Nosislavská tvrz a její obyvatelé (JM) Nosislavská tvrz leží jako celá obec na levém břehu Svratky. Její mohutné zdi stojí na původním z valné části gotickém půdorysu. I když původní dvoupatrová stavba byla už před rokem 1680 o jedno patro snížena, tvrz dodnes tvoří zachovalý celek. Údaj v knize Hrádky a tvrze na Moravě o tom, že tvrz „stávala v místech domu čp. 72“ a na fotografii že jsou její zbytky, je mylný 1) Tvrz tam jako č. 72 stojí dosud celá. Až do roku 1945 byla u tvrze zřetelná nejen mírně prohloubená stopa po vodním příkopu, ale jeho část byla zachována i jako vodní plocha o rozměrech asi 25 x 6 m a hloubce kolem půl metru. Ta už nebyla spojena s řekou a když za válečných událostí byl zničen splav mlýna ve Velkých Němčicích, vodní hladina ve Svratce v blízkosti tvrze klesla asi o 1 m a zbytek vodního příkopu v krátké době vyschl. Jeho polohu i po 50 letech ještě vyznačuje několik vrb. Tvrz svým nížinným opevněním a vodním příkopem s tekoucí říční vodou nemohla dostatečně čelit větším nepřátelským nájezdům do brněnské kotliny od jihovýchodu. Proto bylo nutno někdy na přelomu 14. a 15. století opevnit kostel 2). Kostel stojí na malém návrší, původně možná zřetelnějším ostrohu, vzdáleném od tvrze asi 160 m. Byl obehnaný hradbami, dodnes z velké části dochovanými. Hradby se v posledních letech postupně opravují. Tato práce má za cíl shromáždit materiál o tvrzi a jejích obyvatelích, aniž by zatím prováděla nějaké hlubší závěry. Doslovné citace archivních zápisů seřazené chronologicky mohou snad posloužit i jako pramen nejen k dějinám tvrze a k celkovým dějinám Nosislavi, ale upozornit i na jazykové zvláštnosti písařů. Z údajů o obyvatelích, zvláště z pozdější doby, by mohli případně čerpat genealogové nebo i demografové. Historii nosislavské tvrze je možno rozdělit do čtyř etap: a) tvrz jako šlechtické sídlo (do roku 1485) b) jako majetek židlochovického panství a sídlo jeho úředníků (1485 - 1654) c) jako hospodářské stavení (lán, půllán, 1654 -1994) d) jako historická památka a součást nově postavené rekreační stavby (od roku 1994). Při prvním číslování domů měla tvrz č. 6, při druhém číslování dostala dnešní č. 72. Území kolem Hustopeč a Židlochovic bylo původně zeměpanským majetkem, z něhož byly postupně zcizovány různé části, až nakonec vedle města Pohořelic zůstaly v přímém držení krále jen vsi Blučina a Rakvice 3). Podle první písemné zmínky z roku 1278 patřila také Nosislav už jednomu z příslušníků tehdejší nižší šlechty, a to Žofii, manželce Bohuše z Drahotúš, maršálka na Moravě, a jejím dětem Častolovi, Smilovi, Crhovi, Kunovi a Herce. Nižší šlechta tehdy vznikala z příslušníků z knížecích družiníků nebo i z příslušníků nesvobodné ministeriality. Žofie jako žena nemohla být prvním příslušníkem nově vzniklého šlechtického (zemanského) rodu, zdědila tedy Nosislav po svém otci nebo jiném příbuzném nebo ji dostala darem od svého manžela, jemuž patřilo více takových osad. Je možno předpokládat, že už tehdy Žofie měla své sídlo v místech dnešní tvrze, i když první písemný doklad o tvrzi se váže až do doby o 83 let pozdější. Spolu se svými syny Častolem, Smilem, Crhou, a Kunou a s dcerou Herkou Žofie darovala Velehradskému klášteru mlýn v Unkovicích i s mlýnskou strouhou patřící k Nosislavi, z níž jí plynul roční důchod. Strouhu před nějakým časem koupila od kláštera a zaplatila za ni opatovi Lupinovi 26 liber (hřiven) stříbra. Žofiin dar následoval po jejích nějakých blíže nespecifikovaných proviněních („za prominutí a odpuštění mých hříchů a pro spásu potvrzeného pána a manžela mého a svrchu jmenovaných mých dětí“). Nosislavská paní si však vymínila, že „takovou strouhu pan opat a bratří nadřečení v klášteře zvýší a opraví, aby našim lidem v Nosislavi škoda nebo zřejmá újma tou strouhou nebyla způsobována“. Na svůj darovací list psaný na hradě v Olomouci nechala přitisknout pečeti pana opata Lupina z Velehradu a „pána a manžela svého“. Jako svědkové podepsali list Bruno, biskup olomoucký, pan Albert de Vren (předseda olomouckého soudu), pan Onšík, komoří olomouckého údělu, Hartmann, bratr pana Bohuše, přítomní poddaní, Protivec, Jeroným a Ondřej, bratří, a mnozí jiní. Latinsky psaný darovací list se nalézá ve Velehradkém kodexu 4). První písemná zpráva o nosislavské tvrzi jako šlechtickém sídle stojícím zaručeně v jejím současném prostoru se zachovala z doby o 51 roků pozdější (1349). Bušek z Nosislavě tehdy se svým bratrem Adamem z Lovčiček obdržel po 3 lánech v Křídlovicích 5). V roce 1361 Adam z Lovčiček vyměnil nosislavskou tvrz s příslušenstvím za Buškův statek 6). Boček (zemř. před rokem 1398) měl ještě bratry Hrzka a Karla ze Želic a Nosislavě a sestru Dorotu. Karel byl v letech 1371-1381 knězem u sv. Petra v Brně 7). Bočkovou ženou byla Kunka, sestra Ješka a Výška z Chrudichrom (zemř. po roce 1398). Kromě Sudky ze Želic měli spolu ještě dceru Katruši.
V roce 1370 Boček z Nosislavě prodal tvrz, dvůr, 3 a půl lánů polí, 5 chalup a polovinu patronátního práva Blahutovi z Chrudichrom za 85 hřiven grošů; vkladu do zemských desk odporovali bratři kněz Karel a Hrzek z Želic, kteří tvrdili, že dědictví patří jim a nikoliv Blahutovi 7). Spor pravděpodobně vyhráli, protože už v roce 1373 je jako majitel tvrze znovu uváděn Boček. Roku 1381 se Boček oženil s Kunkou, sestrou Ješka a Výška z Chrudichrom (zemř. po roce 1398). Své manželce připsal 4 hřivny grošů činže; její věno bylo 40 kop grošů. Po Bočkově smrti vdova Kunka zajistila deskami v Nosislavi na 4 činžovních lánech s příslušenstvím 40 hřiven grošů svého věna Ješkovi a Výškovi, bratřím z Chrudichrom 8). Boček se zadlužil u židů a právo na část jeho majetku v Nosislavi (mimo tvrz) připadlo moravskému markraběti Joštovi, který jej v roce 1403 daroval za věrné služby Mikulášovi z Rohozova. Darovací list zní takto: My Jošt z Boží milosti markrabě Bramburský, markrabě a pán Moravský etc. vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti anebo slyšeti budú, že znamenavše věrnú a ustavičnú službu statečného Mikuláše z Rohozova, věrného našeho milého, ježto nám v našich potřebách ukazoval a ještě tím snažněji jmá ukazovati v budúcích časích, protož s dobrým naším rozmyslem a svědomím dali sme jemu a jeho erbóm a mocí tohoto lista dáváme naše všickno právo, ješto na nás spadlo jest od židóv našich pro dluhy a pro rukojemství někdy Bočka z Želic na tom díle, ješto jměl ve vsi Nosislavi i na tom, což k tomu přísluší, buď mnoho anebo málo, aby on Mikuláš svrchupsaný i jeho erbové ten jistý jeho díl ve vsi Nosislavi jměli, drželi a toho požívali k své vóli tím právem, jakož jest na nás od židóv přišlo. Také dáváme jemu ty všichny peníze, dluhy, jistiny i lichvy, ješto naši židé mají na tom svrchupsaném díle, zvláště všicky listy, ješto židé jmají na ten jistý Bočkóv díl a na jeho dluze, buďte v zemi, nad zemí, ven z země kdežkoli, zkazujem, umořujem, aby věčně k upomínání jistin i lichev nejměly žádné moci a některé pevnosti. A ktožby kolivěk tento list s dřéveřečeného Mikuláše dobrú vólí jměl, ten jmá plné pravé k tomu ke všemu, což svrchu psané stojí. A toho na svědomí a pro jistost naši pečeť kázali sme přivěsiti. Jenž dán v Slavkově léta po Božím narození tisíc čtyři sta třetího tu sobotu po svaté Doroty 9). Tvrz měla v té době v držení Bočkova dcera Sutka (Sudka) ze Želic (též z Němčiček, z Nosislavi), manželka Jana Puklice z Cetkovic. V roce 1406 Sudka prodala všechno dědictví v Nosislavi po otci, ves a tvrz Nosislav s patronátním právem. s poli, lukami a vinicemi Nivkou a viničnými desátky, chalupami, lány s příslušenstvím (mimo matčino věno v Nosislavi, které dostal darem Hlava z Libenic od paní Kunky) Mikulášovi z Rohozova a jeho dědicům. /Podle Břeclavska, 1969, došlo k prodeji „kolem 1403“./ 10) Následujících asi 15 let patří do období, ve kterém se dovídáme o tvrzi převážně ze zpráv o krádežích, loupežích, podvodech a neplacení dluhů, jichž se její majitel dopouštěl nebo z nichž vinil jiné šlechtice. Už v roce 1406 Mikuláš z Rohozova (odjinud z Nosislavi) byl žalován Janem řečeným Tyklem, měštěnínem z Jevíčka, že „jemu vzal na svobodné cestě šest koní a deset tun oleje i se vší přípravú, což jest u voza měl; toho pokládá za 50 hřiven gr.“ 11). V následujícím roce naopak Mikuláš z Rohozova žaloval Viléma Rysa z Rohatce z purkrechtu i s nadbyty, protože „mi pobral i mým lidóm chudým v Nosislavi dobytek malý i veliký; toho pokládá za 30 hř. a jsa u téhož pána jakož já; a to mi řekl a slíbil zase vrátit; tu jsem slal do Slavkova k němu své lidi, an je vyhnal a vrátiti nechtěl; vedu to k jeho právu“. Současně podal Mikuláš z Rohozova další dvě žaloby: Bohuši z Holúbka, „že mi dlužen 60 kop gr. a těch peněz mi neplní; chci to ukázati jeho listem s jeho pečetí; týmž právě póhonem a o též peníze pohoní Hynka řečeného Suchý Črt z Kunštata, odjinud z Rabštajna“ 12). V těchto Mikulášových sporech mj. můžeme hledat příčiny špatného stavu jeho hospodaření. Už před rokem 1422 rukojmí za Mikuláše z Rohozova Jan Racek z Mrdic (z Dambořic) prodal tvrz s dvorem a patronátním právem, majetek s lidmi „platnými“ a vinicí Nivkou, viničné desátky a všecko příslušenství Joštu Hechtovi z Rosic 13).; v té době (1420) Vilém z Batelova pohonil Jana Racka z Dambořic, „že mu nevložil v Nosislavi ve dsky, jakož se jest zapsal a tak pokládá 400 hřiven gr. a 10 kop“ 14 ).Také za Jošta Hechta z Rosic, kterému patřila tvrz s příslušenstvím patřila až do jeho smrti (1446 nebo 1447), docházelo k soudním sporům. Ty už se však netýkaly zjevných loupeží apod., ale byly vedeny formou žalob o majetkové nároky. Pokračovaly prakticky neustále až do doby, kdy tvrz s poplužním dvorem i s „lidmi platnými“, vinohrady, vsí Želice, s dvorem Žabčicích atd. získal Vilém z Pernštejna. Např. roku 1429 se týká tento zápis v knihách půhonů: „Já Jošt Hecht z Rosic pohoním Heníka z Valdštejna odjinud zu Židlochovic a zvláště v Nosislavi, že mi drží zboží mé v Nosislavi s jich příslušenstvím i s vinohradem Nivkú, ježto já k tomu právo mám“ 15). O osm let později naopak žaloval Heník z Valdštejna a z Židlochovic Jošta Hechta z Rosic z pěti set hřiven gr. dobrých stř., „ že jest podle nálezu panského list zprávný na Nosislav položiti měl u nebožtíka pana Jindřicha Lipského na Tempelštejně, kterýžto list nebožtíkovi p. Vilémovi Zajícovi na Nosislav na zprávu svědčil a ten list jeho rozkázáním a panským, nálezem měl vydán býti nebožce paní Dorotě, někdy manželce mé a mně a tím listem nám Nosislav měla ve dsky vložena býti; toho jest on neučinil, než protiv rozkázání páně Zajícovu a proti panskému nálezu list sobě k své ruce a Zigmundovi v jiná slova obnoviti kázal; a podle toho listu Nosislav kázal sobě Janovi Rackovi ve dsky vložiti“ 16). Roku 1446 byly zaznamenány čtyři žaloby Viléma z Batelova o Nosislav, přičemž není vždy zřejmé, jde-li o tvrz nebo jiný
nosislavský majetek. Vilém žaloval Václava Hechta z Rosic, že „otec jeho Jošt dal mi list a na ten i dobrú vuoli, kterýž jest svědčil jemu Joštovi a otci mému Sigmundovi na Nosislav a podle toho listu a podle jeho dobré vuole mělo mně ve dsky vloženo býti; i přijal sobě sám Jošt ve dsky, a proto syna jeho Václava pohoním, poněvadž jeho zboží drží, aby mi toho plátce byl za svého otce Jošta a toho pokládám čtyři sta hřiven gr. a deset kop dobrého stř.“ 17) Dále Vilém žaloval Zicha z Nosislavi, „že že mi drží mé /zboží/ Nosislav, ježto já k tomu lepší právo mám, nežli on, a toho pokládám za čtyři sta hřiven a za 10 kop gr.“ 18). Nato obvinil také Jana Racka z Mrdic a z Dambořic (byl to asi jeho tchán), že „maje mně vložiti ve dsky Nosislav podle listu, kterýž mám s páně Joštovú dobrú vuolí, i vložil p. Joštovi; a toho pokládám čtyři sta hřiven a 10 kop gr. Chci to listem ukázati, při kterém jeho pečeť visí“ 19). Heníka z Valdštejna a z Židlochovic Vilém zažaloval, že „mi drží Nivku, vinohrad mój, ježto k tomu lepší právo mám, nežli on; chci to listem okázati a toho pokládám dvě stě hřiven“ 20). Heník z Valdštejna a z Holštejna pokračuje ještě v roce 1447 v žalobě z roku 1437, teď na Joštova syna Václava Hechta z Rosic : „jakož jsem byl pohnal Jošta Hechta z Rosic ze čtyř set kop gr. dobrých stř., že podle páně Zajícova rozkázání a panského nálezu měl list položiti zprávný u nebožtíka p. Jindřicha z Lipého a na Templštejně,kterýžto list nebožtíku p. Zajícovi na Nosislav na správu svědčil a podle toho listu Nosislav měla nám ve dsky zemské vníti: paní Dorotě, manželce páně Zajícově a dceři její, paní Kateřině, někdy manželce mé a mně; toho jest neučinil a v tom jest umřel a skrze to já jsem přišel o Nosislav i o jiné, což k tomu sluší, a to zboží, co jest on měl, to spadlo na jeho syna Václava; i pohoním jej Václava proto z Rosic, syna jeho, ze čtyř set kop gr. dob. stř., že mi toho plátce býti nechce za svého otce a maje jeho zboží“ 21); podruhé Heník z Valdštejna a z Holštejna žaloval Václava Hechta z Rosic o 200 kop gr.dob. stř., „že drží nápad otce svého a jeho otec, ten jest svým svědomím, kterýmž svědčil paní Tovačovské, mě a mé dcery připravil o to a on to věda,nechce mi plátce býti; chci toho pokázati a na panském nálezu dosti míti“ 22) Po smrti Jošta Hechta z Rosic byl majitelem tvrze jeho syn Václav Hecht z Rosic, ale jeho vlastnictví bylo od začátku zpochybňováno Vilémem z Batelova a už roku 1447 byl rozhodnut spor mezi Vilémem a Václavem Hechtem z Rosic: „ponižd jemu páni nalezli o Nosislav a o vinohrad Nivku, že právo k tomu má; takéž p. Václav Hecht má jemu to ve dsky vložiti“ 23). Václav Hecht z Rosic opravdu vložil díl obce s tvrzí, který mu patřil, Vilémovi z Batelova 24); pokračovaly však spory s Jindřichem z Valdštejna na Židlochovicích o tento majetek, táhnoucí se již od prodeje Jana Racka z Mrdic Joštovi Hechtovi. Vilém z Batelova, syn Zikmunda z Batelova (nar. před 1409, zemř. po 1464) držel tvrz v letech 14471464. Patřil mu též majetek v Olešné , Rašovicích a v Jeníkovicích, Jeho ženou byla Kateřina z Mrdic, dcera Jana z Mrdic a Rašovic. V roce 1464 jí Vilém zajistil v zemských deskách 250 hřiven grošů „na vsi Nosislavi, lidech činžovních, tvrzi a dvoře, lesích, vinicích, viničných desátcích a na čem měl právo“ 25“). Už za nového majitele Viléma z Batelova byl roku 1448 ukončen spor Heníka z Valdštejna, kter.ý svůj nárok na Nosislav pozbyl ve prospěch Václava Hechta z Rosic: „jakož podle prvního panského nálezu p. Heník měl Vilémovi z Batelova Libomyšl /v nynějším okrese Beroun/ ve dsky v Čechách vložiti, a ponižďť p. Heník toho neučinil, což učiniti měl, a p. Václav byl o to pohnán, aby učinil a on podle panského nálezu a vedle rozkázání otce svého Nosislav vložil Vilémovi ve dsky, pan Václav nemá odpovídati“ 26) Kolem roku 1464 se uváději jako držitelky tvrze dcery Viléma z Batelova Dorota z Batelova a na Jinošově a Kunka z Pačova a z Batelova a v letech 1484-1485 Vilémův syn Havel z Batelova a na Jinošově, syn Viléma (zemř.před 1501). V roce 1485 končí období, kdy nosislavskou tvrz měli v držení příslušníci drobné šlechty, kterým patřívala mimo tvrz jen část ostatního majetku v Nosislavi (měli však zase svůj pozemkový majetek v jiných místech). Havel z Batelova prodal nosislavskou tvrz s lidmi, které měl v Nosislavi a díl vsi s poplužním dvorem, se sadem a vinohrady (jmenovitě byly zaznamenány Nivka, Grefta, Žídek, Novosad a Bezděkov), s desátky zemními a kostelním podacím, ves Želice „s rolí oranú neoranú“ a díl Žabčic s dvorem a 4 lány s příslušenství, „což k té tvrzi od starodávna příslušelo“, za 2000 dukátů Vilémovi z Pernštejna; do zemských desek byl prodej zapsán 1490 27). Vilém z Pernštejna (asi 1453-1521), syn Jana z Pernštejna a Bohunky z Lomnice, byl známý politik a majitel mnoha panství v Čechách i na Moravě, na nichž zaváděl nové způsoby hospodaření. Jeho ženou byla Johana z Liblic a měli spolu děti Aničku, Bohunku (1485-1549), provdanou za Jindřicha z Lipé, Jana (1487-1548) a Vojtěcha (1490-1534). Kdo na Pernštejnově nosislavské tvrzi v letech 1485 až 1530 bydlel, není známo. Už v roce 1486 Vilém z Pernštejna prodal Nosislavským louky od pusté vsi Želic a louku, jež patřila k Želickému dvoru, za 140 kop gr. a 12 kop gr. roční činže o sv. Václavě; v témž roce Vilém z Pernštejna potvrdil Nosislavským odúmrt 28). Jako přivrženec tehdejšího krále českého a markraběte moravského Matyáše dosáhl Vilém svou přímluvou u něho, že povýšil Nosislav na městečko, vysadil mu dva výroční trhy a jeden trh týdenní (každou středu) a udělil městečku městský erb (ve Vyškově a den sv. Františka 1486) 29).
