Managementplán kulturního dědictví. historického centra PRAHY

Managementplán kulturního dědictví historického centra

PRAHY 1 | 171

2014

koncept III 14|11|14 koncept III 14‘|11|14

MANAGEMENT PLÁN OCHRANY SVĚTOVÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ HISTORICKÉHO CENTRA PRAHY – ČÁST 001 UNESCO Koncept 2014 | 11 |14| část 1' Základní dokument Zadavatel: OPP MHMP, Mgr. Skalický Zpracování, redakce, editace: Ing. arch. J. Sedlák, doc. Ing. Arch. M. Cikán, autorská spolupráce: viz autorizace

PLÁN ŘÍZENÍ OCHRANY KULTURNÍHO DĚDICTVÍ Základní informace o hodnotách statku

1

1

1

1

1

1

1

2

Název statku Praha Historické jádro města

Administrativní příslušnost statku Praha hlavní město Česká republiky a Středočeského kraje Historické centrum Prahy je sériový statek zapsaný na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO pod číslem 616. Historické centrum Prahy se skládá ze dvou komponent, samotného historického centra – část 616-001 a Průhonického parku – část 616-002. Předkládaný Management Plán vzniká speciálně pro potřeby správy Historického centra Prahy komponenty 616-001, protože část 616bis-002 Průhonický park je svou povahou zásadně odlišná od části 001 a má proto své specifické výchozí charakteristiky a problémy. Management Plán této oblasti tvoří samostatný dokument zpracovaný jeho správcem Botanickým ústavem AV ČR, v. v. i. pouze pro jeho potřeby.

1

1

3

Identifikace polohy, geografické souřadnice a základní data o území Oblast 616bis-001 Historic Centre of Prague Souřadnice 50 stupňů 06 vteřin s.š. / 14 stupňů 25 vteřin s.d. Rozloha: 894,94 ha , to je 1,7% území města Plocha ochranného pásma: 9015,89 ha

2 | 171

koncept III 14|11|14

Počet bydlících: 44.200, to je 3,5% z celku města Počet ekonomicky aktivních obyvatel: 4% Počet pracovních příležitostí: 170.000, to je 20% z celku města Počet objektů zapsaných v ÚSKP: 1365 Počet NKP: 26

Vložit mapu z http://whc.unesco.org/en/list/616/multiple=1&unique_number=1928 1

1

4

Členění a rozloha statku. Území zahrnuje všechna historická pražská města: Staré a Nové Město, Malou Stranu, Hradčany, Josefov a Vyšehrad a navíc části některých dalších katastrálních území – Podolí (ochranné pásmo NKP Vyšehrad), Nusle (východní svah Vyšehradu) Vinohrady (část parku Folimanka mezi opevněním Nového Města a Botičem, a dále území kolem budovy bývalého Federálního shromáždění i s historickou budovou Hlavního nádraží), Holešovice (část Letenské pláně), Smíchov nábřeží od mostu Legií až k Železničnímu mostu). Rozloha statku činí necelých 895 ha.

1

1

5

Hranice jádrového území a nárazníkové zóny části 001 statku

Historicky i architektonicky nejcennější část Prahy byla zapsána pod oficiálním názvem Historic centre of Prague (Historické centrum Prahy) na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO dne 13. 12. 1992 na 16. zasedání Výboru světového dědictví (dále jen Výbor) v Santa Fe na základě kritérií (ii), (iv) a (vi). Územní rozsah Historického centra Prahy je totožný s rozsahem Pražské památkové rezervace, která byla prohlášena nařízením vlády České socialistické republiky č. 66/1971 Sb. ze dne 21. 7. 1971, o památkové rezervaci v hlavním městě Praze. Její rozsah je vymezen katastrálním územím Starého Města s Josefovem, Malé Strany, Hradčan a Nového Města s Vyšehradem a částmi přilehlých katastrálních území. Hranice rezervace sleduje v podstatě linii historického opevnění Starého, Nového Města Malé Strany a Hradčan, její součástí jsou i nejcennější sídla českých panovníků – Vyšehrad a Pražský hrad. Na území statku se nachází 26 národních kulturních památek (včetně areálů Pražského hradu a Vyšehradu) a dále 1339 (stav v roce 2014) nemovitých kulturních památek, které požívají ochranu na základě zákona č. 20/1987, Sb. o Státní památkové péči (viz níže).

NÁRAZNÍKOVÁ ZÓNA K ochraně statku bylo podle požadavků UNESCO vytvořena nárazníková zóna tzv. Buffer zone, která se svým rozsahem kryje s ochranným pásmem Pražské památkové rezervace o velikosti 9 015,89 ha a které bylo stanoveno rozhodnutím Národního výboru hlavního města Prahy v roce 1981 (čj. Kul/5 – 932/81 ze dne 19. 5. 1981 rozhodnutí Odboru kultury Národního výboru hlavního města Prahy o určení ochranného pásma památkové rezervace v hlavním městě Praze).

3 | 171


1

1

5

Preambule

Přistoupením k Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví se ČR zavázala participovat na úsilí mezinárodního společenství chránit, zachovat a předat dalším generacím kulturní a přírodní dědictví s celosvětově významnou hodnotou. Management plán historického jádra Prahy je dokument, který stanovuje pravidla, jak bude metropole do budoucna chránit své dědictví před nevhodnými zásahy, které by poškodily mimořádnou univerzální hodnotu (dále jen OUV) statku. Zároveň je dokumentem který ukazuje směr podpory projektů usilujících o naplnění dosud nevyužitého potenciálu historického jádra. Město tak nastavuje pravidla, aby vznikaly vhodné projekty, které budou v souladu s jedinečnou historickou zástavbou, krajinnými hodnotami a panoramatem a budou i náležitým způsobem rozvíjet živé tradice pražského centra. Po více než dvou dekádách usilovné práce na regeneraci a údržbě fyzických památek chce nyní správa města přijmout významný dokument, který navazuje na dosavadní úsilí a otevírá nové možnosti pro posilování kvality života v historickém jádru Prahy. Stojíme na prahu nové etapy, kdy již nejde pouze o zachování jedinečného fyzického památkového fondu, ale o i další rozvoj kultivaci funkcí historického centra, zlepšování podmínek pro různorodé skupiny jeho uživatelů. Toto úsilí vnímáme jako úsilí dlouhodobé, v němž je nutné se vypořádat i s chybami uplynulých dvaceti let. Nelze tak činit jen v úzkém kompetenčním profesním rámci. Je k tomu účelu třeba cílevědomě aktivizovat nejen odborníky napříč různých oborů, ale i politiky a činitele městské správy a také široké veřejnosti. Konsensus ohledně budoucího vývoje městského jádra je třeba trpělivě hledat, nesmířit se s ustrnulými stereotypy a navyklými pohodlnými postupy. Pokud se to podaří, bude to postupný proces, otevřený široké společenské debatě. Odkaz našich předků a jeho zhodnocení pro naše potomky za to určitě stojí.

Postup a metoda práce při vzniku Management planu Management plan je výsledkem práce založené na široce pojaté, především odborné diskusi významných odborníků, zástupců dotčených institucí i zástupců správy města, včetně dotčených městských částí. Organizačně byla iniciována a v průběhu práce pravidelně konzultována Redakční radou management planu sestavenou pro tento účel. Jednotlivými členy zde byly zastoupeny instituce města mající v přímé, či zprostředkované kompetenci problematiku ochrany kulturního dědictví, zástupci akademické sféry, významní odborníci z oblasti kulturního života v Praze a renomovaní nezávislí odborníci. Práce probíhala také pod supervizí zástupců Rady světové památky ustavené při MÚ v Praze. Vlastní zpracovatelský tým vznikl oslovením radou doporučených významných osobností širšího profesního složení. Počínaje zástupci památkové sféry, historiky, archeology, přes architekty a urbanisty, sociology, demografy, geografy, odborníky na oblast turismu, dopravy až k zástupcům samosprávy a duchovní sféry. Průběžná činnost byla založena na pravidelných společných diskuzních setkáních zpracovatelů a konzultacích Redakční rady Management planu. Vlastní práce na textu byla vedena po dvou liniích. První se odvíjela ve třech základních etapách založených na společných celodenních pracovních setkáních konaných v residenci primátora města. Na tyto pracovní konference, dílny, probíhající za účasti zástupců vedení města, byli přizváni, krom všech zpracovatelů, zástupců širšího spektra odborníků, akademické sféry, i členové Rady světové památky a další hosté. Každé ze setkání takto shromáždilo přibližně třicet účastníků. Diskuse byly zaznamenávány a záznam byl následně přepisován. Po jeho vyhodnocení se stal významným zdrojem podnětů pro utváření vlastního textu. Ty byly postupně zapracovávány do

4 | 171


konečného textu. Časový rozsah diskusí a šíře nastolených témat, přesahující často rámec vlastní problematiky managemet planu, proto neumožnily zapracování v potřebné šíři, ani detailu. První společné setkání bylo zaměřeno na aktualizaci informací o stavu území a na formulaci základního pojetí vznikajícího materiálu. Na druhém byly předneseny základní teze jednotlivých kooperantů, nad nimiž byla následně vedena diskuse. Třetí setkání bylo zaměřeno na konzultace se zástupci dotčených Městských částí a příslušných resortů. Přizvány byly také zástupci veřejnosti a občanských sdružení. Smyslem tohoto setkání bylo získání reflexí již k prvnímu celkovému konceptu materiálu. Vzešlé připomínky byly následně zapracovány. V průběhu dalšího zpracování materiálu došlo nutné redukci získaného materiálu a k jeho homogenizaci. Druhou, paralelní linií bylo postupné získávání písemných příspěvků, jednak o oslovených kooperantů, jednak od spolupracujících institucí města a zástupců orgánů památkové péče. Ty vznikaly na základě četných společných setkání všech kooperantů, resp. spontánně vzniklých skupin spojených společnou problematikou. Ve snaze po širší reflexi vlastního procesu vzniku, jenž přinesl mnoho nových myšlenek, teoretických úvah a podnětů jak vyslovených, tak v podobě separátních textů, které nebylo možno všechny do obligatorní osnovy organicky vtělit, jsou ve zvláštní části materiálu zařazeny alespoň ty, které se promítly do záznamu z dílen nebo volné texty, které vzešly ze společných diskusí. Management plan bude periodicky revidován v časových cyklech 5 let, a to v návaznosti na vývoj území i jeho externalit (jako jsou např. právní předpisy), na základě proměn samotného města a jednak na základě plnění Mng. Pl. v předchozím období. Nelze ho tedy nahlížet jako dokument statický, jakkoliv některá opatření uvedená v Registru budou pravděpodobně platit stále. V tomto smyslu lze chápat práci na plánu je svým způsobem jako průběžnou činnost.

1

1

5

1

Základní předpoklady, teze a pojetí management planu Ing. arch. Jan Sedlák Pojetí Management planu, vychází z potřeby realistického přístupu k území pražského historického města, odrážející jeho současnou situaci. Materiál předkládá pohled na ochranu hodnot statku s vědomím jejich významnosti, specifičnosti i dynamičnosti, které mají být nejen zachovávány, ale také v rámci jejich pochopení, a z toho plynoucího respektu k nim, dále udržovány a kultivovány. Management plan prolíná několik základních předpokladů

- Historické město je jedinečným souborem umělecko-historických a stavebně-urbanistických hodnot - Historické město je významným neredukovatelným symbolem města i státu, s kvalitativně pojatým potenciálem dalšího vývoje - Přesto, že zaujímá plošně nepatrnou část z celku města, je zcela dominantním nositelem identity, která je namnoze ztotožňována s identitou historickou, resp. národní - Hmotné struktury vytvářející jeho hodnotu jsou dominantně kvantitativně stabilizované, aniž by však postrádaly dynamiku v podobě jejich možné budoucí náplně, aktivit - Historické město je nezastupitelnou vitální (nikoli jen historickou) součástí celku a plní mnohé stěžejní role velkoměsta, včetně faktu, že je hlavním městem republiky. Jako takové je místem významných kulturních, správních, ekonomických, a návštěvnických aktivit. - Dominantní složkou jeho vitality je fakt, že je dosud také obývaným městem s vlastní životní modalitou a současně významným centrem kulturních aktivit přesahujících rámec území, města i státu - Vývoj posledních dekád prolonguje trend stoupající míry fyzické i provozně funkční exploatace a

5 | 171


ohrožuje tradiční vnitřní rovnováhu života území • Efektivní ochrana hodnot území spočívá také na interakci se jeho blízkým i vzdálenějším, celoměstským kontextem Zároveň je odrazem základních tezí • Podoba, obraz města má evoluční povahu, rodící se ve vzdálené historii, založenou na kontinuitě jeho vývoje potvrzujícího probíhajícím časem hodnoty minulosti a přijímající jen s ní souznějící harmonické přístupy k jeho přítomnosti a budoucnosti. • Hodnota celku je projevem obecně kulturního, nikoli jen umělecko-historického chápání statku. • Postupná krystalizace a naplňování podoby města vykazovalo vždy významnou, nikoli však neomezenou asimilační schopnost podmíněnou hlubokým respektem a pochopením jeho hodnot, potvrzovaných v čase, na sebe navazujícími tvůrci a silnou vůli po harmonizaci celku založeném na přístupu, v němž je existence dílčích intervencí vždy v interakci s celkem. Výsledkem je existující jedinečná konfigurace. • Město vzhledem ke svému dlouhému a bohatému vývoji dodnes uchovalo velmi pestrou, různorodou stavební i urbánní strukturu, tvořenou jedinečnými stavbami, ale také místa, která jsou spíše jen jejich podporou a vytvářejí výjimečným hodnotám nezastupitelný kontext. • Dílčí hmotné součásti celku vykazují významná specifika, jež jsou součástí charakteru celku a musí být ve své diverzitě chráněna. • Diverzifikovaná a z mnohých úhlů pohledu heterogenní struktura vlastního statku vyžaduje lokálně i věcně diferencovaný přístup, resp. soustředění na jednotlivé součásti různorodého celku statku, větší územní detail. Tím jsou menší sourodé celky vymezené dle stanovených kritérií, resp. určité autonomické součásti celku, lokality. • Za podstatný rys zvoleného přístupu je považována nedělitelnost hmotného prostředí a aktivit, které mu daly vzniknout, resp. těch, které zde díky němu dodnes existují. • Historické město je spojnicí významových hodnot, vrcholných kulturně společenských hodnot („vertikál“) a svébytné každodenní životní modality („horizontál“), které ve své nedělitelnosti a nezastupitelnosti vytvářejí hodnotu charakteru celku. • Pro uchování identity prostředí je nutné zachování, resp. nastolení tradiční vyváženosti jeho hmotných i nehmotných složek.

Management Plán se snaží aplikovat přístup v poloze • obecně kulturního, nikoli jen umělecko-historického chápání památky • kontextuálního vnímání v různé míře podrobnosti – jednotlivé stavby a jejich bezprostřední okolí, celek chráněného území, širší celoměstský kontext • vědomí všeobecné různorodosti území a z toho nutně plynoucí lokální i věcné diferenciace hodnot a jejich ochrany Základní osou materiálu jsou aktuální odpovědi na otázky • Jaké hodnoty území představuje, jaký je jeho současný stav • Jak jej chceme udržovat a dále kultivovat – jaká je vize dalšího vývoje, jaké jsou jeho cíle • Jak můžeme dosáhnout hledaného stavu, jaké máme nástroje k dosažení cílů • Jaká opatření a v jakém čase je potřebné realizovat

6 | 171


Z pohledu docílení stanovených záměrů a cílů v reálném čase jsou navrhovaná opatření podle jejich předpokládané časové náročnosti naplnění členěny na Dlouhodobé, střednědobé, krátkodobé a potřeby opatření okamžitých i průběžně trvajících

1

1

5

1

Teze management planu Doc Ing.arch. Cikán

Komplexnost Management plan, plán řízení ochrany kulturního dědictví, je ve své podstatě základem pro ochranu a tvorbu celkového obrazu Prahy jako kulturního statku reprezentovaného komplexem hmotné i nehmotné kultury. Nelze jej tedy chápat jen jako řízení památkové ochrany hmotných forem historické Prahy. Management plán opírá svoji argumentaci o dokument UNESCO "Doporučení týkající se historické městské krajiny" ,přijatý 27. května 2011 na Mezivládním jednání expertů o historické městské krajině (kategorie II) v ústředí UNESCO, včetně glosáře pojmů. (DOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE HISTORICKÉ MĚSTSKÉ KRAJINY) www.mkcr.cz/assets/.../Doporuceni_o_histor_krajine_CZ.doc

Tento dokument chápe město celostně (holisticky) a hledá rovnováhu mezi uchováním hodnot a zájmy na rozvoji života města. Management plan tak přesahuje úzký rámec památkové péče v tradičním slova smyslu a zohledňuje i další faktory obsahu a formy města, a zapojuje komplex životního prostředí.

"Kulturní dědictví připomíná a vyjadřuje dlouhou cestu historického vývoje, který představuje podstatu různých identit národních, regionálních a místních a je nedílnou součástí moderního života. Je to bod dynamického odkazu a positivní nástroj rozvoje a proměn. Kulturní dědictví a kolektivní paměť každého místa a každé komunity jsou nenahraditelné a představují základ rozvoje, zároveň pro současnost i budoucnost." MEZINÁRODNÍ CHARTA O KULTURNÍM TURISMU UNESCO http://www.international.icomos.org/charters/tourism_e.pdf

Dohoda o hodnotách a směřování kulturního dědictví města Management Plán se snaží popsat vnitřní kulturní obsah statku na základě diskuze odborníků z oblasti kultury, sociologie, ekonomie, filosofie, kulturní historie, architektury, památkové ochrany, umělecké a duchovní oblasti a dalších. Obsah, který je pro budoucnost nosný a vytváří ve své podstatě na svém nehmotném povrchu hmotnou formu, která kulturu společenství zapojí do kontextu kulturních hodnot „světového dědictví". Je odkazovaným dědictvím minulosti a současnosti pro budoucnost. Po složitém období totalit dochází v posledních letech k postupné společenské reflexi, z které plyne obnovující se kulturní identifikace ve dnes jinak složitém kosmopolitním a multikulturním prostředí. Měnící se lokální, ale především globální situace přináší novou, od minulých dekád

7 | 171


poněkud odlišnou problematiku počátku 21. století s novými otázkami. Jakkoli překonání problémů dekád minulosti nebylo snadné a není vždy zcela ukončeno, stojí před námi problémy nové podoby naší společnosti, jejichž řešení vyžaduje adekvátně nová řešení.

Čas Management plan je pojmenováním prostředků požitých v čase, které mají řízením obecně pojaté kultury lidského bytí současnosti vytvořit odkazovatelnou vrstvu budoucím generacím. Naše přidaná vrstva se stane odkazem budoucnosti, aniž bychom popírali světem měřitelnou kulturnost. Může být i tichá, ale bude vždy nutně nepopiratelně současná, nerušící a posilující zděděné hodnoty minulosti o naši každodenní přítomnost. V kulturnosti společenství a jeho etickém zacházení s kulturními statky (hmotnými i nehmotnými) jsou následně obsaženy též principy památkové ochrany. Památková ochrana je součástí nástrojů udržitelné vrstevnatosti kulturního komplexu viditelných i neviditelných vrstev hmotného kulturního dědictví, vzniklého vždy v různých dějinných souvislostech na základě nehmotného kulturního chvění společenství, které kolem sebe hmotný svět formovalo. Je obrazem společenství zapsaného v nepopiratelné časové vrstevnatosti povrchů a forem jejich obsahu funkční autenticity, která byla v našem prostředí narušena a současná doba usiluje o její částečnou rekonstrukci. Autenticita a kulturní kvalita je závislá na existenci a pravdivosti života na jejím povrchu, přidávajícího vždy nepopiratelnou, s předcházejícím souznějící novou aktivní stopu, jako znak své existence a úrovně kultury a kulturní vzdělanosti své doby. Měli bychom umět definovat možný rámec „přidané hodnoty“ současnosti, zesilující či zeslabující určité kontury obrazu místa bez zničení jeho autenticity, trvalé ambice „kulturní vertikály“ a jemné proměnlivosti v "kulturní horizontále" Prahy. Také bychom si měli uvědomit, že signum světové památky nemusí být přínosem, stane-li se známkou jen turistické atrakce a s tím spojené nivelizace a banality, která je pro vnitřní a následně i vnější hodnoty památky likvidační. Ztratíme-li kontrolu nad důstojností atraktivity místa a připustíme proměnu, nebo dokonce ztrátu autentického obsahu, dojde k destrukci identifikace jejích obyvatel se ztraceným „středem“ a ohrožení, nebo dokonce k trvalému přerušení tvorby kulturních vrstev. Genius loci se pak ztrácí tam, kde je chráněna přednostně forma. Správné postavení managementu ochrany nebo spíš tvorby je pak bránit vstupu zničujícího kulturního „mainstreamu“.

Jde tedy o udržitelnou pravdivost „místa“ v přirozené lokální, regionální i kosmopolitní tradici a vazbách a podporu obnovy a stability vnitřních hodnot reprezentujících kulturu našeho společenství. Ta musí vyslat signál k návštěvě místa s nabídkou především kultury nejvyšší světové úrovně včetně současné architektury , nabízené hostům, ale i obyvatelům prosperujícího města. Její součástí a zcela nezbytnou podporou je nabídka kultury každodenního života, kultury běžného všedního dne, ve svém důsledku revitalizované obnovené občanské společnosti, jako obnoveného obsahu města. Občanská společnost, dodnes po relativně nedávných společenských změnách, dotvářející svojí podobu, může generovat přirozenost tvorby kulturního reprezentativního obsahu a dějů v udržované formě. Souběžná identifikace společenství s místem v čase tento proces významně stabilizuje. Takovýto obraz místa bude lépe určovat i kvalitu hostů, kteří budou do města s kulturním obsahem vstupovat se zájmem i potřebným respektem. Tento spíše dlouhodobý proces se může stát udržitelnou a rekurzívní funkcí kvality místa v budoucnosti, názvu hodného světového kulturního dědictví. Zdá se tak, že management plan by neměl být chápán jen jako dominantně konzervační, ale také jako kreativní a iniciační plán směřující k udržitelnosti vnitřního obsahu a dějů v podobě forem nehmotné kultury, podmiňujících zachování autentických historických forem a vrstev. ¨

8 | 171


1

2

1

2

Mimořádná universální hodnota (outstanding universal value – ouv) Přiznaná kritéria mimořádné universální hodnoty celistvost a autenticita

1

Historicky i architektonicky nejcennější část Prahy byla zapsána na Seznam světového dědictví dne 13. 12. 1992 na 16. zasedání Výboru světového dědictví (dále jen Výbor) v Santa Fe ve Spojených státech amerických na základě kritérií (ii), (iv) a (vi). Oficiální název zapsané památky zní: Historic Centre of Prague/Historické centrum Prahy, číslo nominace 616.

Důvody k zápisu Podle hodnocení ICOMOS z roku 1991 se „Praha řadí do skupiny historických měst s dosud výrazně zjevnou vývojovou strukturou. Její jádro má charakter městského sídla rostlého ve složitém vývoji a zachovaného přitom ve své konfiguraci, v půdorysné struktuře i prostorové skladbě postupných fází svých proměn a růstu. Zjev historického jádra Prahy, jasně ohraničeného na obou březích Vltavy, pronikavě převažuje nad přilehlou zástavbou převážně z 20. století. Praha je jedním z nejvýznamnějších evropských reprezentantů urbanistického a architektonického vývoje v průběhu 1 100 let své existence.“

Prohlášení o mimořádné univerzální hodnotě Na základě nominační dokumentace a hodnocení ICOMOS bylo sestaveno tzv. Prohlášení o mimořádné univerzální hodnotě, které má v krátkosti vystihovat důvody k zápisu. Součástí prohlášení je také prohlášení o integritě a autenticitě. Podle charakteristik, uvedených v Operační směrnici k provádění Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (kap. II. D, § 77), byla historickému jádru Prahy přiznána následující kritéria:

1

2

1

1

Kritérium (ii) dle § 77: Navrhované statky musejí svědčit o výrazné výměně vlivů pro dané období nebo ve vymezené kulturní oblasti či ve vývoji architektury nebo technologie, monumentálního umění, projektování měst nebo krajinné tvorby. Kritérium (ii):

9 | 171


„Historické centrum Prahy znamenitě dokládá urbanistický a architektonický vývoj od středověku až dodnes. Její významná role v politickém, sociálním a kulturním vývoji východní Evropy od 14. století a bohatství jejích architektonických a uměleckých tradic vypovídá o tom, že Praha sloužila jako základní model urbanistického vývoje pro většinu střední a východní Evropy.“

1

2

1

Kritérium (iv) dle § 77:

2

Navrhované statky musejí představovat vynikající příklad určitého typu stavby nebo architektonického či technologického souboru anebo krajiny ilustrující jedno či více významných období v lidských dějinách. Kritérium (iv): „Praha je dokladem urbanistického a architektonického celku výjimečné kvality a díky svým jednotlivým památkám a charakteru městské krajiny se právem těší celosvětové proslulosti.“

1

2

1

Kritérium (vi) dle §77:

3

Navrhované statky musejí být přímo nebo materiálně spojeny s událostmi nebo živými tradicemi, myšlenkovými proudy, způsoby víry nebo uměleckými či literárními díly, která mají mimořádný univerzální význam. (Výbor se domnívá, že toto kritérium má být pokud možno použito společně s dalšími kritérii.) 1 Kritérium (vi) „Praha se stala již ve středověku jedním z vedoucích středisek vývoje křesťanství ve střední Evropě a významně formativně působila na urbanistický vývoj měst. Vzhledem ke svému politickému významu od konce středověku, přitahovala architekty a umělce z celé Evropy, kteří přispěli k jejímu architektonickému a uměleckému dědictví. Založením Karlovy univerzity se z Prahy stalo v 14. století proslulé sídlo vědomostí a vzdělání a toto renomé si město zachovalo až do dnešních dnů. Od doby vlády Karla IV. je Praha intelektuálním a kulturním centrem regionu a je nesmazatelně spojena se světově známými osobnostmi, jako byli Wolfgang Amadeus Mozart a Franz Kafka.“ 1

2

Stručný popis charakteru a historie města

2

Praha je jedním z nejkrásnějších evropských měst díky své poloze na obou březích řeky Vltavy, své městské krajině měšťanských domů a paláců akcentované charakteristickými věžemi a výjimečné architektonické kvalitě svých význačných staveb. Historické centrum Prahy představuje dokonalý projev středověkého urbanismu (např. Nové Město císaře Karla IV. bylo vystavěno jako Nový Jeruzalém). Architektonická díla Prahy gotického období 1.

1

Toto kritérium naplňuje komplexní hodnoty statku z hlediska nehmotné oblasti kulturního dědictví. Zvláště fenomén Prahy, jako města hudby, literatury a dalších uměleckých děl, se kterými je toto prostředí provázáno v kosmopolitní, nadnárodní rovině.

10 | 171


14. a 15. století, vrcholného baroka první poloviny 18. století a modernismu rodícího se od roku 1900 ovlivnila vývoj ve střední Evropě a možná architekturu celé Evropy. Praha reprezentuje jedno z nejdůležitějších center tvorby v oblasti architektury a urbanismu napříč generacemi, lidským smýšlením a náboženstvím. Praha náleží ke skupině historických měst, která si dodnes zachovala strukturu svého vývoje. Po sobě následné etapy růstu a změn v srdci Prahy vždy respektovaly původní urbanistickou strukturu z počátku středověku. Tato struktura byla značně rozšířena aktivitami v období vrcholné gotiky a ještě více přínosy období vrcholného baroka a v 19. století. Město bylo uchráněno masivních demolic či rozsáhlých urbanistických renovací, a tudíž si zachovalo svoji celkovou konfiguraci, strukturu a prostorovou kompozici Vývoj Prahy během její jedenáctisetleté existence je doložen výjimečnými architektonickými projevy mnoha historických období a jejich stylů. Město je bohaté na výjimečné památky ze všech období svých dějin. Zvláštní význam mají Pražský hrad, katedrála sv. Víta, Hradčanské náměstí u Hradu, Valdštejnský palác na levém břehu Vltavy, gotický Karlův most, románská rotunda sv. Kříže, gotické domy s podloubím okolo Staroměstského náměstí, vrcholně gotický kostel sv. Jakuba na Starém Městě,, výstavba převážně z 19. století a středověký urbanistický plán na Novém Městě. Od středověku se Praha stala jedním z prvních kulturních center křesťanské Evropy. Pražská univerzita, založená v roce 1348, je jednou z prvních v Evropě. Univerzitní prostředí poslední čtvrtiny 14. a prvních let 15. století přispělo mimo jiné ke zformování husitského hnutí, které konstituovalo první fáze reformace v Evropě. Jako kulturní metropole je Praha spojována s mnohými velkými jmény umění, vědy a politiky, jako byli Karel IV., Petr Parléř, Jan Hus, Johannes Kepler, Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Kafka, Antonín Dvořák, Albert Einstein, Eduard Beneš (spoluzakladatel Společnosti národů) a Václav Havel. 2

Integrita Všechny klíčové prvky, které jsou nositeli mimořádné univerzální hodnoty Historického centra Prahy jsou zahrnuty do jeho území. Hranice statku a nárazníkové zóny jsou dostatečné. Na národní úrovni je nárazníková zóna definována v souladu s platnými předpisy. Historické centrum Prahy má stabilizovanou urbanistickou strukturu.

Integrita Historického centra Prahy je ohrožena tlakem developerů na výstavbu předimenzovaných budov v centru města i v nárazníkové zóně. Z tohoto důvodu musí být výška a objem nových staveb přezkoumána příslušnými orgány. Celistvost historického centra Prahy je také ohrožována rostoucím rozvojovým tlakem na transformaci střešní krajiny, což již má a dále by mohlo mít negativní dopad na vizuální integritu celku města i jeho specifických panoramatických celků, které zůstávají dosud velmi dobře zachovány. Autenticita

2.

2

Rozhodnutí výboru č. 32 CM 8B.84 a je to aktuáně platná formulace OUV přijatá Výborem (viz na adrese http://whc.unesco.org/en/decisions/1535

11 | 171


Autenticita městské krajiny s charakteristickým panoramatem tvořeným výraznou krajinnou morfologií, historickými dominantami zůstává dosud uspokojivě zachována, přestože některé developerské záměry jsou velmi diskutabilní. Míra autenticity jednotlivých budov (především zapsaných jako kulturní památky) či komplexů budov je v součtu vysoká, zejména pokud jde o zachování původní parcelace, volumetrie, konstrukce, materiálů, výzdoby a architektonických detailů, a to navzdory skutečnosti, že některé úpravy a výměny byly provedeny vzhledem k současným potřebám a nároků na využití. Citlivější je situace u nových intervencí, především objektů, které nejsou kulturními památkami. Zde dochází ke změnám, často vedoucím ke zvýšení exploatace území i proměnám funkčního využití. Současná podoba a vzhled Historického centra Prahy odrážejí různé etapy staletého vývoje, což dokazují také mimořádně cenné archeologické terény, které jsou chráněny zákonem. Dlouholetá tradice ochrany v Praze pomáhá udržet autentičnost statku na velmi dobré úrovni. Restaurátorské práce jsou prováděny v souladu s přísnými kritérii a za použití historických materiálů a technologických procesů. Výhodná poloha Prahy na obou březích řeky Vltavy a městská krajina s měšťanskými domy a paláci, podtržená množstvím věží, ale i s ostatní historickou zástavbou souvisejícími plochami zahrad a parků, zůstává dobře zachována. Urbanistická struktura Prahy také jedinečně reflektuje historickou uliční síť a v naprosté většině své rozlohy i parcelaci z doby založení svých původně samostatných městských částí. Plošné demolice se na území Historického centra města od konce 19. století neuskutečňují. Tato skutečnost posiluje autenticitu a integritu její urbanistické skladby. V současnosti se provádí pouze několik případů ročně, které jsou jednotlivě posuzovány a přísně posuzovány veřejností. Mimořádnou hodnotu představuje zachovaná původnost dispozic, stavebních materiálů, množství historických krovů gotikou počínaje, vynikající četné doklady uměleckořemeslné produkce v objektech. Důležitá je zde role praxe památkové péče jako odborné disciplíny důsledně obhajující autenticitu architektonických děl. Úbytky řemeslných detailů, původních materiálů a dílčích konstrukcí zatím nemají výrazný vliv na celkovou změnu autenticity zapsaného statku Budoucnost vysoké míry autenticity zajišťuje zákon, který svým důrazem na posuzování jakýchkoli záměrů v území statku sleduje, nařizuje její plné respektování. Restaurátorské práce, založené na požadavku státem udělených licencí pro příslušnou specializovanou činnost, jsou prováděny v souladu s přísnými kritérii a za použití historických materiálů a technologických postupů. Riziku tlaků na intenzivnější využívání území se daří čelit jednak díky nástrojům územního plánování, jednak aplikací dalších právních předpisů. V tomto případě je třeba udržet rovnováhu mezi vzájemně se střetávajícími zájmy.

1

2

2

2

1

2

2

2

1

2

2

2

Atributy mimořádné univerzální hodnoty Historického centra Prahy část 001 Panoramatické hodnoty a historická městská krajina, 1

Panoramatické hodnoty v dálkových pohledech

12 | 171


Pro Historické centrum Prahy je charakteristická kompozice historické městské krajiny v kombinaci s příhodnými přírodními podmínkami. Ty představuje především krajinný reliéf s velkými plochami zeleně, které tvoří často pohledové horizonty centra města (Petřín, Letenská pláň, Vitkov). Charakteristické panorama Prahy je založeno na spolupůsobení morfologie terénu a městské zástavby s různorodou výškou historických objektů a především s nejvýznamnějšími vertikálními dominantami, a to jednak při pohledech z centrální části Prahy (především lze zmínit panoráma Hradčan ze staroměstského břehu), tak i pohledy obrácené z těchto terénních dominant – Petřína, Pražského hradu, Letenské pláně a Vyšehradu zejména na Staré Město a Malou Stranu. 1

2

2

2

2

Střešní krajina s historickými výškovými dominantami Pro vnímání pražského panoramatu je klíčové utváření střešní krajiny tvořené morfologií střech, jejich krytinou i svébytnou barevností. Tuto rovinu kompozičně dotváří výškové dominanty. Střešní krajina, resp. vlastní střechy jsou dokladem výjimečného množství zachovaných historických střech včetně krovů. Historické výškové dominanty reprezentují především věže městských kostelů, mosteckých, a radničních a hradebních věží (Staroměstské a Novoměstské radnice, Prašná brána). Tato kompozice vertikálních dominant je dotvořena dominantami veřejných staveb 19. Století (Národní divadlo, Rudolfinum, Národní muzeum, Hlavní nádraží). Pro celkové působení je důležitá především dosud existující výšková hierarchie, resp. proporce mezi běžnými měšťanskými domy, paláci, veřejnými budovami a hlavními výškovými dominantami. Obecně jsou dosud stále dominantní objekty sakrálními nebo veřejnými stavbami, kulturně a společensky významnými. Tuto skladbu doplňují architektonické výškové akcenty zástavby obytné či jiné funkce. Zpravidla jsou v podobě nárožních věžiček, střešní krajinu pouze lokálně doplňují. Také vlastní střešní rovina je lokálně diferencovaná. Jednak vyrovnaností, nebo nevyrovnaností výšky zástavby, jednak zmíněnou morfologií střech a konečně i použitými krytinami. V panoramatických pohledech tak vznikají oblasti různého vizuálního charakteru střech.

1

2

2

2

3

Pohledově exponované kompoziční osy, veřejné prostory a domovní fronty Nezastupitelnou hodnotu mají veřejné prostory s dochovanými ucelenými historickými domovními frontami. Především se jedná o uliční síť a náměstí, které tvoří veřejný městský interiér a spoluurčují identitu města. Jsou nositeli důležitých kompozičních vztahů v podobě urbánních os a významných tras (např. Královská cest, Staroměstský okruh nebo karlovská kompozice středověkých tržišť. Často spolupůsobí, resp. jsou akcentovány výškovými dominantami. V některých případech architekturou domovních průčelí (dům U pěti korun), které charakterizují průhledy jednotlivými ulicemi a náměstími. Pro centrum Prahy je významná také významná dálková pohledová expozice velkých celků domovních front (pravobřežní zástavba staroměstského a novoměstského nábřeží) nebo domovní fronty nejznámějších náměstí v centru města (Staroměstské nebo Václavské náměstí).

1

2

2

3

Architektonické hodnoty Architektonicky cenné stavby a soubory staveb Praha je bohatá na dochované příklady architektury, které jsou výjimečné v celoevropském i světovém kontextu. Výjimečné příklady, které měly vliv na vývoj pozdně gotického slohu ve střední Evropě, představuje například katedrála sv. Víta nebo Vladislavský sál v královském paláci Pražského hradu. Vedle toho je zde výjimečné množství dochovaných příkladů špičkové architektury a jejích souborů od románského období po 20. století. Vysokou úroveň pražské architektury dokládá také běžná stavební produkce z různých období, která je cenným dokladem kontinuálního stavebního růstu města. Kromě významných objektů, především v areálu Pražského hradu, městských paláců, kostelů, klášterů, zahrad, je historický vývoj demonstrován ucelenými soubory měšťanských domů. Významné jsou také soubory architektonicky hodnotných a svým způsobem jedinečných obytných

13 | 171


činžovních domů 19. století (Josefov, Vojtěšská čtvrt). Také je významný soubor meziválečných polyfunkčních objektů na hlavních městských třídách, především v oblasti Václavského náměstí a jeho okolí.

Z pohledu obsahového, významového je zcela specifickou součástí zástavby historického centra soubor staveb, nejčastěji kulturní a vzdělávací funkce. Objekty jsou slohově heterogenní a architektonicky mimořádně hodnotné. Jde o stavby buď stavěné pro dodnes existující využití (muzea, universitní budovy, paláce orgánů státní správy), nebo stavby pro tyto funkce následně adaptované, především z prominentních celků palácové architektury. Také nutno vyzdvihnout soubor významných staveb, komerčního využití, především z přelomu 19. Aa20. Století a meziválečného období. Tyto soubory staveb a jejich současné využití, tedy i společenská, vzdělanostní i ekonomická struktura uživatelů spoluvytvářejí nemateriální hodnoty statku i jeho klima. Jejich udržitelnost je tedy významná z hlediska uchování genia loci celku. 1

2

2

3

1

Doklady urbanistického vývoje a současné urbanistické hodnoty Historické centrum Prahy je příkladem procesu kontinuálního urbanistického růstu, který v sobě uchovává prvky všech historických etap od doby středověku po současnost, stejně jako příklady unikátních počinů středověkého územního plánování. Jednotlivé etapy historického urbanismu přetrvávají i v současné stavební podobě a struktuře jednotlivých městských čtvrtí a tvoří tak samostatný pramen pro poznání historického vývoje města a to včetně jeho heterogenity. Dokladem toho je například hmotově různorodá skladba zástavby v těch částech historického centra, kde neproběhly plošné přestavby z přelomu 19. a 20. století.

1

2

2

3

2

Původní středověká parcelace V Historickém centrum Prahy jsou v parcelaci zachované stopy jednotlivých etap historického urbanismu. Základní vymezení veřejného prostoru je prakticky dochováno, existují jen nepodstatné změny týkající se rozšiřování a rektifikace ulic. Na úrovni jednotlivých staveb jsou dosud zachovány existující středověké parcelace, především v části Starého Města a Malé Strany. Středověká parcelace zůstala uchována i přes řadu přestaveb, či úplnou likvidaci původní středověkých jader domů také na značné ploše Nového Města.

1

2

2

3

3

Historická uliční síť Uliční síť je nejtrvalejším prvkem urbánní struktury přežívající v principu objekty, které ji vymezují. Dochovaná pražská historická uliční síť s náměstími dokládá vývojové etapy města od románského období po současnost. Dokladem nejstarší organické fáze vývoje města je zejména okolí Staroměstského náměstí a oblast podél linie Královské cesty. Spíše pravidelnou sítí ulic se vyznačuje Nové Město založené podle jednoho konceptu. Původní komunikační síť je dokladem historické koncepce urbánní struktury a dodnes vyznačuje urbanisticky cenné pohledové osy směřující k významným dominantám. Je stabilním i stabilizujícím skeletem města. V historickém centru existují různé formy uličních sítí, od organicky formovaných, přes radiální až po pravoúhlé. Profily jsou velmi odlišné i proměnlivé v rozpětí od sedmi do šedesáti metrů šíře.

1

2

2

3

4

Urbanistické celky, soubory zástavby i jednotlivé urbanisticky cenné budovy

14 | 171


Historické centrum Prahy tvoří z urbanistického hlediska heterogenní útvar, tvořený různými urbanistickými celky, které představují různé etapy vývoje města. Některé z těchto celků si uchovaly do značné míry jednotný architektonický ráz, jiné jsou soubory diferencované zástavby. Budovy, které nepředstavují jejich typický, dominantní charakter zástavby tvoří jejich nedílnou součást a jsou samy o sobě dokladem historického urbanistického vývoje. Historické centrum Prahy je do jisté míry typické právě oblastmi, kde se prolíná historická a asanační zástavba. Jde o některé oblasti Malé Strany, ze Starého Města můžeme jmenovat oblast kolem kostela sv. Haštala a z Nového Města Petrskou čtvrť. 1

2

2

3

5

Pás městského opevnění Praha je jednou z mála evropských metropolí, kde se dochovalo v takové míře městské opevnění. Reprezentuje všechny etapy jeho vývoje. Kromě dochovaných úseků gotického opevnění jde zejména o pás opevnění barokního. Opevnění je do značné míry spojeno s pásem vzrostlé zeleně, zejména kolem západního a severního segmentu obvodu Historického centra., Ten spolu s výjimečnou terénní morfologií dotváří urbanistickou hodnotu statku.

1

2

2

3

6

Zelené plochy, vnitrobloky Historické centrum Prahy je charakteristické vysokým, historicky daným, podílem zelených ploch. Ty jsou tvořeny jednak cíleně zakládanými historickými zahradami, parky, sady ale také do značné míry zelení uvnitř domovních dvorů či vnitrobloků. Jsou dokladem předchozího vývoje města a představují vysokou urbanistickou, ale i ekologickou hodnotu, resp. hygienickou kvalitou intenzivně zastavěného města. Podstatné pro život uvnitř současného centra města a jeden z předpokladů udržitelnosti jeho obytných i návštěvnicky vysoce hodnotných funkcí.

1

2

2

4

1

2

2

4

1

Doklady kontinuálního stavebního vývoje Dochovaná historická stratigrafie v jádrech historických objektů Na území Historického centra Prahy se dosud dochoval rozsáhlý soubor architektury, tvořený především měšťanskými domy, které v sobě uchovávají stopy kontinuálního architektonického vývoje od románského období do současnosti. Četná jsou dochovaná jádra středověkých domů. Součástí tohoto fondu je významný soubor románských domů dochovaný v suterénních částech, především původní zástavby Starého Města, jižně od Staroměstského náměstí. Tyto domy často prošly četnými přestavbami a jsou zde patrné téměř všechny významné slohové etapy. Doklady tohoto procesu jsou stále obsaženy v jejich stavební podstatě a představují nenahraditelnou pramennou základnu pro poznání vývoje středověkého a novověkého stavitelství a jeho historické stavební stratigrafie.

1

2

2

5

Vysoká hmotová a materiálová autenticita historické architektury i jejích detailů Existující stavební fond je charakteristický významným zastoupením autentických materiálů a konstrukcí, včetně dochovaných stavebních detailů (původních dveřních a okenních výplní, kování a dalších detailů).

1

2

2

6

Hodnotné archeologické terény Nezastupitelnou hodnotu pro poznání historického vývoje a hmotné kultury města mají archeologické terény, které tvoří nedílnou součást hmotné podstaty statku a jeho stratigrafie. Velká míra zachování a mocnost původních historických terénů dokládajících kontinuitu osídlení je zaznamenána na značné ploše Historického centra Prahy.

15 | 171


1

2

3

1

2

3

Další hodnoty statku

1

Nehmotné faktory MC Postupné oslabování multikulturního prožívání prostředí a souběžná sociální nivelizace společnosti, právě tak jako cílené odloučení od duchovních vertikál vedlo během minulého období k oslabení příležitostí duchovně intelektuální a smyslové kontemplace. Podoba nové současnosti dosud nenaplnila dostatečně prostředí ztracenými obsahy. Jejich podstata je dnes atakována určitým ohlušením plynoucím z hledání vnější dynamiky života. města. Podstatné je umožnění ztišení vertikalizujícího vnitřní život člověka a význam prostoru a místa, kolem kterého je proces a atmosféra uzavírána hmotnou - vertikální schránkou, odpovídající tvarem jejímu obsahu. Proces morální rekonstrukce společnosti dává příležitost k znovunaplnění prostoru etickou funkcí. Paralelou i alternativou deistického prožívání místa je vnímání světa a jeho obrazu ve smyslu skrytých vertikál kultury v uměleckých dílech hmotné i nehmotné povahy. Proces pochopení, smyslu a významu předloženého díla poskytuje nabídku identického prožitku a dotazování po smyslu. Intenzita stavebních vertikál historického jádra Prahy vždy reprezentovala intenzitu vnitřních vertikál duchovního a intelektuálního života. Ale také tohoto obsahu v jeho horizontále, který byl v nedávné minulosti nahrazen neškodnou reminiscencí, přepadávající do nostalgie měnící se v kýč. Ztráta pravdivosti vztahu obsahu a formy je v kulturním kontextu ztrátou autenticity a tak i univerzální hodnoty statku. Pokles etické hodnoty obsahu poškozuje jeho komplexní obraz jako komunikujícího subjektu. Jedinečnost Prahy spočívá v komplexnosti a komplexitě, které propůjčují objektům a celku vlastnost komunikujícího subjektu. Pro trvalost i budoucnost této autenticity je potřebné, aby v Praze docházelo k návratu intelektuálních společenství a další intelektuální a kulturní obrodě. Tento již vznikající návrat naplnění je signálem křehké změny navracejícího se obsahu do svých forem. Revitalizační proces společenství obyvatel je nedílnou součástí obnovy komplexu kulturního dědictví současnosti. Proto je nutné, aby byl tento proces, jeho reflexe a přímá i nepřímá podpora předmětem managementu kulturního dědictví Prahy. Jde o intelektuální a morální kvalitu aktivit, které mají potenciál i kredit obsahově vertikalizovat hmotné prostředí žitým obsahem doby .

1

3

1

3

1

3

Indikátory sledování hodnot a stability ouv Obecná charakteristika kulturního dědictví jako předmětu management plánu – stručný popis historického vývoje logika číslování není jasná – srovnej předchozí a tento nadpis – oba mají stejné číslo. 1

Kulturní obraz Prahy v komplexu obsahu a formy

16 | 171


"Budoucnost nelze předpovídat, ale můžeme ji do jisté míry předvídat a připravovat tím, co děláme dnes. Křesťanská ctnost naděje sice směřuje za horizont časnosti hmotného universa, ale zásadně ovlivňuje přístup k přítomnosti našeho světa. Kulturní a duchovní hodnoty nám byly dočasně dány do rukou, abychom je jako svěřené hřivny rozmnožili s využitím všech svých schopností a možností. Jednou je budeme muset odevzdat dalším a ze svého správcovství budeme skládat účty. Evangelní podobenství přísně kárá služebníka, který svou hřivnu zakopal, a v čase zúčtování přinesl právě tolik, kolik dostal do správy. Pouze uchovat svěřené statky, znamená nesplnit svůj úkol a dopustit se na nich zrady. Zde nachází tradice svůj poslední smysl. Přijaté a uchovávané hodnoty předávat dál rozmnožené." Text z workshopu MgP 2014 P. Benedikt M o h e l n í k OP, ThD. Provinciál dominikánů –farnosti sv. Jiljí, převzato do MP 1

3

1

2

1

3

1

2

Historie Stručný popis historie, kterým není možné obsáhnout jeji složitost má připomenout základní momenty, které formovaly město a mají stěžejní význam pro jeho ochranu.

1

Proměny historické části města Počátek dějin místa, kde později vyrostlo město Praha, je skryt v pravěku. Dala mu vzniknou členitá přesto na všech úrovních velmi obytná morfologie krajiny a ní se křižující evropské cesty, které zde nalezly výhodnou polohu chráněného brodu přes řeku. Na konci doby prehistorické, v 9. století, bylo město na jihu a severu vymezeno dvěma knížecími sídly, Vyšehradem a hradem na Opyši, která ovládala níže položené okolí řeky. Obchodní cesty, jež tudy vedly, měly své nejstarší obchodní centrum poblíž dnešního Staroměstského náměstí. Toto středisko existovalo již před založením vlastního města. Zástavba související s obchodem postupně zaplňovala údolí řeky a ve 12. století zde již existovalo město s živými obchodními ulicemi. Původně byla zástavba města soustředěna do podhradí obou hradů a postupně se dále rozšiřovala údolím řeky. Podél komunikací se postupně objevovaly drobné osady s vlastními kostelíky.

1

3

1

2

2

Středověké město

Ustavení Starého Města v době kolem roku 1230 bylo doprovázeno vznikem opevnění s příkopem a došlo k částečné likvidaci starších osad. V polovině V 13. století se zformovala oblast Malé Strany. Obě části byly spojeny dodnes hlavní komunikační a kompoziční osou města vedenou přes dřevěný, později kamenný most. Románská aglomerace byla ve 13. a 14. století proměněna ve skupinu kompaktních a opevněných středověkých měst. Na pravém břehu Staré Město pražské a do jeho hradeb bylo pojato Židovské Město. Roku 1257 založil český král Přemysl Otakar II Menší Město (pozdější Malá Strana). Vyvrcholením středověkého urbanistického vývoje bylo založení Nového Města pražského roku 1348 Karlem IV. Následně roku 1360 Karel IV. zahájil stavbu Hladové zdi, obklopující Menší Město a Hradčany. Tímto monumentálním urbanistickým počinem se Praha stala nejrozsáhlejším městem Evropy.

1

3

1

2

3

Renesanční město

17 | 171


Praha se v této pohusitské době profilovala jako hlavní město monarchie, kde náboženské hodnoty převažovaly nad národními. Praha bylo významné renesanční město ve středu Evropy s nadnárodním kosmopolitním charakterem a kulturním významem s potenciálem možné náboženské dohody. V období renesance nedošlo přes intenzivní stavební činnost k výrazným změnám urbanistické struktury města jako celku. Městský rámec byl stále vymezen týmiž hradbami až do konce 18. století. Stavební projevy této doby výrazněji nepřekračují měřítko starších staveb. Měšťanské domy byly stavěny v novém slohu, avšak často na pozemcích vymezených ve starších obdobích. Docházelo k jejich slučování, hlavně v částech města, kde původní zástavba padla za oběť katastrofálnímu požáru Malé Strany v roce 1541. Nové architektonické pojetí se projevilo nejvýrazněji na stavbách hradního okrsku. Do obrazu města vstupují také nové formy staveb technického charakteru. Jde především o stavební aktivity související s řekou. Budování infrastruktury zásobující město vodou, systém veřejných kašen byl spojen s výstavbou vodárenských věží, novodobých dominant v panoramatu. Byly budovány nové mlýny a jezy. Břehy řeky byly upraveny, dno bylo čištěno a prohlubováno za účelem splavnění řeky, stavěly se první regulační hráze.

Významně se dobové myšlení projevilo v podobě nově zakládaných okrasných zahrad s geometrickým uspořádáním.

1

3

1

2

4

Barokní město Praha v době baroka - město rekatolizace ve smyslu čí vláda, toho víra. Hlavními znaky jsou vyvlastnění majetku a decimace nekalotické šlechty a obyvatelstva, rekolonizace celého území a reparcelace. Významná je hierarchizace prostoru města a "barokní krajiny", s dynamickými a významovými projevy kultury baroka v narativnoati a hlubokém smyslovém prožívání v prostředí hmotné a nehmotné kultury. Dynamika baroka nezměnila výrazně středověkou parcelaci města, nekompromisně však posílila jeho homogenizaci a hustotu v perimetru barokních hradeb. Se ztrátou významu Prahy jako hlavního města odchází do Vídně dvorní šlechta a Praha ztrácí význam jako hlavní město monarchie a kosmopolitní střední Evropy. MC V barokní éře došlo v Praze jak z urbanistického, tak architektonického hlediska k výrazným změnám. V rámci karlovských hradeb docházelo k výrazným strukturálním a vizuálním transformacím. Cíleně byly prováděny rozsáhlejší demolice starší, drobnější zástavby pro budování nových, stavebních komplexů. Výrazně se měnilo měřítko staveb. Období mělo stěžejní vliv na proměnu veduty, do které vstoupilo suverénním způsobem výstavbou nových, především sakrálních dominant. Uvolnění tvůrčí energie a s tím spojené hluboké pochopení místa tvůrci spolu s asimilační silou umožnily, že rasantní intervence organicky vrostly kongeniálně do celku města. Slynuly se staršími zásahy do jednoho celistvého, estetického celku. Docházelo i k přestavbě mnohých starších středověkých domů a tím se měnila tvářnost veřejného prostoru. Vzniká i množství především skulpturálních prvků městského parteru (m. j. barokizace Karlova mostu), a vzniká mimořádně „intenzivní“ a kompaktní urbanistický a architektonický soubor.

1

3

1

2

5

Proměny města moderního věku

18 | 171


1

3

1

2

6

Proměny města 19. Století

Poměrně pozdě, teprve v roce 1866, se město otevřelo a v letech 1875–1898 započalo s bouráním svých hradeb, především na pravém břehu, kde začaly vznikat nové rozsáhlé obytné čtvrti navazující na Nové Město. V souvislosti s oživeným společenským děním se po období provincionalizace opět probudila ambice vybudovat z Prahy velkou a reprezentativní metropoli. Na základě asanačního zákona z roku 1893 došlo na přelomu století k četným demolicím a vznikající nové veřejné budovy dodaly městu novodobou reprezentativní podobu. Obohatily kompozici existujících dominant, aniž znehodnotily kompozici původní. Změnila se výška běžné uliční zástavby bloků činžovních domů. Nové čtyř až pětipatrové objekty proporčně proměnily působení méně významných dominant v panoramatických pohledech, ale také v proporcích veřejného prostoru. Výšková hladina zástavby se tak poněkud nivelizovala. Mezi nejvýznamnějšími veřejnými budovami, které se do panoramatu města koncem století vepsaly, je možné jmenovat Rudolfinum, Národní divadlo, Národní muzeum, Wilsonovo nádraží a Obecní dům. Patrně nejvýraznější proměnou byla regulace koryta Vltavy. Zásadně změnila vztah města a řeky tím, že od řeky prostorově oddělila některé starší části města. Oddělení v podobě navigace bylo umocněno novou, měřítkově odlišnou reprezentativní výstavbou na pravém břehu Vltavy. Regulací došlo také ke stabilizaci, sjednocení prostoru řeky, a vzniku jedinečnému vyhlídkového korza. Vznikla nejvýznamnější městská komunikační trasa centra. Levý břeh v části Malé Strany byl tohoto zásahu ušetřen díky myšlenkám památkové ochrany formulujícím se na konci 19. století. Výrazný vliv na podobu města měla také související výstavba a přestavba pražských mostů. Významné byly proměny související s plošnou přestavbou rozsáhlých území historického města (především oblasti Josefova a Podskalí). Uliční síť zástavby ovlivnila také výstavba četných nových modernějších forem obytných činžovních domů. První vlna nového trasování nebo jen rozšiřování a rektifikace uličních úseků znatelně pozměnila podobu veřejného prostoru. Tento proces nebyl zcela ukončen a místy vznikly neorganické měřítkové kontrasty mezi starší a novější zástavbou nebo v podobě nesouvislé uliční čáry.

1

3

1

2

7

Meziválečné období Období je charakteristické vyvrcholením národního uvědomění Čechů v samostatném státě s dědictvím složitosti mnohonárodnostní monarchie, celosvětově významného multikulturního prostředí. Praha se stala hlavním městem samostatného státu s novým sebevědomím a národním entuziasmem. Velký význam má působení humanisty T.G. Masaryka a jeho kritického myšlení jako autority prvního prezidenta a hlavy státu. Zásadní je jeho význam jako zadavatele úprav Pražského hradu architektu J Plečnikovi. Význam těchto úprav a vyzdvižení humanitních ideálů demokratického státu se stala ideovým základem obrody současnosti s příležitostí hlubších duchovních konotací. MC

Toto krátké období přineslo významnou změnu především v samém srdci historického města, v širším okolí staroměstského okruhu a hlavně Václavského náměstí. Výstavba architektonicky a typologicky modernějších budov povýšila střed města do velkoměstské podoby. Stylově kontrastní projevy architektury nově vznikajícího centra nalezly často adekvátní výrazové prostředky vzhledem ke svému okolí a přejaly i některé typologické urbánní formy (navázání na systém domovních průchodů v podobě moderních obchodních pasáží (palác Lucerna, Koruna, Adria a další). Navyšování staveb uchovalo základní měřítko a proporce zástavby města. Přes ambicióznost

19 | 171


tohoto období nedošlo k výraznějšímu nenarušení historické kompozice města. Do celkové panoramatické kompozice vstoupilo památníkem na Žižkově a kostelem Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech. Přesto sem vstoupily některé nové architektonické formy místy velmi emancipovaným způsobem (obchodní dům čp. 754 na Jungmannově náměstí, hotel Juliš, budova Mánes), někdy i způsobem dodnes polemickým (Všeobecný penzijní ústav). V tomto období došlo také ke stavebním aktivitám směřujícím ke kultivaci prostředí Pražského hradu coby architektonicky vyjádřené státnosti a sídla prezidenta republiky. Pokračující proměny uliční sítě podle stanovených regulačních čar zůstaly sice v důsledku rozptýlené výstavby moderních činžovních domů nedokončené, došlo však k posílení efektů tohoto procesu ze starších období. Pro vývoj města v daném období byl významný zákon z roku 1920 o Státní regulační komisi a práce na regulačním plánu Prahy.

20 | 171


1. 1

3

1

2

8

Poválečný vývoj

Válečný a poválečný vývoj byl velmi pohnutý z hlediska válečné agrese a nacistického teroru, totálního vyvlastnění veškerého majetku komunisty a nucená migrace a nesvoboda obyvatelstva v celém regionu tehdejšího Československa. Vysídlením německého obyvatelstva a likvidace židovského obyvatelstva zanechala hlubokou mlčící stopu v kulturním obraze země. Nacistická a komunistická totalitní manipulace s vyprázdněnými objekty jako s muzeálními prázdnými bezbrannými artefakty poznamenaly vztah k hmotnému prostředí naší kultury, jejímž znakem byla neomezená manipulace. S hmotnými kulturními statky bylo nakládáno jako s předměty stejně jako s lidmi. Byla narušena kontinuita, jako podmínka identifikace. Důsledky vedly k morálnímu úpadku společnosti a jejího prostředí. MC Druhá světová válka nezanechala na hmotné tváři města dramatičtější stopy. V historické části města došlo k několika spíše ojedinělým destrukcím, mezi nimiž bylo patrně nejvýznamnější zničení Staroměstské radnice a významné poškození kláštera Na Slovanech. První desetiletí poválečného období bylo dobou, kdy rozvoj hlavního města nepatřil k prioritám tehdejší celostátní politiky. Do konce 50. let, až na zcela ojedinělé projekty, stavební činnost stagnovala (z významných projektů lze uvést dostavbu Karolina, vybudování Betlémské kaple, rekonstrukci zničených věží kostela Nanebevzetí Panny Marie v Emauzích /Na Slovanech/, stavbu Domu módy nebo hotelu Jalta). Ani 60. a 70. léta nepřinesla výraznější proměny města, přestože vzniklo několik výrazných staveb (Federální shromáždění, obchodní dům Kotva a Máj – dnešní obchodní dům My). V tomto období dochází k urychlení stavebně-technické degradace stavebního fondu. Přestože byly selektivně prováděny místy i velmi nákladné renovace významných staveb a v průběhu 80. let se objevovaly pokusy o modernizaci domovního fondu, úpadek se prohluboval prakticky až do počátku 90 let. Začátek této postupné dlouhé degradace je však nutné hledat již v období hospodářské krize a následujícím válečném období. Zhoršování technického i morálního stavu bytového fondu urychlilo vylidňování historické části města. Jeho sociální, ekonomický a do určité míry i estetický potenciál neměl reálnou odezvu v zájmu o tuto část města. Spíše jen ojedinělou akcí byla regenerace nejvýznamnější historické trasy, tzv. Královské cesty, v průběhu let 60. nebo vytvoření pěší zóny Na Příkopě a dodnes uspokojivě nedokončený pokus o vytvoření pěší zóny na Václavském náměstí. V této době začaly vznikat i budovy, které proměňují ustálenou podobu panoramatu okolí historického jádra města. Mezi prvními byly obchodní palác Strojimport, centrální dispečink tranzitního plynovodu, hotel Olympik, administrativní budova KOVO a především velmi konfliktní stavba dopravního dispečinku Na Bojišti, přímo na historickém území Nového Města. V roce 1964 byl schválen směrný územní plán hlavního města Prahy, který ovšem nebyl prvním plánem pro území Prahy, neboť první plán tohoto charakteru byl přijat již v roce 1930. Za hranicí historického centra města, na Pankrácké pláni, zpřístupněné počátkem 70. let výstavbou Nuselského mostu, vzniká okrsek výškových staveb, jemuž dominuje stavba administrativní budovy Motokovu. Panorama města získává výškový protipól k historické zástavbě. Přestože je narušena historická kompozice a hierarchie proporcí, především vůči Vyšehradu a vyšehradské skále, stavby, které zde vznikají, dosud výrazněji nepřekračují základní měřítko terénního převýšení na Vltavou a nepotlačují dominanci Pražského hradu a katedrály sv. Víta s její výškou necelých sto metrů. Svým umístěním, objemem i formou se však negativně projevila stavba Sjezdového, dnešního Kongresového paláce na jižním předmostí Nuselského mostu. Vzdálenější horizonty města jsou od 70. let postupně zastavovány sídlištními komplexy a daleké průhledy do okolní krajiny z centra města jsou zachovány jen v ose řeky. V tomto období se v souvislosti s oživením výstavby zvýšila dopravní zátěž a budují se nové dopravní stavby, vzniká velmi problematická severojižní magistrála. Její trasa na rozhraní historické části města a čtvrtí z 19. století narušila přirozené radiální vnitroměstské vazby mezi historickým jádrem

21 | 171


a jeho okolím. Na přelomu 60. a 70. let je zahájena ražba prvních tunelů metra.

1

3

1

3

Současnost

Po roce 1989 došlo k rekonstrukci společnosti a velmi složitému obnovení vlastnických vztahů, které se pokusilo navázat na ztracenou kontinuitu a posílit identifikaci. Ve své podstatě však vůle doby předstihla skutečné sebepoznání. Je stále více zřetelné, že reflexe důsledků totalit a morální deprese doby potrvá delší dobu. Současné období reflexe a rekonstrukce nehmotné a hmotné kultury představuje proces pochopení složitosti aktuálních kulturních hodnot. Je zřetelné, že je naším úkolem současnosti udržet proces reflexe a vyvažovat měkkými nástroji tvrdé procesy přeměny hmotného prostředí ve smyslu celosti. MC Za současnost lze považovat období po roce 1989, kdy nastala na území historického jádra Prahy zcela nová situace. Problémy, kterými trpělo nejen historické centrum města, změnily svoji povahu a nastolily tak nové otázky a potřebu nových přístupů k jeho ochraně. Čas, který od této zásadní změny uplynul, možno rozdělit do několika období. Prvním byla proměna vlastnických vztahů, která umožnila náhlý přísun finančních prostředků, s jejichž pomocí byla velmi rychle zahájena obnova domovního fondu. Příliv financí však neznamenal vždy jen zhodnocení tohoto fondu. Mnohdy spíše otevřel cestu k jeho intenzivnějšímu využívání. Z tohoto pohledu tak byla renovace spíše nutnou podmínkou pro vlastní využití stavebního fondu a s tím spojenou snahu po jeho intenzivnější exploataci. Rychle prováděné opravy, především zanedbaných plášťů, střech a fasád, záhy proměnily podobu města a přispěly k uchování vizuální podstaty památkového fondu. S tím souvisela také významná a poměrně prudká proměna podoby veřejného prostoru. Probuzená dynamika společnosti se záhy promítla do života města a zaplnila veřejný prostor dopravou, komerčními aktivitami a turismem. Velmi rychle se změna promítla především do parterů domů, zvláště na hlavních třídách a turisticky atraktivních trasách. Do té doby jen minimálně využívaný potenciál veřejného prostoru se stal předmětem enormní poptávky. Četné veřejné prostory změnily nejen svůj fyzický charakter, ale proměnou aktivit se změnila i jejich sociální atmosféra. Kapacitně se rychle dostaly na limity prostorových možností nejen nárůstem individuální dopravy, ale také tím, že se atraktivní uliční prostor stal součástí komerčních ploch, především v souvislosti s turistickým ruchem. Vstup tržních vztahů na scénu města znamenal i vstup reklamy, která místy ovládla jeho tvář na úkor kvality prezentace jeho architektonického bohatství. Souběžně s těmito negativními jevy probíhá však i systematická obnova veřejného prostoru, jeho rehabilitace podporující pobytový charakter jako kompenzaci nárůstu automobilové dopravy. Stranou této dynamiky nezůstal ani prostor řeky a její hladina. Postupně narůstá tlak na turistickou lodní dopravu, která dominuje a zároveň začíná omezovat reakreační využití řeky obyvateli města. Hygienické zátěže, ať již emisní, hlukové či světelné mění atmosféru nejvýznamnějšího prostoru města. V první polovině 90. let 20. století také nastala rychlá, resp. postupně akcelerující proměna využití především renovovaných objektů. Změny využití často vyvolávaly úpravy stavebního fondu, především v dispozičních řešeních. Poptávka po plochách odpovídala rychle se proměňující komerční výhodnosti jednotlivých typologických forem. První léta po roce 1989 přinesla tlak na vznik kancelářských prostorů na úkor stávajícího bytového fondu. Následná změna tržních cen a nájmů znamenala změnu orientace poptávky ve prospěch ubytování, především v podobě adaptací objektů na hotely. Jejich počet v historickém centru dodnes narůstá. V posledních letech roste poptávka po bydlení v atraktivních lokalitách historického jádra města. Zájem o bydlení se projevuje také zvýšeným zájmem o půdní vestavby a nástavby, které místy nevhodně proměňují střešní krajinu zástavby. Novostavby zprvu využily nemnohé proluky, jejich potenciál byl však poměrně rychle vyčerpán.

22 | 171


Došlo i k některým demolicím, především méně hodnotných nebo kriticky zanedbaných objektů. V tomto smyslu nastaly výraznější proměny ve vnitroblocích, kde byl stavební fond často ve velmi špatném stavu s velkým podílem objektového smogu v podobě utilitárních krátkodobých rozpadajících se objektů souvisejících s užíváním vnitrobloků (provizorní přístřešky, kůlny, garáže atd.). Lze sledovat permanentní snahu po zvyšování exploatace pozemků, projevující se zahušťováním zástavby a nejčastěji také navyšováním staveb. Jde zdánlivě o nenápadný proces, který ve výsledku může znamenat proměnu celkové vizuality, ale také překračování dnes již místy limitní intenzity využití jeho veřejného prostoru. V rámci zástavby volných pozemků vstoupila do prostředí historické části města soudobá architektura. Lze říci, že bylo realizováno několik novostaveb, které svou architekturou městu přidaly soudobé formy staveb. Některé z nich se staly předmětem polemiky, jež začala formovat odborné i laické názory na požadovanou architektonickou kvalitu a míru stability současného obrazu města. Diskuze mezi zastánci trvalé proměny a konzervace prostředí se staly součástí reality Jejich podstatou je míra proměny objektu v subjekt procesem adice historických vrstev a zhodnocováním jeho původních a přijatých kvalit hmotné i nehmotné povahy. Tyto vlastnosti jsou pak vyhodnocovány kriterii kulturní současnosti. Kvalita těchto kriterií je prověřením kultury současnosti, ale také prosperity, zajišťující udržení komplexu kvalit včetně nové vrstvy. Z pohledu panoramatických hodnot dosud nedošlo ve vlastním historickém jádru k výraznějším negativním změnám také díky tomu, že v průběhu posledních let bylo orgány památkové péče významně modifikováno několik velmi nevhodných projektů. Možno však pozorovat postupnou vizuální, resp. objemovou proměnu střešní roviny zástavby. Je nutné čelit průběžnému tlaku na vyšší míru exploatace pozemků jak cestou postupného navyšování již existující zástavby, tak v rámci projektů nově navrhovaných staveb. Obytná funkce, která, zdá se, dnes opět získává na atraktivitě, vyvolává tlak na nové úpravy střech související s novými obytnými nástavbami s terasami, požadovanými výhledy na atraktivní části panoramatu města, které proměňují jejich charakter. Niveleta zástavby města a její charakteristická členitost, místy i nesourodost spolu s akcenty významových a kompozičních dominant je podstatou sémantiky architektonického jazyka města. Častá je nevhodná paušální adice, akceptovatelná je jen jedinečná hodnota posilující kvalitu jazyka města Proměny města v tomto období však nebyly jen fyzické, stavební povahy. Dochází k významným kvantitativním i kvalitativním proměnám aktivit města. Proporce obyvatel, pracovních příležitostí a návštěvníků se podstatně mění v neprospěch obytnosti města (viz základní údaje výše). Pokračuje dlouhodobý pokles počtu bydlících a centralizace nebytových aktivit vznikem velkých komplexů (komerčně administrativní Palladium na Náměstí Republiky, Florentrinum na Florenci, Quadrio ve Spálené nebo Nový Smíchov v bezprostředním kontaktním území statku). Z pohledu architektonického je projevem této výstavby nárůst míry využití ploch, především vlivem míry zastavěných ploch a výšky staveb. Vlastní vizuální projev pak přináší změnu měřítka (v objemu i kompozici průčelí) a místa nevhodně proměňuje vyvážené proporce existujících konfigurací. Mění také dosud zachovanou významovou hierarchii dominant města, posunuje jí blíže k formálním, bezobsažným projevům, které neobstojí v konkurenci historie. Paradoxem je fakt, že souběžně se vznikem těchto staveb (patrně i jejich vlivem) dochází k úbytku komerčních zařízení v parteru města a opouštění starších administrativních budov. K určitým proměnám došlo i z pohledu širšího kontextu statku. V panoramatickém pohledovém poli, především pravého břehu se objevují nové objemy měnící ustálenou podobu horizontu. Jakkoli nejsou dosud pro jeho charakter zásadní, je již dnes jasné, že se mohou stát, i stávají precedenty pro potenciálně další stavby (zástavba v olšanském prostoru, na východním okraji Vinohrad, v Holešovicích, na Pankráci). Vizuální atraktivita historického města se stává tržní hodnotou v podobě hledání výhledů novostaveb cestou jejich navyšování.

23 | 171


1

3

1

4

Předpoklady budoucího vývoje MC Předpokladem budoucího vývoje je setrvalá reflexe minulosti a citlivá percepce současnosti. Jejím nástrojem je kritické myšlení a kontrola rozhodnutí permanentní zpětnou vazbou. Předpokladem je posilování humanitního vzdělání, které je předpokladem smyslového a duchovního vnímání společnosti schopného generovat teze nastavující stále větší příležitosti k dohodě. Z povahy ochrany statku se jedná o dominantně stabilizované území. Vzhledem ke způsobu jeho dlouhodobého utváření i roli v rámci celku je však i zde realistické mluvit o jeho dalším vývoji. Právě Management Plan by měl být střednědobou, krátkodobou i průběžně naplňovanou představou o tomto budoucím vývoji území, založeném primárně na respektu k popsaným hodnotám. Dominující fyzická stabilita území je dána památkovou ochranou historického města, ať již na úrovni urbanistické, nebo objektové. Z pohledu míry fyzické i provozní exploatace se jedná již nyní o jeho nejintensivnější část města. Prostor pro kvantitativní rozvoj je tedy oproti okolnímu, často nesourodému městu marginální. Naopak poptávka po intensifikaci historické části je založená na atraktivitě i tržní hodnotě území, a je značná. Možným paradoxním důsledkem realizace této poptávky však může být nejen ztráta estetické, ale v jejím důsledku i tržní hodnoty. Napětí mezi uchováním podoby města a dynamikou poptávky je patrné prakticky na všech stavebních záměrech, a to i v dílčích stavebních úpravách. Jejich četnost však v součtu může znamenat významné změny. Míra provozní exploatace, ať již na úrovni počtu uživatelů území (viz počet přítomných - pracovních míst, pasantů, turistů oproti ubývajícímu počtu stálých rezidentů) je důsledkem nejen historické centrality města, ale i pokračujícího vývoje spontánní centralisace města. Cílem je uvolnění tohoto tlaku a docílení hledané vyváženosti přístupu, které nutno realizovat nejen jasným definováním chráněných hodnot a regulačními prostředky, ale také v součinnosti s okolním územími ať již kontaktním, či vzdálenějším, které trpí nehomogenitou a nese tak značný prostorový potenciál. V tomto smyslu je budoucí podoba území úzce spojená se situací v okolním městě. Budoucnost spojená s deklarovaným uchováním autencity a itegrity území musí směřovat spíše k proměnám kvalitativním. Z toho plyne, že se bude ve fyzické rovině jednat o oblast regeneračních, záchovných nebo modifikačních procesů, ať stavební povahy nebo častěji spíše kvalitnějšího způsobu využití současného stavebního fondu, včetně veřejného, či poloveřejného prostoru. Zde existuje nejen potenciál, ale také potřeba i poptávka, vzhledem k roli, kterou území zaujímá v rámci města jako celku. V budoucnu musí území nadále plnit současně roli obytného, kulturně společenského, edukativního, komerčního a správního centra. Optimální vyvážení proporce těchto aktivit je základním úkolem ve sféře nestavební. Pro budoucí pozitivní vývoj to ve svém důsledku znamená také ochranu významných nehmotných kulturních hodnot cestou regulace provozních modalit města. Rozhodující pro udržení hodnoty území je čelit jednostrannému ekonomickému (často jen konjukturálnímu, nebo dokonce spekulativnímu) tlaku. Nezvyšovat jeho kvantitativní zatížení novými nepřiměřenými, nebo je n četnými stavebními strukturami. Kvantitativní nárůst nutno sledovat i při procesu transformace staveb (nejčastěji cestou navýšení počtu podlaží, nebo zastavěné plochy, nejčastěji ve vnitroblocích. Nástrojem je individuální určení limitních hodnot (koeficientů) zatížení, aplikované individuálně na typologicky sourodé celky. Další rozvoj je tedy nutno spatřovat zcela dominantně v rovině kvalitativní. Z hlediska provozních modalit se jedná o ochranu před náročnými, především dopravu generujícími aktivitami a aktivitami stupňující zátěž plynoucí z návštěvnického ruchu, či nepřiměřeného růstu komerčních zařízení a pracovních příležitostí. Zde je nástrojem, v mezích možností, regulace vlastních aktivit (funkcí). Z pohledu architektonického nutno důsledně zakotvit zásadu kontextuality, resp. sourodosti, a to jak v objemu, formě, tak i měřítku staveb. A to i v rámci jejich vnitřní a vnější struktury. V tomto smyslu je pro uchování hodnoty podstatné nejen absolutní měřítko členění (na úrovni objektů,

24 | 171


parcelace, ale i vnějšího projevu průčelí a projevů forem střešní krajiny) ale také měřítko relativní, vůči konkrétnímu prostorovému kontextu. Kontextualita zde také znamená oposici vůči poněkud zneužívanému argumentu nutnosti projevu současnosti, který má často opodstatnit i velmi kontrastní architektonické postupy (pražské architektonické kontrasty jsou vždy založeny na vyšší harmonii). Soudobý architektonický výraz nesmí být realizován na úkor specifického charakteru místa, resp. povahy jeho harmonie. Obdobně je nutné bránit veškerým regulačním paušalizacím (například vyrovnávání dnes nejednotné výšky zástavby, je-li nositelem hodnoty území).

