Skalničkářův rok. září 2012 číslo 66

Skalničkářův rok  září 2012 číslo 66

Botanické poznámky na konci čísla

Skalničkářův rok 

Obsah

září 2012 číslo 66

PĚSTITELSTVÍ Skalnice a skalničníky ­ výber tých najzaujímavejších (R. Roth)  Delphinium chrysotrichum ­ novinka z Himálaje (O. Navrátil) Moje zkušenosti s Callianthemum farreri (J. Baláž)  Zakrslá udatna (M. Martan) Gentiana sinoornata, známá i neznámá (O. Navrátil) 

ISSN 1805­1170

CO NÁS ZAJÍMÁ

Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno. Elektronický časopis vychází dvakrát ročně.

Konec výstav ve Čtyřlístku (M. Martan)  Okruh kolem Tre cime di Lavaredo (O. Navrátil) 

Klubový zpravodaj

Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc. Adresa redakce Úvoz 7, 60200 Brno

NAŠE AKCE Přednášky a členské schůze  Výstava  2012 Burzy rostlin Zájezd 2012 Výměna semen Fotosoutěž

Vyšlo 6. září 2012

http://www.skalnicky­brno.cz/zpra.php

INFORMACE Z KLUBU Z členské základny Drobné zprávy a informace Kalendář akcí klubu na 2. pololetí 2012 Členové výboru Klubu skalničkářů Brno 2012­2014

Na titulní straně Callianthemum farreri. Foto J. Baláž

1

 Sempervivum   arachnoideum.  Koľko   ďalších   druhov   a kultivarov  zapĺňa   skalku,   záleží   od   vkusu   a pestovateľského   zamerania  konkrétneho   skalničkára.   Mám   však   pocit,   že   sú   tieto   rody   dosť  opovrhované   a zabudnuté.   Stalo   sa   to   asi   tým,   že   najznámejšie  druhy a kultivary tvarovo nijako nevynikajú, ich farba je nevýrazná,  okukaná a všetky sú si dosť podobné. Nezanedbateľná je aj vlastnosť  rýchleho   vegetatívneho   rozmnožovania.   Dcérske   ružice   rodu  Jovibarba  sa   ľahko   rozkotúľajú   po   celej   skalke   a dlhé   výbežky  niektorých sempervív konkurujú menším skalničkám. Existujú však  ale   rastliny   s atraktívnym   tvarom   a s neopakovateľným   sfarbením  ružíc. Niektoré, hlavne prírodné druhy, sú na pestovanie náročnejšie  a skôr v skalke ubúdajú, ako expandujú. V článku som sa zameral  na   tieto   náročnejšie   druhy   a predstavujem   aj   ich   výnimočné  kultivary.   Pre   objasnenie   problematiky   pripomínam,   že   existuje  okolo 60 prírodných druhov týchto dvoch rodov, ale niektorí botanici  uznávajú len necelých 40 druhov a ostatné priraďujú ako poddruhy,  prípadne   variety.   Taxonomicky   nie   je   teda   problematika   ani  z ďaleka   vyriešená.   Najväčšia   druhová   pestrosť   je   v Alpách,   na  Balkáne a v Turecku.  Sempervivum atlanticum  je zase jediný druh  rastúci   na   africkom   kontinente   v pohorí   Atlas.   Sú   to   zároveň  najzápadnejšie   a najjužnejšie   lokality   v rámci   výskytu   rodu  Sempervivum.  Pohorie Elborz v Iráne je naopak východná hranica  rozšírenia tohto rodu. Vyskytuje sa tu  Sempervivum iranicum.  Na  sever   sa   najďalej   dostalo  Sempervivum   montanum  do   Vysokých  Tatier,   ale  Jovibarba   sobolifera  sa   nachádza   až   v pobaltských  krajinách. Ostatné druhy rodu Jovibarba majú rozšírenie v Alpách,  Karpatoch  a na   Balkáne.   Ešte  chcem   pripomenúť   najväčší  rozdiel 

PĚSTITELSTVÍ Skalnice a skalničníky ­ výber tých  najzaujímavejších     Hneď na začiatok si musíme ujasniť botanické názvoslovie týchto  dvoch rodov. Predpokladám, že mnohí z Vás z názvu článku nevedia,  o akých skalničkách sa vlastne ide písať. Skalnica   je   slovenský   názov   pre   rod  Sempervivum  ­   česky  netřesk. Laická verejnosť však na Slovensku používa pre oba rody  výlučne ľudový názov skalná ruža, alebo kamenná ruža a botanický  termín skalnica je takmer neznámy. Skalničník je slovenský názov  pre rod Jovibarba ­ česky nechrastec. Predpokladám však, že názov  nechrastec   je  v Čechách   málo  frekventovaný   a výlučne   sa   používa  termín netřesk ako pri rode  Sempervivum.  Netřesk je veľmi pekný  a výstižný názov, ktorý vychádza z historických skutočností. Už za  rímskych   čias   sa   tradovalo,  že  tam,  kde   sa   vysadí  netřesk,   nikdy  neudrie   blesk,   a na   tento   účel   sa   používalo   hlavne  Sempervivum   tectorum.  Aký   spôsob   ochrany   príbytkov   pred   búrkami   si   zvolíte  v dnešnej době, záleží na Vás, ale dá sa to aj kombinovať. Som   rád,   že   skalničkári   sa   snažia   svoju   záľubu   viesť   viac  menej na úrovni a pre rastliny používajú odborné názvy. Neviem si  predstaviť   našu   komunikáciu   s národným   a ľudovým   názvoslovím.  S rastlinami   týchto   dvoch   rodov   sa   stretneme   takmer   v každej  skalke   a najväčšej   obľube   sa   tešia   hlavne   nápadne   pavučinaté 

2

medzi   rodom  Sempervivum  a Jovibarba: Sempervivum   ­  kvetné  plátky  (ružové, fialové, belavé, žlté) sú vždy hviezdicovite rozložené   8  ­  20   početné.  Jovibarba ­  kvety belavé,   žlté   6  (5  ­  7) početné,  koruna zvonkovitá a lupienky vzpriamené.  

Sempervivum ciliosum.  Druh sa  ďalej delí na tri variety, avšak   toto   vnútro   druhové   delenie   nie   je   jednoznačne   uznávané.   Var.  ciliosum,  ružice   polootvorené,   jasne   zelené,   vyskytuje   sa  v Bulharsku. Var. borisii, ružice guľovité, listy výrazne bielo chlpaté,  vyskytuje   sa   v Bulharsku   a v kultúre   sa   rozširuje   pirinská  populácia z vrchu Orelek. Je to veľmi atraktívna varieta, ktorá by  nemala chýbať v žiadnej skalke na plnom slnku. Vysádzame ich na  šikmé   políčka,   alebo   do   úzkych   štrbín.   Rastliny   sú   najkrajšie   cez  najsuchšie letné mesiace v skalkách bez zalievania. Var.  galicicum,  ružice menšie, ale s dlhými výbežkami dcérskych ružíc s výskytom  v Albánsku   a v Macedónii.   Výnimočné   je   vyfarbenie   vonkajších  listov ružice. Majú tmavo červenú až slivkovo modrú farbu, čo je pri  prírodných   druhoch  veľmi  ojedinelé.  Citlivejšia   varieta,  ktorá  trpí  hlavne   zimným   vlhkom.   Oplatí   sa   preto   mať   rezervné   rastliny  v parenisku, alebo v skleníku. 

Výber najzaujímavejších: Sempervivum   calcareum.  Niektorí   autori   mu   nepriznávajú  druhovú   hodnotu   a zaraďujú   ho   k druhu  Sempervivum   tectorum   (S. tectorum   var.   calcareum).  Morfologické   rozdiely   medzi  S. tectorum  a S.   calcareum   sa   nachádzajú   opísané   v odbornej  literatúre. Hlavné  špecifikum  tohto druhu je,  že prízemná  listová  ružica   má   80   ­   140   listov,   ktoré   majú   výraznú   šedo   zelenú   farbu  s kontrastnými   tmavo   fialovými   špičkami   (pri   pohľade   z hora   do  ružice   tvoria   špirálovitú   kresbu).   Vyskytuje   sa   v prímorských  Alpách a dáva prednosť vápenatému substrátu. V prírode je to dosť  variabilný   druh,   kvitne   len   zriedkavo   a dcérskych   ružíc   je   tiež  menej.   V kultúre   nie   je   až   tak   vzácna   a   vyžaduje   si   dobre  oddrenážované   slnečné   stanovište.   Nesadíme   ho   do   úzkych   špár,  lebo   tam   nevytvorí   veľké   atraktívne   ružice.   Existujú   aj   záhradné 

Sempervivum   ekimii. Je   to   nové   meno   pre  S.   minus   var.   glabratum.  Hlavný   podnet   pre  vytvorenie   nového   mena   sú  zjavne  odlišné   morfologické   rozdiely   medzi   dvoma   varietami   (var. glabra   a var. minus).  Revíznu   štruktúru   Tureckých   populácií   rodu  Sempervivum  si   špecialisti   nájdu   v príslušnej   literatúre   a na  internete.   Toto,   zatiaľ   málo   používané   meno,   je   podľa   tureckého  botanika Prof. Dr. Tuna Ekima z istanbulskej univerzity. Nech už sa  meno  uchytí   akokoľvek,  pre nás  je podstatné,  že  sa  jedná  o veľmi  atraktívne   rastliny   hlavne   svojimi   malými   ružicami   a s kvetným  stôlom vysokým len do 7 cm. Kvety majú zeleno žltú farbu a lysé  ružice bronzovo zelenej farby s priemerom len 2 ­ 3 cm. Vytvárajú 

kultivary   a spomeniem   napr.   cv.   'Sir   William   Lawrence'  

charakteristický výrazne tmavými špičkami listov, čo pôsobí veľmi  tmavým   dojmom.   Ďalší   výnimočný   cv.   'Grigg´s   Surprise'   má  podobne   nálevkovito   až   duto   ukončené   listy   ako  S.   tectorum   'Oddity'.  Na   našich   stredoeurópskych   skalách   však   nemá  upotrebenie,   lebo   nie   je   zimuvzdorný,   a pre   skalničkára   zostane  neznámy. 

3

pekné   malé   koberce.   Prírodná   lokalita   zo   severovýchodu   Turecka  (600   ­   2000   m   n.   m.)   napovie,   že   rastliny   budú   citlivé   na   zimné  vlhko. S pestovaním mám malé skúsenosti. Táto zima bude prvá pre  exempláre,   ktoré   dostali   miesto   v andezitovej   štrbine   pod   malým  previsom. V kultúre sa s týmto druhom (aj s S. minus) stretnete len  ojedinele a pod týmto názvom nachádzame omylom viac miniatúrne  formy európskych druhov (S. montanum, S. arachnoideum).

vnútrodruhového   členenia   druhu  S.   montanum,   ktoré   sa   začína  objavovať v odbornej literatúre (bez variet a foriem).

Sempervivum   juvanii.  Niektorí   autori   ho   uvádzajú   ako   nižšiu  taxonomickú   jednotku   pre  S. wulfenii.   Rozdielnosť   je   výsledkom  genetických zmien, ekologických podmienok a geografickej izolácie.  Rastie   v Slovinsku,   východne   od   Ljublany   a v horstvách   Donačka  gora a Resenik na kremencových aj vápencových skalách 500 ­ 850  m n. m. Rastliny patria do komplexu žlto kvitnúcich druhov. Listové  ružice sú veľké a redšie. Listy na oboch stranách výrazne žľaznato  chlpaté, výbežky dcérskych ružíc sú   menej početné a aj to je jeden  z dôvodu malého rozšírenia v kultúre. Sadíme ich na slnečné políčka  s drenážou. Hodnotí sa ako vzácny a cenný druh.

