SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO CENTRA PRAHY A KAŢDODENNÍ ŢIVOT V JEHO LOKALITÁCH

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ GEOGRAFIE A REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

LUCIE POSPÍŠILOVÁ

SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO CENTRA PRAHY A KAŢDODENNÍ ŢIVOT V JEHO LOKALITÁCH DIPLOMOVÁ PRÁCE

PRAHA 2007

VEDOUCÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE: RNDR. MARTIN OUŘEDNÍČEK, PH.D.

Prohlašuji, ţe jsem předloţenou diplomovou práci vypracovala samostatně, pouze za pouţití uvedených zdrojů dat a literatury.

V Praze dne 27.8. 2007 Lucie Pospíšilová 2

Ráda bych poděkovala RNDr. Martinu Ouředníčkovi, Ph.D. za čas, který mi věnoval při konzultačních hodinách, za cenné rady, náměty a připomínky. Děkuji také Jiřímu Vejrychovi z Českého statistického úřadu za poskytnutí dat a ochotu, se kterou zodpovídal všechny mé dotazy. Zároveň děkuji všem účastníkům terénního šetření a Jiřímu Kučerovi za pomoc při jeho realizaci. 3

OBSAH SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................................................ 6 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................................................. 7 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................................................. 7 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................................. 7

ABSTRACT .............................................................................................................................. 9 1.

ÚVOD .............................................................................................................................. 10

2.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA DIPLOMOVÉ PRÁCE .......................................... 13 2.1. PRÁCE STUDUJÍCÍ SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO ........................................................... 13 2.2. GEOGRAFIE ČASU (TIME GEOGRAPHY) ....................................................................... 15 2.2.1. Koncepty v rámci geografie času ......................................................................... 16 2.2.2. Prostor v každodenním pohybu jedince ................................................................ 17 2.2.3. Prostor aktivit a druhy denních pohybů ............................................................... 18

3.

METODIKA PRÁCE ..................................................................................................... 20 3.1.

VYMEZENÍ PRAŢSKÉHO CENTRA ................................................................................ 27

4. VÝVOJ OBYVATELSTVA PRAŢSKÉHO CENTRA OD DOB HISTORICKÝCH AŢ PO SOUČASNOST .......................................................................................................... 30 4.1. 4.2. 4.3. 5.

HISTORIE OSÍDLENÍ CENTRA PRAHY OD JEHO VZNIKU PO PRŮMYSLOVOU REVOLUCI . 30 CENTRUM V PRŮBĚHU 20. STOLETÍ ............................................................................ 33 VÝVOJ PO ROCE 1989 ................................................................................................ 35

SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO PRAŢSKÉHO CENTRA ...................................... 40 5.1. OBYVATELSTVO BYDLÍCÍ ........................................................................................... 40 5.1.1. Bydlící obyvatelé vyjíždějící za prací a do škol .................................................... 44 5.1.2. Bydlící obyvatelé vyjíždějící za rekreací .............................................................. 46 5.2. DOJÍŢDĚJÍCÍ ZA PRACÍ ................................................................................................ 47 5.2.1. Skutečná dojížďka za prací ................................................................................... 51 5.2.2. Struktura osob dojíždějících za prací ................................................................... 53 5.2.2.1. Směrové proudy dojíţďky, dojíţdějící podle pohlaví, věku a vzdělání ....... 53 5.2.2.2. Dojíţdějící podle odvětví ekonomické činnosti ........................................... 55 5.3. DOJÍŢDĚJÍCÍ DO ŠKOL ................................................................................................. 58 5.3.1. Skutečná dojížďka do škol .................................................................................... 62 5.4. OBYVATELSTVO DOČASNĚ PŘÍTOMNÉ ....................................................................... 63 5.5. SHRNUTÍ .................................................................................................................... 67

6. SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO A KAŢDODENNÍ ŢIVOT VE VYBRANÝCH LOKALITÁCH....................................................................................................................... 70 6.1. VÝBĚR LOKALIT PRO TERÉNNÍ ŠETŘENÍ ..................................................................... 70 6.2. PODSKALÍ .................................................................................................................. 72 6.2.1. Proměna lokality a skutečné obyvatelstvo Podskalí ............................................. 74 6.2.2. Každodenní život v lokalitě a její denní rytmus .................................................... 82 6.3. JOSEFOV .................................................................................................................... 90 6.3.1. Proměna lokality a skutečné obyvatelstvo Josefova ............................................. 92 6.3.2. Každodenní život v lokalitě a její denní rytmus .................................................... 99 6.4. DOLNÍ ČÁST VÁCLAVSKÉHO NÁMĚSTÍ (STŘED ZLATÉHO KŘÍŢE) ............................. 104

4

6.4.1. Skutečné obyvatelstvo Václavského náměstí ..................................................... 107 6.4.2. Každodenní život v lokalitě a její denní rytmus ................................................. 112 6.5. SHRNUTÍ .................................................................................................................. 117 7.

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 123

SEZNAM LITERATURY................................................................................................................................... 127 DALŠÍ POUŢITÉ ZDROJE ................................................................................................................................ 131 PŘÍLOHY............................................................................................................................................................ 134

5

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Vymezení praţského centra ................................................................................................................ 28 Obrázek 2: Podíl obyvatelstva staršího 65 let na celkovém počtu obyvatel v urbanistických obvodech centra Prahy v roce 1991 a 2001 (v %) ................................................................................................................... 37 Obrázek 3: Změna počtu obyvatel v urbanistických obvodech centra Prahy mezi roky 1991 a 2001 (v %) ......... 39 Obrázek 4: Počet cizinců a jejich struktura podle státního občanství v urbanistických obvodech centra Prahy v roce 2001................................................................................................................................................... 43 Obrázek 5: Absolutní počet pracovních míst a počet pracovních míst na 100 zaměstnaných* obyvatel v urbanistických obvodech centra Prahy v roce 2001 .................................................................................. 50 Obrázek 6: Dojíţdějící do katastrů centra Prahy podle odvětví ekonomické činnosti v roce 2001 ....................... 57 Obrázek 7: Dojíţdějící do urbanistických obvodů centra Prahy podle odvětví ekonomické činnosti v roce 2001 57 Obrázek 8: Počet dojíţdějících do škol v centru Prahy a jejich struktura podle stupně školy v roce 2001 ........... 61 Obrázek 9: Podskalský břeh v okolí Výtoně před výstavbou nábřeţí, rok 1905 ................................................... 73 Obrázek 10: Pohled do Podskalské třídy směrem k jihu, rok 1907 ....................................................................... 73 Obrázek 11: Podskalí Obrázek 12: Jiţní část Podskalí ............................................................................................................................. 73 Obrázek 13 Podíl osob starších 65 let na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %) .............................. 75 Obrázek 14: Podíl důchodců na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %) ............................................ 75 Obrázek 15: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu starším 15 let v roce 2001 (v %) ................................................................................................................................................... 76 Obrázek 16: Podíl osob se státním občanstvím ČR na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %).......... 77 Obrázek 17: Domy určené k bydlení podle vlastnictví v roce 2007 ...................................................................... 79 Obrázek 18: Fyzický stav domů určených k bydlení v roce 2007 ......................................................................... 79 Obrázek 19: Vyšehradská ulice, Praha 2, květen 2007 .......................................................................................... 81 Obrázek 20: Porovnání obsazenosti parkovacích míst ve všední den a o víkendu v Podskalí v roce 2007........... 88 Obrázek 21: Vizualizace rekonstrukce činţovního domu v ulici Pod Slovany, Praha 2 ....................................... 89 Obrázek 22: Josefov v roce 1898............................................................................................................................9 1 Obrázek 23: Josefov v roce 1900 .......................................................................................................................... 91 Obrázek 24: Katastrální území Josefov...................................................................................................................91 Obrázek 25: Josefov – sledovaná lokalita ............................................................................................................. 91 Obrázek 26: Podíl obyvatel starších 65 ................................................................................................................ 93 Obrázek 27: Podíl důchodců na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %) ............................................ 93 Obrázek 28: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu starším 15 let v roce 2001 (v %) ................................................................................................................................................... 94 Obrázek 29: Podíl osob s cizím státním občanstvím (vyjma občanství SR a dvojí státní občanství) v roce 2001 (v %)................................................................................................................................................................. 95 Obrázek 30: Domy podle vlastnictví v roce 2007 ................................................................................................. 98 Obrázek 31: Domy podle fyzického stavu v roce 2007 ......................................................................................... 98 Obrázek 32: Václavské náměstí od Můstku v roce 1868..................................................................................... 105 Obrázek 33: Václavské náměstí od Můstku v roce 1895..................................................................................... 105 Obrázek 34: Václavské náměstí od Můstku v roce 1885..................................................................................... 105 Obrázek 35: Dolní levá část Václavského náměstí, pohled od Můstku před r. 1894........................................... 105 Obrázek 36: Pohled na dolní část Václavského ................................................................................................... 106 Obrázek 37: Dolní část Václavského náměstí – sledovaná lokalita..................................................................... 107 Obrázek 38: Střed Zlatého kříţe – sledovaná lokalita ......................................................................................... 107 Obrázek 39: Funkční vyuţití dolní části Václavského náměstí a přilehlých ulic v roce 2007............................. 108 Obrázek 40: Dům č.p. 721, ulice Palackého, Nové Město ................................................................................. 108 Obrázek 41: Provaznická ulice, Staré Město ....................................................................................................... 108 Obrázek 42: Pohled do ulice V Cípu, Nové Město.............................................................................................. 109 Obrázek 43: Podíl osob starších 65 let na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %) .......................... 110 Obrázek 44: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu starším 15 let v roce 2001 (v %) ................................................................................................................................................. 110 Obrázek 45: Rozloţení pracovních příleţitostí v oblasti Zlatého kříţe v roce 1965 ........................................... 111 Obrázek 46: Mapa hustoty pěší dopravy v centru města v roce 1965 a 1980...................................................... 112 Obrázek 47: Denní rytmus tří vybraných lokalit v centru Prahy – všední den .................................................... 119 Obrázek 48: Denní rytmus tří vybraných lokalit v centru Prahy- sobota ............................................................ 120

6

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Podíl osob s úplným středoškolským a vysokoškolským vzděláním na celkovém počtu osob starších 15 let v roce 1991 a 2001 (v %) ................................................................................................................... 36 Tabulka 2: Bydlící obyvatelstvo denně vyjíţdějící či zůstávající v centru ............................................................ 45 Tabulka 3: Bydlící obyvatelé podle frekvence vyjíţďky z místa bydliště ............................................................. 45 Tabulka 4: Počet osob v domácnostech s moţností rekreačního vyuţití v roce 2001 ........................................... 46 Tabulka 5: Dojíţdějící do Prahy a jejího centra v roce 2001 ................................................................................. 48 Tabulka 6: Dojíţdějící do katastrálních území praţského centra v roce 2001....................................................... 48 Tabulka 7: Intenzita dojíţďky do zaměstnání v roce 2001 .................................................................................... 49 Tabulka 8: Dojíţdějící do centra a jeho katastrů v roce 2001................................................................................ 52 Tabulka 9: Dojíţdějící do centra podle frekvence v roce 2001 ............................................................................. 52 Tabulka 10: Dojíţdějící do centra podle frekvence včetně dopočtených hodnot v roce 2001 ............................... 53 Tabulka 11: Směrové proudy dojíţďky za prací do centra Prahy v roce 2001 ...................................................... 54 Tabulka 12: Dojíţdějící ţáci, studenti a učni do Prahy a jejího centra v roce 2001 .............................................. 59 Tabulka 13: Dojíţdějící do škol centra Prahy podle nejvyššího ukončeného vzdělání v roce 2001 ..................... 59 Tabulka 14: Dojíţdějící do škol centra Prahy podle stupně škol v roce 2001 ....................................................... 60 Tabulka 15: Dojíţdějící do centra a jeho katastrů v roce 2001.............................................................................. 62 Tabulka 16: Příjezdy zahraničních turistů do Prahy a centra podle měsíců v roce 2006 ....................................... 65 Tabulka 17: Rozloţení příjezdů zahraničních turistů během roku a týdne v roce 2006 ........................................ 65 Tabulka 18: Odhad skutečného obyvatelstva v praţském centru pro rok 2006 (tisíce) ......................................... 69 Tabulka 19: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 1991 (celkem 107 domů) ................................. 78 Tabulka 20: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 2001 (celkem 108 domů) ................................. 78 Tabulka 21: Objekty k bydlení podle vlastnictví (%) v roce 2007 (celkem 97 domů)* ........................................ 78 Tabulka 22: Nejvyšší ukončené vzdělání osob bydlících a pracujících v Podskalí v roce 2001 ........................... 80 Tabulka 23: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 1991 (celkem 68 domů) ................................... 96 Tabulka 24: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 2001 (celkem 65 domů) ................................... 96 Tabulka 25: Trvale obydlené domy dle vlastnictví (%) v roce 2007 (celkem 64 domů) ....................................... 97

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Věková struktura obyvatel centra Prahy v roce 1991 a 2001 .................................................................... 36 Graf 2: Vývoj počtu obyvatelstva v katastrálních územích praţského centra 1869-2001 ..................................... 38 Graf 3: Struktura cizinců v praţském centru v roce 2001 ( celkem 2 017 osob) ................................................... 42 Graf 4: Struktura cizinců v Praze v roce 2001 (celkem 49 477 osob) ................................................................... 42 Graf 5: Věková struktura osob pracujících v centru Prahy v roce 2001 ................................................................ 54 Graf 6: Osoby dojíţdějící do centra Prahy podle nejvyššího ukončeného vzdělání v roce 2001 (celkem 105 456 osob) ............................................................................................................................................................ 55 Graf 7: Osoby dojíţdějící do centra Prahy podle odvětví ekonomické činnosti v roce 2001 (celkem 105 456 osob) ............................................................................................................................................................ 56 Graf 8: Věková struktura obyvatel Podskalí v roce 1991 a 2001 .......................................................................... 74 Graf 9: Denní rytmus jiţní části Podskalí – všední den ......................................................................................... 85 Graf 10: Denní rytmus jiţní části Podskalí – všední den (podrobnější členění skutečného obyvatelstva) ............ 86 Graf 11: Denní rytmus jiţní části Podskalí - sobota .............................................................................................. 87 Graf 12: Věková struktura obyvatel Josefova v roce 1991 a 2001 ........................................................................ 92 Graf 13: Struktura osob s cizím státním občanstvím katastrálního území Josefov v roce 2001 (celkem 82 osob) 95 Graf 14: Struktura osob s dvojím státním občanstvím katastrálního území Josefov v roce 2001 (celkem 24 osob) ..................................................................................................................................................................... 96 Graf 15: Denní rytmus lokality Josefov – všední den ......................................................................................... 100 Graf 16: Denní rytmus lokality Josefov – sobota ................................................................................................ 103 Graf 17: Denní rytmus dolní části Václavského náměstí – všední den ............................................................... 113 Graf 18: Denní rytmus dolní části Václavského náměstí - sobota ....................................................................... 116

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Názvy katastrálních území praţského centra ...................................................................................... 135 Příloha 2: Názvy základních sídelních jednotek praţského centra ...................................................................... 135

7

Příloha 3: Katastrální území Staré Město ............................................................................................................ 136 Příloha 4 Katastrální území Nové Město ............................................................................................................. 137 Příloha 5: Katastrální území Hradčany ................................................................................................................ 138 Příloha 6: Katastrální území Malá Strana ............................................................................................................ 139 Příloha 7: Katastrální území Josefov ................................................................................................................... 140 Příloha 8: Katastrální území Vyšehrad ................................................................................................................ 140 Příloha 9: Směrové proudy dojíţďky za prací do praţského centra podle věku v roce 2001 (kumulativní procentuální hodnoty) ................................................................................................................................ 141 Příloha 10: Vývoj migrace z a do centra Prahy v letech 1992-2004 ................................................................... 142 Příloha 11: Vystěhovalí a přistěhovalí centra Prahy podle vzdělanosti v letech 1992-2002 ............................... 142 Příloha 12: Vystěhovalí a přistěhovalí centra Prahy podle rodinného stavu v letech 1992-2002 ........................ 142 Příloha 13: Věková struktura osob přistěhovalých do centra Prahy v letech 1992-2002 .................................... 143 Příloha 14: Věková struktura osob vystěhovalých z centra Prahy v letech 1992-2002 ....................................... 143

8

ABSTRACT After the end of communism in 1989 the internal spatial structure of Prague and other Czech cities has changed. The Prague´s city centre is the most affected part because of its extraordinary position. A process of commercialization goes together with a large reconstruction of buildings and a decrease of population. A number of foreign tourists is rising. All these processes are reason of high disparity between number of an inhabitants and a number of persons coming to the centre during a day and also between day and night population. A Transformation of current buildings or a construction of new commecial buildings (offices, shops, hotels, restaurants etc.) led to concentration of job opportunities. The historical monuments are attractive for Czech and foreign tourists and employees of international companies are often accommodated at local hotels. The Colledges of Prague universities are visited by students from different places of the Czech Republic. All these people are part of real population of Prague´s centre and its everyday life. The thesis measures a number of all persons visiting the Prague centre during a day by using statistical data (especilly data of the Czech Statistical Office) and a relationship between various groups of people. I study quality of statistical data and find out whether we can use it to this purpose. Finally I try to find methods and calculations instead of inaccessible data. They should complete statistics and the then results should be more exact. Every day in city space is a result of human activities in that area. Prague´s centre is heterogeneous and a lot of people visit it during a day. A different persons are in the centre in a different times. The thesis explores daily rhytm of three localities of the city centre (Podskalí, Jewish Quarter, Wenceslas Square) – it means how many people stay at the places during 24 hours of weekday or weekend day. The thesis tries to answer the question, whether some regularities between daily rhytms of localities exists and if we can measure rhytm of another locality only on the basis of knowledges about this place.

9

1. ÚVOD V době po pádu komunistického reţimu dochází v Praze i ostatních českých městech v důsledku transformačních procesů k významným proměnám prostorové struktury. Centrum města je díky svému výjimečnému postavení ovlivňováno nejvíce. Proces komercializace doprovází fyzická obnova a úbytek trvale bydlícího obyvatelstva. Roste tlak především zahraničního cestovního ruchu a automobilové dopravy. Všechny tyto jevy jsou příčinou početního rozdílu mezi bydlícím a dočasně přítomným obyvatelstvem a rovněţ mezi denním a nočním obyvatelstvem. Přeměna stávajících či výstavba nových budov pro komerční vyuţití (kanceláře, obchody, hotely, restaurace aj.) vedla ke koncentraci pracovních příleţitostí a vzrůstu návštěvnosti praţského centra. Historické památky do centra kaţdoročně přitahují mnoţství turistů a v místních hotelech se často ubytovávají také zaměstnanci mezinárodních firem. Areály praţských univerzit navštěvují studenti z různě vzdálených míst ČR. Ti všichni tvoří skutečné obyvatelstvo praţského centra a stávají se součástí jeho kaţdodenního ţivota. Člověk v průběhu dne vykonává činnosti, které se váţou k jeho potřebám. Některé jsou pravidelné a stávají se denní rutinou (návštěva zaměstnání, péče o děti, nákupy apod.), jiné se mohou odehrát třeba pouze jednou za ţivot. Aktivity jedince mají časovou a prostorovou dimenzi, jinými slovy uskutečňují se v určitou dobu na konkrétním místě. Kaţdý den v městském prostoru je tak utvářen činnostmi osob, které se v něm vyskytují. Mohou zde strávit delší čas nebo pouze projít. Vzniká denní (dvacetičtyřhodinový) rytmus dané oblasti. Funkční mnohostrannost praţského centra způsobuje, ţe je vyuţíváno rozmanitými skupinami obyvatel, coţ se odráţí také v jeho rytmu. Protoţe je však centrum různorodé, hodnocení celého území by vedlo k přílišnému zkreslení skutečnosti. Vybrala jsem proto několik lokalit, ve kterých rytmus sleduji. Kaţdá centrální oblast má svou podobu a denní rytmus odlišný od těch ostatních. Diplomová práce si klade za cíl na základě statistických dat určit počet skutečného obyvatelstva v centru Prahy a vzájemný poměr jednotlivých skupin obyvatel, které ho tvoří. Statistická evidence není v České republice pro výzkum tohoto druhu dostatečná. Proto se v rámci prvního cíle práce snaţím o zhodnocení kvality statistických údajů a vhodnosti jejich pouţití k uvedeným účelům. Za nedostupná či neexistující data hledám vhodné metody a výpočty, které statistiku doplní a povedou k přesnějším odhadům. Vyuţívání praţského centra jednotlivými sloţkami skutečného obyvatelstva je proměnlivé

10

v čase. Druhý cíl diplomové práce spočívá ve sledování denního rytmu vybraných lokalit neboli výskytu a vzájemnému poměru různých skupin obyvatel na daném území v průběhu 24 hodin všedního či víkendového dne. Diplomová práce odpovídá na následující výzkumné otázky: 1)

Jaký je vzájemný poměr mezi jednotlivými skupinami skutečného obyvatelstva

a rozdíl mezi denním a nočním obyvatelstvem v centru Prahy? Které ze skupin centrum nejvíce přizpůsobuje své funkce? Pro svou polohu a význam v rámci celého města je centrum územím, kam přichází kaţdodenně vysoký počet osob za různými účely. I přes tzv. „vylidňování“ má centrum stále mnoho bydlících obyvatel. Někteří odjíţdí v průběhu dne do zaměstnání. Značný podíl osob v důchodovém věku je však příčinou vysokého počtu lidí zůstávajících v lokalitě. Vysoká koncentrace pracovních příleţitostí a škol má za následek mnoţství dojíţdějících ekonomicky aktivních osob a studentů. Obchody, restaurace, hotely a historické památky lákají do centra návštěvníky a turisty. Jiţ z tohoto výčtu je zřejmé, ţe rozdíl mezi bydlícím a dočasně přítomným a stejně tak mezi denním a nočním obyvatelstvem bude značný. 2)

Jsou dostupná statistická data vhodná pro výzkum skutečného obyvatelstva

pražského centra? V jaké oblasti by v tomto smyslu bylo třeba českou statistiku posílit? Otázka souvisí s prvním pracovním cílem. Centrum Prahy je vymezeno podle hranic katastrálních území. Za takto malé územní jednotky neposkytuje česká statistika mnoho údajů. Většina pochází z téměř sedm let starého Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Musí se proto pouţít i další zdroje a pro určení počtu skutečného obyvatelstva také odhady. Je proto velmi důleţité vědět, pro jakou oblast mohou být uţita data ze sčítáni lidu, kde je musí doplnit jiné zdroje a kdy musíme přistoupit k odhadům. 3)

Existují podobnosti či odlišnosti v denních rytmech vybraných lokalit? Lze

nalézt pravidelnosti? Centrum Prahy je územím velmi různorodým. Denní rytmus lokalit můţe být ovlivněn i nepatrnými rozdíly. Proto se domnívám, ţe rytmy různých území praţského centra budou téměř vţdy odlišné, i kdyţ třeba jen v některém směru. Pokud však lze nalézt v denních rytmech vybraných oblastí určité pravidelnosti, bylo by moţné pouze na základě znalosti dané lokality, denní rytmus přibliţně určit. Diplomová práce je rozdělena do sedmi částí. V úvodu si stanovuji hlavní cíle a výzkumné otázky. Ve druhé kapitole představuji teoretická východiska, ze kterých práce 11

vychází. Poté popisuji metodiku práce a vymezuji území praţského centra, jeţ je sledováno v následujících kapitolách. Historický vývoj obyvatelstva praţského centra stručně shrnuje čtvrtá kapitola Pátá a šestá kapitola tvoří jádro diplomové práce. Nejprve se na základě dostupných statistických dat snaţím určit počet skutečného obyvatelstva praţského centra a rozdíl mezi jeho denním a nočním obyvatelstvem. Na vybraných lokalitách poté sleduji přítomnost jednotlivých skupin skutečného obyvatelstva během dne neboli denní rytmus. V závěrečné části shrnuji poznatky z celé práce.

12

2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA DIPLOMOVÉ PRÁCE Diplomová práce byla inspirována výzkumnou zprávou Faktické obyvatelstvo Prahy (Čermák a kol. 1995) a snahami některých dalších českých i zahraničních autorů o zachycení veškerého obyvatelstva na určitém území. Ve druhé části práce jsem se navíc inspirovala poznatky geografie času (time geography). Ke sledování skutečného obyvatelstva v území byl jako další sloţka přidán čas. Rytmus lokality je pak chápán jako výsledek kaţdodenního pohybu jedinců a skupin v prostoru města.

2.1.

Práce studující skutečné obyvatelstvo Problematikou skutečného obyvatelstva se zabývá a v minulosti zabývalo jen velmi

málo českých autorů. Přestoţe je zájem úřadů i odborné veřejnosti značný, nedostatečná statistická základna a náročnost úkolu mnohé odrazuje. V roce 1995 vznikla na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje a katedře demografie a geodemografie PřF UK výzkumná zpráva Faktické obyvatelstvo Prahy (Čermák a kol. 1995). Její autoři se v práci snaţí odhadnout počet přítomného obyvatelstva Prahy. Obyvatelstvo dělí na dvě cílové kategorie: přítomné denní a přítomné noční. Na základě dostupných statistických údajů a doplňujících úvah se pak snaţí odhadnout počet obyvatel trvale bydlících, dojíţdějících za prací a do škol a návštěvníků. Ve všech uvedených skupinách se zabývají rovněţ počtem cizích státních příslušníků. Pro výsledné počty osob zvolili průměrný pracovní den mimo turistickou sezónu, protoţe odpovídá situaci, která se vyskytuje nejčastěji a zachycuje moment maximálního zatíţení Prahy jako celku. Počet „nočního“ obyvatelstva Prahy odhadují v roce 1995 na 1 425 – 1 460 tisíc a „denního“ na 1 590 -1 635 tisíc. Autoři se v práci snaţí o výčet dostupných dat a nastínění problematiky nedostatečné statistické evidence. O třicet let dříve se Zdeněk Murdych (1966) ve svém článku pokusil zachytit počet přítomných osob v centru Prahy, které vymezil jako území správního obvodu Praha 1. Osoby v centru přítomné rozdělil do tří skupin: bydlící, pracující a přítomné z jiných důvodů, především uţívání občanského vybavení. Kaţdé skupině věnuje část textu. Obyvatelstvo trvale bydlící hodnotí na základě dat ze Sčítání lidu v roce 1961, sleduje různé demografické a sociální charakteristiky ve vztahu k ostatním praţským částem i Praze jako celku. Počet pracovních míst v roce 1962 porovnává s počtem bydlícího obyvatelstva a ukazuje tak

13

na koncentraci pracovních příleţitostí (PP) do centra (32 % pracovních příleţitostí Prahy, 8 % trvale bydlícího obyvatelstva Prahy). Autor neopominul ani rozmístění PP uvnitř centra, i kdyţ se zde omezil pouze na oblast tzv. Zlatého kříţe. Jako velmi přínosné hodnotím srovnání hustoty PP mezi centry několika evropských měst. Počet osob přítomných v centru z jiného důvodu neţ zaměstnání či bydlení odhadl Murdych na polovinu počtu pracovních příleţitostí. Veškeré přítomné obyvatelstvo centra poté porovnává s dalšími městskými částmi. V závěru článku se autor věnuje hustotě pěší dopravy v oblasti Zlatého kříţe a pro Václavské náměstí vytvořil časový graf odpoledního průběhu pěší dopravy. Článek je doplněn mnoţstvím úvah o skutečném obyvatelstvu centra a jeho denním výskytu. Intenzitou pěší dopravy v praţském centru se Murdych (1980) zabýval ještě v dalším článku. Hlavním výstupem je zde mapa hustoty pěší dopravy v oblasti Václavského náměstí a širšího okolí pro rok 1975. Dopravní frekvence převzal z Generelu dopravy, který vypracoval Ústav dopravního inţenýrství Prahy. Ze zahraničních autorů se problematikou skutečného obyvatelstva zabýval profesor Donald Foley z University of California. Napsal dva články týkající se přítomného obyvatelstva a denního pohybu osob. První z nich, s názvem Denní pohyb obyvatelstva do CBD (Foley 1952), se zabývá mj. otázkou jaký podíl celoměstského obyvatelstva se kaţdý den vyskytuje v centru (CBD) středně velkých a velkých amerických měst. Pomocí dopravních šetření (kordónového dopravního sčítání a výzkumu „zdroj – cíl“, při kterém jsou dotazováni lidé a řidiči po vstupu do centra) zjišťuje, ţe u milionových amerických měst 1 osoba z pěti navštíví kaţdý den CBD a 1 z deseti se zde vyskytuje ve tři hodiny odpoledne, tedy v době největšího zatíţení. S rostoucí velikostí měst tento počet klesá a naopak. Druhý článek (Foley 1954) představuje jiţ obecnější zamyšlení nad denní populací v amerických městech. V práci autor hledá odpovědi na tři otázky: Jaké jsou základní rysy městské struktury přispívající k rozdílům v rozmístění denní a noční populace? Jaké charakteristiky denního pohybu a rozmístění můţeme identifikovat pro velká americká města. Jaký je současný stav a budoucí výhled studia denní populace v rámci demografie a ekologie? Přestoţe autorovy poznatky pocházejí z výzkumu amerických měst, některé je moţno aplikovat i v našich podmínkách. Za hlavní příčinu rozdílu mezi denní a noční populací určil segregaci a pohyb osob mezi funkčními areály. Ten je nezbytný, pokud má město fungovat jako integrovaný celek. Druhým důvodem pohybu osob během dne je podle jeho názoru rostoucí centralizace pracovní a zábavní funkce (denních aktivit) a proti tomu rozptýlenost rezidenčních areálů.

14

2.2.

Geografie času (time geography) Výzkum aktivit v prostoru a čase vznikl počátkem 70. let ve Švédsku a je spjat s T.

Hägerstrandem, jeho spolupracovníky a studenty na Lundské univerzitě. Time geography zkoumá fyzické prostředí, v němţ se odehrávají sociální aktivity a sleduje jak ovlivňuje a jak je ovlivňováno denními pohyby jedinců a skupin (Giddens 1984). Kaţdý pohyb, událost nebo aktivitu je moţno vyjádřit ve čtyřrozměrném prostoru, coţ vneslo nový rozměr do geografického mapování. Začaly být mapovány i prostorové toky a v geografii se vytvořila slibná perspektiva pro výzkum dynamiky kaţdodenního prostředí (Ira 2001). Časoprostorový model společnosti zobrazuje lidské subjekty jako opakující se série denních cest1 (path) v čase a prostoru, které jsou přerušovány časem stráveným ve stanicích (domov, pracoviště, škola, obchod apod.) (Pred 1981 in Ley 1983). V širším smyslu můţeme v časoprostorovém regionu kaţdého jednotlivce vnímat jako spojitou čáru začínající v bodě narození a končící v bodě smrti. V závislosti na délce pozorování můţeme hovořit o denních, ročních či celoţivotních drahách (Ira 2001). Přístup se kromě činností jednotlivců a skupin zabývá rovněţ prostorovou a časovou organizací celého systému aktivit, čímţ prezentuje propojení mikroúrovně jednotlivce s makroúrovní společnosti (Golledge, Stimson 1990 in Ira 2000). V diplomové práci hodnotím vliv pohybu jednotlivců a skupin v čase a prostoru na rytmus dané lokality. Jinými slovy je sledováno určité území, jeţ je stanicí2 denního pohybu mnoha lidských individuí. Time geography úzce souvisí s konceptem kaţdodenního ţivota. Klade důraz na komplexnost lidských situací během dne, roku či ţivota. Kaţdodenní ţivot jedince ve vyspělé společnosti zahrnuje projekty3 (projects) související se zaměstnáním, domácími aktivitami a volným časem a dopravní propojení mezi místy, kde se tyto aktivity odehrávají (Ellegård, Pater 1999). Hägerstrand označil kaţdodenní ţivot jako sled činností konaných jedinci v průběhu 24 hodin na různých místech (Vilhelmson 1999). Opakující se vzorce aktivit můţeme označit za rytmus. Kaţdé městské prostředí je z velké části vytvářeno těmito rutinami, které tvoří průnik městského ţivota se ţivotem jeho obyvatel (Ley 1983). V jakémkoli městském prostoru nebo jeho částech se během dne neustále mění počet osob (PŘ: v 5 hodin není na náměstí nikdo, v 7 hodin 10 lidí, v 11 hodin

1

Kontinuální činnosti jedince v průběhu ţivota - pohyb jedince v čase a prostoru Prostředí, ve kterém jedinci konají své činnosti (Ira 2001) 3 Soubor činností vedoucí k naplnění určitého cíle (Ellegård 1999) 2

15

25 lidí atd.). Takovéto variace během 24 hodin, stejně jako podobnosti mezi jednotlivými dny, vytvářejí ve spojení s aktivitami jedinců městský rytmus (Parkes, Thrift 1980). 2.2.1. Koncepty v rámci geografie času Lenntorp (1999) rozlišuje v geografii času 50 konceptů, které jsou důleţité k jejímu pochopení. Zde uvedu ty nejdůleţitější týkající se předmětu výzkumu diplomové práce. Cesty (paths) - ţivot jedince je chápán jako kontinuální proces, ve kterém je kaţdý časový moment vázaný na určité místo a činnost (Johnnston 1977 in Ira 2001). Jedinec vykonává činnosti v posloupném pořadí a nemají pro něj rovnocenný význam. Některé z nich mohou být i nechtěné. Stanice (stations) - prostředí ve kterém jedinci konají své činnosti nazýváme stanice. Stanicí můţe být místo zaměstnání, obchod či rekreační zařízení (Ira 2001). Sledování stanic v daném prostoru je hlavním předmětem diplomové práce. Jednotlivci ve stanicích pobývají a pohybují se mezi nimi. Stanice se v prostoru objevují v různém počtu a vytvářejí geografické struktury s různými relativními vzdálenostmi. Vyskytují se od vysokého stupně koncentrace a diferenciace ve městech aţ po nízký stupeň koncentrace a diferenciace v řídce osídlených oblastech. Rozdíly existují i mezi jednotlivými městskými částmi. Se změnou časové perspektivy (např. roční období) se stanice mohou velikostně změnit. Některé přestanou existovat, jiné se stanou součástí jiného prostoru. Kontexty (contexts) - různé činnosti, které probíhají společně, vytvářejí důleţité kontexty v kaţdodenním ţivotě. Je důleţité hodnotit aktivity jedince v rámci daného kontextu. Ellegård (1999) rozlišuje čtyři kontexty aplikované v časoprostorovém přístupu: Projektový kontext (project context) je definován prostřednictvím činností, které se uskutečňují za účelem dosáhnout určitého cíle. Jednotlivé činnosti nemusí následovat jedna po druhé, ale mohou být přerušovány činnostmi jinými. Kaţdodenní kontext (everyday context) je kombinací činností, které vytvářejí posloupnost v průběhu dané časové periody (např. 24 hodin). Sociální kontext (social contexts) jednotlivce zahrnuje všechny ostatní jedince, jejichţ aktivity jsou nějakým způsobem spojeny s jeho činností. Geografický kontext (geographical context) - všechny činnosti se uskutečňují v konkrétním prostoru. Zabývá se vztahem mezi aktivitami, jejich lokalizací a pohybem jedince.

16

Svazky, uzly (boundles) ilustrují situaci, kdy se dvě nebo více individuálních drah střetávají v určitém místě (Parkes, Thrift 1980). Pro diplomovou práci mají uzly či svazky zásadní význam. Prisma (prism) ukazuje moţnosti pohybu s výhledem na budoucnost viděné z místa současné lokace v čase a prostoru (Lenntorp 1976 in Golledge, Stimson 1997). Odvozuje se od principu návratu. Člověk se vrací domů, kaţdodenně na místo zaměstnání. Šířka prismy je dána místem, kde se člověk nachází, rychlostí disponibilních dopravních prostředků a nejbliţším bodem v čase, kdy by měl být jednotlivec na původním či jiném místě (Parkes, Thrift 1980). Činnosti (activities) - vše co člověk dělá se odehrává v prostoru a čase. Existují různé druhy činností. Někdy se činnosti vykonávají samostatně, někdy je nutné koordinovat je s aktivitami jiných. Kdyţ jedinec některé činnosti pravidelně opakuje vytvářejí se pravidelné postupy (routines). Projekty (projects) úzce souvisí s projektovým kontextem. Jedná se o soubor činností vedoucích k naplnění určitého cíle. Tyto činnosti na sebe nemusí navazovat. Při dosahování cíle brání jedincům řada omezení (constraints). Lokalizaci v čase a prostoru ovlivňují tři typy omezení4: Omezení daná způsobilostí (capability constraints) vznikají s nutností uspokojování fyziologických potřeb člověka. Omezení daná vazbou (coupling constraints) vyplývají ze skutečnosti, ţe většina vykonávaných činností musí probíhat v souladu s aktivitami jiných lidí. Omezení mocenského charakteru (autority constraints) jsou hranice stanovené na základě zákonů, zvyků a norem dané společnosti (Giddens 1989). 2.2.2. Prostor v kaţdodenním pohybu jedince Kaţdodenní pohyb jedince a jeho aktivity se projevují v prostoru. Prostorový rámec, ve kterém jedinci ţijí nazýváme social space. Sociální struktury jsou v něm podmíněny ekologickými a kulturními faktory (Chombart de Lauwe 1952 in Golledge, Stimson 1997). Sociální prostory jedinců s jejich územním vyjádřením vytvářejí vzorec rezidenčních areálů ve městě. Mnohé definice sociálního prostoru zdůrazňují uzavřenost a sousedsky orientované aktivity a modely zahrnující místo pracoviště bývají často opominuty (Golledge, Stimson 1997). Chombart de Lauwe identifikuje čtyři specifické prostory, v kterých skupiny a jedinci

4

Překlad je převzat z Ira 2001, jiný dostupný překlad v Novák 2004

17

ţijí, pohybují se a kooperují: Rodinný prostor – charakterizovaný vztahy na úrovni domácnosti; sousedský prostor, který zahrnuje denní a lokální pohyb; ekonomický prostor zahrnující místa zaměstnání a městský (regionální) prostor (Chombart de Lauwe 1960 in Golledge, Stimpson 1997). V průběhu 60. a 70. let přišli američtí behaviorální geografové s pojmy action a activity space (Golledge, Stimpson 1997). Akční prostor (action space) zahrnuje veškeré vztahy jedince s prostředím. Lidé shromaţďují informace ze svého okolí a kaţdému místu přiřazují určitou hodnotu. V širším kontextu tvoří akční prostor rámec, v němţ probíhají prostorové interakce jedinců a skupin (Dijst 1999). Akční prostor jednotlivých lidí se liší, protoţe ţádní dva jedinci nevnímají prostředí současně ze stejného bodu, a protoţe kaţdý jedinec vyhodnocuje informace na základě svých dřívějších zkušeností. Pohyb jedinců v akčním prostoru můţeme označit za prostor aktivit (activity space), jeţ je definován jako podmnoţina všech míst, se kterými má jedinec přímý kontakt a zároveň jako výsledek denních aktivit. Druhá část akčního prostoru se nazývá „communicating over space“ a zahrnuje nepřímé komunikační prostředky jako je telefon, noviny, televize aj. (Golledge, Stimpson 1997). Prostor aktivit tvoří přímé kontakty lidí mezi sebou a člověka s jeho sociálním a fyzickým prostředím, zatímco druhá sloţka akčního prostoru je pouze nepřímým spojením. 2.2.3. Prostor aktivit a druhy denních pohybů Kaţdý individuální prostor aktivit se skládá z hierarchie pohybů, na jejímţ vrcholu je místo, kde jedinec bydlí. Z domova je vykonávána naprostá většina všech pohybů. Denní vzorec aktivit tvoří tři provázané sloţky: čas, prostor (místo aktivity) a typ aktivity. Čas můţeme chápat ve dvou rovinách, jako dobu trvání aktivity a jako čas začátku aktivity. Rozmístění příleţitostí pro aktivity v prostoru má zásadní význam a určuje zda bude či nebude aktivita uskutečněna, jak dlouho bude trvat a s jakou frekvencí se bude opakovat. Golledge, Stimpson (1997) předpokládají, ţe aktivity mají delší trvání, pokud je přístup k nim snaţší a bliţší. Kaţdý jedinec vnímá potenciální prostory aktivit ze svého hlediska. Při hodnocení je třeba navíc zahrnout socioekonomické charakteristiky jedinců a domácností. Foley (1954) rozlišuje dvě moţnosti hodnocení denních pohybů v rámci města: Pohyby osob hodnocených z hlediska cíle cesty (zaměstnání, nemocnice aj.) a pohyby osob hodnocených z hlediska pohybu mezi funkčními areály, kde kaţdá cesta má svůj začátek a

18

konec (CBD, rezidenční areál aj.). Cesty podle cíle rozděluje na 3 typy5. Cesta do práce je nejčastějším pohybem ve městě. Koncentruje se do ranních a odpoledních hodin. Druhý obvyklý pohyb, pro který jsou typické večerní hodiny, nazval „social-recreation“. Posledním druhem pohybu je cesta za nákupy uskutečňovaná v odpoledních hodinách a často spojená s cestou ze zaměstnání. Pohyb mezi funkčními areály se během dne projevuje vylidňováním rezidenčních areálů a přílivem osob do komerčních a průmyslových areálů.

