C.5 Zeleň C.5.1 Charakteristika C.5.1.1 Zeleň v zastavěném území obce Plochy a prvky zeleně V tvorbě urbanistické koncepce představuje krajina prostředí pro realizaci funkcí spojených s osídlením a hospodářským využitím území. Proto hovoříme o krajině více, či méně urbanizované, krajinně urbánní (městské), suburbánní (příměstské) či rurální (venkovské). V rovině ideové a koncepční je možno pracovat současně s pojetím krajiny jako struktury ekosystémů a s pojetím urbanistické struktury jako struktury kulturně-sociálních, ekonomických, ekologických, funkčně-provozních a prostorových vztahů. Jsou řešeny otázky zajištění funkčnosti ekosystémů, biodiverzity a ekologické stability, ochrany rostlinných a živočišných druhů a uchování jedinečnosti přírodních hodnot, využitelnosti přírodních zdrojů, jedinečnosti a krásy přírody a krajiny jako předpokladu kvality prostředí pro bydlení a rekreaci.
Obr. 1: Georeliéf tvoří základní krajinný rámec struktury centra Prahy (historický sádrový model reliéfu Prahy na FA ČVUT, foto I. Vorel) V rovině nástrojů územního plánování se problematika krajiny promítá v největší míře do funkční složky zeleně. Plochy s převažujícími přírodními složkami − zejména s plochami a prvky vegetace, vodní plochy a vodní toky v urbanizovaném prostředí spoluvytvářejí podmínky pro uskutečňování přírodních a sociálně-ekonomických procesů jako předpokladu udržitelného rozvoje, resp. udržitelného využití území. Výrazným způsobem spoluvytvářejí charakter urbanizovaného prostředí a jeho kvalitu. Ekologické předpoklady území jsou měřítkem urbanistické kvality a obytnosti prostředí a projevují se i v atraktivitě (a ekonomickém zhodnocení) území.
C.5 - 1
V krajině městské a příměstské jsou přírodní složky představovány terénem (výraznými tvary vyvýšenin, svahů, terénních hran, sníženin atd.), vodními toky a plochami (jezera, rybníky, údolní nádrže, řeky, potoky, vodní kanály a jiné vodohospodářské stavby) a plochami s vegetačním krytem (lesní porosty, nelesní zeleň, trvalé travní porosty, parky, parkové úpravy, sady, zahrady, vinice, chmelnice, orná půda atd.). Tyto přírodní složky se ve větší či menší míře objevují v různých funkčních plochách zastavěného území, nezastavěného území, v zastavitelných plochách a v nezastavitelných pozemcích.
Obr. 2: Přírodní složky terénu, vody a vegetačního krytu v obrazu městské krajiny − Vltavy pod Vyšehradskou skálou (foto I. Vorel) Ty plochy struktury sídla, na kterých převládají vegetační prvky (travnaté plochy, stromová a keřová zeleň často ve spojitosti s vodními prvky nebo skalními partiemi) a ve kterých převládá funkce přírodních složek (ekologická, hygienická, rekreační, prostorotvorná) se nazývají plochami zeleně. Obecně se přitom pojem zeleň používá k označení vegetačních prvků a ploch. Do ploch zeleně se nezahrnuje samostatný funkční systém zemědělství. Může se jednat o zeleň přírodního charakteru (např. zvláště chráněná území), přírodě blízkého charakteru (např. krajinná zeleň nebo přírodně-krajinářská podoba parkových úprav) nebo plochy umělého charakteru (např. architektonizované parkové úpravy). Funkce zeleně Plochy a prvky zeleně plní v zastavěném území následující funkce: − funkci ekologickou (ekostabilizační − systém ekologické stability, ochrana biodiverzity − rostlinné a živočišné druhy a biotopy), − funkci hygienickou (kvalita prostředí − vlhkost ovzduší, teplota, prašný spad, hluk, vibrace), − funkci rekreační (rekreace v zeleni, vazba obytného prostředí na systém zeleně, vazby na příměstskou krajinu), − funkci prostorotvornou (psychické a estetické působení, prostorové členění, izolace), − funkci ochrany zdrojů (protierozní ochrana půdy, vodní režim krajiny), − funkci ekonomickou (lesní hospodářství, zahradnictví, přírodní prostředí jako podpora turistického ruchu a atraktivity města a venkovské krajiny pro stálé obyvatele).
