C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY

C POPULACE A ZDRAVÍ

C1

OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY

C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY C1.1 OBYVATELSTVO Počet obyvatel Prahy rostl již od poloviny 17. století prakticky až do roku 1992, kdy kulminoval. Sledujeme-li průběžně výsledky periodických cenzů, počet obyvatel se v přepočtu na současné území od prvního sčítání lidu (1869) do roku, kdy bylo spočteno nejvíce Pražanů (1991), zvýšil 4,5 krát. Během období 1991 až 2001 počet obyvatel poklesl, k čemuž došlo poprvé za celou historickou řadu výsledků cenzů. Od roku 2002 se počet obyvatel Prahy opět každoročně mírně zvyšoval až do roku 2010. Stav ke konci roku 2011 je o více než 15,5 tisíc obyvatel nižší. To je ovlivněno zahrnutím výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011 (SLDB 2011) do výsledného počtu obyvatel. Od roku 2012 opět počet obyvatel roste. Převládá přitom nárůst počtu obyvatel díky migraci lidí do Prahy (2,7obyv./1000 obyv.), nad přirozeným přírůstkem (1,4 7obyv./1000 obyv.). V roce 2006 byl poprvé po 26 letech zaznamenán také přírůstek přirozeným pohybem (počet narozených byl vyšší než počet zemřelých). To je dáno hlavně vyšším počtem narozených dětí ženám silných ročníků sedmdesátých let. Od roku 2006 je počet narozených dětí vždy vyšší než počet zemřelých. V roce 2010 byla tato hodnota nejvyšší od roku 1975, od té doby přirozený přírůstek obyvatel mírně klesá. Současný počet obyvatel (k 31. 12. 2012) v Praze je 1 246 780 obyvatel. Pro populační situaci v Praze je tradičně charakteristické neustálé mírné zvyšování průměrného věku obyvatel, který je v Praze stále vyšší než v ČR celkem a nejvyšší ze všech krajů ČR. V roce 2012 byl v hl. m. Praze průměrný věk 41,9 let oproti 41,6 letům v roce 2010 a oproti 41,1 letům v ČR celkem. Zastoupení dětí v populaci opět meziročně mírně narostlo (na 13,7 % obyvatel do 15 let). Počet osob v produktivním věku se již od roku 2009 mírně snižuje a klesá i jejich procentuální zastoupení. Naproti tomu se meziročně zvýšil počet obyvatel starších 64 let o 6,5 tis. a jejich podíl vzrostl na 17,6 % v pražské populaci. Index stáří v Praze (129,2) trvale vysoko překračuje celorepublikový průměr (113,3). Jinými slovy, v porovnání s ČR je v Praze vyšší podíl staršího obyvatelstva a naopak nižší zastoupení dětí. Index ekonomického zatížení (poměr mezi počtem obyvatel v produktivním věku a dětí do 15 let spolu se seniory nad 64 let) se meziročně zvýšil na hodnotu 45,6. Na věkovou strukturu populace má vliv především migrace (vystěhování mladých rodin s dětmi do zázemí metropole a naopak přistěhování lidí v produktivním věku, zejména z pracovních důvodů). Vliv pozitivního vývoje přirozené měny v posledních několika letech je mnohem méně výrazný. Pro migrační situaci v Praze, v zejména posledním desetiletí, byl charakteristický vysoký migrační obrat, který je dán především značnou mobilitou cizích státních příslušníků stěhujících se za prací. V roce 2008 se ale roční počty přistěhovalých i vystěhovalých poněkud snížily. Výrazně poklesl i migrační přírůstek, a to na 3 351 osob v roce 2012. Od roku 2002 je trvale v Praze důsledkem migrace za prací jednak zvýšení počtu cizích státních příslušníků v pražské populaci, ale také posuny ve věkové struktuře populace. Počet cizinců s trvalým pobytem dosáhl v roce 2012 v Praze 162 715. Jednoznačně kladným rysem demografického vývoje posledních desetiletí je prodlužování naděje dožití. Obyvatelé Prahy se dožívají nejvyššího věku ze všech krajů ČR. V roce 2012 opětovně došlo k mírnému zvýšení naděje dožití při narození u žen na 81,83 let a u mužů na 76,99 let. Ženy v Praze tedy v průměru žijí o 5 let déle než muži. Vysoké hodnoty naděje dožití v Praze bývají přičítány lepší dostupnosti lékařské péče, ale i některým příznivějším tendencím ve způsobu života, a to navzdory zhoršeným parametrům životního prostředí. V Praze je nízká i kojenecká úmrtnost. Další podrobné informace jsou zveřejněny a pravidelně aktualizovány na stránkách Českého statistického úřadu, Praha (www.czso.cz, resp. www.praha.czso.cz Krajská správa ČSÚ v hl. m. Praze).

196

Praha - Životní prostředí 2012


C1

Tab. C1.1: Počet a pohyb obyvatel, 2008-2012 Počet obyvatel (k 31. 12.)

2008

2009

2010

2011

2012

1 241 664

1 246 780

602 987

605 484

638 677

641 296

1 233 211

1 249 026

1 257 158

- muži

599 038

608 316

612 072

2)

- ženy

634 173

640 710

645 086

2)

Cizinci (bez azylantů)

2)

141 841

148 123

148 447

1 225 281

1 242 956

1 251 726

- muži

594 034

605 021

609 327

2)

- ženy

2)

1)

Střední stav obyvatelstva

160 783

162 715

1 237 943

1 243 695

600 786

604 265

2)

631 247

637 935

642 399

637 157

639 430

Živě narození

14 339

14 488

14 792

14 002

14 176

Zemřelí

12 269

12 365

12 266

12 092

12 411

2 070

2 123

2 526

1 876

1 765

Přirozený přírůstek Přirozený přírůstek na 1000 obyvatel

1,7

1,7

2,0

1,5

1,4

Přistěhovalí

47 194

38 094

33 461

28 291

32 194

Vystěhovalí

28 150

24 402

27 855

22 540

28 843

Přírůstek stěhováním

19 044

13 692

5 606

5 751

3 351

Přírůstek stěhováním na 1000 obyvatel Celkový přírůstek

15,5 21 114

Celkový přírůstek na 1000 obyvatel Zalidnění obyvatel na 1 km2 Pozn.:

11 15 815

17,2 2 486

4,5 8 132

12,7 2 518

4,6 7 627

6,5 2 534

2,7 5 116

6,2 2 502

1)

Cizinci s trvalým nebo dlouhodobým (občané EU přechodným) pobytem nad 90 dnů, bez občanů s azylem.

2)

Počet obyvatel k 31. 12. 2011 byl navázán na výsledky SLDB 2011 a není srovnatelný s předchozími roky.

4,1 2 513

Zdroj: ČSÚ

Tab. C1.2: Věk obyvatelstva, 2008-2012 2008

2009

2010

2011

2012

1 233 211

1 249 026

1 257 158

1 241 664

1 246 780

– ženy

634 173

640 710

612 072

602 987

605 484

– muži

599 038

608 316

645 086

638 677

641 296

150 109

155 238

161 294

164 659

170 253

– ženy

73 234

75 526

78 464

80 104

87 337

– muži

76 875

79 712

82 830

84 555

82 916

15–64

887 943

892 744

889 974

863 497

856 494

– ženy

443 518

444 751

443 475

431 699

428 481

– muži

444 425

447 993

446 499

431 798

428 013

65 a více let včetně nezjištěno

195 159

201 044

205 890

213 508

220 033

– ženy

117 421

120 433

123 147

126 874

130 367

– muži

77 738

80 611

82 743

86 634

89 666

Počet obyvatel k 31. 12. celkem

Obyvatelé ve věku 0–14

Obyvatelé ve věku

Obyvatelé ve věku

Průměrný věk obyvatel celkem

41,6

41,6

41,6

41,9

41,9

– ženy

43,3

43,2

43,2

43,4

43,4

– muži

39,9

39,9

39,9

40,2

40,3

– ženy

80,81

80,84

81,23

81,66

81,83

– muži

75,9

76,25

76,28

76,46

76,99

Střední délka života

Pozn.: Počet obyvatel k 31. 12. 2011 byl navázán na výsledky SLDB 2011 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ


197

C1


Obr. C1.1: Obyvatelstvo 1990-2012 Počet obyvatel k 31. 12.

1 250

[tis. obyvatel]

1 200

1 150

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1 100

Pozn.: Počet obyvatel k 31. 12. 2011 byl navázán na výsledky SLDB 2011 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ.