Roku 1508 Vilém z Pernštejna koupil od Ladislava z Boskovic tvrz a městečko Židlochovice. Od té doby měla Nosislav stejnou vrchnost s panstvím židlochovickým a tedy i tvrz jako její součást patřila postupně Pernštejnům, Janu Ždánskému ze Zástřizl, Žerotínům a Vadštejnům. Na nosislavské tvrzi mohli v té době sídlit i někteří příbuzní majitelů panství.Nepřímým důkazem toho je skutečnost, že právě na nosislavské tvrzi byla v roce 1528 vyhotovena zásnubní listina Markéty, dcery Vilémova dědice Jana II z Pernštejna (Bohatého), zemského hejtmana moravského, s Jindřichem, knížetem minsterským a olešnickým (zu Nosislave am Gedächtnistage der Geburt des H. Christi) 30). Prvním známým vrchnostenským úředníkem, který sídlil na tvrzi, je Jan Mauricný z Rajchova (před rokem 1540) 31) a po něm je znám Jan Frey z Freyku (v letech 1512-1546) 32). Více zpráv se už dochovalo o jeho nástupci Janovi Kytlicovi z Rudolce a na Heralticích (žil na tvrzi v letech 1548-1563), jehož bratr Mikuláš byl úředníkem na Pernštejně. Roku 1555, v neděli na tři Krále „stalo se sečtení a srovnání mezi panem Janem Kytlicí z Rudolce a na Herulticích z jedné a Janem Branským, vincourem je/h/o z strany druhé, o to, co jest pan Jan Kytlic jemu na vincourování půjčil, podle kteréhož počtu Jan Branský panu Janu Kytlicovi zůstává 40 zl. rýn., a ty panu Janovi Kytlicovi na statku svém, kterýž má aneb míti bude, vokazuje, tak, aby z statku Jana Branskýho beze vší překážky panu Janovi Kytlicovi ta suma svrchu psaná 40 zl. rýn. zaplacena a dána byla. Stalo se v přítomnosti Václava Rozka, purgmistra (dům 24), a starších Petra Skály (dům 74) a jejich přísedících toho roku, a ty peníze pa/n/u Kytlicovi se mají nacházeti na Masopustovi a na Ambrožovi Holým“. „Téhož léta a dne nahoře psaného pan Jan Kytlice učinil sečtení s Annou, pozůstalou vdovou po nebožtíkovi Martinovi Váchovi, a to takové, že nebožtík Martin Vácha zůstal panu Janovi Kytlicovi na vincourství 15 zl. rýn. dlužen, kterážto suma má z statku Vachova zaplacena býti. Stalo se v přítomnosti týchž osob nahoře psaných“ 33). V roce 1560 Jan Kytlic (Kytlice) z Rudolce dlužil peníze sirotkovi po Bartošovi Počarovi z Nosislavi Václavovi (Václav Počar v roce 1565 jako šestnáctiletý zemřel) 34). Roku 1563 byl Jan Kytlic svědkem na svatbě svého příbuzného, nosislavského řezníka Jakuba Moravy, spolu s dalšími přáteli: vladykou Janem Bule z Bořitova, Petrem Komínkem z Prostějova, Vítem Dlapou ze Židlochovic a jinými 35). V témž roce „v sobotu po sv. Jiří, za purkmistra Václava Rozka (dům 24), starších Mikuláše Moudrého, Jiříka Zubřický/h/o ml. (dům 26) a Vavřince Váně (dům 8), hornýho, pan Jan Kytlic z Rudolce a na Herulticích z strany dluhu, kterejž jest měl a má na statku Jana Branskýho podle smlúvy teď (?) navrchu zapsanýho a podle stvrzení kšaftem téhož Jana Branskýho se před ouřad najíti dal a na sumu témuž panu Janovi náležitou, totiž na těch 30 kop gr. čes. Takto se vyplněti začalo sirotku Počarovýmu 4 zl., kteréž Vácha přijal k sobě a má je ouřadu nynějšímu zas položiti. Též panu Janovi Ambrož Holej z vinohradu na Zbejšovech od Branskýho koupenejm položil 4 kopy grošů čes. Týž Toman Masopust z gruntu Jana Branskýho položil 2 kopy gr. čes. Ty pan Jan Kytlic vzal. Učiní toho všeho 9 zl. Zůstává se panu Janovi Kytlicovi 21 kop gr. čes. a ty mají takto vyplňovány býti: od Ambrože při vánocích po 5ti kop gr. čes. a od Tomana Masopusta týž při vánocích 3 kop. To placení má jíti až do vyplnění sumy jeho svrchu psaný“ 36). Dalším hospodářem na tvrzi byl Melichar Bohdalický z Bohdalic a na tvrzi (od roku 1568 do smrti v roce 1590). Přestěhoval se na tvrz z lánu č. 47, který koupil v roce 1566 za 800 zl. od Samuela Panvice. V roce 1567 byl přijat do moravského rytířstva (vladyctví a přídomek z Bohdalic dostal se svým bratrem Janem už v roce 1558) 37). Melichar Bohdalický byl třikrát ženat (první žena Maruše Barská z Barště, svatba 1577, druhá Hedvika Pacáková (Pacačka) z Dubence, svatba 1581, třetí Kunka Vojická, podruhé vd. Pinkocká). Z dětí je znám jen syn Melichar (nar. 1582). V roce 1570 byl zeman Melichar Bohdalický z Bohdalic podezřelý z vraždy Hynka Pavlata z Olšan ( z domu 46); „šel na Pavlata se zbraní a motykou a na Pavlata beze vší příčiny volal a mluvil, lotry jemu dávajíc a pohrůžky činíc, že jej bíti bude“; Pavlat měl „zezadu žebra a ledví přeraženy“ 38). Asi 1572 prodal Beneš Skurský ze Skur a ve Ždánicích Melicharovi Bohdalickému své peníze na jeho nynějším domě (půl druhého sta zl. 25 gr.); k uskutečnění prodeje udělil Skurský plnou moc svému švagrovi Alexandrovi Střelickému ze Střelic 39). V roce 1577 Melichar Bohdalický dal manželce své, paní Maruši Barské z Barště, vinohrad Krajinu v Záhumení 40)
1578
Michal Londa měl v držení dům bez příslušenství (71, vedle tvrze), který „byl mnoho let pustý a roboty panský Jeho Milosti scházely. Z rozkazu Jeho Milosti pána Fridricha z Žerotína a na Židlochovicích pan Václav Pacák z Dubence, ty časy ouředník na Židlochovicích, před námi (ouřadem) oddal jest na místě Jeho Milosti pána dům urozené paní Maruši Barské, manželce pana Melichara Bohdalického (kromě rolí, louk, zahrad a jiných všech k tomu domu případností), aby dala sobě
stavěti na tom místě, kde ten duom stál“. Michal Londa má doplatit verunky a přitom užívat pole atd. Má platit též plat zemský. Stalo se v rathouze 36) 1578
pan Melichar Bohdalický z Bohdalic koupil peníze, které měl pan Vít Švestka z Chloustné na čtvrti vinohradu v Dlouhých Padělcích 37)
1581
pan Melichar Bohdalický dal paní manželce své milé, paní Hedvice Pacačce z Dubence, vinohrady Pacák (?), Padělek a Záhumení 38)
1582
„Jeho Milost pan Frydrich z Žerotína jest ráčil 1 čtvrt vinohradu v Dlouhých Padělcích na kmotrovství synovi pana Melichara Bohdalického z Bohdalic a na tvrzi v Nosislavi /dáti/“ 38) 1582
Melichar, syn Melichara Bohdalického z Bohdalic (1582-)
1582
nosislavský ouřad prodal panu Melicharovi Bohdalickému z Bohdalic na místě sirotků po neb. Stanislavovi Bořkovském (dům 69) čtvrt vinohradu krajinu v Dlouhých Liškách za 40 zl.; pan Melichar tehdy koupil ještě čtvrt vinohradu v Krátkých Padělcích od Tomáše Buchetky (dům 38) za 30 zl. 38)
1582
pan Melichar Bohdalický koupil od Petrky Chmelaře čtvrt vinphradu v Krátkých Padělcích za 30 zl. víd. a hned jest zase pan Melichar od Petrky těch 30 zl. při zápisu za hotovou sumu kpoupil, totiž za 14 zl. víd. a za 1 gr. 39)
1583
Melichar Bohdalický byl jedním z 9 rukojmích „bratří starších novokřtěnských“, když kupovali od Martina Trnky jeden ze tří domů, ze kterých pak vznikl jejich dvůr (ten byl na místě dnešních domů 68 - 70, tedy v těsném sousedství tvrze 44)
1588
pan Melichar Bohdalický z Bohdalic koupil achtel Záhoří od Jana Červinky 1588 Apolena, dc. Palyše z Křepic, služebná; v tomto roce se provdala za Hanzla Ševce; „pan Melichar Bohdalický z Bohdalic šetříce věrnost a dobré chování jemu souce učiněné v službě, že jest se dobře chovala, z lásky 1 čtvrt vinohradu v Dlouhých Padělcích ležící podle křtěnských daruje na ten způsob: jestli Pán Bůh prve ji nežli Hanzla z tohoto světa bez plodu povolati ráčil, aby takovej vinohrad zase k tvrzi připadl“ 40)
1590
Václav Bohdalický z Bohdalic přiznal své dědictví po bratru Melicharovi: ... přiznávám se tímto zápisem, kdežkoli čten aneb čtouce slyšán bude, jakž neb. pan Melichar Bohdalický z Bohdalic a na tvrzi v měst. Nosislavi, bratr můj vlastní, ležíce na smrtedlný posteli, kšaftem učinil pořízení o všelijakým statečku svém po něm pozůstalý, mně jest poručil 50 zl., šaty své chodicí, zbroje, ručnice, kordy. Jakž týž kšaft a inventář v sobě obsahuje, to všecko jsem k sobě zúplna a docela přijal a navíce já dědíce i budoucí potomci moji na nic víc natahovati se po neb. již psaném bratru svém se nechci, připovídám. Kromě nápadu mně kšaftu od neb. bratra mého milýho poručeného se vodříkám 41)
1590-1591
vdova po Melicharovi Bohdalickém z Bohdalic Kunka Vojická, podruhé vd. Pinkocká (m. Jan Pinkocký z Bieloblot)
1591
Kunka Vojická koupila od Martina Vepřka (dům 11) zahrádku na Vinařích za 6 zl. hot. 42)
1591-1592
Augustin Kratochvíl uvádí mylně jako držitele tvrze Diviše Hoštického z Hoštic a Václava Vahanského z Vahančic; ti však měli své domy jinde; chybné je i znění křestního jména Kfelerova: enbyl Václav, ale Mikuláš 1597 Kateřina z Litavan, děvečka u paní Kunky Vojické; svatební smlouvu zadala svému manželovi, vdovci Jiříkovi Filovi, půlláníkovi 49, 15 zl.; po jeho smrti se k ní na půllán přiženil Václav Hrubý 43)
1597
vladyka Jan Pinkocký (Piontkowski, Pienkotský aj.) z Bieloblot, úředník panství židlochovského ( -1615); původem polský šlechtic sice vyženil tvrz, ale bydlel v ní jen velmi krátce; je známa jen jediná zmínka, že se psal Pionkotský na tvrzi (1597) 46) 1.ž. Kunka Vojická, poprvé vd. za Melichara Bohdalického z Bohdalic) 2.ž. Kača Dobřinská z Dobřenic, ∞ asi 1598
1599-1608
Mikuláš Kfeller (Kšelar, Kštelar) z Longrina a na tvrzi, ouředník panství židlochovského ( -mezi 1608 a 1613)
1599
Mikuláš Kfeller z Longrina koupil čtvrt vinohradu v Dlouhých Šimpercích od Jakuba Mandelera za hotových 19 zl. 46)
1600 a 1601 bral Mikuláš Kfeller verunky po 3 zl. od Ondry Perničky (dům 128) za dluh neb. Jana Špice (též dům 128) na jeho domě 47) 1601
Mikuláš Kfeller bral z verunku Martina Linharta za dluh neb. Matěje Ševce 4 1/2 zl. 48); v témž roce bylo Mikulášovi dáno 2 zl. ze závdanku Marty, vdovy po Matěji Bednářovi (dům 10), na dluh 49)
1603
Mikuláš Kfeller koupil od Jiříka Chrudimského za 20 zl. čtvrt vinohradu slove Šejbl; zavdal 5 zl. a zbytek splácel po 5 zl. ročně 50)
1605
Mikuláš Kfeller koupil verunky (28 zl.) od Gregora Roštorfa (66) za 5 zl. hotových; v roce 1614 už brali tyto verunky sirotci po neb. Mikulášovi Kfellerovi 51)
1608
pan Mikuláš Kfeller z Longrunu a na tvrzi nějakých peněz (54 zl) k záduší povinovat byl (odkázal). Srážel je z dluhu neb. Jierga Klose (12 tolarů), který bral verunky od Matouše Škody (dům 76) 52)
1608-1618
brali Mikuláš Kfeller a po jeho smrti nápadníci ze spravedlnosti, kterou Mikuláš měl na vinohradě v Krátkých Šimperkách, který páni starší prodali v roce 1605 Daňkovi Slezákovi, po 1 zl. ročně 53)
1609
bral Mikuláš Kfeller z verunku Jury Vaníčků na dům 2 zl., co neb. Vávra mu v zákupenství dlužen zůstal, 1610 ostatních 1 zl. 21 gr. 4 d. 54)
1610
zanecháno od urozeného pana Mikuláše Kfellera verunku na zadržalé verunky, co neb. pan Melichar Bohdalický byl zadržel, s povolením paní Anežky Bohdalické /sestry Melicharovy, manželky Jindřicha Šubíře/, totiž 3 verunky po 2 zl. Ty přijal p. starý do počtu obecního 55)
1612
bylo dáno Mikulášovi Kfellerovi z verunku Mikuláše Prytejfla 1 zl. 25 gr. (dluh za Kaču Boudnou; Kača byla pravděpodobně sirotek po Jurovi Vaníčkovi-Boudném) 56) 1613
sirotci Mikuláše Kfellera z Longrina a na tvrzi
1613
prodal pan Jan Diviš z Žerotína tvrz slove Kfellerovskou za 600 zl. panu Jiřímu Arnoštovi z Karlovce; lán rolí, půl zahrady při tejž čtvrti za vodou, z kterejž plat Jeho Milosti pánu každý rok přichází (1 zl. 6 gr.), 2 Přední louky, 1 louka od hranic němčických, 1 louka Kunova pod plat Jmp po 7 gr. 3 1/2 d., kromě tý zahrady, z nichž (!) se k vubci platí. Místo závdanku pan Karlovec majíce na domě svém Bednářovském (dům 3) 34 zl. zaplacených a ještě k tomu za rok 1614 verunk 14 zl. Ostatek 602 zl. po 14 zl. ročně; též všechny roboty podle jinejch láníků z tejž tvrze vykonávati, poplatky všelijaké Jeho Milosti pánu, též berně sněmem nařízený. Pakli by se tomu všemu zadosti nečinilo, tehdy aby držitel tej tvrze povinen byl, když by se jemu od Jmp neb ouředníka věděti dalo, do čtyr neděl tu tvrz robotným člověkem osaditi. Pakli by se toho do těch čtyr neděl nestalo, aby JMp neb ouředník na místě JMp tu moc měl , túž tvrz skrze přísežný osoby zdejší nosislavské šacovati dáti a dadouce podle šacunku závdavek na právo složiti, jinejm hospodářem dle libosti své osaditi 57)
