20
Kronikář získal Cenu Prahy 1 !
4.1 2.201 3 byla ve 1 4 hodin na Staroměstské radnici starostou MČ Praha 1 Oldřichem Lomeckým udělena Mgr. Antonínu Edererovi Cena Prahy 1 za archivářskou a kronikářskou práci a publikování.
„Praha 1 vděčí panu Edererovi za poznání sebe sama. Díky jeho láskyplnému nakládání s detaily, jednotlivými uličkami, domy a domovními znameními vznikly jeho knížky a další práce, které se pěkně čtou a díky kterým se lidé více zajímají o místo, kde žijí, o své okolí a o svoji Prahu 1 ,“ řekl starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký s tím, že Cena Prahy 1 pro Antonína Ederera je poděkováním za jeho práci pro nás ostatní. Za velkou službu generacím, které přijdou po nás. Antonín Ederer se narodil v roce 1 942 v jihočeských Mirovicích. Na gymnáziu v Písku se díky výborným profesorům Talafousovi a Votavovi začal hlouběji zajímat o literaturu a další oblasti umění. Polovinu života podle svých slov učil a polovinu se věnoval archivářství. Vybudoval centrální archiv Úřadu Městské části Praha 1 . Vedle toho publikoval články i knihy, a to zejména o pražských domech, ulicích, náměstích a významných osobnostech. Jeho kronika má v současnosti přes tisíc stran. Z tiskové zprávy ÚMČ Praha 1 , foto: Marie Zdeňková
Pražští kronikáři si prohlédnou výstavu a vymění zkušenosti
hradně na základě souhlasu autora (resp. oprávněného držitele autorských práv). Například je třeba získat souhlas autora pro použití dokumentace jako přílohy kroniky jako jsou například fotografie z představení místního divadelního spolku, audio či videonahrávky z místních slavností a další. Povinností kronikáře je v případě získání vzpomínky nechat si ji pamětníkem autorizovat. Pokud je autorem portrétní dokumentace (např. fotografií z představení) kronikář, nemůže fotografie zařadit do dokumentace pokud nezíská souhlas aktérů. thr
Pro kronikáře městských částí připojených k Praze připravilo na únor Muzeum hlavního města Prahy po několika letech neformální setkání. Je připravena komentovaná prohlídka právě probíhající výstavy Praha Jiřího Boudy / Po vodě, po souši a po kolejích s komisařem výstavy Mgr. Tomášem Dvořákem, informace o činnosti a změnách v Muzeu hl. m. Prahy, nástin možné spolupráce mezi kronikáři a Muzeem hl. m. Prahy, informace o archivaci a postupu digitalizace Ačkoliv Úřad na ochranu osobních údajů obecních kronik v Archivu hl. m. thr zveřejňování aktuálních svazků obecních kronik na internetu nedoporučuje, mnoho obcí a měst se rozhodlo zápisy zveřejnit na internetu. Například město SEMILY nabízí možnost stažení zápisů z let 1 987 - 2007 ve formátu PDF. Rovněž jsou na webové stránce informace o tom, jak navrhnout změnu a úpravu zápisu - viz http://www.seV sobotu 1 2. dubna 201 4 se na výstavišti v mily.cz/cz/obcan/mesto-semily/kronikaLysé nad Labem u příležitosti výstavy Regi- mesta/ ony České republiky uskuteční již sedmý thr ročník tradičního setkání kronikářů. Předchozí ročníky se setkaly mezi zúčastněnými kronikáři měst a obcí se značným úspěchem. Účastníci si pochvalovali především Před časem jsme s kolegyní kronikářkou fakt, že mají možnost se sejít, pohovořit o Mořkova řešili problém s gramáží papíru. svých problémech, podělit se o zkušenosti, Nevyhovovala jí gramáž 90 g/m2, která je vyslechnout zajímavé informace, mnohdy i běžně dodávaná do obchodů a papírnicúplné novinky, o nichž by se dozvídali jen tví. Píše kroniku ručně již 23 let a je velmi obtížně, získat potřebné kontakty. zvyklá zápisy doplňovat kresbami. Při Volnou vstupenku na veletrh (i na setkání psaní dokumentním inkoustem nebo likronikářů) si můžete stáhnout na webu nerem se ovšem při uvedené gramáží stává, že se papír propisuje. http://www.vll.cz. thr Není přitom nic jednoduššího, než přímo u výrobce objednat papír s vyšší gramáží (např. 1 20 g/m2). Zde uvádíme kontakt na výrobce trvanlivého papíru určeného pro dokumenty: EMBA, spol. s r.o., 51 2 47 Paseky nad Jizerou, telefon: 481 553 1 29, fax 481 553 1 63, http://www.emba.cz, Předem je nutno upozornit, že přestože :http://www.conservation-by-design.co.uk. obecní kronika sama není předmětem thr ochrany dle zákona č 1 21 /2000 Sb., autorský zákon se přesto vztahuje na autorská díla (předměty ochrany), použitá pro účely ilustrace kroniky či v příloze kroniky. Platí pro díla výtvarná, fotografie, audio nebo video záznamy. Využití části textového autorského díla je třeba řádně ocitovat. To prakticky znamená, že autorské dílo lze pro účely vedení kroniky použít, avšak vý-
Kroniky na internetu
Setkání kronikářů v Lysé nad Labem bude 1 2. 4. 201 4
Gramáž papíru
Příklady využití autorského zákona
http://kronika.sf.cz kronikářský zpravodaj na webu
Základní pokyny k vedení kroniky
vedení kroniky obce upravuje samo- * obyvatelstvo (statistika obyvatelstva k 31 . statný zákon č. 1 32/2006 Sb., o kroni- prosinci nebo k 1 . lednu, informace o sčítání lidu, změny v ne/zaměstnanosti apod.), kách obcí, účinný od 1 . 7. 2006. Zákon o kronikách obcí (dále jen zákon) je velice stručný, stanoví pouze základní náležitosti vedení a uložení kroniky, pořizování zápisů a nahlížení do ní. Podle něho kroniku obce (dále jen kronika) vede každá obec; do kroniky se (pro informaci i poučení budoucím generacím) zaznamenávají zprávy o důležitých a pamětihodných událostech v obci.
