VLASTIVÌDNÉ VYCHÁZKY PRAHOU
16. Za památnými stromy centra Prahy Celková délka trasy: 1,5 km Poèet stromù: 3 Východiskem naší vycházky je stanice metra trasy A a B Mùstek uprostøed Václavského námìstí. Vydáme se Jindøišskou ulicí. Po levé stranì je novobarokní palác Úøadu pro normalizaci a vynálezy, který byl postaven v r. 1895 podle návrhu B. Ohmanna a O. Polívky. Je vyzdoben plastikami S. Suchardy, B. Schnircha a dalších. Procházíme kolem hotelu Palace, který byl v nedávné minulosti rekonstruován a jeho secesní stavba vèetnì interiéru patøí k nejstylovìjším v Praze. Na protìjší stranì míjíme budovu hlavní pošty. V minulosti (kolem roku 1360) zde byla rozlehlá botanická zahrada, která patøila lékárníkovi Angelovi z Florencie. Byla první svìtskou lékárnou v Praze. V letech 1871–1874 zde vybudoval stavitel J. Bìlský novorenesanèní budovu s pozoruhodnou dvoranou, která byla vyzdobena v r. 1901 alegorickými malbami poštovnictví a dopravnictví od Karla Maška. V letech 1969–1972 byly malby obnoveny. Zahýbáme vlevo do Panské ulice. Prvními obyvateli této ulice byli v roce 1348 po založení Nového Mìsta øemeslníci – mìšané. Nejstarší název ulice byl Nová a pochází z roku 1380. Po Bílé hoøe (1620) zde zaèala majetek získávat šlechta – páni, a proto se objevuje název Panská.
Trasa vycházky Hranice chránìného území Památný strom Významný – nepamátný strom Informaèní tabule Zaèátek – Konec trasy
Dub letní v Øásnovce Platan u sv. Klimenta
Jinan na Novém Mìstì
Uprostøed po levé stranì míjíme Stahlburgùv dùm (èp. 895) ve slohu druhého rokoka (1861–1862) od J. Malièkého. Na druhé stranì ulice je Kaunický palác (èp. 890), dílo G. B. Alliprandiho z let 1710 až 1720. Kolem poloviny 19. stol. zde arch. K. Pøedák zøídil honosný sál vyzdobený malbami z mýtu Nibelungù od A. Weidlicha.Blížíme se k vyústìní do ulice Na Pøíkopì. Zde po pravé stranì navštívíme první památný strom na naší vycházce. V záøí roku 1757 koupili v Panské ulici trosky dvou domù (v okolí dnes rostoucího jinanu) piaristé – bratøi Øádu chudých klerikù Matky Boží. Ti se zabývali výchovou mládeže a zøizovali 168 kláštery se školami. V roce 1766 zde otevøeli elementární školu s pìti tøídami a v roce 1777 pøibyla i gymnaziální výuka. Od té doby je místo celou dobu svázáno se školstvím.
VLASTIVÌDNÉ VYCHÁZKY PRAHOU
Pozdìji byla budova v prostorách piaristù sídlem èeské reálky, v letech 1857–1863 zde pùsobila i reformovaná prùmyslová škola s veèerním a nedìlním vyuèováním (první prùmyslová škola na našem území, založená roku 1837 Jednotou pro povzbuzení prùmyslu v Èechách). V roce 1848 nastalo obecné uvolnìní politických pomìrù, a to se odrazilo i ve snahách po lepším vzdìlávání lidu. Ministerským výnosem bylo naøízeno zavést zlepšené uèitelské kurzy. V bývalém piaristickém gymnáziu byla tak od roku 1848 zøízena první hlavní škola pro uèitele s èeským vyuèovacím jazykem. Øeditelem nové školy byl v øíjnu 1848 jmenován MUDr. Karel Slavoj Amerling. Ve funkci øeditele školy zùstal plných dvacet let. Bìhem této doby se škola promìnila v první èeský uèitelský ústav, který vychoval 1200 uèitelù. Byly to generace uèitelù, kteøí likvidovali negramotnost na èeském venkovì i ve mìstech a kteøí dosáhli toho, že se Èeši stali jedním z nejvzdìlanìjších národù tehdejší Evropy. K uctìní památky Karla Slavoje Amerlinga byl v roce 1935 prvnímu uèitelskému ústavu v Praze udìlen èestný název "Amerlingùv státní mužský ústav uèitelský". Ústav právnì zanikl, spolu se všemi dalšími uèitelskými ústavy v naší zemi, k 31. srpnu 1948. Pøípravu uèitelù pøevzaly vysokoškolské pedagogické fakulty.
