Skupinová sociální práce s lidmi bez přístřeší

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA METOD SOCIÁLNÍ PRÁCE

Skupinová sociální práce s lidmi bez přístřeší BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor práce: Michal Raška Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Šobáň 2011

UNIVERSITY OF OSTRAVA FACULTY OF SOCIAL STUDIES DEPARTMENT OF SOCIAL WORK METHODS

Group Social Work with the Homeless

BACHELOR THESIS

Author: Supervisor:

Michal Raška Mgr. Tomáš Šobáň 2011

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Já, níže podepsaný student tímto čestně prohlašuji, že text mnou odevzdané závěrečné práce v písemné podobě, nebo na CD nosiči, je totožný s textem závěrečné práce vloženým v databázi DIPL2.

V Ostravě dne 15. 04. 2011

……………………………… podpis studenta

ABSTRAKT Skupinová sociální práce patří k tradičním metodám sociální práce. Osvědčuje se mnoha odborníkům pomáhajících profesí při jejich působení směrem k širokému spektru cílových skupin. Text pojednává o využitelnosti skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší. Jeho součástí je praktická část, ve které jsou popisovány zkušenosti z více než ročního praktikování této metody. Závěr pak tvoří výzkum, který mapuje její využívání v sociálních službách určených lidem bez přístřeší.

Klíčová slova: (Skupina, Bezdomovectví, Skupinová sociální práce, Nízkoprahové denní centrum, Skupinová dynamika)

ABSTRACT A group social work is a tradicional method of the social work. It is effectively used by experts in charitable professions who can use it in the direct of a wide spectrum of target groups of clients. This text deals with the possibility of the group social work with homeless people. It includes among a practical part, where I describe background of experience from more than one year long practising of this method. In the end, there is a research work detailing practical using of group social work in social services for homeless.

Keywords: (Group, Homelessness, Group social work, Drop-in Centrum, Group dynamism)

Poděkování Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Tomáši Šobáňovi za trpělivost a cenné rady. Děkuji také všem respondentům, kteří mi věnovali svůj čas. Dále pak děkuji své ženě Věrce za podporu.

Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval/a samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal/a, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

V Ostravě dne . . . . . . . . . . . . .................. (podpis)

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................ 10 1

SKUPINA, SPOLEČNOST, KOMUNITA ........................................................... 12 1.1

2

3

Bezdomovectví ................................................................................................. 13

SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE....................................................................... 15 2.1

Skupinový proces .............................................................................................. 15

2.2

Vedení skupiny ................................................................................................. 18

2.1

Rozdělení skupin............................................................................................... 19

SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE V NIZKOPRAHOVÉM DENNÍM CENTRU

RACEK (NDC) - PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................ 21

4

3.1

Nízkoprahové denní centrum Racek v Kopřivnici.............................................. 21

3.2

Struktura skupinových Posezení ........................................................................ 23

3.3

Cíle skupinových aktivit.................................................................................... 25

3.3.1

Cíle z hlediska účelu .................................................................................. 25

3.3.2

Cíle z hlediska svépomoci .......................................................................... 29

3.3.3

Cíl vzdělávací ............................................................................................ 30

3.1

Rituál na konci Posezení – inspirační karty........................................................ 31

3.2

Pravidla............................................................................................................. 32

3.3

Role pracovníků ................................................................................................ 33

DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ................................................................................. 34 4.1

Definování problému a cíle ............................................................................... 34

4.2

Orientační analýza situace ................................................................................. 34

4.3

Výzkumná otázka.............................................................................................. 35

4.4

Metoda.............................................................................................................. 35

4.5

Plán výzkumného projektu. ............................................................................... 35

4.6

Strategie sběru dat ............................................................................................. 35

4.7

Výběrový soubor............................................................................................... 36

4.8

Strategie analýzy dat ......................................................................................... 36

4.9

Diskuse ............................................................................................................. 41

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 43 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................... 44 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ........................................................................... 47

SEZNAM TABULEK ................................................................................................... 48 SEZNAM GRAFŮ......................................................................................................... 49 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 50 Druhá Strana ............................................................................................................... 51 Třetí Strana.................................................................................................................. 51 Čtvrtá Strana ............................................................................................................... 53 Pátá Strana .................................................................................................................. 54 Šestá Strana ................................................................................................................. 55 Sedmá Strana............................................................................................................... 56 Osmá Strana ................................................................................................................ 57

ÚVOD “Je fascinující, že funguje.“ Tuto větu pronesl Stanislav Kratochvíl (in Rieger, 2007) na

sympoziu o skupinové psychoterapii na adresu právě této metody práce s klienty a asi takto krátce by se daly také shrnout závěry odborných textů, zabývajících se skupinovými psychoterapiemi, či sociální prací. Většinou se v nich píše o léčivé síle skupiny, která vyvěrá z podpory od ostatních účastníků. Jsou to převážně klienti z pobytového, či ambulantního zařízení, nebo děti a mládež z různých organizací. Málokdy se setkáme s tím, že by někdo popsal skupinovou práci realizovanou s lidmi, jejichž problém spočívá v tom, že nemají dlouhodobě a uspokojivě nasyceny základní lidské potřeby a žijí na ulici v extrémním sociálním vyloučení. Jedním z mála je článek v časopisu Psychologie dnes. Eva Kubová v něm popsala své zkušenosti z ročního praktikování skupinové terapie s lidmi bez přístřeší. Realizovala ji pravidelně po dobu jednoho roku s klienty nízkoprahového denního centra, provozovaného obecně prospěšnou společností - Naděje. Závěry shrnuje takto: „Tito lidé nejsou nejvhodnějšími kandidáty. Úspěšnost terapie do značné míry závisí na silné motivaci a touze po změně. Něco takového bylo nutné u většiny teprve vyvolat“. (Kubová, 2009, s. 32)

Je vůbec reálné uskutečňovat skupinovou sociální práci s touto cílovou skupinou a navíc s pozitivním výsledkem? Máme se spokojit s konstatováním, že pracovat na pozitivní změně se skupinou klientů - lidí bez přístřeší je neproveditelné a nevede k žádnému cíli? Autor tohoto textu má názor právě opačný. Pracuje v nízkoprahovém denním centru a skupinovou intervenci provádí se svým týmem od jeho otevření. Ačkoliv zařízení funguje teprve rok a půl, troufá si tvrdit, že: Skupinová sociální práce je „životně“ důležitá pro kvalitní poskytování sociální služby pro lidi bez přístřeší, neboť pomáhá zajistit bezpečný prostor všem, kteří se setkávají na jeho půdě. V neposlední řadě pak přispívá k prohloubení důvěry mezi pracovníky a uživateli sociální služby. Tento text je o skupinové sociální práci s lidmi bez přístřeší. Je určen odborným týmům zabezpečujícím provoz nízkoprahových denních center, azylových domů a podobných zařízení. Má ambice podnítit odbornou diskusi a nabídnout odpověď na otázku, zda se investice do skupinové práce se zmíněnou klientelou vyplatí.

10

V první části se budeme zabývat skupinou, společností a komunitou. Podíváme se na to, co mají tyto tři pojmy společného. Pak se zaměříme na popis bezdomovectví, které je viditelným symbolem vyčleňování z těchto společenských celků. Poté bude následovat teoretická část, zaměřená na skupinovou sociální práci. Zde se budeme nejvíce zabývat skupinovým procesem. Třetí kapitola se bude věnovat praktické části. Na příkladech si ukážeme, v čem skupinová sociální práce pomáhá zvyšovat kvalitu poskytování sociální pomoci lidem bez přístřeší v nízkpoprahovém denním centru. Následovat bude výzkum, který přinese informace o tom, do jaké míry se využívá tato metoda práce s těmito klienty.

11

1 SKUPINA, SPOLEČNOST, KOMUNITA V této kapitole si řekneme co je to skupina, společnost a komunita a jaké mají tyto pojmy společné rysy. Dále se zamyslíme nad tím, v čem je pro člověka důležité být členem širšího společenství a připomeneme si pojem bezdomovectví. Hartl, Hartlová (2000, s. 541) definují skupinu takto: „Seskupení osob, které spojuje určitý znak (pohlaví, příbuzenský vztah). Lze ji dělit podle velikosti, od dvou či tří členů, přes skupiny malé, až po národ, či v krajním případě celé lidstvo“. Autoři dodávají, že zkoumané znaky

skupin jsou: „Vzájemná interakce členů, spolupráce, identifikace se skupinou, skupinové role a komunikace ve skupině“.

Podívejme se na to, co o společnosti píše Keller (2004, s. 11). „Společnost je souhrn individuí, jednajících s ohledem na jednání druhých, a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu.“ V obou výrocích můžeme nalézt podobnosti. Vždy je

důležitý vztah jednotlivých členů, jejich role a vědomí příslušnosti. Můžeme tedy konstatovat, že společnost je zároveň skupina, neboť její jednotlivé členy spojují podobné vazby. Připomeňme si ještě jeden výraz, který používáme ve spojitosti se skupinou lidí a tím je komunita. Její definice zároveň dokresluje, jak je důležité pro člověka někam patřit, být součástí většího celku: „Komunita je místo, kde člověk může získávat emocionální podporu, ocenění a praktickou pomoc v každodenním životě“. (Hartl in Matoušek, 2003, s. 253)

Žít ve skupinách je pro člověka přirozeností. Kvalitně jsme schopni existovat, jen pokud jsme členy větší skupiny, píše Havránková (in Matoušek, 2003, s. 153) a dodává, že: „V průběhu celého života procházíme různými skupinami, které mohou být uzavřené a výlučné, nebo otevřené a vzájemně se prolínající. Život ve skupině vyjadřuje základní lidskou potřebu sdílet, spoluvytvářet, dávat a brát, uskutečňovat se ve vztazích. Jen ve výjimečných případech člověk dobrovolně opouští lidské společenství, aby se ponořil do samoty – jako světec, nebo jako šílenec“.

Samota však může mít podobu různou. Nemusí jít vždy o stav člověkem vytoužený za účelem duchovní očisty a askeze. Dnešní, moderní život vyprodukoval mnoho osamocených lidí, jejichž realitou je sociální vyloučení. „Sociální vyloučení je chápáno jako nerovnost v participaci na životě společnosti, která je výsledkem nedostatku příležitostí k této participaci. (…) Na sociální vyloučení je nahlíženo jako na odraz nerovného přístupu k pěti základním zdrojům společnosti: k zaměstnání, zdravotní péči, vzdělání, bydlení a k sociální ochraně.“ (Kotýnková in Matoušek, 2005, s. 315)

12

Následující text bude o bezdomovectví, jež je považováno za krajní podobu sociálního vyloučení. Hradecký a Hradecká (1996) pak mluví o „Bezdomovectví“ jako o extrémním vyloučení ze společnosti.