Kontextualita z pohledu nehmotného utváření, kulturního smyslu území je poznáním minulosti i branou do budoucnosti. Z toho plyne, že naše současnost je klíčem k jejímu otevření. Kontinuita vývoje a předatelnost informací především živé minulosti je kódem k otevření a správného nastavení principu koherence klíče a zámku. Kvalita současného a poučeného (objektivního) čtení je předpokladem budoucí prosperity související s čitelností „čtivostí“ bohatství minulosti svědčící o naší současné kultuře. 1

3

2

1

3

2

Urbanistický vývoj z pohledu krajinného rámce 1

1

Město a jeho krajinný rámec patří do nástrojů Z hlediska dlouhodobého charakteru místa je nutné zachovat kontakt se třemi základními prvky původní krajiny: 1. Řeka je nejenom tradičním místem, podél kterého se lidé procházejí a prohlížejí si město, ale je zapotřebí zachovat či rozmnožit místa, kde se člověk se může řeky fyzicky dotknout – pod Cihelnou ulicí, na Střeleckém ostrově nebo v oblasti Plovárny. 2. V nejbližším okolí městského středu lesy nahrazují parky kolem Hvězdy, na Ládví či v Šárce, ale skutečná lesní oblast v pozici Vídeňského lesa jsou Hřebeny, na které je možné napojit na Zbraslavi či v údolí Berounky až do Řevnic. Praha se však pásem rozvolněné zástavby izolovala od významné oblasti Českého krasu i povodí Botiče na jižním okraji města. 3. Pole vypadají jako ten nejméně významný prvek příměstské krajiny, ale přesto je pro pocit historických kořenů města zapotřebí zachovat pole, tak aby se alespoň na několika zbývajících místech dotýkala města – příkladem může být plošina Dívčích hradů, Vidoule, pole mezi Lysolajským údolím a Tichou Šárkou a na dalších místech. Pražská pole mají podobný krajinotvorný význam jako vídeňské vinice.

Z hlediska managementu území je nutné důsledně chránit veškeré skalní výchozy i malého měřítka jako např. na Klárově, Na Opyši, Apolinářské ulici i drobné skalky Petřína a dalších míst. Platí zde něco podobného jako pro řeku – je zapotřebí, aby lidé mohli přicházet a fyzicky se dotknout alespoň malé části geologického podloží města. Vztah mezi historickým centrem a jeho okolím a to jak na úrovni celého města, tak i jeho středočeského okolí však musí řešit Metropolitní plán a příslušné územní plány. V každém případě je zjevné, že strategie dalšího rozvoje Prahy se bude odvíjet z širšího středočeského, českého či dokonce mezinárodního rámce a dalšího ekonomického vývoje EU. Tento proces by však neměl probíhat živelně, ale být usměrňován. V Praze již dnes následkem rozvoje suburbií, obchodních center a skladů není možné vytvořit zelený kruh kolem města, ale je možné udržet systém zelených klínů, kdy z konečných zastávek metra můžeme pěšky či na kole pokračovat kolem řeky a do lesních komplexů Hřebenů, Českého krasu, Říčanska a sázavské části středočeské pahorkatiny.

25 | 171


1

3

2

2

2

Pražské podzemí Mezi významné pražské podzemní památky patří Rudolfova štola z 16. století, podzemí Pražského hradu s odkrytými archeologickými objekty, soubor sklepů pod Radnicí, průlom Hradního vodovodu barokními šancemi na Novém světě, kasematy Vyšehradu a řada menších středověkých sklepení. Pražské podzemí v rámci památkové rezervace můžeme rozdělit do tří odlišných typů, z nichž každý vyžaduje specifický management: Historické systémy Hradního vodovodu, Strahovského kláštera a do určité míry Malé Strany jsou založeny na pramenné linii zhruba na úrovni nádvoří Strahovského kláštera. V jejím podloží vystupují nepropustné jílovce a nad nimi leží zejména křídové pískovce. Prameny byly jímány nikami a posléze i neustále prodlužovanými štolami o současné délce až 360 m. Nejstarší části vodovodu jsou ještě románské, ale k největším přestavbám docházelo v 16. - 19. století. Vodovody jednak představují technickou památku, ale mají i praktický význam, protože nekontrolovaně prosakující prameny zatěžují svahové sedimenty petřínské stráně, kde v minulosti způsobily řadu destruktivních sesuvů. Management zde spočívá v harmonizaci památkové ochrany při udržení současné drenážní funkce. Podzemí jako součást historických staveb. Jedná se zejména o evropsky významný soubor románských „sklepů“ či částí přízemí pohlcených do výšky rostoucím městem, dále o gotická a mladší sklepení a lokální vodovodní sítě napojené na studny či vodu sbíranou ze střech. Na tyto objekty je jednak nutné dívat se jako na integrální součást historické stavby. Sklepy však rovněž plní technickou funkci, kterou je zejména odvětrávání a vysušování základů a přízemních částí budov. Mají tedy statický a mikroklimatický význam, který je nutné respektovat. Sklepy a studny zaplněné sedimenty jsou téměř vždy archeologickými objekty. Pražská kanalizace byla sice vybudována více jak před stoletím, ale s mimořádným citem pro formu a materiál. Plní sice živou, technickou funkci a vzhledem k jejímu rozsahu ji nelze chránit jako celek, ale vybrané části kanalizace a dalších podobných struktur jako je např. potrubní pošta, protiletecké kryty z 2. světové a studené války, spojovací tunely barokní fortifikace, lokální kanalizační řady jako v Klementinu je nutné zachovat ve významných ukázkách v autentické podobě. Specifikem městského podzemí je to, že jej dodnes neznáme ve své úplnosti. Relativně nedávno byly např. objeveny kanalizační chodby pod Šternberským palácem či sklepení se studánkou ve Vikářské ulici přímo u základové zdi katedrály a na jiných místech. Jedna z větví Hradního vodovodu zřejmě vede pod Černínským palácem. Ve většině případů platí to, že obnova či údržba městského podzemí musí kromě památkových kritérií respektovat původní statickou a hydrologickou funkci podzemí. Existence městského podzemí a archeologických lokalit rovněž znamená nutnost omezit v prostoru pod základy budov zbytné zásahy do podloží města, jako jsou např. podzemní garáže či sklady nebránit se rozšiřování kolektorové sítě vedené pod zájmovými archeologickými horizonty, a která dlouhodobě omezuje další výkopy. V prostoru podzemí města je nutné dále strukturovat pravidla a lokalizace zájmových archeologických horizontů.

26 | 171


1

3

2

3

Základní Prostor města Následný popis utváření a hodnot prostoru města, prostorové kompozice, struktury zástavby jako celku i jednotlivých součástí hodnot předjímá cíle a způsob jejich ochrany. Topograficky je třeba chápat vlastní prostor historického centra města jako území vytyčené návršími Hradčan, Vyšehradu a Vítkova, tvořícími rovnostranný trojúhelník s vrcholy, které jsou od sebe navzájem téměř stejně vzdáleny, přičemž strany tohoto trojúhelníku měří 3 500 m. Ve vztahu k celku města jde o nevelký prostor, jehož rozměry propůjčují historické části přehlednost. Působivost těchto vymezujících prvků je posílena významností jejich stavebních dominant, které nesmí být oslabena novou zástavbou. Ve vymezeném krajinném prostoru jsou rozprostřeny jedinečné stavby, které město vytvářejí, jsou harmonicky včleněny do měřítka a morfologie terénu a situovány ve vzájemně optimálních pozorovacích místech a distancích. Četné vertikální i objemové dominanty stojící v pestré, nikoli však chaotické kompozici, nabízejí takřka nekonečný počet různorodých pohledů na město, jakousi dynamicky vnímatelnou a proměnlivou vedutu. Vyhlídkové body, ale i vyhlídkové trasy na okolních terasách, především levého břehu, město představují v jeho mnohotvárnosti. Vytyčený prostor historického města je ohraničen horizonty okolních svahů Petřína, Hradčan, Letné, Žižkova a Vyšehradu. Město rozprostřené za nimi není z úrovně vlastní nivy viditelné, což propůjčuje atmosféře jeho historické části intimitu a zároveň vyvolává představu volného prostoru za viditelnými terénními hranami. Tato jedinečnost je svébytnou hodnotou, jejíž uchování předpokládá stanovení limitů výšky staveb vně horizontů vymezujících říční koridor. Kontrast plastického utváření terénu, staveb historického centra a stále ještě pohledově otevřených vzdálených horizontů se spíše vyrovnanou zástavbou akcentuje působivost vnitřní scenérie. Dodnes existuje vizuální propojení města s okolní krajinou v ose řeky velmi dlouhými průhledy protínajícími soustředné prstence jeho zástavby. Dosahují daleko za hranici zástavby města, k okolní krajině vzdálené přes 10 km od jeho středu. Vzájemné doplňování, souhra intimity prostoru vnímaného od řeky a velkorysosti dálkových pohledů z vyvýšených míst, jsou jedinečností města hodné nejvyšší ochrany. Z výtvarného pohledu spolu se zástavbou propůjčují celku výraznou malebnost., která je založena na uvedené plastičnosti terénu, souhře forem a měřítek celkové městské vizuální scény. Komplementární údolní prostor je ohraničený horizonty okolních svahů. Jeho proměnlivá šířka vytváří v ose řeky další menší sub-prostory. Na jihu a severovýchodě je od okolí vymezen zúženími vytvářejícími pomyslné brány vnitřního prostoru, historického města. Na jihu, na úrovni Vyšehradu, jsou horizonty vzdáleny cca 860 m, východní vymezení centrálního prostoru města v prostoru Vítkova a letenského útvaru je dáno horizonty vzdálenými cca 1 200 m. Naopak v nejširším místě prostoru jsou od sebe horizonty vzdáleny přes 5 000 m. Pro ochranu zmíněných krajinných hodnot je třeba respektovat fakt že: - Existující prostorové vztahy dané utvářením terénního reliéfu, velikostí jednotlivých krajinných prostorů a převýšením návrší jsou základním neměnným principem, jenž byl v průběhu času harmonicky naplňován stavbami až do dnešní podoby. - Pro ochranu těchto hodnot je nutné považovat existující proporční vztah mezi utvářením terénu a jeho zástavbou i do budoucna za určující pro uchování harmonického působení celku a jeho jedinečné hodnoty a tudíž za principiálně neměnný. - Prostorové, panoramatické vztahy budou zakotveny v příslušných územně plánovacích dokumentacích, v přiměřené míře i pro ochranné pásmo na úrovni územního plánu, ve větší

27 | 171


podrobnosti v dílčích plánech regulačních. - Kompozici výškových a objemových dominant, charakter panoramatických celků střešní krajiny stejně jako charakter ostatní okolní zástavby je třeba považovat za stabilizovanou. Povaha místa vymezeného třemi návršími je základní konstantou pro všechny kroky, které zde byly v historii učiněny a činěny ještě budou.

1

3

2

3

1

Kompozice a struktura města Základními kompozičními osami prostoru historického jádra města jsou řeka a na ni kolmo směřující osa tzv. Královské cesty. Průsečík urbánní osy s osou krajinnou v poloze Karlova mostu je vyvrcholením pražského dialogu města a přírody. Terén zastavěného prostoru je tvořen na západní straně strmým amfiteátrem malostranského úvalu, směřujícím k druhému břehu do ploché části nivy řeky, území Starého Města. Dále pak do mnohem většího a rozevřenějšího amfiteátru Nového Města stoupajícího až k samému horizontu Vinohrad. Z pohledu struktury zástavby a charakteru uliční osnovy není historická část města zcela homogenní. Prostorové utváření a charakter levého břehu je ovlivněn dramatickou terénní konfigurací. Uliční síť svažité části tvoří především významné páteřní uliční prostory a krátké křivolaké příčné ulice. Plochá část území v okolí řeky je soustavou nepravidelně formovaných uličních prostorů s četnými náměstími. Zástavba této části města je organická, reagující na nepravidelnosti terénu. Vytváří svébytný panoramatický celek. Pravý břeh, jeho plochá část, především Staré Město, je tvořena velmi hustě zastavěnou blokovou strukturou vytvářející převážně měkce půdorysně modelovanou uliční síť, často kopírující velmi staré trasy cest. Navazující Nové Město kompoziční princip Starého Města rozvinulo a pozměnilo základní měřítko jeho blokové struktury. Navázalo potvrzením radiálního uspořádání vycházejícího z jeho struktury, ale i některými dalšími analogickými motivy prostorového uspořádání. Jeho moderním projevem zde jsou velkorysé měřítko, přímočaře vytyčené ulice a geometricky pravidelná náměstí.

1

3

2

3

2

Proporce terénního reliéfu a jeho dominanty Pro hodnotu prostorové situace, je podstatné terénní převýšení a morfologicky i výškově diferencované stavební dominanty. Nejnižší nadmořská výška Vltavy v Praze je 177 m n. m., ostroh Pražského hradu dosahuje výšky 260 m n. m. Maximální výškové rozdíly se v základním prostoru města pohybují kolem 90 m a určují tak měřítko jeho plošné zástavbě i vertikálním dominantám. Půdorysná a výšková proporce jednotlivých krajinných útvarů, stejně jako jejich morfologie vytvářejí základní proporční a estetický rámec, regulativ („konstantu“) pro veškeré stavební intervence. Hodnota kompozice dominant historického města je odrazem proporčních vztahů s terénním reliéfem a vědomé hierarchizace výšek odpovídající nejen významu staveb, ale i konkrétních míst, celkové konfiguraci a urbánní struktury. Harmonicky se zde snoubí principy prostorové s významem jednotlivých dominant. Nejvyšší věž hlavní městské katedrály sv. Víta dosahuje právě výšky 90,5 m (výšky jsou v absolutních hodnotách). Dominanty, vážící se pohledově k řece, dosahují výšek kolem 50 m (sv. František, věž Karlova mostu, historické vodárenské věže), většina staroměstských kostelů dosahuje výšek kolem cca 45 m. Prostorový střed Starého Města označuje Týnský chrám s výškou věží 78 m a věž Staroměstské radnice s výškou 60 m.

28 | 171


Také za hranicemi vlastního historického jádra, v jeho druhém vizuálním pásmu je měřítko uzpůsobeno povaze a rozsahu zástavby, pozorovací distanci a charakteru daného místa. Dominanty Karlína, Vinohrad, Smíchova nebo Žižkova tak dosahují 60–70 m výšky. Ve třetím vizuálním plánu, kde již nejde o dominanty sakrální, ale často spíše o stavby technického určení, výška stoupá na 80–100 m (věž provozovatele O2, stavby na Pankrácké pláni). Odstup těchto dominant od Hradčan činí cca 5 km. Respektován tak zůstává základní výškový limit cca 100m odpovídající převýšení terénu, obsažený ve stávajícím Územním plánu.

1

3

2

3

Základní charakter zástavby z pohledu hodnot panoramatu

3

Scénografické utváření terénu a návazně i zástavby města dalo vzniknout atraktivním panoramatickým pohledům. Ochrana panoramat historického města je stěžejní částí ochrany hodnoty a identity města jako celku. Ustálený, ikonický obraz celoměstských vedut je založen především na dialogu utváření levého a pravého břehu. Levého, s dramaticky utvářeným terénem a neméně dramatickou kompozicí stavebních dominant, a břehu pravého, jehož terén klidně ubíhá směrem východním k široce otevřenému horizontu. Jeho vymezení tvoří na severní straně vrch Vítkov, na jižní Vyšehrad. Tento historický rámec byl ve vzdálenějších horizontech novodobě doplněn horizontálními liniemi komplexů panelových sídlišť. V posledních cca 50 letech byly dotvářeny i některé blízké pohledové horizonty (vznik zástavby Pankrácké pláně se soustavou výškových objektů). Dílčí území s různými formami zástavby vytvářejí do určité míry autonomní strukturální, panoramatické celky, které je možné vzájemně odlišit. V panoramatu jednak podle jejich absolutní výšky, míry vyrovnanosti výšek staveb (pro některá území jsou charakteristické velké výškové rozdíly), morfologie střech i podle použitých materiálů a barevnosti střešní krytiny. Proporce výšek plošné zástavby a dominant území je odlišná podle jednotlivých strukturálních celků. Poměr výšek zástavby a dominant na Malé Straně a Starém Městě je velmi dramatický oproti vyrovnanější situaci na Novém Městě, kde jsou četné dominanty výškově skromnější a okolní zástavba o mnoho vyšší. Hlavním soustředěním vertikálních dominant je prostor Starého Města. Pro území jsou významné četné průhledy z jeho nitra až do okolních částí města i okolní krajiny za městem. Vedle nejznámějších, ikonických, velkolepých vedut spočívá povaha města i v takřka nekonečném množství dílčích malebných pohledů, které je možné neustále objevovat. 1

3

2

3

3

x

Prostor řeky Popis charakteru a významných hodnot Řeka tvoří hlavní prostorovou osu města. Její břehy, resp. okolní terénní útvary jsou jeho nejvýraznějším přírodním prvkem, artikulující toto osu do podoby svébytných krajinných i urbánních celků. V historické části města lze hovořit o „prostoru řeky“ o délce přibližně 4,5 km. Prostoru vymezeném horizonty okolních teras a návrší převyšujících hladinu Vltavy zhruba o 40 až 60 m. Vizuálně z vnějšku do tohoto prostoru výrazněji nevstupuje vzdálenější okolní. Šířka řeky pohybující se přibližně mezi 150 až 400 m (délka Karlova mostu nad řekou činí 430 m) spolu se zmíněným převýšením okolního terénu dávají prostoru a jeho zástavbě základní měřítko. Horizonty, velmi často tvořené stromovou zelení, vytvářejí významný intimní dojem a nedávají vědět o městu za nimi. To dodává řece idylickou, velmi přírodní atmosféru. Velkolepé průhledy v ose řeky směrem od centra e naopak otevírají až do krajiny za městem, směrem opačným jsou završeny díky jejímu nejvýznamnější historickou dominantou Pražským hradem. Pro uchování tohoto efektu je nutné uplatnit zásady týkající se především omezení výšky a objemu případné

29 | 171


nové zástavby, která by mohla pohledově do tohoto prostoru zasahovat nebo jej měřítkově oslabovat. Řeka protékající územím historického jádra města, resp. souvisle zastavěným vnitřním městem, je členěna terénním utvářením, mosty a jezy na úseky s vlastními charakteristickými prvky, které jsou dále pojmenovány a popsány jejich stěžejní hodnoty, jež jsou předmětem ochrany. Staroměstský meandr – od Karlova mostu po Čechův most Staroměstský meandr je tou částí řeky, která dala městu vlastní tvář a vymezila jeho původní prostor. Z hlediska topografického je první a nejdůležitější daností pro jeho utváření. Masiv Hradčan a Letné, náhle změnil směr toku řeky a vytvořil spolu s okolními vyvýšeninami krajinnou situaci pro založení historického města. Pravobřežní plochá část tvořící dnes teritorium Starého Města dala rozměr pro městu své doby. Meandr, ohyb řeky o téměř 90 stupňů, dodává městské struktuře dynamiku. Pohybem po křivce řeky se dynamicky mění pohledy na okolní dominanty města, a tím se stává celek mnohotvárným, až nepostižitelným ve svých pohledových variacích. Proto je třeba chápat ochranu podoby tohoto úseku řeky se všemi jeho danostmi jako prioritu. Dnešní charakter vlastního koryta řeky je dán jejími úpravami v podobě regulací břehů a kaskády tří jezů s výškovým rozdílem cca 8m, vytvářejících v mezi úsecích klidnou plochu hladiny uvnitř města. Výstavba regulace pravého břehu byla zlomovým okamžikem vztahu města a řeky. Přesto lze s odstupem času konstatovat, že i toto technické dílo má své hodnoty. Levý břeh si i při výstavbě regulace řeky na přelomu 19. a 20. století zčásti uchoval přírodní charakter a otevřenost města k řece díky snahám tehdy se rodící památkové péče. Regulace břehů v této části města byla realizována se značnou dávkou citu pro místo a je třeba ocenit i technicky diskrétní řešení. Levý břeh tak tvoří jakýsi komplement břehu pravému, a to i části pod Letnou, kde řeka mění prudce směr toku, lze dodnes hovořit o přírodním charakteru nábřeží. Ochrana stabilizovaných hodnot tohoto prostoru spočívá v ochraně jeho provozního režimu, resp. uchování viditelného styku zakřivených břehů s hladinou řeky. Pro tyto pohledové hodnoty průběhu toku by se neměla objevovat další stabilní kotviště pro lodní dopravu, neboť její zakřivený průběh a z toho plynoucí viditelná prostorová dynamika jsou vysokou hodnotou. Ostrovní část od Jiráskova mostu po Karlův most Tuto část je možné metaforicky charakterizovat jako „ostrovní krajinu“. Je to část pohledově nejexponovanější a pro Prahu a její obraz nejdůležitější. Řeka je zde velmi proměnlivá a bere na sebe místy obraz spíše jezera s ostrovy. Ty pak tvoří klidný rámec majestátnímu pohledu na Hrad. Dochází zde k působivému dialogu přírodních prvků s okolní zástavbou. I zde je třeba ocenit poměrně citlivě řešenou regulaci řeky, která je do jisté míry i přínosem. Malebnost této části toku je nejvyšší hodnotou a lze mluvit o dokončeném obrazu místa. Rekreační charakter řeky v samém centru města je také ojedinělým prvkem velkoměst. Je umožněn oddělením tohoto prostoru dvěma jezy od říční dopravy diskrétním vedením lodní dopravy ve skrytu Střeleckého a Dětského ostrova. Pro podobu této části řeky je podstatný význam vzrostlé zeleně, především na ostrovech. Z hlediska vnímání urbanisticko-architektonických kvalit jsou ostrovy jedinečnými pozorovatelnami města. Je velmi důležité udržet rekreační, klidovou funkci pražských a podobu míst, kde je možné v samém středu města, v přírodním rámci najít jak kulturní zařízení, tak restaurační vyhlídková zařízení. Možnost používání malých lodiček, zde chráněných před velkou lodní dopravou, tvoří pro veřejnost z řeky jedinečnou přírodní rekreační část v centru města. Chráněni před velkou lodní dopravou mohou obyvatelé a návštěvníci vychutnat krásu města. Pro ochranu hodnot tohoto prostoru, jeho vizuální integrity je nutné zamezit budování neesteticky řešených mola nebo plujících kaváren a ochránit prostor před vstupem kapacitní lodní dopravy, která by ohrozila tradiční rekreační plavbu na lodičkách. Regulovaná řeka – od železničního mostu pod Vyšehradem po Jiráskův most Jde o poměrně novodobý urbanistický prvek historické části města. Regulace řeky z přelomu 19. a 20. století zde totiž patrně nejvíce pozměnila jeho charakter a byla příčinou zániku podoby

30 | 171


bývalých čtvrtí na březích řeky. Tok řeky je přímý a klidný stejně jako poměrně klidná urbanistická forma residenční zástavby lemující břehy. Hodnotou je souvislé oboustranné korzo po nábřeží, na pravém břehu promenádní cesta na Vyšehrad. Tato část řeky je tradičně spojována s rekreační lodní dopravou, zejména jižním směrem. Vhodné jsou zde podmínky pro kotviště tohoto typu. Rekreační a tržní využití náplavek pozitivně animuje tento prostor. Pro ochranu hodnot tohoto prostoru je třeba nalézt přijatelné řešení obnovy železničního mostu a vytvořit kvalitnější propojení se rekreačně sportovním plochami Císařské louky v jižní části levého břehu. Řeka – krajina – od železničního mostu pod Vyšehradem směrem k jihu Část řeky vstupující od jihu do města z krásného krajinného útvaru barrandienu s ostrovy, dosud neregulovaná umělými stavbami, s bohatou a svébytnou vegetací. V místech vyšehradské skály je romantickým a symbolickým místem hodným nejvyšší ochrany. Pro ochranu hodnot této části řeky je nutné citlivé řešení zamýšleného propojení břehů novým mostem. Holešovický meandr – od Čechova mostu po Hlávkův most Druhý pražský meandr uzavírá pohledově krátký úsek řeky východním směrem. Z pohledu od Hradčan se tento prostor rozevírá do dlouhého průhledu východním směrem. Patrná je šířka a určitá velebnost nivy, zastavěná na pravém břehu homogenní zástavbou Karlína, na břehu levém obdobně zástavbou holešovickou. Horizont je pro tuto část území akcentován několika rozptýlenými dominantními stavbami. Tato část řeky, jejích břehů, si podržela na levém břehu částečně přírodní charakter, resp. charakter městské krajiny, která za ohbím přechází do jedinečné krajinné situace trojské kotliny – místa, kde si řeka uchovala nespoutanou podobu peřejí. Na březích jsou výrazně zastoupeny prvky zeleně. Ať již jde o téměř přírodní úbočí letenské, velkolepé stromořadí lemující pravý břeh a zvýrazňující linii ohýbajícího se toku, ostrov Štvanici nebo utváření břehů, které zde zpevněné spadají šikmo do řeky. Z pohledu od východu vytváří prostor řeky monumentální rámec nejromantičtějšímu, východnímu pohledu na Pražský hrad. Rekreační a estetický potenciál této části řeky je dosud nedostatečně zhodnocen, ani břehy nejsou souvisle. Pro ochranu hodnot tohoto prostoru je nutné přistupovat k měřítku připravované okolní zástavby, tak aby se jeho proporce a charakter výrazněji neměnily, a také uvážlivě přistupovat k rehabilitaci ostrova Štvanice.

Rekreační a estetický potenciál této části řeky je dosud nedostatečně zhodnocen, ani břehy, byť to umožňují, nejsou souvisle průchozí. Pozn. Oblastí prostoru řeky se zabývá aktuální dokument města: Koncepce pražských břehů, zpracovaný IPR, detailně popsaná v další kapitole MGP.

31 | 171


1

3

2

3

3

1

3

2

3

3

1

Charakter zástavby Hradčany a Pražský hrad Národní kulturní památka Pražský hrad se nachází v části Hradčany. Je symbolem města i českého státu od 10. století. Postupným stavebním vývojem tu vznikl rozsáhlý komplex individuálních palácových, církevních, fortifikačních a obytných staveb, nádvoří a zahrad. Po roce 1918 se Pražský hrad stal sídlem českých prezidentů. Razantní úpravy Hradu, vyplývající z potřeby naplnit jeho novou funkci, provedl slovinský architekt Josip Plečnik ve 20. a 30. letech 20. století. Většina objektů Pražského hradu jsou unikátní památky se staletou historií.

1

3

2

3

3

2

1

3

2

3

3

3

Malá strana Staré město Současná podoba zástavby není jednotná. Území, rozprostírající se podél Královské cesty, má dodnes, charakteristickou středověkou podobu. Typologie domů založených nejčastěji na gotických parcelách nebo na sloučených pozemcích vytváří vlastní, od okolí oddělnou strukturu, uliční síť je mnohde rozšířena rozsáhlou soustavou domovních průchodů. Charakteristická je nepravidelnost zástavby. V oblasti kolem Betlémského a Haštalského náměstí došlo k výraznějším přestavbám především na konci 19. století. Nový model činžovních čtyř až pětipatrových domů se v asanačních spárách setkává se starší zástavbou a vytváří prostorově i architektonicky zajímavé, mnohde až bizarní situace. Místy jsou dosud v zástavbě patrné i odlišné nivelety terénu, který byl postupně navyšován. V okolí bývalého hradebního pásu, dnes staroměstského okruhu, došlo na přelomu 19. a 20. století k výrazným přestavbám. Vznikla zde moderní zástavba velkoměstského typu, která výškově přesahuje zástavbu staroměstskou.

1

3

2

3

3

4

Josefov Svébytnou částí v rámci celku historického města je Josefov. Původní, historická, organicky utvářená urbánní struktura byla při asanaci na konci 19. století prakticky plošně odstraněna a nahrazena architektonicky, typologicky i volumetricky jednotnou eklektickou zástavbou tvořící kompaktní, výškově vyrovnané domovní bloky dominantně residenčního charakteru. Zachovány zůstaly jen některé významné stavby, převážně sakrálního charakteru (kostely, synagogy, radnice). Na základě dobového plánu byla zcela radikálně změněna uliční síť a zachovány zůstaly spíše jen dílčí fragmenty související především se zachovanými stavbami. Dodnes je také možné v uličních prostorech spatřovat zbytky předsanační nivelety terénu (např. okolí kostela sv. Haštala).

1

3

2

3

3

5

Nové město

32 | 171


Zástavba Nového Města je dnes dosti heterogenní, a to jak z pohledu historického, typologického, tak architektonického. Vzniklo na velkorysém karlovském konceptu, dodnes dochovaném rozložení tří významných prostorů, bývalých tržišť, vytvářejícím svými propojeními monumentální kompozici. Jejím naplněním jsou často rozměrné, pravidelné domovní bloky s původně prostornými dvory, zahradami. Charakteristická je odlišnost struktur jednotlivých oblastí v širším okolí tří hlavních prostorů (tržišť), ale také mísení staveb odlišných období a stylů. Stavební struktury jsou již z velké části modifikovány a zahrnují zástavbu prakticky všech období výstavby města, včetně významného podílu staveb z 19. a 20. století. V 19. století zde vyrostly velmi významné veřejné stavby, které doplnily soustavu dominant této části města. Z pohledu postupné proměny struktury je významná exploatace velkých vnitrobloků a rozrůzněnost výšky zástavby. Charakteristická je existence svébytných enkláv např. Petrské čtvrti a částečně i čtvrti Vojtěšské a Na Zderaze apod. Nejvíce intenzifikované formy zástavby existují v okolí Václavského náměstí, Jindřišské a Štěpánské ulice, kde došlo na přelomu 19. a 20. století k výrazné proměně měřítka a charakteru zástavby. Především v meziválečném období došlo k přestavbám vedoucím k „metropolizací“ prostředí centra Prahy. Pro vztah dominant k okolní zástavbě platí, že jejich výšky nejsou k okolní zástavbě tak kontrastní, jako je tomu např. na Starém Městě. Některé se dokonce téměř ztrácejí v navýšené nové činžovní zástavbě (kostel sv. Vojtěcha, sv. Michala, sv. Klimenta a další). Hladina zástavby je místy vyrovnaná, častěji však nesourodá. Střešní krajina je v mnoha případech obohacena architektonickými akcenty, ale také problematicky poznamenána spontánními nástavbami či účelovými technickými zařízeními. V oblasti Václavského náměstí a vnější zástavby Staroměstského okruhu již převažují novodobé objekty. 1 3

2

3

3

6

Vyšehrad a jeho podhradí Národní kulturní památka, území, na kterém se rozkládá, bylo osídleno již v pravěku. Jejím jádrem je místo bývalého knížecího hradiště založeného v 10. stol. na topograficky výrazném návrší nad řekou tvořící symbolickou bránu města, komplement i protipól Hradčan a je významným symbolem města. Dnes území vymezené mohutným barokním opevněním vytvářející citadelu prostorově oddělenou od okolního města. Jeho rozvolněná a různorodá zástavba není městskou strukturu tradičního typu. Jde o území prakticky neobydlené s velkým podílem vzrostlé zeleně. Území podhradí nemá rozsáhlejší pravidelnou zástavbu, jde o lokálně oddělené menší útvary obklopující vyšehradskou citadelu. Tato stavební jádra, tvořená převážně činžovními objekty konce 19. století, sledují částečně historickou cestní síť a vytvářejí neúplné formy blokové zástavby. Její výška poněkud oslabuje působení samotného vyšehradského okrsku, i když jde o standardní výstavbu tohoto období. Specifickým rysem zástavby jsou vilové a činžovní domy tzv. kubistického období české architektury. Podskalí je jednou z oblastí, která byla na konci 19. století plošně přestavěna v místech bývalé vorařské čtvrti. Současná pravidelná bloková residenční zástavba vytváří kompaktní celek

1

3

2

3

5

1

Historické zahrady a parky

Bude ještě dopracováno Erozní síly na území Prahy obnažovaly podloží utvářené zvrásněnými horninami různé odolnosti. Postupně se vytvořil členitý reliéf s kotlinovými sníženinami, plošinami v různých výškách. Někdy až více než stometrové převýšení s terénem různě orientovaným ke světovým stranám bylo prvkem, který na území Prahy předurčil velmi bohatou rodovou a druhovou škálu rostlin. Dnes, kdy Praha je velkoměstem se všemi doprovodnými vlivy, je říční fenomén hlavním důvodem, proč je květena Prahy stále ještě tak druhově bohatá.

33 | 171


Mezoformy a mikroformy reliéfu, pohledově exponované zelené svahy, hrany a náhorní roviny byly v minulosti obtížněji zastavitelné, a dodnes pokryté převážně vegetací. Tyto formy dávají Praze její osobitý ráz a výrazně ji tím odlišují od jiných evropských měst. Pro svoji dominantní jedinečnost a velmi často dochovanou specifickou vegetaci jsou předmětem ochrany. Vedle přírodě blízkých lokalit vznikaly v průběhu staletí zahrady, u nichž je patrný dobový architektonický záměr. Jejich vzhled i rozsah se často měnil podle dobových trendů. Některé zcela zmizely. Na území Prahy se dochovalo přes 280 historických zahrad různé velikosti a významnosti podílejících se různou měrou na podobě města. Nejstarší, středověké byly to zahrady klášterní (první písemně doložená zahrada byla při benediktinském klášteře sv. Jiří na Pražském hradě). Do dnešních dnů se dochovala zahrada Anežského kláštera, zahrady kláštera na Strahově s Konventní zahradou, Opatskou zahradou, Vyhlídkou s vinicí a Velkou strahovskou zahradou., na Starém Městě Voršilská a Františkánská zahrada, na Novém Městě Kateřinská zahrada a zahrada kláštera Na Slovanech. Renesanční období representují honosné zahrady při palácích a měšťanských domech. Toto období je v Praze nejvíce zastoupeno barokní zahradní tvorbou. Velmi často spolupůsobí na podobu zahrad členitý reliéf. Terasovité zahrady italského typu na svazích Petřína a Opyše, zahrady pod Pražským hradem – Ledeburská, Malá Pálffyovská, Velká Pálffyovská, Kolovratská, Malá Fürstenberská a Velká Fürstenberská zahrada a zahrady Vrtbovská, Vratislavská a Lobkovická. Významné palácové zahrady jsou Schönbornská, Lisliovská, Buquoyská, Maltézská, Windischgrätzká, Černínská, Šternberská a zahrady paláců Harbuval-Chamaré a Hložků ze Žampachu). Palácové zahrady jsou soustředěny zejména na Malé Straně, kde zaujímají rozlohu kolem 42 ha. Rovněž u Pražského hradu se dochovala celá řada historických zahrad (Královská zahrada, Rajská zahrada, zahrada Na Valech, Hartigovská zahrada, zahrada Na Opyši, Svatováclavská vinice, Horní a Dolní jelení příkop, zahrada Na Baště, terasa Jízdárny a jízdárenský dvůr). Protiváhu Pražského hradu tvoří vrch Vyšehrad s Karlachovými a Štulcovými sady, Vyšehradským hřbitovem, parkem Pod Hradbami, zahradami Nového děkanství a Nového proboštství… I v bezprostředním kontaktu s územím historického města. (žlut: věta je neukončená, nenavazuje obsahově na předchozí a nedává smysl) Mezi pražské historické zahrady lze zařadit i oboru Hvězda a Královskou oboru – Stromovku. V přírodně-krajinářském stylu se dochovaly zahrady a parky zámeckých objektů a usedlostí. Ty se zpravidla nacházejí za hranicemi části 001. . V 19. století se s rozvojem průmyslové zástavby v Praze jako protiváha zástavby objevuje městský park. Parky byly zakládány například na ladem ležících pozemcích, jak tomu bylo například u Chotkových sadů, které nahradily někdejší pastvinu. Dále byly parky navrženy do nově vznikající obytné zástavby jako nezbytný urbanistický prvek města, velmi často byly zakládány v místech zrušeného novoměstského opevnění. Z těch významnějších to jsou sady, Letenské, Čelakovského, , Švermovy (dnes park Těšnov),. Vznikaly parky na Karlově náměstí, Folimanka a hlavně Petřínské sady

Také druhá polovina 20. století přinesla Praze několik významnějších parků, ale ty byly realizovány výhradně již mimo část 001.. Nezanedbatelnou složkou v pražské zeleni jsou hřbitovy. Se svými umělecky hodnotnými funerálními prvky se stávají atraktivními lokalitami vyhledávanými nejen turisty. Jsou to především, Slavín na Vyšehradském hřbitově, , Starý židovský hřbitov na Starém Městě,.

34 | 171


1

3

2

3

6

1

3

2

3

6

Veřejný prostor a jeho význam 1

Ochrana kulturního dědictví jako nedílná součást celkového rozvoje města

Ochrana kulturního dědictví musí být součástí celkové strategie rozvoje města Pavla Melková Ochrana kulturního dědictví, která není pojímána pouze jako konzervace stavu, ale jako ochrana aktivní, tedy jako rozvíjení kulturního dědictví, musí být synergickou součástí celkové strategie rozvoje města. V situaci, kdy jsme právně vyzváni k ochraně kulturního dědictví, musíme si uvědomit, že součástí tohoto závazku není jen zakonzervování hodnot minulých, ale i vytvoření hodnot nových, jako kulturního dědictví současné generace pro budoucí. Jak říká Karsten Harries: „nepopírám, že re-prezentace našeho společného dědictví tvoří nutnou podmínku opravdového přebývání: to získává na významu jakožto tvůrčí zopakování tohoto dědictví. Pokud ale toto opakování nemá být slepé, nýbrž opravdu tvůrčí, nesmí dopustit, aby odkaz minulosti zastřel příslib budoucnosti.“ Harries, Karsten, Etická funkce architektury, Arbor Vitae a VŠUP, Praha 2011, s. 384 Etický rozměr ochrany a rozvoje kulturního dědictví Přístup společnosti ke kulturnímu dědictví historicky vždy obsahuje významný etickou dimenzi. Managementplán kulturního dědictví historického jádra Prahy lze tedy vnímat také jako manifest konkrétní společnosti v konkrétním čase a místě, vypovídající o jejím etickém rozměru. Nezanedbatelnou oporou prosazování hodnot ochrany a rozvíjení kulturního dědictví je také postoj společnosti. Pokud má mít Managementplán kulturního dědictví historického jádra Prahy oporu společnosti, musí jí být sdílený v nejširším rozsahu. Další rovinou jeho implementace jsou tedy také kroky, které napomohou tomuto sdílení. Pokud má být Managementplán kulturního dědictví historického jádra Prahy dokumentem s ambicí propsání do reálné podoby města a nikoliv jenom deklaračním teoretickým materiálem, je nezbytné okamžitě po přijetí materiálu vypracovat akční plán jeho implementace, který bude obsahovat nejen jednotlivé konkrétní kroky uplatňování, ale zejména konkrétní podoby opory v legislativní, ekonomické či politické rovině a to nejen v restriktivní, ale zejména iniciační a motivační rovině.

1

3

2

3

5

2

Synergie dokumentů plánování rozvoje města V Praze v současné době dochází k výjimečné konstelaci, kdy souběžně vznikají zásadní strategické a plánovací dokumenty rozvoje města.

Jedná se zejména o Strategický plán hl. m. Prahy, Metropolitní plán hl. m. Prahy, Pražské stavební předpisy, Strategie veřejného prostoru a Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy, dále pak o koncepční dokumenty jako Koncepce rozvoje veřejných prostranství hl. m. Prahy či Koncepce rozvoje pražských břehů. Významná je oblast život města v jeho vertikálách a horizontálách kultury formulovaná v dokumentu Kulturní politiky hl. m. Prahy a dále v dokumentu Kulturní strategie Prahy.

35 | 171


Tyto dokumenty mají rozdílnou formu a tematickou rovinu a především rozdílné ukotvení v legislativě a v nástrojích jejich implementace. Pokud však budou sledovat stejnou vizi města , ve smyslu celostního chápání komplexu památky a životního prostředí města, mohou se velmi účinně navzájem ve své působnosti podporovat a doplňovat a posouvat komplex OUV a QOL ke kvalitativně vyšší úrovni. sledující vyšší smysl významu města. Management Plan je jedním ze synergické řady těchto základních dokumentů definujících vizi města. Jeho součástí by mělo být vyhodnocení všech možností jeho implementace a jeho rolí.. 1

3

2

3

5

3

Veřejný prostor a ochrana kulturního dědictví – obecná část, popis hodnot Bude doplnění dle IPR 14/10/14

1

3

2

3

5

4

Definování smyslu, kvality a nástrojů tvorby kvalitních veřejných prostranství V procesu ochrany a dalšího utváření podoby veřejných prostranství, je nejprve nutné definovat roli veřejného prostoru a veřejných prostranství v historickém městě, hierarchii hodnot jednotlivých kvalit veřejných prostranství, kritéria kvality veřejných prostranství a nástroje jejich dosažení. Za tímto účelem byl na IPR zpracován a radou zastupitelstva v roce 2014 schválen Manuál tvorby veřejných prostranství. http://manual.iprpraha.cz/cs/manual-tvorby-verejnych-prostranstvi

swot Analýza předmětu ochrany - kulturního dědictví části 001 Texty SWOT v sobě koncentrují výsledky širokých diskuzí odborné veřejnosti, které byly z součástí jednotlivých etappráce a inspirací formulace současných tezí ochrany komplexu kulturního dědictví historického jádra Prahy a metropole jako souvisejícího celku. Pracovní setkání probíhala po celou dobu přípravy Management Plánu (viz také výše, Postup a metoda práce při vzniku Management planu).

36 | 171


SWOT Analýza

2

1

1

2

1

1

1

2

1

1

1

Oblast ochrany Historického centra 1

Silné stránky Zachovalá původní středověká uliční síť a bloková struktura na převážné většině půdorysu centra včetně autentických materiálů a historických konstrukcí jednotlivých objektů. Dochované vrstvení různých stavebních epoch v rámci jednoho objektu a koexistence různých slohových období v rámci jednoho uličního prostoru, které jsou základními kameny pražského genia loci. Různorodý charakter blokové zástavby v rámci nárazníkové zóny části 001 v závislosti na době založení původně periferních čtvrtí za hradbami města Celkové oživení historického jádra v posledních dvaceti letech s výrazným nárůstem kvantity i kvality údržby a oprav stavebního památkového fondu Úspěšná obnova a revitalizace řady významných památkových objektů a areálů v části 001 včetně mobiliáře a obnovy cenných dekorativních detailů Obnova a revitalizace pasáží jako specifického komerčně-komunikačního pražského prostředí Dokončená protipovodňová ochrana části 001 Důsledné posuzování všech stavebních činností v historickém jádru orgány a odbornou organizací státní památkové péče Existence základního legislativního rámce umožňujícího – při důsledném dodržování – regulovat většinu stavební činnosti na území historického jádra Existence různých metodických dokumentů týkajících se péče o různé složky a stránky památkového fondu.

2

1

1

1

2

Slabé stránky Narušování střešní krajiny předimenzovanými nástavbami objektů a nevhodnými půdními vestavbami. Nevhodná volba nové funkce při využívání některých historicky cenných interiérů a jejich kapacitní přetěžování, ohrožující uchování autentických konstrukčních i uměleckořemeslných prvků Značný počet budov v historicky exponovaném území ve špatném technickém stavu, vedoucím k rychlé degradaci objektů, příp. k jejich vážnému ohrožení nebo v krajním případě dokonce k jejich demolici Na několika místech města narušený pohledový horizont Neochota vlastníků památek používat při opravách a stavebních úpravách objektů odpovídající tradiční materiály Nedostatečné uplatňování sankcí za porušení existujících právních úprav vztahujících se k ochraně území části 001

Nedostatečná znalost a aplikace různých metodických dokumentů týkajících se památkové péče o různé složky a stránky památkového fondu. Nedostatečná reflexe stávajícího stavu HCP při rozhodování o záměrech v území

37 | 171


Nezohledňování mezinárodně právních závazků při rozhodovacím procesu nejen na úseku státní památkové péče ale i dalších odpovědných orgánů. 2

1

1

1

3

Příležitosti Zpracování a přijetí nové strategie prezentace mimořádná univerzální hodnotné hodnoty historického jádra Účinnější kooperace zainteresovaných skupin (správa města, orgány památkové péče, vlastníci, uživatelé nájemci, občané) při ochraně světově výjimečné hodnoty historického jádra Vypracování a přijetí programu zapojení města do mezinárodních projektů se zvláštním důrazem na projekty, resp. databáze „dobré praxe“ – „osvědčených postupů“, týkající se péče o památkový fond. Potenciál rozvojových území v ochranném pásmu části 001 , tj. možnost převzít některé funkce této části a tak jí odlehčit a přispět k ochraně jejích památkových hodnot. Důsledné uplatňování sankcí proti vlastníkům, kteří objekty v HCP neudržují, poškozují či na nich umísťují nepovolenou reklamu. Přijmutí legislativních opatření proti dlouhodobé spekulaci s prázdnými objekty v centru (např. daňová legilativa, vyhláška o využívání objektů ve veřejném zájmu, režim vyvlastnění KP podle památkového zákona). Řešení velkých investic veřejného zájmu (např. nové mosty přes Vltavu) s ohledem na ochranu mimořádná univerzální hodnotné hodnoty historického jádra Využít příležitosti přípravy nového zákona o státní památkové péči k ustavení zvláštní kategorie památky zapsané na Seznamu světového dědictví Odstranění nehodnotné (zejména vnitroblokové) zástavby – možnost rozšíření zeleně či veřejných prostranství. Mezinárodní soutěže pro řešení novostaveb v části 001 nebo jejím ochranném pásmu, aby tak výsledná řešení byla svou estetickou hodnotou souměřitelná s estetickou hodnotou toho nejlepšího, co po sobě zanechaly minulé generace. Zvýšení grantové podpory vlastníkům kulturních památek, případně daňové zvýhodnění.

2

1

1

1

4

Hrozby Trvající tlak na umísťování neúměrných komerčních kapacit na území části 001 a jejího ochranného pásma v rozporu s urbanisticky racionálním rozvojem města přinášející zásadní ohrožení památkové hodnoty historických objektů. Ohrožení komplexní hodnoty urbanistických celků upřednostňováním priorit ekonomické těžby participující na kvalitě historického jádra proti prioritám sociologickým a vysoce kulturním. zánik archeologických terénů. zánik cenných historických konstrukcí při neadekvátních transformacích. Stavební záměry prosazující faktickou demolici původního objektu s ponecháním pouze uliční fasády, za kterou vzniká novostavba

Nízká kvalita a značný rozsah nové vnitroblokové zástavby

2

1

1

2

2

1

1

2

1

SWOT analýza ochrany území části 001 Silné stránky Příprava nového Strategického plánu hlavního města Prahy určujícího základní cíle rozvoje města a stanovující hlavní úkoly správy města včetně péče o památkový fond

38 | 171


Existence některých regulačních pravidel v části 001 , např. vymezení tržních míst, omezení reklamy apod. Kolektorizace infrastrukturních sítí. Přijetí koncepce pražských břehů (2/2014) Regulační plán zóny Anenská (2002) Přijetí nových Pražských stavebních předpisů s platností od 1.1.2016 http://www.iprpraha.cz/uploads/assets/dokumenty/otpp/psp/final/01_psp_uplnezneni_text_priloha1-a-2.pdf Vydání Manuálu tvorby veřejných prostranství IPR 2014 http://manual.iprpraha.cz/cs/manual-tvorby-verejnych-prostranstvi 2

1

1

2

2

Slabé stránky Nedostatečný rozsah podrobnější územně plánovací dokumentace města (regulační plány, územní studie) Nedostatečné prosazení koncepčních dokumentů a metodik do praxe. Pokračující intenzifikační transformační procesy zejména na území Nového Města, zahušťování zástavby a navyšování míry využití území Navyšování výškové hladiny zástavby Zastavování vnitrobloků

2

1

1

2

3

Příležitosti Přijetí Management plánu historického jádra jako základního komplexního dokumentu podporujícího ochranu mimořádná univerzální hodnotné hodnoty části 001 Schválení a dodržování závazné prostorové regulace výstavby v historickém jádru a jeho ochranném pásmu se zvláštním zřetelem na výškové limity výstavby. Přijetí nového územního plánu - Metropolitního plánu a navazujících regulačních plánů s jasnou formulací pravidel a principů funkčního a prostorového využití historického jádra. Ochrana vnitrobloků a zeleně Respektování HCP jako stabilizovaného území při povolování novostaveb; zamezení zvyšování kódu míry využití území

2

1

1

2

4

Hrozby Obtíže při projednávání nového územního plánu a dalších koncepčních dokumentů dotýkajících se ochrany části 001 . Korupční a lobbistické tlaky vyvíjené na představitele veřejné správy trvalé zaměňování odborného řízení a rozvoje města za politiku. Záměna projektu za politický cíl jedné strany a destrukce koordinované a dlouhodobé spolupráce. Výstavba výškových a hmotově předimenzovaných objektů ve vizuálním kontaktu s historickým centrem a také hmotově předimenzovaných budov (především obchodně administrativních) v HCP Zvýšený zájem o změny využití území v pohledově exponovaných územích a v poloze výrazných terénních útvarů a tlak na jejich realizaci Ztráta měřítka historického centra a jeho genia loci Zánik dochované historické parcelace Nepochopení významu obsahu města pro kvalitu struktury území Absence iniciačních přístupů pro vytváření nové kvality veřejného prostoru

2

1

1

3

2

1

1

2

1

SWOT analýza nové vrstvy hmotného prostředí Silné stránky Vysoká motivační a asociační kvalita pro interpretaci současného místa. Vysoký potenciál kontextuality. Přijatý Manuál veřejných prostranství

39 | 171


Přijaté Pražské stavební předpisy 2

1

1

2

Slabé stránky

2

Absence architektonických soutěží, absence autorizovaného architekta při předprojektové a projektové přípravě renovací a tvorby nové vrstvy. Porušování zákona, korupce. 2

1

1

2

Příležitosti

3

Vkládání iniciačních jader do struktury města. Diverzifikace nabídek mimo část 001 a její odlehčení. Nové může být skutečně kvalitní náhradou kvalitativně horšího za předpokladu skutečné kvality nové vrstvy. Změna zákona o arch soutěžích, památkového zákona ve smyslu povinnost přítomnosti autorizovaného architekta při úpravách a dostavby památky, kodifikované jako významný architektonickáý objekt. 2

1

1

2

Nový pam památky.

Hrozby

4

Nízká architektonická kvalita nahrazující historickou substanci. Nenahraditelná ztráta možná kvalitnější historické substance nekvalitními historismy. Územní plán a související dokumenty neberoucí ohled na hodnoty historické urbanistické a architektonické substance části 001

2

1

2

2

1

2

1

2

1

2

1

1

2

1

2

1

1

1

Nehmotná kultura, stabilita a proměna Kultura SWOT analýza institucionální kultury Silné stránky Mimořádné množství divadel, koncertních sálů, muzeí a galerií, jejich koncentrace v centru města s příznivým dopravním spojením nebo v dosahu pěší chůze Celoroční program kulturních a společenských akcí Otevřenost všem multikulturním proudům obohacujícím kulturní život Prahy Hustá síť zařízení pro kulturní osvětu a „arts education“ včetně tzv. základních škol umění a pro neprofesionální umělecké aktivity Atraktivní a motivační prostředí města Prahy pro realizaci kulturních aktivit.

2

1

2

1

1

2

Slabé stránky Nestabilní grantový systém kulturních projektů Nízká kompetence pořadatelů úspěšně provádět Fundraising pro financování kulturních projektů Absence kapacitnějších koncertních sálů na vysoké akustické úrovni Vysoký počet kasin a podobných zařízení, Nekvalitní prezentace kulturního života města v turistické prezentaci Málo akcí světového významu, slabé aspirační schopnosti. Rezervy ve struktuře kulturní politiky města

2

1

2

1

1

3

Příležitosti Kvalitativně orientovaná kulturní politika města podpory institucionální a. Navýšení rozpočtu města pro podporu kulturních projektů a institucí

40 | 171


Zkvalitnění komunikace kulturních institucí sídlících v Praze s informační agenturou města a s mediálními prostředky, které má město k dispozici. Vícezdrojový a otevřený systém financování a další podpory kultury pro profesionální i neprofesionální oblast. Provázání školství vědy a kultury s reálnou praxí a posílit integrační procesy s Evropou a posilování blízkosti Prahy k regionu prosperujícího měta centrální západní Evropy. Posílit kulturní instituce zřizované městem v jejich evropském významu a kulturu nabízet v domácích institucích na světové úrovni. Zajistit příležitosti uplatnění absolventů vysokých škol podporou vzniku příležitostí. POdpora mezinárodní směny příležitostí, směna zkušeností (Studentexchangeprogramm apod.)

2

1

2

1

1

4

Hrozby Ztráta kvalitních mezinárodních kulturních projektů Ukončení činnosti kvalitních kulturních institucí Další rozvoj zařízení (kasina, herny, muzea kuriozit, noční podniky) s nízkou kulturní ambicí Ztráta zájmu občanů o kulturu pod tlakem spotřebního způsobu života, snížení jejich kulturní úrovně a vkusu. Ztráta autority kulturních elit, vulgarizace a průměrnost požadavku na kvalitu. Relativizace hodnot. Nedostatečné finacování ze strany veřejných rozpočtů bez adekvátní náhrady z Fundraisingu a vlastních příjmů může vést k zániku kvalitních kulturních instiucí a nerealizaci hodnotných projektů

2

1

2

1

2

2

1

2

1

2

Kultura a turistický ruch, prosperita. 1

Silné stránky

Celosvětově výjimečná architektonicko-urbanistická hodnota města, zejména části 001, zvyšující jeho turistickou atraktivitu. Významná poloha v centru Evropy a unikátní potenciál města k rozvoji kulturního městského turismu. Dostatečná nabídka ubytovacích a stravovacích služeb pro všechny segmenty návštěvníků. Česká gastronomie v kombinaci s tradiční výrobou světoznámého piva. Relativně příznivý poměr cena/kvalita. Významný socio-ekonomický přínos – 60 % výdajů zahraničních návštěvníků ČR se realizuje v Praze, zaměstnanost v odvětví turismu v Praze vysoce překračuje průměr za ČR. Motivace města zatraktivnit a zkvalitnit nabídku turismu zavedením standardního marketingového řízení destinace. Informační systém pro návštěvníky města – dostatek informací o nabídce kulturního dědictví, kulturních, společenských a sportovních akcí, městské dopravě, ubytování a možnostech nakupování (exkluzivita a tradice). Pozitivní asociace (potenciálních) návštěvníků ČR – Praha je hlavní město přátelské a vyspělé země se vstřícnými a tolerantními obyvateli, hodnotnou kulturou a širokým spektrem kulturních událostí.

41 | 171


2

1

2

1

2

2

Slabé stránky Absence segmentu kulturního turismu v kulturní politice města. Rozvoj turismu v Praze nesplňuje požadavky na dlouhodobou udržitelnost (vysoká míra intenzity a penetrace turismu). Nedostatečné zacílení na kvalitu nabízených služeb a produktů pro segment návštěvníka kulturního turismu, slabá nabídka kulturních eventů světové úrovně. Nízká spolupráce a partnerství organizací turismu a kultury v procesu tvorby a realizace společné nabídky kulturního turismu. Není dostupná marketingová strategie turismu v Praze. Deficit v marketingovém řízení – nedostatečná práce se statisticko- analytickými daty, chybí prognózy dalšího vývoje, chybí měření efektivity používaných marketingových nástrojů. Nízká regulace dopravy v rámci turismu - přetěžování míst autokary, přetížení řeky neregulovanou říční dopravou, nízká informovanost a nabídka dopravy mimo centrum a v rámci regionu (Středočeský kraj). Přetížení nejatraktivnějších míst části 001 masovým turismem - absence diferenciace nabídek v necentrálních oblastech Prahy. Nevhodné komerční aktivity na hlavních turistických trasách. Zvyšování počtu ubytovacích a stravovacích zařízení v centru a s tím související transformace historických objektů. Neodpovídající grantová politika města. Neodborná prezentace historických památek na úrovni levného kýče. Nedostatek kvalifikované pracovní síly. Postupná proměna a ztráta identity nejatraktivnějších míst v centru Prahy.

2

1

2

1

2

3

Příležitosti Celosvětový trend nárůstu poptávky po kulturním a městském turismu. Využití konkurenčních výhod Prahy (USP, SEP, výsledky průzkumů: Anholt City Brand Index, Mercer) v kombinaci s poptávkovými a nabídkovými trendy, včetně trendů v marketingové komunikaci. Změna marketingové strategie - směřování ke zvýšení spokojenosti, změně image Prahy jako bezpečné destinace kvalitního kulturního turismu - uplatnění silné diferenciační strategie založené na kvalitě (poměru cena/kvalita). Flexibilita a spolupráce Prahy (Magistrát, PIS) s organizacemi kultury a se subjekty soukromého sektoru při přípravě akcí vyššího mezinárodního standardu podporujících opakovanou návštěvu. Iniciace vzniku platformy se zapojením všech hlavních subjektů (klíčových hráčů) pro tvorbu a rozvoj produktu kulturního turismu i pro nízkou sezonu a mimosezonu. Praha je klíčovým produktem marketingové strategie ČR – možnost využití marketingových nástrojů a kampaní agentury CzechTourism. Tvorba a řízení značky zaměřené na změnu umisťování a vnímání, která musí být postavena na širším základě s využitím českých firem, produktů, osobností apod. (tzv. iconic products, iconic conpmanies, iconic personalities). Dobudování trasy metra na Letiště Václava Havla. Využít trend využívání silniční a železniční dopravy – umožňuje koncentrovat se na evropské zdrojové trhy. Členství v Evropské unii – nárůst segmentu obchodního i rekreačního turismu, zapojení do mezinárodních projektů financovaných z fondů EU. Zacílit marketingové aktivity na prodej produktů kulturního turismu s rozšířením i do oblasti mimo HCP a Středočeského kraje - karta destinace (Kodaňská karta, Vídeňská). Formalizovat a institucionalizovat marketingové řízení kulturního turismu v Praze. Část příjmů z turismu směřovat do oprav a propagace statku.

42 | 171


Posílit pozitivní vztah rezidentů k návštěvníkům včetně snižování jazykové bariéry.

2

1

2

1

2

4

Hrozby Pokračující riziková situace a ekonomická i politická nejistota v mezinárodním prostředí, zejména evropském (eurozóna). Řízení a organizování turismu nedosáhne standardů špičkových destinací mezinárodního kulturního/městského turismu. Rostoucí konkurence destinací a objevování destinací nových. Snižování image destinace - kriminalita, nedostatečná bezpečnost, nízká kvalita služeb. Snižování cenové konkurenceschopnosti – zvýšení DPH. Zranitelnost letecké dopravy - pokles počtu amerických a ostatních mimoevropských turistů z důvodu zranitelnosti letecké dopravy v případě zvýšených rizik, konfliktů, teroristických akcí a podobných jevů negativně ovlivňujících mezinárodní – zejména mezikontinentální – turismus a turismus na dlouhé vzdálenosti (long-haul tourism). Financování turismu 2014+. Nedostatek podpory diferencovaných a flexibilních projektů rozšiřujících nabídku pro návštěvníky města (mj. dle hlavní motivace k cestě, dle obecných principů sociálního turismu i specifických požadavků v závislosti na fyzických možnostech mobility). Pokračující negativní růst indikátorů udržitelného turismu (penetrace, intenzita, koncentrace návštěvníků, atraktivita a další). Snižování autenticity nabídky turismu vedoucí ke vzniku turistického ghetta.

2

1

2

2

2

1

2

2

1

2

1

2

2

1

1

Kultura v horizontále města Život ve městě Silné stránky Praha jako stabilní součást sítě evropských metropolí s geograficky příznivou polohu a vykazující dlouhodobě turistickou přitažlivost a podnikatelskou atraktivitu. Historické jádro Prahy s tradičním sídlem hlavy státu, sídlem zákonodárných sborů, vlády a ministerstev, včetně sídel nejdůležitějších zastupitelských úřadů cizích států Historické jádro Prahy představují celostátně nejrozsáhlejší koncentraci vzdělávacích, kulturních, vědeckých, církevních, ale i zdravotnických institucí a významných ekonomických subjektů. Dobře fungující integrovaný záchranný systém města pro případ přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí. Oblast historického centra oblasti 001 je těžištěm pracovních příležitostí Prahy s významným ekonomickým přínosem HDP ČR. Velmi hustá síť veřejné dopravy Široká nabídka služeb a zboží kulturní povahy, včetně příležitostí.

43 | 171


Významný podíl zelených ploch v HCP a přírodního prvku řeky Významný podíl vedení technické infrastruktury v historickém jádru města kolektorovou sítí. Zlepšená kvalita vody ve Vltavě a jejích přítocích, umožňující rehabilitaci jejich rekreačních kapacit. Čistoté ovzduší Přechodem na nová topná média, však s riziky nenávratnosti původních v případě surovinové krize ztrátou a povinné údržby tradičních komínů. 2

1

2

2

1

2

Slabé stránky nedostatečná práce s veřejným prostorem města Znehodnocení města Informačním a reklamním smogem přetížení části 001 turistickým ruchem, nedostatky v základní občanské vybavennosti, úbytky “mimoparkové“ zeleně atd. Nedostatečná vybavenost veřejných prostorů městským mobiliářem a jejich znehodnocení objektovým smogem . Možná konzumace alkoholu ve veřejném prostranství lokalizuje intenzivní pauperizaci všedního dne v historickém jádru ve veřejném prostranství a přítomnost bezdomovců v centrální Praze a s tím související pokles hygieny veřejných prostranství města. Technická zastaralost částí technické infrastruktury (nejen tam, i v OP) Vysoké zatížení některých úseků uliční sítě automobilovou dopravou v klidu a pohybu. Vandalismus – znehodnocování památek, zelěně a městského mobiliáře Změna sodiální struktury obyvatelstva, gentrifikace centra, úbytek stálého obyvatelstva Vysoký podíl zprivatizovaného veřejného prostoru v turisticky atraktivních částech Existence poměrně rozsáhlého počtu nevyužitých či nevhodně užívaných objektů a areálů a jejich velmi špatný stavební stav

2

1

2

2

1

3

Příležitosti Zvyšování kvality bydlení a pobytu v části 001 Zvyšování kvality veřejných služeb a kulturních aktivit prostřednictvím legislativy i nakládáním s objekty v přímém vlastnictví města, státu a městských části Zastavení privatizace bytového fondu na území HCP Podpora přirozeného životního cyklu obyvatel centra Využívání regulativu podílu bydlení v centrální části města Sjednocení koncepce veřejného prostoru města, navyšování jeho obytnosti Sjednocení detailu města a odstranění nadbytečných technických objektů infrastruktury, zvýšení pěší prostupnosti města Navýšení kulturních nabídek a příležitostí k setrvání a komunikaci. Kultivace navazujícího synergického prostoru okolí památky zajišťující komplexní kvalitu a význam místa povyšující hierarchii významu prostoru města nebo jeho lokality, jako významného identifikačního a sdíleného prostoru kultury místa. Vyřešení problematiky SJM, pěší prostupnost mezi rozdělenými lokalitami, odstarnění oslabení vnitřní periferie města. Reprezentativní přístup z Hlavního nádraží do města, odstranění asociálního charakteru celého veřejného prostoru kolem nádraží.

2

1

2

2

1

4

Hrozby Ohrožení obyvatel a památkového fondu teroristickým útokem nebo aktivitami extremistických skupin; pokračování existence sociálně patologických jevů v části 001 Výrazný úbytek nezastavěných ploch v části 001 i v jejím ochranném pásmu v prostoru vnitřních dvorů;

44 | 171


Trvalá pauperizace a rozklad severovýchodní hranice historického jádra oblasti 001 v podobě SJM jako asociálního a neprostupného prostoru města. Využití zbylých veřejných prostorů k nevhodným aktivitám hrozby z nedořešení individuální automobilové dopravy v pohybu i v klidu apod. Vznik dalších monofunkčních turistických nebo obchodně administrativních zón uvnitř HCP

2

1

3

2

1

3

1

SWOT analýza doprvní infrastruktury Silné stránky Dobrá dopravní dostupnost historického jádra veřejnou dopravou a vysoká míra využití prostředků městské hromadné dopravy Stanice metra v území historického jádra a nádraží na jeho obvodě

2

1

3

2

Slabé stránky Mimořádná zátěž automobilovou (tranzitní i cílovou) dopravou dotýkající se bez prostředně území historického jádra Nízká úroveň regionální železnice Absence regulace dopravy v centru Nárůst počtu cílů individuální automobilové dopravy v HCP Absence kvalitního dopravního spojení města a letiště a navazujících regionů Vysoká provozní náročnost velmi využívané veřejné dopravy na hranici svých kapacit v centrální části města. Nekvalitní a pomalé napojení na dopravní infrastrukturu Evropy v oblasti HD, nekvalitní a pomalý vlakový koridor směr Vídeň, Berlin, Mnichov. Praha není transitním městem mezi Berlínem a Vídní jako v minulosti. Obvyklé obchodní cesty vlakem se mezi Německem a Rakouskem jsou vedeny rychlými koridory Německa a Rakouska, mimo území ČR. To vede ke ztrátě zájmu o Prahu jako o významné obchodní centrum regionu. Těžiště se tak přesouvá k městům Bratislava, Brno, Ostrava. Waršava si udržela vlastnosti mezinárodního letiště. Ztráta přímých leteckých linek do světově významných destinací jako je USA a Kanada. Nekvalitní připojení letiště Ruzyně na centrální vlakovou síť Čech a navazujících sítí Evropy. Urbanistická bariéra severojižní magistrály znemožňující přímé propojení centra s navazujícími městskými části a stejně tak realizaci potenciálně přínosných projektů rozšiřující kvalitní nabídku pro turisty (např. tzv. muzejní míle) Nekvalitní a nereprezentativní nádraží s historizujícím vzhledem a místem bezdomovců. Nekvalitní pěší propojení z Hlavního nádraží do centra Průchod pauperizovanou periferií od nádraží do historického centra Dálniční stavba severojižní magistrály bez omezení na hranici historického jádra. Absence koordinace legislativního rámce prostoru řeky jako vodní cesty a prostoru města mezi orgány města a orgány státu, která se projevuje zvláště v oblasti historického centra. Město Praha nemůže regulovat počet a velikost lodí v prosru historického centra. Tento nedostatek se projevuje ve vytěžování prostoru řeky trvale kotvenými nadměrnými, nadměrečnými plavidly na nejvýznamnějších místech nábřeží.

45 | 171


2

1

3

3

Příležitosti Napojení města na mezinárodní vlakovou infrastrukturu Napojení letiště na centrum města a vlakovou infrastrukturu Čecha a Evropy Dokončení základní komunikační sítě na území města, především vnějšího a vnitřního (městského) okruhu Rozšíření tangenciálních tras městské hromadné dopravy – nové mosty Modernizace vozového parku městské hromadné dopravy (nové tramvaje, příp. citybusy; ekologické, hybridní prostředky dopravy) Rozšiřování bezbariérových tras městské hromadné dopravy Rozšiřování dopravně zklidněných oblastí s preferencí pěší a cyklistické dopravy Využívání železnice v městské integrované dopravě na území historického jádra Zlepšení estetické a funkční kvality stanic železniční a autobusové dopravy v historickém jádru města a jeho blízkém okolí Regulace automobilové dopravy ekonomickými nástroji, např. mýtným systémem Rezervace parkovacích míst pro rezidenty. Omezení parkování pro nerezidenty městského jádra Restrikce příjezdu do historického centra Prahy, omezení tranzitní dopravy přes Malou Stranu Vyřešení vnitřní periferie dálniční stavby uprostřed města SJM, tzv. humanizace SJM, zatraktivnění oblastí podél SJM Omezení vzniku nových cílů IAD v centru města Prosazování dalších forem individuální dopravy Cyklostezky, elektromobily, autosharing s cílem odlehčit MHD v centrální poloze města a omezit automobilovou dopravu. Diferencovat pracovní příležitosti z centra do oblastí ochranného pásma.

2

1

3

4

Hrozby Další růst počtu automobilů znamenající tlak na zvyšování komunikačních i parkovacích kapacit Zvyšování dopravní zátěže generované novými komerčními funkcemi na hranici historického jádra nebo přímo na jeho území Zvýšení kapacity veřejných parkovišť v historickém jádru bez regulace stávajících. Zdražování ve veřejné (hromadné) dopravě v důsledku ekonomicky nerentabilních částí systému Nedostatečný systém regulace automobilové dopravy v historickém jádru Izolace Prahy a ztráta kulturní a ekonomické prosperity v případě propadu dopravních vazeb HD na Evropskou infrastrukturu.

2

1

3

5

Vize Kvalitní a závazný Strategický plán města bez politické destrukce Stabilní řízení města s konkrétními výsledky

2

1

4

Kvalita života v oblasti životního prostředí. Kvalita života QOL posuzována indexem kvality života, který vychází z údajů charakterizujících tři oblasti života: a) předpoklady pro dlouhý a zdravý život, b) předpoklady pro tvořivý život s dostatečným vzděláním, c) předpoklady pro přiměřenou životní úroveň. V rámci národní úrovně byl charakterizován vývoj v ČR v letech 1990-2000 pomocí Indexu kvality a udržitelnosti života, který byl sestaven pro čtyři hlavní oblasti kvality života: a) společensko-politická oblast, b) sociální oblast, c) ekonomická oblast, d) environmentální oblast. V rámci globální úrovně byl konstruován pro 179 zemí světa Index udržitelného rozvoje, jež byl založen na sedmi základních aspektech světového vývoje: a) lidská práva, svoboda a rovnost, b) demografické ukazatele a očekávaná délka života, c) zdravotní stav a zdravotní péče, d) vzdělání, technologie a informace, e) ekonomický rozvoj a zahraniční zadlužení, f) spotřeba zdrojů, ekologická efektivnost, g) kvalita životního prostředí.

46 | 171


http://www.demografie.info Vzhledem ke komplexnosti pojmu kvalita života, která je jedním z pilířů strategického plánu města je následující SWOT analýza orientována na oblast životního prostředí než na všechny aspekty kvality života, které půdorys tohoto dokumentu nemůže ve vztahu k zadání komplexně propracovat. 2

1

4

1

Silné stránky Významné zelené plochy v části 001 a v blízkém okolí města Zdařilá revitalizace pražských historických parků a zahrad v části 001 Výrazný fenomén řeky Vltavy jako zásadní činitel utváření krajiny a pohledových os Přechod na nová topná média pozitivně ovlivňující kvalitu ovzduší

2

1

4

2

Slabé stránky Místní zhoršování životního prostředí, zejména překračování limitů hluku zejména podél SJM a znečištění ovzduší z automobilové dopravy Znehodnocování veřejných prostorů přetížením dopravou a parkováním vozidel Nedostatek zeleně a vodních prvků v dílčích prostorech kompaktně zastavěné části 001 způsobující mj. zhoršené mikroklimatické poměry "Lunapark" na Vltavě, ohrožení kulturní kvality Vltavy ztrátou regulace hlavního veřejného prostoru města městem. Externí vlivy správy řeky jako dopravní cesty v gesci Ministerstva dopravy.

2

1

4

3

Příležitosti Diferencované využití fenoménu řeky Vltavy a jejích nábřeží

2

1

4

4

Hrozby Živelné přírodní katastrofy Tlak na nadměrné turisticko–komerční využití řeky, břehů Vltavy a chráněných přírodních útvarů a lokalit Úbytek zeleně v části 001 a jeho okolí Další zatěžování části 001 individuální automobilovou dopravou Vzestup cen ekologicky méně zátěžových topných médií a v jeho důsledku návrat k více znečišťujícím médiím

3

Cíl ochrany na základě SWOT Cíle managementu památky směřující k její ochraně, resp. dalšímu prohloubení

3

47 | 171


Zápis historického centra Prahy do Seznamu světového dědictví Unesco má i v oblasti kultury zavazující charakter. Kulturní nabídka by měla odpovídat charakteristikám památky. (vypouštím zelené. To už bylo mezinárodně právním způsobem učiněno tím, že Výbor pro světové dědictví přijal prohlášen o její OUV – viz vepředu, proto m.j. ho tam doporučuji uvést v přesném překladu oficiálního znění) Praha je chráněna nejen pro své vertikální dominanty, ale rovněž pro celou strukturu středověkého centra. Kvalitě a různorodosti městské struktury musí odpovídat diverzifikovaná kulturní nabídka. Je třeba směřovat k tomu, aby obsahovala „vysoké“ i „nízké“, dominanty, i nenadálá setkání. Je nutné vytvořit nové živé kulturní body současné a trvalé hodnoty sofistikovaně rozptýlené v interiéru města, které by rozšiřovaly povědomí o intelektuálním a kreativním potenciálu Prahy. Jejich realizaci je třeba chápat jako významnou příležitost. 3

Základní cíle management planu

1

Výbor světového dědictví UNESCO přijal v roce 2002 tzv. „Budapešťskou deklaraci“, která stanoví důležitost cíle systematické a plánované péče o statky zapsané na Seznam. K naplnění systematického nakládání s památkou světového dědictví a k zachování péče o její hodnoty slouží jednak „Management Plán“, jednak institucionální struktura zajišťující péči o ni, koordinátor světové památky a Rada světové památky.

V Rozhodnutí č. 32 COM 7B.86 Výbor světového dědictví UNESCO zároveň vyslovil požadavek na zdokonalení efektivity stávajících plánovacích, řídících a ochranných opatření. 3

1

1

Význam a předmět ochrany Základním posláním ochrany kulturního dědictví Historického centra Prahy je zachování komplexu hodnot hmotné a nehmotné kultury pro další generace jako informace o kulturní minulosti a současnosti. V současné době je tento celek chápán v kontextu posledních dokumentů UNESCO a po všech diskuzích jako nedělitelný. Zvláště pak po zapracování dokumentu "Doporučení týkajícího se historické městské krajiny", přijatý 27. května 2011 na Mezivládním jednání expertů o historické městské krajině (kategorie II) v ústředí UNESCO. Nutným předpokladem holistický přístup k problematice města zahrnující přidanou hodnotu kulturní současnosti jako neodmyslitelnou a nezamlčitelnou vrstvu svědectví života naší doby. Z uvedeného plyne odpovědnost za naši současnost, která nakládá s historickým dědictvím a zároveň vytváří odkazovatelnou kulturní stopu pro budoucnost.