Sempervivum montanum ssp. carpaticum ´Cmiral's Yellow´ foto M. Martan S. montanum.  ssp.  montanum  (centrálne Alpy, Apeniny, Pyreneje,  Korzika)                       ssp. burnatii (juhozápadné Alpy)

Sempervivum   montanum  ssp.  carpaticum   'Cmiral's Yellow'. 

                      ssp. stiriacum (východné Alpy)

Farebne veľmi kuriózna a nezameniteľná prírodná odchýlka, ktorú  našiel   Otakar   Cmíral   v Nízkych   Tatrách   (Demänovská   dolina).  Ružice   majú   na   jar   svietivo   žltú   farbu,   ktorá   časom   postupne  prechádza   do   bledo   zelenej,   no   vždy   so   žltým   nádychom  a s červenými   špičkami.   Rast   nie   je   vitálny   ako   pri   poddruhu  a nevyhovuje   jej   priamy   slnečný   úpal.   Prirastá   veľmi   pomaly  a z toho   dôvodu   bude   ponúkaná   len   ojedinele   od   špecialistov   na  zimovzdorné   sukulenty.   Ešte   rozpíšem   návrh   nového 

                      ssp. carpaticum (Karpaty)                       ssp.  heterophyllum  (Karpaty   ­   Slovenské   stredohorie  na andezitoch a ryolitoch)     V prírode   rastie  S.   montanum  výlučne   na   kyslých   horninách,   no  v kultúre toleruje aj zásadité horniny.  Sempervivum   pittonii  syn.  S.   braunii.  Je   výrazne   odlišné   od  ostatných   európskych   druhov   a snáď   by   mohlo   dôjsť   k zámene  4

s balkánskym  S.   leucanthum.  Jeden   z najkrajších   a zároveň   asi  najznámejší   z rodu.   Výskyt   je   obmedzený   na   Východné   Alpy  (Štýrsko),   na   hadcové   skaly   (serpentinit),   južne   od   Kraubath,  vrcholy Pollersberg   862 m n. m. a Gulsen   938 m n. m. Tieto  malé  lokality sú ohrozované ťažbou horniny, a tým sa likvidujú prírodné  stanovištia.   V skalke   prosperuje   dobre   v kolmých   štrbinách,   alebo  v zrážkovom   tieni,   kde   najlepšie   vynikne   krása   trsov,   ktoré   sú  výrazne žľaznato chlpaté. 

dobre bez špeciálnej ochrany. Nenáročný a pekný druh, ktorý by si  zaslúžil   častejší   výskyt   v našich   skalkách.   Niektorí   botanici   ho  považujú   len   za   poddruh  S.   ciliosum.  Je   tu   určitá   podobnosť  a možnosť zámeny.  Sempervivum   pumilum.  Už   samotný   názov   pumilum   (milý,  milučký)   predpokladá,   že   bude   reč   o pekných   a atraktívnych  rastlinách. Druh známy už 200 rokov so širokým areálom výskytu  v pohorí   Kaukaz.   Je   to   nezameniteľný   taxón,   avšak   s variabilitou  v rámci druhu. Ružice majú priemer do 2,5 cm a vytvárajú pevný,  veľmi početný zhluk. Kvetné stonky sú vysoké len do 10 cm a nesú  ružovo   purpurové   kvety.   V ďalších   znakoch   je   kvetenstvo   značne  variabilné. Podobný druh je S. dominii, ktorý opísali v r. 1984 Knop  a Knopová. Rastliny sú vo väčšine ukazovateľov väčšie a presnejšie  rozlišovacie znaky nájdete v knihe Netřesky na str.77. Vyskytujú sa  v doline   Irik   pod   Elbrusom   a na   severnom   svahu hory   Čeget  v závere doliny Baksan. Dolinu Irik som navštívil a môžem potvrdiť,  že je bohatá na rod  Sempervivum. Odobraté vzorky kultivujem, ale  zatiaľ  som si nenašiel čas  ich určiť  a porovnávať. V doline Adylsu  som  S.  pumilum  nenašiel,  ale  na  veľkých  balvanoch  okolo potoka  rástlo S. caucasicum var. glacialis, ktoré sa podobá európskemu  S.  tectorum.

Ešte   krátka   a stručná   charakteristika   horniny   serpentinit:   je   to  metamorfovaná (premenená) hornina zelenej, sivo zelenej až čiernej  farby   so   všesmernou   až   bridličnatou   textúrou.   Radí   sa  k ultrabázickým   horninám.   To   znamená,   že   obsahuje   menej   než  44 %   oxidu   kremičitého.   Na   tomto   geologickom   podklade   rastú  špecifické   druhy,   ktoré   indikujú   túto   horninu   a patria   do   zväzu  Asplenion serpentini. Napr. drobné paprade Asplenium adulterinum  a Asplenium   cuneifolium.  Zaujímavosťou   je,   že   chemické   zloženie  horniny   pôsobí   na   rastliny   tak,   že   majú   menší   vzrast.   Miesta  výskytu   v ČR   sú   Blanský   les,   Slavkovský   les,   Mohelno.   V SR   na  viacerých miestach v Spišskogemerskom rudohorí. Sempervivum   octopodes.  Výskytom   obmedzený   (endemit)   na  juhozápadnú   Macedóniu,   konkrétne   pohorie   Baba   planina,   kde  vystupuje   až   do   2468   m   n.   m.   Rastie   tu   spoločne   s Jovibarba   heuffelii na vyvrelých  horninách (granit). Ružice majú priemer len  okolo 3 cm. Listy sú žľaznato pýrité na konci s purpurovou špičkou.  Výbežky dcérskych ružíc sú až 8 cm dlhé. Napriek tomu nie je na  skalkách  expanzívny   a znesie  extrémne   suché   polohy.   Zimu  znáša 

Sempervivum transcaucasicum. Už sám názov napovedá, kde sú  prírodné   lokality   tohto   druhu.   Je   to   Gruzínsko,   Arménsko  a severovýchodné   Turecko.   5 ­ 7   cm   veľké   ružice   majú   žlto   zelenú  farbu, ktorá pôsobí veľmi sviežo a prikrášľujú to ešte tmavé špičky  listov. Žlto zelené kvety nesie až 15 ­ 20 cm vysoká stonka, ktorá je  5

podobne ako celá rastlina žľaznato pýritá. Je to môj obľúbený druh  a mám   položky   z viacerých   lokalít,   ktoré   som   získal   od   priateľov.  Keďže sa jedná o citlivý druh na zimné vlhko, výsadba je sústredená  na   okraj   prístrešku,   kde   je   suchšie   drenážované   stanovište,  čiastočne   chránené   pred   zrážkami.   Bežne v   skalke   rastie   celkom  dobre, ale niektoré vlhké zimy bez snehu značne poškodzujú ružice,  ktoré sa len ťažko spamätávajú. 

rovnocenné ružice na veľmi tučnom koreni. Nožom sa dajú rozrezať  a rozsadiť. Tento spôsob rozmnožovania má veľmi malú výťažnosť,  ale   je   to   jediný   spôsob,   ako   rozširovať   záhradné   kultivary.  Efektívnejší   spôsob   množenia   je   výsevom,   ale   takto   nám   vznikne  veľmi variabilné potomstvo. Má to však aj výhodu, lebo získavame  farebne a tvarovo nové variácie. Najatraktívnejšie zo semenáčov si  potom   zaslúžia   izolovať,   ďalej   ich   množiť   vegetatívne   a dať   im  kultivarový   názov.   So   zavádzaním   nových   kultivarov   to   však  nesmieme   preháňať,   lebo   v dnešnej   dobe   ich   existuje   už   niekoľko  stovák. Túto pozornosť si zaslúžia len výnimočne sfarbené jedince.  V skalkách majú použitie v kolmých štrbinách a na dobre 

Sempervivum   wulfenii.   Pomenovanie   je   podľa   rakúskeho  botanika   Wulfena   (1728   ­   1805).   Prírodné   lokality   sa   nachádzajú  v Rakúsku   (Tyrolsko,   Korutánsko,   Štaersko),   v Taliansku  (Dolomity),   vo   Švajčiarsku   (Engadin),   kde   rastie   na   oslnených  lúkach a kamenistých sutiach väčšinou na silikátoch až do 2700 m  n.  m.  Nie  je  to  teda   štrbinový   druh   na   voľných   plochách  a ružice  môžu dosahovať priemer až do 9 cm. Habitus podobný S. juvanii, ale  listy sú na oboch stranách lysé. Dalo by sa povedať, že je podobné S.   tectorum,   ale   jeho   ružice   majú   menej   listov   a mladé   listy   sú  vzpriamené   tvoriace   kužeľ.   Zaujímavé   je,   že   špičky   listov   nie   sú  tmavé  a naopak výrazne  ružovo  purpurová   je  báza  listov.  Kvetná  stonka   je   až   do   30   cm   vysoká.   Kvety   sú   žlté,   ale   kvitnutie   je  zriedkavé. Vegetatívne sa rozrastú veľmi málo, a to sú dôvody, prečo  je   v kultúre   zriedkavá.   V nepriaznivých   zimách   trpí   zimným  mokrom,   ale   ináč   je   to   pekný   ľahko   kultivovateľný   druh.   Medzi  pestovateľmi sa všeobecne rozlišuje na zelenú a šedú formu.  

Jovibarba heuffelii ´Oreade´ drenážovaných   plôškach.   Osvedčilo   sa   mi   aj  miesto  pod   vysokými  ihličňanmi,   kde je zrážkový tieň, ale takmer plné slnko. V prírode  má   tento   druh   dosť   široký   areál   rozšírenia   v takmer   všetkých  pohoriach   Balkánu   a v Južných   Karpatoch   (Rumunsko).   Druh   sa  v prírode   delí   na   dve   variety:   var.  heuffelii  s listami   na   oboch  stranách žľaznato pýrité a var. glabra  s listami, ktoré sú na oboch

Jovibarba   heuffelii.  Má   výnimočné   postavenie   v oboch   rodoch  kvôli spôsobu vegetatívneho rozmnožovania. Ružice netvoria žiadne  výbežky s dcérskymi ružicami a množia sa delením tak, že vznikajú  6

stranách   lysé.   Z nespočetného   množstva   kultivarov   zaujímajú  výnimočné   postavenie   rastliny   so   žlto   sfarbenými   listami.   Sú   to  napr. 'Lemon Queen', 'Lemon Sky', 'Gold Bug' a 'Xanthoheuff'.  Pokusne   som   vysial   semená   z kultivaru   'Xanthoheuff',  no,  výsledok nebol vôbec priaznivý. Z množstva asi 120 semenáčov len  dva zodpovedali materskej rastline a ostatné mali fádnu zeleno sivú  farbu s tmavými špičkami.      Tento výber je orientačný a chcel som len poukázať na skutočnosť,  že   aj   v týchto   dvoch   rodoch   (Sempervivum  a Jovibarba)   existujú  rarity a druhy, ktoré sú náročnejšie na pestovanie. Mnohé prírodné  druhy hlavne z Turecka, Zakaukazska a z Kaukazu nie sú ešte ani  v kultivácii a čakajú na introdukciu. Veď kto z vás pestuje napr.  S.   furseosum, S. leucanthum, S. dolomiticum, S. iranicum, S. jakuscii,   S. ossetiense?       

Jovibarba heuffelii ´Carl von Linne´

                                                                                                                 Róbert Roth, Kremnica Jovibarba heuffelii ´Xanthoheuff´

Jovibarba heuffelii ´Horná Ves´ foto M. Martan 7

cm,   je   huňatější   a   květy   jsou   zevně   světlejší,   šedavé   až   bílé,  s modrou žilnatinou. Získal jsem před několika lety 3 semenáče této  rostliny. Uvádí se, že je vhodné je pěstovat  na  stinném stanovišti  v humusovité půdě. Předpokládám, že tato rada platí pro pěstování  tohoto druhu v teplých nížinách. Na   internetových stránkách AGS  je možné najít krásně rozkvetlé trsy tohoto druhu z výstav. Rostliny  jsou   v Británii   pěstovány   v hliněných   květináčích,   částečně  zapuštěných   do   písku   v chladném   skleníku.   Já   jsem   na   zahradě  zvolil   místo   osluněné   jen   dopoledne   a   k   substrátu   (hnědozem  s jílovitým   podílem   smíchaná   s vyzrálou   bukovkou)   jsem   přimísil  nevápencovou   kamennou   drť.   Ze   tří   rostlin   mi   bohužel   zůstala   v  současnosti   pouze   jediná.   Zbývající   dva   exempláře   nádherně  zakvetly, vytvořily vždy na plazivé, cca 15 cm dlouhé lodyze 2 veliké  úchvatné  květy,   avšak   následně,   po   zatažení,  vždy   odešly.  Nevím,  zda došlo k jejich vyčerpání kvetením, nebo jde­li v případě těchto  rostlin o druh krátkověký, či dokonce monokarpický. Domnívám se,  že   nejpravděpodobnější   příčinou   úhynu   je   přemokření   a   následné  uhnití kořenového systému rostlin po zatažení. Je pravděpodobné,  že v období dormance jim vyhovuje téměř úplné sucho a stálo by za  pokus   otestovat   jejich   životaschopnost   v chladném   alpínkovém  skleníku.   Množení   obou   variant   je   asi   možné   pouze   z výsevů   a  nezbývá   tedy   než   doufat,   že   naši   odvážní   sběrači   budou   i   nadále  podnikat své výpravy do odlehlých končin Himálaje a opět přivezou  semena těchto velmi atraktivních květin. Časem se snad naučíme  lépe znát požadavky pro jejich zdárné udržení na našich skalkách a  zahradách.

