OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY

C POPULACE A ZDRAVÍ

OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY

C1

C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY C1.1 OBYVATELSTVO Počet obyvatel Prahy rostl již od poloviny 17. století prakticky až do roku 1992, kdy kulminoval. Sledujeme-li průběžně výsledky periodických cenzů, počet obyvatel se v přepočtu na současné území od prvního sčítání lidu (1869) do roku, kdy bylo spočteno nejvíce Pražanů (1991), zvýšil 4,5 krát. Během období 1991 až 2001 počet obyvatel poklesl, k čemuž došlo poprvé za celou historickou řadu výsledků cenzů. Od roku 2002 se počet obyvatel Prahy opět každoročně mírně zvyšoval až do roku 2010. Stav ke konci roku 2011 je o více než 15,5 tisíc obyvatel nižší. To je ovlivněno zahrnutím výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011 (SLDB 2011) do výsledného počtu obyvatel. V roce 2012 počet obyvatel narostl a v následujícím roce poklesl a se přiblížil stavu v roce 2011. Bylo to zejména díky migračnímu úbytku 5 297 osob. Stěhováním tak došlo v roce 2013 k úbytku 4,3 obyvatele na tisíc obyvatel středního stavu. V roce 2006 byl poprvé po 26 letech zaznamenán přírůstek přirozeným pohybem (počet narozených byl vyšší než počet zemřelých). To je dáno hlavně vyšším počtem narozených dětí ženám silných ročníků sedmdesátých let. Od roku 2006 je počet narozených dětí vždy vyšší než počet zemřelých. Přirozený přírůstek obyvatel v posledních letech mírně klesá a v roce 2013 činil 1 718 osob. Současný počet obyvatel (k 31. 12. 2013) v Praze je 1 243 201 obyvatel. Pro populační situaci v Praze je tradičně charakteristické neustálé mírné zvyšování průměrného věku obyvatel, který je v Praze stále vyšší než v ČR celkem a nejvyšší ze všech krajů ČR. V roce 2013 byl v hl. m. Praze průměrný věk 42 let oproti 41,6 letům v roce 2010 a oproti 41,5 letům v ČR celkem. Zastoupení dětí v populaci opět meziročně mírně narostlo (na 14,1 % obyvatel do 15 let). Počet osob v produktivním věku se již od roku 2009 mírně snižuje a klesá i jejich procentuální zastoupení. Naproti tomu se meziročně zvýšil počet obyvatel starších 64 let na 18,1 % pražské populace. Index stáří v Praze (128,3) trvale vysoko překračuje celorepublikový průměr (114,5). Jinými slovy, v porovnání s ČR je v Praze vyšší podíl staršího obyvatelstva a naopak nižší zastoupení dětí. Index ekonomického zatížení (poměr mezi počtem obyvatel v produktivním věku a dětí do 15 let spolu se seniory nad 64 let) se meziročně zvýšil na hodnotu 47,9. Na věkovou strukturu populace má vliv především migrace (vystěhování mladých rodin s dětmi do zázemí metropole a naopak přistěhování lidí v produktivním věku, zejména z pracovních důvodů). Vliv pozitivního vývoje přirozené měny v posledních několika letech je mnohem méně výrazný. V roce 2013 došlo po dlouhé době k migračnímu úbytku 5 297 osob. Sěhováním tak došlo v roce 2013 k úbytku 4,3 obyvatele na tisíc obyvatel středního stavu. Pro migrační situaci v Praze, v zejména posledním desetiletí, byl charakteristický vysoký migrační obrat, který je dán především značnou mobilitou cizích státních příslušníků stěhujících se za prací. Od roku 2002 je trvale v Praze důsledkem migrace za prací jednak zvýšení počtu cizích státních příslušníků v pražské populaci, ale také posuny ve věkové struktuře populace. Počet cizinců s trvalým pobytem dosáhl v roce 2012 v Praze 161 004. Jednoznačně kladným rysem demografického vývoje posledních desetiletí je prodlužování naděje dožití. Obyvatelé Prahy se dožívají nejvyššího věku ze všech krajů ČR. V roce 2013 opětovně došlo k mírnému zvýšení naděje dožití při narození u žen na 82,08 let a u mužů na 77,32 let. Ženy v Praze tedy v průměru žijí o 5 let déle než muži. Vysoké hodnoty naděje dožití v Praze bývají přičítány lepší dostupnosti lékařské péče, ale i některým příznivějším tendencím ve způsobu života, a to navzdory zhoršeným parametrům životního prostředí. V Praze je nízká i kojenecká úmrtnost. Další podrobné informace jsou zveřejněny a pravidelně aktualizovány na stránkách Českého statistického úřadu, Praha (www.czso.cz, resp. www.praha.czso.cz Krajská správa ČSÚ v hl. m. Praze).

Praha – Životní prostředí 2013

195

C1


Tab. C1.1: Počet a pohyb obyvatel, 2009–2013 Počet obyvatel (k 31. 12.)

2009

2010

2011

2012

2013

1 241 664

1 246 780

1 243 201

602 987

605 484

602 613

638 677

641 296

640 588

1 249 026

1 257 158

- muži

608 316

612 072

2)

- ženy

640 710

645 086

2)

Cizinci (bez azylantů)

2)

148 123

148 447

1 242 956

1 251 726

- muži

605 021

609 327

2)

- ženy

2)

1)

Střední stav obyvatelstva

160 783

162 715

161 004

1 237 943

1 243 695

1 244 762

600 786

604 265

604 041

2)

637 935

642 399

637 157

639 430

640 721

Živě narození

14 488

14 792

14 002

14 176

13 867

Zemřelí

12 365

12 266

12 092

12 411

12 149

2 123

2 526

1 876

1 765

1 718

Přirozený přírůstek Přirozený přírůstek na 1000 obyvatel

1,7

2,0

1,5

1,4

1,4

Přistěhovalí

38 094

33 461

28 291

32 194

30 473

Vystěhovalí

24 402

27 855

22 540

28 843

35 770

Přírůstek stěhováním

13 692

5 606

5 751

3 351

-5 297

Přírůstek stěhováním na 1000 obyvatel Celkový přírůstek

11 15 815

Celkový přírůstek na 1000 obyvatel Zalidnění obyvatel na 1 km2 Pozn.:

4,5 8 132

12,7 2 518

4,6 7 627

6,5 2 534

2,7 5 116

6,2 2 502

-4,3 -3 579

4,1 2 513

1)

Cizinci s trvalým nebo dlouhodobým (občané EU přechodným) pobytem nad 90 dnů, bez občanů s azylem.

2)

Počet obyvatel k 31. 12. 2011 byl navázán na výsledky SLDB 2011 a není srovnatelný s předchozími roky.

-2,9 2 506

Zdroj: ČSÚ

Tab. C1.2: Věk obyvatelstva, 2009-2013 2009

2010

2011

2012

2013

1 249 026

1 257 158

1 241 664

1 246 780

1 243 201

– ženy

640 710

645 086

638 677

641 296

640 588

– muži

608 316

612 072

602 987

605 484

602 613

155 238

161 294

164 659

170 253

175 353

– ženy

75 526

78 464

80 104

82 916

85 357

– muži

79 712

82 830

84 555

87 337

89 996

15–64

892 744

889 974

863 497

856 494

842 806

– ženy

444 751

443 475

431 699

428 013

422 160

– muži

447 993

446 499

431 798

428 481

420 646

65 a více let včetně nezjištěno

201 044

205 890

213 508

220 033

225 042

– ženy

120 433

123 147

126 874

130 367

133 071

– muži

80 611

82 743

86 634

89 666

91 971

Počet obyvatel k 31. 12. celkem

Obyvatelé ve věku 0–14

Obyvatelé ve věku

Obyvatelé ve věku

Průměrný věk obyvatel celkem

41,6

41,6

41,9

41,9

42,0

– ženy

43,2

43,2

43,4

43,4

43,5

– muži

39,9

39,9

40,2

40,3

40,4

– ženy

80,84

81,23

81,66

81,83

82,08

– muži

76,25

76,28

76,46

76,99

77,32

Střední délka života

Pozn.: Počet obyvatel k 31. 12. 2011 byl navázán na výsledky SLDB 2011 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ

196



C1

Obr. C1.1: Obyvatelstvo 1990–2013 400,0 muži ženy

350,0

300,0

250,0

200,0

150,0

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012


Obr. C1.2: Průměrný věk 1995–2013 45 44 43

[Průměrný věk ]

42 41 40 39 celkem muži ženy

38 37 36 35

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013



197

C1


Obr. C1.3: Střední délka života 1995–2013 84 82

[St řední délka života]