5

Golledge, Stimpson (1997) dělí cesty na: pracovní, socální, ostatní a víceúčelové.

19

3. METODIKA PRÁCE Diplomová práce vyuţívá dvou základních metod - analýzy statistických dat a vlastních terénních šetření, v rámci kterých bylo uplatněno mnoho dílčích postupů. První metoda dala vzniknout části práce o současném stavu skutečného obyvatelstva v centru Prahy. Ve stěţejní části, týkající se výzkumu rytmu lokalit, statistická data poslouţila ke sledovaní charakteristik trvale bydlícího obyvatelstva. Doplnila terénní šetření, které bylo zaměřeno na sledování dočasně přítomného obyvatelstva v lokalitách, tedy pracujících osob, osob dojíţdějících za sluţbami a turistů. V následujících odstavcích jsou jednotlivé metody podrobněji popsány. Počet a struktura skutečného obyvatelstva praţského centra byly zjištěny analýzou statistických dat. Mnoţství dostupných informací se však s klesající velikostí územních jednotek sniţuje. Jiţ při sběru statistických údajů za území městského centra jako celku, vymezeného hranicemi katastrálních obvodů, naráţíme na omezené datové zdroje. Je zřejmé, ţe v této části práce bylo zapotřebí vlastních odhadů. Celkový počet trvale bydlícího obyvatelstva kaţdoročně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ) aţ do úrovně katastrálních území. Podrobnější charakteristiky obyvatelstva za menší územní jednotky neţ městské části poskytuje pouze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB), jeţ je nejaktuálnější z roku 2001. Podle sčítacího listu osob, který byl v rámci SLDB vyplňován, jsem vybrala kategorie a po osobních konzultacích na ČSÚ získala různé demografické a sociální charakteristiky obyvatel praţského centra v členění po urbanistických obvodech. V práci jsem z nich pouţila podrobnou věkovou a vzdělanostní strukturu, podrobnou strukturu cizinců ţijících na území centra, ekonomickou aktivitu a frekvenci dojíţďky za prací. Z kategorie Ekonomická aktivita jsem odhadla, které osoby denně dojíţdějí za prací a studiem a které zůstávají doma. Data o dojíţďce za prací rozebraná v následujícím odstavci zahrnují místo bydliště a pracoviště osob. Z nich jsem určila, kolik lidí v centru zároveň bydlí i pracuje a tudíţ denně nevyjíţdí. Počet pracovních příleţitostí a charakteristiky pracujících osob byly rovněţ získány ze SLDB 2001, to jediné poskytuje údaje v podrobném územním členění. Na ČSÚ jsem dostala podrobnou databázi všech osob dojíţdějících do centra Prahy. Pan Jiří Vejrych z ČSÚ mi agregoval přesné adresy pracoviště do urbanistických obvodů. Data nejsou kompletní, protoţe se zakládají na skutečnosti, zda a jak dotazovaní vyplnili místo svého pracoviště. Z počtu těch, kteří jako místo zaměstnání uvedli pouze Prahu bez bliţšího určení (městská

20

část, ulice) byl na základě jednoduchého výpočtu určen počet dojíţdějících do praţského centra:

A bez adr. =

A s adr. B s adr.

* B bez adr.

A - Počet dojíţdějících do centra B - Počet dojíţdějících do Prahy

s adr. – s uvedenou přesnou adresou pracoviště bez adr. – bez uvedené přesné adresy pracoviště

Počet dojíţdějících do šesti katastrů praţského centra, kteří neuvedli přesnou adresu pracoviště, jsem odhadla z celkového počtu těchto osob dojíţdějících do centra (zjištěn na základě výše uvedeného vzorce) tak, aby zůstal zachován poměr mezi jednotlivými katastry, který je znám ze zjištěných dat (osoby, jeţ uvedly přesnou adresu pracoviště). Výsledná hodnota dojíţdějících do praţského centra se rovná součtu osob dojíţdějících do centra se zjištěnou adresou a odhadu počtu osob dojíţdějících do centra s nezjištěnou přesnou adresou. Z tohoto čísla jsem vycházela při dalších výpočtech. Skutečnou dojíţďku do centra (dojíţďka, která nezahrnuje ţeny na mateřské dovolené a osoby dojíţdějící v rámci centra) jsem opět navýšila o počet dojíţdějících bez uvedení adresy takto:

X celkem =

X s adr. A s adr.

X – Skutečný počet dojíţdějících A – Počet dojíţdějících

* A celkem. s adr. – s uvedenou přesnou adresou pracoviště celkem – s i bez uvedené adresy pracoviště

Pro šest centrálních katastrů jsem postupovala analogicky (podle stejného vzorce). Hodnoty skutečné dojíţďky navýšené o počty osob bez uvedené adresy pracoviště jsem dále pouţila pro tabulku frekvence dojíţďky. Rozpočetla jsem je mezi jednotlivé druhy frekvencí na základě vzájemného poměru, který je dán daty zjištěnými v rámci SLDB. Odhad počtu pracovních příleţitostí v Praze podle urbanistických obvodů provedl pro rok 2003 Regionální organizátor Praţské integrované dopravy (ROPID). Podkladem byla rovněţ data ze SLDB 2001. Jejich výsledky jsou od mých odlišné nejen kvůli rozdílné metodice. Při podrobnějším studiu těchto výpočtů jsem objevila chybu, které se zaměstnanci ROPIDu dopustili. Základní data zahrnovala i pracující studenty, kteří však namísto pracoviště uváděli adresu školy. Zvláště v centru Prahy, kde se nalézá mnoţství vysokých škol, je tento nedostatek velmi podstatný. Z tohoto důvodu jsem s daty dále nepracovala. 21

Podrobné charakteristiky pracujících osob jsem si nechala pracovníky ČSÚ přidat do databáze. Měla jsem k dispozici seznam veškerých kategorií, podle kterých na Českém statistickém úřadě třídí data ze SLDB 2001 (Struktura databázového souboru GTV – celkem 107 kategorií). Z těchto dat jsem mj. na základě ekonomické aktivity (odečetla jsem počet ţen na mateřské dovolené) a místa bydliště osob (odečetla jsem osoby bydlící i pracující v centru, které jsou jiţ zařazeny v trvale bydlícím obyvatelstvu) vypočetla skutečné denní zatíţení centra dojíţdějícími za prací. Počet ţáků, studentů a učňů dojíţdějících do škol do centra Prahy byl určen totoţným způsobem jako osoby dojíţdějící za prací. Na ČSÚ jsem rovněţ získala podrobnou databázi všech osob dojíţdějících do centra do školy i s vybranými charakteristikami. Někteří studenti vykonávají při škole také zaměstnání, v dotazníku pro SLDB ale uvádějí pouze místo školy. Rovněţ by nešlo spolehlivě určit, kdy chodí do školy a kdy do zaměstnání. V práci proto není uvaţován počet studentů dojíţdějících do centra za prací. U osob dojíţdějících do škol jsem na základě struktury podle nejvyššího ukončeného vzdělání přibliţně určila jaký školní stupeň navštěvují. Za ţáky základní školy pokládám dojíţdějící do škol, kteří uvedli neukončené základní vzdělání a nebo své nejvyšší ukončené vzdělání nedefinovali, coţ znamená, ţe jsou mladší patnácti let (v sčítacím archu vyplňovali pouze osoby patnáctileté a starší). Do skupiny studentů středních škol jsem zařadila osoby se základním vzděláním a středním vzděláním bez maturity (předpoklad, ţe bez maturity není moţno navštěvovat vyšší či vysokou školu). Třetí skupina zahrnuje studenty vyšších odborných škol nebo škol vysokých, mezi neţ patří osoby se středoškolským vzděláním s maturitou a osoby, které absolvovali nástavbové studium. Zde nelze blíţe určit, zda jsou studenty vyšší či vysoké školy. Vysokou školu (bakalářský stupeň) potom pravděpodobně studují absolventi vyšší odborné školy a magisterský stupeň studenti s titulem Bc. Studenti, kteří jiţ mají úplné vysokoškolského vzdělání nebo některý z doktorských titulů byli zařazeni do poslední skupiny - vysoká škola/vědecká příprava, coţ znamená, ţe studují jinou další vysokou školu anebo jsou studenty postgraduálu. Počet zahraničních a domácích turistů ubytovaných v hromadných ubytovacích zařízeních (HUZ) eviduje ČSÚ a od něj data přebírá a dále zpracovává agentura CzechTourism. Protoţe jsou však data dostupná pouze za kraje, musela jsem přistoupit k odhadům. Počet turistů ubytovaných v centru jsem odhadla na základě počtu HUZ takto:

Turisté v centru =

HUZ v centru

* turisté v Praze

HUZ v Praze 22

Počet HUZ je Českým statistickým úřadem zveřejňován v členění za městské části. Praha 1 aţ na velmi malou část Holešovic a Vinohrad odpovídá území části praţského centra vymezeném pro tuto práci, zahrnula jsem tedy všechna HUZ této městské části do centra. K tomuto číslu jsem přičetla polovinu HUZ umístěných na Praze 2, protoţe území vymezeného centra odpovídá 47 % rozlohy a 28 % populace Prahy 2, ale zároveň zasahuje do Prahy 5, Prahy 6 a Prahy 8. Autoři výzkumné zprávy Faktické obyvatelstvo Prahy uvádějí, ţe počet HUZ evidovaných ČSÚ odpovídá zhruba polovině skutečného stavu (Čermák a kol. 1995). Pro porovnání jsem dále vyuţila databáze ubytovacích zařízení Praţské informační sluţby, kde jsem postupně vyhledala všechna HUZ nacházející se v katastrálních územích centra. Na základě těchto informací jsem počet turistů ubytovaných v centru Prahy (výpočet výše zmíněným vzorcem) ještě zdvojnásobila. Při dalších odhadech jsem vycházela z hypotézy, ţe téměř všichni turisté ubytovaní v Praze se přes den vyskytují v jejím centru. Takto jsem turisty rozdělila na denní (všichni turisté ubytovaní v Praze) a noční (ubytovaní v centru) a podle vzorce

X denní =

X noční =

X celkem * PDP 365 (dní v roce) X celkem * PPP 365 (dní v roce)

X – počet turistů v centru PDP – průměrná doba pobytu PPP – průměrný počet přenocování

jsem vypočetla průměrný denní resp. noční počet turistů v centru Prahy. Počet jednodenních návštěvníků praţského centra (včetně ubytovaných z důvodu niţších cen za Prahou) a počet turistů ubytovaných v soukromí se vyrušil s počtem turistů ubytovaných v Praze, kteří nenavštěvují její centrum. Na základě rozloţení příjezdů zahraničních turistů v průběhu roku (podle měsíců) jsem odhadla rozloţení příjezdů do centra (stejný poměr). Průměrný denní a noční počet turistů v jednotlivých měsících byl vypočten na základě analogických vzorců jako průměrný počet denních a nočních turistů v roce. Do jmenovatele byl místo 365 dní zadán počet dní v příslušném měsíci. Denní obyvatelstvo celkem je potom součtem denního a nočního obyvatelstva, přičemţ noční obyvatelstvo je v tomto případě spočítáno na základě průměrné doby pobytu namísto průměrné doby přenocování. Podle výzkumné zprávy

23

Faktické obyvatelstvo Prahy jsem poměrem 2:1 odhadla průměrný počet turistů v centru Prahy ve všední a víkendový den (Čermák a kol. 1995). Výpočet jsem provedla na základě následujícího výpočtu. Pro zjednodušení má kaţdý měsíc v roce 28 dní a dny v něm jsou rovnoměrně rozloţeny (měsíc začíná vţdy pondělím).

X denní =

X celkem * PDP 4 (týdny) * 9 (dní, So a Ne 2x)

X noční =

X celkem * PPP 4 (týdny) * 9 (dní, So a Ne 2x)

X – počet turistů PDP – průměrná doba pobytu PPP – průměrná počet přenocování Počet dojíţdějících za sluţbami je prakticky nezjistitelný, svůj odhad jsem zaloţila na odhadech autorů odborných článků (Čermák a kol. 1995, Murdych 1966). Pro sledovaní kaţdodenního ţivota jsem v průběhu měsíce dubna a května roku 2007 provedla ve třech vybraných lokalitách (Podskalí, Josefov a dolní část Václavského náměstí) terénní šetření zaměřené na tři základní skupiny, které tvoří skutečné obyvatelstvo – trvale bydlící osoby, pracující osoby a návštěvníky. Všechny sledované lokality se nachází v praţském centru a podstatnou část denního obyvatelstva tvoří čeští i zahraniční turisté. Počet osob vyskytujících se v centru města za účelem turismu je ovlivněn ročním obdobím a zároveň počasím v daný den. Jak bude ukázáno v kapitole 5.4., měsíc duben a obzvláště pak květen jsou charakteristické zvýšeným cestovním ruchem. Ačkoliv to nebylo mým původním záměrem, výsledek terénního šetření pochází pravděpodobně z období největšího zatíţení lokalit. Do Prahy přijíţdí mnoho turistů, ale na rozdíl od letních měsíců trvale bydlící obyvatelé ještě neodjíţdějí ve větším počtu na dovolené. Jako podklad o trvale bydlícím obyvatelstvu mi poslouţila data ze Sčítání lidu z roku 2001, velmi podrobná data sledující charakteristiky osob po jednotlivých domech (získaná na ČSÚ společně s daty o dojíţďce do zaměstnání a škol) mi umoţnila sledovat menší územní jednotku neţ je urbanistický obvod. Malá územní velikost sledované lokality je důleţitá pro co nejpřesnější výsledky vlastního šetření. Abych částečně zmírnila vliv časového 24

zpoţdění dat ze SLDB, porovnala jsem počet rodin (resp. domácností) v domě dle Sčítání lidu s počtem jménem popsaných zvonků (pouze lokality s trvale bydlícím obyvatelstvem). Zvonky na všech domech ve sledovaných lokalitách jsem postupně prohlédla. Při výslednému počtu bydlících osob jsem k datům ze sčítání nezahrnula domy, které změnily svou funkci nebo jsou vybydlené a určené k přestavbě apod. Charakteristiky obyvatelstva jsem doplnila o vývoj vlastnictví domů v lokalitách. Údaje jsem získala ze SLDB 1991 a 2001. Pro současný stav a také doplnění dat ze Sčítání lidu jsem pouţila internetový server Nahlíţení do katastru nemovitostí, kam jsem postupně zadávala čísla popisná všech domů a zjišťovala jejich

vlastníky.

Stejným

způsobem

jsem

pak

zjišťovala

počet

vlastníků

bytů

s vysokoškolským vzděláním (podle titulu) ţijících v lokalitě. Uvedená data by samozřejmě šla získat i za celou lokalitu najednou, umoţňuje to Dálkový přístup k údajům katastru nemovitostí. Sluţba je však placená. Fyzický stav budov v lokalitách byl zjištěn pozorováním a za pomocí fotografií. K zachycení pohybu bydlících osob během dne by bylo vhodné provést dotazníkové šetření. V pracích, které se zabývají výzkumem kaţdodenního ţivota obyvatel určité lokality (Gondová 2004, Novák 2004), byly prováděny analýzy deníkových záznamů, které sledovaly aktivity osoby v průběhu 24 hodin. Metoda je zaměřena na jedince a jeho pohyb v prostoru a čase, zatímco tato práce sleduje denní rytmus lokality. Vzhledem k rozdílnému přístupu a časové náročnosti jsem dotazníkové šetření neuskutečnila a zaměřila se na hůře statisticky podchytitelné skupiny obyvatelstva - pracující osoby a návštěvníky. U všech osob ekonomicky aktivních trvale bydlících a také studentů a ţáků je tedy uvaţován pouze pohyb za prací nebo do školy, vyjma ten, který je vykonán v rámci jednoho domu (kategorie Místo pracoviště v výsledcích SLDB). V práci jsem se ale vţdy snaţila nastínit moţnosti pohybu všech bydlících osob v průběhu dne. U osob dojíţdějících za prací jsem odchody z domu rovnoměrně rozloţila mezi 6. a 8. hodinu ranní (10. hodinu v případě Josefova) a příchody v Podskalí mezi 17. a 21. hodinu a v Josefově mezi 19. a 23. hodinu (určeno na základě pozorování a skutečnosti, ţe Josefov obývá více cizinců a osob s vyšším sociálním statusem). Pohyb ţáků a studentů jsem odhadla podle jejich věku: Ţáci základních a středních škol odcházejí mezi 6. a 8. hodinou (rovněţ děti do mateřské školy), studenti vysokých a vyšších odborných škol mezi 7. a 11. hodinou. Jejich příchody domů jsem rozloţila mezi 13. a 20. hodinu. Děti ve věkové kategorii 3-6 let jsem rovněţ povaţovala za opouštějící lokalitu (mateřská školka). Ráda bych zde zdůraznila, ţe se jedná o odhady na základě dlouhodobého pozorování lokalit. Ostatní osoby, z různých důvodů nezaměstnané ani nestudující (důchodci, ţeny na mateřské dovolené, nezaměstnaní) jsou povaţovány za neodcházející z domu. 25

Ve víkendových dnech odjíţdí mnoho trvale bydlících obyvatel na chaty a chalupy. Počet vlastníků rekreačních objektů a osob s moţností jejich vyuţití eviduje statistický úřad v rámci sčítání lidu. Z údajů za urbanistické obvody jsem pomocí snadného výpočtu stanovila počet těchto osob ve sledovaných lokalitách. Podle mého odhadu o víkendu odjíţdí 70 % trvale bydlících osob, které tu moţnost mají, z toho polovina v pátek a druhá polovina v sobotu. Počet pracujících osob za menší jednotky neţ urbanistické obvody jsem neměla k dispozici, proto výsledky pochází pouze z terénního šetření. Počet zaměstnanců firem byl zjišťován emailovou komunikací a počet zaměstnanců obchodů a restaurací řízenými rozhovory anebo rovněţ emailovou komunikací. Kromě otázky ohledně počtu zaměstnanců jsem poloţila dotaz také na jejich běţné pracovní doby. Při osobním kontaktu zpravidla nebyl problém poţadované informace získat, jen v obchodech, kde jsou zaměstnány ţeny staršího věku (Podskalí) se často cítili dotčeni a odmítli mi jakékoli informace poskytnout. Celková úspěšnost zde byla 67 % (z celkem 115 obchodů, restaurací a hotelů). V těchto případech nebyl ale problém počet zaměstnanců určit pouhým pozorováním, který jsem pak provedla několikrát za den. Komunikace přes email s firmami byla poněkud obtíţnější a mnoho firem mi odmítlo informaci sdělit s odůvodněním, ţe se jedná o příliš diskrétní otázky a samozřejmě určitá část kontaktovaných firem neodpověděla vůbec. V takovémto případě jsou do výsledného počtu zahrnuty pouze odhady stanovené na základě zápisu firmy v obchodním rejstříku či vlastních webových stránek. Pracovní dobu těchto osob jsem uvedla 8-17 (9-18) hodin případně jinou dle charakteru zaměstnání (noční směny). Ze 46 firem smysluplně odpovědělo 20 (43 %) u dalších 13 (28 %) nebyl problém informaci vyhledat na internetu a počet zaměstnanců zbylých 13 firem jsem odhadla anebo firmu nezařadila. Počet zaměstnanců ve státních institucích mi byl, kromě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který sídlí v Podskalí, sdělen ve všech případech. Návštěvníci státních institucí v území byly stanoveni společně se zaměstnanci příslušných úřadů, které jsem kontaktovala nejprve emailem a poté telefonicky, na základě odhadů, u soukromých prodejen byl počet stanoven pozorováním v méně případech při rozhovorech týkajících se počtu zaměstnanců. Turisté pohybující se venku mimo budovy byli spočítáni z fotografií. Způsob zjišťování turistů se v jednotlivých lokalitách liší, protoţe se jedná o různě turisticky atraktivní oblasti. Podskalí není vyhledávanou atrakcí a turisté se nacházejí pouze na vltavském nábřeţí. Fotografie byly pořízeny v jeden okamţik, vţdy v celou hodinu. Josefov a Václavské náměstí jsou typické vysokou návštěvností a nepravidelným procházením početných skupin zahraničních i českých turistů. Snaţila jsem se minimalizovat tyto výkyvy a proto jsem lokality fotografovala kaţdou hodinu celkem 3x 26

v zhruba desetiminutových intervalech. Ze tří stanovených hodnot jsem vypočetla průměrný počet turistů v oblasti. Na Václavském náměstí se v denních hodinách nachází obrovský počet lidí nemoţný zachytit jedinou fotografií. Snaţila jsem se přesvědčit zaměstnance dvou místních obchodů, aby mi od nich umoţnili fotografovat (pohled z vyšších pater). Bohuţel se mi to nepovedlo, protoţe oba obchody mají zahraniční vedení a při případné kontrole by mohlo dojít k problémům. Proto jsem alespoň z těchto prostorů lidi v špičkových hodinách počítala. Ve všech třech lokalitách jsem se snaţila lidi spočítat také pozorováním a zjištěné informace pak konfrontovala s fotografiemi. Rovněţ podle pořízených snímků a sledování jsem spočetla přibliţný počet aut v lokalitě Podskalí. V sídle ROPIDu jsem absolvovala schůzku s Ing. Baxou a pokoušela se zjistit, jaké informace o dopravě v centru Prahy by bylo moţné vyuţít pro mou práci. ROPID eviduje počet přepravených cestujících mezi zastávkami tramvají, metra a autobusů a nástupy, výstupy a obrat cestujících ve stanicích metra. Pro diplomovou práci jsem pouţila informace o počtech přepravených osob mezi stanicemi tramvaje v Podskalí.

3.1.

Vymezení praţského centra Na začátek je třeba vymezit území, které budeme v rámci práce sledovat. Pojem

„centrum“ se v literatuře i mluvě pouţívá velmi často. Otázkou ovšem zůstává, co si pod ním kdo vybaví. V odborné geografické literatuře není dostatečně definován. Převáţně v americké literatuře existují snahy o vymezení tzv. Central Business District (CBD) nebo také downtown. Murphy (1954) vidí CBD jako místo, kde lze nalézt největší koncentraci úřadů a maloobchodu v rámci města. Ta se odráţí v nejvyšší hodnotě půdy a nejvyšších budovách. CBD je rovněţ hlavním centrem pěší a automobilové dopravy. Phillips (1996) definuje centrum dle U.S. Census of Retail Trade (1976) jako „území s velmi vysokou hodnotou půdy, charakterizované vysokou koncentrací maloobchodu, kanceláří, divadel, hotelů a sluţeb a území s vysokou dopravní intenzitou“ (Phillips 1996. s. 442). Pacione (2001) povaţuje za klíčovou vlastnost centra dostupnost, která je hlavním faktorem při rozhodování o lokalizaci. Různé aktivity mají různé poţadavky na dostupnost, za niţ jsou lidé ochotni zaplatit. V centru města jsou proto nejdraţší pozemky. Soustřeďují se sem tedy jen určité aktivity a jiné jsou naopak vyloučeny. Vysoká cena pozemků v centru se odráţí ve vysoké intenzitě vyuţití ploch, coţ je patrné z výstavby vysokých domů kvůli maximalizaci zisku. CBD je: „hlavním komerčním centrem města, centrem maloobchodu,

27

územím, kde se koncentrovala průmyslová výroba a stále zde existuje lehký průmysl, místem, kde se koncentrují sluţby, kanceláře a finanční instituce a zónou s limitovaným rezidenčním vyuţitím“ (Pacione 2001, s. 151). Z definice CBD resp. downtown vycházel ve své diplomové práci Robert Med (2005) a vymezil centrum pomocí specifických funkcí (výrobní sluţby - finančnictví, manaţerské poradenství, makléřské, účetní a auditorské firmy), sídel významných firem nebo výskytu administrativních budov, dostupnosti, velikosti zázemí a výšky nájmů. Na základě těchto charakteristik popsal několik center v Praze, jako celoměstské centrum pak označil severovýchodní část katastrálního území Nové Město a katastrální území Staré Město (Med 2005). Pro naplnění cílů magisterské práce je však vymezení praţského centra pouze na základě vlastností CBD nedostatečné. Území je příliš malé a analýza statistických dat proto není moţná. V české literatuře se zónováním Prahy zabývalo mnoho odborníků. Většinou na základě demografických charakteristik byla vymezena různá pásma. Boháč (1923) Prahu rozdělil do 5 zón (vnitřní Praha – 5 katastrálních území tvořících Prahu aţ do roku 1883). Moschelesová (1937) vymezuje na základě analýzy Sčítání lidu z roku 1930 3 pásma, stejně jako později architekti Říha, Stefan a Vančura (1956) a rovněţ Musil (1960). Členění odpovídá historickým etapám růstu města a vnitřní zónou zpravidla tvoří Praha, tak jak kdysi existovala v hradbách Karla IV. Pro srozumitelnost, kompatibilitu s ostatní literaturou a také dostupnost statistických dat se v diplomové práci věnuji praţskému centru v jeho historickém vymezení. Takto ho nejlépe ve svých pracích popisuje Jiří Hrůza (1992, 1994). Rovněţ Martin Ouředníček pouţívá tohoto vymezení v diplomové (1994) i disertační práci (2002). Obrázek 1: Vymezení praţského centra Josefov Hradčany Malá Strana

Staré Město

Nové Město

Hl. město Praha Vyšehrad

Praţské historické centrum

28

Centrum Prahy zahrnuje čtyři praţské obce, které stavebně splynuly jiţ ve středověku: Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany. Administrativně samostatné zůstaly aţ do roku 1784, kdy je Josef II. spojil v jedinou obec. V roce 1850 byl připojen Josefov (dříve Ţidovské město), který ale je uvnitř území Starého Města jiţ od počátku. V roce 1883 se k Praze administrativně připojil Vyšehrad, stavebně s ní související jiţ od středověku. Území je také od roku 1972 významnou městskou památkovou rezervací. Význam této rezervace byl umocněn v roce 1992, kdy byla zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Vymezení praţského centra zachycuje obrázek 1.

29

4. VÝVOJ OBYVATELSTVA PRAŢSKÉHO CENTRA OD DOB HISTORICKÝCH AŢ PO SOUČASNOST Tato část práce se zaměřuje na historii praţského centra od doby jeho předpokládaného vzniku. V první řadě se soustřeďuje na vývoj osídlení a ţivota v centru Prahy, přesto se ale nelze zcela vyhnout zmínkám o proměnách fyzické či funkční struktury, která neodmyslitelně patří k vývoji praţského centra. Kapitola je rozdělena do tří částí. První část je věnována historickým událostem, které zapříčinily vznik jednotlivých praţských měst a posléze Prahy, jeţ byla téměř do konce 19. století pouze územím dnešního centra. Druhá část kapitoly zachycuje vývoj Prahy ve 20. století, kdy došlo k rozvoji obcí v praţském okolí, jejich postupnému připojování a následnému územnímu růstu Prahy. Centrum se začalo od ostatních částí diferencovat, docházelo k úbytku stálých obyvatel a k počínající komercializaci, která byla na určitou dobu přerušena nástupem komunistického reţimu, ale opět pokračovala po roce 1989. Tomuto období se věnuje třetí část kapitoly.

4.1.

Historie osídlení centra Prahy od jeho vzniku po průmyslovou revoluci Počátky historie praţského centra jsou spojeny se vznikem Praţského hradu v 9. století

n. l. jako nového přemyslovského sídla přesunutého z Levého Hradce (Borovička, Hrůza 1983). Hrad zajišťoval ochranu nad zemědělskými a obchodními sídlišti, jenţ se začínala vytvářet a rozšiřovat na území Praţské kotliny. V podhradí se nabízely moţnosti obţivy pro stále širší okruh osob, a proto bylo osídleno obyvatelstvem různých národností, kromě domácího obyvatelstva přibývali Ţidé, Němci a Románi. Utvářely se znatelné společenské rozdíly mezi zámoţnými kupci a ostatním obyvatelstvem (Janáček 1968). Na druhém břehu řeky vzniklo v 10. století trţiště, které se posléze kvůli častým záplavám přesunulo do oblasti dnešního Staroměstského náměstí (Král 1964). To ze začátku slouţilo jako dějiště pravidelných sobotních trhů pro průměrné podhradské obyvatelstvo a místo pro velká veřejná shromáţdění (Janáček 1968). V okolí trţiště si bohatí kupci budovali kamenné domy a v jihozápadní oblasti se nacházely dvorce církevních a šlechtických vlastníků (Bečková 2005). Nedaleko vznikla ţidovská kupecká osada, v níţ se Ţidé začali usazovat zřejmě jiţ před rokem 1100. V průběhu 11. a 12. století se soustava osídlení mezi oběma hrady rozšiřovala a koncem 12. století se Praha stala rozsáhlým sídelním komplexem na obou březích Vltavy

30

spojených Juditiným mostem (Borovička, Hrůza 1983). V okolí sídelních jader, vytvořených obchodem a dopravou, vznikaly četné venkovské vsi či zemědělská a rybářská sídla. Ta byla obydlena ryze českými obyvateli a rozprostírala se v hojném počtu na vltavských terasách Praţské kotliny. Jmenujme například ves Podskalí, Újezd, Podzderazí a Zderaz na místech, které i dnes známe pod stejným názvem (Král 1964). Stálý příliv nových obchodníků, řemeslníků a jiných osadníků, přicházejících často z Německa si vynutil budování či přebudování sídel. Ve 13. a 14. století prošla Praha proměnou od rozsáhlého nerovnoměrného sídelního seskupení k pevně formovanému středověkému uskupení čtyř měst. Základem této změny bylo zaloţení Starého Města praţského jako samostatného českého královského města. Většina jeho obyvatel pocházela z Bavorska. Krátce po tomto vymezení došlo v roce 1257 k dalšímu rozšíření Prahy plánovitým zaloţením Malé Strany na levém břehu Vltavy. Jako kolonizační sídlo bylo obydleno německými osadníky, kteří vypudili osadníky české. O něco později kolem roku 1320 byla zaloţena poddanská osada Hradčany rovněţ u Praţského hradu, obývána také německými obchodníky (Král 1946). Do podhradí se kromě Němců, kteří měli největší privilegia, stěhovali také Češi, Románi, Ţidé a další národnosti (Janáček 1967). Koncem 13. století tvořili ve Starém Městě praţském řemeslníci početnou vrstvu obyvatelstva a byli schopni prosadit své poţadavky do zákonodárství. Pod jejich tlakem se začal vyvíjet městský ţivnostenský systém zaloţený na zásadě, ţe nic co se ve městě vyrábí by se také nemělo dováţet. Postupně se jeho oporou staly cechy (Janáček 1968, s. 56). Rozvoj výroby a obchodu připravil příznivé podmínky pro společenskou diferenciaci. Došlo k vzestupu patriciátu. Dovršením a vyvrcholením rozvoje středověké Prahy bylo v polovině 14. století zaloţení Nového Města praţského Karlem IV. V této době jiţ Praha zaujímala plochu 800 hektarů a předčila svou rozlohou a také počtem obyvatel (40 000 ob.) téměř všechna evropská města tehdejší doby. Celý tento útvar byl v krátké době obehnán hradbami, jimiţ byl k Praze územně připojen i Vyšehrad (Borovička, Hrůza 1983). Nové Město bylo obydleno převáţně sociálně slabšími českými obyvateli a mělo řemeslnický ráz, na rozdíl od obchodního Starého Města, obydleného patriciátem a zámoţným měšťanstvem. Proto ani společné instituce, jako trhy, ani různá ustanovení nevedly ke sblíţení měst a docházelo spíše k rozporům (Janáček 1968). I za příznivé vlády Karla IV. docházelo k neúrodám a hladomoru a velká část populace ţila z ruky do úst (Hladová zeď). Ve městě pokračovala sociální diferenciace. Konjunktura posilovala především řemeslníky, kteří se snaţili prosadit v městské samosprávě. Cechovní organizace tak dostávaly politický ráz. Po smrti Karla IV. se město začalo potýkat se stále 31

závaţnějšími problémy. Výrazně se zhoršila hospodářská situace a ještě více se prohloubily třídní rozdíly. Čím hůře se dařilo řemeslníkům, ţivnostníkům a dělníkům, tím více rostlo bohatství patriciátu. Patricijské rodiny však ve městě neţily, budovaly si sídla na venkově. Ještě větší moc ve městě měla církev, která byla největším majitelem rent a veškeré moci (Janáček 1967). Během dalších několika století se půdorys jádra Prahy nezměnil. Na počátku 16.století měla Praha pouze 20 tisíc obyvatel. Města byla nenávratně poškozena husitskými válkami, které zcela zničily Malou Stranu. Renesanční období pak přispělo k vzrůstu počtu obyvatel aţ na 70 – 85 tisíc. Bělohorská poráţka a třicetiletá válka přinesla opět zhoršení. V 17. a 18. století se další části Prahy formovaly do dnešní podoby. Města byla přebudována hlavně italskými staviteli ve stylu barokním. Šlo však spíše o vnější ráz, protoţe původní gotický půdorys zůstal ve většině případů zachován. Za vlády Josefa II. došlo k proměně ekonomické základny Prahy. Cechy řemeslníků, které ovládaly skoro celou městskou výrobu a dostávaly se aţ do postavení spoluvládců městských konšelů, byly ochuzovány vznikajícími manufakturami, čili vyšší výrobní formou (Kohout, Vančura 1986). V roce 1784 byla praţská města administrativně sloučena v jeden celek a vznikla Praha jako jednotná sídelní oblast s asi 80 tisíci obyvateli. Přestoţe se jednalo o rozlohou malé území (8 km2), bylo sloţitě strukturované a to jak funkčně, tak majetkově, etnicky i náboţensky, v případě ţidovského obyvatelstva můţeme mluvit dokonce o segregaci. „Praha měla v této době svou „latinskou čtvrť“, ulice s výraznou koncentrací určitých řemesel i obchodu, svou „průmyslovou oblast“ a zóny chudinského bydlení i části s výrazným podílem šlechtických paláců“ (Linhart a kol. 1977, s. 95). Ve druhé polovině 18. století Praha hospodářsky i stavebně stagnovala, především kvůli poklesu politického významu. Výstavba probíhala ve Vídni a proto ani klasicismus, ani napoleonská doba nepřinesly Praze mnoho nových staveb. Hradby tvořily velmi přesnou hranici mezi městem a venkovem a netvořila se městská periférie. Jen někde bylo venkovské okolí z části poměštěno vilami, domy a zámky bohatých šlechticů a měšťanů (Král 1946). Na přelomu 18. a 19. století začínaly vznikat na území Starého Města první továrny zejména na jeho styčných plochách s Karlínem a Novým Městem, coţ nepochybně přispělo k celkovému úpadku a chudnutí této části města (Lorenz 1963, cit. v Linhart a kol. 1977). Vltavské břehy byly tehdy praţskou periferií, výrobní a skladovací oblastí (Kohout, Vančura 1986). Během průmyslové revoluce došlo za hradbami k výstavbě mnoha nových továren a průmyslových čtvrtí. Centrální Praha prošla stavebními přeměnami, byly upravovány ulice, stavěny chodníky, zaváděna kanalizace či osvětlení nebo doprava dostavníky. S nárůstem 32

počtu obyvatel docházelo současně k zakládání rekreačních ploch a sadů za hranicemi města i uvnitř (Chotkovy sady). V druhé polovině 19. století se město rozvíjelo hlavně za hradbami. V Praze bylo budováno vysoké nábřeţí, stavěny nové mosty a vyrovnáván do té doby nerovný terén. Kanalizace a osvětlení se zdokonalovaly, docházelo k asanaci některých čtvrtí. Byla zavedena koňská doprava a posléze i elektrická dráha (Král 1946, s. 50-51). „Střídání dne a noci určuje život lidí. V noci město ztichne, jen na nárožích hoří zapálené louče a lampy s olejem nebo svítí lucerny nad vstupy do hospůdek , kam chodí jen nejbližší usedlíci. Uplatňuje se vyšší rytmus šesti pracovních dnů a neděle – dne bohoslužeb a odpočinku po práci“ (Kohout, Vančura 1986, s. 22)

4.2.