1.1 Bezdomovectví Bezdomovectví je realitou současnosti. Je to viditelný stav chudoby, který je dokladem toho, kam až naše konzumní společnost vytěsnila některé její členy. Zanedbané osoby, potulující se po ulicích, prohledávající odpadní nádoby, polehávající na lavičkách v parcích, či postávající před vchody velkých supermarketů a žebrající peníze. Obraz, na který jsme si už tak nějak zvykli. Každodenní realita osob bez přístřeší je život ve stálém nebezpečí a stresu. Když nejsou uspokojivě naplněny základní lidské potřeby po delší dobu, spolehlivě se dostaví pocit beznaděje, prázdnoty a skepse. Nedostatečný přístup k prostředkům, umožňujícím osobní hygienu je navíc nebezpečím pro majoritní část obyvatel měst, z důvodu šíření infekcí. „Hlad, omezený přístup k pitné vodě, nedostatek odpočinku, nedostatek spánku, sebezničující životospráva, omezený přístup ke zdravotní péči, omezený přístup k zaměstnání a k výdělku, drobná neorganizovaná kriminalita z nouze, odpor veřejnosti, znepokojování ve spánku ze strany bezpečnostních agentur, strážníků a policistů, verbální a fyzická agrese okolí, kriminalita, i závažná, jejíž obětí se osoby spící venku stávají.“ (ČERNÁ, Dominika, et al., 2008, s. 367) To

jsou faktory, které podlamují zdraví jedinců, kteří se ocitli na ulici. Krok po kroku se člověk přizpůsobuje nastalé situaci, den ode dne je jeho návrat nereálný. „Jako adaptace na podmínky sociálního vyloučení se často vytváří specifické hodnoty a normy, mezi něž patří například důraz na přítomnost, neschopnost plánovat do budoucna, pocity beznaděje a bezmocnosti či přesvědčení, že člověk nemůže ovlivnit vlastní sociální situaci.“ (Epolis, 2005)

Pokud se zeptáme členů majority, jaký mají názor na lidi bez přístřeší, většinou se setkáme s negativními reakcemi. Vyplývá to ze dvou anket, které v letech 1993 a 1996 realizovalo občanské sdružení Naděje. Lidé bez přístřeší jsou označováni za představitele „protispolečenských proudů, je jim přisuzována asociálnost a antisociálnost.“ (Hradecký,

Hradecká, 1996, s. 10) Monitorováním bezdomovectví se v evropském měřítku zabývá mezinárodní organizace FEANTSA. V roce 2005 provedla výzkumnou studii – ETHOS se záměrem nalézt společné pojmosloví pro oblast bezdomovectví. Vychází z principu, že pojetí domova lze 13

chápat ve třech oblastech, jejichž absence může vést k bezdomovství. „Mít přiměřené bydlení, které může osoba a její rodina výlučně užívat (fyzická oblast); mít prostor pro vlastní soukromí s možností sociálních vztahů (sociální oblast); mít právní důvod k užívání (právní oblast).“ Na základě výzkumu byly určeny tyto kategorie bezdomovectví:

Bez střechy, roofless - spaní venku nebo v noclehárně. Příslušníci této kategorie zároveň spadají do skupiny zjevného bezdomovství. Bez bytu, houseless - ubytování s podporou. Převážná část tato bydlících lidí patří ke skryté populaci lidí bez přístřeší. Nejisté bydlení - bydlení v provizoriu, dočasné, pod násilím. Nevyhovující bydlení - nestandardní, nevhodné, neobyvatelné, přelidněné. (Hradecký, 2007, s. 23)

V této kapitole jsme se zaměřili na problém skupiny, společnosti a komunity. Ozřejmili si jejich společné znaky a připomenuli, že pro člověka je nezbytné, aby prožíval pospolitost s ostatními. Poté jsme si definovali stav, který je důsledkem extrémního sociálního vyloučení a vede k bezdomovectví. O skupinové sociální práci s příslušníky této subkultury bude kapitola 3 a 4.

14

2 SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE V následující kapitole si představíme metodu skupinové sociální práce a připomeneme si zásadní pojmy, které nás budou textem dále provázet. co je to skupinový proces, řekneme si o vedení skupiny a také o tom, jaké známe členění skupin dle zaměření a formy. „Skupinová práce je sociální práce s malými skupinami, jejímž cílem je zlepšení kvality života celé skupiny, nebo podpora individuálních potřeb členů skupiny (navození změny v chování rozvoj sociálních dovedností posílení sebevědomí apod.) K očekávané změně má dojít v sociálním fungování skupiny, nebo v běžném životě každého účastníka.(…)“(Hartl, Hartlová, 2000, s. 190)

Schimerlingová a Novotná (in Mahrová, Venglářová, 2008, s. 22) dále definici doplňují takto: „Ve skupině si můžeme uvědomit, že nejsme osamoceni, že stejné problémy a potíže prožívají druzí, a že společně mohou hledat a nalézat cesty vedoucí k řešení těchto problémů“.

Brown (in Mahrová, Venglářová, 2008, s. 22) říká, že za pozitivními změnami jednotlivců i celé skupiny stojí „skupinový proces“.

2.1 Skupinový proces „Je hybná síla změny. Vede ke změně a růstu jednotlivců, skupin a skrze sociální akci i ke změně širšího prostředí.“ (Middlemann a Golberg in Mahrová, Venglářová, 2008, s. 24) Tuto

hybnou sílu označujeme pojmem skupinová dynamika. Ta se skládá ze čtyř částí: skupinové koheze, komunikačních a interakčních vzorců, sociální kontroly a skupinové kultury.

Skupinová dynamika Svoboda píše, že pojmem „skupinová dynamika označujeme stav ve skupině, který popisuje kvalitu komunikace uvnitř skupiny, vztahů a interakcí. Ty totiž podléhají dynamickým změnám a výrazně ovlivňují členy skupiny.“ (Svoboda in Klíma, 2007, s. 61)

Yalom (1999, s. 63) ke skupinové dynamice dodává, že „Když je skupina vedena tak, že se její členové nemusí příliš kontrolovat, její patologie se ve skupině znovu vytvoří a projeví. V in vivo dramatu skupiny má navíc trénovaný pozorovatel jedinečnou příležitost porozumět dynamice chování každého pacienta.“

15

Kratochvíl (in Matoušek, 2003, s. 159) říká, že skupinová dynamika není jen to co se děje ve skupině mezi jejími členy, ale určitý vliv připisuje i tomu, co přichází zvenčí. Pohled pak doplňuje o další pojmy: „Do skupinové dynamiky jsou zahrnovány cíle a normy skupiny, koheze a tenze, vůdcovství, projekce minulých zkušeností a vztahů do aktuálních interakcí, tvorba podskupin, vztahy jedinců a skupiny a vývoj skupiny v čase.“

Nejdůležitější složky skupinové dynamiky jsou: Skupinová koheze – soudržnost, Komunikační a interakční vzorce, Sociální kontrola, Skupinová kultura. Skupinová koheze Tento pojem nejlépe vyjádřil Kratochvíl: „Takové to skupinové My patříme k sobě“ (Kratochvíl, 1978, s. 53)

Hartl (1993, s. 88) nám nabízí tuto formulaci: „Koheze je vlastnost skupiny definovaná jako síla, působící na členy, aby zůstaly ve skupině“.

Černá (2008) se domnívá, že pro vytvoření soudržnosti skupiny je nutná její atraktivita. Vysoká míra otevřenosti komunikace formuje pevnější vazby mezi členy. Na vytvoření koheze má také vliv počet členů. Při rozhovorech je nutné, aby každý dostal slovo, aby měl prostor ke svému vyjádření. Psychologie tuto dostředivou energii vysvětluje takto: „Vědomí, že patříme do určitého společenství, se vytváří na základě dvou perspektiv. Perspektivy „Já“ a perspektivy „My. „Člověk se rodí do světa. Od okamžiku početí vyrůstá v pospolitosti. V ní je za-počat jeho pra-dialog s prostředím a postupně se prohlubující akce-reakce a inter-akce. (…) Tvoří se tak prvotní vztah, vztah, bez něhož není existence člověka možná. Je to vztah „Já“ k „Já“. Bez tohoto vztahu, bez „Já-perspektivy“ („Jáství“), nemůže vzniknout vztah „Já“ k „Ty“, na jehož základě se utváří „Myperspektiva“. Tak se formuje budoucí život ve vzájemnosti, sdílení, odkázanosti na druhého a zároveň na odlišnosti od druhého. Konstituuje se intersubjektivita. „Jáství“ se naplňuje „Mystvím“.(Mrkvička in Rieger, 2007, s. 32)

Komunikační a interakční vzorce – „Jakýkoliv kontakt ve skupině znamená komunikaci a vzájemné ovlivňování, i když členové právě mlčí“. (Černá in Janoušková, Nedělníková, 2008, s. 214)

Dříve zmíněná otevřenost je právě kvalita, která je nevyhnutelná, chceme-li uvažovat o prospěchu pro členy skupiny. Teoretický základ profesionálům pro takovýto postoj přináší Carl R. Rogers (1998) - jeho teorie popisuje „Způsob bytí v týmu“. Ten zahrnuje co možná největší míru autenticity v prožívání tady a teď. Největším úkolem účastníků skupiny je být sebou samými“. Psychoterapie nedirektivní/rogeriánská: „Chce aktivovat předpokládané 16

vrozené pozitivní jádro lidské povahy a potlačit negativní sklony, jež jsou považovány za následky neuspokojených potřeb. Společným jmenovatelem psychických potíží je nedostatečné sebevědomí klienta. Sebevědomí může posílit terapeut, který se chová empaticky, autenticky, akceptuje klienta, zrcadlí jeho prožitky. Tím uvolňuje prostor pro jeho sebeaktualizační tendenci klienta, která mu umožňuje přiměřené společenské uplatnění. Je uplatnitelná u všech druhů klientů.“ (Hartl,

Hartlová, 2000, s. 165-166) Bandura (in Yalom 1999) k tomu dodává, že jedince lze ovlivnit, aby zvolil adaptivnější způsob chování a to tak, že pozoruje chování terapeuta. To, co si má každý účastník ze skupin odnést je „materiál“ k zamyšlení, ke změně postojů a k úpravě svého jednání i mimo skupinu. Vycházejme z prostého faktu, že: „Skupina je mikrokosmem, závěry ve skupině udělané je možno převést na vztahy v širším prostředí“. (Middlemann a Golberg in Mahrová,

Venglářová, 2008, s. 24) Sociální kontrola – s tímto pojmem se váží procesy, které mají za cíl zajistit soudržnost členů do té míry, aby skupina mohla náležitě fungovat. Této jednoty nelze dosáhnout bez konformity jejich členů. Konformní chování jedince je takové, které je v souladu s nepsanými společenskými pravidly a normami, které uznává většina. „Je podporováno různými společenskými reakcemi vůči dodržování či porušování pravidel a norem.“ (Fischer, Škoda, 2009, s. 20)

To, aby lidé mohli být k pravidlům konformní, potřebují jim rozumět. To platí jak při setkáváních v rámci skupin sociální práce, tak také mimo ni: „Lidé mají potřebu vyznat se ve světě, ve kterém se zcela bez vlastního přičinění ocitli. Není-li tato jejich potřeba přijatelně uspokojena, vznikají těžkosti s přizpůsobením se prostředí, se zvládnutí měnících se situací. Jestliže se má člověk ve světě uspokojivě orientovat, musí mít dojem, že ví, co znamenají věci, které ho obklopují, jaký význam mají události, s nimiž se setkává a jaké místo v tom všem zaujímá on sám.“ (…) „Absence odpovědí na tyto otázky člověka znejišťují, vyvolávají u něho stres, podlamují sebedůvěru, snižují ochotu zapojovat se do realizace společných cílů.“ (Keller 2004 st. 34)

Skupinová kultura – Rozličné normy všech zúčastněných se projevují také při realizaci skupinových aktivit. Opět jsme zde konfrontováni s rozdílnými pohledy na to, co je správné a co je již „za hranou“. Projevy členů skupiny lze korigovat různými způsoby, záleží na vedoucím, jaký styl vedení zvolí. Při demokratickém bude tento problém patrnější, nežli u stylu direktivního. Yalom (1999) k tomu říká, že: Při zvolení volnějšího stylu může vedoucí „odměňovat členy, kteří se obracejí na druhé tak, že přikývne, usměje se, osloví je. Stejný postup lze aplikovat na stovky dalších norem, které si přejeme posílit“.