80 78 76 74 72 70 muži

68

ženy

66 64

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013


Obr. C1.4: Věkové složení obyvatelstva 1991, 2013 85 +

MUŽI

ŽENY

80 - 84

2013

75 - 79

2013

70 - 74

1991

1991

65 - 69 60 - 64 55 - 59 50 - 54 45 - 49 40 - 44 35 - 39 30 - 34 25 - 29 20 - 24 15 - 19 10 - 14 5-9 0-4

70

60

50

40

30

20

10

0

0

20

40

60

80

Zdroj: ČSÚ

198



C1

Obr. C1.5: Hustota zalidnění v městských částech Prahy, 2013

Počet obyvatel na km2 < 200 201 - 500 501 - 1 000 1 001 - 3 000 3 001 - 6 000 6 001 - 10 000 > 10 000

Zdroj: ČSÚ

Obr. C1.6: Přírůstky a úbytky obyvatelstva v městských částech Prahy, 2013 Přírůstek a úbytek na 1 000 obyvatel, 1992-2013 < -200 -200 až 0 1 až 200 201 až 400 401 až 600 601 až 800 > 800

Přírůstek a úbytek na 1 000 obyvatel, 2013 <0 1 až 15 16 až 30 31 až 45 46 až 60 61 až 100 > 100

Zdroj: ČSÚ


199

C1


Tab. C1.3: Obyvatelstvo, domy a byty v městských částech Prahy, 2013 Městská část

Rozloha [ha] k 31. 12. 2013

Obyvatelstvo

Domy

Byty

*) Počet obyv. k 31. 12. 2012

*) Přírůstek celkem

Počet obyv. k 31. 12. 2013"

Přírůstek celkem

Hustota obyv. na 1 km2 2013

49 615

1 246 780

5 116

1 243 201

-3 579

2 506

92 927

542 168

500054 Praha 1

554

29 415

-442

29 223

-192

5 279

1 953

12 170

500089 Praha 2

418

49 197

-40

48 586

-611

11 610

2 201

21 785

500097 Praha 3

648

71 409

269

71 023

-386

10 957

2 992

33 894

500119 Praha 4

2 420

127 633

-90

126 944

-689

5 246

8 786

61 370

810

8 743

382

8 755

12

1 081

1 382

3 309

2 750

81 443

282

80 931

-512

2 943

6 097

35 916

759

3 126

75

3 252

126

428

904

1 028

4 152

98 444

493

98 261

-183

2 366

8 907

44 597

Kód

Název

Hl. m. Praha celkem

547042

Praha - Kunratice

500143 Praha 5 539678

Praha - Slivenec

500178 Praha 6

Trvale obydlené

547140

Praha - Lysolaje

248

1 443

29

1 378

-65

557

265

517

547158

Praha - Nebušice

368

3 214

130

3 242

28

881

737

957

539589

Praha - Přední Kopanina

327

716

-34

708

-8

216

147

193

547271

Praha - Suchdol

513

6 667

91

6 689

22

1 303

1 221

2 416

500186 Praha 7

709

41 672

256

41 699

27

5 877

1 461

19 034

547328

337

1 228

44

1 210

-18

359

240

439

Praha - Troja

500208 Praha 8

2 180

103 073

-684

102 261

-812

4 691

5 759

46 625

538124

Praha - Březiněves

339

1 306

82

1 371

65

405

325

376

547298

Praha - Ďáblice

738

3 483

58

3 538

55

479

761

1 187

547301

Praha - Dolní Chabry

499

3 836

53

3 860

24

774

996

1 395

500216 Praha 9

1 331

53 781

399

53 981

200

4 056

2 319

24 469

500224 Praha 10

1 860

109 074

76

108 477

-597

5 830

6 818

52 791

547034 Praha 11

979

77 051

-119

76 792

-259

7 841

2 728

32 628

538400

Praha - Křeslice

344

958

54

966

8

281

279

305

539724

Praha - Šeberov

500

3 006

26

2 975

-31

595

759

1 008

539791

Praha - Újezd

370

2 812

-7

2 831

19

764

415

1 166

2 332

54 463

37

54 331

-132

2 330

3 221

22 733

523

9 724

50

9 817

93

1 875

1 214

3 448

1 323

60 580

706

60 555

-25

4 578

2 429

23 879

547107 Praha 12 547051

Praha - Libuš

539694 Praha 13 539635

Praha - Řeporyje

547361 Praha 14 538175

Praha - Dolní Počernice

547387 Praha 15

987

4 040

114

4 123

83

418

856

1 500

1 352

45 565

-257

45 324

-241

3 352

3 068

18 196

576

2 230

30

2 261

31

393

605

780

1 025

31 066

112

31 139

73

3 038

1 786

13 113

547379

Praha - Dolní Měcholupy

466

2 391

26

2 439

48

523

440

865

538205

Praha - Dubeč

860

3 553

160

3 639

86

423

730

1 168

547395

Praha - Petrovice

179

6 051

10

6 041

-10

3 382

385

2 348

547409

Praha - Štěrboholy

297

2 058

17

2 084

26

702

389

750

539601 Praha 16

931

8 131

-10

8 138

7

875

1 372

3 132

539449

Praha - Lipence

825

2 523

21

2 600

77

315

767

962

539465

Praha - Lochkov

272

662

23

676

14

249

186

243

547115

Praha - Velká Chuchle

603

2 215

100

2 266

51

376

573

932

539864

Praha - Zbraslav

985

9 658

132

9 745

87

989

1 474

3 895

326

25 070

97

24 929

-141

7 663

1 127

9 958

547174 Praha 17

200


OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY Městská část

Rozloha [ha] k 31. 12. 2013

Obyvatelstvo *) Počet obyv. k 31. 12. 2012

*) Přírůstek celkem

717

5 327

561

17 566

1 019

547344 Praha 19 538736

Praha-Satalice

539007

Praha-Vinoř

Domy

Byty

Počet obyv. k 31. 12. 2013"

Přírůstek celkem

377

5 565

238

776

551

2 238

243

17 725

159

3 162

624

7 331

10 026

-45

10 063

37

988

1 386

3 614

600

6 808

181

6 784

-24

1 130

927

2 666

380

2 453

70

2 427

-26

639

596

754

600

3 925

90

3 966

41

661

698

1 434

538213 Praha 20

1 694

15 065

37

15 140

75

894

2 395

5 440

538949 Praha 21

1 015

10 396

62

10 466

70

1 031

2 217

3 573

Kód

539899

Název

Praha-Zličín

547417 Praha 18 547310

Praha-Čakovice

Hustota obyv. na 1 km2 2013

C1

Trvale obydlené

538060

Praha-Běchovice

683

3 794

693

2 715

-1 079

397

472

728

538302

Praha - Klánovice

590

3 274

45

3 334

60

565

850

1 113

538353

Praha - Koloděje

376

1 403

31

1 449

46

386

401

458

1 562

9 462

437

9 838

376

630

1 532

3 697

538931 Praha 22 538078

Praha - Benice

277

564

15

577

13

208

185

205

538361

Praha - Kolovraty

650

3 410

112

3 468

58

533

832

1 201

538388

Praha - Královice

496

308

5

315

7

64

101

124

538531

Praha - Nedvězí

381

289

12

309

20

81

86

115

* Počet obyvatel k 31. 12. 2011 byl navázán na výsledky SLDB 2011 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ

Tab. C1.4: Byty - vývoj vybraných ukazatelů hl. m. Prahy podle SLDB v letech 1980–2011 (přepočteno na území kraje platné k 26. 3. 2011*) 1980

1991

2001

2011

Byty celkem

461 984

516 293

551 243

587 832

obydlené

448 741

495 804

496 940

542 168

13 243

20 489

54 303

45 664

neobydlené Podíl neobydlených bytů [%]

2,9

4,0

9,9

7,8

Obydlené byty podle druhu domu: v rodinných domech

59 757

58 836

63 642

72 471

v bytových domech

384 646

433 672

430 234

464 768

Podíl bytů v rodinných domech [%]

13,3

11,9

12,8

13,4

ve vlastním domě

.

10,8

11,2

11,1

v osobním vlastnictví

.

0,9

11,0

28,6

nájemní

.

66,0

47,2

34,0

družstevní

.

19,5

13,0

12,8

ústřední

.

60,2

65,9

72,2

etážové

.

10,5

9,2

9,7

kamna

.

