûku v nûm byly umístûny byty a pohostinství, které byly posléze vystûhovány pro zam˘‰lenou opravu objektu pro úãely ‰koly v pfiírodû pro obvodní ‰kolskou 117
âESK¯ RUDOLEC
správu Prahy 10. Oprava v‰ak nebyla realizována a objekt chátral. Dnes je v neutû‰eném stavu, neboÈ krytina stfiechy a omítky pomalu opadávají. Do ãásti objektu, z nûhoÏ je vyuÏíváno jen nûkolik prostor, zatéká a voda zpÛsobuje dal‰í velké ‰kody. Pokud nebude zaji‰tûna pfiedev‰ím stfiecha objektu a okenní a dvefiní otvory, zámecká budova se postupnû zmûní ve zfiíceniny. Literatura: Sedláãek 1900, s. 289–290; Sedláãek 1908, s. 356; Zavadil 1912, s. 159–170; Profous 1949, s. 101–102; Kolektiv 1957, s. 89; Herout 1974, s. 164–166; Kolektiv 1977, s. 191; Kolektiv 1989, s. 74–75; Kuãa 1996, s. 492–494; Barto‰ 1998, s. 9; Kolektiv
1998, s. 87–88; Vlãek 1999, s. 19–200; Naãeradská 2002 (viz rejstfiík). âESK¯ RUDOLEC (JindfiichÛv Hradec, historické území Moravy) – vesnice âesk˘ Rudolec se rozkládá pfiibliÏnû osm kilometrÛ severozápadnû od Slavonic a ãtyfiiadvacet kilometrÛ jihov˘chodnû od Jindfiichova Hradce. VÏdy patfiila do markrabství Moravského, od roku 1960 v‰ak tvofiila souãást jihoãeského okresu JindfiichÛv Hradec. Ves zvaná pÛvodnû jen Rudolec patfiila jiÏ ve 14. století k v˘znamnûj‰ím místÛm Daãicka. Potvrzuje to jednak existence farního kostela svatého Jana Kfiti-
âesk˘ Rudolec (JindfiichÛv Hradec), plán pfiízemí zámku. Plnû znaãeno zdivo gotické, zrnûnû zdivo pozdnû gotické, kfiíÏky zdivo renesanãní, mlad‰í konstrukce neznaãeny. Stav z roku 1998, kresba autora podle plánu Miroslava Plaãka.
118
âESK¯ RUDOLEC
âesk˘ Rudolec (JindfiichÛv Hradec), pseudogotick˘ zámek od západu. Stav pfied rokem 1918, pohlednice ze sbírky autora.
âesk˘ Rudolec (JindfiichÛv Hradec), zámek od jihu, stav v ‰edesát˘ch letech 20. století. Foto P. Vácha, pohlednice ze sbírky autora.
119
âESK¯ RUDOLEC
âesk˘ Rudolec (JindfiichÛv Hradec), vstupní zámecké prÛãelí zámku. O jeho devastaci svûdãí prÛhled okny horního patra, kde by mûly b˘t stropy a konstrukce krovu. Stav z 28. kvûtna 2001, foto autor.
tele, pfiipomínaného roku 1343, a pak existence samostatného statku. Jeho prvními doloÏen˘mi majiteli byli bratfii Pe‰ík a Jan z Rudolce, zmínûní k rokÛm 1351 a 1353. Snad po Pe‰íkovû úmrtí se statek stal právem odúmrti markrabûcím majetkem, neboÈ markrabû Jo‰t jej zapsal pfied rokem 1405 Vilémovi z Miliãína. Po nûm následovali jeho potomci Oldfiich a v letech 1436–37 jeho syn Bene‰. Pavel s Vilémem z Miliãína prodali statek roku 1446 Janu Drhovi z Dolan, jehoÏ potomci jej pfienechali roku 1458 Václavovi z MafiíÏe. Roku 1499 vyÏenil Rudolec s Barborou z MafiíÏe Jan z Oseãan, po nichÏ zdûdily statek dcery Markéta, Eli‰ka, Alena a Johanka. Skoupit rozdûlené zboÏí se podafiilo Jifiímu Hodickému, Markétinu manÏelovi, a jejich potomci tu Ïili aÏ do roku 1625. Rudolec tehdy pfie‰el prostfiednictvím Katefiiny z Hodic na jejího manÏela Jana Melichara Bofiitu z Budãe, ov‰em roku 1630 prodala Katefiina majetek Rudolfu Hanu‰ovi Matyá‰ovskému z Matyá‰ovic. Od roku 1652 jej drÏela Katefiina Pogranová s dûtmi, roku 1673 jej pfievzala Marie Markéta, provdaná z Trautmannsdorfu. Poté jej drÏeli Trautsonové, roku 120
1741 pfie‰el statek koupí na Alexandra Hartla z Hartenberka a pak na Stettnery. Roku 1791 koupila Rudolec Antonie
âesk˘ Rudolec (JindfiichÛv Hradec), detailní pohled na vstup do zámecké budovy. Stav z 28. kvûtna 2001, foto autor.