Vedení kroniky spadá do samostatné působnosti obce. Z dikce zákona »každá obec vede« lze podle mého názoru jednoznačně dovodit úkol (povinnost) obcí kroniku vést. Na druhou stranu však zákon pro případ, že obec kroniku nezaloží, nebo v záznamech do ní nepokračuje, žádnou sankci nestanoví.
Podle zákona je kronika vedena jako ručně psaná kniha s číslovanými listy nebo v elektronické podobě s následným tiskem po uzavření každého kalendářního roku. Nedílnou součástí kroniky je příloha, která obsahuje písemné, obrazové nebo zvukové dokumenty doplňující zápis v kronice. Zápis do kroniky se provádí nejméně jedenkrát za kalendářní rok; o obsahu zápisu rozhoduje obec. Obec je podle zákona povinna zabezpečit kroniku proti ztrátě, poškození a neoprávněnému přístupu. Do kroniky může každý nahlédnout ve vymezené době na obecním úřadě; pokud je nahlížení umožněno do kroniky ručně psané nebo do kroniky v podobě tištěné vázané papírové knihy, děje se tak pod dohledem kronikáře. Občan obce starší 1 8 let, jakož i osoba, které zákon přiznává práva občana obce, může písemně navrhnout změnu, doplnění nebo opravu zápisu v kronice; obec na základě těchto návrhů podle okolností zápis v kronice opraví, doplní nebo jinak změní.
* obecní záležitosti (složení zastupitelstva a rady obce, komisí rady a výborů zastupitelstva obce a jejich činnost, informace o starostovi a zaměstnancích obce aj.), * hospodaření obce a hospodářský život obce (informace o rozpočtu obce, investicích, zhodnocení hospodaření obce, podstatné změny v průmyslu a podnikání apod.), * výstavba v obci, doprava, * veřejný a kulturní život, školství (činnost politických stran, občanských sdružení, kulturní dění apod.), * péče o obyvatelstvo, sociální a zdravotní záležitosti, * podpis kronikáře a datum pořízení zápisu. V případě absence zápisů za minulá období je možné je zpětně, retrospektivním zápisem, doplnit.
Obecní kroniky mají trvalou dokumentační hodnotu a jsou proto důležitými archiváliemi. Patří mezi dokumenty, které musí být podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vždy předloženy k výběru za archiválie (pro kroniky je tedy stanoven skartační znak »A« /archiválie/ a metodikou doporučovaná skartační lhůta činí 1 0 let od uzavření svazku). Za předání kroniky do místně příslušného archivu odpovídá obec. Z textu Mgr. Pavly Samlové (Moderní obec)
Členění ročního zápisu do kroniky zákon blíže neupravuje, na základě zvyklostí a metodického vedení archivů se však zpravidla dodržuje tato základní struktura pravidelného ročního zápisu: * úvod (stručné připomenutí nejvýznamnějších celostátních či regionálních událostí, které se dotkly v průběhu roku obce a jejích obyvatel vč. reakce občanů apod.), * počasí, změny životního prostředí (klimatické anomálie a celkové roční hodnocení,
Ukázka z kroniky Martina Šikuly
Publikace o kronikářích Je v rukopise a bude mít podobu zatím
dvaceti kronikářů z Čech, Moravy a Slezska. Kromě životních a pracovních medailonků bude obsahovat fotografie, obvykle ukázky z kroniky a u některých bude také přiblížena jejich tvorba navíc v podobě titulní stránky a 1 -2 stran publikace vzniklé obvykle ke kulatým výročím první písemné zmínky o daném místě. Uvádíme ukázku některých kapitol .
Ludmila Tvrdíková Ač rodiče žili na Slovensku, její osobní i
pracovní život je od r. 1 954 spjat se Žehuní na Kolínsku. Pracovištěm se stala zdejší škola v letech 1 955 – 2004 a více jak čtyřicetileté zapisování současné historie pro budoucnost. V něm se řídila mottem: Kroniku píšeme slovem, srdcem a činy. Inspiraci a podklady nalézala v místních vzorech z řad školských pracovníků, ale také v rodinném zázemí, jmenovitě svého manžela. S jeho pomocí vznikl sborník ŽEHUŇ A OKOLÍ 11 37-1 987. Organizačně náročný byl rok 201 2, kdy stála v čele oslav 875. výročí. Ve spolupráci s Ing. M. Šafaříkem vzniklo DVD - Historické a přírodní památky Žehuně. Navíc se věnuje průvodcovské činnosti, neboť kostel sv. Gotharda i barokní kostnice patří mezi historické skvosty regionu. A právě toto její celoživotní úsilí bylo oceněna čestným uznáním SENIOR ROKU 201 3.