C.5 - 2
Soustava ploch zeleně a systém zeleně Plochy zeleně vytvářejí na území obce soustavu (soustava ploch zeleně), která je v závislosti na struktuře obce a na její velikosti a na charakteru přírodních podmínek různě diverzifikovaná. Skládá se z ploch, které se vzájemně odlišují možnostmi využití, velikostí, charakterem, kvalitou a vzájemnou prostorovou polohou.
Obr. 3: Soustava ploch zeleně − výřez z výkresu č. 31 (podrobné členění zeleně) Územní plán hl. m. Prahy (www.praha-mesto.cz) Soustava ploch zeleně je tvořena některými z následujících druhů ploch zeleně − lesy a lesoparky, přírodní nelesní zeleň, louky a pastviny, zeleň ve sportovně rekreačních areálech a areálech volného času, parky, parkově upravené plochy, historické zahrady, zeleň veřejných prostranství, ulic a parkovišť, zeleň zahrad individuální obytné zástavby, předzahrádky, zeleň dětských hřišť, zeleň ploch občanského vybavení (školy, školky, jesle, obchodní, administrativní, zdravotnická a sociální zařízení atd.), zeleň výrobních a skladových areálů a ploch technické infrastruktury, zahrádky a zahrádkářské kolonie, sady a zahrady, zahradnictví, izolační zeleň. Pro plnění rekreační funkce je důležitá přístupnost ploch zeleně a tudíž míra možnosti využití dané plochy pro veřejnost. Jedná se o přístupnost z hlediska umožnění vstupu na plochu. Podle přístupnosti se soustava ploch zeleně člení na : plochy veřejně nepřístupné zeleně, plochy pro veřejnost omezeně přístupné zeleně, plochy veřejně přístupné zeleně. Plochy zeleně, které v městské struktuře plní ekologickou (ekostabilizační nebo hygienickou), rekreační nebo prostorotvornou funkci a které mají vzájemnou prostorovou vazbu, mohou vytvořit systém zeleně (celoměstský systém). Celoměstský systém je zpravidla tvořen z větší části plochami zeleně, které jsou součástmi přírodních a krajinných celků pronikajících do struktury města a napojujících město na příměstskou krajinu. Pro ekologickou funkci systému zeleně je důležitá dostatečná velikost
C.5 - 3
plochy zeleně, návaznost sousedících ploch (zajišťující spojitost systému s co nejmenší fragmentací ploch), charakter přírodních složek jednotlivých ploch (jejich ekologická stabilita, biodiverzita a pestrost biotopů).