DA≈KOV
Wilczková, ovdovûlá z Daunu, po nûkolika dal‰ích majitelích statek získal roku 1813 ¤ehofi Razumovsk˘. Jeho nástupce Lev ho postoupil roku 1856 Angelovi Picchionimu. Po jeho smrti 6. února 1891 jej pfievzal jeho syn Ludvík, po jehoÏ úmrtí 23. bfiezna 1908 zdûdil Rudolec Arno‰t Reinhard Picchioni. Po roce 1945 pfie‰el b˘val˘ statek se zámkem do rukou státu. Rudolecká tvrz vznikla pravdûpodobnû poãátkem 14. vûku jako sídlo majitelÛ statku. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1353, poté je prameny zmiÀována prÛbûÏnû. Po polovinû 16. století byla za Hodick˘ch renesanãnû pfiestavûna, bûhem 18. století doznala barokní úpravy. Za Angela Picchioniho byla po poÏáru roku 1860 zcela pfiestavûna ve stylu tudorské gotiky. Pfiestavba, provedená mezi lety 1860–61, jí dala dne‰ní podobu dvou- a tfiípatrové budovy na nepravidelném, víceménû ãtyfikfiídlém pÛdorysu kolem vnitfiního pûtibokého nádvofií. Její prÛãelí ãlení bohaté novogotické tvarosloví s atikou, cimbufiím a vûÏiãkami, obdélná okna zdobí bohatû profilovaná ostûní s lomen˘mi suprafenestrami ve stylu gotick˘ch lomen˘ch obloukÛ. Ze star‰í gotické stavby zÛstaly v novostavbû dochovány zbytky obvodové hradby, nároÏí dvou budov, úsek zfiejmû vstupního prÛjezdu, a pfiedev‰ím ãtyfiboká tfiípatrová vûÏ o rozmûrech asi 6 x 6 metrÛ, jejíÏ obvodové zdi dosahovaly tlou‰Èky kolem dvou metrÛ. âeskorudoleck˘ zámek nebyl po roce 1945 pravidelnû udrÏován, takÏe není divu, Ïe brzy zaãal pustnout. Od osmdesát˘ch let 20. století stojí opu‰tûn˘ uprostfied b˘valého parku, dnes zcela zniãeného. Postupnû doslouÏila krytina, vlivem zatékající vody se naru‰ily stropní konstrukce, opadala omítka a zkázu do-
konãil spadl˘ krov. Dnes je zámek ve zcela havarijním stavu. Pokud se nenajde zájemce, kter˘ by neprodlenû pfiistoupil k jeho opravû, cenn˘ objekt se záhy zmûní v úplné zfiíceniny. Literatura: Tiray 1925, s. 204; Hosák 1938, s. 33 a 951; Kolektiv 1977, s. 229–230; Kolektiv 1981, s. 84–85; Nekuda – Unger 1981, s. 102, ã. 93; Hieke 1984, s. 63; Kolektiv 1998, s. 93–94; Plaãek 1998, s. 423–424; Vlãek 1999, s. 211; Plaãek 2001, s. 177–178. DA≈KOV (Tachov) – dvÛr DaÀkov nalezneme pfii silnici vedoucí z Roznûvic do Okrouhlého Hradi‰tû pfiibliÏnû dvanáct kilometrÛ severnû od Stfiíbra a sedmadvacet kilometrÛ v˘chodnû od Tachova. V místech DaÀkova pÛvodnû stával popluÏní dvÛr pojmenovan˘ Gut‰tejn, tvofiící zázemí stejnojmenného hradu. Patfiily k nûmu rozsáhlé lesy a zemûdûl-
DaÀkov (Tachov), v˘fiez z katastrální mapy Okrouhlého Hradi‰tû z roku 1839. Zámek zaujímá jiÏní kfiídlo popluÏního dvora. Kresba autor.