17

2.2 Vedení skupiny To, jak se bude vyvíjet skupinový proces popsaný výše je do značné míry závislé na jejím složení. Již v této fázi má vedoucí hlavní roli, která spočívá v umění sestavit skupinu, ve které bude velká pravděpodobnost vzniku skupinové dynamiky. Navrátil (2001, s. 127) upřesňuje, že „Skupina musí být natolik homogenní, aby se zde mohla vytvořit koheze a tolik heterogenní, aby jí to zajistilo vitalitu.“ Apel na stránku kvality vedoucího vyjadřuje (Yalom, 1999, s. 148) takto: „Terapeut musí představovat odpovědnost a vhodnou zdrženlivost, stejně jako upřímnost“.

Bandura (in Yalom, 1999) uvádí, že chování terapeuta (popř. sociálního pracovníka) ovlivňuje účastníky skupinových sezení. Prokázal to v několika přísně kontrolovaných studiích. Pracovník tak napomáhá ke zvolení adaptivnějšího chování klientů (například změnou dílčího postoje k problému), nebo k uvolnění agresivity. „Terapeut může zdravému vývoji skupiny napomáhat tím, že představuje toho, kdo bez předsudků přijímá to, co je na ostatních dobré, stejně jako jejich problematické oblasti.“(Yalom, 1999, s. 147)1 Z praktických doporučení lze zmínit: Dát příležitost každému, aby se mohl svobodně vyjádřit, aby dostal prostor vyřknout svá očekávání, sumarizovat, dbát na dodržování norem, moderovat (facilitovat), „Verbalizovat to, co by lidé mohli říct, ale nejsou připraveni riskovat.“ Mít zájem o každého účastníka skupiny.

1

YALOM, Irvin D. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha : Konfrontace, 1999. 636 s. ISBN

80-86088-05-7.

18

2.1 Rozdělení skupin Podle zaměření můžeme skupiny rozdělit takto: Rekreační skupiny – jejich cílem je zajistit zábavné a pohybové aktivity. Tyto skupiny často vznikají spontánně. Skupiny zaměřené na rekreační dovednosti - řemeslné a umělecké práce. Pracovník je zde v roli poradce, instruktora. Vzdělávací skupiny – osvojení vědomostí a dovedností, výchova k rodičovství, apod. Vedoucí skupiny je obvykle profesionál, který je odborníkem na dané téma. Skupiny se mohou podobat školní třídě se značnou skupinovou interakcí, diskusí a podporou. Skupiny zaměřené na řešení problémů a rozhodování (či spolurozhodování) - zaměřené na poznání potřeb komunity a rozvoj nových sociálních programů. Sociální pracovník může fungovat jako povzbuzovatel a organizátor, stejně tak může být i účastníkem. Svépomocné skupiny - podpůrné skupiny. Typická je vzájemná pomoc a podpora zúčastněných, kteří mají podobný sociální, nebo psychologický problém. Nejznámější svépomocnou skupinou jsou Anonymní alkoholici. (Matoušek, 2001) Skupiny zaměřené na socializaci - cílem těchto skupin je rozvinout či změnit postoje a chování členů tak, aby byly co nejvíce sociálně akceptovatelné. Zaměřují se též na posílení sebevědomí a plány do budoucna. Terapeutické skupiny - jsou určeny především lidem se závažnými emocionálními či osobními problémy. Cílem je přimět členy, aby do hloubky prozkoumali své problémy a byly vytvořeny strategie řešení problémů. Vedení terapeutických skupin vyžaduje značné dovednosti v oblasti vnímání, znalosti lidského chování a skupinové dynamiky. Encounterové skupiny jsou zaměřené na to, aby byli členové, prostřednictvím poznání fungování mezilidských vztahů, schopni lépe zvládat své osobní problémy. Účelové skupiny - zmapování potřeb a problémů, vytvoření nabídky pomoci, vyzkoušení různých přístupů k řešení problémů.

Členové těchto skupin jsou podporováni, aby

přicházeli s vlastními návrhy, myšlenkami a pohledy. Úkolové skupiny jsou zakládány a formovány za účelem splnění určitých úkol či cílů. Obvykle se také po splnění zadaných úkolů rozpadnou. Příkladem takovýchto skupin mohou být správní rady nebo výbory organizací. (Zastrow in Sotorníková, 2007, s. 44-45) 19

Cíle skupin se odvíjí od jejich zaměření. K dosažení cílů pracovník využívá rozličných technik. Jsou to např.: „Hry, diskuse, experimentální cvičení a videotrénink“. (Navrátil, 2001, s. 128)

Rozdělení dle formy: Otevřená skupina – udržuje stálou velikost tím, že nahrazuje vždy členy, kteří odcházejí ze skupiny, a může mít předem daný počet setkání. Uzavřená skupina – jakmile začne, uzavře své „brány“ a nepřijímá nové členy. (Yalom, 1999) Kombinovaná – některé skupiny mívají 1-2 setkání otevřená, poté se pro nové členy uzavírají. (Nedělníková, 2004)

V této kapitole jsme si představili teoretický základ skupinové sociální práce. Největší díl, jsme věnovali části, ve které je popisován skupinový proces, neboť ten je podstatou pro zrod uzdravujících sil skupiny. Další poznatky čtenář nalezne oddílu Skupinová sociální práce s lidmi bez přístřeší.

20

3 SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE V NIZKOPRAHOVÉM DENNÍM CENTRU RACEK (NDC) - PRAKTICKÁ ČÁST V této kapitole si nejprve představíme Nízkoprahové denní centrum Racek a jeho provozovatele. Poté bude následovat popis realizace skupinových sezení, v jehož textu se zaměříme na otázku, jak tento typ intervence zvyšuje úroveň poskytování sociální služby v NDC a nakolik pomáhá při naplňování standardů kvality.

3.1 Nízkoprahové denní centrum Racek v Kopřivnici Nízkoprahové denní centrum Racek je sociální služba, která funguje na základě zákona 108/2006, o sociálních službách. Vzniklo jako praktický krok k naplnění aktivit naplánovaných v komunitním plánování v Kopřivnici. Obyvatelé obce a pracovníci zdejšího městského úřadu vnímali situaci osob bez přístřeší jako velmi vážnou. Proto dne 8. 9. 2009 schválila Rada města Kopřivnice zřízení této sociální služby. Poskytovatelem je občanské sdružení „Máš čas?“. Je to malé sdružení, které bylo zaregistrováno u Ministerstva vnitra dne 22. 2. 2002 a čítá přibližně dvacítku členů. Původně se zaměřovalo na realizování volnočasových aktivit pro děti a mládež ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, ale postupem času se členové zapojili i do řešení situace v oblasti bezdomovectví. Sdružení působí pouze v Kopřivnici. Nízkoprahové denní centrum Racek funguje od začátku roku 2010 a poskytuje ambulantní a terénní službu pro osoby bezpřístřeší. Svým klientům umožňuje vykonat osobní hygienu, je zde kuchyň, sociální šatník a počítač připojený na internetu. Samozřejmostí je sociální poradenství, které se zaměřuje na pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů uživatelů služby a na obstarávání jejich osobních záležitostí. V zařízení pracují dva sociální a jeden kontaktní pracovník na plný úvazek. Do realizace jsou zapojeni také lidé vykonávající veřejnou službu. Dobrovolníci se na činnosti podíleli pouze v začátcích.

Poslání Posláním služby je usilovat o sociální začlenění a pozitivní změnu v životech osob bez přístřeší. 21

Cílová skupina Osoby bez - přístřeší, domova, dokladů, financí. Osoby v nouzi (nouze – taková situace, kterou člověk vnímá jako obtížnou a naléhavou a není ji schopen řešit vlastními silami). Osoby starší 18ti let. Do zařízení dochází pestrá škála lidí bez přístřeší i těch, kteří jsou touto situací ohroženi. Někteří přespávají pod mosty, jiní v improvizovaných přístřešcích v nedalekém lesíku, další ve vchodech, výměnících, squatech, zahradních chatkách, kanálech, opuštěných stavbařských buňkách apod. Část využívá příležitosti přespat v noclehárně u azylového domu. Můžeme zde potkat skryté i zjevné členy této subkultury, toxikomany, lidi závislé na alkoholu, epileptiky, se zdravotním postižením, osoby po výkonu trestu atp. Najdou se však i takoví, kteří nemají závislost na žádných návykových látkách, ani zdravotní problém, ale z důvodu propuštění ze zaměstnání nemají z čeho zaplatit ubytování a tak využívají alespoň služeb centra. Za patnáct měsíců realizace, požádalo o službu celkem 163 klientů. Statistiky hovoří, že aktuální počet uživatelů je 93. Věkové rozpětí je od 18 do 70 let.

Princip nízkoprahovosti „Poskytovat tento druh sociální pomoci znamená sledovat, vyhodnocovat a následně odstraňovat technické, psychologické a sociální bariéry, které by bránily cílové skupině ve vstupu do prostoru zařízení, či využití nabídky poskytovaných služeb“. (Klíma, 2007, s. 324)

Zabýváme se profesionálním výkonem sociální pomoci lidem bez přístřeší, což je jedna z cílových skupin, pro kterou je „nízkoprahovost“ nevyhnutelná. NDC Racek dbá na nastavení pravidel tak, aby byla klientům a jejich životnímu stylu co možná nejblíže a tvořila tak alternativu k pravidlům a normám společnosti, která tyto lidi vytláčí na svůj okraj.

22

Skupinová sociální práce v NDC v kontextu naplňování standardů kvality poskytovaní sociální služby. Zákon 108/2006 a Standardy kvality poskytování sociálních služeb, kladou velký důraz na dodržování lidských práv klientů. Je to „Lakmusový papírek ukazující poměry vládnoucí v zařízení sociálních služeb. Dalšími oblastmi, kterými je třeba se zabývat, jsou dle uvedených

dokumentů otázky důstojnosti, vyjadřování stížností, odpovědnosti poskytovatele služby za ochranu práv uživatelů vůči třetím subjektům, dostupnosti služby a v neposlední řadě to je apel na odstraňování nedostatků při realizaci a chodu zařízení. To je série důvodů, proč NDC Racek realizuje skupinovou sociální práci.

3.2 Struktura skupinových Posezení Skupinová setkávání dostala jméno – Posezení a jsou realizována vždy v úterý. Den začíná vařením polévky, na kterém se dobrovolně podílejí klienti. Přibližně v 11 hodin následuje skupinová sociální práce - Posezení. To trvá asi hodinu. Další hodina je věnována konzumaci jídla a poté je zařazeno skupinové hledání práce na internetu. Do žádné aktivity nejsou klienti nuceni. Pokud se některý z klientů nechce účastnit, užívá prostor v jiné části zařízení.