1613-1616
vladyka Jiří Arnošt z Karlovce, láník ( -1616 nebo 1617); předtím hospodařil na domě č. 3 ž. Maruše Bremová, dc. Jana Brema Sezemeckého z Tarnovic, poprvé vd. Vranovská (Teranovská) (m. Eliáš, dům č. 3), potřetí vd. Koutská (m. Václav) ∞ asi 1613; děti Jiří a Maruše neměli
1616
pan Jiří Arnošt z Karlovic prodal 2 čtvrti vinohradu ve Zbejšovech za 140 zl. mor. Davidovi Pybmerovi (dům 65). Závdavek 54 zl. V roce 1619 měla dostat paní Maruše Koutská po neb. Davidovi Pybmerovi poslední verunk 3 zl. Novému majiteli Pongráci Wognerovi jej odpustila „za příčinou, že vinohrad k spuštění přišel“ 58)
1617-1620
Maruše Koutská, roz. Sejzemecká z Tarnovic, dc. Jana Brema Sejzemeckého z Tarnovic, poprvé vd. Vranovská (m. Eliáš 3, podruhé vd. Karlovcová (m. Jiřík Arnošt z Karlovce), lánice
1617
Maruše Koutská zaplatila za Jiřího Arnošta z Karlovce 3 zadržalé verunky po 14 zl. 57)
1617
paní Maruše Premovna Sejsemečka z Tarnovic prodala achtel vinohradu v Dlouhých Liškách za 18 zl. 59)
1618-1620
kladl verunky na tvrz po 14 zl. manžel paní Maruše Václav Koutský; roku 1618 „takový peníze, týž i ty z vejrunků od paní Maruši Seysemecké, paní manželky téhož pana Václava, jsou do důchodu Jeho Milosti pána protiv kvitanci odvedeny“ 57)
1620
dala Maruše Koutská tvrz s příslušenstvím zapsat svému manželovi Václavu Koutskému; v purkrechtní knize o tom píší nosislavští starší: “poněvadž v nynějších nečestech /=hříšných dobách/ a časích nebezpečných v lidech všelijaký proměny se stávají, pro budoucí zmatky a nesnáze, kteří by, pokudž by která osoba z nich smrtí zachvácena byla, vzniknouti jměly, žádost na nás se složili, abychom její /jejich/ z obou stran dobrovolný ohlášení a předně zápisem do těchto knih městeckejch opatřiti dali. Protiv čemuž znajíce žádosti jejich slušné bejti, čeliti jsme nechtěli, nýbrž k tomu ke všemu povolili. I oznámila paní Maruše Sejzemecká z Tarnovic: poněvadž s(e) paní Johanou, sestrou svou vlastní, ve všem statku rozdílné jsou a nemajíce dědicův svejch žádnejch kromě pana manžela svého: pokudž by Pán Bůh paní Maruši uts. smrti neuchoval a prveji nežli pána jejího z tohoto světa vytrhnouti ráčil, tehdy statek svůj všechen mohovitej i nemohovitej, jak tvrz městečka Nosislavě i s příslušenstvím jejím, též svršky všelijaký i vinohrady a což by jí tak kolivěk podle vejminky smluv jejich svadebných náleželo a jakýmkoliv jménem se jmenovati by mohlo, všecko panu Václavovi Koutskýmu, panu manželovi svýmu nejmilejšímu, k mocnýmu užívání tímto zápisem odvozuje a nad tím všim mocného hospodáře činí, v čemž právu žádnej jinej člověk na budoucí časy žádnú překážku činiti nemá a právo k tomu jmíti nemůže. Pro lepší paměť a toho všeho ujištění tento zápis do knih těchto učiněn” 57)
1620-1623
Václav Koutský, láník ž. Maruše Sejzemecká z Tarnovic, dc. Jana Brema Sejzemeckého z Tarnovic, poprvé vd. Vranovská (m. Eliáš 3, podruhé vd. Karlovcová (m. Jiřík Arnošt z Karlovce); Václav a Maruše byli bezdětní
1621-1623
pokračoval pan Václav Koutský v kladení verunků po 14 zl. do panského důchodu 57)
1623-1654
o osudech tvrze v době, kdy většina městečka byla válkou zdecimována, nejsou žádné zprávy; jisté je, že v těchto letech nebyla obydlena a pozemky nebyly obhospodařovány; její bytelná stavba však zřejmě ty tři desítky let na rozdíl od ostatních nosislavských domů, které se po zpustošení musely většinou stavět od základů znovu, vydržela; svědčí o tom i následující zápis, který hovoří sice o tom, že „jak na stavení /tvrzky/, tak na gruntech k ní náležejících žádného vzdělání se nečiní“, ale ne o tom, že by byla válečnými událostmi vážněji poškozena
1654
Zdislava hraběnka z Valdštejna věnovala nosislavskou tvrz, osvobozenou už za předcházející držitelů, ode všech robot, v hodnotě 426 zl. za věrné služby účetnímu písaři v Třebíči a svému sekretáři
Melicharovi Müllerovi. „Já, Zdislava, hraběnka z Waldsteina, rozená z Sezimova Oustie, paní na Židlochovicích a Třebíči. Tak jakož na poručení mé ouřad měst. Nosislavě jsou učinili a mně hodnověrný vejpis z knih purkrechtních měst. jejich, jak by draze na sumu peněz tvrze Kfellerovské, po robotami panskými a platy ouročními jsouce zavázána, s příležitostmi jejími a komu kterého času prodána byla, jak placení roční po veruncích, co jest na ní od držitelův jí zaplacené, a co ještě dopláceti zůstává, podali. V kterémžto vejtahu vynachází se, že na dotčenou tvrzku s příležitostmi jejíma platiti jest čtyry sta třidceti šest zlatých moravských, a ta /suma/ do důchodů mých židlochovských všecka zcela a zouplna k vykládání náleží. A poněvadž od časů dávných prošlých žádného držitele dotčené tvrzky nebylo, není a posavád se nenachází, takže co dále jak na stavení, tak na gruntech k ní náležejících žádného vzdělání se nečiní, nýbrž čím dále vždy k větší škodě a zkáze přichází a tudy placení a pokládání peněz mně náležejících uchází. I tehdy, aby k nějaké adifikací a vzdělávání dotčení gruntové moji zase přijíti mohli, na snažné a ponížené toho při mně vyhledávání Melichara Müllera pro jeho věrné služby mně činěné a až posavad vykonávající tu milost jemu činím a sumou peněz na jmenované tvrzi Kfellerovské v měst. Nosislavi mně naležející, takový grunt té tvrze a s jejími příležitostmi, to všecko k jeho mocnému a svobodnému a svobodnému užívání odevzdávám a toho všeho sobě jak nyní, tak i na časy budoucí prázdna činím a při tom při všem žádného práva sobě ani žádnému jinému nepozůstavuji. Co se dotejče robot povinných, že držitelé té tvrzky z mil. vrchnosti v robotách šetřeni byli, také dotčenému Melicharovi Müllerovi tu milost jako prvnějším držitelům činíc a jeho všelijakých robot osvobozuji. Platy ouroční z těch gruntův do důchodů mých povinný - ty se mají každoročně zcela a náležitě odvozovati. Pro lepší toho jistotu a plnost toho všeho, co se nadpisuje, jsem se v tom listu svou vlastní rukou podepsala a svůj přirozený secret se s jistým mým vědomím přitisknouti dala. Jenž jest dán na Židlochovicích 6. dne měsíce jully léta Páně 1654. L.S. Zdislava, hraběnka z Waldsteina“ 60) 1654- asi 1671 Melichar Müller, láník, bývalý sekretář Zdislavy hraběnky z Valdštejna a důchodní písař v Třebíči 1668 „vinohrad panu Melicharovi Milerovi, sekretáři hraběnky starý z Valdštejna, darovaný, od něho Václav Srnec (dům 20), soused zdejší, za 8 zl hotových /nále/žitě koupil“ 61)
1671
při soupisu komínů byl do seznamu zapsán „kamenný dům“ se 3 komíny, který patří panu Melicharovi Müllerovi, ale bydlí v něm podruh 62) 1671
1673
neznámý podruh
Melichar Müller prodal tvrz za 624 zl. mor. 40 kr. Augustinovi Guldtovi (Goldovi), na kteroužto sumu on Augustin dobrovolně přistoupil a při zápisu ihned 30 zl. mor. závdanku položil (kterýžto pan Melichar před právem přijal) a rok po roku od příštích svatých Třech králův 1674 po 10 zl. mor. až do vyplacení vší sumy se uvolil. Při této koupi byla na tvrz
poprvé uvalena robota. Zápis v purkrechtní knize: „Léta Páně 1673, dne 17. juny, za rychtáře Pavla Rychtáře, učiněn jest tento zápis, že jest Její Milosti paní, paní Zdislava, hraběnka z Waldsteina, tvrz svou nápadem po Kfellerovi dosáhnutou, zde v měst. Nosislavi, s jedním lánem rolí, s půl zahradou při tejž tvrti za vodou, z kteréž plat J.Mil. pánu každý rok přichází 1 zl. mor. 6 gr., se dvěma loukami na Předních loukách, s loukou jednou od hranic němčických s 1 loukou Kunovou pod plat panský po 7 gr. 3 1/2 d., to všecko panu Melicharovi Myllerovi, jakž vejš psáno darovati ráčila (kromě tý zahrádky, z níž se k obci platí), kteroužto tvrz on zase s dobrým svým rozmyslem vejš psanou Augustinovi Guldtovi za sumu 624 zl. mor. 40 kr. zaprodal, na kteroužto sumu on Augustin dobrovolně přistoupil a při zápisu ined 30 zl. mor. závdansku položil, kterýžto pan Melichar před právem přijal a rok po roku od příštích s/va/tých Třech králův 1674 po 10 zl. mor. až do vyplacení vší sumy jest se uvolil. Též všecky roboty podle jiných láníků z tejž tvrze vykonávati, poplatky panské, též berně císařské i jinak nespouštěti. Rukojmie za něj slíbili, totiž Tobiáš Mahovský (21) a Jan Pysk (19), oba sousedi měst. Nosislavě 60) 1673-asi 1694 Augustin Guld (Kuld, Gold), láník ( -asi 1694); předtím hospodařil ve Cvrčovicích ž. Dorota, roz. Srncová, dc. Václava 20, podruhé vd. Fialová (m. Tomáš 129) (asi 1651-1711) 1673
podle lánského rejstříku byla usedlost Augustina Golda jediným lánem v Nosislavi; lán sestával ze 3 kusů rolí (17 měřic 2 2/3 achtele v 1. třídě, 8 mír 5 1/3 achtele ve 2. třídě); jeden půllán sem byl převeden od pustého půllánu č. 3 62) 1678
1680
Jiřík Guld, syn Augustina (1678- )
Jiří Lehne ze Starého Brna prováděl přestavbu tvrze. Německy psaná stavební úmluva se nachází ve fondu býv. obecního archivu v Nosislavi, dnes v okr.Okr. archivu v Rajhradě 63). Český překlad úmluvy: Práce v Nosislavi. Postaví se začínaje od horní uličky brána, dále brána proti uličce, silná nová zeď k hořejší světnici, také od základu, nový vstupní prosotor do sklepa, vchod. Jelikož se celá budova zesílí pavlačí a klenutím komůrky nad klenbou, přistaví se pěkná omítnutá světnice a vedle ní ve staré budově na úrovni světnic čistá komora, ve které se musí postavit nová příční zeď. Zřídí se kuchyň a čistý komín, dvě pece, ohniště a vedle kuchyně opět spížka, také s novou příčnou zdí a naproti ní opět komora, v níž se také postaví nová příční zeď. U dvora a sklepa se k nové budově přistaví zděné schody a čistá pavlač. Snížené schody u vchodu do sklepa se odstraní, postaví se schody ve sklepě a při dotčeném sklepě se všechno vylepší a upraví k pohodlnému bydlení, nová světnice a pavlač se vyrovnají. Naproti tomu ve velké komoře se odstraní stará nepotřebná dlažba a vydláždí se znova. Nikoliv na mé náklady zboří jeho lidé staré schátralé zdi a postaví zase nové. Veškeré základy nové stavby, jak bylo řečeno,
vykopou a vyvezou jeho lidé. U preshauzu, avšak pod klenutím se postaví nová příčná zeď a vše, co je potřebí pro zachování a konzervování zaklenutého, se provede pevně a mistrovsky. V preshauzu se nechá tromp /= konstrukce vytvářející přechod mezi mnohoúhelníkovým půdorysem a kruhovou klenbou/ podle potřeby zazdít. Také vedle staré konírny se postaví od základu nový chlév pro krávy, chlév pro telata (jalovice) a chlívky pro prasata. Celá dvorní zeď se podle potřeby zvýší a pokryje dobrými taškami. Též v uličce u schodů se vystaví v dvorní zdi branka a pod druhou bránou se postaví dva semety. Všechny zdi, staré i nové, vnitřní i vnější, s dvojitým vurfem ve světnicích, se musí omítnout a celkově nic, co je třeba k dokončení stavby, se nevynechá, na místě se udělá a mistrovsky postaví. Za takovou práci se má dát na penězích 180 zlatých a k tomu naturálie: 20 mír žita, 2 míry hrachu, 2 míry ječmene, 2 míry ovsa, 2 sudy piva a 50 funtů sýra 1689
Pavel Gold, „spolusoused příští náš“, koupil od svého dědečka Václava Srnce achtel vinohradu v Horních Padělcích za 12 rejnských hotových; 1729 zdědil tento vinohrad spolu s dalším vinohradem (1 achtel Plachty) Josef Mikulášek s dcerou Verunou po neb. Pavlovi Goldovi 64) 1694
Marina Guldová, dc. Augustina viz m. Jiřík Ambrož, ∞ 1688
1694
Krystýna Guldová, dc. Augustina viz dům 26 (m. Šimon Krakovec, 2.m. Jakub Sklenář)
1694
Matěj Guld, syn Augustina (1682-1729)
1694
Alžběta Guldová, dc. Augustina (1683viz Nová Dědina (m. Jan Zelinka)
viz Pohořelice
1694
„po nebo. Augustinu Goldtovi, který u syna svého Pavla Golda na tvrzi v městis Nosislavi zemřel, pozůstalosti se vynachází: žita na zimu vysetého na Slatině 4 měř., pšenice po 1 měř., krávy dojný 4 kusy, svině plemený 2, včel 5 špalků, vinohradu v Křínkách, na větším díle pustého 1 1/2 achtel, v Šimperkách , však teprve něco vysaděného 3 acht. Sirotci zůstávají tři: Mates, Běta a Krystina. Actum dne 22.marti 1694“ 65).