121
DA≈KOV
DaÀkov (Tachov), plán pfiízemí zámku z roku 1879. Originál uloÏen ve Státním oblastním archivu PlzeÀ, poboãka Klatovy, kresba autor.
ská pÛda. KdyÏ byla v blízkosti dvora zfiízena roku 1816 Löwensteiny daÀãí obora, byl zfiejmû právû v souvislosti s její v˘stavbou zfiízen pfii dvofie zámek slouÏící k sezonním pobytÛm vrchnosti a pozdûji za obydlí úfiedníkÛ. Zámecká budova mûla podobu velké obdélné stavby o jednom patfie kryté valbovou stfiechou, k jejímuÏ jihozápadnímu nároÏí byla pfiistavûna pûtiboká vûÏiãka krytá stanovou stfiechou. Pfiízemí sestávalo z místností pfiístupn˘ch vût‰inou pfiímo z nádvofií vstupy v severním prÛãelí zámku. Tfii prostory byly zaklenuty valenû se ‰tukov˘mi zrcadly. Patro bylo pfiístupné po vnitfiním zalomeném schodi‰ti, komunikaci mezi místnostmi patra zprostfiedkovávala dfievûná nádvorní pavlaã. Zámecká budova byla upravována roku 1879, kdy také dostala dne‰ní podobu. Po roce 1945 slouÏila potfiebám státního statku a dokonce se doãkala opravy. Nicménû od konce osmdesát˘ch let 20. vûku nebyla udrÏována, takÏe dnes je zvlá‰tû stfiecha a obvodové zdivo opût v havarijním stavu. Doufejme, Ïe majitelé zámku pfiistoupí k jeho opravû. DaÀkov by si to rozhodnû zaslouÏil, neboÈ se jedná o pûkn˘ doklad jednoduché 122
zámecké architektury slouÏící k sezonním pobytÛm vrchnosti a ke správním úãelÛm, kter˘ch v âechách zase takové mnoÏství dochováno není. Literatura: Procházka – Úlovec 1988, s. 30 aÏ 31. DùPOLTOVICE (Karlovy Vary) – vesnice Dûpoltovice leÏí necel˘ch devût kilometrÛ severnû od Karlov˘ch VarÛ. Byla zaloÏena v krajinû, kterou získal jako tzv. hroznûtínsk˘ újezd tepelsk˘ klá‰ter. První zmínka o ní coby klá‰terním pfiíslu‰enství pochází z roku 1273, poslední jistá zpráva o vlastnickém vztahu tepelského klá‰tera ke vsi pochází z roku 1342. Nûkdy poté Dûpoltovice ztratil, a ty se kolem roku 1437 ocitly spoleãnû se zástavou Loketska v drÏení ·likÛ. KdyÏ se potomci Matyá‰e ·lika roku 1489 dûlili o majetek, staly se Dûpoltovice souãástí Mikulá‰ova falknovského (sokolovského) podílu. Mikulá‰Ûv syn Volf je roku 1540 postoupil bratru Albínovi. Posledním drÏitelem vsi, která byla mezitím zmûnûna v centrum statku s tvrzí, byl ·tefan ·lik, kter˘ ji roku 1594 prodal Jáchymovi z Jonu. Nov˘ majitel udrÏel statek do roku 1602, kdy jej prodal zpût ·tûpánovi.