Obr. C1.2: Průměrný věk 1995–2012 45 44 43

[Průměrný věk]

42 41 40 39 38

celkem

37

muži

ženy

36 35

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012


198



C1

Obr. C1.3: Střední délka života 1995–2012 84 82

[St ředn í délka života]

80 78 76 74 72 70 muži

68

ženy

66 64

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012


Obr. C1.4: Věkové složení obyvatelstva 1991, 2012 85 +

MUŽI

80 - 84

2012

75 - 79

1991

70 - 74

ŽENY 2012

65 - 69

1991

60 - 64 55 - 59 50 - 54 45 - 49 40 - 44 35 - 39 30 - 34 25 - 29 20 - 24 15 - 19 10 - 14 5-9 0-4 80

60

40

20

0

0

10

20

30

40

50

60

70

Zdroj: ČSÚ


199

C1


Obr. C1.5: Hustota zalidnění v městských částech Prahy, 2012

Počet obyvatel na km2 < 200 201 - 500 501 - 1 000 1 001 - 3 000 3 001 - 6 000 6 001 - 10 000 > 10 000

Zdroj: ČSÚ

Obr. C1.6: Přírůstky a úbytky obyvatelstva v městských částech Prahy, 2012 Přírůstek a úbytek na 1 000 obyvatel, 1992 - 2011 < -200 -200 až 0 1 až 200 201 až 400 401 až 600 601 až 800 > 800

Přírůstek a úbytek na 1 000 obyvatel, 2012 <0 1 až 15 16 až 30 31 až 45 46 až 60 61 až 100 > 100

Zdroj: ČSÚ

200



C1

Tab. C1.3: Obyvatelstvo, domy a byty v městských částech Prahy Městská část

Rozloha [ha] k 31. 12. 2012

Obyvatelstvo

Domy

Byty

*) Počet obyv. k 31. 12. 2011

*) Přírůstek celkem

Počet obyv. k 31. 12. 2012"

Přírůstek celkem

Hustota obyv. na 1 km2 2012

49 615

1 241 664

7 627

1 246 780

5 116

2 503

92 927

542 168

500054 Praha 1

554

29 857

-191

29 415

-442

5 394

1 953

12 170

500089 Praha 2

418

49 237

179

49 197

-40

11 765

2 201

21 785

500097 Praha 3

648

71 140

52

71 409

269

10 975

2 992

33 894

500119 Praha 4

2 420

127 723

-326

127 633

-90

5 278

8 786

61 370

810

8 361

297

8 743

382

1 032

1 382

3 309

2 750

81 161

-145

81 443

282

2 952

6 097

35 916

759

3 051

168

3 126

75

402

904

1 028

4 152

97 951

640

98 444

493

2 359

8 907

44 597

Kód

Název

Hl. m. Praha celkem

547042

Praha - Kunratice

500143 Praha 5 539678

Praha - Slivenec

500178 Praha 6

Trvale obydlené

547140

Praha - Lysolaje

248

1 414

15

1 443

29

571

265

517

547158

Praha - Nebušice

368

3 084

145

3 214

130

838

737

957

539589

Praha - Přední Kopanina

327

750

-2

716

-34

229

147

193

547271

Praha - Suchdol

513

6 576

167

6 667

91

1 281

1 221

2 416

500186 Praha 7

709

41 416

43

41 672

256

5 837

1 461

19 034

547328

337

1 184

11

1 228

44

351

240

439

Praha - Troja

500208 Praha 8

2 180

103 757

90

103 073

-684

4 759

5 759

46 625

538124

Praha - Březiněves

339

1 224

80

1 306

82

361

325

376

547298

Praha - Ďáblice

738

3 425

81

3 483

58

464

761

1 187

547301

Praha - Dolní Chabry

499

3 783

67

3 836

53

758

996

1 395

500216 Praha 9

1 331

53 382

1 081

53 781

399

4 011

2 319

24 469

500224 Praha 10

1 860

108 998

-267

109 074

76

5 859

6 818

52 791

547034 Praha 11

979

77 170

-181

77 051

-119

7 880

2 728

32 628

538400

Praha - Křeslice

344

904

40

958

54

263

279

305

539724

Praha - Šeberov

500

2 980

79

3 006

26

596

759

1 008

539791

Praha - Újezd

370

2 819

79

2 812

-7

761

415

1 166

2 332

54 426

260

54 463

37

2 334

3 221

22 733

523

9 674

126

9 724

50

1 848

1 214

3 448

1 323

59 874

851

60 580

706

4 526

2 429

23 879

547107 Praha 12 547051

Praha - Libuš

539694 Praha 13 539635

Praha - Řeporyje

547361 Praha 14 538175

Praha - Dolní Počernice

547387 Praha 15

987

3 926

150

4 040

114

398

856

1 500

1 352

45 822

229

45 565

-257

3 389

3 068

18 196

576

2 200

17

2 230

30

382

605

780

1 025

30 954

411

31 066

112

3 021

1 786

13 113

547379

Praha - Dolní Měcholupy

466

2 365

178

2 391

26

507

440

865

538205

Praha - Dubeč

860

3 393

113

3 553

160

395

730

1 168

547395

Praha - Petrovice

179

6 041

15

6 051

10

3 382

385

2 348

547409

Praha - Štěrboholy

297

2 041

126

2 058

17

687

389

750

539601 Praha 16

931

8 141

-117

8 131

-10

875

1 372

3 132

539449

Praha - Lipence

825

2 502

66

2 523

21

303

767

962

539465

Praha - Lochkov

272

639

18

662

23

235

186

243

547115

Praha - Velká Chuchle

603

2 115

131

2 215

100

351

573

932

539864

Praha - Zbraslav

985

9 526

198

9 658

132

967

1 474

3 895

326

24 973

122

25 070

97

7 671

1 127

9 958

547174 Praha 17


201

C1

OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY Městská část

Rozloha [ha] k 31. 12. 2012

Obyvatelstvo *) Počet obyv. k 31. 12. 2011

*) Přírůstek celkem

717

4 950

561

17 323

1 019

547344 Praha 19 538736

Praha - Satalice

539007

Praha - Vinoř

Domy

Počet obyv. k 31. 12. 2012"

Přírůstek celkem

253

5 327

377

690

551

2 238

301

17 566

243

3 088

624

7 331

10 071

216

10 026

-45

989

1 386

3 614

600

6 627

138

6 808

181

1 104

927

2 666

380

2 383

36

2 453

70

627

596

754

600

3 835

177

3 925

90

639

698

1 434

538213 Praha 20

1 694

15 028

46

15 065

37

887

2 395

5 440

538949 Praha 21

1 015

10 334

259

10 396

62

1 018

2 217

3 573

Kód

539899

Název

Praha - Zličín

547417 Praha 18 547310

Praha - Čakovice

Hustota obyv. na 1 km2 2012

Byty

Trvale obydlené

538060

Praha - Běchovice

683

3 101

385

3 794

693

454

472

728

538302

Praha - Klánovice

590

3 229

37

3 274

45

548

850

1 113

538353

Praha - Koloděje

376

1 372

29

1 403

31

365

401

458

1 562

9 025

522

9 462

437

578

1 532

3 697

538931 Praha 22 538078

Praha - Benice

277

549

19

564

15

198

185

205

538361

Praha - Kolovraty

650

3 298

112

3 410

112

508

832

1 201

538388

Praha - Královice

496

303

-

308

5

61

101

124

538531

Praha - Nedvězí

381

277

1

289

12

73

86

115

* Počet obyvatel k 31. 12. 2011 byl navázán na výsledky SLDB 2011 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ

Tab. C1.4: Obydlené byty v Praze podle stáří a druhu domu a podle velikosti bytu podle definitivních výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011 z toho v domech podle období výstavby nebo rekonstrukce Celkem

„1919 a dříve“

„1920 - 1945“

„1946 - 1960“

„1961 - 1970“

„1971 - 1980“

„1981 - 1990“

„1991 - 2000“

„2001 - 2011“

Rodinné domy Obydlené byty

72 471

4 626

24 500

4 873

3 709

8 208

5 802

9 225

9 413

1,5

1,5

1,1

1,2

1,3

0,9

„z toho s počtem obytných místností s plochou 8 m a více (%):“ 2

1

1,5

2,4

1,9

2

5,7

9,7

8,6

6,8

5,7

3,8

3,1

3,1

1,9

3

17,8

23,9

25,9

26,0

23,8

14,6

10,5

8,7

6,3

4

22,8

25,2

27,0

27,4

26,9

25,3

23,3

15,9

14,3

5 a více

41,8

26,7

29,1

30,2

34,5

47,6

52,9

59,6

67,7

Bytové domy Obydlené byty

464 768

52 172

90 640

30 176

54 744

76 325

74 260

31 310

33 512

„z toho s počtem obytných místností s plochou 8 m a více (%):“ 2

1

8,2

6,0

11,9

4,9

7,3

8,3

6,1

6,4

11,3

2

22,1

23,1

33,6

16,7

16,1

17,9

17,8

20,2

24,2

3

25,1

25,8

23,3

44,9

37,0

26,0

15,1

15,5

23,2

4

25,3

17,5

11,2

20,3

28,4

33,3

41,8

31,4

16,7

6,6

7,4

4,9

3,5

3,0

5 a více

202

5,9 10,0 11,2 7,2 Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů 2011


STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA

C2

C2 STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA Počet evidovaných obyvatel v Praze se od roku 2002 opět zvyšuje (ve druhé polovině 90. let docházelo ke snižování počtu obyvatel). Rostoucí trend počtu narozených dětí se v roce 2011 zastavil, v roce 2012 došlo opět k mírnému zvýšení. Počet potratů od počátku 90. let s drobnými výjimkami po roce 2006 trvale klesal. V roce 2011 došlo ke zvýšení počtu potratů s následným poklesem v roce 2012. Snižuje se také podíl umělých přerušení těhotenství. Kojenecká a novorozenecká úmrtnost je již na velmi nízkých hodnotách – v roce 2012 zemřelo v Praze pouze 22 kojenců. Počet zemřelých celkem a na 1000 obyvatel zůstává v posledních letech víceméně konstantní. Standardizovaná úmrtnost v Praze je u obou pohlaví nižší než hodnoty za ČR. Standardizovaná úmrtnost vykazuje v dlouhodobém vývoji u obou pohlaví klesající trend. Standardizovaná úmrtnost žen je v Praze i v ostatních krajích výrazně nižší než úmrtnost mužů. Nejčastější skupinou příčin úmrtí jsou nemoci oběhové soustavy (v čele s ostatními ischemickými nemocemi srdečními a cévními nemocemi mozku) a dále novotvary. Počet zemřelých na novotvary na 100 000 obyvatel v dlouhodobém vývoji klesá. Zvyšuje se průměrný věk i střední délka života u mužů i žen. Incidence zhoubných novotvarů (ZN) na 100 000 obyvatel se mírně zvyšuje. Karcinom průdušnice, průdušky a líce (C33– 34) je jedním z nejčastějších ZN u mužů i žen. Zatímco incidence u mužů, i když je stále vysoká, v posledních několika letech spíše stagnuje nebo mírně klesá, u žen incidence dlouhodobě rostla, nyní začíná stagnovat. Nejrozšířenějším zhoubným novotvarem, kromě jiného ZN kůže, je u mužů ZN prostaty (C61). U žen je na prvním místě incidence ZN prsu (C50). Další podrobné informace jsou zveřejněny a pravidelně aktualizovány na stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (http://www.uzis.cz). Tab. C2.1: Narození, potraty, zemřelí, 2007-2012 Narození celkem z toho živě narození