28,4

22,5

12,4

Obydlené byty podle právního důvodu užívání bytu [%]

Obydlené byty podle převládajícího způsobu vytápění [%]

Počet osob na 1 obydlený byt

2,62

2,44

2,33

2,24

*) všechny údaje jsou uvedeny podle místa trvalého pobytu, pouze data o domácnostech, domech a bytech v roce 2011 jsou vypočtena podle místa pobytu obvyklého Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů 2011


201

C2

STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA

C2 STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA Počet evidovaných obyvatel v Praze se od roku 2002 opět zvyšuje (ve druhé polovině 90. let docházelo ke snižování počtu obyvatel). Zvýšení porodnosti v posledních letech může být důsledkem realizace odkládaného mateřství silných ročníků žen narozených v sedmdesátých letech. Počet potratů od počátku 90. let s drobnými výjimkami po roce 2006 trvale klesal. Snižuje se také podíl umělých přerušení těhotenství. Kojenecká a novorozenecká úmrtnost je již na velmi nízkých hodnotách – v roce 2013 zemřelo v Praze pouze 22 kojenců. Počet zemřelých celkem a na 1000 obyvatel zůstává v posledních letech víceméně konstantní. Standardizovaná úmrtnost v Praze výrazně nižší než hodnoty za ČR. Standardizovaná úmrtnost vykazuje v dlouhodobém vývoji u bou pohlaví klesající trend. Standardizovaná úmrtnost žen je v Praze i v ostatních krajích výrazně nižší než úmrtnost mužů. Nejčastější skupinou příčin úmrtí jsou nemoci oběhové soustavy (v čele s ostatními ischemickými nemocemi srdečními a cévními nemocemi mozku) a dále novotvary. Počet zemřelých na novotvary na 100 000 obyvatel v dlouhodobém vývoji klesá. Zvyšuje se průměrný věk i střední délka života u mužů i žen. Incidence zhoubných novotvarů (ZN) na 100 000 obyvatel se mírně zvyšuje. Karcinom průdušnice, průdušky a líce (C33– 34) je jedním z nejčastějších ZN u mužů i žen. Zatímco incidence u mužů, i když je stále vysoká, v posledních několika letech spíše stagnuje nebo mírně klesá, u žen incidence dlouhodobě rostla, nyní začíná stagnovat. Nejrozšířenějším zhoubným novotvarem, kromě jiného ZN kůže, je u mužů ZN prostaty (C61). U žen je na prvním místě incidence ZN prsu (C50). Další podrobné informace jsou zveřejněny a pravidelně aktualizovány na stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (http://www.uzis.cz). Tab. C2.1: Narození, potraty, zemřelí, 2008–2013 Narození celkem z toho živě narození

2008

2009

2010

2011

2012

2013

14 362

14 514

14824

14002

14 233

13 913

14 339

14 488

14792

13968

14 176

13 867

Živě narození na 1000 obyvatel Potraty celkem z toho samovolné miniinterupce

11,7

11,8

11,3

11,4

11,2

4 694

4 532

4427

4431

4 171

4 239

1 257

1 334

1362

1292

1 211

1 329

2 511

2 299

2205

2264

2 115

2 084

829

811

779

787

776

738

jiné legální UPT*) Potraty na 1000 obyvatel

3,8

Potraty na 100 narozených Zemřelí absolutně

11,7

3,6

32,7 12 269

3,5

31,2 12 365

3,6

29,9 12266

3,4

31,6 12092

29,3 12 411

3,4 30,6 12 149

na 1000 obyvatel

10,0

9,9

9,8

9,8

10,0

9,8

Kojenecká úmrtnost [‰]

1,5

2,3

2,7

1,9

1,6

1,6

Novorozenecká úmrtnost [‰]

1,0

1,2

1,9

1,3

0,8

1,0

*) Poznámka: UPT = umělé přerušení těhotenství. Zdroj: ČSÚ, ÚZIS ČR

Tab. C2.2: Zemřelí podle vybraných příčin smrti na 100 000 obyvatel, 2007-2012 Příčina smrti (MKN-10) *)

2008

2009

2010

2011

2012

2013

novotvary

278,5

279,7

270,7

251,3

257,7

257,6

17,9

16,7

15,4

20,0

20,5

36,8

nemoci oběhové soustavy

465,3

456,8

468,6

478,2

480,7

449,9

nemoci dýchací soustavy

57,9

57,8

51,7

54,8

54,7

61,8

nemoci trávicí soustavy

49,5

43,7

43,5

39,7

40,7

37,2

8,8

8,9

16,0

11,6

12,5

10,7

vnější příčiny (poranění a otravy)

54,8

51,7

50,9

49,2

46,6

43,2

ostatní příčiny smrti

68,6

79,5

63,1

72,0

84,5

80,1

1 001,3

994,8

979,9

976,8

997,9

977,2

nemoci endokrinní, výživy a přeměny látkové

nemoci močové a pohlavní soustavy

Celkem

*) Desátá decenální revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů.

202

Zdroj: ČSÚ



C2

Obr. C2.1: Živě narození, potraty a zemřelí na 1000 obyvatel, 1995–2012 14 12 10 Živě narození na 1000 obyvatel

8

Zemřelí na 1000 obyvatel 6

Potraty na 1000 obyvatel

4 2 0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Zdroj ČSÚ

Obr. C2.2: Struktura úmrtnosti podle příčin smrti, 1995 a 2013

1995

8%

2013

3%

1%

5% 1% 4%

26 %

4%

8% 26 %

3% 6% 1% 4%

54 %

46 %

novotvary

nemoci trávicí soustavy

nemoci endokrinní, výživy a přeměny látkové

nemoci močové a pohlavní soustavy

nemoci oběhové soustavy

vnější příčiny (poranění a otravy)

nemoci dýchací soustavy

ostatní příčiny smrti Zdroj ČSÚ


203

C2


Obr. C2.3: Vývoj standardizované úmrtnosti na 100 000 obyvatel evropské standardní populace, 1982–2013 1 600

muži ČR ženy ČR muži Praha ženy Praha

1 300

1 000

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

400

1982

700

Zdroj: ÚZIS ČR

Tab. C2.3: Hospitalizovaní v nemocnicích podle příčin hospitalizace, 2010-2012 Kapitola (MKN-10)

2011 muži

2012 ženy

muži

2013 ženy

muži

ženy

I.

Některé infekční a parazitární nemoci

2 339

2 366

2 018

2 117

2 682

2 698

II.

Novotvary

9 091

10 104

8 152

9 114

8 800

10 753

III.

Nemoci krve, krvetvorných orgánů a imunity

649

835

533

699

606

767

IV.

Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek

2 365

3 555

2 146

3 055

2 457

3 647

V.

Poruchy duševní a poruchy chování

1 968

2 203

1 951

1 987

1 926

1 982

VI.

Nemoci nervové soustavy

2 924

2 504

2 798

2 435

3 001

2 645

VII.

Nemoci oka a očních adnex

1 234

1 781

1 040

1 550

1 050

1 395

VIII.

Nemoci ucha a bradavkového výběžku

623

714

618

641

686

753

IX.

Nemoci oběhové soustavy

15 833

13 698

15 580

12 736

16 357

13 447

X.

Nemoci dýchací soustavy

6 729

5 378

6 017

4 812

7 108

5 631

XI.

Nemoci trávicí soustavy

9 704

9 014

8 774

8 601

10 002

8 975

XII.

Nemoci kůže a podkožního vaziva

1 122

1014

1 045

933

1 193

1 023

XIII.

Nemoci svalové a kosterní soustavy a poj. tkáně

6 398

8 786

5 757

7 529

6 357

8 457

XIV.

Nemoci močové a pohlavní soustavy

4 908

11 474

4 751

10 626

5 119

12 379

XV.

Těhotenství, porod a šestinedělí

x

18 322

x

12623

x

18 659

2 592

2 228

1 608

1 323

1 356

1 151

826

574

719

503

892

537

4 023

3 017

3 816

3 126

3 804

XVI.

Některé stavy vzniklé v perinatálním období

XVII.

Vrozené vady, deformace a chromos. abnormality

XVIII.

Příznaky, znaky a nálezy nezařazené jinde

3 105

XIX.

Poranění, otravy a následky vnějších příčin

8 882

8 374

8 109

7 727

8 655

8 568

XXI.