3

1

1

Konkrétní cíle management planu

3

1

2

Dlouhodobé cíle - Integrace cílů do Strategického plánu města (vliv externalit) -Chránit statek a jeho univerzální hodnotu ve smyslu kritérií posledních dokumentů UNESCO. Přijmou zodpovědnost za kvalitu kulturní současnosti, obsahu kultivujícího památku. -Podporovat promyšlený etický obsahu města a jeho etické funkce. - Posuzovat OUV v jejich celostním zapojení do organismu města s ohledem komplexní a vyváženou provázanost OUV a QOL včetně aspektu prosperity organismu hlavního města.

-Chránit OUV komplexu statku a jeho jednotlivostí včetně jeho souvisejícího okolí. -Zasadit se za a omezování neúměrného vizuálního působení reklamy. -Využívat intelektuální kapacity města a jeho odborných orgánů při přípravě a koordinaci městských a státních právních předpisů s potenciálním dopadem na OUV části 001 tak, aby riziko jejich

48 | 171


dopadu na OUV bylo minimalizováno; využívat těchto kapacit a kompetencí města při přípravě národních právních předpisů s potenciálním dopadem na statky Světového dědictví. -Zajistit kvalitu výstavby a údržby města přítomností odborníků jak ve fázi předprojektové (Odborní pracovníci na straně PP a zpracování SHP a projektu (autorizovaných architektů) a veřejných mezinárodních architektonických soutěží. -Podporovat všeobecnou humanizaci města jeho aplikací principů obsažených v Manuálu rozvoje veřejných prostranství a Koncepce pražských břehů. -Podporovat humanizaci a transformaci SJM, dnes vytvářející na okraji statku atmosféru vnitřní periferie města, na městský bulvár s vazbou na potenciál umístění významných objektů institucí kultury, vědy, školství, ale i státu a Evropy. Oslabit její město rozdělující působení posílením míst radiálního propojení. -Neudržitelné oblasti vnější periferie města stabilizovat jasnou strategií rozhraní mezi přírodní a městskou krajinou. Oblasti vnitřní periferie ohrožující kulturní dědictví historického jádra mapovat, registrovat a hledat přesnou stratifikaci využití v zapojování do struktury navazujících lokalit nástroji jejich homogenizace. -Zajistit vědeckost a otevřenost zpracování informací o památkách, ale i archeologických nálezů a jejich zpřístupňování veřejnosti formou integrovaného systému GIS. Podpora povědomí o historické substanci města. -Podpořit rozvoj a integrace dat o památkách v systému GIS s cílem přesné specifikace vědecky doložených hodnot (SHP) objektu nutných k jejich zachování. Vytipování iniciačních jader kultivace města nebo jeho specifických lokalit (nákladové nádraží Žižkov, vlaková seřadiště, oblast severojižní magistrály) s cíle vnitřní homogenizace struktury středního prstence města s cílem odlehčit centrální historické části města. 3

1

3

Střednědobé cíle - Integrace cílů do Metropolitního plánu města (včetně vlivu externalit), včetně decentralizace pro historické město zbytných aktivit. -Zpracování podrobné územně plánovací dokumentace pro celek, nebo alespoň vybrané lokality v rámci historického města, v nichž se soustřeďuje tlak na zvyšování exploatace území (okolí Václavského náměstí, oblast Dolního Nového Města. - Vytvoření pravidel regulujících míru a způsob využití (hladiny) řeky. - Vytvořit stabilní a jasnou finanční podporu fondem pro obnovu památek za přesně formulovaných podmínek co je nadstandardní částí údržby památkového objektu. -Vytvoření a realizace záměrů kulturní politiky města. -Vytvoření politiky ochrany bytového fondu. -Aplikace dopravní politiky pro střed města s cílem zlepšení stavu životního prostředí a komfortu posilujícího především atraktivitu trvalého bydlení -

4

Krátkodobé a okamžité cíle - Integrace a spolupráce všech resortů správy města na přípravě Metropolitního plánu města. -Podporovat koordinaci legislativy města a státu, např. v oblasti řeky jakožto prioritního segmentu části 001 (ohrožení OUV) -Podporovat omezení automobilové dopravy včetně parkovacích míst v části 001 pro nerezidenty. -Vytvořit koncepci a postupnými kroky realizovat úpravy jednotlivých veřejných prostorů s cílem zvýšení jejich estetické a pobytové hodnoty. -Posilování klidových míst v oblasti centra, posílení prvků stromové zeleně ve veřejném prostoru. -Zamezit degradujícím jevům snižujícím dlouhodobě kvalitu prostředí města (hygiena, bezpečnost, vizuální smog). -Nepovolovat vznik dalších kapacitních administrativní a komerčních ploch, stabilizovat využití stávajících, místy architektonicky cenných budov, zabránit odchodu státních a městských institucí.

49 | 171


3

2

1

2

Obecné principy naplňování management plánu

Monitoring naplňování management planu

Jedním z podkladů pro zpracování monitorovací Zprávy o plnění Management planu předkládané správcem statku Radě světové bude, mimo jiné, i monitorovací zpráva připravovaná Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v hlavním městě Praze o stavu statku. Stav péče o historické jádro Prahy je již v současnosti touto odbornou organizací státní památkové péče průběžně monitorován a na základě tohoto monitoringu vznikají Roční monitorovací zprávy. Účinnost Management planu, musí být zaručena nejen periodickou, ale také průběžnou kontrolou plnění jeho cílů a aplikací jeho opatření, tak aby odpovídal aktuálnímu vývoji tlaků ohrožujících OUV, autenticitu a inegritu, atd. Účinnost MP bude i nadále ověřována v rámci úkolů a činnosti Kanceláře památky, která dá ve dvouletém intervalu vyhotovit Zprávu o plnění cílů a opatření MP. Půjde o vyhodnocení za dané období a posouzení, které cíle a opatření byly realizovány a které nikoliv, posouzení plnění časového harmonogramu a také zhodnocení sledovaných stálých indikátorů monitoringu, kterým se věnují Roční monitorovací zprávy, která je jedním z podkladů pro zpracování zprávy o plnění stanovených cílů a opatření. Zároveň budou ověřovány nové cíle a opatření, které se v mezidobí objevily. Výsledky monitoringu plnění MP budou předkládány správcem statku k vyjádření a uplatnění připomínek také Radě světové památky. Na základě výstupů tohoto hodnocení bude MP periodicky aktualizován tak, aby odpovídal vnitřnímu vývoji i vývoji externalit a tlakům ohrožujícím OUV, autenticitu a inegritu, atd.

3

2

2

3

Kritéria a indikátory kvality komplexu OUV a QOL a cíle jejich udržení vyplývají ze SWOT Součástí Zprávy o plnění cílů a opatření MP bude: 2. Hodnocení zachovávání autenticity a integrity památky vývoje sledovaných indikátorů (dle Management planu) a také rizikových faktorů 3. Hodnocení účinnosti stávajících opatření 4. Hodnocení účinnosti a realizace přijatých opatření 5. Hodnocení činnost správce statku a Rady světové památky za dané období 6. Hodnocení dočasných indikátorů monitoringu (dle MP nebo rozhodnutí Výboru) 7. Hodnocení stálých indikátorů monitoringu mimo jiné také za pomoci obrazové dokumentace historických stavů a její komparace A dále stálých indikátů monitoringů (sledovaných NPÚ), kterými jsou: 8. Panoramatické pohledové hodnoty, jejich změny a narušení výškovými a rozměrnými stavbami, vizuální integrita 9. Urbanismustické hodnoty – historická parcelace, uliční a stavební čáry, struktura zástavby, charakter zástavby, veřejná prostranství, výškové členění zástavby, zapojení novostaveb do charakteru zástavby 10. Prováděné stavební úpravy a přestavby areálů a objektů včetně tzv. skrytých demolic, ztráta autenticity

50 | 171


11. Stav střešní krajiny a její změny (navyšování hladiny zástavby, nástavby domů, půdní vestavby) 12. Úbytek trvalého bytového fondu, sociologické změny, nevhodné využití objektů, opuštěné a havarijní objekty

Další doporučení okruhy, dle Management plánu: 13. Kvalita vzdělání a osvěty v historii, současné kultury a památkové péče 14. Správa a údržba veřejných prostranství 15. Profesionalita na všech stupních péče o památku a její rozvoj 16. Sledování koordinace legislativního rámce památky 17. Nástrojem sledování stavu statku a trendů jeho proměny by mělo být důsledné průběžné monitorování probíhajících stavebních i nestavebních změn prostředí statku, resp. mizejících stavů cestou fotodokumentace

3

2

Status a časová platnost management planu

3

Právní ukotvení MP podle zákona č. 20/1987, Sb., o státní památkové péči – podle § 28a, a § 29 hlavní město Praha vykonává a organizuje státní památkovou péči na svém území a může schválit koncepci podpory státní památkové péče. MP bude schválen Zastupitelstvem hlavního města Prahy jako koncepční dokument hlavního města posilující ochranu HCP – část 001. Na základě průběžného vyhodnocování bude prováděna aktualizace Management plánu, především cílů a opatření (viz výše). Základem pro aktualizaci budou monitorovací zprávy vypracovávané jednou za dva roky. Pokud se vnější podmínky změní natolik, že bude třeba provést aktualizaci celého dokumentu dříve než za 5 let (např. s přijetím nového Územního plánu hlavního města Prahy), pak podnět k aktualizaci materiálu vznese správce statku či Rada světové památky. 3

2

4

3

3

3

3

1

3

3

1

1

3

3

1

1

Status a úloha dokumentu Nástroje ochrany, rozvoje a udržitelnosti Legislativní nástroje ochrany – právní rámec realizace Mng.Pl. Mezinárodní úmluvy a charty UNESCO: Úmluva o světovém dědictví Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Convention concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage) http://www.unesco.org/whc/world_he.htm Úmluva byla schválena Generální konferencí UNESCO v Paříži dne 16. 11. 1972, v platnost vstoupila dne 17. 12. 1975. Depozitářem je generální ředitel k UNESCO. ČSFR přistoupila k Úmluvě dne 15. 11. 1990 a závaznou se pro ni stala dnem 15. 2. 1991. Na základě sukcese je platná pro ČR. Text Úmluvy a oznámení o přístupu byly publikovány ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb. Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Stát to zajistí při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací.

51 | 171


Hlavními gestory Úmlvy jsou MK ČR a MŽP, případně další ústřední orgány státní správy podle § 25 zákona č. 2/1969 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu (Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 94/1958 Sb., o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní z Haagu roku 1954), Druhý protokol k Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu z roku 1954 (č. 71/2007 Sbírky mezinárodních smluv).

Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků (1970) (Vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 15/1980 Sb.) http://www.unesco.org/culture/laws/1970/html_eng/page1.shtml

Úmluva o zachování nehmotného kulturního dědictví (2003) (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 1/2008 Sbírky mezinárodních smluv) http://unesdoc.unesco.org/images/0013/001325/132540e.pdf

Další právní instrumenty UNESCO nižší právní síly Doporučení UNESCO pro historickou městskou krajinu, přijaté Generální konferencí UNESCO 2011 Dokumenty Mezivládního výboru pro světové dědictví při UNESCO: Směrnice pro provádění Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví ,včetně tzv. Dokumentu z Nara o autenticitě, který je součástí této Směrnice Buapešťská deklarace z r. 2002 Rada Evropy Evropská úmluva o krajině (č. 13/2005 Sbírky mezinárodních smluv) Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (č. 99/2000 Sbírky mezinárodních smluv) Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy (č. 73/2000 Sbírky mezinárodních smluv) Mezinárodní charty ICOMOS, které nejsou součástí právního řádu ČR Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídlišť (tzv. Benátská charta ze dne 25. a 31. května 1964 přijatá na II. mezinárodním kongresu architektů a techniků v Benátkách) Mezinárodní charta pro záchranu historických měst (tzv. Washingtonská charta z roku 1987) Mezinárodní charta o řízení archeologického dědictví; Lausanne 1990 Mezinárodní charta o lidovém stavebním dědictví; Mexiko 1999 Mezinárodní charta o kulturním turismu; Mexiko 1999 Dokumenty Výboru světového dědictví Vídeňské memorandum 2005 3

3

1

2

Vnitrostátní právní předpisy

52 | 171


Základním právním předpisem upravujícím v České republice ochranu kulturních památek je zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1988 a po mnoha novelizacích platí dodnes. K zákonu vydalo MK také prováděcí vyhlášku č. 66/1988. Tento zákon jasně deklaruje zájem státu na ochraně kulturních památek a definuje podmínky péče o kulturní památky, o jejich zachování, zpřístupňování a vhodném využívání. Nadto kulturní památky požívají ochrany v rámci ústavního pořádku České republiky, konkrétně na základě Listiny základních práv a svobod. Zákon definuje pojmy jako národní kulturní památka, kulturní památka, památková rezervace a památková zóna. Památková rezervace je definována jako území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, pro něž je důležité především uchování tohoto prostředí. Zákon upravuje režim a postup při obnově a restaurování KP. Dále také upravuje podmínky při obnově stavebního fondu a umisťování novostaveb v památkových rezervacích a zónách. V roce 2008 byla schválena novela zákona o státní památkové péči, která nabyla účinnost 21. 8. 2008. Mezi nejvýznamnější změny patří jednak navýšení finančních sankcí při porušení povinností k ochraně památek vyplývajících ze zákona a jednak zmocnění obce vydat formou opatření obecné povahy neboli vyhlášky tzv. plány ochrany památkového území. Obsah a náležitosti plánů ochrany památkových rezervací a památkových zón definuje prováděcí Vyhláška č. 420/2008 ze dne 28. listopadu 2008, která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2009. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, stanoví také povinnosti stavebníků, kteří zamýšlejí provádět stavby na území s archeologickými nálezy. Ministerstvo kultury vydalo na základě zákonného zmocnění vyhlášku č. 187/2007 Sb., kterou se stanoví obsah a náležitosti plánu území s archeologickými nálezy. Ve výčtu předpisů, jež přispívají k ochraně kulturního a přírodního bohatství Historického centra Prahy nelze pominout zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, s jeho prováděcími vyhláškami, který kromě zásad ochrany chráněných přírodních území a dalších součástí živé přírody (rostlin a živočichů) stanovuje také obecné principy ochrany přírody a krajiny, případně významných krajinných prvků a krajinného rázu. Z tohoto zákona vychází také Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů), ve znění zákona č. 93/2004 Sb., zákona č. 163/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 216/2007 Sb. a zákona č. 436/2009 Sb. Oblast územního plánování a výstavby obecně upravuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování, územním rozhodování a stavebním řádu (stavební zákon), včetně prováděcích vyhlášek. Jedním z výslovně uvedených cílů územního plánování je zdůraznění ochrany architektonického a archeologického dědictví. Pro tuto ochranu stavební zákon v § 4 odst. 2 mimo jiné stanoví, že orgány územního plánování a stavební úřady postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů, tzn. včetně zákona ostatní památkové péči. Tyto dotčené orgány vydávají pro vydání rozhodnutí podle stavebního zákona závazná stanoviska a pro postupy podle stavebního zákona, které nejsou správními řízeními (např. územní plány), stanoviska, která jsou závazná pro opatření obecné povahy, jimiž jsou tyto územní plány schvalovány a vydávány Zákonem č. 186/2006 Sb., o změnách zákonů, souvisejících s přijetím zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) byla novelou zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v § 26 odst. 2, písm. c) pravomoc vyjadřovat se k územně plánovací dokumentaci a jejím změnám v památkových rezervacích a ve statcích UNESCO přenesena na Ministerstvo kultury.

53 | 171


Z prováděcích vyhlášek ke stavebnímu zákonu jsou pro ochranu HCP nejdůležitější vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření (úprava správních řízení v souvislosti s povolováním staveb, změnou využití a účasti SPP a veřejnosti) a vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. Mezi další důležité zákony z hlediska ochrany statku patří: Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje povinnosti vlastníků, správců a uživatelů ve vztahu k nemovitostem, které jsou pozemními komunikacemi. Konkrétnější rozvedení zákonných povinností vyplývajících z tohoto zákona obsahuje vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 101/2001 Sb., o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků, v platném znění Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, v platném znění Nařízení Rady (ES) č. 116/2009, o vývozu kulturních statků (kodifikované znění) Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, Zákon č. 305/ 2000 Sb., o povodích, Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze Související právní předpisy 1.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2.Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění 3.Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění 15.Zákon č. 214/2002 Sb., o vývozu některých kulturních statků z celního území Evropských společenství, v platném znění

3

3

1

3

Závazné územně plánovací dokumenty a vyhlášky platné na území hl. M. Prahy a zákony s místní působností Nástroji územního plánování jsou na celostátní úrovni politika územního rozvoje, na regionální úrovni zásady územního rozvoje (jako územní plán kraje) a na úrovni města (obce) územní plán. Zásady územního rozvoje hlavního města Prahy (jako kraje) byly vydané usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 32/59 ze dne 17. 12. 2009 formou opatření obecné povahy č. 8/2009. Zásady územního rozvoje stanovují základní urbanistickou koncepci města. Určují základní strategii pro rozvoj území s ohledem na možnosti jeho udržitelného rozvoje a hospodárného využívání, upřesňují koncepci ochrany a rozvoje přírodních, kulturních a civilizačních hodnot a obsahují podmínky pro zpracování podrobnější dokumentace. Definují priority územního plánování, z nichž se některé bezprostředně dotýkají historického jádra města.

54 | 171


V souladu se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči upravuje podmínky v oblasti památkové péče na území statku Nařízení vlády České socialistické republiky č. 66/1971 Sb., o památkové rezervaci v hlavním městě Praze ze dne 21. 7. 1971, kterým se prohlašuje za památkovou rezervaci historické jádro hlavního města Prahy. Rozsah rezervace se vymezuje katastrálním územím Starého Města a Josefova, Malé Strany, Hradčan s Pražským hradem a Nového Města s Vyšehradem a částmi přilehlých katastrálních území. Pro stavební činnost v památkové rezervaci byly stanoveny tyto podmínky: a) veškeré úpravy nemovitých kulturních památek i jejich souborů a objektů, které vykazují dílčí památkové nebo urbanistické hodnoty (objekty památkového zájmu), dotýkají se vnitřní i vnější architektury, musí být řešeny a prováděny se zřetelem k trvalému zabezpečení jejich hmotné podstaty, k jejich přiměřenému společenskému využití a dalšímu zhodnocování výtvarných a dokumentárních funkcí. b) při nové výstavbě a při vnějších úpravách nechráněných objektů se musí dbát architektonických vztahů ke kulturním památkám a jejich souborům, navazovat na jejich objemovou a prostorovou skladbu i prostředí a dotvářet jejich celky přiměřenými prostředky současné architektonické tvorby c) řešení a provádění veškerých úprav terénních i staveb dopravních, vodohospodářských, energetických, telekomunikačních, podzemních, jakož i inženýrských sítí v rezervaci nesmí narušovat její prostředí a ohrožovat jednotlivé kulturní památky d) zpracování, posuzování a schvalování všech územních plánů, soutěžních úkolů i přípravné a projektové dokumentace staveb na území rezervace musí být prováděno se zřetelem ke kulturní hodnotě prostředí Základní regulační pravidla pro výstavbu na celém území hl. m. Prahy jsou upraveny vyhláškou hlavního města Prahy o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. 32/1999 ze 26. 10. 1999, ve znění pozdějších předpisů. Územní plán určuje základní urbanistickou koncepci města. Vymezuje především zastavěná, zastavitelná, nezastavěná a nezastavitelná území; dále pak stanovuje podmínky prostorového uspořádání města, určuje veřejně prospěšné stavby a opatření, vytváří rámec pro rozhodování stavebních úřadů. Území Historického centra Prahy je podle územního plánu považováno za tzv. stabilizované území. Ve stabilizovaném území není stanovena míra využití území. Z hlediska limitů rozvoje je možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti. Kromě toho jsou stanoveny v HCP také tzv. závazné a směrné prvky prostorového a funkčního uspořádání (např. plochy zeleně, veřejné vybavení atd.), které jsou závazné pro stavební úřady městských částí i MHMP. Důležitým regulativem územního plánu je stanovení minimálního podílu bydlení. Stanovuje pro vybrané funkční plochy (na které je rozděleno Historické centrum Prahy) minimální podíl hrubých podlažních ploch sloužících pro bydlení. Minimální podíl bydlení je vztažen k jednotlivým stavbám tak, aby bylo u přestavovaných, modernizovaných nebo u nově postavených staveb na místě likvidovaných objektů dosaženo minimálně stejného, případně vyššího podílu bydlení, než bylo v původních objektech.

55 | 171


Vyhláška hlavního města Prahy č. 32/1999, o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, vymezuje také území, kde je výstavba výškových budov vyloučena, které zahrnuje jednak HCP i jeho nejbližší okolí. Cílem je ochrana výrazných kulturních hodnot struktury historické zástavby, mj. historického jádra města Prahy a jeho dochovaného panoramatu. Stávající výšková hladina může být v tomto vymezeném území překročena pouze drobnými výškovými dominantami. V roce 2009 byla provedena změna Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy z r. 1999 opatřením obecné povahy č. 6/2009. Změna Z 1000/00 nemění základní urbanistickou koncepci, pouze zahrnula předchozí dílčí změny, opravila drobné nepřesnosti zákresů a zjednodušila legendu i regulativy funkčního a prostorového uspořádání. Roku 2002 byla schválena Zastupitelstvem hlavního města Prahy obecně závazná vyhláška hlavního města Prahy č. 6/2002, o závazné části územního plánu zóny Anenská – Staré Město, oblast PPR (regulační plán), která definuje základní zásady uspořádání území zóny Anenská na Starém Městě a limity jeho využití vyjádřené v regulativech této vyhlášky. Územní plán zóny Anenská je první a dosud jediný schválený regulační plán na území Historického centra Prahy. Regulační plán může být vydán pouze pro území, která jsou vymezena územním plánem, popřípadě zásadami územního rozvoje. Náležitosti regulačního plánu i jeho pořizování jsou uvedeny v § 61 zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon). 25. 10. 2012 byla přijata Zastupitelstvem hlavního města Prahy Aktualizace Územně analytických podkladů obce Praha 2012, včetně rozboru udržitelného rozvoje. Územně analytické podklady mají pro všechny připravované územně plánovací dokumentace zásadní význam, poskytují průzkum, všestranné rozbory a analýzy stavu území včetně rozboru udržitelného rozvoje. Zejména pro ochranu a regulaci rozvoje území uvnitř i v kontaktu s historickým jádrem města podstatné a cenné informace. Z těchto podkladů a vyhodnocení stavu a tendencí rozvoje města může vycházet jak Management plán, tak územní plán, což je zárukou koordinovaného postupu při ochraně hodnot území. Popis stávající urbanistické struktury lze nelézt v Územně analytických podkladech hl. m. Prahy ve výkrese Struktura zástavby. V tomto výkrese je pro každou vyznačenou lokalitu uveden typ struktury a zároveň je uvedena výšková hladina – pro Historické centrum Prahy však není stanovena. Jsou zde identifikovány pohledové horizonty centra města. Ve výkrese Kulturní hodnoty a památková ochrana města – centrum jsou kromě kulturních a národních kulturních památek vedeny také Architektonicky cenné stavby a soubory, které nebyly prohlášeny kulturními památkami, zejména jde o některé příklady moderní architektury. A dále také například tzv. Významné archeologické plochy. To jsou velká území na ploše Historického centra Prahy, kde se nacházejí dosud minimálně narušené archeologické terény. Zásadním doporučením územně analytických podkladů hlavního města Prahy je proto přijmout regulativy pro umísťování výškových a objemných staveb, které mohou potenciálně ohrozit kvalitu prostorového vnímání historického jádra Prahy. Závěrečná kapitola této části a příslušný výkres shrnují jevy problematické pro vývoj území města jako celku a určují problémy k řešení pro navazující nově zpracovávanou územně plánovací dokumentaci města obsahující i mnohé prvky, které mohou ovlivnit historické jádro. Jde především o nedostatečnou prostorovou regulaci, ochranu bydlení, nedostatečnou podporu udržení vysokých škol v rámci centra, nedořešené dopravní závady a nedostatečné kapacity městské hromadné dopravy, chybějící dopravní spojení a další specifické problémy spojené s polohou dílčích oblastí, kde se setkávají zásadní, často i protichůdné zájmy a vlivy, které se mohou významně projevit i na území historického jádra.

56 | 171


3

3

1

3

1

Metropolitní plán

V současné době má Praha schválený platný územní plán a Zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo pořízení nového, tzv. Metropolitního plánu. Hlavní město Praha se rozhodlo využít možnosti dané stavebním zákonem a pořídit územní plán ve dvou úrovních: Metropolitní plán, který je zpracováván pro celé území hlavního města Prahy, a územní plán vymezené části území hlavního města Prahy, který bude ve vybraných oblastech dále zpřesňovat principy stanovené Metropolitním plánem.

-neexistence dostatečně podrobných regulativů omezujících navyšování objemů staveb pro stabilizovaná památkově chráněná území -neexistence výškové regulace obecně v územním plánu, -nedostatečná regulace umísťování výškových staveb v územním plánu, -neexistence regulace struktury zástavby v územním plánu, -současná celoplošná uniformita míry regulace v územním plánu na celém území hlavního města Prahy.

pozn.: Politika územního rozvoje České republiky ukládá krajům a obcím při zpracování zásad územního rozvoje krajů a územních plánů měst respektovat republikové priority územního plánování, mezi nimiž jsou mimo jiné: vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel v území; ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, civilizační a kulturní hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Zachovat ráz jedinečné urbanistické struktury území, struktury osídlení a jedinečné kulturní krajiny, které jsou výrazem identity území, jeho historie a tradice.

Nástroje prostorové regulace v novém územním plánu a v předpokládaných navazujících regulačních plánech jsou stanovovány v součinnosti s požadavky památkové péče, v zájmu ochrany památek obecně, v zájmu udržitelného rozvoje celého města a neposlední řadě také v zájmu ochrany statku zapsaného na Seznamu světového dědictví. Nařízení rady hl.m. Prahy č. 16/2010 (1854/2010), kterým se vydává Integrovaný krajský program snižování emisí a zlepšení kvality ovzduší na území Aglomerace Hlavní město Praha pro období let 2010 - 2012, účinné od 1. 1. 2011. Integrovaný krajský program je zpracován na základě požadavku zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění. Podle § 7 odst. 6 tohoto zákona vypracují krajské úřady (tj. v tomto případě Magistrát hl. m. Prahy) programy ke zlepšení kvality ovzduší pro ty znečišťující látky, u nichž na jejich území došlo v předchozím kalendářním roce k překročení imisního limitu

57 | 171


Uplatňování územního plánu je hodnoceno nejpozději každé 4 roky. Požadavky na územní plán a způsob jeho pořízení udává § 43 zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon). Pořizovatelem Metropolitního plánu je MHMP Odbor stavební a územního plánu; Koncepčním pracovištěm pro zpracování, správu a aktualizaci MP i dílčích územních plánů je Kancelář metropolitního plánu v rámci Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Upravený návrh zadání Metropolitního plánu byl schválen dne 19. září 2013 Zastupitelstvem hl. m. Prahy. Mezi základní parametry a principy zadání, resp. celé koncepce územního plánování, členění a využití území a stanovení hlavních cílů rozvoje hl. m. Prahy patří: 1. Metropolitní plán bude chápán jako aktivní a iniciační nástroj utváření území, zejména při rozvoji prostorového uspořádání města. Bude vytvářet zejména vhodný rámec pro rozhodování a bude pracovat s aktivní podporou město rozvíjejících a obohacujících investičních počinů, specificky takových, které posílí charakter města a doplní deficitní občanskou vybavenost. 2. Metropolitní plán jasně a jednoznačně definuje základní členění území a z hlediska požadavků na uspořádání a využití území rozdělí plochy do odlišných kategorií: území zastavěného, ploch zastavitelných, území nezastavěného a ploch nezastavitelných. 3. Metropolitní plán definuje jako základní jednotky plánu plochy – „lokality“, popsané především na základě jejich převažujícího charakteru. Charakter tvoří zejména umístění v území, intenzita a typ zastavění a míra stability. 4. Metropolitní plán akcentuje rozvoj jako zlepšování dosavadního stavu, nikoliv jako expanzi a exploataci (dosud) nezastavěné krajiny, akcentuje rozvoj jako zintenzivnění, zkvalitnění a zesílení prožitku města. 5. Metropolitní plán bude v území nezastavěném důsledně chránit hodnoty volné krajiny, které jsou v Praze reprezentované zejména hodnotami estetickými, ekostabilizačními a rekreačními, a v území zastavěném bude požadovaný rozvoj spatřovat v posilování městských hodnot a kvality života ve městě, s respektem k jeho památkovým a urbanisticko-architektonickým hodnotám.

Lokality Základním stavebním kamenem vznikajícího Metropolitního plánu (MP) budou Lokality. To jsou plochy vymezené na základě jejich převažujícího charakteru. Ty se nekryjí s administrativně – správními, ani katastrálními hranicemi. Jednotlivé lokality se vyznačují specifickou povahou svých sociálně ekonomických, kulturně civilizačních a morfologických prvků, jejich projevů a vazeb na město a krajinu. Tyto prvky určují pro jednotlivé lokality specifické podmínky a požadavky na uspořádání a využití území. . Metropolitní plán má ambici uchopit charakter lokality a udržet ho, popřípadě navrhnout míru jeho změny. Pro lokality odlišného charakteru tak budou platit odlišné regulativy. Popis charakteru stanoví Metropolitní plán a pro stavební úřady bude při rozhodování v území závazný.

Zátěž území. V Metropolitním plánu bude definován stávající a navrhovaný způsob využití jednotlivých lokalit s přihlédnutím ke specifickým podmínkám hlavního města z několika pohledů. Komplexně koncipované pojetí využití území charakterizuje míru zátěže území.

58 | 171


Metropolitní plán bude v lokalitách definovat a popisovat území z hlediska zásad převažujícího způsobu využití a míry zátěže. Zátěž území je souhrn a četnost vlivů staveb, zařízení nebo činností či dějů na prostředí a obytnou pohodu ve městě a krajině a určení těchto vlivů ve vymezených částech území. Z hlediska vnějšího působení zátěže se rozlišují stav a provoz staveb, objektů a zařízení, popřípadě činnosti a děje omezující, obtěžující a ohrožující. Míru přípustné zátěže určí Metropolitní plán.

Výšková regulace Metropolitní plán bude pro celé území Prahy vymezovat výšku budov. Výšková hladina bude určena pro všechny lokality. Spolu s popisem charakteru území tak zamezí nepromyšlenému umístění výškových budov kdekoliv v Praze, tedy jevu, kterému současný systém ne vždy dokáže zabránit. Veřejná prostranství Metropolitní plán bude obsahovat vrstvu – veřejná prostranství. Ta budou hierarchizována tak, aby bylo možné stanovit také jejich významnost v rámci urbánní struktury města (např. park metropolitního významu, park významný pro MČ či čtvrť nebo lokalitu). Plán zohlední a bude respektovat plošný rozsah a režim ochrany historických zahrad a parků, drobné plochy s parkovými úpravami budou vymezeny jako součást jiných veřejných prostranství. Pro účely vymezení parků byly městské části vyzvány, aby v případě zájmu a potřeby doplnily svoji představu. Krajinné rozhraní a kompozice krajiny Metropolitní plán má ambici stanovit krajinné rozhraní, které oddělí souvisle zastavěné a zastavitelné území vnitřní Prahy od „sídel“ v krajině, jež jsou součástí hl. m. Prahy, a posílit tak rekreační zázemí hl. m. Prahy. Se stejnou mírou detailu jako v zastavěném území bude MP řešit i popis struktury a kompozice krajiny. Víceúrovňový plán Metropolitní plán bude víceúrovňový na základě možnosti, která je dána stavebním zákonem a kterou Praha nyní využila. Bude řešit koncepci území hlavního města v měřítku odpovídajícím charakteru území a v souladu se zákonem bude vydán v měřítku 1 : 10 000. Další úrovní územně plánovací dokumentace budou „územní plány pro vymezené části území hl. m. Prahy“, které budou vymezeny metropolitním plánem. Metropolitní plán vyznačí území, pro která mají být pořízeny územní plány pro vymezené části území hl. m. Prahy. Tyto vymezené části území hl. m. Prahy budou připravovány již v průběhu jeho zpracování a projednávání. To znamená, že studie, jejichž řešení bude známo v průběhu jeho zpracování, budou zohledněny, avšak veřejnoprávní projednávání územního plánu pro vymezenou část území hl. m. Prahy může nastat až po jeho schválení. V nejbližší fázi bude určena potřeba zpracování ÚPD pro část 001, tedy historické jádro, případně jeho ochranné pásmo. Pražské stavební předpisy Dne 16. 7. 2014 Rada hlavního města Prahy schválila na svém zasedání finální návrh znění Pražských stavebních předpisů (PSP), s celým názvem Nařízení Rady HMP, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hl. m. Praze, které nabydou účinnosti 1. října 2014. Nahradí doposud platnou vyhlášku č. 26/99 o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze z roku 1999 a současně také vyhlášku č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území v souladu s ustanovením § 194 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb. Pražské stavební předpisy definují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v Praze. Řeší soudobé problémy města a reagují na nežádoucí jevy fungování města, jako je například rozpad městské struktury a s tím související ekonomické, environmentální a sociální problémy.

59 | 171


Návrh PSP se nově věnuje zejména dosud opomíjeným urbanistickým vztahům. Vychází z vědomí, že budovy nejsou pouhými solitéry, nýbrž spoluvytvářejí obraz města. Do předpisu se vracejí tradiční instrumenty plánování města, jako je např. uliční nebo stavební čára. Předpis navazuje na tradiční hodnoty, podle kterých byla Praha, stejně jako většina evropských měst, vystavěna a jaké byly v Praze sepsány ve stavebních řádech za první republiky i ve starších vydáních. Zatímco domy se mění, přestavují, bourají a stavějí nové, parcelace ulic většinou přetrvává stovky let. Další legislativní opatření platná na území HCP Vládním nařízením č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, ze dne 19. 10. 1954, vydaným vládou Československé republiky bylo území Pražského hradu prohlášeno za památkově chráněné, kde veškerou správu v oboru státní památkové péče vykonává Kancelář prezidenta republiky. Pražský hrad byl v roce 1962 prohlášen národní kulturní památkou usnesením vlády Československé republiky č. 251 ze dne 30. 3. 1962. V současnosti je národní kulturní památkou na základě Nařízení vlády č. 147/1999 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, v platném znění. Zákon č. 59/1996 Sb., o sídle Parlamentu České republiky. Parlament sídlí v hlavním městě Praze, jeho sídlo je ve vlastnictví České republiky a je národní kulturní památkou na základě Nařízení vlády č. 182/1996 Sb., o podmínkách ochrany národní kulturní památky sídla Parlamentu, zabezpečuje ochranu jednotlivých budov i ploch sídla Parlamentu České republiky.

Od 1. září 2007 platí Nařízení hlavního města Prahy č. 9/2007 vydané Radou hlavního města Prahy, které výrazně omezuje na území historického jádra Prahy reklamu šířenou na plachtách a převěsech. Jejich umístění na objektech je možné pouze po dobu výstavby, stavebních oprav nebo úprav objektu. Vyhláška NVP č. 5/1988 Sb., kterou se určují chráněné přírodní výtvory v hlavním městě Praze, ve znění Vyhlášky č. 23/1991 Sb. hlavního města Prahy. 3

3

1

4

Vyhlášky a nařízení platné pro buffer zone Pro ochranu Historického centra Prahy bylo vytyčeno nárazníkové pásmo v rozsahu 9015,896 ha, které je totožné s ochranným pásmem Pražské památkové rezervace. Podmínky pro provádění stavební činnosti a hranice ochranného pásma byly vymezeny Rozhodnutím bývalého odboru kultury Národního výboru hlavního města Prahy č. KUL/5-932/81, o určení ochranného pásma Památkové rezervace v hlavním městě Praze ze dne 19. 5. 1981. Ochranné pásmo slouží k omezení stavebních a jiných zásahů, které by mohly ohrozit výjimečnou univerzální hodnotu statku, především jeho panoramatické hodnoty. a) v ochranném pásmu není dovoleno provádět takové stavební a jiné zásahy, které by narušily nebo ohrozily hodnoty pražské památkové rezervace. b) při pořizování územně plánovací, přípravné a projektové dokumentace, při provádění staveb a stavebních úprav, zásazích do terénních útvarů a městské zeleně je nutno dbát, aby nebyla změnami půdorysné, hmotové a výškové konfigurace zástavby a přírodních prvků v území ochranného pásma oslabena nebo porušena urbanistická kompozice, měřítko a silueta pražské památkové rezervace. c) v ochranném pásmu nelze umísťovat zařízení a stavby, které by svými důsledky narušovali životní prostředí a stavební fondy památkové rezervace (zejména znečišťováním ovzduší a vod, únikem škodlivých látek, hlukem, vibracemi, veškerými druhy záření, hromadění odpadů apod.). d) při veškeré nové výstavbě a přestavbě je třeba zvláště sledovat působení stavebních souborů a výškových objektů na terénních horizontech města, které se pohledově uplatňují ve vztahu k pražské památkové rezervaci.

60 | 171


V ochranném pásmu Pražské památkové rezervace si musí podle zákona č. 20/1987, Sb, o kulturních památkách vlastník či uživatel nemovitosti při změně stavby nebo při zamýšlené novostavbě požádat o závazné stanovisko Odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy, i když jeho nemovitost sama není kulturní památkou. Na území ochranného pásma Pražské památkové rezervace po jejím obvodu se nachází také řada městských památkových zón. Podmínky regulace uvnitř těchto zón upravují na základě stejného zákona o státní památkové péči vyhlášky hlavního města Prahy. Nachází se zde tyto městské památkové zóny: Vinohrady, Žižkov, Vršovice, Nusle, Barrandov, Smíchov, Baba, Dejvice, Bubeneč, Horní Holešovice, vilová kolonie Ořechovka, Staré Střešovice, Tejnka, Karlín, a také vesnické památkové zóny: osada Buďánka, Střešovičky, osada Rybáře. Pozn.: [1]

Vyhláška hlavního města Prahy ze dne 28. 9. 1993 č. 10/1993 Sb. HMP o prohlášení částí území hlavního města Prahy za památkové zóny a o určení podmínek jejich ochrany. Vyhláška hlavního města Prahy ze dne 16. 5. 1991 č. 15/1991 Sb. HMP o prohlášení částí území hlavního města Prahy za památkové zóny a o určení podmínek jejich ochrany.

Z hlediska výškové regulace v prostoru ochranného pásma Pražské památkové rezervace je důležité, že památkové zóny jsou stabilizovanými územími. Podle typu urbanistické struktury je v některých z nich stanovena výšková hladina přímo v Územním plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy. Uvnitř ochranného pásma Historického centry Prahy je povinné každou výškovou stavbu posuzovat v územním řízení vždy jednotlivě. Posuzuje se její účinek na vlastní historické jádro i na širší prostorovou scénu vltavské kotliny v charakteristických panoramatických pohledech, určených stavebním úřadem a orgánem památkové péče. Podobně musí být výškové stavby posuzovány i na ostatním území vně ochranného pásma historického jádra. Vizuální hodnoty území jsou popsány také v Územně analytických podkladech hlavního města Prahy, kde jsou navíc vymezeny podmínky pro jejich uchování. Na základě zhodnocení vizuálních vztahů, ověřených a potvrzených stanovením viditelného území zjištěného pomocí digitálního 3D modelu zástavby a terénu Prahy počítačovým zpracováním byly odvozeny pohledové horizonty historického jádra města. Pohledové horizonty vymezují území s obdobným vizuál ním působením, uvnitř kterých se nacházejí výrazné pohledově exponované lokality viditelné z vyhlídkových míst z historického jádra a jeho ochranného pásma. Součástí vyhlídkových stanovišť jsou i určená stanoviště, z nichž by se měly prověřovat nově navrhované budovy na celém území města. Negativní vizuální dopad na vnímání okolní krajiny z historického jádra mohou mít nové budovy nevhodných rozměrů dokonce i ve vzdálenostech 10 až 15 km od středu města. Do ochranného pásma Historického centra Praha zasahuje také území se zákazem výškových staveb, které stanovuje Vyhláška hlavního města Prahy č. 32/1999, o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy. Výšková stavba je taková stavba, která svou výškou překračuje výškovou hladinu dané lokality. Území se zákazem výškových staveb je stanoveno v optickém kontaktu s Pražskou památkovou rezervací a slouží k ochraně výrazných kulturních hodnot struktury historické zástavby hlavního města Prahy a dochovaného panoramatu jádra města.

3

3

1

5

Strategické a koncepční dokumenty a další plánovací nástroje hl. Města prahy

61 | 171


V České republice zatím není legislativně kodifikován institut integrovaného plánování. Pro formulování a prosazování veřejných zájmů fungují paralelně dva plánovací subsystémy, a to strategický (sociálně ekonomický) a územně plánovací (funkčně a objemově regulativní). Strategické plánování týkající se činností samosprávných celků (krajů i obcí) se řídí zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje (ve znění pozdějších předpisů). Územní plánování týkající se veškeré investiční a stavební činnosti na území jednotlivých obcí se řídí zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (v platném znění) a zákony a předpisy s ním souvisejícími. Tyto zákony jsou závazné také pro úkony státní správy a samosprávy. Vzájemná koordinovanost a komplementárnost obou subsystémů je dosud zajišťována nepřímo – prostřednictvím ustanovení § 18 stavebního zákona ukládajícího hodnotit vlivy navržených řešení územních plánů nejen na životní prostředí, ale i na ekonomický a sociální rozvoj území a soulad s jinými koncepcemi, zpracovanými pro řešené území. Nástrojem strategického plánování je Strategický plán hlavního města Prahy. Jde o dlouhodobý programový dokument, který stanovuje cíle, priority a cesty k řešení klíčových otázek rozvoje města na období 15 až 20 let. V současnosti platná aktualizace Strategického plánu byla schválena usnesením č. 22/42 Zastupitelstvem hlavního města Prahy ze dne 11. 12. 2008. V roce 2013 zahájil IPR práci na další aktualizaci strategického plánu. Strategický plán formuluje představy Prahy o ekonomickém, sociálním a prostorovém rozvoji hlavního města. Úsilí o rozvoj města respektující jeho historické a kulturní dědictví je jedním z horizontálních témat pražského strategického plánu, prostupujících celým dokumentem. V kapitole prostředí jsou pak formulovány hlavní cíle ochrany a rozvoje historického a kulturního dědictví Prahy, jimiž je: citlivé začlenění památkových objektů a celků do chodu města, uchování charakteru jednotlivých částí města bez porušení jejich genia loci, odlehčení historického jádra, zapojení veřejnosti do řešení rozvoje města a ochrany kulturně-historického dědictví. Pražský strategický plán zdůrazňuje, že zachování hmotného a duchovního odkazu minulosti musí být chápáno jako veřejný zájem i povinnost vůči minulým a budoucím generacím a naznačuje cesty, jak těchto cílů dosáhnout. Jeho priority, cíle a opatření budou rozvedeny v navazujících realizačních programech, obsahujících i termíny, subjekty odpovědné za plnění, způsoby finančního zabezpečení, monitoring a zajištění zpětné vazby pro případné korektury.

3

3

1

5

Hlavní cíle aktualizace Strategického plánu V současné době je zpracováván Strategický plán hl. M. Prahy. V jeho rámci byly stanoveny základní strategické cíle: Strategický cíl 1: Otevřené a soudržné město a využití potenciálu aktivních a vzdělaných obyvatel Praha dokáže flexibilně a fundovaně reagovat na demografickou a sociální dynamiku a nerovnováhy, vyrovnávat kvalitu života v rámci území a revitalizovat své centrum jako přirozený prostor („středobod“) aktivit, setkávání a posilování celoměstské identity a soudržnosti. Strategický cíl 2: Živé město (kreativita) Město vědomé si své kultury v metropolitní, ale i lokální rovině, město podporující současné umění s respektem ke svým historickým hodnotám, město s efektivním a udržitelným systémem správy kultury, město otevřené, tvořivé a kreativní. Strategický cíl 3: Ekonomický rozvoj (prosperita) Konkurenceschopná ekonomika. Strategický cíl 4: Fyzicky prostupné, dostupné a propojené město (mobilita). Udržitelná mobilita založená na vyváženém poměru jednotlivých způsobů dopravy. V rozměru cílů Integrace do evropských dopravních sít,í

62 | 171


Strategický cíl 5: Funkční a esteticky kvalitní prostředí. Dostatečná kvalita životního prostředí je pak primární podmínkou pro život obyvatel v něm. Design prostředí (všechny jeho složky) musí být determinován požadavky na jeho městotvorný charakter, schopnost motivovat ke sdílení veřejného prostoru a udržitelnost bydlení, mobility a ekonomiky ve městě. Strategický cíl 6: Chytře a transparentně spravované město. Jedním z prioritních strategických cílů Prahy se musí stát důvěryhodná a efektivní veřejná správa; Cílem je veřejná správa podporující místní komunity a participaci aktivních občanů na transparentním plánování a rozhodování o budoucím vývoji hlavního města. Vztah Strategického plánu k MGP Management plan a Strategický plán jsou dva synergické dokumenty, která na sebe navazují, vzájemně se doplňují, ale nenahrazují jeden druhým. Jsou vzájemně provázány a prolínají se svým obsahem s tím, že orientace MGP je směrem k ochraně OUV a specifiky QOL těží z a podpírá kvalitu města jako celku dalšími externalitami, které jsou obsahem SP.

Plánovací nástroje veřejné správy

3

3

1

6

Studie vizuální integrity Studie Vizuální integrity historického jádra Prahy slouží od ledna 2008 jako metodická pomůcka pro posuzování stavebních záměrů formou implantace pomocí digitálního 3D modelu Prahy a je jedním z podkladů pro souběžně vznikající nový Metropolitní územní plán. Studie představuje metodický základ posuzování potenciálních lokalit pro umístění výškových staveb. Pro posouzení výškových staveb je významné zejména hledisko urbanisticko-kompoziční. Existující reálné příklady výškových budov i virtuální simulace prokazují nebezpečí narušení mimořádné univerzální hodnoty historického centra Prahy.

3

3

1

7

Koncepce pražských břehů (zpracovatel ipr, kancelář veřejného prostoru. 2014) zpracovatel: Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, Kancelář veřejného prostoru, dokument schválen Radou hl. m. Prahy 4. 2. 2014 Koncepce pražských břehů je koncepční, strategický a iniciační dokument hl.m. Prahy, který vytváří základní podklad pro koordinaci a naplňování cíle kvalitního rozvoje pražských břehů z hlediska urbanistického plánování, investic, využívání, správy a ochrany s hlavním cílem rozvoje břehů jako celoměstsky významného veřejného prostoru, kdy je prostor řeky chápán jako hlavní vztažný element pro celkový obraz města. Za „prostor řeky“ jsou přitom uvažovány nejen samotné břehy, ale také navazující oblasti v šíři zahrnující místa, jejichž charakter je přímo ovlivněn návazností na řeku anebo který naopak řeku sám ovlivňuje. Dokument otevírá diskuzi o hodnotě Vltavy pro Prahu a je výzvou k intenzivnější spolupráci mezi hl. m. Prahou, městskými částmi, dotčenými organizacemi, občany, odborníky, podnikatelským sektorem a dalšími aktéry v území. Formuluje především východiska a cíle pro budoucí vývoj prostoru řeky a v obecné rovině modeluje ideální cílový stav celého prostoru, a to nikoliv nástroji konkrétních architektonických návrhů, ale zejména formulováním principů a odpovídajících přístupů. Dokument pracuje s celoměstskými tématy, které následně definují základní přístupy a předpoklady pro řešení jednotlivých částí řeky. Vymezení dílčích úseků vychází z analýzy celkového krajinného

63 | 171


rámce řeky. Údolí Vltavy (a Berounky) mění ve svém průběhu příčný profil. Často skokově, výraznými morfologickými útvary tvořícími předěl, a ty pak dělí pražskou kotlinu na menší celky – krajinné prostory. Ty se od sebe navzájem odlišují nejen svým profilem, ale často i měřítkem prostoru. Pro účely Koncepce je tak identifikováno 7 krajinných prostorů: Severní kaňon Vltavy, Trojská kotlina, Holešovický meandr, Pražský meandr, Jižní portál Prahy, Údolí Berounky a Jižní kaňon Vltavy. Postihnutí celého prostoru řeky na území hlavního města Prahy je pro historické jádro (Pražský meandr) zásadní především z hlediska nastíněného cíle dokumentu, kterým by mělo být širší rozprostření a rozvrstvení turistických a rekreačních aktivit na řece, a u řeky, rovnoměrněji podél celého jejího toku. Centrum města je v současné chvíli v oblasti řeky, vzhledem k její výrazné ekonomické atraktivitě, již výrazně přetíženo a u některých aktivit je tak možné pozorovat jejich negativní dopad na celkovou kvalitu obrazu centra Prahy. Cílem tedy je, aby obyvatelé Prahy a její návštěvníci měli možnost kvalitně trávit volný čas po celé délce řeky. Zároveň je důležité, aby břehy nabízely různorodé možnosti využití od klidových a rekreačních zón až po živé oblasti s bohatým kulturním programem. Celkový koncept břehů v Pražské památkové rezervaci je průmětem pěti hlavních vrstev popisujících celé prostorové kontinuum břehů a navazujících prostranství. Tento celek je následně implementován do ideálního cílového stavu jednotlivých prostorů nábřeží. V centrální oblasti města Koncepce definuje celkový prostor nábřeží a následně jeho významovou hierarchii, jež musí být zohledňována při následném rozhodování o konkrétních úpravách prostorů, správě, určení jejich budoucí náplně a způsobu umísťování investic na jejich kultivaci. Jsou navrženy cílové charakteristiky vhodné obsahové a dějové náplně jednotlivých nábřeží a navazujících prostranství a v návaznosti na to jsou navrženy nástroje správy nábřeží v centru města a jeho kontrolní mechanizmy (Městský správce nábřeží, Komise odborníků). Z pohledu mobility v oblasti břehů jsou navrženy průchozí celky nábřeží, podmínky pro využití náplavek v dopravním systému a detailně jsou identifikována jednotlivá problémová místa pro prostupnost centra města, zejména pro pěší a bezmotorový pohyb. Zajištění kontinuální podélné prostupnosti je klíčové pro celkovou stratifikaci funkcí do širšího prostoru nábřeží tak, aby bylo eliminováno lokální přetěžování jednotlivých uzlů. Pro rozprostření aktivit podél břehů je navržen způsob regulace vodní dopravy v centru města. Regulace je navržena na základě kompatibility s cílovým využitím jednotlivých částí řeky a současně při zohlednění architektonických kritérií pro prostor řeky a jeho celkový obraz. Na základě rozdílu mezi stávajícím a cílovým navrhovaným stavem jednotlivých prostorů je vytvořena přehledová mapa, která udává míru nutnosti zásahu v jednotlivých prostorech nábřeží, a to jak z pohledu hmotného (architektonického), tak z pohledu organizačního V návaznosti na tyto cíle jsou navrženy nástroje, kterými tyto změny může iniciovat samo město, a stejně tak jsou identifikována nutná opatření v úrovni legislativního rámce, jehož úprava by napomohla řešit stávající rozpory ve strategii ochrany a rozvoje města v místě jádra statku památky historického jádra, kterým je prostor řeky a Vltavská nábřeží. Na základě závěrů Koncepce pražských břehů jsou definovány organizační a projekční kroky a opatření, které by měly na tento dokument navazovat a zajistit tak naplňování základních cílů koncepce.

3

3

1

8

Manuál veřejného prostoru (zpracovatel ipr, kancelář veřejného prostoru, 2014) Schválen Radou zastupitelstva HMP 16/7/2014

64 | 171


Manuál tvorby veřejných prostranství, který zpracovala Kancelář veřejného prostoru, definuje kvalitu veřejného prostranství a shrnuje základní principy, pravidla a kritéria k jejímu dosažení. Je t návodem a doporučením, zároveň se však některá jeho pravidla mohou stát předpisem pro dokumenty a postupy, které souvisejí s tvorbou veřejného prostoru. Jeho cílem je podnítit zájem o aktivní život ve městě a umožnit efektivněji rozhodovat o investicích do veřejných prostranství města. Manuál je určen všem „tvůrcům“ veřejného prostoru, tedy projektantům, investorům, správcům i uživatelům a je předpokladem k zajištění kvalitního městského prostředí. Proto musí být srozumitelný a využitelný v praxi a musí s ním být dobře seznámeni všichni aktéři tvorby veřejných prostranství. Dokument slouží jako základní podklad pro koncepční přístup k veřejným prostranstvím v Praze a zároveň je významným nástrojem pro naplnění cílů městské strategie vytváření, spravování a užívání veřejných prostranství. Vznik manuálu reaguje na současné priority plánování města a připravované dokumenty jako Strategický plán hl. m. Prahy, Metropolitní plán a Pražské stavební předpisy, které označují veřejná prostranství jako základní strukturu města, se kterými musí být obsahově provázán. Schválením v Radě hl. m. Prahy se Manuál tvorby veřejných prostranství je principiálně závazným pro odbory MHMP, organizace zřízené nebo založené hl. m. Prahou a subjekty čerpající investice z rozpočtu hl. m. Prahy městských částí. Pro ty má dokument doporučující charakter. Manuál může iniciovat změny předpisů a technických norem, aby lépe reflektovaly současné požadavky na podobu veřejných prostranství.

3

3

2

1

Nástroje ochrany a správy, systém správy Správce statku (site manager) Dle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, je vykonavatelem přenesené působnosti státní správy v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy, ve vymezených oblastech to jsou úřady městských částí. Hlavní město Praha je samostatně spravováno Zastupitelstvem hlavního města Prahy. Dalšími orgány hlavního města Prahy jsou Rada hlavního města Prahy a primátor hlavního města Prahy. Správcem statku světového dědictví – HCP část 616-001 je Hlavní město Praha. Podle uvedeného zákona č. 131/2000 Sb., zastupuje hlavní město navenek primátor hlavního města Prahy.

3

3

2

2

Orgány a organizace státní památkové péče Na území historického jádra Prahy vykonávají státní památkovou péči orgány státní památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury a Magistrát hlavního města Prahy. Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní památkové péče – Národní památkový ústav. Tyto orgány a odborná organizace spolupracují s ostatními orgány státní správy a vědeckými, uměleckými a dalšími odbornými organizacemi.

Ministerstvo kultury

65 | 171


Ministerstvo kultury jako ústřední orgán státní správy zpracovává prognózy, koncepce a návrhy dlouhodobých výhledů rozvoje státní památkové péče, sestavuje, vyhlašuje a provádí programy komplexní péče o kulturní památky. Dále uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje a k územně-plánovacím dokumentacím, kterými jsou zásady územního rozvoje, územní plán obce a regulační plány pro území, na kterém se nachází památková rezervace – případně nemovitá věc či soubor věcí – zapsaná na Seznamu světového dědictví, případně. Ve vztahu k tomuto území se ministerstvo vyjadřuje rovněž k vymezení zastavěného území. Ministerstvo kultury dále rozhoduje o prohlášení či zrušení prohlášení věci nebo souboru věcí za kulturní památku, o udělení povolení k restaurování kulturních památek a povolení k provádění archeologických výzkumů, vydává předběžný souhlas s vývozem kulturní památky do zahraničí. V neposlední řadě ministerstvo tvoří, provádí, koordinuje a řídí účelové dotační programy zaměřené na ochranu kulturních památek. Ministerstvo kultury podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, zřizuje jako svůj specializovaný kontrolní orgán v oboru státní památkové péče Památkovou inspekci, jejíž hlavním posláním je vykonávat ústřední dozor nad dodržováním zákona a předpisů vydaných k jeho provedení. Památková inspekce dohlíží na zabezpečování komplexní péče o kulturní památky, dodržování rozhodnutí orgánů státní památkové péče a na to, jak vlastníci (správci, uživatelé) kulturních památek plní stanovené povinnosti. Zjistí-li Památková inspekce nedostatky v péči o kulturní památky, navrhne příslušnému orgánu státní památkové péče opatření k odstranění zjištěných nedostatků, popřípadě uložení pokuty a dozírá, aby se uložená opatření řádně plnila.

MHMP OPP Magistrát hlavního města Prahy, Odbor památkové péče jako příslušný orgán státní památkové péče vykonává a organizuje státní správu na úseku státní památkové péče v hlavním městě Praze. Na základě zákona č. 20/1987, Sb. O kulturních památkách vydává odborná organizace státní památkové péče Závazné stanovisko, o které musí požádat vlastník KP i NKP i nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu NKP, památkové rezervace nebo památkové zóny. Dále vykonává dozor při obnově kulturních památek a při stavbě, změně stavby, či dalších stavebních pracích na nemovitostech v historickém jádru Prahy, které jsou výše popsány. MHMP OPP je při výkonu státní památkové péče podřízen Ministerstvu kultury, které je také jeho odvolacím orgánem. Při výkonu státní památkové péče se Magistrát hlavního města Prahy opírá o odbornou pomoc Národního památkového ústavu. Struktura MHMP-Odboru památkové péče je následující: _ Oddělení právní a administrativní _ Oddělení státní správy památkové péče _ Oddělení „Kancelář památky světového dědictví“ Při vydávání závazných stanovisek se Odbor památkové péče opírá také o odborné metodické materiály, jejichž účelem je sjednotit a zpřehlednit posuzování žádostí. Vlastní metodické materiály využívá při své činnosti také odborná organizace státní památkové péče (viz níže). Metodické materiály slouží samozřejmě také odborné i laické veřejnosti.

NPÚ

66 | 171


Národní památkový ústav je odbornou organizací vykonávající a koordinující veškeré odborné činnosti v oboru státní památkové péče. Národní památkový ústav zpracovává potřebné odborné podklady pro orgány státní památkové péče (písemná vyjádření), poskytuje bezplatnou odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při zajišťování péče o kulturní památky, zabezpečuje odborný dohled nad prováděním komplexní péče o kulturní památky a nad jejich soustavným využíváním a v neposlední řadě vede Ústřední seznam kulturních památek. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze, zpracovává na základě pověření Ministerstva kultury každoročně tzv. Roční monitorovací zprávy pro území historického jádra Prahy. Při posuzování a schvalování náročnějších stavebních zásahů (tzn. Přestavby, novostavby, rekonstrukce) jsou v zájmu zachování průhlednosti a objektivity projednávány případy v poradních orgánech Magistrátu hlavního města Prahy i Národního památkového ústavu. V rámci MHMP OPP zasedá každý měsíc široce oborově zastoupený Sbor expertů. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze má jako poradní orgán ředitele Památkovou radu. Poradním orgánem generální ředitelky NPÚ je Vědecká rada. NPÚ vydává jako podklad pro závazná stanoviska MHMP OPP písemná vyjádření. Pro národní kulturní památky na území HCP (vyjma Pražského hradu a některých vybraných NKP) vydává písemná vyjádření Generální ředitelství NPÚ.

Ke stavebním záměrům na území HCP 616-001 a také na území jeho nárazníkové zóny vyhotovuje písemná vyjádření NPÚ územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze. Území nárazníkové zóny Průhonického parku spadá do gesce NPÚ územního odborného pracoviště středních Čech.

Na základě § 2 vládního nařízení č. 55/54 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, vykonává na území této chráněné oblasti veškerou činnost na úseku státní památkové péče Kancelář prezidenta republiky. V roce 1992 byla ustavena Správa Pražského hradu, která je příspěvkovou organizací Kanceláře prezidenta republiky. Správa Pražského hradu zajišťuje veškeré služby spojené s výkonem funkce prezidenta republiky, pečuje o běžný chod celého areálu, zajišťuje dokumentaci, opravy a údržbu objektů a ploch. Zajišťuje také návštěvnický provoz, publikační činnost a kulturní akce. Oprava, údržba a restaurování jsou financovány ze státních prostředků v posledních letech také z prostředků sponzorských darů a nadací Oprávnění k archeologickým výzkumům má Archeologický ústav Akademie věd České republiky, který se vyjadřuje k ochraně archeologického dědictví. Ministerstvo kultury může na žádost v odůvodněných případech po dohodě s Akademií věd České republiky udělit povolení pro provádění archeologického výzkumu. Seznam organizací oprávněných k provádění archeologických výzkumů podle ust. § 21 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je zveřejněn na webových stránkách Ministerstva kultury 3

3

2

3

Koordinátor statku Hlavní město Praha zastoupené primátorem hlavního města Prahy jmenuje svého výkonného zástupce, koordinátora statku světového dědictví. Jmenovaný koordinátor, ukotvený v systému státní správy, plní všechny úkoly uložené správci statku (site manager) Na základě rozhodnutí Rady hl. m. Prahy byla zřízena od 1. 5. 2012 Kancelář památky světového dědictví, jejímž vedoucím je koordinátor statku. Kancelář je začleněna do struktury MHMP Odboru památkové péče. Kancelář je hlavním městem vybavena personálně a finančně tak, aby byla schopna garantovat plnění úkolů uložených správci statku.

67 | 171


Hlavním úkolem koordinátora světového statku a jemu podřízené kanceláře bude zabývat se vším, co by mohlo negativně ovlivnit OUV statku. Funkcí nového útvaru je podle Organizačního řádu Magistrátu hl. m. Prahy plnění vysoce kvalifikovaných činností k zajištění náležité péče o památku Světového dědictví, včetně komunikace se zástupci státu (Ministerstva kultury) a Výboru pro světové dědictví UNESCO, předkládání pravidelných zpráv o stavu péče a podobných koncepčních dokumentů, reprezentace a účasti na zasedáních Výboru pro světové dědictví. Kancelář je jedním z hlavních partnerů ostatních subjektů, které jsou pověřeny zpracováním Management plánu, a plní úlohu sekretariátu Redakční rady Management plánu a Rady světové památky Pozn.: [1] Metodické materiály MHMP OPP jsou přístupné na stránkách http://pamatky.praha.eu/jnp/cz/pravni_predpisy_dokumenty/dokumenty_ke_stazeni/index.html Metodické odborné materiály NPÚ jsou dostupné: http://www.npu.cz/ke-stazeni/provlastniky/vybrane-svazky-odborne-a-metodicke-publikace/gallery/ Mezi úkoly Kanceláře patří také administrace grantů poskytovaných z rozpočtu hl. m. Prahy majitelům památkově chráněných objektů (především právě na území Historického centra Prahy (C 616-001)). Tím se také posílila možnost uplatňovat znalosti o prioritách podpory péče o statek Světového dědictví vyváženě k dalším památkám v Praze. Klíčová je především úloha koordinátora při koordinaci všech zainteresovaných odborů státní správy a samosprávy a také všech důležitých organizací na území statku zainteresovaných na správě statku za účelem zachování OUV.

Hlavní úkoly koordinátora světové památky (shrnutí): a. Identifikace potenciálních hrozeb z hlediska hodnot světové památky a prevence b. Aktivní role při konfliktních situacích – řešení problémových případů, úloha „komunikátora“ a tzv. „negociátora“ c. Předkládání podnětů orgánům státní správy d. Poskytování informací týkajících se památky světového dědictví správci statku (tj. hlavnímu městu Praze), Radě světové památky, orgánům činným v památkové péči, veřejnosti včetně občanských iniciativ a nevládních organizací apod. e. Zpracování monitorovacích zpráv Management plánu (dvouletý interval) f. Zpracování zpráv pro Výbor, příprava misí a dalších úkolů plynoucích z Úmluvy o ochraně světového dědictví UNESCO h. V souvislosti s preventivní i aktivní ochranou historického jádra Prahy vytváření neformální sítě institucí, jednotlivých odborníků a zainteresovaných občanů či občanských sdružení („networking“) i. Iniciace odborných diskusí, seminářů a konferencí na téma účinnější ochrany památky světového dědictví j. Aktivní role při prezentaci památky světového dědictví a osvětové činnosti k. Reprezentace správce památky v zahraničí i v ČR l. Reprezentace Rady světové památky m. Předkládání návrhů na aktualizaci Management plánu a jeho aktualizace n. Plnění dalších úkolů v oblasti ochrany světové památky, které koordinátorovi uloží správce statku nebo Rada světové památky

68 | 171


3

3

2

4

Steering commitee Rada statku světového dědictví, tzv. Steering Commitee vznikla na základě usnesení Rady hlavního města Prahy (v souladu s § 31 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči jako pracovní komise pro všestranné posuzování a koordinaci úkolů památkové péče) jako iniciativní a poradní orgán Rady hl. m. Prahy pro otázky spojené s nakládáním a ochranou statku. V případě specializovaných otázek může Rada statku na své jednání přizvat ke konzultaci odborníky na danou problematiku nebo iniciovat vznik specializovaných pracovních skupin. Radu světového statku zastupuje její předseda. Tajemníkem Rady světového statku je koordinátor statku. Radu svolává její předseda. Jednání Rady je neveřejné, ale zápisy se zveřejňují na webu MHMP. Rada statku se schází od 1. 4. 2013 přibližně jednou za měsíc.

Postavení a vymezení činnosti Rady světové památky 1. Komise Rady hl. m. Prahy - Rada světové památky - je iniciativním a poradním orgánem Rady hl. m. Prahy ve smyslu § 79 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. 2. Rada světové památky formuluje doporučení a zpracovává stanoviska a podněty, týkající se památky světového dědictví Historického centra Prahy, a tyto předkládá Radě hl. m. Prahy. 3. Rada světové památky hodnotí výsledky monitorovacích zpráv zaměřených na památku světového dědictví a své závěry předkládá Radě hl. m. Prahy. 4. Rada světové památky sleduje naplňování Management Planu Historického centra Prahy, jehož zpracování zajišťuje Kancelář památky světového dědictví, a své závěry předkládá Radě hl. m. Prahy. 5. Rada světové památky zpracovává stanoviska ke koncepčním otázkám, které se týkají Historického centra Prahy, a předkládá je Radě hl. m. Prahy. 6. Rada světové památky plní aktivní roli při prezentaci památky světového dědictví a osvětě, při tom spolupracuje s Kanceláří památky světového dědictví, odborem památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy a odborem kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu Magistrátu hlavního města Prahy.

Členové rady světové památky jsou zástupci těchto zainteresovaných stran: _ Český národní komitét ICOMOS _ Česká komise pro UNESCO _ Magistrát hl. m. Prahy – (ředitel Odboru památkové péče) _ Kancelář prezidenta republiky – (ředitelka Odboru památkové péče) _ Ministerstvo kultury České republiky – (ředitel Odboru památkové péče) _ Městská část Praha 1 – (ředitel Národního památkového ústavu-územního odborného pracoviště v hl. m. Praze) _ Městská část Praha 2 – (zástupce starostky) _ Národní památkový ústav – Generální ředitelství – (vedoucí oddělení památek s mezinárodním statusem) _ Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy – (architekt) _ Národní kulturní památka Vyšehrad – (ředitel organizace)

69 | 171


_ Botanický ústav Akademie věd České republiky, v.v.i. (vlastník a správce Průhonického parku – část C 616-002) –(site manager parku) _ Krajský úřad Středočeského kraje – (vedou oddělení kultury a památkové péče krajského úřadu)

3

3

2

5

Orgány a organizace státní správy na úseku územního plánování, územního a stavebního řízení Odbor stavební a územního plánu magistrátu hlavního města prahy Odbor stavební a územního plánu Magistrátu hlavního města Prahy a příslušné stavební úřady městských částí vykonávají v přenesené působnosti na území hlavního města výkon státní správy na úseku územního plánování, územního a stavebního řízení. Odbor územního plánu Magistrátu hlavního města Prahy pořizuje územně plánovací dokumentaci a územně plánovací podklady pro správní území celého města i jeho částí a je tedy i pořizovatelem Metropolitního plánu. Stavební úřady při úřadech městských částí vedou správní řízení a vydávají územní rozhodnutí a stavební povolení, přičemž stavební odbor Magistrátu hlavního města Prahy je jim nadřízeným a také odvolacím orgánem ve svých působnostech. Územní rozhodování je tedy v současnosti v kompetenci úřadů samosprávných městských částí. Jako koncepční a odborné zázemí pro orgány státní správy i samosprávy hlavního města Prahy byla zřízena příspěvková organizace Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy - IPR, která připravuje, zpracovává, popřípadě obstarává strategické, urbanistické a územně rozvojové dokumenty hlavního města Prahy, připravuje a zpracovává Územní plán hlavního města Prahy, Zásady územního rozvoje hlavního města Prahy, Územně analytické podklady hlavního města Prahy a Strategický plán hlavního města Prahy. Dále spravuje a aktualizuje celoměstský informační systém o území, spravuje a zajišťuje soubor geodat o území hlavního města Prahy, zejména digitální mapu Prahy. V neposlední řadě zastupuje hlavní město Prahu v územních řízeních, vyjadřuje se při posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, SEA) a poskytuje odborné konzultace developerům, investorům a projektantům působícím ve městě.

Zpracovatel Metropolitního plánu - IPR Kancelář veřejného prostoru Zpracovatelem Metropolitního plánu je IPR kancelář podpory plánu města. Zpracování celoměstských koncepčních a analytických dokumentů v oblasti veřejného prostoru má na starost IPR - Kancelář veřejného prostoru V současné době veřejný prostor spravují a technicky udržují různé organizace. Současně je veřejný prostor využíván jako zdroj příjmů pro město. Podle průzkumu specialistů z ÚRM se dnes celých 70% veřejného prostoru podřizuje automobilové dopravě. Autům patří nejen silnice ale i část chodníků, pěší či cyklistická doprava je tak tlačena do pozadí a s ní i vstřícná tvář města. Kancelář veřejného prostoru je garantem toho, že se na využití veřejných prostor dohodnou občané, jednotlivé městské části a podnikatelé

V únoru 2014 Rada hl. m. Prahy schválila Koncepci pražských břehů. V návaznosti na ní se kancelář bude věnovat tématům, která z ní vyplývají a která budou směřovat k realizaci a prosazování cílů tohoto dokumentu.

70 | 171


3

3

2

6

Další odbory MHMP důležité z hlediska koordinace ochrany statku, na úseku státní správy a samosprávy. Odbor životního prostředí Je ve věcech přenesené působnosti státní správy podřízen Ministerstvu životního prostředí. Jeho součástí jsou tato oddělení: ochrany ovzduší, ochrany přírody a krajiny a oddělení posuzování vlivu na životní prostředí. V dotčených záležitostech vydává ZS z hlediska zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění a zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Vyjadřuje se při posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, SEA) při velkých stavebních záměrech.

Odbor dopravy MMP Zajišťuje dopravní koncepce na území hl. m. Prahy a vydává ZS ke stavbě v ochranném pásmu dráhy tramvajové, lanové a metra (zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách). Ve věcech přenesené působnosti státní správy je podřízen Ministerstvu dopravy.

Odbor kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu Odbor kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu je odborem Magistrátu zřízeným pro odvětví kultury, zabezpečení zahraničních vztahů, včetně vztahu k Evropské unii prostřednictvím zástupce hlavního města Prahy v Bruselu a cestovního ruchu. Odbor zajišťuje podklady, podmínky a zabezpečuje prezentaci hlavního města Prahy zahraničních odborných veletrzích a veletrzích cestovního ruchu. Ve věcech přenesené působnosti nevykonává žádnou agendu. Odbor Zajišťuje koncepci cestovního ruchu na území hlavního města Prahy. Připravuje také prezentaci statku na veletrzích cestovního ruchu. Vede statistická data v oblasti cestovního ruchu. Proces ochrany památkového fondu na území hlavního města Prahy a účast veřejnosti

Územní plánování a posuzování vlivů na životní prostředí Územního plánování a posuzování vlivů na životní prostředí se může účastnit každý občan prostřednictvím svého písemného vyjádření ve stanovených lhůtách nebo účastí na veřejném projednání. Každé občanské sdružení splní-li zákonné podmínky se může stát účastníkem správního řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, které se týká otázek spojených s problematickou životního prostředí na základě Aarhuské úmluvy, kterou ČR ratifikovala v roce 2004. V současnosti se připravuje legislativní změna umožňující účast občanských sdružení také v procesu územního rozhodování. 3

3

2

7

Rizikový management Hlavní město Praha i městská část Praha 1 mají zpracován pro případ povodně povodňový plán. HCP chrání účinný protipovodňový systém, který je dimenzován nad stavem hladiny vody při tisícileté vodě v roce 2002. Systém ochrany pomocí mobilních stěn prokázal dostatečnou účinnost během povodní v červnu 2013. Stejně tak prokázal svou funkčnost rizikový plán hlavního města Prahy.

71 | 171


V hlavním městě Praze je jako vodoprávní úřad určen odbor životního prostředí MHMP ve spolupráci s odborem krizového řízení MHMP. Vodoprávním úřadem MČ Praha 1 je určen odbor výstavby ÚMČ Praha 1. Povodňové orgány v době povodně: • povodňová komise MČ Praha 1 • nadřízeným povodňovým orgánem je Povodňová komise hlavního města Prahy. Praha provedla cvičení „Blackout 2014“ pro vyhodnocení rizika totálního výpadku elektrické energie a byla přijata konkrétní opatření na úrovni města a doporučení adresovaná vládě. Bezpečnostní rada hl. m. Prahy projednala a schválila vyhodnocení cvičení Blackout 2014. Z tohoto vyhodnocení vyplývají úkoly pro jednotlivé zástupce Magistrátu hl. m. Prahy a složky Integrovaného záchranného systému a návrhy na zlepšení situace ve vztahu k státu. Tyto návrhy budou předloženy cestou Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru Bezpečnostní radě státu. http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/tiskovy_servis/tiskove_zpravy/zavery_ze_cviceni_blackout_2014.html 3

3

2

8

Grantová politika na území statku části 001 Speciální dotační programy spravované Ministerstvem kultury a určené na pomoc vlastníkům, městům a obcím při jejich úsilí o záchranu architektonického a urbanistického dědictví jsou: Program záchrany architektonického dědictví, Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny, Program restaurování movitých kulturních památek, Program Podpora pro památky UNESCO, Havarijní program. Ministerstvo kultury však ročně přispívá prostřednictvím svého rozpočtu na údržbu památkově chráněných objektů institucí, které má ve své gesci a nacházejí se na území statku (Národní Galerie, Národní muzeum, Národní knihovna, Národní divadlo) Zastupitelstvo hl. m. Prahy každoročně schvaluje poskytnutí grantů hlavního města Prahy vlastníkům památkově významných staveb a objektů a vlastníkům památkově významných církevních objektů v majetku církví a náboženských společností. Většina těchto prostředků směřuje k vlastníkům památek na území HCP. Další finanční prostředky na obnovu památkového fondu v Praze poskytují prostřednictvím svých grantů na obnovu domovního fondu Městská část Praha 1 a Městská část Praha 2. Všechny tyto programy jsou participativní, to znamená, že se předpokládá finanční spoluúčast vlastníka, případně dalších subjektů. Účelem programů je tedy i stimulace vlastníků k intenzívní rehabilitaci památkového fondu.