2007

2008

2009

2010

2011

2012

13 228

14 362

14 514

14824

14002

14 233

13 195

14 339

14 488

14792

13968

14 176

Živě narození na 1000 obyvatel Potraty celkem z toho samovolné miniinterupce

11,0

11,7

11,8

11,3

11,4

4 408

4 694

4 532

4427

4431

4 171

1 127

1 257

1 334

1362

1292

1 211

2 436

2 511

2 299

2205

2264

2 115

779

829

811

779

787

776

jiné legální UPT*) Potraty na 1000 obyvatel

3,7

Potraty na 100 narozených Zemřelí absolutně

11,7

3,8

33,3 12 208

na 1000 obyvatel

3,6

32,7 12 269

3,5

31,2 12 365

3,6

29,9 12266

31,6 12092

3,4 29,3 12 411

10,2

10,0

9,9

9,8

9,8

10,0

Kojenecká úmrtnost [‰]

2,2

1,5

2,3

2,7

1,9

1,6

Novorozenecká úmrtnost [‰]

1,3

1,0

1,2

1,9

1,3

0,8

*) Poznámka: UPT = umělé přerušení těhotenství Zdroj: ÚZIS ČR

Tab. C2.2: Zemřelí podle vybraných příčin smrti na 100 000 obyvatel, 2007-2012 Příčina smrti (MKN-10) *)

2007

2008

2009

2010

2011

2012

novotvary

292,6

278,5

279,7

270,7

251,3

257,7

20,8

17,9

16,7

15,4

20,0

20,5

nemoci oběhové soustavy

484,4

465,3

456,8

468,6

478,2

480,7

nemoci dýchací soustavy

60,1

57,9

57,8

51,7

54,8

54,7

nemoci trávicí soustavy

46,0

49,5

43,7

43,5

39,7

40,7

8,5

8,8

8,9

16,0

11,6

12,5

vnější příčiny (poranění a otravy)

55,2

54,8

51,7

50,9

49,2

46,6

ostatní příčiny smrti

52,7

68,6

79,5

63,1

72,0

84,5

1 020,3

1 001,3

994,8

979,9

976,8

997,9

nemoci endokrinní, výživy a přeměny látkové

nemoci močové a pohlavní soustavy

Celkem

*) Desátá decenální revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů


Zdroj: ÚZIS ČR

203

C2


Obr. C2.1: Živě narození, potraty a zemřelí na 1000 obyvatel, 1995–2012 14 12 10 Živě narození na 1000 obyvatel

8

Zemřelí na 1000 obyvatel 6

Potraty na 1000 obyvatel

4 2 0 1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Zdroj ČSÚ

Obr. C2.2: Struktura úmrtnosti podle příčin smrti, 1995 a 2012

1995

2012

3%

8%

8% 5%

1%

26%

4%

26%

1% 4%

3%

6%

2%

1%

54%

48%

novotvary

nemoci trávicí soustavy

nemoci endokrinní, výživy a přeměny látkové

nemoci močové a pohlavní soustavy

nemoci oběhové soustavy

vnější příčiny (poranění a otravy)

nemoci dýchací soustavy

ostatní příčiny smrti

Zdroj ÚZIS ČR

204


C2


Obr. C2.3: Vývoj standardizované úmrtnosti na 100 000 obyvatel evropské standardní populace, 1982-2012 1 600

muži ČR ženy ČR muži Praha ženy Praha

1 300

1 000

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

400

1982

700

Zdroj: ÚZIS ČR

Tab. C2.3: Hospitalizovaní v nemocnicích podle příčin hospitalizace, 2010-2012 Kapitola (MKN-10)

2010 muži

2011 ženy

muži

2012 ženy

muži

ženy

I.

Některé infekční a parazitární nemoci

2 307

2 290

2 339

2 366

2 018

2 117

II.

Novotvary

9 199

10 835

9 091

10 104

8 152

9 114

III.

Nemoci krve, krvetvorných orgánů a imunity

583

812

649

835

533

699

IV.

Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek

2 548

3 829

2 365

3 555

2 146

3 055

V.

Poruchy duševní a poruchy chování

2 225

2 330

1 968

2 203

1 951

1 987

VI.

Nemoci nervové soustavy

3 031

2 726

2 924

2 504

2 798

2 435

VII.

Nemoci oka a očních adnex

1 309

1 737

1 234

1 781

1 040

1 550

VIII.

Nemoci ucha a bradavkového výběžku

647

696

623

714

618

641

IX.

Nemoci oběhové soustavy

16 118

14 338

15 833

13 698

15 580

12 736

X.

Nemoci dýchací soustavy

6 517

5 132

6 729

5 378

6 017

4 812

XI.

Nemoci trávicí soustavy

9 868

9 034

9 704

9 014

8 774

8 601

XII.

Nemoci kůže a podkožního vaziva

1 210

1 013

1 122

1014

1 045

933

XIII.

Nemoci svalové a kosterní soustavy a poj. tkáně

6 566

8 815

6 398

8 786

5 757

7 529

XIV.

Nemoci močové a pohlavní soustavy

5 079

11 569

4 908

11 474

4 751

10 626

XV.

Těhotenství, porod a šestinedělí

x

19146

x

18 322

x

12623

1 987

1 327

2 592

2 228

1 608

1 323

832

587

826

574

719

503

3 872

3 105

4 023

3 017

3 816

XVI.

Některé stavy vzniklé v perinatálním období

XVII.

Vrozené vady, deformace a chromos. abnormality

XVIII.

Příznaky, znaky a nálezy nezařazené jinde

2 854

XIX.

Poranění, otravy a následky vnějších příčin

8 832

8 206

8 882

8 374

8 109

7 727

XXI.

Faktory ovlivňující zdr. stav a kontakt se zdr. službami

7 398

11 326

8 168

12 244

6 952

10 367

89 110

119 620

89 460

119 191

81 585

103 194

Celkem

Pozn.: Hospitalizovaní v nemocnicích v celé ČR s bydlištěm v hl. m. Praze. Počet hospitalizovaných podle příčin lze sledovat buď podle trvalého bydliště nebo podle sídla zdravotnického zařízení. O zdravotním stavu obyvatelstva příslušného územního celku nejlépe vypovídají počty pacientů dle trvalého bydliště. Zdroj: ÚZIS ČR, Národní registr hospitalizovaných


205

C2


Tab. C2.4: Incidence zhoubných novotvarů a novotvarů in situ (MKN-10 dg. C00-C97 a D00-D09), 2003-2011 Hlášená onemocnění Rok

absolutně

na 100 000 obyvatel

muži

ženy

celkem

muži

ženy

celkem

2003

4 089

4 311

8 400

739,9

707,7

723,0

2004

4 209

4 320

8 529

757,3

708,4

731,7

2005

4 311

4 355

8 666

765,5

710,5

736,8

2006

4 449

4 378

8 827

783,3

711,1

745,8

2007

4 567

4 618

9 185

792,6

744,5

767,7

2008

4 555

4 708

9 263

766,8

745,8

756,0

2009

4 738

4 634

9 372

783,1

726,4

754,0

2010

5 048

4 878

9 926

828,5

759,3

793,0

Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr

Obr. C2.4: Vývoj počtu zemřelých na zhoubné novotvary (MKN-10 dg. C00-C97) na 100 000 obyvatel, 1995-2011 400,0 ženy ženy

350,0

300,0

250,0

200,0

150,0

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Zdroj: ÚZIS ČR

Obr. C2.5: Počet hlášených zhoubných novotvarů a novotvarů in situ (MKN-10 dg. C00-D09), 1990-2010 a) Absolutně 10000 muži

9000

ženy celkem

8000 7000 6000 5000 4000

206

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

2000

1980

3000


C2

STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA b)

Na 100 000 obyvatel

900 muži ženy

800

celkem 700 600 500

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

300

1980

400

Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr

Obr. C2.6: Počet vybraných hlášených zhoubných novotvarů na 100 000 obyvatel, 1995-2010 MUŽI 180,0 160,0

C16

C18

C19-C21

C33-C34

C61

140,0 120,0 100,0 80,0 60,0 40,0 20,0 0,0

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

ŽENY 160,0 140,0 120,0 100,0

C16

C18

C19-C21

C33-C34

C50

80,0 60,0 40,0 20,0 0,0

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

C16 ZN žaludku C18 ZN tlustého střeva C19-C21 ZN rektosigmoidálního spojení, rekta, řiti a řitního kanálu


C33-C34 ZN průdušnice,průdušky a plíce C50 ZN prsu C61 ZN prostaty Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr

207

C3

ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ - SYSTÉM MONITOROVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU OBYVATELSTVA VE VZTAHU K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ Životní prostředí je spolu s výživou jednou z nejrozsáhlejších determinant zdraví člověka. Proto je nezbytné sledovat zdravotní rizika a dopady znečištěného životního prostředí na lidský organismus. Stěžejním monitorovacím programem v Česku je od roku 1994 Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí, který je realizován na základě Usnesení vlády České republiky č. 369/1991 Sb., je obsažen v zákoně o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. a zároveň je jednou z priorit Akčního plánu zdraví a životního prostředí České republiky. Systém monitorování přestavuje koordinovaný systém sběru údajů, zpracování a hodnocení informací o expozici obyvatel chemickým látkám a fyzikálním faktorům ze životního prostředí, a o souvisejících zdravotních rizicích. Výsledky jsou každoročně publikovány ve zprávách, které jsou pro odbornou i širší veřejnost k dispozici na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu v Praze na adrese http://www.szu.cz/publikace/monitoring-zdravi-a-zivotniho-prostredi.