Obr. 4: Systém zeleně (svislé černé šrafy) − výřez z výkresu č. 30 Územní plán hl. m. Prahy (www.praha-mesto.cz) Plochy, které jsou součástí systému celoměstské zeleně, se musí vyznačovat následujícími vlastnostmi: − jejich funkce, rozloha a přístupnost se musí spolupodílet na funkčnosti celého systému – (v systému mohou být i neúčinné plochy, jejichž malá rozloha neumožňuje plnění ekologických funkcí, plochy veřejně nepřístupné zeleně tvořící překážku v návaznostech rekreační funkce nebo plochy zemědělských zařízení – např.zahradnictví, které jsou nevyužitelné pro rekreaci a jedná se o kulturní porosty), − musí mít vzájemnou prostorovou vazbu – musí spoluvytvářet spojitost systému neboť prostorová návaznost (blízkost) jednotlivých ploch je důležitá pro vytváření funkčního systému ekologické stability a pro vznik funkčních rekreačních tras. Zeleň ve struktuře vesnických sídel Vzhledem k velikosti vesnických sídel, k jejich bezprostřední vazbě na okolní krajinu, jejich urbanistické struktuře a charakteru staveb je problematika zeleně poněkud odlišná od městské struktury. Zeleň v zastavěném území je bezprostředně spjata se zelení nezastavěného území a přírodní složky mohou v některých typech sídel prolínat do zastavěného území např. formou koridorů vodotečí (včetně nivy a doprovodných porostů), rybníků s břehovými porosty, nezastavitelných pozemků zalesněných strmých svahů. Ve struktuře vesnických sídel je soustava ploch zeleně mnohem méně diverzifikovaná než ve struktuře města a převládají v ní veřejně nepřístupné plochy zahrad a sadů, které jsou součástí ploch smíšených obytných. Zatímco soustava ploch zeleně a charakter vegetačních prvků dotváří významně obraz a obytné prostředí sídla, funkční systém zeleně, který v městech plní významné funkce
C.5 - 4
ekologické, rekreační a prostorotvorné, se na území vesnických sídel zpravidla zužuje na systém ekologické stability. Prostorotvorné aspekty přejímá přírodní a krajinný rámec sídla, rekreační návaznost sídla na okolní krajinu omezuje potřebu ploch veřejné zeleně v zastavěném území. Struktura vesnického sídla může být navázána na systém krajinné zeleně. C.5.1.2 Zeleň v nezastavěném území (krajinná zeleň) Plochy a prvky krajinné zeleně Nezastavěné území obce zahrnuje zpravidla příměstskou či venkovskou krajinu. Podíl přírodních složek v tomto území je převažující (terén, půda, voda, živočišstvo, rostlinstvo). Pod pojem zeleň v nezastavěném území (krajinná zeleň) se zahrnují plochy, na kterých převládají vegetační prvky (travnaté plochy, stromová a keřová zeleň často ve spojitosti s vodními prvky nebo skalními partiemi) a ve kterých převládá funkce přírodních složek (ekologická, půdoochranná, rekreační, prostorotvorná). Do pojmu zeleň nezahrnujeme plochy s kulturními plodinami – ornou půdu, vinice, chmelnice, intenzivní sady. Pro charakter nezastavěného území je zejména důležitý rozsah, podíl a charakter následujících specifických forem zeleně – lesních porostů, nelesní rozptýlené zeleně, luk a pastvin a orné půdy. Plochy a prvky zeleně plní v nezastavěném území (podobně jako v zastavěném území) zejména následující funkce: − funkci ekologickou (ekostabilizační – systém ekologické stability, ochrana biodiverzity – rostlinné a živočišné druhy a biotopy), − funkci rekreační (rekreace v zeleni, vazba obytného prostředí na systém zeleně, vazby na příměstskou krajinu), − funkci prostorotvornou (psychické a estetické působení, prostorové členění, izolace), − funkci ochrany zdrojů (protierozní ochrana půdy, vodní režim krajiny). Systém krajinné zeleně V plochách zeleně leží obvykle součásti územních systémů ekologické stability, struktura plochy zeleně spoluvytváří prostorovou strukturu krajiny a podílí se tak na charakteru a rázu krajiny a na vzniku estetických hodnot krajiny. Ve struktuře ploch zeleně je (vedle struktury a členění zemědělské půdy) skryto mnoho stop kulturního a historického vývoje krajiny. V nezastavěném území vzniká systém krajinné zeleně, který zahrnuje plochy a prvky s přírodními hodnotami, s hodnotami kulturními a historickými a s účinkem v prostorových vztazích. Návrh systému krajinné zeleně musí aktivně vytvořit předpoklady pro soulad existujících hodnot krajiny a tendencí jejího funkčního využití: − předpoklady udržitelnosti využití nezastavěného území, − předpoklady rekreačního využití s důrazem na zážitkovou a vzdělávací roli krajiny, − předpoklady pro vznik nových estetických hodnot a posílení identity a rázu krajiny. Systém zeleně, ležící v monofunkčním území a tvořený nezastavěnými plochami zeleně zahrnuje mj. i plochy (nebo části ploch či území), které mají vlastní ochranu dle odvětvových zákonů ČR. Jedná se o zvláště chráněná území (ZCHÚ) a jejich ochranná pásma, významné krajinné prvky ze zákona (VKP) a skladebné součásti územního systému ekologické stability (ÚSES) dle zákona č. 114/1992 Sb., o plochy určené k plnění funkce lesa (PUPFL) a jejich C.5 - 5
ochranná pásma dle zákona č. 289/1995 Sb., o krajinné památkové zóny (KPZ), kulturní památky (KP, NKP) a jejich ochranná pásma dle zákona č. 20/1987 Sb. a o pásma hygienické ochrany (PHO) vodních zdrojů dle zákona č. 138/1973 Sb.