PhDr. Petr Majer Působí jako kronikář v Bystřici nad Olší v
česko-polském pohraničí. Nad rámec ročních zápisů (v roce 2011 zachytil v kronice historii pro budoucnost tohoto pětitisícového místa na 1 60 stranách a s přiměřeným množství fotografií v příloze). Pořádá besedy nad kronikou v místní knihovně. Zájemcům pomáhá vytvářet rodokmeny. Je znalec válečných událostí, které umí přiblížit nejen žákům na četných besedách. Velice dobře spolupracuje se starostou obce, s regionálním časopisem s názvem iNFORMÁTOR. Nezapomíná však ani na účastníky odboje. Těm, kterým se nedostalo dosud ocenění, doslova zařídil nápravu. Stalo se tak paní H. Steblové, která zásluhou kronikáře převzala z rukou ministra obrany v roce 201 2 státní vyznamenání v Praze na Vítkově. Ve
stejném roce byla jeho činnost oceněna Pamětní medailí k 70. výročí operace Antropoid. Vyznamenání mu předal prezident Asociace nositelů legionářských tradic jako významné osobnosti Moravskoslezského kraje. Kronikář dr. Majer je autorem publikace s názvem GENERÁL JOSEF ŠNEJDÁREK OPĚT NA TĚŠÍNSKU. Přiblížil v ní historii pozapomenutých událostí, a to vybudováním důstojného pomníku v oblasti Slezských Beskyd . Škoda, že Sdružení kronikářů Čech, Moravy a Slezska zatím nemůže jeho příkladnou činnost kromě mediálního přiblížení více ocenit. Starosta obce navrhl – zasloužil by si titul Kronikář roku.
Ing. Otakar Vorel Jako kronikář působí v Petrově na okrese
Praha západ. Kronikaření se ujal v r. 1 971 s tím, že nejdříve dopíše chybějící zápisy od roku 1 946. Nelehký úkol se podařil. A tak vznikl 1 . díl ručně psané kroniky. Druhý už tvořil na počítači a vkládal kresby stavebních a přírodních objektů na území obce. Alespoň kratičká citace ze zápisu v r. 201 2: „Dne 1 2. srpna došlo k propadnutí terénu na okraji zahrady u Lesáků v Bohulibech čp. 20. Objevila se tu jáma o průměru 7 metrů a přibližně stejné hloubky. Na tomto místě se již jednou, před dvaceti léty, propadl terén. Jsou to důsledky staré důlní činnosti těžby zlata ...“ Významným pomocníkem v další kronikářově tvorbě se stal jeho nástup do funkce ředitele jílovského Regionálního muzea v hledání historických podkladů. Zúročil také dlouholetou sběratelskou, badatelskou i činnost fotografa pro úspěšnou publikaci s názvem OKOLO STŘEDU ČECH. Tím místem je kopec zvaný Ďábel. Vše podal čtivě, ale současně také encyklopedicky. Zachytil široké zázemi Dolního Posázaví od přehrady ve Štěchovicích na Vltavě přes vrch Medník přes zlatonosný pruh kolem Jílového či kraj kolem železniční trati Posázavského pacifiku včetně viaduktu u Žampachu, dnes opuštěného sanatorie v Prosečnici přes Janečkovy továrny v Týnci, mlýny na Sázavě a třeba kostelíky v Poříčí nad Sázavou. Jaromír Košťák (Pokračování příště)
Hledání a výchova nových kronikářů aneb jak si najít nástupce? učitele zdaleka není pravidlem při výběru
Osobnost kronikáře je při vedení místní kroniky otázkou zcela zásadní. Nepomohou usnesení obecní rady ani zakoupená kniha kroniky, když není osoba, která by se této činnosti soustavně a se zápalem věnovala a vzala si ji dlouhodobě za svou.
Hledání vhodné osoby pro vedení kroniky je náročný úkol pro místní samosprávu a jeho řešení trvá často celé měsíce i roky. Je tomu tak proto, že jde o činnost zodpovědnou, časově náročnou, vykonávanou zpravidla po delší období a pod trvalou kontrolou veřejnosti. Vyžaduje od kandidáta na funkci kronikáře dobrý pozorovatelský talent a schopnost komunikace s lidmi v místě. Nelze pominout ani schopnost komunikaci s vedením města, místními společenskými i politickými organizacemi a jednotlivými občany. Takové osobnosti by dále určitě měl chybět určitý slovesný talent a jako samozřejmost rovněž znalosti českého jazyka, na prvém místě pravopisu. A je-li, jak je u nás zatím obvyklé, psaná ručně, tak také úhledný a čitelný rukopis. Že je to na jednoho člověka příliš mnoho náročných požadavků najednou? Najít takového člověka není jednoduché, zvláště jde li o menší obec. Proto je nutné z vyjmenovaných požadavků na její kompetenci v mnohém slevit. Na druhou stranu je dnes k dispozici hodně metodických materiálů, takže začínající kronikář není na svůj úkol sám a má mnoho možností, jak se v činnosti zdokonalovat. Je tu možnost výměny zkušeností mezi kronikáři na speciálních seminářích, kde se vedle začínajících setkává s těmi zkušenějšími. V místech by měl působit zvolený poradní sbor a je tu možnost konzultace s místními odborníky a zodpovědnými pracovníky v kultuře a místní samosprávě. Hodně cenných rad pro kronikáře lze najít při vyhledávání po internetu. Příkladem jsou právě tyto webové stránky, kde se právě nacházíme a které pravidelně čteme. V neposlední řadě je motivací pro nové zájemce možnost jak takovou činnost finančně ohodnotit a zájem o vedení kroniky tímto způsobem podpořit. Není náhodou, že k vedení kroky jsou nejčastěji přemlouváni učitelé, většinou důchodci, u nichž se předpokládají životní zkušenosti a potřebné odborné schopnosti, spolu s dostatkem času k získávání podkladů a vlastnímu psaní kroniky. Ale profese