3

3

2

8

PRAVIDLA PRO PŘÍPRAVU INVESTIC NA VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍCH zpracovatel: Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, Kancelář veřejného prostoru, pravidla schválena Radou hl. m. Prahy 16. 4. 2013, aktualizováno 24. 6. 2014 IPR KVP R. Novotný Cílem těchto procesních zásad je koordinovat a zefektivnit čerpání financí z veřejného rozpočtu například do parků, ulic či náměstí tak, aby Pražanům přinesly maximální užitek.

72 | 171


Pravidla pro přípravu investic vznikla na základě politického deklarování významu veřejných prostranství pro město a jeho obyvatele, a proto město v současné době definuje jako jednu z hlavních priorit plánování města právě kvalitu tvorby a správy veřejných prostranství. Veřejná prostranství tvoří základní strukturu města a jejich kvalita výrazně ovlivňuje kvalitu života obyvatel ve městě. Praha těmito Pravidly posiluje svou snahu o zlepšení stavu veřejného prostoru a zefektivnění investic do něj s důrazem na koncepční přístup a koordinaci. V praxi často nastávala situace, kdy se záměry, které výraznou měrou determinují kvalitu veřejných prostranství, projednávaly až ve správních řízeních, kdy lze konečnou podobu navrhovaných zásahů ovlivňovat pouze za cenu narušení předem stanoveného harmonogramu a promarněných prostředků. Výsledkem byla buď rezignace na kvalitu městského prostoru, nebo nutnost měnit projektovou a realizační dokumentaci, což vedlo ke zpoždění či prodražení přípravy stavby nebo nesplnění podmínek pro dotace z evropských fondů. Součástí vyhodnocování všech záměrů stavebních investic města by mělo být vyhodnocení z hlediska koncepce a požadavků na kvalitu veřejných prostranství města a koordinace těchto investic. K rozhodnutí o zahájení přípravy investice na veřejném prostranství je nezbytné Koncepční vyjádření určeného koncepčního pracoviště (IPR Praha). Koncepční vyjádření je vydáváno s cílem efektivně stanovit rozsah a umístění záměru a koncepční požadavky na kvalitu a funkčnost veřejného prostranství. Vztahuje se tak i na záměry nevyžadující územní souhlas, územní rozhodnutí, stavební povolení či stavební souhlas. Při přípravě investice jsou proto subjekty, na které se Pravidla vztahují, povinny podat žádost o Koncepční vyjádření na IPR Praha. Žádost se podává na speciálním formuláři). K žádosti je nutné přiložit popis a situaci záměru spolu s architektonickým řešením dotčeného veřejného prostranství v odpovídajícím rozsahu. Pravidla se vztahují na: Odbory MHMP (např. Odbor městského investora; Odbor evidence, správy a využití majetku) Organizace zřízené nebo založené hl. m. Prahou (např. Technická správa komunikací hl. m. Prahy, Dopravní podnik hl. m. Prahy) Subjekty čerpající investice z rozpočtu hl. m. Prahy či její městské části (přímé investice, dotace, příspěvky, finanční spoluúčast apod.) při přípravě a realizaci investic podléhajících Pravidlům, pokud hl. m. Praha může přímo či smluvně zabezpečit dodržování Pravidel (např. ELTODO, PVK). V těchto případech je povinností odpovědného útvaru MHMP smluvně zabezpečit vázanost smluvních partnerů Prahy a příjemců finančních prostředků z rozpočtu těmito Pravidly. Pro městské části a ostatní subjekty jde o doporučený postup.

73 | 171


4

0

0

Ochrana a návrh opatření

4

0

0

Zásadními rozdíly oproti platnému územnímu plánu jsou zejména - bude doplněno ipr, použit text mp 2010

4

1

0

4

1

0

4

1

0

Zpráva o stavu péče o část 001 historického centra prahy (c 616) pro Unesco 2014 Významné plánované restaurátorské akce a stavební rehabilitace Revitalizace václavského náměstí; Nové město, Praha 1 Václavské je jedním z hlavních celoměstsky nejvýznamnějších prostorů. V historii prošel četnými proměnami. Celková architektonická úprava prostoru Václavského náměstí je dlouhodobě koncepčně připravována. Vítězný návrh na revitalizaci Václavského náměstí vzešel z architektonické soutěže realizované již v roce 2005. Vycházel z požadavků na sjednocení použitých materiálů, jasné vymezení jednotlivých prostorů náměstí pro různé druhy dopravy, rozšíření chodníků pro chodce, umístění dalších stromořadí a zabezpečení dostatečné parkovací kapacity formou velkokapacitních garáží. Tento návrh byl pozitivně projednán v letech 2011-12 se všemi dotčenými orgány státní správy a správci technické infrastruktury. Jeho první část řeší plochu náměstí v jeho dolní části od křížení s ulicemi Jindřišskou a Vodičkovou, druhá část pak zbylou plochu od uvedeného křížení až k předpolí Národního muzea v horní části náměstí.

4

1

0

Problematika severojižní magistrály v historickém centru Prahy část -001) V souvislosti s dokončením tunelu Blanka se, zcela v souladu s Doporučeními reaktivní monitorovací mise Centra pro světové dědictví/ICOMOS z ledna 2010, dopracovává koncepce transformace Severojižní magistrály. Hlavní město Praha považuje stávající trasu Severojižní magistrály za řešení poplatné době svého vzniku (tj. koncepce roštového systému komunikací z 60. let 20. století) a z dnešního pohledu za překonané a jako prioritu shledává převedení maximálního objemu dopravy na budovaný vnitřní městský okruh. Nicméně studie, dopravní analýzy a modely vypracované v posledních několika letech jasně ukázaly, že Severojižní magistrála slouží především k zajištění dopravní obsluhy centra města, včetně Historického centra Prahy (C 616-001), a její výrazné omezení bez vybudovaného vnitřního okruhu a dopravně organizačních opatření by mohlo vést ke zvýšení zatížení jiných, z pohledu zachování OUV, a tudíž zájmů státní památkové péče velmi cenných ulic, zejména severojižních spojnic, jako jsou nábřežní komunikace s výhledem na panorama Pražského hradu, protínající Historické centrum Prahy (C 616-001), nebo mostů přes řeku Vltavu, spojujících obě části centra oddělené řekou. Došlo by tím nejen k znehodnocení klíčových pohledů na panorama Pražského hradu, ale především k dopravnímu přetížení historické zástavby i v přilehlých čtvrtích části 001 statku. Zejména dopravní zatížení Malé Strany (čtvrti pod Pražským hradem) a Nového Města (čtvrti založené ve 14. století) je již dnes na samé hranici únosnosti nejen z hlediska dopravního a stavu ovzduší, ale i z hlediska stavebně technického.

74 | 171


Předpokládané úpravy Severojižní magistrály (realizované etapově v závislosti na zprovozňování částí městského okruhu a zavádění regulativních opatření vůči automobilové dopravě) povedou k její přeměně z pouhého dopravního koridoru na dopravně sice významný, ale městotvorný prvek v podobě městského bulváru, jaký zde byl až do 70. let 20. století (úseky Severojižní magistrály v kontaktu s historickým centrem Prahy se stavěly v letech 1973-1978), tedy v prvek, který nebude významnou bariérou v území; tím se vyhoví i doporučení mise Centra pro světové dědictví/ICOMOS z roku 2010. 4

2

0

Společenské povědomí o významu světového kulturního dědictví Na základě Úmluvy o světovém kulturním a přírodním dědictví se Česká republika zavázala, že bude kulturní dědictví zachovávat, prezentovat a předávat budoucím generacím. Povědomí a jeho kulturní úroveň je významné pro uchování skutečné kvality dědictví. Důvodem je identifikace s místem, jako odkazovaným pevným kontinuálním bodem prostupující národní a evropskou historií. Tato identifikace zavazuje k následování, uchování a rozvoji odkazovaného kulturního dědictví minulosti. To je skutečnou hodnotou, která naplňuje povědomí obyvatel dle Doporučení UNESCO o historické městské krajině. Jedním z nástrojů jeho uchování je kulturní propaganda, která v podobě nástrojů Pražské informační služby, či Ministerstva kultury a dalších. Tyto instituce disponují zvláštním grantovým programem Podpory pro památky UNESCO, jehož jedna větev je určena pro podporu projektů zaměřených na osvětu týkající se českých památek zapsaných na Seznam a řada projektů týkajících se části 001 byla z této větve podpořena (publikace, mapy, filmy). MC Zásadním nástrojem pro naplnění povědomí je skutečná znalost a poznání „svého místa“, jeho jedinečnosti a zapojení do kulturních souvislostí minulosti a současnosti, poznání a udržení kontinuity ve schopnosti uchovávat, ale i přidávat kvalitu místu. Poučené vědomí o hodnotě místa, které obývám byť třeba v skrytých souvislostech minulosti a současnosti hierarchizující mentální mapu každého z nás. Nástroji jsou externality, které přímo nesouvisí s přímou propagandou a finanční podporou. Nosným mediem je dostupnost objektivních a pravdivých informací, kvalita kulturní současnosti a vzdělání, kterým tyto informace budeme v příštích generacích vyhodnocovat. Tyto nástroje jsou popsány ve vybraných kapitolách.

4

3

0

Ztráta tradičních znalostí MC Je zde myšleno především zanikání znalostí o užívání tradičních technik, které jsou potřebné při obnově kulturních památek. Souvislost je především se ztrátou řemesla, náhrada sériovou kvantitou levných stavebních materiálů. Kutilství, nahradilo řemesla a posílilo nedůvěru v profesionální službu. Důvodem je ponížení řemesla na výrobu ve vztahu k lokální specifické tradici, která navyšuje kvalitu místa a jeho schopnost kvalitu generovat. Problematika současnosti souvisí s obecnými hodnotami a globálními trendy společnosti. Nástrojem nápravy jsou systémová řešení týkající se celé České republiky směřující k posílení zájmu řemeslo a jeho škol, resp. nabídky atraktivních oborů formou osvěty prováděnou příslušnými odbory magistrátu. Podpora by měla být předmětem zájmu politických orgánů města Velmi důležitou je reprezentace tradiční autority cechu a sebevědomého mistrovství řemeslné dovednosti ve spojení se současným umělecko-řemeslným designem a lokální tradicí. To je výzva pro úspěšné firmy a jejich reprezentaci i v zahraničních konotacích. Jedná se o znovu oslovení oblastí, z kterých k nám řemeslo přišlo, kam se vytratilo, kde trvá a na tyto cesty kontinuity znovu navázat. V širším celostátním měřítku jsou nástroji granty podporující expozici elitního řemesla, zahraniční praxe a zapojení řemesel ve smyslu restaurace kontinuity, posílit sebevědomí tvůrčího tradičního řemesla v konotacích se současným designem.

75 | 171


V historismu paměť netrvá, v tradici ano. To vyžaduje poučené architekty, památkáře a zadavatele, kdy zadání musí budit zájem jeho zpracovatele obstát. Je třeba tradiční českou improvizaci doplnit o obnovenou profesionalitu, efektivitu a vkus. Tyto vlastnosti pak musí být náležitě oceněny. Oceněny mohou být vzdělaným zadavatelem a veřejností. Opět se obracíme ke kulturní současnosti jako významné externalitě, která je zadavatelem kvalit. Nástroj musí být současný, motivační, prokulturní, integrovaný v koordinovaném mezirezortním sytému. 4

5

0

Ochrana ve vztahu k vertikále a k horizontále, život ve městě - živý obsah a nehmotná kultura JS Hmotné i nehmotné hodnoty statku je možno chápat ve dvou polohách. Jednak v podobě vrcholných urbanistických, architektonických a kulturně společenských hodnot („vertikála“) a jednak v podobě svébytné každodenní životní modality („horizontála“). Obě polohy jsou neoddělitelné a nezastupitelné a společně vytvářejí hodnotu celku (viz také základní teze a předpoklady MP). V Praze je princip dialogu mezi zmíněnými polohami vyjádřený jedinečným způsobem vizuálně, v podobě fyzických stavebních vertikál (dominant) a v komplementární horizontální zástavbě. Specifická podoba tohoto vztahu je pak základním formotvorným projevem zhmotněným v ikonické vedutě, která je krom svých estetických hodnot čitelným svědectvím hlavních rysů dějin města i státu. Dodnes si obě složky zachovávají výraz odpovídající původnímu účelu staveb. Obě jsou citlivou reflexí místa, krajiny, ve které město vzniklo („locus regit actum“). Přes mnohé změny tato vizualita stále existuje, jako svědectví urbanistického i architektonického vývoje a vitálních projevů historie i současného fungování společnosti. Hodnota jedněch i druhých je mimo jiné v jejich vizuální čitelnosti, vzájemném vztahu a obecně chápané proporci. Je nezbytně nutné tento princip do budoucna chránit. Případným narušením tradičního vztahu mezi významem staveb a jejich architektonickým (či volumetrickým) projevem by došlo ke zmatení a devalvaci základní hodnoty statku, právě tak jako role jedné či druhé složky v celku města. Ve svém důsledku by mohl být ohrožen základní rozměr jejich sdělení, které právem nazýváme geniem loci. Pozn. K procesu oslabení tradičního významu vertikálních dominant již v minulosti opakovaně došlo a dále dochází. Neřízený proces vzniku dalších objemově ambiciózních a významově banálních staveb může znamenat oslabení či dokonce ztrátu základní kvality pražské veduty. Jednou ze základních tezí MP je chápání jedinečných a obecných hodnot statku jako jejich nedělitelného (vnitřně strukturovaného a čitelného) celku, komplexu. Spolupůsobením vzniká pro Prahu charakteristická a neredukovatelná kvalita. Základem je neoddělitelnost hodnot hmotných od nehmotných, neoddělitelnost vlastního teritoria od svého prostorového kontextu stejně jako koexistence různorodých hmotných projevů stavební kultury minulých staletí až po současnost v jednom jedinečném celku. Analogicky je pro hodnotu statku (OUV) a jeho vitalitu (QUL) podstatnou složkou ochrany také vědomí nedělitelnosti a nutné komplementarity mezi působením zmíněných vertikál a horizontál, které teprve ve svém spojení vytvářejí jedinečnou hodnotu statku. Tyto pojmy lze také chápat jako vyjádření vztahu mezi trvalým, trvajícím, konstantním a spíše temporálním, proměnlivým, dynamickým, či dokonce efemérním. Z povahy pojmu vyplývá, že nositelem hodnotové vertikály jsou dominantně nejvýznamnější hmotné umělecké struktury a prestižní kulturně společenské instituce celostátního, resp. celonárodního, či ještě vyššího významu. Jedná se o hodnoty stabilizující obraz statku i celého města, vytvářející pevnou referenční kvalitu společnosti jako celku. Jejich ochrana je především úkolem spočívajícím na příslušných institucích a jejich nástrojích (viz také dále Kultura). Horizontála chápaná jako projev každodenního života města, životní modality jeho obyvatel, resp. všech přítomných uživatelů je naopak složkou proměnlivou v čase. Její charakter se promítá do kulturního klimatu města a průběžně ovlivňuje jeho podobu. Je třeba ji tedy chápat také jako významnou složkou chráněné kvality. Z povahy věci vyplývá, že tato rovina je spíše spontánním projevem společenství uživatelů města a její ovlivnění je možné spíše na základě nepřímých především plošně působících nástrojů.

76 | 171


Zásadní roli zde hraje péče o kvalitu veřejného prostoru a nabídka zde probíhajících aktivit. Nástrojem je kvalita jejich utváření, úprav, která je zodpovědností i kompetencí města, resp. Městských částí. Je třeba, aby péče ně (obsahující prvek ochrany tradičního charakteru pražského prostředí s jeho příslušnými atributy) nebyla jen údržbou, ale sledovala i koncepční cíle v podobě zvyšování jejich provozní a pobytové kvality (viz také Veřejný prostor, 4.13.3). Tou jsou především ochrana důstojné podoby, především významných, návštěvnicky zatížených a pro obraz města prestižních prostorů, vznik nových pobytových prostorů, resp. zvyšování pobytové kvality jako nepřímá podpora trvalého bydlení, zajištění dostatečné hygieny – ve smyslu obecné čistoty, ale i hygieny hlukové, světelné a v obecném smyslu estetické. V neposlední řadě je potřebné zvyšování úrovně bezpečnosti. Pro zvýšení kvality každodenní životní modality je potřebné aktivně podpořit i kvalitu aktivit parterů domů. Přímým nástrojem je stavení fond ve vlastnictví města či obce, v němž nutno podporovat, krom chybějící základní vybavenosti, kulturní aktivity všeho druhu. Významný vliv na kvalitu zde mají soukromé aktivity, jejichž podobu je možné ovlivnit jen nepřímými nástroji, ať již v podobě regulativní, zamezující nevhodným aktivitám, nebo iniciační. Pro zvýšení kvality prostředí je potřebné rehabilitovat celé oblasti území, které byly v minulosti soustředěním nabídky každodenních kulturních aktivit a nesou dosud prostorový potenciál jejich obnovy. Jedná se především o oblast v okolí Václavského náměstí a Staroměstského okruhu. Mezi dalšími konkrétními opatřeními lze v této souvislosti konkrétně jmenovat: -rehabilitaci fenoménu pražských pasáží a průchodů (vzchopivších se v devadesátých letech minulého století a v současné době opět upadajících, či dokonce mizejících) -podporu fenoménu malých forem divadel, kin a galerií -obnovu tradičních (literárních) kaváren -vybavení tradičních tras městského korza a vyhlídkových tras -podporu zahradních restaurací (Žofín, Střelecký ostrov, Mánes, Seminářská zahrada) -rehabilitaci podoby Královské cesty, dnes zcela podmaněné turistickým ruchem a jeho atrakcemi -rehabilitaci podoby Václavského náměstí jako součásti pražského korza -pokus o obnovu pražských plováren -udržení fenoménu pražských lodiček v klidové části řeky mezi Staroměstským a Šitkovským jezem

4

6

0

Hledaný evoluční obraz města, opatření pro zachování obrazu města JS Vizuální podoba města a jeho vnitřní utváření, které možno souhrnně nazvat jeho obrazem, je chápana jako stabilní a stabilizujících univerzální hodnota statku. Evoluční rozměr této podoby nutno pojímat jako asymptotické naplňování (ideálního) obrazu města, jenž nespočívá v neustálé proměně celku, ale jeho postupném harmonickém dotváření a stabilizaci promítnuté do sdílené potřeby ochrany. Nejedná se však jen o jednostranný pohyb, neboť historie města poznala i omyly a návraty, resp. dílčí přehodnocení již stabilizovaných, uznaných hodnot, přestože je tento pohyb v pražské dlouhodobě sedimentované struktuře spíše ojedinělý. Pozn. Popis historického vývoje území (viz kap. 1) dokládá základní etapy dlouhodobého utváření podoby města. Urbánní strukturu statku je možno v urbanistické rovině považovat za vývojově dotvořený celek. Absence volných parcel a plošná stabilita zástavby jako celku zajišťuje a posiluje integritu území. Na území statku nedochází více nežli sto let k plošným demolicím bloků či uličních front, ani k

77 | 171


zásadním změnám urbánní struktury. Plošně lokalizovanými výjimkami byly zásahy spojené s výstavou stanic metra a budováním SJM. Dílčí proměny obrazu města dnes ovlivňují spíše úpravy vedené snahou o intenzifikaci využití stávajících ploch a objektů, půdní vestavby, nástavby, zastavování a zastřešování dvorů a vnitrobloků, nové formy využívání suterénů a podzemí. Jedná se o pomalu probíhající proces, jenž však při dlouhodobější retrospekci nabývá na nepřehlédnutelném významu. V důsledku absence volných stavebních ploch atraktivního území je vnitřní potenciál urbánních struktur předmětem zvýšené poptávky. Intenzifikace se přitom týká nejen samotných stavebních struktur, ale také poloveřejných a veřejných prostorů, resp. vnitrobloků. Z hlediska ochrany identity území je tedy nezbytně nutné individuálně a v detailu posuzovat oprávněnost i této nenápadné činnosti, respektive míru stability a přípustnost nových stavebních intervencí v každém konkrétním místě. Nejedná se zde pouze o dopady vizuální povahy, ale vlivem stále probíhající intenzifikace využití území též o dopad na jeho provozní, především dopravní zatížení a toho plynoucí ohrožení kvality prostředí. Dynamiku proměn odpovídající požadavkům doby je možno akceptovat na úrovni kvalitativních proměn, pozitivních způsobů využívání existujícího potenciálu a především ve veřejném prostoru. Za přípustné možno považovat sanační proměny, především spojené s očišťováním vnitrobloků od nehodnotných, často provizorních dílenských, provozních, garážových a skladovacích objektů, pokud jejich důvodem není následné zvýšení míry exploatace pozemků. Maximální pozornost je třeba věnovat potenciální stavební činnosti v nečetných, ale významných dosud nezastavěných lokalitách ležících přímo na území statku (např. lokality Strahovské hradby, Staroměstské náměstí, předpolí Štefánikova mostu, okolí Muzea hlavního města Prahy, okolí Hlavního nádraží, plocha kolejiště Masarykova nádraží, Letenská pláň a část Albertova).

4

7

0

Rizikové faktory zatěžující HCP oblast 001 a návrh opatření

4

7

0

Základní rizikový faktor stavebního vývoje.

4

7

0

Prioritní opatření MC Převedení rozhodovacích kompetencí oblasti řeky do kompetencí města s nadřazenou prioritou udržení OUV a QOL, nad prioritou navýšení kapacit lodní dopravy zastupující turistickou atrakci působící další disneylandzaci a ničení kulturního obytného údolního panoramatu HCP. Nutnost dohody stability a nenavyšování kapacit lodní dopravy, zákaz trvalého kotvení lodních objektů zastupující gastronomické a ubytovací komplexy města, zákaz těžkých stavebních úprav plavení dráhy dalšími vodními díly uvnitř města.

78 | 171


Jedná se o důsledek trvalého odloučení legislativy města a státu v prostoru řeky v perimetru HCP , kde hrozí nezávislá úprava vodní cesty s cílem další exploatace lodní dopravou jako turistické atrakce prostřednictvím mimostavebních zákonů, a tak mimo zákon o státní památkové péči. Situace je v současnosti nejvyšším aktuálním rizikem připravovaných stavebních zásahů mimo kompetence památkové ochrany! zásahu do HCP. MgP doporučuje všem správním orgánům integraci a společné projednání problematiky řeky s prioritou zachování OUV a stability QOL. V současnosti je dalším dlouhodobým rizikem navyšování míry využití území v Historickém centru Prahy. Dochází k narůstání půdorysných i výškových objemů budov komerčního charakteru na úkor bytových. Negativním jevem je zejména plošné zastavění parcely, ať už jde o celkovou novostavbu nebo stavbu s ponechanou uliční fasádou. Příklady těchto staveb můžeme pozorovat zejména kolem Václavského náměstí. Změnami obytných struktur na komerční funkce a stavebním přizpůsobením je ohrožen případný návrat bytové funkce. A to i po vzniku nových Pražských stavebních předpisů. K navyšování staveb a ztrátě hmotné autenticity při přestavbách dochází zvolna na celém území Historického centra Prahy, aniž by došlo k navýšení množství bytů nebo jejich velikosti.

Důležitá je politika města stanovující pravidla pro prioritní obyvatelnost města. Nástrojem by měla být Bytová politika a strategie města SP. Nástrojem strategie udržení a rozvoje obytné funkce města a jeho veřejných prostranství je Manuál veřejných prostranství IPR 2014 a další Metodiky NPÚ. Vymezení komerční exploatace parteru města formou důsledného přehodnocení Plánu komerčního využívání veřejných prostranství. Další strategické nástroje Strategický plán (nový plán v přípravě) Rozvojový plán (se strukturou ověřovacích studií proveditelnosti) Metropolitní plán (v přípravě) Regulační plány (nejsou obvykle realizovány a jsou odmítány jako konzervační. Upřednostňováno je individuální posuzování, které je pod netransparentním tlakem. Úprava hygienických norem změkčující pravidla pro bytovou funkci Nové stavební předpisy PSP nastavující prostorová pravidla pro návrat bytové funkce do prostoru města. (byly v nedávné době schváleny- viz výše) Navyšování kvality architektury, potřeba otevřených architektonických soutěží a především kompetentního a vzdělaného zadavatele, klienta. Legislativní Ukotvení Strategie soutěží IPR 2014 a další opatření v oblasti zákona o zadávání veřejných zakázek s upřednostněním kvality architektury a realizace. 4

8

0

4

8

0

Rizikové faktory zatěžující ochranné pásmo JS Základním ohrožením hodnot ochranného pásma jsou hodnoty panoramatických pohledů. Ty spočívají v jedinečné souhře terénního utváření a jeho zástavby v podobě vertikálních dominant a střešní krajiny, vytvářející jedinečnou konfiguraci. Její narušení může nastat: Nepřiměřeně dimenzovanou stavbou (výškou i objemem) Nevhodně situovanou stavbou (v kontextu k ostatním nebo její orientací) Nevhodnou formu stavby (rušivou vůči okolním formám) Egalizací hodnotné výškově nesourodé zástavby, resp. střešní krajiny Nevhodnou materializací nebo barevností stavby

79 | 171


4

8

0

Metody posouzení intervencí v ochranném pásmu Uvnitř ochranného pásma Historického centry Prahy je povinné každou výškovou stavbu posuzovat v územním řízení vždy jednotlivě. Posuzuje se její účinek na vlastní historické jádro i na širší prostorovou scénu vltavské kotliny v charakteristických panoramatických pohledech, určených stavebním úřadem a orgánem památkové péče. Podobně musí být výškové stavby posuzovány i na ostatním území vně ochranného pásma historického jádra. Vizuální hodnoty území jsou popsány také v Územně analytických podkladech hlavního města Prahy, kde jsou navíc vymezeny podmínky pro jejich uchování.

Na základě zhodnocení vizuálních vztahů, ověřených a potvrzených stanovením viditelného území zjištěného pomocí digitálního 3D modelu zástavby a terénu Prahy počítačovým zpracováním byly odvozeny pohledové horizonty historického jádra města. Pohledové horizonty vymezují území s obdobným vizuálním působením, uvnitř kterých se nacházejí výrazné pohledově exponované lokality viditelné z vyhlídkových míst z historického jádra a jeho ochranného pásma. Součástí vyhlídkových stanovišť jsou i určená stanoviště, z nichž by se měly prověřovat nově navrhované budovy na celém území města. Negativní vizuální dopad na vnímání okolní krajiny z historického jádra mohou mít nové budovy nevhodných rozměrů dokonce i ve vzdálenějších oblastech od centra města, i když vzdáleností relativizovaných.

Do ochranného pásma Historického centra Prahy zasahuje území se zákazem výškových staveb, které stanovuje Vyhláška hlavního města Prahy č. 32/1999, o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy. Výšková stavba je taková stavba, která svou výškou překračuje výškovou hladinu dané lokality. Území se zákazem výškových staveb je stanoveno v optickém kontaktu s Pražskou památkovou rezervací a slouží k ochraně výrazných kulturních hodnot struktury historické zástavby hlavního města Prahy a dochovaného panoramatu jádra města.

Stávající výšková hladina může být v tomto území překročena pouze drobnými výškovými dominantami, jejichž přípustnost posoudí stavební úřad v územním řízení. Výšková dominanta drobná je část stavby vystupující nad výškovou hladinu okolní zástavby i vlastního objektu, nepřesahující zpravidla výšku dalšího podlaží. Zdůrazňuje pozici objektu v urbanistické struktuře (např. nároží, zdůraznění vstupu, schodiště apod.). Uvnitř ochranného pásma památkových rezervací je nutno každou výškovou stavbu posuzovat v územním řízení vždy jednotlivě zejména vůči vltavské kotlině a vlastnímu historickému jádru, v charakteristických panoramatických pohledech, určených stavebním úřadem a příslušným úřadem památkové péče.

Z hlediska výškové regulace v prostoru ochranného pásma Pražské památkové rezervace jsou důležitá tzv. stabilizovaná území městských památkových zón, které obklopují jádro města. Podle typu urbanistické struktury je v některých z nich stanovena výšková hladina přímo v Územním plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy. Rozsah ochranného pásma, různorodá povaha a vzdálenost panoramatických plánů a horizontů, topografický charakter, stejně jako pestré formy urbanistických struktur a jejich stávajících dominant vyžadují určité upřesnění v podobě lokální a věcné diferenciace požadavků směřujících k efektivní ochraně tohoto území (viz také dále Územní ochrana 4 10 a Ochrana panoramatu 4 12).

80 | 171


MC Do úvah připravovaných dokumentů MP je vhodné v rámci decentralizace odlehčující současnému a potenciálnímu přetěžování HCP také zapracovat posouzení oblastí, které se mohou stát iniciačními lokalitami tohoto procesu. Zde mohou být v určitých kompozičně a panoramaticky nerušících polohách (s respektem ke stabilizovaným panoramatickým hodnotám HCP) zváženy architektonické akcenty signující přiměřeným způsobem jejich existenci v analogii k obdobným existujícím projevům, navazující na tradici různorodosti města. V takové situaci je třeba pečlivě posuzovat krom kompozičních aspektů také obsahovou (etickou) roli staveb a jejich oprávněnost. V rámci širšího, celoměstského kontextu (mimo stávající ochranné pásmo) existují nevykrystalizované urbánní struktury bez zřetelné topografické, architektonické a estetické identity, kde může mít role vzdálených vertikál positivní účin na své okolí, navazující tradici s viditelnou či skrytou kulturní vertikálu individualizující místo v rámci celku. Stanovení případných míst a cílových objemů lze zvažovat jen za předpokladu ověření jejich souladu se stabilizovanými hodnotami (OUV) statku. Je však nutné, aby byly výsledkem celoměstské kompoziční rozvahy a reálných potřeb a s přihlédnutím k ekonomickým a demografickým potenciálům města ve středně a dlouhodobého horizontu rozvoje a nestaly se pouze artistním či módním projevem současné doby (rozsah nezastavěných ploch středního a vnějšího pásma města dnes převyšuje jeho poptávku i potenciál).

Proces vyžaduje hlubší mezirezortní vyváženou odbornou konstruktivní diskuzi ve formě opakovaných workshopů v rámci aplikace z forem integrovaného přístupu k projektování 4

9

0

Vyhodnocení účinnosti stávajících opatření Míru využití území upravuje stávající Územní plán SÚ HMP. Propočet míry využití ve stabilizovaném území podle funkčních ploch je však složitý a v rozporu s Územním plánem nebývá realizován. Chybí dostatečně podrobná výšková regulace. Chybí implementace účinné bytové politiky města. Chybí stanovení atributů a priorit architektonické kvality současné tvorby a příslušné nástroje jejich aplikace, např. v podobě kvalitativního kritéria pro hodnocení návrhů architektonických soutěží.

4

9

1

Územní ochrana JS Základním, obecným principem péče o památkově chráněné území – statku, jako památky UNESCO, které se kryje s územím Památkové rezervace hlavního města Prahy, je ochrana dochovaných prvků historické urbanistické struktury. Především celkového půdorysu, parcelace, hmotové struktury i architektonických prvků historické zástavby. Při tom je nutné připomenout, že režimem památkové rezervace, jak jej definuje česká legislativa, jsou chráněny všechny objekty, plochy a prostorové vazby na jejím území. Cílem péče o předmětné území je, kromě uchování existujících hodnot, i obnova zaniklých částí urbanistické osnovy, tedy opětovná šetrná a harmonická zástavba existujících proluk, parcel po stavbách zbořených či jinak zaniklých, s přihlédnutím k jejich bývalému charakteru. Zachování a r ehabilitace historického půdorysného a prostorového uspořádání v maximálně

81 | 171


možném rozsahu sídla je nástrojem k uchování obecné urbanistické a architektonické hodnoty prostředí rezervace. Územní ochrana musí být, krom prohlášené ochrany plynoucí z prohlášení území za památkovou rezervaci, implicitní součástí územního plánu města, reflektujícího základní funkční, provozní a částečně i prostorové požadavky uspořádání. Celoměstská platnost plánu zavazuje koordinovat cíle a koncepci ochrany statku s jeho okolím. Podrobnost platného územního plánu však není dostatečná pro zajištění postačující ochrany jednotlivých staveb či souborů, resp. pro usměrňování charakteru nově vznikajících staveb. Nástrojem dosažení tohoto cíle musí být vytvoření dostatečně podrobných regulativů omezujících n e ž á d o u c í navyšování nejen objemů staveb zapsaných v ÚSKP, ale všech objektů v rámci statku. Jedná se především o výškovou, resp. objemovou regulaci a limity provozně funkčního zatížení v dostatečné podrobnosti pro efektivní ochranu na úrovni objektové. Vzhledem k značné heterogenitě stavebního fondu však musí být takovýmto principem regulace lokálně a věcně diferencovaná, odpovídající strukturou i podrobností svébytným lokálním charakterům statku (viz také vymezení lokalit v rámci metodiky OPP a Aktualizace US PPR) . V globálním měřítku je míra exploatace území nejvyšší z celého města a permanentní komerční tlak na její navýšení ohrožuje jeho charakter i kvalitu zdejšího života. Proto je nutné ji považovat za limitní a stabilizovanou a připouštět pouze případné změny jen v souvislosti se změnami kvalitativní povahy. Plošnou územní ochranu prostorového kontextu statku představuje ochranné pásmo vyhlášené především pro zachování jeho panoramatických pohledových hodnot, kompozice, měřítka a siluety horizontů terénní vymezujících prostor statku. Jeho součástí jsou i některé městské památkové zóny. Vlastní statek a jeho ochranné pásmo jsou nedílnou součástí organismu celého města. Z tohoto důvodu je nutné, aby nový územní plán a Management plán vznikaly ve vzájemné symbióze. Mimo jiné také proto, že podrobnost a zaměření územního plánu neumožňuje, aby sám o sobě zajistil dostatečnou ochranu statku. Je tedy nutné, aby na územní plán navázaly podrobnější dokumentace (nejspíše dílčí regulační plány), které by přispěly k účinné ochraně jeho hodnot v rámci územního a stavebního řízení. Úkolem Management plánu je přispět k ochraně a zachování světově výjimečné hodnoty statku a napomoci k jeho koncepční správě. Je proto nezbytné současně existující a budoucí dokumenty vzájemně provázat a sjednotit z hlediska cílů, jichž je třeba dosáhnout. Při tom je nutné, krom věcné koordinace, usilovat o pojmovou kompatibilitu materiálů.

4

11 0

Strategie ochrany mimo vlastní statek JS Jedním z předpokladů efektivní ochrany statku je interakce s blízkým i vzdálenějším okolím (viz výše Základní předpoklady a teze), neboť jeho území vizuálně i provozně plynule navazuje na své okolí, kterým je kompaktní vnitřní město. Z mnoha pohledů je vlastní statek jeho součástí. Z pohledu interakce jde o obousměrný proces ovlivnění v podobě vzájemných služebností. Z pohledu různě chápaných kontextů je možno hovořit o bezprostředním kontaktním území, ochranném pásmu (prakticky shodném s kompaktním blokovým městem) a z určitého pohledu i o městu jako celku. Obdobně lze problematiku rozdělit interakci na vizuální, panoramatickou složku a složku funkčně provozní. Z pohledu kontaktního území je positivní skutečností existence okolních Městských památkových zón, vytvářejících téměř souvislé území obklopující vlastní statek (s výjimkou krátkých úseků jižně od Vyšehradu a západně ke strahovskému studentskému komplexu). Při dodržení principů jejich ochrany je zajištěna fyzická ochrana a návaznosti okolních urbánních struktur. Největším přetrvávajícím problémem kontaktního území (na samé hranici statku) zůstává linie SJM oddělující oblast Horního Nového Města od Vinohrad. Rušivě působí především extrémní

82 | 171


dopravní zátěž a extravilánový charakter komunikace s mimoúrovňovými kříženími (úsek Muzeum – Těšnov). I když patrně nelze očekávat úplné odstranění této bariéry je reálné částečné snížení dopravní kapacity a úprava celého prostoru do podoby městské třídy se všemi příslušnými vizuálními atributy. To se týká především kultivace v místech křížení s významnými městskými radiálami, propojujícími historickou část města s okolními čtvrtěmi (prostor Těšnova – Bulhara, okolí Národního muzea, Náměstí I.P.Pavlova, resp. severní předmostí Nuselského mostu), viz také dále. Z pohledu ochranného pásma jsou nejvýznamnější složkou ochrany panoramatické hodnoty, veduta statku. Jedná se nejen o pohledy z vnějšku dovnitř i opačným směrem. Značný rozsah pásma je dán topografickou situací vnitřního města a s tím související pohledovou exponovaností okolí vlastního statku. Pro efektivní a věrohodný výkon památkové ochrany bude v tomto území potřebné upřesnění konkrétního předmětu ochrany a lokálně diferencovaných požadavků na jeho jednotlivé součást. Dalším smyslem režimu ochranného pásma je hledání rovnováhy mezi stabilitou stavebních struktur a existujícím potenciálem dalšího rozvoje tak, aby byl zachován základ n í harmonický sou lad statku s jeh o okolím. To je úkolem, se kterým se musí současnost a budoucnost vyrovnat alespoň stejně kvalitně jako předešlé generace (viz také Hledaný evoluční obraz města). V

rámci ochranného pásma nalezneme dnes určitý počet možných rozvojových či transformačních ploch. Jedná se převážně o nezastavěné plochy, u nichž se předpokládá nový způsob využití. Na území vlastního statku je takovou plochou transformační území Masarykova nádraží, za jeho hranicemi pak drážní plochy v Holešovicích, na Smíchově a Žižkově. Tato území za hranicemi historického jádra představují významný plošný potenciál. Jejich význam je pro další vývoj historického města je značný. Zástavba těchto atraktivních vizuálně exponovaných rozvojových a transformačních ploch ovlivní vizuální podobu okolí statku jak v úrovni urbánní struktury, tak v rovině střešní, eventuálně panoramatické. Rozvoj na zmíněných plochách může napomoci vyřešit některé funkční problémy, které není možné řešit v hranicích historické části města ani v přilehlé kompaktní zástavbě okolních čtvrtí. Může se však také ale stát svébytným problémem, neboť tyto atraktivní polohy potenciálně rozvojových ploch mohou při nevhodném využití prohloubit problémy plynoucí ze stávajícího přetížení centrální oblasti. Proto je nutné zvolit uvážlivé řešení odpovídající celkové situaci nejen vnitřního a celého města. Interakce z pohledu celoměstského vychází především ze základní role, kterou statek pro město jako celek zastává. Tou je, krom základního nositele identity města, především plnění centrálních funkcí na úrovni celoměstské, celostátní i mezinárodní. Dále pak role největšího soustředění obchodu služeb a pracovních příležitostí. Obdobně je nejvýznamnějším prostorem křížení všesměrných dopravních vztahů. Ve svém součtu jsou dopady plynoucí z těchto rolí limitující pro rozvoj statku jako vitální obytné struktury s vyváženou mírou zastoupení aktivit a přiměřenou mírou exploatace území a provozní zátěže. Docílení zvýšené kvality je v celoměstském kontextu možné na základě vyvážených služebností území statku a jeho okolí. Tedy celkové funkční kompozice města a příslušné provozní zátěže jednotlivých částí celku. Pro budoucí utváření má zásadní význam rozložení prostorového potenciálu i potřebnosti dalšího rozvoje ve městě jako celku. Přirozená atraktivita centra města, estetická i ekonomická hodnota prostředí vyvolávají značnou gravitaci a tlak na zvyšování míry exploatace i provozní zátěže. Ve svém důsledku pak možné ohrožení hodnot statku. Strategií ochrany na úrovni celoměstské je decentralizace v podobě dotváření dalších lokálních center vybavenosti a pracovních příležitostí a jejich vazeb na centrum. Nástrojem je pak celoměstská vyvážená koncepce promítnutá do územního plánu.

83 | 171


4

12 0

Ochrana panoramatu JS Ochrana panoramatických hodnot je jedním ze stěžejních úkolů ochrany statku. Pro existující obecně přijímanou hodnotu, ustálenost i ikoničnost je nutno je považovat na za stabilizované. Praze je veduta stěžejním znakem města („stověžatá Praha“). V rámci ochranného pásma pak nutno ochraňovat proporční a kompoziční principy, na nich jsou jeho hodnoty založeny.

Scénografické utváření terénu a návazně i jeho zástavby dalo vzniknout nesčetným atraktivním pohledům na historickou část města. Jednoznačnou ochranu vyžaduje ustálený obraz vedut vnitřního města (prakticky totožného a ochranným pásmem – viz také dále), který je primárně založen na dialogickém vztahu utváření levého a pravého břehu, přesahujícího vymezení statku, prostorově plynule přecházejícího do jeho ochranného pásma. Levého břehu s dramaticky utvářeným terénem a neméně dramatickou kompozicí stavebních dominant, a pravého břehu, jehož terén klidně ubíhá směrem východním k široce otevřenému horizontu ukončenému na severní straně vrchem Vítkov a na jižní straně vyšehradskou skálou s její stavební dominantou. Další charakteristikou a z toho plynoucím principem ochrany je signování základních součástí urbánní struktury města. Jejím projevem je výškou odstupňované a nenarušitelné působení stěžejních dominant ve vztahu k jejich významu, resp. významu polohy v rámci urbánní struktury (např. zvýraznění role Hradčan katedrálou sv. Víta, Starého Města Týnským chrámem, Vyšehradu - citadelou a kostelem sv. Petra Pavla, Dolního Nového Města zvonicí u sv. Jindřicha a Horního Nového Města věží novoměstské radnice. K výšce těchto staveb se přidává výšková gradace terénu vycházející z jeho terasovitého utváření. Obdobně nutno chránit kompozici a působení všech ostatní dominantních staveb nenavyšováním hladiny okolní zástavby ani jinými rušivými prvky. Parametry ochrany z pohledu limitních výšek staveb jsou dány především terénním realiéfem, výškami a kompozicí stávajících staveb, resp. proporčním vztahem mezi výškou plošné zástavby a staveb dominujících. Tyto proporční vztahy jsou specifické pro různé části statku i vnitřního města. Zásadní je jich uchování (proporce výšek dominant a okolní zástavby Starého Města a Malé Strany, Nového Města a okolních kontaktních území je velmi odlišná). Pro zachování charakteru panoramatických hodnot je podstatná i „architektonická“ výška staveb. Je nutné respektovat, že tradiční zástavba je členěna na část těla stavby, tzn. výška po hlavní římsu a na střešní rovinu, střechy. Absolutní výška takto tradičně formovaných staveb není mechanicky srovnatelná s výškou modernistické zástavby s plochými střechami, referenční výškou je úroveň hlavní římsy staveb tradičních. Dalším prvkem panoramatické ochrany je morfologie střešní krajiny. Přes velkou různorodost je možné vymezit v rámci území menší panoramatické celky vykazující obdobný charakter, jenž je nutno respektovat (např. malostranské a staroměstské střechy, josefovské střechy, novoměstské střechy). Obdobně je tomu a barevností a materiály (viz schéma). Významnou panoramatickou charakteristikou je v pražském prostředí míra vyrovnanosti výšky zástavby. Její sourodost (Josefov), či nesourodost (Petrská čtvrt) jsou pro určité lokality charakteristické a je nutné bránit rozrůznění vyrovnaných a nivelizaci nesourodých ploch zástaveb (k tlaku na obojí dochází průběžně) (viz schéma). Specifickým problémem je „světelný smog“ střešní krajiny vznikající v souvislosti s půdními nástavbami, resp. vestavbami a novými střešními otvory (prolamování neúměrných otvorů

84 | 171


exponovanými směry k atraktivním dominantám města). Zde nutno přihlížet k charakteru okolní zástavby, resp. pohledové exponovanosti daného místa. Ochranu hodnot lze rozdělit také podle stanovišť významných pohledů. Ty možno členit podle nivelety pohledových stanovišť, podle pohledových směrů a podle distance od středu. Dle nivelit se jedná o základní rovinu v úrovni řeky, rovinu na hraně svahů vymezujících prostor řeky a úroveň vyvýšenin či věží. Vzhledem k výrazně trojrozměrné kompozici reliéfu i zástavby vnitřního města, jeho panoramatického prostoru má každá úroveň svojí specifickou významnost. Obdobně je nutno chránit existující pohledy zevnitř (statku) do jeho okolí, kde okolní zástavba tvoří dramatickému utváření statku zklidňující rámec posilující jeho výtvarnou působivost. Specifickou hodnotou jsou dosud existující dlouhé průhledy ze samého středu města až do okolní krajiny (především jižním a východním směrem v ose řeky) . Ochranu nutno také aplikovat na panoramatické pohledy z („intimního“) prostoru nivy řeky, kde ohraničující horizonty okolních dosud do značné míry přírodních svahů pohledově nenarušuje zástavba za nimi. Dominanty postupně vznikající na tradičně klidném východním horizontu jej již částečně uzavřely a dojmově výrazně přiblížily historickému jádru města. Pro uchování hodnot panoramatických pohledů je podstatná i kompozice neutrálních ploch, dílčích území s identickými formami zástavby vytvářejícími do určité míry svébytné panoramatické celky, které je možné vzájemně odlišit především podle morfologie střech a použitých materiálů a barevnosti střešní krytiny (viz také metodika OPP). Panoramatická ochrana vyžaduje: Respektování principu specifického utváření každého z břehů řeky Respektování stávajícího utváření pohledových horizontů okolí statku Stanovení referenčních pohledových stanovišť, směrů a linií pro posouzení dopadů nové zástavby v okolí statku Ochranu pohledových koridorů v ose řeky (východním a jižní směrem) Zachování svébytných proporčních vztahů dominant a okolní zástavby v jednotlivých částech ochranného pásma Upřesnění, resp. diferenciace požadavků v rámci ochranného pásma (dle svébytných lokalit a pozorovací distance) Specifickou pozornost k formám zástavby rozvojových ploch v ochranném pásmu Výškovou regulaci na území statku a ochranného pásma

4

13 0

Ochrana výrazných terénních útvarů Zvláště chráněná území přírody ve smyslu zák. č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny jsou "přírodní památky": 1) Petřín; a 2) Letenský profil (skalní výchoz nad Chotkovou silnicí), významná lokalita (EVL) Petřín, náležející do soustavy NATURA 2000.

4

13 0

4

13 1

Ochrana vnitřní struktury města Parcelace Parcelace je významnou stopou historie a vývoje statku. V podstatné části území je dodnes zachována její původní středověká struktura. Dlouhodobý vývoj a proměny její podoby jsou svědectvím urbanistického vývoje města. Jsou nepřímým průmětem vnitřních majetkových, ale i provozních vztahů probíhajících v čase, stejně jako vývoje urbanistické typologie. Historická

85 | 171


parcelace dodnes dominantně určuje formu veřejného prostoru. Její trvání namnoze překračuje existenci původní zástavby, pro kterou byla vymezena. Její virtuální povaha přesto významně udržuje měřítko a charakter zástavby. Jako taková je základním předmětem ochrany, neboť pomáhá uchování členění území jako celku, určuje odlišnou charakteristiku existujících urbánních struktur i uchování forem staveb v detailu, měřítku i typologii. Pro jednotlivé části města existují charakteristické formy parcelace, jak z pohledu rozměrů, půdorysné formy, tak typologie zastavěných resp. nezastavěných ploch na vymezených pozemcích (viz schéma - metodika OPP). Nerespektování této kvality by bylo ohrožením charakteru urbánní struktury. Ohrožení může mít podobu slučování pozemků proti smyslu daného charakteru místa (vedoucí k většímu objemu jednotlivých staveb), proměny typologických forem zástavby pozemků (proměny především vnitřních částí, ohrožení charakteristické vnitroblokové zástavby, resp. struktury dvorů, průchodů apod.), či vlastní míry zastavěných ploch (mizející dvory nebo jejich zastřešování, mizející vnitroblokové nezpevněné plochy, často jediná místa se stromovou zelení apod.). Za zcela zásadní je nutno považovat zachování parcelací určené vymezení a formování veřejného prostoru, jenž je ve své půdorysné podobě v celém území, až na nepodstatné výjimky dlouhodobě stabilizovaný.

4

13 2

Urbánní struktury Charakter urbánních struktur jednotlivých částí statku je různorodý a specifický. Odlišná je charakteristika parcelace, měřítko i typologie jednotlivých staveb. Specifický pro tyto části je také charakter veřejného prostoru. Společné charakteristiky mají části Malé Strany a střední část Starého Města. Výrazně odlišnou strukturou je Nové město, se specifickým charakterem v oblasti Václavského náměstí a Staroměstského okruhu (resp. oblasti tzv. Zlatého kříže) vyznačujícímse, ve vztahu k jiným částem statku, modernější a kapacitnější zástavbou. Výrazněji se také odlišují plošné asanační partie města přestavěné do podoby analogické k pražským čtvrtím přelomu 19. a 20. století, jimiž jsou především oblast Josefova, Vojtěšské čtvrti, bývalého Podskalí. Specifickou strukturou je oblast Horního nového Města charakterizovaná velkými uzavřenými komplexy bývalých klášterů, dnes zdravotnických zařízeními. Zcela mimo tyto kategorie jsou pak areály Hradčan a Vyšehradu. Tyto svébytné charaktery urbánních struktur jsou urbanistickým bohatstvím statku a jejich pestrost je předmětem ochrany a důvodem potřeby lokálně diferovaného přístupu, resp. regulace (viz také US PPR 2000).

4

13 3

Veřejný prostor

Pavla Melková IPR Veřejná prostranství jsou nosnou kostrou fyzické struktury města, zaručující její pevnost a chránící tak památkovou strukturu reliéfu města, hierarchii prostorů, významovou kontinuitu. Kvalita hmotné i nehmotné složky veřejného prostoru je tak předmětem a současně jedním z možných rámců a nástrojů péče o kulturní dědictví. Vnímáme-li péči o kulturní dědictví jako veřejný zájem, pak se v jistém smyslu musí odehrávat především právě skrze veřejný prostor. I když objektem ochrany kulturního dědictví nejsou pouze veřejně vlastněné či veřejně přístupné statky, ale veškeré včetně soukromých, reálně a přirozeně se tato ochrana může odehrávat zejména skrze veřejné.

86 | 171


Předmětem ochrany a rozvoje musí být vždy veřejný prostor jako celek, tedy nikoliv pouze jednotlivé objekty či soubory, ale také jejich ideový obsah. Jedním z důležitých cílů ochrany a rozvoje veřejného prostoru je komplex jeho významů pro město a společnost. Patří k nim zejména role veřejného prostoru spočívající v rovině urbanistické, ideové, kulturně společenské, politické či humanistické. Tyto role se odehrávají v kontinuitě mezi historií, současností a budoucností. Nástroje lze obecně definovat v rámci jednotlivých fází procesu tvorby veřejných prostranství od strategické přípravy, ekonomické roviny, přes plánování, projektování, realizaci, správu, provoz a užívání. Strategie, plánování, investice, ekonomie. Základním předpokladem kvalitního rozvoje je koncepční příprava investičních akcí města na veřejných prostranství (resp. ve veřejném prostoru). Primárním cílem je celostní kvalita veřejného prostranství a integrované plánování na úrovni IPR v součinnosti s Městskými částmi. Existenci a kvalitu veřejných prostranství je zapotřebí definovat již v úrovni Metropolitního plánu Prahy. Na úrovni základních jednotek plánu – lokalit je zapotřebí definovat hierarchii veřejných prostranství. Zejména v problémových lokalitách je zapotřebí provádět akupunkturní iniciační zásahy, místa pozitivního vlivu na navazující oblasti, jejichž cílem je, kromě zkvalitnění místa samotného, vytvářet epicentra iniciující kvalitu obytnosti městského prostoru a života v něm v navazujících územích a to zejména „zevnitř“, tedy také na základě aktivity obyvatel a soukromých investičních subjektů. Užívání Veřejná prostranství by měla sloužit především přirozeným aktivitám každodenního života obyvatel a návštěvníků města od praktických činností po relaxaci a kulturní život, nikoliv být místem podbízivých atrakcí. Kvalita veřejného prostoru města je základním předpokladem kvality života ve městě, identifikačních schopností jeho struktury a tak komplexu hodnoty QOL Dokumentem a nástrojem je Manuál veřejných prostranství a Strategie v rovině správy a samosprávy města.

4

13 4

Ochrana střešní krajiny JS Ochrana a kvalitní obnova střech, střešních partií, především historických objektů a podkrovních prostorů patří k nejvýznamnějším úkolům památkové péče. Střešní krajina představuje významný fenomén historického jádra města a v podstatné míře spoluurčuje charakter pražských panoramatických pohledů. Jako taková je a je jednou ze základních komponent obrazu města. V současné době představuje nejzávažnější ohrožení střešní krajiny na území historického jádra Prahy stále sílící tlak na komerční a spekulativní využívání půdních prostor v podobě půdních vestaveb a nástaveb či neméně výrazná tendence k zastřešování dvorů a pasáží a k zástavbě celých vnitrobloků. Spolu s tím vstupují do historického kontextu prvky, jako jsou vikýře, střešní nebo ateliérová okna, sloužící k prosvětlení nově využívaných půdních prostor i v lokalitách, kde se historicky nevyskytovaly. Jsou to zejména tyto prvky (často novotvary), které již svým množstvím – nehledě na mnohdy problematické tvarosloví, nezvládnuté řemeslné detaily a použité nové materiály – představují výrazný zásah do podoby střešní krajiny. K narušení hodnot střešní krajiny dochází také stále častějším umisťováním technických prvků (TV antény a antény mobilních operátorů, domovní kotelny, klimatizační zařízení, a v případě Nového Města i reklamními zařízeními). Nejdůležitější jsou z pohledu ochrany tvar konstrukce střechy, materiál a barva použitých krytin, stejně jako a charakter střešních otvorů a dalších prvků souvisejících se střešní krajinou (vikýře, komíny, drobné architektonické akcenty, napojení střechy na stavbu).

87 | 171


Základním předpokladem úspěšné ochrany jsou odborně zpracované průzkumy a podrobná dokumentace. Pouze na základě komplexního poznání a kvalifikovaného posouzení celkové hodnoty památky může být navržen způsob dalšího zacházení a charakter případných nutných oprav. Z pohledu kontextuálního je nutné respektovat lokální morfologii, barevnost střech, včetně použití materiálů, které jsou charakteristické pro jednotlivé části území. Obdobně je nutno chránit místní specifika, například v podobě zvláštních druhů střešní krytiny či atypicky pojatých detailech. K problematice ochran střešní krajiny jsou zpracování metodické materiály pořízené hlavním městem Prahou a odbornou organizací státní památkové péče. Pro ochranu střešní krajiny je nutné: Důsledné uplatňování příslušných metodických pokynů, především - Zachování tvarového, materiálního charakteru v daném kontextu. - Nepovolování půdních úprav se změnou střešního tvaru v pohledově exponovaných lokalitách, obdobně s nástavbami (především Malá Strana, a Staré město, pohledové hrany zástavby, nábřeží, kontakt se zelenými plochami). - Nepovolování nových ne kontextuálních forem střešních otvorů. - Zákaz umisťování reklamních zařízení, minimalizace rozsahu technických zařízení. 4

13 5

Domovní průčelí fasády Fasády vytvářejí vnější podobu města. Spolu se střechami utvářejí nejen vzhled jednotlivých staveb, ale podílejí se významně na celkovém charakteru, atmosféře prostředí historického centra. Pro posouzení způsobu ochrany, záměru obnovy nebo návrhu nové fasády je zásadní kontextuální pojetí zahrnující principy kompoziční, stylové, měřítko i proporce jednotlivých prvků. Pro obnovu jsou zásadní následující: zachování autentické hmoty památky v maximálním reálně dosažitelném měřítku, adekvátní materiálové a technologické řešení, v kontextu stavby i jejího okolí souřadná architektonická kompozice a historická věrohodnost. Pro ochranu hodnot domovních průčelí je nutná volba vhodných nátěrových hmot, individuálně dle povahy objetu a prostředí odpovídající barevné řešení reflektující nejen nejstarší zjistitelný stav, ale i následný vývoj stavby a jejího kontextu. Obdobně u oken, dveří, či obchodních portálů.

4

13 6

Ochrana parteru staveb V parteru městských domů se z provozních důvodů odehrávají průběžné změny. Dynamiku těchto změn vytváří především obchodní aktivity. S nimi spojené obchodní výkladce a navazující informační a reklamní zařízení jsou dynamickou složkou vizuality veřejného prostou, v kontrastu k trvalé podobě vlastních domovních průčelí. Rychlé proměny a z toho plynoucí relativní dočasnost obchodních portálů a zařízení vede často k nekvalitním řešením a nevhodným a neestetickým používáním reklamy. Úpravy jsou často v rozporu s kvalitou domovního průčelí. Objevují se banální a místy nefunkční novotvary či materiály, které svojí strukturou, zpracováním a způsobem stárnutí neodpovídají historickým hodnotám prostředí. Pro ochranu a hodnot parteru a jeho současných proměnlivých potřeb je nutné při obnově respektovat - V maximální míře původní formy a matriály, v souladu se stavební podstatou průčelí. - Minimalizovat reklamní zařízení, používat jednoduchá grafická, konkrétnímu prostoru odpovídající řešení a s přiměřenou barevností. - Zamezit zaslepování výkladců velkoplošnými reklamními foliemi. Omezovat světelný smog okolí odpovídající intenzitou svítících reklam a osvětlení výkladců. - Zamezit umisťování reklamních zařízení na průčelích staveb (nad úroveň parteru). - Používat okolí odpovídající matriály a nátěry. - Důsledně využívat existujících metodických podkladů (viz take soupis metodických materiálů kapitola 3)

88 | 171


- viz Metodika přístupu k zásadám řešení městského interiéru na území památkových reservací a památkových zón, OPP MÚ Praha, Manuál tvorby veřejných prostranství hl. města Prahy, IPR, Metodický materiál Firemní označení, reklamní a informační zařízení v památkově chráněném území hlavního města Prahy OPP MÚ

4

13 7

Povrchy komunikací Osobitým pražským fenoménem jsou dlažby ulic a chodníků. Pro jejich ochranu je nutné: - V místech existující mozaikové dlažby bude stav i vzor zachován, popřípadě při narušení doplněn. Za méně nevhodnou je považována dlažba strojně řezaná. Preferenci mají v ploše chodníků dlažby štípané v řádkovém kladení. před kladením do klenby. - Zachovány budou i zajímavé vzorové anomálie odpovídající typologii města. - V místech, kde mozaika existovala, bude opět provedena. - Pokud existují pouze fragmenty starší dlažby, především štípané, nebo její druhotné použití, materiál bude vyzvednut a nově použit. - Tam, kde budou prováděny mozaikové dlažby bez znalosti předešlého stavu, nebo je nutné nové řešení vzhledem ke korekcím tvarů chodníků, budou použity obvyklé vzory, resp. jejich variace. Preferenci mají dlažby štípané. - Používány budou barevně dostatečně kontrastní druhy materiálů - V zásadě nebudou v dlažbě prováděny firemní nápisy nebo znaky. Případné použití bude konzultováno s orgány památkové péče. - V místech dochované tradiční velké uliční dlažby nebudou odstraňovány a bude prováděna jejich údržba (ať již se jedná o dlažbu žulovou nebo křemencovou). - Bude zachována skladba dlažeb, především u atypických forem. - Dlažby nalezené pod živičným povrchem budou znovu použity, nejlépe ve stejném místě. - Dlažba bude zachována i v místech, kam nemají nebo z důvodu zklidnění dopravy nebudou mít přístup vozidla. - Plochy vozovek budou celoplošně zadlážděny jedním materiálem, nebudou používány různé druhy. - V místech, kde to provozní důvody vyžadují, může být použita živice vhodně doplněná dlážděným pruhem pro parkování.

4

13 8

Mobiliář Součástí veřejného interiéru města je mobiliář, především veřejné osvětlení, hodiny, lavičky, pumpy, odpadkové koše, zábradlí a další drobné prvky. Veškeré prvky by měly mít vysokou kvalitu provedení. Pro jeho ochranu, výběr typů a umisťování je nutné důsledně využívat existujících metodických podkladů NPÚ a IPR. viz Metodika přístupu k zásadám řešení městského interiéru na území památkových reservací a památkových zón, OPP MÚ Praha, Manuál tvorby veřejných prostranství hl. města Prahy, IPR, Metodický materiál Firemní označení, reklamní a informační zařízení v památkově chráněném území hlavního města Prahy OPP MÚ

89 | 171


4

13 9

Ochrana architektonického detailu Architektonický detail představuje mnohdy opomíjenou složku architektonické kvality jednotlivých staveb a jejich umělecké výzdoby. Je důležité tyto památkové hodnoty spoluvytvářející identitu daného místa zachovat v autentické podobě. Jejich případné doplňování by mělo vycházet ze stávajícího kontextu, a to jak z hlediska tvarového, technologického a materiálového, tak z hlediska umístění. Památkový fond je vůči této tendenci o to zranitelnější, že se dosud plně nevyrovnal s důsledky přerušení vývoje řemeslné výroby v minulém období. Absentuje dostatečně široká nabídka firem, které jsou z hlediska obnovy památkově významných objektů vybaveny patřičnými zkušenostmi a fundovanými odborníky z řad projektantů a řemeslníků. V rámci ochrany detailů je nutné dokumentovat jejich současnou podobu za účelem nahrazení adekvátní, byť náznakovou replikou. Pro uchování autenticity detailů je nutné minimalizovat použití zjednodušených hromadně používaných prvků. Optimálního výsledku v procesu obnovy lze dosáhnout spoluprací s odbornými pracovníky státní památkové péče.

4

13 10

Objektový smog Veřejná prostranství jsou nekoordinovaně zanášena různými objekty městské infrastruktury, která není v rámci městské správy zcela efektivně mezirezortně koordinována. Stejně tak nakládají s veřejným prostorem soukromé subjekty, které se snaží jakýmkoli způsobem proniknout do lukrativních oblastí stánkovým prodejem a kvalitativně nekoordinovaným umísťováním pevných svébytných objektů, předzahrádek, reklamních zařízení nebo přístřešků a stánků. Nekvalitní reklamy jsou umisťovány do blízkosti památky a snaží se těžit z její blízkosti, kterou tak vizuálně a významově znehodnocují.. Nástroje Je nutné důsledně zamezit privatizaci veřejného prostranství města především objekty, které nemají žádnou funkční vazbu s provozem trvalého objektu, resp povahou a významem daného místa. Přednost mají drobné související a provozně nekonfliktně umístěné předzahrádky, související s objektem a obohacující parter a obytnou funkci města za dodržení estetické kvality použitého mobiliáře. Zásadně omezeny by měly být objekty mobilní a netrvalé povahy, které se za různých nejasných okolností stávají trvalými navíc za vědomí kompetentních instistucí. Je třeba zásadní obrana proti "zachatrčení" parteru města. Nutná je důsledná aplikace existujících metodických pokynů a nařízení (Nařízení hl.m.Prahy č.26/2005 Sb. HMP, kterým se zakazuje reklama šířená mimo provozovnu na veřejně přístupných místech, merodika Restaurační zahrádky v památkově chráněném území hlavního města Prahy (Metodický materiál HMP – OPP 2013), metodický pokyn Firemní označení, reklamní a informační zařízení v památkově chráněném území hlavního města Prahy (Metodický materiál HMP – OPP 2013), Manuál veřejných prostorů (IPR 2014), Metodika přístupu k zásadám řešení městského interiéru na území památkových rezervací a památkových zón (ing. arch. Jan Sedlák, aktualizace 2014) Je vhodné vytvořit zpracovat detailní komplexní studii pražských předzahrádek (IPR v návaznosti na Manuál veřejných prostranství pro účely kultivace parteru města, stejně jako je tomu v zahraničí (např.: Vídeň studie předzahrádek 2010) Je nutné důsledně aplikovat příslušné vyhlášky a metodické pokyny a vymáhat jejich dodržování a především tyto doprovázet osvětou a povyšováním kulturního povědomí o kvalitě místa. HCP reprezentující kulturní dědictví společnosti nemůže prezentovat vulgární dehonestující vlastnosti periferie a reprezentovat se viditelným kýčem.

90 | 171


Metodika přístupu k zásadám řešení městského interiéru na území památkových rezervací a památkových zón (Metodický materiál HMP – OPP 2013) Firemní označení, reklamní a informační zařízení v památkově chráněném území hlavního města Prahy (Metodický materiál HMP – OPP 2013) Restaurační zahrádky v památkově chráněném území hlavního města Prahy (Metodický materiál HMP – OPP 2013 Nařízení hl.m.Prahy č.26/2005 Sb. HMP, kterým se zakazuje reklama šířená mimo provozovnu na veřejně přístupných místech. Řešením veřejného prostoru města a jeho a nástroji objektové koordinace se zabývá Manuál rozvoje veřejných prostranství IPR 2014, který má iniciační hodnotu ve smyslu navrácení kvality veřejného prostranství městu. Pražské stavební předpisy IPR 2014, které regulují reklamu na území Prahy, včetně HCP. Koncepce Pražských břehů IPR 2014, která vytváří předpoklad kontinuální nabídky koordinovaného využívání nábřeží Vltavy.

91 | 171


4

14 0

Ochrana pražského podzemí PhDr. Zdeněk Dragoun

4

14 0

Ochrana archeologického kulturního dědictví v historickém centru Prahy jako součást management planu Úvodem Prostor historického centra Prahy ve svém podzemí ukrývá významné doklady historického vývoje našeho hlavního města. Na relativně malé ploše historického jádra nalézáme doklady analogického funkčního rozvrstvení, jaké můžeme dnes rozlišovat na ploše „velké Prahy“. Pro vývojovou etapu do poloviny 14. století včetně zde registrujeme významné centrální lokality (Pražský hrad, Vyšehrad) se svými bezprostředními zázemími (předhradí a podhradí), přerůstající dalším vývojem v rozsáhlou předlokační aglomeraci na obou březích Vltavy. Dalším vývojovým krokem je vznik nejstarších měst pozdějšího pražského čtyřměstí s vlastními fortifikačními systémy, přičemž zůstává místo i na drobné osady zázemí uvedené aglomerace s celkem hustou sítí drobných románských kostelíků. Do staroměstských hradeb bylo pojato též Havelské a Židovské město. Vyvrcholením středověkého urbanistického vývoje bylo založení Nového Města pražského Karlem IV. v roce 1348. Tímto monumentálním urbanistickým počinem se Praha stala jedním z nejrozsáhlejších měst tehdejší Evropy.

4

14 0

Legislativní ochrana Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná; dále jen „Maltská konvence“) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění (dále jen „památkový zákon“). Ve shodě s důrazem Maltské konvence na zachování originálních terénních situací a v souladu s dikcí platného památkového zákona je celé území Prahy považováno za tzv. území s archeologickými nálezy. Vyhláška č. 187/2007 Sb., kterou se stanoví obsah a náležitosti plánu území s archeologickými nálezy Státní archeologický seznam

4

14 0

Základní předpoklady a východiska Jedním ze základních kritérií památky zařazené na seznam UNESCO je její památková autenticita. Ta je chápána v jejím širším smyslu a za její neoddělitelnou součást je rovněž považována skladba historického nadloží s příslušnými archeologickými nálezy. Je samozřejmé, že v prostředí dlouhodobě žijícího městského organismu dochází k dalšímu a dalšímu narušování těchto přirozeně vzniklých vrstev a ke ztrátě archeologických pramenů a jejich vypovídací schopnosti. Vzhledem k nové výstavbě i budování nové technické infrastruktury musí každý zásah do terénu předcházet záchranný archeologický výzkum, který je však z hlediska ochrany archeologického kulturního dědictví pouhou dokumentovanou destrukcí archeologických terénů. Výsledkem je tedy i tak neustálá ztráta prvků archeologického kulturního dědictví. Archeologická obec si je samozřejmě vědoma ohromného úbytku komponent onoho historického nadloží a tedy i povinnosti jeho zbytky chránit.

4

14 0

Nástroje ochrany archeologického kulturního dědictví

92 | 171


S ohledem na výše uvedené je naprosto nezbytné, aby vybrané vzorky historického zvrstvení terénu zůstaly zachovány pro případný archeologický výzkum v budoucnosti, v níž bude možné z takto zkoumaných situací získat podstatně více informací než dnes (v optimálním případě dokonce nedestruktivními metodami, tedy metodami, které dochovanou situaci nezničí nebo neodstraní). Dochování dokladů historického vývoje představuje pro budoucnost nedocenitelnou možnost získání podstatně dokonalejšího poznání na základě spolupráce početné řady historických, společenských, přírodovědných i technických specializací. Tímto způsobem bude patrně možné získat informace i z lokalit doposud stojících poněkud stranou současného zájmu, které dnes téměř za archeologické lokality nepovažujeme. Jako příklad lze uvést i jinak dosud v souvislostech nedoceněnou Vltavu, jejíž dno je významným archeologickým pramenem. Nejen jako místo spočinutí množství archeologických artefaktů, ale i reliktů historických staveb jako jsou zbytky konstrukce nejstaršího dřevěného mostu, pozůstatky kamenného Juditina mostu, zbytky středověkých vltavských jezů atd.

Pro nejlepší a nejefektivnější ochranu archeologického kulturního dědictví v historickém centru Prahy je třeba uskutečnit následující krátkodobé i dlouhodobé kroky: 1) vytipovat nejcennější archeologické terény statku, důsledně stanovit režim jejich ochrany a obojí právně ukotvit 2) lépe a vhodnými prostředky ochránit archeologické relikty (především zbytky architektury) odkryté při archeologickém výzkumu in situ (konzervování in situ, případná prezentace; s tím související změny projektu stavebních prací) 3) určit a právně zakotvit archeologickou autoritu pro hl. m. Prahu 4) doplnit Steering Committee statku (Rada světové památky) o nového člena – archeologa 5) zvýšit edukaci a povědomí o archeologickém kulturním dědictví a jeho významu 4

14 0

Vytipování a právní ukotvení nejcennějších archeologických terénů historického centra prahy/pražské památkové rezervace V letech 1996 1999 proběhla v archeologickém odboru Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hl. m. Praze, revize stavu archeologických terénů v Pražské památkové rezervaci. Tato revize byla realizována na základě maximálního využití všech dostupných informací o minulých výkopech, podzemních stavbách plošných či liniových i o realizovaných archeologických výzkumech. Výsledkem této činnosti bylo vytipování 122 ploch, které podle členů Pražské archeologické komise (poradního orgánu ředitele Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hl. m. Praze, v němž jsou zastoupeni zástupci všech institucí oprávněných provádět archeologický výzkum na území hl. m. Prahy) vyžadují zvláštní ochranu. Tyto tzv. nejcennější archeologické plochy Pražské památkové rezervace nejsou považovány za zcela nedotknutelné. Navržený režim ochrany umožňuje realizaci bodových nebo liniových výkopů, nutných pro normální fungování domů, ale vylučuje zabránění nových plošných výkopů na těchto plochách – tedy nové výstavby rozsáhlých podzemních prostor (nové suterény, podzemní parkoviště atd.). Výsledný upřesněný materiál byl v roce 1999 předán na Magistrát hlavního města Prahy jako jeden z podkladů pro tvorbu Územního plánu Pražské památkové rezervace. Ten dosud zpracován nebyl, nicméně diskutovaný dokument byl v určité míře na Odboru památkové péče magistrátu používán. V letech 2009 – 2010 došlo k úpravám navrhovaných ploch, vycházejícím z prohloubeného stavu poznání archeologických terénů v pražském historickém jádru. Některé navrhované plochy byly zrušeny, jiné přibyly nově. Upravený materiál, obsahující tentokrát 137 lokalit, byl znovu předán Magistrátu hl. m. Prahy jako podklad pro jeho rozhodování.

93 | 171


4

14 0

Archeologická autorita pro hl. M. Prahu S problémem lepší právní ochrany archeologického kulturního dědictví souvisí i zřízení, resp. ukotvení centrální archeologické autority pro hl. m. Prahu, případně alespoň pro její historické centrum jakožto část 001 statku Světového dědictví, která by posuzovala a doporučovala a řešení ve sporných případech týkajících se ochrany a prezentace archeologického kulturního dědictví a podílela se na koncepčních otázkách rozvoje (centra) města dotýkajících se archeologie.

Touto autoritou by mohla být již výše zmíněná Pražská archeologická komise, v níž jsou zastoupeny všechny instituce oprávněné provádět na území hl. m. Prahy archeologický výzkum. Vzhledem k jejímu současnému statutu jako jednoho z poradních orgánů ředitele Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hl. m. Praze, by bylo vhodné její postavení lépe právně ukotvit a pokud možno posílit.

S problematikou centrální archeologické autority souvisí i doplnění zástupce archeologické obce za člena Steering Committee statku –Rady světové památky. Tento krok by rovněž představoval posílení ochrany archeologického kulturního dědictví v Historickém centru Prahy- část 001.

Ochrana archeologických reliktů odkrytých při záchranném archeologickém výzkumu V současné době nejsou veškeré relikty (především architektonické) zjištěné při záchranném archeologickém výzkumu konzervovány in situ, u menších objektů či jejich torz většinou dochází (po odborné dokumentaci) k jejich odstranění. V případech významných nálezů se dostává do konfliktu zájem stavebníka (stavby) se zájmem veřejným, zastoupeným zájmy státní památkové péče v segmentu ochrany archeologického kulturního dědictví. V případě významných objevů je nutné rozhodnout o případném zachování a konzervování nálezu in situ

Prezentace prvků archeologického kulturního dědictví je rozhodně přínosným bodem v rámci edukace o národní minulosti a paměti, nese však s sebou četná rizika odborná i technická, mezi něž patří volba vhodných prostředků a způsobů konzervace či režimu přístupnosti. V posouzení a doporučení řešení lze spatřovat hlavní roli archeologické autority hl.m. Prahy 4

14 0

Edukace sloučit s obecnou edukací 4.23.00 Ze strany archeologické obce je rozhodně nutné klást důraz na zvýšenou informovanost veřejnosti o archeologických nálezech a jejich významu, včetně možnosti zpřístupnění větších probíhajících archeologických výzkumů veřejnosti (v takovém případě je ale nutné předpokládat zvýšené nároky na dobu trvání a také náklady takového výzkumu. Cílem je dosažení takového přístupu široké veřejnosti, která by chápala nutnost takových akcí nejen v obecné rovině, jak archeologové optimisticky předpokládají, ale i v případech jejich dopadu na konkrétního jednotlivce či organizaci.

94 | 171


Vhodnou formou edukace by byla konkrétní odkazová mapa prostřednictvím QR kódů s přímým informačním odkazem na www s dalšími odkazy na informační formy, databáze GIS, publikace, filmy atd. Cílem je provázání informací v mediálním prostředí informačních sítí, tak aby byly okamžitě dostupné z prostředí města a místa nálezu a vzešly do povědomí obyvatel lokality a její identifikace.