C3.1 OVZDUŠÍ A ZDRAVÍ Údaje o znečištění ovzduší použité pro hodnocení vlivu na zdraví pocházejí z 18 pražských měřicích stanic (provozovaných hygienickou službou a ČHMÚ). Dlouhodobě přetrvávajícím problémem v pražské aglomeraci jsou především látky, jejichž emise do ovzduší jsou přímo svázány s dopravou a s procesy s ní spojenými, tj. primární spalovací a ostatní emise (resuspenze, otěry, koroze…), v sídlištních celcích jsou pak tyto emise kombinovány například s Centrálním zásobováním teplem a v okrajových částech města se může přidávat vliv lokálních topenišť. Tab. C3.1: Srovnání průměrných ročních hmotnostních koncentrací některých látek v Praze s odhadem průměrné hodnoty v městském prostředí v ČR a s hodnotami měřenými na pozaďových stanicích ČR NO2 [µg/m3]

PM10 [µg/m3]

PM2,5 [µg/m3]

Benzen [µg/m3]

BaP [ng/m3]

Ni [ng/m3]

As [ng/m3]

Městské lokality ČR

19,8

23,3

15,7

1,67

0,75

1,73

1,60

Praha

33,4

26,9

16,4

0,91

1,04

0,63

1,87

Pozaďové stanice ČR

8,3

17,7

12,7

0,42

0,59

0,46

0,96

2012

Přestože se proti roku 2011 ve většině sledovaných parametrů kvality venkovního ovzduší situace v roce 2012 opět mírně zlepšila, přetrvává dlouhodobý trend. Kvalita ovzduší je, při víceméně stabilizované emisní zátěži, významněji ovlivňována meteorologickými podmínkami s vyšší četností excesů a rychlých změn počasí zahrnujících dlouhodobější suchá období vysokých teplot, krátká období intenzivních srážek či zimní inverzní situace až plošného charakteru. V roce 2012 byly imisní limity překračovány u suspendovaných částic frakce PM10, NO2 a benzo[a]pyrenu (PAU). V pražské aglomeraci významnou, i když ne nadlimitní, je zátěž venkovního ovzduší benzenem a suspendovanými částicemi frakce PM2,5. Hodnoty měřené na dopravně exponovaných stanicích (Legerova, Strahovský tunel, Svornosti) dlouhodobě zůstávají na zvýšené úrovni. Přes významný podíl plynofikace zůstává nezanedbatelnou, zvláště v okrajových městských částech, zátěž ovzduší z lokálních malých zdrojů, kdy jsou v Praze lokálně nalézány zvýšené, až nadlimitní hodnoty arsenu (Řeporyje) a benzo[a]pyrenu (PAU). Přitom se jedná o zdravotně nejzávažnější polutanty, u kterých navíc dochází k nejvýznamnějšímu čerpání imisního (potenciálně expozičního) limitu. Expozice obyvatel ozónu (v rozmezí 30 až 50 µg/m3/rok), oxidem uhelnatým (na úrovni 400 až 700 µg/m3/rok, kde výjimku tvoří významně dopravně exponované lokality – dopravní HOT-SPOTs) a/nebo oxidem siřičitým (3 až 5 µg/m3/rok) z venkovního ovzduší je v Praze již dlouhodobě, tedy i v roce 2012, víceméně zdravotně nevýznamná. Hodnoty ročních aritmetických průměrů oxidu dusičitého (NO2) se na pražských stanicích pohybovaly od 21 až 30 µg/m3 v méně dopravou zatížených lokalitách, přes 28 až 42 µg/m3 ročního průměru v dopravně významně zatížených lokalitách až k cca 60 µg/m3 na dopravní „hot spot“ stanici (Praha 2 Legerova). Pole zvýšených hodnot má, zvláště ve středu města, kde je vyšší hustota komunikací a dopravní infrastruktury, plošný charakter. V roce 2012 byl v pražské aglomeraci roční imisní limit (40 µg/m3) překročen na 3 stanicích, na dalších 3 stanicích se roční střední hodnoty pohybovaly mezi 35 až 40 µg/m3.

208



C3

Roční aritmetický průměr koncentrací suspendovaných částic frakce PM10 se v roce 2012 pohyboval v rozpětí od 20 do 37 µg/m3. Kritérium překročení ročního imisního limitu (> 40 µg/m3 nebo více než 35 překročení 50 µg/m3/24 hodin za rok) bylo naplněno na 4 z 18 do hodnocení zahrnutých měřicích stanic, a to především v dopravně zatížených lokalitách (Legerova ulice, Průmyslová ul.). Překročení ročního limitu, a to nejenom v Praze, způsobuje právě vyšší četnost překračování 24 hodinových imisních limitů. Přitom je prokázáno, že krátkodobě zvýšené denní koncentrace suspendovaných částic PM10 způsobují nárůst celkové nemocnosti i úmrtnosti, zejména na onemocnění srdce a cév, zvýšení kojenecké úmrtnosti, zvýšení výskytu kašle a ztíženého dýchání, zejména u astmatiků. Mezi prokázané účinky dlouhodobě zvýšených koncentrací patří snížení plicních funkcí u dětí i dospělých, zvýšení nemocnosti na onemocnění dýchacího ústrojí a výskytu symptomů chronického zánětu průdušek, zkrácení délky života zejména z důvodu vyšší úmrtnosti na choroby srdce a cév, a pravděpodobně i na rakovinu plic. Na základě hodnocení vlivu znečištěného ovzduší na zdraví obyvatel Prahy lze odhadovat, že znečištění suspendovanými částicemi frakce PM10 přispívá ke zvýšení výskytu příznaků zánětu průdušek a dalších respiračních symptomů u dětí. Odhad podílu předčasně zemřelých v důsledku znečištění ovzduší suspendovanými částicemi PM10 (při střední „pražské“ hodnotě 26,9 µg/m3, po vyloučení zemřelých na vnější příčiny) představuje v Praze více než 6 %, což odpovídá přibližně 700 osobám. Těkavé organické látky (VOC) zastoupené benzenem (roční průměry na úrovni ≈ 1 µg/m3/rok) nepředstavují v pražském ovzduší zásadní zdravotní problém, význam vlivu liniových zdrojů ale potvrzuje přibližně dvojnásobné navýšení proti republikovému pozadí (0,4 µg/m3/rok). Hmotnostní koncentrace vybraných polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU), byly v roce 2012 hodnoceny na dvou pražských stanicích (dopravně a lokálními topeništi zatížená stanice v Praze 10 v areálu SZÚ a městská pozaďová stanice v Praze 4 v Libuši). Monitorována je směs látek významná z hlediska potenciálního zdravotního rizika. Roční průměrné koncentrace benzo[a]pyrenu byly v roce 2012 srovnatelné s rokem 2010 a 2011 (aritmetický průměr 0,9 až 1,2 ng/m3), hodnota imisního limitu 1 ng/m3 byla přesto na městské stanici v Praze 4 v Libuši překročena. Referenční roční koncentrace stanovená SZÚ pro benzo[a]antracen (10 ng/m3) byla naplněna v rozsahu 14 až 16 %. Porovnáním potenciálního karcinogenního účinku (IARC, WHO) zjištěných koncentrací různých zástupců měřené směsi polycyklických aromatických uhlovodíků se zdravotní závažností jednoho z nejtoxičtějších a nejlépe prozkoumaných karcinogenních PAU – benzo[a]pyrenu (BaP), lze vyjádřit karcinogenní potenciál směsi v ovzduší pomocí toxického ekvivalentu (TEQ BaP). Karcinogenní potenciál PAU spočtený pro pražské stanice je dlouhodobě přibližně dvojnásobný proti hodnotě stanovené na pozaďové stanici EMEP v Košeticích (1,33 až 1,8 proti 1,05 ng/m3). Zároveň je srovnatelný s hodnotami nalézanými na ostatních městských stanicích v ČR a je až řádově nižší než na stanicích v průmyslové Ostravsko-karvinské oblasti Moravskoslezského kraje. Úroveň znečištění ovzduší těžkými kovy v období 1995 až 2012 je dlouhodobě, snad až na hodnoty arzenu v některých okrajových částech města a postupný pokles hodnot niklu stabilní bez významnějších výkyvů. Dobrá shoda hodnot ročního aritmetického a geometrického průměru u chrómu, manganu, niklu, kadmia a olova svědčí o relativní stabilitě a homogenitě měřených imisních hodnot. Specifickým případem je vývoj plnění ročního imisního limitu pro arzen, který indikuje v lokalitách s majoritním zastoupením domácích topenišť přetrvávající význam spalování fosilních paliv, viz roční střední hodnota na stanici v Praze 5 v Řeporyjích, kde hodnota 4,4 ng As/m3/rok dosáhla téměř 80 % stanoveného imisního limitu (IL = 6 ng/m3/rok). Teoretické zvýšení pravděpodobnosti vzniku nádorového onemocnění v důsledku expozice karcinogenním látkám v pražském ovzduší bylo hodnoceno pro celoživotní expozici arzenu, niklu, benzenu a polycyklickým aromatickým uhlovodíkům. Odhad zvýšení individuálního karcinogenního rizika v důsledku znečištění ovzduší v pražské aglomeraci v roce 2012 se pohyboval okolo 1 × 10-4 (cca 10 případů na 100 000 obyvatel) pro celoživotní expozici této koncentrační hladině (70 let). Největší příspěvek k riziku představuje expozice benzo[a] pyrenu (přibližně 90 % podíl na celkovém karcinogenním riziku). Pro celkový počet obyvatel Prahy (1 246 780 – střední hodnota v roce 2012) lze toto riziko vyjádřit jako pravděpodobné zvýšení počtu nádorových onemocnění v důsledku znečištění ovzduší, shodně s rokem 2011, hodnotou 1,8 případů za rok.