Faktory ovlivňující zdr. stav a kontakt se zdr. službami

8 168

12 244

6 952

10 367

10 009

13 142

89 460

119 191

81 585

103 194

91 382

120 413

Celkem

Pozn.: Hospitalizovaní v nemocnicích v celé ČR s bydlištěm v hl. m. Praze. Počet hospitalizovaných podle příčin lze sledovat buď podle trvalého bydliště nebo podle sídla zdravotnického zařízení. O zdravotním stavu obyvatelstva příslušného územního celku nejlépe vypovídají počty pacientů dle trvalého bydliště. Zdroj: ÚZIS ČR, Národní registr hospitalizovaných

204



C2

Tab. C2.4: Incidence zhoubných novotvarů a novotvarů in situ (MKN-10 dg. C00-C97 a D00-D09), 2003–2012 Hlášená onemocnění Rok

absolutně

na 100 000 obyvatel

muži

ženy

celkem

muži

ženy

celkem

2003

4 089

4 311

8 400

739,9

707,7

723,0

2004

4 209

4 320

8 529

757,3

708,4

731,7

2005

4 311

4 355

8 666

765,5

710,5

736,8

2006

4 449

4 378

8 827

783,3

711,1

745,8

2007

4 567

4 618

9 185

792,6

744,5

767,7

2008

4 555

4 708

9 263

766,8

745,8

756,0

2009

4 738

4 634

9 372

783,1

726,4

754,0

2010

5 048

4 878

9 926

828,5

759,3

793,0

2011

5 108

4 921

10 029

850,2

772,3

810,1

2012

5 137

5 099

10 236

850,1

797,4

823,0

Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr

Obr. C2.4: Vývoj počtu zemřelých na zhoubné novotvary (MKN-10 dg. C00-C97) na 100 000 obyvatel, 1995–2012 400,0 muži ženy

350,0

300,0

250,0

200,0

150,0

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr ČR

Obr. C2.5: Počet hlášených zhoubných novotvarů a novotvarů in situ (MKN-10 dg. C00-D09), 1980–2012 a) Absolutně 12000 muži ženy

10000

celkem 8000 6000 4000


2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

0

1980

2000

205

C2


b)

Na 100 000 obyvatel

900 muži

800

ženy

700

celkem

600 500 400 300 200

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

0

1980

100

Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr

Obr. C2.6: Počet vybraných hlášených zhoubných novotvarů na 100 000 obyvatel, 1995–2012 MUŽI 180,0 160,0

C16

C18

C19-C21

C33-C34

C61

140,0 120,0 100,0 80,0 60,0 40,0 20,0 0,0

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

ŽENY 160,0 140,0 120,0 100,0 80,0

C16

C18

C19-C21

C33-C34

C50

60,0 40,0 20,0 0,0

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

C16 ZN žaludku C18 ZN tlustého střeva C19-C21 ZN rektosigmoidálního spojení, rekta, řiti a řitního kanálu

206

C33-C34 ZN průdušnice,průdušky a plíce C50 ZN prsu C61 ZN prostaty Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr


ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

C3

C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ – SYSTÉM MONITOROVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU OBYVATELSTVA VE VZTAHU K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ Životní prostředí je spolu s výživou jednou z nejrozsáhlejších determinant zdraví člověka. Proto je nezbytné sledovat zdravotní rizika a dopady znečištěného životního prostředí na lidský organismus. Stěžejním monitorovacím programem v Česku je od roku 1994 Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí, který je realizován na základě Usnesení vlády České republiky č. 369/1991 Sb., je obsažen v zákoně o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. a zároveň je jednou z priorit Akčního plánu zdraví a životního prostředí České republiky. Systém monitorování představuje koordinovaný systém sběru údajů, zpracování a hodnocení informací o expozici obyvatel chemickým látkám a fyzikálním faktorům ze životního prostředí, a o souvisejících zdravotních rizicích. Výsledky jsou každoročně publikovány ve zprávách, které jsou pro odbornou i širší veřejnost k dispozici na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu v Praze na adrese http://www.szu.cz/publikace/monitoring-zdravi-a-zivotniho-prostredi.

C3.1 OVZDUŠÍ A ZDRAVÍ Údaje o znečištění ovzduší použité pro hodnocení vlivu na zdraví pocházejí ze 17 pražských měřicích stanic (provozovaných hygienickou službou a ČHMÚ), na kterých jsou v antropogenní vrstvě atmosféry sledovány koncentrace škodlivin. Dlouhodobě přetrvávajícím problémem jsou v pražské aglomeraci především látky, jejichž emise do ovzduší jsou přímo svázány s dopravou a s procesy s ní spojenými, tj. primární spalovací a ostatní emise (resuspenze, otěry, koroze atd.), v sídlištních celcích jsou pak tyto emise kombinovány například s emisemi z centrálního zásobování teplem a v okrajových částech města se může přidávat vliv lokálních topenišť. Tab. C3.1: Srovnání průměrných ročních hmotnostních koncentrací některých látek v Praze s odhadem průměrné hodnoty v městském prostředí v ČR a s hodnotami měřenými na pozaďových stanicích ČR NO2 [µg/m3]

PM10 [µg/m3]

PM2,5 [µg/m3]

BaP [ng/m3]

Ni [ng/m3]

As (v PM10) [ng/m3]

Městské lokality ČR

20,6

25,3

20,2

1,60

0,85

1,60

Praha

32,4

27,1

18,1

1,12

1,73

1,64

Pozaďové stanice ČR

8,0

17,9

15,3

0,70

0,38

0,90

2013

Zdroj: SZÚ

Ve srovnání s předchozím rokem se situace v roce 2013 ve většině sledovaných parametrů kvality venkovního ovzduší mírně zhoršila. Kvalita ovzduší je, při víceméně stabilizované emisní zátěži, významně ovlivňována meteorologickými podmínkami s vyšší četností excesů a rychlých změn počasí, zahrnujících dlouhodobější suchá období vysokých teplot, krátká období intenzivních srážek či zimní inverzní situace až plošného charakteru. V roce 2013 došlo v Praze k překročení imisních limitů pro suspendované částice frakce PM10 (na 5 stanicích), NO2 (na 2 stanicích) a benzo[a]pyrenu (na 1 stanici). Významná, i když ne nadlimitní, je v pražské aglomeraci zátěž venkovního ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM2,5 a pravděpodobně i benzenem. Hodnoty měřené na dopravně exponovaných stanicích (Legerova ulice, Strahovský tunel, ulice Svornosti) dlouhodobě zůstávají na zvýšené úrovni. Přes významný podíl plynofikace zůstává nezanedbatelnou, zvláště v okrajových městských částech, zátěž ovzduší z lokálních malých zdrojů na tuhá paliva. V Praze jsou proto lokálně nalézány zvýšené hodnoty arzénu (Řeporyje) a benzo[a]pyrenu. Jde o zdravotně nejzávažnější polutanty, u kterých dochází k nejvýznamnějšímu čerpání imisního (tj. potenciálně expozičního) limitu. Expozice obyvatel ozónu (32 až 49 µg/m3/rok), oxidu uhelnatému (450 až 800 µg/m3/rok, kde výjimku tvoří významně dopravně exponované lokality – dopravní HOT-SPOTs) a/nebo oxidu siřičitému (4 až 5 µg/m3/rok) z venkovního ovzduší je v Praze již dlouhodobě, tedy i v roce 2013, víceméně zdravotně nevýznamná. V případě ozónu tvoří výjimku případná letní dlouhodobější období nepříznivých rozptylových podmínek. Hodnoty ročních aritmetických průměrů oxidu dusičitého (NO2) se na pražských stanicích pohybovaly od 20 až 30 µg/m3 v méně dopravou zatížených lokalitách, přes 23 až 40 µg/m3 ročního průměru v dopravně významně zatížených lokalitách až k 54 µg/m3 na dopravní „hot spots“ stanici (Praha 2, Legerova). Pole zvýšených hodnot má, zvláště ve středu města, kde je vyšší hustota komunikací a dopravní infrastruktury, plošný charakter. V roce 2013 byl v pražské aglomeraci roční imisní limit (40 µg/m3) překročen na 2 stanicích, na dalších 3 stanicích se roční střední hodnoty pohybovaly mezi 35 až 40 µg/m3.