95 | 171


4

15 0

Život ve městě a Management plán Smysl a účel Management plánu je třeba vnímat v kontextu fungování a směřování naší společnosti. Tedy nikoli pouze v kontextu památkové ochrany fyzických objektů a městských celků, kontroly nové výstavby a rekonstrukce objektů starých a zajištění jejich řádné údržby. Neméně důležité je totiž hledisko života ve městě. Jde tu o uchování tradic jako živoucího odkazu předků, na něž navazujeme a dále tento odkaz aktivně rozvíjíme. Na mysli tu máme kvalitu života QOL a její dlouhodobou udržitelnost v historickém jádru Prahy. Vyžaduje to naplnění několika předpokladů: 1. porozumět potenciálu Prahy a specifické atraktivitě jejího centra, 2. Uvážlivě posoudit funkce tohoto území pro všechny skupiny, které historického centra využívají, 3. Analyzovat možnosti a meze aktivit a aktérů v ekonomickém, politickém a sociálním ohledu, 4. Získat přehled o reálném stavu, podnítit společenskou diskusi o rozvoji historického jádra Prahy. 5. Důsledně komunikovat chystaná opatření a stavební záměry a zajišťovat si pravidelnou zpětnou vazbou podporu či korekci těchto záměrů.

4

15 0

Posoudit funkce Posoudit funkce území části 001 pro všechny skupiny, které část 001 historického centra využívají, vůbec není snadné a výstupy musí být podkladem dalších inovací MgP. a ostatních Strategických dokumentů města. Dokonce nebude přílišnou nadsázkou, řekneme-li, že o uživatelích historického centra Prahy toho v současné době víme velice málo. Základní typy uživatelů: 1. Obyvatelé PPR, 2. Zaměstnanci na území PPR, 3. Studenti, 4. Dojíždějící z ostatních částí Prahy, 5. Návštěvníci centra z mimopražských území ČR, 6. Zahraniční návštěvníci, ať už na turistických či služebních cestách.

4

15 0

4

15 0

Analyzovat možnosti a meze Získat přehled a podnítit diskusi

4

15 0

Komunikovat a zajišťovat si zpětnou vazbu O co by v rozvoji života historického jádra Prahy mělo jít především: 1. Využít historické příležitosti a nastoupit novou etapu rozvoje historického jádra. 2. Aktivizovat subjektivní potenciál, zainteresované odborníky a politiky. 3. Učinit z rozvoje historického jádra předmět živé společenské diskuse a neobávat se vytvořit z něj důležité politikum. 4. Důkladně analyzovat způsob, jímž různé cílové skupiny vnímají dění v historickém jádru a snažit se pro ně nacházet styčné plochy a průsečíky zájmů. 5. Aktivně a cílevědomě komunikovat problematiku nejen klíčovým aktérům, ale i široké veřejnosti. Musí jít o řízené úsilí, promyšlenou komunikační strategii.

4

15 1

4

15 1 15 1

4

15 1

Život ve městě 4.15. Bude aktualizováno především o aktuální data - mú, ipr Bydlení

96 | 171


Počet obyvatel historického jádra dosáhl maxima na přelomu 19. a 20. století. Stejně jako v jiných srovnatelných městech tvořilo tehdy území, jež dnes nazýváme historickým jádrem, mnohem větší podíl území města. Žilo zde 170 000 lidí – téměř jedna třetina obyvatel Prahy. V souvislosti s asanací části Starého Města a většiny Josefova (Židovského Města) na přelomu 19. a 20. století a postupným budováním nových obytných čtvrtí zde počet obyvatel průběžně klesal. Další výrazný pokles počtu obyvatel historického jádra začal po roce 1989 a zpomalil se až v roce 2008. Zatímco v roce 1980 žilo na území historického jádra přibližně 80 000 obyvatel, v roce 1991 to bylo asi 63 000 a jejich počet dále klesal až na 45 000 obyvatel v roce 2008, tedy na necelá 4 % obyvatel hlavního města. Snižování počtu obyvatel v historickém jádru po roce 1989 bylo důsledkem především změny vlastnických vztahů a návratu tržních cen nájmů, přičemž reprezentace města tento odliv neregulovala. V uplynulých několika letech se počet obyvatel na území historického jádra snižoval pomaleji než v předchozím desetiletí. Některé okolnosti naznačují, že může dojít nejen k dalšímu zpomalení poklesu, ale i k jeho zastavení a za příznivých podmínek dokonce k nárůstu počtu obyvatel. Zůstává však problematika negativního trendu úbytku rodinných domácností. Při změnách a dostavbách bytů dochází ke slučování bytů za účelem splnění hygienických norem a stavebních předpisů. To s sebou nese i povinnost fyzického zajištění parkovacích stání na pozemku vlastníka a tak povinného navašování počtu parkování a zbytečného poškození historické stavební substance. Namísto restrikce vjezdu aut do oblasti HCP a tak stabilizace místní situace. V této situace je třeba podpořit nové PSP, úpravu hygienických norem a restrikci parkování za účelem podpory navyšování počtu bydlících obyvatel v HCP. O stabilizaci bydlení v historickém jádru se zasloužil územní plán Prahy platný od 1. ledna 2000, jenž stanovil ochranu této funkce závazným stanovením jejího podílu ve vymezených funkčních plochách v centrální části města. Zásadní roli musí i nadále hrát město a městské části, které navrhnou jasnou koncepci bydlení v historickém jádru Prahy a budou schopny ji konkrétními kroky podpořit. Cílem by měly být dlouhodobě obydlené a kvalitně udržované domy obyvateli se silným vztahem k dané lokalitě a prostředí. Je třeba posílit funkci městského developera, schopného koordinace s dalšími investičními subjekty s rozdílnou formou vlastnictví. Proto je nutné zakotvit ochranu bytového fondu v novém Metropolitním plánu jako jeden ze základních pilířů budoucí vnitřní vyváženosti a prosperity historického centra. 4

15 2

Volný čas ve městě S přibývajícími možnostmi trávení volného času stoupá i poptávka po jejich uspokojení v centru města. Je to dáno konkrétní situací pražského prostředí, kde je nabídka velmi silně soustředěná do velmi malé plochy historického centra, neboť zbytek města je v tomto smyslu silně poddimenzován. V prostředí statku se jedná především o značnou nabídku kulturně vzdělávacích institucí a stravovacích či obchodních zařízení. Historické jádro Prahy je specifické mezi ostatními evropskými velkoměsty tím, že sem jeho obyvatelé tradičně směřují za rekreací v klidných parků a zahrad i ze vzdálených částí města. Silný rekreační potenciál mají i nejvýznamnější památkové komplexy Pražského hradu a Vyšehradu. Nejvíce atraktivity nabízí prostor řeky a jejích ostrovů. Pro uchování tohoto potenciálu je nutné, aby nebyl zneužíván pro striktně komerční účely, nebyl přetěžován komerčními, především turistickými atrakcemi. Obdobně to platí i pro nejvýznamnější veřejné prostory města ztrácející pod přívalem turistického průmyslu svůj charakter i tvář. Rekreace musí být podporována i na úrovni kvalitních úprav intimních residenčních veřejných prostorů jako nástroj stabilizace trvalých obyvatel území.

4

15 3 15 3

Pracovní příležitosti a prosperita bude aktualizováno, především o data dle mú, ipr

97 | 171


Počet ekonomicky aktivních obyvatel na území historického jádra se pohybuje okolo 24 tisíc osob, což jsou necelá 4 % ekonomicky aktivních osob hlavního města. V centrální části města, zahrnující městské části Praha 1 a 2, bylo přitom v roce 2008 registrováno 170 tisíc pracovních míst, téměř 20 % všech pracovních míst. Na území historického jádra je tak největší koncentrace pracovních příležitostí v Praze a z jiných částí města i mimopražských regionů sem denně dojíždějí desítky tisíc lidí. Pracovní příležitosti se soustřeďují převážně v oblasti služeb. Významný podíl pracovních míst v centru města vytvářejí instituce vědy, výzkumu a vysokého školství, které zde sídlí. Základní struktura ekonomických aktivit v historickém jádru se v blízké budoucnosti pravděpodobně příliš nezmění, lze předpokládat stagnaci nebo pouze malý pokles počtu pracovních míst. Tato prognóza je také v souladu se záměry vedení města a jeho snahou zachovat historické jádro jako živou součást metropole, ale zabránit jeho funkčnímu přetěžování. Historické jádro ještě nedávno koncentrovalo nejvíce administrativních ploch v Praze (500 000 m2). Část z nich je obsazena správou státu a města, většina je ale komerčního charakteru. V dnešní době se mění profil uživatelů, střední i velké firmy postupně přesouvají mimo centrum. O to paradoxněji působí současné budování nových kapacit v samém středu, již dnes přetíženého území (např. objekt Florentinum, Quadrio). Tím spíše, že některé starší, architektonicky a památkově hodnotné budovy ztrácejí své původní uživatele (např. objekt Albatros na Národní třídě). Kromě toho, že jsou tyto stavby po stránce urbanistické, architektonické a především kontextuální problematické, zatěžují ještě více dopravu a provoz na území historického jádra. Během času se stále objevují další záměry na novou výstavbu tohoto typu. Pro výše uvedené, z pohledu ochrany hodnot historického centra není žádoucí dále zvyšovat míru využití ani počty pracovních příležitostí, neboť to krom vizuálních, včetně panoramatických dopadů způsobuje vnitřní nerovnováhu, na úkor pestrosti prostředí, ale především obytné funkce. Vedení města by v návaznosti na Management plán mělo požadovat jednoznačnou závaznou regulaci nové výstavby jak z pohledu kapacit, funkčního využití tak objemu a výšek zástavby. Problém se stejnou měrou týká transformace stávajících staveb, kde dochází k méně viditelnému, avšak kvantitativně srovnatelnému přetěžování území. Nástrojem této regulace je především územní plán, resp. v případě potřeby větší podrobnosti plán regulační. Prosperitu území, potažmo měst i regionu posiluje spojení vědy, vysokého školství a praxe s cílem maximální přidané hodnoty. Tato příležitost je podmíněna kvalitní infrastrukturou orientovanou na nejbližší města Evropy: Berlin, Praha, Vídeň, Varšava. Toto spojení dosud není na odpovídající evropské úrovni a je přesouváno z ekologické vlakové dopravy na zatěžující dopravu automobilovou. Příkladem se stává koridor Vídeň - Bratislava - Brno - Ostrava s očekávaným růstem prosperity ve vazbě na efektivní rakouskou ekonomiku a na svět napojené letové spoje. z Vídně. 4

15 4

4

15 4

Občanská vybavenost bude aktualizováno, především o data dle mú, ipr Historické centrum je z pohledu kvantitativního enormním soustředěním obchodních zařízení. Plocha historického jádra zaujímá jen 1,7 % celkové rozlohy Prahy, nachází se tu téměř 18 % celkové kapacity pražských obchodních ploch a investoři projevují zájem o jejich další rozšiřování. Pro kvalitu života a bydlení je důležitá nabídka kvalitního základního vybavení města a služeb, které využívají stálí obyvatelé i dočasní návštěvníci. V centrální části lze sice předpokládat nabídku nadstandardních služeb koncentrujících v sobě maximální řemeslnou kvalitu, avšak absence základního sortimentu oslabuje obytnost území. Jsme svědky odlivu této nabídky, místy až na samý okraj města a určité polarizace kvality nabídky mezi velmi luxusní a velmi nekvalitní, byť levné zboží prodávané v prostorech neodpovídajících charakteru centra města, na pokraji výzoru tržnic. V centrální oblasti pozorujeme zastoupení levnou nabídkou základních služeb v síti asijských obchodů nabízejících sice základní standard potravinářského zboží, ale místy výrazný sub standard zboží ostatního bez přidané hodnoty invence a kreativity.

98 | 171


Charakter obchodní sítě a nabízeného sortimentu ovlivnil po roce 1989 významně prudký rozvoj cestovního ruchu. Služby pro turisty v posledních letech mnohde vytlačily služby pro stálé obyvatele. V historickém jádru došlo během posledních dvaceti let jednak k zásadní změně spektra poskytovaných služeb, avšak také míře poptávky po komerčních prostorech. Po fázi silného oživení zpustlého parteru města obchodními aktivitami dochází vlivem vysokých cen nájmů a především vzniku velkých obchodních komplexů ke značnému útlumu i na velmi atraktivních místech centra města. Je možné očekávat další snahy o výstavbu nových obchodních center, nikoli již jen na velmi limitovaných volných nebo demolicí uvolněných plochách. Proto lze předpokládat spíše tlak na konverze objektů sloužících jiné funkci. Funkční změny však často přinášejí značné znehodnocení původní kvality staveb. V historickém centru již existuje řada takových adaptací. Řešení tohoto stavu spočívá - ze strany městem, nebo městskou částí vlastněných prostorů důsledně požadovat v místě potřebný sortiment služeb podporující obytnou funkci města (kvalitních služby základního sortimentu), při stanovení přijatelné výše nájmů - omezení vzniku dalších velkých obchodních center, v rámci celoměstské koncepce promítnuté do územního plánu lokalizovat jejich vznik mimo historické centrum 4

15 4

Zdravotnictví, sociální péče V historickém jádru se nachází značný podíl všech pražských zdravotnických zařízení. Nemocniční areály situované na tomto území tvoří nedílnou součást rozsáhlé sítě zdravotnických zařízení v hlavním městě, jež poskytuje své služby nejen Pražanům, ale i obyvatelům dalších krajů, kteří sem za zdravotní péči dojíždějí. Význam řady specializovaných zdravotnických pracovišť je celostátní, v některých oborech pak přesahuje i rámec České republiky. Výhodou zdravotnických zařízení v centru města je jejich dobrá dostupnost městskou hromadnou dopravou. Nevýhodou je ztížená dostupnost individuální automobilovou dopravou, omezené možnosti parkování a nedostatek prostoru pro rozvoj. Historické areály nemocnic jsou vystaveny tlakům na funkční konverze a komerční využití a ne vždy jsou schopny dostát technologického a provozního zkvalitnění bez zásahu do historické struktury objektu. Do budoucna by se k těmto zařízením mělo přistupovat na základě jasné koncepce . Prioritou je vysoký standard poskytovaných zdravotnických služeb, který není možné navyšovat bez zničení historické substance areálu nemocnice. Vhodná je forma konverze např. na univerzitní campus, jako tomu bylo v AKH ve Vídni po výstavbě nové AKH.

4

15 5

Školy Tradičně významné postavení zaujímají v historickém jádru vysoké školy, zejména Univerzita Karlova a České vysoké učení technické, jejichž společenská role přesahuje rámec města. Studentský fenomén je důležitou součástí života části 001 historického jádra. Počet studentů se za posledních 5 let zvýšil o 42 % a v současné době se pohybuje okolo 35 000. Jednotlivé fakulty poskytují vzdělání studentům v budovách rozptýlených po celém městě. Jako univerzitní kampus do jisté míry slouží město samo se svými knihovnami, muzejními sbírkami, parky. Je třeba aby představitelé města podporovali vznikající další, byť jen kvalitativní rozvoj vysokých škol uvnitř historického jádra, a územní plán tuto aktivitu ve své koncepci podpořil příslušnou regulací. Je třeba posílit význam vzdělávacích a kulturních institucí v centrální Praze jako významnou posilující součást kultury města v protiváze invaze turistického ruchu a obchodních zařízení. Jedná se o jednu ze základních kulturních vertikál města s potenciálem významové hierarchizace prostoru, jeho čitelnosti, vznešenosti významu vzdělání. Rozvoj vysokých škol a studentského života v centru města je prospěšný a dlouhodobě udržitelný, jeho koncepci je třeba rozvíjet na historickém půdorysu trvalé historické přítomnosti v instituci města a jako smyslu jeho existence.

99 | 171


4

15 6

Ilegální aktivity Jde především o porušování zákona o státní památkové péči ve smyslu zanedbávání údržby či poškozování kulturních památek a dalších objektů na území Pražské památkové rezervace prováděním nelegálních stavebních prací. Může jít například o demolice, ale nejčastěji s umísťováním nelegálních reklamních zařízení. Na základě důkladného a průběžného monitoringu je nutno objevovat a následně sankcionovat všechna porušení zákona, neboť jejich přehlížení, nebo dokonce tolerování vede k jeho stále většímu oslabování. Monitoring by měl vyžívat i aktivit laické veřejnosti. MC: Česká republika přešla roku 1989 od totalitní ke svobodné společnosti. Nastalo období spojené s privatizací, které je příznačné intenzivní spekulací a zájmy navyšovat funkční využitelnost pozemků, ale i násilně privatizovat a komercializovat veřejný prostor. Období je spojené s formulací pravidel v oblasti ÚP - funkční a především prostorové regulace města. V současnosti pevná pravidla nahrazuje individuální posuzování jednotlivých případů. Pro strukturované rozhodování transparentní kategorizace pasportizace památek a pevná pravidla pro rozhodování. Pravidlo Jedinečnosti má negativní vliv na transparentnost a posuzování při dodržování rovného a objektivního přístupu a schopnosti dohody a jejího dodržování. Tato situace a partikulární zájmy a lobbing podporují existenci korupčního prostředí. Měkkost nebo tvrdost rozhodnutí památkové péče určují hodnotu nemovitosti z hlediska její exploatace. Cílem by mělo být, že statut památky navyšuje i komerční hodnotu nemovitosti při zachování její autenticity v synergii s kvalitou obyvatelnosti a komplexu prostředí, které ji obklopuje. Protikorupčními nástroji mohou být pravidla, která jsou již uplatňována v jiných zemích EU: Kterými jsou například pravidlo rozhodování čtyř očí, kdy o věcech bude současně rozhodovat více nezávislých odborníků blízkých interdisciplinárních oborů historik - architekt. Významný je proces "buttom up" plánování, kdy je předpoklad poučené konstruktivní diskuze, která předpokládá demokraticky vyspělou a vzdělanou společnost, schopnou dohody. Zavedení Instituce Rady moudrých, jako bezplatné funkce širokého a vyváženého spektra odborníků pro vyvažování politických a tak i lobbistických tlaků na rozvoj města a HCP. Stejně tak nutné je uvažovat jako v zahraničí (Innsbruck a Vídeň a další města) o zdanění funkční a objemové změny v ÚP či regulačním plánu a prostředky reinvestovat do obnovy, rozvoje a údržby města. Tyto uvažované nástroje změny jsou významnými externalitami, které by snížily význam přidané účetní hodnoty úředního zásahu a tak tlak na jeho ovlivnění. Tlak na přidanou hodnotu musí být uplatňován v tvůrčí rovině kvalit, nikoli spekulace. Zákazy generují způsoby jak je obcházet. Zároveň moc zákazy nebo překážky tvořit s cílem, aby byly jinde efektivně za úplatu obcházeny je nemravný skrytý korupční kruh, snad již překonaný.

100 | 171


Dalšími externími nástroji je strategie diverzifikace forem vlastnictví, tvorby společných projektů těchto různých vlastnických subjektů. Tato diverzifikace pak deklaruje společný méně spekulativní záměr, kterými je kvalita dosažitelného cíle. Příklady mohou být společné projekty rozvoje města, soukromých veřejných a společných fondů veřejného a neveřejného sektoru jak v centrální, tak oblasti středního pásma města a jeho rozvojových lokalit. Předpokladem je však zadání veřejné architektonické soutěže na rozvoj a zástavbu lokality v gesci města. Společný trvalý zájem více sebevědomých veřejných a neveřejných subjektů eliminuje soupeření a tak korupci, která je výsledkem exploze hodnot posttotalitního období.

101 | 171


4

17 0

Kultura Praha je již od středověku významnou křižovatkou obchodních a diplomatických cest, důležitým strategickým bodem, místem setkávání lidí z blízkých i vzdálených zemí a v neposlední řadě i průsečíkem vlivu mnoha kultur. Její význam spočívá v bohatství architektonického dědictví, úrovni a rozmanitosti „živého“ umění, kvalitě života jejích stálých obyvatel i návštěvníků, v míře rozvoje vzdělanosti, ve váze a dosahu kulturních vlivů, jimiž česká metropole působí na okolní svět. Praha byla kosmopolitním místem setkávání kultur Evropy. Historický odkaz, hodnota historického dědictví zavazují současnou generaci Pražanů a především odpovědné představitele města, aby udrželi a posílili postavení Prahy jako uznávané kulturní metropole střední Evropy v jeho kulturních vertikálách, jako město festivalů, výstav, kongresů a kulturních veletrhů. Pro tyto účely vznikla pod vedením města Koncepce kulturní politiky hlavního města Prahy. (KONCEPCE KULTURNÍ POLITIKY HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY schválená ZHMP 3.6.2010) http://kultura.praha.eu/jnp/cz/dokumenty/ostatni/koncepce_kulturni_politiky_hl_m_prahy_1.html Jde o dokument zpracovaný poradním sborem primátora hlavního města pro kulturní politiku, komisí Rady hlavního města Prahy pro posuzování grantů hlavního města Prahy v oblasti kultury a umění, a Odborem kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hlavního města Prahy . Kulturní politika Prahy je vytvořena v souladu s materiály a programy Ministerstva kultury a orgánů Evropské unie. Analyzuje současnou situaci pražské kultury a formuluje základní principy, zásady, obecné cíle, nástroje, střednědobé záměry a priority kulturní politiky města. Kulturní tvář památky ohrožuje rovněž nestabilní financování kulturních institucí naplňujících město kulturním obsahem, které může vést jak k nemožnosti vytvořit koncepční programovou skladbu, tak eventuálně může vést až k zániku kulturních institucí, resp. aktivit.

4

17 1

Kulturní subjekty

Praha jako metropole České republiky má v oblasti kultury specifické postavení. Z hlediska právního, ekonomického a organizačního statutu zde existují subjekty podporované (či přímo zřizované) městem nebo státem, stejně jako řada dalších, zcela nezávislých organizací. Orientačně je možné kulturní subjekty rozdělit na ty, jež jsou zřízené či založené městem nebo státem, dále na soukromé subjekty, zahraniční kulturní instituce a v neposlední řadě na skupiny umělců a jednotlivé umělce. Struktura i počet těchto institucí a jednotlivců, kteří vytvářejí celkovou kulturní nabídku v hlavním městě, jsou proměnlivé. Každým rokem dochází ke vzniku a zániku divadelních těles . Místa některých tradičních kulturních institucí mění průběžně povahu své kulturní činnosti, např. bývalá kina se stávají divadly nebo kluby s pestrou nabídkou umělců a uměleckých žánrů. I v relativně stabilní infrastruktuře oblasti výtvarného umění vzniklo několik nových významných soukromých galerií, orientujících se převážně na aktuální trendy soudobé umělecké scény. Chybí však nestatická nabídka proměnlivých nabídek kulturních vertikál přinejmenším evropského významu, které by svoji kvalitou a významem dokázaly zaujmout domácí a zahraniční návštěvníky k opakovaným návštěvám Prahy. Posílení nabídek duchovně intelektuálních příležitostí poskytovaných kulturními událostmi světového významu by mělo posílit význam Prahy v prostředí regionu mezi Mnichovem, Vídní, Berlínem, Varšavou, Budapeští a Bratislavou. Lokalizace těchto nabídek ve více diverzifikované struktuře města také mimo jeho centrální historickou část by napomohla rozptýlení možného většího počtu návštěvníků v horizontále města a napomohla by zásadní navýšení atraktivity města jako kulturního komplexu. V této strategii je třeba zapojit i regionální nabídky středních Čech.

102 | 171


Významnou motivací kulturního prostředí je zájem města na realizaci nového sálu koncertního sálu české filharmonie, jako významného fenoménu kulturního prostředí Čech. Realizace a její příprava by mohla akcelerovat etos společnosti povyšující kulturní povědomí vertikalizující širokou kulturní horizontálu města hudby. 4

17 3

Finanční podpora kultury je rozvedena v Koncepci kulturní politiky, která podléhá pravidelné aktualizaci po 5 letech Hlavní město Praha poskytuje každoročně přibližně 5 % svého rozpočtu na podporu kultury včetně oprav nemovitých kulturních památek, církevních objektů a na další investice v oblasti kultury. Těžištěm současné grantové strategie města pro oblast kultury a umění jsou neinvestiční a investiční příspěvky kulturním organizacím zřizovaným městem, grantový systém, spolupořádání kulturních akcí, finanční příspěvky městským částem, dary a dotace. Podpora z tohoto hlediska by měla být systémová, trvalá a měla by mít především iniciační a motivační charakter k jejímu trvalému zkvalitňování. Nedostatkem financování je jeho nesystémovost, plošnost při posuzování kvality a její podpory. To vede k nepředvídatelnosti finančního plnění. Nelze pak například předpokládat stabilitu zvláště kvalitních divadelních souborů, které jsou na dotacích existenčně závislé. Příkladem je zánik souboru divadla Komedie, ohrožení mnohých dalších, které mají vysoký umělecký statut v povědomí kulturní veřejnosti. Podceněna je také podpora skutečně mezinárodní prezentace a kulturní reklamy PR. Rezervy jsou ve spolupráci a koordinaci kulturní politiky a turismu orientovaného na kvantitu přenocování a zisk z množství poskytovaných služeb bez vazby na kvalitu kulturní nabídky města. V Praze jsou nositelem kulturního života též národně významné kulturní instituce, které jsou po finanční stránce zajištěny státním rozpočtem přiměřeně jeho možnostem z různých rezortů. Stát systémem specializovaných, sofistikovaných, grantových programů přispívá na realizaci kulturních projektů národního a mezinárodního významu (např. v UNESCO ceněné a jím a EU finančně podporované Pražské Quadrienále, Svět knihy, Festival německého divadla, Pražské jaro apod.) . V případě státních grantů je, pokud jde o grantové programy Ministerstva kultury, posuzování zcela v rukou odborných grantových komisí, které sice mají poradní statut, avšak jejichž doporučení jsou plně respektována úřadem Ministerstva. Velmi významným je návrat duchovních komunit se základní státní a nadnárodní finanční podporou, z nichž některé se zapojily do kulturní horizontální roviny občanské společnosti a mají nezanedbatelný přínos v oblasti kulturního života současnosti zapojením církevních prostor v synergii s moderním uměním po vzoru Galerie moderního umění Colomba v Kolíně nad Rýnem a pořádáním dalších kulturních příležitostí naplňujících horizontálu města příležitostmi. V současnosti probíhá další vlna restitucí církevního majetku s předpokladem iniciace aktivizujících ekonomických změn.

103 | 171


4

17 4

Grantová politika a partnerství Hlavní město Praha uplatňuje od roku 1996 systém finanční podpory kultury formou grantů a partnerství. Od uvedení tohoto systému do praxe objem finančních prostředků na granty průběžně roste. V roce 2005 dosáhl výše 133 milionů Kč, v roce 2006 již 162 milionů Kč. Grantový systém umožňuje přidělit finanční podporu subjektům, které nejsou zřizované městem či státem, žádat o granty nemohou příspěvkové ani rozpočtové organizace. O granty každoročně žádají především neziskové organizace (občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, veřejně prospěšné společnosti, spolky, nadace a další), ale i podnikatelské subjekty, ať již fyzické osoby, společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti. Rozhodující musí být referenční kvalita v referenčních příležitostech. Nabízená kultura musí kulturní úroveň města povyšovat nikoli jen naplňovat. Partnerství je formou podpory obvykle jednorázových či mimořádně významných opakujících se kulturních projektů, do kterých hlavní město Praha může vstupovat finančně, případně organizačně i dramaturgicky. Spolufinancovány městem jsou dlouholeté i jednorázové umělecké projekty, které vytvářejí širokou a různorodou kulturní nabídku pro potřeby obyvatel města i jeho návštěvníků. Rozsah této podpory však není a nikdy nemůže být pro všechny strany uspokojující. Výše požadovaných příspěvků každoročně mnohonásobně přesahuje částku městského rozpočtu určenou na podporu kultury. Je třeba hledat nefinanční podpůrné externality ve formě příležitostí ve veřejném prostoru naplňovat tak jeho role.

4

17 5

Kulturní projekty

Na území hlavního města Prahy probíhá každoročně velké množství kulturních akcí a projektů, mnohé z nich přímo v historickém jádru. Některé události se odehrávají v památkových objektech – v historických budovách, zahradách nebo na jiných veřejných prostranstvích. Mezi nejvýznamnější události tohoto druhu patří Art Prague, Czech Press Photo, Česká taneční platforma, Designblok, Dny evropského filmu, Febiofest, Festival spisovatelů Praha, Fringe Festival Praha, Pražské Quadrienale, Jeden svět, Khamoro, Letní Letná (festival pouličního divadla a cirkusů), Letní shakespearovské slavnosti, Letní slavnosti staré hudby, Mezinárodní knižní veletrh – Svět knihy, Mezinárodní varhanní festival, Prague bienále, Praha fotografická, Praha srdce národů, Pražská muzejní noc, Pražské jaro, Pražský podzim, Přelet nad loutkářským hnízdem, Sculpture Grande, Slovenské divadlo v Praze, Svatováclavské slavnosti, United Islands of Prague, Tanec Praha, 4+4 dny v pohybu a další. Všechny tyto projekty a akce významnou měrou přispívají k oživení a zhodnocení objektů i městského interiéru a zároveň zajišťují kontinuitu a předávání zkušeností ve všech uměleckých oborech. Na území historického jádra města – část 001 se soustřeďuje i převážná většina divadel, kin, galerií, muzeí, výstavních a koncertních síní, ale také knihoven a dalších kulturních organizací. Samostatnou kategorií je v tomto smyslu Pražský hrad. Každý rok zde probíhá řada výstav (nejdůležitější v Jízdárně a v Císařské konírně, menší projekty v Letohrádku královny Anny a v Tereziánském křídle Starého královského paláce). Ve Starém královském paláci je také umístěna stálá expozice o historii Pražského hradu, v Obrazárně je instalován výběr nejkvalitnějších obrazů ze sbírek Pražského hradu, klášter sv. Jiří hostí část stále expozice Národní galerie a dvorana Nejvyššího purkrabství se pravidelně stává místem konání divadelních Letních shakespearovských slavností. 4

17 6

Mezinárodní spolupráce

104 | 171


V rámci kulturního života metropole přísluší výjimečné postavení části 001 historického jádra Prahy. Na jeho území se soustřeďuje množství kulturních zařízení od institucí celostátního a celonárodního významu, jako je Národní divadlo, Národní muzeum nebo Národní galerie, až po malé experimentální divadelní scény, nezávislé galerie a hudební kluby a kulturní příležitosti. V systému nabídek celosvětového významu nebo i relevantní prezentace lze konstatovat nevyužitý potenciál. Návštěvníci Prahy nejsou dostatečně motivováni nabídkou, která by je lákala k opakované návštěvě Prahy. Aktuálním tématem Prahy je potřeba nové koncertní síně světového formátu a kvality, na jejímž provozu by participovaly významné hudební instituce: Česká filharmonie, FOK v rámci celoročního provozu a při příležitosti významných hudebních festivalů, které by významně posílily kulturní atmosféru celé Prahy, jako města hudby. Ekonomická situace kultury vyžaduje kreativitu nejen při kulturní tvorbě, ale také při její prezentaci a propagaci a mezinárodní koordinaci a Fundraisingu Kulturní management musí disponovat relevantními nástroji invenčního kreativního managementu na vysoké světové úrovni a rozhledem, nikoli být konzervátorem kultury muzeálních forem, které lákají svoji statičností k návštěvě jednou za 10 let a nejsou oknem do aktuální kulturní současnosti. V tomto ohledu je třeba osvítit muzea ve smyslu expozice současné vědy a techniky a prosazovat expozici posledních vědeckotechnických poznatků ve spojení s aktuální praxí, jako je tomu ve světě. Z hlediska operativní realizovatelnosti okamžitých příležitostí a potřeb je třeba vytvořit katalog objektových nabídek a příležitostí spravovaných kulturním manažerem, kurátorem veřejného prostoru města. Příkladem stavu je 5 leté hledání příležitosti instalace dědictví sochaře Zbyňka Sekala - bez úspěchu . 4

17 9

Praha – kulturní metropole Těžiště kulturního života Prahy je územně shodné s historickým jádrem Prahy. Nachází se zde většina významných kulturních institucí. Tyto instituce nabízejí kulturní aktivity jako autentickou součást kulturního života města a jsou využívány jeho obyvateli i návštěvníky. Aktuální intenzivní kulturní nabídka v centru města tvoří potenciál k vytváření tematických kulturních klasterů, jejichž přínosem by bylo nejen posílení roztříštěné marketingové a komunikační podpory živé kultury v centru, ale také efektivní management činnosti kulturních subjektů. Praha zatím nevyužívá zkušenosti ze zahraničí, jak s tímto potenciálem aktivně pracovat. Přitom klastrování by čitelněji charakterizovalo živou kulturní nabídku pro turistický ruch. Kulturní klastr je definován jako území města, na kterém je umístěna velká koncentrace kulturních a společenských institucí. Kulturní klastry („kulturní čtvrti“) se staly v posledních dvou dekádách ve světě dynamickým konceptem v rozvoji městského kulturního prostředí. Kulturní klastr může vytvořit zásadní identifikační element pro místní obyvatele a posílit regionální identitu. Vedle faktické hodnoty navyšuje i symbolickou a motivační hodnotu místa: stává se jednou z dominant mediálního obrazu a obecné představy o městě a jeho obyvatel. V centru Prahy lze identifikovat jasný potenciál pro vznik svazku různorodě zaměřených kulturních klasterů na Starém městě, specificky například v úseku mezi Národní třídou a Palachovým náměstím. Zde se na území o rozloze 0,3 km2 nachází nejvyšší koncentrace kulturních institucí a kulturní nabídky ve městě. Nachází se zde: 10 muzeí a galerií (Galerie Rudolfinum, Uměleckoprůmyslové muzeum, Galerie VŠUP, Galerie Klementinum, Galerie Hl. města Prahy v Městské knihovně, České muzeum výtvarných umění, Galerie Jaroslava Frágnera, Muzeum Karlova mostu, Galerie Hollar, Galerie U prstenu), 8 divadel (Divadlo na Zábradlí, Divadlo Viola, Divadlo Disk, Studio Řetízek, Divadlo Ta Fantastika, Lávka, Národní divadlo Marionet, Divadlo u Valšů), 5 uměleckých škol (Filmová a divadelní fakulta Akademie múzických umění, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Taneční konzervatoř Hl. města Prahy, Pražská konzervatoř), 3 kina (Ponrepo, Na Perštýně, Městská knihovna), 2 nejvýznamnější knihovny (Městská knihovna v Praze, Národní knihovna České republiky) a 3 hudební kluby (Karlovy lázně, Vagon music club, Blues sklep) a jedna

105 | 171


veká koncertní síň (Rudolfnum). Ačkoli není tato struktura institucí konkrétně projektově propojena, animována či společně komunikována jako klastr, fakticky má tato část Starého města výborné podmínky stát se skutečnou pražskou čtvrtí významných, kulturu vertikalizujících institucí. Příležitostí je oblast severojižní magistrály, jejíž podstatou je linie kulturního clusteru: Augistiniánský klášter na Karlově s rozsáhlou zahradou s potenciálem např. galerie sochařství, Národní muzeum, nová expozice Národního muzea v budově bývalého Národního shromáždění, Památník na Vítkově, Muzeum hl.m.Prahy na Florenci a další objekty s potenciálem kulturních institucí, povyšujících periferii na významnou oblast kultury města, navíc v poloze odlehčující přetížené historické centrum. Potenciál historických objektů, jako hostitelů kulturních příležitostí vyššího významu není zcela využit a čeká na svoji příležitost, jako významná externalita povýšení kulturní kvality jednotlivých lokalit města. 4

17 10

Zapojení institucí do oživeného veřejného prostoru centra města I přes výše jmenovaný výčet pražské kulturní nabídky, není Praha v oblasti kulturních služeb a volnočasových institucí konkurenceschopnou s nejbližšími evropskými kulturními metropolemi (Berlín, Vídeň). I přes bohatou strukturu kulturních institucí v Praze, nejsou subjekty dostatečně brány jako klíčoví partneři HMP pro zlepšování kvality života ve městě a pro rozvoj turistického ruchu. Chybí evaluační mechanismy a standardy fungování kulturních institucí. Stejně tak ve větší míře nefunguje spolupráce mezi institucemi navzájem a na institucionální platformě se nevytváří prostor pro trend leadery a nové talenty. Pro usazení a evaluaci silných osobností je třeba vytvořit dostatečně silný prostor příležitostí, který by byl pevnou součástí kosmopolitního kulturního clusteru světové kultury. Pouze v zapojení tohoto vyššího kosmopolitního kulturního a komunikačního rámce lze předpokládat posílení identifikace a sebevědomí kulturní komunity v Praze a její další akcelerace. Příkladem jsou hostující světové osobnosti jako je Robert Wilson v ND a další. Obdobného významu mají i stavby významných současných světových architektů v Praze jako je F. Gehry nebo hostující zahraniční profesoři na univerzitách. K tomu jsou podmínkou osvícení zadavatelé a investoři, kteří autoritu osloví a záměr realizují. Zřetelným příkladem exkluzivní evaluace je např. Vídeň, která si je vědoma svého významu nové kulturní metropole střední Evropy. Z její blízkosti těží nejbližší města Brno, Bratislava, Budapešť. V pozici nepřipojeného města, Praha ztrácí na významu.

Ve srovnání s jinými městy EU Praha investuje méně do rozvoje a modernizace kulturních institucí a jejich služeb. Praha by měla mít v koordinaci s městskými částmi koncepci či plán investic do výstavby a obnovy kulturních zařízení a to nejen těch hlavních. Je příležitost posilovat sousedskost ve smyslu aktivity „culture in neighbourhood“, kterou UNESCO razilo v rámci Světového desetiletí kulturního rozvoje na přelomu 80. a 90.let. a kterou velká a nejen evropská města realizovala z evidentních cílů kvalita života, animace městských částí, větší šance pro „culture education“ občanů, využití zájmové umělecké činnosti jako prevence sociálně patologických jevů, více příležitostí pro profesionální umělce uplatnit se na veřejnosti atd. V oblasti lokalit města se aktuálně jedná o určitý charakter prostředí, které může být dostatečně inspiračním zdrojem pro vytvoření dějů a strukturování určité sociální - umělecké komunity, která by stabilizovala určitou výjimečnou atmosféru místa. Těmito lokalitami se stávají oblasti, které jsou charakteristické institucí, komunitou nebo osobností, která vytváří specifickou sjednocující kvalitu. V prostředí Prahy to jsou např. klubová kina Aero, Světozor, Oko a lokality navazující, Žižkov - Palác Akropolis, Smíchov - Meat Factory a umělec David Černý, Vršovice Krymská - umělec Kryštof Kintera. Postupně ožívají vltavská nábřeží a další. Výrazná je komunita Automat, prosazující omezení automobilové dopravy oživující Bike azyl na nábřeží Vltavy apod.

106 | 171


Bez aktivního propojení, kulturního dědictví a koordinace institucí s různými cílovými skupinami se nepodaří oživit centrum města autentickou pražskou kulturou a návratem a st nebo jen stabilizací stálých obyvatel. Veřejný prostor je klíčovým médiem pro rozvoj tvůrčí energie Prahy. Dlouhodobým cílem je, aby dění uvnitř budov „prosakovalo“ do veřejného prostoru a veřejný prostor se stal platformou kulturního života v centru města a plnil svoje role. Detailně o problematice pojednává materiál IPR Manuál veřejných prostranství včetně Strategie. 17 11

Živá kultura jako strůjce nezaměnitelné atmosféry městského centra Historický odkaz, hodnota historického dědictví a síla tradice zavazují k udržení a posílení jedinečného postavení Prahy jako uznávané kulturní metropole střední Evropy, jako města festivalů, výstav, kongresů a veletrhů. Bohatý kulturní život má v neposlední řadě pozitivní vliv na celkovou úroveň vzdělání obyvatel města, sehrává nenahraditelnou roli při prezentaci Prahy na mezinárodních fórech, je důležitým marketingovým nástrojem a ekonomickým stimulem. Rozmanitost kulturního života je jedním z významných rysů nezaměnitelné atmosféry Prahy, genia loci, kterou se Praha odlišuje od jiných světových metropolí. Proto by tato pestrost a rozmanitost měla zůstat předmětem cílené podpory jak ze strany státu, tak města a jednotlivých městských částí. Na území historického jádra hlavního města Prahy probíhá každoročně velké množství kulturních akcí a projektů. Některé z nich se odehrávají v historických budovách, zahradách nebo na jiných veřejných prostranstvích, oblíbené pro hudební produkci jsou např. pražské ostrovy apod. Všechny tyto projekty a akce významnou měrou přispívají k oživení a zhodnocení objektů i městského interiéru a zároveň zajišťují kontinuitu a předávání zkušeností ve všech uměleckých oborech.

4

17 12

Identifikace vývojových trendů Nejrůznější kulturní a občanské aktivity fungují jako akcelerátory zlepšování života v Praze. Jsou motivací, inspirací, návodem, asociačním zdrojem, ukázkou možné cesty a především platformou pro vzájemnou komunikaci a navazování vztahů jak mezi občany, tak i napříč různými společenskými sektory. Velkou roli v udržitelnosti a realizovatelnosti kvality městského prostředí hrají též drobné organizace (podniky) z oblasti kulturního a kreativního průmyslu. Jsou to veřejnosti otevřené prostory, kde se pořádají nejrůznější kulturně společenské akce - diskuze, workshopy, filmové projekce. Taková studia jsou také často organizátory aktivit, které daleko přesahují prostor jejich sídla. Vytváří tvořivé a inspirativní lokální mikroklima, které může pozitivně ovlivnit společenský vývoj v daném místě. (Holešovice, Vršovice, Karlín, Hloubětín, Smíchov) Proto je obrovským deficitem pro rozvoj města, že Praha nemá žádný cílený koncept kulturních nebo muzejních lokalit. Zájem o kreativitu, umění a kreativní průmysl nebyl v hledáčku zájmu předchozích vedení města – což vede k tomu, že Praha data o kreativitě pravidelně nevyhodnocuje a navyužívá pro nastavení kulturních projektů. Existuje pravidelná národní statistika kultury , která vychází z mezinárodně sledovaných oborů a ukazatelů (mj. statistické dotazníky UNESCO, OECD atd), vč. tzv. satelitního účtu kultury, z nichž lze sekundární analýzou zjistit soubor dat o pražské kultuře .Přitom význam kreativních a kulturních průmyslů v Evropě se projevil mimo jiné i v tom, že se tato odvětví v průběhu ekonomické krize let 2009 – 2011 chovala výrazně anticyklicky – tzn. i přes kontrakci bankovního a finančního sektoru a pokles jiných průmyslů zdařile rostla Statistické údaje jsou zrcadlem úspěšnosti provádění městské kulturní politiky a její správnosti a zrcadlem efektivnost vynakládaných prostředků z městského rozpočtu.

4

17 13

Veřejná podpora kultury

107 | 171


Přestože se v Praze nachází velké množství kulturních institucí, akcí a aktivit, pro kulturu a umění neexistuje ucelený, konsenzuální a aktuální strategický dokument, který by tuto oblast jasně vymezoval v kontextu města a který by navrhoval systémové nástroje její podpory (zejména živého umění a inovativních projektů) jak v celoměstském, tak v lokálním rozměru. Neexistenci dlouhodobé vize pro oblast kultury a její provázání s celkovou vizí města zdánlivě supluje kulturní politika HMP. Ta je však jen velmi obecným dokumentem formulujícím pouze obecné principy podpory a rozvoje kultury a neobsahuje implementační a evaluační mechanismy.

Více jak polovina ekonomického výkonu sektoru kultury na území ČR (cca 55%) připadá na kulturní obory, které jsou umístěny na území hlavního města Prahy.

Pojetí podpory kultury ze strany HMP vychází z principu opouštění pozice přímého provozovatele a zřizovatele kulturních subjektů, a přechod na pozici podporovatele nezávislých kulturních subjektů s tím, že kulturní aktivita by měla v co největší možné míře vycházet z prostředí občanské společnosti. Rozhodování musí být transparentní a sestává z těchto kritérií: uměleckých (umělecká kvalita), ekonomických a společenských (potřebnost aktivit a subjektů pro HMP). Systém veřejné podpory kultury mimo jiné přednostně podporuje ty kulturní projekty a subjekty, jejichž vznik a fungování není schopen zajistit ziskový (podnikatelský sektor). Objem financí z rozpočtu HMP činil v roce 2012 1, 6 mld. (kultura, památková péče, cestovní ruch, umělecké školství, celoměstské programy národnostních menšin a integrace cizinců). Stěžejní povinnost podpory kultury a umění nese Hlavní město Praha. Městské části v souvislosti s jim svěřenou působností a povinností kladou důraz na zapojení znevýhodněných sociálních skupin do kulturního a společenského života a na rozvoj volnočasových (tedy i kulturních a uměleckých) aktivit dětí a mládeže. Záleží však jenom na nich, jak se rozhodne pro kulturu, jaké příležitosti pro svůj rozvoj a zvýšení kvality života svých občanů vzhledem ke svým specifikám dokáže v rozvoji kultury a umění pro sebe rozpoznat, nakolik se dokáže inspirovat širšími souvislostmi a rámci, kterých zobrazují jak její vlastní koncepční dokumenty, tak strategické a koncepční dokumenty hl. m. Prahy či ČR. Neexistují ucelená data, ze kterých by bylo patrné, do jakých lokalit putují prostředky podpory kultury. Takové údaje nesbírá ani NIPOS, ani Magistrát hl. m. Prahy. Největší prostředky do kultury podle zjištění z veřejně přístupných zdrojů plynou na Praze 3, nejméně na Praze 12. MČ Praha 3 spolu s MČ Praha 1 má také nejvíce rozpracované grantové schéma a poskytuje žadatelům dostatek informací. U některých městských částí naopak nelze požadované údaje snadným způsobem zjistit (Praha 6, 9, 13, 14). Z hlediska kulturního života je podstatný projekt – tedy ne komu, ale na co byly prostředky vynaloženy, z těchto hledisek je třeba sledovat orientaci a výši grantové podpory. Ačkoliv se v Kulturní politice hl. m. Prahy a Strategickém plánu rozvoje Prahy hovoří o potřebě rovnoměrného rozvoje území, neexistují systémové nástroje podpory kultury (zejména živého umění a inovativních projektů) v lokálním rozměru. HMP nevidí přínosy a potenciál kulturních aktivit při řešení problémů sociální inkluze, kvality života ve městě, motivace k aktivní participaci a občanství. Praha musí nutně nalézt svou novou roli v rámci „kulturního ekosystému“. Ke kvalifikovanému přístupu chybí tři základní nástroje: datová a analytická základna pro oblast kultury až do stupně „lokalita“, mechanismy evaluace a dlouhodobá vize v oblasti kultury, k jejímuž dosažení by směřovala kulturní politika HMP jako ke svému referenčnímu bodu a na ní navazující její konkrétní realizace.

V září roku 2014 byl Radou hl. m. Prahy schválen projekt tvorby nové kulturní strategie Prahy,

108 | 171


následně byl tento úkol svěřen Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Projekt nové kulturní strategie by měl být dokončen v lednu roku 2016 a bude následně podléhat schválení ZHMP. Nová kulturní strategie i proces její tvorby bude vycházet z relevantních strategických dokumentů města (Strategický plán hlavního města Prahy, Koncepce kulturní politiky hlavního města Prahy, Management plán historického jádra Prahy, Manuál tvorby veřejných prostranství a návrh Strategie rozvoje veřejných prostranství hl. m. Prahy, Fiskální strategie) a bude založen na participativní metodice. Na tvorbě se budou podílet příslušné orgány Magistrátu hl. m. Prahy (Komise hlavního města Prahy pro posuzování grantů hlavního města Prahy v oblasti kultury a umění, Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hlavního města Prahy).

109 | 171


4

18 0

Demografické a sociální změny. (Mapa IPR MP Koucký) Po dlouhé době, kdy docházelo ke snižování počtu bydlících v Historickém centru Prahy, byl zaznamenán v posledních letech mírný nárůst absolutního počtu obyvatel, avšak počet stálých obyvatel však klesá i nadále. Zejména se snižuje počet rodin s dětmi a důchodců. Jde nejen o průvodní jev tzv. gentrifikace, která postihuje centrum města. Je také důsledkem trvajících trendů, jimiž jsou nárůst komerčních a administrativních aktivit na straně jedné a ztrátou obytnosti plynoucí z důsledků silného návštěvnického ruchu. Ten působí hygienické (nepořádek, hluk v nočních hodinách atd.) a bezpečnostní problémy, nesnadno slučitelné s residenčním bydlením a ve svém důsledku odchod obyvatel do klidnějších částí města. Specifickým jevem negativně proměňujícím obytnou pohodu i v obytných domech je krátkodobé pronajímání bytů (skryté pensiony a hotely). Na druhé straně vzniká nový segment tzv. rezidenčního nebo apartmánového bydlení pro vysokopříjmové skupiny obyvatel. Je zaznamenán vysoký příliv cizinců. V souvislosti s proměnou populace se mění i struktura služeb (mizí služby základního typu ve prospěch luxusních sortimentů prodeje), což v konečném důsledku vytváří další tlak na odchod stálých obyvatel z centra. U marginalisujícího se místního společenství tak hrozí především ztráta zájmu o veřejnou kontrolu místa a ztráta identifikace s místem. S odchodem stálých obyvatel také k přeměně bytového fondu na hotelové nebo komerční využití. Řešením v rámci území statku je jednoznačná podpora bydlení v objektech v majetku obce, stejně jako podpora základních služeb a obchodu. Dostatečná kapacita škol, především mateřských, úpravy veřejného prostoru s cílem jeho odbytnosti, čistotě a bezpečnosti, zvýšení podílu kvalitní zeleně. Systémovým řešením je pak celoměstsky vyvážená funkční koncepce limitující rušivé aktivity centra, a decentralizace komerčních, administrativních a ubytovacích aktivit.

110 | 171


4

19 0

Cestovní ruch ing. Tittelbachová , MC Kromě pozitivních jevů, jako jsou přínosy do rozpočtu města, významný podíl na zaměstnanosti a rozvoj podnikatelských aktivit (i mimo oblast turismu) vyvolává turismus řadu negativních jevů. Dochází k extrémnímu přetížení historického centra a k trvale negativnímu vývoji indikátorů udržitelného rozvoje (míra intenzity a penetrace, intenzita užívání území, Defertova funkce). Tyto ukazatele jsou v Praze vyšší než ve srovnatelných destinacích městského turismu, např. ve Vídni.

Problémem jsou i přes dosažený pokrok v minulém roce také dlouhodobé nedostatky v marketingovém řízení a organizování turismu (chybějící strategie turismu s indikátory a nástroji pro jejich měření a vyhodnocování). Nedostatečná je i kvalita služeb a chybějící standardizace a certifikace (výjimkou jsou ubytovací zařízení, jejichž největším problémem je šedá ekonomika). Je nezbytné vytvořit funkční systém regulace míst pro autobusy a míst pro poskytování průvodcovských služeb. Regulaci vyžadují také typy a formy suvenýrů včetně jejich distribuce v historickém centru, kdy současný stav významně snižuje identitu a genius loci místa. 4

19 1

Hlavní rysy turistického ruchu V roce 2008 dosáhla Praha 12 174 800 přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních, což je o 1,5 % více než v roce 2007. V roce 2008 se ubytovalo v těchto zařízeních celkem 4 587 000 turistů, přičemž průměr 2,7 noci na jeden pobyt mírně převyšuje celoevropský průměr. Pouze 12 % z ubytovaných představovali domácí turisté, které rovněž nelze opomenout, a proto jsou některé programy specificky zaměřeny na tyto klienty. Největší počet turistů přijíždí z Evropy, avšak počty návštěvníků z jednotlivých evropských zemí i jejich skladba se mění. Příliv evropských turistů do Prahy podpořily především dva faktory – neustále se rozšiřující síť leteckého spojení. Problém historického jádra tkví v nadměrné koncentraci turistů v několika málo jeho frekventovaných oblastech. Proto jedním z hlavních cílů stávající koncepce turistického ruchu je snaha o zvýšení atraktivity i jiných historicky a kulturně významných míst v Praze. Cílem by měl být rozptyl návštěvníků v diverzifikaci, získání kulturně vyspělejší klientely a navýšení kulturní kvality nabízených služeb. Zavedení prioritního segmentu kulturního turismu.

4

19 2

4

19 2

Základní informační služby Pražská informační služba (PIS) Pražská informační služba na základě nové zřizovací listiny působí od roku 2013. V marketingovém plánu je zdůrazněna propagace města a vytváření produktů pro domácí cestovní ruch, které jsou realizovány průběžně stejně jako připravovány propagační materiály. Důraz je kladen na využití současných informačních technologií. Je vytvářen portál PIS. Byla zavedena Pražská karta, zahrnující i jízdné na MHD. PIS se také významně podílí na rozvoji kongresového turismu v Praze.

4

19 2

Služby pro návštěvníky Turistická infrastruktura se v Praze rozvinula a dosahuje evropské úrovně. V současné době je v Praze k dispozici přes 80 000 hotelových lůžek, což jí zajišťuje páté místo v pořadí ubytovacích kapacit v Evropě.

111 | 171


Všechny ostatní infrastrukturní systémy odpovídají svým objemem této základní kapacitě. Jen v historickém jádru Prahy je například více než 700 stravovacích zařízení všeho druhu. Stejně rozsáhlá je nabídka kulturních možností a programů. Nevyhovující je stav dopravních vstupů do hlavního města, proto je nutné přikročit k jejich zásadní obnově. Je nezbytná obnova a kultivace autobusových a vlakových nádraží a jejich koordinovaná vazba na MHD, stejně tak jejich integrace do systému MHD ve formě "S-Bahn" a připojení letiště. Nutná je úprava Hlavního nádraží a jeho okolí včetně vazeb na centrum a rekonstrukce navazujícího městského parku. Nutné je rozšíření P+R parkovišť v konečných stanicích metra. Správa města se snaží řešit také problém bezdomovců a dalších sociálně rizikových skupin obyvatel, kteří se zdržují zejména v historickém jádru. Problematika přesahuje kompetence MGP do oblasti sociální politiky státu a bytové politiky města. 4

19 3

Výzkumy turistického ruchu Výzkumy v oblasti cestovního ruchu a kultury jsou jedním ze stěžejních předpokladů pro dlouhodobé i krátkodobé strategie. Cestovní ruch a s ním spojené služby jsou velmi citlivé na nejrůznější předvídatelné i nepředvídatelné ekonomické, bezpečnostní, společensko-politické a jiné vnější faktory, které mohou vývoj v této oblasti zásadní způsobem ovlivnit. Výzkumy turismu jsou dle dostupných velmi detailních analýz orientovány na kvantitativní analýzy Praha je ve světě vedle panoramatu Hradčan známá z alternativních průvodců mladé generace jako město pro levnou párty s levným alkoholem. Tomuto obrazu města bychom měli vzdorovat a hlavní strategii turismu orientovat do oblasti posílení kulturní nabídky světového významu a zaměřit se především na vyšší kvalitu návštěvníků, jako je tomu ve strategii jiných evropských městech (MGP Vídně 2010) s cílem zaujmout k opakované návštěvě či dlouhodobému setrvání. Předmětem by mělo být spektrum kvalitních duchovně intelektuálních a zážitkových nabídek i za cenu záměny kvantity návštěvníků jejich kvalitou.

4

19 4

Kvalita, kvantita Orientace strategie turismu na kvalitu návštěvníků by velmi napomohlo složité eliminaci průvodních negativních jevů přetěžovaného HCP oblasti 001, které MGP složitě rozkrývá v předešlých kapitolách. Turismus je v této souvislosti jedním z hlavních příčin ohrožujících OUV a QOL a vyloučení běžného života centra a jeho gentrifikace. Je třeba konstatovat velký kvantitativní růst cestovního ruchu, který představuje ohrožení památky v komplexu hodnot včetně OUV. Naopak kvalitativní růst kulturních nabídek není analyzován a chybí nástroje a strategie navyšování kvality a synergie běžného života ve městě a kultury a turismu. Chybí strategie diversifikace nabídek a vzájemné resortní koordinace cílů a nástrojů.

4

19 5

Přetíženost Prahy turismem Opatření. ŠT , MC Diverzifikace nabídky Nabídka atraktivních nabídek cílů mimo HCP a naředění tlaku turismu v přirozeném životě města a jeho lokalit například kvalitní architekturou světového věhlasu, poutající zájem návštěvníků o jiné, necentrální lokality středního prstence města. Nabídkou cílů autentické atmosféry místa a podpory přívlastkových lokalit. Podpora atraktivity horizontály lokalit města.

Diferenciace Přetíženost PPR turismem - Koncentrované, udržitelné využívání zdrojů destinace, prostorová a tematická Diferenciace nabídky jako základ pro průběžný proces tvorby a distribuce produktů kulturního turismu (product management). Klíčové je jak sestavit produkty založené na kvalitě, tak kvalitu dlouhodobě prosazovat jako primární požadavek na veškeré služby v (kulturním) turismu.

112 | 171


Koordinace legislativy – Chybí základní vymezení a definování podmínek pro využití potenciálu destinace Praha pro rozvoj kulturního turismu a vymezení prostoru pro synergické efekty turismus – kultura – město (rezidenti) – Do Koncepce kulturní politiky zařadit problematiku kulturního turismu s možností vytvoření clusteru kulturního turismu (nebo jiné formy networkingu kulturního turismu). Při zpracování využít dostupných mezinárodně přijatých doporučení, směrnic a metodik pro oblast kulturního turismu a návazných nástrojů (dotační politika, marketingová podpora). Zpracovat manuál kulturního turismu např. s využitím evropské metodiky Tourism Learning Areas.

PR a marketing - Marketingové aktivity klíčových hráčů v oblasti kulturního turismu jsou nekoordinované a tudíž neefektivní. - Zpracovat marketingovou strategii kulturního turismu v Praze s měřitelnými cíli a relevantními indikátory měřitelnosti a hodnocení dosažených výsledků. Cíle marketingové strategie kulturního turismu musí korespondovat s prioritami Marketingové strategie turismu Prahy, prioritami Koncepce státní politiky cestovního ruchu 2014-2020 a Státní kulturní politiky, prioritami Marketingové koncepce cestovního ruchu (CzechTourism) a relevantními strategickými dokumenty Prahy.

Koordinace – Chybí organizace pro koordinaci aktivit klíčových hráčů kulturního turismu. - Využít probíhající transformaci PIS-PCT a iniciovat vznik organizace pro marketingové řízení kulturního turismu orientovanou na servis pro klíčové hráče na trhu. Cílem je, aby klíčoví hráči měli možnost ovlivnit činnost marketingové organizace a podíleli se na jejím financování (přímo, nebo nepřímo sdružením zdrojů). Forma organizace by mohla vycházet z modelu Prague Convention Bureau (nezisková organizace spolupracující s klíčovými subjekty v oblasti kongresového turismu z veřejného a podnikatelského sektoru). Tématem propojení správy turismu a kulturního sektoru se zabývají první Konference např. Praga Caput Cultura organizované s cílem stratifikace nové kulturní strategie Prahy. Semináře se zúčastnili zástupci Magistrátu hl. m. Prahy, vedení PIS, CzechTourism, CzechIT a dále vedení několika příspěvkových organizací hl. m. Prahy a nezávislých kulturních organizací. Propojení těchto dvou oblastí bude jedním z prioritních témat příští kulturní politiky. V Praze by zároveň mělo vzniknout nové odborné pracoviště zabývající se kulturní politikou (pravděpodobně na IPR), možná by bylo vhodné zřídit speciální funkci koordinátora kulturního turismu v rámci tohoto pracoviště. Funkce koordinátora kulturního turismu by zároveň měla být úzce spojená s funkcí Koordinátora světového statku/Koordinátor světové památky, jak je definováno výše v materiálu v úvodní kapitole tohoto dokumentu.

Tým koordinace – doplnit osvícenými odborníky z oblasti kulturního turismu

113 | 171


4

20 0

Navazující opatření a externality ovlivňující charakter HCP oblasti 001 Dopravní infrastruktura IPR Ing. Zděradička Přetrvávající zatížení území představuje hlavně SJM, která působí negativně nejen z hlediska ekologie, ale také jako městotvorná překážka a související vnitřní periferie v centru města a pauperizaci v bezprostředním okolí centra města. Negativní trend je zaznamenáván nově především v nárůstu cílů IAD. Jde zejména o velkoobjemová podzemní parkoviště bez redukce parkování na povrchu a relevantních úprav a humanizace parteru bez opěrných kulturních atraktorů na významné linii na hranici HCP. Jako negativní externalita je nedokončené připojení města vlakovými koridory na nejbližší evropská města a tak oslabení kulturní a ekonomické konektivity hl.m. Prahy . S tím souvisí přetěžování IAD v místních a širších vazbách. Nekvalitní jsou samotná nádraží a napojení na město. Zvláště neutěšený je stav napojení Hlavního nádraží (situovaného v HCP) na centrum města jako reprezentační vstupní brány do centrální Prahy. Hromadná doprava Železnice Koncepce železniční dopravy na území hlavního města je založena na předpokladu jejího výrazného začlenění do integrovaného systému příměstské a městské veřejné dopravy. To bude umožněno prostřednictvím výstavby nových tratí a modernizací stávajících, zvýšení počtu železničních zastávek, posílení přestupních vazeb mezi železnicí a ostatními systémy veřejné dopravy, dodržování standardu kvality a realizace uceleného linkového systému. Koncepce železniční dopravy na území hlavního města Prahy sleduje čtyři hlavní oblasti. • napojení Prahy na evropskou expresní železniční síť vysokorychlostními tratěmi (tzv. rychlá spojení), • zvýšení potenciálu městské a příměstské železniční dopravy • vyřešení napojení Letiště Václava Havla Praha • prověření možnosti dalšího rozvoje železnice v podobě průjezdného modelu. Podpora realizace vysokorychlostních tratí hromadné dopravy je důležitá ze dvou hlavních důvodů: 1.Napojení České republiky a Prahy na síť vysokorychlostních tratí Evropy působí jako významný stimul v ekonomice pražského regionu. 2.V současné době na všech významných radiálních tratí vstupujících do Prahy je téměř vyčerpána kapacita železničních tratí. Souběh dálkové a příměstské dopravy dlouhodobě může brzdit rozvoj obou těchto segmentů železniční dopravy. Do budoucna je proto důležité tyto dva odlišné segmenty oddělit a vybudovat síť vysokorychlostních tratí Do železničního uzlu Praha budou zaústěny vysokorychlostní železniční trati (rychlá spojení) v relacích ze západu trať RS5 Praha – Wroclaw / Polsko, ze severu trať RS4 Praha – Ústí nad Labem, Dresden / SRN, z jihozápadu trať RS3 Praha – Plzeň, Norimberk / SRN, z jihovýchodu trať RS1 Praha – Brno, Ostrava, Wien / Rakousko, Bratislava / Slovensko. Podpora městská a příměstské železniční osobní hromadné dopravy Železniční doprava se stane plnohodnotnou součástí Pražské integrované dopravy (PID) a vedle metra bude plnit funkci dalšího páteřního systému veřejné dopravy v pražské metropolitní oblasti. Toho se dosáhne především realizací nových zastávek na územní Prahy a modernizacemi tratí zvýšení rychlosti a kapacity tratí. Na základě zpracovaných koncepčních studií se uvažuje s doplněním o téměř dvě desítky nových zastávek, které jednak umožní lepší přímou obsluhu území železnicí, jednak mohou ve vazbě na ostatní systémy veřejné dopravy rozšířit nabídku možných spojení.

114 | 171


Napojení letiště Václava Havla Praha na hromadnou dopravu Přestože Kladno je vedle Prahy největší město v metropolitní oblasti, v současné době zde neexistuje adekvátní dopravní spojení. Obsluha mezinárodního Letiště Václava Havla Praha (VHP) není příznivější a je zajištěna autobusy. Vzhledem k tomu, že mezinárodní Letiště VHP je největším a nejvýznamnějším letištěm v celé České republice, je tento stav více než tristní. V koncepci dopravní obsluhy Letiště VHP i Kladna se sleduje spojení s využitím modernizované železniční trati Praha – Kladno vycházející z Masarykova nádraží jako dvojkolejné tratě v elektrické trakci. Zároveň se na Masarykově nádraží po přestavbě jeho kolejiště respektující památkové hodnoty předpokládá vytvoření důstojného zázemí pro odbavení leteckých cestujících přímo již ve městě (obdobně jako např. terminál CAT expresu ve Vídni). Nově zrekonstruované a vybudované železniční stanice a zastávky se stanou krystalizačními body celé oblasti a nově vytvořené spojení na letiště může působit jako stimul, který akceleruje rozvoj přilehlých částí města – s významným městotvorným efektem vůči transformačním oblastem Bubny a Hradčanská, kterými trať prochází. Tato trať se tak stane mostem mezi minulostí (historické dědictví Prahy) a budoucností (transformační území a rozvoj letiště Václava Havla Praha).

Průjezdný model hromadné dopravy Po zapojení rychlých spojení (vysokorychlostních tratí) do Prahy, bude muset být řešen problém s vyčerpanou kapacitou v centrální oblasti, kde jsou tratě v současné době využívány pro segment příměstských linek S i dálkové železniční dopravy. Bez navýšení kapacity by se ve výhledu snižoval potenciál městské a příměstské linky. Cílový stav předpokládá vybudování nového plně průjezdného systému železničních linek pod centrem města s propojením protilehlých předměstí včetně nových zastávek v centru (projekt označován jako Nové spojení II). Podoba tohoto projektu není v současné době plně stabilizována (v územním plánu navrženo jako územní rezerva), prověřují se možná řešení s cílem hledat co nejekonomičtější a zároveň efektivní řešení. Bude vytvořena nová centrální zastávka v blízkosti hlavního nádraží s přestupními vazbami na linky metra a povrchové železnice. Po realizaci dojde k útlumu železničního provozu na Masarykově nádraží. Tento projekt je však otázkou dalekého výhledu.

Automobilová doprava

( MAPA )

V roce 2001 byla zpracována a projednána studie Pražské památkové rezervace, která pro oblast dopravy definovala tyto koncepční zásady, které jsou i s odstupem času většinou aktuální a platné: 1) Snižovat přepravní nároky vhodným urbanistickým řešením (nelokalizovat na území PPR takové funkce, které vyžadují velkou aktivitu automobilové dopravy, eventuálně tyto funkce z území PPR postupně vymísťovat). 2) Na území PPR, kde je vysoká koncentrace aktivit, preferovat další rozvoj kolejové hromadné dopravy: a. rozvíjet síť metra, zejména doplnit systém o čtvrtou trasu D metra se stanicemi Náměstí Míru a Hlavní nádraží, b. Rozšířit stávající tramvajovou síť o nezbytně nutné nové úseky na území PPR, c. vytvářet podmínky pro přestavbu železničního uzlu Praha, zahrnující modernizaci Hlavního a Masarykova nádraží; d. Doplňovat postupně chybějící druhé vestibuly u vybraných stanic metra v centru. 3) Vytvářet podmínky pro automobilovou dopravu tak, aby se vnitroměstská průjezdná doprava soustředila na síť nadřazených městských komunikací mimo území PPR, zejména na městský a silniční okruh. 4) Účinně regulovat individuální automobilovou dopravu a dopravu nákladů na území PPR pomocí technických, organizačních a legislativních opatření.

115 | 171


5) Aktivně regulovat a organizovat dopravu v klidu na území PPR s cílem uvolnit uliční prostory od parkujících automobilů a zlepšovat možnosti parkování pro místní obyvatele. 6) Snížit parkování na ulicích a veřejných prostranstvích přesunem těchto stání do nově budovaných hromadných garáží. 7) Zlepšit podmínky pro pěší provoz. Městské komunikace pokud možno přizpůsobovat potřebám pěšího pohybu a života ve městě. Zkvalitnit vybavení a estetickou úroveň uliční sítě, kultivovat veřejné prostory. 8) Podporovat rozvoj cyklistické dopravy oddělováním cyklistického provozu od provozu automobilového na páteřních cyklistických trasách. 9) Vytvářet předpoklady pro vhodné využití jednotlivých druhů vodní dopravy. Zkvalitnit vazbu přístavů a přístavišť na hromadnou dopravu, parkoviště i na pěší a cyklistické trasy. 10) Zlepšovat podmínky pro dopravu a pohyb osob tělesně postižených a osob se sníženou schopností pohybu. Zřejmě největší úlohou z hlediska automobilové dopravy je dořešení Severojižní magistrály. V současné době je připravován ke zprovoznění severozápadní úsek vnitřního městského okruhu – tunelový komplex Blanka. Tím bude velká část tohoto okruhu obepínat magistrálu a budou tedy existovat dobré výchozí podmínky pro převedení zbytné tranzitní dopravy z magistrály – odhad cca ¼ proudu by mohla být převzata okruhem. Zbývající část dopravního proudu tvoří dopravní vztahy, které jsou cílové a pro které je magistrála přirozenou cestou. Tato zjištění vychází z obsáhlé studie na téma SJM, které byly zpracovány v roce 2010 na ÚRM (dnešní IPR) ve spolupráci s TSK-ÚDI. Studie měla jak analytickou, tak návrhovou část a zabývala se magistrálou v celém svém profilu města (mezi mostem Barikádníků a Jižní spojkou) a její funkcí. V návrhové části pak byly navrženy opatření k jednotlivým úsekům při respektování dopravní funkce. Hlavním motivem bylo odstranění bariérového efektu komunikace při jejím dálničním pojetí a revitalizace, resp. humanizace uličních prostorů. Studie doporučila následující závěry: 1) SJM funguje jako zásadní sběrná komunikace pro obsluhu vnitřní části města, není vyloženě tranzitní komunikací. Z tohoto důvodu zprovoznění severozápadní části MO (Blanka) pomůže jen částečně, hlavní význam spočívá v nabídce alternativní trasy pro vnitroměstský tranzit (cca 25%jízd). Tento fakt dokladuje i demografická struktura města, kde zejména území PPR je charakteristické vysokou koncentrací pracovních příležitostí. 2) Je zřejmé, že zklidnění SJM je naprosto bezprostředně svázáno s otázkou zavedení zpoplatnění vjezdu, které může regulovat celkový počet vjezdů. Bez tohoto podpůrného opatření znamená redukování SJM přelévání dopravy do okolní sítě a tedy zhoršení problémů na plošně větším území. Lze jednoduše definovat, že míra redukce SJM je odvislá od míry restrikce. 3) Není nezbytně nutné uvažovat s tunelovým řešením v oblasti okolo Národního muzea. S ohledem na investiční náročnost tunelových řešení je pravděpodobné, že by bylo realizováno daleko po horizontu zprovoznění tunelového komplexu Blanka a uvažovanému spuštění mýtného systému. Lze nalézt taková dopravní a urbanisticko-architektonická řešení, která by daný úkol zkulturnění okolí Národního muzea vyřešila bez kritizovaných dopadů tunelového řešení. Jako zcela nepřijatelné se jeví řešení s dlouhým tunelem, které má kontraproduktivní dopady (zvýšení počtu jízd do centrální oblasti). Prvotní námět na tato řešení je předložen v této studii. 4) Úkol zklidnění SJM je v podstatě úkolem transformace podoby SJM z téměř dopravního koridoru do městské třídy, byť významně dopravně zatížené, tedy úkol humanizace magistrály. Podle analýz je zřejmě, že ani tunelová řešení nevedou ke splnění přísných hygienických limitů. Lze ale kombinací opatření dosáhnout snížení zátěže. V předloženém konceptu řešení je věnována pozornost humanizaci uličních prostorů, zlepšení podmínek pro nemotorovou dopravu, především pro pěší. Jde tedy o podobu známou z mnoha evropských měst. 5) Významným rizikem dosažení cíle zklidnění SJM jsou některé rozvojové záměry vázané na SJM. Bude třeba výrazněji omezovat vznik nové zdrojové a cílové dopravy u nových záměrů, což nemusí nutně vést ke zmrazení rozvojových záměrů, ale spíše k přísnější regulaci celkového objemu a struktuře funkcí.

116 | 171


6) Je nezbytně nutné provést novelizaci vyhlášky č.26/1999 o obecných technických požadavcích (OTP). Cílem by měla být výraznější regulace vzniku nových parkovacích míst v centrální oblasti, tj. v oblasti vymezené budoucím MO, zvláště pak v centrálním kordonu. 7) Město by mělo upřesnit dopravní politiku pro centrální část města (uvnitř budoucího MO). Zejména pak s jakými opatřeními, regulacemi a organizací lze ve střednědobém horizontu uvažovat. 8) Priorita rozvoje sítě veřejné hromadné dopravy by měla být směřována do projektů odlehčujících současným přetíženým dostředným trasám. Takový rozvoj umožní lépe absorbovat zvýšené zatížení vlivem změny dopravního chování . S odstupem času je zřejmé, že např. zavedení mýtného není v současné době reálné a naopak rozšíření zón placeného stání jako základní regulační prvek je pokročilé fázi a může zásadně přispět k omezení zátěže. Následně byla v roce 2012 zpracována podrobnější studie (zpracovatelský tým firem Satra a VHE), která prověřovala cílové řešení magistrály v uspořádání převážně jako městské třídy s 2x2 jízdními pruhy. Avšak nad výsledky studie nebylo dosaženo shody. Významným prvkem s potenciálem odlehčení centrální oblasti je posílení potenciálu Cyklodopravy, která je nástrojem prostorové mobility, významně doplňující segment dopravní nabídky o chybějící článek mezi pěší a veřejnou dopravou. Vhodně provedená dopravní síť a služby by měly zmírnit problémy s přetížeností veřejné dopravy v centru a nadměrnou koncentrací turistických cílů v jedné oblasti.

4

21 0

Znečištění ovzduší, hluková zátěž (Mapa) S vysokou dopravní zátěží na území centra souvisí překračování imisních limitů a limitů hlukové zátěže. Nároky na dopravu jsou dány silnou prostorovou i provozní exploatací historického města. Vedle silného celoplošného zatížení jsou nepalčivějšími problémy extrémně zatížené komunikační trasy vedoucími veřejnými uličními prostory (např. Ječná a Žitná ulice) nebo prakticky po celé délce pražských nábřeží. Tyto prostory funkčně a prostorově rozděluji a dezintegrují urbánní strukturu. Největším problémem je nejzatíženější profil SJM na hranici HCP oblasti 001. Negativní důsledky provozu znehodnotily nejen vlastní vedení magistrály, ale zasahují do hloubky okolního území HCP a OP. Zásadně znehodnocují QOL a OUV. Zásadně znehodnocuje propojení HCP a navazujících lokalit. Řešení souvisí jednak s řešením celoměstského systému dopravy (viz kapitola a infrastruktura a doprava), jednak s nutností tyto zatížené prostory intenzivně udržovat a nadstandardně vybavovat tak, aby do doby zásadního řešení došlo alespoň k částečné kompenzaci z pohledu jejich estetiky a stavu životního prostředí. Nutnost vyřešení dlouholetého problému dálniční stavby uprostřed města SJM, tzv. humanizace SJM, zatraktivnění oblastí podél SJM.