C.5.2 Stav a trendy vývoje Systémy zeleně v zastavěném území a systémy krajinné zeleně v nezastavěném území spoluvytvářejí podmínky pro uskutečňování přírodních a sociálně-ekonomických procesů jako předpokladu udržitelného rozvoje, resp. udržitelného využití území. Výrazným způsobem spoluvytvářejí charakter urbanizovaného prostředí a jeho kvalitu. Ekologické předpoklady území jsou měřítkem urbanistické kvality a obytnosti prostředí. Přes tento nesporný význam ploch zeleně budou i nadále, jakožto (ještě) nezastavěné plochy, vystaveny tlaku na nové funkční využití a zastavění. Na druhé straně budou sílit tlaky na vytváření kvalitnějšího prostředí pro bydlení a rekreaci, na využití zeleně a krajiny jako prostředí pro relaxaci, fyzický i duševní odpočinek, pro poznání a poučení. Je proto třeba očekávat jak tendence negativní, tak i pozitivní, kterými jsou: − pokračování výstavby technické infrastruktury v krajině (silnice, dálnice, vodní cesty, trasy inženýrských sítí), − intenzifikace městské struktury – tlak na zmenšování ploch zeleně ve prospěch zástavby a staveb technické infrastruktury a na umisťování staveb a zařízení do ploch zeleně − výstavba v krajině – suburbanizace – výstavba nových obytných souborů a obchodních, průmyslových a skladových zón a areálů, výstavba zemědělských závodů v nových lokalitách, − rozptýlená výstavba ve volné krajině – nekoncepční a ekonomicky neefektivní výstavba v polohách mimo zastavěná území obcí, − silnější uplatnění ekologických a krajinářských hledisek v územním plánování, − intenzifikace funkčního využití ploch zeleně současně se zvýšením intenzity jejich údržby, − recyklace stavebního fondu, využití urbánních a industriálních lad, − vytváření funkčně a prostorově propojených systémů – propojování ploch zeleně a veřejných městských prostorů do systému nezastavěných ploch, propojování celoměstských systémů zeleně a příměstské (eventuelně venkovské) krajiny mikroregionálními a regionálními systémy rekreačních a ekostabilizačních ploch, − ochrana a tvorba rázu a identity krajiny, − právní zakotvení požadavků na ekologii urbanizovaného prostředí do legislativy a vytváření podmínek pro jejich realizaci, − posilování ekologického vědomí, vztahu k ekologickým hodnotám a discipliny v dodržování zásad jejich ochrany.