Centrum v průběhu 20. století I ve 20. století docházelo proměnám centrální Prahy. Vltavské břehy regulovaly

mohutné vysoké zdi. Nezdravá a přelidněná Ţidovská čtvrť byla přebudována a rychle se měnila v moderní a bohatou čtvrť (Král 1946, s. 55). V Praze začínal probíhat proces vylidňování městského centra jako důsledek rozvoje měst, kdy v jejich středech docházelo k postupnému potlačování obytné funkce funkcí obsluţně správní (Murdych 1965). Podle Jiřího Krále je tento pokles způsobován „také stěhováním se obyvatel do modernějších částí Prahy z tamních, většinou velmi anebo hodně zastaralých bytů a domů často i zdravotně málo vyhovujících“ (Král 1946, s.80). Namísto trvalých obyvatel přibývá v centru denních návštěvníků, pravidelných (pracující, docházející) i občasných (nákupy, návštěvy úřadů apod.). Rostl denní dopravní ruch často do neúnosných rozměrů, ne však o svátcích a nedělích. Současně docházelo k zdraţování pozemků i budov, zvětšování výšky domů a zastavování volných ploch (Král 1946). Aţ do roku 1945 byla Praha vícenárodnostní metropolí s vlivnou německou menšinou. Němci ţili především v centrálních částech města, jejich podíl tvořil asi 10 – 15 % (Praha 5 %). Po druhé světové válce se Praha stala ryze českým městem (Linhart a kol 1977). Nejvíce ztrácelo obyvatelstvo Staré Město v souvislosti s nejrychlejší přeměnou obytné funkce na funkci komerční. Většina obyvatel patřila mezi sociálně silnou vrstvu. Podobný vývoj zaznamenal také Josefov, po přestavbě moderní městská čtvrť s honosnými budovami na drahých pozemcích. Nové Město zůstalo obytnou čtvrtí. Vznikající obchod a průmysl se však dotkly největších tepen (Václavské náměstí a přiléhající ulice). Před druhou světovou válkou zde došlo k velkým výstavbám, vznikly obchodní a bankovní budovy,

33

rozšířily se dopravní tepny a rekonstruovalo nábřeţí. Také byl poloţen základ univerzitnímu areálu Albertov. Další části Prahy na levém břehu Vltavy plnily odlišnou funkci. Malá Strana, původně sídlo šlechty, se posléze stala vojenskou čtvrtí a nakonec čtvrtí administrativní a vládní. Proto také počet obyvatel neklesal tak rychle. Malá Strana byla typická rozdíly v zastavěnosti plochy, málo v místech šlechtických paláců a jejich zahrad a více v oblastech s obytnými činţovními domy se sociálně slabšími obyvateli. Stala se také rekreačním místem Praţanů (velké sady na Petříně spojené se zahradou Kinských, zahradou Seminářskou). Hradčany plnily rovněţ především vládní a administrativní funkci, hlavně díky přítomnosti Praţského hradu - sídla prezidenta. Vyšehrad jen málo pozměnil svůj původní ráz přestavbou a výstavbou moderních obytných domů (Král 1946). Během 45 poválečných let se stavební aktivita odehrávala zejména na okraji města, zatímco intervence v historickém jádru byly relativně řídké. V důsledku této stagnace investic sice centrum chátralo, na druhé straně si však uchovalo takřka intaktní podobu (Kratochvíl 1992). Nivelizační politika socialistického státu směřovala ke sniţování rozdílů mezi městy a venkovem, mezi městy navzájem i uvnitř města. Z tohoto důvodu docházelo hlavně v prvních letech komunismu k omezování růstu Prahy. Neexistovaly rozdíly v cenách pozemků podle polohy a centrum se nelišilo od zbytku města. Stály zde sklady, průmyslové podniky a zavřené obchody. Domovní fond chátral a celkově se centrální část zanedbávala. Výrazně se zhomogenizovala sociální skladba obyvatelstva. Zatímco před válkou ţilo v centru6 města pouze 26 % dělníků7, v roce 1950 jich bylo jiţ 40 %. Počet dělníků a osob s vyšším vzděláním byl zhruba na úrovni celopraţského průměru. Počet osob vykonávajících tzv. svobodná povolání8 tvořil dvojnásobek oproti praţskému průměru (Murdych 1966; Linhart a kol. 1977). Centrum města plnilo i v této době více funkci pracovní neţ obytnou. Pouze Praha 1 měla podle Murdycha téměř 170 tisíc pracovních příleţitostí (32 % Prahy), na kaţdého bydlícího ekonomicky aktivního připadalo 3,9 pracujících. Murdych dále odhaduje počet osob přítomných v centru z jiného důvodu neţ bydliště či práce na polovinu počtu pracujících, tedy asi 85 tisíc (Murdych 1966). Teprve v 70. letech došlo k drobnému oţivení výstavby v centru města, bytový fond byl zkvalitňován, nevyhovující byty z něj byly vyjmuty. Zlepšení kvality bytů v centru

6

Centrum zde představuje pouze území Prahy 1. Dělníci jsou osoby pracující převáţně za mzdu v materiální výrobě, popř. i mimo ni. 8 Osoby svobodných povolání nejsou v zaměstnaneckém poměru a jejich zdrojem obţivy jsou honoráře. 7

34

s sebou neslo příliv mladšího, často vzdělanějšího a lépe materiálně situovaného obyvatelstva (Linhart a kol. 1977).

4.3.

Vývoj po roce 1989 Po roce 1989 došlo k velmi zásadnímu obratu ve vývoji praţské prostorové struktury.

Hlavním impulsem byl přechod od centrálně plánovaného hospodářství k trţní ekonomice. Transformační procesy zasáhly nejvíce právě centrum. Sýkora (1996) rozlišuje dva typy transformačních procesů, systémové (řízené vládou) a spontánní, ke kterým dochází v návaznosti na systémové změny. První proběhly v 1. pol. 90. let a druhé probíhají zhruba od roku 1995 aţ do dnešní doby. V následující části práce zmíním ty, jenţ výrazně ovlivnily dnešní podobu praţského centra. Při restitucích budov a pozemků bylo v centru města navráceno do soukromého vlastnictví aţ 70 % bytového fondu (Sýkora 1996). Noví majitelé, vědomi si vysokého potenciálu těchto domů, budovy rekonstruovali nebo prodávali soukromým investorům. Tak začala v centru města v 90. letech rozsáhlá rekonstrukce, která stále pokračuje, ale jiţ ne v tak velkém rozsahu. Nemovitost, kde jsou majitelé schopni poskytnout nájemníkům náhradní bydlení nebo kde lidé nebydlí, přestává podléhat regulovanému nájemnému a můţe být nabídnuta na volném trhu. S opravami domů v historicky atraktivní části města roste i cena zdejších nemovitostí. Trţní nájemné si nemůţe dovolit kaţdý, proto dochází k významným proměnám sociálního prostředí. Vysoké ceny bytů či jejich pronájmů jsou dostupné pouze pro cizince či vyšší třídu. Z tohoto důvodu roste v centru počet bydlících cizinců, mění se vzdělanost a také věková struktura obyvatel. Můţeme předpokládat, ţe plná deregulace nájmů tento vývoj do budoucna ještě posílí. Vývoj počtu cizinců v centru Prahy lze jen těţko zachytit. V roce 1991 evidovalo Sčítání lidu pouze cizince s trvalým pobytem. Jejich počet je vzhledem k počtu cizinců s dlouhodobými a neregistrovanými pobyty zanedbatelný. Podrobněji se touto problematikou zabývám v kapitole 5.1. Zvyšování sociálního statusu v centru můţeme také nepřímo dokázat zvýšením počtu osob s úplným středním a hlavně vysokoškolským vzděláním (tabulka 1). K zvyšování vzdělanostní úrovně praţského centra docházelo však jiţ před pádem komunistického reţimu. Přestoţe podíl osob s úplným středoškolským a vysokoškolským vzděláním stoupl ve sledovaném období také v Praze, kvůli odlišnému vývoji počtu obyvatel (centrum – pokles, Praha – mírný nárůst), můţeme prohlásit, ţe nárůst v centru je vyšší.

35

Některé centrální čtvrti jako Hradčany či Malá Strana byly jiţ před rokem 1991 typické svou vysokou vzdělaností. Jsou to tradiční „dobré adresy“ s kvalitním bydlením, také Josefov se po asanaci stal vyhledávanou praţskou čtvrtí. Vysoký nárůst obou vzdělanostních skupin zaznamenalo Staré Město. Tabulka 1: Podíl osob s úplným středoškolským a vysokoškolským vzděláním na celkovém počtu osob starších 15 let v roce 1991 a 2001 (v %)

Hradčany Josefov Malá Strana Nové Město Staré Město Vyšehrad Centrum Praha

Úplné střední, nástavbové, vyšší 1991 2001 31.5 34.0 34.2 39.7 32.4 36.9 32.5 37.9 32.0 37.9 30.0 35.1 32.4 37.6 31.1 36.5

Vysokoškolské 1991 27.6 24.0 22.3 19.0 19.5 14.8 19.9 16.3

2001 32.8 26.9 27.5 22.7 25.2 18.3 24.3 19.2

Zdroj: SLDB 1991, SLDB 2001 Graf 1: Věková struktura obyvatel centra Prahy v roce 1991 a 2001 75 a více 70-74 65-69 60-64

MUŽI ŽENY

55-59 50-54 45-49 40-44 Věk

35-39 30-34 25-29 20-24

Ţeny 1991

15-19

Ţeny 2001

10-14

Muţi 1991

6-9

Muţi 2001

0-5 4200

3500

2800

2100

1400

700

0

700

1400

2100

2800

3500

4200

Počet obyvatel

Zdroj: SLDB 1991, 2001 S výše zmíněnými procesy a také výrazným úbytkem populace souvisí změna věkové struktury zobrazená grafem 1. Při jejím hodnocení je třeba brát v úvahu desetiletý posun mezi

36

dvěma sčítáními. Téměř ve všech věkových skupinách došlo ve sledovaném období k úbytku osob. Pokles je znatelný hlavně v případě dětí. Spolu s dětmi ubývá i lidí v produktivním věku a starších osob. Mladší lidé se z lokality odstěhovávají. Vzhledem k poklesu dětské sloţky populace oblast opouští převáţně rodiny s dětmi. Naopak vzrůst počtu obyvatel můţeme pozorovat u věkové skupiny 15-19 let a stagnaci u věkové skupiny 20-29 let. Jedná se o mladé a nejspíše bezdětné osoby. V centru města stále zůstává mnoho obyvatel starších, kteří zde pravděpodobně doţijí. Ti jsou příčinou často diskutovaného „stárnutí praţského centra“. Podíl obyvatelstva staršího 65 let můţeme sledovat v podrobném územním členění za urbanistické obvody (UO) centra Prahy (obrázek 2). Vidíme, ţe starší obyvatelstvo v centru Prahy postupně ubývá. Největší pokles zaznamenávají oblasti s vysokým úbytkem celkového počtu obyvatel a zároveň s vysokými cenami bytů (Malá Strana, Josefov, Haštalský obvod). Zde dochází pravděpodobně k příchodu mladších osob s vyšším sociálněLegend

ekonomickým statusem. Naopak na Novém Městě a jiţní části Starého Města vysoký podíl UO s méně neţ 50 ob. < 9.9

staršího obyvatelstva zatím zůstává.

10.0 - 16.9 17.0 - 17.9 18.0 - 21.9

Obrázek 2: Podíl obyvatelstva staršího 65 let na celkovém počtu obyvatel v urbanistických > 22.0 obvodech centra Prahy v roce 1991 a 2001 (v %) 1991

2001

Legenda UO s méně neţ 50 ob. < 9.9 10.0 - 16.9 17.0 - 17.9 18.0 - 21.9 > 22.0

Zdroj: SLDB 1991, SLDB 2001 Poznámka: Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2.

Rozhodujícím procesem měnícím centrum města je komercializace, kterou doprovází změny ve fyzickém prostředí, zejména rekonstrukce původních nemovitostí a nová výstavba komerčních center, hotelů, restaurací a obchodů. Výstavba nových komerčních komplexů

37

přinesla kromě fyzické obnovy také ekonomicky efektivnější vyuţití ploch. Funkce, které jsou schopné vytvářet vysoký zisk na jednotku uţívané plochy, vytěsnily méně výnosné aktivity. Výroba, sklady i nevyuţívané prostory byly nahrazeny finančnictvím, sluţbami pro podniky a obchody s luxusním zboţím (Sýkora 1999). S komercializací úzce souvisí pokles počtu obyvatel (graf 2), který byl zřejmý jiţ v období mezi světovými válkami a s výjimkou počátků komunistického reţimu u nás (pokles byl pouze velmi mírný) pokračuje aţ dodnes. Ve srovnání s jinými evropskými městy stejné velikosti, ţije však v praţském centru stále vysoký počet obyvatel a pokles je tedy očekáván i do budoucna (Musil, Illner 1994). Graf 2: Vývoj počtu obyvatelstva v katastrálních územích praţského centra 1869-2001 Nové Město

Staré Město

Malá Strana

Hradčany

Josefov

Vyšehrad

180

Počet obyvatel (tisíce)

160 140 120 100 80 60 40 20 0 1869

1880

1890

1900

1910

1921

1930

1938

1950

1961

1970

1980

1991

2001

Zdroj: Český statistický úřad 2007, Lehovec 1944 (data pro rok 1938) Hlavním důvodem úbytku bydlení v centru města je odlišný způsob stanovení nájemného za nebytové prostory, které je určováno na trţním základě, a nájemného za byty, které je regulováno (kromě nájemného placeného cizinci). Výnos z pronájmu komerčních ploch je tak několikrát vyšší neţ z regulovaných nájmů (Sýkora 2001) To samé platí pro pronájem bytů cizincům. Kaţdý vlastník domu, pokud má prostředky, raději vystěhuje stávající nájemníky a dům prodá či byty draze pronajme. Majitelé domu musí sice stávajícím nájemníkům zajistit nové bydlení, to ale celý proces pouze zpomalí. Saldo migrace do centra bylo po celá devadesátá léta záporné. Do praţského centra přicházejí převáţně mladé (20–35 let), svobodné osoby s středoškolským či vysokoškolským vzděláním a odcházejí osoby všech věkových kategorií (nejvíce rovněţ ve věku 20-35 let, 0–

38

10 let a 35-55), středoškolsky vzdělané, vdané či ţenaté. Grafy sledující vývoj migrace a strukturu migrantů praţského centra jsou obsaţeny v přílohách 9-14 na konci práce. Obrázek 3 ukazuje změnu počtu obyvatel v urbanistických obvodech praţského centra mezi roky 1991 a 2001. Ani v jednom urbanistickém obvodě nedošlo za sledované období k nárůstu počtu obyvatel. Největší úbytky zaznamenal UO Jindřišský obvod, do něhoţ patří Senováţné náměstí, ulice Jindřišská a Opletalova. I v dalších obvodech s převaţující komerční či pracovní funkcí dochází k znatelným úbytkům (Betlémský obvod, oblasti kolem Václavského náměstí, Albertov). Naopak tradiční rezidenční čtvrti ztrácejí trvale bydlící obyvatelstvo pomaleji (Vyšehrad, Podskalí, Josefov). Obrázek 3: Změna počtu obyvatel v urbanistických obvodech centra Prahy mezi roky 1991 a 2001 (v %)

Legenda -32,9 - -24,0 -23,9 - -17,00 -16,9 - -10,0 -9,9 - 0,0 UO s méně neţ 50 ob.

Zdroj: SLDB 1991, SLDB 2001 Poznámka: Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2.

Přestoţe se v souvislosti s komercializací zvýšil počet obchodů v centru Prahy, nabízený sortiment se nijak nerozšířil, spíše naopak. Došlo ke sníţení zastoupení prodejen prodávajících potraviny a drobných sluţeb pro místní obyvatelstvo. Nabízené zboţí se orientuje na zahraniční turisty a obyvatelstvo s vyššími příjmy. Převaţují zde galerie, luxusní restaurace, obchody se suvenýry a sklem. Centrum Prahy se tak stává spíše lokalitou vhodnou pro turisty a bydlení bohatších neţ pro obyvatelstvo s vyšším podílem důchodců, kteří tvoří většinu původního obyvatelstva (Sýkora 2001).

39

5. SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO PRAŢSKÉHO CENTRA Centrum Prahy je nejexponovanějším územím v rámci města a během dne se stává cílem rozličných skupin obyvatelstva. Bydlící obyvatelé tvoří podstatnou část osob ne tolik svým počtem jako spíše časem, který zde tráví. Sčítání lidu ovšem nezachytilo všechno bydlící obyvatelstvo - část trvale bydlících, ale především obyvatelstvo, které v centru trvalý pobyt nemá, přesto zde i delší dobu ţije. V centru nad funkcí obytnou převaţuje funkce pracovní a denně se zde vyskytuje mnoho lidí spjatých s centrem jinak neţ svým bydlištěm. Jedná se o osoby zde zaměstnané a dojíţdějící do škol. Koncentrace občanského vybavení a vysoká turistická atraktivita přitahuje do centra kaţdodenně vysoký počet domácích a zahraničních návštěvníků. Zachytit všechny sloţky populace v centru je obtíţné, statistická evidence a celková znalost od první skupiny ke třetí klesá a je tedy nutné pouţít různé způsoby odhadů. V textu pracuji vţdy s konkrétními čísly, aby byl srozumitelný postup, kterým jsem k dané hodnotě dospěla. V závěrečné části, kde shrnuji poznatky z celé kapitoly, jsou ke zjištěným či odhadnutým počtům přidána rozpětí.

5.1.

Obyvatelstvo bydlící Trvale bydlící obyvatelstvo zahrnuje obyvatelstvo se statním občanstvím ČR a cizince

disponující oprávněním k trvalému pobytu. Při sčítání v roce 2001 byli poprvé do celkového počtu obyvatel v souladu s mezinárodními doporučeními zahrnuti cizinci s dlouhodobým pobytem (více neţ 90 dnů), coţ obohatilo celkové znalosti o cizincích pobývajících v ČR. V roce 2001 bydlelo na území centra Prahy vymezeném šesti katastrálním územími 49 847 osob se státním občanstvím ČR a dvojím občanstvím, z nichţ jedno je ČR a 1 631 osob s cizím státním občanstvím, z toho 1 086 s dlouhodobým pobytem. Většinu cizinců v centru Prahy, ale i v Praze celé tvoří právě cizinci s dlouhodobým pobytem nad 90 dnů. Dohromady bydlelo v roce 2001 v praţském centru 50 392 trvale bydlících osob9 (4,3 % trvale bydlících obyvatel Prahy) (SLDB 2001). Od roku 2001 dochází kaţdoročně k úbytku trvale bydlícího obyvatelstva a k 1.1.2007 má centrum města 46 836 obyvatel (ČSÚ 2007) a klesá také jeho podíl na praţském obyvatelstvu (3,9 %).

9

Obyvatelstvo bez cizinců s dlouhodobým pobytem; celkem 51 494 obyvatel.

40

České statistiky nejsou schopny část bydlících obyvatel zachytit a to zejména cizích státních příslušníků. Některé osoby pobývají na našem území nelegálně, mnoho pobytů je neregistrovaných a podstatnou část tvoří krátkodobé pobyty, při nichţ sice osoby povaţujeme vzhledem k délce pobytu (do devadesáti dnů) pouze za dočasně přítomné, přesto tvoří nezanedbatelnou část přítomného obyvatelstva praţského centra. Vysoká cena pronájmů bytů v centru města do jisté míry stanovuje sociální a národnostní skladbu této skupiny obyvatel. Ilegálně pobývají na území České republiky převáţně cizinci z „východu“, kteří vzhledem k nízkému ekonomickému statusu, nejsou finančně schopni ubytovat se v centru. Neregistrované a krátkodobé pobyty představují pravděpodobně největší problém pro bliţší určení všech bydlících obyvatel. Centrum disponuje mnoţstvím prázdných luxusních bytů, jejichţ pronájem dosahuje hodnot dostupných často jen pro firmy či příjmově silnější skupiny obyvatel. Často je obývají právě krátkodobí ale i dlouhodobí západoevropští imigranti, zaměstnanci různých zahraničních firem, kteří mohou v různých intervalech cestovat po evropských městech. Pokud jsou občany EU, EHP či Švýcarska nemusí ani po třech měsících ţádat o povolení k pobytu a mají právo pracovat v ČR bez povolení k zaměstnání (Zákon č. 326/1999 Sb.). Stávají se tak nejhůře statisticky podchytitelnou skupinou obyvatelstva. Neregistrované dlouhodobé pobyty se týkají také Severoameričanů, většinou se jedná o mladé intelektuály, kteří cestují do Prahy za poznáním. Často pracují jako lektoři anglického jazyka, drobní podnikatelé či zaměstnanci zahraničních firem (Čermák a kol. 1995). Někteří z nich mohou ţít v centru, zvláště ti, kteří preferují luxusnější bydlení. Existenci této skupiny Američanů dokazuje mj. zájem o přepychovou rezidenční čtvrť v Nebušicích (Šnejdová 2006). Mnoho občanů Kanady a USA se však usazuje v okolí centra nebo dále. Při sčítání nebyl poloţen dotaz na přechodné bydliště, pouze se zjišťovala přítomnost či nepřítomnost člověka v místě trvalého bydliště. Osoby, které v centru fakticky bydlí, ale hlášeni jsou na jiném místě statistika nemůţe zachytit. Domnívám se, ţe vzhledem k vysokým cenám a nájmům bytů ţije pouze nepatrný počet těchto lidí v centru (byty po prarodičích) Často se jedná o mladé lidi, kteří se přestěhovali do nového bytu a adresu trvalého bydliště si ponechali u rodičů. Strukturu trvale bydlících obyvatel jsem více přiblíţila v předchozí části práce, zde doplním podrobnější strukturu cizích státních občanů (graf 3), kterou nemáme k dispozici ve vývojovém sledu, jelikoţ cizinci s dlouhodobým pobytem (67 % cizinců ţijících v centru) byli Českým statistickým úřadem poprvé sledováni aţ při sčítání v roce 2001. Přesto, ţe jsou

41

údaje o počtu cizinců v centru podhodnocené, je zde patrná odlišná struktura obyvatelstva ve srovnání s Prahou jako celkem (graf 4). Graf 3: Struktura cizinců v praţském centru v roce 2001 ( celkem 2 017 osob) ostatní dvojí státní občanství***** 14%

bez státního občanství 1%

Západní Evropa* 24%

ČR+SR 4%

Severní Amerika 11%

SR 13% ostatní státy**** 7% Asie Afrika 5% 1%

Střední Amerika 0.4%

Východní Evropa*** 13%

Austrálie a Nový Zéland EU 25** 1% 5%

Jiţní Amerika 1%

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: V grafu jsou zachyceni cizinci s trvalým a dlouhodobým pobytem (nad 90 dnů). *Občané bývalé EU 15, Švýcarska, Norska, Lichtenštejnska a Islandu **Deset evropských zemí, které vstoupily do EU 1.5. 2004 ***Občané evropských států, kteří nepatří do kategorie Západní Evropa a EU 25 (zahrnuje občany Ruska) ****Kategorie zahrnuje občany států, které nebyly v rámci SLDB přímo sledovány *****Osoby se státním občanstvím ČR a cizím a osoby se státním občanstvím SR a EU.

Graf 4: Struktura cizinců v Praze v roce 2001 (celkem 49 477 osob) ostatní dvojí státní občanství 7% ČR+SR 5% SR 13%

bez státního občanství Západní Evropa 1% 11% Severní Amerika 5% EU 25 5%

ostatní státy 3% Jiţní a Střední Amerika 1%

Afrika 2%

Asie 16%

Východní Evropa 31%

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Kategorie odpovídají obrázku 3 Občané Austrálie a Nového Zélandu jsou zařazeni v kategorii ostatní státy

42

Mezi cizinci ţijícími v praţském centru dominují občané ze „západu“, první tři kategorie na obrázku 3 (západoevropané, severoameričané a Australané). Dohromady tvoří 36 % všech cizinců bydlících v centru, coţ ukazuje na podstatný rozdíl mezi centrem a Prahou. V Praze tvoří tato skupina pouze 16 % a naopak výrazně dominují osoby z východní Evropy a Asie (47 % oproti 18 % v centru). Můţeme tak potvrdit mnohokrát zmíněný předpoklad, ţe centrum města přitahuje obyvatele s vyšším sociálním statusem. V podrobnějším pohledu na rozmístění obyvatelstva s cizím státním občanstvím uvnitř centra (členění po urbanistických obvodech) sledujeme nerovnoměrné rozmístění (obrázek 4). Obrázek 4: Počet cizinců a jejich struktura podle státního občanství v urbanistických obvodech centra Prahy v roce 2001

Legenda absolutní počet cizinců

adneg192eL

adneg106eL adne12 geL

46

46

46 aporvE Z

apoeirlávrtE Z+ akiremAEvropa suA S Západní

aporvE Zěmez ékstádidnak - 52 UE

Amerika + Austrálie eilártsuA + akiremA Severní S aporvE V

Aě+meazkéikrsetámdA eisAzemí) idnS ak - 52 UEU E 25 (10 akirfAEvropa Východní

V iremA .řtS a J didnak - 52 UEaporvEakAsie OS zeb + íntatso

aporvE V

eisAfrika A

akilbuper áksnevolS

Amerika ívtsnačJižní bo íntáa ts íStřední jovd

akirfA

ostatní + bez státního očanství

AA .řtS a J ae kiirs em

Slovenská republika

O b + íntatsdvojí o státní občanství aSkizrefA

hranice katastrů hranice urbanistických obvodů

akilbuper áksnevolS

kiremA .řtS a JZdroj: SLDB 2001 S

ívtsnačbo ínPoznámka: táts íjovd UO s méně neţ 10 cizinci nebyly hodnoceny Kategorie odpovídají obrázku 3 zeb + íntatso Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2.

per áksnevolS čbo íntáts íjovd

Z obrázku je zřetelná koncentrace cizinců ze západu do uţšího praţského centra (Malá

Strana, Josefov a Staré Město). Největší podíl na celkovém počtu cizinců má Josefov, který je velmi vyhledávanou lokalitou s luxusním bydlením, o čemţ svědčí vysoké ceny bytů (více

43

v kapitole 6.3 Josefov). Rovněţ vysoký podíl „západních cizinců“ se vyskytuje na Malé Straně, kde zejména gentrifikovaná lokalita Jánský vršek nabízí klidné bydlení pro náročnější jedince (Pospíšilová, Pospíšilová 2006). Zřejmý je ovšem zájem o celou Malou Stranu, coţ můţe být způsobeno geniem loci tohoto klidného místa v praţském centru. Občany zemí východní Evropy nalezneme v centru Prahy především v oblasti Nového Města a Vyšehradu, převáţně podél vltavském břehu. Většinu z nich tvoří občané Ukrajiny. Na Novém Městě a Vyšehradě je bydlení finančně dostupnější neţ ve zbylých částech centra, ale ne do té míry, aby si ho mohli dovolit ekonomicky slabší jedinci. Mohlo by jít spíše o zaměstnance našich firem, který zde ţijí v pronajatém bytě. Naproti tomu východní Evropany ţijící na Starém Městě a v oblastech přiléhajících k Václavskému náměstí zastupují občané Ruska. V tomto případě by se mohlo jednat o skupinu majetnějších občanů tohoto státu. Zajímavé je rovněţ rozmístění občanů Slovenské republiky. Vysoký podíl zaujímají Slováci v Jindřišském obvodu, v oblasti Albertova, na Vyšehradě a v UO Zderaz. V UO Jindřišský obvod a Zderaz by mohlo jít o studenty bydlící na kolejích, i kdyţ ve sčítacím archu měli vyplnit adresu trvalého bydliště. Jako další moţnost se nabízí společný pronájem jednoho bytu více osobami. 5.1.1. Bydlící obyvatelé vyjíţdějící za prací a do škol Bydlící obyvatelé tvoří většinu tzv. nočního obyvatelstva. V průběhu dne však část z nich centrum opouští z důvodu dojíţďky do zaměstnání či školy. Tabulka 2 zahrnuje počty osob vyjíţdějících z centra za prací či studiem a počet osob zůstávajících během dne v centru. Mezi osoby které z centra nevyjíţdějí jsem zařadila ţeny na mateřské dovolené, důchodce, nezaměstnané, osoby v domácnosti a s vlastním zdrojem obţivy a děti předškolního věku do tří let. Výsledná kategorie v tabulce Zůstávající v centru zahrnuje osoby nevyjíţdějící z centra resp. katastru spolu s lidmi dojíţdějícími do zaměstnání či školy v rámci centra resp. katastru. Je zřejmé, ţe osoby povaţované za nevyjíţdějící mohou centrum v průběhu dne rovněţ opouštět z odlišných důvodů neţ je zaměstnání či škola. Pravděpodobnost je vyšší v případě sledování pohybu na úrovni jednotlivých katastrů. Bez dotazníkového šetření pouze na základě statistik nelze však jejich počet spolehlivě zjistit. Na druhou stranu počet osob pohybujících se za prací či studiem v rámci centra můţe dosahovat vyšších hodnot, protoţe data jsou vzaty ze SLDB 2001, kde ne všichni lidé vyplnili přesné místo svého pracoviště/školy, ty nejsou do výsledku zahrnuti (více kapitola 5.2 Dojíţďka za prací). 44

Kategorie Vyjíţdějící v rámci centra dále z důvodu neexistence dat nezačleňuje děti dojíţdějící do mateřské školky. Ačkoli by tedy počet osob nevyjíţdějících mohl být niţší, počet osob pohybujících se za prací či do školy v rámci centra můţe být naopak vyšší. Výslednou hodnotu povaţuji za odpovídající skutečnosti. Tabulka 2: Bydlící obyvatelstvo denně vyjíţdějící či zůstávající v centru Bydlící celkem Hradčany Josefov Malá Strana Nové Město Staré Město Vyšehrad Centrum

z toho vyjíţdějící za prací/studiem*

nevyjíţdějící**

1 514 1 312 4 566 18 399 6 945 1 152 33 888

763 605 1 988 9 016 3 266 540 16 178

2 313 1 997 6 809 28 113 10 531 1 731 51 494

Vyjíţdějící za prací/studiem v rámci centra

Zůstávající v centru/ v katastru

74 19 521 3 950 951 133 10 445

837 624 2 509 12 966 4 217 673 26 623

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Součet kategorie Vyjíţdějící za prací/studiem a Nevyjíţdějící není roven kategorii Bydlící celkem, protoţe u části obyvatel nebyla ekonomická aktivita zjištěna. * Osoby zaměstnané, pracující důchodci, ţáci, studenti a učni a děti předškolního věku od 4 let včetně ** Ţeny na mateřské dovolené, důchodci, nezaměstnané osoby, osoby v domácnosti a s vlastním zdrojem obţivy a děti předškolního věku do tří let včetně

Téměř třetina všech zaměstnaných osob centrum při cestě do práce neopouští a polovina studentů zde navštěvuje školu. Tato skutečnost odpovídá koncentraci pracovních příleţitostí a také škol do centra. Vysoký počet osob zůstávajících v lokalitě v průběhu dne svědčí také o zachování původního obyvatelstva převáţně z řad starších generací. Při sledování vyjíţďky bydlících obyvatel hraje roli také její frekvence, kterou ukazuje tabulka 3. Tabulka udává počty vyjíţdějících osob z místa bydliště bez ohledu na to, zda jde o pohyb z centra nebo v rámci centra. Tabulka 3: Bydlící obyvatelé podle frekvence vyjíţďky z místa bydliště Hradčany Josefov Malá Strana Nové Město Staré Město Vyšehrad Centrum Centrum SV*

denně 1 128 972 3 391 13 742 5 102 876 25 211 20 587

týdně 19 21 83 298 124 19 564 461

1-2x měsíčně 1 3 23 102 28 3 160 131

jinak 146 119 343 1 482 583 100 2 773 2 264

nedefinováno 996 875 2 914 12 279 4 560 725 22 349 ---

nezjištěno 23 7 55 210 134 8 437 ---

Zdroj: SLDB 2001 * Skutečně vyjíţdějící – hodnoty vychází z počtu 23 443 dojíţdějících osob, který byl získán z tabulky 2 odečtením počtu vyjíţdějících v rámci centra od vyjíţdějících celkem

45

Nutné je zde upozornit na nesrovnalost mezi tabulkou 2 a 3. Podle první tabulky vyjíţdí více neţ 33 tisíc osob bydlících v centru za prací či studiem. V druhé tabulce po sečtení všech kategorií vyjma „nedefinováno“ (měla by zahrnovat osoby, u nichţ určování frekvence vyjíţďky není relevantní) dostáváme zhruba 29 tisíc osob. Celkem 4 tisíce obyvatel tedy označili frekvenci vyjíţďky za nedefinovatelnou, přestoţe navštěvují zaměstnání či školu. S největší pravděpodobností se jedná o osoby pracující v domě trvalého bydliště, kterých je 3 tisíce. 1 tisíc osob pak tuto kategorii vyplnil nejspíše neoprávněně. Při práci s daty za větší území by mohla tato nesrovnalost vést k závaţným chybám ve výsledcích. 5.1.2. Bydlící obyvatelé vyjíţdějící za rekreací Existence druhého bydlení způsobuje, ţe část obyvatel praţského centra pravidelně vyjíţdí z místa trvalého bydliště. Tento druh rekreace je spojen převáţně s víkendovými dny a letními prázdninami. Osoby v důchodovém věku vyuţívají objekty druhého bydlení často celosézonně. Sezónou je ve výzkumu druhého bydlení rozuměna část roku zhruba od května do října. Vlastnictví rekreačních objektů v centru Prahy a jeho částech shrnuje tabulka 4. Tabulka 4: Počet osob v domácnostech s moţností rekreačního vyuţití v roce 2001

Hradčany Josefov Malá Strana Nové Město Staré Město Vyšehrad Centrum

Počet osob vlastnící s moţností vyuţití rekreační objekt rekreačního objektu 737 450 722 320 2 093 1 210 8 258 4 720 3 279 1 713 416 291 15 505 8 704

celkem 1 187 1 042 3 303 12 978 4 992 707 24 209

Relativní vyjádření počtu osob vlastnící rekreační objekt celkem 31,86 51,32 36,15 52,18 30,74 48,51 29,37 46,16 31,14 47,40 24,03 40,84 30,11 47,01

Zdroj: SLDB 2001 Počet osob ţijících v domácnostech, které vlastní objekt druhého bydlení, přesahuje 30 % všech trvale bydlících osob. Pokud zahrneme i osoby s moţností vyuţití určitého rekreačního objektu, blíţí se jejich podíl 50 %. Ne všichni však moţnost víkendové rekreace vyuţívají. Odhaduji celkem 15 000 osob vyjíţdějících v sezóně (květen – září) pravidelně na chaty či chalupy. Podle Bičíka a Fialové (2001) ţije v objektu druhého bydlení po celou sezónu 40 % Praţanů vlastnících rekreační objekt. Centrum se vyznačuje starší věkovou strukturou, celosezónní pobyt mimo bydliště je zde pravděpodobnější.

46

5.2.

Dojíţdějící za prací Hlavní město Praha je největším centrem pracovních příleţitostí v České republice.

V roce 2001 bylo z celkového počtu 4 709 985 pracovních míst v ČR soustředěno do Prahy 725 87310 těchto míst, coţ představuje asi 15,4 %11. Většina pracovních míst je obsazena obyvateli Prahy, ale podíl míst obsazených osobami dojíţdějícími za prací z jiných krajů ČR stoupá, v roce 2001 činil 22,5 % (Dojíţďka za prací a do škol 2001). Centrum Prahy je výrazně ovlivněno procesem komercializace a s ním spojeným stálým úbytkem trvale bydlícího obyvatelstva (Sýkora 1999, Sýkora 2001, Temelová 2001). Dá se tedy předpokládat, ţe zde bude koncentrace pracovních příleţitostí v rámci Prahy nejvyšší. V následujícím textu je zachycena skupina obyvatel pracující v oblasti vymezeného praţského centra. K tomuto účelu máme k dispozici data z posledního Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001. Bohuţel nejsou kompletní. Místo pracoviště - obec, vyplnila naprostá většina lidí, ale přesnou adresu, na základě které je moţné zjistit lokalizaci místa práce do katastrálních území jen 74 % obyvatel (Dojíţďka za prací a do škol 2001). S tímto souborem dále pracuji. Podle sčítání lidu je v praţském centru zaměstnáno celkem 105 456 lidí. Tento počet zahrnuje osoby, které uvedly, ţe patří mezi zaměstnané osoby, zaměstnavatele, osoby samostatně činné, pracující důchodce a ţeny na mateřské dovolené. Nezahrnuje pracující ţáky, studenty a učně, protoţe ti ve sčítacím archu uváděli místo školy. Asi 15 % (88 006) lidí pracujících a bydlících v Praze neupřesnilo místo pracoviště. Přesnou adresu pracoviště dále neuvedlo 32 % (30 361) dojíţdějících ze Středočeského kraje. U dojíţdějících z ostatních krajů ČR se detailní lokalizace vůbec nezjišťovala (67 174 osob) (Dojíţďka za prací a do škol 2001). To je celkem 185 541 (26 %) osob, u kterých víme pouze, ţe pracují v Praze, ale neznáme přesnější lokalitu.

10

Součet zaměstnaných osob (ekonomicky aktivní bez nezaměstnaných a v tomto případě také bez pracujících studentů) a salda dojíţďky za prací. Počet pracovních míst je vyšší pokud pracující studenty zahrneme – 738 121. 11 Autoři výzkumné zprávy Faktické obyvatelstvo Prahy odhadli pro rok 1995 celkem 800 tisíc pracovních příleţitostí.