1694-1700
Pavel Guld (Gold), láník, syn Augustina ( -1700) ž. Lucie (Lucy, Lucina) Solničková, dc. Jana, poprvé vd. Křížová (m. Jiřík), potřetí vd. Filípková (m. Josef) ( -před 1729) 1700
Veronika Guldová, dc. Pavla (1692- ) viz dům122 (m. Josef Jindra-Mikulášek)
1694
Vavřinec Guld, syn Pavla (1694- )
1700 Kateřina Guldová, dc. Pavla, vd. Fuglová (m. Ondřej, syn Jana, ∞ 1721) (1695- ) 1700
1700-1702
Rozina Guldová, dc. Pavla (1698-
vdova Lucina Goldová, lánice
)
1702
tvrz, „které on Augustin Gold držel a užíval, puštěna Josefovi Filípkovi; on na to všecko přistoupil“ 66)
1700-1729
Josef Filípek, láník, pozd. půlláník, syn Šebestiána z Budkovic ( -před 11.10.1729) ž. Lucina, roz. Solničková, dc Jana, poprvé vd. Křížová (Kreytzová) (m. Jiří), podruhé vd. Goldová (m. Pavel) ( -před 1729) ∞ 1702
1706
Josef Filípek napsal panu Karlovi Ludovicovi, regentu hraběte Sintzendorfa, že svůj velký dům u vody, dříve lán, nyní půllán, ze kterého platí daně, si měl před lety dát připsat, ale neměl tehdy peníze na přípis. Teď bylo zjištěno, že jeho pole má patřit k jinému domu. Tvrz byla potom Filípkovi dodatečně připsána 66)
1708
„s vědomím pana Fabiána Šebastiána Teyma, ten čas hejtmana panství židlochovského Jan Růžička (3) 1 louku slove Želízka vedle Jana Červinky (32) Josefovi Filípkovi z jistých příčin postoupiti musel, kterážto jemu Josefovi Filípkovi odvozena“; jde pravděpodobně o pozemek, o kterém Filípek psal 1706 regentovi Ludovicovi 66)
1729
nastoupil na tvrz po nebožtíkovi Josefu Filípkovi jeho zeť Josef Pyšný. „Josef Pyšné vezma sobě za manželku Kateřinu, otčímovskou dceru po neb. Filípkovi, nastoupil do hospodářství po neb. Josef Filípkovi, totiž tvrzi u vody“. K tvrzi patřil půllán rolí „tři dílce v sobě obsahující“, zahrada za vodou, 1 Klučenina, „Přední lóka“, pololánní louka Želiská, půllánní louka v Želízkách na Uherčicku, achtel vinohradu v Krátkých Liškách. „Pyšné bratru ženy jeho Janu Křížu /dům bez čísla za domem 42/ svou chalupu v 50 zl. podstoupil a ještě on Pyšné 25 zl. na zaplacení dluhů Filípkových hotových peněz položil (přijal Jiřík Hejtmánek (dům 25) jakožto auditor)“ 67)
1729-1738
Josef Pyšný, půlláník, syn Tomáše z domu bez čísla za domem 42 (1691-1738) ž.Kateřina, nevl. dc. Josefa Filípka, podruhé vd. Hlaváčková (. m. Kristián)
1729
Pavel Wanczel (Vancl) zdědil po po smrti vdovy /Luciny/ po neb. Josefu Filípkovi, /nevl./matky své manželky /Mariny, roz. Křížové/ achtel vinohradu v Plachtě 68) 1737 1716-1776)
Pavel Pyšný, syn Josefa, pozd. chalupník č.141 (asi
1738
Kateřina Pyšná, dc. Josefa (1723-
1738
Judita Pyšná, dc. Josefa (1725- )
1738
Bartoloměj Pyšný, syn Josefa
1738-1739
vdova Kateřina Pyšná
1739-1754
Kristián Hlaváček, třičtvrtěláník (asi 1686-1754) 1.ž. Anna
)
2.ž. Kateřina, poprvé vd. Pyšná (m. Josef) ∞ 1739 1739 1777)
Vilém Hlaváček, syn Kristána, pozd. sedlák č. 46 (1716-
1739
Alžběta Hlaváčková, dc.Kristána (1718-1754) viz dům 122 (m. Ondřej Mikulášek)
1741
Magdalena Hlaváčková, dc.Kristána (1720-1780) viz dům 113 (m. Martin Ošoust)
1754 1727-1790)
Josef Hlaváček, syn Kristiána, pozd. podruh 158 (asi
1754 Bernard Hlaváček, syn Kristána, pozd. sedlák č. 138 a 119 (1734-1783)
1754
třičtvrtělánní dům s půllánními a chalupními grunty: Zadní, Prostřední a Přední dílce, Dlouhá Záhumínka, Krátká Záhumínka u vody, pole U vejhonu, pole u Předních luk, čtvrtlánní pole (1 míra 2 achtele), celkem 18 měřic 4 1/2 achtele; dále vinohrad Krátké Lišky (1 míra 4 achtele), louky první Želízka, Uherčická Želízka, Přední (půllánní) louka, Klučina, celkem luk 9 měřic 2 achtele; potom ještě zahrada u domu, Velké Vinary a 2 parcely Kroužko; Daně celkem 2 zl. 19 kr. 1 d.; robotní povinnost 69)
1754-1756
Vavřinec Hochman, půlláník, syn Matěje (1725-před 3.7.1758) ž. Marina Svobodová, dc.Josefa, láníka Přísnotice, poprvé vd. Svobodová (m. Josef), potřetí vd. Zbořilová (m. Bartoloměj) (1729-1782) ∞ 1752 1756 Marina Hochmanová, dc. Vavřince (1753-1770, jako šestnáctileté se utopila) 1756 Magdalena Hochmanová, dc. Vavřince, 1783 vd. za Matěje Flodra Unkovice 24(1753-1770)
1757
“předstoupil Šebastián Pyšné (Pyšný) před radní stůl a dostatečně písebně (!) proukázal, že strany podílu, co jeho bratři Pavel a Bartoloměj na domě otcovském, tvrza řečeném, každý po 63 zl. pohledávati měli, náležitě vyplaceni a docela odpraveni jsou, a tak snažně toho žádal, aby jemu týž otcovský dům připsaný byl” 67)
1757-1771
Šebastián Pyšný, půlláník, syn Josefa (1732-1774); předtím hodpodařil na půlláně 48, od roku 1771 ve Velkých Němčicích 56 1.ž. Terezie Svobodová, dc.Matěje 17 (1729-1768) ∞ 1750 2.ž. Rozina Balšínková, dc. Martina 78 (1747- ) ∞ 1768
1768
podle svatební smlouvy s Rozinou Balšínkovou přinesl Šebastián Pyšný do manželství půllánní dům a achtel vinohradu v Šébni, nevěsta několik zlatých, které jí zůstaly po otci 70)
1768
Marie Anna Pyšná koupila od Šebastiána Pyšného druhý achtel jeho vinohradu Šébně za 36 zl. 3 kr. a současně zdědila po své matce Kateřině 2 achtele vinohradu Plachty. Šebastián o ni bude pečovat, protože je zmrzačená, nemocná a neschopná pracovat; přitom bude užívat její vinohrady 71)
1771 Anna Pyšná, dc. Šebastiána, pozd. svob. matka dcery Mariny, která jí jako půlroční zemřela(1759- ) 1771 (1764-
)
Jakub Pyšný, syn Šebastiána, pozd. domkář č. 154
1771
svatební dar Matěje Pyšného od otce Šebastiána při svatbě s první ženou; pro oba rodiče výměnka: světnička, komora, půl stodoly, 3/4 zahrady za vodou, Klučina (louka), Kunovy louky, půl humna; Julianino věno byly 3 pozemky a 1 kus hovězího dobytka 72)
1771-1775
Matěj Pyšný, třičtvrtěláník, syn Šebastiána (1753-1831); po roce 1775 hospodařil na půllánu č. 48 a od roku 1785 na lánu v Přísnoticích 1.ž. Juliana Loskotová, dc. Matěje 63 (1751-1783) ∞1771 2.ž. Kateřina Mahovská, dc. Františka 119 (asi 1765-1831) ∞ 1784 1771-1774 1774 (1759-
Šebastián Pyšný, výměnkář (1732-1774) ž. Rozina Balšínková (1747- )
Anna Pyšná, dc. Šebastiána, svob. matka dcery Mariny ); Marina zemřela jako sedmiměsíční dítě 1776
1774 Jakub Pyšný, syn Šebastiána, pozd. domkář v Unkovicích a v Nosislavi č. 154 (1764- )
1775
dle urbarialní fase patřilo k tvrzi 13 mír 2 achtele půlláních polí, 5 mír 2 achtele svobodných pozemků a louky s výnosem 4 a půl fůry. Daně 10 zl. 24 kr., činže 3 zl. 46 kr. 2 d.. Pěší robota po 3/4 roku po 1 dni v týdnu 73) 1775
Terezie Pyšná, dc. Matěje (1772- ) viz Přísnotice 24 (m. Bartoloměj Čermák, ∞ 1791)
1775
Kateřina Pyšná, dc. Matěje (1775- ) viz č. 102 (m. Martin Dvořák)
1775
vyměnil Matěj Pyšný třičtvrtělán za půllán 48 s Josefem Svobodou
1775-1777
Josef Svoboda, třičtvrtěláník, syn Bernarda z Přísnotic (1723-1777) 1.ž. Rozina 2.ž. Marina 3.ž. Eleonora (asi 1715-1780) 1775 František Barták, podruh, syn Matěje z Jezer (asi 17571810); žil v podržství i v č. 49 a 83 ž. Mariana Pavouková, dc. Josefa, poprvé vd. Pekárková (m. Martin, dům 77) (1753-1829) 1777
Tomáš Svoboda. syn Josefa, svob. (1758-1777)
1777-1779
vdova Eleonora Svobodová
1779
převzal tvrz (třičtvrtělán i s grunty patřícími k půllánu 48) Bartoloměj Zbořil od vdovy Eleonory Svobodové po odmítnutí své ženy Marie Anny roz. Svobodové. Vdově Eleonoře měl vyplatit podle smlouvy o prodeji domu 250 zl. Získal tedy tvrt „titulo heredis, částečně titulo empti venditi“ (dědictvím, částečně koupí). Vdově patřilo ještě bydlení a užívání Grefet 74)
1779-1780
1780-1808
Bartoloměj Zbořil, třičtvrtěláník, syn Adama z Pohořelic (1729-1780); předtím hospodařil na č. 55 ž. Mariana Svobodová, dc. Josefa z 1. manželství, poprvé vd. Hochmanová (m. Vavřinec) (1729-1782) ∞ 1758 1779
vdova Eleonora Svobodová, výměnkářka
1780
Matěj Zbořil, syn Bartoloměje (1767-1811)
Jan Zbořil, půlláník, syn Bartoloměje (1762- 1815) ž. Kateřina Záblatská, dc. Václava z Nikolčic (asi 1764-1822) ∞ 1784 1780-1782
1781
1784
viz 152, 169
vdova po Bartolomějovi Mariana Zbořilová (1729-1782)
Jan Zbořil, tehdy ještě svobodný, i se svou matkou Magdalenou zůstali po vyhlášení tolerančního patentu katolíky; katolíkem byl i Janův bratr Matěj (169), ale sestry Kateřina a Anna se provdaly za evangelíky; on sám si vzal také ženu z evangelické rodiny z Nikolčic, svatbu měl evangelickou a všech 6 jeho dětí (4 z nich zemřely ve věku do 2 let) bylo pokřtěno v evangelické modlitebně 1782-1783
Matěj Schlosser. podruh; žil v podružství v č. 81 a 109 ž. Anna
1784
Magdalena Zbořilová. dc. Bartoloměje (1764-
1784
Kateřina Zbořilová. dc. Bartoloměje (asi 1768-1811) viz dům 117 (m. Matěj Kvizda)
1784
Anna Zbořilová. dc. Bartoloměje (1773-1801) viz Rychmanov ( m. Josef Bohatý)
)
třičtvrtělán byl Janovým protivěnem při svatbě s Kateřinou Záblatskou; starší sestře Magdaleně měl Jan zajistit 8 let svobodné bydlení a mladší sestře Anně 50 zl. 75) 1785
Eleonora Procházková, služebná viz 211 (m. Martin Rylich)
1785-1786
Matěj Flodr, podruh, syn Vavřince, Unkovice 24 ( -1813) viz 169, 183
1790
Jan Zbořil si vypůjčil od sirotčího úřadu v Židlochovicích 150 zl.; záruka půllán 76)
1808
svatební dar Matěje Zbořila při první svatbě - dar od otce Jana (hodnota půllánu 1000 zl. běž. čísla); rodičům bydlení, komora, chlív, půl stodoly, pole Krefry, půl zahrady Vinary, půl Přední louky; později byla výměnka doplněna ještě o půl domácí zahrady, Přední humínko a místo ve sklepě; povinnost zaplatit otci 100 zl. 77)
1808-1839
Matěj Zbořil, půlláník, syn Jana (1787-1854) 1.ž. Alžběta Nečasová, dc. Jana z č.44) (1788-1822) ∞ 1808 2.ž. Anna Solničková, dc. Václava z č,106 (1788-1865) ∞ 1822 1808-1815
Jan Zbořil, výměnkář (1762-1815) ž. Kateřina Záblatská (asi 1764-1822)
1819-1821
Terezie Zbořilová, dc. Jana (1798-1824) viz dům 95 (m. Martin Trávníček)
1821
půllánní dům s 2 světnicemi a komorou; 4 pole, zahrada V humnách, 5 luk; celkem 8 jiter 44 4/6 čtver. sáhů; daně 2 zl. 19 kr. 1 d.; pěší robota 65 dní 81)
1822
podle svatební smlouvy si snoubenci Matěj Zbořil a Anna Solničková nezadávali tvrz, ale nevěsta jen1 achtel vinohradu a ženich Zbejšov a Kinglířku 78) 1835-1842
Jan Zbořil, syn Matěje, pozd. domkář 191 (1814-1885)
1835
Mariana Zbořilová, dc. Matěje (1817-1891) viz dům 164 (m. Pavel Solnička)
1839
podle svatební smlouvy věno Matěje Zbořila - dar otce Matěje (hodnota půllánu 400 zl. konv. měny); pro rodiče výměnka: světnice, komora, chlév pro krávy, půl stodoly, půl půdy vedle stavení, domovní zahrada vedle Mahovského, půl domovního sklepa, 11 mír žita, 6 pšenice, 5 turkyně, 25 centů sena, užívání louky, Přední kroužko, společné užívání vinného presu, preshausu a sýpky. „Více taky jim ponechává otec v domě 1 páru koní, vůz, pluh, slovem s celým příslušenstvím, co k páru koní přináleží v ceně za 80 zl. a naproti tomu za ty nasávající manželé všechnu potažní práci až do smrti darmo obdělávati“. Nevěstino věno tvořilo 7 pozemků: Kolpas, Šébňa, Vysoké hory, Hónary, Krátké Šimberky, Dolní Padělky, Kotle, Hónar. Hónar a Krátký Šimberg však novomanželé museli převést ženichovu bratrovi a nevěstin otec mu ještě přidal 50 zl. 79)
1839-1869
Matěj Zbořil, půlláník, syn Matěje (1812-1889) ž. Mariana Sedlová, dc. Pavla z č. 128 (1821-1876) ∞ 1839 1839-1854
1847
půlláníkovi Matěji Zbořilovi zrušena robota 78 pěších dní a převedena na peníze (1 den roboty = 7 krejcarů): 9 zl. 6 kr.; aboliční kapitál 182 zl. 1858
1860
Josef Cikl, podruh, syn Pavla 142 (1802- ) 1.ž. Johana Baráčková, dc. Jakuba 2.ž. Eva Žáková, dc. Matěje 75 ( -1849)
Mariana Zbořilová zdědila po otci Pavlovi Sedlovi Záhumení na Nové ulici v hodnotě 262 zl. 50 kr. rak. měny; po Marianě zdědila toto pole její nezlet. dcera Eva 80) 1866 cholera)
1869
Matěj Zbořil, výměnkář (1787-1854) ž. Anna Solničková (1788-1865)