209

C3


Obr. C3.1: Srovnání rozpětí teoretického odhadu pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění z přívodu arzenu, niklu, benzenu a benzo[a]pyrenu z venkovního ovzduší v Praze, 2012

As

Ni

benzen

BaP 1,00E-07

1,00E-06

1,00E-05

1,00E-04

AVG Praha

AVG ČR

pozadí ČR

As

2,81E-06

3,05E-06

1,44E-06

Ni

2,39E-07

4,71E-07

1,86E-07

benzen

5,46E-06

1,00E-05

2,53E-06

BaP

9,05E-05

1,85E-04

5,13E-05

1,00E-03 Zdroj: SZÚ

C3.2 KVALITA PITNÉ VODY Podle zákona o ochraně veřejného zdraví musí každý výrobce a distributor pitné vody kontrolovat pravidelně její kvalitu. Další kontroly pak provádějí krajské hygienické stanice v rámci nezávislého dozoru. Všechny výsledky z kontrol jsou povinně zasílány do centrální databáze jakosti vody. Na tomto principu je samozřejmě také sledována kvalita pitné vody v distribučních sítích veřejného vodovodu v Praze, včetně malých vodovodů v okrajových částech hlavního města. Kontrola je zaměřena na jakost vody „na kohoutku“ u spotřebitele. Jakost dodávané pitné vody je hodnocena podle platného znění vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/2004 Sb. V roce 2012 bylo v rámci kontrol v Praze získáno celkem 54 211 výsledků (hodnot) ukazatelů jakosti pitné vody, z toho 52 384 (97 %) od provozovatelů a 1 827 (3 %) od hygienické služby v rámci státního zdravotního dozoru. Nedodržení nejvyšší mezní hodnoty (NMH) pro zdravotně významné ukazatele bylo zjištěno ve dvou případech – jednalo se o překročení NMH u mikrobiologického ukazatele Escherichia coli (3x) a enterokoky (1x). Mezní hodnota (MH) organoleptických ukazatelů jakosti pitné vody, kam řadíme pach, chuť, barvu a zákal, nebyla dodržena v 17 nálezech, a dále došlo k 46 případům překročení MH ukazatele železo, 2x konduktivita, 1x celkové organický uhlík a 1x chloridy. Z mikrobiologických ukazatelů bylo nalezeno 217 překročení limitní hodnoty (13 x koliformní bakterie, 129 x počet kolonii při 22°C , 74 x počet kolonii pří 36°C, a 1 x živé organismy). U těch kontaminantů, které mají stanoven přijatelný, či tolerovatelný expoziční limit bylo provedeno hodnocení zátěže obyvatelstva z konzumace pitné vody. Při hodnocení se vycházelo z předpokladu, že každý občan vypije denně v průměru 1 litr pitné vody ze sítě veřejného zásobování. V čerpání celkového přijatelného či tolerovatelného přívodu škodlivin pitím pitné vody z vodovodu jednoznačně dominuje expozice dusičnanům. Ta v letech 2011 i 2012 dosahovala pro pražského obyvatele zhruba 10 % denního přijatelného přívodu. Expozice ostatním škodlivinám byla v obou letech na velmi nízké úrovni (obr. C3.2).

210



C3

Obr. C3.2: Procento čerpání celkového expozičního limitu pro jednotlivé škodliviny pitím pitné vody z vodovodu, Praha, 2012 chloroform selen arsen olovo rtuť dusitany chlorethen (vinylchlorid) nikl kadmium mangan hliník měď 0

0,2

0,4

0,6

0,8

1

[% čerpání]

Zdroj: SZÚ

V rámci studie zdravotního stavu a životního stylu HELEN SZÚ bylo hodnoceno, jaké zdroje pitné vody používají obyvatelé měst ČR. Ve sledované městské části Praze 10 v posledních letech významně stouplo procento osob používajících jako zdroj pitné vody veřejný vodovod, a to ze 74 % v roce 2002 na 90 % v roce 2010. Současně klesal podíl osob, které jako zdroj pitné vody používají mimo jiné balenou pitnou vodu: v roce 2002 to bylo 61 % osob, v roce 2005 64 % a v roce 2010 pouze 43 % osob.

C3.3 REKREAČNÍ VODY Kvalita koupacích vod je v průběhu celé koupací sezóny sledována v Praze na čtyřech přírodních koupalištích. O všechna koupaliště se stará (o čistotu, hygienické zázemí, pravidelné laboratorní odběry koupací vody, atd.) provozovatel, který zároveň vybírá na koupaliště vstupné. Koupaliště na rybníku Šeberák mělo po celou koupací sezónu 2012 kvalitu vody poměrně dobrou – nejhůře hodnocenou jako zhoršená jakost vody, která byla způsobena rozmnožením sinic ve vodě. Rybník Motol je z dlouhodobého hlediska kvality vody vhodný ke koupání, ačkoliv i tam se vyskytují ojedinělé zvýšené nálezy sinic. Voda byla v koupací sezóně 2012 nejhůře hodnocena pouze jako zdravotně nezávadná se zhoršenými smyslově postižitelnými vlastnostmi. Kvalita koupací vody v nádrži Džbán byla po celou koupací sezónu 2012 stálá – kvalita vody byla hodnocena stupněm 2. Hostivařská nádrž byla v roce 2012 poprvé napuštěna po odtěžení sedimentu, které na nádrži probíhalo v letech 2010 až 2011. Kvalita vody byla do srpna velmi dobrá (hodnocena stupněm 1), i když se zde na počátku koupací sezóny vyskytovaly v hojné míře zelené vláknité řasy (obr. C3.3 a obr. C3.4). Novinkou koupací sezóny 2012 byla instalace informačních tabulí na jednotlivých koupalištích, což je nová povinnost daná zákonem o ochraně veřejného zdraví. Tabule zřizuje a o aktuálnost informací na nich se stará Hygienická stanice hlavního města Prahy. Jsou na nich umístěny údaje o faktorech ovlivňujících kvalitu vody na koupališti, a také hodnocení kvality vody, obvykle však pouze za předcházející sezóny (obr. C3.5). Aktuální informace o kvalitě vody v průběhu koupací sezóny lze nalézt na webových stránkách Hygienické stanice hlavního města Prahy – http://www.hygpraha.cz (rubrika Přírodní koupaliště).


211

C3


Tab. C3.2: Souhrnné hodnocení pražských přírodních koupališť v roce 2012 podle vyhlášky č. 238/2011 Sb. o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch Koupaliště ve volné přírodě

Týden roku 2011 17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

32

33

34

35

Šeberák Motol Džbán Hostivař Voda vhodná ke koupání / Water suitable for bathing Voda vhodná ke koupání se zhoršenými smyslově postižitelnými vlastnostmi / Water suitable for bathing with impaired sensory properties Zhoršená jakost vody / Deteriorated water quality Voda nevhodná ke koupání / Water non-suitable for bathing Voda nebezpečná ke koupání / Water dangerous for bathing

Zdroj: SZÚ

Respondenti studie HELEN z Prahy 10 hodnotili kvalitu koupacích vod v roce 2010. Jako bezproblémovou ji hodnotilo 61 % osob, 26 % osob mělo neutrální názor a pouze 12 % osob považovalo kvalitu koupacích vod za problém. V celé České republice bylo nespokojeno s kvalitou koupacích vod 13 % osob (v jednotlivých městech od 4 do 42 procent). Ve volném čase se chodí často koupat 9 % respondentů z Prahy 10, 34 % chodí občas a 29 % výjimečně; vůbec se nechodí koupat 29 %. Tato čísla odpovídají celorepublikovému průměru. Z osob, které se chodí koupat, jich 12 % alespoň někdy využívá vlastní bazén, 52 % přírodní koupaliště a 66 % veřejné bazény. Obr. C3.3: Koupaliště na Hostivařské nádrži 20. 8. 2012 (nejteplejší den roku)