D ù P O LT O V I C E
Ten ho postoupil roku 1605 manÏelce Annû Marii, rozené ze ·vamberka. Po Anninû úmrtí zdûdila Dûpoltovice její sestra Saloména, provdaná z Wierspergu, která je v‰ak roku 1630 prodala Janu Jáchymovi Ratibofiskému ze Chcebuze. Jan Jáchym Ratibofisk˘ drÏel statek se synem Volfem Friedrichem, pouÏívajícím pfiídomek na Typlsgrynû, od roku 1637. KdyÏ otec zemfiel, statek byl velmi zadluÏen, a proto jej roku 1645 komisafii prodali, aby mohli vyplatit pohledávky vûfiitelÛ. Tehdy jej koupil Julius Jindfiich, kníÏe sask˘, vlastník nedalekého panství Ostrov. Dûpoltovice k nûmu pfiipojil, a ty poté tvofiily jeho souãást aÏ do poãátku 19. století.
Ostrov s Dûpoltovicemi pfie‰el roku 1789 do drÏení rakouského císafiského domu. Dûpoltovice se poté staly souãástí komorního zboÏí. Ve správû státu setrvaly do roku 1819, kdy byly spoleãnû s dal‰ími komorními statky Ruprechtov, Pfiemilovice a Otovice prodány za 111 000 zlat˘ch Friedrichovi Neupauerovi. Nov˘ drÏitel vlastnil statky nûkolik let, poté je v‰ak prodal ‰vagrovi Jakubu Veithovi. Od nûho pak Dûpoltovice obdrÏela roku 1839 dcera Anna provdaná z Kleistu. Ve druhé polovinû 19. vûku statek patfiil KorbÛm z Weidenheimu, dal‰ím majitelem byl Hefiman Königswarter a od roku 1908 bratfii Antonín, Richard, Robert a Pavel Weberovi. Od
Dûpoltovice (Karlovy Vary), v˘fiez z katastrální mapy vsi z roku 1842. Rozlehl˘ popluÏní dvÛr se dvûma zámky se rozkládá pfii jihov˘chodním okraji zástavby. Zatímco star‰í zámek leÏí v jiÏním nároÏí, mlad‰í zámecká budova vyplÀuje severní ãást areálu. Kresba autor.
123
D ù P O LT O V I C E
Dûpoltovice (Karlovy Vary), plán pfiízemí tzv. starého zámku. ·rafovanû znaãeno star‰í zdivo ze 16. a 17. století, mlad‰í konstrukce neznaãeny. Stav ze 17. kvûtna 1987, zamûfiení a kresba autor.
nich Dûpoltovice koupili Oskar a Emilie Moserovi, za nichÏ na statku probûhla ve dvacát˘ch letech 20. století pozemková reforma. ManÏelé v‰ak statek udrÏeli i nadále. Jeho existence skonãila aÏ roku 1945. Písemné prameny dokládají, Ïe ves tvofiila centrum statku s tvrzí aÏ ve druhé pÛli 16. vûku. Od té doby pak lze pfiímé zmínky sledovat aÏ do 20. století. Star‰í panské sídlo zvané dfiíve „star˘” zámek bylo zaloÏeno pfii jiÏním okraji popluÏního dvora. Dosud se zde dochovala velká obdélná budova o jednom patfie, krytá polovalbovou stfiechou a ozdobená vûÏiãkou. Z pÛvodní stavby zÛstalo dochováno jen obvodové zdivo s nûkolika pfiíãkami pfiízemí, zbytek podlehl pozdûj‰ím pfiestavbám na hospodáfiskou budovu dvora. Star˘ zámek byl zfiejmû bûhem druhé pÛle 17. vûku nahrazen tzv. „nov˘m” 124
zámkem, stojícím v protilehlé ãásti popluÏního dvora pfii silnici. Dnes má podobu dvoukfiídlé patrové budovy, která prodûlala sloÏit˘ stavební v˘voj. Její star‰í ãástí je jistû boãní kfiídlo pfii silnici, patrová stavba krytá polovalbovou stfiechou a k severov˘chodu otevfiená pfiízemními slep˘mi arkádami. Bûhem první poloviny 19. století, respektive mezi lety 1819–43, byla nov˘mi majiteli zvût‰ena o severní kfiídlo otevírající se do nádvofií tfiináctiosou fasádou, zv˘raznûnou stfiedním trojos˘m rizalitem zavr‰en˘m trojúheln˘m ‰títem. Po úpravách z 19. a 20. století se obû stavby dochovaly do dne‰ních dnÛ. Po roce 1945 slouÏily provozu státního statku, bûhem nûhoÏ zpustly. NeúdrÏba se projevila pfiedev‰ím opadáním fasád a naru‰ením krytiny, kterou zaãala zatékat voda. Koncem devadesát˘ch let minulého století se ocitl v havarijním stavu
D ù P O LT O V I C E
Dûpoltovice (Karlovy Vary), západní prÛãelí tzv. starého zámku. Stav v srpnu 1984, foto Zdenûk Procházka.