Josef Konečný, podruh, syn Nikodéma 84 (1809-1866 viz 21 ž. Marie Fialová, dc. Bartoloměje 117 (1803-1873) ∞ 1853 viz 47
věno Pavla Zbořila dle odstupní smlouvy s rodiči Matějem a Marií Zbořilovými (půllán v hodnotě 4000 zl.); zástavní právo na výplatu 500 zl. pro nezlet. Evu Zbořilovou; pro rodiče bydlicí a naturální výměnka 81)
1869-1888
1883
1888-1925
Pavel Zbořil, láník, syn Matěje (1847-1888) ž. Eleonora Hejtmánková, dc. Františka z č. 17, podruhé vd. Luklová (m. František č. 58, “tlustý Lukl”) ∞ 1869 1869-1889
Matěj Zbořil, výměnkář (1812-1889) ž. Mariana Sedlová (1821-1876)
1880-1881
Eva Zbořilová, dc. Matěje (1859-1909) viz dům 50 (m. Václav Skála)
1880
Terezie Muchová, sloužící, dc. Jana z Nikolčic viz dům 5 (m. František Sevránek)
dluh u spořit. v Židloch. 900 zl. + 5 1/2 % úroky a náklady 45 zl. 82) 1886-1900
Václav Zbořil, syn Pavla (1875-1958)
viz 58
1897
Antonína Zbořilová, dc. Pavla (1877-1951) viz 55 (m. František Hlaváček)
Pavel Zbořil, rolník, syn Pavla (1870-1925) ž. Anna Luklová, dc. Martina 132 (1876-1960) ∞ 1895 1898 Marie Luklová, porodní bába, dc. Jana 183, svob. matka, ev. (1873-1929) viz 4, 287 1899 František Keprt, dělník, syn Valentina z Blanska, přísl. do Rájce (1870- ); bydlil v podružství též v č. 25, 70, 76 ž. Marie Odehnalová, dc. Martina 76 (1872- ) 1901-1910
Emil Zbořil, syn Pavla (1879-1957)
viz 58, 317
1901 zemský výbor vrátil obci dopis obci Rájecké, kterým žádala, aby přiměl Rájec k zaplacení 42 korun za vyvezení rodiny Keprtovy; Keprt se v Nosislavi dopouštěl krádeží a podvodů; Nosislavští nedodali rodinu na postrkovou stanici, ale pro těhotenství paní Keprtové dali rodinu s 3 dětmi (František 1894, Václav 1896, Jan 1899) odvézt vozem Jana Hlaváčka; zemský výbor nebyl k zákroku příslušný 83) 1901-1910 1957)
Emil Zbořil, syn Pavla; bydlil později v č. 58 a 317 (1879-
asi 1905 Jan Surovec, čeledín, syn Jiřího z Liptálu, ev. (18791948); žil v podružství též v č. 98, 193, 206 a 314 ž. Eleonora Kotoučková, dc. Josefa z č. 193 (18811962) ∞ 1908 1905
Klára Pezlarová, dělnice, svob. (1830-1905)
1909 Matěj Elsner, nádeník a almužník, syn Matěje z č. 137 (1840-1909) 1911
Ludvík Polínek, nádeník, syn Cyrila z Rakvic (1884- ) ž. Terezie Slouková, dc. Františka 80 (1886- )
1923-1925 Ing. Jaroslav Zbořil, syn Pavla (1902-1984); žil na Vsetíně a v Ostravě (ředitel střední průmyslové školy) ž. Božena Babicová (1915 -1996 Vsetín) 1925-1960
1925-1967
vdova Anna Luklová (m. Pavel) (1876-1960)
František Zbořil, rolník, syn Pavla (1896-1967) ž. Ludvíka Španielová, dc. Josefa 106 (19001925 (1901-
)
) ∞ 1926
Eduard Švábek (Šválek ?), sluha z Kostelce u Kyjova viz 65
1929-1994
nosislavská tvrz se svým majitelem Pavlem Zbořilem (1870-1925) se stala třikrát dějištěm literárního vyprávění; farář František Losa v americkém časopise Křesťanské listy v roce 1929 vzpomínal na svého souseda „stréčka na tvrzi“; epizodu o nevydařené zabíjačce převzal a zpracoval jeho přítel, známý malíř a spisovatel Jakub Obrovský, ve své knize Vobrácení Ferdiša Fókala. Básník Ivan Jelínek docházel ke Zbořilům za první světové války jako malý chlapec a i po 70 letech dokázal barvitě vylíčit nosislavskou tvrz a její dvůr, který „býval a je dosud nejkrásnějším venkovským dvorem, který jsem kdy viděl, a to polohou, plochou, rozmístěním budov kolem, kačením rybníčkem uprostřed nedaleko hluboké kamením vyzděné studny“. Losův a Jelínkův a Jelínkův pohled na Pavla Zbořila se zdánlivě naprosto liší. Zatímco Losa ve svém vyprávění představuje „stréčka“ Zbořila jako rázovitou venkovskou figurku, Jelínek v pamětech Jablko se kouše vidí Zbořila jako moudrého sedláka, hezkého, inteligentního, přímého a hrdého, starostlivého otce a dobrodince Jelínkovy rodiny v době války. Všechna tři vyprávění byla otištěna v roce 1996 v Nosislavské čítance 84 1932-1933
1964-1994
Anna Zbořilová, dc. Pavla (1909-1986) viz dům 128 (m.Václav Sedlo)
vdova Ludvíka Zbořilová, roz. Španielová (1900-1999); posledních 5 let žila u své vnučky v č. 414 1946-1975 Pavel Zbořil, rolník, dělník u lesní správy, syn Františka, svob. (1926-1975) 1946-1958
Jarmil Zbořil, dělník, od roku 1958 v č. 234 (1927-1976)
1994
Ludvíka Zbořilová prodala tvrz Monice Coufalové z Brna
1994-1999
Monika Coufalová
1997
novostavba rodinného domu manželů Coufalových ve dvoře nosislavské tvrze podle projektu arch. Zdeňka Tomana z Brna, citlivě zasazená do celého areálu Genealogický dodatek k selským rodům sídlícím na tvrzi v letech 1673 - 1994. 1. Goldové Augustin Gold ( -asi 1694) pocházel ze Cvrčovic. Tvrz po něm zdědil syn Pavel ( -1700), druhý syn Matěj (1682-1729) se přiženil do Pohořelic, ale jeho synové Ondřej (1718-1761) a Václav (1723-1766) si založili rodiny v Nosislavi (č. 26 a 109). Ondřejův syn Martin v č. 26 (1749-1772) neměl mužské potomky, stejně jako Václav v č. 109. Zato další Ondřejův syn Matěj (1744-1787, č. 8) měl ještě syna Martina (1781-1843, zpočátku také na č. 8) vnuka Pavla (1803-1884, č. 142), pravnuka Josefa (1841-1903, č. 249), posledního mužského potomka Augustina Golda. Také „tvrzský“ Pavel Gold zanechal jen 2 dcery. Stovky Goldových potomků však najdeme v Nosislavi ještě stále
v rodech Mikulášků, Bartušků, Kleinů, Solničků, Mahovských, Luklů a a Nečasů. Nepodařilo se zjistit příbuznost dalšího nosislavského rodu Goldů, jehož zakladatelem byl Josef Gold ( -asi 1722); tomuto rodui patřil až do smrti posledního Golda, také Josefa (1884-1973), půllán č. 126. 2. Filípkové Jediný syn Josefa Filípka ( -asi 1729) zemřel 1708 ve věku 12 týdnů. 3. Pyšní Josef Pyšný (1691-1738) se přiženil k k Filípkově nevlastní dceři. Jeho syn Šebastián (1732-1774) kromě Matěje měl ještě bezdětného syna Jakuba, domkáře 154 (1764-před 1823. Matějův syn Petr (recte Antonín), noční hlídač a domkář (asi 1796-1844, smrtelně zraněn obecním býkem) měl jen dvě dcery. Jím rod Josefa Pyšného vymřel, protože i druhý Josefův syn Pavel, chalupník 141 (asi 1716-1776) zemřel též bez mužských potomků. Je však znám ještě druhý syn Josefova otce Tomáše, chalupníka v domě bez čísla za domem 42, který se objevil v Nosislavi někdy kolem roku 1688, Jeho druhý syn Bartoň, domkář 141 (1704-před 1767) též nezanechal žádné syny. Příjmení Pyšný se vyskytuje v časech nosislavských Pyšných též ve Velkých Němčicích, Pohořelicích, Žabčicích, Ivani, Křepicích a v Židlochovicích. 4. Hlaváčkové. Rod Kristiána Hlaváčka, který se na tvrz přiženil k vdově po Josefu Pyšném, se rozrostl velice rychle. Kristián přišel na tvrz se 2 syny a 2 dcerami. Mladší syn Bernard, chalupník 119 (1734-1783) měl jen jednoho syna Josefa, chal. 12 (1758- ) a Josefův syn František (1783- ) se odstěhoval do Velkých Němčic (o dalších potomcích zatím nemáme přehled). Starší Kristiánův syn Vilém, půlláník 46 (1716-1777) měl 2 syny, 2 vnuky a 10 pravnuků. O početní vzrůst rodu se zasloužil zvláště Vilémův vnuk Jan, půlláník 55, který měl 8 ženatých synů, z toho 2 Václavy (první z nich se narodil 1811 a zemřel 1832 ve Václavově, kam se přiženil, druhý se narodil za měsíc po bratrově smrti a dožil se jako půlláník v č. 1 roku 1907). Na svých domech 46 a 55 žili až do roku 1964 (Jindřich), resp. 1937 (František, dlouholetý starosta obce). Potomky těchto Hlaváčků jsou po meči i po přeslici prakticky všichni obyvatelé Nosislavi, pokud mají aspoň jednoho rodiče původem z Nosislavi. Přitom nejsou zatím známi rodiče Kristiána z tvrze, i když je velmi pravděpodobné. ale zatím neprokázané, že jde o Václava Hlaváčka z č. 41, narozeného kolem 1635 v Syrovicích (zemřel 1703), a jeho ženu Annu (asi 1639-1702). 5. Svobodové. Jediný syn Josefa Svobody a jeho druhé ženy Eleonory Tomáš zemřel v roce 1777 pouhého půl roku po smrti svého otce ve věku 18 1/2 roku. 6. Zbořilové. Zde jsou uvedeni všichni známí mužští potomci Bartoloměje Zbořila, jehož otec Adam Zbořil (asi 1693-1731), původem asi z Křepic, žil v Pohořelicích, kam se v roce 1717 přiženil k vdově po
Řehořovi Haasovi (Házovi). Seznam je uspořádán podle výstupu Descendant list chart z amerického genealogického počítačového programu Cumberland family tree. Číslo před jménem označuje, do které generace potomků příslušná osoba náleží. Jména majitelů tvrze jsou podtržena. Bydliště je uvedeno jen u těch, kteří v Nosislavi trvale nebydleli nebo nebydlí. 1 - Adam Zbořil (asi 1693-1731) 2 - Bartoloměj Zbořil (1729-1780) 3 - Jan Zbořil (1762-1815) 4 - Matěj Zbořil (1787-1854) 5 - Matěj Zbořil (1812-1889) 6 - Pavel Zbořil (1847-1888) 7 - Pavel Zbořil (1870-1925) 8 - František Zbořil (1896-1967) 9 - Pavel Zbořil (1926-1975) 9 - Jarmil Zbořil (1927-1976) 10 - Petr Zbořil, Borkovany(1959- ) 11 - Petr Zbořil (1992- ) 11 - Marek Zbořil (1997- ) 10 - Miroslav Zbořil (1961- ) 11 - Martin Zbořil (1990- ) 10 - Pavel Zbořil, Žabčice (1966- ) 11 - Jan Zbořil (1992- ) 8 - Ing. Jaroslav Zbořil, Ostrava (1902-1984) 9 - Ing. Jiří Zbořil-Willem (změna jména), Švédsko (1936- ) 10 - Otto Willem, Švédsko 9 - Doc.RNDr. Petr Zbořil, Brno (1942- ) 7 - Václav Zbořil (1875-1958) 8 - Václav Zbořil, Zlín (1903-1981) 8 - Vladimír Zbořil (1906-1966) 9 - Pavel Zbořil (1940-1981) 10 - Vladimír Zbořil (1974- ) 11 - David Zbořil (1997- ) 8 - František Zbořil (1908-1998) 9 - Vladimír Zbořil (1945-1966) 8 - Stanislav Zbořil, Bošovice (1911-90) 7 - Emil Zbořil (1879-1957) 8 - Emil Zbořil (1934- ) 9 - Miloš Zbořil, Židlochovice (1964- ) 5 - Jan Zbořil (1814-1885) 6 - Jan Zbořil, Těšany (1840-1869) 6 - Václav Zbořil (1843-1933) 4- Matěj Zbořil (1784-1854) 3 - Matěj Zbořil (1767-1811) Ostatní Nosislavští Zbořilové jsou potomky Bartolomějova staršího bratra Kiliána (1717-1777). Je jich známo 21 a posledním z této větve byl brněnský filosof doc. Blahoslav Zbořil (1901-1982), z těch, kteří žili v Nosislavi, František Zbořil z č. 34 (1855-1931)
Poznámky V poznámkách jsou uvedeny jen odkazy na archivní a literární dokumenty. Osobní údaje o obyvatelích tvrze od roku 1683 se opírají o matriky z Nosislavi a okolních obcí uložených v Moravském zemském archivu a na příslušných matričních úřadech. 1 Nekuda, V. - Unger, J.: Hrádky a tvrze na Moravě, 1981, s. 219. 2 Vermouzek, R.: Měnínská cesta, Již. Morava, 10, 1974, s. 147. 3 Hosák, L.: Dějiny Hustopečska do poloviny 14. století, 1948, s. 73. 4 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM), t. 4, Olomouc 1845, s. 215. 5 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 176 6 Vlastiv.mor., Slavkovský okres, 1921, s. 285 7 Pilnáček, J.: Staromoravští rodové. 2.vyd. Brno 1972, s. 441. 8 Viz pozn. 5. 9 CDM, t. 13, 1897, s. 251. 10 Viz pozn. 5. 11 Brandl: Kn. půh. 2, 1873, s. 43. 12 Tamtéž, s. 95. 13 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 14 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, ss.158. 15 Tamtéž, s. 86. 16 Tamtéž, s. 187. 17 Tamtéž, s. 235. 18 Tamtéž, s. 236. 19 Tamtéž. 20 Tamtéž. 21 Tamtéž, s. 304 22 Tamtéž, s. 356 23 Tamtéž, s. 266. 24 Břeclavsko, 1969, s. 525. (Jsou zde citovány ZDB XII, 408, 749 a KP IV, 97.) 25 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 26 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, s. 386.
14 Tamtéž, s.236. 15 Tamtéž, s. 266. 16 Tamtéž, s. 293. 17 Břeclavsko, 1969, s. 525. 18 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 304. 19 Tamtéž, s. 156. 20 Tamtéž, s. 357. 21 Tamtéž, s. 304 22 Tamtéž, s. 308. 22 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 22a Tenora, Jan:Statek sv. Petra v Brně, /díl/ 1, 1834, s. 17 23 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 386. 24 Tamtéž 4-1, s. 37. 25 Tamtéž, s. 38. 26 Tamtéž, s. 97. 27 Tamtéž, s. 106. 28 Tamtéž, s. 88.