Delphinium chrysotrichum ­ novinka z Himálaje

Delphinium chrysotrichum var. tsarongense

foto O. Navrátil

Nádherná fotografie této dekorativní zakrslé stračky, pořízená př.  Pavelkou v pohoří Beima shan v severozápadním Yunnanu, doslova  obletěla svět. Objevila se nejen na Mojmírových webových stránkách  (WWW.Pavelkaalpines.com),   ale   i   na   zadní   straně   jednoho  z nedávných   čísel   časopisu   Skalničky   a   také   na   internetových  stránkách   skotského   klubu   skalničkářů   v pravidelném   měsíčníku  “International   rockgardener“,   jehož   spoluautorem   je   známý,   i   do  našeho   časopisu  občas   přispívající   skalničkář   Zdeněk   Zvolánek.   V  přírodě   má   tato   stračka   epicentrum   výskytu   v   Tibetu   na  kamenitých   stráních   a   ve   sněžných   výležiscích   až   do   nadmořské  výšky 5200 m. Svým vzrůstem obvykle nepřesahuje 5 až 8 cm, dosti  velké,   laločnatě   členěné   zelené   listy   jsou   na   krátkých   lodyžkách  ozdobeny 2­4  téměř přisedlými, krásnými, jemně modravými květy.  O něco vyšší je její varianta tsarongense, která dorůstá i 20 a více 

                                                                     Oldřich Navrátil, Ostrava 8

Moje zkušenosti s Callianthemum farreri  

  Letní   počasí   rostlinu   nijak   nepoškodilo   a   na   podzim   s prvními  mrazíky začala zatahovat.   V dalším roce poprvé vykvetla téměř 3  cm   velkými,   světle   modrými   květy   a   od   té   doby   se   jeví   jako  bezproblémová   rostlina.   Ale   čím   mě   znovu   překvapila,   byla   její  schopnost   vegetativního   množení.   Ve   vzdálenosti   deset   a   více  centimetrů od mateřské rostliny se začaly po obvodu objevovat nové  rostliny. I to potvrdilo moji předchozí domněnku o možnosti množení  z kořenových   řízků.  Callianthemum   farreri  takto   dokáže   vytvářet  koberce až několik desítek centimetrů v průměru. U mě dosáhlo již  průměru zhruba padesáti centimetrů a myslím, že se bude i nadále  rozrůstat.

    Už se ani nepamatuji, ve kterém roce jsem tento čínský routevník  Callianthemum farreri  od přítele Holubce získal. Zato si ale dobře  pamatuji, že na místě, kde byl zasazen, jsem v dalším roce na jaře  nalezl   pouze   jmenovku.   Při   bližším   průzkumu   jsem   zjistil,   že  z nějakého důvodu mu uhnil vrcholový pupen. V té době byl tento  routevník pro mě novinkou a dost mě mrzelo, že jsem o něj přišel. To  vše se odehrálo koncem měsíce dubna až začátkem května, kdy na  mé zahradě většina routevníků začíná rašit. To jsem ještě netušil, že  tento   čínský   routevník  Callianthemum   farreri  začíná   vegetovat  mnohem   dříve.   U   mě   to   bývá   brzy   po   roztátí   sněhu,   což   bývá  většinou v průběhu března až začátkem dubna. 

  Závěrem   bych   chtěl   sdělit   následující   poznatky.   Moje   rostlina   je  zasazena   v opukové  části   skalky,  v substrátu,   jaký  se  používá   pro  suťoviště,   tj.   s velice   malou   příměsí   humusu.   S   jiným   substrátem  zkušenost zatím nemám. I když jsem u přátel viděl tento routevník  zasazený   většinou   v   miskách   nebo korytech,   doporučoval   bych   ho  sázet spíše do skalek, a to na taková místa, kde by se mohl rozrůstat  do   větších   ploch.   Efekt   z takto   zasazené   rostliny   je   nesrovnatelně  větší   a   v neposlední   řadě   máme   možnost   získat   z odnoží   větší  množství rostlin, a tak přispět k tomu, aby se tento routevník brzy  co   nejvíce   rozšířil   a   natrvalo   se   zabydlel   na   našich   skalkách.  Předurčuje   ho   k tomu   především   jeho   nenáročnost,   ale   také  atraktivní   vzhled   jak   rostliny   samé,   tak   v neposlední   řadě   i   jeho  nebesky světle modré květy. 

  Ale vraťme se zpět do doby, kdy jsem zjistil, že první pokus s tímto  druhem byl pro mě asi neúspěšný. Při všem tom jarním shonu jsem  pozapomněl na uvolněné místo zasadit jinou kytku, a to se ukázalo  jako   velice   šťastné   pozapomenutí.   Totiž,   na   místě,   kde   jsem   na  podzim zasadil jednu docela  slabou kytku, začal začátkem  června  rašit trsík drobných, jakoby kapradinovitých lístků. Tam, kde byla  zasazena jedna kytka, bylo jich najednou pět. To bylo pro mě docela  překvapení, protože jsem nikde nenašel žádný údaj o tom, že by se  vůbec některý z routevníků dal  tímto způsobem množit. Myslím si,  že v tomto případě se tak   skutečně stalo a z kořenů, které zůstaly  v půdě, vyrašily nové rostliny. A to mě přivedlo na myšlenku, zda by  nebylo možné množení z kořenových řízků. Zatím jsem to nezkoušel,  ale rád bych se o to pokusil v letošním roce.

       Protože   podle   mých   zkušeností  Callianthemum   farreri  nečiní  v kultuře žádné potíže a přitom jde o atraktivní alpínku, doporučil  9

bych ho z těchto důvodů všem, kdo dokáží ocenit nenáročnost této  krásky z dalekých čínských hor.                                                                  Jaroslav Baláž, Dolní Rožínka               

Zakrslá udatna

Aruncus aethusifolius ´Noble Spirit´- jarní rašení foto M. Martan

Aruncus aethusifolius ´Noble Spirit´- podzimní zbarvení listů foto M. Martan

Udatna   (Aruncus)   je   malý   rod   zahrnující   6­8   druhů   rozšířených  v mírném   pásu   severní   polokoule,   především   ve   východní Asii.  V Evropě   je   domácí   jeden   druh.   Pro   výsadbu   na   skalky   nebo   do  jejich blízkosti je vhodný pouze korejský Aruncus aethusifolius.    Tvoří   trsy   vysoké   i   široké   20   až   30   cm.   Listy   jsou   tmavě   zelené,  hluboce   dělené,   pilovité.   Připomínají   list  Astilbe  nebo   jemných  kapradin.   Na   podzim,   před   opadem,   se   barví   do   oranžových   až  červených   odstínů.   Květy   jsou   bílé,   či   spíše   krémově   bílé,   hlavně  v koncových latách, a objevují se od konce května do června.  Stanoviště   v nižších   polohách   volíme   polostinné,   pokud   možno  nevysychavé,   s mírně   humózní,   kyselou,   hlinitou,   ale   propustnou  půdou.   Trvalé   mokro   (bažinu)   nesnáší.   Ve   vlhčích   a   chadnějších  oblastech   (u   nás   v polohách   nad   cca   500   m.n.m.)   může   být  vysazována   i   na   slunnější   stanoviště.   Používáme   ji   do   stinných 

Srovnání květenství a listů Aruncus aethusifolius (vlevo) a Aruncus aethusifolius ´Noble Spirit´(vpravo) foto M. Martan 10

skalek,   do   blízkosti   jezírek   a   potůčků   nebo   i   do   větších   koryt.  Používá se jako náhrada čechrav (Astilbe) v sušších oblastech. Z toho  je tedy zřejmé, že má o něco menší nároky na vodu než čechravy,  které   jsou   i   při   krátkém   přeschnutí   poškozovány   (zaschlé   listy).  Rostlina je ve střední Evropě plně zimovzdorná, její mrazuvzornost  by se měla pohybovat kolem ­30 ºC. 

představení   podílejí   botanické   formy   i   kultivary   druhu  Gentiana   sinoornata Balf.     Když   mi   před   mnoha   lety   bývalý   předseda   ostravského   klubu  skalničkářů   Ing.   Josef   Schindler   tvrdil,   že   pravou   sino­ornatu  nemohu pěstovat, protože se v kultuře nevyskytuje, domníval jsem  se, že si ze mne dělá legraci. Teprve po delší úvaze a s odstupem let  jsem   pochopil,   že  měl   vlastně   tak   trochu   pravdu.   Za   totality  naši  skalničkáři   do   Himálaje   na   sběr   semen   nevyráželi   a   rostliny   na  našich   zahradách   pocházely   zřejmě   z křížení   dnes   již   neznámého  původu.   Všeobecně   rozšířen   byl   zejména   bujně   rostoucí,   dobře  zakořeňující   a   krásně   oblohově   modře   kvetoucí   kultivar,   jenž   byl  díky   svým   přednostem   snadno   množený   oddělky   na   jaře   i   na  podzim. Díky této vlastnosti a zřejmě i absenci dalších kultivarů si  rostliny uchovaly svůj původní vzhled. Z přírody snad pocházela bílá  forma   tohoto   hořce,   jejíž   květy   se   však   zcela   nerozevíraly   a   také  v nižších   polohách   příliš   nekvetla.   Navíc   byl   tento   klon   dosti  choulostivý. Ve vyšších polohách tato rostlina sice roste solidně, ale  semena nevytváří.

Množí se nejčastěji semenem, čas od času se v blízkém okolí objeví i  semenáček ze samovýsevu.  Pokud   ji   vysadíme   na   vhodné   stanoviště,   bude   nenáročnou  rostlinou ozdobnou od poloviny  jara  až do podzimu svým  jemným  olistěním, koncem jara potěší i svými květy.     Kromě   základního   druhu   se   pěstuje   kultivar  Aruncus   aethusifolius  ´Noble   Spirit´,   který   má   kompaktnější   vzrůst,  jemněji dělené listy, bohatší laty a načervenalé lodyhy.                                                                     Mojmír Martan, Brno        

Gentiana sinoornata, známá i neznámá...

    Změna   nastala   po   roce   1989,   kdy   se   ze   SRN   objevily   nové  kultivary   vytvářející   fertilní   semena.   Také   z výměn   zahraničních  klubů,   především   z AGS   se   dalo   sehnat   semena   dosud  nepěstovaných   druhů   rostlin,   včetně   naprostých   novinek   nebo   již  z kultury vymizelých hořců. Dalším oblíbeným zdrojem byla výměna  semen skotského klubu SRGC org. V devadesátých letech vyrazili do 

    Pro   většinu   ortodoxních   skalničkářů   je   konec   léta   a   počátek  podzimu již  barevně chudobnější, zejména nemají­li v návaznosti na  skalku rozsáhlejší vřesoviště a nepěstují­li větší množství na podzim  kvetoucích   cibulovin.   Výjimku   tvoří   stále   početnější   skupina  hořcomilů.   Pro   tyto   obdivovatele   rodu  Gentiana  je   toto   období  jakousi   odměnou   za   vynaložené   úsilí,   je   to   čas   hojnosti   všech  pěstitelů hořců sekce Kudoa. Velkou měrou se na tomto barevném 

11

Gentiana sinoornata

Gentiana sinoornata ssp. gloriosa

Gentiana sinoornata

foto O. Navrátil

12

Gentiana sinoornata ´Alba´

rostliny   lze   pouze   dělit   nebo   řízkovat,   případně   množit   z výsevů.  Gentiana   sinoornata   ssp.   gloriosa  (z   lat.   nádherný)   je   statnější  vitální   trsovitá   rostlina   s elipticky   kopisťovitými   listy   a   s velkými  květy   s výraznými   pruhy.   Občasné   dělení   a   přesazení   starších  rostlin   je   velmi   žádoucí,   nejvhodnější   dobou   je   počátek   jara.  Nejsnadnější   množení   je   z výsevů.   Obvykle   provádím   výsevy   od  konce   listopadu   do   konce   ledna.   Část   hořců   tak   vyklíčí   již   v téže  sezóně, výsevy však ponechávám delší dobu než dva roky, ještě 4.  rokem   občas   hořce   vyraší.   Mladé   výsevy   je   potřeba   hlídat   před  přemokřením i přeschnutím a první zimu hrozí nebezpečí vytažení  kořínků z půdy vlivem silnějších mrazů a následný úhyn semenáčů,  což může být zapříčiněno někdy i suchem. V době květu a v průběhu  podzimu již dospělé  rostliny nezalévám, pro zdárné přezimování je  potřeba spíše sucho, aby mohly hořce zatáhnout a připravit se na  zimu. Pokud není porost příliš hustý a přebujelý, odkvetlé lodyhy  odstraňuji   až   na   jaře.   Většina   botanických   forem  i   kultivarů   lépe  roste   ve   vyšších   polohách   a   také   zde   vytvářejí   výsevu   schopná  semena,   což   je   v nížině   spíše   výjimkou.   Podmínkou   pro   vytvoření  semen   není   zřejmě   stabilní   teplé   a   suché   počasí,   ale   naopak  klimatické   výkyvy   spojené   s příchodem   prvních   mrazů,   což  v rostlinách snad vyvolá jakýsi obranný reflex spojený s potřebou se  rozmnožovat.   V   horách   pěstuji   tento   druh   v jílovité   hnědozemi  s přídavkem kyselého říčního štěrku a žlutého písku na stanovišti  chráněném před poledním úpalem a ve vlhkém východním svahu i  na   plném   slunci.   V nižších   polohách   je   hořec   relativně   dobře  pěstitelný   v normální   vřesovištní   zemině   s přídavkem   jílovité  hnědozemě   na   mírně   přistíněném   místě   v zápoji   s jinými 