Pohled od bývalé Koòské brány na Václavské námìstí a k Hradèanùm
K. S. Amerling (1807–1884), ještì než se stal øeditelem školy, založil v roce 1842 vzorovou školu - vzdìlávací ústav Budeè, který mìl sloužit k pøípravì uèitelù, a to i žen (nacházel se v místech dnešního køížení ulic Žitná a V Tùních). Souèástí Budèe byla také zahrada, ve které byly rostliny uspoøádány systematicky i podle svého geografického rozšíøení. Na jeho popud byla založena v roce 1869 Fysiokratická spoleènost, která se zabývala pøírodovìdným výzkumem a jeho praktickou aplikací pøedevším v zemìdìlství. 84
Jinan na Novém Mìstì* Jinan dvoulaloèný byl vysazen za pùsobení Karla Slavoje Amerlinga, který mìl k pøírodním vìdám a rostlinám blízko. Je velice pravdìpodobné, že výsadba probìhla jeho zásluhou a že už tehdy nechal tento dendrologicky zajímavý taxon pøivézt k výchovným a vzdìlávacím úèelùm. Vzhledem k tomu, že to byl cenný jinan, i v prùbìhu dalších let se tìšil úctì 169 a zdárnì mùže dále rùst a pøipomínat tuto skuteènost i dnes. V letech 1948–1953 byla budova sídlem základní odborné školy pro elektromechaniky.
VLASTIVÌDNÉ VYCHÁZKY PRAHOU
Od roku 1953 zde sídlí Støední prùmyslová škola sdìlovací techniky a jinan se stal pro školu jedním z jejích základních symbolù. Jinan znají všichni studenti tamìjší støední školy, avšak pøed veøejností se ukrývá ve vnitrobloku. Strom má dlouhý rovný kmen s obvodem 246 cm, který se následnì rozdìluje na tøi vìtve smìøující pøímo k obloze. Koruna je úzká, protáhlá a bohatì vìtvená. Sahá do výšky 25 m. Strom roste nedaleko zdi a je obklopen høištìm s umìlým povrchem, kterému dominuje. Byl vyhlášen za památný strom kvùli svému vzrùstu, z dendrologického hlediska, ale také proto, že je v areálu školy a má tak i informaènì vzdìlávací význam. Zdravotní stav stromu je velmi dobrý. Jeho stáøí je odhadováno na 140 let. Na rohu Panské ulice je kostel sv. Køíže, který byl postaven v letech 1819 až 1824 v klasicistním slohu dle plánu J. Fischera za úèasti J. Hausknechta. Pokraèujeme ulicí Na Pøíkopì vpravo. Po levé stranì míjíme Prašnou bránu, která byla založena roku 1475. Své jméno získala proto, že od konce 17. stol. sloužila jako skladištì støelného prachu. Její døívìjší historie byla slavnìjší. Tudy vstupovaly na území Starého Mìsta pražského korunovaèní prùvody èeských králù a Prašná brána tak byla zaèátkem Korunovaèní èi Královské cesty, která konèila u chrámu sv. Víta na Pražském hradì. Její dnešní stav pochází z let 1875 až 1886, kdy byla restaurována a dostavìna v pseudogotickém slohu J. Mockerem za spolupráce významných èeských sochaøù, kteøí vytesali mj. osobnosti významné pro dìjiny Starého Mìsta.
Jinan dvoulaloèný ve vnitrobloku v Panské ulici na høišti støední školy
Míjíme Obecní a reprezentaèní dùm hl. m. Prahy, vybudovaný v secesním slohu podle plánù Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Architektonicky významná budova má i pohnutou historii – 28. øíjna 1918 zde byla vyhlášena samostatnost Èeskoslovenska a téhož dne zde byl vydán první zákon nové republiky. Procházíme vlevo pøes námìstí Republiky – vlevo míjíme obchodní dùm Kotva. Tato pozoruhodná ukázka moderní architektury byla vybudována v letech 1970 až 1974 podle projektu architektù Vìry a Vladimíra Machoninových. Naproti je budova kasáren (èp. 1078), postavených roku 1860 v novorománském slohu. Sloužil zde jako furýr J. K. Tyl, který tu roku 1834 složil text hymny Kde domov mùj. Komplex prošel v nedávné dobì pøestavbou a je zde umístìno nákupní centrum Palladium. Nároèná vestavba musela respektovat historický ráz lokality.
Pokraèujeme dále Revoluèní tøídou a zahýbáme vpravo do Klimentské ulice. Je souèástí staré Petrské ètvrti. V souèasné dobì je zastavìna vìtšinou domy a budovami z druhé poloviny 19. století a z poèátku 20. století. Víme, že jižní èást ulice mìla svou pravidelnou zástavbu už ve 14. století, ale z té se již mnoho nezachovalo. Po celou dobu své existence si ulice 170 vystaèila se dvìma názvy. Støídavì byla podle èetných mlýnù nazývána Mlýnskou a podle kostela Klimentskou.