29 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 180. 30 OA Mikulov, I-68 b, fol. 129 . 31 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 21. 32 Tamtéž, fol. 37. 33 Pilnáček: Staromoravští rodové, 1996, s. 33. 34 Hosák, L.: Vražda v městečku Nosislavi. Naše obec, 35, 1940, s. 35 OA Rajhrad, C-117/1-53. 36 OA Mikulov, B 45-1, fol. 272. 37 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 73 38 Tamtéž, s. 74. 39 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 315. 40 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 233. 41 Tamtéž, fol. 234. 42 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 99. 43 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 212. 44 OA Mikulov, B 45-1, fol. 161. 45 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 72. 46 Hosák, L.: Příspěvky k moravské topografii a genealogii. Sel. 48-52. 47 OA Mikulov, B 45-4, fol. 135. 48 Tamtéž, fol. 54. 49 Tamtéž, fol. 213. 50 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 391. 51 OA Mikulov, B 45-4, fol. 212. 52 OA Rajhrad, C-177/86 53 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 370. 54 OA Mikulov, B 45-4, fol. 149. 55 OA Mikulov, B 45-1, fol. 351. 56 Tamtéž, fol. 330. 57 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 213. 58 OA Mikulov,II-68 b, fol. 83. 59 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 82. 60 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214. 61 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 134. 62 MZA, lán.rejstř. L-245 b, fol. 61. 63 OA Rajhrad, C-177/1-62. 64 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 135. 65 MZA, F-104 (Velkostatek Židlochovice), krabice 135, fasc. 130. 66 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214. 67 Tamtéž, fol. 215. 68 OA Rajhrad, C-177/16, fol.401. 69 MZA, rektif. akta R 245/3. 70 MZA, C-17/966, fol. 11. 71 MZA, C-17-11.336, fol.104, 105. 72 MZA, C-17/966, fol. 29, C-17-11.336, fol. 181. 73 MZA, F-104/196, fol. 7. 74 MZA, C-17-11.336, fol.365. 75 MZA, C-17-11.337, fol.148. 76 MZA C-17-11.340, fol. 82. 77 MZA C-17-11.339, fol. 67 78 MZA C-17-11.341, fol. 42. 79 MZA C-17-11.343, fol. 81-82. 80 MZA C-17-11.332, fol. 24. 81 MZA C-17-11.338, fol. 208. 82 Tamtéž, fol. 209. 83 OA Mikulov, JAF 107/45, složka 4. 84 Nosislavská čítanka. Nosislav, Obec. úřad 1996. 93 s.
287.
arch., 16, 1923, č. 3-4, s.
Celý text zápisu z Velehradského kodexu: In nomine sancti et indiuidue trinitatis. Amen. Sophia uxor domini Bohussonis marsalci Morauie omnibus imperpetuum. Quoniam generacio preterit et generacio aduenit, necesse est, ut facta hominum aminiculo fulciantur scripturarum, ne morientibus hominibus simul cum eis eorum facta vel acta moriantur. Hinc est ergo, quod ego Sophia coniux predicti marscalci notum fieri cupio tam presentibus, quam futuris per presens scriptum, quod ego de voluntate et fauore dicti domini et mariti mei Bohussonii marsalci Morauie, necnon filiorum meorum Castolay et Smilonis, Cirhonis et Chunonis et filie mee Herce, molendinum nostrum in Vnnisschowitz (vschenowitz in titulo), quod ego personaliter, rite et racionabiliter emeram a domino Lupino, venerabili abbate et fratribus de Welegrad pro XXVI marcis argenti, reddidi et donaui libere et absolute eidem domino abbati et dictis fratribus necnon monasterio beate virginis in Welehrat in remiisionem et remedium peccatorum meorum et pro salute preligati domini et mariti mei et premissorum puerorum meorum mense fratrum dicti monasterii perpetuo deseruiendum. Meatum quoque, in quo aque ad idem descendunt molendium, qui semper ad nos et villam nostram Nozizlab pertinuit, vnde ante prescriptam empcionem nobis singulis annis debitus census fuit persolutus, cum iam dicto molendino monasterio dedi memorato pacifice et perpetuo possidendum, ea tamen condicione mediante, ut eundem meatum dominus abbas et fratres sepedicti monasterii taliter erigant et ordinent, ne ville hominibus nostris in Nozizlab dampnum vel euidens lesio per meatum generetur eundem. Pueri quoque nec alii successores nostri in ipso meatu aliquid iuris habere non possunt, eciam si dictam villam vendant vel retineant. Quia ipsum meatum sicut et molendinum dicte domui beate virginis de consensu mariti et dictorum puerorum meorum simpliciter dedi et absolute. Quod si supradicta donacio ab aliquo hominum a mensa conuentus alienata fuerit, a nobis et a nostris heredibus repetetur. Hanc autem donacionem pro me fecerunt dominus Bohusso maritus meus, necnon suprascripti filii coram patre domino Brunone episcopo Olomucensi et coram aliis nobilibus et testibus inferius nominatim expressis. Quam eciam donacionem ego postea in propria persona vna cum dicta filia mea Hercha presente domino Lupino, abbate euisdem domus circa castrum nostrum Drahotus rite et canonice perfeci et confirmaui. Ne autem processu temporis per maliciam vel dolum cuisquam tam deuota et legittima donacio violari possit vel inpugnari, presentem litteram scribi et sigillorum munimine supradicti domini abbatis de Welehrat et domini et mariti mei iussi roborari. Testes vero dicte donacionis sunt hii: Reuerendus in Christo pater dominus Bruno, episcopus Olomucensis; dominus Albertus de vren. Dominus Onschik, camerarius prouincie Olomucensis, Hartmannus frater domini Bohusonis. Pardus inuenis. Protiuecz, Ieronimus et Andreas fratres; et alii quam plures. Acta sunt hec anno domini MCCLXXVIII. X. Kal. Iulii in castro Olomucensi coram domino Alberto de wren, qui tunc iudicio presedit ibidem
Český překlad: Ve jménu svaté a nerozdílné trojice. Amen. Žofie, manželka pana Bohuše, maršálka Moravy , se všemi ... přítomnými. Protože pokolení odchází a pokolení nastupuje, je nutné, aby události lidské byly každoročně zaznamenány písemně, aby zároveň s umírajícími lidmi s nimi nezanikaly i jejich zkušenosti a práce. A tak tedy: protože já, Žofie, choť řečeného maršálka, oznámiti chci jak přítomným, tak budoucím skrze tento list, protože já z vůle a náklonnosti jmenovaného pána a manžela mého Bohuše, maršálka moravského, jakož i synů mých Častola, Smila, Crhy a Kuny a dcery mé Herky, mlýnskou strouhu naši v Unkovicích, za kterou jsem osobně, náležitě a správně kdysi panu Lupinovi, ctihodnému opatovi a bratřím z Velehradu 26 liber (hřiven) stříbra zaplatila a věnovala, svobodně a dobrovolně panu opatovi a řečeným bratřím, jakož i klášteru svaté panny ne Velehradě za prominutí a odpuštění mých hříchů a pro spásu potvrzeného pána a manžela mého a svrchu jmenovaných mých dětí pokladně bratřím řečeného kláštera neustále horlivě sloužícím, z té řeky vytékající mlýnskou strouhu k danému mlýnu, která ode vždy patřila k nám a naší vsi Nosislavi, odkudž před zmíněným kupem nám několik let nám byl
odváděn v jednotlivých letech úrok, jsem zároveň ten řečený mlýn věnovala zmíněnému klášteru k navrženému nerušenému a trvalému vlastnictví, přece však podle ujednání ... strouhu pan opat a bratří nadřečení v klášteře takovou zvýší a opraví, aby našim lidem v Nosislavi škoda nebo zřejmá újma tou strouhou nebyla způsobována. Děti nebo jiní naši nástupci na té strouze nebudou mít žádné právo ani kdyby řečenou ves prodávali nebo nebo ji podrželi. Proto tedy strouhu jakož i řečený mlýn domu svaté panny se souhlasem manžela a řečených mých dětí prostě věnuji a odevzdávám. Kdyby svrchu řečený dar byl od nějakých lidí pokladně konventu (?) odpírán, bude to námi a našimi dědici napraveno. Ten dar za mne uskuteční pan Bohuš, manžel můj, jakž i jmenované děti před otcem panem Brunem, biskupem olomouckým a před jinými vznešenými a před svědky níže zvláště jmenovanými. A také ten dar později zvláštní osobou řečená má dcera Herka přítomnému panu Lupinovi, opatovi toho sídla kolem našeho hradu Drahotuše náležitě a ... vykoná a potvrdí. Aby v současné době pro špatnost a křivdy i tak zaslíbený a spravedlivý dar nemohl být zneužit a zapřen, napsala jsem tento list a nechala na něj přitisknout pečeti nadřečeného pana opata z Velehradu a pána a manžela mého. Svědkové praví řečeného daru jsou: vážený v Kristu otec pan Bruno, biskup olomoucký, pan Albert de Vren, pan Onšík, komoří olomouckého údělu, Hartmann, bratr pana Bohuše, přítomní poddaní, Protivec, Jeroným a Ondřej, bratří, a mnozí jiní. Stalo se léta Páně 1278. 10. kal. července na hradě olomouckém před panem Albertem de Vren, který předsedá tamnímu soudu.
Genealogický dodatek k selským rodům sídlícím na tvrzi v letech 1673 - 1994. 1. Goldové Augustin Gold ( -asi 1694) pocházel ze Cvrčovic. Tvrz po něm zdědil syn Pavel ( -1700), druhý syn Matěj (1682-1729) se přiženil do Pohořelic, ale jeho synové Ondřej (1718-1761) a Václav (1723-1766) si založili rodiny v Nosislavi (č. 26 a 109). Ondřejův syn Martin v č. 26 (1749-1772) neměl mužské potomky, stejně jako Václav v č. 109. Zato další Ondřejův syn Matěj (1744-1787, č. 8) měl ještě syna Martina (1781-1843, zpočátku také na č. 8) vnuka Pavla (1803-1884, č. 142), pravnuka Josefa (1841-1903, č. 249), posledního mužského potomka Augustina Golda. Také „tvrzský“ Pavel Gold zanechal jen 2 dcery. Stovky Goldových potomků však najdeme v Nosislavi ještě stále v rodech Mikulášků, Bartušků, Kleinů, Solničků, Mahovských, Luklů a a Nečasů. Nepodařilo se zjistit příbuznost dalšího nosislavského rodu Goldů, jehož zakladatelem byl Josef Gold ( -asi 1722); tomuto rodui
patřil až do smrti posledního Golda, také Josefa (1884-1973), půllán č. 126. 2. Filípkové Jediný syn Josefa Filípka ( -asi 1729) zemřel 1708 ve věku 12 týdnů. 3. Pyšní Josef Pyšný (1691-1738) se přiženil k k Filípkově nevlastní dceři. Jeho syn Šebastián (1732-1774) kromě Matěje měl ještě bezdětného syna Jakuba, domkáře 154 (1764-před 1823. Matějův syn Petr (recte Antonín), noční hlídač a domkář (asi 1796-1844, smrtelně zraněn obecním býkem) měl jen dvě dcery. Jím rod Josefa Pyšného vymřel, protože i druhý Josefův syn Pavel, chalupník 141 (asi 1716-1776) zemřel též bez mužských potomků. Je však znám ještě druhý syn Josefova otce Tomáše, chalupníka v domě bez čísla za domem 42, který se objevil v Nosislavi někdy kolem roku 1688, Jeho druhý syn Bartoň, domkář 141 (1704-před 1767) též nezanechal žádné syny. Příjmení Pyšný se vyskytuje v časech nosislavských Pyšných též ve Velkých Němčicích, Pohořelicích, Žabčicích, Ivani, Křepicích a v Židlochovicích. 4. Hlaváčkové. Rod Kristiána Hlaváčka, který se na tvrz přiženil k vdově po Josefu Pyšném, se rozrostl velice rychle. Kristián přišel na tvrz se 2 syny a 2 dcerami. Mladší syn Bernard, chalupník 119 (1734-1783) měl jen jednoho syna Josefa, chal. 12 (1758- ) a Josefův syn František (1783- ) se odstěhoval do Velkých Němčic (o dalších potomcích zatím nemáme přehled). Starší Kristiánův syn Vilém, půlláník 46 (1716-1777) měl 2 syny, 2 vnuky a 10 pravnuků. O početní vzrůst rodu se zasloužil zvláště Vilémův vnuk Jan, půlláník 55, který měl 8 ženatých synů, z toho 2 Václavy (první z nich se narodil 1811 a zemřel 1832 ve Václavově, kam se přiženil, druhý se narodil za měsíc po bratrově smrti a dožil se jako půlláník v č. 1 roku 1907). Na svých domech 46 a 55 žili až do roku 1964 (Jindřich), resp. 1937 (František, dlouholetý starosta obce). Potomky těchto Hlaváčků jsou po meči i po přeslici prakticky všichni obyvatelé Nosislavi, pokud mají aspoň jednoho rodiče původem z Nosislavi. Přitom nejsou zatím známi rodiče Kristiána z tvrze, i když je velmi pravděpodobné. ale zatím neprokázané, že jde o Václava Hlaváčka z č. 41, narozeného kolem 1635 v Syrovicích (zemřel 1703), a jeho ženu Annu (asi 1639-1702). 5. Svobodové. Jediný syn Josefa Svobody a jeho druhé ženy Eleonory Tomáš zemřel v roce 1777 pouhého půl roku po smrti svého otce ve věku 18 1/2 roku. 6. Zbořilové. Zde jsou uvedeni všichni známí mužští potomci Bartoloměje Zbořila, jehož otec Adam Zbořil (asi 1693-1731), původem asi z Křepic, žil v Pohořelicích, kam se v roce 1717 přiženil k vdově po Řehořovi Haasovi (Házovi). Seznam je uspořádán podle výstupu Descendant list chart z amerického genealogického počítačového programu Cumberland family tree. Číslo před jménem označuje, do které generace potomků příslušná osoba náleží. Jména majitelů tvrze
jsou podtržena. Bydliště je uvedeno jen u těch, kteří v Nosislavi trvale nebydleli nebo nebydlí. 1 - Adam Zbořil (asi 1693-1731) 2 - Bartoloměj Zbořil (1729-1780) 3 - Jan Zbořil (1762-1815) 4 - Matěj Zbořil (1787-1854) 5 - Matěj Zbořil (1812-1889) 6 - Pavel Zbořil (1847-1888) 7 - Pavel Zbořil (1870-1925) 8 - František Zbořil (1896-1967) 9 - Pavel Zbořil (1926-1975) 9 - Jarmil Zbořil (1927-1976) 10 - Petr Zbořil, Borkovany(1959- ) 11 - Petr Zbořil (1992- ) 11 - Marek Zbořil (1997- ) 10 - Miroslav Zbořil (1961- ) 11 - Martin Zbořil (1990- ) 10 - Pavel Zbořil, Žabčice (1966- ) 11 - Jan Zbořil (1992- ) 8 - Ing. Jaroslav Zbořil, Ostrava (1902-1984) 9 - Ing. Jiří Zbořil-Willem (změna jména), Švédsko (1936- ) 10 - Otto Willem, Švédsko 9 - Doc.RNDr. Petr Zbořil, Brno (1942- ) 7 - Václav Zbořil (1875-1958) 8 - Václav Zbořil, Zlín (1903-1981) 8 - Vladimír Zbořil (1906-1966) 9 - Pavel Zbořil (1940-1981) 10 - Vladimír Zbořil (1974- ) 11 - David Zbořil (1997- ) 8 - František Zbořil (1908-1998) 9 - Vladimír Zbořil (1945-1966) 8 - Stanislav Zbořil, Bošovice (1911-90) 7 - Emil Zbořil (1879-1957) 8 - Emil Zbořil (1934- ) 9 - Miloš Zbořil, Židlochovice (1964- ) 5 - Jan Zbořil (1814-1885) 6 - Jan Zbořil, Těšany (1840-1869) 6 - Václav Zbořil (1843-1933) 4- Matěj Zbořil (1784-1854) 3 - Matěj Zbořil (1767-1811) Ostatní Nosislavští Zbořilové jsou potomky Bartolomějova staršího bratra Kiliána (1717-1777). Je jich známo 21 a posledním z této větve byl brněnský filosof doc. Blahoslav Zbořil (1901-1982), z těch, kteří žili v Nosislavi, František Zbořil z č. 34 (1855-1931) Poznámky
V poznámkách jsou uvedeny jen odkazy na archivní a literární dokumenty. Osobní údaje o obyvatelích tvrze od roku 1683 se opírají o matriky z Nosislavi a okolních obcí uložených v Moravském zemském archivu a na příslušných matričních úřadech. 1 Nekuda, V. - Unger, J.: Hrádky a tvrze na Moravě, 1981, s. 219. 2 Vermouzek, R.: 3 Hosák, L.: Dějiny Hustopečska do Měnínská cesta, Již. Morava, 10, 1974, s. 147. poloviny 14. století, 1948, s. 73. 4 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM), t. 4, Olomouc 1845, s. 215. 5 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 176 6 Vlastiv.mor., Slavkovský okres, 1921, s. 285 7 Pilnáček, J.: Staromoravští rodové. 2.vyd. Brno 1972, s. 441. 8 Viz pozn. 5. 9 CDM, t. 13, 1897, s. 251. 10 Viz pozn. 5. 11 Brandl: Kn. půh. 2, 1873, s. 43. 12 Tamtéž, s. 95. 13 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 14 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, ss.158. 15 Tamtéž, s. 86. 16 Tamtéž, s. 187. 17 Tamtéž, s. 235. 18 Tamtéž, s. 236. 19 Tamtéž. 20 Tamtéž. 21 Tamtéž, s. 304 22 Tamtéž, s. 356 23 Tamtéž, s. 266. 24 Břeclavsko, 1969, s. 525. (Jsou zde citovány ZDB XII, 408, 749 a KP IV, 97.) 25 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 26 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, s. 386. 27 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 178. 28 Tamtéž. 29 Tamtéž. 30 Tamtéž, s. 180. 31 Tamtéž. 32 Noskův zápisník, MZA 318-C-200-E-40, s. 67,68. 33 OA Rajhrad, Nosisl. pamětní kniha z roku 1541 a dal., fol. 21 34 Tamtéž, fol. 37. 35 Oa Rajhrad, C-177/15, fol. 129. 36 OA Rajhrad, Nosisl. pamětní kniha z roku 1541 a dal., fol. 37 37 Pilnáček: Staromoravští rodové, 1996, s. 33. 38 Hosák, L.: Vražda v městečku Nosislavi. Naše obec, 35, 1940, s. 287. 39. OA Rajhrad, C-117/1-53. 40 Noskův zápisník, MZA 318-C-200-E-40, s.72.