Foto O. Navrátil

asijských hor i první čeští průkopníci. Také díky jejich aktivitě se již  v současnosti na našich zahradách opět zabydlely různé botanické  formy  Gentiana   sinoornata.   Hořec,   jehož   popisy   v naší   literatuře  vycházely   dříve   obvykle   z podoby   výše   uvedeného   kultivaru,   je  rozšířen   na   rozsáhlých   areálech   v Barmě   a   v   Číně   a   je   velmi  variabilní.   Dle  Flora   of  China   by  měl   být   od  Gentiana   helophilla  odlišitelný především barvou koruny vždy v odstínech modré barvy,  což   neplatí   u   albínů,  G. helophilla  má   také   delší   lodyžní   listy,   u  G. sinoornata  jsou listy, zejména ve spodní části lodyhy, kratší. Od  Gentiana   futtereri  se   též   odlišuje   kratšími,   čárkovitě   kopinatými  listy  v dolní   části   lodyh,   slabě  vyvinutou   bazální  listovou   růžicí   a  především kratší délkou koruny (5 ­ 6 cm) a korunní trubkou beze  skvrn   nebo   s   nenápadnými   skvrnami.   Toto   srovnání   ovšem   nelze  použít u kříženců a kultivarů. Tvarem koruny, velikostí i zbarvením  se   jednotlivé   rostliny  Gentiana   sinoornata  i   výrazně   odlišují   a  schopnost   zakořeňování   listových   růžic   je   velmi   rozdílná.   Některé 

13

rostlinami.   Což   ovšem   nemusí   platit   vždy   a   u   všech   klonů   této  vysokohorské   rostliny,   neboť   jejich   adaptabilita   je   velmi   rozdílná.  Značně choulostivé jsou ostatně i některé kultivary, ale o tom zas  někdy příště…

výročí   založení   klubu,   v pavilonu   vystavíme   staré   plakáty,  fotografie...   Jenže   pavilon   nám   bez   našeho   vědomí   koncem   zimy  zbourali,   takže   vystavovat   nebylo   kde.   A   kvůli   nepříznivé   zimě   a  horkému a suchému jaru (v době výstavy panovaly téměř červencové  teploty) se také sešlo málo exponátů. Kdybychom nedovezli na 90  rostlin   od   Holzbecherů,   tak   půlka   areálu   zela   prázdnotou.   A   tak  jsme po výstavě usoudili, že to tak dál nejde, že nás taková práce  neuspokojuje a že nadešel čas změny. S panem Jurečkou, majitelem  té části Čtyřlístku, kde jsme vystavovali, jsem se v červenci rozešli  v dobrém. Pro naše důvody měl pochopení. Začátkem srpna proběhla  brigáda,   většina   materiálu   potřebného   k pořádání   výstav   a   burz  byla odvezena do nového působiště, stejně tak jako koryta a kameny  z rozebraných skalek. A kdeže tedy budeme příští rok vystavovat?  Bude   to   v Botanické   zahradě   a   arboretu   Mendelovy   univerzity.  Vedení arboreta, zastoupené panem Kolouškem, je vůči nám velice  vstřícné.   Prostor   pro   výstavu   bude   v části   poblíž   alpinkového  skleníku,   kde   budou   také   rozmístěna   naše   kamenná   koryta.  Výhodou   arboreta   je   jeho   vyšší   návštěvnost,   lepší   zázemí   a   také  skutečnost, že   pokud se nesejde dostatek exponátů, tak to nebude  taková   tragédie.   Areál   je   totiž   dostatečně   veliký   a   nabízí  návštěvníkům   ke   koukání   řadu   zajímavých   zákoutí   se   stovkami  dřevin a bylin. Navíc tam probíhá postupná rekonstrukce a obnova  areálu,   letos   proběhla   rekonstrukce   potoka   a   jezírek   v centrální  části,   část   hlavní   cesty   dostala   novou   zámkovou   dlažbu   namísto  asfaltu. Změna bude také v termínu naší jarní výstavy. Ta bude jen  čtyřdenní a to od pátku 19. 4. do pondělí 22. 4. 2013. 

                                                                     Oldřich Navrátil, Ostrava     

CO NÁS ZAJÍMÁ  Konec výstav ve Čtyřlístku Pro   mnohé   je   tato   informace   velkým   překvapením,   možná   i  zklamáním,   ale   je   to   tak.   Po   více   než   20   letech   skončila   naše  spolupráce   se   zahradnictvím   Čtyřlístek   v   Bystrcké   ulici.   Výbor  klubu v posledních několika letech hledal nový prostor pro pořádání  výstavy   skalniček   a   prodejní   burzy.   Důvodů   bylo   více,   těmi  největšími   byla   postupná   ztráta   zázemí   při   výstavě   (poslední   dva  roky byl prodejní pult naší burzy v otevřeném skladišti pod rezavou  střechou),  výstavní  prostory  hyzdila  chátrající  dřevěná  stavba   tzv.  „hokejky“,   která   patřila   jinému   majiteli,   rezavý   plot,   sousedství  parkoviště, které sice bylo na jednu stranu výhodou, ale na straně  druhé to byl neustálý zdroj odpadků, které vítr přemisťoval k plotu  našeho výstaviště, sálající horko z asfaltové plochy také skalničkám  moc   neprospívalo.   Část   areálu   letos   zabíraly   palety   s kameny   fy  Neolit, navíc jsme se letos dozvěděli, že příští rok zde bude palet  ještě   více…   Stále   vyšší   byla   náročnost   uvést   areál   výstavy   do  přijatelného   stavu,   rok   od   roku   se   snižoval   počet   návštěvníků   aj.  Letos jsme si představovali, že uspořádáme jubilejní výstavu ke 40. 

                                                                           Mojmír Martan      14

Okruh kolem Tre cime di Lavaredo

řebříček  Achillea   clavennae,   pryskyřník  Ranunculus   montanus,  zvonek Campanula scheuchzerii, lomikámen Saxifraga paniculata a  polštáře   jemně   narůžovělé  Gypsophilla   repens.   Je   tu   i  Phyteuma   orbiculare, Crepis aurea a Hypochoeris uniflora. Na vlhčích místech  jsou dominantní mohutné trsy Aconitum napellus. Asi za půl hodiny  dojdeme k chatě Drei zinnen hutte. Nápisy v němčině jasně svědčí o  skutečnosti,   že   jsme   v provincii   Südtirol.   Zde   cesta   končí   a   dále  pokračujeme po vyšlapaném chodníčku, který v serpentinách stoupá  do sedla. Okolní kamenité louky doslova hýří barvami. Nejvýrazněji  září  Hedysarum   hedysaroides,  Oxytropis   campestris,  Onobrychis   montana  a  Aster   alpinus,   směle   jim   konkurují  Gentiana   clusii,  Globularia   cordifolia,  Phyteuma   sieberii,  Oxytropis   jacquinii,  Leontopodium   alpinum  a  Cirsium   acaule.   Zvonek  Campanula   caespitosa  je   v této   oblasti   mnohem   běžnější,   než   drobnější  Campanula pussila. 

Za   hluboké   totality   byl   tento   symbol   severoitalských   Alp   pro  mnohého   českého   turistu   nebo   skalničkáře   nedosažitelným   snem.  Dnes, v době téměř neomezených možností cestování, se tento sen  stal   snadno   realizovatelnou   skutečností.   V   srdci   Sextenských  Dolomit   uprostřed   alpínských   luk   a   kamenných   moří   se  v nadmořské   výšce   přes   2200   m   strmě   tyčí   k obloze   tři  monumentální   věže   Tre   cime   a   svou   výškou   dosahují   3000   m.  Vytvářejí   spolu   snad   nejúchvatnější   scenérii   celých   Dolomit.  Přibližně 10 km okruh kolem tohoto mohutného skalního útvaru je  nejen   ortodoxně   známý   a   oblíbený   mezi   turisty,   ale   též   je   velmi  zajímavý   z botanického   pohledu.   Rovněž   hustota   četnosti  občerstvovacích zařízení je zde v přímém poměru k délce trasy zcela  vyhovující. Vzhledem k relativně schůdnému a dobře přístupnému  terénu je pro poznávání místní flory celá oblast velmi vhodná. Ačkoliv jezdívám do hor obvykle na sklonku léta, shodou okolností  jsem měl možnost vícekrát navštívit tuto lokalitu a pozorovat zdejší  květenu v různém stadiu vegetace.     Po   horské   silnici   z Cortiny   d   Ampezzo   kolem   Lago   Mizurina  vystoupáme autem či autobusem až na parkoviště k Auronzo hutte  v nadm.   výšce   2200   m,   které   bude   výchozím   bodem   našeho  putování.   Směrem   k jihu   se   otevírá   nádherný   výhled   na   horskou  skupinu Marmarole a vrcholy Antelao, Sorapis a Monte Cristallo. Po  dosti  široké   štěrkovité   cestě  se  vydáme  vpravo  pod  skalními   štíty  směrem k další turistické chatě. Kolem cesty se suťoviště střídají s  balvany   porostlými   drobnou   vegetací.   Nacházíme   první   alpínky, 

Tre cime di Lavaredo 15

Thlaspi rotundifolium

Potentilla nitida, Armeria alpina a Silene acaulis. Střídmou vegetaci  doplňují různé smilky a ostřice  Carex firma. V okolí se dochovaly  zbytky opevnění z období 1. světové války. Jeho součástí je i systém  jakýchsi tunelů a chodeb, které jsou v současnosti přístupné a jsou  jakýmsi zpestřením krkolomné železné cesty (via ferrata), která tu  začíná   a   šplhá   svými   lany   a   žebříky   po   skalinách   útvaru   Monte  Paterno   (2776   m).   V   dálce   je   vidět   turistická   chata   Locatelli,   ke  které se vydáme po chodníčku, jenž traverzuje svah výše uvedené  hory po úpatí strmých skalisek. Suť v západně orientovaném svahu  bývá často vlhká a rostou tu mimo jiné rostliny, na které jsme dosud  nenarazili.  Thlaspi   rotundifolium,  Linaria   alpina,  Ranunculus   alpestris,Hutschinia alpina  a  Saxifraga oppositifolia.Ve štěrbinách  skal lze sporadicky najít i prvosenku Primula tyrolensis. Na loukách  kolem   chaty   Locatelli   se   hojně   vyskytují   sasanky  Anemone   baldensis, koniklece Pulsatilla alpina ssp. apiifolia  a rododendrony  Rhododendron   hirsutum.  Na   loučkách   se   v trávě   skrývají   trsíky  Primula   minima.V   srpnu   a   na   počátku   září   tu   kvetou   záplavy  fialových   hořečků  Gentianella   aspera  a   růžových   až   červených  Gentianella anisodonta. Ve skalních škvírách bychom mohli objevit  tmavě žlutě kvetoucí prvosenku s temně zelenými, lesklými lístky.  Je to zdejší forma Primula auricula ssp. ciliata.

Roste   tu   i   celá   řada   dalších   druhů   alpínských   rostlin  charakteristických pro vápencové podloží. V sedle na úpatí Tre cime  je   vegetace   méně   pestrá.   Hojná   je   tu   atraktivní  Sesleria   leucocephalla,   zlatem   září  Papaver   rhaeticum  a   růžově   kvetou 

    Nedaleká malá jezírka svou oslnivou modří výrazně kontrastují se  zelenými loučkami a lákají k bližšímu prozkoumání. V jejich okolí  lze objevit dřípatky  Soldanella alpina, hořce  Gentiana kochiana  a  Gentiana verna  a vzácně i miniaturní hořec  Gentiana terglouensis.  Zatímco blízce příbuzný druh Gentiana schleicherii, rostoucí obvykle 

Phyteuma sieberii

16

dále   na   západ,   preferuje   vlasové   trhliny   ve   skalách   a   mohutných  dolomitových   balvanech   a   má   v oblibě   i   sušší   kamenité   stráně  vyšších   poloh   nad   2500   m,   hořec  Gentiana   terglouensis  lze   občas  najít i ve vlhké suti a v loučkách na sněhových výležiscích, např. ve  Slovinsku v okolí Triglavských jezer. Tuto okolnost ovšem nelze při  rozlišování   těchto   hořců   považovat   za   podstatnou.   Pro   jejich  rozpoznání je důležitý vzhled a tvar olistění. Ze zajímavých vyšších  bylin bychom mohli narazit na Doronicum grandiflorum. 