Posezení Je pravidelné setkávání pracovníků a uživatelů nízkoprahopvého denního centra Racek. Je pořádáno od počátku, kdy se centrum otevřelo. V současnosti má na svém kontě více než 60 setkání. Prostor, kde se provádí je denní/kontaktní místnost v Nízkoprahovém denním centru Racek. Všichni účastníci sedí v kruhu na židlích, na křeslech a pohovkách. O těchto aktivitách se noví klienti dozvídá při prvokontaku. Nejcharakterističtějším popisem činnosti je dialog s cílovou skupinou. Každý má prostor vyjádřit svůj názor, klienti jsou podporováni k tomu, aby mluvili i o negativních pocitech vůči nastavení služby, či pracovníkům. Člen skupiny má možnost říci STOP, pokud by v dialogu před ostatními již nechtěl dále pokračovat. Klientům je opakovaně nabízena možnost dořešení problému v soukromí mimo skupinu.

23

Forma skupiny Forma skupiny je otevřená. Jak popisuje Kubová, tato forma je méně účinná. „Stěží se vytvoří prostředí pro skupinovou dynamiku, neboť je třeba se stále přizpůsobovat novým členům, seznamovat je se skupinovými cíli a normami, což práci nesmírně ztěžuje a zpomaluje.“

(2009, s. 32) Nově příchozí jsou ve zcela jiném rozpoložení, než je většina účastníků skupiny. Někteří se snaží strhnout pozornost na sebe, jiní zase mlčky sedají na volnou židli. Během hodiny, kdy je posezení realizováno, většinou přibývají 3 – 5 klientů. Někteří také odcházejí. Počet členů se nikterak neomezuje, kdo přijde, je účasten.

Přípravná fáze Do každodenní atmosféry v NDC se prolíná mnoho faktorů. Stres, agrese, abstinenční stavy, způsobené nedostatkem drogy, psychické stavy způsobené po požití alkoholu, intoxikací různého množství různých drog, atd. Nálada v centru se také řídí tím, ve které fázi se právě nachází příjem klientů, jež pobírají peněžitou pomoc v hmotné nouzi, zda je před dávkami, nebo po nich. Dále pak, zda se v komunitě lidí bez přístřeší, či skupin blízkých nestalo něco mimořádného – úmrtí apod. Přípravná fáze se do značné míry odvíjí v „nasávání atmosféry, ladění se na skupinu. Úkolem pracovníků je odlehčit atmosféru a prezentovat aktivitu jako neformální povídání.

Obsah pracovní fáze a zaměření skupiny Zahajovací rituál - vedoucí svolává členy skupiny zvukem Tibetské mísy. Obměna – skupinový zpěv s kytarou. Svépomocná část - Úvodní „kolečko“. Jde o rituál, který má přizvat členy skupiny k diskusi a dát jim prostor pro vyjádření. Otevírací otázky jsou: Jak se vám/ti daří? Co Vás/tebe (klienta) čeká v nedaleké budoucnosti, co Vám dělá radost apod. Na závěr této části pracovníci oceňují konkrétního klienta/klienty za konkrétní aktivitu ve směru hledání práce, pomoci ve prospěch ostatních, dobrého skutku apod. Účelová část. Diskuse, výměna informací, konfrontace, apod. Závěrečný rituál - Vykládání inspiračních karet. Obměna- píseň zpívaná s kytarou. (Poté následuje konzumace polévky a pak, pro zájemce, skupinové hledání práce na internetu) 24

3.3 Cíle skupinových aktivit Obecný cíl skupinových aktivit v NDC Racek je zvyšovat kvalitu poskytování sociální služby dle zák. 108/2006 o sociálních službách. To je naplňováno třemi cestami: Účelově zaměřenou prací, svépomocnou a vzdělávací. V textu byly na obecné rovině popsány v kapitole 2.1. Princip, na kterém stojí je demokracie. Pracovníci zpřítomňují tuto zásadu v praxi v nízkoprahovém denním centru pro lidi bez přístřeší. S čím bychom chtěli, aby klienti ze skupin odcházeli: Moje práva jsou mi jasná, mohu si stěžovat, nejsem bezbranný, můžu se spolupodílet na úpravě pravidel definujících soužití v centru, vím o změnách v provozu, vím, jaké jsou moje povinnosti vůči pravidlům centra, vím, kde se obrátit o radu a pomoc. Dále pak: I já mám cenu, někomu na mně záleží, i mne si někdo všiml, i mne okolí vnímá, nejsem vzduch, nejsem sám, mám se na koho obrátit, když by bylo nejhůře.

3.3.1 Cíle z hlediska účelu Důslednější dodržování lidských práv a svobod V zákoně 108/2006 o sociálních službách se v § 88 c) píše, že: „Povinností poskytovatele je vytvářet takové podmínky, které umožní osobám, (…) naplňovat jejich lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální služby“.

Klienti této sociální služby jsou občas v konfliktu s pravidly zařízení. Udělené sankce mohou chápat jako křivdu. Hlasité projevy atakující spravedlnost resp. nespravedlnost postupů pracovníků a měření nestejným metrem, eskalují napětí mezi uživateli služby a personálem. Klientům je tedy dána možnost hájit své zájmy a stěžovat si. Písemně, ústně, jednotlivým pracovníků, ale také před skupinou. Klientka: Někdo od Vás, pracovníků, napsal mému bratrovi, že nežiju spořádaně, ať mi neposílá žádné peníze, jak si to můžete dovolit? Pracovník: To je vážné, co teď říkáš. Odkud víš tuto informaci? Klientka: Napsal to mamce do dopisu. Pracovník: Pokud by tomu tak bylo, je to vážné porušení pracovní kázně, neboť my nesmíme bez vašeho souhlasu informovat o tom, co děláte třetí osobu. Můžeš to tvrzení nějak dokázat?

25

Klientka: Zeptám se matky, jestli mi půjčí ten dopis. Pracovník: Dobře, my máme kopie dopisů, které rozesíláme klientům do výkonu trestu, porovnáme to.

Pro tento účel je skupinová sociální práce nenahraditelná, neboť pomáhá předcházet nezvladatelným, konfliktním situacím a vytvoření nadměrného napětí mezi klienty navzájem a také pracovníky. Tato možnost byla uživateli služby několikrát využita. Ve třech případech sami požádali o mimořádné svolání skupiny za účelem vyřešení aktuální stížnosti. Nelze, než souhlasit s Kořínkovou a kol. (2008), která tvrdí, že striktní dodržování občanských práv je v zájmu zajištění bezpečnosti sociálních služeb.

Vzájemná spolupráce při plánování a průběhu služby Zařízení je nízkoprahové. V rámci skupiny dochází k mnohem objektivnějšímu poznání, v čem jsou, nebo by mohly být bariéry, zabraňující klientům využít službu. Pracovníci vnímají možnost skupinové diskuse jako jednu z alternativ jak sladit požadavky klientů s možnostmi poskytovatele. Předkládají k diskusi změny v řádu a organizování služby, neakceptovatelné porušování pravidel (pokud je toto aktuální), podněcují klienty k vznášení návrhů, přání a připomínek ke službě. Skupinová diskuse na tato témata je další způsob, jak napomoci uživatelům mít přehled o nabízené pomoci. Tím, že jsou klienti přizváni k nastavování pravidel, jsou zároveň vybízeni dívat se na problém i ze strany provozovatele. Pokud dojde ke konsenzu, jsou vytvořená pravidla přijatelnější. Vzniká větší konformita s normami zařízení. (Mapování toho, jak klienti vnímají službu, se neděje pouze při skupinové sociální práci, ale také v průběhu individuálních rozhovorů při ambulantní i terénní formě pomoci. Je nutno mít přehled o případném nevyužívání služby i od klientů, kteří se skupinových činností neúčastní. Další možností, jak se dozvědět o míře spokojenosti se službou je dotazník mapující kvalitu poskytování sociální služby.)

Informování V zákoně 108/2006 o sociálních službách se v § 88 b) píše: „Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni informovat zájemce o sociální službu o všech povinnostech, které by pro něho vyplývaly ze smlouvy o poskytování sociálních služeb, o způsobu poskytování sociálních služeb (…), a to způsobem pro něj srozumitelným“. Praxe ukazuje, že je ve službě sociální prevence,

26

kde je zařazeno i nízkoprahové denní centrum pro osoby bez přístřeší, nezbytné stále připomínat pravidla a normy. Poskytujeme pomoc širokému spektru klientů. Životní styl některých z nich odvádí jejich pozornost od dodržování dříve zavedených zásad pro pobyt v zařízení. Zde musíme dát za pravdu Nedělníkové (in Janoušková a Nedělníková, 2008, s. 212), která tvrdí, že skupinová sociální práce: „Může být za určitých okolností úsporná jak z hlediska času pracovníka, tak z hlediska nákladů“.

Tyto okamžiky však mají ještě jednu kvalitu a tou je zpětná reakce na sdělované informace. Pracovník se ihned dozvídá o náladách, které sdělení vyvolalo a může tak reagovat, korigovat a vysvětlovat. Informování se samozřejmě netýká pouze přestupků proti pravidlům, ale také například o poskytované péči, či kroků k jejímu kvalitnímu naplnění: Situace: Pracovnice se zmínila, že bude vykonávat zkoušku z personalistiky na VŠ. Klientka: Můžu se zeptat vás dvou (směrem k pracovníkům), jak dlouho ještě budete studovat? Pracovnice vysvětluje, že vzdělání je nutné jednak z hlediska zákonu o sociálních službách, ale i z hlediska lepší a kvalitnější pomoci klientům. Klientka: O čem je ten zákon? Dochází k diskusi.

Bezproblémové občanské soužití v centru „Uvnitř každého společenství je nějaká kontrola, nezbytná jako prostředek udržení chování členů v rámci stanoveného řádu. Řád má zabezpečovat fungování společenství a bezpečí jeho členů“. (Kopřiva, 2006, s. 18)

Na základě skupinové sociální práce je vhodná příležitost sbližovat představy o běžném, mezilidském kontaktu uvnitř centra. Jde například o upozorňování na drobné prohřešky proti pořádku, hygieně, toleranci, či mezilidských vztahů. Žádosti pracovníků směrem ke klientům, aby si po sobě umývali nádobí v kuchyni, uklízeli rozsypaný tabák ze stolu, nenechávali v denní místnosti volně pohozené svršky přes noc a uschovávali je do skříně, nepouštěli nahlas televizi a zároveň rádio, jsou čas od času také projednávány. Záměrem je opět předejít eskalaci napětí, popřípadě dát prostor pro jeho uvolnění tak, aby se vytvořil bezpečný prostor pro všechny.