C.5 - 6
C.5.3 Principy řešení v územním plánování (zásady tvorby, územní nároky, limity, ochrana) C.5.3.1 Zásady tvorby Cíle a opatření k péči o krajinu v územním plánování Zásady tvorby urbanistických koncepcí a ÚPD vycházejí ze specifikace problémů, které jsou důležité z hlediska udržitelného využití území. Teprve potom je možno uvažovat o způsobech opatření, která by k těmto cílům směřovala a potom i o limitech a regulativech. Protože se nejedná již o teoretický problém, nýbrž o zcela praktické principy a zásady, využívané v pořizování, projednávání a schvalování ÚPD, je podstatným hlediskem možnost zdůvodnění cílů a zdůvodnění nezbytnosti opatření a možnost srozumitelného a jednoznačného vyjádření limitů v grafické a textové části. Pozornost je třeba proto zaměřit na: − cíle ekologicky orientovaných opatření, − nezbytnost takových opatření a na možnosti jejich zdůvodnění, − možnosti vyjádření limitů a regulativů v grafické a textové části. Základním a obecným cílem péče o krajinu a přírodní prostředí, zakotvené v územním či regulačním plánu je ochrana, péče a rozvoj podmínek pro uskutečňování přírodních a sociálně-ekonomických procesů jako předpokladu udržitelného rozvoje, resp. využití území. K uskutečnění uvedených cílů slouží následující opatření: − zachování existujících a vytváření nových ploch zeleně, zvýšení jejich funkčnosti, kvality a rekreační využitelnosti: •
zachování existujících ploch zeleně v zastavěném území, event. nahrazení jejich úbytku zřízením nových ploch zeleně v zastavěném území, rozšíření rozlohy stávajících ploch zeleně využitím devastovaných ploch a ploch postindustriálních lad,
•
začlenění přírodních a přírodě blízkých prvků městské krajiny do funkčního systému zeleně jejich zapojením do systému ekologické stability a do systému rekreačních (pěších a cykloturistických) tras,
•
zvýšení ekologické hodnoty, estetické hodnoty a prostorotvorného účinku ploch zeleně zásahem do vegetačního krytu, zřízením nebo obnovou vodních a zamokřených ploch atd.,
•
propojování ploch přírodního a přírodě blízkého charakteru do systému ekologické stability a propojení biotopů, zachování a posílení biodiverzity území, ochrana rostlinných a živočišných druhů,
•
využití popínavé zeleně ve zlepšení prostředí městského interieru, využití střešní zeleně při eliminaci nepříznivého účinku plochých střech;
− diferenciace ploch zeleně dle funkčního využití ploch a charakteru vegetační složky: •
vytváření systému zeleně, který bude diferencovaný z hlediska funkčního využití a diverzifikovaný z hlediska přírodních podmínek,
•
uspořádání vybavení a programové náplně ploch zeleně včetně jejich dopravní a technické obsluhy;
− omezení rozsahu zastavěných a zpevněných ploch z důvodů zlepšení obytnosti prostředí a zlepšení podmínek vodního režimu:
C.5 - 7
•
vytvoření podmínek pro zachycování srážkových vod a zadržování vody v území, budování vodních ploch a obnova přirozených forem vodotečí,
•
ochrana půdy jakožto základní podmínky pro uskutečňování přírodních procesů;
− zachování a tvorba přírodě blízkých forem vodotečí, vodních ploch a mokřadů: •
zachování a obnovování přirozených forem vodotečí a vodních ploch s cílem posílení ekologické stability území a zvýšení estetických hodnot území,
•
ochrana cenných vodních a mokřadních ekosystémů;
− zachování stop kulturního a historického vývoje, ochrana rázu a identity krajiny: •
ochrana stop historické kultivace krajiny a jejich využití v tvorbě krajiny,
•
ochrana a obnova prvků historických krajinářských úprav,
•
péče o místa s kulturním a duchovním významem.
Monofunkční plochy zeleně Monofunkční plochy zeleně v nezastavěném území se vyznačují převažujícím podílem vegetačních prvků (často ve spojení s vodními prvky), přičemž právě vegetační složka svou funkcí hygienickou, ekostabilizační, rekreační a prostorotvornou spoluvytváří funkčnost dané plochy. V monofunkčních plochách zeleně je možno umisťovat pouze takové stavby, které slouží k funkci, údržbě a provozu těchto ploch zeleně. Jedná se o následující monofunkční plochy zeleně: − − − − − −
lesní porosty, přírodní nelesní plochy, louky a pastviny, sady a zahrady, parkově upravené plochy a lesoparky, zahrádky a zahrádkové kolonie.