   

    Pak se již vydáme na zpáteční cestu opačným úbočím Tre Cime.  Chodníček zpočátku dosti prudce klesá do jakési travnaté kotlinky.  Jsou   tu   vlhčí   nízkostébelnaté   loučky   s charakteristickou   vegetací.  Parnassia palustris, Soldanella alpina, Saxifraga aizoides, Bistorta   vivipara  (syn.  Polygonum viviparum),  Homogyne alpina  a podobné  druhy.   Pěšinka   střídavě   stoupá   a   opět   klesá   a   kopíruje   úbočí  skalních útvarů. Procházíme rozlehlá suťovitě i úseky porostlé klečí.  V   suti   jsou   zdaleka   viditelné,   momnohaleté   a   mohutné   polštáře  Dryas   octopetela.   V   pozdním   létě   jejich   zralé   semeníky   na   slunci  kouzelně stříbrně září. Nakonec několika ostrými zákrutami strmě  stoupáme   do   sedélka,   kde   je   potřeba   prokličkovat   přes   ohradníky  pro   dobytek.   V   okolí   je   hojná  Soldanella   minima.   Pak   zahneme  doleva   a   po   mírně   klesajícím   chodníčku   již   přicházíme   zpět  k parkovišti u Auronzo hutte. Cestou nás doprovázejí fialové krávy,  známé z reklamy na čokoládu Milka, a těsně před cílem září tlupa  kouliček   neobyčejně   tmavě   fialové   formy  Scabiosa   lucida.   Touto  nevšední podívanou naše procházka pohádkovou krajinou končí.                                                                      Oldřich Navrátil, Ostrava  17

NAŠE AKCE

Čtvrtek 1. listopadu 2012, 16:30

PŘEDNÁŠKY A ČLENSKÉ SCHŮZE

Ladacký Himálaj

Scházíme se v sále na Křenové ulici 67 ve 2. poschodí první  čtvrtek   v měsíci   v   16:30.   Případné   změny   programu 

Se zážitky z loňské dovolené, kterou přítel Holzbecher absolvoval  se   svou   ženou   Evou   v severní   Indii,   nás   seznámí   v cestopisně­ botanické přednášce.   

naleznete

Čtvrtek 6. prosince 2012, 16:30

 

na

Josef Holzbecher, Lelekovice

 

našich

 

internetových

 

stránkách 

www.skalnicky­brno.cz. Žádáme vás, abyste se po vstupu do 

Zdeněk Zvolánek, Karlík

přednáškového   sálu   podepsali   do   prezenční   listiny   a 

Skalky a skalničky v Kanadě

zaplatili příspěvek na pronájem sálu ve výši 10 Kč.

Šéfeditor   pražských   skalniček,   propagátor  a   stavitel   spárových  skalek, nám představí, jak se skalničkaří za oceánem.

Čtvrtek 6. září 2012, 16:30 Štěpánka a Cedrik Haškovcovi, Praha

Po Novém roce se sejdeme na Výroční členské schůzi, která se 

My cizinou jsme bloudili II: Květena Turecka

uskuteční   v sále   na   Křenové   ulici   67   v sobotu   26.   ledna   2013  v 9:00.   Případná   změna   termínu   či   místa   VČS   bude   včas  oznámena   na   prosincové   schůzi   a   na   internetu,   případně   na  korespondenčním lístku.

Manželská   dvojice,   která   ráda   fotí   a   cestuje   za   přírodou   a  rostlinami, nám představí prezentaci krásných fotografií rostlin,  které potkali na cestách v různých koutech Turecka. Čtvrtek 4. října 2012, 16:30 Zdeněk Řeháček, Hradec Králové Zahrada 2011 Povídání   zkušeného  skalničkáře  o  zajímavých   rostlinách,  které  loni   na   své   zahradě   a   skalkách   zachytil   objektivem   svého  digitálního fotoaparátu.    18

VÝSTAVA 2012

vybrané   hodnotiteli   se   umístily   v popředí   celkového   hodnocení.  Výrazným   oživením   byla   účast   př.   Rotha,   který   prezentoval   na  výstavě 8 exponátů, z nichž 3 byly vybrány do širší nominace a za  jeden z nich putuje do Hornej Vsi kachle s logem klubu. Tradičně  nejvíce   exponátů   (92)   poskytli   na   výstavu   manželé   Holzbecherovi  z Lelekovic.   Dva   z   nich   pak   postoupily   do   širšího   výběru.  V závěrečném účtování to nakonec znamenalo jednu kachli.

Přípravy letošní klubové výstavy byly poznamenány několika  událostmi.   Nadmíru   krutá   zima   poznamenala   skalky   snad   všech  pěstitelů,   a   proto   panovaly   docela   opodstatněné   obavy,   zda   bude  vůbec   co   vystavovat.   Další   omezení   nás   čekala   přímo   v areálu  v Bystrci. Po srubu zmizel z areálu i tzv. Pavilon, což bylo letos, kdy  klub oslavil 40 let své existence, nepříjemné. Pavilon představoval  jediné místo pro prezentaci fotografií, plakátů a dalších dokumentů  z činnosti klubu. Na místě pavilonu vyrostla během dvou dubnových  brigád   nová   skalka   navazující   na   rulovou   skalku   a   bývalou   hajní  partii.   Další   komplikací   byly   palety   s kameny   firmy   Neolit  uskladněné v prostoru burzy. 

V kategorii   Mísy,   misky,   korýtka   byly   do   závěrečného   hodnocení  vybrány tři exponáty. Kachli za vítězství si stejně jako loni odnesli  manželé Dundálkovi z Rousínova. K výstavě se samozřejmě vrátíme ještě na lednové výroční členské  schůzi, kde si pěstitelé převezmou ocenění za své exponáty. Přehled   letošních   vítězů   bych   chtěl   zahájit   drobným   hvozdíkem 

Nicméně   se   nakonec   se   ukázala   pravdivá   známá   přísloví   o   kaši,  která se nejí tak horká, jak se uvaří, či stahování kalhot daleko před  brodem. Výstavu se podařilo úspěšně připravit a na přelomu dubna  a května se bylo na co dívat. 

Dianthus   x   microlepis.  Manželé   Holzbechrovi   uspěli   s tímto  druhem   již   podruhé.   V roce   2009   to   bylo   třetí   místo,   letos   dělené  čtvrté. V obou případech znamenalo toto umístění kachli. 

Letošní výstavy se zúčastnilo 18 vystavovatelů s 258 exponáty, což  při pohledu do nedávné historie není zase tak špatné. Vždyť loňské  výstavy se zúčastnilo jen o jednoho vystavovatele více a počet  exponátů zůstal na přibližně stejném počtu. Výběr kandidátů na vítěze byl letos obsáhlejší než loni. Celkem bylo  nominováno   19   rostlin   od   sedmi   pěstitelů.   Nejvíce   při   hodnocení  zaujaly tradičně exponáty př. Baláže, který získal 8 nominací. Z nich  se   mu   na   kachle   povedly   přetavit   dvě.   Stoprocentně   úspěšný  z pohledu proměněných nominací byl př. Martan. Obě jeho rostliny  19

první   místo   se   podělili  Romulea  sp.  př.   Baláže   a  Asarum   maximum př. Martana.

Asarum maximum (nahoře) a Romulea sp. (dole) ­ nejlepší  exponáty brněnské výstavy skalniček 2012    foto R. Hedbávný

Androsace tangulashanensis                               foto R. Hedbávný Společně   s hvozdíkem   Dianthus   x   microlepis   se   umístil   pochybek  Androsace   tangulashanensis  př.   Rotha.   Tři   drobné   kompaktní  bochánky   ozdobené   drobnými   bílými   květy   zasazené   ve   světlém  ryolitu poutaly pozornost návštěvníků výstavy.  Na   třetí   místo   se   zařadil   vratič  Pyrethrum   leontopodium  př. 

Drobná   cibulovina   ­  Romulea,   příbuzná   krokusů,   okouzlila   na  začátku   výstavy   krásnými   modrými   květy.   Tato   krása   však   byla  velmi   pomíjivá.   Komu   se   nepodařilo   shlédnout   výstavu   do   konce  dubna, měl prostě smůlu.

Martana. Tato pěstitelsky náročná rostlina poutala pozornost svým  sněhobílým kabátem.  Soutěž   o   nejlepší   exponát   neměla   letos   jednoznačného   vítěze.   O  20

Čínský kopytník  Asarum maximum  nebyl na naší výstavě poprvé.  V roce   2008   se   v silné   konkurenci   neprosadil,   ale   letos   se   dočkal  zaslouženého ocenění. Dodatečně, ve druhém kole byl oceněn trojčet  Trillium sessile  př.  Baláže Seznámili jsme se s oceněnými, ale i mezi ostatními exponáty, které  na   nejvyšší   mety   nedosáhly,   si   každý   návštěvník   našel   svého  favorita. Některé rostliny doplatily na fakt, že se v době hodnocení  nepředvedly ve své plné kráse. Až v průběhu výstavy bylo možné si   vychutnat krásu hořců Gentiana clusii v klasické modré nebo bílé  variantě   a   zářivě   žluté   květy   turanu  Erigeron  ´Canary   Bird´.  Podobně   se   až   v průběhu   výstavy   předvedl   modroušek  Edraianthus   graminifolius  'Gran   Sasso'.   Vápencovou   skalku 

zdobily fialové květy kosatce označeného jako Iris burmae ze sekce  Oncocyclus.   Tento   název   ale   botanická   literatura   nezná,   snad   se  jedná o Iris barnumiae. Podobně jako v roce 2008 zaujal botanický  narcis  Narcissus   bulbocodium.   V klenotnici   působil   impozantně  obrovský   bochan   chudiny  Draba   longisiliqua.   Na   závěr   jsem   si  nechal   rostlinu,   která   mě   zaujala   svým   exotickým   zjevem.  Tristagma   nivale,   drobná   cibulovina   z Patagonie.   Zase   něco 

Tristagma nivale (foto R.Hedbávného z brněnské výstavy  skalniček 2012)

nového od př. Baláže.

 opět na co dívat.

Závěrem   je   třeba   poděkovat   všem,   kteří   se   na   zdárném   průběhu  výstavy podíleli. Dík patří nejen pěstitelům, kteří s péčí připravili  své   exponáty,   ale   všem   těm,   kteří   připravili   areál   pro   jejich  prezentaci. Jaká bude příští výstava, zatím nevíme, ale jistě se bude

                                                                               

21

dodávky   vynosil   více   než   padesát   velkých   beden   plných   krásně  napěstovaných   kytek   včetně   mnoha   „špeků“.   Takže   nakonec   byli  všichni   spokojeni.   Jak   my,   organizátoři,   tak   naši   zákazníci   i  prodávající.   Dobrého   výsledku   jsme   dosáhli   i   na   druhé   květnové  burze v arboretu.  Ještě   máme   před   sebou   podzimní   burzu   rostlin,   která   se  uskuteční v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity ve 

Pořadí nejlepších exponátů výstavy 2012: Vítězné exponáty (budou oceněny kachlí): 1. ­ 2. Asarum maximum (př. Martan, 42 bodů) 1. ­ 2. Romulea sp. (př. Baláž, 42 b.) 3. Pyrethrum (syn. Tanacetum) leontopodium (př. Martan, 39 b.) 4. ­ 5. Androsace tangulashanensis (př. Roth, 38 b.)

dnech  28. 9.   až   1. 10.   2012.  Naše   burza   bude   součástí   tradiční  podzimní výstavy „Barvy podzimu“. Návštěvníci zde naleznou široký  sortiment   rostlin,   především   skalniček,   cibulovin   a   hlíznatých  rostlin.  

4. ­ 5. Dianthus x microlepis (př. Holzbecherovi, 38 b.)   2. kolo: Trillium sessile (př. Baláž, 35 b.)

Podzimní   burza   rostlin  se   tedy   uskuteční   28. 9.   až   1. 10.   2012 

Kategorie mís a korýtek: 

v areálu Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně  ­  Černých Polích  v prostoru garáží  pod  správní   budovou. Vchod  (i  vjezd) bude horní branou od zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova.  V době   výstavy   bude   možno   do   areálu   vstoupit   i   dolní   branou  z Drobného ulice, před níž lze pohodlně parkovat. Jinak je možné  parkovat i na Bieblově ulici, kam je ale pro neznalé místních poměrů  trochu složitější příjezd.