VLASTIVÌDNÉ VYCHÁZKY PRAHOU
Tady stojí kostel sv. Klimenta na Poøíèí, øeèený na Tùních. Je v listinách uvádìn k roku 1226 už jako starodávný. Podle patrona kostela by mìl patøit mezi nejstarší na našem území, nebo kostely tohoto zasvìcení byly zakládány v dobách poèátku køesanství. Svatý Kliment, žák apoštolù sv. Petra a Pavla, zemøel v roce 101 po Kristu muèednickou smrtí. Byl utopen v Èerném moøi s kotvou na krku. Po roce 1400 byl starý kostel zboøen a na jeho místì vznikl nový kostel. Za Josefa II. se doèkal zrušení, v roce 1793 jej koupil novomìstský mlynáø Václav Michalovic. Vìren svému øemeslu zaèal kostel využívat jako sýpku. V polovinì 19. století pak koupila od této mlynáøské rodiny kostel protestantská helvetská náboženská obec. Roku 1893 provádìl regotizaci kostela stavitel František Mikš. Po 1. svìtové válce získala kostel jako dìdictví církev èeskobratrská evangelická. Poslední opravy v kostely byly provádìny v roce 1993. 54
Platan u sv. Klimenta* Na rohu ulic Klimentská a Nové mlýny za zdí ohranièující soukromý pozemek roste platan javorolistý ve dvoøe tìsnì za zdí blízkého domu. Celá koruna je viditelná z veøejného prostranství. Mimo kmene je z ulice celý strom vidìt. Kmen má rovný s obvodem 335 cm a nad zdí se zaèíná rozvìtvovat v široce rozložitou korunu, která zastøešuje celý roh ulice. Výška koruny je 28 m. Platan vytváøí dominantu a je v tomto místì dùležitým prvkem zelenì.
Platan u Klimenta je významným prvkem zelenì v historickém centru Prahy
Jak napovídají ulice Novomlýnská a Nové mlýny, které také vedou v blízkosti platanu, smìrem k øece byly mlýny už ve 14. století. Pokud ne døíve, tak vìtšina mlýnù byla zboøena v letech 1915 a 1916. Z pùvodních starých staveb zde zùstal kromì kostela 171 sv. Klimenta a novomìstské vodárny už jen dùm èp. 1239, obytná èást pùvodního støedovìkého mlýna.
VLASTIVÌDNÉ VYCHÁZKY PRAHOU
Platan byl vysazen po polovinì 19. století, a to že ho mùžeme obdivovat i dnes, lze pøipsat tomu, že je to dendrologicky cenný taxon. Zeleò byla totiž vždy první, která pøi rùzných rekonstrukcích a výstavbách ustupovala. Zdravotní stav je velmi dobrý. Jeho stáøí je odhadováno na 150 let. Vrátíme se zpìt do Revoluèní tøídy, pokraèujeme vpravo smìrem k Vltavì a zahýbáme vlevo do ulice Øásnovka. Po pravé stranì míjíme budovu ministerstva prùmyslu a obchodu. 43
Dub letní v Øásnovce* Pøicházíme k památnému dubu letnímu, který roste v parèíku naproti sídlu Technické správy komunikací hl. m. Prahy. Má dlouhý rovný kmen s obvodem 299 cm. Z nìj se postupnì oddìluje mnoho vìtví, které smìøují pøímo vzhùru. To je dáno okolní zástavbou, která ho v tomto smìru již od mládí ovlivòuje. Vcelku košatá koruna s protáhlým tvarem sahá až do výšky 23 m. Je jediným památným dubem Starého Mìsta. Ulice Øásnovka, ve které dub roste, spojuje Haštalské námìstí a Hradební ulici a patøí mezi nejstarší komunikace Starého Mìsta. Je dlouhá zhruba 220 m. Název ulice je odvozen od domu stejného názvu, avšak ležícího v sousední ulici Za Haštalem (èp. 785), který vlastnil hejtman strahovského kláštera Jan Øásný z Øásnova. Ve 14. století se nazývala Slávièèina podle majitelky nìkterého z domù v ulici. V 15. století byla oznaèována jako Mezi králi, což posmìšnì oznaèovalo krále stok èili èistièe stok. Pozdìji až do roku 1850 nesla ulice jméno Šnekova po výrobci karet (Schnek), jenž tady vlastnil dùm. Nesprávným obmìòováním nìmeckého tvaru Schnekengasse se jí øíkalo støídavì a možná i žertem Šneková, Hlemýžïová, Slimáková nebo Plžová. Od roku 1894 platí souèasné pojmenování Øásnovka. Dub je také nejmohutnìjším stromem pražských Stínadel a pokud zde opravdu byly, pak pamatuje Dub letní v Øásnovce je jediným památným dubem na Praze 1 i Rychlé šípy a vlastnì i celý život spisovatele Jaroslava Foglara, nebo Øásnovka je jedním z dìjiš jeho románù. Zdravotní stav dubu je velmi dobrý. Jeho stáøí je odhadováno na 160 let. Vrátíme se do Revoluèní tøídy. Nedaleko je zastávka MHD Dlouhá tøída, kde zastavují tramvajové linky è. 5, 8, 14 a 26 a autobusová 207. Další možností je stanice metra B Námìstí Republiky. "Pevný a silný je jen takový strom, který je vystaven vìtrùm a který otužuje své koøeny každodenním bojem." L. A. Seneca, asi rok 50