ústního kronikáře. Schopní učitelé už většinou zastávají řadu jiných funkcí a neradi se ve výšším věku k práci kronikáře dlouhodobě zavazují. A tak místo nich přicházejí v úvahu knihovníci, úředníci, jinde doktoři a další profese s vysokoškolským vzděláním. Stupeň vzdělání však není nutnou podmínkou dobrého vedení kroniky. U nás v okolí jsou známi kronikáři-železničáři, úřednice obecních a městských úřadů a také zemědělci. Zvláštní skupinou jsou místní pamětníci, lidé rozličných profesí, kteří mají historii obec a kraje jako svého osobního koníčka. Široký záběr možností výběru kronikáře dělá dojem, že najít kronikáře pro obecní kroniku není zase až tak velký problém. Opak je však pravdou. Vybraní kandidáti se brání, že nejsou dostatečně erudovaní, nemají zkušenosti, neznají pravidla vedení kroniky a nemají na tak náročnou činnost čas. A tak se volba kronikáře po tom, kdy ji už pro pracovní vytížení nebo stáří dělat nemůže, je noční můrou mnoha starostů a dalších funkcionářů městských i obecních úřadů. Nebylo by řešením, vhodné budoucí kronikáře v místech dlouhodobě vychovávat a na práci postupně připravovat? Začít lze již ve škole, pokud sídlí v místě, které se chce takové přípravě věnovat. Už na základní škole lze, po dohodě s učiteli, založit kroužek místní historie a vést tak mladé zájemce k zájmu o historii svého rodného místa. Dokonce si oni mohou založit svoji „malou osobní kroniku“, kde by si mladý chlapec či děvče vedli vlastní záznamy a postupně se tak připravovali pro vedení skutečné místní kroniky. Tuto činnost lze dělat pod vedením místních učitelů ve volitelném zájmovém předmětu. Zkušenosti z takové činnosti mají žáci ZŠ a MŠ v Kopidlně, kde se kolegyně PhDr. Ilona Pluhařova řadu let věnuje činnosti se žáky a výsledky jejich bádání představuje na výstavkách na veřejnosti v rámci ročně se opakujících Kopidlenských slavností. Mladí průzkumníci tam mapují třeba portály, okna, střechy zdejších domů, nejen těch historických. Hledají místní památky, které popisují, fotografují a prezentují veřejnosti. Mladí jsou tak systematicky vedeni k zájmu o historii svého města či obce. Formou projektů představují svoji práci ostatním a získávají tak zkušenosti, které mohou
jednou uplatnit ve svém životě, mimo jiné i v roli kronikáře. Samozřejmě že taková činnost je dlouhodobá a jen v ojedinělých případech vede k očekávanému výsledku. Ale vyhledávání mladých zájemců o historii a jejich soustavné a postupně vedení a příprava může přinést po létech své ovoce. Mladý kronikář může ve spolupráci se stávajícím kronikářem připravovat podklady pro aktuální záznamy, provádět průběžnou fotodokumentaci, shánět podklady v archivech, provádět rozhovory s pamětníky. Postupně se tak zapracuje do činnosti, kte-
rou bude třeba jednou dělat už zcela samostatně. Role školy je v takových aktivitách nezastupitelná. Ale co v případech, kde v místě žádná škola není? Pak nezývá než se vydat mezi lidi osobně. Přemlouvat pamětníky, místní rodáky a nabízet jim odbornou i technickou pomoc, aby úvazek oznamovatele místní historie přijali a postupně získávali zkušenosti potřebné k této náročné, ale velmi záslužné a přitom krásné činnosti. Oldřich Suchoradský
Ukázka z kroniky Martina Šikuly
Praktické rady
Vybíráme z kronikářského zpravodaje na internetu:
Světové události v kronice Častým dotazem na kronikářských se-
tkáních bývá, jakým způsobem zachycovat do kroniky události mezinárodního, státního nebo nadregionálního charakteru. I tyto zprávy mohou být totiž obsahem kroniky. Neměly by ovšem převažovat a je vhodné je vždy nějakým způsobem propojit s děním v obci (jakým způsobem se konkrétně tato událost v obci projevila). Může se jednat např. o volby, teroristické útoky, zemětřesení, sportovní úspěchy našich reprezentantů, aktivity některého z místních rodáků, který je součástí veřejného života a podobně. Při dopisování zápisů za minulá léta bývá často problém takové informace zpětně získat. V posledních letech tuto mezeru zaplňují celostátní deníky a internetová zpravodajství - ti všichni vždy v závěru roku připravují tzv. ročenky s nejdůležitějšími zprávami.
Čím lze psát do kroniky? Vedle dokumentního inkoustu lze s výhodou
využívat doporučuje používat k provádění zápisů do obecních kronik psací prostředky firmy Centropen, označené 2635 Document a 2631 Document (s černým, červeným i modrým inkoustem). Současně sdělilo, že pro provádění zápisů doporučuje všechny další psací prostředky, jejichž dodavatelé doloží certifikát o shodě vlastností prostředku s normou ISO 1 41 45-2 nebo ČSN ISO 11 798.
Jak tisknout kroniku? U počítačem zpracovaných kronik doporu-
čujeme kvalitní inkoustovou nebo laserovou tiskárnu. Tisknout po jedné straně a výtisk uchovávat v suchém a bezprašném prostředí a ve svislé poloze. Kronika zpracovaná na počítačí musí být vždy vytištěna!!!
Jak vést rozhovor s pamětníkem? Oživením textu místní kroniky jsou rozhovory s významnými osobami, s pamětníky. Vybíráme je nejčastěji z rodáků, dlouholetých pracovníků místní lidosprávy, představitelů místní kultury, nezapomeneme ani na sportovce, zajímavé občany z řad přistěhovalých chalupářů, atp.