47

Tabulka 5: Dojíţdějící do Prahy a jejího centra v roce 2001

Praha z toho

se zjištěnou přesnou adresou s nezjištěnou přesnou adresou

z toho

se zjištěnou přesnou adresou s nezjištěnou přesnou adresou

Centrum

Dojíţdějící ze Středočeského kraje 95 934 65 573 30 361 22 260 15215 7045

Bydlící v Praze 562 765 474 759 88 006 106 969 90 241 16 728

Dojíţdějící z ostatních krajů ČR 67 174 0 67 174 13110 0 13110

Celkem 725 873 540 332 185 541 142 339 105 456 37 950

Zdroj: Dojíţďka za prací a do škol v hl. m. Praze na základě výsledků SLDB 2001 (pouze data za celou Prahu) Tabulka 6: Dojíţdějící do katastrálních území praţského centra v roce 2001 Katastrální území Hradčany Josefov Malá Strana Nové Město Staré Město Vyšehrad Celkem

z toho

Dojíţdějící celkem zjištěno absolutně relativně 4 131 3.92 1 523 1.44 7 889 7.48 65 607 62.21 25 138 23.84 1 168 1.11 105 456 100.00

v rámci Prahy dopočet 1445 533 2759 22946 8792 409 36883

celkem 5576 2056 10648 88553 33930 1577 142339

zjištěno 3 519 1 337 6 988 55 551 21 779 1 067 90 241

dopočet 652 248 1 295 10 298 4 037 198 16 728

ze Středočeského kraje celkem 4 171 1 585 8 283 65 849 25 816 1 265 106 969

zjištěno 612 186 901 10 056 3 359 101 15 215

dopočet 283 86 417 4656 1555 47 7045

celkem 895 272 1318 14712 4914 148 22260

z ostatních krajů ČR dopočet 514 189 981 8156 3125 145 13110

Poznámka: Dopočtené hodnoty a od nich dále odvozené jsou zapsány kurzívou Metodika výpočtu je podrobně popsána v kapitole Metodika práce, vycházím z vzájemného poměru počtu v Praze bydlících osob se zjištěnou a nezjištěnou přesnou adresou pracoviště

48

V tabulce 5 je zachycen počet pracovních míst v Praze a z něho odvozený počet pracovních míst v praţském centru12. Dopočtené hodnoty vychází z počtu osob, které neuvedly přesnou adresu pracoviště (pouze Praha). Centrum města poskytuje podle mých výpočtů 142 339 pracovních příleţitostí, které tak tvoří 20 % pracovních míst v celé Praze. Zaměstnanci Českého statistického úřadu (krajské pracoviště ČSÚ - hl.m. Praha) odhadli počet pracovních míst v centru Prahy na 150 000, domnívám se, ţe toto číslo se můţe blíţit skutečnému počtu. V centru pracuje také určitý počet cizích státních příslušníků poţívajících diplomatických imunit a výsad, kteří nepodléhali sčítání a cizinci, kteří nemají trvalý či dlouhodobý pobyt v ČR. Tabulka 6 uvádí zjištěné a dopočtené počty osob dojíţdějících za prací podle jednotlivých katastrálních území. Dva největší katastry - Nové a Staré Město mají dohromady 86 % pracovních příleţitostí celého centra. Koncentraci pracovních příleţitostí lépe přiblíţí intenzita dojíţďky, která je vyjádřena počtem pracovních míst na 100 (zaměstnaných) obyvatel příslušného území. Tabulka 7 ukazuje intenzitu dojíţďky do katastrů praţského centra a nabízí také srovnání s celou Prahou. Tabulka 7: Intenzita dojíţďky do zaměstnání v roce 2001 Počet bydlících obyvatel celkem zaměstnaných* Hradčany 2 313 1 157 Josefov 1 997 992 Malá Strana 6 809 3 483 Nové Město 28 113 14 125 Staré Město 10 531 5 414 Vyšehrad 1 731 881 Centrum 51 494 26 052 Praha 1 169 106 601 031

Pracovní místa** 5 576 2 056 10 648 88 553 33 930 1 577 142 339 738 121

Pracovní místa na 100 obyvatel 241 103 156 315 322 91 276 62

Pracovní místa na 100 zaměstnaných 482 207 306 627 627 179 546 123

Zdroj: SLDB 2001 * Počet ekonomicky aktivních obyvatel bez zahrnutí nezaměstnaných osob ** Včetně dopočtených hodnot (osoby bez uvedené přesné adresy pracoviště

Koncentrace pracovních příleţitostí v praţském centru je vysoká. Na kaţdého obyvatele připadají téměř tři pracovní místa a na jednoho zaměstnaného obyvatele dokonce více neţ pět. Srovnáme-li s Prahou, sledujeme očividný přínos centra ke koncentraci pracovních míst do hl. města. Na jednoho praţského obyvatele připadá pouze 0,6 pracovního místa, na zaměstnaného obyvatele 1,23. Důvodem rozdílu je kromě komercializace centra nízký počet obyvatel a také malá územní velikost centra. Vysoká územní koncentrace je

12

Metodika výpočtu je podrobně popsána v kapitole Metodika práce

49

patrná i ze vztahu k rozloze. V centru města je 164 pracovních míst na ha, v Praze pouze 15. Nejvíce pracovních míst i v přepočtu na obyvatele má katastrální území Nové Město a Staré Město (šest pracovních míst na jednoho zaměstnaného obyvatele), coţ jen potvrzuje vysokou koncentraci pracovních příleţitostí na pravý břeh Vltavy. Následuje katastrální území Hradčany (necelých pět pracovních míst na jednoho zaměstnaného obyvatele). Nejniţší nabídku pracovních míst nabízí Vyšehrad, který se nejméně podobá zbylému území centra Prahy a plní spíše rezidenční funkci. Pro sledování rozmístění pracovních příleţitostí uvnitř katastrů (podle urbanistických obvodů) bylo pouţito pouze zjištěných dat bez dopočtených hodnot. Následující obrázek (obrázek 5) ukazuje počet pracovních příleţitostí a intenzitu dojíţďky v podrobném územním členění po urbanistických obvodech (UO). Obrázek 5: Absolutní počet pracovních míst a počet pracovních míst na 100 zaměstnaných* obyvatel v urbanistických obvodech centra Prahy v roce 2001

Legenda I. Počet pracovních míst na 100 zam. obyvatel

Legenda II. Počet pracovních míst < 2000

< 400 400.1 - 600

2001 - 5000

600.1 - 1000 > 1000.1

5001 - 10000

UO s méně neţ 50 obyvateli

10001 - 15000

> 15001

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2. * Ekonomicky aktivní obyvatelstvo bez zahrnutí nezaměstnaných osob

Nejvíce pracovních příleţitostí nabízí Nové a Staré Město. Nyní se můţeme podívat na jejich rozmístění uvnitř obou katastrů. UO Jindřišský obvod s více neţ 19 tisíci pracovních míst (údaje v obrázku 1 nezahrnují dopočtené hodnoty, hodnota můţe být ve skutečnosti 50

vyšší) celému centru dominuje. Do lokality patří Senováţné náměstí, Jindřišská a Opletalova ulice, část Václavského náměstí k této ulici přilehající a rovněţ část ulice Na Příkopě. Vysoká koncentrace (více neţ 10 tisíc pracovních míst) je také v přilehlých urbanistických obvodech: na jihu UO Vodičkova (ulice Vodičkova, Jungmannova a druhá část Václavského náměstí), severně UO Petrský obvod (náměstí Republiky, ulice Na Poříčí, Petrské náměstí) a západně UO Betlémský obvod (oblast mezi Mariánským náměstím, přes Betlémské náměstí k Národní třídě). Za centrum

pracovních příleţitostí můţeme tedy označit pásy mezi Karlovým,

Václavským náměstím a náměstím Republiky a od Václavského náměstí směrem k Vltavě (Smetanovo nábřeţí). Za osu můţeme povaţovat ulici Spálenou, na ni navazující Národní a pokračující v ulici Na Příkopě. Toto typické obchodní centrum Prahy s vysokým počtem obchodů, bank a restaurací se v literatuře objevuje pod názvem Zlatý kříţ. Rozmístění

pracovních

Převládající pracovní

příleţitostí

můţeme

relativním

vyjádřením

potvrdit.

funkce vytlačuje funkci rezidenční. Do popředí opět vystupuje

Jindřišský obvod s celkem 14 pracovními místy na zaměstnaného obyvatele. Hodnoty mezi 4 a 6 pracovními místy na zaměstnaného obyvatele vykazují dále všechny přilehlé urbanistické obvody. Nejvyšší počet pracovních míst na zaměstnaného obyvatele (20) vidíme v UO Albertov. Rozlehlá lokalita zahrnuje na jedné straně Karlovo náměstí a na druhé areál Karlovy univerzity s nízkým počtem trvale bydlících obyvatel. Od roku 2001 můţe docházet ke stagnaci či mírnému nárůstu počtu pracovních příleţitostí. Historickému centru dochází plochy pro další rozvoj13 a pozornost se soustředí na tzv. sekundární centra (Dolečková 1999, Temelová 2001). Musil a Illner (1994) povaţují vytvoření sekundárních center za jednu z podmínek k tomu, aby se Praha mohla stát metropolí střední Evropy14. Přechod k polycentrickému uspořádání města je ostatně i jedním z cílů Strategického plánu Prahy. Podle dat z publikace Statistický bulletin – hl.m. Praha, který je vydáván kaţdoročně, dochází v městské části Praha 1 od roku 2002 k poklesu zaměstnanců, v městské části Praha 2 k střídavému poklesu a nárůstu počtu zaměstnanců. 5.2.1. Skutečná dojíţďka za prací Do praţského centra dojíţdí za prací celkem 105 456 osob. Skutečná dojíţďka však zahrnuje pouze osoby, které do lokality přichází z jiných míst neţ samotného centra. Musíme

13

V současné době se v centru Prahy staví např. multifunkční komerční komplex Palladium. Ten bude jistě zdrojem dalších pracovních příleţitostí. 14 Jako alternativu vidí rozšíření stávajícího centra všemi směry.

51

tedy odečíst osoby, jeţ v centru bydlí a jsou tedy evidovány ve skupině trvale bydlících obyvatel. Rovněţ ţeny na mateřské dovolené mají sice v centru zaměstnání, ovšem v současné době ho nenavštěvují. Skutečnou dojíţďku ukazuje tabulka 8. Tabulka 8: Dojíţdějící do centra a jeho katastrů v roce 2001 Dojíţdějící ţeny na celkem MD* Hradčany 4 131 47 Josefov 1 523 26 Malá Strana 7 889 96 Nové Město 65 607 1 017 Staré Město 25 138 363 Vyšehrad 1 168 20 Centrum 105 456 1 569

z toho Skutečná dojíţďka Skutečná dojíţďka dojíţdějící v rámci včetně dopočtených absolutně relativně centra/katastru** hodnot*** 65 4 019 97,29 5 425 12 1 485 97,50 2 004 290 7 503 95,11 10 127 2 405 62 185 94,78 83 934 570 24 205 96,29 32 671 44 1 104 94,52 1 490 6 734 97 153 92,13 131 132

Zdroj: SLDB 2001 * mateřská dovolená ** bez ţen na mateřské dovolené *** metodika výpočtu podrobně popsána v kapitole Metodika práce

Skutečná dojíţďka do centra a jednotlivých katastrů je vţdy niţší neţ celkový počet dojíţdějících. 92 % z 142 339 osob opravdu do centra dojíţdí a tvoří tedy část skutečného obyvatelstva Prahy. V případě jednotlivých katastrů jsou procentuální hodnoty vyšší z důvodu niţšího počtu osob majících bydliště i pracoviště ve stejném katastru. Hodnoty se pohybují mezi 94 % - 98 %. Frekvenci dojíţďky za prací do centra Prahy ukazuje tabulka 9. Hodnoty vychází z počtu skutečně dojíţdějících osob. V tabulce 10 jsou ke zjištěným hodnotám dopočítány osoby s nezjištěným přesným místem pracoviště. Tabulka 9: Dojíţdějící do centra podle frekvence v roce 2001 Hradčany Josefov Malá Strana Nové Město Staré Město Vyšehrad Centrum Centrum relativně

Denně 3 534 1 268 6 784 56 347 21 582 1 012 87 542 90.11

Týdně 78 33 103 764 346 21 1 301 1.34

1-2x měsíčně 9 4 10 145 78 4 243 0.25

jinak 384 168 579 4 642 2 067 65 7 620 7.84

nezjištěno 14 12 27 284 132 2 447 0.46

Celkem 4 019 1 485 7 503 62 182 24 205 1 104 97 153 100.00

Zdroj: SLDB 2001

52

Tabulka 10: Dojíţdějící do centra podle frekvence včetně dopočtených hodnot v roce 2001 Hradčany Josefov Malá Strana Nové Město Staré Město Vyšehrad Centrum

Denně 4 770 1 711 9 157 76 054 29 130 1 366 118 160

Týdně 105 45 139 1 031 467 28 1 756

1-2x měsíčně 12 5 13 196 105 5 328

jinak 518 227 782 6 266 2 790 88 10 285

nezjištěno 19 16 36 383 178 3 603

Celkem 5 425 2 004 10 127 83 930 32 671 1 490 131 132

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Metodika výpočtu je popsána v kapitole Metodika práce, hodnoty vychází ze skutečné dojíţďky včetně dopočtených hodnot v tabulce 8.

Většina osob dojíţdí do centra kaţdý den (90,1 % všech dojíţdějících). Jinou frekvencí dojíţdí 9,4 % osob (týdně, 1-2x měsíčně, jinak). Tento způsob dojíţďky znamená jakoukoli nepravidelnou dojíţďku za prací, respondenti však často uvedli tuto moţnost i v případě dojíţďky se směnným provozem (Dojíţďka za prací a do škol 2001). 5.2.2. Struktura osob dojíţdějících za prací U osob dojíţdějících za prací můţeme stejně jako u trvale bydlících sledovat strukturu podle různých demografických i geografických ukazatelů. Tito lidé tráví v centru většinu dne a nezanedbatelně ovlivňují podobu praţského centra. Protoţe centrum města poskytuje velmi specifickou nabídku pracovních míst, struktura dojíţdějících za prací je v některých případech deformována. Pro hodnocení struktury dojíţdějících byla pouţita pouze data zjištěná ze SLDB 2001 (bez dopočtených hodnot). 5.2.2.1. Směrové proudy dojíţďky, dojíţdějící podle pohlaví, věku a vzdělání Mezi osobami dojíţdějícími do praţského centra převaţují ţeny. Důvodem je vyšší zastoupení ekonomických činností jako peněţnictví nebo veřejná správa preferujících právě toto pohlaví. Mezi muţi i ţenami dominují dvě věkové skupiny obyvatel: 20 aţ 30 let a 45 aţ 60 let (graf 5). Tabulka 11 ukazuje směrové proudy dojíţďky podle jednotek NUTS 4 (NUTS 4 = okres, uvnitř Prahy = 15 správních obvodů). Do jisté míry platí pravidlo, ţe s rostoucí vzdáleností od centra klesá počet dojíţdějících. Nejvíce osob pracujících v centru Prahy pochází z území těsně přiléhajícího k centru (Praha 4, 6, 8). Rovněţ počet dojíţdějících z ostatních částí Prahy včetně samotného centra je vysoký. Okresy Praha-západ a Praha-

53

východ předčily v dojíţďce do centra i některé praţské části. Poměrně vysoký počet dojíţdějících pochází také z okresu Kladno. Graf 5: Věková struktura osob pracujících v centru Prahy v roce 2001 85 80

MUŢI

75

ŢENY

70 65

Věk

60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 2500

2000

1500

1000

500

0

500

1000

1500

2000

2500

Počet pracujících osob

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: U 44 osob nebyl zjištěn věk

Tabulka 11: Směrové proudy dojíţďky za prací do centra Prahy v roce 2001

NUTS 4 Praha 1 Praha 2 Praha 3 Praha 4 Praha 5 Praha 6 Praha 7 Praha 8 Praha 9

Počet dojíţdějících abs. rel. 4 810 4,56 5 079 4,82 5 584 5,30 9 882 9,37 7 824 7,42 8 301 7,87 3 363 3,19 8 261 7,83 4 410 4,18

NUTS 4 Praha 10 Praha 11 Praha 12 Praha 13 Praha 14 Praha 15 Praha-východ Praha-západ Benešov

Počet dojíţdějících abs. rel. 7 679 7,28 6 999 6,64 5 030 4,77 6 525 6,19 3 745 3,55 2 749 2,61 2 993 2,84 3 257 3,09 778 0,74

NUTS 4 Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Příbram Rakovník

Počet dojíţdějících abs. rel. 815 0,77 2 362 2,24 1 007 0,95 345 0,33 1 295 1,23 328 0,31 995 0,94 705 0,67 335 0,32

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Modře zvýrazněny nejvyšší hodnoty, červeně zvýrazněny nejniţší hodnoty

Mimopraţští obyvatelé dojíţdějící za prací do centra jsou spíše mladšího věku. Podle mého názoru jde ve většině případů o nové obyvatele suburbánních zón, tedy mladší a vzdělanější osoby, které se přestěhovaly do zázemí, jejich zaměstnání však zůstalo v centru. Z tabulky v příloze 4 je tato skutečnost patrná. V oblastech mimo praţský metropolitní region je věková struktura ještě mladší neţ v okresech Praha-východ a Praha-západ. Starší osoby

54

naopak pochází spíše z Prahy, nejstarší věkovou strukturu má obyvatelstvo dojíţdějící v rámci centra. Centrum města nabízí specifickou nabídku pracovních míst. Uplatní se zde zejména osoby s vyšším vzděláním. Pravdivost tohoto tvrzení dokazuje graf 6. 76 % všech pracujících v praţském centru má vysokoškolské, vyšší či úplné střední vzdělání. Samotní vysokoškoláci tvoří 32 % všech dojíţdějících. Graf 6: Osoby dojíţdějící do centra Prahy podle nejvyššího ukončeného vzdělání v roce 2001 (celkem 105 456 osob)

úplné střední a vyšší 44% odborné (bez maturity) 11% učňovské (bez maturity) 10% vysokoškolské 32% základní a základní neukončené vzdělání 3% bez vzdělání 0.02% nezjištěno 0.1%

Zdroj: SLDB 2001 5.2.2.2. Dojíţdějící podle odvětví ekonomické činnosti Odlišná nabídka pracovních míst centra města od zbylých městských částí je nejlépe rozeznatelná při sledování struktury dojíţdějících podle ekonomické činnosti. Ta je zachycena grafem 7. Odvětvová struktura pracovních příleţitostí úzce souvisí s vysokou vzdělanostní úrovní osob dojíţdějících do centra. Vyšší procento zaměstnaných v peněţnictví a pojišťovnictví (12 %, 12 600 osob) je jedním z typických centrálních znaků. V posledních letech však často dochází k přesouvání těchto aktivit rovněţ do oblastí vnitřního města. Centrum je také charakteristické vysokou územní koncentrací státních institucí. Osoby pracující ve veřejné správě (státní správa, samospráva, soudnictví, bezpečnost a pořádek aj.) tvoří 13 % všech zaměstnaných (téměř 15 tisíc osob). Činnosti v oblasti nemovitostí a sluţeb pro podniky, které zahrnují pracující v oblasti právnických sluţeb, účetnictví, poradenství, reklamní činnosti, průzkumu trhu aj., mají v centru Prahy 11 % všech zaměstnanců. Vysoký

55

podíl zaměstnaných oproti praţskému průměru je v odvětví pohostinství a ubytování (8 %) důsledkem zvýšené koncentrace hotelů, penzionů a restaurací a zvýšené poptávky turistů. Graf 7: Osoby dojíţdějící do centra Prahy podle odvětví ekonomické činnosti v roce 2001 (celkem 105 456 osob)

Ostatní veřejné a osobní sluţby 11% Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti 7% Školství 7%

Zemědělství, lesnictví a rybolov 0.4% Nezjištěno Průmysl Stavebnictví 3% 7% 3% Obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboţí 10% Pohostinství a ubytování 8%

Veřejná správa, obrana, sociální zabezpečení 13% Výzkum a vývoj Činnosti v oblasti 1% nemovitostí, sluţby pro podniky 11%

Doprava, pošty a telekomunikace 7% Peněţnictví a pojišťovnictví 12%

Zdroj: SLDB 2001 Sledujeme-li rozmístění pracovních příleţitostí podle odvětví ekonomické činnosti uvnitř praţského centra (obrázek 6 a 7), zřetelně rozeznáváme vládní funkci levobřeţní části a obchodní funkci pravobřeţní části. Hradčany a Malá Strana nabízí nejvíce pracovních míst v oblasti veřejné správy, obrany a sociálního zabezpečení. Na Hradčanech pracuje v tomto odvětví polovina všech dojíţdějících. Největší koncentraci uvnitř jednotky můţeme pozorovat v UO Pohořelec (974 zaměstnaných ve veřejné správě z 1661 zaměstnaných celkem), kde na Loretánském náměstí sídlí Ministerstvo zahraničních věcí ČR a budovy v Loretánské ulici patří Ministerstvu obrany (Hradní stráţ). Na Praţském hradě se dále nachází Kancelář prezidenta republiky. Malá Strana je také sídlem několika ministerstev ČR a sídlí zde Úřad vlády ČR (Dolní Malostranský obvod – nábř. Edvarda Beneše), Senát a Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (Horní Malostranský obvod – Valdštejnské náměstí, Sněmovní ulice). Dohromady tyto dva katastry zaměstnávají v odvětví veřejné správy 4 410 osob. Nové Město zaměstnává v tomto odvětví více osob, liší se však svou strukturou a územní koncentrací. Sídlí zde především úřady pro hl.m Prahu či městskou část Praha 1 (např. Městský úřad, Finanční ředitelství, Celní ředitelství aj.) a po území jsou mnohem více rozptýleny.

56

Obrázek 6: Dojíţdějící do katastrů centra Prahy podle odvětví ekonomické činnosti v roce 2001

Obrázek 7: Dojíţdějící do urbanistických obvodů centra Prahy podle odvětví ekonomické činnosti v roce 2001

UO bez pracovních míst UO s pracovními místy

Legenda 5,300 Legenda Zemědělství

5,300

Průmysl a stavebnictví

Počet dojíţdějících

Obchod Zemědělství

65 000

Pohostinství a ubytování

Průmysl a stavebnictví

Doprava

Obchod

Peněžnictví

Pohostinství a ubytování

24 000 8 000

Činnosti v oblasti nemovitostí

Doprava

Výzkum a vývoj

Peněžnictví Veřejná správa Činnosti v oblasti nemovitostí Školství Výzkum a vývoj Zdravotnictví Ostatní Veřejnáveřejné správaa osobní služby nezjištěno Školství

Zdravotnictví Ostatní veřejné a osobní služby

Zdroj: SLDB 2001

Peněţnictví Poznámka: Názvy některých odvětví v legendě jsou zkrácené, jejich plné znění je patrné Činnosti z grafuv oblasti 7 nemovitostí ....................Názvy Výzkum a vývoj katastrů jsou zobrazeny v příloze 1 Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2.

Počet dojíţdějících 19 000 7 000 3 000

nezjištěno

Veřejná správa Školství Zdravotnictví

Ostatní veřejné a osobní sluţby nezjištěno

57

Pravobřeţní část centra Prahy oplývá rozmanitější nabídkou pracovních příleţitostí. Malá rozloha urbanistického obvodu můţe v některých případech způsobit, ţe jedna instituce výrazně zvýší zastoupení pracujících v určitém odvětví (Všeobecná fakultní nemocnice – Albertov, Masarykovo nádráţí). Sídlem ministerstev (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo spravedlnosti) na pravém břehu Vltavy je UO Podskalí na Nové Městě (jiţně od Palackého náměstí). V odvětví veřejné správy, obrany a sociálního zabezpečení zde pracuje 1077 osob (40 % pracovních míst UO). Zbylé UO Nového a Starého Města a kú Josefov nemají výrazné zastoupení některého z odvětví. Diversitu pracovních příleţitostí umoţňuje především vysoké zastoupení maloobchodu. Ve všech UO nalezneme pracovní místa v oblasti obchodu, osobních sluţeb a činnosti v oblasti nemovitostí. Území Václavského náměstí, ulice Na Příkopě a jejich okolí je typické značným zastoupením peněţnictví a pojišťovnictví. V kú Staré Město a Malá Strana je navíc významné zastoupení pracujících v pohostinství a ubytování. Obě lokality jsou turisticky vyhledávané.

5.3.

Dojíţdějící do škol Počet dojíţdějících ţáků, studentů a učňů můţeme opět získat ze Sčítání lidu, domů a

bytů z roku 2001, jeţ jako jediné eviduje dojíţďku ve velmi podrobném územním detailu (UO). Situace je zde podobná jako u dojíţdějících za prací. Přesná adresa místa školy byla vyplňována pouze studenty s trvalým bydlištěm v Praze či Středočeském kraji. V případě dojíţďky do škol shledávám tuto skutečnost větším problémem, jelikoţ je v centru města umístěna většina praţských vysokých škol. Mnoho studentů proto dojíţdí ze vzdálenějších míst ČR (pohyb je sledován z místa trvalého bydliště). V Praze studovalo v roce 2001 celkem 229 567 ţáků, studentů a učňů (dále jen studentů) z nichţ 54 578 dojíţdělo z jiných míst ČR. Přesnou adresu školy známe u 80 % z nich (183 941). S tímto souborem osob dále pracuji. Podle výsledků sčítání dojíţdí do praţského centra 28 956 studentů (uvedli přesnou adresu školy). Přesnou adresu školy nesdělilo 8 468 osob trvale bydlících v Praze a 4 969 osob trvale bydlících v obcích Středočeského kraje. U 32 189 osob dojíţdějících z jiných krajů ČR se přesná adresa školy nezjišťovala. Tabulka 12 uvádí statisticky zjištěné počty dojíţdějících studentů do Prahy a jejího centra a dopočty provedené stejným způsobem jako u osob dojíţdějících za prací.

58

Tabulka 12: Dojíţdějící ţáci, studenti a učni do Prahy a jejího centra v roce 2001 Dojíţdějící Dojíţdějící ze Středo– z ostatních celkem českého kraje krajů Praha 174 989 22 389 32 189 22 9567 z toho se zjištěnou přesnou adresou 166 521 17 420 0 183 941 s nezjištěnou přesnou adresou 8 468 4 969 32 189 45 626 Centrum 26 032 5 377 5 067 36 476 z toho se zjištěnou přesnou adresou 24 772 4 184 0 28 956 s nezjištěnou přesnou adresou 1 260 1 193 5 067 7 520 Zdroj: Dojíţďka za prací a do škol v hl. m. Praze na základě výsledků SLDB 2001 (pouze data za celou Prahu) Bydlící v Praze

Poznámka: Dopočtené hodnoty a od nich dále odvozené jsou zapsány kurzívou. Metodika výpočtu je podrobně popsána v kapitole Metodika práce v části věnující se osobám dojíţdějícím za prací (výpočet je shodný), hodnoty vychází z poměru osob bydlících v Praze se zjištěnou a nezjištěnou přesnou adresou školy

Výslednou hodnotu - 36 476 studentů navštěvujících školy v centru Prahy - můţeme povaţovat za přijatelnou v případě studentů dojíţdějících v rámci města. U dojíţdějících ze Středočeského a ostatních krajů ČR povaţuji výsledky za podhodnocené, protoţe 65 % dojíţdějících do Prahy ze Středočeského kraje a téměř 90 % dojíţdějících z ostatních krajů ČR je starší devatenácti let (Dojíţďka za prací a do škol 2001). S velkou pravděpodobností se jedná o studenty vysokých škol, které se vyznačují koncentrací do centra. Tabulka 13: Dojíţdějící do škol centra Prahy podle nejvyššího ukončeného vzdělání v roce 2001 Nejvyšší ukončené vzdělání neukončené základní vzdělání základní vzdělání vyučení bez maturity střední odborné bez maturity učební obory s maturitou úplné střední všeobecné s maturitou úplné střední odborné s maturitou nástavbové studium, absolvování dvou nebo více středních škol vyšší odborné vysokoškolské bakalářské vysokoškolské vědecká příprava nedefinováno nezjištěno celkem

Celkem 1 9 986 118 92 125 7 787 3 154

z toho bydlící v Praze ze Středočeského kraje z toho bydlící celkem v centru 1 0 0 8 403 780 1 583 94 4 24 71 8 21 108 3 17 6 427 413 1 360 2 599 187 555

288

244

20

44

443 1 034 820 29 4 724 355 28 956

358 906 666 28 4 552 315 24 772

24 69 43 0 2 143 17 3 711

85 128 154 1 172 40 4 184

Zdroj: SLDB 2001

59

Tabulka 14: Dojíţdějící do škol centra Prahy podle stupně škol v roce 2001 z toho Celkem základní škola střední škola vyšší odborná škola/vysoká škola vysoká škola (bakalářský stupeň) vysoká škola (magisterský stupeň) vysoká škola/vědecká příprava nezjištěno

4 725 10 196 11 354 443 1 034 849 355

ze Středočeského kraje bydlící v Praze z toho bydlící celkem v centru 4 553 2 143 172 8 568 1 628 792 9 378 623 1 976 358 24 85 906 69 128 694 155 43 315 17 40

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Klíč k přepočtu osob podle nejvyššího ukončeného vzdělání na počet osob podle stupeň školy je podrobně popsán v kapitole Metodika práce

Ţáci základních škol centra Prahy bydlí v naprosté většině případů v Praze a necelá polovina z nich ţije v centru. Základní školu rodiče dětí volí často v místě bydliště. Rovněţ u středních, vyšších a vysokých škol tvoří většinu studentů osoby trvale bydlící v Praze. Důvodem můţe být, ţe střední či vyšší odbornou školu v centru vybírají spíše studenti z Prahy, zatímco obyvatelé praţského okolí raději dojíţdí do školy méně vzdálené. Jiná situace nastává u studentů vysokých škol, kde je velmi důleţitá také dojíţďka z jiných krajů ČR neţ jsou zobrazeny v tabulce 3. Do centra dojíţdí 2 326 studentů a většina ze skupiny vyšší odborné školy/vysoká škola (11 354). Nemáme však k dispozici přesné adresy místa školy u osob dojíţdějících z jiných krajů ČR neţ Středočeského (celkem 32 189 dojíţdějících do Prahy). Jelikoţ je 89 % z nich starších 19 let (Dojíţďka za prací a do škol 2001), odhaduji, ţe jsou všichni (28 648) studenty praţských vysokých škol. Z výpočtů v tabulce 1 víme, ţe 5 067 studentů dojíţdí do centra z jiných krajů ČR a tedy 4 510 zde studuje vysokou školu (89 %). Na území praţského centra se nachází (rovněţ v roce 2001) 8 fakult Univerzity Karlovy (z 14 praţských), 2 fakulty ČVUT (a některé katedry Elektrotechnické fakulty), AMU, UMPRUM a čtyři soukromé vysoké školy (z 22 na území celé Prahy), které ale nemají tak vysoký počet studentů jako školy státní. Odhadem by do centra mohlo dojíţdět 20 % všech studujících vysokou školu v Praze. Rozmístění jednotlivých typů škol na území praţského centra (členění podle urbanistických obvodů) ukazuje obrázek 8. Nejvyšší počet studentů dojíţdí do škol v zsj Betlémský obvod v katastru Staré Město (4 113), většinu tvoří studenti vyšších odborných a vysokých škol. Na území se nachází FSV UK a UMPRUM a dále vyšší odborná škola zdravotnická (dohromady se střední odbornou školou) s udávanou maximální kapacitou 990 studentů (Ministerstvo školství 2007).

60

Na obrázku je velmi dobře viditelná významná univerzitní část centra – Albertov, kde se nalézá areál Karlovy Univerzity. Obecně můţeme říci, ţe v místech výskytu vysoké školy je také nejvyšší absolutní počet dojíţdějících do škol. Kromě zmíněných dvou zsj můţu zmínit zsj Vodičkova s Pedagogickou fakultou UK a Haštalský obvod (Právnická fakulta UK). Vysoký počet studentů vysokých škol dojíţdí také do Josefova (Filosofická fakulta UK). Pravý břeh Vltavy v počtu škol převládá, na levém břehu bychom našli spíše školy s menším počtem studentů a niţšího stupně. Z vysokých škol je zde pouze Akademie musických umění na Malé Straně. Obrázek 8: Počet dojíţdějících do škol v centru Prahy a jejich struktura podle stupně školy v roce 2001

Legenda Počet dojíţdějících do škol 4 000 1 500 300

ZŠ SŠ VOŠ/VŠ VŠ

UO bez dojíždějícíh do škol UO s méně než 60ti dojíždějícími studenty UO s více než 60ti dojíždějícími studenty

nezjištěno

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2

UO vyznačeny v obrázku čárkovaně mohou z hlediska struktury podle stupně školy podávat zkreslené informace. V těchto UO studuje nejvíce 60 studentů, většinou však pouze kolem 10. Pravděpodobně došlo v těchto několika případech k chybě při zpracování dat, protoţe jinak by se muselo jednat o opravdu velmi malé školy. Studenti vysokých škola a některých středních škol v centru také bydlí a tvoří tak nejen denní, ale i noční obyvatelstvo.

61

V centru jsou 3 koleje UK, a jedna ČVUT s celkovou kapacitou 877 lůţek (Karlova Univerzita, ČVUT 2007). Na závěr kapitoly bych ráda zmínila moţný nedostatek při práci s daty o dojíţďce do škol, který je citelný zvláště u studentů univerzit. Mnoho škol má kromě svého sídla ještě několik odloučených pracovišť. Skutečné místo výuky se tedy můţe lišit od sídla školy, které studenti vyplní do dotazníku. Domnívám se počet dojíţdějících do škol do centra Prahy od roku 2001 spíše narůstá. Na území převaţují vysoké školy (počtem studentů), které většinou zvyšují své kapacity. Rovněţ atraktivita základních a středních škol v centru spolu s dobrou dopravní dostupností sniţují pravděpodobnost uzavírání škol z důvodu nedostatku zapsaných studentů. 5.3.1. Skutečná dojíţďka do škol Jak jsme se jiţ přesvědčili v kapitole Dojíţďka za prací, skutečný počet dojíţdějících je vţdy niţší neţ počet celkový. Do skutečné dojíţďky je zahrnut pouze počet dojíţdějících z jiných míst neţ samotného centra Prahy. Skutečnou dojíţďku do škol v centru Prahy včetně dopočtu studentů s nezjištěnou přesnou adresou pracoviště ukazuje tabulka 15. Tabulka 15: Dojíţdějící do centra a jeho katastrů v roce 2001 Dojíţdějící celkem Hradčany Josefov Malá Strana Nové Město Staré Město Vyšehrad Centrum

397 1 920 2 069 15 173 8 609 788 28 956

v rámci centra/katastru 9 7 231 1 545 381 89 3 711

z toho skutečná dojíţďka absolutně relativně 388 97.73 1 913 99.64 1 838 88.84 13 628 89.82 8 228 95.57 699 88.71 25 185 87.18

Skutečná dojíţďka včetně dopočtených hodnot* 489 2 410 2 315 17 167 10 365 881 31 726

Zdroj: SLDB 2001 * Metodika výpočtu je shodná s postupem aplikovaným v kapitole Dojíţďka za prací, je podrobně popsána v kapitole Metodika práce.

Většina studentů, kteří dojíţdějí do školy do centra Prahy, nepochází z šesti centrálních katastrů (87 %). Podíl je niţší neţ v případě dojíţdějících za prací, protoţe školu si lidé často mohou vybrat např. podle polohy. Rozdíly mezi jednotlivými katastry jsou minimální. V rámci Josefova dojíţdí do školy pouze 9 studentů, sídlí zde Filosofická fakulta UK. Naopak největší podíl studentů navštěvujících školu v místě trvalého bydliště vidíme v katastru Nové Město a Vyšehrad, nejspíše jde o ţáky základních škol. 62

Obyvatelstvo dočasně přítomné

5.4.

Do poslední sledované skupiny obyvatel patří osoby, jeţ se v centru vyskytují nepravidelně. Jedná se o turisty a návštěvníky Prahy, kteří tvoří velmi podstatnou část přítomného obyvatelstva praţského centra. Bohuţel o cestovním ruchu nejsou dostatečné statistické informace, proto musí být počet dočasně přítomného obyvatelstva centra z části zaloţen na odhadech. Příjezdy zahraničních a domácích turistů do ČR zpracovává ČSÚ a od něj potom data přebírá agentura CzechTourism, která je dále zpracovává. Turista (rovněţ host) je účastník cestovního ruchu, který přespí alespoň jednu noc v hromadném či soukromém ubytovacím zařízení (Pásková, Zelenka 2002), přičemţ statistiky zachytí pouze ty, kteří se ubytují v hromadných ubytovacích zařízeních (HUZ)15. Hosté HUZ se zpracovávají pouze za kraje ČR, za menší územní jednotky jsou dostupné pouze údaje o absolutních počtech HUZ a jejich kapacitě. Jiţ při stanovení počtu turistů ubytovaných v praţském centru musíme tedy přistoupit k odhadům, které zaloţíme na informaci o počtu turistů ubytovaných v Praze (nejmenší statisticky sledovaná územní jednotka) a počtu HUZ v centru. V roce 2006 přicestovalo do Prahy celkem 3 702 116 zahraničních turistů, kteří zde v průměru strávili 3,8 dní (ČSÚ 2007). Český statistický úřad dále udává pro rok 2005 597 HUZ (66 351 lůţek) na praţském území, z toho 153 v MČ Praha 1 a 54 v MČ Praha 2 (19 250 lůţek) (Numeri Pragenses 2006). Na území vymezeného centra existuje tedy zhruba 18016 HUZ (30 % všech HUZ v Praze), čemuţ odpovídá 1 100 00017 ubytovaných zahraničních turistů. Databáze ubytovacích zařízení Praţské informační sluţby eviduje 205 HUZ v centru Prahy s celkovou kapacitou 21 555 lůţek. Podle výzkumné zprávy Faktické obyvatelstvo Prahy se evidence HUZ v Praze blíţí 50 % skutečného stavu (Čermák a kol. 1995). Na základě těchto údajů odhaduji zhruba 2 200 000 ubytovaných zahraničních turistů v centru Prahy ročně. Protoţe je průměrná doba pobytu 3,8 dnů, na jeden den připadá 23 00018 v centru ubytovaných turistů. Ty povaţujeme za denní i noční přítomné obyvatelstvo. Průměrný počet turistů na jednu noc je 17 00019. Zahraniční turisté ubytovaní v Praze mimo její centrum budou s velkou pravděpodobností rovněţ denními návštěvníky 15

Hromadná ubytovací zařízení jsou zařízení s minimálně pěti pokoji nebo deseti lůţky, která pravidelně (nebo nepravidelně) poskytují přechodné ubytování hostům Mezi hromadná ubytovací zařízení patří hotely, pensiony, turistické ubytovny, chatové osady, kempy a ostatní ubytovací zařízení (Numeri Pragenses 2006) 16 Postup jakým jsem dospěla k uvedenému číslu je popsán v kapitole Metodika práce 17 Vzorec výpočtu lze nalézt v kapitole Metodika práce 18 Vzorec výpočtu lze nalézt v kapitole Metodika práce 19 Počet přenocování je vţdy o jednotku niţší neţ doba pobytu

63

centra. Takovýchto osob je zhruba 2 600 000. Dle předešlé úvahy počet denních turistů také zdvojnásobíme na 5 200 000. Denně je tedy v centru přítomno 54 000 zahraničních turistů ubytovaných v praţských HUZ mimo centrum. Dohromady je v centru průměrně přítomno 17 000 nočních a 77 000 denních zahraničních turistů. Denními turisty nejsou však jen ti, ubytovaní v praţských hromadných ubytovacích zařízeních. Část turistů můţe být ubytována v soukromí (pouze malé procento, týká se spíše domácích turistů) a část v ubytovacích zařízeních s menší kapacitou neţ 5 pokojů či 10 lůţek. Rovněţ je nutné zahrnout jednodenní návštěvníky centra mezi neţ patří i turisté ubytovaní za Prahou (levnější ceny, kempy u Vltavy). Na druhé straně existuje i skupina zahraničních turistů, kteří jsou sice ubytovaní v Praze či přímo v centru, nepatří však mezi turisty v pravém slova smyslu a v průběhu dne se v centru nevyskytují (např. různé obchodní cesty → kancelářské prostory Anděl, Pankrác aj.). Navíc mnoho turistů během svého pobytu v Praze navštíví i jiné lokality neţ Prahu a praţské centrum, dle výzkumné zprávy agentury StemMark tvoří tato druhá skupina turistů 36 %. (Turisté a návštěvníci Prahy 2004). Počty turistů v obou skupinách by se mohly shodovat a tedy vzájemně vyrušit. V předchozím odstavci byly vţdy prezentovány pouze roční průměrné hodnoty. Je ale zřejmé, ţe příjezdy turistů jsou v průběhu roku a také týdne rozloţeny nerovnoměrně. Podle počtu příjezdů zahraničních turistů do Prahy v jednotlivých měsících v roce jsem odhadla roční rozloţení turistů v praţském centru (shodný poměr) (tabulka 16). Rozloţení příjezdů zahraničních turistů do centra během roku odpovídá celosvětové městské turistice. Nejvíce zahraničních turistů navštíví centrum o letních prázdninách, tedy v srpnu a červenci, dále pak na jaře a na podzim, nejméně v lednu a únoru. Mírně zvýšený je počet turistů v prosinci, coţ můţeme spojovat s oslavami konce roku. Často však záleţí na konkrétní situaci v daném měsíci, např. Velikonoce mohou zvýšit počet příjezdů buď v březnu nebo naopak v dubnu20. Rovněţ výjimečné počasí můţe v určitém měsíci změnit návštěvnost Prahy a jejího centra. V posledních letech dochází k růstu počtu příjezdů převáţně v jarních a podzimních měsících. Pobyty turistů jsou rovněţ nerovnoměrně rozloţeny v průběhu týdne, je patrná větší koncentrace do víkendových dnů. Autoři výzkumné zprávy Faktické obyvatelstvo Prahy odhadují poměr návštěvnosti víkendového a všedního dne na 2:1 u nočního obyvatelstva a 2,7:1 u denního. Přikloním se k odhadu 2:1 pro obě skupiny a výsledkem je tabulka 17.