27

Slovo mají samozřejmě i klienti, kteří vznášejí své náměty a připomínky. Občas však padají návrhy, které by bezproblémové soužití v centru narušilo: Situace: V průběhu jednoho posezení se úzká část klientů shodovala na „rozvolnění“ pravidel ve směru vyšší tolerance vůči podnapilým. Klient: Proč bychom tady nemohli pít (alkohol) a chodit opilí, my tak žijem. Pracovník: Neříkáme, že tady nesmíte chodit, když se napijete alkoholu, ale nejsme služba určená lidem těžce podnapilým a už vůbec bychom nechtěli, aby se tady pil alkohol. Klient: A proč? Pracovník: Jsme sociální služba, pro kterou je prioritní zajistit bezpečný prostor pro ty, kteří si chtějí odpočinout od stresu, který život bez přístřeší přináší. Opilost bývá často provázena agresí se slovním, či fyzickým atakem ostatních lidí. Těmto situacím se snažíme předejít.

Pracovníci také reagují na poznatky nevraživého chování klientů mezi sebou i mimo centrum. Není účelem řešit a vyřešit nějaký problém, ale dát najevo, postoj k těmto událostem.

Empowerment (zmocňování) Klienti občas sdělují, případy, kdy jsou diskriminováni, nebo terčem neetického jednání ze strany pracovníků různých institucí. Sociální pracovník informuje klienty o jejich právech zaručených Listinou základních práv a svobod. Empowerment však ve svém postoji zmiňuje ještě jednu zásadní dimenzi. „Vnímavost k pocitům klienta, který (ve svém životě) zažívá diskriminaci a opresi. Nemá cenu mluvit o stigmatizaci, je nutno mluvit o pocitech, co klient cítil, když se k němu někdo choval diskriminačně“. (Freire in Matoušek, 2001, s. 239)

U ventilace napětí však činnost pracovníka nekončí. Společenské prostředí je třeba kultivovat například sociální akcí, která by měla vést ke kulturní transformaci, jak to navrhuje Freire. „Úkolem sociálního pracovníka je pomoci klientům, aby mohli být sociálními aktéry, kteří jednají ve svobodné odpovědnosti za sebe i za ostatní.“ (in Matoušek, 2001, s. 239)

Ve snaze jít cestou zmocňování klientů zorganizovalo občanské sdružení „Máš čas?“ představení „bezdomoveckého“ divadla Ježek a Čížek. Po něm následovala beseda na téma „Bezdomovectví“.

28

3.3.2 Cíle z hlediska svépomoci Podpora ve smyslu hledání práce Zhoubný vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na člověka je znám již řadu let. Někteří lidé po čase marného hledání volných pracovních míst ztrácí víru, že někdy práci najdou. Dostavují se mechanismy adaptace na vzniklou situaci a zjištění, že i z podpory se dá žít, i když velice skromně. Tito lidé se stávají tzv. „odrazenými pracovníky“. (Brožová, 2003, s. 87) Cílem zmíněné aktivity je působit právě proti těmto negativistickým náladám, neboť dostávají slovo ti, kdož nepřízeň osudu překonali. Situace: Pracovník se na skupinovém Posezení ptá klientky, která po 7 letech začala pracovat: Pracovník: Jaké to pro tebe je znovu začít pracovat? Stíháš pracovní tempo? Klientka: Právě že jo, z počátku mi to nějak nešlo, teď už se vyznám i v těch papírech. Tento týden bych měla dělat ty zkoušky. A už vím, že si mě tam nechají další měsíc. Říkali, že některé lidi propustí, a budou nabírat další, ale mě si nechají. Pracovník: Musí to být pro tebe obrovská změna, těšíme se z toho. Jiný klient: To chce potlesk.. tleská se.. Klientka: Mě to baví, protože, víš co, zabiješ čas a ještě za to dostaneš prachy.. že?? (Smích) Docela si na tom ujíždím. Dávám si osobní cíle, kolik výrobků udělám za ten den. Jiný klient: Nesmíš zkazit normu, nebo budou zvyšovat. (smích) Vedocí: Skvělé, díky.. Jiný klient. Přejem ti to tady všichni, si myslím.

Podpora ve smyslu využití návazných služeb Velká část klientů navštěvujících toto centrum je závislá na alkoholu nebo nealkoholových drogách. Pracovníci je motivují k nástupu na léčbu, nebo kontaktu s návaznou službou, která se na problematiku specializuje. Několikrát byly využity možnosti přizvat do zařízení odborníky z jiných zařízení, aby byly informace o návazné pomoci ucelenější. Ve směru svépomoci však působí mnohem účinněji, když se do zařízení vrátí klient z léčebného pobytu a sděluje své zážitky:

29

Situace: Klient, který se právě vrátil z léčebny, kde strávil 3,5 měsíců: Klient: Podstoupil jsem léčbu v Opavě. Vybral jsem si psychoterapii. Můžu říct, že je to pro všechny. Teď se mi podařilo zajistit bydlení. Budu hledat práci. Potřebuju si našetřit 7500 a odjedu za sestrou do Španělska. Jiný klient: Přejem Ti to, přejem, jo.. Vedoucí: Říkal jsi, že psychoterapie je pro všechny, co to znamená? Klient: Tak hlavně se tam člověk vyzpovídá ze svých problémů, je tam na to prostor a nedusí to v sobě. Já jsem ze začátku moc nemluvil, ale potom, jak jsem se rozpovídal, hodně se mi ulevilo. Předtím jsem byl na detoxu. Ten detox byl teda drsný.

Oslabení pocitů izolace, emocionální podpora Lidem bez přístřeší chybí rodina. Často jsou jejich kontakty s blízkými velmi destruované. „Celospolečenské změny struktury rodiny, rodinné nebo manželské problémy, diskriminace ženy, porušené vztahy mezi partnery, mezi rodiči a dětmi, násilí v rodině, sexuální zneužívání a znásilnění, osamělost,“ to jsou, dle Hradeckých (1996, s. 34) jen některé příčiny

bezdomovectví.“ Skupinová sociální práce svépomocná nabízí: „Účinnou motivaci, oslabení pocitů izolace a emocionální podporu.“ (Matoušek, 2001, s. 107).

Pocity osamocení mají negativní dopad na psychiku člověka. Zážitek společně strávených okamžiků, povídání, žertování, či rozebírání vážných situací mohou naopak působit proti těmto pocitům samoty. Pracovníci se na skupinových posezeních vždy zajímají o každého klienta a opakovaně nabízí pomoc důvěru.

3.3.3 Cíl vzdělávací Skupinové hledání práce na Internetu V době hospodářského úpadku, jaký jsme prožívali v posledním období, a jehož dozvuky vnímáme stále, není zcela jednoduché nalézt volné pracovní místo. Uchazeč o zaměstnání může prohlížet inzeráty na nástěnkách úřadu práce, obcházet firmy osobně, nebo pročítat inzeráty v tištěných médiích. V dnešní uspěchané době se však informace dají nalézt mnohem rychleji na internetu a okamžitě reagovat e-mailem. Tento způsob komunikace je pouze pro ty, kteří dokážou ovládat počítač a to klienti – lidé bez přístřeší, většinou nejsou. Záměrem pracovníků při skupinovém vyhledávání práce na internetu je, nabídnout další 30

možnost hledání práce pro všechny, čímž se provede další krok na cestě za vyrovnávání příležitostí k přístupu na trh práce. Jak jsme si připomenuli dříve, lidé dlouhodobě nezaměstnaní po čase propadají beznaději, která vede ke ztrátě psychických sil a nechuti vyhledávat další a další pracovní nabídky. Motivace je jednou z činností, která se děje efektivněji ve skupině a to díky „sociální facilitaci.“ (Atkinsonová, et al., 1995, s. 750)

Výrazné zlepšení motivace najít a zkontaktovat se s firmou, nabízející pracovní místo můžeme pozorovat při skupinovém hledání práce na internetu. Aktivita si mezi klienty nachází stále více zájemců. Přítomní se během aktivit informují o svých zkušenostech z různých pracovních pozic, upozorňují se na nedostatky některých nabídek, např. neseriózní jednání ve firmě, či se podporují k akceptaci nabídky. Realizace - Aktivita je prováděna tak, že jednotlivé webové stránky, nabízející pracovní místa jsou promítány na zeď prostřednictvím dataprojektoru. Počítač ovládá pracovník. Klienti hlásí pracovní pozice, o které by měli zájem, dobu dojezdu a další potřebné údaje. Každý je tak vtažen do procesu vyhledávání a tímto se rozvíjí potřebná komunikace. Na případné nabídky zájemce okamžitě reaguje prostřednictvím služebního telefonu. To vše za přítomnosti ostatních (pokud klient není proti). Tímto se pro někoho nestravitelná a vlastně často nerealizovatelná záležitost hledání zaměstnání stává společenskou akcí, při níž bezděky dochází k učení sebeprezentace a pracovního poradenství.

3.1 Rituál na konci Posezení – inspirační karty Na konec zařazujeme aktivitu, která je velice intimní a dobrovolná. Klientům je dána možnost vytáhnout si z balíčku inspiračních karet jednu, která by měla nabídnout odpověď na zásadní otázku klienta, či předložit inspiraci pro následující dny. Jedná se v podstatě o projektivní techniku, kdy člověk projikuje svou osobnost do textu karty. Efektem je pak podnícení imaginace jedince a následné „prozrazení“ individuálního a aktuálního tématu. (Atkinsonová, et al., 1995) Tato aktivita by měla působit jako motivační faktor na cestě k změně životního stylu. Činnost se neváže k žádné z metod sociální práce, proto se zde o ní nebudu více rozepisovat. Je realizována proto, že tak jako jsou v majoritní společnosti skupiny lidí, kteří hledají v dialogu s něčím, co nás převyšuje, útěchu a pomoc, tak se mohou i ve skupině klientů objevit stejně založeni lidé. Setkání s přiléhavou odpovědí a následná 31

sociální práce, může znamenat obrat k lepšímu. Karty jsou napsány tak, aby odkazovaly na vnitřní zdroje člověka v přítomném okamžiku. Pokud by se objevily negativní emoce, bude klientovi poskytnuta pomoc v rámci metod sociální práce, nebo bude spojen s návaznou službou psychologa, či psychiatra. Na konci této aktivity je vždy časový prostor minimálně 2 hodiny, po které mohou klienti za pracovníky přijít s žádostí o pomoc. Tohoto rituálu se účastní vždy 20-40% klientů, účastníků skupiny.