Proč zvolit při jejich představení právě formu rozhovoru? Pro čtenáře je rozhovor čtivá forma představení osobnosti. Kronikáři dovolí zaměřit třeba těžko a jen nerad vyjádřil. Přitom jde o názory vyslovované lidmi v místě známými, těšící se přirozené autoritě a mají proto značnou vypovídací hodnotu. V přípravě rozhovoru je rozhodující volba osoby, kterou si vybereme oslovit. K takovému výběru musí mít kronikář dobré znalosti místních poměrů Je však možné se o vhodných typech poradit se starostou, nebo místním knihovníkem. Často se stane, že námi oslovený sám navrhne někoho dalšího, kdo je schopen jeho vzpomínky doplnit a dobře na ně navázat. Časem, kdy se v zápisech kroniky forma rozhovoru stane běžnou, přicházejí lidé sami s typy na vhodné osobnosti, které by bylo dobré pro zápis do kroniky vyzpovídat. Další fází přípravy rozhovoru je získání zájmu a ochoty osloveného k takové činnosti. To v mnoha případech není snadné. Vybraní kandidáti, většinou ze skromnosti, ale jindy z mnoha dalších důvodů, se takové publicitě úporně brání. Proto je potřeba při jejich získávání postupovat takticky a trpělivě. Předem zjistit jejich předběžný názor na věc a podle reakce na nabídku zaměřit další působení k získání souhlasu k rozhovoru. Nikdy není dobré příliš silně naléhat a s rozhodnutím spěchat. Někdy je taktické odložit rozhodnutí do doby, až bude oslovený přesvědčen o užitečnosti takové spolupráce. K vlastnímu rozhovoru je třeba ze strany kronikáře dobrá příprava předem. Prvou otázkou, kterou si musí po souhlasu osloveného kronikář vyřešit, je místo kde k rozhovoru dojde. Alternativ se nabízí několik. Rozhovor se může uskutečnit v jeho domácím prostředí, nebo naopak v místě bydliště kronikáře. Třetí přirozenou alternativou je neutrální půda, např. kavárna (hospůdka),
DIKTAFON místní knihovna, obecní úřad, lavička v parku a jiné podobné možnosti. Zkušenost mi říká, že je dobré nechat dotazovaného, ať si vybere prostředí k rozhovoru sám. Kronikář si musí předem ujasnit, jakým směrem rozhovor povede, co se vlastně chce od dotazovaného dozvědět. Pak si připraví dopředu určitou osnovu a z ní vycházející otázky. Pak si srovná v hlavě jejich posloupnost. Příliš se neosvědčilo dát otázky dopředu dotazovanému, aby si od-
povědi mohl připravit. Takto předem připravený rozhovor pak většinou vyznívá nevěrohodně, svojí „učesaností“ a mnohomluvností dotazovaného, který se na otázku snaží odpovědět co dopodrobna. Dotazovaný pak také není ochoten k nějakým změnám a doplněním a trvá často dogmaticky na formulacích, které si připravil. I zde je zase třeba respektovat požadavek a přání osloveného. Dále si kronikář musí ujasnit délku rozhovoru a prostor, které chce debatě v kronice věnovat. Není vhodné, je-li rozhovor příliš krátký a jen informativní, ze kterého se čtenář téměř nic o oslovené osobnosti nedozví. Stejně nesprávné je, když je naopak rozhovoř příliš dlouhý, rozvleklý, myšlenky se v něm stále dokola opakují. To vše by měl mít kronikář vyjasněno už před setkáním, ještě před začátkem vlastního rozhovoru. Poslední problém, který musí kronikář překonat je technické zabezpečení záznamu debaty. Většina oslovených nemá rádo viditelné nahrávání rozhovoru na diktafon. Ale je dobré požádat dotazovaného o takovou možnost. Většinou se mi daří, v zájmu objektivnosti sdělovaných skutečností, přesvědčit dotazovaného o vhodnosti takového záznamu. Paralelně s nahrávkou si stejně dělám stručné poznámky tužkou do bloku. Nejlepší třeba přímo mezi připravené a vytištěné otázky pro dotazovaného. Odvádím tím pozornost od nahrávacího zařízení a vzbuzuji v něm dojem, že jediným záznamem je moje tužka a papír. Zpovídající tak většinou rychle na existenci natáčení zapomene a zápis poznámek tužkou vnímá spíše pozitivně. Na začátku rozhovoru, po přivítání, vedu s osloveným nezávazný dialog, který ještě nijak nezaznamenávám. Je to hovor na nějaké aktuální a běžné téma. To abych dotazovaného zbavil počátečního ostychu, či nemístného strachu, který může ochromit jeho myšlení. To vše probíhá ještě bez nahrávání. Většinou k tomu pomůže připravená dobrá káva, několik slov o své osobě, které na úvod uvedu a sdělení účelu našeho setkání. Pak vyzvu ke stejnému představení zpovídaného a mezitím nenápadně zapnu záznam a začnu si dělat poznámky. Nikdy nezačínám připravenými otázkami, ale osobními daty a nějakými společnými vzpomínkami. Teprve po chvíli se dostanu k připraveným otázkám. Nechám dotazovaného mluvit samostatně a souvisle. Do řeči mu vstupuji jen minimálně. Pouze koriguji, aby se držel tématu a dodržel do-
hodnutý čas k odpovědím na jednotlivé dotazy. Hlídám sled otázek, ale pokud je to vhodné, měním jejich pořadí proti připravenému scénáři. Přitom některé připravené otázky, vyplyne-li to z průběhu rozhovoru, vůbec nepoložím, a na druhé straně akčně vytvořím otázky docela nové, jestliže to situace vyžaduje. Na konci požádám osloveného, zda chce ještě něco říci k tomu, co jsme spolu probrali. Rozhovor končím poděkováním a dohodou, že mu předložím text rozhovoru k autorizaci a opravám. V průběhu rozhovoru je nutné zachovat intimitu a nedovolit, aby do něj vstupovala třetí osoba. Velmi špatné zkušenosti mám z přítomnosti někdo z blízkých dotazovaného, např. jeho manželky. Zpravidla do rozhovoru iniciativně vstupuje a komentuje to co oslovený říká. Jindy se oslovený sám dotazuje a obrací na tuto osobu s dotazy k probíranému