20

Strategie propagace ČR v zahraničí, kterou zpracovala agentura CzechTourism, je mj. zaměřena na propagaci mimosézonních období jako Vánoc či Velikonoc (Czechtourism 2004).V posledních pár letech opravdu dochází k nárůstu příjezdů turistů v těchto obdobích (ČSÚ 2007).

64

Tabulka 16: Příjezdy zahraničních turistů do Prahy a centra podle měsíců v roce 2006 Ubytovaní v Praze Ubytovaní Návštěvníci v centru centra absolutně relativně Leden 170 689 4.61 101 433 239 750 Únor 165 248 4.46 98 199 232 108 Březen 284 089 7.67 168 821 399 032 Duben 347 327 9.38 206 401 487 856 Květen 348 508 9.41 207 103 489 515 Červen 352 838 9.53 209 676 495 597 Červenec 376 697 10.18 223 854 529 109 Srpen 415 051 11.21 246 646 582 982 Září 373 484 10.09 221 945 524 596 Říjen 344 567 9.31 204 761 483 980 Listopad 252 538 6.82 150 072 354 715 Prosinec 271 080 7.32 161 091 380 760 Celkem 3 702 116 100.00 2 200 000 5 200 000 Zdroj: Český statistický úřad 2007(pouze turisté v Praze)

PDP* Noční** Denní*** 3.9 3.7 3.8 3.9 3.8 3.7 3.8 4.0 3.7 3.8 3.7 3.7 3.8

9 489 9 469 15 248 19 952 18 706 18 871 20 219 23 869 19 975 18 495 13 506 14 030 16 877

30 162 30 671 48 914 63 421 60 005 61 124 64 859 75 223 64 700 59 327 43 748 46 960 54 137

Denní celkem**** 42 923 43 648 69 608 90 253 85 392 86 984 92 299 107 049 92 073 84 426 62 257 66 187 77 041

Poznámka: odhadnuté hodnoty a od nich dále odvozené jsou napsány kurzívou Poznámka: provedené výpočty jsou vysvětleny v kapitole Metodika práce * Průměrná doba pobytu ** Noční obyvatelstvo představuje průměrný počet turistů vyskytujících se v noci na území centra tzn. ubytovaných v centru. Vychází z průměrné doby přenocování. *** Denní obyvatelstvo představuje průměrný počet turistů vyskytujících se ve dne na území centra. Vychází z počtu návštěvníků (přítomných v centru ve dne, ale ubytovaných mimo centrum) a průměrné doby pobytu. **** Denní obyvatelstvo celkem je součtem denního a nočního obyvatelstva, přičemţ noční obyvatelstvo je v tomto případě vypočteno rovněţ na základě průměrné doby pobytu.

Koncentrace do víkendových dnů je pro městskou turistiku typická. Mnoho turistů preferuje poznávací zájezdy pořádané v délce prodlouţeného víkendu. Rozdíl mezi všedním a víkendovým dnem se bude pravděpodobně sniţovat v průběhu letních měsíců a času dovolených. Tabulka 17: Rozloţení příjezdů zahraničních turistů během roku a týdne v roce 2006

Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec

Noční všední den 8 171 7 365 13 131 16 627 16 108 15 726 17 411 20 554 16 646 15 926 11 255 12 082

víkend 16 342 14 730 26 261 33 253 32 216 31 451 34 822 41 108 33 292 31 852 22 511 24 164

Denní všední den 36 961 33 948 59 940 75 211 73 532 72 486 79 479 92 181 76 728 72 700 51 881 55 690

víkend 73 923 67 896 119 880 150 422 147 064 144 973 158 959 184 362 153 456 145 401 103 762 111 380

Poznámka: Postupy při výpočtech jsou vysvětleny v kapitole Metodika práce Poznámka: Kategorie noční a denní obyvatelstvo jsou charakterizované stejně jako v předchozí tabulce. Denní obyvatelstvo = denní celkem

65

Praha zaujímá mezi českými kraji v počtech příjezdů zahraničních turistů výsadní postavení. V roce 2006 však došlo poprvé od roku 2002 k poklesu návštěvnosti. Způsobil ho sníţený počet turistů z Velké Británie (Beránek 2007), kteří v posledních letech tabulky návštěvnosti vedli. Britové se začali orientovat na levnější destinace, jakými jsou např. pobaltské státy (Czechtourism 2007). V prvních třech měsících roku 2007 došlo oproti stejným měsícům roku 2006 opět k nárůstu a můţeme tedy zatím předpokládat, ţe letos bude Praha opět slavit přírůstek zahraničních turistů. O domácích turistech máme také k dispozici data z Českého statistického úřadu. V roce 2006 přijelo do Prahy 440 422 domácích turistů (ČSÚ 2007), kteří zde v průměru strávili 3,2 dní. Protoţe je ve statistikách zachycena zhruba jen polovina počtu HUZ, opět budeme počítat s dvojnásobným počtem. Do Prahy tedy přijede asi 880 000 turistů ročně. Díky vysoké koncentraci luxusních hotelů do praţského centra bude převáţná většina z nich ubytována mimo centrum a do centra dojíţdět pouze jako denní návštěvníci. Předpokládám, ţe v centru stráví většinu, ne však všechny dny svého pobytu v Praze, odhaduji tedy 2,2 dnů. V centru je tedy denně přítomno průměrně 5 000 domácích turistů ubytovaných v Praze. Musíme ještě zahrnout počet jednodenních návštěvníků, tedy takových, kteří se ubytovali za Prahou, a počet osob ubytovaných v soukromí (u přátel a známých). Dohromady odhaduji průměrně 10 000 domácích turistů denně, koncentrovaných převáţně do prázdninových a víkendových dnů. V domácí turistice navíc významně převaţují příjezdy v posledních čtyřech měsících roku (ČSÚ 2007). Důvod spatřuji v niţší poptávce po zahraničních zájezdech právě v tomto období. Od roku 2000 dochází k střídavému poklesu a nárůstu příjezdů domácích turistů do Prahy. V dlouhodobém pohledu však počet turistů narůstá a letošní první čtvrtletí převýšilo to loňské. Návštěvnost občanů ČR odpovídá v případě měst přibliţně dojíţďce do škol (Čermák a kol. 1995). Aplikace na praţské centrum není moţná z důvodu vysoké koncentrace sítí občanského vybavení. Murdych odhaduje počet osob přítomných v centru z jiného důvodu neţ bydlení nebo práce na polovinu počtu pracovních příleţitostí. (Murdych, 1966). K tomuto odhadu se přikloním a odhaduji 70 000 osob denně přítomných v centru Prahy z důvodu vyuţívání sluţeb občanské vybavenosti.

66

5.5.

Shrnutí Na závěr kapitoly bych ráda shrnula hlavní výsledky provedené analýzy, které vedou

k zachycení veškerého obyvatelstva vyskytujícího se během dne na území praţského centra. Při porovnávání počtu osob v jednotlivých skupinách skutečného obyvatelstva naráţíme na dva zásadní problémy. Za první pokládám nejednoznačnost uváděných hodnot. Statistická evidence v ČR není dostatečná a existují obyvatelé, ať uţ bydlící či pouze dočasně přítomní, kteří nebyli statistikou zachyceni. Navíc kaţdá osoba vykoná denně mnoho pohybů v prostoru a čase, jeţ nelze zaznamenat jiným způsobem, neţ celodenním sledováním (deníkové záznamy). Druhým nedostatkem je časová nesrovnatelnost statistických podkladů. Zatímco data o bydlícím obyvatelstvu, dojíţdějících osobách za prací či školou a návštěvnících centra za účelem vyuţití sluţeb občanské vybavenosti pochází ze Sčítáni lidu z roku 2001, údaje o počtech zahraničních a domácích turistů a návštěvníků odpovídají současnosti (rok 2006). Oba dva problémy zmírníme zasazením zjištěné či odvozené hodnoty do širšího číselného rozpětí. Uvedená rozpětí zahrnují moţnou změnu v čase a pravděpodobně statisticky neevidované obyvatelstvo. Jsou zaloţena na mých znalostech a názorech na danou situaci a jsou proto do jisté míry subjektivní. Proto vţdy udávám i zjištěné nebo matematicky odvozené hodnoty, čímţ dávám prostor pro vlastní úvahy. Protoţe druhá část magisterské práce vychází z terénního šetření prováděného v jarních měsících, i statisticky zjištěné počty obyvatel centra Prahy odpovídají běţnému dni v této roční době. Je třeba mít na paměti několik skutečností. V jarních měsících začíná turistická sezóna, která vrcholí v létě a doznívá na podzim. Do praţského centra se v této době sjíţdí obrovské mnoţství zahraničních i domácích turistů a celková návštěvnost centra je v průměru vyšší neţ v zimě. Zároveň však bydlící obyvatelé centra odjíţdí o víkendech na chaty či chalupy a převáţně o letních prázdninách na dovolené. Uvedené hodnoty přísluší běţnému dni v některém z jarních měsíců, kterému by byl pravděpodobně velmi podobný běţný podzimní den. V létě přijíţdí do centra více turistů a více bydlících obyvatel odjíţdí na dovolené. Rovněţ z důvodu dovolených se v centru vyskytuje méně pracujících osob. V zimě naopak dochází k úbytku turistů a bydlící osoby ve většině případů nevyjíţdí na víkendové rekreace. V roce 2001 ţilo na území praţského centra 51 494 obyvatel. Tento počet se kaţdým rokem sniţuje a k 1.1. 2007 má praţské centrum pouze 46 836 trvale (i dlouhodobě) bydlících obyvatel. S ohledem na mnoţství neregistrovaných a krátkodobých pobytů i sniţování počtu trvale bydlících obyvatel uvádím rozpětí 45 tis. – 60 tis. Část bydlících obyvatel odjíţdí

67

do zaměstnání či školy mimo území centra (23 443). Celkem 85 % ekonomicky aktivního obyvatelstva a dětí do 15 let vyjíţdí za prací či do školy denně. Dalších 10 % uvedlo frekvenci vyjíţďky „jinak“. Mezi ně patří s největší pravděpodobností osoby pracující na směnný provoz. Budeme předpokládat, ţe i tyto osoby vyjíţdí denně. Výsledkem je tedy asi 23 tis. ekonomicky aktivních osob, ţáků, studentů a učňů, kteří kaţdý den opouští centrum. Přizpůsobím-li hodnotu rozpětí trvale bydlícího obyvatelstva, dostanu 21 tis. – 28 tis. denně vyjíţdějících do zaměstnání či školy. O víkendu odjíţdí mnoho obyvatel na chaty či chalupy. Celkem 15 505 osob ţije v domácnostech vlastnících objekt druhého bydlení a dalších 8 704 osob má moţnost určitý rekreační objekt vyuţít. Při určitém zjednodušení můţeme pokládat všechny osoby vlastnící rekreační objekt za vyjíţdějící a vzájemně vyrušit osoby vlastnící rekreační objekt a nevyjíţdějící a osoby, které nemají ţádný objekt druhého bydlení, ale přesto vyjíţdí. Opět výsledek přizpůsobím rozpětí určenému pro bydlící obyvatelstvo a odhaduji 13,5 tis. – 18 tis. osob vyjíţdějících o víkendu na rekreaci. Vzhledem ke starší věkové struktuře obyvatel praţského centra dále odhaduji, ţe z tohoto počtu zhruba 1,5 tis. – 3 tis. osob vyuţívá chatu celosezónně. Na základě mého výpočtu pracovalo v roce 2001 v centru Prahy 142 339 osob. Odečteme-li ţeny na mateřské dovolené a osoby, které v centru zároveň bydlí, dostaneme 131 132 osob pracujících v centru, z nichţ denně dojíţdí 128 445. S ohledem na časový posun a počet osob, které nebyli ve sčítání zahrnuty, odhaduji 125 tis. – 150 tis. osob dojíţdějících do centra za prací. Školy na území centra navštěvuje 36 476 osob a pokud odečteme ty, kteří dojíţdí v rámci centra, zbývá 31 726. Na základě skutečnosti, ţe počty osob dojíţdějících z ostatních krajů ČR neţ Středočeského a Prahy mohou být podhodnocené, odhaduji 30 tis. – 40 tis. ţáků, studentů a učňů dojíţdějících do praţského centra. Rozmezí je sníţeno o počet vysokoškolských studentů, kteří nedojíţdí do školy kaţdý den. V praţském centru jsou celkem 4 koleje s celkovou kapacitou téměř 877 lůţek (UK 2007, ČVUT 2007), někteří studenti mají pronajatý byt, či ţijí u příbuzných a známých. Dohromady odhaduji 0,5 tis. – 1,5 tis. studentů přechodně bydlících na území centra. Zahraničních turistů je v průměrný jarní den v centru přítomno 87 500. Tento počet zahrnuje turisty ubytované v hromadných ubytovacích zařízeních na území Prahy. Dospěla jsem k závěru, ţe počet turistů, kteří tráví den v centru a jsou ubytovaní za Prahou, či v soukromí se vyruší s těmi, které uvedená hodnota zahrnuje, ale v centru se přes den nevyskytují. Odhaduji tedy 80 tis. – 96 tis. denních zahraničních turistů a 17 tis. – 21 tis. nočních (zjištěná hodnota - 19 tis.) – ubytovaných v centru. Domácí turisté navštěvují denně centrum v počtu zhruba 5 000 (turisté ubytovaní v Praze). Musíme navíc zahrnout osoby 68

ubytované mimo Prahu a v soukromí (u známých a přátel). Odhaduji tedy 5 tis. – 10 tis. domácích turistů. Z důvodu vysokých cen ubytování bude jen velmi málo z nich také nočními obyvateli (0 – 1 tis.). Největší statistickou neznámou jsou osoby, které navštíví centrum z důvodu vyuţití sluţeb občanské vybavenosti. V textu jsem tento počet odhadla na polovinu počtu dojíţdějících za prací (70 tis.).

V tomto případě přidám větší rozpětí a

udávám 60 tis. – 80 tis. denně přítomných osob, které přijely za sluţbami. Všechny hodnoty skutečného obyvatelstva ukazuje tabulka 18. Tabulka 18: Odhad skutečného obyvatelstva v praţském centru pro rok 2006 (tisíce) Bydlící Pracující Ţáci, studenti a učni Zahraniční turisté Domácí turisté Návštěvníci* Celkem

Noční 45 - 60 -----0,5 - 1,5 17 - 21 0-1 -----62,5 – 83,5

Denní 24 - 32 125 -150 30 - 45 80 - 96 5 - 10 60 - 80 324 - 413

* Pod pojmem jsou myšleny osoby, které přijely do centra za sluţbami občanské vybavenosti

Hodnoty v tabulce prezentují strukturu veškerého obyvatelstva přítomného v běţný jarní den (noc) na území praţského centra. Za noční obyvatelstvo jsou pokládány osoby, které v centru bydlí trvale, dlouhodobě či přechodně a ubytovaní turisté. Výsledné hodnoty stírají rozdíl mezi všedním a víkendovým dnem. Během víkendu se na území centra pohybuje více turistů a pravděpodobně i více osob dojíţdějících za sluţbami. Centrum je také místem, kde pracovní doba mnoha zaměstnanců zahrnuje i víkendové dny. Bydlící obyvatelé vyjíţdí mnohem méně do práce a pouze výjimečně do škol, ale častěji odjíţdějí z důvodu rekreace. Na první pohled v tabulce vidíme obrovský rozdíl mezi nočním a denním obyvatelstvem. Přes den se v centru města vyskytuje aţ 5krát více osob neţ v noci, pokud nezahrneme návštěvníky a zaměstnance barů, nočních podniků nebo hotelů21. Největší podíl na skutečném obyvatelstvu tvoří pracující osoby, coţ jen dokazuje obrovskou koncentraci pracovních příleţitostí na malé území praţského centra. Druhou nejpočetnější skupinou obyvatel jsou zahraniční turisté a třetí - osoby dojíţdějící za sluţbami.

21

Tato skupina osob je ve výsledném počtu skutečného obyvatelstva (obyvatelstvo noční) zanedbána. Odhad nelze podloţit ţádnými daty ani jiţ provedenými odhady. Pro určení počtu by bylo třeba spočítat zařízení tohoto typu v centru Prahy.

69

6. SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO A KAŢDODENNÍ ŢIVOT VE VYBRANÝCH LOKALITÁCH

Předchozí kapitola byla snahou o odhad skutečného obyvatelstva praţského centra. Absolutní počet osob vyskytujících se přes den resp. noc v centru však nevystihuje dostatečně jeho pravou podobu. Ta je dána 24-hodinovým rytmem. Kaţdý den v městském prostoru tvoří časově strukturovaný vzorec aktivit. Model uţívání určitého území je projevem změn počtu lidí v časoprostorových jednotkách, z nichţ se daná oblast skládá (Parkes, Thrift 1980). Prostorovou jednotkou můţe být restaurace, obchod, park apod. Přidáním časové dimenze vznikne časoprostorová jednotka. Čas je jediným zdrojem, který je spravedlivě rozdělen mezi všechny jedince veškerých populací. Všichni lidé dostanou kaţdý den k dispozici 24 hodin a kaţdou hodinu nějakým způsobem na určitém místě vyuţijí (Ellegård 1999). Datová základna České republiky není pro výzkum denních aktivit jedinců, rytmu a kaţdodenního ţivota geografických prostorů dostačující. Ke sledování denního rytmu lokalit je třeba provést terénní šetření. Jeho výsledky jsou tím přesnější, čím jsou zkoumané oblasti menší. V následující části práce hodnotím kaţdodenní chod tří lokalit v praţském centru. Přestoţe jejich výběr vychází z typologie funkčního vyuţití území a kaţdá oblast představuje odlišný typ, výsledky nelze zobecňovat na celé území centra.

6.1.

Výběr lokalit pro terénní šetření Výběr oblastí určených pro terénní šetření je zaloţen na funkčních typech centrálních

lokalit. Praţské centrum v hranicích vymezených pro tuto práci je plošně i funkčně rozsáhlejší neţ centra měst vymezovaná evropskými či americkými autory (Murphy, Vance 1954). Nezahrnuje pouze CBD s vysokou koncentrací komerčních aktivit, ale rovněţ lokality s převahou rezidenční, vládní nebo veřejné funkce. Murphy (1971) všechny tyto funkce povaţuje za necentrální. Oproti klasifikaci, kterou vytvořil Murphy a kol. (1955), je typologie vnitřní struktury praţského centra rozšířena. Funkční typy centrálních oblastí můţeme rozdělit do čtyř základních skupin: rezidenční, obchodní, pracovní, turistické. Jde pouze o hrubé rozdělení, jednotlivé funkce se prolínají. Rezidenční funkce se v různých měřítkách vyskytuje téměř ve všech lokalitách. Svůj podíl na tom má regulace nájemného, ale také snaha místní správy obytnou funkci v centru udrţet. V neposlední řadě znamená bydlení v centru určitou prestiţ a v Praze má

70

svou tradici. K horizontálnímu členění je třeba přidat ještě druhou dimenzi – vertikální. V centrálních částech převaţuje rezidenční funkce v menším měřítku a ve vyšších patrech domů, směrem od centra se podíl rezidenční funkce zvyšuje a přesunuje také do pater přízemních. Na okrajích centra se pak vyskytují domy s pouze rezidenční funkcí. Rezidenční funkce se vyskytuje nejčastěji v kombinaci s obchodní funkcí. Prolínání obchodní funkce s funkcí pracovní je zjevné. Typické rezidenční lokality se vyskytují spíše na okrajích praţského centra. I zde je ale třeba odlišit dva druhy těchto lokalit. Okraje centra tvoří domy s regulovaným nájemným, kde ţijí starší obyvatelé a rodiny s dětmi. Jedná se o oblasti Nového Města, jeho severní (Petrský obvod) a jiţní (Podskalí, Zderaz) části. Nájemní domy se dále ve větším zastoupení vyskytují v oblasti Újezda. Naopak v centrálních polohách můţeme nalézt domy s jiţ trţní cenou bytů obývaných bezdětnými páry či jednotlivci často s cizím státním občanstvím. Záměrně zdůrazňuji slovo domy, protoţe celé lokality, které můţeme označit za gentrifikované, bychom v praţském centru hledali těţko. Při gentrifikaci pozvolna dochází k obnově některých do té doby chátrajících čtvrtí nacházející se v těsné blízkosti CBD. Mladí a obvykle dobře situovaní lidé se začínají stěhovat do těchto lokalit a postupně nahrazují původní obyvatelstvo (Sýkora 1993). Existence regulovaného nájemného tento vývoj v centru Prahy do jisté míry brzdí. Přestoţe mnoho domů prošlo po roce 1989 a následných restitucích rozsáhlou rekonstrukcí, stále zde zůstávají domy v obecním vlastnictví, ale také s majiteli, kteří nemají dostatek peněz na jejich rekonstrukce či vystěhování původních obyvatel. Za jedinou rozsáhlejší gentrifikovanou oblast v centru Prahy můţeme povaţovat Jánský vršek na Malé Straně. Větší koncentrace bydlících cizinců je také v oblasti Josefova. Mezi lokality s obchodní funkcí patří oblasti s převaţujícím výskytem maloobchodu a osobních sluţeb. Nacházejí se převáţně v centrální části. Obchody bývají v přízemních podlaţích a ve vyšších patrech budov se často vyskytují byty nebo kancelářské prostory. V těchto oblastech převaţují návštěvníci nad zaměstnanci. Typické obchodní lokality jsou ulice Celetná (spíše obchody orientované na zahraniční klientelu),ulice Na Příkopě, ulice 28. října či Národní třída Pracovní funkci mají lokality, kde naopak převaţují zaměstnanci nad návštěvníky. Jedná se převáţně o oblasti se státními institucemi koncentrované na levém břehu Vltavy, ambasádami a velvyslanectvími rovněţ převáţně v severozápadní části centra (Maltézské náměstí, Valdštejnská ulice) a finančními institucemi, které však v praţském centru netvoří souvislé lokality, ale jsou spíše rozptýleny v územích s obchodní funkcí. Do této skupiny řadíme také univerzitní areály (Albertov) a oblasti se školními zařízeními, kde zaměstnance 71

nahrazují studenti. Mimo vyjmenované čtyři základní skupiny stojí nemocniční areály, autobusové a ţelezniční nádraţí a parkovací plochy, přesto je zařazuji jako podtyp lokalit s pracovní funkcí. Turistické lokality jsou lokality s výraznou převahou turistů nad praţskými obyvateli. Zahrnují oblasti s výskytem významných praţských památek – Staroměstské náměstí, Praţský hrad, Karlův most. Pro terénní šetření a sledování denního rytmu jsem vybrala 3 oblasti v centru Prahy. Ţádná z nich nepředstavuje čistý funkční typ. Prolínají se v nich všechny 4 základní funkce (rezidenční, obchodní, pracovní i turistická). Rozdíl mezi lokalitami je ve vzájemném poměru těchto funkcí. Podskalí je rezidenční oblast v jiţní části centra. Převaţují zde domy se státem regulovaným nájmem a v nich ţijící původní obyvatelstvo. Svá sídla zde má několik státních úřadů a střední a vyšší odborná škola. V Podskalí tedy dominuje funkce obytná s funkcí pracovní. Josefov je rovněţ rezidenční oblastí tentokrát na severu praţského centra přímo uprostřed Starého Města. Vysoké ceny bytů svědčí o nebývalém zájmu vyšších společenských tříd o bydlení v této oblasti. Díky bohaté ţidovské historii navštíví Josefov denně mnoho českých i zahraničních turistů. Hlavní funkcí Václavského náměstí je jiţ od dob jeho vzniku obchod. V území se nachází rovněţ kancelářské prostory a mnoho lidí sem denně dojíţdí za prací. Náměstí je známé i za hranicemi naší republiky a proto jej navštíví téměř kaţdý turista.

6.2.

Podskalí Praţská část Podskalí se nachází v jiţní části Nového Města u vltavského břehu. Tato

rezidenční lokalita je jednou z mála souvislých oblastí v praţském centru, kde zůstalo původní obyvatelstvo ţijící v bytech s regulovaným nájemným a kde nedochází k výraznějším projevům komercializace. Podskalí bývala rybářská ves na pravém břehu Vltavy mezi dnešním Ţelezničním a Jiráskovým mostem ještě před vznikem Nového Města. To ji ve 14. století beze změn pojalo do svých hradeb. Podskalští obyvatelé se ţivili obchodem se dřevem, vorařstvím, v létě těţbou písku, v zimě si pak přivydělávali jako ledaři. Na konci 15. století vytvořili cech a vzniklo tak poříční (plavecké) právo (Muzeum hl. m. Prahy 2007). Vývoj vesnice probíhal poklidně aţ do 70. let 19. století, kdy byl narušen výstavbou Palackého mostu. Následovala

72

stavba nábřeţních zdí, zvýšení břehů a regulace vltavského koryta se záměrem zabránit dalším povodním. Plavecké domy a ohrady se dřevem byly zbořeny a na jejich místě vznikly moderní činţovní domy (Bečková 1998). Obrázek 9: Podskalský břeh v okolí

Obrázek 10: Pohled do Podskalské třídy

Výtoně před výstavbou nábřeţí, rok 1905

směrem k jihu, rok 1907

Zdroj: Bečková 1998

Foto: A. Klíma Zdroj: Bečková 1998

Lokalitu sleduji ve dvou vymezeních. V případě analýzy dat ze SLDB zahrnuje oblast totoţnou s urbanistickým obvodem Podskalí (obrázek 11). Pro hlubší terénní průzkum jsem zvolila lokalitu menší, pouze jiţní část tohoto území (obrázek 12). Klidná rezidenční lokalita je ohraničena rušnějšími komunikacemi: Rašínovým nábřeţím, Svobodovou ulicí pokračující Ţelezničním mostem, Palackého náměstím a ulicí Vyšehradskou (dále Na Slupi).

Obrázek 11: Podskalí

Obrázek 12: Jiţní část Podskalí

Zdroj: Mapy Atlas 73

6.2.1. Proměna lokality a skutečné obyvatelstvo Podskalí Přestoţe Podskalí není lokalitou znatelně dotčenou procesy probíhajícími v praţském centru, dochází tu rovněţ k trvalému úbytku stálých obyvatel. V roce 2001 zde ţilo 3 075 osob, coţ je 84 % stavu k roku 1991 (3 642 obyvatel). Hlavním důvodem však není proces komercializace, jako v jiných oblastech praţského centra, ale stárnutí obyvatelstva zachycené grafem 8. Graf 8: Věková struktura obyvatel Podskalí v roce 1991 a 2001 75 a více 70-74 65-69

MUŽI

60-64

ŽENY

55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29

Ţeny 1991

20-24

Ţeny 2001

15-19 10-14

Muţi 1991

6-9

Muţi 2001

0-5 250

200

150

100

50

0

50

100

150

200

250

Zdroj: SLDB 1991, SLDB 2001 Kaţdá věková skupina se za deset sledovaných let posunula o dvě skupiny výše (zestárla rovněţ o deset let). Téměř u všech došlo během těchto let k mírnému úbytku, mladší osoby se pravděpodobně z lokality odstěhovaly, u starších můţe být úbytek z části způsoben úmrtími. U některých věkových skupin však pozorujeme stagnaci či dokonce přírůstek. Souhrnně lze říci, ţe do sledované lokality přichází osoby ve věku 15–29 let, přičemţ ve věku 20–24 let převaţují ţeny a ve věku 25–29 muţi. Přestoţe mladých lidí v lokalitě přibývá, zúţená základna věkové pyramidy ukazuje na pokles počtu dětí. Do lokality tedy nejspíše přichází bezdětné páry či jednotlivci, kteří se svým počtem zatím nevyrovnají původnímu obyvatelstvu. Dochází tak ke „stárnutí lokality“. Protoţe však starší lidé v oblasti ubývají, mohl by se do budoucna tento vývoj zvrátit a mladí lidé v oblasti převládnout. Noví obyvatelé stěhující se do lokality ţijí zpravidla v bytech jiţ nepodléhajících regulovanému nájemnému, pokud na úřadě nenahlásí nové bydliště, statistika změnu jejich pobytu nezachytí a důsledkem můţe být pouze zdánlivý pokles počtu obyvatel v lokalitě. 74

Obrázek 13 Podíl osob starších 65 let na

Obrázek 14: Podíl důchodců na celkovém

celkovém počtu obyvatel domu v roce

počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %)

2001 (v %)

Legenda

Legenda

< 5.0

< 5.0

5.1 - 15.0

5.1 - 15.0

15.1 - 25.0

15.1 - 25.0

25.1 - 35.0

25.1 - 35.0

> 35.1

> 35.1

Domy s méně neţ 10 obyvateli

Domy s méně neţ 10 obyvateli

Neobydlené domy

Neobydlené domy

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 21

V detailnějším pohledu na rozmístění starších osob v lokalitě v členění po jednotlivých domech (obrázek 13 a 14), pozorujeme vyšší koncentraci do jiţní části (dále od centra) a spíše do „vnitřku“ sledované oblasti. Rašínovo nábřeţí, které je i přes značný dopravní ruch povaţováno za prestiţní ulici, obývají především mladší osoby. Také v domech blíţe k Palackému náměstí je podíl staršího obyvatelstva niţší. Blok domů těsně přiléhající k Zítkovým sadům je podle SLDB obydlen původním starším obyvatelstvem. Podle mého názoru došlo však od roku 2001 k rekonstrukcím většiny domů a původní obyvatelstvo bylo nahrazeno novým. Domy patří převáţně soukromým fyzickým osobám, které pravděpodobně vyuţili zvýšeného zájmu o lokalitu. V domech ţije mnoho cizinců (jména na zvoncích). Veškeré rekonstrukce a změny probíhají spíše v severní části lokality. Nejvíce starších lidí ţije v jiţní části Podskalí. Tato oblast se na první pohled odlišuje od severní části a nábřeţí: neopravené domy, restaurace a obchody niţší cenové kategorie. Rovněţ sociální skladba osob pohybujících se v lokalitě (starší lidé, osoby romské národnosti) naznačuje, ţe zde stále ţije původní obyvatelstvo. Pro porovnání jsem kromě podílu osob starších 65 let sledovala i podíl

75

důchodců. Ve všech domech je jejich počet vyšší a jejich rozmístění v podstatě kopíruje rozmístění osob starších 65 let. Jistou pravidelnost nalézáme při porovnání stáří obyvatel s fyzickým stavem domů. Domy obydlené mladší populací jsou zrekonstruované (případy domů ve vlastnictví bytového druţstva či bytů v osobním vlastnictví) na rozdíl od těch, kde ţijí lidé starší. Důvodem můţe být větší zájem mladších lidí na opravě domu spolu s větší ochotou uvolnit dostatečné finance. V lokalitě také nalézáme opravené domy ve vlastnictví soukromé fyzické osoby, ve kterých bydlí převáţně mladí lidé (Vyšehradská ulice). Mohlo by se jednat o případy, kdy majitel měl prostředky na vystěhovaní původních obyvatel, dům opravil a byty pronajímá. Obrázek 15: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu starším 15 let v roce 2001 (v %)

Legenda < 10.0 10.1 - 20.0 20.1 - 30.0 30.1 - 45.0 45.1 - 65.0 > 65.1

Domy s méně neţ 10 obyvateli staršími 15 let

Neobydlené domy

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 21

V rozmístění osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním lze jen těţko hledat pravidelnosti (obrázek 15). V dnešní době je vzdělání dostupnější neţ dříve a proto lokality se starším obyvatelstvem obvykle vykazují niţší hodnoty. Vzdělanost obyvatel Podskalí není vysoká (tabulka 22 na str. 79 ). Ve většině domů má vyšší či vysokoškolské vzdělání kolem 20 % osob starších 15 let. Nejvyšší hodnoty mají některé domy na Rašínově nábřeţí (45 % –

76

65 %). Vyšší vzdělanostní úroveň mají obyvatelé severní části Podskalí, včetně bloku domů přilehajícího k Zítkovým sadům. Je tedy zřejmé, ţe přestoţe zde ţijí nebo ţili starší lidé, jsou vzdělanější neţ obyvatelé vyššího věku v jiných domech. Těţko vysvětlitelná je skutečnost, ţe obyvatelstvo jiţního Podskalí (starší věková struktura) není o nic méně vzdělané neţ obyvatelstvo zbylé části a dokonce má vyšší vzdělanostní úroveň neţ lidé ţijící ve Vyšehradské ulici (v některých domech mladá věková struktura). Obrázek 16: Podíl osob se státním občanstvím ČR na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %)

Legenda < 50.0 50.1 - 83.0 83.1 - 93.0 93.1 - 98.0 98.1 - 100.0

Domy s méně neţ 10 obyvateli Neobydlené domy

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 21

Statistika cizinců na našem území je velmi podhodnocena. Sledování jejich rozmístění v centru města je velmi náročné a dá se říci, ţe i nemoţné. Ve sledované lokalitě nebydlí téměř v ţádném domě větší počet osob cizí státní příslušnosti, ať jiţ hodnotíme podle sčítání, pozorování či jmen na zvoncích. Z obrázku 16 je zřejmé, ţe většinu domů obývají pouze Češi a ţe v lokalitě nedošlo po změně reţimu k výrazné proměně obyvatelstva. Určitý počet cizinců (2 - 5 osob) ţije v domech ve Vyšehradské ulici (Evropané) a dále v ulici Ladova (Severoameričané), kde jsme si mohli povšimnout výrazně mladšího a vzdělanějšího obyvatelstva obývajícího nově opravené domy. Podle jmenovek na zvoncích ţijí cizinci ještě ve třech rovněţ zrekonstruovaných domech s výhledem do Zítkových sadů.

77

Na vývoj lokality a ţivota v ní má vţdy vliv vlastnictví domů a bytů. Po roce 1989 zůstávala většina domů ve státním vlastnictví jak v centru tak ve sledované lokalitě (tabulka 19). S vládou řízenými transformačními procesy (privatizace, restituce) se podstatná část budov vrátila do soukromých rukou (tabulka 20). Tabulka 19: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 1991 (celkem 107 domů) Podskalí Historické centrum

Státní 92.52 92.61

SBD 0.00 0.24

ZD 0.00 0.00

Soukromé 0.00 5.19

Ostatní 7.48 1.96

Zdroj: SLDB 1991 Tabulka 20: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 2001 (celkem 108 domů) Podskalí Historické centrum

Soukromá fyzická osoba 31.48 38.77

Stát, obec 25.93 32.08

Bytové druţstvo 0.00 0.74

Ostatní 41.67 28.41

Zdroj: SLDB 2001 Pro zhodnocení současného stavu vlastnictví nemovitostí v lokalitě a vysvětlení nespecifikované kategorie „ostatní“ jsem pouţila internetový server Nahlíţení do katastru nemovitostí (tabulka 21). Tabulka 21: Objekty k bydlení podle vlastnictví (%) v roce 2007 (celkem 97 domů)*

Podskalí

Soukromá fyzická osoba 40.21

Obec

Bytové druţstvo

Bytové druţstvo a byty v osobním vlastnictví

Byty v osobním vlastnictví

17.53

12.37

5.15

6.19

Ostatní soukromá právnická osoba 16.49

Ostatní 2.06

Zdroj: Nahlíţení do katastru nemovitostí 2007 * Počet domů je niţší neţ v tabulkách 6.1 a 6.2, protoţe tabulka zobrazuje pouze ty domy, které jsou v katastru uvedeny jako objekty určené k bydlení. Mezi trvale obydlené domy (kategorie ze SLDB) patří všechny budovy s jakýmkoli počtem obyvatel, tedy i škola, ministerstva apod.