Inspirační karty (Toole, 2006), příklady z praxe: Muž, 36 let, 12 let bral drogy, v současnosti bydlí na Azylovém domě a 2 týdny pracuje: Otázka: Jaká bude moje budoucnost? Odpověď karty: Když se odevzdáte tomu, co je, a tak začnete být cele v přítomnosti, minulost nad vámi ztratí svou moc. Už ji nebudete potřebovat. Klíčem je přítomnost. Klíčem je teď. ((Klient přichází a informuje pracovníka o textu, což doprovází slovy, jež svědčí o přiléhavosti odpovědi) Žena, 34 let, 8 let bere drogy, právě se vrátila z 6 týdenního pobytu v Psychiatrické léčebně. Otázka: Najdu si práci? Budu pracovat? Odpověď karty: Jak se zbavit odporu? Začněte tím, že připustíte jeho existenci. Ego je přesvědčeno, že vaše síla spočívá právě ve vašem odporu, zatímco ve skutečnosti vás odpor odděluje od Bytí, jediného zdroje skutečné síly.(Klientka si zapisuje text karty se slovy, že o něm musí přemýšlet) Žena 30 let, několikrát neúspěšně léčena na alkoholismus, v současnosti trpí častými epileptickými záchvaty i sedm krát za den. Otázka byla směřována na alkoholismus: Odpověď karet: Máte odpor k tomu, co děláte? Zlobíte se v duchu na někoho ve svém okolí? Uvědomte si, že energie, kterou takto vyzařujete, je ve svých důsledcích natolik škodlivá, že ve skutečnosti kontaminuje vás i vaše okolí. (Klientka jde mluvit o svých problémech s alkoholem s pracovnicí)

3.2 Pravidla „Uvnitř každého společenství je nějaká kontrola, nezbytná jako prostředek udržení chování členů v rámci stanoveného řádu. Řád má zabezpečovat fungování společenství a bezpečí jeho členů“. (Kopřiva, 2006, s. 18)

V počátcích provádění skupinových posezení nebylo možné udržet mezi členy skupiny pravidlo „jeden mluví, ostatní poslouchají“. Proto byl do realizace zaveden identifikační předmět mluvčího. Jde o plyšového talismana – Jonathana Livingstna Racka, který koluje od jednoho účastníka skupiny ke druhému a viditelně určuje, kdo má slovo. Toto se stalo respektovanou normou, která usnadňuje komunikaci a naslouchání. 32

3.3 Role pracovníků Kratochvíl (1978, s. 53) píše, že pokud se podílí na vedení skupiny více terapeutů, vzniká otázka, zda mají stát: „V jedné frontě, nebo zda se mohou mezi sebou v názorech a postojích lišit a mít mezi sebou rozpory a konflikty. Mají hledět reálný konflikt, který mezi nimi vznikne, před pacienty zatajit, nebo jej mohou ve skupině ventilovat?“ Tuto otázku bylo nutno vyjasnit

v týmu již před zahájením skupinových Posezení. Na zásadních věcech musí panovat shoda. Nelze, aby byly neshody jednotlivých pracovníků ventilovány před skupinou. Také je nepřípustné, aby pracovník kritizoval druhého a žádal skupinu o vyřčení rozsudku. Něco jiného však je, když během Posezení vyvstaly názorové odlišnosti. Na takovouto situaci reagují pracovníci autenticky s respektem k druhému a k jeho názorům. Kratochvíl (1978, s. 53) k tomuto říká: „Pokud se rozhodli pro autentickou roli, mohou autenticky vyjádřit nejen odlišné pocity a postoje, ale momentálně vznikající vzájemné tenze, nespokojenost, námitky, vzájemný nesouhlas. Nevycházejí-li z principu neomylnosti terapeuta a dovede-li jeden, nebo druhý uznat svůj omyl či chybu, může se otevřené projevení a vyřešení rozporu stát modelem pro reálnou mezilidskou komunikaci“. Další důležitou funkcí při zvládání praxe skupinové sociální práce v nízkoprahovém centru je „vítající pracovník“. Skupina je otevřená, mohou do ní přibývat lidé i v průběhu Posezení. Proto je v týmu určen vždy jeden, který má za úkol vítat klienty před dveřmi zařízení a informovat je o právě probíhajícím skupinovém Posezení. Zároveň žádá o pochopení a ztišení, zkrátka sděluje klientům normy, které by měly vést k větší konformitě se skupinou.

Skupinová sociální práce hraje důležitou úlohu v Nízkoprahovém denním centru Racek. Je součástí plánování průběhu, upravování norem, platformou pro podávání stížností, přání a připomínek. Je prostředím, kde se znovu oživuje otázka rovného přístupu pracovníků ke klientům, kde se vytváří, či prohlubuje podpora, rozvíjí motivace a důvěra.

33

4 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ V následujícím textu si popíšeme dotazníkové šetření mezi sociálními službami, které poskytují pomoc lidem bez přístřeší. Nejprve si řekneme, jaký byl design výzkumu, poté budou následovat data zpracovaná do tabulky a grafů a v diskusi zhodnotíme výsledky a zamyslíme se nad úskalím podobných projektů.

4.1 Definování problému a cíle Budeme-li se chtít dozvědět, jak frekventovaně se skupinová sociální práce v sociálních službách pro lidi bez přístřeší realizuje, setkáme se s nedostatkem informací. Odborná literatura pojednává o konkrétních realizacích skupinové práce v konkrétních projektech, či zařízeních, ale žádná neříká v kolika, a jak často. Právě pro to vznikl tento dotazník: „Mapování skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší.“ Nebyl koncipován jako stěžejní pro text této bakalářské práce. Je zamýšlen pouze jako doplňkový zdroj informací, který by měl dokreslit celý obraz o daném problému. Cílem dotazníkového šetření je tedy zjistit, v jakém rozsahu se používá a používala skupinová sociální práce v sociálních službách s lidmi bez přístřeší a jak je zaměřena?

4.2 Orientační analýza situace Z několika rozhovorů s pracovníky sociálních služeb pro osoby bez přístřeší z jiných měst Moravskoslezského kraje bylo zjištěno, že se tímto typem sociální pomoci nezabývá příliš mnoho organizací. Z orientační analýzy vyplynulo, že to je přibližně 20% zařízení. Pracovníci některých sociálních služeb odpovídali, že skupinovou sociální práci v minulosti prováděli, ale upustili od ní. Většinou šlo o vzdělávací skupiny, zaměřené na informování klientů ve věci finanční gramotnosti, právního povědomí, či pracovně-právních záležitostí. Občas se objevily i jednorázové akce za účelem mapování potřeb klientů.

34

4.3 Výzkumná otázka Výzkumná otázka na základě orientační analýzy byla stanovena takto: V jaké míře se používala a používá skupinová sociální práce v sociálních službách s lidmi bez přístřeší? Z této základní výzkumné otázky jsem vygeneroval tuto základní hypotézu: Méně než polovina sociálních služeb realizovala a realizuje skupinovou sociální práci s lidmi bez přístřeší. Tuto základní hypotézu budeme ověřovat pracovními hypotézami H1 – H4. Pracovní hypotézy: H1 – Méně než polovina dotázaných služeb realizuje skupinovou sociální práci s lidmi bez přístřeší v současnosti. H2 - Méně než polovina dotázaných služeb realizovala skupinovou sociální práci s lidmi bez přístřeší v minulosti. H3 - Nejvíce zařízení využívá skupinovou sociální práci zaměřenou na vzdělávání a účel, nejméně pak úkolově orientovanou. H4 - Méně než polovina respondentů hodnotí využití skupinové sociální práce pro lidi bez přístřeší kladně.

4.4 Metoda Pro zjištění údajů byla zvolena kvantitativní metoda sběru dat.

4.5 Plán výzkumného projektu. Realizační etapa: Sběr údajů: doba oslovování – od 20. 2. do 15. 3. 2011. Zpracování shromážděných údajů, analýza, interpretace výsledků výzkumu: 16. 3. – 25. 3. 2011.

4.6 Strategie sběru dat Ke sběru dat byla použita aplikace Google – Dokumenty/formuláře, dostupný na: https://docs.google.com/. Hypertextový odkaz byl rozesílán společně s průvodním dopisem na e-maily jednotlivých služeb. Po zodpovězení poslední otázky a zvolení možnosti odeslat, byla data automaticky uložena na server Google, odkud byla stažena do programu Microsoft Excel a zde dále analyzována. 35

4.7 Výběrový soubor Do výběrového souboru byly zahrnuty pouze ty sociální služby, které jsou, dle zákona 108/2006 o sociálních službách, určeny osobám bez přístřeší, tj. Nízkoprahová denní centra, Noclehárny a Terénní programy, a dále pak Azylové domy, kde je cílová skupina vymezena nepříznivou sociální situací, spojenou se ztrátou bydlení. Poslední jmenovaná sociální služba pak byla rozdělena na dvě podskupiny a to Azylové domy (pro jednotlivce) a Azylové domy pro matky s dětma. Vzhledem k tomu, že zde pobývají také děti, dá se předpokládat, že skupinová sociální práce bude mít poněkud jiné zaměření. Dotazníkem byla oslovena uvedená zařízení sociálních služeb pro osoby bez přístřeší v ČR, která jsou zapsána v Registru poskytovatelů sociálních služeb, jež je umístěn na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. Odtud byly čerpány e-mailové kontakty na jednotlivé poskytovatele. Cílová skupina Terénních programů (§ 69) je v zákoně 108/2006 o sociálních službách vymezena poměrně široce. Popsaný registr umožňuje využít možnost filtr – rozšířené vyhledávání, které bylo použito k zpřesnění cílové skupiny - osoby bez přístřeší. Cílovou skupinu osoby bez přístřeší mají uvedenu ve své registraci i jiné sociální služby. Do výzkumu nebyly zahrnuty proto, že nejsou primárně určeny pro tyto lidi a mohlo by dojít ke zkreslení výsledků odpověďmi za jinou cílovou skupinu.

4.8 Strategie analýzy dat Čištění dat: Do kategorie Azylové domy byla zařazena odpověď za službu pojmenovanou „Ubytovna pro bezdomovce“. Svým charakterem jsou si zařízení podobná. Rovněž jedna odpověď z Azylového domu pro rodinu byla přiřazena do skupiny Azylové domy pro matky s dětmi. Z došlých odpovědí byly vyřazeny 4 reakce od služeb Sociální rehabilitace. Ačkoliv v dotazníku byla tato možnost uvedena, po úvaze bylo učiněno, jak je shora uvedeno, neboť služba se nespecializuje převážně na osoby bez přístřeší a hrozilo zkreslení výsledků jinou cílovou skupinou. Z uvedeného důvodu byly odstraněny také 2 odpovědi služeb Dům na půl cesty. Vyřazena byla i odezva „Sociálního divadla“ s lidmi bez přístřeší, neboť se nejedná o sociální službu. Tato aktivita je však významnou skupinovou sociální prací s danou cílovou skupinou a zasloužila by větší pozornost samostatně. 36

Tabulka č. 1 udává základní přehled o typech a počtech služeb pro osoby bez přístřeší, které byly zařazeny do vyhodnocení dotazníkového šetření, dále pak počet vrácených odpovědí a počty minulých i současných realizací skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší. Tabulka č. 1 Počty oslovených služeb a navrácených odpovědí zařazených do výzkumu

Typ sociální služby/počty

Azylový dům Azylový dům pro matky s dětmi

Počet služeb, které Počet služeb, skupinovou Počet které skupinovou Počet vrácených sociální oslovených sociální práci odpovědí práci realizovaly sociálních služeb realizují v v minulosti současnost i

145

26

7

5

71

27

1

7

Nízkoprahové denní centrum

49

14

2

3

Noclehárna

63

2

0

0

Terénní program

56

6

0

0

Celkem

384

75

10

15

Největší návratnost můžeme zaregistrovat u Azylových domů pro matky s dětma – 38 %. Nejmenší návratnost pouze 3% bylo u služeb - Noclehárny. Důvodem je pravděpodobně fakt, že drtivá většina provozovatelů zařízení pro osoby bez přístřeší realizuje více typů služeb a mohlo se tedy stát, že pracovníci2 odpověděli pouze za službu, ve které skupinovou sociální práci realizují, čili za pobytovou.

2

Pracovníci často mívají své pracovní úvazky rozděleny mezi několik typů služeb.

37

Graf č. 1 Realizace skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší v současnosti.