207

C3


Roční aritmetický průměr koncentrací suspendovaných částic frakce PM10 byl v roce 2013 v rozpětí od 16 do 35 µg/m3. Kritérium překročení ročního imisního limitu (> 40 µg/m3 nebo více než 35 překročení 50 µg/m3/24 hodin za rok) bylo naplněno na 5 ze 17 do hodnocení zahrnutých měřicích stanic, a to především v lokalitách zatížených dopravou (Legerova ul., Průmyslová ul. Svornosti aj.). Překročení ročního limitu, a to nejenom v Praze, je způsobováno právě vyšší četnost překračování 24 hodinových imisních limitů. Přitom je prokázáno, že krátkodobě zvýšené denní koncentrace suspendovaných částic PM10 způsobují nárůst celkové nemocnosti i úmrtnosti, zejména na onemocnění srdce a cév, zvýšení kojenecké úmrtnosti, zvýšení výskytu kašle a ztíženého dýchání, zejména u astmatiků. Mezi prokázané účinky dlouhodobě zvýšených koncentrací PM10 patří snížení plicních funkcí u dětí i dospělých, zvýšení nemocnosti na onemocnění dýchacího ústrojí a výskytu symptomů chronického zánětu průdušek, zkrácení délky života zejména z důvodu vyšší úmrtnosti na choroby srdce a cév, a pravděpodobně i na rakovinu plic. Na základě hodnocení vlivu znečištěného ovzduší na zdraví obyvatel Prahy lze odhadovat, že znečištění suspendovanými částicemi frakce PM10 přispívá ke zvýšení výskytu příznaků zánětu průdušek a dalších respiračních symptomů u dětí. Odhad podílu předčasně zemřelých v důsledku znečištění ovzduší suspendovanými částicemi PM10 (při střední „pražské“ hodnotě 27,1 µg/m3, po vyloučení zemřelých na vnější příčiny) představuje v Praze více než 6 %, což odpovídá přibližně 700 osobám (což je srovnatelné s rokem 2012). Hmotnostní koncentrace vybraných polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU), byly v roce 2013 hodnoceny na dvou pražských stanicích (dopravně a lokálními topeništi zatížená stanice v Praze 10 v areálu SZÚ a městská pozaďová stanice v Praze 4 v Libuši). Monitorována je řada látek významná z hlediska potenciálního zdravotního rizika. Roční průměrné koncentrace benzo[a]pyrenu byly v roce 2013 srovnatelné s rokem 2010 a 2011 (aritmetický průměr 0,9 až 1,2 ng/m3), hodnota imisního limitu 1 ng/m3 byla přesto na městské stanici v Praze 4 v Libuši překročena. Referenční roční koncentrace stanovená SZÚ pro benzo[a]antracen (10 ng/m3) byla naplněna v rozsahu 8 % (stanice v SZÚ) až 18 % (stanice v Praze 4 Libuši). Porovnáním potenciálního karcinogenního účinku (IARC, WHO) zjištěných koncentrací různých zástupců měřené směsi polycyklických aromatických uhlovodíků se zdravotní závažností jednoho z nejtoxičtějších a nejlépe prozkoumaných karcinogenních PAU – benzo[a]pyrenu (BaP), lze vyjádřit karcinogenní potenciál směsi v ovzduší pomocí toxického ekvivalentu (TEQ BaP). Karcinogenní potenciál PAU spočtený pro pražské stanice je dlouhodobě přibližně dvojnásobný proti hodnotě stanovené na pozaďových stanicích v ČR (v roce 2013 1,4 až 2,0 proti 1,28 ng/m3). Zároveň je srovnatelný s hodnotami nalézanými na ostatních městských stanicích v ČR a je až řádově nižší než na stanici v průmyslové Ostravsko-karvinské oblasti Moravskoslezského kraje. Úroveň znečištění ovzduší těžkými kovy v období let 1995 až 2013 je dlouhodobě stabilní bez významnějších výkyvů, s výjimkou koncentrací arzénu v některých okrajových částech města a postupného poklesu koncentrací niklu. Dobrá shoda hodnot ročního aritmetického a geometrického průměru u chrómu, manganu, niklu, kadmia a olova svědčí o relativní stabilitě a homogenitě měřených imisních hodnot. Vývoj plnění ročního imisního limitu pro arzen ukazuje v lokalitách s majoritním zastoupením domácích topenišť na přetrvávající význam spalování fosilních paliv; střední roční hodnota 3,6 ng As/m3 na stanici v Praze 5 v Řeporyjích dosáhla 60 % stanoveného imisního limitu (IL = 6 ng/m3/rok). Teoretické zvýšení pravděpodobnosti vzniku nádorového onemocnění v důsledku expozice karcinogenním látkám v pražském ovzduší bylo hodnoceno pro celoživotní expozici arzénu, niklu, a polycyklickým aromatickým uhlovodíkům. Odhad zvýšení individuálního karcinogenního rizika v důsledku znečištění ovzduší v pražské aglomeraci v roce 2013 se pohyboval na úrovni 1,1 × 10-4 (zhruba 11 případů na 100 000 obyvatel) pro celoživotní expozici této koncentrační hladině (70 let). Největší příspěvek k riziku představuje expozice benzo[a] pyrenu (přibližně 90 % podíl na celkovém karcinogenním riziku). Pro celkový počet 1 244 762 obyvatel Prahy se celkové karcinogenní riziko, vyjádřené jako pravděpodobné zvýšení počtu nádorových onemocnění v důsledku znečištění ovzduší, pohybuje v rozmezí 1,8 – 1,95, tzn. jedná se přibližně o 2 přídatné případy za rok.

208



C3

Obr. C3.1: Srovnání rozpětí teoretického odhadu pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění z přijmu As, Ni a BaP z venkovního ovzduší v Praze v roce 2013

AVG Praha

AVG ČR

pozadí ČR

As

2,46E-06

2,69E-06

1,25E-06

Ni

2,89E-07

3,23E-07

1,44E-07

BaP

1,04E-04

1,42E-04

6,44E-05

As

Ni

BaP

1,00E-07

1,00E-06

1,00E-05

1,00E-04

1,00E-03

Zdroj: SZÚ

C3.2 KVALITA PITNÉ VODY Podle zákona o ochraně veřejného zdraví musí každý výrobce a distributor pitné vody kontrolovat pravidelně její kvalitu. Další kontroly pak provádějí krajské hygienické stanice v rámci nezávislého dozoru. Všechny výsledky z kontrol jsou povinně zasílány do centrální databáze jakosti vody. Na tomto principu je také sledována kvalita pitné vody v distribučních sítích veřejného vodovodu v Praze, včetně malých vodovodů v okrajových částech hlavního města. Kontrola je zaměřena na jakost vody „na kohoutku“ u spotřebitele. Jakost dodávané pitné vody je hodnocena podle platného znění vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/2004 Sb. V roce 2013 bylo v rámci kontrol v Praze získáno celkem 1 608 odběrů (54 996 hodnot ukazatelů jakosti pitné vody), z toho 52 630 (95,7 %) od provozovatelů a 2 366 (4,3 %) od hygienické služby v rámci státního zdravotního dozoru. Nedodržení nejvyšší mezní hodnoty (NMH) pro zdravotně významné ukazatele bylo zjištěno ve dvou případech – jednalo se o překročení limitu pro Escherichia coli a dusičnany. Mezní hodnota (MH) organoleptických ukazatelů jakosti pitné vody, kam řadíme pach, chuť, barvu a zákal, nebyla dodržena v 17 nálezech. Dále došlo k 73 případům překročení MH ukazatele železo, 2x konduktivita, 2x trichlormethan, 1x celkový organický uhlík, 1x chlor volný a 1x chloridy. Z mikrobiologických a biologických ukazatelů limitovaných MH bylo nalezeno 107 překročení této limitní hodnoty (13x koliformní bakterie, 39x počet kolonii při 22°C , 52x počet kolonii pří 36°C, 1x Clostridium perfringens, 1x živé organismy a 1x abioseston) U těch kontaminantů, které mají stanoven přijatelný, či tolerovatelný expoziční limit bylo provedeno hodnocení zátěže obyvatelstva z konzumace pitné vody. Při hodnocení se vycházelo z předpokladu, že každý občan vypije denně v průměru 1 litr pitné vody ze sítě veřejného zásobování. Výsledky v podobě podílu denního příjmu kontaminantů pitím pitné vody z vodovodu na celkovém přijatelném či tolerovatelném příjmu jsou uvedeny na obr 2, ze kterého je patrné, že jednoznačně dominuje expozice dusičnanům. Ta v letech 2012 i 2013 dosahovala pro pražského obyvatele zhruba 10 % denního přijatelného příjmu. Expozice ostatním škodlivinám byla v obou letech na mnohem nižší úrovni (obr. C3.2).