Plastové korýtko s miniskalkou (př. Dundálkovi, 12 b.)                                                                                                                 Raimund Hedbávný

BURZY 2012

Příjem zboží: čtvrtek 27. 9.   9 ­ 15 h, 17 ­ 18 h

  Na naší hlavní jarní burze při výstavě ve Čtyřlístku bylo znát, že  pěstitelé   z Brna   a   okolí   mají   za   sebou   nepříznivou   zimu,   při   níž  mnoho namnožených rostlin uhynulo nebo byly v těžko prodejném  stavu.   A   přitom   se   očekával   ze   stejného   důvodu   zvýšený   zájem  nakupujících.   Naštěstí   v okolí   Kremnice   na   Slovensku   byla   zima  příznivější, a tak jsme přivítali příjezd přítele Rotha, který ze své 

Prodej: pátek 28. 9.   9 ­ 18 h sobota 29. 9.   9 ­ 18 h neděle 30. 9.   9 ­ 18 h pondělí 1. 10.   9 ­ 17 h

22

Likvidace: pondělí 1. 10. 17:00 ­ 18:30 h

méně,   a   když   vystupujeme   na   Karlově   náměstí,   neprší   už   skoro  vůbec. A tak jdeme asi 300 metrů směr výstava pražského klubu,  kde někteří starší naši členové po předložení občanského průkazu  dokonce získávají slevu na vstupném.

úterý 2. 10. 8 ­ 10 h. Prosíme   prodávající,   aby   dodržovali   uvedené   časy.   Ve   čtvrtek  27. 9. 2012   v 16:00   bude   slavnostní   zahájení   výstavy,   v době   od  15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět automobily do areálu! Prosíme  vás, abyste rostliny přivezli pokud možno do 15:00. Doba mezi 17:00  a   18:00   je   určena   hlavně   pro   členy,   kteří   z důvodu   zaměstnání  přejímku zboží do 15:00  nestihnou. Na přebírací  protokoly prosím  připište   své   aktuální   telefonní   číslo,   nejlépe   mobilního   telefonu.  Případné dotazy směřujte na přítele Vlčka (tel.790 206 036) nebo na  předsedu či místopředsedy klubu (viz adresář členů výboru klubu  uveřejněný na konci zpravodaje). 

    Výstava je pěkně uspořádaná, a i když květy rostlin jsou po dešti  silně   promáčené,   je   zde   na   co   se   dívat.   Pěkně   kvetou   azalky,  rododendrony,   líbily   se   cypripedia.   Zajímavé   bylo   také   aranžmá   v  korytech,   zvláště   koryto   s   kultivary   delospermy.   Méně   bylo  vystavených zakrslých jehličin. Při výstavě je také velká burza, ale  připadá mně, že už jsou atraktivní rostliny vyprodané. I tak někteří  z nás nakupují, mimo jiné i vzrostlé azalky. Asi po dvou hodinách  opouštíme   výstavu   a   jdeme   na   určené   místo,   kde   nás   má   čekat  autobus. Potíž je ale v tom, že zde platí všude zákaz zastavení. A tak  docela zmrzlí, protože se ochladilo a fouká studený vítr, čekáme na  našeho pana řidiče, zda se mu podaří vklouznout s autobusem do  nějaké mezery mezi stojícími auty, abychom mohli nastoupit. To se  nakonec   podaří   a   odjíždíme   již   za   osobním   autem   pana   Halady,  který nás přes Prahu vede k jeho zahradě.

                                                                                                                                   MM

ZÁJEZD 2012 Zájezd Klubu skalničkářů Brno do Prahy a okolí 

    Jeho   zahrada   je   v   bývalém   vápencovém   lomu,   v   ideálním  uzavřeném prostředí, krytá před okolním světem a přístupná pouze  brankou v bytelné mříži. Pan Halada je hlavně sběratel, cestovatel a  podle   toho   má   také   zahradu.   Je   zde   několik   skalek   s   tisíci  rostlinami, osazené stěny bývalého lomu, spárové skalky. Jmenovky  u   rostlin   většinou   nejsou,   ale   pan   Halada   všechny   rostliny   zná   a  dovede pojmenovat a ke každé zná i její historii, například odkud  pochází   atd.   Spoustu   rostlin   sám   dovezl   nebo   vypěstoval   z 

    V sobotu   12. 5. 2012   odjíždíme   s   malým   zpožděním   od   Bohémy  vstříc nepříznivé předpovědi počasí. Má hodně pršet, i bouřky mají  přijít ­ tak uvidíme. Asi po půl hodině jízdy po drkotavé dálnici směr  Praha se obloha ještě více zatahuje, zvedá se vítr a začíná liják, jako  když otočí konev. Do autobusu naštěstí neprší, ale náladě pohled z  okének moc nepřidává. Jedině meteorolog přítel Martan je optimista  a   říká,   že   to   přejde.   A   opravdu,   když   vjíždíme   do   Prahy,   už   prší  23

dovezených   semen.   Mně   osobně   (jako   dřevíčkáři)   se   líbí   některé  lýkovce, kručinky atd. Jelikož ale pan Halada nemá nic na prodej  (ke   zklamání   účastníků   zájezdu),   je   vlastně   jedinou   rostlinou   zde  získanou mně darovaná Genista lydia. Loučíme se s panem Haladou  a po napomenutí zdejšího strážce zákona, abychom se nezapomněli v  autobuse připoutat, odjíždíme k panu Čepičkovi do Radotína již za  solidního počasí bez deště.

menší skalku. Dále je vstup do dvora a z něj opět vzhůru strmou  skalkou do vlastního areálu, což je také menší bývalý lom. Už jsem  viděl fotografie z jeho skalky, ale nedal  se z nich poznat ten prudký  svah, a  to byl pro mně  docela   šok!  Pan Zvolánek často cestuje za  rostlinami, sbírá rostliny i semena, a navíc, jak sám říká, má nechuť  zalévat. Přesto je vidět, že se zde rostlinám dobře daří (snad přežily  jen ty nejodolnější) a bohatě kvetou. Je zde sbírka lýkovců, kručinek,  krásné   netřesky,   dianthusy.   Prohlížíme,   diskutujeme   s   majitelem,  fotíme, dotazy neberou konce. Skalka leží ve stráni a je z ní pěkný  výhled na Karlík a současné již slunné počasí ještě umocňuje pěkný  zážitek z návštěvy.

    Na jeho zahradě jsme někteří již jednou byli. Nad jeho domem se  zvedá   prudká   stráň   proměněná   v   jednu   velkou   skalku   z  vápencového tufu. Některé balvany jsou opravdu nádherně „rostlé“!  Je až s podivem, jak je matička příroda vykouzlila a jak je potom  šikovný člověk objevil, do skalky zabudoval a poté osázel. Jen mně  ale uniklo, nebo to nebylo řečeno, jak sem do prudkého kopce ty tuny  kamene dopravil ­ snad zde měl lanovku? Tento jeho tufový materiál  sice prý není z daleka ­ ale ta svažitá zahrada!! Obdivuhodný výkon  jednotlivce. Právě kvetou desítky rostlin, obdivujeme na balvanech  rozrostlé Arenaria lithops, nádherně kvetoucí Genista nad jezírkem,  šarlatový  Dianthus,  Asperula sintenisii  v plném květu. Opatrně se  pohybujeme po strmých stezkách, ještě vlhkých po dešti, fotíme a  natáčíme   na   kamery.   Posléze   opouštíme   skalku,   scházíme   po  strmých schodech kolem domu a opět bez možnosti zakoupení rostlin  se loučíme s panem Čepičkou a odjíždíme na naši poslední návštěvu  do obce Karlík.

     I  tato  návštěva   již   však   končí   a   přítel  Zvolánek  nás  doprovází  k autobusu, a pak nám zamává na cestu.     Cesta do Brna probíhá za pěkného počasí v pohodě, až na to, že  mě v pátek „chytly záda“, a proto jízda po drncavé dálnici je pro mě  učiněným utrpením. Ale přežil jsem to a již jsme v Brně a děkujeme  autorům zájezdu paní Utinkové a Karlu Rozehnalovi za pěkný výlet.  Bohužel, až na ty „nulové nákupy“.                                                                          Ladislav Souček, Lysice

    Zde   se   po   menším   bloudění   nakonec   shledáme   s   panem  Zvolánkem,   který   nám   přichází   naproti   a   uvádí   nás   do   svého  království. Před jeho domem, který je taktéž ve svahu, má pěknou  24

VÝMĚNA SEMEN

poznávám rozdíl období dřívějška a dneška ­ toť na úvod ­ a ještě  malou poznámku k mému předchůdci ­ Vítku, budu se tě alespoň  snažit napodobit ­ díky za sebe i klub.

Dobře vyčištěná semena prosím zasílejte letos na adresu: Miroslav Pospíšil, Palackého nám. 14, 665 01 Rosice  

Akce jako vždy začíná přijímáním semen od různých dárců, v roce  2011 jich bylo 24. Přál bych si, kdyby v roce letošním k těm loňským  nějaký   člen   přibyl   (členové,   ostych   stranou,   každý   má   něco  zajímavého   a   dobře   určeného).   Co   se   týče   pestrosti,   myslím,   že  nabídka   byla   velice   kvalitní.   Roztřídění   všech   došlých   sáčků,  sáčičků, pytlíčků, psaníček apod. patří k té horší práci a sepisování  seznamu   semen   k té   nejhorší.   Pokud   je   to   v našich   silách,  poopravíme názvy, co se týče latiny, někdy lokalitu a hledáme možná  spojení,   například   synonyma,   abychom   nevyrobili   dva   rody   nebo  několik druhů z jedněch semen. Na konci tohoto snažení nabízíme  765 položek ­ hezký, ale ne nepřekonatelný výsledek. A jakmile je  toto hotové, utvrzujeme se, že vše mohlo být jinak ­ takto však končí  každá podobná práce. 

email: [email protected] tel. 606 544 132  Uzávěrka příjmu semen do akce je 1. 11. 2012, semena můžete ještě  ten   den   odevzdat   osobně   na   členské   schůzi.   Vyhotovený   seznam  semen   budeme   automaticky   zasílat   pouze   dárcům,   ostatním  zájemcům   jen   na   požádání.   Aby   rozesílání   seznamu   bylo   co  nejrychlejší,   sdělte   nám   prosím,   pokud   máte,   vaši   e­mailovou  adresu.   Seznam   semen   bude   během   prosince   ke   stažení   též   na  našich internetových stránkách. Prosíme   dárce,   aby   dodaná   semena   sami   neporcovali   a  neuzavírali   v sáčcích   kancelářskou   sešívačkou.   Sáčky,   označené  názvem   druhu,   očíslujte   v abecedním   pořadí.   Dbejte   na   správné  označení   a   porovnejte,   zda   se   obsah   sáčků   shoduje   s   přiloženým  abecedně   řazeným   seznamem   darovaných   semen   (písmeno   CH  zařazujte do seznamu jako písmeno C).

Následuje expedice seznamů k zájemcům, povinně k dárcům. Díky  moderní technice (e­mailům) jde o rychlou a levnou záležitost. Horší  je rozesílat  seznamy poštou. Odpovědi  zájemců probíhají obdobně.  Jelikož se vše odehrávalo v období vánoc, došlo k případům ztráty  dopisů, včetně uvnitř zaslaných známek jako poplatek. Snad se ještě  objeví. Poznámka: Zasílejte vše doporučeně. 

Akce semena 2011­2012 Dlouho připravovaná změna se stala skutečností a já i moje  žena  jsme převzali žezlo po léta úspěšné akci brněnského klubu. I když  mně tato činnost není cizí, podílel jsem se na ní již před více než  třiceti   lety,   musím   konstatovat,   že   laťku   přítel   Hrabě   zanechal  opravdu   vysoko.   Především   nyní,   kdy   se   toto   chýlí   ke   konci, 

A co je stejné jako před 25, snad před 30 lety? Co se opakuje? Shrnu:  Nepíší   se   náhradní   položky   požadovaných   semen,   nejsou   správně  ofrankované   obálky   ­   jsou   i   neofrankované,   nebývají   označeny  přednostně požadované položky apod. Letos prosím o větší pozornost  25

hlavně při čtení úvodních podmínek.

Vysévání ­ zimní zábava

 

Jakékoliv   množení,   ať   generativní   (ze   semen),   tak   vegetativní   (z  bylinných   řízků   apod.)   představuje   jedním   slovem   naději   ­  jednoduché slovíčko, za kterým je schováno mnohé. 

Nejžádanější   druhy:   Jak   jsem   se   již   zmínil,   nabídka   byla   velice  dobrá.   Mezi   takzvané   stálice   dle   abecedního   seznamu   podle   rodu  patřily: Androsace, Campanula, Dianthus, Edraianthus, Gentiana,  Lewisia, Primula, Townsendia.

Někdo touží získat z velké nabídky semen něco, co dlouho hledá, po  čem touží a již bez toho zkrátka „nemůže žít“. Jiní chtějí výsevem  vlastního   osiva   udělat   radost   sobě   a   podělit   se   s přáteli   „stejné  krve“. Poslední skupina, tj. kombinace asi všeho. Touha po něčem,  co nemám, podarovat, pochlubit se, že to umím, a v neposlední řadě  přebytek prodat. I tento poslední bod prodat, je především v dnešní  době na místě, vždyť náklady na tuto množitelskou činnost se musí  (lépe   ­   by   se   měly)   trošičku   zmírnit.   Nákup   osiva,   především   ze  zahraničí,   ale   i   od   sběračů,   něco   stojí.   Přidáme­li   i   potřebné  dovybavení,   tj.   zemina,   štěrk,   „zaručené“   přísady,   např.   Zeolit,  kontejnery,   štítky   na   popis,   chemie   atd.   A   to   nemluvím   o   čase  pěstitele s tím spojeným. A konečná cena za výpěstek? Dejme tomu  30 až 35 Kč není nic závratného. 