Celkový počet služeb, které skupinovou sociální práci realizuje a odpovědělo na dotazy je 15. Nejvíce je tento typ intervence využíván v Azylových domech pro matky s dětmi (7). Největší oblibu zde mají vzdělávací skupiny (6) a aktivity zaměřené na rekreační dovednosti (5). Specializují se na pomoc klientkám s péčí o děti, na resocializaci, a pracovní poradenství. Na otázku: Co se Vám jeví jako nejsložitější při realizaci skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší, odpověděla respondentka z Azylového domu pro matky s dětmi takto: „Malé procento úspěšnosti. Po dobu pobytu (až 1 rok) se spolupráce daří (klient se posouvá), ale po odchodu chybí následná podpora (klient se vrací k dlouhodobým zvyklostem).“ V Azylových domech pro jednotlivce mají největší oblibu skupiny vzdělávací, zaměřené na řešení problémů, na socializaci a rekreační dovednosti (vždy 3). Jako cíl dominuje motivování klientů a zvyšování jejích pracovních kompetencí. „Vzdělávací skupina je zaměřena na podporu při hledání práce. Práce má podpořit uživatele, dát nebo zvýšit kompetence. Také je důležitá interakce mezi uživateli. Vzájemně si poskytují náhled na danou problematiku, ale je zde nebezpečí, že se vzájemně utvrdí v tom, že situace je neřešitelná (že práci stejně neseženou). Obecně mívám z takových setkání dobrý pocit, že alespoň někteří uživatelé o tématu přemýšlí.“ (Odpověď respondenta - Azylový dům pro jednotlivce) 38

V Nízkoprahových denních centrech provádějí nejčastěji skupiny zaměřené na vzdělávání, účel a socializaci (vždy 2). Na otázku zjišťující těžkosti při realizaci skupinové sociální práce s klienty NDC odpověděla jedna respondentka takto: „Udržet skupinovou práci pod kontrolou, udržet opratě, vést, nestálost skupiny, nesoustředěnost skupiny“. (Nízkoprahové denní centrum) Skupinový typ sociální intervence jednoznačně převládá u pobytových služeb. Potíže při realizaci skupinových aktivit v Nízkoprahovém denním centru byly vyjádřeny takto: „Zařízení, za které vyplňuji tento dotazník, je ambulantní a nízkoprahové. Klienti pouze prochází a při tom řeší své problémy. Skupinová sociální práce je vhodná pro pobytovou formu služby. Zde se dá lépe vytvořit skupina klientů, kteří jsou schopni tímto způsobem spolupracovat.“ (Respondentka Nízkoprahové denní centrum) Skupinovou sociální práci provádí celkem 15 zařízení, které jsou určeny pro osoby bez přístřeší. 13 z nich odpovědělo, že realizuje otevřenou formu skupin, 2 kombinovanou. Největší těžkosti vidí respondenti v nezájmu a nízké motivaci klientů.

Graf č. 2 Realizace skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší v minulosti.

Celkem 10 zařízení skupinovou sociální práci realizovalo v minulosti. Důvody, proč některá zažízení upustila od provádění těchto aktivit jsou finanční a personální.

39

Graf č. 3 Rozdělení dle zaměření skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší.

Nejvíce jsou využívány vzdělávací skupiny (11), pak účelové skupiny a zaměřené na rekreační dovednosti (8). V odpovědích se objevily důvody jako finanční gramotnost, drogová témata, diskuse s psychiatrem, rukodělné práce – výroba předmětů z pedigu apod. Celkem 11 zařízení také spolupracuje s externisty.

Graf č. 4 Odpovědi pracovníků sociálních služeb k otázce užitečnosti/neužitečnosti skupinové sociální práce, ve vztahu k lidem bez přístřeší (v procentech).

40

4.9 Diskuse Na hypotézu H1 odpovídala otázka první na straně 2 – Provádíte s Vašimi klienty skupinovou sociální práci? Dlužno dodat, že každou stranu v dotazníku, (tedy i druhou) uváděl nepřehlédnutelný nadpis: „Dotazník - MAPOVÁNÍ SKUPINOVÉ SOCIÁLNÍ PRÁCE S LIDMI BEZ PŘÍSTŘEŠÍ“, čímž bylo specifikaci cílové skupiny učiněno zadost. Hypotéza H1 se potvrdila, neboť méně než polovina (pouze 20%) dotázaných odpovědělo, že skupinovou sociální práci v současnosti provádí. Na zodpovězení hypotézy H2 byla navázána otázka na straně 8 – Prováděli jste skupinovou sociální práci s vašimi klienty v minulosti? 14% organizací upustilo od realizace skupinové sociální práce. H2 se tudíž taktéž potvrdila. Co se týče třetí hypotézy, která směřovala k sledování používání jednotlivých skupinových aktivit dle typologie (H3), ta byla zjišťována otázkou na straně 3 – Jaký typ skupinové sociální práce realizujete? Vzdělávací skupinová sociální práce je nejvíce využívána a to v počtu 11, čímž se hypotéza potvrdila částečně. Na druhém místě jsou shodně účelové skupiny a skupiny zaměřené na rekreační dovednosti – 8. Nejméně je využívána úkolově orientovaná skupinová sociální práce. Postoj pracovníků k využitelnosti skupinové sociální práce byl zjišťován na závěrečné straně 7. Celkem 77% dotázaných odpovědělo na tuto otázku kladně. Z výsledků je patrné, že zde panuje jistá disproporce mezi postojem k užitečnosti realizování skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší a mezi tím, kolik zařízení tento typ intervence v praxi využívá. Jak bylo uvedeno, dotazník byl koncipován pouze jako doplňkový, abychom získali základní přehled o problému. V textu na závěr celého mapování byla učiněna nabídka respondentům, pokud budou mít zájem dozvědět se výsledky, mohou zanechat svůj kontakt. Přibližně třetina dotázaných tak učinila, z čehož lze usuzovat, že prázdné místo zapříčiněné nedostatkem informací z této oblasti bylo vnímáno více pracovníky. Ukázalo se, že sestavit dotazník, mapující činnost s cílovou skupinou lidí bez přístřeší není zcela snadné. Škála osob, která spadá do této kategorie je velice široká a i respondenti, profesionálové mohou každého člověka posuzovat odlišně. Určité vodítko nám sice

41

poskytuje FEANTSA svou typologií bezdomovectví, ale lidský faktor může sehrát svou negativní úlohu. V následujícím bádání tímto směrem by bylo také dobré ještě jednou se zamyslet nad množinou zařízení, které budou do něj zahrnuty. Uvedený výzkum byl prováděn pouze u zařízení poskytujících převážně služby lidem bez přístřeší. To ale neznamená, že se v ostatních typech lidé bez přístřeší nevyskytují. Zde může být také realizována tato metoda sociální pomoci, o které by bylo záhodno se dozvědět více. Závěrem lze říci, že dotazník splnil svůj účel. Máme zde informaci o tom, jak je využívána tato forma pomoci ve vztahu ke sledované cílové skupině. Pokud vzbudil diskusi v jednotlivých organizacích, nebo jeho výsledky podnítí tým profesionálů vyzkoušet skupinové aktivity ve svém zařízení, bude radost na straně tazatele.

42

ZÁVĚR Tato bakalářská práce měla přinést základní přehled o využitelnosti skupinové sociální práce s cílovou skupinou lidí bez přístřeší a podpořit ho vlastní zkušeností. Odpověď na otázku, zda je reálné uskutečňovat skupinovou sociální práci s touto cílovou skupinou s pozitivním výsledkem, je tedy následující: Nejen reálné, ale také nutné. Má-li dojít ke sblížení dvou zcela odlišných světů lidí, kteří se v prostorách zařízení potkávají a mají spolu kooperovat na bázi důvěrného vztahu klient - pracovník a má-li pracovník usilovat o rovný přístup k co možná nejširší skupině svých klientů, je záhodno jít cestou skupinové sociální práce. Bezpečné prostředí v zařízení a demokratický přístup ke všem, to jsou silné stránky této tradiční metody sociální práce. Pokud bychom se chtěli zamyslet nad těmi slabými, museli bychom vzpomenout často hlubokou demotivaci některých jedinců, psychologické problémy, které s sebou přináší život na ulici, stavy způsobené abstinenčními příznaky, intoxikací, stresem. Skupinová sociální práce se může jevit složitě a nerealizovatelně ve vztahu k lidem bez přístřeší. Pojďme se však na chvíli oprostit od všech odborných výrazů a zamysleme se nad tím, zda chvíle strávená třeba v kuchyni někde v nízkoprahovém denním centru, či azylovém domě, se skupinou klientů v přátelském hovoru není skupinovou sociální prací. Autor této stati tvrdí, že je a velmi významná. Pokud si totiž profesionál uvědomí procesy, které se v tu chvíli mezi přítomnými dějí, může je zcela přirozeně a autenticky ovlivňovat, což se může dále projevit jak v životě klienta, tak i celé skupiny. A vůbec nezáleží na tom, zda přípravou strávil den, či okamžik, jestli používá dataprojektor, nebo má prázdné ruce. Podstatné je, že s klienty sdílí teď a tady a tím boří bariéry a prohlubuje důvěru. Ta je při práci s touto cílovou skupinou totiž veledůležitá.

43

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.

ATKINSONOVÁ, R.L., et al. Psychologie. Praha : Victoria Publishing, a.s., 1995. 845 s. ISBN 80-85605-35-X.

2.

BROŽOVÁ, Dagmar. Společenské souvislosti trhu práce. Praha : Slon, 2003. 140 s. ISBN 80-86429-16-4.

3.

ČERNÁ, Dominika, et al. Profesionální dovednosti terénních pracovníků : Sborník studijních textů pro terénní pracovníky. Klára Janoušková, Dana Nedělníková Eds.. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. 550 s. ISBN 978-80-7368-503-4.

4.

Česko. Zákon o sociálních službách. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2006, 108, s. 59.

5.

Epolis [online].

2005

[cit.

2011-04-15].

Polis.

Dostupné

z

WWW:

. 6.

FIŠETR, Slavomir; ŠKODA, Jiří. Sociální patologie. Praha : Grada Publisging, a.s., 2009. 224 s. ISBN 978-80-247-2781-3.

7.

HARTL, Pavel. Psychologický slovník. Praha : Jiří Budka, 1993. 301 s. ISBN 80901549-0-5.

8.

HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 807178-303-X

9.

HRADECKÁ,

Vlastimila;

HRADECKÝ,

Ilia

. Bezdomovství

:

Extrémní

vyloučení [online]. Praha : Naděje, občanské sdružení, 1996 [cit. 2011-02-19]. Dostupné

z

WWW:

. 10. HRADECKÝ, Ilia, et al. Definice a typologie bezdomovectví : Zpráva o realizaci aktivity č. 1 projektu Strategie sociální inkluze bezdomovců v ČR [online]. Praha : Naděje,o.s.,

2007

[cit.

2011-04-14].