209

C3


Obr. C3.2: Procento čerpání celkového expozičního limitu pro jednotlivé škodliviny pitím pitné vody z vodovodu, Praha, 2013 chloroform selen arsen olovo rtuť dusitany chlorethen (vinylchlorid) nikl kadmium mangan hliník měď 0

0,2

0,4 0,6 % expozičního limitu

0,8

1

Zdroj: SZÚ

C3.3 REKREAČNÍ VODY Kvalita koupacích vod v Praze je v průběhu celé koupací sezóny sledována na čtyřech nádržích s povrchovou vodou a na jednom koupališti s vlastním podzemním zdrojem. O všechna koupaliště se stará (o čistotu, hygienické zázemí, pravidelné laboratorní odběry koupací vody, atd.) provozovatel, který zároveň vybírá na koupališti vstupné. Počátek koupací sezóny 2013 byl ovlivněn červnovými povodněmi. Významné srážky vždy přinášejí s sebou zvýšené riziko infekčních onemocnění vlivem mikrobiálního znečištění, a proto Hygienická stanice hl. města Prahy z preventivních důvodů nedoporučovala koupání na žádném pražském přírodním koupališti. Na Hostivařské nádrži byl navíc po povodni udržován výrazně nižší stav vody, díky němuž byl na některých místech zhoršený vstup do vody (obr. C3.3 a C3.4). Po zbytek sezóny 2013 nebyly zaznamenány zvýšené nálezy mikrobiálního znečištění ani na jednom ze sledovaných koupališť. Z hlediska výskytu fytoplanktonu (sinic a řas) na tom byl v koupací sezóně 2013 nejlépe rybník Motol. Voda byla hodnocena nejhůře pouze stupněm 2 (zdravotně nezávadná s mírně zhoršenými vlastnostmi). Sinice zaznamenány nebyly. Výskyt fytoplanktonu na dalších třech koupalištích byl ve srovnání s Motolem řádově vyšší. V nádrži Džbán však až na jednu výjimku nebyly zaznamenány sinice a proto byla kvalita vody hodnocena poměrně dobře – převážně stupněm 2. Na Hostivařské nádrži proběhla druhá koupací sezóna po odtěžení sedimentu, které probíhalo v letech 2010 až 2011. Kvalita vody byla do srpna poměrně dobrá. Na přelomu července a srpna došlo však k nástupu sinic a výraznému zhoršení hodnocení až do stupně 4 (voda nevhodná ke koupání). Nejhůře na tom s výskytem fytoplanktonu bylo koupaliště na rybníku Šeberák, kde se objevily problémy se sinicemi hned na počátku koupací sezóny, v polovině července se kvalita vody ještě zhoršila a začátkem srpna musel být pro koupaliště vydán zákaz koupání. Přírodní koupaliště Divoká Šárka se svým charakterem výrazně odlišuje od čtyř ostatních. Jedná se o dvě různě velké betonové nádrže (bazény) s vlastním kvalitním zdrojem vody. Po celou dobu koupací sezóny byla voda vhodná pro koupání (viz tab. C3.2). Od koupací sezóny 2012 byly na významných přírodních koupalištích (tj. kde se koupe velký počet osob) instalovány informační tabule, což je povinnost daná zákonem o ochraně veřejného zdraví. Tabule zřizuje a o aktuálnost informací na nich se stará Hygienická stanice hlavního města Prahy. Jsou na nich umístěny údaje o faktorech ovlivňujících kvalitu vody na koupališti, a také hodnocení kvality vody, obvykle však pouze za předcházející sezóny. Informace z probíhající sezóny se na tabulích objevují jen v mimořádných případech, jako byly např. výše zmíněné červnové povodně (obr. C3.5). Aktuální informace o kvalitě vody v průběhu koupací sezóny lze nalézt na webových stránkách Hygienické stanice hlavního města Prahy – http://www.hygpraha.cz (rubrika Přírodní koupaliště).

210



C3

Tab. C3.2: Souhrnné hodnocení pražských koupacích vod v roce 2013. Koupaliště na přírodních nádržích (první čtyři uvedené) byly hodnoceny podle přílohy č. 6 vyhlášky č. 238/2011 Sb., koupaliště Divoká Šárka podle metodického hodnocení SZÚ Týden roku 2013 18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

32

33

34

35

Koupaliště Šeberák Koupaliště Motol Koupaliště Džbán Koupaliště Hostivař Betonová nádrž Divoká Šárka Voda vhodná ke koupání (1) - nezávadná voda s nízkou pravděpodobností vzniku zdravotních problémů při vodní rekreaci s vyhovujícími smyslově postižitelnými vlastnostmi Voda vhodná ke koupání s mírně zhoršenými vlastnostmi (2) - nezávadná voda s nízkou pravděpodobností vzniku zdravotních problémů při vodní rekreaci především se zhoršenými smyslově postižitelnými vlastnostmi, v případě možnosti je vhodné se osprchovat. Zhoršená jakost vody (3) - mírně zvýšená pravděpodobnost vzniku zdravotních problémů při vodní rekreaci, u některých vnímavých jedinců by se již mohly vyskytnout zdravotní obtíže, po koupání se doporučuje osprchovat Voda nevhodná ke koupání (4) - voda neodpovídá hygienickým požadavkům a pro uživatele představuje zdravotní riziko, koupání nelze doporučit zejména pro citlivé jedince (tzn. zejména děti, těhotné ženy, osoby trpící alergií a osoby s oslabeným imunitním systémem) Voda nebezpečná ke koupání – zákaz koupání (5) - voda neodpovídá hygienickým požadavkům a hrozí akutní poškození zdraví, vyhlašuje se zákaz koupání

Zdroj: SZÚ

Obr. C3.3: Snížený stav vody u mola na koupališti na Hostivařské nádrži 1. 7. 2013. Za normálních podmínek dosahuje hladina o zhruba metr výše.

Zdroj: SZÚ


211

C3


Obr. C3.4: Pro vstup do vody při nižším stavu hladiny zhruba v první polovině koupací sezóny na Hostivařské nádrži bylo nutno místy překonat bahnité úseky (8. 7. 2013).

Zdroj: SZÚ

Obr.C3.5: Informační tabule na koupališti na Šeberáku, včetně informace o nedoporučení koupání kvůli povodním (vpravo uprostřed). Tabulemi jsou od roku 2012 povinně vybavena všechna přírodní koupaliště, kde se koupe velký počet osob.

Zdroj: SZÚ

212



C3

C3.4 BIOLOGICKÝ MONITORING ČLOVĚKA Hlavní město Praha bylo v roce 2005 zařazeno mezi oblasti, v nichž se provádí národní biomonitoring expozice toxickým látkám z prostředí. V roce 2013 byly monitorovací aktivity zaměřeny na monitoringem dosud nesledované látky, které jsou označovány jako hormonální modulátory (endocrine disruptors). Jde o organické látky, u nichž existuje podložené podezření na vývojovou, reprodukční a systémovou toxicitu, možné karcinogenní účinky a na poškozování hormonální rovnováhy se závažnými následky. V roce 2013 proběhla pilotní studie obsahu metabolitů dietylhexyl ftalátu (DEHP) a bisfenolu A v moči. Účastníky studie bylo 95 studentů 3. Lékařské fakulty UK v Praze a Ostravské university ve věkovém rozmezí 20–29 let. Kritériem výběru studentů bylo zejména současné nekuřáctví. Součástí studie byl dotazník, týkající se životního stylu a možných expozičních zdrojů sledovaných látek. Metodický postup vycházel z mezinárodního projektu COPHES/DEMOCOPHES, který proběhl v ČR v letech 2010–2012. Obsah metabolitů ftalátu DEHP, vyjádřený jako součet metabolitů 5-hydroxy-monoethylhexylftalátu (5OH-MEHP) a 5-oxo-monoethylhexylftalátu (5oxo-MEHP), nepřesáhl u žádného účastníka studie zdravotně významné mezní hodnoty, stanovené německou Komisí pro biomonitoring (tj. 300 µg/l moče u žen v reprodukčním věku a 750 µg/l u mužů). Výsledky potvrdily plošnou expozici těmto látkám, rychlou biotransformaci a minimální akumulaci v organizmu. Individuální rozdíly v naměřených hodnotách jsou dány odlišným životním stylem osob. Pokud jde o bisfenol A, obsah nad mezí stanovitelnosti byl zjištěn zhruba u poloviny vzorků moče, při porovnání s mezní hodnotou tzv. biomonitoringového ekvivalentu pro bisfenol A v moči se tento obsah jeví příznivě. V roce 2013 byly rovněž analyzovány koncentrace perfluorovaných látek (PFC) a bromovaných zpomalovačů hoření (PBDE) ve vzorcích mateřského mléka, odebraných v letech 2006, 2010 a 2011, a uchovaných v biobance. Tyto látky byly v roce 2009 zařazeny na seznam chemických látek regulovaných Stockholmskou úmluvou, neboť narušují hormonální rovnováhu organizmu a dále tak nepříznivě ovlivňují imunitní a reprodukční systém. Celkem bylo analyzováno 242 vzorků mateřského mléka z různých lokalit ČR, z toho 66 vzorků z Prahy. Z porovnání zjištěného obsahu kvantifikovatelných bromovaných retardérů hoření s mezními hodnotami v podobě biomonitoringových ekvivalentů lze usuzovat, že výsledky studie vycházejí relativně příznivě. Nicméně je třeba mít na paměti, že obyvatelstvo je exponováno celé řadě látek s hormonálně disruptivními účinky, včetně některých moderních pesticidů, bisfenolu A, ftalátů a dalších. Zjištěný obsah perfluorooktansulfonátu (PFOS) je relativně nižší, než jsou výsledky studií z jiných zemí, např. z Německa, Španělska nebo Francie. Pokud jde o kyselinu perfluorooktanovou (PFOA), obsah v mateřském mléku českých žen je srovnatelný s hodnotami zjištěnými například ve Francii nebo ve Švédsku.