MONOFUNKČNÍ PLOCHY ZELENĚ
CHARAKTER (FUNKČNÍ VYUŽITÍ)
DALŠÍ MOŽNÉ FUNKČNÍ VYUŽITÍ VČETNĚ STAVEBNÍCH OBJEKTŮ
Lesní porosty
Plochy s lesními porosty a s trvalými travními porosty, porosty lesního charakteru které neleží na pozemcích určených k plnění funkce lesa
Drobné vodní plochy, pěší cesty, cyklostezky, jezdecké stezky, účelové komunikace a další technická infrastruktura určená pro obsluhu funkční plochy
Přírodní nelesní plochy
Plochy s trvalými travními porosty a rozptýlenými nelesními porosty dřevin a bylin, doprovodná zeleň komunikací (aleje u silnic a cest, liniové vegetační doprovody polních cest), břehové porosty vodních toků a vodních ploch, zeleň protierozních opatření (terasy, meze a jejich vegetační doprovod), větrolamy, selské lesíky, remízky, solitérní stromy, vegetace mokřadů a pramenišť, vegetační prvky postagrárních lad
Drobné vodní plochy, pěší cesty, cyklostezky, jezdecké stezky, účelové komunikace a další technická infrastruktura a stavby a zařízení určené pro obsluhu funkční plochy
C.5 - 8
MONOFUNKČNÍ PLOCHY ZELENĚ
CHARAKTER (FUNKČNÍ VYUŽITÍ)
DALŠÍ MOŽNÉ FUNKČNÍ VYUŽITÍ VČETNĚ STAVEBNÍCH OBJEKTŮ
Louky a pastviny
Trvalé travní porosty, eventuelně se solitérními stromy
Drobné vodní plochy, pěší cesty, cyklostezky, jezdecké stezky, účelové komunikace a další technická infrastruktura a stavby a zařízení určené pro obsluhu funkční plochy
Sady a zahrady
Výsadby ovocných dřevin, užitkové a okrasné zahrady
Drobné vodní plochy, pěší cesty a účelové komunikace a další technická infrastruktura určená pro obsluhu funkční plochy
Parky a parkově upravené plochy a lesoparky
Parky a parkově upravené plochy − plochy Drobné vodní plochy, pěší cesty a plochy, cyklostezky, jezdecké parkového charakteru se zahradněstezky, zahradní stavby, zahradní architektonickými úpravami restaurace, sociální vybavení, dětská hřiště, areály zdraví, otevřená sportoviště, otevřené letní scény, kostely a kaple, venkovní výstavní plochy a plochy zahradnických výstav, účelové komunikace a další technická infrastruktura a stavby a zařízení určené pro obsluhu funkční plochy včetně parkovišť pro návštěvníky. V odůvodněných případech je nutno respektovat ochranu historických a uměleckých hodnot a požadavky památkové péče. Drobné vodní plochy, pěší cesty Lesoparky − rekreační lesy s vybavením a plochy, cyklostezky, jezdecké parkového charakteru stezky, zahradní stavby, zahradní restaurace, sociální vybavení, dětská hřiště, areály zdraví, účelové komunikace a další technická infrastruktura a stavby a zařízení určené pro obsluhu funkční plochy včetně parkovišť pro návštěvníky
Zahrádky a zahrádkové kolonie
Plochy pro pěstování ovoce, zeleniny a okrasných rostlin
Drobné vodní plochy, pěší cesty a účelové komunikace a další technická infrastruktura určená pro obsluhu funkční plochy, parkovací a odstavné plochy pro uživatele zahrádek
Tab. 1: Funkční plochy zeleně
Formy zeleně v zastavěných a zastavitelných plochách Zeleň v zastavěných a zastavitelných plochách se spolupodílí na hlavních funkcích plochy ve které se nachází (zeleň má funkci doplňkovou) a to svou funkcí hygienickou, ekostabilizační, rekreační a prostorotvornou. Tyto plochy zeleně mají různé formy.