Dostupné

z

WWW:

. ISBN 978-80-86451-13-8. 11. KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vyd. Praha : Slon, 2004. 207 s. ISBN 978-8086429-39-7. 12. KLÍMA, Petr. Kontaktní práce. Praha : ČAS, 2007. s. 359. 13. KOPŘIVA, Karel . Lidský vztah jako součást profese. Praha : Portál, 2006. 147 s. ISBN 80-7367-181-6. 44

14. KOŘÍNKOVÁ, D. et al. Ochrana práv a uplatnění vlastní vůle uživatele sociální služby, opatření omezující pohyb, způsobilost k právním úkonům a opatrovnictví. In Standardy kvality sociálních služeb : Výkladový sborník. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2008 . 130 s. Výstupy z tématických diskusních setkání a práce odborných týmů pro jednotlivé oblasti Standardů kvality sociálních služeb. Dostupné z WWW: . 15. KRATOCHVÍL, Stanislav. Skupinová psychoterapie neuros. Praha : Avicenum, 1978. 200 s. ISBN 08-018-78. S. 54. 16. KUBOVÁ, Eva. Existuje pro bezdomovce cesta zpátky?. Psychologie dnes. 2009, 15, 11, s. 32-35. ISSN 1212-9607. 17. MAHROVÁ, Gabriela; VENGLÁŘOVÁ, Martina . Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. Praha : Grada Publisging, a.s., 2008 . 176 s. ISBN 978-80247-2138-5. 18. MATOUŠEK, Oldřich, et al. Základy sociální práce. Praha : Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-473-7. 19. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Praha : Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-548-2. 20. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální práce v praxi. Praha : Portál, 2005. 352 s. ISBN 807367-002-X. 21. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 2. přepracované vyd. Praha : Portál, 2008. 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0. 22. NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. Brno : Marek Zeman, 2001. 165 s. ISBN 80-903070-0-0. 23. NEDĚLNÍKOVÁ, D. Úvod do sociální práce se skupinou. Ostrava: Kofoedová škola, 2004. ISBN 80-239-4030-9. 24. Registr poskytovatelů sociálních služeb [online]. 2007 [cit. 2011-02-02]. Dostupné z WWW: . 25. RIEGER, Zdeňek. Loď skupiny. Praha : Portál, 2007. 208 s. ISBN 978-80-7367-2225. 26. ROGERS, Carl R. . Způsob bytí. Praha : Portál, 1998. 296 s. ISBN 80-7178-233-5.

45

27. SOTORNÍKOVÁ, Jitka. Skupinová psychoterapie a skupinová sociální práce. Ostrava, 2007. 92 s. Diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě. 28. TOLLE, Eckhart. Moc přítomného okamžiku. Monika Kittová. Praha : Synergie CZ s.r.o., 2006. 50 s. ISBN 80-7370-112-X. 29. YALOM, Irvin D. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha : Konfrontace, 1999. 636 s. ISBN 80-86088-05-7. 30. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe : Průvodce poskytovatele. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2002. 112 s. ISBN 80-86552-45-4.

46

SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ FEANTSA

Europien federeation of national organizationworking with the homeless. Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci. Feantsa [online]. 1989 [cit. 2011-03-13]. Dostupné z WWW:
Naděje, o.s.

Posláním Naděje je praktické uplatňování evangelia v životě a jeho šíření. Cílem je vybudování a provozování sítě služeb lidem v nouzi na křesťanských principech. Více viz. www.nadeje.cz/vz

Facilitace sociální Zlepšení výkonu způsobené tím, že jedinec vidí, nebo slyší jiné osoby konat tutéž činnost; působí nápodoba, soutěživost, soc. prestiž.(Hartl, 1993, s. 50) Detoxifikační

je součást oddělení pro léčbu závislostí. Detoxifikace - zbavení

oddělení

organizmu návykové látky. Abstinence [online]. 2006 [cit. 2011-0410].

Detoxifikační

jednotka

Apolinář.

Dostupné

z

WWW:

ttp://www.abstinence.cz/index.php?rubrika=10>.

47

SEZNAM TABULEK 1.

Tabulka č. 1 Počty oslovených služeb a navrácených odpovědí zařazených do výzkumu.

48

SEZNAM GRAFŮ 2.

Graf č. 1 Realizace skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší v současnosti.

3.

Graf č. 2 Realizace skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší v minulosti.

4.

Graf č. 3 Rozdělení dle zaměření skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší.

5.

Graf č. 4 Odpovědi pracovníků sociálních služeb k otázce užitečnosti/neužitečnosti skupinové sociální práce, ve vztahu k lidem bez přístřeší (v procentech).

49

SEZNAM PŘÍLOH 1.

Dotazník – Mapování skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší

Dotazník MAPOVÁNÍ SKUPINOVÉ SOCIÁLNÍ PRÁCE S LIDMI BEZ PŘÍSTŘEŠÍ Dobrý den, jmenuji se Michal Raška a jsem studentem Fakulty sociálních studií, Ostravské univerzity. Tématem mojí bakalářské práce je - SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE S LIDMI BEZ PŘÍSTŘEŠÍ. Cílem tohoto dotazníku je zmapovat, zda se tento typ intervence používá v zařízeních pro lidi bez domova, popřípadě jak často, s jakým úspěchem a podobně. Věnujte mi, prosím 3 minuty a vyplňte dotazník. Budete-li mít zájem, pošlu vám výsledek. Velmi děkuji za čas mi věnovaný. Budu se snažit, aby Vaše investice nebyla zbytečná. Dotazník lze vyplnit anonymně. Za jednu službu vyplňte prosím pouze jeden dotazník. Prosím odpovězte mi do 15. března 2011. Ještě jednou děkuji. S pozdravem Michal Raška. *Povinné pole

První Strana Začátek formuláře ZA JAKOU SLUŽBU URČENOU PRO LIDI BEZ PŘÍSTŘEŠÍ DOTAZNÍK VYPLŇUJETE? * Azylový dům pro jednotlivce Azylový dům pro matky s dětmi Noclehárna Nízkoprahové denní centrum Terénní program Sociální rehabilitace Jiné: JAKÁ JE KAPACITA VAŠEHO ZAŘÍZENÍ? *

50

Druhá Strana PROVÁDÍTE S VAŠIMI KLIENTY SKUPINOVOU SOCIÁLNÍ PRÁCI? * Ano Ne3

Třetí Strana CHARAKTERISTIKA SKUPINOVÉ SOCIÁLNÍ PRÁCE REALIZOVANÉ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH PRO LIDI BEZ PŘÍSTŘEŠÍ JAKÝ TYP SKUPINOVÉ SOCIÁLNÍ PRÁCE REALIZUJETE? (lze vybrat i více typů, nebo popište činnost do možnosti Jiné): *V praxi většinou neexistují čisté typy skupiny, častěji se můžeme setkat s kombinací (např. skupina socializačně - vzdělávací). Lze tedy vybrat více typů. Vzdělávací skupiny Skupiny zaměřené na řešení problému a rozhodování (či spolurozhodování) Úkolové skupiny (s jasným cílem) Účelové skupiny (např. za účelem zmapování potřeb a problémů zúčastněných klientů) Svépomocné skupiny (podpůrné skupiny, typická je vzájemná pomoc a podpora zúčastněných, kteří mají podobný sociální, nebo psychologický problém) Skupiny zaměřené na socializaci Terapeutické skupiny Encounterové skupiny (zaměřené na to, aby byli členové, prostřednictvím poznání fungování mezilidských vztahů, schopni lépe zvládat své osobní problémy) Rekreační skupiny Skupiny zaměřené na rekreační dovednosti (řemeslné a umělecké práce) Jiné: 3

Pokud respondent zadal možnost Ne, byl automaticky přesměrován na 8 stranu.

51

NAPIŠTE PROSÍM, ZA JAKÝM ÚČELEM SKUPINOVOU SOCIÁLNÍ PRÁCI REALIZUJETE? *K čemu práce ve skupině směřuje? Pokud provádíte více typů, prosím rozepište, děkuji.

S JAKÝM CÍLEM SKUPINOVOU SOCIÁLNÍ PRÁCI REALIZUJETE? *Jaký z ní mají klienti užitek?

CO SE VÁM JEVÍ JAKO NEJSLOŽITĚJŠÍ PŘI REALIZACI SKUPINOVÉ SOCIÁLNÍ PRÁCE S LIDMI BEZ PŘÍSTŘEŠÍ?

JAKOU FORMU REALIZUJETE? *

SKUPINOVÉ

SOCIÁLNÍ

PRÁCE

Otevřenou (klienti mohou přibývat i ubývat během realizace) Uzavřenou (ustálený počet klientů, nelze migrovat) Kombinovanou Jiné:

52

JAK ČASTO SKUPINOVOU PRÁCI REALIZUJETE? * Každý den Jednou za týden Jednou za 14 dní Jednou za měsíc Jednou za čtvrt roku Méně často Jiné: JAK DLOUHO VĚTŠINOU TRVÁ JEDNO SEZENÍ?

KOLIKRÁT JSTE SKUPINOVOU SOCIÁLNÍ PRÁCI REALIZOVALI? * Cca 1-10x Cca 11-50x Cca více než 50x Jiné:

Čtvrtá Strana ÚČASTNÍCI SKUPIN, KLIENTI JAKÝ JE OBVYKLÝ POČET ÚČASTNÍKŮ SKUPIN / KLIENTŮ? * 3-5 5-10 5-15 Jiný: JAKÉ JE VĚKOVÉ ROZPĚTÍ ÚČASTNÍKŮ? *

53

JAKÝ OKRUH KLIENTŮ SOCIÁLNÍ PRÁCE? *

SE

ÚČASTNÍ

SKUPINOVÉ

Všichni klienti, kteří využívají naší službu Většinou mladší klienti Většinou starší klienti Většinou specifická, vybraná skupina. Popište prosím specifika klientů, kteří se účastní Vašich skupin.

Pátá Strana CHARAKTERISTIKA PROPAGACE JAK DLOUHO DOPŘEDU KLIENTY INFORMUJETE O TOM, ŽE BUDE SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE?

ZPŮSOB ČLENŮ.

OSLOVENÍ

A

DEPISTÁŽ

POTENCIÁLNÍCH

54

JAK ÚČASTI?

KLIENTY

MOTIVUJETE

K

Šestá Strana PRACOVNÍCI KOLIK JE VĚTŠINOU PŘÍTOMNO PRACOVNÍKŮ VE SKUPINĚ? * 1 1-2 2-3 Jiné: JAKÁ JE JEJICH ROLE?

POŽADAVKY A NÁROKY NA VEDOUCÍHO SKUPINY? Vzdělání, dovednosti, vlastnosti.

SPOLUPRACUJETE S EXTERNISTY? * 55

Ano Ne POKUD ANO, JAK ČASTO? Popřípadě, jak spolupracujete?

Sedmá Strana ZÁVĚR MYSLÍM, ŽE SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE PRO LIDI BEZ DOMOVA: * Je určitě nezastupitelná Může být užitečná Nedokážu posoudit Je spíše na škodu Je k ničemu Jiné: ZÁVĚREČNÝ KOMENTÁŘ Pokud se budete chtít dozvědět výsledky, nebo pokud Vás budu moci oslovit ve věci skupinové práce, zanechte prosím kontakt, děkuji.

« Zpět

Odeslat

56

Osmá Strana PROVÁDĚLI JSTE SKUPINOVOU SOCIÁLNÍ PRÁCI S VAŠIMI KLIENTY V MINULOSTI? * Ano Ne Po zadání kterékoliv odpovědi byl respondent přesměrován na ZÁVĚR.

57