tématu, což může celý rozhovor znevěrohodnit a udělat ho nepřehledným. V každém případě je přítomnost třetí osoby rušivým prvkem. Neosvědčila se mi ani beseda více osob přítomných najednou k nějakému domluvenému tématu. JE velmi těžké držet se v takové skupině tématu a velmi rychle debata zabíhá docela jinam, než bylo dohodnuto. Dále to vede k překotné debatě, která se jen těžko zaznamenává a pro čtenáře v tištěné podobě by se stala zcela nepřehledná. Velmi často se tu střetávaly různé názory a debata rychle přechází ve všeobecnou hádku. Po skončení rozhovoru, nejlépe s několika hodinovým odstupem, začnu zpracovávat vlastní text, kde v prvé řadě využívám své paměti a poznámek v bloku a jenom tam kde si nejsem zcela jist, ověřuji fakta poslechem záznamu na diktafonu. Je tomu tak zvláště u konkrétních dat a jmen lidí, které se v rozhovoru objevují. Přesný přepis vět z natáčení se mi příliš neosvědčil. Rozhovor opak většinou rozvleklý, se řadou zbytečných podrobností. Prvou verzi přepisu nechám nějaký čas „uležet“ a vrátím se k ní po několika dnech. Zaměřuji se zatím jenom na obsah. Formu a pravopis zatím příliš nehlídám. Po několika opravách se zaměřím i na tuto stránku rozhovoru a jsem-li přesvědčen, že má text již definitivní podobu, vytisknu ho a sejdu se s dotazovaným ke konzultaci a opravám. To je důležitý moment práce s rozhovorem. Není úplně nejlepší předat dotazovanému text, ať si ho opraví doma a s znovu ho přinese k dalšímu hodnocení. Při takovém postupu se textu věnují většinou další osoby,
nejčastěji členové jeho rodiny, kteří mohou do obsahu velmi výrazně zasáhnout, nebo dokonce zveřejnění rozhovoru zakázat. Proto je lepší mít dvě verze textu a společně si text paralelně číst a při osobním kontaktu hned opravovat to co si dotazovaný přeje změnit. Takový debata může být dost dlouhá, protože se tam mohou měnit stylizace jednotlivých vět, některé si z textu přeje oslovený celé věty či části vyškrtnout a jiné, zcela nové připadat. To je právo zpovídaného a povinností toho kdo vede rozhovor je jeho přání respektovat. Přesto je možné s ním vést spor, zda je nutná taková razantní úprava, kterou on vyžaduje. Nakonec se většinou dohodneme na posledním sekání, kde budou akceptovány navržené změny. Při něm dotazovanému předám konečnou a již definitivní verzi rozhovoru a dohodneme se na několika dnech, kdy bude možné provádět v textu ještě nějaké drobné změny. Později už to nepůjde, protože text bude zaznamenám v kronice, kde je již nelze jednoduše provést. Text rozhovorů se nemusí stát součástí ročních zápisů kroniky, ale jen jeho příloh. To je cesta, kterou jdeme v naší kronice. Texty rozhovorů jsou totiž velmi dlouhé a třeba ani všechny čtenáře nemusí zajímají. Navíc jejich časté zařazení dělá kroniku nepřehlednou a čtenář se v ní pak špatně orientuje. Proto je lepší zařadit rozhovory do příloh, kde naopak dovolí zájemcům o přečtení záznamů snadný výběr témat, osob a událostí a zajímavost kroniky se tímto posiluje. V naší kronice obce Mlýnec u Kopidlna máme takových rozhovorů už několik. Snažíme se rozbít formu otázek a odpovědí a vytvářet souvislý text, kde čtenář nepozná, že jde o debatu na základě otázek kronikáře. Je to pro čtenáře čtivější forma, i když někdy trochu méně přehledná. Audio záznamy z rozhovorů, pokud s tím autoři souhlasí, uchováváme jako přílohu kroniky na magnetofonovém pásku, jako dobový dokument. Po létech, kdy již autoři nejsou mezi námi, třeba i zemřou, je takový záznam cenným dokladem o osobnosti osloveného, nejen pro příbuzné, ale pro všechny co ho znali. Oldřich Suchoradský
Chcete se podělit se svojí zkušeností? Napište nám do redakce!
Floriana posvětil Kraslická čítanka je farář, podstavec Kraslice - Jakonasplněný světě vánoční dárek a ukrýval poklad zároveň dárek ke svým osmdesátinám Hasičská zbrojnice v Osvětimanech na označil autor Václav Kotěšovec vydání Slovácku už není pihou na tváři městyse. Objekt z roku 1 938 má za sebou nákladnou opravu, která je předčasným dárkem ke 11 5. výroční založení sboru. A co víc, na osiřelý podstavec se po půl století vrátila socha sv. Floriána, patrona hasičů. „Zbrojnice už potřebovala generální rekonstrukci, popraskaná omšelá omítka, netěsnící okna, promrzající garážová vrata a vysoké náklady na vytápění, to nebyla dobrá vizitka. I když jsme opravu původně plánovali na příští rok, kdy hasiči slaví jubileum, získání dotace naše plány změnilo,“ uvedl Lubomír Berka, místostarosta Osvětiman. Stavaři si „posvítili“ na okna i fasádu, která se dočkala zateplení, a vybudovali chybějící sociální zázemí. Největší radost však hasiči mají z návratu sochy sv. Floriána. „Koncem padesátých let ji nějaký sedlák při otáčení s povozem shodil a úplně zničil. Od té doby stál u zbrojnice jen kamenný podstavec,“ říká Berka. Asi 1 70 centimetrů vysokou dřevěnou sochu vytesal místní umělec Martin Bureš, po usazení na podstavec sv. Floriána včera za asistence krojové chasy posvětil farář Anton Kasan. „Ještě předtím jsme ze schránky podstavce vytáhli ve zkumavce uloženou listinu z roku 1 955, která kromě informací o obci popisuje i tehdejší hospodářskou situaci, kdy, cituji: Naši vesnici zasáhl nebezpečný americký brouk - mandelinka bramborová,“ usmívá se Berka. Listinu, kterou ručně sepsal bývalý kronikář, vložil zpátky do podstavce starosta Otakar Berka a spolu s ní i nové dokumenty. „Budoucím generacím necháváme vzkaz o současném počtu obyvatel, domů, občanské vybavenosti, vedení městyse a vložili jsme i drobné peníze a pleskačku slivovice,“ prozradil starosta. Rekonstrukce přišla na 1 ,8 milionu korun, pokladně městyse odlehčila půlmilionová dotace z ministerstva životního prostředí. PETR ČECH