Zjištěné údaje zcela nesouhlasí s výsledky Sčítání lidu, coţ můţe být způsobeno časovým rozdílem, ale také různou metodikou. Vhodnější je pouţít druhou metodu, která podává přesnější informace a navíc jsou údaje téměř kaţdodenně aktualizovány. Podrobnějším zkoumáním a zasazením do kontextu vývoje lokality jsem došla k závěru, ţe uvedená data z roku 2001 a 2007, přestoţe pochází z jiných pramenů, můţeme porovnávat. Hodnoty z obou zdrojů jsou si podobné a rozdíly mezi nimi mohly být vytvořeny v uplynulých šesti letech. Pokud přijmeme skutečnost, ţe jsou data srovnatelná, je třeba

78

zdůraznit neaktuálnost údajů ze Sčítání lidu z roku 2001 a nutnost jejich doplnění z dalších dostupných zdrojů. Většinu domů v lokalitě (40 %) vlastní soukromá fyzická osoba (vţdy 1- 6 osob). Zde se údaje z obou zdrojů přibliţují (34 podle SLDB 2001 vs. 39 dle Katastru nemovitostí). Pravděpodobný je návrat domů při silné vlně restitucí v Praze 2 v devadesátých letech 20. století, v méně případech se bude jednat o pozdější koupi celého domu. Zda obyvatelé většině těchto domů platí regulované nájemné můţeme nepřímo posoudit z fyzického stavu budov. Srovnejme obrázek 17 a obrázek 18. Většina domů ve vlastnictví fyzických osob není zrekonstruována, pokud ano, nachází se v budově soukromé zařízení, z jehoţ pronájmu mohou majitelé získávat prostředky na opravy. Je tedy patrné, ţe většinu domů navrácených při restitucích stále obývá původní obyvatelstvo platící regulované nájemné a dědicové majitelů, kteří dostali dům často ve velmi špatném stavu, nemají prostředky na jeho rekonstrukci. Obrázek 17: Domy určené k bydlení

Obrázek 18: Fyzický stav domů určených

podle vlastnictví v roce 2007

k bydlení v roce 2007

Zdroj: Nahlíţení do katastru nemovitostí 2007

Zdroj: terénní šetření 2007

Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 21

Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 21

79

V obecním vlastnictví zatím zůstává 17 % domů (17 domů), ještě v roce 2001 vlastnila obec celkem 28 domů. Pokles je způsoben stále probíhající privatizací bytového fondu. Druhá vlna privatizace se na Praze 2 uskutečnila v roce 2005 a bylo moţné koupit pouze celý dům právnickou osobou. Tím je moţné vysvětlit vzrůst počtu bytových druţstev. Domy, které vlastní bytové druţstvo, jsou z většiny zrekonstruované a rovněţ budovy ve vlastnictví městské části. MČ Praha 2 plánuje postupně opravit všechny domy ve svém vlastnictví. V současné době můţeme i v Podskalí vidět několik budov připravených k rekonstrukci. Vývoj počtu vlastníků – společností s ručením omezeným (kategorie Ostatní soukromá právnická osoba) nelze sledovat, protoţe ve Sčítání lidu, je zahrnuta pod kategorií ostatní, stejně jako případ, kdy obec rozprodala část bytů do osobního vlastnictví. K tomu kroku jiţ nechce přistupovat. Při podílu na vlastnictví domu se obec nezbavila výdajů na opravy a komunikace s více vlastníky nebyla efektivní. V ţádném z podskalských domů dnes obec nespravuje pouze část bytů. 17 % domů v lokalitě vlastní soukromá právnická osoba (bez bytových druţstev). Zajímavá je skutečnost, ţe pouze 2 domy z 16 jsou zrekonstruované. Přestoţe je sledované území rozlohou nevelké, ve fyzickém stavu domů se odráţí vliv polohy. Směrem k Palackého náměstí roste počet nově zrekonstruovaných budov. Počet pracujících osob dosahuje podle výsledků Sčítání lidu (2001) téměř 90 % osob bydlících (2 642 osob dojíţdějících za prací, z toho 46 v rámci UO). Zde spatřuji význam centrální polohy sledované oblasti a rozdíl oproti rezidenčním lokalitám na okrajích Prahy a v praţském zázemí. Přestoţe se jedná o oblast s převaţující funkcí bydlení, díky své poloze v praţském centru a výborné dopravní dostupnosti je vhodná k umístění státních institucí či soukromých podnikatelských zařízení. Význam centrality dokazuje i rostoucí podíl pracovní funkce směrem k Palackého náměstí. Tabulka 22: Nejvyšší ukončené vzdělání osob bydlících a pracujících v Podskalí v roce 2001

Základní a neukončené Učňovské Odborné bez maturity Úplné střední, vyšší Vysokoškolské Nezjištěno celkem

Bydlící osoby* Pracující osoby* absolutně relativně absolutně relativně 326 12.18 109 4.06 320 11.96 227 8.45 341 12.74 261 9.72 1 025 38.30 1 036 38.58 601 22.46 1 050 39.11 63 2.35 2 0.07 2676 100.00 2685 100.00

Zdroj: SLDB 2001 * Osoby patnáctileté a starší

80

Centrální polohu Podskalí lze rozeznat i ze struktury bydlícího a pracujícího obyvatelstva. Srovnejme jejich vzdělanost zobrazenou v tabulce 22. Osoby, které dojíţdí za prací mají výrazně vyšší vzdělanostní úroveň neţ bydlící obyvatelé. Vysoké vzdělanosti, a přeneseně také vyšší společenské úrovni kaţdodenně přijíţdějících obyvatel, neodpovídá občanská vybavenost lokality (např. nízká kategorie restaurací). Ta je svým počtem, kvalitou a různorodostí přizpůsobena spíše obyvatelstvu lokality, které zde ale v průměru pobývá méně neţ pracující osoby. V UO Podskalí se nachází gymnázium, střední odborná a vyšší odborná škola. Dle SLDB 2001 dojíţdí do lokality 889 studentů (z toho 36 v rámci UO). Číslo je niţší neţ skutečný stav v současné době. Gymnázium Botičská navštěvuje 403 studentů (Střední školy 2007) a Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola potravinářských technologií mají dohromady 834 studentů (Krámek 2007). Důvodem mohou být nedostatky ve statistice podrobně rozebrané v kapitole Dojíţďka do škol anebo navyšování počtu studentů. V kaţdém případě vidíme další rozdíl Sčítání lidu a skutečnosti. V lokalitě se dále nachází Mateřská škola Viničná, kterou navštěvuje 96 dětí. Občanská vybavenost lokality je přizpůsobena struktuře bydlícího obyvatelstva. Z tohoto důvodu do lokality za sluţbami nepřichází větší počet návštěvníků. Za celý UO si jejich počet netroufám odhadnout, pro sledovanou lokalitu jiţní části Podskalí jsem se o částečný odhad pokusila v následující části práce. Málo osob přicházejících do lokality nejspíš také zapříčinilo zkrachování některých podniků a nezájem podnikatelů otevřít obchod právě v této oblasti. Vyšehradská ulice je toho příkladem (obrázek 19). Obrázek 19: Vyšehradská ulice, Praha 2, květen 2007

Foto: autorka

81

Lokalita nepatří mezi výrazně turisticky atraktivní, přestoţe se nachází v praţském centru. V restauracích jsou zahraniční hosté viděni minimálně a jiné sluţby zde neodpovídají jejich poptávce. Za jeden víkendový den strávený v lokalitě jsem potkala cca 10 turistů procházejících se mezi podskalskými domy, kteří ale směřovali blíţe k uţšímu centru. Jiná situace nastává na vltavském nábřeţí, kde se turisté procházejí, případně nasedávají na vyhlídkovou loď. Delší časovou dobu zde ale zahraniční ani čeští turisté netráví. Oblast je ohraničena dvěma tramvajovými zastávkami: Výtoň a Palackého náměstí. V běţný pracovní den (6:00 – 23:00) zde projede 29 996 lidí ve směru Výtoň - Palackého náměstí a 27 700 ve směru opačném (ROPID, březen 2005), v noci 103 osob v prvním směru a 445 ve druhém. 6.2.2. Kaţdodenní ţivot v lokalitě a její denní rytmus Podskalí je lokalitou s převaţující obytnou funkcí. Kvůli své poloze v blízkosti uţšího praţského centra a dobré dopravní dostupnosti se však od jiných rezidenčních lokalit v hl. městě odlišuje. Podle Foleyho (1954) se denní pohyb osob projevuje vyliďňováním rezidenčních areálů. V Podskalí jsou však díky jeho centrální poloze umístěny státní instituce a obsluţná zařízení zajišťují mnoţství pracovních příleţitostí, na něţ se váţou nejen zaměstnanci, ale rovněţ návštěvníci úřadů, obchodů a restaurací. Grafy 9 a 10 ukazují počet skutečného obyvatelstva, které

se přes den vyskytuje ve sledované lokalitě. Oba grafy

zobrazují všední den v rozloţení na 24 hodin. Během pracovního dne je oblast zatíţena vcelku rovnoměrně. Počet osob, které území opouští a odjíţdí do zaměstnání nebo školy, je nahrazen pracujícími lidmi a především studenty místní střední průmyslové a vyšší odborné školy. Ti tvoří velmi významnou sloţku denní populace. Po 14. hodině, kdy podstatné části studentů končí vyučování, dochází ke sníţení celkového počtu obyvatel a mezi 15. a 16. hodinou se v lokalitě vyskytuje nejméně lidí. Naopak nejzatíţenější je lokalita mezi 18. a 22. hodinou. V tuto dobu se mnoho lidí vrací domů ze zaměstnání a místní restaurace a kavárny se zaplňují návštěvníky.

6 hodin 7 hodin

Kaţdodenní ruch v Podskalí začíná jiţ s odbytím 6. hodiny ranní, zintenzivňuje se mezi 7. a 8. hodinou a pomalu doznívá kolem 9. hodiny. Z domů vycházejí lidé a ve většině případů směřují k blízkému metru (trasa B – Karlovo náměstí/Palackého náměstí) nebo tramvajové zastávce (Výtoň nebo Palackého náměstí). Mnozí nasedají do svých automobilů a odjíţdí. V ranních hodinách se 82

v lokalitě pohybuje mnoţství dětí. Některé odchází z domova do školy v jiné části města, jiné navštěvují místní Střední průmyslovou a Vyšší odbornou školu potravinářských technologií. V teplých dnech se před vyučováním a také o přestávkách shromaţďují před školní budovou. Spolu s dětmi vstupují do budovy také učitelé. Vzhledem k vysoké kapacitě (834 studentů – školní rok 2006/2007) jich škola zaměstnává celkem 65. Ve sledované lokalitě se dále nachází dvě státní instituce. Na Rašínově nábřeţí sídlí Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a ve stejném bloku domů, pouze z druhé strany (ulice Podskalská), stojí budova Ministerstva práce a sociálních věcí, kde má své sídlo Městský úřad Černošice22. Do obou úřadů přichází kaţdodenně mnoho zaměstnanců. Protoţe se instituce nacházejí v blízkosti školy, kolem 8. hodiny je veškerý ruch koncentrován do tohoto místa. Většina osob pracujících v lokalitě přichází od metra, někteří však přijíţdí auty. Prázdná místa po bydlících osobách, které odjely do zaměstnání, se tak ihned zaplní. Po celý všední den je v oblasti nedostatek parkovacích míst. Situace je naprosto odlišná o víkendu, kdy rezidenti odjíţdí na chalupy. Lokalita i místa na parkování v tu dobu zejí prázdnotou. Rozdíl zachycuje obrázek 20. Zaměstnanci úřadů i studenti ještě před začátkem pracovní doby (resp. školního vyučování) nakupují v místním obchodu s potravinami. Přestoţe se v lokalitě nachází celkem 7 obchodů s tímto zboţím, pouze tento, nedaleko školy a obou státních budov, navštěvuje téměř po celý den stálý počet zákazníků. V průběhu ranních hodin (6 - 9 hodin) dochází v lokalitě k „výměně“ části bydlícího obyvatelstva za pracující a celkový počet lidí v lokalitě zůstane téměř nezměněn. Dopravní situace na Rašínově nábřeţí bývá ve všední den kritická, do 9. hodiny především ve směru Výtoň - Palackého náměstí. Mezi 9. a 10. hodinou pak v obou směrech. 9 hodin

S příchodem 9. hodiny ranní lidí v lokalitě napohled znatelně ubude. Venku se s mnohem menší frekvencí objevují maminky s dětmi, důchodci a lidé venčící psy. Ti všichni jsou důkazem skupiny osob zůstávající přes den v lokalitě. I kdyţ ji samozřejmě mohou také na určitý čas opustit. Častým cílem důchodců v dopoledních hodinách bývají ordinace praktických lékařů. V lokalitě jsou celkem 4. Pokud tedy chtějí navštívit lékaře, nemusí vţdy nutně do jiné části města.

22

V době terénního šetření v této budově sídlil ještě Úřad práce Praha-západ, od 21.5. se nachází na nové adrese a ve výsledcích proto jiţ není zahrnut.

83

10 hodin

Po 10. hodině můţeme vidět první skupinky lidí na vltavském nábřeţí, mezi nimi i zahraniční turisty. Většinou lokalitou pouze projdou nebo se na chvíli posadí na lavičky. S přibývajícím časem jejich počet roste a jsou zde přítomni aţ do večerních hodin. Výskyt lidí na nábřeţí však ovlivňuje počasí (negativně např. déšť) a je velmi pravděpodobné, ţe v zimních měsících je zde po celý den téměř

11 hodin prázdno. V průběhu dopoledne, zejména pak kolem 11. hodiny, se postupně zaplňují místní kavárny. V lokalitě se jich nachází celkem 6 a jsou navštěvovány převáţně mladými lidmi (často např. studenty z blízkého Albertova). Dvě kavárny na Rašínově nábřeţí a v blízké ulici Trojická bývají často cílem cizinců, 12 hodin pravděpodobně díky jejich poloze na hlavní třídě a v blízkosti hotelu. V poledne se k hostům kaváren přidávají téţ návštěvníci restaurací. Do „luxusnějších“ stravovacích zařízení, nabízejících kvalitnější, ale také draţší sluţby, chodí poobědvat zahraniční turisté23. V běţných restauracích (celkem 7) obědvají většinou Češi. Mnozí z nich mohou být zaměstnanci okolních úřadů, škol apod. V restauracích niţších kategorií lze pak vidět převáţně dělníky. 13 hodin

Mezi 13. a 14. hodinou dochází k nárůstu počtu lidí v lokalitě (necelých 2 400 osob). V grafu 6.1 nebo 6.2 vidíme v tuto dobu první ze dvou denních vrcholů. Děti přichází domů ze škol a zároveň ještě probíhá podávání obědů

14. hodin v restauracích. Po 14. hodině pak lidí v lokalitě znatelné ubývá, opouští ji hosté restaurací i studenti dvou místních škol. Ulice tak na první pohled působí opět 15 hodin rušným dojmem. Mezi 15. a 16. hodinou je v lokalitě vůbec nejmenší počet osob. Důvodem jsou právě studenti střední a vyšší odborné školy odcházející po vyučování domů. 16 hodin

K dalšímu nárůstu dochází opět po 16. hodině. Obyvatelé lokality se pomalu vrací domů ze zaměstnání. Často s sebou nesou nákupní tašky z obchodních domů. Zároveň první lidé opouští svá pracoviště v Podskalí. V ulicích začíná být opět ţivo, ne však tolik jako v ranních hodinách, protoţe příchody domů a odchody ze zaměstnání jsou rozloţeny do delšího časového

17 hodin úseku. Po 17. hodině se k lidem přicházejícím z práce přidávají také večerní 18 hodin návštěvníci restaurací, kterých přibývá hlavně po 18. hodině. Rovněţ na vltavském nábřeţí se v tuto dobu často vyskytuje mnoho osob, mezi nimi také 19 hodin zahraniční turisté čekající na večerní plavbu lodí, která se však koná nepravidelně

23

V lokalitě takovéto restaurace pouze 2, z nichţ jedna patří k místnímu hotelu.

84

nejspíše v závislosti na počasí a samozřejmě roční době (v květnu zhruba 3x – 4x 20 hodin

týdně). Kolem 20. hodiny je většina bydlících osob jiţ doma a místní restaurace bývají zcela zaplněny. Jejich hosty bývají většinou Češi. Někteří z nich mohou být

21 hodin

i místními obyvateli. V 21 hodin nastává druhý denní vrchol (graf 6.1 a 6.2) a

22 hodin

v lokalitě je v této době přítomno zhruba 2 700 lidí. Se setměním se ruch v lokalitě pomalu utišuje, lidé na nábřeţí a zahrádkách mizí. Uvnitř restaurací sedí hosté přibliţně do 23. hodiny, kdy většina z nich zavírá. Někteří pak zůstávají

23 hodin 24 hodin

po celou noc v místních nonstop barech.

Graf 9: Denní rytmus jiţní části Podskalí – všední den 3000

Počet osob v lokalitě

2500

2000

1500

1000 Počet osob v projíţdějících automobilech Návštěvníci* Dojíţdějící za prací a do škol

500

Bydlící

6:00

5:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

10:00

9:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007 * Osoby, které se v lokalitě vyskytují z jiného důvodu neţ bydlení, práce a školy

85

Graf 10: Denní rytmus jiţní části Podskalí – všední den (podrobnější členění skutečného obyvatelstva) 3000

Počet osob v lokalitě

2500

2000

1500

1000

500

6:00

5:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

10:00

9:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas BYDLÍCÍ - vyjíţdějící za prací BYDLÍCÍ - vyjíţdějící do MŠ** BYDLÍCÍ - ostatní* DOJÍŢDĚJÍCÍ do škol a MŠ** NÁVŠTĚVNÍCI - turisté****

BYDLÍCÍ - vyjíţdějící do školy BYDLÍCÍ - důchodci DOJÍŢDĚJÍCÍ do zaměstnání NÁVŠTĚVNÍCI - zákazníci a hosté*** Počet osob v projíţdějících automobilech

Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007 * Kategorie zahrnuje nezaměstnané osoby, osoby v domácnosti a s vlastním zdrojem obţivy, ţeny na mateřské dovolené a děti do tří let ** Mateřská škola ***Zákazníci obchodů, restaurací a úřadů, hosté hotelu *** Čeští a zahraniční turisté procházející se po vltavském nábřeţí nebo uvnitř lokality

Víkendový den v Podskalí je zachycen grafem 11. Na rozdíl od dalších sledovaných lokalit v centru Prahy se od všedního dne velmi liší. Oblast je celkově mnohem klidnější a nikdy zde není vidět více lidí najednou. V dopoledních hodinách odjíţdí mnoho obyvatel na chaty, chalupy nebo jiné výlety. Za hezkého počasí se jejich počet zvyšuje. Jejich odjezdy jsou patrné i z daleko menšího počtu rozsvícených oken (sobota x pondělí) a prázdných parkovacích míst před domy. Rovněţ je pravděpodobné, ţe někteří důchodci vlastnící rekreační objekt, mohou mimo domov pobývat celé léto. Většina místních obchodů končí otevírací dobu v sobotu mezi 12. a 14. hodinou, v neděli bývají zavřeny po celý den. Jakmile se uzavřou, i ten nepatrný ruch uvnitř lokality ustává. Patrný je kontrast mezi vnitřní částí lokality a vltavským nábřeţím, který je ještě více znatelný v odpoledních hodinách, kdy se vnitřní část Podskalí zdá být téměř „vylidněná“. Vltavské nábřeţí se začíná zaplňovat dříve neţ ve všední den (kolem 9. hodiny) a v průběhu celého dne se zde pohybuje více lidí.

86

V restauracích bychom v sobotu našli mnohem více návštěvníků. Jejich počet plynule roste jiţ od začátku otevírací doby (cca 10 hodin), a proto se v době podávání obědu v grafu neobjevuje znatelný vrchol. Hosté podskalských podniků o víkendu v podstatě určují rytmus lokality. Jediným denním vrcholem je 21. hodina, kdy jsou všechny restaurace zcela zaplněné. Obyvatelé lokality však mohou být v tuto dobu ze stejného důvodu v jiné části města a celkový počet osob tak můţe být ve skutečnosti niţší. Delší otevírací doba restaurací se projevuje v pozvolnějším ubývání jejich hostů v území. Z hlediska dopravního zatíţení je Podskalí během celé soboty téměř prázdné. Graf 11: Denní rytmus jiţní části Podskalí - sobota 3000

Počet osob v lokalitě

2500

2000

1500

1000 Počet osob v projiţdějících automobilech Návštěvníci*

500

Dojíţdějící za prací Bydlící

6:00

5:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

10:00

9:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007 * Osoby, které se v lokalitě vyskytují z jiného důvodu neţ bydlení, práce a školy

Přestoţe graf denního rytmu jiţní části Podskalí vychází částečně z odhadů a pohyb bydlících obyvatel je zredukován pouze na cesty z/do práce či školy, vystihuje kaţdodenní chod této lokality. Podskalí je rezidenční oblastí v centru města a právě díky své poloze se od obytných lokalit v jiných částech Prahy v mnoha případech liší. Rozdílů lze najít hned několik. Vysoký podíl pracujících osob a studentů dojíţdějících do lokality v průběhu pracovní doby (resp. školního vyučování) zcela vyrovná počet obyvatel, kteří území přes den opouští. Celkový počet osob tak nikdy neklesne pod hranici trvale bydlících obyvatel. Nabízeným sluţbám dominují bary, kavárny a restaurace, které jsou i přes své mnoţství 87

kaţdodenně plně obsazené, z části také díky zahraničním turistům. rovněţ přítomnost sedm obchodů s potravinami není pro obytnou lokalitu této rozlohy typická. Nově stavěná nákupní centra donutila svou konkurencí mnohé vlastníky maloobchodních prodejen obchody zavřít. V centru města je dosah konkurence niţší. V místních prodejnách je však minimálně nabízeno zboţí denní potřeby. Naopak vysoká je nabídka alkoholických a tabákových výrobků či různých potravinových doplňků. Obrázek 20: Porovnání obsazenosti parkovacích míst ve všední den a o víkendu v Podskalí v roce 2007 všední den – pondělí

víkendový den - sobota

Foto: autorka

88

Budoucí podoba lokality jistě závisí na dalších krocích místní samosprávy, rovněţ na poptávce po bydlení a sociálním statusu poptávajících. Oblast leţí na okraji praţského centra, je výborně dopravně dostupná a zároveň klidná. Její atraktivitu můţeme posoudit z cen bydlení. Nabídka volných bytů je však z důvodu vysokého podílu domů s regulovanými nájmy omezená. Realitními kancelářemi nabízené ceny druţstevních bytů se pohybují od 60 tis. do 80 tis./m2. Příklad prodeje bytu do osobního vlastnictví jsem neobjevila. Na Rašínově nábřeţí jsou k dispozici k pronájmu luxusně zařízené byty o velikosti kolem 200 m2. Ceny se pohybují od 60 tis. do 80 tis. Kč měsíčně a často jsou nabízeny v Eurech. Pronájem klasického bytu 3+1 lze sehnat za částku kolem 20 tis. měsíčně. Ceny bytů jsou poloţeny níţeji neţ v jiných částech centra, přesto se pohybují vysoko nad praţským průměrem (Aliaweb finance 2006). V lokalitě je vysoký potenciál v rekonstrukci starých domů. Záleţí ovšem na finančních dispozicích majitelů a moţnostech vystěhování původního obyvatelstva. S uvolněním regulovaného nájemného dojde nejspíše k zvýšení domovních přestaveb. V současné době probíhá v ulici Pod Slovany rekonstrukce starého činţovního domu firmou SATPO Development s.r.o. a mají zde vzniknout luxusní byty. Developerská firma lokalitu propaguje jako klidné místo v centru města v domě nabízejícím prostorné přepychové byty v historickém stylu (obrázek 21). V domě bude celkem 8 bytů v cenovém rozmezí 68 tis. aţ 87 tis./m2. Obrázek 21: Vizualizace rekonstrukce činţovního domu v ulici Pod Slovany, Praha 2

Zdroj: SATPO Development s.r.o. 2007 Budoucí podobu lokality ovlivní jednak rozhodnutí zastupitelstva městské části o další privatizaci na Praze 2, především však úplná deregulace nájemného, stejně jako v jiných lokalitách v atraktivních polohách. Více jak třetinu domů v území vlastní soukromá fyzická

89

osoba, spolu s soukromými právnickými osobami (vyjma druţstva) vlastní více jak polovinu všech domů. Plná deregulace nájemného rozhodne, kdo bude v lokalitě bydlet.

6.3.

Josefov Historická čtvrť Josefov je nejmenší část praţského centra, ze všech stran obklopená

Starým Městem. Nachází se na území MČ Praha 1. Stejně jako Podskalí je i Josefov pokládán za rezidenční lokalitu. Liší se však v mnohém: Struktuře bydlícího obyvatelstva, kaţdodenním ţivotě lokality i jejím rytmu. Bohatá historie ţidovského obyvatelstva zanechala v území významné památky přispívající k zvýšenému turistickému ruchu. V lokalitě mohly být proto otevřeny drahé obchody a restaurace specializující se na náročnou klientelu. Rozsáhlá asanace v 19. století vedla k vytvoření luxusní rezidenční čtvrti. Ta se po pádu komunistického reţimu začala rozvíjet a stala se z ní oblast s nejdraţšími byty na českém trhu. I kdyţ je v lokalitě stále mnoho původních obyvatel, dochází k jejich postupné proměně. Nově příchozí osoby se vyznačují vyšším sociálně-ekonomickým statusem. Je více neţ pravděpodobné, ţe po úplné deregulaci nájmů24 se jejich počty zvýší. Ţidovská osada na území dnešního Josefova vznikla pravděpodobně v 11. století n.l. (Vilímková 1993). Aţ do konce vlády Karla IV. v ní Ţidé ţili spokojeně, byli pod ochranou českých panovníků. Po Karlově smrti se podmínky v Josefově zhoršily, docházelo k bezdůvodným vězněním a odebírání majetku. Teprve Maxmilián II.25 dokázal opět navrátit ţidovským obyvatelům práva. V období všeobecné prosperity za Rudolfa II. se i Ţidům dařilo v Praze dobře. V 17. století je však postihla morová epidemie následovaná poţárem. Za vlády Marie Terezie byli vypovězeni ze země. Po čase se mohli vrátit, bohuţel ghetto mezitím zpustlo a Ţidé byli nuceni se velmi zadluţit (Volavková 2002). V průběhu 19. století se podmínky v ghettu nadále zhoršovaly, rostl počet obyvatel a hustota zalidnění, bohatší Ţidé odcházeli do jiných částí města. V roce 1893 byl schválen asanační zákon a o čtyři roky později začalo bourání a přestavba26 (Bečková 1993). Do nového Josefova27 se Ţidé opět vrátili. Za druhé světové války byla však většina z nich zabita v koncentračních táborech. 24

Nájmy v lokalitě dosáhnou pravděpodobně vysokých hodnot. Protoţe mnoho obytných domů zde vlastní soukromá fyzická či právnická osoba, můţe deregulace nájmů vést i k proměně obyvatelstva. 25 Období vlády: 1574 - 1576 26 Dodnes vedou historikové spory, zda byly důvodem neřešitelné hygienické podmínky středověké zástavby, jak se tehdy tvrdilo, či šlo o snahu podnítit nový stavební rozvoj oblasti a získat lukrativní pozemky v centru města. Veřejnou soutěţ vyhrál projekt „Finis Ghetto” od A. Hurtiga, M. Strunce a J. Hejdy (Bečková 1993). 27 Roku 1850 pak byl přičleněn k Praze jako její pátá část a získal současný název. Je pojmenován po Josefu II., který se v roce 1781 vydáním tolerančního patentu zaslouţil o zrovnoprávnění ţidovského obyvatelstva (Praţská informační sluţba 2007)

90

Josefov a rovněţ část Starého i Nového Města ztratily po asanaci mnoho ze své původní podoby. Staré budovy nahradily zcela odlišné domy, které jsou dnes opět památkami. Ţidovské obyvatelstvo v Josefově stále připomínají zbylé synagógy, Starý ţidovský hřbitov a Ţidovská radnice. Obrázek 22: Josefov v roce 1898

Obrázek 23: Josefov v roce 1900

Zdroj: Agora Praha 2007

Zdroj: Tiskali Pragensia 2007

Obrázek 24 zobrazuje Josefov v jeho katastrální hranici. Analýza dat ze Sčítání lidu v následující části práce zahrnuje celou tuto oblast. Pro hlubší terénní průzkum a sledování kaţdodenního rytmu lokality jsem zvolila oblast méně rozsáhlou – východní cíp katastrálního území (obrázek 25). Obrázek 24: Katastrální území Josefov

Obrázek 25: Josefov – sledovaná lokalita

Zdroj: Mapy Atlas

Zdroj: Mapy Atlas 91

6.3.1. Proměna lokality a skutečné obyvatelstvo Josefova Stejně jako Podskalí si i Josefov zachoval po pádu komunistického reţimu rezidenční funkci. Projevy komercializace jsou zde však intenzivnější. Lukrativní oblast přilákala mnoho podnikatelů. Převaţují značkové obchody, soukromé advokátní a realitní kanceláře a pojišťovací společnosti. Ti všichni se snaţí těţit z dobré pověsti, kterou Josefov má. K úbytku obyvatelstva v lokalitě dochází stejně jako v jiných částech centrální Prahy. V roce 1991 zde ţilo 2 35428 obyvatel, v roce 2001 1 997 a k 1.1.2007 eviduje Český statistický úřad 1 804 bydlících obyvatel (ČSÚ 2007). Proměnu sociální struktury obyvatel Josefova a především její současný stav nelze na základě statistických dat spolehlivě zachytit. Mnoho původních obyvatel zde sice stále ţije, protoţe měli moţnost byt odkoupit od obce nebo jejich nájemné podléhá státní regulaci. Noví obyvatelé lokality však pochází často ze zahraničí a nemusí v lokalitě pobývat po celý rok. Statistika pobyty tohoto typu většinou nezachytí. Graf 12: Věková struktura obyvatel Josefova v roce 1991 a 2001 75 a více 70-74 65-69

MUŽI

60-64

ŽENY

55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29

Ţeny 1991

20-24

Ţeny 2001

15-19 10-14

Muţi 1991

6-9

Muţi 2001

0-5 150

100

50

0

50

100

150

Zdroj: SLDB 2001 Změnu věkové struktury v Josefově mezi roky 1991 a 2001 ukazuje graf 12. Opět berme v úvahu desetiletý posun věkových skupin mezi jednotlivými sčítáními. V průběhu devadesátých let v lokalitě přibyli muţi ve věku 35 aţ 49 let a ţeny ve věku 15 aţ 24 let.

28

Počet nezahrnuje cizince s dlouhodobým pobytem

92

Ostatní věkové skupiny ubývají. Nově příchozí lidé by mohli být cizinci či majetní Češi s partnerkami soudě podle vysokých trţních cen bytů. Úbytek dětí není tak znatelný jako v případě Podskalí a podíl osob ve věku 0 aţ 5 let zůstává v případě dívek dokonce nezměněn. Přestoţe původní obyvatelstvo v lokalitě stárne, nově příchozí lidé jsou mladší a v budoucnu by tak mohlo dojít k postupnému „omlazování“ věkové struktury. Obrázek 26: Podíl obyvatel starších 65

Obrázek 27: Podíl důchodců na celkovém

let na celkovém počtu obyvatel domu

počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %)

v roce 2001 (v %)

Legenda

Legenda 0

0

0.1 - 10.0

0.1 - 10.0

10.1 - 20.0

10.1 - 20.0

20.1 - 30.0

20.1 - 30.0

30.1 - 45.0

30.1 - 50.0

100.0

> 50.1

Neobydlené domy

Neobydlené domy

Domy s méně neţ 5 obyvateli

Domy s méně neţ 5 obyvateli

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 22

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 22

V podrobnějším členění po jednotlivých domech můţeme v obrázcích 26 a 27 sledovat rozmístění osob starších 65 let a důchodců na území Josefova v roce 2001. Původní obyvatelstvo převáţně staršího věku ţije v celém praţském centru a ani Josefov, i přes svůj odlišný vývoj, není výjimkou. Starší lidé převaţují zejména v západní části sledované lokality, dále od Paříţské ulice. Téměř kaţdý dům však ještě obývá určitý počet osob v důchodovém věku. Souvislost s vysokým podílem domů ve vlastnictví bytových druţstev či soukromých fyzických osob (domy navrácené v restitucích) je zde zřejmá. Mnoho bytů bylo také městskou částí rozprodáno do osobního vlastnictví. Tato situace je typická pro celou Prahu 1, která se tomuto kroku, na rozdíl od Prahy 2, nebránila. Rovněţ niţší podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním dokazuje, ţe v lokalitě zůstává původní obyvatelstvo (obrázek 28). Srovnáním s rozmístěním osob s cizím státním

93

občanstvím, zachyceném obrázkem 29, dojdeme k závěru, ţe domy s vyšším podílem vysokoškolsky vzdělaných lidí jsou zároveň ty, v nichţ ţije nejvíce cizinců. Na tomto místě je třeba znovu zdůraznit neaktuálnost dat ze Sčítání lidu a zároveň jejich niţší vypovídací schopnost v případě hodnocení rozmístění cizinců na území praţského centra. Domnívám se, ţe v současné době ţije, zvláště v Paříţské ulici, mnohem více občanů „západních zemí“. V některých domech, které jsou v mapě zobrazeny ţlutě (nulový počet cizinců), jsem podle jmen na zvoncích cizince identifikovala a v nejednom případě jsem zahlédla osoby s cizím státním občanstvím vcházet do domů v lokalitě. Obrázek 28: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu starším 15 let v roce 2001 (v %)

Legenda < 10.0 10.1 - 20.0 20.1 - 30.0 30.1 - 40.0 40.1 - 60.0 100.0 Neobydlené domy Domy s méně neţ 5 obyvateli staršími 15 let

Zdroj: SLDB Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 22

Dle Sčítání lidu ţije v Josefově 79 cizinců, pokud nepočítáme občany Slovenské republiky a osoby s dvojím státním občanstvím. Tvoří v lokalitě 4 % trvale či dlouhodobě ţijících obyvatel, coţ je největší podíl z celého praţského centra. Také jejich struktura se liší, srovnej graf 13 s grafem 3 v kapitole 5.1. Cizinci ze západní Evropy, Severní Ameriky a Austrálie tvoří více jak polovinu. Ve skutečnosti jich zde podle mého názoru ţije mnohem více, coţ lze zjistit pouhým pozorováním. Při detailnějším pohledu na osoby s dvojím státním občanstvím zjišťujeme, ţe všechny mají kromě českého občanství, ještě občanství některé ze západních zemí (graf 14). Domnívám se, ţe se jedná o páry, kde jeden je cizím státním příslušníkem a druhý českým. Takovýchto partnerů můţeme v lokalitě najít poměrně hodně (Nahlíţení do katastru nemovitostí 2007).

94

Obrázek 29: Podíl osob s cizím státním občanstvím (vyjma občanství SR a dvojí státní občanství) v roce 2001 (v %)

Legenda 0 0.1 - 5.0 5.1 - 10.0 10.1 - 35.0 35.1 - 60.0 60.1 - 100.0

Neobydlené domy Domy s méně neţ 5 obyvateli

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 22

Graf 13: Struktura osob s cizím státním občanstvím katastrálního území Josefov v roce 2001 (celkem 82 osob) Západní Evropa* 34%

dvojí státní občanství 22% Severní Amerika 17% Slovnská republika 3% ostatní 1%

Asie 8% Afrika 1%

Východní Evropa*** 9%

Austrálie a Nový Zéland 4% EU 25** 1%

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: V grafu jsou zachyceni cizinci s trvalým a dlouhodobým pobytem (nad 90 dnů). *Občané bývalé EU 15, Švýcarska, Norska, Lichtenštejnska a Islandu **Deset evropských zemí, které vstoupily do EU 1.5. 2004 ***Občané evropských států, kteří nepatří do kategorie Západní Evropa a EU 25 (zahrnuje občany Ruska)

95

Graf 14: Struktura osob s dvojím státním občanstvím katastrálního území Josefov v roce 2001 (celkem 24 osob)

ČR + země EU 63%

ČR + Severní Amerika 17%

ČR + Švýcarsko ČR + SR 4% ČR + Austrálie 4%

ČR + ostatní 8%

4%

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Země EU jsou zde myšleny jako stav k roku 2003 – tedy 15 zemí

V 90. letech 20. století se také v Josefově významně proměnila vlastnická struktura domů (tabulka 23 a 24). Po revoluci byla podstatná část domů navrácena v restitucích a některé z nich byly prodány dalším osobám či firmám, část zůstala v obecním vlastnictví a k prodeji docházelo postupně. Tabulka 23: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 1991 (celkem 68 domů) Josefov Historické centrum

Státní 92.65 92.61

SBD 0.00 0.24

ZD 0.00 0.00

Soukromé 0.00 5.19

Ostatní 7.35 1.96

Zdroj: SLDB 1991 Tabulka 24: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 2001 (celkem 65 domů) Josefov Historické centrum

Soukromá fyzická osoba 36.92 38.77

Stát, obec 33.85 32.08

Bytové druţstvo 0.00 0.74

Ostatní 29.23 28.41

Zdroj: SLDB 2001 Porovnání s databází Katastru nemovitostí jsem provedla pro počet trvale obydlených domů podle posledního sčítání, protoţe domy označené v katastru jako jiné stavby jsou obydlené. 96

Tabulka 25: Trvale obydlené domy dle vlastnictví (%) v roce 2007 (celkem 64 domů) Soukromá fyzická osoba Josefov 35.94

Stát

Bytové druţstvo

1.56

3.13

Obec a byty Byty v osobním v osobním vlastnictví vlastnictví 20.31 12.50

Ostatní soukromá právnická osoba

Ostatní

12.50

14.06

Zdroj: Nahlíţení do katastru nemovitostí 2007 Srovnání s rokem 2001 je obtíţnější neţ v případě Podskalí. Není zcela jasné, do které kategorie je zařazena Ţidovská obec v Praze spravující

celkem pět obytných budov29.

Většinu domů vlastní soukromá fyzická osoba. Podíl se od posledního Sčítání lidu nezměnil. Ještě v roce 2001 vlastnila obec resp. stát 22 domů. Dnes obec nespravuje ţádný obytný dům a stát pouze jeden, kterým je budova Filosofické fakulty UK (i zde trvale ţijí lidé). Došlo pravděpodobně k další privatizaci a jednotlivé byty byly nabídnuty k prodeji stávajícím nájemníkům. Bytová druţstva se v lokalitě vytvořila pouze dvě. Obec si v mnoha domech část bytů ponechala, nejspíše ty, jejichţ obyvatelé neměli finanční prostředky k odkoupení. Část bytů v Josefově vlastní cizí státní příslušníci, kteří byt koupili nejspíše jiţ za trţní cenu. Pro příklad bych ráda uvedla ceny prodávaných a pronajímaných bytů v lokalitě Josefov. Ceny bytů nabízených rozličnými realitními kancelářemi se pohybují od 55 tisíc Kč do 255 tisíc Kč/m2 podle stupně rekonstrukce domu a také polohy, která i v takto malém území hraje svou roli. Nejdraţší byty se nacházejí v Paříţské ulici a v těsné blízkosti Staroměstského náměstí. Ceny pronajímaných bytů (nikoliv apartmánů) se velmi různí, je moţné zde sehnat byt za 25 tisíc Kč/měsíc (většinou 2+kk), ale jsou zde také byty pronajímané za 120 tisíc Kč/měsíc. Průměrná cena pronajímaného bytu (100 m2) se pohybuje kolem 55 tisíc Kč/měsíc. Sledovala jsem nabídku realitních kanceláří po dobu tří měsíců. I přes velmi vysoké ceny se průběţně mění. Všechny domy (nejen obydlené) podle druhu vlastnictví v podrobnějším členění jsou zobrazeny na obrázku 30. I zde je patrný vysoký počet domů patřící soukromým fyzickým osobám (domy navrácené při restitucích). Městská část spravuje určitý podíl v mnoha domech a je zajímavé, ţe v takto atraktivní poloze, patří jen velmi málo domů soukromým právnickým osobám. Důvodem bude nejspíše vysoký podíl domů, které vlastní více osob (často spolu s MČ), coţ zhoršuje podmínky při vyjednávání o koupi. Snahou MČ je zachovat oblasti rezidenční funkci. Obrázek 31 ukazuje současný fyzický stav domů v Josefově. Oproti jiným lokalitám zde došlo k řadě rekonstrukcí a rovněţ všechny domy v původním stavu můţeme označit 29

V tabulce 25 je zařazena do kategorie ostatní.