Zdroj: SZÚ

212



C3

Obr. C3.4: Vláknité zelené řasy, které se rozmnožily v Hostivařské nádrži počátkem sezóny (krátce po napuštění nádrže)

Zdroj: SZÚ

Obr.C3.5: Informační tabule umístěná těsně za branou na koupališti na Hostivařské nádrži. Tabulemi jsou od roku 2012 povinně vybaveny všechny přírodní koupaliště, kde se koupe velký počet osob

Zdroj: SZÚ


213

C3


C3.4 HLUK V současnosti patří hluk k nejrozšířenějším škodlivinám životního i pracovního prostředí. Za hluk je považován každý nechtěný zvuk, který má rušivý nebo obtěžující charakter, nebo který má škodlivé účinky na lidské zdraví. Dlouhodobé působení hluku může vést k poškození sluchu a zvyšovat riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění, např. vysokého krevního tlaku a ischemické choroby srdeční. Za nepříznivý zdravotní účinek je považováno také rušení spánku hlukem, které vede k neklidu při spaní (zvýšeným spánkovým pohybům), probouzení se a pocitům zhoršené kvality spánku a užívání léků na spaní. Hluk působí negativně i na výkonnost člověka především v oblasti duševní práce. U dětí bylo prokázáno nepříznivé působení hluku z letecké dopravy na učení. K účinkům hluku na kvalitu života a životní pohodu patří také obtěžování, které může vést až k rozvoji chronické stresové reakce a přispět tak ke vzniku civilizačních onemocnění. Monitorování zdravotních důsledků a rušivých účinků hluku probíhá v současnosti v devíti městech ČR, v každém z nich ve dvou lokalitách. Pravidelné měření hluku je doplňováno dotazníkovým šetřením zaměřeným na obtěžování a rušení hlukem. V Praze jsou do systému monitorování zařazeny lokality Koněvova ul. a ul. Pod Lipami na Praze 3. Obr. C3.6 Měřicí místo v ulici Pod Lipami v Praze 3

Zdroj: Mapy.cz, * meřicí místo

Ulice Pod Lipami (obr. C3.6) je méně frekventovaná jednosměrná ulice, bez MHD. Při sčítání dopravy v roce 2011 byl zjištěn průjezd necelých 1 500 vozidel za 24 hodin ve všední den (z toho 55 vozidel byla nákladní auta a autobusy). Zdrojem hluku v této lokalitě může být i doprava na velmi frekventované Koněvově ulici, která je vzdálená cca 100 m vzdušnou čarou. Hlučnost v lokalitě Pod Lipami je dlouhodobě stabilní, hlukový ukazatel Ldvn (hlukový ukazatel pro celodenní obtěžování hlukem podle vyhlášky č. 253/2006) se pohybuje v rozmezí 49 až 53 dB, pouze v roce 2006 došlo k výkyvu (Ldvn = 57 dB); tento nárůst pravděpodobně souvisel se stavební činností v lokalitě. Při posledním měření v roce 2011 byl v této lokalitě zjištěn hluk vyjádřený hlukovým ukazatelem Ldvn 51 dB. Na jaře roku 2013 proběhlo v této lokalitě dotazníkové šetření, kterého se zúčastnilo 156 osob. Ve srovnání s předchozím šetřením v roce 2007 bylo méně osob obtěžováno hlukem doma během dne (11 % osob), a méně osob také uvádělo rušení spánku hlukem v noci (8 % osob), a to o 11 a o 5 procentních bodů méně než v roce 2007 (obr. C3.7). Tento pokles podílu hlukem rušených osob je projevem snížení hlučnosti lokality v porovnání s rokem 2006, kdy zde probíhali rozsáhlejší stavební práce (opravy fasád).

214



C3

obtěžování během dne

rušení spánku

Obr. C3.7 Podíl obtěžovaných a rušených osob hlukem v letech 2007 a 2013, ulice Pod Lipami, Praha 3 2007

36

37

2013

52

2007

% osob

28

20

2013

38

11

42

20%

vůbec ne

12

20

33 0%

8

15

15

40% 2

60%

3

3 2

3 41

4

5

8

4 2

80%

4

5

100% silně Zdroj: SZÚ

Nejčastější příčinou obtěžování obyvatel této lokality během dne byla automobilová osobní doprava (15 % obtěžovaných osob) a nákladní doprava (16 %), sousedský hluk (15 %) a sirény vozů záchranné služby (12 %), viz obr. C3.8. V porovnání s rokem 2007 významně klesl podíl osob rušených stavební činností, a to z 19 na 9 % obtěžovaných. Nejčastějšími vnějšími důvody rušení spánku hlukem byla automobilová doprava (10 %), sirény vozů záchranné služby a sousedský hluk (shodně 8 % osob). Obr. C3.8. Podíl obtěžovaných a rušených osob hlukem podle zdroje hluku, ulice Pod Lipami, Praha 3, 2013 10

osobní automobily

15

6

nákladní auta, kamióny

16

5

motocykly a mopedy

8

4 4

autobusy nebo trolejbusy

6

letecká doprava

rušení spánku

10 8

sirény vozů záchranné služby

obtěžování přes den

12

2 2

hluk z restaurací a kulturních zařízení

4

hluk ze stavební činnosti

9 8

sousedský hluk 8

technické zařízení v domě

15 9 12

chrápání partnera 0

5

10 % osob

15

20

Zdroj: SZÚ


215

C3


C3.5 BIOLOGICKÝ MONITORING ČLOVĚKA V období 2011 – 2012 se Česká republika zúčastnila mezinárodní studie s názvem DEMOCOPHES, jejímž cílem bylo použít jednotné metodické postupy pro sledování obsahu vybraných škodlivých látek z prostředí v moči a vlasech městské i venkovské populace každého státu a porovnat tak výsledky v rámci 17ti účastnících se evropských zemí. Městskou populaci representovalo v Praze 60 dětí ve věku 6-11 let a jejich matky, venkovskou populaci pak stejný počet respondentů z oblasti Liberecka. Byly sledovány čtyři biomarkery reprezentující různé typy environmentálních stresorů a odpovídající současným mezinárodním trendům: kadmium, kotinin a metabolity ftalátů analyzované v moči a rtuť analyzovaná ve vlasech. Kadmium patří mezi těžké kovy. Jeho hlavními nežádoucími účinky je karcinogenita a nefrotoxicita, kadmium také ovlivňuje metabolismus vápníku a zvyšuje riziko osteoporózy. Zdrojem přívodu kadmia je jednak expozice tabákovému kouři a také některé potravní komodity, např. brambory, běžné i jemné pečivo, mouka či vnitřnosti. Zátěž kadmiem se mezi evropskými dětmi výrazně nelišila; koncentrace u české populace vykazovaly hodnoty mírně nad celkovou průměrnou hodnotou všech zúčastněných států. Zjištěné hodnoty v moči dětí ani matek nepřesahovaly zdravotně významné mezní hodnoty. Metabolity ftalátů byly u české populace sledovány vůbec poprvé. Ftaláty obecně patří mezi chemické látky se schopností porušovat hormonální rovnováhu (endokrinní modulátory/disruptory). Jsou používány při výrobě měkčených plastů a vzhledem k jejich širokému použití jsou v prostředí prakticky všudypřítomné. Ftaláty v organismu se sice poměrně rychle metabolizují, nicméně populace je jim vystavena prakticky nepřetržitě. Dosud byl stanoven pouze jediný zdravotně významný limit a to pro součet dvou metabolitů diethylhexylftalátu (DEHP). Tento limit nebyl u české skupiny překročen s výjimkou hraničního zvýšení u jednoho dítěte z Liberecka. Ve shodě s ostatními státy byly hladiny metabolitů ftalátů vyšší u dětí než u jejich matek. Vyšší hodnoty metabolitů DEHP byly zjištěny u chlapců než u dívek a u mladších dětí než u starších. V rámci mezinárodního porovnání měly české děti i jejich matky o něco vyšší hodnoty než byl průměr zúčastněných zemí. Obsah rtuti byl analyzován ve vlasech. V nich převažuje organická forma rtuti (methylrtuť), která se svými neurotoxickými účinky má největší význam pro běžnou populaci. Cílovým orgánem pro působení rtuti v organismu je mozek. Methylrtuť prochází placentární bariérou a při vysoké expozici může nepříznivě ovlivnit vývoj mozku u vyvíjejícího se plodu. Hlavním zdrojem expozice běžné populace jsou mořské, zejména dravé a dlouho žijící ryby a mořské plody. Hladina rtuti ve vlasech sledované české populace byla až 10x nižší než zdravotně významný limit; hladiny pražské populace byly o něco vyšší než u populace liberecké. Ve srovnání s dalšími zúčastněnými zeměmi se výsledky českých dětí i jejich matek umístily výrazně pod evropským průměrem. Ačkoliv je konzumace ryb (zejména dravých) považována za významný expoziční zdroj organické formě rtuti, prokázané hladiny rtuti u sledované populace České republiky jsou ve srovnání s evropským průměrem výrazně nižší. Zjištěné výsledky proto neznamenají nutnost omezení konzumace ryb; naopak pro populaci ČR převažují pozitiva plynoucí z konzumace ryb (obsah omega-3 mastných kyselin, vysoce biologicky hodnotných bílkovin a dalších látek, jako je např. jód nebo vitamin D). Kotinin je metabolit nikotinu zařazený do této studie jako biomarker expozice dětí pasivnímu kouření. Expozice tabákovému kouři je považována za stejně negativní faktor jako aktivní kuřáctví; tabákový kouř je řazen mezi prokázaný karcinogen pro člověka. Výsledky studie s hladinou kotininu u českých dětí na třetí nejvyšší příčce zúčastněných evropských zemí poukázaly na závažný problém expozice českých dětí tabákovému kouři z prostředí. Ve srovnání s pražskými dětmi byly o něco vyšší hladiny kotininu zjištěny u dětí z venkovské oblasti. Problematice pasivního kouření dětí a jeho omezení je proto třeba věnovat zvýšenou pozornost.