Především   posledně   jmenovaná   Townsendia   původem   ze   severní  Ameriky (USA, Kanada) ­ roste v sutích, spárách. Má ráda slunce a  sušší   prostředí.   V nabídce   byla   například   Townsendia   hookeri   ­  jeden až tři centimetry vysoká ­ bílá, Townsendia leptotes ­ jeden až  pět centimetrů ­ narůžovělá, Townsendia spathulata ­ jeden až dva  centimetry,   Townsendia   montana,   Townsendia   rothrockii   ­   raději  dále   nebudu   pokračovat,   připomínám   však,   že   v nabídce   jich   bylo  celkem   jedenáct   druhů   ­   pěkné,   díky,   dárci.   A   ostatní?   Lewisia  tweedyi ´Alba´ ­ po té se opravdu jen zaprášilo. Také Edraianthus  například: E. niveus, E. pumilio, E. serpyllifolius, E. dinaricus, patří  k velice   žádaným.   Androsace   pro   množství   nevypisuji.   Pozornosti  však neušel ani Adonis pyrenaica či Aquilegia scopulorum. Semena  rostlin byla po uspokojení členů klubu nabídnuta i dalším zájemcům  mimo   klub.   Seznam   byl   uveřejněn   na   webových   stránkách   a   bylo  možné   o   něj   požádat   elektronickou   poštou,   ale   za   jinou   cenu   do  konce března. Zájemci se našli a věřím, že tato forma bude pro klub  velice   významná   ­   jednoduchost,   rychlost   v komunikaci.   Vím,   že  tento druh propagace nenalézá u některých starších členů nadšení,  bohužel nebo bohudík, je to nevyhnutelná budoucnost a skutečnost a  musíme s ní vážně co nejdříve počítat, dokonce na ní přejít. 

Tedy jak na to: Zaručených receptů je celá spousta, ale jsou pouze  zaručené.  Já  bych  se  v tomto  článku  zmínil  o  svých zkušenostech  v kombinaci   těch  odposlechnutých  nebo napsaných,  protože  jak se  říká, pravda bývá často někde uprostřed.  Máme   osivo:   Semena   skalniček,   následuje   zhotovení   nebo   koupě  jmenovek.   Doporučuji   dostatečně   velké,   ale   hlavně   odolné  povětrnostním vlivům, především slunci. Štítek bez zkřehnutí musí  vydržet i  měsíce, někdy i nějaký rok. Na jeho plochu bychom  bez 

26

velkých   problémů   měli   napsat   latinský   název   budoucí   rostliny,  popřípadě   i   synonymum   a   píši   i   v některých   případech   lokalitu  výskytu, také jméno dárce a hlavně i rok výsevu (některá semena  mohou   i   tzv.   přeléhat).   Není   na   škodu   si   vytvořit   i   kódy   svých  poznámek   jako   vlastní   číslování,   které   píši   na   část,   jež   zůstává  v zemi, tam se také nejlépe uchová. V neposlední řadě je důležitá i  délka jmenovek. Sám nechávám z kontejneru vyčnívat co nejmenší  část.   Nedochází   tím   k vytahování   ptactvem   nebo   kočkami.   Čím  provádím popis? Po všech zkušenostech je nejlepší měkká obyčejná  tužka   ­   vydrží   léta.   Pokud   ovšem   vím,   že   do   roka   provedu  z jakýchkoli důvodů přepisování jmenovek, použiji v první fázi, tedy  při samotném setí popisovač ­ při rozsáhlejším popisování nemusím  stále   dokola   ostřit   tužku.   Ale   zde   pozor   na   kvalitu,   používejte  profesionální popisovače. 

pytlovaný, značka Agro, určený pro výsevy a řízkování. Je patřičné  jemné struktury, bez plevelů, čímž odpadá propařování a podobná  pracná   příprava.   Na   tento   substrát   dám   tak   dvě   polévkové   lžíce  Zeolitu   frakce   1   až   2,5   milimetru   a   lehce   zapravím   do   povrchové  vrstvy maximálně 2 až 2,5 centimetru hluboko ­ provádím otevřenou  pinzetou ­ urovnám a lehce stlačím např. dřevěným přípravkem. Vše  je připraveno pro setí.  A   co   je   ten   Zeolit?   Zeolit   je   ryze   přírodní   materiál,   je   vhodný   do  pěstebních substrátů, kde jej činí vzdušným, má schopnost na sebe  vázat   a   postupně   uvolňovat   veškerá   používaná   hnojiva,   zlepšuje  hospodaření s vodou a jeho struktura umožňuje tvorbu užitečných  půdních bakterií ­ také působí jako půdní kondicionér.  Vlastní   setí:   Semínka,   jak   každý   ví,   mají   různé   tvary   i   velikosti.  Proto   se   také   různě   sejí.   Platí   to   především   pro   výsev   na   povrch  kontejneru. Existuje nepsané pravidlo, že jaká velikost osiva, taková  vrstvička   zeminy,   či   drobného   štěrku   nad   ním.   U   těch   opravdu  droboučkých   bych   se   přikláněl   k   „pocukrování“   vysetých   semen  kamínky frakce asi 2 milimetry, opravdu pocukrovat, ne zasypat (já  kombinuji štěrk uvedené frakce plus Zeolit 1 až 2,5 milimetru). Aby  vše nebylo tak jednoduché, přece jen trošičku, a to jen v některých  případech, musíme udělat něco navíc. Některá skalničková semínka,  jak   se   zmiňuji   v předešlé   větě,   lépe   klíčí   ve   tmě,   jiná   při   světle.  Většina   potřebuje   světlo,   tudíž   zasypáváme   tak,   aby   přes   tuto  vrstvičku světlo tzv. „cítily“. Pro tmu je kombinace drobného štěrku  a   zeminy   ­   vrstva   asi   podle   velikosti   osiva,   na   ní   ještě   trošičku  štěrku. 

Nádoby   na   výsev:   Kontejner.   Pro   běžné   porce   stačí   kontejnery  rozměr   10x10   centimetrů,   ne   větší.   Měly   by   být   tzv.   tvrdší,   to   je  takové,   u   kterých   nedojde   při   manipulaci   k snadnému   poškození  stěn   prasknutím.   Příliš   malé   rozměry   nejsou   vhodné,   jelikož  v jarních měsících může docházek k rychlému přeschnutí substrátu.  Také jejich měkkost je na závadu.  Obsah kontejneru: Zde nastává ze začátku avizovaná věda. Nechci  podceňovat   nebo   dokonce   zavrhnout   jiná   složení,   mně   se   ale  osvědčilo toto. Vychází z rčení:  „V jednoduchosti je  síla.“  Takže na  dno nasypu vrstvičku štěrku frakce 4 až 8 milimetrů, a to takové  množství,   aby   zabránilo   použité   zemině   propadávat   drenážními  otvory. Na tuto vrstvu již použiji výsevní substrát. Já ho nakupuji  27

FOTOSOUTĚŽ

Některá   semínka   potřebují   stratifikaci   (Convolvulus,   Oxytropis,  Astragalus),   to   lze   nahradit   namočením   na   24   hodin.   Horší,   ale  proveditelné, je doporučení provést spaření semen, např. Genista. Po  výsevu a zasypání vše překapeme horkou vodou, avšak v takovém  množství, aby nedošlo k vyplavení osiva. 

Vyhlašujeme již 6. ročník Soutěže o nejkrásnější digitální  fotografii.   Výsledkem   budou   opět   dvě   vítězné   fotografie.   Jednu  použijeme   na   leták   pro   příští   ročník   jarní   výstavy   a   druhá   získá  „cenu diváka“. 

Co  po osetí? Vysetá  semínka   zasypaná  vhodným   materiálem   opět  lehce přitiskneme dřevěným přípravkem a budeme zalévat. Žádná  konev, kropítko nebo mlžení postřikovačem. 

5. ročník fotosoutěže o nejkrásnější digitální fotografii proběhl  na   výroční   členské   schůzi   21. ledna   2012.   Hlasováním   diváků  pomocí anketních lístků získal cenu diváka vítězný snímek Adonis  

Můj postup je tento: Kontejnery naskládám do nějakých misek na  vodu,   já   používám   staré   plastové   fotografické   misky   30 x 40  centimetrů, a do nich naleji vodu tak, aby kontejnery byly alespoň  do poloviny zatopené, a nechávám vodu prolínat několik hodin do  kontejnerů. Později vše vydělám a dám na místo pro výsevy. Pak již  čekám   na   jarní   měsíce   a   denně   kontroluji   změny.   Nevzešlé  nevyhazuji, ale ponechávám nejméně do další sezóny. Některé osivo  taky tzv. přeléhá a může vyklíčit později. 

vernalis  přítelkyně   Emy   Roudenské   z   Brna.   Obrázek   si   můžete  prohlédnou   na   našich   internetových   stránkách   www.skalnicky­ brno.cz.   Na   plakátku   naší   letošní   výstavy   byla   žlutá  Centaurea   manželů Pospíšilových z Rosic. Připomínáme, že soutěže o nejkrásnější digitální fotografii se  může   zúčastnit   pouze

Poslední   rada:   Semínka,   která   začala   klíčit   nebo   již   vyklíčila   na  povrch,   nesmí   totálně   nebo   z větší   části   přeschnout,   myslím   tím  jejich substrát, byl by to konec. Také opačný režim, kdy substrát je  nadbytečně mokrý, může způsobit zahnívání osiva. 

 člen   klubu   skalničkářů   Brno 

s fotografiemi,   které   sám  pořídil.   Současně   by   měly   být   splněny  následující podmínky a doporučení. 1. Od jednoho autora bude do soutěže přijímáno maximálně 10 kusů  digitálních fotografií. 

S příslovím:   „Naděje   umírá   poslední,“   přeji   příjemná   překvapení  z výsevů. 

2. Aby bylo možné použít fotografii na leták, musí mít orientaci „na  šířku“.

                                                                        Miroslav Pospíšil, Rosice

3. Motivem snímků by měly být skalničky nebo skalkové partie. 4. Snímky mohou být do soutěže podány

28

•  mailem na adresu [email protected], do předmětu 

celkovým   vítězem.   Z nich   bude   jeden   vylosován.   Dostane   na  památku   zvětšenou   reprodukci   vítězného   snímku.   Z technických  důvodů   to   pochopitelně   nebude   hned   na   výroční   schůzi,   ale   na  nejbližší členské. Minule tuto cenu vyhrál př. Vlček. 

prosím napište heslo fotosoutěž  •  na   CD   příteli   Doležalovi,   nebo   kterémukoli   členu   výboru,  nejlépe na členské schůzi osobně  •  na CD poštou: MUDr. Miroslav Doležal, Koráb 137, 666 01  Tišnov  •  z   vašeho   „flash   disku“   do   klubového   notebooku   na   členské  schůzi 4. 10. 2012 nebo 1. 11. 2012 

MM

INFORMACE Z KLUBU

5.   Soutěžící   musí   předložit  seznam  svých   snímků   seřazených 

Z ČLENSKÉ ZÁKLADNY

vzestupně. Jinými slovy ­ první na seznamu bude ten snímek, který  autor pokládá za nejzdařilejší, poslední snímek za nejméně zdařilý. 

Stav k 1. 1. 2012       138 členů

6. Termín podání je nejpozději do 1. 11. 2012. 

Přírůstky za 1. pololetí 2012     7 členů

Vyhodnocení   soutěže   bude   probíhat   následujícím   způsobem.  Snímek   pro   použití   na   propagační   leták   jarní   výstavy   vyberou  členové výboru hlasováním. Ze zbývajících fotografií bude sestavena  kolekce, a ta bude promítnuta na výroční členské schůzi. Při výběru  se   bude   přihlížet   k pořadí   snímků   v průvodních   seznamech,   což  znamená, že budou promítnuty ty obrázky, kterých si autoři nejvíce  cení.   Účastníci   výroční   členské   schůze   pak   vyberou   vítěznou  fotografii   hlasováním   pomocí   anketních   lístků.   Další   podrobnosti  budou   sděleny   na   schůzi.   Autora   vítězného   snímku   čeká   drobná  odměna.