213

C4

BIOLOGICKÉ FAKTORY

C4 BIOLOGICKÉ FAKTORY C4.1 SLEDOVÁNÍ VÝSKYTU PŮVODCŮ NÁKAZ V KLÍŠŤATECH Monitorování aktuální promořenosti pokračovalo i v roce 2013 v dlouhodobě sledovaných lokalitách hlavního města Prahy, s cílem sledovat aktivitu klíšťat, původce nákaz Lymeské borreliozy a Klíšťové meningoencefalitidy v přírodních ohniscích nákazy, v podmínkách hlavního města Prahy. Sběr klíšťat byl prováděn vlajkováním ve sledovaných lokalitách pracovníky Hygienické stanice hlavního města Prahy. Vyšetření byla prováděna Národní referenční laboratoří pro Lymeskou borreliozu SZÚ Praha a Národní referenční laboratoří pro arboviry Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě. Biologický vývoj klíšťat je ovlivňován klimatickými podmínkami, při sběru klíšťat v letních měsících převládalo teplé a příznivé počasí. Do laboratoří se předala k vyšetření na Klíšťovou meningoencefalitidu a Lymeskou borreliozu klíšťata všech vývojových stadií, ve velkém počtu převažovala stadia nymf. Promořenost klíšťat původcem Lymeské borreliozy na sledovaném území je v průměru 12,25 %,.přičemž Satalická obora Praha 9 průměr vysoce převyšuje, na této lokalitě dosáhla promořenost až 33,3 %. Výsledky vyšetření na přítomnost viru Klíšťové meningoencefalitidy prokázaly pozitivitu 16,66 % v odebrané populaci klíšťat – samic pouze na lokalitě Prahy 4, Točná. Ostatní lokality byly hodnoceny jako negativní ve všech vývojových stadiích klíšťat. Průkaz pozitivity klíšťat ve vztahu k výše uvedeným onemocněním ukazuje na nezbytnost dodržování preventivních opatření (očkování, používání repetentů, včasné odstranění klíštěte a dezinfekce místa přisátí klíštěte, vhodné oblečení) při návštěvě v přírodě. Očkování proti Klíšťové meningoencefalitidě provádí očkovací centra, Zdravotní ústavy nebo praktičtí lékaři, v průběhu celého roku, nejčastěji v podzimním období, které je nejvhodnější pro aplikaci první dávky této vakcíny. Průběžné informace jsou k dispozici na webových stránkách Hygienické stanice hlavního města Prahy, http://www.hygpraha.cz, sekce odborné informace, kolonka epidemiologie. Tab. C4.1: Promořenost klíšťat původcem Lymeské borreliózy v roce 2013 na lokalitách sledovaných HS hl. m. Prahy Lokalita

Datum

4, Točná

13. 5. 2013

9, Satalická obora

15. 5. 2013

4, Kunratický les, U Václava IV.

15. 5. 2013

10, Horní Měcholupy, přehrada Hostivař

13. 6. 2013

6, Divoká Šárka Horní Šárka

18. 7. 2013

7, Stromovka

11. 9. 2013

Samice

Samci

Nymfy

Celkem

5

9

47

61

neg

neg

2 poz

3,27%

5

9

4

18

1 poz

4 poz

1 poz

33,30%

5

5

53

63

1 poz

1 poz

2 poz

6,34%

10

20

70

100

neg

neg

neg

x

3

6

65

74

2 poz

neg

7 poz

12,16%

3

1

34

38

2 poz

neg

5 poz

18,42%

Vysvětlivky: neg / poz = negativní / pozitivní na původce Lymeské borreliozy Zdroj: HS HMP

214


BIOLOGICKÉ FAKTORY

C4

Tab. C4.2: Promořenost klíšťat původcem klíšťové meningoencefalitidy v roce 2013 na lokalitách sledovaných HS hl. m. Prahy Lokalita 4, Točná 9, Satalická obora 4, Kunratický les, U Václava IV. 10, Horní Měcholupy, přehrada Hostivař 5, Prokopské údolí

Datum

Samice

Samci

Nymfy

Celkem

13.05.13

10

6

44

60

výsledky

poz

neg

neg

16,66 %

15.05.13

13

9

12

34

výsledky

neg

neg

neg

x

15.05.13

6

6

29

41

výsledky

neg

neg

neg

x

22.05.13

6

6

22

34

výsledky

neg

neg

neg

x

13.06.13

10

10

60

80

výsledky

neg

neg

neg

x

Vysvětlivky: neg / poz = negativní / pozitivní na virus klíšťové meningoencefalitidy Zdroj: HS HMP

C4.2 PYLOVÝ MONITORING V ROCE 2013 Pylový monitoring probíhá v Praze v areálu Státního zdravotního ústavu na Vinohradech. V roce 2013 probíhalo sledování pylových alergenů od března do poloviny října. Z vyhodnocení dlouhodobých trendů je zřejmé, že pylová sezóna začíná obvykle koncem února, kulminuje v dubnu až v květnu a doznívá na přelomu září a října v závislosti na počasí. Výskyt silně alergenních pylů má dvě maxima. První, v období květu olše, lísky a následně břízy, obvykle začíná v únoru a končí v první polovině května. Druhé, delší období, zahrnuje postupně na sebe navazující vývin pylů trav, kopřivy a pelyňku, a trvá obvykle od května do konce září. I podle typického zastoupení jednotlivých druhů pylů lze pylovou sezónu dělit na různá období. Pro jarní období je typický výskyt pylových zrn kvetoucích dřevin. V této době je významným alergenem pyl lísky (Corylus) a olše (Alnus) a způsobuje první pylové alergické potíže. V roce 2013 začala pylová sezona poměrně rychlým nástupem většího množství pylu olše a lísky, po kterém nastal pokles. Na začátku dubna, v 15. týdnu, dosahovaly denní hodnoty zrn obou dřevin opět většího množství, avšak tímto týdnem také jejich pylová sezona skončila. Stejně jako olše a líska začal kvést i tis (Taxus), jehož pyl se řadí ke středním alergenům, s vrcholem výskytu pylových zrn na začátku dubna v týdnech 15 a 16. Od poloviny března se objevovala pylová zrna vrby (Salix), jejich počet ale nebyl po celé období kvetení nijak velký. V polovině dubna začíná kvést jasan (Fraxinus) a zároveň jsou první týdny jeho rozkvětu, tj. týden 16 a 17, vrcholem nálezu pylových zrn v ovzduší. V polovině dubna začínáme nacházet v ovzduší také pyl habru (Carpinus), jilmu (Ulmus), ořešáku (Juglans), dubu (Quercus). Nejvýznamnějším jarním alergenem je ovšem pyl břízy (Betula). Začátkem dubna se začala objevovat první pylová zrna a nacházela se v ovzduší do druhé poloviny května. Vrcholem pak byly týdny 16 a 17, s počtem zrn až 790/m3. Začátkem května rozkvetly jehličnany, smrk (Picea) a borovice (Pinus). Počet pylových zrn borovice byl i ve stovkách na den, v ovzduší se pak nacházel do 27. týdne. Smrk kvetl podstatně kratší dobu, do 22. týdne a počet zrn nebyl tak velký jako u borovice, ale i tady bylo několik dnů, kdy denní nález byl v řádu stovek zrn v m3 vzduchu. Pyl těchto dřevin sice není významným alergenem, ale ve velkém množství může potíže vyvolat (Obr. C4.1).


215

C4

BIOLOGICKÉ FAKTORY

3500

600

3000

Pylová sezóna 2013 dřeviny I.

měsíc týden

2000 1500

200

tis, olše

množství zrn na m3/týden

2500

400

borovice, bříza

Obr. C4.1 Výskyt pylových zrn dřevin, 2013

1000 500

0

0

10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 III.

IV. olše (Alnus)

bříza (Betula)

V. tis (Taxus)

borovice (Pinus) Zdroj: SZÚ

Nejvýznamnějším alergenem je v pozdně jarním období pyl trav – lipnicovitých (Poaceae). V roce 2013 začaly trávy kvést ve 20. týdnu, nejvíce pylových zrn pak bylo nalezeno v týdnech 24. a 25. Počet zrn na den se pohyboval v desítkách a byl srovnatelný s minulými roky. Pyl trav byl v ovzduší v podstatě do konce pylové sezony. Začátkem června se také objevil pyl šťovíku (Rumex) a jitrocele (Plantago). Šťovík může působit potíže spíše v kombinaci s trávou, jitrocel patří mezi středně alergenní rostliny (obr. C4.2). Obr. C4.2 Výskyt pylových zrn bylin (trávy, šťovík, jitrocel), 2013 trávy 200 50

V. trávy (Poaceae)

VI.