216


BIOLOGICKÉ FAKTORY

C4

C4 BIOLOGICKÉ FAKTORY C4.1 SLEDOVÁNÍ VÝSKYTU PŮVODCŮ NÁKAZ V KLÍŠŤATECH V roce 2012 pokračovalo monitorování aktuální promořenosti klíšťat původci nákaz Lymeské borreliozy a Klíšťové meningoencefalitidy v dlouhodobě sledovaných lokalitách na území hlavního města Prahy s cílem sledovat aktivitu klíšťat v tzv. přírodních ohniscích nákazy v podmínkách hlavního města Prahy. Sběr klíšťat byl prováděn vlajkováním ve sledovaných lokalitách pracovníky Hygienické stanice hlavního města Prahy – ústředí, oddělení epidemiologie – DDD protiepidemického odboru Hygienické stanice hlavního města Prahy, ve spolupráci s pracovníky poboček Hygienické stanice – Centrum, Jih, Západ, Severozápad a Sever. Vyšetření byla prováděna Národní referenční laboratoří pro Lymeskou borreliozu SZÚ Praha a Národní referenční laboratoří pro arboviry Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě, k průkazu viru Klíšťové meningoencefalitidy. Biologický vývoj klíšťat je ovlivňován nestálými klimatickými podmínkami, zejména v letních měsících. Počasí po celou dobu odchytu se pohybovalo od zataženého s přeháňkami až do jasného počasí, s velkými rozdíly venkovních teplot (od 10 °C do 29°C). Do laboratoří se předala k vyšetření na Klíšťovou meningoencefalitidu a Lymeskou borreliozu klíšťata všech vývojových stadií. Promořenost klíšťat původcem Lymeské borreliozy je v průměru 14,18%. Výsledky vyšetření na přítomnost viru Klíšťové meningoencefalitidy prokázaly pozitivitu pouze v lokalitě Praha 4, Kunratický les – U Václava IV., pozitivita samců činila 25,90%. O pozitivitě byla neprodleně informována pobočka pro Prahu 4-Jih. Výsledky dlouhodobého sledování výskytu klíšťat na území hlavního města Prahy stále ukazují na nezbytnost dodržování preventivních opatření (očkování, používání repetentů, včasné odstranění klíštěte a dezinfekce místa přisátí klíštěte, vhodné oblečení) při návštěvě v přírodě. Očkování proti Klíšťové meningoencefalitidě provádí očkovací centra, Zdravotní ústavy nebo praktičtí lékaři, nejčastěji v podzimním období, které je nejvhodnější pro aplikaci první dávky této vakcíny. „Očkovací centra“ nabízejí aplikaci celoročně. Průběžné informace jsou k dispozici na webových stránkách Hygienické stanice hlavního města Prahy, http://www.hygpraha.cz, sekce odborné informace, kolonka epidemiologie. Tab. C4.1: Promořenost klíšťat původcem Lymeské borreliózy v roce 2012 na lokalitách sledovaných HS hl. m. Prahy Lokalita

Datum

9, Klánovický les

14. 5. 2012

4, Točná

14. 5. 2012

4, Kunratický les, U Labutě

16. 5. 2012

9, Satalická obora

21. 5. 2012

4, Kunratický les, U Václava IV.

21. 5. 2012

5, Prokopské údolí

22. 5. 2012

4, Kunratický les, Globus

23. 5. 2012

4, Modřanská, rokle, sever za Billou

12. 6. 2012

4, Kunratický les, Chodov

13. 6. 2012

9, Ďáblický háj

20. 6. 2012

6, Divoká Šárka

25. 6. 2012

Samice

Samci

Nymfy

Celkem

14

16

17

47

1 poz

7 poz

neg

17%

2

6

41

49

neg

neg

4 poz

8,16%

5

4

42

51

neg

1 poz

12 poz

25,50%

7

7

25

39

3 poz

neg

neg

7,70%

12

5

21

38

1 poz

neg

neg

2,60%

14

26

11

51

4 poz

2 poz

neg

11,80%

3

6

30

39

1 poz

1 poz

1poz

7,70%

19

17

14

50

3 poz

6 poz

neg

18%

9

2

29

40

neg

neg

1 poz

2,50%

10

13

7

30

2 poz

5 poz

2 poz

30%

4

8

8

20

3 poz

1 poz

1 poz

25%

Vysvětlivky: neg / poz = negativní / pozitivní na původce Lymeské borreliozy Zdroj: HS HMP


217

C4

BIOLOGICKÉ FAKTORY

Tab. C4.2: Promořenost klíšťat původcem klíšťové meningoencefalitidy v roce 2012 na lokalitách sledovaných HS hl. m. Prahy Lokalita 9, Klánovický les 4, Točná

Datum

Samice

Samci

Nymfy

Celkem

14.5.2012

10

20

25

55

výsledky

neg

neg

neg

14.5.2012

6

8

40

výsledky

neg

neg

neg

54

4, Kunratický les, U Labutě

16.5.2012

6

13

46

výsledky

neg

neg

neg

65

4, Kunratický les, U Václava IV.

21.5.2012

15

14

25

54

výsledky

neg

14 poz

neg

25,90%

22.5.2012

14

16

3

33

výsledky

neg

neg

neg

4, Kunratický les, Globus

23.5.2012

11

9

32

výsledky

neg

neg

neg

4, Modřanská rokle, sever za Billou

12.6.2012

14

7

14

výsledky

neg

neg

neg

4, Kunratický les, Chodov

13.6.2012

8

9

22

výsledky

neg

neg

neg

25.6.2012

6

2

8

výsledky

neg

neg

neg

5, Prokopské údolí

6, Divoká Šárka

52 35 39 16

Vysvětlivky: neg / poz = negativní / pozitivní na virus klíšťové meningoencefalitidy Zdroj: HS HMP

C4.2 PYLOVÝ MONITORING V ROCE 2012 Na pražské stanici Praha (areál SZÚ, Šrobárova 48, Vinohrady, Praha 10) v roce 2012 probíhalo sledování pylových alergenů od začátku března do poloviny října. Z vyhodnocení dlouhodobých trendů je zřejmé, že pylová sezóna začíná obvykle koncem února, kulminuje v dubnu až v květnu a doznívá na přelomu září a října v závislosti na počasí. Výskyt silně alergenních pylů má dvě maxima. První, v období květu olše, lísky a následně břízy, obvykle začíná v únoru a končí v první polovině května. Druhé, rozvleklejší období, zahrnuje postupně na sebe navazující vývin pylů trav, kopřivy a pelyňku a trvá obvykle od května do konce září. I podle typického zastoupení jednotlivých druhů pylů lze pylovou sezónu dělit na období. Pro jarní období je typický výskyt pylových zrn kvetoucích dřevin, kdy pyl lísky (Corylus) a olše (Alnus) je významným alergenem a způsobuje první pylové alergické potíže. V roce 2012 nebyl ale počet jejich pylových zrn v ovzduší v porovnání s předchozím rokem nijak dramatický (příčinou mohou být meteorologické podmínky, kdy se hlavní část pylových zrn do ovzduší uvolnila již v období ledna až února), nejvyšší počty se vyskytovaly ve 12. kalendářním týdnu. Z ostatních dřevin kulminoval ve 12 týdnu i středně alergenní tis (Taxus), kdy počet zrn dosáhl i 165/den a nalézán byl v ovzduší až do 18. týdne. Od poloviny března se objevovala pylová zrna dalšího alergenu, jasanu (Fraxinus), s kulminací ve 13. a 14. týdnu, zrna se v ovzduší vyskytovala až do začátku května. U vrby (Salix) s výskytem od 12. do 17. týdne, nebyl počet nacházených pylových zrn velký. Habr (Carpinus) začal kvést později, až začátkem dubna, jeho pylová zrna jsme v relativně nízkém počtu nacházeli od 15. do 17. týdne. Od 15. týdne byla v ovzduší i zrna dubu (Quercus), s kulminací v týdnech 17 a 18. V tomto období byla v ovzduší nalezena pylová zrna dalších dřevin, např. topolu (Populus), jilmu (Ulmus), javoru (Acer). Nejvýznamnějším jarním alergenem je pyl břízy (Betula). První pylová zrna se objevila ve 12. kalendářním týdnu a byla v ovzduší až do 19. týdne (polovina května), vysoký počet zrn se vyskytoval celý duben, množství dosahovala několik stovek na den. Vrcholem pak byl 17. týden s maximálním počtem 726 zrn/24 hod (Obr. C4.1).

218


BIOLOGICKÉ FAKTORY

C4

Obr. C4.1 Výskyt pylových zrn dřevin, 2012

Pylová sezóna 2012 dřeviny I.

měsíc týden

bříza (Betula)

3500

olše(Alnus)

3000

tis (Taxus)

400

2500

borovice (Pinus)

2000 1500

200

tis, olše

množství zrn na

4000

borovice, bříza

600

1000 500

0

0

10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 III.