Úbytky za 1. pololetí 2012      ­15 členů

Do scénáře fotosoutěže bude opět zařazen další bod, taková  soutěž   v soutěži.   Na   výroční   členské   schůzi   budou   dána   do   osudí  jména   těch   přítomných,   kteří   hlasovali   pro   snímek,   jež   se   stal 

Peichlová Marie ­ obnovené členství

Stav k 30. 6. 2012      130 členů

Přírůstky za 1. pololetí 2012:  Axmanová Olga ­ obnovené členství Mlaskačová Marie, Brno Mokrý Roman, Svitavy Pavlíková Kateřina, Brno

Schlosser Jiří, Ústí nad Orlicí Staňková Jana, Vranovice

29

zpravodaje poštou, musí mimo členského příspěvku 150 Kč zaplatit  ještě poštovné 35 Kč v ČR a ve SR 80 Kč.

Úbytky za 1. pololetí 2012 Ďuriník Jozef  ­ neplnění členských povinností

Prosíme všechny členy klubu, aby při změně adresy nebo telefonu  nahlásili   nové   údaje   co   nejdříve   na   adresu:   Marie   Servisová,  Jahodová 40, 620 00 Brno, tel. 545 229 648 nebo mob. 608 502 916,  nebo   Věra   Salzburgerová,   Křídlovická   78,   603   00   Brno,   tel.  530 315 666 nebo mob. 732 522 841.

Chlebková Alena ­ na vlastní žádost Jandora Jiří ­ neplnění členských povinností Janouch Miloš ­ neplnění členských povinností Kotcová Hana ­ na vlastní žádost Machálková Marie ­ na vlastní žádost

                                                                                      Marie Servisová

Mojžíšová Marie ­ na vlastní žádost

Drobné zprávy a informace

Prášková Alena ­ na vlastní žádost

•  ve dnech 14. ­ 16. 9. 2012 se předseda klubu spolu s dalšími 2  členy   výboru   zúčastní   tradičního   Setkání   skalničkářských  organizací, které organizují skalničkáři z Opavy  •  již známe termín naší jarní výstavy skalniček, uskuteční se  v novém   termínu   a   na   novém   místě   ­   v Bot.   zahradě   a  v arboretu v Černých Polích od 19. 4. do 22. 4. 2013  •  připomínáme   adresu   našich   internetových   stránek: 

Skřivanová Kateřina ­ neplnění členských povinností Suchomel Aleš ­ neplnění členských povinností Slezák Adolf ­ zemřel 3. 6.2012 Stopka Jan ­ neplnění členských povinností Štodt Jaromír ­ neplnění členských povinností Tichomirovová Eva ­ neplnění členských povinností

www.skalnicky­brno.cz 

Tomková Marie ­ na vlastní žádost

•  uzávěrka 67. čísla  časopisu  Skalničkářův rok je  2.  1. 2013,  časopis bude k dispozici na lednové VČS  •  pište prosím  články, veškeré příspěvky posílejte na  adresu:  Ing.   Mojmír   Martan,   Úvoz 7,   602   00   Brno   nebo   na   e­mail:  [email protected] 

Upozorňujeme   všechny   členy,   že   členské   příspěvky   na   rok  2013 se platí od 1. 1. 2013 do 31. 5. 2013.  Neuhrazení příspěvku  do   tohoto   termínu   bude   považováno   za   nezájem   o   další   členství  v klubu   a   bez   dalšího   upozornění   vede   k vyloučení   z klubu. Za  neuhrazení členského příspěvku bylo vyloučeno v roce 2012 celkem 8  členů. Členové,   kteří   nedocházejí   na   členské   schůze   a   požadují   zaslání 

30

Kalendář akcí klubu v 2. pololetí 2012

Členové výboru Klubu skalničkářů Brno 2012 ­ 2014:

6. 9. 16:30 členská schůze s přednáškou (Křenová) Jméno:

27. 9. 9:00 ­ 15:00 příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum) 17:00 ­ 18:00 příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)

Datum narození:

Bydliště:

28. 9. 9:00 ­ 18:00 podzimní burza ­ prodej (Arboretum)

Telefon: e­mail: 543 248 472

Úvoz 7

29. 9. 9:00 ­ 18:00 podzimní burza ­ prodej (Arboretum)

Ing. Martan  Mojmír

30. 9. 9:00 ­ 18:00 podzimní burza ­ prodej (Arboretum)

2.6.1965

1. 10. 9:00 ­ 17:00 podzimní burza ­ prodej (Arboretum)

602 00  Brno

728 235 171 zam. 541 421 073 [email protected]

1. 10. 17:00 ­ 18:30 likvidace podzimní burzy (Arboretum) 2. 10. 8:00 ­ 10:00 likvidace podzimní burzy (Arboretum) 4. 10. 16:30 členská schůze s přednáškou (Křenová)

MUDr.  Doležal  Miroslav

1. 11. 16.30 členská schůze s přednáškou (Křenová)  nejzazší termín předání semen do výměny

10.7.1958

Koráb 137  666 01Tišnov

724 024 233 zam. 517 346 322 miroslav.dolezal@ khsbrno.cz 

 uzávěrka fotosoutěže 2012 6. 12. 16.30 členská schůze s přednáškou (Křenová)

RNDr.  Hedbávný  Raimund

2. 1. 2013  uzávěrka zpravodaje č. 67 26. 1. 2013 9.00 výroční (volební) členská schůze (Křenová) Nepředvídatelné události mohou způsobit změny v programu, čase i  místě konání těchto akcí.

31

3.11.1963

Puškinova 7 682 01 Vyškov

737 982 063 [email protected] m

Funkce:

předseda  klubu redakce  časopisu

místopředseda  klubu předseda  výstavní  poroty místopředseda  klubu  výstavní  činnost 

Jméno:

Salzburgerov á Věra

Datum narození:

27.5.1942

Bydliště:

Křídlovická  78  603 00 Brno

Telefon: e­mail:

530 315 666 732 522 841

Nám. SNP 31 Utinková  Alena

Hadač Josef

7.2.1932

613 00 

Vlček Karel

608 516 252

Syrovice 154

721 390 500

664 67

[email protected]

Chrpová 35 24.10.1936

641 00 Brno­ Žebětín

Jméno:

Datum narození:

pokladní

Servisová  Marie

organizace  zájezdů

vedoucí  výstavní  komise

Merta  Horymír

Ing.  Ruttkayová  Marta

511 130 597 721 648 122

Bydliště:

Telefon: e­mail:

Funkce:

Jahodová 40 25.2.1946

jednatelka

Brno­Černá  Pole

15.8.1940

Funkce:

26.11.1951

620 00 Brno­ Brněnské  Ivanovice Skoumalova  14D 621 00  Brno­Mokrá  Hora

545 229 648 608 502 916

549 274 202 603 151 275

637 00 Brno­ Jundrov

hospodář hlavní aranžér  výstavy

knihovna

Šeříková 32  13.12.1941

matrikářka

541 220 160

zástupce  vedoucího  burzy

543 244 875

organizace  zájezdů

vedoucí burzy

790 206 036

Rozehnal  Karel

32

11.12.1932

Barvičova 71  602 00 Brno

603 876 489 [email protected]

technická  činnost

Jméno:

Bainarová  Danuše

Kleinová  Marie

Ing. Doskočil  Jiří

Datum narození:

Bydliště:

Telefon: e­mail:

Fillova 12,  15.12.1939

638 00 Brno­ Lesná

723 498 578

Bačovského 8 29.9.1944

7.6.1934

628 00 Brno­ Líšeň Provazníkova  72 613 00 Brno

608 325 453

530 320 573

Funkce:

předsedkyně  kontrolní  komise

člen kontrolní komise

člen kontrolní komise

33

Skalničkářův rok, září 2012, číslo 66 ISSN 1805­1170

BOTANICKÉ POZNÁMKY

Delosperma adamantinum Niederle sp. nov. Suffrutex decumbens, demum radicans, sine floribus 2 cm altus.

Jméno pro Diamantové doly 3000 m

Rami lassi tenerique, 50 cm et plus longi, 1 mm in diametro,  iuvenes colore rosaceo, demum pallide brunneo, sed non stramineo  nec ochraceo.

V   tomto   příspěvku   dávám  jméno   dalšímu   druhu   rodu  Delosperma.   Z introdukcí  rodiny   Holzbecherovy   je  zvlášť   zimovzdorný   druh  označovaný   Diamantové  doly   3000   m.   Vymyká   se  vzhledem   dosud  publikovaným   popisům.  Nejde   o   křížence,   ze   semen  vzcházejí   uniformní  semenáče,   i   když   zvláštní.  Vypadají   na   mykotrofní,  nejsou   zelené,   ale  žlutozelené   a   rostou  prabídně.

Internodia ± 7 mm longa. Folia lanceolata, dense papillosa, in flore 12 ­ 15 mm longa et 5 mm  lata et 3 mm crassa, colore cane brunneo­viridi, postea aestate 20 ­  24 mm longa et 4 mm lata et 3 mm crassa, colore cane luteo­viridi,  demum hieme colore brunneo. Papillae conicae. Bracteae ad pedunculum adversae, apices earum crebro  contingentes. Pedunculi dense papillosi. Flores 1 ­ 3 in inflorescentia, primi 35 mm in diametro, secundi 25 ­  32 mm in diametro. Lobi perigonii longe triangulares, 5 mm longi,  colore conspicue atro, brunnescenti­olivaceo. Tubus perigonii 5 mm  longus et 5 mm in diametro, claviformis, papillosus, colore viridi. Staminodia petaliformia ± 45, colore luminosissime purpureo, basin  versus albo. Staminodia filiformia praesentia. Stamina numerosa,  filamenta colore albo, antherae colore luteo, demum albescentes. Capsula dum recens 9 ­ 11 mm in diametro, purpurascens, demum  sicca 8 ­ 10 mm in diametro, colore sordide pallide brunneo. Alae  valvarum ad apicem intro versus falcatae, apices earum  contingentes. Semina 0.8 mm longa et 0.6 mm lata, colore rufescente­ochraceo. 34

Skalničkářův rok, září 2012, číslo 66 ISSN 1805­1170

Holotypus hic designatus BRNU 621912, planta culta, florifera. Legit Josef Niederle in horto suo 21 Mai. 2012. Habitat in Lesotho  prope fodinam adamantariam  in altitudine 3000 m. Introductio  Holzbecherorum ex anno 2008.

Pěstuji   ještě   dosti   podobnou   rostlinu,   kterou   považuji   za   křížence  s některým   druhem   rodu  Delosperma.   Má   žlutozelené   listy   místo  šedozelených, listy uspořádané spíše sloupečkovitě než růžicovitě, a  kulovité   neopadavé   tobolky   místo   kuželovitých   opadavých.   Marek  Chaloupka   ji   získal   od   Holzbecherových   s   chybnou   jmenovkou  Delosperma lineare.

Paratypus ibidem, planta fructifera. Portio eiusdem plantae cuius  portio holotypus est. Legit Josef Niederle in horto suo 23 Jun. 2012.

Tento   způsob   publikace   jsem   zvolil   po   katastrofální   zkušenosti  s recenzenty v botanických časopisech.  Psali nehorázné nesmysly, a nakonec druh, který jsem chtěl popsat, popsal jiný autor i s mými  nomenklatorickými   poznámkami.   Česky   s   latinskými   diagnózami  píšu   proto,   že   nesouhlasím   s   rozhodnutím   botanického   kongresu,  který teď dovoluje i anglické diagnózy. Agresivní expanze angličtiny  do všech oborů mi prostě nevyhovuje. Latina je určitě mnohem lepší. Josef Niederle

Josef Niederle

Ještě Malotigena Pokusím se vysvětlit, proč jsem pro nuggetoid vytvořil zvláštní rod  Malotigena.   Christoph   Schröder   se   domnívá,   že  Malotigena  je  kříženec   rodů  Delosperma  a  Rabiea.   Podle   mého   názoru   je   to  pozůstatek horské květeny z doby ledové, jakási živoucí fosílie blízká  předkům rodů Delosperma a Malephora. Od rodu Delosperma se liší  velkou kónickou natvrdlou tobolkou, větším počtem plodolistů 5 ­ 12  variabilním   i   na   jedné   rostlině,   a   opadavými   tobolkami.   Stopky  tobolek se po dozrání od rostlin uvolní, takže se tobolky dají snadno  vytáhnout.   U   rodu  Delosperma  je   plodolistů   5   ­   6,   tobolky   jsou  mnohem   menší   a   neopadavé,   pevně   drží   na   rostlině.   U   rodu  Malephora  jsou   v tobolkách   vytvořeny   falešné   přepážky,   které   u  rodu  Malotigena  chybějí.   Rod  Rabiea  má   tečkované   listy,   rod  Malotigena ne, a Rabiea má holonektárium, zatímco Malotigena má  nektarium rozděleno, jak je vidět na obrázku u popisu. Mýlil jsem  se,   když   jsem   tvrdil,   že   počet   nektárií   je   roven   počtu   adelfií.   U  fotografovaných tobolek to byla pravda, ale u dalších už ne. 35