Dûpoltovice (Karlovy Vary), dvorní prÛãelí tzv. nového zámku. Stav v srpnu 1984, foto Zdenûk Procházka.
125
DOBROHO¤
Dûpoltovice (Karlovy Vary), boãní kfiídlo tzv. nového zámku s arkádami. Stav v srpnu 1984, foto Zdenûk Procházka.
zvlá‰tû tzv. „nov˘” zámek, pfiiãemÏ odhad nákladÛ na jeho obnovu dosáhl ãástky dvacet milionÛ korun. Literatura: Sedláãek 1905, s. 174; Sedláãek 1908, s. 128–129; Profous 1954, s. 379; Kolektiv 1957, s. 122; Kolektiv 1977, s. 255; Kolektiv 1985, s. 56; Gnirs 1996, s. 153–156; SÚPP 1999, s. 46, ã. 42. DOBROHO¤ (JindfiichÛv Hradec) – víska Dobrohofi, zvaná dfiíve Ebergefi, se rozkládá v tûsné blízkosti Starého Mûsta pod Land‰tejnem, prakticky pfii jiÏním okraji jeho zástavby, asi dvacet ãtyfii kilometry jihov˘chodnû od Jindfiichova
Hradce. Zfiejmû od poãátku své existence tvofiila souãást panství blízkého hradu Land‰tejna, jako jehoÏ pfiíslu‰enství je pfiipomínána poprvé jiÏ roku 1487. Pozdûji v ní byl zaloÏen popluÏní dvÛr, existující tu jistû nejménû od 18. století. To se správa panství mezitím pfiesunula ze zpustlého Land‰tejna do Starého Mûsta. Jeho majiteli byli na pfielomu 18. a 19. století Herbersteinové. Po smrti posledního ãlena rodu Josefa roku 1816 se jeho dûdicem stal Otto Herberstein-Moltke z vedlej‰í rodové vûtve. V nastalém soudním sporu o herbersteinské dûdictví nakonec panství získal roku 1846
Dobrohofi (JindfiichÛv Hradec), v˘fiez z katastrální mapy z roku 1828 s doplnûn˘m zámeck˘m komplexem. PÛvodnû zde stával ãtyfikfiídl˘ popluÏní dvÛr s rybníkem a pivovarem, kter˘ byl pozdûji upraven na obdéln˘ patrov˘ zámek s boãními pfiístavky. Kresba autor.
126
DOBROHO¤
Dobrohofi (JindfiichÛv Hradec), západní prÛãelí zámecké budovy s hlavním vstupem v rizalitu. Stav z 28. kvûtna 2001, foto autor.
Ferdinand Sternbach, jehoÏ potomci je drÏeli aÏ do roku 1945. Souãástí popluÏního dvora byl pivovar, kter˘ nechal majitel statku Ferdinand Sternbach roku 1847 pfiestavût na
zámek. Budova slouÏila po záboru panství státem roku 1945 úãelÛm místního státního statku. Od konce osmdesát˘ch let 20. století v‰ak nebyla udrÏována, takÏe nyní je ve ‰patném stavu.
Dobrohofi (JindfiichÛv Hradec), jihozápadní nároÏí zámku s úzk˘m jiÏním prÛãelím. Stav z 28. kvûtna 2001, foto autor.
127