IV.

V. Zdroj: SZÚ

Koncem dubna (17. kalendářní týden) rozkvetly jehličnany, smrk (Picea) a borovice (Pinus), kulminace nastala v květnu, kdy počet pylových zrn borovice byl ve stovkách zrn na den (např. 11. 5. to bylo až 772/24 hod); v ovzduší se pak nacházel až do 23. týdne. Pyl těchto dřevin sice není významným alergenem, ale ve velkém množství může potíže vyvolat. Nejvýznamnějším alergenem je v pozdně jarním období pyl trav – lipnicovitých (Poaceae). V roce 2012 začaly trávy kvést v 19. týdnu, nejvíce pylových zrn bylo nalezeno v týdnech 20. až 27, jejich počet byl srovnatelný s minulými roky. Ve 20 týdnu se dále objevil pyl šťovíku (Rumex), jitrocele (Plantago) a bezu (Sambucus). Zatímco šťovík může působit potíže spíše v kombinaci s trávou a jitrocel patří mezi středně alergenní rostliny; u pylu bezu se předpokládá, že působí alergické problémy stále většímu počtu lidí. (Obr. C4.2). Obr. C4.2 Výskyt pylových zrn bylin (trávy, šťovík, jitrocel), 2012

jitrocel (Plantago) 50

300

200

V.

VI.

VII.

VIII.

39

38

37

36

35

34

33

32

31

30

29

28

27

26

25

24

23

22

21

0

20

100

19

měsíc týden

šť ovík (Rumex)

18

množství zrn na

trávy (Poaceae)

šťovík, jitrocel

Pylová sezóna 2012 Letní byliny I.

400

trávy

100

0

IX. Zdroj: SZÚ

Od května do začátku července se v ovzduší sporadicky vyskytovala pylová zrna řepky olejky. Začátkem června (23. kalendářní týden) se objevila první zrna kopřivy (Urtica); její pyl se řadí mezi méně až středně významné alergeny, potíže může vyvolat až při velmi vysoké koncentraci v ovzduší. Pylová sezona kopřivy vrcholí v červenci a srpnu a tak tomu bylo i v loňském roce v Praze. V celém letním období (červenec, srpen, začátek září) se v ovzduší nacházel zejména pyl bylin a plevelných rostlin. Mezi nimi nejvýznamnější alergen tohoto období pelyněk (Artemisia), s kulminací v 31. až 33. týdnu. Od poloviny srpna do začátku září byla v ovzduší pylová zrna dalšího agresivního alergenu, a sice ambrózie (Ambrosia). Jejich počet ale nepřesáhl 2 zrna/ 24 hod. V období podzimním, tj. ve druhé polovině září a v říjnu, se pylová zrna vyskytovala už jen sporadicky. Bylo možné nalézt jitrocel, trávy a kopřivu (obr. C4.3).)


219

C4

BIOLOGICKÉ FAKTORY

Pylová sezóna 2012 Letní byliny II.

300

30

pelyněk (Artemisia)

ambrózie (Ambrozia) merlíkovité (Chenopodiacae)

200

25 20 15

množství zrn na 100 m3/týden pelyněk

10 5

0

měsíc týden

merlíkovité, ambrózie

Obr. C4.3 Výskyt pylových zrn bylin (pelyněk, ambrózie), 2012

27

28

29

30

31

32

VII.

33

34

35

VIII.

36

37

38

39

IX.

40

0

X. Zdroj: SZÚ

Samostatnou a významnou kapitolou jsou ovšem plísně, způsobující mnohé alergické reakce. Spóry rodů Cladosporium, Alternaria, Epicoccum, Stemphylium, Polythrincium a Helminthosporium byly v ovzduší nalézány od začátku května až do konce pylové sezóny a to v poměrně vysokém množství, kdy, v závislosti na aktuálních meteorologických podmínkách, jejich počty dosahovaly i několika tisíc / 24 hod (obr. C4.4).

měsíc týden

25000 1500 20000 15000

1000 kopřiva

10000

spory plísní 500

5000 0

10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40

množství zrn/spór na 3 m /týden

2000

30000

plísně

Pylová sezóna 2012 spóry plísní a kopřiva

kopřiva

Obr. C4.4: Výskyt spór plísní a pylových zrn kopřivy, 2012

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

0

X.

Zdroj: SZÚ

220


BIOLOGICKÉ FAKTORY

C4

Obr. C 4.5 Zastoupení alergenních pylů podle významnosti rodu, Praha 10, 2012 velmi významný rod

4500

významný rod

bříza

4000

středně významný rod

3500

[pylová zrna/m3 ]

3000

méně až středně významný rod

trávy

málo významný rod

2500

olše, líska

2000 1500

jitrocel, kopřiva, trávy

1000

kopřiva ambrozie

500 0 měsíc roku

9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

Zdroj: SZÚ

Tab. C4.3: Rozdělení rodů rostlin do skupin podle významnosti vlivu na alergie Pylová skupina

Zařazené sledované rody rostlin

Velmi významný rod

bříza, trávy, pelyněk, ambrózie

Významný rod

olše, líska, bez

Středně významný rod

vrba, habr, dub, javor, ořešák, jitrocel, šťovík, lípa, merlíkovité

Méně až středně významný rod

kopřiva, řepka olejka, topol

Málo významný rod

tis, borovice, buk, jírovec


Identifikace v grafech

221

Státní zdravotní ústav Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky ve vztahu k životnímu prostředí vznikl v roce 1994 a od té doby je nepřetržitě realizován ve vybraných městech, v nichž žije celkem přes 3,5 milionu obyvatel ČR. Představuje rozsáhlý soubor pravidelných činností zaměřených na sledování expozičních cest zdraví škodlivých látek a faktorů a na hodnocení zdravotních rizik pro obyvatele. Část měření a sběru údajů provádí hygienická služba, menším dílem jiné spolupracující organizace. Systém koordinuje a řídí Státní zdravotní ústav (SZÚ) v Praze. Podle výsledků měření stacionárních stanic v sídlech odborníci ze SZÚ hodnotí kvalitu ovzduší z hlediska možného zdravotního rizika a snaží se určit podíl polutantů na vzniku onemocnění spojených se znečištěním ovzduší. Podle odhadu SZÚ představuje například chronická expozice jemným prašným částicím v ČR každoročně ztrátu zhruba 96 000 let života v důsledku předčasné úmrtnosti a zkrácení očekávané délky života o téměř 9 měsíců. SZÚ zpracovává údaje národní databáze o kvalitě pitné vody z veřejných vodovodů a kvalitě rekreačních vod a vydává každoroční zprávy pro českou veřejnost. O frekvenci nadlimitních nálezů nebo počtu obyvatel zásobovaných vodou se zvýšeným obsahem škodlivých látek jsou zpracovávány indikátorové listy, zveřejněné na webových stránkách ústavu. Expozice zdraví škodlivým chemickým látkám je monitorována také ve zhruba 200 druzích potravin. Cílem tohoto sledování není klasická kontrola potravin, ale odhad zdravotního rizika české populace plynoucího z příjmu kontaminantů potravinami na základě skutečné spotřeby potravin. Ve své činnosti SZÚ intenzivně spolupracuje s Evropskou agenturou bezpečnosti potravin. Na internetových stránkách SZÚ je k dispozici řada odborných informací v této oblasti, jako například o nejčastějších zdrojích pesticidů v běžné stravě. Kromě monitorování hlučnosti prostředí ve spojení s šetřením obtěžování a rušení spánku obyvatel zajišťuje SZÚ také biomonitoring, sledování a hodnocení obsahu toxických kovů v krvi a moči dětí a dospělých a také chlorovaných pesticidů a polychlorovaných bifenylů v mateřském mléku prvorodiček. Poskytuje tím podklady pro hodnocení Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy, která omezuje či zakazuje výrobu a použití perzistentních organických látek. Řetěz aktivit od jednotlivých expozic člověka, přes biomonitoring - spojnici všech expozičních cest, se uzavírá hodnocením zdravotního stavu obyvatelstva. Reprezentativní šetření jsou prováděna jak u dětí, tak u dospělých středního věku, kde se již začínají projevovat různá chronická onemocnění. Zatímco u dětí je sledován výskyt alergií a respiračních onemocnění pomocí záznamů dětských lékařů, u dospělých je dotazníkovým šetřením zjišťován výskyt zdravotních obtíží a neinfekčních onemocnění, jako například ischemické choroby srdeční či cukrovky a zejména výskyt rizikových faktorů, které podporují vznik těchto onemocnění. Takovými faktory jsou např. kuřáctví, obezita nebo nedostatek pohybu, ale také určité socioekonomické podmínky. Důležité jsou postoje obyvatel, vyjádřené jejich životním stylem, stravovacími zvyklostmi, ochotou k aktivní péči o své zdraví. Opakováním dotazníkového šetření vždy po určité době je možné usuzovat, jakým směrem se vyvíjí zdravotní stav naší populace a jak se mění postoje lidí v otázkách zdraví. Výsledky monitoringu je možno nalézt na adrese http://www.szu.cz/publikace/monitoring-zdravi-a-zivotniho-prostredi. Kontakt pro objednání tištěných zpráv Systému monitorování nebo CD: SZÚ, Ústředí systému monitorování, Šrobárova 48, Praha 10, e-mail: [email protected].

C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY

Recommend Documents