4

21 1

Přírodní katastrofy Povodně V souvislosti s dokončenou protipovodňovou ochranou Prahy nastala fáze koordinace její údržby a pohotovosti správou krizového řízení MHMP. Stejně tak jsou v průběhu správních řízení sledovány stavební úpravy objektů v zóně ochrany stavebním úřadem příslušné městské části s ohledem na různé typy ohrožení z hlediska jejich polohy ve vztahu k zátopové oblasti Prahy. Veškeré stavební úpravy v této oblasti vyžadují zvláštní samostatné vyjádření odboru Povodí Vltavy. Rizikový management

4

21 2

Protipovodňová ochrana

117 | 171


Pro řízení opatření pro ochranu životů, zdraví, majetků občanů, případně návštěvníků hl. m. Prahy a ochranu životního prostředí při mimořádných událostech byl hl. m. Prahou vytvořen " Záchranný bezpečnostní systém (ZBS)". ZBS tvoří systém vazeb zabezpečující koordinovaný postup záchranných, pohotovostních a odborných složek, orgánů státní správy a samosprávy, právnických a fyzických osob při likvidaci následků mimořádných událostí na území hl. m. Prahy. Jeho cílem je účinně působit při vzniku mimořádné události, poskytovat účinnou pomoc postiženým a minimalizovat nepříznivé následky těchto událostí. Systém ochrany obyvatel hl. m. Prahy je řízen hl. m. Prahou, v úzké součinnosti s Integrovaným záchranným systémem (IZS). Novodobým mezníkem v historii povodní na území Prahy se staly povodně v srpnu roku 2002, které byly způsobeny mimořádně dlouhotrvajícími dešťovými srážkami a střetem povodňové vlny na odtoku z vltavské kaskády s povodňovou vlnou na Berounce. Tato povodeň se projevila záplavami v historickém jádru hlavního města na Malé Straně a Novém Městě, respektive v jeho ochranném pásmu na Smíchově, v Karlíně, v Libni, Holešovicích a v Troji. Kulminační průtok vody ve Vltavě v Praze dosáhl v polovině srpna uvedeného roku 5 160 m3/s. Do té doby byla největší povodeň zaznamenána v roce 1845, kdy Prahou v důsledku tání sněhu v zimním období protékalo 4 500 m3/s. K největší letní povodni před rokem 2002 došlo v září roku 1890, kdy kulminační průtok dosáhl 3 975 m3/s. Příčinou povodní v Praze jsou nadprůměrné srážkové jevy v povodí Vltavy a Berounky, zejména na jihu a jihozápadě Čech. Velikost povodňových průtoků ovlivňují, kromě nasycení půdy a koryt vodních toků, také vodní díla vltavské kaskády. Nádrže vltavské kaskády jsou schopny výrazně snížit povodňové průtoky do velikosti přibližně desetileté vody, ale větší povodně nemohou významně ovlivnit. Základními složkami tohoto systému jsou síly a prostředky Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy, Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy - územní středisko záchranné služby, Policie ČR - Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy a Městské policie hl. m. Prahy. Do celého systému jsou zařazeny i další právnické subjekty, umožňující provádění záchranných prací jako např. Sbor dobrovolných hasičů, Záchranná brigáda kynologů Praha, Dopravní podnik hl. m. Prahy, organizace se zaměřením na řešení ekologických havárií, Povodí Vltavy, s. p. apod. Všechny tyto a další složky by se koordinovaně podílely na likvidaci následků havárií a živelních pohrom podle svého zaměření. V době povodně v roce 2002 byl již v platnosti Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy schválený v roce 1999. Během následujících let byla protipovodňová ochrana dokončena v celém perimetru ohrožených břehů Vltavy. Povodně v následujících letech zcela prověřily funkčnost celého systému.

Praha provedla cvičení „Blackout 2014“ pro vyhodnocení rizika totálního výpadku elektrické energie a byla přijata konkrétní opatření na úrovni města a doporučení adresovaná vládě. Bezpečnostní rada hl. m. Prahy projednala a schválila vyhodnocení cvičení Blackout 2014. Z tohoto vyhodnocení vyplývají úkoly pro jednotlivé zástupce Magistrátu hl. m. Prahy a složky Integrovaného záchranného systému a návrhy na zlepšení situace ve vztahu k státu. Tyto návrhy budou předloženy cestou Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru Bezpečnostní radě státu. http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/tiskovy_servis/tiskove_zpravy/zavery_ze_cvicen i_blackout_2014.html 4

22 0

4

22 0

Finanční zdroje granty obnovy a vlastnické poměry Finanční podpora obnovy statku V souvislosti s OUV nejde jen o financování obnovy památek, ale i jiné, zejména investiční, počiny, které se týkají kvality zachování části 001, např. řešení dopravy, protipovodňové ochrany apod.

118 | 171


Financování investic, oprav a údržby památkového fondu a dalších objektů v historickém jádru Prahy je zajišťováno z řady zdrojů – veřejných i soukromých. I když se stále více výdajů přesouvá do soukromého sektoru, vlastníkem téměř 75 % rozlohy historického jádra Prahy (zejména veřejně přístupných a vodních ploch, pozemkových parcel, komunikací atd.) je veřejný sektor. Ten je také významným vlastníkem nemovitostí a zapsaných nemovitých kulturních památek na daném území. Hlavní město Praha spolu s městskými částmi a městem kontrolovanými subjekty vlastnického práva vlastní bezmála 41,5 % rozlohy území historického jádra Prahy. (viz příloha 18) Význam a podíl veřejných zdrojů jak na obnovu, údržbu a opravy památek, tak i na řízení a usměrňování dalšího rozvoje území historického jádra Prahy je zásadní. Kromě investování do nemovitostí v majetku veřejného sektoru či financování investic ve veřejném zájmu slouží prostředky z veřejných zdrojů rovněž k účelnému doplnění zdrojů soukromých investorů, jež jsou vkládány do investic na území historického jádra Prahy. Památkově chráněný objekt (zapsaná kulturní památka) nebo území na Seznamu světového dědictví mají možnost čerpat finanční prostředky z veřejných zdrojů – zejména ze speciálních dotačních programů spravovaných Ministerstvem kultury. Jde například o Program záchrany architektonického dědictví, Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón a další. Zvláštní podpora těmto památkám plyne i z grantových programů hlavního města Prahy. Největšími investory využívajícími veřejných zdrojů jsou, kromě hlavního města Prahy, také Správa Pražského hradu a další instituce státní správy a samosprávy. Důležitými zdroji financovaní jsou v posledních letech fondy Evropské unie. Uplynulých přibližně 15 let přineslo historickému jádru Prahy nezanedbatelný soubor pozitivních investičních počinů, často právě v oblasti obnovy a ochrany kulturního dědictví. Opět je však nutné připomenout vícekrát zmíněnou skutečnost, že růst stavebních investic měl z hlediska památkové péče i své negativní stránky projevující se například radikálními přestavbami některých objektů, zásahy do střešní krajiny a podobnými jevy.

Management plán v této souvislosti apeluje na užší spolupráci vlastníků, investorů, správců památek a odborné organizace památkové péče při financování a opravách či údržbě památkového fondu. V listopadu 2011 schválilo Zastupitelstvo hl. m. Prahy poskytnutí grantů hlavního města Prahy na rok 2012 vlastníkům památkově významných staveb a objektů a vlastníkům památkově významných církevních objektů v majetku církví a náboženských společností v celkové výši 53 247 000 Kč (c. 2 662 350 USD). Objem skutečně vyplacených grantových prostředků za rok 2012 činil 48 094 000 Kč (c. 2 404 700 USD), z toho na území Historického centra Prahy (C 616-001) 14 930 000 Kč (c. 746 500 USD). V roce 2012 poskytlo Ministerstvo kultury prostřednictvím uvedených dotačních programů i investic na obnovu památkových objektů na území Historického centra Prahy (C 616-001) prostředky ve výši celkem 181 563 000 Kč (c. 9 078 150 USD). Pro rok 2013 byla pro tyto účely vyčleněna celková částka 312 868 000 Kč (c. 15 643 400 USD). Na rok 2013 schválilo Zastupitelstvo hl. m. Prahy v listopadu 2012 poskytnutí grantů hlavního města Prahy vlastníkům památkově významných staveb a objektů a vlastníkům památkově významných církevních objektů v majetku církví a náboženských společností v celkové výši 45 000 000 Kč (c. 2 250 000 USD). Objem skutečně vyplacených grantových prostředků za rok 2013 činil 27 306 350 Kč (c. 1 365 318 USD). Další drobnější finanční prostředky na obnovu památkového fondu v Praze poskytují jednotlivé Městské části,

119 | 171


Pro správu areálu Vyšehradu, národní kulturní památky a druhého nejvýznamnějšího (vedle Pražského hradu) hradního areálu (pevnosti) na území Historického centra Prahy (C 616-001), zřídilo hl. m. Praha příspěvkovou organizaci Národní kulturní památka Vyšehrad s další grantovou podporou. Řada významných staveb a areálů a území Historického centra Prahy je v majetku státu a je spravována buď jeho úřady přímo, nebo jimi zřizovanými organizacemi:

Ze státních institucí, které mají ve správě významné památkové objekty, jejich soubory či areály, zaujímá zvláštní místo Správa Pražského hradu, příspěvková organizace Kanceláře prezidenta republiky, která disponuje vlastním rozpočtem. ve výši 310 692 000 Kč (c. 15 534 600 USD). Pro rok 2013 byla pro tyto účely vyčleněna částka 230 000 000 Kč (c. 11 500 000 USD). Mnoho významných staveb je v péči organizací zřizovaných Ministerstvem kultury ČR, Národní muzeum, Národní divadlo nebo Národní knihovna: Muzeum dlouhodobě připravovalo celkovou opravu a restaurování své historické budovy. V letech 2012-13 investovalo do obnovy a restaurátorských prací již celkem c. 10 340 000 Kč (c. 517 000 USD), z toho do samotné historické budovy c. 2 612 000 Kč (c. 130 600 USD). V současnosti jsou uplatňována pravidla Dle zákona 20/1987 Sb., Zákon České národní rady ze dne 30. března 1987, o státní památkové péči (ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.)

§ 16 Příspěvek na zachování a obnovu kulturní památky ze (1) Vlastníku kulturní památky může obec nebo kraj na jeho žádost poskytnout ze svých rozpočtových prostředků, jde-li o zvlášť odůvodněný případ, příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky za účelem jejího účinnějšího společenského uplatnění. Příspěvek může poskytnout i tehdy, nemůže-li vlastník kulturní památky uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky. (2) V případě mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky může na obnovu kulturní památky poskytnout ze státního rozpočtu příspěvek ministerstvo kultury buď přímo, nebo prostřednictvím krajského úřadu, nebo prostřednictvím obecního úřadu obce s rozšířenou působností. (3) Podrobnosti o poskytování příspěvku na zachování a obnovu kulturní památky stanoví obecně závazný právní předpis - památkový zákon. Tento zákon není vždy plně uplatnitelný z důvodu nedostatku finančních prostředků a musí být doplněn dalšími grantovými systémy. Jeho naplnění není na území ČR plně reálné a je poplatné době před rokem 1989. Podpora je pak zajišťována grantovým a jiným dotačním systémem. 4

22 0

Přímá nefinanční externalita Management plán v této souvislosti doporučuje užší spolupráci vlastníků, investorů, správců památek a odborné organizace památkové péče při předprojektové a projektové přípravě oprav či údržby památkového fondu a především podporu návratu kulturního obsahu a jejich relevantního využití a zapojení do prostředí historické městské krajiny. Kvalitní obsah a funkce jsou zárukou udržitelné prosperity vitality a údržby památkového objektu, které jsou ve své formě nefinanční externalitou podporující identifikaci a posílení kvality vnitřního obsahu památek. Podpora identifikace a tak podpora přímé a motivované a poučené údržby statku v synergickém zápoji se svým prostředím.

120 | 171


4

23 0

Vzdělávání a osvěta v oblasti památkové péče Vstupní hodnotou kvality péče by mělo být vzdělání, které by mělo vést k odbornému posuzování umělecko-historické a řemeslné kvality a odmítání nevhodných materiálů a struktur, tak i historizujících forem a prostorových chyb poškozujících komplex památky a zápoje do současného prostředí. Dehonestující je naplnění nevhodným obsahem. Obsah je související prostředí památky. Pouhá přítomnost památkáře bez architekta nesmí vést k historismu a kýči absencí profesionality a především citu a vkusu podmíněného kulturním rozhledem v současném světě kultury. Řešení musí vycházet z vyváženého poučeného dialogu a věcné a podložené argumentace. Výchova kvalifikovaných pracovníků památkové péče je náročným a dlouhodobým procesem, v němž hrají důležitou úlohu různé formy postgraduálního vzdělávání. Jejich garantem je především odborná organizace státní památkové péče – Národní památkový ústav a další formy doktorandského univerzitního studia Základním pilířem musí být vysoká profesionalita památkové péče, která rozhoduje o prohlášení věci za památkově chráněný objekt. Důraz musí být kladen na vědeckost metod při rozhodování o památce. Předmětem diskuze připravovaného památkového zákona je požadavek na certifikovanou kvalifikaci zpracovatelů stavebně - historických a restaurátorských průzkumů, sloužících jako podklad pro rozhodování památkové péče. Managementplán ukládá zúčastněným stranám v přípravě a procesu obnovy objektů, prostředí historického centra a oblasti ochranného pásma aby byl vždy přítomen kvalifikovaný architekt zpracovávající návrh a projektovou dokumentaci a byl obligatorně přítomen jako autor při dohledu na realizaci stavby. Objekty v historické krajině města je třeba považovat vždy za architektonicky významné. Památkář není a nemůže být projektantem památky, jak je tomu často nyní bez architekta. Památkář musí být jenom a především advokátem památky. Proces obnovy je ve své vnitřní podstatě tvůrčím procesem rozkrývání a posilování vnitřního jazyka památky a nemůže se jednat o mechanický proces nediferencované ochrany. Proces schvalování tak musí být vždy vyvážený a zastupoval jak tvůrčí současnosti, tak ochrannou stranu procesu obnovy, zvláště při formulaci novotvaru. Požadavkem na kvalitu památkové péče musí být relevantní praxe referenta, který ba měl být při konzultacích s a architekty svou úrovní partnerem na vysoké profesionální úrovni. Prohlášení za památku by mělo být stvrzováno certifikovanou autoritou. Jen tak může být veden dialog na odpovídající odborné úrovni. Kvalifikované rozhodování o míře konzervace a způsobu renovace by měly být nástrojem pro vytvoření dokumentačních listů památky s přesným vyhodnocením kvality, popisem stavu, jeho hodnot a způsobu renovace. Tento dokumentační list by měl být u nemovitých památek zveřejněn síti GIS jak je tomu v zahraničí a tato informace o věci s přidanou kulturně historickou hodnotou by měla být přístupná jako veřejný kulturní statek společnosti. V současnosti je připravováno nové znění památkového zákona., kde je v širších mezinárodních konotacích možnou snahou implementace památkové péče do mezirezortního integrovaného systému včetně životního prostředí. Integrující podmínkou je koordinace rezortů subjektem, kterým by v současné situaci mělo být Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Ministerstvem kultury, které by mělo v budoucnosti integrovaný postup zajišťovat. Toto téma je v současnosti předmětem diskuzí rozšiřujících širší zapojení a tak i kvalifikaci pam. péče, která by měla být připravena na tento proces. Smyslem by měla být komplexní ochrana a rozvoj nad rámec památkového zákona. Přes uvedené snahy a projekty nejsou vzdělávací a osvětové programy pro profesionální a laickou veřejnost dostatečně rozvinuty a zasluhují do budoucna systematičtější pozornost, než jaká jim byla doposud věnována.

121 | 171


S integrací je spojená i nutná užší spolupráce a kvalifikovaná koordinace s oblastí cestovního ruchu, který je ve své podstatě průmyslem, který je třeba považovat za pozitivní až do úrovně prosperity komplexní hodnoty památky a života ve městě. Průmysl, jako každý jiný, nemůže však exploatovat památku přes určitou mez. Památka je vyčerpatelná přehlcením nekoordinovaným turismem. Osvěta a programy musí motivovat ke vzdělanosti a tak k respektu ke kulturním hodnotám místa a podporovat přirozený život města v jeho vertikálách a horizontálách a ne ho mýtit s tabulkovým výčtem % růstu návštěvnosti deklarující nikoli prosperitu památky samotné, ale její ohrožení. Ukazatelem by měla být návštěvnost kulturních institucí a expozic světové úrovně, motivující k rekurzivitě návštěvnosti. Tomu by měla sloužit nová meziresortně koordinovaná strategie města a relevantní analytické nástroje. Příležitost je v připravovaném Strategickém plánu Prahy.

122 | 171


rejstřík opatření

realizační program ochrany a rozvoje památky

123 | 171


Text DOPORUČENÍ Historické městské krajiny UNESCO (kráceno)

TEXT naplení doporučení MGP :

(a) provést komplexní průzkumy a zmapování přírodních, kulturních a lidských zdrojů daného města;

Je prováděno v procesu tvorby nového Metropolitního plánu. MGP doporučuje prohloubit analytické nástroje UAP v oblasti HCP a OP s cílem definovat oblasti ohrožení dle SWOT MGP a zjistit potenciál v oblastech možné diverzifikace rizik v oblasti a jejich přesunutí vně této oblasti do pásma potenciálu "mezikruží města s potenciálem posilování lokalit v OP a navazujících oblastech Byla provedena velmi hluboká analýza s odborníky urbanismu, politiky a turismu a kultury. Na základě, kteří byly specifikovány hodnoty a jejich ohrožení. Jedná se o oblasti Kultury, ohrožení turismem, ohrožení ztrátou městskosti vznikem vnitřní periferie. Jako účinné se jeví nástroje diverzifikace rizik formou diverzifikace nabídek a jejich intenzifikace v oblastech ve vazbách na HCP a OP .

(b) za pomoci aktivního plánování a konzultací zainteresovaných stran dosáhnout shody v tom, jaké hodnoty je třeba chránit, aby mohlo dojít k jejich předání budoucím generacím, a dále stanovit atributy, které jsou nositeli těchto hodnot;

(c) posoudit zranitelnost těchto atributů vůči socio‐ekonomickým tlakům a dopadům změny klimatu; (d) začlenit statky kulturního dědictví a jejich status vulnerability do širšího rámce rozvoje měst, který označí citlivé oblasti, u nichž je třeba věnovat velkou pozornost v průběhu plánování, koncepce a provádění územního plánování;

Zranitelnost těchto atributů byla posouzena ve SWOT analýze MGP. A dále v diskuzi před zahájením práce na MGP. V koncept či MGP je chápána strategie ve smyslu iniciace společnosti k intenzifikaci horizontální kultury města ve smyslu obnovení struktur občanské společnosti v posttotalitní době a tak přirozenou kultivací za současné finanční podpory města. Finančním nástrojem budou grantové systém a otevřené fondy, které budou připraveny MHMP.

(e) určit prioritní opatření u akcí zaměřených na ochranu a rozvoj; (f) založit vhodná partnerství a místní správní rámce pro každý předpokládaný projekt na ochranu nebo rozvoj, jakož i vypracovat mechanismy pro koordinaci nejrůznějších činností mezi různými aktéry, veřejnými a soukromými;

Ve smyslu iniciace MGP vyzývá ke zmapování potenciálu v vzniku kulturních clusterů uvnitř HCP a podpory v další struktuře města. Tyto clustery by měly být nositeli kulturního rozvoje v oblastech a tento rozvoj pak i podporovat konkrétními projekty, zajišťující jejich "umístění ve struktuře města.

velkému počtu nových tlaků, včetně níže uvedených: Urbanizace a globalizace Některé historické městské oblasti ztrácejí svou funkčnost, tradiční úlohu a obyvatelstvo. Pojetí historické městské krajiny může napomoci při řízení a zmírňování těchto dopadů.

Historická městaká krajina je zdrojem identifikace společenství uvnitř její struktury a dle významu odkazovatelná na další identifikační souvislosti vně tato území. SWOT analýza nastiňuje příležitosti stabilizace těchto struktur v historické krajině a zastavení gentrifikace. Možnými nástroji jsou nové Pražské stavební předpisy nastavující původní ‐ lidské měřítko do prostoru města. Tyto nástroje budou využity v dalších navazujících nástrojích ÚPD s cílem nastavit 3 D města a obnovit koncepci kompozice města tak, aby byl a zajištěna jeho obytnost a komplex kvality OUV a QOL.

Rozvoj řádně řízeny prostřednictvím pojetí historické městské krajiny, pak jsou nové funkce jako např. služby a cestovní ruch, důležitými ekonomickými iniciativami, které mohou přispět k blahobytu komunit a k ochraně historických městských oblastí a jejich kulturního dědictví, a zároveň s tím zajišťovat ekonomickou a kulturní rozmanitost a rezidenční funkci. Nevyužití těchto příležitostí vede ke vzniku neudržitelných a života neschopných měst, stejně tak jako jejich realizace nevhodným a nepatřičným způsobem vyústí ve zničení dědictví a v nenahraditelné ztráty pro budoucí generace.

Je třeba ve smyslu rozvoje chápat komplex kultury a prosperity jako vzájemně se ovlivňující socioekonomický prostor města, který viditelnými a neviditelnými prostorovými vztahy ovlivňuje konečnou QOL a OUV statku. Ve smyslu hierarchie kultury k prosperitě lze takto asociovat vazbu PK ‐ prosperita kultury, KP ‐kulturní prosperita, PP potenciál prosperity. Tyto komplexy lze situovat do jednotlivých vrstev města dle významů lokalit se středem v HCP. Nástrojem k jeho umístění je Strategický plán, MP. Z těchto důvodů je třeba nastavit i diskusní platformu se širokým spektrem odborníků a odborníky na památkovou péči. Organizaci této platformy náleží OPP MHMP a Radě památky a IPR.

Životní prostředí Obavy o životní prostředí, zejména pak obavy týkající se spotřeby vody a energie, si žádají o metody a nové modely městského života postavené na ekologicky citlivých politikách a praxi, mající za cíl posílení udržitelnosti a kvality městského života.

Pro oblast ŽP a QOL ve vztahu k HMK je třeba nastavit indikátory kvality. Data vyhodnovcovat ve s myslu předem nastaveného cíle, kterým je ideální model města s komplexem hodnot OUV, QOL. Těmito indikátotry je sběr dat z oblasti ŽP, ale také z oblasti socioekonomiskáé sféry, včetně turistického ruchu, který je pro městoi přínosem, ale také hrozbou. Je třeba zajistit mezirezortní spolupráci odborů MHMP a IPR ve smyslu monitoringu a skomplexního vyhodnocení. POdmínkou je spolupráce s e zahraničními odborníky, VŠ a aplikovanou praxí. Jedná se o potenciál grantového projektu. Sublimace výsledků je kondenzovat ve stratehgii města v SP, MP.

Ty mohou být krátkého trvání, avšak mohou mít dlouhotrvající účinky. Pojetí historické městské krajiny může přispět k řízení a zmírňování těchto dopadů.

124 | 171




III. POLITIKY vyváženost kulturních a přírodních hodnot v městském prostředí.

chrana městského dědictví by měla být začleněna do plánování a praktik obecné politiky a do politik týkajících se širšího městského kontextu. Politiky by měly poskytovat mechanismy pro vyvážení ochrany a udržitelnosti v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Speciální důraz by měl být kladen na harmonické spojení historické městské zástavby a současných zásahů.

strategie ochrany dědictví měst do národních rozvojových politik a agend v souladu s pojetím historické městské krajiny. V mezích tohoto rámce by místní orgány měly vypracovat plány rozvoje měst zohledňující hodnoty dané oblasti, včetně hodnot krajiny a jiného dědictví, a s nimi související prvky.

Veřejné a soukromé zainteresované subjekty by měly spolupracovat mimo jiné prostřednictvím partnerství tak, aby zajistily úspěšnou aplikaci pojetí historické městské krajiny.

začlenit pojetí historické městské krajiny do svých strategií, plánů a operací. vymezení, vypracování, provádění a posouzení politik ochrany dědictví měst. Tyto politiky by měly vycházet z aktivního přístupu všech zainteresovaných stran, koordinovaného z hlediska institučního i sektorového.

Politickým úkolem pro město je především konstruktivní a společná dohoda nad společnými hodnotami, kterými je komplex OUV a QOL, chápaný v dalších konotacích společnosti, její kultury a hmotné struktury města. V této oblasti musí panovat shody napříč politickým spektrem. Dohoda musí zajistit nespekulativní nástroje správa města, kterými je zásadní dokument rozvoje, Strategický a MP. Orientace na budoucnost a prověření jeho proveditelnosti studií je podmínkou jeho udržitelnosti v čase. Harmonie a vyváženost zásahů do HMK je předmětem strategie města, která musí vyžadovat především kvalitu těchto záshů, kterou může zajistit v elitní mkulturním prostředí jen nejvyšší kvality architektury. Která nemuí být vždy vidět. Kvalitu mohou zajistit architektonické soutěže v na veřejná prostranství a objekty města. Strategie soutěží je předmětem zpracování IPR, KVP. S očekávaným horizontem 2015.

Strategie ochrany bude součástí MP, Principem ochrany HMK bude diverzifikace rizik a zapojení přírodního rámce krajiny, který je v případě prahy součástí centrální linie města, kterou je řeka. Fenomén řeky je příležitostí rozptýlení přetížení města. Další obalstí je SJM, která se más tát obalstí humanizované linie, nabízející příčné propojení lokalit a HMK. Zásadní prsotupnost llinie SJM je trategickým dlouhodobým úkolem města MGP navrhuje vytvořit širokou trvalou diskuzní platformu rozvoje města. Iniciační jsou současné "ozvuičné desky města", kteráé pravidelně rozkrývají probelmatiku města a navozují partnerskou diskuzi, která dále prostupuje politickou a odbornou veřejností. Tyto diskuze je důležitým procesem obrody spoelčnosti a komplexu hmotné a nehmotné kultury města a jeho prosperity. Pojem HMK se stane součástí s dokumentů města. Koordinace politiky managementu ochrany a rozvoje kulturního dědictví bude součástí nepolitických programů napříč politickým spektrem.

IV. NÁSTROJE Nástroje občanské angažovanosti, mezikulturní dialog tím, že se dozvídají od komunit o jejich historii, tradicích, hodnotách, potřebách a touhách a tím, že umožňují mediaci a vyjednávání mezi střetávajícími se zájmy a skupinami.

Kulturní politika města a z ní plynoucí strategie kultury MHMP a MČ musí být deklarovány v dokumentu strategie kultury, který musí být podložen socioekonomickou studií a doprovázen průzkumem s průběžným sběrem dat a jejich vyhodnocením. Cílem je navšování především kvality kultury s cílem nepodléhat tlaku obsahové levnosti. Strategie musí být kulturu povyšující s ohledem na odkazované kultrurní vertikály, sublimující kulturu v horizontále města. Platí proces komunikace a konsolidace legislativného a socioekonomického rámce s konstrukcí příležitostí a zpěté vazby monitoringu. Rezorty kultury a památkové péče s přesahem do idikace lokalit města s indikací jejich charakteru a jeho kulturního posílení.

Nástroje zaměřené na znalosti a plánování nástroje by umožnily dokumentaci a mapování kulturních a přírodních charakteristik. Průzkumy dopadu na dědictví, společnost a životní prostředí by měly být využity, aby podpořily a usnadnily procesy rozhodování v rámci udržitelného rozvoje.

Nástroje mapování a implementace dat do systému GIS je předmětem koordinace IPR. Je třeba vyhodnot cíl, k jakému budou data sk loužit ve vztahu k Mpa dalším nástrojům rozvoje města.

Regulační systémy a regulační opatření zaměřená na ochranu a řízení hmotných a nehmotných atributů dědictví měst, včetně jejich sociálních, environmentálních a kulturních hodnot. Tradiční a zvykové systémy by měly být dle potřeby uznávány a posilovány.

Cílem je posilovat vnitřní obash města, nehmotnou kulturu, zajišťující vystavěné prostředí v jeho nejlepší kondici a kvalitě. Socioekonomické a kulturní prostředí a vzdělání jsou nástroji, které synergicky kultivují hmotné kulturní dědictví. Vzdělání k tradici ve smyslu kontextuálního chápání prostředí a jeho zápoj do kosmpolotního rámce zajistí kulturní nadhled a kvalitu přidané vrstvy současnosti. Regulace ve smyslu motivace. Motivací jsou kreativní příležitosti. Příležitosti jako součást programů v gesci občanské společnosti za podpory správa a samosprávy města. Příležitostí je i nastavení veřejného prostoru města k sublimaci dějů . Viz MVP, IPR.

finančních nástrojů podpora inovativnímu rozvoji generujícímu příjmy a vycházejícímu z tradic měly být efektivně využívány k posílení soukromých investic na místní úrovni. Mikroúvěry a jiné flexibilní financování na podporu místních podniků, jakož i celá řada modelů partnerství jsou také ústřední pro zajištění finanční udržitelnosti pojetí historické městské krajiny. V. BUDOVÁNÍ KAPACIT, VÝZKUM, INFORMACE A KOMUNIKACE

Finanční nástroje by měly mít charakter iniciační, ve smyslu připravené návaznosti dalších motivujících příležitostí a výsledků Cílem je pak jejich dlouhodobá stabilita, udržitelnost.

Budování kapacit by mělo zapojit hlavní zainteresované strany: komunity, osoby přijímající rozhodnutí a odborníky a manažery s cílem napomáhat porozumění pojetí historické městské krajiny a jeho provádění. Účinné budování kapacit závisí na aktivní spolupráci těchto hlavních zainteresovaných stran, zaměřené na přizpůsobení provádění tohoto Doporučení regionálním kontextům za účelem vymezení a propracování místních strategií a cílů, akčních rámců a plánů mobilizace zdrojů.

Kapacity ve smyslu ve institucí "vertikální kultury" v podobě garlerií, muzeí, a navazujících kulturních výzkumných pracovišť. Tyto instituce musí konat ve vzájemné sysnergii a umocňovat účinek svého působení s cílem intenzity, kvality komunikace. Tento proces musí být koordinován. Koordinaci zajistí mediátor.

125 | 171




zaměřit na složité vrstvení městských sídel za účelem identifikace hodnot, pochopení jejich významu pro komunity a jejich komplexní představení návštěvníkům. Akademické a univerzitní instituce a další výzkumná centra by měly být podněcována k tomu, aby prováděly vědecký výzkum týkající se aspektů pojetí historické městské krajiny a aby spolupracovaly na místní, národní, regionální a mezinárodní úrovni. Je zcela zásadní zdokumentovat stav městských zón a jejich vývoj, umožnit hodnocení návrhů na změnu a zdokonalovat dovednosti a postupy ochrany a řízení.

Synergie a koordinovaná spolupráce všech výzkumných pracovišť se zapojením do aplikací praxe. Koordinace a komunikace výsledků. Jako podmínka grantové podpory.

využití informačních a komunikačních technologií s cílem zdokumentovat, pochopit a prezentovat složité vrstvení městských oblastí a jejich základních složek. Sběr a analýza těchto dat jsou základní součástí znalosti městských oblastí. Pro komunikaci se všemi sektory společnosti je obzvláště důležité oslovit mládež a všechny nedostatečně zastoupené skupiny za účelem posílení jejich účasti.

Jako součást grantové podpory navrhuje MGP segment medializace. Podmínkou podpory sběru dat musí být cílená znalost jejich využití a motody jejich vyhodnocení ověřeny praktickým modelem reality ajejího trendu a vyhodnocení trendu.důsledku. Tento proces musí být podmínkou vyhodnocení smysluplnosti. a jsou hlavním motivačním argumentem k zapojení jedinců a oslovení výsledjmky veřejnosti.

VI. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE umožnit pochopení pojetí historické městské krajiny veřejností a její zapojení do provádění tohoto pojetí prostřednictvím šíření nejlepších postupů a poučení z různých částí světa za účelem posílení sítě sdílení znalostí a budování kapacit.

MGP v situaci posttotalitní společnosti doporučuje ptrohlubování mezinárodních vazeb a výměny zkušeností . Význam je ve spolupráci na vysoké institucionální úrovni ‐ konference a, vyýstavy. Významná je také sublimace těchto aktivit v horizontále města. Cílem pak je synergie společenství a lokalit, spojených v současnosti lokální a kosmopolitní kulturou. Mezinárodní Programy a místní akce medializované v prostředí sociálních sítí zajišťující bezprostřednost aktivity místa a oživení a naplnění prostředí města.

podporovat mnohonárodní spolupráci mezi místními orgány.

dtto . Směr implementace Významu HMK musí být vědomý a následně vyváženě doplněn přidanou hodnotou současnosti, rozvíjející kulturní dědictví jako celek. Z toho plyne smysluplná kritická reflexe co je kulturní současnost? idikátory, jak je analyzovat a k čemu použí v reflexi místa v kosmopolitním prostředí. Cílem je podpora vertikální a hotrizontální kultury v HCP a navazujících lokalitách OP za současné motivace a podpory její materiální obnovy. Předpokladem je vize a znalost obsahu a formy cíle pro nastavení tvaru nástroje. Podstatou je Celostní vnímání obsahu a formy města, jeho proměnlivosti v čase. Celostní vnímání nastavuje i mezinárodní platformu, z které budou nastavovány formy měkkých a tvrdých nástrojů optimálizující skrytý tvar budoucnosti. Mezinárodní souvislosti nastavují širší kontextuální rámec podstaty tradice a vysvětlují podstatné.

Mezinárodní agentury pro rozvoj a spolupráci členských států, nevládní organizace a nadace by měly být podněcovány k tomu, aby vypracovaly metodologie zohledňující pojetí historické městské krajiny, a uvedly je v soulad se svými programy a projekty pomoci pro městské oblasti.

Ochrana měst se neomezuje na zachování jednotlivých budov. Pohlíží na architekturu jako na jeden z prvků celkového městského prostředí a činí z ní tak komplexní obor zahrnující mnoho aspektů. Z definice plyne, že ochrana měst je jádrem plánování měst.

Ochrana a plánování měst se neomezuje na jednotlivosti. Ale zhodnocuje město jako prostorový celek. Cílem je udržení fenomenu města, lidského měřítka a městskosti s autributy OUV a QOL. Celost neznamená komplikovanost a nadřazení mnohanevýznamných jednotlivostí nad celek. Z těchto důvodů jsou nadřazené aspekty MP a v budoucnosti následujících regulačních plánů lokalit, které svým nadřazením a významu jsou svým posláním vyšší. Integrita ve vztahu k HCP je podmínkou kvality celku. To však nepetrifikuje paušalizaci, která se musí rozpadnout ve schopnost rozlišovat podstatné od nepodstateného. K tomu musí sloužit nový památkový zákon, který je připravován. Ten by měl také vycházert z ceslostního chápání a vytvářet tak i vlastní hierarchii kategorií hodnot, jak je tomu v zahraničních příkladech pam. zákona. Stejně tak u zahraničních územních plánů a stavebních předpisů, které jsou inspiračním zdrojem nové dokumenty Prahy. Podpůrným je stejně tak pro MGP doporučení UNESCO o HMK. Inegrita a provázanost těchto dokumentů je povinností uloženou tímto MGP.

126 | 171



Pojetí krajiny (Landscape Approach) (převzato od IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody a WWF – Světového fondu na ochranu přírody) Pojetí krajiny tvoří rámec pro přijímání rozhodnutí v oblasti ochrany krajiny. Pojetí krajiny napomáhá při přijímání rozhodnutí ohledně vhodnosti konkrétních zásahů (například nové silnice nebo výsadby) a umožnuje plánování, vyjednávání a realizaci činností v rámci celé krajiny.


Krajina je chápána jako přírodní prostředí s kulturní stopou ‐ kulturního významu ‐ člověka. Není divočinou, kterou se v poslední době ústupem člověka z krajiny jako jejího hospodáře detailu. Mluvíme o ústupu kulturní krajiny. Z hlediska ekonomie setrvání člověka v krajině a jeho přerušení vztahu ve smyslu jeho aktivní přítomnosti, je třeba nově definovat co je současná kulturní krajina, co je nová divočina a přechud těchto fenoménů do prostoru městské krajiny a zvláště do HMK. Zvláštním případem je vznik vnitřní divočiny v prostoru vnitřní periferie např SJM, pozemky bývalých vlakových seřadišť a pod. Nastává otázka, zda ochrana formou přírodní ochrany není z etického pohledu smysluplnější než setrvání v ochraně fyzicky neudržitelné památky nástrojem památkové ochrany, podmíněné nerealistickou investicí. Prohlášení za "přírodní (industriální) park je známo v zahraničních příkladech. Je to otázka konsenzu zpracovatele MP a dalších rezortů, kterých se komplex kultury prostředí a místa týká a které je třeba analyzovat z hlediska současných trendů nefinanční ekonomie ‐ externalit komlexu OUV a QOL. tento proces vyváženosti fenomenů považuje MGP za nutný a ukládá jeho další rozpracování na diskuzní platformě ozvučné deska a následujících panelů města.

Historická městská krajina Prostředí (převzato z Xi’anské deklarace ICOMOS) Prostředí stavby, lokality nebo oblasti dědictví je vymezeno jako bezprostřední a širší prostředí, které je součástí jeho významu a osobitého charakteru nebo k nim přispívá. Kulturní význam (převzato z Australské charty z Burry ICOMOS) Kulturní význam znamená estetickou, historickou, vědeckou, sociální nebo duchovní hodnotu pro minulé, současné a budoucí generace. Kulturní význam je součástí místa samotného, jeho hmoty, prostředí, užití, asociací, významů, záznamů, souvisejících míst a objektů. Místa statky dědictví mohou mít celou řadu hodnot pro různé jednotlivce nebo skupiny.

127 | 171


oblast

REJSTŘÍK OPATŘENÍ MANAGEMENT PLÁNU

KONCEPT 14|11|17

kapitola v MGP

problém / hrozba

Integrované rozhodování a plánování

proces

oblast

práce na MGP

kap 4 kap 4 kap 4

29 finance

4133

Finance

cíl

nástroj

dokument

Projekt regulace řeky v HCP oblast 001 vodnímiu díly měnícími charakter Okamžité zastavení projektové činnosti , zastavení procesu schvalování HCP, navýšení zpolavnosti řeky, s důsledky poškození OUV a QOL, Vznik finanční podpory projektu zplavnosti vodní cesty v HCP. lodní magistrály, navyšování přetěžování centra disneylandizací prostoru řeky hlukem a provozem. Primárním cílem je lokální splavnost centrální oblasti Prahy pro turistický provoz.

Okamžitá koordinovaná intervence všech ministerstev do procesu schvalování projektu v gesci ministerstva dopravy. Jednání na vládní úrovni a MHMP. 5eka musí být regulována v oblasti stavby , provozu a jejím využíváním . Nesmí podporovat přetěžování centra HCP aa měnit prostorový charakter - OUV . Ohrožena hodnota QOL

Jednat !

Nedostatečná spolupráce zaiteresovaných subjektů. Chybějící koordinace a integrované plánování všech zúčastněných. Absence Rady moudrých s vyváženým zastoupením profesí tvůrčí architektonické, konzervační - historické , infrastrukturální - inženýrské obce . Dle příkladu rady moudrých Vídeň a ostatní města. Příliš mnoho jednostranných rad architektů nebo památkářů bez vzájemné koordinace a dohody. V tomto prostředí bez koordinace vznikají nekoordinované inženýrské stavby infrastruktury města. Objektový smog, dopravní stavby , "zachatrčení města" nekvalitní architektura... atd

osvěta, publicita

korupce Integrovaný přístup celostní přístup Absence komunikovaných a sdílených resortních koncepcí. Nevyvážená podpora obnovy v oblasti PPR

Realistická a účinná formulace komplexní vize rozvoje města. generely resortů Vytvoření otevřeného "fondu obnovy" památkových objektů s možností účasti soukromých subjektů. Vytvoření manuálu cen na vyhodnocení finančního příspěvku z fondu obnovy Vyhláška nebo úprava památkového zákona. Nebo metodika udělování podpory. na krytí nákladů převyšujících běžnou údržbu objektu.

30 finance

FHC

Absence kriterií rozlišujících rozdíl mezi standardní údržbou a nadstandartem obnovy památky.

58 projekty

Gentrifikace

Stabilizace sociální struktury v HCP, zastavení gentrifikace

59 projekty

G

Stabilizace sociální struktury v HCP, zastavení gentrifikace

67 vlastnictví

G

Zastavení nebo zpomalení gentrifikace revitalizace města.

69 diversifikace

G

Úpadek v centrálních lokalit města, tvorba vnitřních periferií, nekvalita parteru.

71 koordinace

G

Úpadek v centrálních lokalit města, tvorba vnitřních periferií, nekvalita parteru. Velké množství prázdných objektů držených v centru měst za účelem spekulace Gentrifikace PPR. Snižování počtu obyvatel v PPR.

26 diversifikace

4115

27 diversifikace

212212; 4115;

8 SJM

4113; 3315; 213; 2132; 4122

Historické centrum Prahy HCP

konsolidace

Infrastruktura

Aktuální a účinný management správy staku, zapojení kompetentních subjektů do tvorby materiálu. Za ustanovení r Rady moudrých jako překlenovací politické Rady města . Restrukturalizace stávajících rad (Rady památky, OPP MHMP , Gremiální rady IPR, Rady expertů OPP MHMP na rady s vyváženým zastoupením profesí schopných konstruktivní dohody.

Periferie uvnitř města v podobě okolí severojižní magistrály. Koncentrace bezdomovců. Celková pauperizace oblasti. Rozdělení města. Upadající oblast zahrnuje - Hlavní nádraží, příchod z nádraží do města je dehonestující pro všechny návštěvníky Prahy přijíždějící vlakem.

128 | 171

Podpora sociálních aktivit budujících i ve velkoměstském prostředí sousedské vztahy. Podpora inovativních projektů typu „Městské zásahy“ nebo experimentálního ověřování nekonvenčních možností využití veřejných prostorů. Podpora stálého bydlení tím, že se i v centru udrží funkce sloužící rodinám širokému generačnímu spektru. Rodiny s dětmi a staří lidé. Provést inventuru veřejných prostorů v tomto území s určením možností jejich nového využití a úprav; vypsat architektonické soutěže na ty, kde se řešení ukáže jako aktuální Kombinace dlouhodobě připravovaných strategií a rychlých iniciačních projektů Deblokace prázdných objektů držených pro spekulaci. Možnost veřejné aukce nebo jiného prostředku při neúdržbě objektu. Zastavení úbytku bytového fondu rekolaudacemi, kontrola a dohled nad "skrytými" hotely. Obnovení příležitosti obnovy a výstavby malých bytů dle obvyklých standard ve struktuře historického města, v možných prolukách s obvyklou odstupovou vzdáleností. Snížení povinnosti počtu parkovacích stání na vlastním pozemku a tak "povinného " přetěžování města auty. Zvýšení kvality života v centru. potlačení výstavby a obnovy velkých rezidenčních bytů. Podpora kvalitního bydlení v malých bytech v centru města.

Koncepce bytové politiky, ochrana bytového fondu, návrh Strategie rozvoje veřejných protranství návrh Strategie rozvoje veřejných protranství

Funkční regulace - územní plán / regulační plán. Zkvalitnění parteru dle Manuálu tvorby veřejných prostranství. Návrh Strategie rozvoje veřejných protranství. Úprava legislativy dle vzoru měst Evropy; daňové a další finanční a nefinanční nástroje. Ponechat v platnosti nové Pražských stavebních předpisů (nařízení č. 11/2014 sb. hl. m. Prahy). Udržení domů a pozemků v centrální oblasti ve vlastnictví města. Udržení vlivu na kvalitu nabídky v parteru města, podle vzoru Vídně: Neubaugasse Strasse der Spezialisten apod. Daňová regulace velkých bytů. Zvýhodnění malých bytů. Zvýhodnění kvalitních služeb a využití předzahrádek v PPR.

Redukce dopravy, komplexní projekt celého tělesa SJM ve vazbě na další Strategický plán, Metropolitní územní plán a stanovení objemové s funkční oblasti města. Navrhnout fáze a jejich realizovatelnost včetně financování. regulace v dostatečné podrobnosti a závaznosti, studie realizovatelnosti SJM Koordinace s projekty parteru města , připojení Hl. nádraží na centrum města a souvisejících staveb. Koordinace MHMP, IPR, Kancelář infrastruktury. a kultivace městského parteru. Dle UNESCO: „Aby z východního okraje statku Světového dědictví byla odstraněna městská dálniční infrastruktura magistrály a aby se ulice v co nejvyšší prakticky možné míře navrátily na stejnou úroveň.“ Jedná se o velmi závažnou problematiku velmi náročného dopravního uzlu. Je třeba vyhodnotit dopad jeho přítomnosti v centrální oblasti Prahy v blízkosti Václavského náměstí. Oblast má velký potenciál pro umístění kulturního clusteru významných kulturních institucí města. Je nutné připravit koncepci obnovy městské třídy na místě dnešní severojižní magistrály, včetně dočasných dílčích řešení; přednostně řešit příčné propojení PPR s vnějšími částmi, např. umožněním povrchového přechodu magistrály za bývalým Federálním shromážděním k Vinohradské.


9 Infrastruktura

4113; 4122; 3315; 33131

I

Přetížení MHD centra. Absence koordinace tras MHD a vlakových koridorů Nezvyšování míry fyzické i provozní exploatece území statku, především Strategický plán, Metropolitní územní plán a koncepce PID. Koordinace v Praze, nevyužívání potenciálu městské železnice. Přetěžování MHD aktivitami vyvolávajícími nároky na dopravu, decentralisace komerčně MHMP. dochází v trasách podvyužitého železničního spojení. administrativních zařízení v rámci celého města. Koordinované řešení MHD a vlakové - regionální dopravy a jejich synergie.

10 Infrastruktura

4113; 3315; 33131

I

Vytvoření více vrstev spojení např. pomocí železnice.

Strategický plán, Metropolitní plán a strategie DPP.

11 Infrastruktura

2123, 21212, 4113; 3315; 33131

I

Absence rychlého a efektivního spojení letiště V. Havla s centrem města. Přeprava z mezinárodního letiště se uskutečňuje autobusy nebo pomocí taxislužby. Absence kvalitního vlakového napojení Prahy na města západní Evropy.

Realizace dopravních koridorů a s tím spojené posílení významu pražského hl. nádraží s vazbou na PID. Realizace stanice 'Opera' nebo jiné koncepce dopravního uzlu MHD a mezinárodní vlakové dopravy.

Strategický plán, dopravní a ekonomické strategie ČR.

12 Infrastruktura

4113; 3315; 3318 33131

I

Přetíženost centra automobilovou dopravou.

Regulace dopravy, koordinace MHD a vlakových koridorů včetně přestupních Metropolitní územní plán, Manuál veřejného prostranství a další strategie uzlů na regionální dopravu na společných stanicích v linii jejich dotyku. IPR - KVP. Vzájemná koordinace MHMP. Humanizace veřejných prostranství města degradovaných automobilovou dopravou.

13 Infrastruktura

4113; 3315; 33131

I

50 koordinace sál mosty SJM doprava

4113

I

Kolize automobilové dopravy s pěším a tramvajovým provozem v oblasti pražských nábřeží. Absence vyvážené pravo a levobřežní komunikace přetěžuje dopravou oblast PPR.

Dopravně zklidnit pravobřežní nábřeží v úseku Národní divadlo – Palachovo náměstí. Řešení velkých investic veřejného zájmu (např. nové mosty přes Vltavu) s ohledem na ochranu mimořádné univerzální hodnoty historického jádra.

Strategický plán, Koncepce pražských břehů, Manuál tvorby veřejných prostranství. Strategický plán, MP

24 diversifikace

422;424

Kultura

Vymístění a úpadek kulturních institucí.

Udržení veřejných kulturních institucí v prostoru města. Kulturní cluster, tvorba souřadných oblastí kultury v návaznosti na okolí centra města.

Využívání budov ve vlastnictví města nebo státu pro udržení institucí (vysokoškolských, kulturních, vědeckých), které do historického centra mohou vnášet tvořivost, nápady, a obecně jiného ducha, než jaký přináší komerční a turistické využití. Strategie - Odbor kultury a cest ruchu MHMP.

25 diversifikace

4211

K

Nízká synergie školství a praxe ve vazbě na další světově významná centra. Přítomnost výzkumných a badatelských pracovišť v centrální Praze ve vazbě Koordinace školství, vědy a speciální výroby na mezinárodní úrovni. na univerzitní prostředí Prahy. Přítomnost specializovaných výrobních center Přítomnost zahraničních odborníků na školách a souvisejících odvětvích. v blízkosti Prahy. Posílení vědy a kultury v rámci mezinárodního prostředí.

32 finance

2121

K

Nekoncepční strategie podpory kultury. Podpora je nízká a nepředvídatelná. Důsledkem je neexistence dlouhodobého plánu a vyšší programové nabídky, tak i umělecké kvality.

Zvýšení dotací na kulturu, a to jak na „vysoké“ projekty, tak na drobnější promyšlené kulturní aktivity. Dosáhnout vícezdrojového a otevřeného systému financování a další podpory pro profesionální i neprofesionální oblast.

49 koncertní sál

21211

K

Absence kvalitního koncertního sálu České filharmonie.

65 tým koordinace

K

Povýšení kvality pouliční kulturní produkce.

66 tým kultura

K

Neadekvtání reklamní prezentace kul.institucí. Zahlcení veřejných prostranství masovou, prvoplánovou často nekulturní reklamou.

Jednání v koordinačním výboru pro vznik nového koncertního sálu v Praze. Strategický plán, dílčí vyhledávací a územní studie. Vůle města. Jeho umístění a prověření realizovatelnosti záměru. Dosáhnout změny legislativy ve vztahu k užívání památky, tak aby bylo možno alespoň zčásti ovlivnit skladbu komerční často pseudovýtvarné nabídky. Věnovat prostor kvalitní propagaci kulturních institucí, míst a aktivit. Naopak Manuál tvory veřejných prostranství; D.8.3 Kulturní reklama. omezit komerční reklamu a přítomnost pokleslých kostýmovaných figurantů na území PPR, např. na královské cestě. Zvýšení kvality kulturní nabídky a její reklamy - oslovování návštěvníků kvalitní reklamou.

112

konsolidace

312

K

33131

Managenentplan

Nestabilní koordinace strategií a procesů ochrany a rozvoje kulturního dědictví - historického jádra Prahy.

57 PR koordinace

MGP

Nízká mezinárodní spolupráce a získávání mezinárodních zkušeností v oblasti správy a ochrany statku.

83

MGP

84

MGP

Absence většího spektra specialistů jiných oborů zajišťujících holistický přístup podle přístupů UNESCO. Absence architektů a urbanistů v Radě památky, absence koordinované a dělné spolupráce a koordinace rozhodných institucemi města.

45 koordinace

88 MGP aktualizace

115

MGP

Vícezdrojové financování, zásadní musí být kriterium kvality a kulturních referencí vybírané uznanou autoritou z oblasti vysokých uměleckých škol volené na 3 roky.

Posuzovat OUV v jejich celostním zapojení do organismu města s ohledem komplexní a vyváženou provázanost všech OUV a QOL včetně aspektu prosperity organismu hlavního města. Promyšlená podpora etického obsahu města a jeho etické funkce.

Zameškání včasné a koordinované revize a aktualizace MGP.

129 | 171

Přijetí nového územního plánu Metropolitního plánu a navazujících Rada Památky , OPP MHMP, IPR KMP regulačních plánů s jasnou formulací pravidel a principů míry zátěže a využití historického jádra. Vypracování a přijetí programu zapojení města do mezinárodních projektů se zvláštním důrazem na projekty, resp. databáze „dobré praxe“ ČI „osvědčených postupů“, týkající se péče o památkový fond. Doplnit Steering Committee statku (Rada světové památky) o nového další Steering Committee statku (Rada světové památky), OPP MHMP členy jiných profesí, akcent i na obory správy města. Doplnit Steering Committee statku (Rada světové památky) Rozšířit Radu Steering Committee statku (Rada světové památky), OPP MHMP. památky o architekty a inženýry města. Dialog a dohoda v oblasti komplexní problematiky údržby a rozvoje města a PPR. Managementplan bude přůběžně revidován a to v návaznosti na vývoj OPP MHMP, Rada Památky, redakční rada MGP. externalit (jako jsou např. právní předpisy), jednak na základě vývoje samotného města a jednak na základě plnění MGP v předchozím období. Nelze ho tedy nazírat jako dokument fixní, jakkoliv některá opatření uvedená v Registru budou pravděpodobně platit stále.


91

1313

421

33 koordinace

konsolidace

MGP

Udržitelná vizuální i funkční diverzita města, vyváženost objemu jeho kulturních, obytných a komerčních aktivit.

Niveleta města a charakteristická členitost s akcenty významových a kompozičních dominant je podstatou sémantiky architektonického jazyka města. Cílem je porozumění a vyváženost současnosti. Není přípustná paušální adice, akceptovatelná je jedinečná hodnota posilující kvalitu jazyka města. Pestré a vyvážené spolupůsobení všech funkčních složek města je zárukou stabillity kvality prostředí, zbytnění kterékoli z nich ja základem pro negativní vývoj.

Jasná a závazná koncepce funkční i prostorové regulace statku zakotvená v ÚPD zpracovaná v potřebné podrobnosti, a její důsledné dodržování.

MGP

Rozpory ve stanovení předmětu ochrany ve smyslu doporučení HMK. Průběžná ananlýza cílů a rozkrývání problematiky komplexu OUV, QQL.

Založení komunikační platformy pro celostní řešení problematiky města s jádrem HCP dle "doporučení HMK" UNESCO.

MGP QOL

Udržení kvality života QOL a její dlouhodobé udržitelnosti v historickém jádru Prahy.

Vyžaduje to naplnění několika předpokladů: 1. porozumět potenciálu Prahy a Budou provedeny tematicky zaměřené výzkumy. specifické atraktivitě jejího centra, 2. Uvážlivě posoudit funkce tohoto území pro všechny skupiny, které historické centrum využívají, 3. Analyzovat možnosti a limity aktivit a aktérů v ekonomickém, politickém a sociálním ohledu, 4. Získat přehled o reálném stavu, podnítit společenskou diskusi o rozvoji historického jádra Prahy, 5. Důsledně komunikovat chystaná opatření a stavební záměry a zajišťovat pravidelnou zpětnou vazbou podporu či korekci těchto záměrů.

MGP QOL

Posoudit funkce HCP, část 001

Posoudit funkce území části 001 pro všechny skupiny, které část 001 historického centra využívají, výstupy musí být podkladem dalších inovací MGP a ostatních Strategických dokumentů města. O potřebách uživatelů historického centra Prahy toho v současné době víme velice málo. Základní typy uživatelů: 1. Obyvatelé PPR, 2. Zaměstnanci na území PPR, 3. Studenti, 4. Dojíždějící z ostatních částí Prahy, 5. Návštěvníci centra z mimopražských území ČR, 6. Zahraniční návštěvníci, ať už na turistických či služebních cestách. Je nutné analyzovat možnosti a meze jednotlivých skupin; získat přehled a podnítit diskusi.

Budou provedeny tematicky zaměřené výzkumy (antropologické studie).

P

Chybí rada nezávislých odborníků pro posuzování strategických a trvalých rozhodnutí města - napříč politickými změnami.

Vytvoření "rady moudrých" ve složení širokého spektra odborníků v oblasti architektury, historie, ochrany památek, ve vyváženém poměru tvůrčí i konzervativní oblasti. Včetně specialistů na městské inženýrství a finanční plánování.

Podobnost gremiální radě IPR.

Zpřesnit rámec komunikace mezi orgány městské a státní správy (ministerstva kultury, magistrátu hl. m. Prahy a úřadů městských částí), kulturními institucemi, vysokými školami atd. Organizovat a koordinovat jednání, na nichž by se vytvořil katalog nabídek a potřeb umístění výtvarného objektu.

Instituce koordinátora rezortních a mezirezortních rozhodnutí. Koordinační setkání typu "ozvučná deska".

36 koordinace

211

P

Nekoordinovaná rezortní rozhodnutí v oblasti správy města.

37 koordinace

2121

P

Absence koordinované nabídky a poptávky kulturních příležitostí. Umělecké objekty jsou umísťovány chaoticky bez koordinovaného posouzení záměru, kvality a místa.

41 koordinace

P

Lobbistické až korupční tlaky vyvíjené na představitele veřejné správy.

Nezávislost veřejné správy a koordinace pomocí nezávislých "rad moudrých".

52

P

Spekulační prostředí v oblasti změn funkčního využití a prostorové regulace.

56 PR

P

63 tým

P

Chybějící celostní přístup - příliš úzce specializované profesní týmy bez kooperace a synergie s dalšími spEcialisty na problematiku města.

Zdanění navýšení změny funkčního a objemového rámce. Po vzoru Metropolitní územní plán. zahraničních měst. Zpracování a přijetí nové strategie města - prezentace mimořádné univerzální OPP MHMP, Rada památky, NPÚ hodnoty historického jádra. Vytvořit v rámci Rady světové památky akceschopný tým odborníků z různých oborů, jehož smyslem by bylo zabývat se kulturním programem města Prahy vycházející z hledisek, ve vztahu k hodnotě památky. Tento tým by zároveň rozvinul dialog mezi orgány městské správy a státní správy – ministerstva kultury, magistrátu hl. m. Prahy a úřadů městských částí, kulturními institucemi, vysokými školami teoretického i praktického kulturního zaměření, a nabídl by jim k úvaze potencionální místa.

64 tým koordinace

Památková péče

Chybějící celostní přístup, příliš úzce specializované profesní týmy bez kooperace a synergie s dalšími spocialisty na problematiku města. Četné neudržované objekty v havarijním stavu držené za účelem spekulace. Uplatňování sankcí proti vlastníkům neudržujících objektů v prostoru 001, a ochranném pásmu - možnosti vyvlastnění. Nedostatečná obecní znalost a aplikace různých metodických dokumentů Medializace materiálů, přístupnost a jejich obsahová a grafická kvalita a týkající se památkové péče o různé složky a stránky památkového fondu. atraktivita včetně online dostupnosti. Zpracování PR koncepce.

98

21113

PP

115

21112

PP

130 | 171

Katalog příležitostí umístění a katalog uměleckých děl (či umělců) koordinovaných kurátorem uměleckých děl ve veřejném prostoru města např. Galerií hlavního města Prahy, Manuál tvorby veřejných prostranství D.9 Umění na veřejných prostranstvích - podněty pro Akční plán.

Úprava a dodržování legislativního rámce pam. zákona.


34 koordinace

PP

Pseudoochrana některých areálů a objektů znemožňující žádoucí a realizovatelnou rekonstrukci či revitalizaci nebo uvolnění pro jiný účel ve veřejném zájmu.

Odborné rozhodování pracovníků památkové péče, kategorizace památek, odmítnutí paušálního přístupu hodnocení památkové ochrany. Stanovení přesných (nikoli přísných) kriterií památkových hodnot a komplexu prostorové a kompoziční kvality celku kompozice v návaznosti na okolní objekty.

Památkový zákon, Metodiky NPÚ, Metropolitní územní plán, regulační plány lokalit.

PP

Velmi rozsáhlé ochranné pásmo historického jádra bez posouzení jeho skutečné kvalitativní diferenciace, komplikace pro zásadnější přeměny některých lokalit s vysokým polohovým potenciálem pro rozvoj lokálních center.

Stanovení přesných požadavků na funkci ochranného pásma PPR a prostorových kriterií, diferencovat vlastnosti ochranného pásma. Odmítnutí paušlizace hodnot v rozdílných lokalitách ochranného pásma.

Změna metody posuzování vlastností OP a předem jasný rámec této metody, OPP MHMP a NPÚ spolukoordinace na strategickém plánu, a metropolitním územním plánu.

76

PP

Absence přesných, předem známých a rozhodujících informací a dokumentace odůvodňující památkovou ochranu a její úroveň. Příliš plošná ochrana bez vymezení specifik a charakteristik pro dané památky. Velký prostor pro spekulaci, lobbing případně až korupci.

Posílit profesionalitu a vědeckost památkové péče. Profesinální a vědecké zpracování dokumentce rozhodující o ochraně s ohledem na prezentibilitu věci. Definovat stupně ochrany a objektivní kriteria dle vzorů zahraniční památkové péče. Posílit rozhodování dle principu "4 očí".

Implementace kritérií a nástrojů do novely památkového zákona.

77

PP

Rozptýlenost informací o archeologických památkách.

Zajistit odborné podklady kategorizace a dokumentace památek a vložení do otevřeného GIS systému, kde budou průběžně dle znalosti aktualizovány.

78

PP

Novela památkového zákona; architektonické soutěže. Ohrožení kvality obnovy a kvalitní architektury v novostavbách. Nebezpečí Zajistit přítomnost architekta při úpravách památky. historismu, fasádismu a nevkusu. Ohrožení archeologického statku a informací. Vhodnými prostředky ochránit archeologické relikty (především zbytky Je zajištěno památkovým zákonem v procesu před-projektové přípravy. architektury) odkryté při archeologickém výzkumu in situ (konzervování in Implementace podmínek v odborném stanovisku. situ, případná prezentace; s tím související změny projektu stavebních prací)

39 koordinace

2111

80 archeologie

1322

Památková péče archeologie

81 archeologie

1322

PPA

Ztráta koordinace archeologických informací

PPA

Absence archeologa v radě památky

82 archeologie

Určit a zakotvit archeologickou autoritu pro hl. m. Prahu, která bude mít v kompetenci koordinaci a aktualizaci informací. Doplnit Steering Committee statku (Rada světové památky) o novou autoritu – archeologa. Zvýšit edukaci a povědomí o archeologickém kulturním dědictví a jeho významu. Vytipovat nejcennější archeologické terénny statku, důsledně stanovit režim jejich ochrany a obojí právně ukotvit a dodržovat. V prostoru podzemí města je nutné dále strukturovat pravidla a lokalizace zájmových archeologických horizontů. Přesná digitalitace a vznik veřejné databáze lokalit včetně podpory povědomí o nich adekvátní PR formou - spojení online databází QR kódů.

Autorita archeologa města v rámci NPÚ. Dokumentaci centralizuje NPÚ, přísluší mu také centralizace informací a jejich předání do GIS. Steering Committee statku (Rada světové památky), OPP MHMP

85 archeologie

13222

PPA

Nízké povědomí o archeologických hodnotách Prahy.

86 archeologie

13222

PPA

Poškozování a ohrožení archeologických horizontů.

1 řeka

132341; 21121; 312; konsolidace 3317

Řeka

Lodní provoz a zakotvené lodě přehlcují historické jádro Prahy. Trvale zakotvené lodě převyšují akceptovatelnou velikost a neúměrně zatěžují nábřeží, využívající jej pro svou obsluhu v centrální oblast PPR. Ohrožení OUV. Oblast řeky není chráněna nástroji památkové péče. V oblasti řeky neplatí stavební zákon a tak ani památkový zákon.

Regulovat množství lodí podobně jako automobilovou dopravu. Prioritou Úprava zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě; v kombinaci s KVP jsou volné průhledy na dominanty Prahy, nepřetěžování pražských břehů. nalezením nástroje či právní úpravy tak, aby došlo k regulaci: typu, množství Ochrana rekreačního charakteru řeky a jejich nábřeží sloužícího obyvatelům a provozu plavidel v oblasti perimetru řeky na území PPR. města.

2 řeka

21121; 3317; 3318

konsolidace

Ř

Řeka je přeplněna atrakcemi a drobnými plavidly pouťového charakteru.

Vytvořit manuál provozu a mobiliáře řeky obdobný manuálu tvorby veřejných prostranství.

Podpora humanizace města jeho nástroji MRVP a Koncepce pražských břehů. V kompetenci a koordinaci městského správce nábřeží.

4 řeka

3317

diversifikace

Ř

Stratifikace aktivit a dějů v rámci širšího prostoru řeky.

5 řeka

3317

konsolidace

Ř

6 řeka

3317

konsolidace

Ř

Vytvoření "Scénáře užívání nábřeží" v centru města (naplňování Správcem nábřeží). Naplňování cílů KPB správci majetku HMP, iniciace jednání s cílem nápravy stavu. Vytvoření "Memoranda o spolupráci správců prostoru řeky".

7 řeka / veřejný prostor

2113 ; 3319; 2121; 21212; 424

konstrukce

Ř

Nekoordinovanost provozovaných aktivit na řece způsobující přetěžování jednotlivých míst Nepřístupnost nebo neprostupnost břehů způsobená nevhodnými prodeji a pronájmy pozemků. Nekoordinovanost investic státní správy s potřebami využívání řeky hl. m. Prahou Ohrožená kvalita veřejného prostoru nábřeží a ostrovů.

Soutěže

Zvyšování kvality architektury a úrovně obnovy.

Prosadit povinnost architektonických soutěží (vyzvaných / veřejných) při nové výstavbě v rámci PPR, přítomnost architekta při obnově památky.

Turismus

Přeplněné centrum turistickým ruchem.

Rozvinout potenciál řeky, jejích nábřeží a ostrovů jako dosud plně nevyužitý potenciál rozšíření veřejného prostoru a vyhledávat další dosud opomíjená místa na teritoriu PPR. Diversifikace, program "iniciace" v lokalitách města. Využít rozmanitosti veřejných prostorů v PPR k rozptýlení obyvatel a návštěvníků města do struktury města. Nejen jádro Prahy, ale každé její místo může mít svého genia loci, jehož je třeba rozvíjet.

Podpora humanizace města jeho nástroji Strategický plán, MP, MTVP a Koncepce pražských břehů; Strategie kulturního turismu Odbor kulturtry a cest ruchu MHMP. Vypracování strategie rozvoje iniciačních jader města. Lokalit v metropolitním územním plánu / regulačních plánech. Vyhodnocení potenciálu rolí jednotlivých nabídek veřejného prostoru města. Strategie kulturního turismu Odbor kultury a cest ruchu MHMP.

Provést inventuru budov ve vlastnictví města na důležitých veřejných prostorech, a to ve vztahu ne k jejich komerční využitelnosti, ale jako možných ohnisek žádoucích aktivit vyzařujících potenciál vnitřního veřejného prostoru do prostranství města.

Strategie výběru nájemce dle kriteria kvality nabízené služby v objektech ve vlastnictví města. Omezení prodeje objektů a pozemků z vlastnictví města nebo městských částí. Udržení vlivu na kvalitu veřejného prostoru města a navazujícího parteru a jeho nabídky.

72 soutěže

3 řeka

3317; 422

konsolidace

18 diversifikace

33131; 424; 422

T

Přetěžování historického jádra Prahy turismem.

19 diversifikace

424;422;3318

T

Přetěžování historického jádra Prahy turismem - úpadek parteru města.

131 | 171

Břehy řeky jako přístupný veřejný prostor. Vytvoření platformy pro vzájmenou spolupráci státu a města v rámci koncepčních pracovišť a OMI MHMP.

Publikace a PR, využití online systémů. PR ve spolupráci s NPÚ a PIS. Centralizace dat u autority úřadu archeologa města. Dokumentaci centralizuje NPÚ, přísluší mu také centralizace informací a jejich distribuce PR. Kvalitní implementace do GIS IPR.

KVP / městský správce náplavek

Architektonické soutěže a jejich realizace (rámcové zadání na základě KPB). Strategie koncepční přípravy investičních záměrů. Aktualizace v návrhu Strategie rozvoje veřejných protranství.


20 diversifikace

424;422;3317; 3318;

T

Přetěžování historického jádra Prahy turismem - malá diverzita nabídek

Obnovit plovárny na Vltavě (s využitím plovoucích bazénů po vzoru např. Berlína, Kodaně) a naopak regulovat množství a provoz plavidel po řece.

21 diversifikace

3317; 3318; 424;422

T

Přetěžování historického jádra Prahy - podpora kulturního turismu; podpora rozvoje kultury lokalit.

Hledat kulturní příležitosti vysoké kvality. Vyhledat možná místa pro vložení Využít existující a připravované materiály rozvoje města – Koncepci nových bodů v oblastech ochranného pásma PPR a navazujících čtvrtí (Karlín, pražských břehů a Manuál veřejných prostranství a strategický plán rozvoje Nové Město, Smíchov, Vinohrady, Žižkov, Dejvice a Bubeneč, Bubny, Nusle a města. Strategie kulturního turismu - Odbor kultury a cest ruchu MHMP. Vršovice...).

22 diversifikace

3318

T

47 koordinace kvality tým

2111

T

Přetěžování historického jádra Prahy, podpora kulturního turismu; podpora rozvoje kultury lokalit. Pokleslá pouťová úroveň podbízivé kulturní nabídky a levných suvenýrů na "Královské cestě". Ztráta důstojnosti centrální části města, doprovázená přítomností bezdomovců.

Hledání rezerv uvnitř historického jádra a ochranného pásma PPR. Podpora využití vnitrobloků a klidové zeleně. Poskytnout prostor propagaci kvalitních kulturních institucí, míst a aktivit (prostřednictvím citylightů, map ve veřejném prostoru, tištěných materiálů různého charakteru, filmových dokumentů atd.). Omezit komerční reklamu a přítomnost nedůstojné pouťové produkce.

48 koordinace legislativy

212121; 21212; 424;

T

Ohrožení PPR nízkou úrovní turismu. Převládají priority kvantity před kvalitou návštěvníka a kvalitou kulturní nabídky.

61 tým

T

Chybějící segment kulturního turismu v managementu kultury.

Synergicky vyvažovat kvantitu kvalitou nabídky změnit strategii propagace a Připravit a schválit 'Koncepci kulturní politiky hlavního města Prahy' pro nabídky. Diversifikovat nabídku a příležitosti lokalit. Strategie kulturního období 2016-2020. clusteru. Vytvoření týmu odborníků na kulturní prostředí v Radě světové památky.

62 tým

T

Chybějící segment kulturního turismu v managementu kultury.

Pro vybrané veřejné prostory nalézt (v soutěži) producenta, který by připravil dramaturgický plán kulturně společenského využití místa a koordinoval jeho naplňování (obdobně jako je tomu v Paříži na nábřeží „Rive gauche“ nebo v Praze na piazetě Národního divadla).

422; 33131

T

Přetíženost PPR turismem.

Diversifikace nabídky přetlaku turismu v centrální části. Rozptýlit přetlak turistického ruchu z několika málo lokalit a tras a zatraktivnit další veřejné prostory v místech, kde by přítomnost turistů přinesla naopak vítané oživení. Pro zatraktivnění některých stranou ležících veřejných prostorů využívat kvalitní novou architekturu (viz příklad Tančícího domu jako nového cíle návštěv).

101 turismus - Diversifikace

424

T

Přetíženost PPR turismem - diverzifikace služeb.

Diversifikace a udržitelné využívání zdrojů destinace, prostorová a tematická. Rozšíření nabídky jako základ pro průběžný proces tvorby a distribuce produktů kulturního turismu (product management). Klíčové je jak sestavit produkty založené na kvalitě, tak kvalitu dlouhodobě prosazovat jako primární požadavek na veškeré služby v (kulturním) turismu.

103 turismus Koordinace legislativy

424

T

Chybí základní vymezení a definování podmínek pro využití potenciálu destinace Praha pro rozvoj kulturního turismu a vymezení prostoru pro synergické efekty turismus – kultura – město (rezidenti).

Do 'Koncepce kulturní politiky' zařadit problematiku kulturního turismu s možností vytvoření clusteru kulturního turismu (nebo jiné formy networkingu kulturního turismu). Při zpracování využít dostupných mezinárodně přijatých doporučení, směrnic a metodik pro oblast kulturního turismu a návazných nástrojů (dotační politika, marketingová podpora). Zpracovat manuál kulturního turismu např. s využitím evropské metodiky Tourism Learning Areas.

106 turismus

424

T

PR a marketing - marketingové aktivity klíčových hráčů v oblasti kulturního Zpracovat marketingovou strategii 'Kulturního turismu v Praze' s měřitelnými turismu jsou nekoordinované a tudíž neefektivní. cíli a relevantními indikátory měřitelnosti a hodnocení dosažených výsledků. Cíle marketingové strategie kulturního turismu musí korespondovat s prioritami Marketingové strategie turismu Prahy, prioritami Koncepce státní politiky cestovního ruchu 2014-2020 a Státní kulturní politiky, prioritami Marketingové koncepce cestovního ruchu (CzechTourism) a relevantními strategickými dokumenty Prahy.

108 turismus

424

T

109 turismus 16 urbanismus města

3313_;33131

T Urbanismus města

87 diversifikace

35 koordinace 95 urbanismus města

U 132341

U

Strategický plán: strategie vitalizace veřejného prostoru města ve vazbě na projekt "iniciace" aktivovat správce a vlastníky dříve městských objektů k jejich aktivnímu zapojení do veřejného prostoru města. Nalézt motivační prostředky pro jejich aktivaci.

Manuál tvorby veřejných prostranství - podněty pro Akční plán. Připravit a schválit 'Koncepci kulturní politiky hlavního města Prahy' pro období 2016 - 2020, Manuál tvory veřejných psrotranství D.8.3 Kulturní reklama.

Vytvořit projekt "iniciace" , Implementace do vznikajícího Metropolitního územního plánu. Vyhodnocení potenciálu míst z hlediska "významové mapy". Zapojit systém kulturního clusteru. Vytvořit strategie kulturního turismu Odbor kultury a cest ruchu MHMP.

Využít probíhající transformaci PIS-PCT a iniciovat vznik organizace pro marketingové řízení kulturního turismu orientovanou na servis pro klíčové hráče na trhu. Cílem je, aby klíčoví hráči měli možnost ovlivnit činnost marketingové organizace a podíleli se na jejím financování (přímo, nebo nepřímo sdružením zdrojů). Forma organizace by mohla vycházet z modelu Prague Convention Bureau (nezisková organizace spolupracující s klíčovými subjekty v oblasti kongresového turismu z veřejného a podnikatelského sektoru). Tým koordinace oblasti turismu Zastaralá OTPP (26/1999 sb.) neumožňující bytovou výstavbu domů a města lidského měřítka. Trvající tlak na umísťování neúměrných komerčních kapacit na území historického jádra a jeho ochranného pásma. Je potřeba podpořit a udržet jedinečné průhledy do krajiny za městem, což je pro město velikosti Prahy unikátní.

132 | 171

Najít a doplnit odborníky z oblasti turismu. Návrat k lidskému měřítku města. Posílení role kompaktního 'města'. Nové Pražské stavební předpisy. Prostorová a výšková regulace. Podpora bydlení v centrální části města.

Naplňování nových Pražských stavebních předpisů (nařízení 11/2014 sb.) Strategický plán, Metropolitní územní plán, bytová politika města.

Pro uchování tohoto efektu je nutné uplatnit zásady týkající se především Metropolitní územní plán a navazující regulační plány a územní studie. omezení výšky a objemu případné nové zástavby, která by mohla pohledově do tohoto prostoru zasahovat.