VII.

šť ovík (Rumex)

VIII.

39

38

37

36

35

34

33

32

31

30

29

28

27

26

25

24

23

22

21

0

20

100

19

měsíc týden

300

18


100

šťovík, jitrocel

Pylová sezóna 2013 Letní byliny I.

0

IX.

jitrocel (Plantago) Zdroj: SZÚ

Ve 24. kalendářním týdnu se objevila první zrna kopřivy (Urtica); její pyl se řadí mezi méně až středně významné alergeny, ale při velmi vysoké koncentraci v ovzduší potíže vyvolat může. V roce 2013 se v ovzduší nacházely vyšší počty zrn na den, tj. ve stovkách/24 hodin a to téměř po celou dobu květu kopřivy do 34. týdne. Pylová zrna se v ovzduší nacházela až do poloviny září. V celém letním období (červenec, srpen, začátek září) se v ovzduší nacházel zejména pyl bylin a plevelných rostlin. Mezi nimi je nejvýznamnější alergen tohoto období pelyněk (Artemisia), počty zrn se pohybují nejvýše v desítkách, největší počet, 40 zrn/24 hodin, byl nalezen 7. srpna. V týdnech 36. a 37. pak byla v ovzduší pylová zrna dalšího agresivního alergenu, a sice ambrózie (Ambrosia), kdy 8.9. a 9.9. byl nalezený počet zrn v desítkách/24 hod. (obr. C4.3).

216


BIOLOGICKÉ FAKTORY

C4

Pylová sezóna 2013 Letní byliny II.

25 20

200

15 10

100 pelyněk


300

měsíc týden

merlíkovité, ambrózie

Obr. C4.3 Výskyt pylových zrn bylin (pelyněk, ambrózie), 2013

5 0

27

28

29

30

31

32

VII.

33

34

35

36

VIII.

pelyněk (Artemisia)

37

38

39

IX.

40

0

X.

merlíkovité (Chenopodiacae)

ambrózie (Ambrozia)

Zdroj: SZÚ

Samostatnou a významnou kapitolou jsou ovšem plísně, způsobující mnohé alergické reakce. Spóry rodů Cladosporium, Alternaria, Epicoccum, Stemphylium, Polythrincium a Helminthosporium byly v ovzduší nalézány od druhé poloviny dubna až do konce pylové sezóny. Přitom od dubna do poloviny září v poměrně vysokém množství, kdy jejich počty dosahovaly i několika tisíc /24 hod. V období podzimním, tj. ve druhé polovině září a v říjnu, se pylová zrna rostlin v ovzduší již nevyskytovala, pouze sporadicky se nacházely spóry plísní.

měsíc týden

20000

1500

15000 1000 10000 500

5000 0

10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40

množství zrn/spór na m3

2000

25000

plísně

Pylová sezóna 2013 spóry plísní a kopřiva

kopřiva

Obr. C4.4: Výskyt spór plísní a pylových zrn kopřivy, 2013

III.

IV.

V.

kopřiva

VI.

VII.

VIII.

IX.

0

X.

spory plísní

Zdroj: SZÚ


217

C4

BIOLOGICKÉ FAKTORY

Obr. C 4.5 Zastoupení alergenních pylů podle významnosti rodu, Praha 10, 2013

6 000

Stanice SZÚ Praha - pylová sezóna 2013 - zastoupení alergeních pylů podle významnosti rodu

velmi významný rod

5 000

významný rod

bříza jitrocel, kopřiva, trávy

3 000

2490

pylová zrna/m3

4 000

středně významný rod méně až středně významný rod málo významný rod

2 000 olše, líska

1 000 0

měsíc roku

kopřiva ambrozie

trávy

9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X. Zdroj: SZÚ

Tab. C4.3: Rozdělení rodů rostlin do skupin podle významnosti vlivu na alergie Pylová skupina

Zařazené sledované rody rostlin

Velmi významný rod

bříza, trávy, pelyněk, ambrózie

Významný rod

olše, líska, bez

Středně významný rod

vrba, habr, dub, javor, ořešák, jitrocel, šťovík, lípa, merlíkovité

Méně až středně významný rod

kopřiva, řepka olejka, topol

Málo významný rod

tis, borovice, buk, jírovec

218

Identifikace v grafech


Státní zdravotní ústav Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky ve vztahu k životnímu prostředí vznikl v roce 1994 a od té doby je nepřetržitě realizován ve vybraných městech, v nichž žije celkem přes 3,5 milionu obyvatel ČR. Představuje rozsáhlý soubor pravidelných činností zaměřených na sledování expozičních cest zdraví škodlivých látek a faktorů a na hodnocení zdravotních rizik pro obyvatele. Část měření a sběru údajů provádí hygienická služba, menším dílem jiné spolupracující organizace. Systém koordinuje a řídí Státní zdravotní ústav (SZÚ) v Praze. Podle výsledků měření stacionárních stanic v sídlech odborníci ze SZÚ hodnotí kvalitu ovzduší z hlediska možného zdravotního rizika a snaží se určit podíl polutantů na vzniku onemocnění spojených se znečištěním ovzduší. Podle odhadu SZÚ představuje například chronická expozice jemným prašným částicím v ČR každoročně ztrátu zhruba 96 000 let života v důsledku předčasné úmrtnosti a zkrácení očekávané délky života o téměř 9 měsíců. SZÚ zpracovává údaje národní databáze o kvalitě pitné vody z veřejných vodovodů a kvalitě rekreačních vod a vydává každoroční zprávy pro českou veřejnost. O frekvenci nadlimitních nálezů nebo počtu obyvatel zásobovaných vodou se zvýšeným obsahem škodlivých látek jsou zpracovávány indikátorové listy, zveřejněné na webových stránkách ústavu. Expozice zdraví škodlivým chemickým látkám je monitorována také ve zhruba 200 druzích potravin. Cílem tohoto sledování není klasická kontrola potravin, ale odhad zdravotního rizika české populace plynoucího z příjmu kontaminantů potravinami na základě skutečné spotřeby potravin. Ve své činnosti SZÚ intenzivně spolupracuje s Evropskou agenturou bezpečnosti potravin. Na internetových stránkách SZÚ je k dispozici řada odborných informací v této oblasti, jako například o nejčastějších zdrojích pesticidů v běžné stravě. Kromě monitorování hlučnosti prostředí ve spojení s šetřením obtěžování a rušení spánku obyvatel zajišťuje SZÚ také biomonitoring, sledování a hodnocení obsahu toxických kovů v krvi a moči dětí a dospělých a také chlorovaných pesticidů a polychlorovaných bifenylů v mateřském mléku prvorodiček. Poskytuje tím podklady pro hodnocení Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy, která omezuje či zakazuje výrobu a použití perzistentních organických látek. Řetěz aktivit od jednotlivých expozic člověka, přes biomonitoring - spojnici všech expozičních cest, se uzavírá hodnocením zdravotního stavu obyvatelstva. Reprezentativní šetření jsou prováděna jak u dětí, tak u dospělých středního věku, kde se již začínají projevovat různá chronická onemocnění. Zatímco u dětí je sledován výskyt alergií a respiračních onemocnění pomocí záznamů dětských lékařů, u dospělých je dotazníkovým šetřením zjišťován výskyt zdravotních obtíží a neinfekčních onemocnění, jako například ischemické choroby srdeční či cukrovky a zejména výskyt rizikových faktorů, které podporují vznik těchto onemocnění. Takovými faktory jsou např. kuřáctví, obezita nebo nedostatek pohybu, ale také určité socioekonomické podmínky. Důležité jsou postoje obyvatel, vyjádřené jejich životním stylem, stravovacími zvyklostmi, ochotou k aktivní péči o své zdraví. Opakováním dotazníkového šetření vždy po určité době je možné usuzovat, jakým směrem se vyvíjí zdravotní stav naší populace a jak se mění postoje lidí v otázkách zdraví. Výsledky monitoringu je možno nalézt na adrese http://www.szu.cz/publikace/monitoring-zdravi-a-zivotniho-prostredi. Kontakt pro objednání tištěných zpráv Systému monitorování nebo CD: SZÚ, Ústředí systému monitorování, Šrobárova 48, Praha 10, e-mail: [email protected].

OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY

Recommend Documents