Kraslické čítanky. Materiály shromažďoval, hned jak přišel na Kraslicko, a čítanku dával dohromady zhruba od šedesátých let. „Už jsem tomu ani nevěřil a jsem rád, že se vydání čítanky povedlo," řekl o své nově vydané knize Václav Kotěšovec z Kraslic na Sokolovsku. Materiály prý ležely léta v zásuvce. Už jen výčet samotných kapitol je příslibem, že nové dílo Václava Kotěšovce je studnicí vědění, jež by jistě neměla chybět v knihovničce skalních patriotů, pamětníků, učitelů či zvídavých školáků. Autor v knize připomíná počátky výroby hudebních nástrojů, rozkvět závodů Amati, Krajka, Triola, Autobrzdy nebo budování a zánik městské nemocnice. „Vždycky jsem říkával, že jako kronikář jsem vlastně hrobař, když píši o tom, co tady již není," poznamenal s nadhledem Kotěšovec. Kniha může být vhodným dárkem nejen pro dospělé, ale i pro děti. Ty dnes nemají ve škole literaturu, která by tak podrobně popisovala dění v regionu. „Působil jsem jako učitel v Oloví, Kraslicích i Rotavě. Tam jsem si mohl leccos ověřit a dozvědět se. Skončil jsem ve škole, sedl na autobus a jel do Jindřichovic. Zde mi připravili, co jsem potřeboval, já jsem si to tam do večera nastudoval a poté jel zpátky do Kraslic," vzpomíná Kotěšovec.
Kniha má rozsah 31 5 stránek
Své místo mají v publikaci i staré zvyky a pověry, poutě a procesí, řemesla a cechy, lidové stavby a bydlení či přírodní krásy krušnohorské krajiny. Kapitoly se věnují i historii pošty, železnice, požárních sborů, myslivosti, turistiky, divadelníků, loutkářů. Co se nevešlo do Kraslické kroniky a publikace Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka, najdou čtenáři v Kraslické čítance. Kniha má rozsah 31 5 stránek a o její vydání se zasloužil Svazek měst a obcí Kraslicka a vydavatelství AZUS Březová. Karlovarský deník, Roman Cichocki, 20.1 2.201 3 11 :1 5
Kronikářský zpravodaj na internetu: http://www.regionplus.cz/kronika
Vystavili obecní kroniky velkým zájmem se setkala výstava
S obecních kronik a historických fotografií, které si mohli zájemci prohlédnout 20. - 21 . 9. 201 3 v Rohli na Šumpersku. Všechny česky psané kroniky byly v obci k vidění po dlouhých třiadvaceti letech. První zápis v česky psané kronice je datován rokem 1 951 . Popisuje ale historii Rohle už od roku 1 355. „Kronikář Jan Ovečka se tehdy dostal k olomouckým zemským deskám, kde se roku 1 355 poprvé připomíná rohelská farnost. V kronice popsal také celou historii Rohle," vysvětlila nynější kronikářka obce Eva Petrášová, která výstavu připravila. Ke všem kronikám je také bohatá fotodokumentace, která byla na výstavě také k vidění. V Rohli vedli kroniku už od roku 1 928. První dva předválečné díly byly psané německy a na výstavě tentokrát chyběly. V poválečné historii se v Rohli vystřídalo pět kronikářů. Nejdéle tuto funkci zastával právě Jan Ovečka, který kroniku psal přes třicet let. Eva Petrášová je obecní kronikářkou od roku 2006. „Kroniku pořád vedeme klasicky ručně psanými zápisy. Osmý díl pak necháme svázat do kožených desek. Je to více reprezentativní," řekla Eva Petrášová. V kronice se zaznamenávají všechny důležité události v obci – narození a zemřelí, lidé, kteří se přistěhovali či odstěhovali, rozpočet, kulturní akce, údaje z výročních zpráv spolků, ze základní a mateřské školy nebo počasí. Nechybějí ani důležité události celostátní a světové. „Kroniku doplňuje také další dokumentace, jako jsou fotky, plakáty nebo volební lístky, pokud se ten rok konají volby," uzavřela Eva Petrášová. Michal Krestýn
Legenda z Dubé
Dubá - Je to už vlastně žijící legenda mezi kronikáři v severních Čechách. Kamilu Matějovičovi z Dubé na Českolipsku bude o víkendu 83 let. A „na stará kolena" se dočkal velkého ocenění. Kronika Dubé, kterou v roce 1 955 pomáhal obnovit a kterou nepřetržitě vede od roku 1 978, teď získala ocenění pro nejlepší kroniku Libereckého kraje v obcích do 2000 obyvatel. „Samozřejmě jsem rád, je to značně velká pocta. Věděl jsem, že je naše kronika
dobrá, ale nepočítal jsem s tím, že bychom mohli být nejlepší," říká k výsledku soutěže, kterou pořádal Liberecký kraj, Matějovič. Odpověď na otázku, čím to je, že právě kronika Dubé je nejlepší, nemusí být nijak složitá. Různá vysvětlení se vcelku nabízejí. „Dnes je možné psát kroniky i elektronicky a řada měst to tak dělá. Já ji ale stále píšu ručně," upozorňuje na jeden z hlavních rozdílů Kamil Matějovič. „S tím souvisí i grafické zpracování, které také mívám oceňované," dodal. Paradoxní je, že dubskému kronikáři se původně do soutěže kronik příliš nechtělo. „Měla se konat už před dvěma lety, ale tehdy ji Liberecký kraj nakonec zrušil. Tak jsem si říkal, že to teď dopadne stejně," popisuje kronikář své nevelké nadšení před soutěží a pokračuje: „Proto bych chtěl moc poděkovat naší paní starostce, že mě nakonec k účasti v soutěži přemluvila." Vedení Dubé si Matějovičovy práce cení. Starostka Zdeňka Šepsová mimo jiné vyzdvihla kronikářovu pečlivost. „Dochází na všechna zasedání zastupitelstva. I když mu nebylo dobře, nikdy nevynechal," uvedla Šepsová. „Věděli jsme, že pan Matějovič vede kroniku skvěle, ale i tak nás to vítězství moc potěšilo," doplnila.