100 urbanismus města

3212

43 koordinace

U

U

Chybějící navazující podrobnější územně plánovací dokumentace určující a V případě části 001 by tak na územní plán měla navazovat podrobnější limitující prostorovou komplozici města v konkrétním lokalitě a její části. dokumentaci (regulační plány), která by přispěla k účinné ochraně jeho hodnot v rámci územního a stavebního řízení. Zvýšený zájem o změny využití území v pohledově exponovaných územích Schválení a dodržování regulace výstavby v historickém jádru a jeho a v poloze výrazných terénních útvarů a tlak na jejich realizaci. ochranném pásmu se zvláštním zřetelem na výškové limity výstavby.

14 veřejný prostor města

4118; 3318

Veřejná prostranství Objektový smog a vizuální smog.

Vzájemná koordinace správců sítí a souvisejících objektů, minimalizace objektů ve veřejném prostranství. Kultivace a měřítková regulace reklamy.

17 veřejný prostor města; urbanismus města

3313_;3318;

VP

Přetíženost města reklamou.

23 diversifikace

3318

VP

Zvyšování kvality veřejných prostranství.

Chápat zkvalitnění veřejných prostorů jako prostředek „urbanistické akupunktury“, jako účinný způsob jak zásahem v určitém místě iniciovat oživení celé oblasti (viz strategie Barcelony).

28

4118

VP

Nekvalitní předzahrádky a provizorní stavby v parteru města. Objektový smog a historizující kýč.

Kvalitní předzahrádky, omezení provizorií.

51 koordinace sítí

VP

53 PPR

VP

Přetížení PPR.

VP

Nízká kvalita pobytové funkce ve veřejných prostranství a jejich vazby na parter objektů.

54 PPR VP

422; 3318

60 soutěž

VP

68 VP

VP

Přijetí Management plánu historického jádra jako základního komplexního dokumentu podporujícího ochranu mimořádná univerzální hodnotné hodnoty historického jádra, na který bude navazovat koordinace s územním rozvojem města (IPR). Naplňování strategie a manuálu tvorby veřejných prostranství. Dodržení platnosti aplikace nových Pražských stavebních předpisů, aktualizace a uplatňování Nařízení č. 26/2005 Sb. hl. m. Prahy, Manuál tvorby veřejných prostranství D.8 Venkonví reklama. Dodržování strategie Manuálu veřejných prostranství zpracování podrobnějších výstupů zaměřených na PPR.

Manuál VP doplnit o oblast drobných staveb parteru města - předzahrádky. Vzájemná koordinace s metodikou OPP pro venkovní zahrádky.

Trvalá povinnost obnovy databáze a sběru a odevzdání dat kordinovaných sítí Návrh Strategie rozvoje veřejných protranství - podněty pro akční plán. financovaná daní z pronájmu prostoru pro umístění sítí ve veřejném prostoru Kancelář infrastruktury. Online datebáze GIS. města. Cílem je aby data o jednotlivých sítích byla veřejně přístupná a povinně koordinovaná.

Úpadek v centrálních lokalit města, nekvalita parteru.

133 | 171

Podporovat ty aktivity ve veřejném prostoru, jež přesahují komerčně zábavní funkci, a to jak směrem k vyšším kulturním formám, tak ke spontánním, nekonformním tvořivým projevům. Posilovat charakter veřejných prostorů v PPR jako příjemného místa nejen pro turisty, ale i pro lidi zde bydlící, pracující, studující. Využívání efektů „úspěšné praxe“ – jedna úspěšná realizace může vyvolat řetěz následovníků Dořešit architektonické a provozní uspořádání klíčových veřejných prostorů především v eexponované oblasti Nového města Pražského, tj. Václavského a Karlova náměstí. Důraz na důslednou údržbu a dodržování čistoty prostředí, regulace nevhodných komerčních aktivit vyvolávající kriminální a sociopatogenní situace, důsledná bezpečnostní kontrola.

MTVP; Odbor kulturtry a cest ruchu MHMP. Návrh Strategie rozvoje veřejných protranství, kancelář soutěží. Firmy obstarávající údržbu a úklid veřejných prostorů, funkční regulace územní plán, specifické režimy limitující nevhodné aktivity ve veřejném prostoru ve form vyhlášek, nástroje policie.


eseje

úvahy o povaze managementplánu

134 | 171


Úvahy o povaze managementplánu Postup práce na vzniku Management planu Ing. arch. J. Sedlák | Doc. Ing.arch. M. Cikán Předložené znění management planu je aktualizací materiálu zpracovaného v roce 2008 a po odborné oponentuře revidovaného textu 2010. Aktuální verze je výsledkem práce založené na široce pojaté, především odborné diskusi významných odborníků, zástupců dotčených institucí i zástupců správy města a dotčených městských částí. Organizačně byla iniciována a v průběhu práce pravidelně konzultována Redakční radou management planu sestavenou pro tento účel. V ní jsou jednotlivými členy zastoupeny instituce města mající v přímé, či zprostředkované kompetenci problematiku ochrany kulturního dědictví, zástupci akademické sféry, významní odborníci z oblasti kulturního života v Praze a renomovaní nezávislí odborníci. Práce probíhala také pod supervizí zástupců Rady světové památky ustavené při MÚ v Praze. Vlastní zpracovatelský tým vznikl oslovením radou doporučených významných osobností širšího profesního složení. Počínaje zástupci památkové sféry, historiky, archeology, přes architekty a urbanisty, sociology, demografy, geografy, odborníky na oblast turismu, dopravy až k zástupcům duchovní sféry a samosprávy. Průběžná činnost byla založena na pravidelných společných diskuzních setkáních zpracovatelů a konzultacích Redakční rady Managementplánu. Vlastní práce na textu se odvíjela ve třech základních etapách založených na společných celodenních pracovních setkáních konaných v residenci primátora města. Na tyto pracovní konference, dílny, probíhající za účasti zástupců vedení města, byli přizváni, krom všech zpracovatelů a zástupci širšího spektra odborníků a akademické sféry, členové Rady světové památky a další hosté a. každé ze setkání takto shromáždilo přibližně třicet účastníků. Diskuse byly zaznamenávány, záznam byl přepisován a po následném vyhodnocení byly závěry a podněty z diskuze zapracovány do textů. První setkání se konalo v říjnu 2013 a bylo zaměřeno na aktualizaci informací o stavu území a na formulaci základního pojetí vznikajícího materiálu. Druhé následovalo v březnu 2014 a zde byly předneseny základní teze jednotlivých kooperantů, nad nimiž byla následně vedena diskuse. Třetí setkání, konané počátkem července 2014, bylo zaměřeno na konzultace se zástupci dotčených Městských částí a příslušných resortů. Přizvány byly také zástupci veřejnosti, občanských sdružení. Smyslem tohoto setkání bylo získání reflexí ke konceptu materiálu.

V průběhu dalšího zpracování materiálu došlo k jeho požadované homogenizaci a pozměněnému utřídění. Ve snaze po reflexi vlastního procesu vzniku, jenž přinesl mnoho nových myšlenek, teoretických úvah a podnětů jak vyslovených, tak v podobě textů, které nebylo možno všechny do obligatorní osnovy organicky vtělit, jsou dále zařazeny alespoň ty, které se promítly do záznamu z dílen nebo texty, které vzešly ze společných diskusí.

Ochrana a rozvoj statku, jako teoretický úvod, poznámky k MgP dokumentu Prahy Prof. Dalibor Veselý Snaha najít co nejvhodnější kritéria k posuzování toho co charakterizuje památku nás vede znovu k tradičním termínům, od nichž se vyžaduje, aby postihly nejen hodnotu individuální památky ale také hodnotu menších a větších celků (okrsku, města nebo území). Rozdíl mezi hodnocením identifikovatelné, jasně viditelné památky a hodnocením větších celků, jakými jsou ulice, náměstí, parky, povodí řek a podobně, je nejčastěji zdrojem mylných soudů o tom, co představuje skutečnou hodnotu památky. Památka, i když je koncipována individuálně, není nikdy izolována, ale patří k situaci, která ji přesahuje nejen do minulosti ale i do budoucnosti. Příkladem prvního přesahu může být Prašná brána, která zůstala isolovaným svědectvím pozdně středověké konfigurace města kolem Králova dvora (dnes Královodvorská ulice) anebo Staronová synagoga, která představuje totéž pro severní část Židovského města. Povaha vztahu mezi památkou a prostorem její aktivní přítomností (významu), je ještě více viditelná, (a kritická) v případě přesahu časově situované památky do budoucna. Tady mohou být příkladem nedokončené katedrály a města. V Praze je dobrou ilustrací vývoj a transformace Václavského a Karlova náměstí. Na otázku co lze na Karlově náměstí a jeho okolí chápat jako památku můžeme odpovědět jednak přímo poukazem na výrazné individuální památky, jakými jsou Jezuitská kolej a kostel Sv. Ignáce, Novoměstská radnice, domy, na přiklad tzv. Faustův dům atd., ale také nepřímo, poukazem na koncepci náměstí v rámci celkového plánu Nového města, představující symbolickou representaci starého a nového Jerusalema. Odpověď na otázku co tady je památkou lze chápat jako zrcadlový obraz vzniku města, který, jak víme, se až do pozdní Renesance realizoval zhruba ve třech stupních: 1. podle celkového schematického plánu (určeného lokátorem), 2. rozdělením na parcely a 3. stavbou individuálních domů a budov. Památkou, pokud se jedná o celek je vše co se na místě realizovalo, ale liší se tím jak přispívá, někdy skoro vůbec ne, a jindy k jednomu anebo více stupňům

135 | 171


reality města. Aby byla účinná a zabránila zneužití, tato detailnější a přesnější interpretace musí být nutně doplněna klasifikací rozlišující památky podle jejich příspěvku (přínosu) k životu města. Protože život města je nejen jeho minulost, ale hlavně budoucnost, rozšířená historická interpretace památky se stává principem tvořivosti, jinými slovy, odpovědi na otázku jak chránit a stavět v historickém jádru města, tvořivá odpověď vychází z předpokladu, že památka, i ta která se nám jeví jako isolovaná, je nejen svědectvím starší (původní) kulturní a městské konfigurace, ale také anticipací nového budoucího vývoje. Tvořivost spočívá v navázání kontinuity mezi novou zástavbou, která může být i značně radikální a tím co už bylo na místě postaveno. Měřítkem tvořivosti je kontinuita mezi již existujícím a novým, která nevede k problémům anebo konfliktům, ale k celkovému zlepšení městského života. Toto myšlení bohužel nenachází podporu v dnešní snaze o originalitu, výlučnost a radikální odlišnost od toho co už tady je (příklad tzv. star-architeture, Koolhaas, Hadid, Libeskind etc. ) V tomto myšlení je památka definována od 19. století jako monument a ve své jedinečnosti jako pamětihodnost. Je hlubokým paradoxem, že ve snaze o dosaženi avantgardní modernity se současná architektura sama stává, ve své výlučnosti historickou pamětihodností. Je povzbuzující vidět, že se v posledních létech vývoj obrací k primárním hodnotám stavby měst a koexistence, jak to dokazuje řada příkladů ze zahraničí (A. Grumbach, Paris Le Cascade, A. Siza, Lisbon, Staré město, východní část atd. ) a u nás například záchrany historického Žižkova. Návrat k primárním hodnotám je mimo jiné návratem k primární roli horizontálního pohybu nejen při vzniku města a během jeho vývoje, ale hlavně v jeho každodenní existenci. Ve své každodenní existenci je město totalitou vztahu a referencí, které tvoří osnovu, animovanou pohybem, v němž se opakovaně řeší vztah mezi individuální památkou (skupinou památek) a relativně anonymním okolím, jako konečnou referencí k určitému celku. Příkladem bohaté totality vztahu a referencí může být Nerudova ulice a příkladem anonymní totality zástavba kolem Karlova náměstí. Důraz na pohyb v čase je důležitý pro pochopení problému tvořivosti, která spojuje zkušenost minulosti s projekcí budoucnosti a umožňuje tak lépe vidět skutečnou hodnotu památky, nejen v její isolované přítomnosti, ale také jako hodnotu určité fáze dějin. V případě Karlova náměstí a jeho okolí, takovou fázi mohou representovat jen viditelné intence a celková konfigurace Nového Města. To by ale z hlediska tradičního vývoje města již mělo stačit jako důvod k ochraně. Je zřejmé, že lepší a přesnější interpretace povahy památky, se do jisté míry odlišuje od dnes obecně chápané interpretace, ale to by nemělo bránit zastávat odlišný názor.

V čem se nový názor liší? Liší se důrazem na kulturní a ne na tradiční umělecko-historické pojetí památky a také přijetím myšlení, tak jak se vyvinulo v oblasti interpretace ve formě moderní filosofické hermeneutiky. Hlavním principem tohoto myšlení je tzv. hermeneutický kruh, kde každá jednotlivá část je spoluurčována povahou celku a celek povahou časti. Reciprocita části a celku určuje povahu výsledku, který odpovídá na otázku, jaká je povaha latentní přítomnosti a role památky v určitém celku (ilustraci rozdílu mohou být Malostranské náměstí, Karlovo náměstí a Náměstí Míru). Je na místě zdůraznit, že v principu, (potenciálně) se skoro všechno může stát památkou i když se jedná jen o vztah k historické konfiguraci města, zachované v jeho plánu. Tady je třeba se zamyslet nad souvislostí mezi památkou, historickou pamětí a monumentalitou. Reciprocita části a celku určuje také hlubší vztah, který existuje mezi architekturou a městem.

Poznámky k pracovnímu setkání pro tvorbu MgP – 8. 10. 2013 Prof. Dalibor Veselý 1. Bylo by dobré ujasnit si, co je chráněná památka a zabránit možnosti chápat ji jen jako významný objekt, nebo v případě historického jádra Prahy jen jako soubor významných památek – objektů. Je totiž zřejmé, že by se tak zapomínalo na dvě věci: a) na prostor, který hraje důležitou roli v ochraně města, na příklad řeka a její bezprostřední okolí, b) na ty části města, které nejsou nutně památkově důležité nebo zajímavé, ale které jsou důležité tím, že situují památku a tvoří podmínky pro její život. To vede k úvaze o tom: „Co by se mělo chránit?" A sice útvary a celky, které mají výraznou hodnotu a identitu (například Nerudova ulice na Malé Straně) a zabránit tak tomu, aby se chránily sice důležité, ale jen isolované objekty nebo globální celky (historické jádro) bez ohledu na kvalitativní diferenciaci. V dané situaci (a ta se bude možná v budoucnu ještě zhoršovat) bude nutné akceptovat a reagovat na ekonomické tlaky a komerční zájmy s ohledem na jejich vliv a přijatelnost tohoto vlivu v individuálních částech (celcích) města. Přijatelnost a nepřijatelnost (celkově řečeno) negativních vlivů by měla být hlavním kritériem při formulaci plánu. To vede ke druhé poznámce.

136 | 171


2. Možnost akceptovat a reagovat na zmíněné negativní vlivy bude záviset na legální a morální váze plánu ale současně na schopnosti a rozhodnosti magistrátu representovat a prosazovat nikoliv jen individuální parciální zájmy ale společný veřejný zájem města. Například: a) pronájmem a ne prodejem pozemků a budov, a pokud to je možné také získáním co nejvíce nemovitosti do vlastnictví města. Vlastnictví představuje v dnešní situaci nejdůležitější záruku a representaci veřejného zájmu. b) vytvářením podmínek, pro finančně dostupné bydleni ve středu města (skoro každá země se snaží něco takového najit v podobě sociálního bydleni apod. ). Hledání a prosazování alternativ k tlaku volného trhu je a bude rozhodující pro zachování základního cyklu života ve městě. To není jen náš ale celosvětový problém. Bylo by dobré pokusit se využít některých positivních tradic v české a pražské kultuře a najít k tomuto problému řešení. 3. Zachování a vývoj horizontální kontinuity města. To je problém, který závisí na širším a hlubším pohledu na město. K tomu se vrátím v následujícím textu. 2013-10-19 Úvaha o podmínkách a povaze managementplánu (Teze z pracovní ho setkání k tvorbě MgP – 8. 10. 2013) Dalibor Veselý

Ve své první úvaze se vracím k poznámce (z předchozího textu) o rozšíření pojmu “ objekt“ (chráněny, památkový atd. ) na pojem “situace”. Ta má dvojí význam – topografický a časový. Z hlediska topografie se Praha skládá nejen ze čtvrtí (Karlín, Vinohrady, dříve měst, Staré, Nové nebo Malá Strana) ale především z lokalit – farností a osad (Sv. Petr, V Rybářích atd. ), které mají svou dlouhodobou identitu a hrají svoji roli i v dnešním životě města. Není náhodou, že v posledních letech se po špatných zkušenostech z minulého století, vrací myšlení o městech k podmínkám jejich vzniku a kritické historii. Hledá současný (ale hlavně budoucí) městský útvar a řešení (ekvivalent tradiční lokality nebo farnosti), který by svou velikostí a tradicí udržel svou identitu a podmínky pro dostupnost toho, co lze sdílet, a umožnil /například/ lepší řešení místního pohybu a dopravy a byl

tak do větší míry nezávislý na tom, co poskytuje město jako celek. Problém identity, dopravy a relativní nezávislosti souvisí s mírou toho, co lze sdílet ve vztahu k dostupnosti. Možnost sdíleni závisí na tom co je nám společné a to má své stupně – od osobních zájmů (dům, nebo byt a bezprostřední okolí) až k zájmům, které nás více a nakonec plně spojují. Stupně toho, co je nám společné, jsou viditelné (podmíněny) v topografii lokality a její centralitě, kde se nachází to, co je nám nejvíce společné. Vzdálenost k centru je mírou dostupnosti. Tato interpretace se může jevit jako popis ideální situace, která na první pohled v Praze nikde neexistuje. To je sice pravda, ale její smysl je jinde. Pomůže nám totiž vidět místa, kde její realizace nemá naději a místa kde latentně existuje a kde je možné, s určitým úsilím, ji přivézt na světlo. Pokud máme na mysli problém vyprazdňování středu města, vytvářeni realistických podmínek pro návrat a bydleni většího počtu lidí (v historické části města) samo o sobě nestačí. K základním podmínkám života města patří zajištěni životního cyklu, který je k disposici v určité lokalitě, to znamená, že jsou tam kromě bydlení také základní služby, školy, knihovny, místa ke společným aktivitám atd. K tomu může být popsaná ideální situace ne receptem ale jen vodítkem. Je totiž samozřejmé, že realizace ideální situace může být jen částečná a jen na málo místech. Ale to už samo o sobě je důležitou alternativou ka narcistickému podnikán i– developingu ve městě. Bylo by dobře se zamyslet a prostudovat podrobně topografii chráněné části Prahy a “najit” místa, kde by se dala tato část města oživit. Výsledek bude z největší pravděpodobnosti jen mosaika, ale ta může stačit na to, aby byť nepřímo přispěla k oživení okolního města, které zahrnuje také památky a jejich celky. Podmínky pro zajištění životního cyklu možných /vybraných/ míst by měly být vzorem a zárukou charakteru a kvality budoucího vývoje, staveb a intervence do reality města v kterékoliv jeho částí. To nejdůležitější v celém procesu posuzováni a rozhodováni o charakteru a kvalitě budoucího vývoje by měly být v rukou nejpovolanějších a plán by měl odpovědět na to, kdo to je? … obnovený úřad hlavního architekta? … zvláštní odděleni magistrátu? Důraz na budoucí vývoj s ohledem na to, co Praha představuje jako historické dědictví, je důležitý proto, aby se zabránilo osudu Benátek nebo Florencie stát se museem. V obou případech jsou to paradoxně komerční tlaky, které chtějí mít obě města „tak jak jsou“, tzn. tak jak jsou reprodukovány (a to beze změn) v turistických brožurách. V případě Prahy naopak tytéž tlaky zatím podporují změnu jako svůj hlavni zájem. Nebezpečí, že se Praha může stát museem, má svůj zdroj jednak /paradoxně/ v nedostatečné regulaci topografie města, ale také v zúženém pojetí času kde dlouhodobé zájmy města jsou redukovány na krátkodobé (rychlost zisku tuto redukci ilustruje nejlépe ) . Z toho vyplývá nejen důležitost /urgentnost/

137 | 171


regulace, ale také podpora zmíněného přirozeného cyklu každodenního život a chráněné č á st i města. Časový význam památkové situace a reality Prahy je stejně důležitý, ne-li důležitější než její topografie. Ne všichni si uvědomují nebo ví, že horizontální kontinuita městského života na úrovni ulice má v sobě vrstvu vertikality /součást vertikální kontinuity/. V typických místech Starého Města a Malé Strany mají domy románské sklepy, gotická přízemí, nadstavená nebo přestavěná v renesanci nebo baroku, velmi často s barokní fasádou – to je dosti běžný případ. Je také charakteristické, že ulice a náměstí zachovávají svůj středověky půdorys. Ve shrnutí je možné říci, že Praha svým nejvýraznějším viditelným charakterem a možná i svou podstatou je z velké části barokní město, postavené na středověkém půdoryse. To poukazuje k tomu v čem je Praha jedinečná a čím se liší od většiny Evropských měst, zvláště těch na jihu, kde byla silná renesance a středověk, byl považován za barbarské údobí. Na jihu pod Alpami i na západě Evropy si každá doba vytvářela svůj vlastní, nový městský prostor. Praha nemá silné příklady renesančních nebo barokních ulic a náměstí. Pro Prahu, situovanou na sever od Alp, je charakteristický středověký respekt k historii a tradici místa, který zde /chtě nechtě/ přejalo i baroko a který jsme tak zdědili jako “genius loci” Prahy, jak ji známe. Pro budoucí vývoj Prahy a možné změny v její podobě bude rozhodující pochopit, které změny jsou z hlediska času jen povrchní a přechodné a které zasahuj í do hlubší dlouhodobé charakteristiky města. Pochopeni časové povahy problému je nezbytným začátkem možného řešeni. Problém je podobný jako rozhodování mezi konservací, restaurací a rekonstrukcí památky (např. konservace Parthenónu v Athénách a současně probíhající konservace Kolosea v Římě, restaurace katedrál v Lincolnu nebo Remeši, rekonstrukce Starého středu Varšavy nebo residence /městského zámku/ v Berlíně). Časová povaha problému starého a nového ve vývoji města je nejdůležitějším klíčem k rozhodování o charakteru a kvalitě jeho budoucího vývoje. Je to problém, který si žádá delší úvahu. Dalibor Veselý Londýn 2013-10-22 Poznámky k urbanistické ochraně města, vertikálnímu a horizontálnímu pojetí kvalit prostředí Ing. arch. J. Sedlák Problematika ochrany hodnot území PPR jako celku je přemetem průběžných snah již od jejího prohlášení v roce 1971. Komplexní práce směřující ke stanovení podoby dalšího vývoje území započaly o několik let později prací na Územní prognóze PPR. Později následovaly práce další a jejich linie trvá přes třicet let. Zahrnuje několik komplexních etap a přístupů.

Analytický základ prací byl vytvořen hned v prvních letech po zápisu a jeho obsah je úctyhodný. Nicméně dnes jsou podstatné především ty etapy práce, které vznikaly po roce 1989, již v nových společenských a ekonomických podmínkách. Bohužel byl osud všech těchto prací až dodnes sobě podobný v tom, že nikdy nenabyly závaznosti. Zatím poslední z nich byla zpracována v roce 2000. Volně na ni ještě navazoval soubor tematizovaných metodických prací zpracovaný na objednávku OPP MHMP v rámci Koncepce účinnější péče o památkový fond v Praze. Tak jak se jednotlivé práce vyvíjely, vyvíjel se i přístup k vlastnímu území a vlastní metodické pojetí prací. Od řešení problematiky typické pro sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století, jíž byla především snaha po odstranění zanedbané údržby domovního, resp. bytového fondu a řešení základních dopravních problémů, přes formulování obecných postupů a metodiky plošné, urbanistické ochrany v podmínkách mnohostranně heterogenní struktury PPR, až po dnes aktuální problémy související s problematikou vyváženosti všech relevantních zájmů a požadavků na toto ikonické území. Proměna klimatu území, je dána právě měnící se proporcí aktivit, způsobu využití a je spolu s permanentním tlakem na vyšší exploataci území stěžejním úkolem k řešení. Příčiny jsou známé. Strmý nárůst plošně velmi koncentrovaného turistického ruchu a s tím související negativní proměny atraktivních lokalit, pokles počtu trvale bydlících obyvatel, enormní dopravní zatížení plynoucí z koncentrace obchodu a pracovních příležitostí a neustálý zájem o ekonomické zhodnocování nemovitostí spojený s tlakem na jejich fyzickou i funkční transformaci. Velikost a heterogenita území z pohledu jeho historického, urbanistického i detailně stavebního utváření zmnožená faktem superpozice historického jádra a centra, vitálního komerčního, správního a obytného území se vzpírá jednoduchým a paušálním přístupům a klade složité otázky. Primární odpovědí by měl být obecně přijatý, aktuální popis hodnot území („doktrína“) jako základ chráněné i hledané podoby města. Metodickou odpovědí pak lokálně a věcně diferencovaný přístup k ochraně území, založený na jeho vnitřní artikulaci. Členění na menší, sourodé celky vykazující určitou vnitřní autonomii, jednotné charakteristiky a vzájemnou interakci. Jedním z kroků k tomuto řešení bylo, krom plánu z roku 2000, vypracování analyticko-regulativních popisů a map památkové ochrany, které jsou součástí zmíněné Metodiky účinnější péče o památkový fond v Praze. Odpovědí na otázku související s potřebou uchování vitality města je znovunalezení přirozené rovnováhy jeho vnitřních aktivit, funkčních složek. V tomto smyslu se ukazuje, že neregulovaný samopohyb přináší spíše nerovnováhu oslabující přirozené obytné kvality a tím i oslabení sociální, kulturní a bezpečnostní kvality. Předejmutá prostorová i funkční diferenciace skýtá

138 | 171


v tomto smyslu určité možnosti. Lokalizace aktivit v konkrétním území umožňuje selektivní podporu. V tomto smyslu je např. žádoucí se navrátit ke stabilizaci existujících obytných jader, stejně jako přistoupit k metodě implicitních kulturních, či univerzitních klastrů. Synergie křehkých a komplementárních aktivit může napomoci jejich stabilitě a pozitivnímu vývoji právě tak, jako na druhé straně přílišná koncentrace návštěvnického ruchu a komerčních zařízení tento vývoj ohrožuje. Strategie pro dosažení potřebné rovnováhy se však týkají nejen vlastního území, ale z povahy centrální polohy historického města také jeho celoměstského kontextu. V Praze se, více nežli v jiných městech, v historickém jádru koncentrují a realizují mnohočetné potřeby velkoměsta. Počínaje dopravními přes komerční, nabídku pracovních příležitostí až po velmi významné kulturně společenské aktivity. Tato část města, přes svoji minimální plošnou významnost (1,7% plochy celku města) v sobě nese stěžejní symbolický a identifikační potenciál celku hlavního města republiky. Jsou jím právě hodnoty historického architektonického a urbanistického dědictví a s tím spojené prestižní celostátně významné kulturní instituce (Národní divadlo, Národní galerie, Národní muzeum, Česká filharmonie, univerzity, včele s Univerzitou Karlovou a mnoho dalších). Soubor těchto staveb a jejich náplň je možno nazvat kulturně společenskou „vertikálou“. Ta je, podobně jako vertikály a dominanty architektonické, podporována a oživována svým kontextem, jenž je možné v určité paralele nazvat kulturní „horizontálou“. Je jí ve stavební rovině běžná urbánní struktura sestávají ze zástavby, která není explicitně zapsána v seznamu kulturních památek, avšak dávající ve společné konfiguraci, dominantám jejich významnost. V rovině kulturně společenské se jedná o nabídku pro každodenní prožitky města, kulturní životní modalitu. V rámci ochrany a dalšího vývoje území je podoba této myšlené horizontály stejně významná jako její vertikální protějšek. Navíc, zdá se, je v současné době velmi citlivým problémem jak v podobě hmotné tak nehmotné. V tomto smyslu je cíl ochrany hodnoty území mezi vertikálou a horizontálou nedělitelný, přesto, že problémy a přístup k jejich řešení jsou odlišné. Management plan je pak nástrojem i příležitostí stabilizace obou poloh a jejich dalšího vývoje.

Souhrn námětů a tezí Ing. arch. M. Korner Zhodnocení situace a stavu území – aktuální problémy a doporučení

Pro analogii s historickým jádrem Prahy je málo srovnatelných příkladů. Historické jádro Prahy ve vymezení města z doby Karla IV. je velmi rozsáhlé. Management plán by měl sledovat, pochopitelně s ohledem na "památkovou" hodnotu statku, pozitivní vývoj území památkové rezervace, zejména vytvářet podmínky pro udržení případného rozvoje vhodných aktivit. Pro získání znalosti stavu území je potřebné kombinovat základní strukturované analýzy s analýzami komparativními, srovnávacími. Jejich význam spočívá ve stanovení proporcí zjištění oproti neporovnatelným statickým údajům. Problémem není tedy analýza hodnot (i když i ta může být prohlubována), ale chybějící pozitivní řešení k jejich udržení a optimálnímu využití jejich potenciálu. Podklady typu regulačních plánů či studií nemají potřebnou hodnotu pokud nesouvisí s reálnými záměry na ochranu či proměnu řešeného území. Potenciál objektů, areálů je z hlediska budoucího vývoje značně diferencovaný a mnohdy nekoresponduje s vlastní památkovou hodnotou. Velká část památkových objektů již dlouho neslouží původnímu účelu a mnohdy nemá ani vhodné současné využití. Územní plán pro v podstatě stabilizované území nemá větší význam, jeho hlavním problémem jsou tzv. rozvojová a přestavbová území. Významným faktorem majícím vliv na podobu historického města je bezprostřední okolí historického jádra a jeho budoucí vývoj. Na rozdíl oproti dřívější územně plánovací dokumentaci dosud žádný ÚP po roce 1990 nebyl významněji provázán s realizací jeho záměrů. Jedním z jeho hlavních úkolů je stanovení priorit. Významným problémem je budoucí vývoj v některých oblastech sociální infrastruktury. Týká se to zejména školství a zdravotnictví (kde je podíl komerčních aktivit) a veřejné správy. Prestižní adresa v historickém centru a z toho plynoucí zájem o přítomnost může z hlediska nákladů na provoz významným ekonomickým problémem. V Praze existuje (podobně jako u bytů) poměrně vysoká neobsazenost i nových kancelářských komplexů i některých nákupních komplexů, často v důsledku pochybné lokalizace, z toho plyne, že je žádoucí udržet v území centrální úřady i některá další jimi řízená pracoviště. Město prodalo rozsáhlé transformační plochy v těsném sousedství s historickou částí území a tím si poměrně výrazně omezilo rozhodování o jejich využívání. V některých z těchto lokalit mohou být rozvíjeny aktivity, které nejsou komplementární, ale naopak konkurenční k současnému využití historického jádra města. Dosud v podstatě neexistují prognózy vývoje stěžejních aktivit v území PPR a jejím okolí.

139 | 171


V území je v souvislosti s jeho poměrně značnou rozlohou řada významných kapacit v oblastech, jejichž budoucí vývoj i přínos pro PPR není dostatečně prozkoumán (jedná se například o komerční administrativ, vč. Bankovnictví, centrální úřady a jimi řízené organizace a velká zdravotnická zařízení). Součástí aktivního mangementu by měl být názor na budoucí vývoj, zejména objektů či areálů, které jsou ve veřejném vlastnictví (stát, město, městská část, ev. záměry církví na jim navrácené objekty či pozemky). Problémem území může být udržitelnost MHD. Efektivita některých existujících či dokončovaných částí systému je (vzhledem k provozním nákladům) velmi nízká, důsledkem jsou neúměrné nároky na dotace a pravděpodobné zdražení jízdného a z toho plynoucí možné důsledky.

Výsledky pracovních setkání Doc Ing. arch. Cikan Definice předmětu ochrany Výstupní texty pracovních setkání definují předmět ochrany managementplánu, mimo jiné jako komplex kulturního dědictví hmotné a nehmotné kultury naplňující živým obsahem formy města. Kulturní živý obsah jako cíl současnosti se stává v těchto souvislostech přirozeným a podstatným nástrojem udržitelné obnovy kulturního statku jako celku. Statistická data o rezervaci, hustotě obyvatel (Sedlák) deklarují gentrifikaci centra (Štulc) V takové situaci je třeba důkladně analyzovat příčiny devalvace univerzálních hodnot statku. Jednoznačně byla společně potvrzena nedělitelnosti živého obsahu od hmotné formy, kdy památka nemůže existovat jen sama o sobě, ale musí být naplněna obsahem, jehož kvalita deklaruje konečnou kvalitu formy jako souboru těchto a prostorových kvalit: nedělitelnost . (Veselý, Cikán) Byla nastavena kulturní vertikála a horizontála města, které jsou zřetelné především ve významech a dějů minulých, současných, odkazovaných jasnou smysluplnou vizí pro budoucnost (Veselý, Mohlenik). Orientací těchto úvah byly ovlivněny SWOT analýzy předmětu ochrany, které deklarují konkrétní silné, slabé stránky příležitosti a hrozby a byly doplněny vize, které by měly být podstatou tázání po smyslu a deklarovat nejen analýzu stavu a jeho udržitelnosti (Sedlák) V následných pracovních debatách a SWOT analýzách byl předmět ochrany v oblasti živého obsahu dále zpřesněn . Je zřetelné, že je třeba vedle analýz stavu definovat vize, které by předmět ochrany zakotvily v syntéze přirozené dějinnosti města jako živé struktury udržující obytnost, nikoli ve smyslu funkce, ale kulturního bytí společenství ve městě. (Obecná shoda)

Zřejmá nutnost hlubší analýzy proměn společnosti by měla vést k obecné reflexi změn, kterými společnost z hlediska jejích kulturněhistorických chápání hodnot v minulých desetiletích prošla (Cikán) a najít smysluplné formy znovuzakotvení tradice v materii města (Mohelnik) a jejího dalšího kulturního přetváření ve smyslu návratu dějů jako smyslu existence města a jeho vnitřního a vnějšího veřejného prostoru, jeho kulturní a funkční stability. Identifikace a reflexe J. Derrida Budoucnost historického města Kolektivní práce věnované světovým myšlenkovým proudům na konci XX. století Edice Regards croisés Řada Nouveaux cahiers řízená Jeanem Viardem "Kdo jsme? My obyvatelé Prahy? Evropané? Češi, Židé, Němci? …jak se ptá Jacques Derrida v textu GENERACE JEDNOHO MĚSTA (Pamět: proroctví, odpovědnosti) a nastoluje závěrečné otázky své analýzy Prahy v textu Praha Budoucnost historického města z roku 1992 (cit z textu Derrida) 1. Co dnes znamená "konec města" a jaká z něj vyvodit praktická ponaučení? (MC: pozn. : Ve smyslu periferie vnitřní i vnější?) 2. Paradoxy hlavního města (Ia capitale) (národního a evropského) a kapitálu (le capital) (tržní hospodářství, soukromá a veřejná iniciativa dnes. (MC: ve smyslu vlastnictví jejích nových forem a rozkmitu veřejného a soukromého. varování před ztrátou společného: D. Veselý) 3. Jak definovat to, co bych nazval imperativy "roubování" a "transparence" pro budoucnost urbanistické projekty jedinečné v případě Prahy? Šance, které v tomto ohledu nabízí proměna technologie dopravy a telekomunikací což není bez vztahu s tím, co nazývám koncem města anebo "centra městské koncentrace". Otázka skla a kamene, nových materiálů, skleněných vláken atd. (viz níže). (Derrida) (MC: Ve smyslu Infrastruktura další reprezentace a formy města) jedinečnost a zmnožení jedinečností v nesourodý chaos viz. pozn. W1 Veselý, ale i Krier jinde) pozn.: Cikan , Veselý 4. Politickoekonomické důsledky stávání se evropským pro urbanistické projekty. Pohostinnost, investice a konkurence. (Místa prosperity lépe, výše rychleji… a místa reprezentace (kulturních a) významových hodnot)pozn. (Cikan cit. Veselý)

140 | 171


5. Existuje "dobrá" rezistence proti turistickému ruchu? "dobrý kalkul", rentabilizace a diference mezi turistickým ruchem a pohostinností. (Derrida) (MC: Ve smyslu nabídka vyšších kulturních hodnot a jejich diverzifikace v nabídce, ale i místě jejich umístění, nastavení iniciačních ohnisek růstu. Diferenciace, přímá a nepřímá podpora kultury institucionální a neinstitucionální iniciační jádra v místech lokálních center dle správní a významové a mentální mapy území, kulturní vertikály a přilehlé oblasti. )(nefinanční ekonomie a sociologie, externality podmiňující kulturu (Liška)

intenzivně dokážeme dnes udržet laťku danou našimi předchůdci, jak kultivovaně – s jakou citlivostí dokážeme potenciál města rozvíjet. Praha je velké město, které si se samotným kulturním dědictvím minulosti nemůže vystačit. Má-li dostát svému postavení kulturní metropole, musí svoji kulturnost stále rozvíjet, přidávat nové, platné hodnoty. Zároveň se domnívám, že je třeba závěry úvah týkající se centra alespoň zčásti aplikovat i na dalších části Prahy. Mým úkolem je formulovat poznámky ke kulturnímu, resp. výtvarnému obsahu Prahy. Je ovšem zřejmé, že každý z promýšlených okruhů navazuje na ty ostatní, a že jde tedy o komplexní zadání.

6. Rozdělení a sdílení (omezená a podle určitých pravidel) odpovědnosti s těmi, kdo nebydlí v Praze jakožto občané města, ba dokonce nemluví češtinou jako svým mateřským jazykem, a přece by si přáli mít právo, dokonce jej reklamují, být společníky (pokud se týče cílů a prostředků) při transkonfiguraci Prahy. Mám zde na mysli v první řadě nečeské občany tohoto státu, ale pak i všechny Evropany. Ale jaké jsou dnes hranice Evropy? (Derrida) (MC: Věc reflexe: nejsme tady sami a sdílíme společné. hodnoty a prostor (cit Veselý) 7. Jestliže to, co ještě nazýváme městem, spočívá méně než kdykoli dříve v petroglyfické erekci, ale též v skle, vitráži (skleněných stěnách, střechách), použití vláken (fibrage), v telekomunikačních spojích, v akustických a elektrických zdrojích, pak je nutno myslet město s přiznáním privilegia elementárních médií řeči, písma a hudby. (Derrida) (MC ve smyslu …v kulturních vertikálách a horizontálách literatura, hudba, umění přítomnosti města cit. D. Veselý. )(cit. Veselý) udržení vizí, jako smyslu naší přítomnosti pro budoucnost a respektování jejího směřování (Mohelnik)

Pro mne je v tuto chvíli podstatná především vizualita spjatá s duchovním potenciálem města /místa. Jako historička umění jsem v historickém centru konfrontována s vizuálními ataky, které jsou mnohdy na hranici únosnosti. Krása architektury je zastřena komerčním programem přízemního patra, obchodní sítě a agresivní reklamou, která – zdá se – už dávno nemusí respektovat přísná pravidla. Přestože v samotném centru je kumulována řada důležitých muzeí a galerií, není tato skutečnost dostatečně přítomná. Královská cesta zmizela pod nánosem vulgární a komerční nabídky. Zvlášť alarmující situace je v Celetné ulici, kde vedle muzea tortury a výrobny a muzea belgické čokolády sídlí tři centra thajské masáže a po ulici kromě živých soch ještě atakují kolemjdoucí nesnesitelné chodící reklamy – vycpaný žralok a muž v orientálním kroji s loutkou. Ulice nemají žádný místu odpovídající obsah, jsou překážkovou dráhou disparátních podniků, které devalvují a ruší dojem celku a zabraňují tomu, aby kolemjdoucí město / místo skutečně pocítil. Domnívám se, že právě touto cestou by se měl management plan orientovat. Měl by umožnit vytváření zauzlení, míst, ve kterých bude možno se zastavit a vnímat, objevovat, nebýt atakován. Modelový příklad takového nového zauzlení by mohla znamenat kupř. už dvanáct let odkládaná rekonstrukce, resp. „transfer“ sochařského ateliéru Zbyňka Sekala (1923 – 1998)z Vídně do Prahy. Sekalův ateliér, příklad uměleckého Gesamtkunstwerku, byl pod podmínkou rekonstrukce věnován Národní galerii v Praze v roce 2001. Dosud se nenašlo místo k jeho realizaci, přestože jde o zcela výjimečný umělecký soubor spojený navíc s výrazným životním příběhem, a přestože rekonstrukce nepředstavuje zásadní prostorový nárok. Představa drobnější současné architektonické intervence v centru, ale zároveň – s ohledem na introvertní povahu Sekalova díla umístěné mimo hlavní trasy, která by spojovala rekonstrukci ateliéru, malý prostor pro živý výstavní provoz, kavárnu a eventuelně malé knihkupectví, je přesně tím místem, které by naplňovalo centrum adekvátním obsahem

Cikan 15/3/2014 Poznámky k Management Planu historického jádra Prahy Doc. PhDr. M. Klimešová Formování management plánu pro historické centrum Prahy pokládám za přelomovou událost. Myšlenka uvažovat o centru města synteticky se objevuje poprvé, a ovšem poněkud pozdě. Je nyní bezpodmínečně nutno pokusit se co nejrychleji pojmenovat, jaké signály vlastně tímto prostorem chceme dávat, co pokládáme za zásadní. S odkazem na nejrůznější propagační proklamace je zřejmé, že by naše republika / město Praha chtěly být vnímány jako kulturní srdce Evropy. Srdce ovšem musí být živé. Kulturní dědictví zahrnuje nejen materiální hodnoty – kupř. historické stavby anebo sbírky, ale rovněž kulturnost nehmotnou, projevující se v tom, jaká je náplň tohoto prostoru, jak

141 | 171


(mimo jiné Sekal byl překladatelem Kafkových textů a jeho dílo v lecčems s Franzem Kafkou vede dialog, takže by šlo i navázat na už existující obecně známou kvalitu). Je třeba nejen promyslet systém zviditelnění kvalitních existujících kulturních center (kupř. prostřednictvím citylightů s plánkem kulturních bodů, kompetentními široce distribuovanými propagačními materiály), ale také – a to asi především vložit do centra další kultivovaný program, který by rozšířil kulturní strukturu o méně obvyklé, zasuté destinace s hodnotnou nabídkou. K tomuto programu patří i integrace současné architektury (zahraničním příkladem pozoruhodného nového uzlu v samém centru metropole by mohla být kupř. kaple ticha Kamppi, 2012, v centru Helsinek, spojující na nejrušnějším místě pěší zóny meditační obsah a současný architektonický čin), ovšem rovněž snaha upozornit na osobnosti, která by narušila zprofanovaný a zkomercionalizovaný model Kafka – Švejk – Havel a nabídla subtilnější, strukturovanější model hodnot. Některé takové novodobé „uzly“ lze spojit se strhujícími příběhy, existují, ale nejsou vlastně propagovány: kupříkladu Plečnikovy úpravy hrad, jeho kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad, unikátní Bílkova vila s ateliérem, Sudkův ateliér, funkcionalistická architektura Prahy atd. Mohl by k nim patřit i Sekalův ateliér. Cílem citelnějších poukazů na hlubší vrstvy kulturnosti by mělo být tázání po naší identitě, o našem vlastním vztahu k místu a vlastní kultuře / historii, o nové identifikaci s místem a jeho rozšířením o nové kapitoly. Základem hodnoty Prahy by totiž neměly být atrakce pro turisty, ale jeho znovu obydlování Pražany, které by tuto identifikaci s místem usnadnilo a vytvořilo dynamickou situaci. M. Klimešová

Úkolem strategie města by mělo být dát prostor propagaci kultury, ochraně kulturnosti/ kultivovanosti, a mít právo veta pro takové aktivity, které neodpovídají památce UNESCO, a to i v komunikace se soukromými majiteli. Stejně jako nelze dělat cokoliv v národním parku, měla by platit jasná pravidla pro podnikání také v takto výlučném městském prostředí: je třeba definovat limity podnikatelských aktivit, a to jak co do povahy podnikání, tak co do jejich projevů v interiéru města. Praha je vlastně takovým městským národním parkem, který je nutno maximálně chránit včetně zdánlivě méně podstatných součástí jeho organismu, právě proto, že dohromady tento organismus vytvářejí. Zatímco přírodní zdroje se obnovují jen obtížně, a hrozba mnohdy nevratných změn / ztrát proto vede ke snaze maximálně limitovat jakékoliv civilizační intervence, město je naopak živo ze své civilizační dynamiky, která ale potřebuje rozumnou ochrannou supervizi, schopnou syntetizovat minulost a současnost, hmotné a nehmotné kvality. Christian Norberg-Schulz v Geniu loci uvádí Prahu jako jedno ze zásadních míst, kde se genius loci projevuje. Jeho argumenty se týkají obsahu města, jeho fenomenologie. Dnes už ale dravý turistický průmysl přehlušuje existenciální prožitek města / místa, a paradoxně tak člověk to, za čím přichází, těžko hledá. Je zřejmé, že turisté k městu patří, ale je na nás, a z velké části na magistrátu, co jim nabídneme, jak stanovíme meze. Je nutno zamýšlet se nad resuscitací skrytých míst plných energie, je třeba je chránit a doplňovat. Pokud se nepodaří předat informaci o tom, že i současná Praha má hluboký autentický potenciál, bude mrtvým lunaparkem. 2013-11-18

Nové intervence by měly přinést kvalitu a nový život, živý prostor. Díky umělecké hodnotě historického jádra byla Praha mezi památky UNESCO zařazena, neznamená to ovšem, že má být skanzenem. Město potřebuje mimo jiné kvalitní supervizi umístění prací ve veřejném prostoru, tak aby bylo možno zabránit odstrašujícím pseudouměleckým intervencím (mezi ty realizované kupř. socha u Stavovského divadla, „lavička“ v Rytířské ulici, kašna na Senovážném náměstí, pomník na Klárově). Stejně tak nepokládám za možné, aby výstavní prostory v majetku města (Křížová chodba a Rytířský sál Staroměstské radnice) byly nadále spravovány nekoncepčně. Ke ztrátě paměti města a jeho vnitřního obsahu patří i bourání, zánik tradičních lokalit (Malostranská kavárna atd.) Je třeba vybudovat tým nezávislých odborníků, kteří budou zvažovat tyto často problematické zásahy, a je především třeba, aby magistrát za tvář města převzal jasnou zodpovědnost.

142 | 171


Veřejný prostor Petr Kratochvíl: Charakteristika veřejného prostoru Veřejný prostor je nejen fyzicky definovaným místem s určitými hranicemi, reliéfem, povrchem i „klenbou“. Jeho součástí je vždy i sociální a kulturní obsah, život, který jej naplňuje, kulturní významy, které jsou s ním spjaty. Bez této – alespoň potenciálně přítomné – náplně by byl pouze místem fyzickým. Ve fyzickém smyslu jsou veřejné prostory zásadním městotvorným elementem; definují jeho základní strukturu a utvářejí jeho charakter a kvalitu stejně významně jako architektura jednotlivých staveb. Umožňují pohyb po městě a pobývání v něm. Jsou místem, z něhož město vnímáme. Základní sociálně-kulturní rolí veřejného prostoru je nabízet scénu mezilidským setkáním a vzájemné komunikaci. Setkáním nutně povrchním a nahodilým, přesto však důležitým pro udržování elementární roviny sociální integrace. Podmínkou naplnění této role veřejného prostoru je samozřejmě jeho veřejná přístupnost, jistá atraktivita (k níž patří i poskytovaný pocit bezpečí), ale zároveň otevřenost spontánním a různorodým aktivitám a sociálním skupinám. Možnost setkávání se s odlišností a nalézání toho, co nás přes všechny odlišnosti spojuje, je právě onou funkcí, která veřejný prostor proměňuje v „místnost celého společenství“ (Louis Kahn). Veřejné prostory historického jádra Prahy a jejich hodnoty Veřejné prostory Pražské památkové rezervace se vyznačují nesmírnou různorodostí svých forem, výraznou identitou jednotlivých prostorů a (doposud zčásti přetrvávající) rozmanitostí jejich sociální atmosféry. A především architektonickou hodnotu a krásou. Jejich různorodost je dána topograficky – živým reliéfem krajiny na protilehlých březích řeky, ale především historicky: I tato část města je srostlicí několika kdysi svébytně se vyvíjejících sídel, organicky rostlých, plánovitě založených i pozdějšími regulacemi upravovaných, přičemž struktura takto vzniklých ulic a náměstí nikdy nebyla překryta nějakou univerzální sjednocující osnovou. Vedle ulic a náměstí přispívá k bohatosti veřejných prostorů Prahy i několik parků, nábřeží a vlastní prostor řeky s mnoha ostrovy. Výrazná identita jednotlivých veřejných prostorů vyplývá z jejich morfologické rozmanitosti (prostory pravidelné x nepravidelné, rozlehlé x malé, apod. ). Je ale také spojena se silným geniem loci Prahy jako takové, který Christian Norberg-Schulz výstižně charakterizoval dramatickým střetáváním horizontál a vertikál,

specifickou světelnou atmosférou, ale i silným pocitem interiority. Prostupnost historické Prahy s mnoha vnitřními dvory, průchody a pasážemi, které rozšiřují nabídku o prostory poloveřejné, umožňuje pronikat stále hlouběji do nitra města a jeho částí. Rozmanitá sociální atmosféra veřejných prostorů byla historicky dána růzností jejich funkcí i uživatelů a byla vyjádřena i různou mírou významu a reprezentativnosti obklopujících budov i případných objektů (soch, pomníků) uvnitř prostorů samých. Přestože v průběhu staletí i naší bezprostřední minulosti docházelo k radikálním sociálním posunům ve skladbě obyvatel a uživatelů jednotlivých částí města, atmosféru původních či historicky nejsilnějších vrstev v každém místě dosud cítíme. Umělecko-architektonické hodnoty snad ani není třeba rozvádět. Rizika a ztráty Půdorysná osnova města a s ní i půdorys jeho veřejných prostorů zůstává po staletí mnohem stabilnější, než vlastní zástavba, a není proto tak ohrožena dalším vývojem. Přesto změny ve výškové hladině zástavby nebo v šířce parcel obklopujících staveb může výrazně pozměnit charakter veřejných prostorů. Takových radikálních zásahů v rámci památkové rezervace zatím nebylo mnoho – příklady nových velkých objemů nerespektujících dochovanou parcelaci nebo výškovou hladinu (Myslbek, Florentinum, centrum ve Spálené ulici) však zranitelnost vztahu mezi stavbou a přilehlým veřejným prostorem dokládají. Zásadní vliv mají případné zásahy do vlastní plochy veřejných prostorů, počínaje změnou povrchů, městského mobiliáře, po řešení dopravy a jejích zařízení. V případě veřejných prostorů v historickém centru Prahy je vážným negativním faktorem zahlcení dopravou mnoha – i velmi cenných – veřejných prostorů, a to jak průjezdní (pražská nábřeží) i parkujícími vozy. Sice ojedinělým, ale o to drastičtějším zásahem je narušení povrchu sjezdy do podzemního parkingu (Panská ulice, nyní hrozba téhož na Václavském náměstí). Míra údržby a kultivace má i v pražském centru své extrémní póly: Na jedné straně jsou to místa neudržovaná či dokonce devastovaná, která se většinou nacházejí při hraně PPR (tj. u vstupu do ní – jako je např. odpudivý podchod pod magistrálou u Národního muzea). Na druhé straně jsou to naopak místa přetížená intenzivní, ale často nekulturní péčí, podbízející se zejména proudícím zástupům turistů. Třetí problematickou kategorií veřejných prostorů jsou místa nevyužitých příležitostí k posílení veřejného prostoru Prahy, kam patří jak obě největší pražská náměstí (Václavské, Karlovo) s nedotaženým koncepty proměny, tak mnohé partie řeky, ale hlavně řada dosud „neobjevených“ míst, jež by mohla oživnout. (Zlatá ulice v Anenské čtvrti nebo rekonstrukce Bastionu jsou příkladem jak ne-místo proměnit ve veřejný prostor. ) Nejcitlivějším a nejproměnlivějším prvkem veřejného prostoru je parter okolních budov, který je svou náplní

143 | 171


zpravidla oním lákadlem, jež sem návštěvníky přivádí. I v této rovině najdeme extrémy, možná ještě výraznější, a to především na onom pólu podbízivého nevkusu a kulturnímu významu místa neodpovídající nabídce, která je v parteru vystavována (počínaje parterem převážné části Královské cesty po ulici ve Smečkách). Fyzická forma a podoba veřejného prostoru je jen jedním z faktorů určujících jeho charakter. Druhým je život, který ho naplňuje, který je sem zván, nebo je odsud vytlačován. Zásadním zlomem v nejnovějším vývoji Prahy je proměna života v historických veřejných prostorech pod tlakem turistického průmyslu. Turistický ruch je důležitým „průmyslovým“ odvětvím postindustriální éry. V případě Prahy nepochybně zásadně přispěl k rychlé obnově zanedbaného města a je trvalým ekonomickým zdrojem, bez jehož přínosu se chod města neobejde. Zároveň však má – při absenci jakékoliv regulace – na historické město a zejména jeho nejatraktivnější části mnohé negativní důsledky. Zatímco vpád průmyslu do měst v 19. století vedl k mnoha demolicím, vstup tohoto soft-průmyslu vede naopak ke stylizaci historického prostředí do idealizované kulisy uzpůsobené očekáváním turistů. Pokud Praze skutečně hrozí, že se stane skanzenem, není to pro přehnaný konzervativizmus památkové péče, ale v důsledku komerčních zájmů spojených s masovou turistikou. Z veřejných prostorů jsou vytlačovány funkce a spolu s tím i sociální skupiny, které nejsou spojeny s tímto turistickým provozem. Není to ztráta jen pro místní obyvatele, ale i pro turisty samé, kteří se na některých místech mohou potkávat jen sami se sebou, zatímco s domorodci jen v roli obsluhujícího personálu. Masová turistika je významnou, nikoliv však jedinou příčinou ochuzení pestrosti sociální náplně veřejných prostorů. Historické jádro sice zůstává důležitou lokalitou správních, vysokoškolských, kulturních a vědeckých institucí a administrativních pracovišť, které sem přivádějí i další sociální skupiny zaměstnanců, studentů, atd. Pokles počtu stálých obyvatel historického centra v průběhu posledních 25 let však rozhodujícím způsobem ovlivňuje to, co se na jeho ulicích a náměstích děje. Stálí obyvatelé, rodiny s dětmi, staří lidé mají samozřejmě jiné potřeby a očekávání ve vztahu k veřejnému prostoru ve svém sousedství než jeho náhodní a chvilkoví návštěvníci. Na tyto potřeby však město pamatuje mnohem méně. Úzce komerční zájmy jsou rovněž příčinou privatizace veřejného prostoru. Ta může mít formu nenápadnou (obsazení řeky a jejích břehů v míře, která někde brání i vizuálnímu kontaktu kolemjdoucích s řekou jako u Mánesova mostu), někde brutálně symbolickou (několikaleté uzavření jediné bezbariérové stanice metra na území PPR kvůli soukromé investici stanice Národní, které tak omezilo dostupnost veřejného prostoru centra pro handicapované osoby), někde faktickou (obsazení

Karlovy ulice „předzahrádkami“ až téměř k neprůchodnosti) Ztráta kulturní dimenze. Veřejné prostory jako ohniska života města měly vedle svých profánních funkcí (trh), vždy i svou duchovní či kulturní dimenzi, byly místem událostí, které přesahovaly každodennost. V pražských veřejných prostorech takových událostí dnes zaznamenáme poskrovnu – v porovnání s komerčně orientovanými podniky.

144 | 171


Role komunit na kulturním obsahu města role a tradice duchovních komunit Tradice není minulost Benedikt Tomáš Mohelník OP, Th.D.

Pojem tradice je obvykle spojován s něčím minulým a starobylým. Je to něco, co se z dávných dob jaksi prolamuje do současnosti a zůstává v ní reliktem přetrvávající paměti. Tradice a tradiční je chápáno jako protiklad nového a moderního. Skutečná tradice je nejen mnohavrstevná, ale také živá a životodárná. Především, tradice je zaměřena nikoli do minulosti, nýbrž do budoucnosti. Slovo samo se do moderních jazyků dostalo z latiny, v níž sloveso tradere znamená předávat, dávat dál. V tradici jde tedy na prvním místě o uchopení něčeho, co pochází z minulosti, a o předání dále do budoucnosti. Bez minulosti by proces předávání ztratil svůj obsah, bez současnosti by pozbyl svou dynamiku a bez budoucnosti by postrádal smysl. Tradice tak nutně zahrnuje všechny tři roviny, z nichž každá má svou nezastupitelnou funkci. V historickém centru Prahy mají jedinečné místo kláštery. Ne však ve smyslu architektonické typologie, ale ty historické komplexy, které jsou v současnosti obydleny řeholními komunitami. Poslouží nám jako příklad a východisko k úvaze, jak se stavět k historickým kulturním hodnotám. Fungující kláštery jsou nenahraditelným místem živé tradice. Jejich význam je možné si uvědomit při srovnání toho, jak se v současném městském prostoru uplatňují bývalé klášterní budovy a ty, které jsou i dnes domovem a místem působení řeholníků či řeholnic. Samotný fakt, že kláštery vznikají a zase zanikají, je přirozenou součástí dějin. Tam, kde byl klášter jednou založen, nemusí zůstat navždy. U zaniklých klášterů však vždy vyvstává otázka, jak naložit s budovou, která má velmi specifický charakter. U klášterů, a snad ještě více u kostelů, vystupuje do popředí sepjetí obsahu a formy. Obsah budově kláštera přináší řeholní komunita. V okamžiku, kdy ho ztratí, netrvá dlouho a podoba klášterní budova doznává výrazných změn. A ani se není čemu divit. Jednotlivé části i celek přestal plnit své původní funkce a mrtvý skelet dříve živého organismu se začíná rozpadat, anebo se transformuje pro nové využití. I když se alespoň některé typické prvky stavby podaří zachovat, nejsou často ničím jiným, než pouhou nostalgií. Na těchto místech tradice zemřela. Jiná může se samozřejmě začít formovat. Z hlediska živé tradice jsou mnohem zajímavější a důležitější fungující kláštery. Navzdory tomu, že kontinuita řeholního života v nich byla v dějinách nejednou přerušena, naposledy bez výjimky ve všech klášteřích během čtyřiceti let komunistické totality, zůstávají místem živé tradice. Původ řady z nich souvisí s

rozvojem středověké Prahy, prošly těžkým obdobím nepokojů a válek, mají za sebou rozkvět barokní doby, která výrazně ovlivnila jejich dnešní podobu. Na těchto místech se snoubí pevná stabilita s markantními proměnami. Řády vykazují velkou vnitřní stálost už tím, že se stále vztahují k postavě svého zakladatele a jeho osobnímu charismatu. Uchovávají si základní pravidla způsobu svého života a nemění ani oblast svého působení. Tato stálost však nepředstavuje nehybnost. V klášteřích se nezastavil čas. Návštěva kláštera neznamená návrat v čase někam do středověku. V barokních budovách nežijí řeholníci způsobem běžným v sedmnáctém či osmnáctém století. Výdobytky moderní doby nejsou současným obyvatelům klášterů vesměs cizí. Vstup modernity do starých zdí ale rozhodně neznamená negaci minulosti. Minulost je zde přítomná nejen díky stáří domu, ve svazcích barokní knihovny, anebo prostřednictvím historických artefaktů. Minulost zpřítomňuje mnohem více současná generace řeholníků, která je nositelkou paměti posloupnosti předešlých pokolení. Povědomí o místu postupuje v čase jak předáváním poznatků a zkušeností starších mladším, tak vlastním zájmem a studiem. Významně k tomu přispívá, že řeholníci na daném místě žijí mnoho let a každodenně se v prostorách kláštera pohybují. Spontánně v nich roste vnitřní porozumění tomu, co jejich klášter skrývá před povrchními pozorovateli. Uchopují tak vlastní tradici místa, která díky nim zůstává živá. Měnící se podmínky současného života kladnou na řeholníky požadavek zabývat se otázkou, jakým způsobem má být klášter součástí dnešní doby. Tato výzva není pro řeholníky záležitostí volby. Pokud chtějí existovat, musí být začleněni do společnosti, ve které žijí, jak oni sami, tak jejich kláštery. Na druhou stranu si komunity řeholníků uvědomují, že laciné podlehnutí módním trendům a překotné změny za každou cenu by pro ně byly destruktivní. Musí se snažit jít ke kořenům své vlastní identity a odlišit v ní nosné prvky od méně důležitých dobových nánosů. Jedině tak získají potřebnou jistotu, když se budou držet podstatného, a svobodu nezbytnou k proměnám. Hledat podstatu i věci měnit vyžaduje stejnou odvahu. Do způsobu užívání klášterních budov se to nutně promítá. Více či méně se to také podepisuje na jejích vnějších formách. Řeholní komunita má díky svému soužití s místem nejlepší předpoklady, že s historickou podstatou kulturní památky bude zacházet citlivěji než kdokoli jiný. Tradice se organicky propojuje s dynamikou současnosti.

145 | 171


Město a jeho krajinný rámec RNDr. Václav Cílek CSc:

významná únětická kultura doby bronzové, která pokrývala obrovské území mezi Dunajem a Rýnem.

Hlavní města můžeme v zásadě rozdělit podle toho, zda leží v pozici přístavu někde na okraji země, anebo zda zaujímá střed země. Excentricky položená města jako je např. Bratislava nebo Rio de Janeiro obvykle představují centra, odkud do země proudilo zboží a finance, ale často se odlišují od zbytku země do té míry, že např. o Bratislavě můžeme historicky hovořit jako o nejméně slovenském městě. Naproti tomu města umístěná ve středu země vyzařují silný vliv do svého okolí a nejedná se přitom jenom o moc ekonomiky a politiky, ale hlavně o kulturní a duchovní proudění. Praha je příkladem města, které leží jen asi 20 km severně od geometrického středu Čech a jež mělo neobvykle silný vliv na své okolí. Celá staletí nasávalo proud kazatelů, šlechticů, řemeslníků i prostého lidu, kteří přicházeli do města, něco se zde naučili a pak opět odcházeli na svá panství. Města jako Praha, Vídeň, Budapešť, Krakov či Drážďany mají to společné, že leží na velké řece a zároveň na ekotonním rozhraní dvou prostředí – lesa na kopcích a zemědělské nížiny. Dobře to je vidět na vápencovém pohoří Pilis nad Budapeští nebo u Vídeňského lesa, který je posledním výběžkem Alp či na nakloněné desce, která od hřebene Krušných hor sestupuje směrem k Drážďanům. Ve všech těchto případech se jedná o analogickou situaci, kdy řeka je dálnicí pravěkých i středověkých komunit, les poskytuje stavební a palivové dříví, lovnou zvěř a lesní plody; zatímco nížiny náleží obilí a dalším zemědělským plodinám. Z krajinného hlediska Praha leží v přechodné zóně mezi chladnějším a vlhčím jihem, kde jsou půdy chudé a rostlinstvo náleží mezofytiku a teplejším a sušším severem, který již patří do oblasti teplomilné flóry – termofytika. Půdy zde jsou zastoupeny sprašovými půdami a začínají se objevovat černozemě. Teplotní rozdíl mezi severem a jihem Prahy je víc jak 0,5 °C. S různým typem půd, vegetace a klimatu je spjata i historie osídlení. Pravěká Praha se rozkládala hlavně v oblasti dejvického meandru a v povodí Rokytky. Krajina na sever od Prahy byla osídlena od neolitu, tedy zhruba osm tisíc let, kontinuálně, ale chudá a lesnatá krajina na jih od Prahy byla jako celek kolonizována až ve středověku. K pocitu města patří pravěké či alespoň velice staré vrstvy. Historické centrum Bratislavy se kryje s rozsáhlým keltským oppidem, jaké leželo i na vídeňském Leopoldsbergu či pod budapešťským Gellertem. Pravděpodobným slovanským předchůdcem Prahy je obrovské hradiště v Šárce a ze starších vrstev je nejvýznamnější památkou jedno z velkých keltských oppid evropského měřítka – Závist. Podle lokalit v těsném okolí Prahy byl nazván šárecký stupeň neolitu, eneolitická řivnáčská kultura a zejména středoevropsky

Text či spíš doplněk ke géniu loci Prahy Arne Novák ve své „Barokní Praze“ (1915) říká: Genius loci sestává z látky našich myslí a srdcí, je duchovní skutečností, ale jeho viditelným ztělesněním je místo. Praha však patří k oněm městům s velkou minulostí, u jehož bran sedává několik géniů různého věku a vůle, takže oddáme-li se do ochrany jednoho, odvrátí od nás druhý tvář, neboť druh druhu nerozumí. Ale lze milovat město, tak že v každé době svěříme se jinému géniovi a tím znásobili jsme si život! Moudré je v kultu soustředěném a pokorném odevzdávat se samotářským rozhovorům s těmi různými génii loci, kteří panují nad Prahou… Pochopit Prahu v její výtvarné podstatě a kulturní bytnosti – to znamená téměř tolik jako rozumět a sloužit jejímu baroknímu géniu loci. “ Symfonický význam Prahy vynikne při srovnání s okolními metropolemi. Praha patří půdorysně i řadou památek dvěma základním polohám – středověku a baroku. Vídeň a další velké metropole, které byly mocné a bohaté jako Paříž svým ustrojením náleží převážně 18. a 19. století. Budapešť je typickým městem, které podivuhodně srostlo a rozvinulo se až v poslední třetině 19. století. Berlín je město rozkročené mezi 19. a 21. stoletím. Nejblíže Praze stojí spíš menší středoevropská města jako je Regensburg. Po vládě Rudolfa II. se Praha stává periférií monarchie, která právě pro svoji okrajovou polohu v sobě dokázala zachovat středověký náboj. Například v samotné Vídni existuje snad už jen jedna jediná středověká ulička – Griechengasse. V Praze jsou jich desítky! Chceme-li porozumět významu střední Evropy je právě proto nutné, sestavit si v hlavě vlastní město složené z Prahy, Vídně, Drážďan a dalších míst. Praha minulých staletí má v sobě sice něco z periferie, ale také je zároveň obrovská, takže v sobě zrcadlí hned desítky různých stavebních a duchovních situací rozložených od řeky až po hradní návrší. Kombinace téměř nevyčerpatelného bohatství domů, chrámů, zahrad a zákoutí s jednoduchou silou města, které snadno přehlédneme z pražských výšin, vytváří dojem masivní celistvosti, která je zároveň skrytým bludištěm. Město, které hodně ukazuje a hodně tají. Základní vrstvou Prahy je samotná příroda reprezentovaná klidným záhybem řeky, skaliska podél jejího toku, desítky chráněných území a mnoho archeologických památek pokrývajících skoro milion let vývoje člověka. Do této přírodní kolébky pražské pánve jsou vloženy románské osady, brod a křižovatka obchodních cest strážená hradem. Město se rozvíjí a srůstá. Získává kamenný most, jehož proporce odpovídají katedrální gotice. Měkkost řeky je vyvážena kamenným hradním návrším. Pocit jednoty je zde velmi

146 | 171


silný. Řeka spojuje a zrcadlí oba břehy a všechna čtyři historická pražská města. V 15. století za doby Jana Husa se město stává ohniskem první církevní reformace, na jejíž tradici o sto let později naváže Martin Luther a tím navždy změní evropský i anglosaský svět. Baroko začne třicetiletou válkou jako možná nejhorším válečným konfliktem druhého tisíciletí střední Evropy. Nádhera chrámů odráží majestát smrti i míru znejistění člověka. Poslední dvě staletí Praha prochází vývojem od činžovního a průmyslového města k nově vzkříšenému hlavnímu městu samostatného státu. Znovu a znovu nás překvapuje mnohost osudů zdejších malířů a umělců i způsob, jak spolu žila a svářila se tři základní pražská etnika – české, německé a židovské. Do 21. století Praha vstupuje jako město, které se otřásá pod globalizační vlnou a snaží se zůstat samo sebou. Procházíme městem a opakujeme si s člověkem, který Praze patří, hned z několika rozporuplných důvodů, s básníkem Vítězslavem Nezvalem: „Není to v ničem, co lze vyložit z krásy nebo ze slohu. Není to Prašná brána asi Staroměstské náměstí, ani Karlův most, ani stará či nová Praha. Není to v ničem, co lze zbourat, není to v ničem, co lze znovu postavit. Není to v tvých pověstech, není to v tvé kráse, Praho. Že jsi jediná na světě a že se nezměníš, ani kdyby tě zbořili. Tvá poezie je složitá a já jo pozorně uhaduji, jak uhadujeme myšlenky zbožňovaných žen. Nelze tě popsat, nelze tě nakreslit, nelze ti nastavit zrcadlo. Nepoznal bych tě, tak jako ty sama by ses nepoznala. Není to v ničem, v ničem, co lze říci mrštným jazykem a co lze napsat v průvodci. Je to v celé tvé bytosti, v jejím tajemném uspořádání. V tom, jak sedí na tvém čele pták. V tom, jak volá dítě na matku, když jdou kolem barokní sochy“. Další témata k možnému doplnění (výkřiky a nápady) K řece a zeleni: V měřítku několika let je na území Prahy nutné očekávat invazi bobra. Tři pohledy na genia loci staré Prahy Management plan 2010 autorizace Na jaře 1935 zavítaly do české metropole dvě vůdčí osobnosti francouzského surrealismu, André Breton a Paul Eluard. Podobně jako kdysi Guilliame Apollinaire, jenž své okouzlení Prahou vyjádřil povídkou Pražský chodec a verši legendárního Pásma, navštívili oba básníci Starý židovský hřbitov a prošli se uličkami Starého Města a Malé Strany. Breton posléze nazval Prahu „la capitale magique de la vieille Europe“, hlavní magické město staré Evropy, a surrealistické hnutí se tak ústy svého programového mluvčího přihlásilo k tradici, která Praze přisoudila pověst města obestřeného tajemstvím. Okořeněna později kafkovskou legendou přežívá tato tradice zčásti dodnes a je předmětem zájmu historiků, součástí reklamních upoutávek i námětem pokleslých produkcí. . .

Po druhé světové válce se o její upevnění a rozvoj zasloužil především italský literární vědec, překladatel a básník Angelo Maria Ripellino. Jeho proslulá esejistická kniha Magická Praha z roku 1973 byla přeložena do řady světových jazyků a jen v češtině vyšla již pětkrát, počínaje prvním exilovým vydáním z roku 1978. Trvalá obliba této práce spočívá nejen v originalitě výkladu. Zásluhu na ní má bezesporu také autorův košatý jazyk. Ripellino navozuje atmosféru historického města pomocí poetických přirovnání karáskovsko-nezvalovské inspirace. . . „Jeho“ Praha je tak „starožitný foliant s kamennými listy, město-kniha“, „město mysteriózní, město neskutečné, zahalené do plihé gázy plynových lamp“, nebo „měch rozdmýchávající samotu, strach a zhoubu“. Na pozadí tohoto proudu básnických obrazů, prostoupených citacemi známých i pozapomenutých děl českého písemnictví, vystupuje koncepce duchovních dějin města, v níž je zakladatelská role přisouzena manýristické kultuře pražského dvora Rudolfa II. a následnému baroknímu období. Katalyzačním bodem utváření mentálního ovzduší Prahy byla porážka českého stavovského povstání v roce 1620. Tragické vyústění bitvy na Bílé hoře dalo výraz celému „rmutnému podhoubí Prahy“ a „vsáklo do děl pražských autorů“. Ripellino hledá překvapivé souvislosti napříč dějinami české literatury 17. až 20. století. V postavě nemyslícího vykonavatele rozkazů Golema-robota, vykořeněného a neurčitou vinou stíhaného Josefa K. a Josefa Švejka (mistra předstírané poslušnosti) nachází identifikační postavy pražské literatury a české mentality vůbec. Zvláště s přihlédnutím k době jejího vzniku bylo jednoznačným přínosem knihy zdůrazňovaní mnohonárodnostního charakteru staré Prahy. Ripellino důsledně hovoří o městě tří národů: českého, německého a židovského. Inspirativně také upozorňuje na nezanedbatelný vliv italského živlu. . . Ripellinův pohled je vysoce subjektivní, což on sám ani v nejmenším nezastírá. Vyzdvihuje některé literární proudy, především symbolismus, dekadenci, expresionismus a surrealismus. Jiné naopak pomíjí. Patrná je jeho záliba v protagonistech pražského gotického románu (Jiří Karásek ze Lvovic, Hugo Salus, Gustav Meyrink a další), jejichž díla plná bizarních postav, omšelých zákoutí a tísnivé nálady často cituje. Stranou ponechává například obrozeneckou literaturu, která českou metropoli vykreslovala v mnohem optimističtějších barvách jako „zlatou Prahu“, centrum sílícího národního hnutí. . . V nedávné době s polemikou proti jednostrannosti tohoto pojetí vystoupil emeritní profesor Yaleovy univerzity a pražský rodák Peter Demetz. Ve své práci Praha černá a zlatá, vydané v roce 1997 New Yorku a již následujícího roku přeložené do češtiny, ukazuje, že obraz mystické Prahy je relativně pozdního data. Vznikl až v období napoleonských válek, respektive v první polovině 19. století, a na jeho formování měli nemalý

147 | 171


podíl angličtí, němečtí a američtí cestovatelé, pro něž starodávná, katolická Praha představovala „výrazně romantické místo“. Podobně i spojení náboženského myslitele a pedagoga Rabiho Löwa (kol. 1525–1609) se snahami o vytvoření Golema je plod 19. století, jak ovšem uvádí i Ripellino. Demetz přiznává Ripellinovu obrazu Prahy význam oprávněného protestu proti šedi „normalizačního“ Československa po roce 1968. Sám autor Magické Prahy ostře odsoudil sovětskou okupaci a do svého milovaného města uprostřed Evropy se poté již nikdy nemohl vrátit. Po pádu neostalinského režimu je ale romantický mýtus o tajuplném městě spíše na obtíž: „Hrozí nebezpečí, že se jeho vinou včerejší protest (už dávno proměněný v pouhé turistické zboží) udrží v podobě jakéhosi pokleslého antikapitalismu. . . “ Demetz se snaží obrátit pozornost k racionalistickým tradicím Prahy. Připomíná, že Praha je mimo jiné město „pragmatického administrátora“ Karla IV. (bez ohledu na jeho osobní zbožnost), husitů a jejich sociální teologie, Rudolfa II. . ., „jenž postavil astronomům moderní observatoř“, historiků a jazykovědců Dobrovského, Gebauera, Golla, logika a propagátora národnostní snášenlivosti Bernarda Bolzana, sociologa T. G. Masaryka nebo Pražského lingvistického kroužku. . . Z jiného úhlu než literární vědci Ripellino a Demetz se pokusil vyjádřit pražského genia loci ve své stejnojmenné knize z roku 1979 (česky 1994) norský historik umění a teoretik architektury Christian NorbergSchulz. Jeho interpretace vychází z fenomenologického přístupu. Kloní se k rozšířenému názoru, že okouzlení Prahou pramení především z „naléhavého pocitu tajemna“. Tajemnost Prahy ale nepovažuje za nic umělého, za literární šablonu nebo dokonce klišé ve službách turistického průmyslu. Vnímá ji jako odraz daného přírodního prostředí, jehož interpretace byla v průběhu vývoje města poznamenána dramatickými osudy země a s tím související silnou identifikací jejích obyvatel k vlastnímu rodišti. Za jeden ze základních rysů pražského genia loci označuje napětí mezi horizontálami, které symbolizují spojitost se zemí, a vertikálami čnícími k nebi. Tímto kontrastem, jenž mu v obecné rovině splývá s „dichotomií těla a ducha“, se vyznačují jak jednotlivé domy se svými masivními partery a výškovými akcenty, tak město jako celek. „Strmý vrch, na němž stojí Pražský hrad, kontrastuje s horizontálně rozprostřeným shlukem Starého Města“. Podle Norberga-Schulze nelze porozumět charakteru Prahy, aniž bychom přihlédli k jejímu přírodnímu rámci. Tento je ovšem nutno chápat ve smyslu celých Čech: „Abychom plně prožili Prahu,“ uvádí autor, „musíme znát Čechy“. Stejně jako krajinné prostředí Prahy „shromažďuje“ charakteristické znaky českých krajin, jež slovy J. W. Goetha „nejsou ani horami, ani rovinami, ani údolím, ale vším zároveň“, spojuje i pražská architektura množství slohových proudů a uměleckých témat. . .