14 Tamtéž, s.236. 15 Tamtéž, s. 266. 16 Tamtéž, s. 293. 17 Břeclavsko, 1969, s. 525. 18 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 304. 19 Tamtéž, s. 156.
20 Tamtéž, s. 357. 21 Tamtéž, s. 304 22 Tamtéž, s. 308. 22 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 22a Tenora, Jan:Statek sv. Petra v Brně, /díl/ 1, 1834, s. 17 23 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 386. 24 Tamtéž 4-1, s. 37. 25 Tamtéž, s. 38. 26 Tamtéž, s. 97. 27 Tamtéž, s. 106. 28 Tamtéž, s. 88. 29 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 180. 30 OA Mikulov, I-68 b, fol. 129 . 31 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 21. 32 Tamtéž, fol. 37. 33 Pilnáček: Staromoravští rodové, 1996, s. 33. 34 Hosák, L.: Vražda v městečku Nosislavi. Naše obec, 35, 1940, s. 35 OA Rajhrad, C-117/1-53. 36 OA Mikulov, B 45-1, fol. 272. 37 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 73 38 Tamtéž, s. 74. 39 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 315. 40 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 233. 41 Tamtéž, fol. 234. 42 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 99. 43 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 212. 44 OA Mikulov, B 45-1, fol. 161. 45 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 72. 46 Hosák, L.: Příspěvky k moravské topografii a genealogii. Sel. 48-52. 47 OA Mikulov, B 45-4, fol. 135. 48 Tamtéž, fol. 54. 49 Tamtéž, fol. 213. 50 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 391. 51 OA Mikulov, B 45-4, fol. 212. 52 OA Rajhrad, C-177/86 53 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 370. 54 OA Mikulov, B 45-4, fol. 149. 55 OA Mikulov, B 45-1, fol. 351. 56 Tamtéž, fol. 330. 57 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 213. 58 OA Mikulov,II-68 b, fol. 83. 59 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 82. 60 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214. 61 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 134. 62 MZA, lán.rejstř. L-245 b, fol. 61. 63 OA Rajhrad, C-177/1-62. 64 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 135. 65 MZA, F-104 (Velkostatek Židlochovice), krabice 135, fasc. 130. 66 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214. 67 Tamtéž, fol. 215. 68 OA Rajhrad, C-177/16, fol.401. 69 MZA, rektif. akta R 245/3. 70 MZA, C-17/966, fol. 11. 71 MZA, C-17-11.336, fol.104, 105. 72 MZA, C-17/966, fol. 29, C-17-11.336, fol. 181. 73 MZA, F-104/196, fol. 7.
287.
arch., 16, 1923, č. 3-4, s.
74 MZA, C-17-11.336, fol.365. 75 MZA, C-17-11.337, fol.148. 76 MZA C-17-11.340, fol. 82. 77 MZA C-17-11.339, fol. 67 78 MZA C-17-11.341, fol. 42. 79 MZA C-17-11.343, fol. 81-82. 80 MZA C-17-11.332, fol. 24. 81 MZA C-17-11.338, fol. 208. 82 Tamtéž, fol. 209. 83 OA Mikulov, JAF 107/45, složka 4. 84 Nosislavská čítanka. Nosislav, Obec. úřad 1996. 93 s.
Celý text zápisu z Velehradského kodexu: In nomine sancti et indiuidue trinitatis. Amen. Sophia uxor domini Bohussonis marsalci Morauie omnibus imperpetuum. Quoniam generacio preterit et generacio aduenit, necesse est, ut facta hominum aminiculo fulciantur scripturarum, ne morientibus hominibus simul cum eis eorum facta vel acta moriantur. Hinc est ergo, quod ego Sophia coniux predicti marscalci notum fieri cupio tam presentibus, quam futuris per presens scriptum, quod ego de voluntate et fauore dicti domini et mariti mei Bohussonii marsalci Morauie, necnon filiorum meorum Castolay et Smilonis, Cirhonis et Chunonis et filie mee Herce, molendinum nostrum in Vnnisschowitz (vschenowitz in titulo), quod ego personaliter, rite et racionabiliter emeram a domino Lupino, venerabili abbate et fratribus de Welegrad pro XXVI marcis argenti, reddidi et donaui libere et absolute eidem domino abbati et dictis fratribus necnon monasterio beate virginis in Welehrat in remiisionem et remedium peccatorum meorum et pro salute preligati domini et mariti mei et premissorum puerorum meorum mense fratrum dicti monasterii perpetuo deseruiendum. Meatum quoque, in quo aque ad idem descendunt molendium, qui semper ad nos et villam nostram Nozizlab pertinuit, vnde ante prescriptam empcionem nobis singulis annis debitus census fuit persolutus, cum iam dicto molendino monasterio dedi memorato pacifice et perpetuo possidendum, ea tamen condicione mediante, ut eundem meatum dominus abbas et fratres sepedicti monasterii taliter erigant et ordinent, ne ville hominibus nostris in Nozizlab dampnum vel euidens lesio per meatum generetur eundem. Pueri quoque nec alii successores nostri in ipso meatu aliquid iuris habere non possunt, eciam si dictam villam vendant vel retineant. Quia ipsum meatum sicut et molendinum dicte domui beate virginis de consensu mariti et dictorum puerorum meorum simpliciter dedi et absolute. Quod si supradicta donacio ab aliquo hominum a mensa conuentus alienata fuerit, a nobis et a nostris heredibus repetetur. Hanc autem donacionem pro me fecerunt dominus Bohusso maritus meus, necnon suprascripti filii coram patre domino Brunone episcopo Olomucensi et coram aliis nobilibus et testibus inferius nominatim expressis. Quam eciam donacionem ego postea in propria persona vna cum dicta filia mea Hercha presente domino Lupino, abbate euisdem domus circa castrum nostrum Drahotus rite et canonice perfeci et confirmaui. Ne autem processu temporis per maliciam vel dolum cuisquam tam deuota et legittima donacio violari possit vel inpugnari, presentem litteram scribi et sigillorum munimine supradicti domini abbatis de Welehrat et domini et mariti mei iussi roborari. Testes vero dicte donacionis sunt hii: Reuerendus in Christo pater dominus Bruno, episcopus Olomucensis; dominus Albertus de vren. Dominus Onschik, camerarius
prouincie Olomucensis, Hartmannus frater domini Bohusonis. Pardus inuenis. Protiuecz, Ieronimus et Andreas fratres; et alii quam plures. Acta sunt hec anno domini MCCLXXVIII. X. Kal. Iulii in castro Olomucensi coram domino Alberto de wren, qui tunc iudicio presedit ibidem
Český překlad: Ve jménu svaté a nerozdílné trojice. Amen. Žofie, manželka pana Bohuše, maršálka Moravy , se všemi ... přítomnými. Protože pokolení odchází a pokolení nastupuje, je nutné, aby události lidské byly každoročně zaznamenány písemně, aby zároveň s umírajícími lidmi s nimi nezanikaly i jejich zkušenosti a práce. A tak tedy: protože já, Žofie, choť řečeného maršálka, oznámiti chci jak přítomným, tak budoucím skrze tento list, protože já z vůle a náklonnosti jmenovaného pána a manžela mého Bohuše, maršálka moravského, jakož i synů mých Častola, Smila, Crhy a Kuny a dcery mé Herky, mlýnskou strouhu naši v Unkovicích, za kterou jsem osobně, náležitě a správně kdysi panu Lupinovi, ctihodnému opatovi a bratřím z Velehradu 26 liber (hřiven) stříbra zaplatila a věnovala, svobodně a dobrovolně panu opatovi a řečeným bratřím, jakož i klášteru svaté panny ne Velehradě za prominutí a odpuštění mých hříchů a pro spásu potvrzeného pána a manžela mého a svrchu jmenovaných mých dětí pokladně bratřím řečeného kláštera neustále horlivě sloužícím, z té řeky vytékající mlýnskou strouhu k danému mlýnu, která ode vždy patřila k nám a naší vsi Nosislavi, odkudž před zmíněným kupem nám několik let nám byl odváděn v jednotlivých letech úrok, jsem zároveň ten řečený mlýn věnovala zmíněnému klášteru k navrženému nerušenému a trvalému vlastnictví, přece však podle ujednání ... strouhu pan opat a bratří nadřečení v klášteře takovou zvýší a opraví, aby našim lidem v Nosislavi škoda nebo zřejmá újma tou strouhou nebyla způsobována. Děti nebo jiní naši nástupci na té strouze nebudou mít žádné právo ani kdyby řečenou ves prodávali nebo nebo ji podrželi. Proto tedy strouhu jakož i řečený mlýn domu svaté panny se souhlasem manžela a řečených mých dětí prostě věnuji a odevzdávám. Kdyby svrchu řečený dar byl od nějakých lidí pokladně konventu (?) odpírán, bude to námi a našimi dědici napraveno. Ten dar za mne uskuteční pan Bohuš, manžel můj, jakž i jmenované děti před otcem panem Brunem, biskupem olomouckým a před jinými vznešenými a před svědky níže zvláště jmenovanými. A také ten dar později zvláštní osobou řečená má dcera Herka přítomnému panu Lupinovi, opatovi toho sídla kolem našeho hradu Drahotuše náležitě a ... vykoná a potvrdí. Aby v současné době pro špatnost a křivdy i tak zaslíbený a spravedlivý dar nemohl být zneužit a zapřen, napsala jsem tento list a nechala na něj přitisknout pečeti nadřečeného pana opata z Velehradu a pána a manžela mého. Svědkové praví řečeného daru jsou: vážený v Kristu otec pan Bruno, biskup olomoucký, pan Albert de Vren, pan Onšík, komoří olomouckého údělu, Hartmann, bratr pana Bohuše, přítomní poddaní, Protivec, Jeroným a Ondřej, bratří, a mnozí jiní. Stalo se léta Páně 1278. 10. kal. července na hradě olomouckém před panem Albertem de Vren, který předsedá tamnímu soudu.