C.5 - 9
Formy zeleně v zastavěných a zastavitelných plochách: − v plochách bydlení: • • • • • • •
drobné parkově upravené plochy, zahrady rodinných domů, předzahrádky a zahradnické úpravy bezprostředního okolí objektů, dětská hřiště, doprovodná zeleň pozemních komunikací, zeleň pěších zón (uliční zeleň), zeleň parkovišť, zelené doprovody pěších a cyklistických tras, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád;
− v plochách smíšených obytných: • • • • • •
drobné parkově upravené plochy, doprovodná zeleň pozemních komunikací, zeleň parkovišť, zeleň veřejných prostranství a pěších zón (uliční zeleň), zelené doprovody pěších a cyklistických tras, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád;
− v plochách veřejných prostranství: • • • •
parky (včetně historických zahrad), veřejná zeleň, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád, doprovodná zeleň náměstí, ulic, chodníků, tržišť;
− v plochách výroby a skladování: • • • •
izolační a doprovodná zeleň, parkově upravené plochy, zeleň parkovišť, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád;
− v plochách rekreace: • • • •
parkově upravené plochy, plochy krajinné zeleně (lesní i nelesní), doprovodná zeleň pozemních komunikací, zeleň parkovišť, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád,
− v plochách občanského vybavení: • • • •
parkově upravené plochy, doprovodná zeleň pozemních komunikací, zeleň pěších zón (uliční zeleň), zeleň parkovišť, zeleň na stavebních konstrukcích a ozelenění fasád, izolační a doprovodná zeleň;
− v plochách dopravní infrastruktury: • •
doprovodná zeleň pozemních komunikací, zeleň parkovišť, izolační a doprovodná zeleň;
− v plochách technické infrastruktury: •
izolační a doprovodná zeleň. C.5 - 10
Funkce zeleně Plochy a prvky zeleně plní následující funkce: − funkci ekologickou (ekostabilizační − systém ekologické stability, ochrana biodiverzity − rostlinné a živočišné druhy a biotopy), − funkci hygienickou (kvalita prostředí − vlhkost ovzduší, teplota, prašný spad, hluk, vibrace), − funkci rekreační (rekreace v zeleni, vazba obytného prostředí na systém zeleně, vazby na příměstskou krajinu), − funkci prostorotvornou (psychické a estetické působení, prostorové členění, izolace), − funkci ochrany zdrojů (protierozní ochrana půdy, vodní režim krajiny), − funkci ekonomickou (lesní hospodářství, zahradnictví, přírodní prostředí jako podpora turistického ruchu a atraktivity města a venkovské krajiny pro stálé obyvatele). C.5.3.2 Krajinné limity a podmínky pro funkční využití a prostorové uspořádání (regulativy) Krajinné limity Za krajinné limity považujeme tu část hledisek usměrňujících a omezujících využití území, která vychází z přírodních, kulturně-historických a estetických hodnot a znaků krajinné struktury. Vycházejí z daností území a z legislativních omezení. Limity usměrňují urbanistickou koncepci a tvorbu ÚPD. Jedná se o: − omezení zastavitelnosti území z hlediska územně technického: • • • • •
nezastavitelný terén, zakládací podmínky, vodní toky a plochy jako hranice pro zástavbu, inundace, obtížnost řešení kanalizace a další inženýrské infrastruktury;
− omezení zastavitelnosti území z hlediska únosnosti zásahů do krajinných struktur, rozvoj, ohrožení nebo degradace přírodních, kulturních a estetických hodnot krajiny (ochrana přírody, památková ochrana, ochrana půdy, lesa a vody, hygienické limity): • • • • • • • • • • • • •