„Výsledkem byla všeobsáhlá syntéza, v níž fragmenty odlišného původu se podobají ´vzpomínkám´. . . “

Proměny obsahu a formy ohrožení komplexnosti kulturního obrazu statku Popis hodnot, resp. jejich možných ohrožení, i na základě doplnění SWOT analýz Doc. PhDr. Marie Klimešová:

Hodnota Prahy jako kulturní metropole spočívá v několika okruzích témat. Předmětem zájmu tak není pouze hmotná památka, která má uměleckohistorickou a urbanistickou hodnotu, ale rovněž její fenomenologický rozměr, její existence ve vztahu k souboru nehmotných hodnot, které vytvářejí obsah horizontálních kulturních úrovní města. Praha jako památka Unesco musí být vnímána jako komplexní vztahový soubor stavební památky, obsahu, člověka a krajiny. Z tohoto hlediska lze konstatovat ohrožení tohoto kulturního komplexu. Praha jako komplexní subjekt v současné době oslabuje vztah k nehmotným – kulturním kvalitám, které ji nejen naplňovaly, ale v zásadě iniciovaly její kontinuální růst. Ztrácí se důraz na propojení stavební a intelektuální historie – a současnosti města. Hodnoty stavebního celku, které dnes chráníme, měly logiku živého organismu. Příležitost k seberealizaci dostávaly velké osobnosti architektů a umělců. Genius loci města nevznikal jen samotnou stavební aktivitou, která měla jasný obsah a zadání, ale ve velké míře také reflexí a interpretací města v tvorbě literátů, výtvarných umělců, hudebníků, divadelníků, v novější době také filmařů. Intelektuální historie, kterou jsme zdědili a která je už v městě zakódována, je redukována na vyprázdněné symboly (Kafka, Golem, Švejk) a je devalvována nadřazením komerčních zájmů Prahy jako atrakce. Zcela proti historické kvalitě města, která spojuje estetické a duchovní hodnoty, je důležitá vrstva kulturních významů překryta vulgární nabídkou turistického kýče. Tento stav vytváří pochybný obraz Prahy a devalvuje jeho komplexní hodnotu historického jádra. Kulturní tvář památky ohrožuje zejména nestabilní financování, které vede k omezené koncepční programové skladbě ohrožující existenci kulturních institucí, a jejich aktivit. Památkovým dominantám je třeba přičlenit „vysoké“ dominanty kulturní, s potenciálem připoutat pozornost široké veřejnosti: V dominantních kulturních institucích lze konstatovat absenci kulturních událostí první kategorie. Velké kulturní instituce jako je Národní galerie, Galerie hl. města Prahy, Uměleckoprůmyslové muzeum, Muzeum hl. města Prahy, Rudolfinum ad. by měly být vnímány jako instituce mezinárodního formátu, schopné v

148 | 171


průběhu roku přicházet se špičkovými původními projekty, inzerovanými i v zahraničí. Tyto projekty by měly být založeny především na možnosti kreativní práce mezinárodních týmů. Zároveň se Praha musí v budoucnu zapojit do systému přebírání prvořadých projektů ze zahraničí. Že toto je možná a jednoznačně správná cesta, dokazuje výstavní a koncertní aktivita Pražského Hradu z první poloviny devadesátých let. Urbanismu centra s jeho potenciálem skrytých míst by měla odpovídat strategie vkládat mimo hlavní trasy nová skrytá místa stylově variabilního kulturního významu, která by stejně jako v případě „vysoké“ kultury obohacovala kulturní nabídku o tvořivý vklad moderní doby. Povaha těchto nových míst by měla být jak krátkodobá (diskusní setkání, projekce, happeningy atd. ), tak by zde mohla vznikat nová zauzlení stabilního, trvalého charakteru. Z příkladu jiných evropských metropolí je zřejmé, že přitažlivým modelem takového skrytého jádra s příběhem, resp. polidštěného místa vysoké kulturní kvality patří v nabídce možností kupř. ateliéry či domy významných umělců. V Paříži byl rekonstruován ateliér sochaře Brancusiho, zároveň byl zpřístupněn ateliér kubistického sochaře Zadkina na Montparnassu, přitažlivý je dům Viktora Huga, atd. V Aix-en-Provence je silným zážitkem návštěva ateliéru Paula Cézanna, v severním Německu dům s ateliérem malíře Emila Noldeho atd., v Praze se tomuto modelu blíží ateliér Josefa Sudka. Tento typ malého kulturního objektu nejenže posiluje kvalitu památky, ale lépe než galerijní expozice zpřístupňuje pochopení českých moderních umělců – a to jak českým návštěvníkům, tak zahraničním turistům. Jako reálný příklad takové příležitosti pro Prahu bych ráda představila projekt rekonstrukce, resp. novostavby ateliéru významného českého sochaře Zbyňka Sekala, přeneseného z Vídně, kde žil od roku 1970 až do své smrti v roce 1998. Celý ateliér je od roku 2001 v majetku Národní galerie v Praze, zatím ale nebyl rekonstruován. Veškeré vybavení ateliéru a především rozsáhlý soubor jeho prací včetně kompletního souboru sádrových originálů umožňuje vytvořit lehkou novostavbu klidnou, ale přitom atraktivní kulturní oázu mimo hlavní turistické trasy, která bude spojovat setkání s mimořádným dílem s příjemnou relaxací v přilehlé kavárně, malém knihkupectví a drobné výstavní síně pro proměnlivé kurátorsky zajímavé výstavy. Bylo by možno uvažovat i o dalších projektech tohoto typu (kupř. připomínka Jana Zrzavého). Zároveň je třeba hledat cestu, jak proměnit parter města, hledat rozmanité příležitosti vložení obsahu do interiéru města.

Ochrana kulturního dědictví jako nedílná součást celkového rozvoje města Ing. arch. Pavla Melková

Ochrana kulturního dědictví musí být součástí celkové strategie rozvoje města je v obecné částí Ochrana kulturního dědictví, která není pojímána pouze jako konzervace stavu, ale jako ochrana aktivní, tedy jako rozvíjení kulturního dědictví, musí být synergickou součástí celkové strategie rozvoje města. Realistická forma ochrany památek a kulturního dědictví jako celku musí spočívat nejen v jejich uchování ve smyslu konzervace, ale nedílně také v jejich plnohodnotném začlenění do současného a budoucího života a obrazu města. Ochrana musí být „aktivním“ konáním, spočívajícím v rozvoji, kultivací a povyšování živé kvality památky jako kulturního komplexu obsahu a formy. Součástí obnovy památek musí být také zajištění jejich životaschopnosti, která nedílně souvisí jak s jejich vnitřním nehmotným obsahem, tak s rolí v nejširším kontextu místa, reprezentovaném kulturními souvislostmi i širším urbanismem. Právě plnohodnotné zakotvení památky v současném urbanismu a životě sídla může být nejsilnějším článkem její ochrany. Zavazujeme-li se deklaračně k ochraně kulturního dědictví, musíme si uvědomit, že součástí tohoto závazku není jen zakonzervování hodnot minulých, ale i vytvoření hodnot nových, jako kulturního dědictví současné generace pro budoucí. Jak říká Karsten Harries: „. nepopírám, že re-prezentace našeho společného dědictví tvoří nutnou podmínku opravdového přebývání: to získává na významu jakožto tvůrčí zopakování tohoto dědictví. Pokud ale toto opakování nemá být slepé, nýbrž opravdu tvůrčí, nesmí dopustit, aby odkaz minulosti zastřel příslib budoucnosti. “[1] Synergie dokumentů plánování rozvoje města Pavla Melková V Praze v současné době dochází k výjimečné konstelaci, kdy souběžně vznikají zásadní strategické a plánovací dokumenty rozvoje města. Skutečně výjimečná je pak skutečnost, že tyto dokumenty nejen, že vznikají ve stejném čase, ale především v názorovém souladu na celkový cíl kvalitního prostoru města a života v něm. Jedná se zejména o Strategický plán hl. m. Prahy, Metropolitní plán hl. m. Prahy, Pražské stavební předpisy, Strategii veřejného prostoru a Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy, dále pak o koncepční dokumenty jako Koncepce rozvoje veřejných prostranství hl. m. Prahy či Koncepce rozvoje pražských břehů. Tyto dokumenty mají rozdílnou formu a tématickou rovinu a především rozdílné ukotvení v legislativě a v nástrojích jejich implementace. Pokud však budou sledovat stejnou vizi města o kvalitě městského prostoru, mohou se velmi účinně navzájem ve své působnosti podporovat a doplňovat. Managementplan kulturního dědictví Prahy památky Unesco by měl být jedním ze synergické řady těchto

149 | 171


základních dokumentů definujících vizi města. Jeho součástí by mělo být vyhodnocení všech možností jeho implementace a jeho rolí v legislativní rovině. 132373Veřejný prostor a ochrana kulturního dědictví – obecná část, popis hodnot Kultura je výsledkem a předmětem sdílení společnosti. Veřejný prostor je rámcem a současně reprezentací kultury společnosti a je tak nedílnou součástí kulturního dědictví jako odkazu minulosti pro současnost a současnosti pro budoucnost. Kultura města je nedílně tvořena hmotnou a nehmotnou složkou. Stejně tak veřejný prostor města je tvořen hmotnou a nehmotnou vrstvou. Je jednou ze základních skutečností města, obsahující, odrážející a iniciující společně sdílený ideový obsah společnosti a vystavěného prostředí. Kvalita hmotné i nehmotné složky veřejného prostoru je předmětem a současně jedním z možných rámců a nástrojů péče o kulturní dědictví. Vnímáme-li péči o kulturní dědictví jako veřejný zájem, pak se v jistém smyslu musí odehrávat především skrze veřejný prostor. I když předmětem ochrany kulturního dědictví nejsou pouze veřejně vlastněné či veřejně přístupné statky, ale veškeré včetně soukromých, reálně a přirozeně se tato ochrana může odehrávat zejména skrze veřejné. Předmětem ochrany a rozvoje musí být veřejný prostor jako celek, tedy nikoliv pouze jednotlivé objekty či soubory, ale také jejich ideový obsah. Předmětem ochrany veřejného prostoru musí být komplex jeho významů pro město a společnost. Patří k nim zejména role veřejného prostoru spočívající v rovině urbanistické, ideové, kulturně společenské, politické či humanistické. Tyto role se odehrávají v kontinuitě mezi historií, současností a budoucností. 132374Definování smyslu, kvality a nástrojů tvorby kvalitních veřejných prostranství[2] V procesu ochrany a tvorby veřejných prostranství, je nejprve nutné definovat roli veřejného prostoru a veřejných prostranství ve městě, hierarchii hodnot jednotlivých kvalit veřejných prostranství, kritéria kvality veřejných prostranství a nástroje jejich dosažení Definování role veřejného prostoru ve městě, a to jak v jeho fyzické, tak dějové rovině Definování role veřejného prostoru ve městě je základním předpokladem pro vytvoření podmínek nejen pro jeho kvalitu, ale také pro jeho samotnou existenci a její oporu při plánování a tvorbě města. Definování této role je nezbytným proč, tedy určením smyslu, které musí předcházet dalším hledání forem a nástrojů. Formami jsou podoby a funkce veřejného prostoru. Nástroje se nacházejí v rovině přípravné plánovací, strategické, investiční apod. a v rovině realizační stavbě a úpravách veřejných prostranství, stejně jako v rovině jejich správy, údržby a užívání.

Na základě definování této role stanovení důležitosti existence a kvality veřejného prostoru v hodnotové hierarchii tvorby a užívání města V uplynulých obdobích, a to nejen v předlistopadové době, ale i během následujících let až do současnosti, dochází při tvorbě města k převaze technokratických a instrumentálních hledisek, nad hledisky humanistické povahy. V praxi tomu kromě celkového nastavení hierarchie hodnot ve společnosti napomáhá také forma argumentace, prosazující, až vymáhající nadřazenost těchto technokratických a instrumentálních požadavků na základě „tvrdých“ dat a terminologií, svojí povahou snadno včlenitelných do legislativního jazyka různých zákonů, norem, vyhlášek a předpisů. Kvalitativní vlastnosti prostředí spočívající v humanistické rovině, které i v oblasti vědy operují v „měkké“ terminologii, nejsou pak v praxi v podstatě vůbec zohledňovány, natož rovnocenným způsobem kladeny na váhy priorit. Výsledkem je stav prostředí našich měst, ze kterého jsme překvapeni – přitom nadále akceptujeme, či pouze tolerujeme, oficiální technokratickou a instrumentální interpretaci života a prostředí okolo nás. Funkčnost je nezbytnou součástí, respektive základním předpokladem kvality vystavěného prostředí. Její role je však vytvářet podporu konečnému smyslu, kterým je celková kvalita života. Proto by nikdy neměla být upřednostňována na úkor humanistických kvalit. Pro praxi dnešní praktické tvorby vystavěného prostředí je tedy zapotřebí terminologicky a významově upevnit pojmy, definující kvalitu vystavěného prostředí v humanistické rovině. Jasné pojmosloví a teze této kvality pak musí při vyvažování priorit obstát nejen v praktické argumentaci, ale i ideálně být implantovatelné do současné legislativy. Musí být v jistém slova smyslu „vymahatelné“ a v obecném smyslu dokonce „upřednostnitelné“ nad zájmy ostatními, zejména dílčími technokratickými. Humanistické kvality prostředí obecně spočívají v obytnosti, estetice, společensko-kulturním rozměru či reprezentační a komunikační roli. V rovině veřejného prostoru jsou tyto vlastnosti součástí obytných kvalit místa: jejich pobytové kvality, bohatosti prožitku, smyslového vnímání a poznávání. Definování vlastností kvalitního veřejného prostoru Definování vlastností kvality veřejného prostoru je nástrojem k vytyčení maximálního kvalitativního cíle při tvorbě jednotlivých veřejných prostranství. V praxi často dochází k realizaci veřejných prostranství či jeho úpravám s primárním cílem splnění jednotlivého záměru – v dopravní nebo technické infrastruktuře či výstavbě objektu, kdy veřejný prostor je jeho pouhým vedlejším produktem či například k úpravám s cílem prostého zlepšení stavebně technického stavu. Přitom při ambici směřovat současně k celkovému zlepšení kvality veřejného prostoru může dojít při stejné či

150 | 171


srovnatelné finanční investici k mnohonásobnému navýšení kvality výsledku. Definování nástrojů tvorby kvalitních VP V teoretické praxi v oblasti tvorby měst, na vědecké, pedagogické, metodické, ale i na plánovací a politické úrovni, na úrovni, je preferováno zabývání se popisem ideálního stavu či kritikou stavu stávajícího, otázka funkčních a realistických nástrojů dosažení deklarovaného cíle je však často potlačena, podceňována až zcela opomíjena. Dochází tak k mimoběžnosti těchto teorií a současně probíhajících procesů vedoucích k realizaci skutečné podoby prostoru města. Je tedy nutné začít hledat způsoby propojení teorie ideálního stavu prostředí s jeho skutečným realizováním. Nástroje tvorby veřejného prostoru se týkají plánování, projektování, investování, realizování, spravování, ale zároveň i užívání, neboť aktivní užívání, které má dopad na kvalitu veřejného prostoru je svým způsobem rovněž jeho „tvorbou“. Pohybují se tedy ve velké šíři oblastí: architektury, stavebnictví, strategického plánování, politiky, ekonomie, kultury, společenské angažovanosti, apod. Role veřejného prostoru a veřejných prostranství ve městě Smyslem a úkolem veřejných prostranství ve městě je zastávat určité role; kromě urbanistických a infrastrukturních především role v rovině ideové a dějové. Role v urbanismu města Veřejná prostranství tvoří základní urbánní strukturu města. Kvalitativnímu standardu veřejných prostranství a jejich logice je nutné podřídit jak vedení dopravní i technické infrastruktury, tak jednotlivé stavby a stavební celky. Ideová role Tvorba města by měla být založena na společenské dohodě o chtěném obrazu města, neboť město je především prostorem sdílení. Prvotním základem, metastrukturou takové dohody, zajišťující pevnost a komplexitu její vnitřní struktury, jsou celospolečensky uznané hodnoty. Veřejný prostor je rámcem a ztělesněním společenské dohody. Veřejný prostor tvoří základní ideovou metastrukturu města. Role politická Veřejný prostor je materiální podmínkou demokratického politického prostoru. Množství a kvalita veřejného prostoru je odrazem míry demokracie společnosti. Role humanistická Humanistická role je současně nadstavbou i základem smyslu existence veřejného prostoru. Spočívá ve vlastnostech přesahujících technický, utilitární a

instrumentální rozměr prostředí. Tato role byla nedílnou součástí vystavěného prostředí v průběhu celé historie, k jejímu výraznému oslabení došlo až v důsledku technické revoluce a s ní souvisejícím přenastavení hodnot společnosti. Veřejný prostor je místem a prostředkem vztahovaní nás samých k lidskému společenství a ke světu. Role kulturně-společenská Veřejný prostor je základní platformou sociální interakce ve městě. Veřejná prostranství mají komunikativní, reprezentační a symbolický charakter. Veřejný prostor a veřejné prostranství mají schopnost ovlivnění vzorců chování a jsou jedním ze základních nástrojů možné kultivace společnost, který by každá městská politika měla využívat, resp. který by neměla promarnit. Veřejný prostor nemá sloužit pouze k uspokojování množiny jednotlivých individuálních potřeb, ale především ke společenské konfrontaci a sdílení. Role ekonomická Zkvalitnění veřejných prostorů a prostranství může být impulsem ekonomického, společenského a architektonického rozvoje v navazující spádové oblasti sféry vlivu. Vytváření a proměna veřejného prostoru může vyvolat změny ve fyzické, sociální a ekonomické struktuře místa. Základní obecná kritéria kvality veřejných prostranství Kritéria kvality fyzické struktury veřejného prostranství Veřejná prostranství jsou v první řadě definovány hmotnou strukturou urbánní či přírodní a svým charakterem. Hmotně vymezený prostor tvoří základ kvality veřejných prostranství. Je hlavním nositelem provozního uspořádání. Funkci je při tvorbě města potřeba mít na paměti, patří však do kategorie proměnlivých a tekutých vlastností prostoru. Kvalitu veřejného prostoru netvoří primárně design doplňkových objektů, ten může kvalitu celku pouze posílit či oslabit. Kvalita dějů Účelem fyzického prostoru vystavěného prostředí je především vytvářet rámec pro děje. Tyto děje jsou tedy hlavním finálním cílem veřejných prostranství. Hmotně vymezený prostor může tyto děje umožňovat, podporovat, iniciovat či generovat. Schopnost fyzického rámce veřejného prostoru vytvářet, iniciovat, podporovat, či umožňovat děje a schopnost společnosti tuto vlastnost prostoru těmito ději naplňovat, se v kvalitě nejen navzájem sčítají, ale zpětnou interakcí navíc vzájemně umocňují.

151 | 171


Kvalita funkcionality Kvalita funkcionality je apriorním předpokladem. Hierarchicky však vždy musí být v roli infrastruktury, tj. podpůrného základu pro cíl, kterým je kvalita života. Kvality veřejného prostranství ve smyslové, prožitkové a poznávací rovině Kromě naplnění utilitárních a pobytových funkcí je úkolem veřejného prostoru také prožitkový a poznávací rozměr. Jeho součástí je oblast bezprostřední smyslové zkušenosti, estetický vjem, poznávací rovina apod. Jednotlivé základní teze kvality veřejných prostranství Při tvorbě veřejných prostranství je vždy třeba vyhodnotit kritéria kvality jak v rovině fyzické (urbánní kvalita v kontextu širší struktury, architektonická kvalita místa samotného, funkčnost prostoru), tak v rovině dějové (funkčnost užívání a kvalita prožitku)a ideové (reprezentační a symbolická role ve společnosti). Základním strukturu fyzického rámce veřejného prostoru města tvoří veřejná prostranství. Veřejná prostranství jsou základní strukturou města a této skutečnosti je nutné podřídit jak vedení infrastruktury, tak umísťování jednotlivých objektů. Kvalita veřejného prostoru města je základním předpokladem kvality života ve městě. Kvalitní obytné veřejné prostranství je bezpečné, vstřícné pro všechny skupiny obyvatel, zdravé, živé, komunikativní, smyslově podnětné a krásné. Veřejný prostor by měl být nejenom přístupný, ale také atraktivní pro všechny sociální skupiny. Emocionální kvality života jsou stejně významné jako kvality funkční. Základem tvorby veřejných prostranství je lidské měřítko a lidské smysly. Veřejný prostor města musí vybízet k pěšímu provozu a k pobývání. Prioritou je obytná kvalita veřejných prostranství, které musí být podřízena dopravní i technická infrastruktura. Dopravní řešení ve veřejném prostoru města musí být vždy primárně zohledňovat potřeby chodců a uživatelů bezmotorové dopravy. Kvalitní údržba je stěžejním předpokladem kvalitního veřejného prostoru. Jednou z podmínek kvalitního veřejného prostranství ulic a náměstí je komunikativní vztah s parterem přilehlých objektů. („Politika aktivního průčelí“) Jedním z hlavních úkolů rozvoje veřejných prostranství je v současnosti odstraňování bariér, a to fyzických, mentálních, sociálních i funkčních. Jednotlivá veřejná prostranství by měla sloužit své primární utilitární funkci pomocí jednoduchých prostředků, minimálně náročných na investice a údržbu. Současně by však tyto prostředky měly být navrhovány tak, aby vždy poskytovaly obytné kvality prostoru a to i v rovině smyslového vnímání a humanistického, kulturního a společenského rozměru.

V současnosti byl zpracován "manuál tvorby veřejných prostranství hlavního města Prahy, který tyto hodnoty Veřejného prostoru města deklaruje a dále rozvíjí. Jeho nedílnou součástí ne samostatná část "Strategie rozvoje veřejných prostranství hl. m. Prahy" která představuje nástroje správy veřejného prostoru města. Tyto dokumenty byly schváleny Radou zastupitelstva MHMP 2014.

Management plán a život ve městě Dr. Hartl Smysl a účel Management plánu je třeba vnímat v kontextu fungování a směřování naší společnosti. Tedy nikoli pouze v kontextu památkové ochrany fyzických objektů a městských celků, kontroly nové výstavby a rekonstrukce objektů starých a zajištění jejich řádné údržby. Neméně důležité je totiž hledisko života ve městě. Jde tu o uchování tradic jako živoucího odkazu předků, na něž navazujeme a dále tento odkaz aktivně rozvíjíme. Na mysli tu máme kvalitu života a její dlouhodobou udržitelnost v historickém jádru Prahy. Vyžaduje to naplnění několika předpokladů: 1. Musíme porozumět potenciálu Prahy a specifické atraktivitě jejího centra, 2. Uvážlivě posoudit funkce tohoto území pro všechny skupiny, které historického centra využívají, 3. Analyzovat možnosti a meze aktivit a aktérů v ekonomickém, politickém a sociálním ohledu, 4. Získat přehled o reálném stavu, podnítit společenskou diskusi o rozvoji historického jádra Prahy. 5. Důsledně komunikovat chystaná opatření a stavební záměry a zajišťovat si pravidelnou zpětnou vazbou podporu či korekci těchto záměrů. Porozumět potenciálu. Současná podoba historického centra je výslednicí unikátního souběhu pěti historických okolností:

1. Významu a bohatství města v minulosti (Karel IV., Rudolf II. ), 2. Silného prosperujícího měšťanstva a středních vrstev, které kvalitně zaplnily prostor mezi honosnými sídly, 3. Okrajového postavení města v první polovině 19 století, které Prahu ušetřilo okázalých „imperiálních“ přestaveb, 4. Zachovalosti neporušeného celku města za světové války. 5. Nedostatek kapitálu za komunistického režimu, který centrum uchránil od rozsáhlých „modernistických“ zásahů a staveb. Specifickým historickým dědictvím je tak zachování celku v jeho

152 | 171


přirozeném vývoji, který umožňuje pocítit mnohost vazeb, vztahů a funkcí, což je v evropském ale i světovém rozměru zcela jedinečné. K zachovalosti celku přistupuje to, že Praha se vyvíjela jako mnohoměstí, z něhož každá část si dosud uchovává jistý svéráz. Platí to o fyzických objektech a jejich skladbě, ale též o obyvatelstvu a životě v jednotlivých částech historického jádra (Malá Strana – J. Neruda). Ojedinělé výzkumy za minulého režimu ukazovaly, že navzdory ideologii si části historického jádra uchovávají svůj profil z hlediska sociálního statusu obyvatel, byť přirozený vývoj byl narušen a někde se uchoval jen v části ulic a bloků[1]. Po Listopadu se situace proměňovala – částečně se v důsledku restitucí dařilo překlenout slepou uličku minulého režimu a některé domy se navrátily dědicům původních majitelů, svoboda přinesla celkové uvolnění. Proměňoval se i život v historickém jádru, projevovala se rozmanitost v jednotlivých částech rezervace[2]. Z druhé strany se přesunovaly velké majetky mnohdy neprůhledným způsobem, svoboda podnikání mnohdy nevedla ke kultivaci toho lepšího z našich historických tradic. Ať tak či onak, úkolem pro budoucnost je zachovat jádro města v jeho celistvosti i vrstevnatosti. Důležité je tuto celistvost a vrstevnatost učinit srozumitelnějšími, akcentovat dominantní prvky jednotlivých částí. Platí to jak o budovách a jejich funkcích, tak o charakteristikách obyvatel, uživatelů, návštěvníků a rozmanitosti jejich životních stylů. Měli bychom se poučit z dosavadních chyb – Disneyland přetížené Královské cesty a vyhaslá nábřeží nechť slouží jako memento. Živá tradice nemůže být pohledným skansenem s bizarními kulisami. Živá tradice potřebuje ochotu vnášet věci nové, které jsou pozitivním příznakem doby. Posoudit funkce Posoudit funkce území Pražské památkové rezervace pro všechny skupiny, které historického centra využívají, vůbec není snadné. Dokonce nebude přílišnou nadsázkou, řekneme-li, že o uživatelích historického centra Prahy toho v současné době víme velice málo. Neuškodí základní typy uživatelů vyjmenovat: 1. Obyvatelé PPR, 2. Zaměstnanci na území PPR, 3. Studenti, 4. Dojíždějící z ostatních částí Prahy, 5. Návštěvníci centra z mimopražských území ČR, 6. Zahraniční návštěvníci, ať už na turistických či služebních cestách. Máme hrubou představu o bydlícím obyvatelstvu ze sčítání lidu. Nemůžeme ale přehlédnout fakt, že sčítání v roce 2011 probíhalo na základě oficiálně hlášeného trvalého pobytu. V dynamicky proměňujících se lokalitách tak sečtený stav a stav reálný nemusejí být v souladu – povinnost zaznamenat změnu stavu totiž vyžadovala od sčítaných dodatečnou aktivitu. Zvláště v

atraktivním středu města nezachytíme tak různé pronájmy, podnájmy, kohabitace, obývané „neobytné“ prostory, prázdné byty apod. O počtu dospělého obyvatelstva existuje aktualizovaná databáze volebních seznamů, ta nám ale také dá jen povšechnou představu. Dostatečně malé měřítko má databáze bytů podle statistických obvodů. Skládáme však jen střípky do neúplné mozaiky. Nahrubo známe orientační počty, nevíme však moc o jejich potřebách, cílech, hodnotách, motivaci, spokojenosti, kvalitě života. Ochrana památkové rezervace nemůže jít proti potřebám a zájmům bydlícího obyvatelstva. Nicméně prostor památkové rezervace a funkce, které se v tomto prostoru odehrávají, jsou z podstaty věci prostorem veřejným, v němž je třeba dbát na potřeby a zájmy všech ostatních skupin uživatelů. Zaměstnanci na území historického jádra jsou důležitou skupinou – zalidňují prostor centra v běžných denních hodinách, spotřebovávají zde služby, realizují běžné nákupy. Obdobně v centru fungují studenti, kteří životu v prostoru historického jádra mohou dodávat specifický mladistvý, dynamický rozměr. V mimopracovní a mimoškolní dobu jsou pro život v centru důležití i Pražané, hledající v centru naplnění volnočasových aktivit. O víkendech, svátcích a rozptýleně po celou dobu roku jsou tu i návštěvníci centra Prahy z celé republiky. Je důležité si uvědomit, že charakter historického jádra města nevytvářejí jen domy, ulice, dopravní stavby, parky, ale lidé v centru realizující své potřeby. Je to právě místní české obyvatelstvo, které vytváří charakter i styl života centra, dává mu specifickou nezaměnitelnou podobu. To ale jen tehdy, je-li vtahováno do dění v historickém jádru, rozvíjí-li historický odkaz aktivně, vědomě, bere-li rozvoj centra za svůj bytostný cíl. Pokud by tomu tak nebylo, zůstane centrum Prahy jen třeba i hezkou kulisou a více či méně výdělečným prostředím pro masový, konzumní a ve své podstatě uniformní cestovní ruch. Je ovšem opět nutné říci, že ani o těchto skupinách ve vztahu k historickému centru toho mnoho nevíme – informace jsou jen útržkovité a příležitostné. Je nepochybné, že Praha je hlavním magnetem pro zahraniční návštěvníky naší republiky a že jejich naprostá většina navštíví historické centrum. Podle údajů systematického výzkumu dojezdového cestovního ruchu na hranicích ČR[3] téměř dvě třetiny zahraničních návštěvníků hodlají navštívit Prahu. Představuje to velký ekonomický potenciál a zároveň výzvu představit jádro města nejen v jeho mrtvé historické kráse, ale jako životem kypícího městského centra s jedinečnými a nezaměnitelnými rysy. Jako města, v němž se spojuje dávná tradice se soudobou vitalitou. Abychom toho dosáhli, potřebujeme mít poznatky o tom, co různé skupiny návštěvníků hledají a jak dalece to u nás nacházejí a jak je vnímá místní obyvatelstvo[4]. Je třeba systematicky a dlouhodobě pracovat na tom, aby stále hojnější a spokojenější byly ty skupiny návštěvníků, o

153 | 171


které zvláště stojíme, kteří pomáhají naplňovat vizi rozvoje města. Vize rozvoje historického centra by měla být jasná, zřejmá a sdílená širokou domácí veřejností. Analyzovat možnosti a meze „Kdy, když ne teď?!“ znělo ulicemi Prahy před téměř 25 lety. Toto volání bylo symbolem vědomí toho, že končí jedna historická etapa a otevírá se etapa nová, nabízející dříve nerealizovatelné šance. I když podle sociologických výzkumů hodnotíme toto období rozmanitě i rozporně[5], je nepochybné, že rozkvetla tvář našich měst, že se podařilo zastavit rozpad našich památek a v ochraně kulturního dědictví se toho mnoho udělalo. Není dokonce přílišnou nadsázkou říci, že je to jedna z mála oblastí, kde panuje mezi naší veřejností shoda. Výzkumy také naznačují, že výdaje na ochranu památek jsou obecně přijatelnou prioritou výdajů na kulturu. Jinak opatrná a spořící česká veřejnost pokládá výdaje na ochranu památek za nutné a nepochybné[6]. To je bezesporu dobrý odrazový můstek pro rozvoj historického centra. Dnes stojíme na prahu nové etapy. Fyzické památky se podařilo udržet, restaurovat i rekonstruovat. Tento proces bude nepochybně pokračovat, jak ekonomické možnosti státu, města a v důsledku restitucí patrně i církví dovolí. Požadavkem nové etapy je pokročit dále zaměřit se na živoucí procesy, které v rámci historické Prahy probíhají a posilovat kvalitu života v centru pro všechny skupiny uživatelů. Doba je k tomu příhodná. Historické jádro Prahy je značným ekonomickým přínosem a lze předpokládat, že dobrý hospodář bude do stabilního zdroje příjmů náležitě investovat. Jasná koncepce rozvoje, bude-li k dispozici, pomůže tyto zdroje účinně směrovat. Aby investiční zdroje do rozvoje historického jádra Prahy skutečně šly, musí o tom rozhodnout politická reprezentace. Je třeba uvést v povědomí fakt, že investice do ochrany památek jsou žádoucím politickým cílem, který je připravena akceptovat veřejnost napříč politickým spektrem. Ochrana památek je jedna věc, aktivní rozvoj života v historickém centru je věc druhá. Zdá se, že i v této oblasti se sbližují pohledy urbanistů, architektů, kunsthistoriků a kulturních specialistů, sociologů, ekologů i stavbařů. Nachází se širší shoda na tom, že otázka rozvoje jádra Prahy není a nemůže být výhradní kompetencí jedné profesní skupiny. Nejde jen o stavby, plochy, osy a horizonty. Jde o mezioborové úsilí „nově definovat hodnoty města, navrhnout jejich rozvíjení, koncentrovat energii,…jednoznačně definovat potenciál“. [7] Jde o hledání vzájemných synergií a průniku stanovisek zainteresovaných skupin. Mezi nimi je cítit snaha podívat se na otázky rozvoje historického jádra šířeji, v hlubších a trvalejších souvislostech. Toto vědomí možného přerodu, otevření nových možností, je třeba využít. Je to schůdné ekonomicky i politicky, uvítá to široká veřejnost, připraveni jsou odborníci napříč profesí. Zřejmá je nezbytnost pevných

pravidel. Regulace a cílevědomé a uvážlivé plánování přestává být tabu. Kdy tedy, když ne teď? Získat přehled a podnítit diskusi Abychom mohli hovořit o nové etapě v plánování a rozvoji historického jádra Prahy, nemůžeme se omezit pouze na výsledky debaty více či méně uzavřeného okruhu odborníků. Je třeba tuto diskusi vést před veřejností a postupně veřejnost do této debaty vtahovat. Z hlediska profesního jde o důležitý korektiv. Daleko důležitější ale je, stane-li se z rozvoje města živé politikum v dobrém smyslu slova, tedy věc veřejná, forma účasti na tvorbě veřejného prostoru. Teprve živé politikum prosadí naléhavost řešení, bude impulsem rozhýbat státní správu i městskou samosprávu. Vytvoří také tlak na uvolňování investic. To, co se z jedné strany může jevit jako potíž a rozmělňování tvůrčího úsilí v diskusi s laiky, z druhé strany – pokud úspěšně zvládnuto – může být efektivním nástrojem uskutečňování záměrů i soustavným kontrolním mechanismem průběhu realizace a dlouhodobosti dosahovaných cílů. Aby to řádně fungovalo, musíme mít k dispozici základnu poznatků o záměrech, cílech, postojích a hodnoceních rozmanitých zainteresovaných skupin. Musíme mít také k dispozici přehled o tom, jak situaci vnímají různé skupiny veřejnosti. Je nutné docenit fakt, že v reálném společenském rámci je pro jednání různých aktérů východiskem nikoli realita sama o sobě, ale její subjektivní interpretace (a tedy také třeba dezinterpretace). To vyžaduje systematické sociologické sledování – musí odpovídat tomu, že předmětem šetření je vrstevnatý proces, který se dlouhodobě vyvíjí v čase. Ještě před deseti lety bychom asi na takový úkol rezignovali pro jeho komplexnost a finanční náročnost. Dnes (doufejme na počátku nové etapy) v důsledku rozvoje moderních technologií je to snazší a schůdnější. To nejjednodušší je uzpůsobit tomuto úsilí webové stránky, předkládat k diskusi záměry a stanoviska k rozvoji historického jádra, zpracovávat podněty z probíhajícího diskusního fóra, redigovat a moderovat diskusi na webu. Nabízí se pak na prostředí webu navázat přednášky a veřejné rozpravy a pořizovat z nich pro web výtahy a shrnutí. Přístup k debatám lze v případě nutnosti různým způsobem formalizovat, a to v zájmu posílení věcnosti, korektnosti a kultivovanosti debaty. Takovýto informační článek asi dnes nelze vynechat, nese v sobě však zásadní omezení. Jde vlastně o otevřenou anketu, které se zúčastní jen ten, kdo má silný motiv se do této formy zapojit. Často to jsou lidé frustrovaní realitou, vyhrocení stoupenci krajních stanovisek, doktrináři rozmanitého druhu, zástupci nátlakových skupin. Relevantním zdrojem informací by se stalo takové webové fórum, pokud by účastníci debat byli rozmanití a blížili by se věrné zmenšenině celku, byli by tedy reprezentativním vzorkem obyvatel či návštěvníků. To je ovšem obtížně dosažitelné

154 | 171


Jednoduše to zřejmě moc nepůjde jak to ale učinit korektním a zároveň finančně a kapacitně schůdným? I tady se nabízí řešení pomocí webu. Je možné sestavit reprezentativní panel respondentů, který věrně odráží všechny podstatné rysy základního souboru. Tito respondenti jsou dotazováni opakovaně. Lze sledovat vývoj jejich názorů a hodnocení nejen v celku souboru, ale i podle individuální rozhodovacích drah v čase. Důležité je, aby se takový panel vytvářel (off-line) jako obecně reprezentativní soubor dané populace a neprocházel autoselekcí ve vztahu ke zkoumanému okruhu otázek, v našem případě rozvoje historického centra. Tím se podstatně liší od internetového fóra, zahrnuje i lidi váhavé, bezradné, s nepevnou názorovou a postojovou strukturou ve vztahu k otázkám kolem rozvoje města a památkové ochrany. Prostě je to relevantní veřejnost. Není potřeba takový panel vytvářet od základu znovu, lze se napojit na panely existující (např. Český národní panel)a případně je doplnit. Řeší to náklady tvorby panelu i náklady údržby a obměny panelu. Dovedu si představit finančně únosnou dlouhodobou sérii čtyř panelových šetření ročně, a to na dostatečně rozsáhlém souboru Pražanů. Názory Pražanů by bylo možné porovnávat s kontrolními sondami mezi obyvateli historického jádra, mezi obyvateli ČR i mezi vybraným okruhem odborníků. Pokud by se takové systematické panelové šetření dařilo, bylo by možné jej čas od času doplnit tradičním face-to-face sociologickým dotazováním. Důležité je, aby výsledky takových výzkumů byly veřejně přístupné a stávaly se samy o sobě předmětem veřejné diskuse. Chce to i náležitou spolupráci s médii ohledně popularizace výsledků. Komunikovat a zajišťovat si zpětnou vazbu Shrňme si místo závěru, o co by v rozvoji života historického jádra Prahy mělo jít především: 1. Využít historické příležitosti a nastoupit novou etapu rozvoje historického jádra, 2. Aktivizovat subjektivní potenciál, zainteresované odborníky a politiky, 3. Učinit z rozvoje historického jádra předmět živé společenské diskuse a neobávat se vytvořit z něj důležité politikum, 4. Důkladně analyzovat způsob, jímž různé cílové skupiny vnímají dění v historickém jádru a snažit se pro ně nacházet styčné plochy a průsečíky zájmů. 5. Aktivně a cílevědomě komunikovat problematiku nejen klíčovým aktérům, ale i široké veřejnosti. Musí jít o řízené úsilí, promyšlenou komunikační strategii. K poslednímu bodu jen několik slov. V našich podmínkách je komunikační strategie jako cílevědomé úsilí se zabudovaným systémem zpětné vazby k jednotlivým krokům, na nichž se pak stavějí kroky další, jevem téměř neznámým a zřídka využívaným. V celostátním měřítku jsme ji zažili před referendem o vstupu do EU, a to v rozpačité podobě, v nesmělých

formách a jen s dílčími výsledky. Běžné oproti tomu jsou u nás kampaně, které jsou jednorázové, nahodile formulované, cílené na emoce, uspořádané pouze pro daný moment. Má-li péče o život v historickém centru Prahy stanout vysoko na žebříčku politických priorit a vynucovat si soustavnou pozornost politiků, pak se musí opírat o racionální, strategicky zaměřenou komunikační kampaň. Vždyť moderní politika je především uměním komunikace. Zdá se to být náročné a možná i příliš obtížné. Nepůjdeme-li však touto cestou, zůstaneme u parciálních ad hoc řešení, která si jsou vzájemně nepřátelská, jsou prosazována silou a dříve nebo později třeba i korupčními vlivy. Či jsou jen prostě pohodlná, jednoduchá na administrativní zvládnutí, a to bez ohledu na výsledek a budoucí odkaz.

[1] „Sociálně ekologická analýza Pražské památkové rezervace“, J. Hartl, P. Matějů, T. Pštross, J. Večerník, Praha, SÚRPMO 1979. [2] „Pražská památková rezervace“, STEM pod vedením J. Hartla, Praha, ÚRM 1998. [3] „Dojezdový cestovní ruch“, STEM/MARK, Praha, Czechtourism 2009-2014 [4] Starší data ukazují, že jen necelých 15 procent Pražanů vnímá příliv zahraničních turistů negativně a uvítali by utlumení cestovního ruchu. Výzkum „Péče o pražské památky a jejich stav“, STEM pro Magistrát, Praha 2005 [5] Srv. Výsledky dlouhodobé série výzkumů „TRENDY“, STEM, Praha 1993-2014 [6] Výzkum „Kulturní zájmy a potřeby v Praze“. STEM pro Magistrát HLMP, Praha 2004 [7] “ „Duch plánu“, Roman Koucký.

Doc. Ing. arch. Cikán: Příčinou gentrifikace centra je z velké části plošná privatizace města v uplynulých letech a následné spekulační cykly, které vymístily z centra města nájemné bydlení v domech ve vlastnictví města. Levný privatizační nákup generoval drahý prodej a následnou migraci obyvatel centra. Došlo k destrukci sociální struktury města. Zbylé bytové plochy se nyní zpětně stávají předmětem drahého rezidenčního bydlení malého počtu obyvatel na velkých obytných plochách. Velikost bytů je navíc silně ovlivněna hygienickými normami a stavebními předpisy, které tak generují z hlediska osvětlenosti velkoplošné bytové jednotky. Stavební předpisy zase rozpínají jinak sevřenou historickou strukturu povinnými odstupovými vzdálenostmi a navyšují ztrátu městskosti v rozvojových oblastech ve vazbě na starou strukturu zástavby.

155 | 171


Připouštějí velkoplošnou reklamu v historické části města a preferují množství parkovacích míst před vzácným prostorem města. Předložené nové "Pražské stavební předpisy" tento stav narovnávají a předkládají možnost vrátit městu jeho lidský rozměr.

Prostor města Ing. arch. Korner MP UNESCO SWOT analýza – poznámky Okruhy pro analýzu by mohly být rozšířeny: ochrana památkového fondu a urbanistických hodnot - ochrana území – širší souvislosti a vazby - život ve městě (práce, bydlení, rekreace) - veřejný prostor, zeleň, voda - cestovní ruch kultura, školství, zdravotnictví, veřejná správa - doprava Otázkou je, zda považovat za silné stránky legislativní a institucionální podmínky (jejich existenci) nebo jen velmi dobrou funkci. To by zřejmě vyžadovalo srovnávací analýzu s jinými městy. Jinak může být rozpětí velmi široké (od sebechvály po zdrcující kritiku). Rovněž samotná existence různých podkladů (regulační plány, studie aj. ) nelze objektivně hodnotit, pokud nesouvisí s reálnými záměry na ochranu či proměnu řešeného území. Další otázkou je zařazování obecných hrozeb (terorismus, "revoluce", ekonomická krize aj. ), které lze z pozice dokumentu obtížně ovlivnit. Problémem není analýza hodnot (i když i ta může být prohlubována), ale chybějící pozitivní řešení k jejich udržení a optimálnímu využití jejich potenciálu. Potenciál objektů, areálů je z hlediska budoucího vývoje značně diferencovaný a mnohdy nekoresponduje s vlastní památkovou hodnotou. Velmi významným faktorem je bezprostřední okolí historického jádra a jeho vývoj. Velká část památkových objektů již dlouho neslouží původnímu účelu a mnohdy nemá ani vhodné současné využití. Územní plán pro v podstatě stabilizované území nemá větší význam, jeho hlavním problémem jsou tzv. rozvojová a přestavbová území. Měl by především stanovit priority (vč. územních) rozvoje Prahy jako celku. Zatím však žádný ÚP po roce 1990 nebyl významněji provázán s realizací jeho záměrů. To je významný rozdíl oproti dřívější územně plánovací dokumentaci, která

byla podkladem pro následně realizovanou výstavbu sídlišť a některých dalších velkých záměrů. Významným problémem je budoucí vývoj v některých oblastech sociální infrastruktury. Týká se to zejména školství a zdravotnictví (kde je podíl komerčních aktivit) a veřejné správy. Tyto oblasti vytvářejí značnou nabídku pracovních příležitostí, která pochopitelně znamená silné zatížení centra. Zároveň však využívají existující stavební fond, jehož transformace na jiné funkce může být problematická. Prestižní adresa v historickém centru může být v řadě případů z hlediska nákladů na provoz (příp. nákladů na přestavbu za účelem dosažení soudobého standardu objektů) významným ekonomickým problémem. Historické centrum již opustily centrály některých bank i některé velké konzultační kanceláře. Přestěhování spojené s koncentrací jim umožnilo též výrazné snížení počtu pracovníků. Žádoucí je zřejmě udržet v území centrální úřady i některá další jimi řízená pracoviště. I v této oblasti je však potřebná výrazná racionalizace, směřující ke snížení počtu neproduktivních úředníků. Tento proces v nekomerční oblasti zřejmě bude rozložen do delšího časového období, je však žádoucí se jím vážně zabývat a připravovat pravděpodobnou transformaci objektů či areálů (zejména těch, které jsou ve veřejném vlastnictví). V Praze existuje (podobně jako u bytů) poměrně vysoká neobsazenost i nových kancelářských komplexů i některých nákupních komplexů, často v důsledku pochybné lokalizace. Praha "prodala" rozsáhlé "transformační" plochy (např. Karlín, Bubny) a tím si poměrně výrazně omezila (nad rámec územního pánu) rozhodování o jejich využívání. V některých z těchto lokalit mohou být rozvíjeny aktivity, které nejsou komplementární, ale naopak konkurenční k současnému využití historického jádra města. Management plán by měl sledovat, pochopitelně s ohledem na "památkovou" hodnotu statku, pozitivní vývoj území památkové rezervace, zejména vytvářet podmínky pro udržení případného rozvoje vhodných aktivit. V soupisu UNESCO je ve střední Evropě poměrně málo historických jader měst. Intaktní historická jádra, která zůstala zachována, mají většinou poměrně malou rozlohu a jsou ve městech výrazně menších než Praha. V řadě měst střední Evropy došlo k závažnému narušení center, zejména v závěru druhé světové války. To se týká zejména německých měst, proto jsou v soupisu UNESCO zastoupena poměrně málo. Pro analogii s historickým jádrem Prahy je málo srovnatelných příkladů. Historické jádro Prahy ve vymezení města z doby Karla IV. je velmi rozsáhlé.

156 | 171


Odpovídá přibližně rozloze Říma z doby Marka Aurelia (1. stol), v tomto městě však žil údajně milion obyvatel, ve středověké Praze po založení Nového Města Karlem IV. cca 30 tis. Pro srovnávací analýzy k Praze jsou vhodná přibližně milionová města, plnící roli vládního centra státu (země, provincie aj. ), která pochopitelně mají i významnou ekonomickou, společenskou a kulturní roli. Vídeň Budapešť Ve středoevropském prostoru jsou to zejména blízké metropole Vídeň a Budapešť, které byly stejně jako Praha součástí Habsburské "dunajské" monarchie. Obě tato města však zaznamenala (v pobarokním období 19. století významnou proměnu urbanistické struktury. V Praze se tento "vývoj" omezil jen na relativně malá území Josefova a Staroměstského nábřeží Vltavy, vč. Petrské a Vojtěšské čtvrti. Jinak uliční osnova (v podstatě středověká) zůstala zachována. Kvalita zástavby významné části Nového Města je poměrně nízká (např. ve srovnání s Vinohrady), dokumentuje to i poměrně nízký počet domů, zapsaných v tomto území jako kulturní památky. Pro budoucí vývoj centra Prahy je žádoucí sledovat možné inspirace i u dalších měst obdobné velikosti a významu, jejichž historická jádra nejsou (zejména v důsledku destrukce v 2. světové válce) zapsaná do světového dědictví UNESCO. Z hlediska života jejich center i vývoje historického jádra v kontextu s okolními strukturami či řešení veřejné dopravy poskytují řadu inspirací. Z velikostně srovnatelných měst jsou to ve střední Evropě zejména německá města Mnichov, Kolín a Hamburg, dále např. Kodaň a Stockholm. Nepochybně může být přínosem seznámení s jejich úspěšnými proměnami i některými existujícími problémy. řeka Významným fenoménem Prahy a jejího historického centra je Vltava. Je to "přiměřeně" velká řeka, mosty umožňují několik pěších propojení obou břehů v území historického jádra. Některé mosty jsou však značně zatíženy automobilovou dopravou. Přes mimořádnou polohu je "kvalita" využití vltavských nábřeží poměrně nízká. Nejvýznamnější je na staroměstské straně (Smetanovo nábřeží) mezi Národním divadlem a Křížovnickým náměstím. Na podstatné části vltavských nábřeží jsou objekty a areály vládních orgánů a dalších úřadů. Výjimkou jsou předmostí Mánesova mostu (VŠ, Rudolfinum, Umprum muzeum) a Čechova mostu (VŠ, hotely). Historické jádro Vídně nemá kontakt s hlavním tokem Dunaje, po jeho severovýchodním obvodě prochází úzký Donaukanal. Historické jádro Budapešti (má v podstatě autonomní části Buda a Pest) se rozkládá po obou březích Dunaje. Šířka řeky a malý počet mostů (navíc dopravně frekventovaných) výrazně komplikují pěší propojení. Situaci v území na obvodu historického jádra může v blízké době zásadně ovlivnit nový dopravní režim

(zejména "zklidnění" severojižní magistrály), se kterým se uvažuje po dokončení tunelového systému Blanka. Existuje usnesení Magistrátu, zahrnující řadu dílčích záměrů či opatření. Dosud nebyl zpracován dopravní model (zatížení uliční sítě) v nové situaci. Je velmi pravděpodobné, že do komunálních voleb k dokončení tunelů "Blanky" nedojde a konečná opatření mohou být modifikována. Zatím nebyl v Praze aplikován systém emisních zón (Umwelt zone), který je již dlouhodobě uplatňován v řadě zahraničních (nejen historických) centrech. Dosud v podstatě neexistují prognózy vývoje stěžejních aktivit v území PPR a jejím okolí. V území je v souvislosti s jeho poměrně značnou rozlohou řada významných kapacit v oblastech, jejichž přínos pro PPR je někdy sporný: _ komerční administrativa, vč. bankovnictví _ centrální úřady a jimi řízené organizace _ velká zdravotnická zařízení z hlediska priority HITECH funkce (zejména nemocnice na Karlově náměstí) Současné objekty či areály neodpovídají soudobým nárokům a mají řadu "provozních" nedostatků. Útlum těchto aktivit může znamenat problémy budoucího využívání současných prostorů. To může být provázeno snížením kvality "služeb" (např. obchody – se zbožím z druhé ruky, kulturní zařízení – herny aj. ) a pochopitelně bez perspektivních programů i chátrání objektů. Regulace využití je poměrně obtížná. S odchodem "nájemců" mají "vlastníci" k dispozici několik scénářů: investovat do objektů – zvýšení kvality a "tržní" atraktivity, problémem však je neurčitost dlouhodobě udržitelných aktivit - "udržovat" objekt pronájmem krátkodobým zájemcům, jejichž činnosti k renomé centra obvykle nepřispívají nebránit chátrání, které je logickým důsledkem dlouhodobého nevyužívání objektů nebo jejich částí – cesta k demolici a případné nové výstavbě Součástí "plánu" by mohl (měl) být názor na budoucí vývoj, zejména objektů či areálů, které jsou ve veřejném vlastnictví (stát, město, městská část aj. ). Zřejmě ještě není reálné znát budoucí záměry církví na jim navrácené objekty či pozemky. V oblasti dopravy zřejmě nelze v blízké době předpokládat významnější městské investice v území s vazbami na historické jádro (mosty a lávky pro pěší, regionální železnice). Problémem může být udržitelnost MHD. Efektivita některých existujících či dokončovaných částí systému je (vzhledem k provozním nákladům) velmi nízká, důsledkem jsou neúměrné nároky na dotace a pravděpodobné zdražení jízdného.

157 | 171


Poznámky psané přímo do SWOT analýzy (vytištěno v separátním souboru), na konci připsáno následující: Pro SWOT analýzu a následné formulace MP by bylo vhodné analyzovat data o využívání území a strukturovat je tak, aby z nich bylo možné sledovat časový vývoj jevů, zejména změny po roce 1990. Aktualizace a zpřesnění podkladů pro sběr dat je určitou kompilací neztotožnění hranice sledovaného území s územními jednotkami, které jsou předmětem sledování. Současné vymezení neodpovídá ani původnímu vymezení středověké Prahy, ani faktickému rozhraní, které souvisí se stávajícími významnými komunikacemi (zejména SJM), neodpovídá ani katastrálním územím, znamenající v území významnou barieru. Vymezené ochranného pásma Pražské památkové rezervace je velice rozsáhlé. Měla by v něm být vymezena zóna (bezprostředně navazující), ve které může mít vývoj zásadní důsledky na PPR. Mělo by to být přibližně území s možnou pěší dostupností. Doporučuji aktualizovat údaje: - o obyvatelstvu o přítomné o trvale bydlící - bytovém fondu (vč. bytů neobydlených) - pracovních příležitostech celkem, z toho o veř. správa, vč. policie apod. o komerční administrativa o hotely a ostatní ubytovací zařízení o školství – vysoké, ostatní o zdravotnictví, z toho nemocnice - u školství též počty studentů a žáků (VŠ, SŠ, ZŠ) - u zdravotnictví též počty lůžek - u ubytování též počty lůžek u restaurací – počty míst trvalých a sezonních (venku) - u kulturních zařízení – počty míst - parkování o v objektu, vč. podzemí o venkovní - u parkování z toho rozlišovat o neveřejné o vyhrazené pro rezidenty o veřejné, z toho placené

Srovnání Prahy s Budapeští a Vídní Ing. arch. M. Korner

Ve srovnání s Budapeští a Vídní vykazuje Praha výrazně nižší hustotu zalidnění. Centrální oblast jednotlivých měst je obtížné srovnávat. U Prahy je podstatně menší.

Historické jádro Prahy je však největší. Vývoj konkurenčních center (z hlediska počtu obyvatel) kulminoval v dřívější době. Vídeň v roce 1916 měla 2239 tis. obyv. a v roce 1981 jen 1531 tis. obyv. Budapešť v roce 1980 měla 2054 tis. obyv. a v roce 2005 jen 1697 obyv. Vymezení historického jádra (UNESCO) je v případě Prahy téměř dvojnásobné ve srovnání s Budapeští a víc než dvojnásobné ve srovnání s Vídní. Nejvýznamnější rozdíly jsou však ve vymezení ochranného pásma. Pražské je 10 x větší než budapešťské a více než 20 x větší než vídeňské. Významné rozdíly jsou v komunikačních systémech jednotlivých měst. Vídeňské a budapešťské bulváry mimo obsluhy vlastního centra umožňují i jeho významnou ochranu. U Prahy v podstatě jediná kapacitní komunikace (severojižní magistrála) vede po východním obvodě historického jádra, nemá však charakter městské třídy, ale spíše kapacitní automobilové trasy. Vzhledem k neexistenci Výtoňského mostu jsou významné celoměstské dopravní vazby (Vinohrady Smíchov) vedeny koridorem Žitná, Ječná přes jižní část Nového Města na Jiráskův most. Ten vedle Hlávkova mostu (součást severojižní magistrály) představuje nejvýznamnější propojení v širší centrální části města. Tunelový systém Blanka umožní propojení Smíchova a Holešovic, znamenající odlehčení v prostoru Břevnov – Letná, navazujícího na severní obvod památkové rezervace. Dlouhodobě však nebude k dispozici propojení nového Trojského mostu s Hlávkovým mostem. Po obvodě památkové rezervace, resp. v její blízkosti jsou vedeny významné železniční tratě. Pozitivní skutečností je propojení Hlavního nádraží, ležícího přímo na obvodě historického jádra, Vinohradskými a Žižkovskými tunely. Není však možné propojení od Kralup n. Vlt. a Kladna, které končí na Masarykově nádraží, pronikajícího do historického jádra. S výjimkou Hlavního nádraží a jeho vazeb je železniční infrastruktura, zejména pro regionální dopravu zcela nevyhovující. Železniční stanice Vyšehrad je dlouhodobě mimo provoz, stanice Dejvice a Bubny připomínají stav v 19. století (jsou součástí brownfieldů) a nemají vazbu na existující stanice metra Hradčanská a Vltavská. Role regionální železnice je v Praze oproti srovnatelným městům velmi nízká. V podstatě až na výjimky neřeší vnitroměstské vazby. Nekoncepčně v řadě případů vedou souběžně tři kolejové systémy (železnice, metro, tramvaj). Ve Vídni řeší S-Bahn regionální vazby. Na východní obvod památkové rezervace vstupuje jen v prostoru nádraží Wien Mitte. Západní nádraží (Westbahnhof a Franz Josef Bahnhof) mají vazbu na okružní trasu metra, vedenou po Gürtlu. Hlavním nádražím (pro dálková spojení) je nové nádraží Südbahnhof, vzdálené cca 1 km od obvodu historického jádra (Schwarzenberg platz).

158 | 171


Komplex zahrad podél Prinz Eugen Strasse, která jej propojuje, je zahrnut do památkové zóny Unesco. V Budapešti leží významná nádraží Keléti a Nugeti na Peštské straně i Díli na Budenské straně Dunaje mimo památkovou zónu i její ochranné pásmo. Všechna mají vazbu na metro. Všechna tři města mají síť metra. Na levobřežní části historického jádra Prahy jsou 2 stanice (Hradčanská, Malostranská), na pravobřežní části (Staré a Nové Město) je stanic 9. V Budapešti jsou na obvodě západní části historického jádra 3 stanice metra. Ve východní (Peštské) části je 9 stanic starého metra a v rámci zóny Unesco jen 1 stanice (u parlamentu). V rámci ochranného pásma, které představuje významnou část celoměstského centra je dalších 5 stanic. Ve Vídni je v historickém jádru 13 stanic metra. Praha má poměrně rozsáhlou tramvajovou síť, která přenáší i významné městské diagonální vazby. V historickém jádru i širší centrální oblasti až na výjimky (Břevnov Letná Hlávkův most) nemá vlastní pruhy. Mimořádně vytížené jsou úseky Lazarská – Senovážné náměstí a Palackého náměstí – Anděl. Rozvoj centra Na rozdíl od Budapešti a Vídně v Praze neexistují významnější radiální uliční trasy, které by měly velkoměstský charakter. V podstatě jedinou výjimkou je Vinohradská třída (nemá však charakter bulváru). Historické jádro v podstatě nemá “souvislé” propojení městskými třídami s lokálními centry okolních čtvrtí. Na obvodě historického jádra Prahy, resp. v jeho blízkosti existují významné transformační plochy Špejchar, nádraží Bubny, západní Karlín). S výjimkou Karlína, kde po povodních 2002 dochází k rozsáhlejší přestavbě (s převažující kancelářským využitím) nemá další vývoj v těchto lokalitách reálný časový rámec ani stabilizované budoucí “využití”. Levobřežní část historického centra Prahy má poměrně rozsáhlé plochy zeleně (od Kinského zahrady po Letenské sady). Na pravém břehu Vltavy jsou jediné větší plochy Karlovo náměstí a Vrchlického sady. Významné jsou ostrovy Slovanský, Střelecký a Štvanice (zde chybí propojení lávkou). Na vídeňskou Ringstrasse navazuje (téměř po celém obvodě) řada parků v jejich okolí jsou významné kulturní a další veřejné objekty a areály. Kompaktní stavební propojení Nového Města a Vinohrad po zbourání hradeb lze považovat za významný urbanistický omyl, který znemožnil vytvoření městského bulváru s možnou lokalizací celoměstsky významných budov a menších parků. Územní kontext Historické jádro je významnou součástí celoměstského centra. Jeho další vývoj by měl směřovat zejména do lokalit na historické jádro navazujících, které nabízejí rozsáhlé, v podstatě nevyužívané plochy, dříve areály železniční dopravy (nádraží Dejvice a Bubny). Časové

využití těchto lokalit je podmiňováno zásadní přestavbou regionální železniční kladenské tratě (tzv. rychlodráha). S tím souvisí i budoucí uspořádání území Masarykova nádraží. Další přetěžování území památkové zóny komerční administrativou zde není žádoucí. Urbanistická struktura Nového Města neumožňuje významnější změny. Žádoucí posílení (obnova) bydlení by zřejmě vyžadovalo zlepšení parkovací nabídky pro rezidenty a uvolnění vnitrobloků pro "poloveřejná" prostranství a zeleň. Vzhledem k mnohočetnému vlastnictví objektů však významnější koncepce regulačních plánů budou obtížně realizovatelné. Obnovu bydlení zřejmě nelze předpokládat v ulicích, kterými je vedena tramvaj. Pro území Nového Města jsou charakteristické pasáže. Se zánikem řady kulturních zařízení i obchodů a služeb jejich využívání (atraktivita) výrazně pokleslo. Jejich opětovné oživení by mělo být významným problémem k řešení. Specifickou zónou Nové Města jsou areály využívané pro fakultní nemocnici v prostoru Karlova náměstí. Toto území, navazující na areál vysokých škol na Albertově, by mělo být předmětem komplexní analýzy a následně nového programu rozvoje, např. posílení kulturní frakce (muzea, galerie). S výjimkou výše uvedených lokalit je v podstatě stavebně stabilizované i bezprostředně navazující území Smíchova, Vinohrad a Letné. Určité změny lze předpokládat využitím existujících a přestavbou některých objektů v západním Karlíně. Vzhledem k předpokladu realizace rozsáhlé zeleně "Rohanského ostrova" by zde mohly být vytvořeny podmínky pro bydlení. Dosud realizované obytné projekty však nabízejí vysoce nadstandardní ceny (resp. nájemné), a proto část není využívána k trvalému bydlení. Externality pro památky, živý obsah a kultura současnosti jako hlavní externalita udržitelnosti hmotné kultury Doc. Ing. V. Liška Pojem „externalita“ můžeme chápat z několika hledisek a podle různých definic: 1. „Externalita je označení pro vnější účinek nějakého ekonomického rozhodnutí, resp. činnosti, tzn. část dopadů činnosti, kterou nese někdo jiný než její původce. Jako externality se označují náklady či výnosy jiných subjektů, za které se neplatí: původce si tyto výnosy (tzv. pozitivní externality) nemůže přivlastnit, příp. tyto náklady (tzv. negativní externality) od něj nelze vymáhat. “ 1 2. „Externalita je vnější efekt, netržní vliv na trh nebo na ekonomické vztahy. “ 2 3. „Externalita je vnější efekt; výsledek ekonomické aktivity, který si v případě jeho užitku nemůže původce zcela přivlastnit, nebo který v případě jeho nákladu nelze ho od původce vymoci aktivita způsobuje

159 | 171


nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, aniž by se za ně platilo. “ 3 4. „Kdykoli některý tržní subjekt (jednotlivec nebo firma) podnikne akci, která má na jiného jednotlivce nebo firmu vliv, za který dotyčný nemusí platit (nebo mu není placeno), tehdy říkáme, že dochází k externalitě. Externalitám se také se někdy říká “efekty přelévání”, vnější efekty, kladné a záporné úspory, či efekty sousedství. Nastává především tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům. Náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné subjekty, aniž by ti, kteří náklady způsobili, či příjmy získali, za ně platili. Externality mohou existovat mezi spotřebiteli, mezi výrobci či mezi spotřebiteli a výrobci, přičemž vždy jde o vztah, který není postižen systémem cen. Jinými slovy, trh neumí ocenit a tudíž je nedokáže regulovat tyto důsledky. Externalita je jev, který se vymyká ekvivalenci, jinak všeobecně platné ve směně a představuje nechtěný, vedlejší efekt z hlediska fungování trhu. “ 4 Výše uvedené definice shrnují, že externality jsou externí náklady nebo výnosy nějaké činnosti. Pokud mluvíme o nákladech činností, nesou je jiní lidí než ti, kteří danou činnost vykonávají. Naopak výnos činnosti připadne jiným lidem než těm, kteří danou činnost vykonávají. Druhy externalit Rozlišujeme několik druhů externalit, avšak hlavní členění je na externality pozitivní a negativní. 1. Pozitivní externality Pozitivní externality přinášejí ostatním prospěch. Přítomnost pozitivní externality znamená, že mezní společenské užitky převyšují mezní soukromé užitky a že tržní rovnováha způsobuje relativně nedostatečnou produkci komodity. Příkladem pozitivní externality je např. dopad revitalizace brownfieldu na rozvoje mikroregionu. 2. Negativní externality Negativní externality nesou škodlivé efekty. Výskyt externalit často vede ke globálně neoptimálnímu rozhodování, neboť tržní subjekty nic nemotivuje k omezení jimi způsobených negativních externalit. Tyto negativní externality však postihují společnost jako celek. Přítomnost negativní externality znamená, že mezní společenské náklady převyšují mezní soukromé náklady a že tržní rovnováha způsobuje nadměrnou produkci komodity. Příkladem negativních externalit je např. znečištění životního prostředí způsobené ekonomickou aktivitou. Řešení externalit Můžeme rozlišovat řešení veřejná a soukromá. První spočívají ve vládní (státní) či municipální intervenci a “nápravě” trhu, druhé spoléhají na samovolné tendence trhů (či jedinců), které za jistých podmínek směřují k eliminaci externích dopadů automaticky.

Ve veřejném řešení jde o přiblížení soukromých nákladů (resp. užitků) spojených s produkcí či spotřebou komodit, se kterými je negativní (pozitivní) externalita spojena, k nákladům (užitkům) společenským. Toho lze dosáhnout především prostřednictví tzv. korekčních daní (dotací), resp. ukládáním pokut anebo jiným zpoplatněním (resp. dotováním) produkce či spotřeby Jedním způsobem, jak se může soukromý sektor vypořádat s externalitami bez pomoci přímé státní intervence, je jejich tzv. internalizace, to znamená vytvoření takových ekonomických jednotek, které by byly natolik velké, aby se většina dopadů jejich činností projevila uvnitř jednotky.

Jakým způsobem ovlivňovat externality: 1. Přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. 2. Zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí na výrobu, pokut, poplatků, daní za znečištění, apod. 3. Zdanění záporných externalit jako řešení se nabízí stanovit daň, která svou velikostí odpovídá externím mezním nákladům. Zavedením daně se zvýší mezní náklady na úroveň společenských mezních nákladů. 4. Pro oblast péče o památkový fond a kulturní dědictví jako pozitivní externality pro rozvoj cestovního ruchu je možné uvažovat i o různých dotačních titulech a podpoře investic Ve všech uvedených oblastech nalezneme externality, které ovlivňují jiné subjekty a vytváření tak přínos nebo negativní dopad. Subjekty, které se navzájem ovlivňují, i když někdy nepřímo (a tím vytvářejí externality), budeme rozlišovat na stát, firmu a jedince a tím si vytvoříme obraz o vzájemném externím ovlivňování, externalitách.

S externalitami jsme se již všichni setkali, jelikož jsou všude kolem nás. Externality jsou řetězový efekt, který může mít pozitivní a negativní dopad, a proto je dobré je studovat i vytvářet tak strategie, aby jejich dopad byl co nejefektivnější.

160 | 171


mapová část

předběžný přehled map

161 | 171


Významné občanské vybavení Problémová mapa - > 'Mapa ohrožení' Vymezení aktivních zón výškových staveb Rozvojova a transformační uzemí a lokality s potenciální moznosti vystavby Koncepce pražských břehů návrh centrum Koncept oduvodnení MP - transformační území Výškové limity Územně plánovací příprava Střešní krajina Veřejná prostranství Parcelace Morfologie střešní krajiny Výšky zástavby Základní kompozice Panoramatická ochrana schéma územní potenciální vert. kultury schéma turisticky exponovaných tras a území schéma dominant a panoramatických hodnoty Zóny prostorové regulace Pohledové horizonty a pohledově exponovaná území

poznámky

Hranice správní MČ / lokalita (nová) Památkově chr. území ,ohranná pásma … Pam.chráněné objekty Územní plán hlavního města Prahy (platný) Archeologické lokality, pražské podzemí Majetková mapa Ortofoto celek města Ortofoto PPR Bydlení schéma bydlení schéma turismus rekreace schéma horizont-vert kultury schéma významné obj vert kulrury Protipovodňová ochrana / vodní toky ÚAP ? Schéma střešní krajiny - metodika OPP Pražský dopravní systém Emisní mapa (kvalita ovzdusi) / hluková mapa / (IAD)

podkladová kresba

prozatimní výběr

seznam map pro MGP Prahy 2014

struktura územní plán struktura

aktuální stav ev adaptace MP

jako podklad - adaptace MP tvorba pro MGP tvorba pro MGP tvorba pro MGP tvorba pro MGP struktura

resp. Metodika OPP, adaptace MP zjednodušený, MHD. IAD aktualisace

struktura

podklad, adaptace MP tvorba pro MGP pokud existuje, jako ilustrace pokud existuje, jako ilustrace jako ilustrace jako ilustrace jako ilustrace

lidarový snímek

vlastní podklad, adaptace MP jako podklad - adaptace MP metodika OPP, adaptace MP metodika OPP, adaptace MP metodika OPP, adaptace MP metodika OPP, adaptace MP metodika OPP, adaptace MP tvorba pro MGP tvorba pro MGP tvorba pro MGP toto byl výkres ze zrušeného koncepttu ú.p. podklad, ev. adaptace MP pokud existuje, jako ilustrace

Hlavní koncepční zásady z konceptu oduvodnění nového Územního plánu Koncept nového Územního plánu Viditelnost území města Koncept odůvodnění Metropolitného plánu - výšky Obchod a služby Rekreace Pěší doprava Veřejná doprava Kompoziční vazby – zlatý kříž (nové město) Navazovani na kompoziční vazby (předměstí)

pokud existuje, jako ilustrace podklad, event. adaptace MP jako ilustrace jako podklad - adaptace MP jako podklad - adaptace MP jako podklad - adaptace MP tvorba pro MGP tvorba pro MGP

162 | 171

legenda barev IPR, na zákldě společné konzultace podklad IPR, adaptace MP podklad "vlastní", jen adaptace MP výroba, vlastní MP k úvaze, pokud existuje, ev. adaptace MP


Ϭϭ

ƐƉƌĄǀŶşŚƌĂŶŝĐĞĂǀǇŵĞǌĞŶşŽĐŚƌĂŶŶĠŚŽƉĄƐŵĂ

ϭ͗ϮϬϬϬϬϬ

ϬϮ

163 | 171

ƉĂŵĄƚŬŽǀĢĐŚƌĄŶĢŶĄƷǌĞŵş


ϭ͗ϮϬϬϬϬϬ

Ϭϯ

D'WϮϬϭϬ

ƉĂŵĄƚŬŽǀĢĐŚƌĄŶĢŶĢŽďũĞŬƚǇ

ϭ͗ϰϱϬϬϬ

Ϭϯ

164 | 171

ƉĂŵĄƚŬŽǀĢĐŚƌĄŶĢŶĢŽďũĞŬƚǇ


ϭ͗ϭϰϬϬϬ

Ϭϰ

ƉůĂƚŶǉƷǌĞŵŶşƉůĄŶ

Ϭϱ

ǀŽĚŶşĂŽĚƉ͘ŚŽƐƉŽĚĄƎƐƚǀş

jWϮϬϭϰ jWϭϵϵϵ

ϭ͗ϯϬϬϬϬ

165 | 171

ϭ͗ϯϬϬϬϬ


Ϭϲ

ƚůĂƐϱϬϬϬ͕jWϮϬϭϰ

ƐĐŚĠŵĂƐƚƎĞƓŶşŬƌĂũŝŶǇ

Ϭϳ

ĂƌĐŚĞŽůŽŐŝĐŬĠůŽŬĂůŝƚǇ

ϭ͗ϮϱϬϬϬ D'WϮϬϭϬ

166 | 171


ϭ͗ϰϱϬϬϬ

Ϭϴ

D'WϮϬϭϬ

ǌſŶǇƉƌŽƐƚŽƌŽǀĠƌĞŐƵůĂĐĞ

ϭ͗ϮϲϬϬϬϬ

Ϭϵ

D'WϮϬϭϬ

167 | 171

ƉŽŚůĞĚŽǀĠŚŽƌŝǌŽŶƚǇĂƉŽŚůĞĚŽǀĢĞǆƉŽŶŽǀĂŶĄƷǌĞŵş


ϭ͗ϮϲϬϬϬϬ

ϭϬ

jWϮϬϭϰ

ƉƌĂǎƐŬǉĚŽƉƌĂǀŶşƐǇƐƚĠŵ

ϭϭĂ

ĞŵŝƐĞ

ϭ͗ϮϱϬϬϬ jW

168 | 171


ϭ͗ϯϬϬϬϬ

ϭϭď

jW

ŚůƵŬ

ϭ͗ϯϬϬϬϬ

ϭϮ

D'WϮϬϭϬ

169 | 171

ǀǉǌŶĂŵŶĠŽďēĂŶƐŬĠǀǇďĂǀĞŶş


ϭ͗ϰϱϬϬϬ

ϭϯ

ŵĂũĞƚŬŽǀĄŵĂƉĂ

jW

ϭ͗ϯϬϬϬϬ

ϭϰ

D'WϮϬϭϬ

170 | 171

ƉƌŽďůĠŵŽǀĄŵĂƉĂ


ϭ͗ϰϱϬϬϬ

171 | 171


Managementplán kulturního dědictví. historického centra PRAHY

Recommend Documents