Příliš mladý učitel
Kronikář, který už před časem převzal od starostky Cenu města Dubá za práci, již pro město dělá, je spojený s dubskou kronikou víc, než by si kdokoliv uměl představit. Ke kronice města se poprvé „přimotal" už v roce 1 955, tedy před neuvěřitelnými 58 lety! Dubský občan Václav Tilcher tehdy retrospektivně posbíral vše zajímavé z letopisů Dubé od první zmínky o městě v polovině 1 3. století až do roku 1 945. A pověřil právě mladého Kamila Matějoviče, aby to do nově založené kroniky všechno sepsal. A tak se také stalo. S malou výjimkou pak ale dubská kronika ležela opět ladem. „Já byl tehdy mladý učitel. Neměl jsem moc času ani chuti pokračovat," vzpomíná dnes kronikář. Ke kronice se vrátil až v roce 1 978. Od té doby ji vede nepřetržitě pětatřicet let. Nedávno do ní úplně doplnil padesát stran za „vynechané" roky 1 945 1 970, teď dopisuje rok 201 2 a průběžně sbírá materiál z letoška. Fenomén mezi kronikáři na Českolipsku pokračuje ve své práci dál. Českolipský deník, 1 3. 9. 201 3
Ohlédnutí za dvaceti čísly kronikářského zpravodaje
Vážení čtenáři, v roce 1 999 na setkání kronikářů v Muzeu hlavního města Prahy vznikla myšlenka vydávat tento zpravodaj. Od této chvíle uplynulo právě patnáct let. Byla to léta spojená s bohatými diskuzemi o problematice kronikářské práce, o zákonu 1 32/2006 Sb., o přílohách... Setkávali a setkáváme se navzájem na seminářích, setkáních, vzdělávacích akcích. Píšeme kroniku ručně nebo tiskneme na počítačových tiskárnách. Práce nás kronikářů se za uplynulý čas hodně změnila, díky tomu mezi námi jsou příslušníci mnoha generací - od studentů až po kmety. Od kronikářů, co vedou kroniku několik měsíců až po mnohaleté kronikáře s dlouhodobou praxí. V práci už využíváme nejen tužku a papír, ale také diktafon, notebook, tablet, digitální kameru nebo fotoaparát. Internetem jsme propojení s radnicemi, místními spolky, školami. Ti všichni nás čas od času informují o svých aktivitách. Často si ale informace musíme obstarávat sami ale tak tomu bylo vždycky. V tom se naše práce od našich předchůdců nezměnila. V mnoha obcích se věnují vedení obecní kroniky noví kronikáři, často bez zkušeností. Ptají se svých kolegů nebo pracovníků v muzeích či archivech, jak mají kroniku vést, zda existují nějaké předpisy, jak by měla vypadat struktura kroniky, jaká data a údaje lze do kroniky psát, aby se kronikář nedostal do sporu se zákonem na ochranu osobních údajů, autorským zákonem a dalšími předpisy. Všechny tyto informace najdou zájemci v kronikářském zpravodaji, ale i v řadě dalších publikací, které jsou k dispozici. Nejnověji NIPOS chystá třetí aktualizované vydání mé publikace KRONIKY. Mělo by vyjít na jaře a bude zdarma ke stažení na internetu. Kronikářský zpravodaj bude vycházet i nadále. Těší mě všechny připomínky, dotazy, náměty, které mi chodí e-mailem i běžnou poštou. Na internetu úspěšně funguje poradna, kde odpovídáme na všechny dotazy týkající se kronikářské práce. V rubrice ke stažení si můžete domů stáhnout všechna dosud vyšlá čísla zpravodaje.. V poštovní schránce se čas od času objevují výtisky regionálních knih a časopisů. To vše mi dělá obrovskou radost. Věřím, že tomu tak bude i v dalším období. Tomáš Hromádka
Jak se stát pravidelným čtenářem kronikářského zpravodaje?
1 ) Zaregistrovat se na stránce regionplus.cz/kronika 2) Napsat e-mail na
[email protected] s uvedením kontaktních údajů (adresa, telefon) 3) Dle instrukcí zaplatit částku 365 Kč, následně bude automaticky zřízen plný přístup na uvedené webové stránky.
Kroniky a kronikáři / Zpravodaj pro obecní kronikáře a vlastivědné pracovníky. Číslo 20. vzniklo z iniciativy Mgr. Tomáše Hromádky v únoru 201 4. Vychází nepravidelně. Kontakt: U Bažantnice 362/1 3, 1 59 00 Praha 5. E-mail:
[email protected]. Tel. 777 944 684. Cena: zdarma (v rámci ročního předplatného 365 Kč). Zpravodaj Kroniky a kronikáři je vydáván pro potřebu kronikářů jako samizdatová tiskovina. Kopírování (i části) je povoleno. Neprošlo jazykovou úpravou. Číslo účtu pro zasílání předplatného a darů ve prospěch vydávání kronikářského zpravodaje:
670 1 00 - 220 907 21 00 / 621 0