Genealogický dodatek k selským rodům sídlícím na tvrzi v letech 1673 - 1994. 1. Goldové Augustin Gold ( -asi 1694) pocházel ze Cvrčovic. Tvrz po něm zdědil syn Pavel ( -1700), druhý syn Matěj (1682-1729) se přiženil do Pohořelic, ale jeho synové Ondřej (1718-1761) a Václav (1723-1766) si založili rodiny v Nosislavi (č. 26 a 109). Ondřejův syn Martin v č. 26 (1749-1772) neměl mužské potomky, stejně jako Václav v č. 109. Zato další Ondřejův syn Matěj (1744-1787, č. 8) měl ještě syna Martina (1781-1843, zpočátku také na č. 8) vnuka Pavla (1803-1884, č. 142), pravnuka Josefa (1841-1903, č. 249), posledního mužského potomka Augustina Golda. Také „tvrzský“ Pavel Gold zanechal jen 2 dcery. Stovky Goldových potomků však najdeme v Nosislavi ještě stále v rodech Mikulášků, Bartušků, Kleinů, Solničků, Mahovských, Luklů a a Nečasů. Nepodařilo se zjistit příbuznost dalšího nosislavského rodu Goldů, jehož zakladatelem byl Josef Gold ( -asi 1722); tomuto rodui patřil až do smrti posledního Golda, také Josefa (1884-1973), půllán č. 126. 2. Filípkové Jediný syn Josefa Filípka ( -asi 1729) zemřel 1708 ve věku 12 týdnů. 3. Pyšní Josef Pyšný (1691-1738) se přiženil k k Filípkově nevlastní dceři. Jeho syn Šebastián (1732-1774) kromě Matěje měl ještě bezdětného syna Jakuba, domkáře 154 (1764-před 1823. Matějův syn Petr (recte Antonín), noční hlídač a domkář (asi 1796-1844, smrtelně zraněn obecním býkem) měl jen dvě dcery. Jím rod Josefa Pyšného vymřel, protože i druhý Josefův syn Pavel, chalupník 141 (asi 1716-1776) zemřel též bez mužských potomků. Je však znám ještě druhý syn Josefova otce Tomáše, chalupníka v domě bez čísla za domem 42, který se objevil v Nosislavi někdy kolem roku 1688, Jeho druhý syn Bartoň, domkář 141 (1704-před 1767) též nezanechal žádné syny. Příjmení Pyšný se vyskytuje v časech nosislavských Pyšných též ve Velkých Němčicích, Pohořelicích, Žabčicích, Ivani, Křepicích a v Židlochovicích. 4. Hlaváčkové. Rod Kristiána Hlaváčka, který se na tvrz přiženil k vdově po Josefu Pyšném, se rozrostl velice rychle. Kristián přišel na tvrz se 2 syny a 2 dcerami. Mladší syn Bernard, chalupník 119 (1734-1783) měl jen jednoho syna Josefa, chal. 12 (1758- ) a Josefův syn František (1783- ) se odstěhoval do Velkých Němčic (o dalších potomcích zatím nemáme přehled). Starší Kristiánův syn Vilém, půlláník 46 (1716-1777) měl 2 syny, 2 vnuky a 10 pravnuků. O početní vzrůst rodu se zasloužil
zvláště Vilémův vnuk Jan, půlláník 55, který měl 8 ženatých synů, z toho 2 Václavy (první z nich se narodil 1811 a zemřel 1832 ve Václavově, kam se přiženil, druhý se narodil za měsíc po bratrově smrti a dožil se jako půlláník v č. 1 roku 1907). Na svých domech 46 a 55 žili až do roku 1964 (Jindřich), resp. 1937 (František, dlouholetý starosta obce). Potomky těchto Hlaváčků jsou po meči i po přeslici prakticky všichni obyvatelé Nosislavi, pokud mají aspoň jednoho rodiče původem z Nosislavi. Přitom nejsou zatím známi rodiče Kristiána z tvrze, i když je velmi pravděpodobné. ale zatím neprokázané, že jde o Václava Hlaváčka z č. 41, narozeného kolem 1635 v Syrovicích (zemřel 1703), a jeho ženu Annu (asi 1639-1702). 5. Svobodové. Jediný syn Josefa Svobody a jeho druhé ženy Eleonory Tomáš zemřel v roce 1777 pouhého půl roku po smrti svého otce ve věku 18 1/2 roku. 6. Zbořilové. Zde jsou uvedeni všichni známí mužští potomci Bartoloměje Zbořila, jehož otec Adam Zbořil (asi 1693-1731), původem asi z Křepic, žil v Pohořelicích, kam se v roce 1717 přiženil k vdově po Řehořovi Haasovi (Házovi). Seznam je uspořádán podle výstupu Descendant list chart z amerického genealogického počítačového programu Cumberland family tree. Číslo před jménem označuje, do které generace potomků příslušná osoba náleží. Jména majitelů tvrze jsou podtržena. Bydliště je uvedeno jen u těch, kteří v Nosislavi trvale nebydleli nebo nebydlí. 1 - Adam Zbořil (asi 1693-1731) 2 - Bartoloměj Zbořil (1729-1780) 3 - Jan Zbořil (1762-1815) 4 - Matěj Zbořil (1787-1854) 5 - Matěj Zbořil (1812-1889) 6 - Pavel Zbořil (1847-1888) 7 - Pavel Zbořil (1870-1925) 8 - František Zbořil (1896-1967) 9 - Pavel Zbořil (1926-1975) 9 - Jarmil Zbořil (1927-1976) 10 - Petr Zbořil, Borkovany(1959- ) 11 - Petr Zbořil (1992- ) 11 - Marek Zbořil (1997- ) 10 - Miroslav Zbořil (1961- ) 11 - Martin Zbořil (1990- ) 10 - Pavel Zbořil, Žabčice (1966- ) 11 - Jan Zbořil (1992- ) 8 - Ing. Jaroslav Zbořil, Ostrava (1902-1984) 9 - Ing. Jiří Zbořil-Willem (změna jména), Švédsko (1936- ) 10 - Otto Willem, Švédsko 9 - Doc.RNDr. Petr Zbořil, Brno (1942- ) 7 - Václav Zbořil (1875-1958) 8 - Václav Zbořil, Zlín (1903-1981)
8 - Vladimír Zbořil (1906-1966) 9 - Pavel Zbořil (1940-1981) 10 - Vladimír Zbořil (1974- ) 11 - David Zbořil (1997- ) 8 - František Zbořil (1908-1998) 9 - Vladimír Zbořil (1945-1966) 8 - Stanislav Zbořil, Bošovice (1911-90) 7 - Emil Zbořil (1879-1957) 8 - Emil Zbořil (1934- ) 9 - Miloš Zbořil, Židlochovice (1964- ) 5 - Jan Zbořil (1814-1885) 6 - Jan Zbořil, Těšany (1840-1869) 6 - Václav Zbořil (1843-1933) 4- Matěj Zbořil (1784-1854) 3 - Matěj Zbořil (1767-1811) Ostatní Nosislavští Zbořilové jsou potomky Bartolomějova staršího bratra Kiliána (1717-1777). Je jich známo 21 a posledním z této větve byl brněnský filosof doc. Blahoslav Zbořil (1901-1982), z těch, kteří žili v Nosislavi, František Zbořil z č. 34 (1855-1931) Poznámky V poznámkách jsou uvedeny jen odkazy na archivní a literární dokumenty. Osobní údaje o obyvatelích tvrze od roku 1683 se opírají o matriky z Nosislavi a okolních obcí uložených v Moravském zemském archivu a na příslušných matričních úřadech. 1 Nekuda, V. - Unger, J.: Hrádky a tvrze na Moravě, 1981, s. 219. 2 Vermouzek, R.: Měnínská cesta, Již. Morava, 10, 1974, s. 147. 3 Hosák, L.: Dějiny Hustopečska do poloviny 14. století, 1948, s. 73. 4 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM), t. 4, Olomouc 1845, s. 215. 5 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 176 6 Vlastiv.mor., Slavkovský okres, 1921, s. 285 7 Pilnáček, J.: Staromoravští rodové. 2.vyd. Brno 1972, s. 441. 8 Viz pozn. 5. 9 CDM, t. 13, 1897, s. 251. 10 Viz pozn. 5. 11 Brandl: Kn. půh. 2, 1873, s. 43. 12 Tamtéž, s. 95. 13 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 14 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, ss.158. 15 Tamtéž, s. 86. 16 Tamtéž, s. 187. 17 Tamtéž, s. 235. 18 Tamtéž, s. 236. 19 Tamtéž. 20 Tamtéž. 21 Tamtéž, s. 304 22 Tamtéž, s. 356 23 Tamtéž, s. 266. 24 Břeclavsko, 1969, s. 525. (Jsou zde citovány ZDB XII, 408, 749 a KP IV, 97.) 25 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 26 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, s. 386. 27 Břeclavsko, 1969. s. 525
14 Tamtéž, s.236. 15 Tamtéž, s. 266. 16 Tamtéž, s. 293. 17, 1969, s Břeclavsko. 525. 18 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 304. 19 Tamtéž, s. 156. 20 Tamtéž, s. 357. 21 Tamtéž, s. 304 22 Tamtéž, s. 308. 22 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 22a Tenora, Jan:Statek sv. Petra v Brně, /díl/ 1, 1834, s. 17 23 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 386. 24 Tamtéž 4-1, s. 37. 25 Tamtéž, s. 38. 26 Tamtéž, s. 97. 27 Tamtéž, s. 106. 28 Tamtéž, s. 88. 29 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 180. 30 OA Mikulov, I-68 b, fol. 129 . 31 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 21. 32 Tamtéž, fol. 37. 33 Pilnáček: Staromoravští rodové, 1996, s. 33. 34 Hosák, L.: Vražda v městečku Nosislavi. Naše obec, 35, 1940, s. 35 OA Rajhrad, C-117/1-53. 36 OA Mikulov, B 45-1, fol. 272. 37 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 73 38 Tamtéž, s. 74. 39 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 315. 40 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 233. 41 Tamtéž, fol. 234. 42 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 99. 43 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 212. 44 OA Mikulov, B 45-1, fol. 161. 45 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 72. 46 Hosák, L.: Příspěvky k moravské topografii a genealogii. Sel. 48-52. 47 OA Mikulov, B 45-4, fol. 135. 48 Tamtéž, fol. 54. 49 Tamtéž, fol. 213. 50 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 391. 51 OA Mikulov, B 45-4, fol. 212. 52 OA Rajhrad, C-177/86 53 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 370. 54 OA Mikulov, B 45-4, fol. 149. 55 OA Mikulov, B 45-1, fol. 351. 56 Tamtéž, fol. 330. 57 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 213. 58 OA Mikulov,II-68 b, fol. 83. 59 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 82. 60 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214. 61 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 134.
287.
arch., 16, 1923, č. 3-4, s.
62 MZA, lán.rejstř. L-245 b, fol. 61. 63 OA Rajhrad, C-177/1-62. 64 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 135. 65 MZA, F-104 (Velkostatek Židlochovice), krabice 135, fasc. 130. 66 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214. 67 Tamtéž, fol. 215. 68 OA Rajhrad, C-177/16, fol.401. 69 MZA, rektif. akta R 245/3. 70 MZA, C-17/966, fol. 11. 71 MZA, C-17-11.336, fol.104, 105. 72 MZA, C-17/966, fol. 29, C-17-11.336, fol. 181. 73 MZA, F-104/196, fol. 7. 74 MZA, C-17-11.336, fol.365. 75 MZA, C-17-11.337, fol.148. 76 MZA C-17-11.340, fol. 82. 77 MZA C-17-11.339, fol. 67 78 MZA C-17-11.341, fol. 42. 79 MZA C-17-11.343, fol. 81-82. 80 MZA C-17-11.332, fol. 24. 81 MZA C-17-11.338, fol. 208. 82 Tamtéž, fol. 209. 83 OA Mikulov, JAF 107/45, složka 4. 84 Nosislavská čítanka. Nosislav, Obec. úřad 1996. 93 s. Celý text zápisu z Velehradského kodexu: In nomine sancti et indiuidue trinitatis. Amen. Sophia uxor domini Bohussonis marsalci Morauie omnibus imperpetuum. Quoniam generacio preterit et generacio aduenit, necesse est, ut facta hominum aminiculo fulciantur scripturarum, ne morientibus hominibus simul cum eis eorum facta vel acta moriantur. Hinc est ergo, quod ego Sophia coniux predicti marscalci notum fieri cupio tam presentibus, quam futuris per presens scriptum, quod ego de voluntate et fauore dicti domini et mariti mei Bohussonii marsalci Morauie, necnon filiorum meorum Castolay et Smilonis, Cirhonis et Chunonis et filie mee Herce, molendinum nostrum in Vnnisschowitz (vschenowitz in titulo), quod ego personaliter, rite et racionabiliter emeram a domino Lupino, venerabili abbate et fratribus de Welegrad pro XXVI marcis argenti, reddidi et donaui libere et absolute eidem domino abbati et dictis fratribus necnon monasterio beate virginis in Welehrat in remiisionem et remedium peccatorum meorum et pro salute preligati domini et mariti mei et premissorum puerorum meorum mense fratrum dicti monasterii perpetuo deseruiendum. Meatum quoque, in quo aque ad idem descendunt molendium, qui semper ad nos et villam nostram Nozizlab pertinuit, vnde ante prescriptam empcionem nobis singulis annis debitus census fuit persolutus, cum iam dicto molendino monasterio dedi memorato pacifice et perpetuo possidendum, ea tamen condicione mediante, ut eundem meatum dominus abbas et fratres sepedicti monasterii taliter erigant et ordinent, ne ville hominibus nostris in Nozizlab dampnum vel euidens lesio per meatum generetur eundem. Pueri quoque nec alii successores nostri in ipso meatu aliquid iuris habere non possunt, eciam si dictam villam vendant vel retineant. Quia ipsum meatum sicut et molendinum dicte domui beate virginis de consensu mariti et dictorum puerorum meorum simpliciter dedi et absolute. Quod si supradicta donacio ab aliquo hominum a mensa conuentus alienata fuerit, a nobis et a nostris heredibus repetetur. Hanc autem donacionem pro me fecerunt dominus Bohusso maritus meus, necnon suprascripti filii coram patre domino Brunone episcopo Olomucensi et coram aliis nobilibus et testibus inferius nominatim expressis. Quam eciam donacionem ego postea in propria persona vna cum dicta filia mea Hercha presente domino Lupino, abbate euisdem domus circa castrum nostrum Drahotus rite et canonice perfeci et confirmaui. Ne autem processu temporis per maliciam vel dolum cuisquam tam deuota et legittima donacio violari possit vel inpugnari, presentem litteram scribi et sigillorum munimine supradicti domini abbatis de Welehrat et domini et mariti mei iussi roborari. Testes vero dicte donacionis sunt hii: Reuerendus in Christo pater dominus Bruno, episcopus Olomucensis; dominus Albertus de vren. Dominus Onschik, camerarius prouincie Olomucensis, Hartmannus frater domini Bohusonis. Pardus inuenis. Protiuecz,
Ieronimus et Andreas fratres; et alii quam plures. Acta sunt hec anno domini MCCLXXVIII. X. Kal. Iulii in castro Olomucensi coram domino Alberto de wren, qui tunc iudicio presedit ibidem
Český překlad: Ve jménu svaté a nerozdílné trojice. Amen. Žofie, manželka pana Bohuše, maršálka Moravy , se všemi ... přítomnými. Protože pokolení odchází a pokolení nastupuje, je nutné, aby události lidské byly každoročně zaznamenány písemně, aby zároveň s umírajícími lidmi s nimi nezanikaly i jejich zkušenosti a práce. A tak tedy: protože já, Žofie, choť řečeného maršálka, oznámiti chci jak přítomným, tak budoucím skrze tento list, protože já z vůle a náklonnosti jmenovaného pána a manžela mého Bohuše, maršálka moravského, jakož i synů mých Častola, Smila, Crhy a Kuny a dcery mé Herky, mlýnskou strouhu naši v Unkovicích, za kterou jsem osobně, náležitě a správně kdysi panu Lupinovi, ctihodnému opatovi a bratřím z Velehradu 26 liber (hřiven) stříbra zaplatila a věnovala, svobodně a dobrovolně panu opatovi a řečeným bratřím, jakož i klášteru svaté panny ne Velehradě za prominutí a odpuštění mých hříchů a pro spásu potvrzeného pána a manžela mého a svrchu jmenovaných mých dětí pokladně bratřím řečeného kláštera neustále horlivě sloužícím, z té řeky vytékající mlýnskou strouhu k danému mlýnu, která ode vždy patřila k nám a naší vsi Nosislavi, odkudž před zmíněným kupem nám několik let nám byl odváděn v jednotlivých letech úrok, jsem zároveň ten řečený mlýn věnovala zmíněnému klášteru k navrženému nerušenému a trvalému vlastnictví, přece však podle ujednání ... strouhu pan opat a bratří nadřečení v klášteře takovou zvýší a opraví, aby našim lidem v Nosislavi škoda nebo zřejmá újma tou strouhou nebyla způsobována. Děti nebo jiní naši nástupci na té strouze nebudou mít žádné právo ani kdyby řečenou ves prodávali nebo nebo ji podrželi. Proto tedy strouhu jakož i řečený mlýn domu svaté panny se souhlasem manžela a řečených mých dětí prostě věnuji a odevzdávám. Kdyby svrchu řečený dar byl od nějakých lidí pokladně konventu (?) odpírán, bude to námi a našimi dědici napraveno. Ten dar za mne uskuteční pan Bohuš, manžel můj, jakž i jmenované děti před otcem panem Brunem, biskupem olomouckým a před jinými vznešenými a před svědky níže zvláště jmenovanými. A také ten dar později zvláštní osobou řečená má dcera Herka přítomnému panu Lupinovi, opatovi toho sídla kolem našeho hradu Drahotuše náležitě a ... vykoná a potvrdí. Aby v současné době pro špatnost a křivdy i tak zaslíbený a spravedlivý dar nemohl být zneužit a zapřen, napsala jsem tento list a nechala na něj přitisknout pečeti nadřečeného pana opata z Velehradu a pána a manžela mého. Svědkové praví řečeného daru jsou: vážený v Kristu otec pan Bruno, biskup olomoucký, pan Albert de Vren, pan Onšík, komoří olomouckého údělu, Hartmann, bratr pana Bohuše, přítomní poddaní, Protivec, Jeroným a Ondřej, bratří, a mnozí jiní. Stalo se léta Páně 1278. 10. kal. července na hradě olomouckém před panem Albertem de Vren, který předsedá tamnímu soudu. Odsunuto z původního textu o tvrzi sem jako rezerva pro jiné účely:
asi 1484
Blízko prebendy v Želicích byla prebenda v Nosislavi, k níž příslušely desátky vinné a činže peněžité a kury, les a dvůr. O to poháněl r. 1481 kanovník Mikuláš Pertolda z Lippého z 500 hř., až r. 1484 bylo to smluveno se zástavním pánem Nosislavě Vilémem z Pernštejna tak, aby p. Vilém užíval těch vinných desátků a jiných požitků do své živnosti, ale aby platil z nich knězi kanovníkovi ročně 10 zl. uh.. Potom r. 1501 prosili synové p. Viléma, Jan a Vojtěch, krále Vladislava, aby jim na těch lidech, kteří příslušeli kapitule brněnské, dal a zapsal dva životy, že by se k tomu podvolili, aby se kanovníkům každého roku 13 kop gr.vydávalo; král této žádosti vyhověl. Nosislav připojil r. 1508 Vilém z Pernštejna ke statku židlochovskému. Tamější prebenda kanovnická - dvůr v Nosislavi - byla r. 1542 postoupena pak kapitulou Janu z Pernštejna, jenž za to dával kapitule ročně 9 kop gr. (= 18 zl.) ze vsi Medlánek, - prebendní plat z Medlánek dával se kapitule ještě koncem 19. stol., než byl úplně vykoupen. 22 a)Tenora, Jan:Statek sv. Petra v Brně, /díl/ 1, 1834, s. 17)
1521-1548
Jan II. z Pernštejna a na Helfenštejně (Bohatý), zemský hejtman moravský, držitel tvrze ( -1548) 1.ž. Anna z Postupic 2.ž. Hedvika ze Šelmberka 3.ž. Mandalena Zeklovna z Ormozdu