97

za velmi zachovalé. Opraveny jsou domy, kde podle Sčítání lidu ţijí cizinci a téměř všechny domy v Paříţské ulici. Obrázek 30: Domy podle vlastnictví v roce 2007

Legenda Bytové druţstvo Osobní vlastnictví Městská část a byty v osobním vlastnictví Městská část a soukromá fyzická osoba Městská část a soukromá právnická osoba Soukromá fyzická osoba Soukromá právnická osoba Stát Ţidovská obec v Praze

Zdroj: Nahlíţení do katastru nemovitostí 2007 Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 22

Obrázek 31: Domy podle fyzického stavu v roce 2007

Legenda Budova v původním stavu Zrekonstruovaná budova Budova v rekonstrukci

Zdroj: terénní šetření 2007 Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 22

V Josefově podle údajů ze Sčítání lidu pracuje 1 523 lidí (12 osob zde i bydlí), podle mého dopočtu (se zahrnutím počtu osob, které nevyplnily přesnou adresu pracoviště) pak 2 056. Počet osob dojíţdějících za prací dosahuje téměř počtu stálých obyvatel. V lokalitě se

98

nachází Filosofická fakulta Univerzity Karlovy a podstatnou část pracujících tvoří také členové Ţidovské obce v Praze či zaměstnanci Ţidovského muzea. Díky atraktivní poloze pro zahraniční turisty se zde vyskytuje mnoho obchodů, restaurací a kanceláří. Filosofická fakulta je jedinou školou v území, proto všichni dojíţdějící studenti (1 920 v roce 2001), navštěvují ji. Lokalita je turisticky atraktivní hlavně díky ţidovským památkám, ale rovněţ Paříţskou ulici znají i za hranicemi naší země. Počet turistů v Josefově také významně ovlivňuje blízkost Staroměstského náměstí a hotelu InterContinental. Zahraniční návštěvníci tvoří tudíţ podstatnou část denního obyvatelstva sledované oblasti. 6.3.2. Kaţdodenní ţivot v lokalitě a její denní rytmus Pro hlubší průzkum kaţdodenního ţivota jsem vybrala pouze východní část katastrálního území Josefov. Volila jsem území, které je vzdálené od Filosofické a Právnické (Staré Město – nám. Curieových) fakulty UK a významných ţidovských památek. Chtěla jsem, aby denní rytmus lokality nebyl ovlivněn vysokým počtem studentů a turistů. Takto malé území to však nedovoluje. V blízkosti vybrané lokality se nachází Vysoká synagoga. Sledovaná oblast zahrnuje Paříţskou ulici s luxusními obchody a velmi drahými restauracemi a dále dvě postranní ulice Elišky Krásnohorské a Dušní (obrázek 25, kapitola 6.3). Jiţ při sledování struktury bydlícího obyvatelstva jsme pozorovali kontrast Paříţské ulice a ulic ostatních. Terénní šetření ve východní části Josefova tuto skutečnost potvrdilo. Pokles celkové prestiţe od Paříţské třídy dále je patrný nejen u struktury obyvatel, ale také nabízených sluţeb a osob, jeţ je vyuţívají, coţ nepochybně souvisí s vysokými cenami sluţeb. Přestoţe jsem se snaţila volit lokalitu mimo významné ţidovské památky, počet přítomných zahraničních turistů je vysoký a výrazně ovlivňuje denní rytmus lokality (graf 15). Samotná Paříţská třída je totiţ turisticky velmi atraktivní. Zahraniční turisté tvoří také převáţnou část návštěvníků obchodů a restaurací, v Paříţské ulici pak většinu. V lokalitě se nenachází škola ani ţádný úřad či firma s vysokým počtem zaměstnanců. Osoby dojíţdějící za prací nenahradí úbytek, způsobený odjezdy bydlících obyvatel do zaměstnání nebo školy (rozdíl oproti Podskalí). Mezi 8. a 9. hodinou, kdy většina obyvatel lokalitu opustí, je v oblasti nejmenší počet lidí. Ten však je v průběhu dne vyrovnáván zvyšujícím se počtem turistů a návštěvníků obchodů a restaurací. Ve večerních hodinách dosahuje jejich počet nejvyšších hodnot a je příčinou jediného denního vrcholu skutečného obyvatelstva. 99

Graf 15: Denní rytmus lokality Josefov – všední den 1000 900 800

Počet osob v lokalitě

700 600 500 400 300 Turisté

200

Návštěvníci firem, obchodů a restaurací Dojíţdějící za prací

100

Bydlící

6:00

5:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

10:00

9:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007

6 hodin 7 hodin

První lidé se ve všední den v lokalitě objevují od 6. hodiny ranní, mezi 7. a 8. hodinou jich postupně přibývá. Bydlící obyvatelé odchází do zaměstnání či školy. Jiţ při tomto prvním dění pozorujeme rozdíl mezi Paříţskou ulicí a ulicemi postranními. Obyvatele obou ulic Dušní a Elišky Krásnohorské můţeme svým vzezřením přirovnat k podskalským obyvatelům. Na sobě mají běţné denní oblečení a vlastní automobily střední třídy. Naproti tomu v Paříţské ulici nás na první pohled upoutá odlišná sociálně-ekonomická struktura obyvatel. Z domů vycházejí muţi v oblecích a odjíţdí luxusními auty, popřípadě na ně čeká taxi. Poměr cizinců a Čechů je vyrovnaný30. V drahých bytech této ulice neţijí tedy pouze cizinci, ale také lépe situovaní čeští občané. Protoţe po pádu komunistického reţimu došlo k prodeji některých obecních bytů soukromým osobám, můţeme dle vysokoškolských titulů alespoň u části domů určit společenské postavení českých obyvatel. Ve sledované části Paříţské ulice se jedná o 4 domy. Jména vlastníků získaných na katastru nemovitostí jsem porovnala se jmény na zvoncích. Ve většině případů se shodovala. Tím jsem

30

Lze poznat podle jazyka, kterým osoby hovoří – se ţenou, kolegy či do mobilního telefonu.

100

vyloučila případné pronajímání bytu dalším osobám31. Z vlastníků bytů32 v ulici Paříţská má 70 % osob vysokoškolský titul33. Ve dvou domech, které vlastní soukromá fyzická osoba, tvoří většinu obyvatel cizinci. Ve vedlejších ulicích ţije naopak mnohem méně cizinců (pouze v některých domech a vţdy jen jeden či dva) a vlastnící bytů vysokoškolský titul nemají. 8 hodin

Po 8. hodině, kdy většina místních studentů a ekonomicky aktivních osob jiţ opustila lokalitu, nastává klidná část dne. Graf 6.4 ukazuje nejniţší počet lidí přítomných v lokalitě právě mezi 8. a 9. hodinou ranní. Důvodem je struktura pracujících podle odvětví ekonomické činnosti, která zcela odpovídá charakteru lokality. Většinu osob dojíţdějících za prací tvoří zaměstnanci místních restaurací a obchodů. Otevírací doba těchto zařízení začíná v 10 hodin. Kanceláře jsou v lokalitě zastoupeny v menší míře a jsou v provozu od 9 hodin. Umístění kanceláře do oblasti Josefova znamená určitou prestiţ, proto zde najdeme mnoţství např. advokátních kanceláří (celkem 5). V lokalitě dále sídlí dvě realitní kanceláře, Kongresové centrum ILF34 a společnost Europcar35. Pracující lidé jsou

9 hodin

v území zpravidla přítomni od 9. hodiny, a to i v obchodech a restauracích, kde se připravují na otevření. Jejich počet vzroste mezi 9. a 10. hodinou a udrţuje se do 18. hodiny, kdy odcházejí lidé z kanceláří. Kolem 20. hodiny zavírá většina obchodů a restaurace zůstávají otevřené do nočních hodin.

10 hodin

S počátkem otevírací doby většiny restaurací přibývá hlavně v Paříţské ulici zahraničních hostů. Mnozí zde snídají pravidelně a mohlo by se tedy jednat osoby v lokalitě ţijící. Většinu místních restaurací (a všechny ve sledovaném úseku Paříţské ulice) nejspíše vzhledem k cenám téměř nenavštěvují čeští občané. Obyčejnou kávu espreso lze pořídit za 80 Kč. Ještě před 10. hodinou můţeme v lokalitě vidět pouze malé skupinky turistů (3-4 lidé). Po 10. hodině do lokality přichází

11 hodin

první

skupiny

turistů

s průvodci.

Oblastí

pouze

procházejí

(pravděpodobně záměrně Paříţskou ulicí) nebo se zastavují u synagógy, fotografují a poslouchají výklad. V průběhu dopoledne se situace nemění. Aţ

31

Osoby, které v lokalitě vlastní byt zde opravdu bydlí a nepronajímají ho dalším lidem. To povaţuji za zajímavou skutečnost. Můţe se také jednat o jiţ několikáté majitele bytu. 32 Jedná se pouze o osoby s českým státním občanstvím. 33 Je moţné, ţe některé osoby svůj titul v katastru neuvedli. Jejich podíl by tak mohl být ještě vyšší. 34 Firma zabývající se v první řadě kongresovou turistikou a pomocí několika dceřiných firem dále poskytováním pojišťovacích, archivačních, logistických a skladovacích sluţeb aj. 35 mezinárodní půjčovna vozidel, kterou vlastní společnost Volkswagen group

101

12 hodin

13 hodin 14 hodin

do 13. hodiny jsou restaurace asi z půlky zaplněné, zhruba tak třikrát za hodinu projde Paříţskou ulicí skupina turistů. S 13. hodinou nastává velmi rušná doba. Rapidně vzroste počet lidí v restauracích a lokalitou prochází doslova jedna skupina turistů za druhou. Rozpoznáváme tak systém poznávacích zájezdů cestovních kanceláří, kdy průvodcovské trasy jsou si velmi podobné a Josefov se na programu objevuje právě kolem těchto hodin. Z nabídek cestovních kanceláří a průvodcovských agentur vyplývá, ţe prohlídková trasa začíná na Václavském náměstí (spojeno s nákupy) a pokračuje dále přes Staroměstské náměstí do oblasti Josefova. Aţ do 19. hodiny je v Paříţské ulici velmi rušno, postranní ulice zůstávají klidné. Mezi

15 hodin 16 hodin

17 hodin 18 hodin

15. a 16. je v lokalitě přítomno nejvíce zahraničních turistů. Spolu se skupinami s průvodcem zastavujících se u synagógy, se zde pohybují i menší skupinky a jednotlivci. Prochází i ulicí Elišky Krásnohorské, fotografují budovy a navštěvují luxusní obchody. Kolem 18. hodiny také restaurace ve vedlejších ulicích navštíví první zákazníci.

19 hodin 20 hodin

V 19. hodin vrcholí počet všech přítomných obyvatel v lokalitě. V tuto hodinu se začínají plnit místní restaurace převáţně zahraničními turisty. V lokalitě dominují dvě restaurace v Paříţské ulici (Barock a Pravda, patřící jedné firmě). Obě mají vysokou kapacitu a v tuto hodinu jsou plně obsazené. Za hezkého počasí jsou plné rovněţ zahrádky. Restaurace v postranních ulicích jsou prázdnější. V tuto dobu klesá počet turistů procházejících lokalitou. V 21 hodin vidíme skupiny turistů jen sporadicky, ve 22 hodin opět pouze

21 hodin 22 hodin

malé skupinky či jednotlivce, ve 23 jiţ téměř ţádné. Hosté v restauracích se ve

23 hodin

větším počtu zdrţují do 23 hodin, i kdyţ počáteční vysoká návštěvnost, o které

1 hodina 3 hodiny 5 hodin

jsem hovořila, ustává ve 22 hodin. Do jedné hodiny pak restaurace opustí většina osob, vytrvalí zůstávají do 3. hodiny ve dvou otevřených barech. Do 5. hodiny ranní je zde pak v provozu jeden klub, kde uţ je ale pouze minimum lidí.

Sobota se od všedního dne příliš neliší (graf 16). Zahraniční turisté tvoří hlavní sloţku skutečného obyvatelstva a obchody i restaurace jsou proto v lokalitě otevřené i o víkendu. Počet osob dojíţdějících za prací je tak sníţen pouze o zaměstnance firem, kterých je v lokalitě menšina. Denní ruch nastává po 8. hodině ranní, kdy obyvatelé Josefova odjíţdí na chaty či výlety. V tuto dobu mají ještě všechny obchody zavřeno a v lokalitě nejsou přítomni ţádní návštěvníci ani turisté. V 9 hodin přicházejí první individuální turisté a lokalitou 102

projíţdějí vyhlídkové autobusy. Na rozdíl od všedního dne, začíná nepřetrţitý koloběh skupin zahraničních turistů jiţ 11. hodinou. Turistů zde prochází více neţ ve všední den a spolu s hosty restaurací je jejich počet v průběhu dne rovnoměrněji rozloţen. Nejvíce turistů je v lokalitě přítomno kolem 15. a 16. hodiny, stejně jako ve všední den. Restaurace jsou hojně navštěvovány hlavně kolem oběda a poté ve večerních hodinách. Ve 21 hodin vrcholí počet hostů stravovacích zařízení. Lidé venku i v restauracích postupně ubývají pomaleji neţ ve všední den a ve větším počtu se zdrţují aţ do ranních hodin. Graf 16: Denní rytmus lokality Josefov – sobota 1000 900 800

Počet osob v lokalitě

700 600 500 400 300 Turisté 200

Návštěvníci firem, obchodů a restaurací Dojíţdějící za prací

100

Bydlící

6:00

5:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

10:00

9:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007 Josefov je velmi atraktivní lokalitou s nejdraţšími cenami bytů v Praze. I zde je však mnoho domů s regulovaným nájemným a tedy i původním obyvatelstvem. Praha 1, na rozdíl od Prahy 2, téměř všechny domy prodala do soukromých rukou (bytovým druţstvům či do osobního vlastnictví). Protoţe tito lidé své byty vlastní, ani po deregulaci nájemného nebudou nuceni se odstěhovat. Na druhou stranu nejvíce domů v lokalitě vlastní soukromá fyzická osoba a její budoucí vývoj bude záviset na jejich rozhodnutích. Domy v Paříţské ulici jiţ teď obývané vyšší společenskou třídou, svůj sociální status pravděpodobně ještě posílí a v závislosti na konání fyzických osob vlastnících domy v lokalitě se oblast vyššího sociálního statusu obyvatel rozšíří dále od Paříţské ulice. Zájem o bydlení 103

v lokalitě se zdá být vysoký. V územním plánu hl.m. Prahy je téměř celé území Josefova označeno jako čistě36 nebo všeobecně37 obytné. Podíl bydlení by zde neměl klesnout pod 60 – 80 % v závislosti na daném území. Na rozdíl od Nového i Starého Města není v Josefově vysoká nabídka pronájmu nebytových prostor. Zřejmě z důvodu jejich malého mnoţství. Průměrné ceny pronájmu komerčních prostor se pohybují od 200 Kč do 400 Kč/m2 (Finanční noviny 2007) a jsou niţší neţ ceny pronájmu bytů (300 Kč – 550 Kč/m2) (Digireality 2007). I tato skutečnost potvrzuje mnohem větší zájem o bydlení neţ podnikání. Komercializace bude dle mého názoru v lokalitě postupovat velmi pomalu a Josefov si zachová svůj rezidenční charakter.

6.4.

Dolní část Václavského náměstí (střed Zlatého kříţe) Václavské náměstí tvoří střed Nového Města a zároveň přirozený článek propojující

Staré Město s Novým. Spolu s ulicí Na Příkopě a 28. října vytváří významné společenské a obchodní středisko praţského centra pojmenované proto Zlatý kříţ. Z hlediska počtu procházejících osob jde o nejfrekventovanější praţskou část. Václavské náměstí vzniklo při zaloţení Nového Města v roce 1348 jako tzv. Koňský trh. Název byl odvozen od původního účelu náměstí - obchodování s koňmi a prodeje zemědělských výrobků. Tehdy nebyla jeho pozice vnímána jako dnes. Rozprostíralo se na okraji města a na jihovýchodním konci bylo ohraničeno hradbami s Koňskou branou. Ta byla v roce 1875 zbourána a nahrazena Národním muzeem (Bečková 1998). Na náměstí se rovněţ zcela běţně popravovalo. Stály zde dokonce dvě šibenice. V roce 1680 byla Janem Jiřím Bendlem při vstupu do Jindřišské ulice postavena socha sv. Václava. (dnes Štulcovy sady na Vyšehradě). Při významných chvílích se u ní Praţané setkávali a v roce 1848 tu byla slouţena mše za dobré pořízení českých poslanců, kteří odjíţděli předloţit císaři do Vídně své poţadavky (Rybár 1980). Později navrhl K. H. Borovský přejmenování náměstí na Svatováclavské. Trhy ukončily svou činnost v roce 1877 (Praţská informační sluţba 2007). V roce 1895 byl na náměstí zaveden elektrický proud a o pět let později se v těchto místech objevila první tramvaj na elektrický pohon. Nové dopravní prostředky jezdily 36

Území čistě obytné – území slouţící pro bydlení. Kromě staveb pro bydlení jsou přípustná mimoškolní zařízení pro děti a mládeţ, mateřské školy, zdravotnická zařízení a zařízení sociální péče a dále sportovní zařízení a obchodní plochy pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí (Územní plán hl.m Prahy ). 37 Území všeobecně obytné – území slouţící převáţně pro bydlení s moţností umisťování dalších funkcí pro obsluhu obyvatel. Kromě staveb pro bydlení a staveb povolených pro čistě obytné území jsou zde navíc přípustná kulturní a školská zařízení, církevní zařízení, malá ubytovací zařízení, drobná nerušící výroba, zařízení veřejného stravování a nerušící sluţby (Územní plán hl.m Prahy ).

104

po náměstí aţ do roku 1980. Po odstranění kolejí zde bylo vysázeno mnoţství okrasných keřů a květin a v 80. letech došlo k úpravě spodní části náměstí v rozsáhlou pěší zónu (Bečková 1998). Dvacáté století potvrdilo politickou funkci Václavského náměstí, jeţ se stalo tradičním místem demonstrací, oslav a jiných masových setkání lidu. Všechna tato shromáţdění se odehrávala v horní části Václavského náměstí u sochy sv. Václava od J. V. Myslbeka z roku 1912 (Borovička, Hrůza 1983). Dolní části náměstí zůstala funkce obchodní. Po první světové válce zde panoval čilý stavební ruch a po vzniku Velké Prahy (1922) se začaly zřizovat luxusní domy, banky, obchody, hotely a restaurace, stejně jako v největších ulicích, které náměstí křiţují - v ulici 28. října a navazující Národní třídě a v ulici Na Příkopě (Zlatý kříţ). Obrázek

32:

Václavské

náměstí

od

Obrázek 34: Václavské náměstí od

Můstku v roce 1868

Můstku v roce 1885

Foto: František Fridrich Zdroj: Bečková 1998

Foto: František Fridrich Zdroj: Bečková 1998

Obrázek

33:

Václavské

náměstí

od

Obrázek 35: Dolní levá část Václavského

Můstku v roce 1895

náměstí, pohled od Můstku před r. 1894

Zdroj: Bečková 1998

Foto: Jan Mulač Zdroj: Bečková 1998 105

Obrázek 36: Pohled na dolní část Václavského náměstí a ulici Na Příkopech po roce 1900

Foto: Stengel and Co. Zdroj: Bečková 1998 Na předešlých fotografiích je zobrazeno Václavské náměstí v 2. pol. 19. století. První z fotografií zachycuje náměstí v roce 1868, v poslední etapě jeho klidné historie. Za Koňskou branou zmizela pole a vinice, vyrostly zde první domy z obce Královské Vinohrady. Druhá fotografie pochází z roku 1885, ještě před počátkem výstavby Národního muzea, hradby jsou jiţ zbourány. Rok 1895 ukazuje třetí obrázek, kde na vrcholu jiţ dominuje Národní muzeum, z plochy zmizelo stromořadí a po celé délce náměstí byly postaveny obloukové lampy. Na posledních dvou obrázcích je vyfotografována dolní část Václavského náměstí, tedy lokalita, které se věnuji. Na obou z nich můţeme jiţ v této době pozorovat značný počet lidí a zvýšený dopravní ruch. Pro výzkum rytmu lokality jsem zvolila dolní část Václavského náměstí, místo, kde se kříţí s ulicí Na Příkopě a 28. října a které tvoří střed tzv. Zlatého kříţe (obrázek 37). Tento prostor je díky své poloze přirozeným centrem, a proto je z hlediska pěší dopravy jedním z nefrekventovanějších v Praze. Z tohoto důvodu jsou do výzkumu zahrnuty pouze budovy těsně přiléhající ke sledovanému prostoru. Tyto domy neobývají lidé. I kdyţ to však na první pohled není zcela zřejmé, mnohé budovy v okolí náměstí funkci obytnou mají. Demografickou analýzu obyvatelstva jsem provedla pro území zobrazeném obrázkem 38.

106

Obrázek 37: Dolní část Václavského

Obrázek 38: Střed Zlatého kříţe –

náměstí – sledovaná lokalita

sledovaná lokalita

Zdroj: Mapy Atlas

Zdroj: Mapy Atlas

6.4.1. Skutečné obyvatelstvo Václavského náměstí Václavské náměstí a přilehlé ulice se vyznačují zvýšenou koncentrací obchodu a kancelářských prostor na úkor obytné funkce. Jiţ při svém vzniku ve 14. století bylo náměstí určeno k obchodování a tato funkce zde nadále přetrvává. Je posilována výbornou dopravní dostupností38 a s ní související vysokou denní návštěvností. Obrázek 39 zobrazuje funkční vyuţití budov v širším prostoru dolní části náměstí. Pouze dvě budovy ve sledovaném prostoru mají funkci čistě obytnou. V jedné z nich, stojící přímo na Václavském náměstí, se však v přízemní části nalézají prostory pro obchodní činnost, jeţ jsou v současné době nevyuţity. V oblasti převaţuje funkce obchodní (nákupní centra, pasáţe). Často se obchod či restaurace vyskytuje v dolní části domu v kombinaci s kancelářemi či bydlením v horních patrech. Obytná funkce je typická spíše pro část patřící k Novému Městu a je koncentrována spíše do postranních ulic jihozápadní části. Většinu budov v území vlastní soukromá fyzická osoba, často je dům rozdělen mezi více vlastníků. Některé obytné budovy (nebo pouze část bytů v obytné budově) patří stále MČ Praha 1 nebo Bytovému podniku Prahy 1, který je jiţ několik let v likvidaci.

38

Na Václavském náměstí se kříţí všechny tři trasy metra (A, B a C) a Vodičkovou a Jindřišskou ulicí projíţdí 4 denní tramvajové linky v intervalech 1 – 5 min.

107

Obrázek 39: Funkční vyuţití dolní části Václavského náměstí a přilehlých ulic v roce 2007

Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007 Poznámka: Restaurační zařízení jsou zařazeny pod obchodní funkcí Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 23

Širší prostor Václavského náměstí je plný kontrastů. Denní ruch ulic Zlatého kříţe se střetává s klidem a prázdnotou ulic okolních. Mnoho návštěvníků náměstí zajisté nikdy nespatřilo ulice v jeho těsné blízkosti. Zchátralé a špinavé domy ostře kontrastují se zrekonstruovanými budovami hlavní třídy (obrázek 40, 41 a 42). Obrázek

40:

Dům

č.p.

721,

ulice

Obrázek 41: Provaznická ulice, Staré

Palackého, Nové Město

Město

Foto: autorka

Foto: autorka

108

Obrázek 42: Pohled do ulice V Cípu, Nové Město

Foto: autorka Protoţe ve sledované lokalitě ţije jiţ jen málo obyvatel, demografické charakteristiky neukazují na ţádné výjimečnosti. Sledovaní jsem tedy omezila pouze na rozmístění osob starších 65 let a osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním (obrázky 43 a 44). Navíc podle mého názoru, počet bydlících obyvatel od roku 2001 ještě poklesl. Některé domy, za které SLDB sleduje charakteristiky obyvatel, se zdají být neobydlené. Obytná funkce není v oblasti tou hlavní, jako tomu bylo v obou předešlých sledovaných lokalitách. Domy s nebytovou funkcí zde převaţují, a proto mají uvedené údaje spíše orientační charakter a jen těţko lze nalézt pravidelnosti. Území nepatří k výrazně stárnoucím, podíl osob starších 65 let se nejčastěji pohybuje v rozmezí 0.1 aţ 20 %. Starší lidé ţijí spíše v postranních ulicích, dále od náměstí. Podle podílu osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním, který vykazuje spíše niţší hodnoty, soudím, ţe v lokalitě ţije stále původní obyvatelstvo. Vysoký počet vzdělaných osob ţije pouze v několika domech části patřící Starému Městu. Zájem vyšších tříd o bydlení zde je podle mého názoru minimální. Počet cizinců v území zjištěný na základě sčítání je rovněţ nízký. A ani na zvoncích obydlených domů jsem neobjevila ţádné cizí jméno. Hlavní třída není z důvodu nepřetrţitého denního i nočního ruchu atraktivní a postranní ulice jsou obývány původním obyvatelstvem a navíc mnoho domů je ve špatném stavu.

109

Obrázek 43: Podíl osob starších 65 let na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %)

Legenda 0 0.1 - 15.0 15.1 - 20.0 20.1 - 30.0 30.1 - 50.0 Neobydlené domy Domy s méně neţ 5 obyvateli

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 23

Obrázek 44: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu starším 15 let v roce 2001 (v %)

Legenda < 17.0 17.1 - 25.0 25.1 - 35.0 35.1 - 50.0 50.1 - 75.0 75.1 - 100.0 Neobydlené domy Domy s méně neţ 5 obyvateli staršími 15 let

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 23

110

Počet pracovních míst v lokalitě je vzhledem ke koncentraci obchodní a kancelářské činnosti vysoký. Z dat za urbanistické obvody, podrobně rozebraných v kapitole 5.2, je patrné soustředění pracovních příleţitostí praţské centra právě do oblasti Zlatého kříţe. Této skutečnosti si všiml jiţ v roce 1965 Murdych (1966) a sestavil obrázek rozloţení pracovních příleţitostí v dané oblasti (obrázek 45). Protoţe na sebe jednotlivá pracoviště nepřetrţitě navazují, zobrazil je jako kontinuální jevy. Jiţ v roce 1965 oplývalo Václavské náměstí obrovským mnoţství pracovních příleţitostí a ani dnes tomu není jinak. Oblast, kde jsem prováděla terénní šetření, zahrnuje pouze 3 budovy s pracovní funkcí a denně ji za účelem zaměstnání navštíví téměř 500 osob. Obrázek 45: Rozloţení pracovních příleţitostí v oblasti Zlatého kříţe v roce 1965

Zdroj: Murdych 1966 Kromě osob, které jsou v území nebo jeho okolí zaměstnány, tvoří nemalou část skutečného obyvatelstva denní návštěvníci, převáţně zákazníci místních obchodů a restaurací. Ve srovnání s Josefovem nejsou na Václavském náměstí pouze luxusní a drahé obchody. Mezi zákazníky patří tedy jak Češi, tak cizí státní příslušníci. Např. v třípatrovém obchodu New Yorker na rohu ulice Na Příkopě nakupuje ve všední den kolem 15. hodiny zhruba 400 lidí. Zahraniční turisté lokalitou procházejí téměř nepřetrţitě. Václavským náměstím začíná mnoho poznávacích výletů po praţském centru. Murdych (1966, 1980) měl při hodnocení skutečného obyvatelstva praţského centra situaci

„zjednodušenou“

z důvodu

nízkého

podílu

zahraničního

cestovního

ruchu

111

v komunistickém reţimu tehdejší doby. Přesto byl i v této době počet osob procházejících územím vysoký (obrázek 46 a 47).

Obrázek 46: Mapa hustoty pěší dopravy v centru města v roce 1965 a 1980

Zdroj: Murdych 1966

Zdroj: Murdych 1980 6.4.2. Kaţdodenní ţivot v lokalitě a její denní rytmus Václavské náměstí má oproti dvěma předešlým lokalitám zcela odlišný denní rytmus. Ve sledované oblasti chybí obytná funkce. Veškeré přítomné obyvatelstvo je tvořeno pracujícími lidmi, návštěvníky a turisty. Přestoţe je lokalita, kde proběhlo terénní šetření, mnohem menší neţ druhé dvě sledované oblasti, vyskytuje se zde v průběhu dne více osob (pokud nepočítáme bydlící obyvatelstvo). Po celý den proudí do lokality mnoţství lidí, v noci pak dochází k jejímu vylidnění, coţ je znakem komerční lokality (Foley 1954). Denní rytmus v podstatě určují návštěvníci obchodů, restaurací a lidé procházející lokalitou. Ze tří sledovaných oblastí bude proto v této patrně největší rozdíl mezi letními (jarními,

112

podzimními) a zimními měsíci. V nočních hodinách je lokalita téměř vylidněná. Skutečné obyvatelstvo dolní části Václavského náměstí v průběhu všedního dne ukazuje graf 17. Graf 17: Denní rytmus dolní části Václavského náměstí – všední den 1200 Lidé venku

1100

Lidé v restauracích a u stánků

1000

Lidé v obchodech

Počet osob v lokalitě

900

Pracující v ochodech a restauracích Pracující v kancelářích

800 700 600 500 400 300 200 100

6:00

5:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

10:00

9:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

Zdroj: terénní šetření 2007

6 hodin

Lidé jsou v dolní části náměstí ve všední den vidět přibliţně od 6. hodiny ranní. Oblastí pouze prochází a spěchají pravděpodobně do zaměstnání. Jejich

7 hodin

počet postupně vzrůstá a zvyšuje se také frekvence jejich pohybu. Po 7. hodině vstupují první jedinci do kancelářských budov.

8 hodin

Od 8. hodiny se k pracujícím lidem přidávají turisté. Pomalu se otevírají restaurace, ale jsou zatím bez hostů. Lokalitou projíţdí dodávky, které nejspíše přiváţí do místních obchodů zboţí. Mezi 8. a 9. hodinou vzroste počet pracujících, a to v obchodech, v restauracích (celkem 8 těchto zařízení), ale především v kancelářích, které jsou ve sledované lokalitě umístěny ve dvou budovách. První z nich, dům na Můstku realizovaný v letech 1977–78 (ČKD) v návaznosti na podchod a vestibul stanice metra A Můstek (Archiweb 2005), stojí v katastrálním území Staré Město v samém středu Zlatého kříţe. Kromě obchodu s oblečením New Yorker (firma zde také vlastní kancelářské prostory) se zde nachází kanceláře tří zahraničních společností dohromady s 137 zaměstnanci. 113

Do sledování nebyly zahrnuty prostory metra. Novostavba s názvem palác Euro má v přízemí dva obchody a vyšší patra domů tvoří kancelářské prostory 9 firem, které dohromady zaměstnávají 288 osob. Snaha co nejvíce vydělat stavbou vysoké budovy na malém pozemku (Pacione 2001), způsobuje, ţe se na takto malém území nachází skoro stejný počet zaměstnanců jako např. ve sledované části Podskalí. 9 hodin

Od 9 hodin, kdy otevírají obchody, začínají významnou sloţku skutečného obyvatelstva tvořit jejich zákazníci. Počet i podíl na celkové populaci roste zhruba do 15. hodiny, poté opět klesá. Aţ do zavírací doby (21 hodin) dosahují návštěvníci obchodů vysokých hodnot. V lokalitě se nachází dvě restaurace, které ovšem i přes svou polohu nejsou nikdy plně obsazené (srovnej s Josefov,

10 hodin

Podskalí). Přibliţně od 10 hodin začnou dolní částí náměstí procházet skupiny českých i zahraničních turistů. Ve většině případů přicházejí z ulice Na Příkopě, na Václavském náměstí se na chvíli zastaví kvůli poslechu odborného výkladu, a pokračují dále ulicí Na Můstku aţ na Staroměstské náměstí. Pokud bychom chtěli určit přibliţný počet turistů vyskytujících se v praţském centru během jednoho dne, postačilo by podle mého názoru spočítat počet osob, které prošly ulicí Na Můstku. Domnívám se, ţe ji projdou téměř všichni turisté, avšak jen málo osob dojíţdějících za prací39. Ti směřují spíše na Náměstí Republiky či na Národní třídu. Ulice je navíc poměrné úzká a tedy vhodná k zachycení všech procházejících.

11 hodin 12 hodin

Do 11. hodiny plynule přibývá počet osob v lokalitě způsobený hlavně růstem počtu zákazníků místních obchodů. Kolem oběda se přírůstek obyvatel zpomalí a naopak můţeme vidět více lidí v restauracích a u stánků

13 hodin 14 hodin

s občerstvením. S odbytím 13 hodiny však dochází opět k nárůstu. Zvyšuje se

15 hodin

najednou. V 15 hodin je v lokalitě přítomno nejvíce lidí. Hlavní sloţku tvoří

hlavně počet turistů. Na sledovaném území bývá aţ několik početných skupin zákazníci obchodů. Místní obchody nabízí většinou „módu pro mladé“ a nakupují v nich lidé niţšího věku (ţáci, studenti). Od 15. hodiny dochází k plynulému poklesu počtu všech přítomných osob způsobeném nejprve úbytkem zákazníků obchodů a zaměstnanců firem, později pak turistů a zaměstnanců obchodů a restaurací.

39

Počet osob, které prošly ulicí a vyskytují se v centru z jiného důvodu neţ turistiky by se mohl vyrušit s počtem turistů, kteří ulicí Na Můstku neprošli.

114

Kolem 16. hodiny bývá v lokalitě nejrušněji. K nepřetrţitě procházejícím 16 hodin 17 hodin turistům se přidávají lidé opouštějící svá zaměstnání (na Václavském náměstí i 18hodin jinde). Celá sledovaná oblast je zaplněna a lze jí jen těţko projít. Počet osob v lokalitě nadále ubývá. Do 19. hodiny téměř všichni zaměstnanci kanceláří 19 hodin 20 hodin odejdou domů. Kolem 20. hodiny ubude v lokalitě turistů. Skupiny s průvodci jsou vidět jiţ jen ojediněle a zůstávají především individuální turisté. 21 hodin

Ve 21 hodin zavírají všechny obchody. Znatelně se sníţí i počet lidí venku. Zaměstnanci obchodů zůstávají ještě zhruba půl hodiny a poté i oni odejdou domů. Z pracujících osob jiţ v oblasti zůstávají pouze zaměstnanci restaurací.

22 hodin

Se setměním (cca 22 hodin) nastává zlom40. Zákazníky obchodů a zaměstnance firem nahradí muţi lákající kolemjdoucí k návštěvě nočních podniků. Problematika prostituce v centru města je dlouholetým problémem, který zatím nikdo neumí definitivně vyřešit. Nastalá situace je však téměř bezvýchodná z důvodu nevhodného vlastnictví těchto nočních klubů. Ţádný z podniků v těsné

23 hodin

blízkosti Václavského náměstí se nenachází v budově patřící městské části. A tak jsou zde mnohem častěji vidět policisté a stráţníci, kteří situaci korigují. Kolem

24 hodin půlnoci přibudou k zmíněným muţům a skupinám turistů vyhledávajících tyto 3 hodiny sluţby ještě prostitutky a bezdomovci. Ruch v lokalitě ustává mezi 3.a 5. hodinou 5 hodin ranní v závislosti na počasí a přítomnosti městské policie. Víkendový den se příliš neodlišuje ode dne všedního. Situace je téměř identická. V sobotu (graf 18) je pouze celkový počet skutečného obyvatelstva v dolní části Václavského náměstí niţší kvůli nepřítomnosti zaměstnanců místních firem. Počet návštěvníků i turistů je rovnoměrněji rozloţen do celého dne a není zde patrný ţádný vrcholový bod. Dochází spíše k nepravidelným nárůstům a poklesům. Skupiny zahraničních turistů procházejí územím v menších intervalech neţ je tomu ve všední den a domnívám se, ţe jich lokalitou za den projde více. Závěrečný pokles obyvatel začíná aţ s 18. hodinou a turisté i návštěvníci restaurací se zdrţují déle do noci.

40

V zimních měsících dochází k stmívání dříve, zlom ve vyuţívání prostoru Václavského náměstí lze však také zpozorovat kolem 22. hodiny. Souvisí to spíše s zavírací dobou obchodů neţ vzniklou tmou.

115

Graf 18: Denní rytmus dolní části Václavského náměstí - sobota 1200 1100

Lidé venku

1000

Lidé v restauracích a u stánků Lidé v obchodech

900

Počet osob v lokalitě

Pracující v ochodech a restauracích 800 700 600 500 400 300 200 100

6:00

5:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

10:00

9:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

Zdroj: terénní šetření 2007 Oba grafy jsou vytvořeny na základě počtu osob v lokalitě v daný okamţik. Hlavní sloţku přítomného obyvatelstva tak tvoří zákazníci obchodů. Skutečnou dominantou jsou však procházející čeští a hlavně zahraniční turisté. Protoţe se jedná o velmi malé území, početní stav turistů v určitou hodinu není vysoký. Avšak za jednu hodinu jich ve všední den i o víkendu (jarní, letní a podzimní měsíce) lokalitou projde obrovské mnoţství. Ve vývoji Václavského náměstí nesehrál komunistický reţim tak velkou roli jako v rezidenčních lokalitách v centru Prahy a jeho důsledky jsou dnes jiţ překonány. Komercializace zde probíhala od 19. století, ale v podstatě jiţ ve svých počátcích slouţilo náměstí obchodu. Ten náměstí provázel po celou dobu jeho existence a ani v budoucnu tomu nejspíše nebude jinak. Veškeré plochy jsou jiţ zastavěny a kromě několika málo zchátralých budov jsou všechny domy opravené nebo ve velmi dobrém stavu. Ve většině z nich sídlí zahraniční firmy nebo obchody. Jiţ dnes tu neţije mnoho obyvatel a jen málo domů plní obytnou funkci. U nových staveb a stavebních úprav nesmí podle územního plánu dojít ke změně stávajícího podílu bydlení. Potenciál pro další komercializaci zde tudíţ nevidím. Otázkou ovšem je, kdo bude v lokalitě bydlet a jak vysoké nájmy přijdou po deregulaci. Zájem o bydlení v této oblasti není zřejmý jako třeba v Josefově.

116

Koncem roku 2005 byl vybrán vítězný projekt na přestavbu Václavského náměstí, který v první řadě řeší opětné propojení Národního muzea s náměstím a přesunutí parkovacích míst do podzemí. Dolní části Václavského náměstí se však tato proměna dotkne jen málo. Snahou zastupitelů Prahy 1, místních obyvatel i majitelů firem je do budoucna vyřešit problematiku prostituce a reklam lákajících na sexualní sluţby. Za tímto účelem vzniklo Sdruţení Nového Města praţského, jehoţ členy se staly místní občané, firmy a podnikatelé sídlící v prostorech Václavského náměstí. Sdruţení sestavilo seznam nočních podniků a budov, ve kterých sídlí a snaţí se jednat s jejich majiteli (Sdruţení Nového Města praţského 2007) V několika případech jiţ došlo na jejich podnět k vypovězení smlouvy s nočním podnikem v lokalitě. Jestli se tedy lokalita stane atraktivní a bezpečnou také po setmění, zaleţí nejspíše na aktivitách tohoto sdruţení. Počet zahraničních turistů na Václavském náměstí v podstatě odráţí jejich celkový počet v Praze. Protoţe téměř kaţdoročně dochází k nárůstu příjezdů zahraničních hostů do Prahy, lze předpokládat rovněţ zvýšení počtu procházejících osob prostorem Václavského náměstí.

6.5.