hranice ploch přírodního a přírodě blízkého charakteru, hranice ZCHÚ, VKP, přírodních parků, hranice krajinných památkových zón, hranice krajinných prostorů s významnými hodnotami estetickými nebo kulturněhistorickými, hranice lokálních a regionálních biokoridorů, biocenter, hranice nadregionáních biocenter, ochranná pásma ZCHÚ, ochranná pásma os nadregionálních biokoridorů, ochranná pásma kulturních nemovitých památek, pásma odstupňované ochrany a požadavky ochrany přírody, ochrana půdy, ochrana lesa, ochrana vody, hygienické limity. C.5 - 11
Podmínky pro funkční využití a prostorové uspořádání (dále jen regulativy) Regulativy ploch zeleně vyjadřují koncepci řešení území a stanovují mezní hodnoty, nepřekročitelné zásady a požadavky, které uskutečnění této koncepce zaručují. Územní a regulační plán může při řešení problematiky krajiny a ploch zeleně přiměřeně pracovat s dále uvedenou soustavou regulativů. REGULATIVY FUNKČNÍHO VYUŽITÍ
Hranice ploch zeleně (odvozené od hranic jednotlivých kategorií ploch zeleně) Funkční využití jednotlivých ploch zeleně, přípustné a vyloučené činnosti Stanovení podmínek pro činnosti v ochranných pásmech a pásmech odstupňované péče o krajinu Vybavenost a program ploch zeleně, možnosti dopravní obsluhy Míra omezení činností v krajinných památkových zónách, v přírodních parcích a ve velkoplošných ZCHÚ
REGULATIVY PROSTOROVÉHO USPOŘÁDÁNÍ
Regulativy prostorové kompozice
Cenné vizuální linie a body – cenné horizonty a krajinné dominanty, pohledové osy a segmenty viditelnosti Výškové omezení staveb v plochách zeleně Poloha alejových výsadeb a solitérních stromů Okraje souvislých porostů
Regulativy intenzity založení a údržby
Charakter vegetačních úprav jednotlivých kategorií ploch, přítomnost zahradního detailu, intenzita údržby, aplikace závlah Vybavení mobiliářem, drobnou architekturou, uměleckými díly
Regulativy druhové skladby a ekologická hlediska
Charakter výsadeb a sortiment druhového složení výsadeb Využití popínavé a střešní zeleně v navrhované zástavbě Vytvoření podmínek pro zadržení srážkových vod na pozemku Charakter biotechnických úprav vodotečí a vodních toků a jiných vodohospodářských zařízení
Regulativy plošných Koeficient zastavěných (a zpevněných) ploch zeleně podílů Koeficient ploch zeleně Koeficient podlažních ploch
Tab. 2: Regulativy funkčního využití a prostorového uspořádání
C.5.3.3 Ochrana Ochrana přírody a krajiny (ÚSES, VKP, krajinný ráz), zvláště chráněná území, památková ochrana krajiny − viz kapitola B.2.3.2.3.
C.5 - 12
Použité zdroje RIEDEL, Wolfgang – LANGE, Horst. Landschftsplanunug. Heidelberg-Berlin: Spektrum, Akad.Verlag, 2002. ISBN 3-8274-1366-4. GESTRING, Norbert – HEINE, Hartwig – MAUTZ, Rüdiger – MAYER, Hans-Norbert – SIEBEL, Walter. Ökologie und urbane Lebensweise. Brunsweig-Wiesbaden: Vieweg, 1997. ISBN 3-528-02420-8. KUČERA, Petr. Typologie nezastavitelných území v krajinářské architektuře a krajinném plánování. Habilitační práce. MZLU v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici, 2002. Lohrberg, Frank. Stadtnahe Landwirtschaft ind der Stadt- und Freiraumplanung. Universität Stuttgart, 2001, ISBN 3-8311-3138-4 GÄLZER, Ralph. Grünplanung für Städte. Stuttgart: Ulmer, 2001. ISBN 3-8001-3186-2.
C.5 - 13