Shrnutí Pro výzkum kaţdodenního ţivota a denního rytmu byly vybrány tři lokality

v praţském centru: Podskalí, Josefov a dolní část Václavského náměstí. Všechny se nacházejí na pravém břehu Vltavy a v rámci centra plní odlišné funkce. Pomocí statistik jsem hodnotila vţdy celé urbanistické obvody (v případě Václavského náměstí okolní bloky budov), pro hlubší terénní šetření jsem zvolila menší oblasti, tak aby reprezentovaly celou lokalitu. Podskalí je rezidenční lokalitou v jiţní části centra. Leţí na území té části Nového Města, která spadá pod MČ Praha 2. Stejně jako v celém centru dochází i zde k úbytku stálých obyvatel. Příčinou není komercializace, ale spíše stárnutí původního obyvatelstva a záporné saldo migrace. Myslím, ţe přistěhovalí do lokality často nenahlásí změnu bydliště a pokles obyvatel můţe být ve skutečnosti niţší. Protoţe však v Podskalí roste počet mladých osob (15-29 let), mohly by v budoucnu nad starými lidmi převládnout. Územní plán stanovuje v oblasti podíl obytné funkce na 60 – 80 % a není zde patrná snaha o vytvoření kancelářských či obchodních prostor. Podskalí pravděpodobně zůstane primárně rezidenční funkce. Kromě bydlících osob tu podstatnou část denního obyvatelstva tvoří zaměstnanci úřadů a studenti střední a vyšší odborné školy.

117

Katastrální území Josefov leţí v severní části centra a je ze všech stran obklopeno Starým Městem. Primárně plní také rezidenční funkci. Dochází zde k částečnému nahrazování původního obyvatelstva vyšší společenskou vrstvou obyvatel, mezi nimi také cizinci. Jiţ SLDB 2001 zaznamenalo zvýšený počet bydlících cizinců, kteří pochází převáţně ze „západních zemí“. Proces se šíří velmi pomalu a je zatím zjevný hlavně v Paříţské ulici. I Josefov je v územním plánu pokládán za obytnou zónu (60 – 80 % bydlení) a bydlení zde převaţuje. Zdejší ochody a restaurace se specializují na náročnější klientelu a jejich hosté bývají spíše cizinci. Ţidovské památky přitahují do lokality mnoho českých i zahraničních turistů. Václavské náměstí a Zlatý kříţ plní jiţ od dob svého vzniku funkci obchodní. Trvale bydlící obyvatelstvo najdeme spíše v postranních ulicích, přímo na náměstí ţije lidí jen velmi málo. Nic nenasvědčuje tomu, ţe by do lokality přicházely vyšší třídy obyvatel nebo cizinci. V mnoha vedlejších ulicích jsou domy ve velmi špatném fyzickém stavu. Obchody zde se nezaměřují pouze na bohatší klienty a navštěvují je jak čeští, tak zahraniční zákazníci, převáţně však mladšího věku. Moderní budovy nabízí mnoho kancelářských prostor. Na malém území je koncentrováno mnoţství pracovních míst. Náměstí je součástí většiny turistických tras po praţském centru. Tři sledované oblasti se liší svou rozlohou i počtem obyvatel, proto při porovnávání denního rytmu nelze hodnotit absolutní počet skutečného obyvatelstva, ale pouze vzájemný poměr jednotlivých sloţek. Obrázky 47 a 48 zachycují dvacetičtyřhodinový rytmus lokalit ve všední den a v sobotu. Rytmus lokalit je závislý na osobách, které ji v průběhu dne vyuţívají. Podobnosti i odlišnosti mezi jednotlivými oblastmi spočívají právě ve sloţkách skutečného obyvatelstva. Josefov a Podskalí jsou rezidenční lokality. Trvale bydlící obyvatelstvo představuje největší podíl na celkovém počtu přítomných osob. Oba rytmy jsou si na první pohled podobné. Část stálého obyvatelstva odjíţdí denně do zaměstnání či školy a večer se vrací domů. Protoţe Podskalí plní zároveň pracovní funkci dojde k nahrazení bydlícího obyvatelstva, které opouští lokalitu, pracujícími osobami. Druhá část stálého obyvatelstva zůstává v průběhu dne v lokalitě. Přes noc jsou téměř všichni obyvatelé ve svých domovech. Ve sledované části Václavského náměstí neţijí stálí obyvatelé. Od ranních hodin, kdy do lokality přichází zaměstnanci firem a obchodů, dochází k plynulému nárůstu počtu osob v lokalitě. V noci se kromě několika procházejících osob v oblasti nikdo jiný nevyskytuje.

118

Obrázek 47: Denní rytmus tří vybraných lokalit v centru Prahy – všední den 3000

PODSKALÍ

Počet osob v lokalitě

2500

2000

1500

1000 Počet osob v projíţdějících automobilech Návštěvníci* Dojíţdějící za prací a do škol

500

Bydlící

6:00

5:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

9:00

10:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

* Osoby, které se v lokalitě vyskytují z jiného důvodu neţ bydlení, práce a školy 1000

JOSEFOV

900 800

Počet osob v lokalitě

700 600 500 400 300 Turisté

200

Návštěvníci firem, obchodů a restaurací Dojíţdějící za prací

100

Bydlící 5:00

6:00

5:00

6:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

10:00

9:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - dolní část

1200 Lidé venku

1100

Lidé v restauracích a u stánků

1000

Lidé v obchodech

Počet osob v lokalitě

900

Pracující v ochodech a restauracích Pracující v kancelářích

800 700 600 500 400 300 200 100

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

10:00

9:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007 Poznámka: Měřítka osy x (počty obyvatel v lokalitě) nejsou srovnatelná. Postupy, kterými grafy vznikly, jsou vysvětleny v kapitole Metodika práce.

119

Obrázek 48: Denní rytmus tří vybraných lokalit v centru Prahy- sobota PODSKALÍ

3000

Počet osob v lokalitě

2500

2000

1500

1000 Počet osob v projiţdějících automobilech Návštěvníci*

500

Dojíţdějící za prací Bydlící 6:00

5:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

9:00

10:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

* Osoby, které se v lokalitě vyskytují z jiného důvodu neţ bydlení, práce a školy 1000

JOSEFOV

900 800

Počet osob v lokalitě

700 600 500 400 300 Turisté 200

Návštěvníci firem, obchodů a restaurací Dojíţdějící za prací

100

Bydlící

6:00

5:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

10:00

9:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - dolní část

1200 1100

Lidé venku

1000

Lidé v restauracích a u stánků Lidé v obchodech

900 Počet osob v lokalitě

Pracující v ochodech a restauracích 800 700 600 500 400 300 200 100

6:00

5:00

4:00

3:00

2:00

1:00

0:00

23:00

22:00

21:00

20:00

19:00

18:00

17:00

16:00

15:00

14:00

13:00

12:00

11:00

10:00

9:00

8:00

7:00

6:00

0

Čas

Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007 Poznámka: Měřítka osy x (počty obyvatel v lokalitě) nejsou srovnatelná. Postupy, kterými grafy vznikly, jsou vysvětleny v kapitole Metodika práce

120

Víkendový den je v Podskalí i Josefově odlišný, právě kvůli trvale bydlícímu obyvatelstvu. Část osob odjede na chatu či chalupu a jsou pryč po celý den. Nedochází tedy k poklesu této sloţky v ranních hodinách a nárůstu ve večerních. Protoţe v Podskalí tvoří většinu pracujícího obyvatelstva zaměstnanci úřadů, o víkendu zde tato část osob téměř chybí. Většina obyvatel, kteří dojíţdějí za prací do Josefova, pracuje v oblasti obchodu a sluţeb. V sobotu je tedy počet pracujících osob téměř stejně vysoký jako ve všední den. Na Václavském náměstí se právě z důvodu neexistence trvale bydlících osob všední den od víkendového zásadně neliší. Pouze počet pracujících lidí se sníţí, protoţe většina z nich je zaměstnána v místních zahraničních firmách. Josefov a Václavské náměstí na rozdíl od Podskalí představují atraktivní místo pro turisty. Od 10. hodiny do setmění (cca 21 aţ 22 hodin) lokalitami prochází skupiny českých a zahraničních turistů. Přispívají k vysokému ruchu a to hlavně v odpoledních hodinách (nejvíce 15 – 16 hodin) a o víkendech. V Podskalí je tato část skutečného obyvatelstva zanedbatelná a proto je lokalita kromě ranních a večerních hodin všedního dne (ruch způsobený příchody/odchody z/do zaměstnání nebo školy) velmi klidná. Umístění mnoha restaurací a kaváren odlišuje Podskalí a Josefov od Václavského náměstí. Hosté navštěvují tato zařízení převáţně ve večerních hodinách (ve všední den i o víkendu) a v obou oblastech jsou příčinou denního vrcholu v 21 hodin. V Podskalí navíc místní restaurace slouţí jako „jídelny“ pro zaměstnance okolních firem a úřadů a počet hostů se zde zvyšuje také v době podávání obědů. V Podskalí a Josefově se nachází mnoho malých obchodů, které jsou vhodné pouze pro úzce specifikovanou klientelu (Podskalí – místní obyvatelé x Josefov – „majetnější“ zákazníci). Na Václavském náměstí můţeme naopak najít rozlehlé několikapatrové obchody. Většina z nich se specializuje na módu a mají mnohem širší okruh zákazníků. Jejich klienti proto tvoří hlavní sloţku skutečného obyvatelstva a jsou příčinou vysokého počtu osob v lokalitě po celou dobu otevíracích hodin. Po zavírací době (21 hodin) dojde v oblasti k skokovému poklesu celkového počtu osob. Protoţe ve sledované části dominuje jeden obchod, který navštěvují převáţně mladší zákazníci, denní vrchol Václavského náměstí je jiţ v 15 hodin. Podskalské obchody nabízejí převáţně zboţí denní potřeby (potraviny, drogerie apod.) a k nákupům zde dochází spíše v dopoledních hodinách. Naopak v Josefově se z většiny nacházejí luxusní obchody (šperky, značkové oblečení), jejich zákazníci jsou převáţně cizinci a ti zde nakupují hlavně večer (otevírací doba je většinou do 20 hodin).

121

Podskalí jako jediné má na svém území velmi rušnou komunikaci, část skutečného obyvatelstva tedy tvoří ve všední den i osoby v projíţdějících automobilech a tramvajích41. Jejich počet je důleţitý zvláště v dopravních špičkách (ráno a večer ve všední dny), protoţe zde z důvodu neprůjezdnosti stráví více času.

41

Osoby v tramvajích nejsou do výsledného počtu skutečného obyvatelstva započítány, protoţe lokalitou projedou bez zastávky zhruba za 5 vteřin.

122

7. ZÁVĚR Základ diplomové práce tvoří dvě hlavní kapitoly. První se věnuje odhadu počtu veškerého obyvatelstva praţského centra, druhá představuje hlubší analýzu na příkladu tří centrálních oblastí. Přidáním časové dimenze sleduje kaţdodenní ţivot a dvacetičtyřhodinový rytmus vybraných lokalit. V úvodu jsem si stanovila dva cíle a tři výzkumné otázky. Kaţdý z cílů odpovídá jedné hlavní kapitole. Prvním cílem práce bylo na základě statistických dat určit počet skutečného obyvatelstva v centru Prahy a vzájemný poměr jednotlivých skupin obyvatel, které ho tvoří. S ním souvisí dvě výzkumné otázky. První se ptá, jaký je rozdíl mezi denním a nočním obyvatelstvem a vzájemný poměr mezi jednotlivými skupinami, které tvoří veškeré obyvatelstvo. Počet osob ve skupinách skutečného obyvatelstva jsem zjišťovala pomocí dostupných statistických dat. Abych zmírnila nedostatky, zasadila jsem hodnoty do širšího číselného rozpětí. Uvedená rozpětí zahrnují moţnou změnu v čase (SLDB 2001) a pravděpodobně statisticky neevidované obyvatelstvo. V centru města dochází k dlouhodobému úbytku trvale bydlícího obyvatelstva. Jedním z důvodů je nárůst komerčních aktivit, které jsou z velké části příčinou vysokého počtu osob navštěvujících praţské centrum. Rozdíl mezi denním a nočním obyvatelstvem je proto značný. V centru města se přes den vyskytuje aţ 5krát více osob neţ v noci. Největší podíl na skutečném obyvatelstvu tvoří pracující osoby, coţ jen dokazuje obrovskou koncentraci pracovních příleţitostí na malé území praţského centra. Druhou nejpočetnější skupinou obyvatel jsou zahraniční turisté a třetí osoby dojíţdějící za sluţbami. Osob dojíţdějících za prací je zhruba 3krát více neţ bydlících obyvatel. Také zahraniční turisté tvoří dvojnásobek bydlícího obyvatelstva. Počet turistů ubytovaných přímo v centru dosahuje třetiny zde ţijících osob. Centrum Prahy je funkčně různorodé. Kaţdá jeho část se přizpůsobuje jiné skupině obyvatelstva. Vnitřní části jsou zaměřené spíše na turisty, protoţe se jich tu přes den vyskytuje obrovské mnoţství a plynou z nich největší zisky. V nejuţším centru města (Václavské náměstí, Staroměstské náměstí a okolí) se nacházejí velmi drahé restaurace a převaţují obchody se suvenýry či značkovým zboţím. V okrajových oblastech zůstávají levnější restaurace a obchody denní potřeby, které jsou však často také velmi drahé a jejich nabídka není dostatečná. Místní obyvatelé musí jezdit nakupovat do vzdálených obchodních

123

středisek. Přestoţe je centrum města „jádrem“ praţského obchodu pro bydlící obyvatelstvo je situace velmi podobná některým nově vzniklým suburbánním zónám. Druhá výzkumná otázka zněla, zda jsou dostupná statistická data vhodná pro výzkum skutečného obyvatelstva praţského centra a v jakých oblastech by ji bylo třeba posílit. Historické centrum Prahy je vymezeno podle hranic katastrálních území. Za takto malé územní jednotky neposkytuje česká statistika mnoho údajů. Bydlící obyvatelstvo, osoby dojíţdějící za prací a do škol můţeme sledovat pouze na základě Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001. Výstupem jsou věty za téměř všechny osoby a lze tedy získat data ve velmi podrobném územním členění. Velkou nevýhodou je ovšem jejich neaktuálnost. Za sedm let došlo ke změnám, coţ v práci dokazuji na několika příkladech. V roce 2001 byli poprvé evidováni cizinci s dlouhodobým pobytem v ČR, to významně obohatilo znalosti o cizích státních občanech. Přesto je v tomto směru česká statistika nedostatečná. Počty zahraničních a domácích turistů zjišťuje Český statistický úřad pouze za kraje ČR. Bylo tedy nutné přistoupit k odhadům na základě počtu ubytovacích zařízení. Osoby dojíţdějící za sluţbami se v podstatě zjistit nedají. Přestoţe je zjišťování počtu skutečného obyvatelstva velmi důleţité a potřebné, česká statistika neposkytuje dostatečné údaje, ani pokud jsou sledovány větší územní jednotky (Praha – Čermák a kol. 1995). K tématu by jistě přispěly např. vhodně zvolené dopravní průzkumy. ROPID a Ústav dopravního inţenýrství Prahy sledují v rámci Sčítání dopravy počet projíţdějících aut na vybraných komunikacích. Dále sčítají osoby v metru, autobusech a tramvajích. Výsledkem je počet osob, které ze celý den či noc projely mezi dvěma stanicemi a v případě metra i počet nastupujících a vystupujících osob. Ţádný z těchto výzkumů však nelze pouţít v případě sledování skutečného obyvatelstva. V mnoha amerických městech provádějí tzv. kordonové sčítání dopravy, kde se sledují všechny komunikace vedoucí do vymezené oblasti (Foley 1952). Murdych (1980) při sledování hustoty pěší dopravy v centru města pouţívá dat z Generelu dopravy. Dnes jsem se podobných výzkumů nedopátrala. V některých evropských zemích sbírají národní statistické úřady od vybraného vzorku obyvatel deníkové záznamy a zkoumají vyuţití času (Novák 2004). I ty by v případě dostatečného počtu sledovaných osob významně přispěly ke znalostem o pohybu osob v průběhu dne. Druhý cíl diplomové práce spočíval ve sledování denního rytmu vybraných lokalit neboli výskytu a vzájemnému poměru různých skupin obyvatel na daném území v průběhu 24 hodin. Byly vybrány tři lokality s rozdílnou funkční strukturou – Podskalí, Josefov a dolní 124

část Václavského náměstí, kde proběhlo v květnu a červnu 2007 terénní šetření. To se zaměřilo na sledování dočasně přítomných osob. Údaje o bydlícím obyvatelstvu byly převzaty ze SLDB 2001. Diplomovou práci by bylo dobré doplnit o dotazníkové šetření, které by zahrnovalo sledování pohybu bydlících osob během dne. Tím by byl rytmus lokalit kompletní. V práci jsem se snaţila odpovědět na otázku, zda existují podobnosti v denních rytmech vybraných oblastí. Přestoţe se denní rytmy sledovaných území liší, můţeme v nich nalézt určité pravidelnosti. Rytmus lokalit závisí na funkční struktuře dané oblasti, s níţ úzce souvisí mnoţství a struktura osob, které se zde vyskytují. V lokalitách s převaţující rezidenční funkcí tvoří bydlící obyvatelstvo největší podíl z počtu přítomných osob. Část stálého obyvatelstva odjíţdí denně do zaměstnání či školy a večer se vrací domů. Mezitím ho nahradí pracující obyvatelstvo, jehoţ mnoţství zaleţí na počtu pracovních míst v lokalitě. Pokud oblast není sídlem úřadů či velkých firem, zaměstnaných osob je zpravidla méně neţ osob bydlících, které lokalitu opustily. Naopak pokud rezidenční funkce na sledovaném území zcela chybí, má rytmus opačné tendence a místo k rannímu poklesu celkového počtu osob dochází k plynulému nárůstu aţ do odpoledních hodin (v případě lokality s pouze pracovní funkcí zhruba do 10. hodiny). V takovýchto lokalitách se zpravidla všední den příliš neliší od víkendového. Stálí obyvatelé o víkendu většinou neodjíţdí do zaměstnání, ale na rekreaci. Pryč bývají zpravidla po celý den i noc a proto má víkendový graf rytmu rezidenčních lokalit téměř konstantní průběh. Zda i o víkendu tvoří část skutečného obyvatelstva pracující osoby záleţí na odvětvové struktuře místních podniků. Obchody, restaurace, hotely aj. přes víkend provoz nepřerušují na rozdíl od škol, úřadů, bank a dalších. V centru města mají velký vliv na rytmus lokalit zahraniční turisté. Jejich přítomnost je však omezena na jarní, letní a podzimní měsíce. Intenzita turistiky závisí na atraktivitě daného místa a výskytu některé z historických památek. Po celý den pak obvykle lokalitami prochází skupiny českých a zahraničních turistů (10 – 21 hodin). Přispívají k vysokému ruchu a to hlavně v odpoledních hodinách (nejvíce 15 – 16 hodin) a o víkendech. Přítomnost restaurací a kaváren zvyšuje počet skutečného obyvatelstva převáţně ve večerních hodinách (nejvíce kolem 21. hodiny). Nezaleţí na cenové kategorii restaurace, ta ovlivňuje pouze strukturu hostů. Draţší zařízení navštěvují spíše cizinci. Diplomová práce přispěla k výzkumu problematiky skutečného obyvatelstva, kterému není v České republice věnována dostatečná pozornost. Pro centrum města má navíc dočasně přítomné obyvatelstvo v podstatě větší význam neţ obyvatelstvo bydlící, protoţe ho svým počtem mnohonásobně převyšuje. Znalost skutečného obyvatelstva je důleţitá pro úkoly 125

komunální politiky. Jeho počtu a struktuře by měly být přizpůsobeny sluţby v lokalitě i doprava. Bohuţel však není pro výzkum tohoto druhu dostatečná datová základna a abychom dosáhli přesných výsledků je třeba sledovat jen velmi malé lokality.

126

SEZNAM LITERATURY BEČKOVÁ, K. (1993): Asanace – zatracovaný i obdivovaný projekt obce Praţské, Klub Za starou Prahu, www.zastarouprahu.cz BEČKOVÁ, K. (1998): Zmizelá Praha. Nové Město. Schola ludus – Pragensia, Praha, 386 s. BEČKOVÁ, K. (2005): Zmizelá Praha. Staré Město. Schola ludus – Pragensia, Praha, 352 s. BERÁNEK, J. (2007): Jaký byl rok 2006 v cestovním ruchu a jaký bude 2007? COT Business, č.1 , s.12-13 BIČÍK, I., FIALOVÁ, D. (2001): Šetření rekreačních objektů v zázemí Prahy v letech 19911997. In: Bičík a kol.: Druhé bydlení v Česku. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 167 s. BOHÁČ, A. (1923): Hlavní město Praha. Studie o obyvatelstvu. SÚS, Bursík a Kohout, Praha, 100 s. BOROVIČKA, B., HRŮZA, J. (1983): Praha. 1000 let stavby města. Panorama, Praha, 299 s. ČERMÁK, Z., DRBOHLAV, D., HAMPL M., KUČERA, T. (1995): Faktické obyvatelstvo Prahy. Výzkumná zpráva. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Praha, nepublikováno, nestránkováno. DIJST, M. (1999): Two-earner families and their action spaces: A case study of two dutch communities. GeoJournal, 48, č.3, s. 195-206. DOLEČKOVÁ, P. (1999): Praha - rozvoj polycentrické struktury: hodnocení podmínek pro vznik obvodového centra Vršovice – Eden. Magisterská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 60 s. ELLEGÅRD, K. (1999): A time-geographical approach to the study of everyday life of individuals – a challenge of complexity. GeoJournal, 48, s. 167-175. ELLEGÅRD, K., PATER, B. (1999): Introduction: The complex tapestry of everyday life. GeoJournal, 48, č.3, s. 149-153. FOLEY, D. (1952): The Daily Movement of Population into Central Business Districts. American Sociological Review, 17, č. 5, s. 538-543.

127

FOLEY, D. (1954): Urban Daytime Population: A Field for Demographic-Ecological Analysis. Social Forces 32, č. 4, s. 323-330. GIDDENS, A. (1984): The Constitution of Society. Polity Press, Cambridge, 402 s. GIDDENS, A. (1989): Sociology. Polity Press, Cambridge, 815 s. GOLLEDGE, R., STIMSON, R. (1997): Spatial Behavior: A Geographic Perspective. The Guilford Press, New York, 620 s. GONDOVÁ, G. (2004): Ţivotný štýl obyvatel'ov v suburbánnej zóne Prahy. Magisterská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 108 s. HRŮZA, J. (1992): Urban Concept of Prague. Sborník ČGS, 97, č. 2, s. 75-87. HRŮZA, J. (1994): Historical Development of Prague. In: Barlow, M., Dostál, P., Hampl, M. eds.: Development and Administration of Prague. Instituut voor Sociale Geografie, Universiteit van Amsterdam, Amsterdam, s. 15-28. IRA, V. (2000). Vnútromestský pohyb človeka v čase a priestore (na príklade Bratislavy). In. Matlovič, R. (ed.): Urbánny vývoj na rozhraní milénií. Urbánne a krajinné štúdie 3, s. 167173. IRA, V. (2001). Geografia času: prístup, základné koncepty a aplikácie. Geografický časopis, 53, s. 231-246. JANÁČEK, J. (1968): Malé dějiny Prahy. Orbis, Praha, 356 s. KOHOUT, J., VANČURA, J. (1986): Praha 19. a 20. století. Technické proměny. SNTL, Praha, 289 s. KRÁL, J. (1946): Zeměpisný průvodce Velkou Prahou a její kulturní oblasti. Melantrich, Praha, 311 s. KRATOCHVÍL, P. (1992): Filosofický pohled na památkové dědictví Prahy. In: NovotnáGalardová, A., Kratochvíl, P.: Praha. Budoucnost historického města. Association pour la Communauté Culturelle Européenne, Paris, s. 15 – 23. LEHOVEC, O (1944): Prag, Eine Stadtgeographie und Heimatkunde. Volk und Reich, Praha, 236 s. LENNTORP, B. (1999): Time-geography – at the end of its beginning. GeoJournal, 48, č.3, s. 155-158. 128

LEY, D. (1983): A Social Geography of the City. Harper & Row, New York, 449 s. LINHART, J., RAK, V., VOŢENÍLEK J. (1977): Sociální aspekty ekologické zónace hlavního města Prahy. Sociologický časopis 13, č.1, s. 94-115. MED, R. (2005): Transformace systému center v Praze. Magisterská práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, Praha, 82 s. MOSCHELESOVÁ, J. (1937): The Demographic, Social and Economic Regions of Greater Prague: A Contribution to Urban Geography. Geographical Review 27, s. 413-430. MURDYCH, Z. (1965): K problému zonality populačních poměrů v Praze. Sborník ČSSZ, 70, č.1, s 41-54. MURDYCH, Z. (1966): Centrum Prahy jako bydliště a pracoviště. Sborník ČSSZ, 71, č.3, s. 231-250. MURDYCH, Z. (1980), Mapa hustoty pěší dopravy v centru města. Sborník ČSGS, 85, č. 4, s. 325-327. MURPHY, R., VANCE, J. (1954): Delimiting the CBD. Economic Geography, 30, č.3, s. 189-202. MURPHY, R., VANCE, J., EPSTEIN, B. (1955): Internal Structure of the CBD. Economic Geography, 31, č.1, s. 21-46 MURPHY, R. (1971): The Central Business District. Longman Group Limited, London, 193 s. MUSIL, J. (1960): Vývoj demografické struktury Prahy. Demografie, 2, s. 234-249. MUSIL, J., ILLNER, M. (1994): Development of Prague: long-term trends and scenarios. In: Barlow, M., Dostál, P., Hampl, M. eds.: Development and Administration of Prague. Instituut voor Sociale Geografie, Universiteit van Amsterdam, Amsterdam, s. 149-170. NOVÁK, J. (2004): Časoprostorová mobilita obyvatel a strukturované prostředí metropolitní oblasti. Magisterská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 112 s. OUŘEDNÍČEK, M. (1994): Vývoj a současné změny sociálně prostorové struktury Prahy. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 144 s.

129

OUŘEDNÍČEK, M. (2002): Urbanizační procesy obyvatelstva v Praţském městském regionu. Disertační práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 110 s. PACIONE, M. (2001): Urban Geography: a Global Perspective. Routledge, London, 663 s. PARKES, D., THRIFT, N. (1980): Times, Spaces, and Places. A Chronogeographic Perspective. John Wiley & Sons, Chichester, 527 s. PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. (2002): Výkladový slovník cestovního ruchu. Ministerstvo pro místní rozvoj, Česká republika, 448 s. PHILLIPS, B. (1996): City Lights. Urban - Suburban Life in the Global Society. Druhá edice. Oxford University Press, New York, 592 s. POSPÍŠILOVÁ, L., POSPÍŠILOVÁ, R. (2006): Jánský vršek-gentrifikace. Seminární práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 28 s. RYBÁR, C. (1980): Praha – průvodce, informace a fakta. Olympia, Praha, 374 s. ŘÍHA, J., STEFAN, O., VANČURA, J. (1956): Praha včerejška a zítřka. SNTL, Praha, 172 s. SÝKORA, L. (1993): Gentrifikace: měnící se tvář vnitřních měst. In: Sýkora, L. (ed.): Teoretické přístupy a vybrané problémy v současné geografii. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, s. 100-119. SÝKORA, L. (1996): Transformace fyzického a sociálního prostředí, In: Hampl, M. a kol.: Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, s. 361-394. SÝKORA, L. (1999): Komercializace centra Prahy a její důsledky. Veřejná správa S´99 10 (9), s. 28-29 - elektronická verze časopisu. SÝKORA, L. (2001): Proměny prostorové struktury Prahy v kontextu postkomunistické transformace. In: M. Hampl a kol.: Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská integrace a obecná teorie. DemoArt, Praha, s. 127-166. ŠNEJDOVÁ, I. (2006): Změny ve vzdělanostní struktuře obyvatelstva Praţského městského regionu. In. Ouředníček, M.: Sociální geografie praţského městského regionu. Univerzita

130

Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, s. 114-127. TEMELOVÁ, J. (2001): Současná komerční nebytová výstavba v Praze. Magisterská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 102 s. VILHELMSON, B. (1999): Daily mobility and the use of time for different activities. The case of Sweden. GeoJournal, 48, č.3, s. 177-185. VILÍMKOVÁ, M. (1993): Ţidovské město praţské, Aventinum, Praha, 231 s. VOLAVKOVÁ, H. (2002): Zmizelá Praha 3, Ţidovské město praţské, Paseka, Litomyšl, 149 s. VOTRUBEC, C. (1965): Praha – zeměpis velkoměsta. SPN, Praha, 243 s.

DALŠÍ POUŢITÉ ZDROJE

ČSÚ (2004): Dojíţďka za prací a do škol v hl. m. Praze podle SLDB 2001, http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/p/13-1127-04. ČSÚ

(2006):

Statistický

bulletin

-

hl.

m.

Praha

za

rok

2005,

http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/p/13-1102-05. ČSÚ (2006): Numeri Pragenses. Statistická ročenka hlavního města Prahy. Praha. ČSÚ (2007): Stavy obyvatel a rozlohy katastrálních území hl.m. Prahy 2001-2006. Časové řady, http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/casove_rady. ČSÚ (2007): Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních v krajích (NUTS III). Cestovní ruch – časové řady, http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cru_cr. ČSÚ (2007): Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních cestovního ruchu - základní výsledky za 4. čtvrtletí 2006, http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/p/9206-06. České

vysoké

učení

technické

v Praze

(2006):

Správa

účelových

zařízení,

http://www.suz.cvut.cz/. Magistrát hl.m. Prahy, http://magistrat.praha-mesto.cz/, 19.8.2007

131

Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy (2007): Výběr z Rejstříku škol a školských zařízení, http://rejskol.msmt.cz/. Muzeum hl.m Prahy: Expozice - historie zaniklého Podskalí - vory a lodě na Vltavě, http://www.muzeumprahy.cz/texty/expozice.php. Praţská informační sluţba. http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/josefov, 25.6. 2007 Praţská informační sluţba. http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/vaclavske_namesti, 25.6. 2007 Seznam ubytovacích zařízení, Praţská informační sluţba, http://www.pis.cz/cz/praha/ubytovani/seznam_ubytovacich_zarizeni, 19.3.2007 Strategie propagace České republiky 2004 – 2010, CzechTourism, 2004, www.czechtourism.cz ŠELIGOVÁ, K. (2007): Jak si povede Česká republika mezi zahraničními turisty v roce 2007? CzechTourism. Tramvaje 2005. Zatíţení sítě v centru města. ROPID, 2005 Turisté a návštěvníci Prahy. Stem/Mark, 2004, http://www.czechtourism.cz/files/statistiky/turisteanavstevnici.pdf Univerzita Karlova v Praze (2007): Koleje a menzy. Katalog ubytovacích zařízení, http://kam.cuni.cz/KAM-47.html. Zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR, neoficiální znění se stavem ke dni 28.4.2006, Ministerstvo vnitra, http://www.mvcr.cz/rady/cizinci/index.html#zakon

Územní plán hl. města Prahy (1999) s úpravami provedenými k roku 2006. Magistrát hlavního města Prahy, odbor územního plánu. Strategický plán hl. města Prahy (2000). Magistrát hlavního města Prahy.

Sčítání lidu, domů a bytů 1991, Český statistický úřad Sčítání lidu, domů a bytů 2001, Český statistický úřad

132

AliaWeb. http://www.aliaweb.cz/, 14.8. 2007 Agora Praha, www.agoract.cz, 5.2.2007 DigiReality.cz. http://www.digireality.cz. Finanční noviny, http://www.financninoviny.cz/, 14.8. 2007 Hledej reality. http://www.hledej-reality.cz. Hyperinzerce. http://byty.hyperinzerce.cz. Mapy Atlas. http://amapy.atlas.cz, 18.5. 2007 Realites.cz. http://www.realites.cz. Realityeuro.cz. http://www.reality-reality.cz. Realitymix.cz. http://realitymix.centrum.cz. Reox. Reality do noty. http://www.reox.cz. SATPO Development s.r.o. http://www.satpo.cz/default.aspx, 5.6. 2007 SReality. http://www.sreality.cz. Střední školy.cz, http://www.stredniskoly.cz, 24.6. 2007 Tiscali Pragensia, http://pragensia.tiscali.cz/, 5.2. 2007

Rozhovor s Jiřím Vejrychem (ČSÚ – krajské pracoviště Praha) Rozhovor s Ing. Richardem Baxou (ROPID) Rozhovor s Mgr. Václavem Krámkem (zástupce ředitele, VOŠ a SPŠPT)

133

PŘÍLOHY

134

Příloha 1: Názvy katastrálních území praţského centra

Hradčany

Josefov Malá Strana Staré Město

Nové Město

Vyšehrad

Příloha 2: Názvy základních sídelních jednotek praţského centra

Na hradbách B

U Písecké brány B

Na hradbách A

U Písecké brány A

Hrad Haštalský obvod

Pohořelec

Petrský obvod

Josefov Horní malostranský obvod Dolní malostranský obvod A Strahovská zahrada Seminářská zahrada

Jakubský obvod

Autobusové nádraží B Autobusové nádraží A Masarykovo nádraží

Betlémský obvod Jindřišský obvod A

Újezd Vojtěšský obvod Vodičkova A

Zderaz

Podskalí

Vodičkova C Vodičkova B Štěpánský obvod A

AlbertovŠtěpánský obvod B

Vyšehrad

135

Příloha 3: Katastrální území Staré Město

Haštalský obvod

Jakubský obvod

Betlémský obvod

Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007

136

Příloha 4 Katastrální území Nové Město

Petrský obvod

Autobusové nádraží B Autobusové nádraží A Masarykovo nádraží

Jindřišský obvod A

Vojtěšský obvod

Petrský obvod

Zderaz

Vodičkova A

Vodičkova C Vodičkova B Štěpánský obvod A

Autobusové nádraží B Autobusové nádraží A Masarykovo nádraží

Albertov

Štěpánský obvod B

Podskalí Jindřišský obvod A

Vojtěšský obvod

Zderaz

Vodičkova A

Vodičkova C Vodičkova B Štěpánský obvod A

Albertov

Štěpánský obvod B

Podskalí

Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007

137

Příloha 5: Katastrální území Hradčany

U Písecké brány B Na hradbách B U Písecké brány A Na hradbách A

Hrad

Pohořelec

Strahovská zahrada

Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007

138

Příloha 6: Katastrální území Malá Strana

Horní malostranský obvod Dolní malostranský obvod A

Seminářská zahrada

Újezd

Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007

139

Příloha 7: Katastrální území Josefov

Josefov

Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007

Příloha 8: Katastrální území Vyšehrad

Vyšehrad

Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007

140

Příloha 9: Směrové proudy dojíţďky za prací do praţského centra podle věku v roce 2001 (kumulativní procentuální hodnoty) NUTS 4 Praha 1 Praha 2 Praha 3 Praha 4 Praha 5 Praha 6 Praha 7 Praha 8 Praha 9 Praha 10 Praha 11 Praha 12 Praha 13 Praha 14 Praha 15 Praha - východ Praha-západ Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Příbram Rakovník

15-19 0,7 0,6 0,7 0,6 0,6 0,4 0,9 0,7 0,7 0,6 0,8 1,4 1,0 0,8 1,4 1,3 1,4 1,5 2,1 1,8 1,3 2,0 1,5 1,2 1,3 2,1 2,1

20-24 8,7 10,0 11,3 9,7 10,3 9,8 10,7 12,7 13,0 10,7 14,0 14,6 10,8 13,9 15,0 17,6 15,9 32,1 23,9 19,5 24,4 31,3 23,1 23,8 23,3 30,5 26,3

25-29 20,9 23,3 26,1 23,5 24,7 22,2 26,5 29,1 30,3 25,8 25,9 26,8 23,7 29,2 28,5 34,5 31,3 53,2 47,0 40,4 45,3 58,6 48,4 55,2 49,8 52,3 53,7

30-34 30,5 32,9 36,8 33,6 35,7 32,1 38,2 38,8 41,5 36,4 32,5 34,4 35,4 42,7 36,5 45,3 42,9 63,9 58,5 53,1 54,8 70,4 60,3 68,9 62,9 64,8 65,4

35-39 39,9 42,7 47,1 43,6 47,1 42,3 48,4 46,9 49,9 46,2 40,1 42,9 49,8 55,1 46,7 54,2 52,7 70,3 68,7 62,7 62,6 78,6 68,8 75,3 70,3 72,2 72,2

Věk 40-44 50,2 51,7 56,9 52,2 57,5 51,6 57,1 54,6 58,1 54,8 50,3 55,1 63,3 65,6 57,9 64,0 62,5 79,4 76,4 72,4 72,2 85,8 77,1 82,0 76,8 79,7 80,9

45-49 64,6 65,3 69,9 63,7 70,9 65,4 69,4 67,1 68,6 67,2 67,7 72,4 78,8 77,4 72,7 76,9 75,3 88,0 86,4 82,4 82,7 92,8 85,8 88,1 84,3 88,4 88,1

50-54 81,7 82,1 83,8 77,3 84,9 79,5 84,0 83,3 82,1 81,4 86,0 87,9 90,7 89,3 87,9 89,5 89,0 96,1 94,0 94,2 93,5 97,1 94,7 96,0 92,9 95,9 96,1

55-59 92,4 92,4 93,0 89,4 94,3 90,0 93,5 93,9 93,2 91,6 95,6 95,9 97,0 96,1 96,7 96,3 96,7 99,0 98,8 98,5 98,6 99,7 98,8 99,1 97,9 99,0 99,4

60-64 96,3 96,3 96,3 94,7 97,3 94,6 96,6 97,4 97,2 95,6 98,4 98,2 98,8 98,2 98,4 98,7 98,5 99,6 99,6 99,4 99,5 99,7 99,8 99,4 99,2 99,6 100,0

65+ 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0

Zdroj: SLDB 2001 Poznámka: Tučně jsou v tabulce vyznačeny hodnoty nejblíţe 50 %

141

Příloha 10: Vývoj migrace z a do centra Prahy v letech 1992-2004 3500

Přistěhovalí do centra Vystěhovalí z centra Saldo migrace

2500 1500 500 -500 -1500 -2500 -3500

1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Zdroj: ČSÚ Příloha 11: Vystěhovalí a přistěhovalí centra Prahy podle vzdělanosti v letech 1992-2002 Vysokoškolské Střední s maturitou Střední bez maturity Základní

Přistěhovalí do centra Vystěhovalí z centra

Bez vzdělání 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000

0

1000 2000 3000 4000 5000 6000 7000 8000

Počet obyvatel

Zdroj: ČSÚ Příloha 12: Vystěhovalí a přistěhovalí centra Prahy podle rodinného stavu v letech 19922002 Ovdovělý

Přistěhovalí do centra Vystěhovalí z centra

Rozvedený

Ţenatý

Svobodný

11000

9000

7000

5000

3000

1000

1000

3000

5000

7000

9000

11000

Počet obyvatel

Zdroj: ČSÚ

142

Příloha 13: Věková struktura osob přistěhovalých do centra Prahy v letech 1992-2002 103 95

MUŢI

90

ŢENY

85 80 75 70 65 60

Věk

55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 400

300

200

100

0

100

200

300

400

Počet obyvatel

Zdroj: ČSÚ Příloha 14: Věková struktura osob vystěhovalých z centra Prahy v letech 1992-2002 100 95 90 85

MUŢI

ŢENY

80 75 70 65 60

Věk

55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 400

300

200

100

0

100

200

300

400

Počet obyvatel

Zdroj: ČSÚ

143