Shrnutí komparativní analýzy vybraných českých a německých vzdělávacích rámců 1. Srovnávací analýza vybraných vzdělávacích rámců středního vzdělávání v České republice a v Německu 1.1. Východiska analýzy Předkládaná analýza byla zpracována jako součást veřejné zakázky Technologické agentury ČR v programu BETA pod názvem „Analýza vybraných vzdělávacích rámců, jejich porovnání s českými ekvivalenty a definování obsahů vzdělávání technických oborů požadovaných zaměstnavateli v oblasti středního školství včetně návrhů dalšího využití“ (identifikační kód TB940MPO002). Srovnávací analýza je integrální součástí výsledné studie, kterou dále tvoří šetření mezi českými zaměstnavateli na téma požadovaných znalostí a dovedností absolventů výše uvedených oborů, uplatnitelných v profesním životě a rovněž na téma možností systémového zapojení zaměstnavatelů do vzdělávacích aktivit. Součástí výstupní studie je rovněž návrh doporučení pro zapojení zaměstnavatelů do systémového definování obsahů vzdělávání. 1.2. Vymezení tématu a struktury analýzy Analýza je zaměřena na komparaci vybraných českých vzdělávacích rámců v oblasti středního vzdělání s jejich německými ekvivalenty. Obory byly identifikovány a předem vybrány zástupci zaměstnavatelů (Svazem průmyslu a dopravy ČR, Svazem zaměstnavatelů ve stavebnictví, Svazem automobilového průmyslu a Svazem chemického průmyslu) jako prioritní ve vztahu k potřebám trhu práce. Analýza je zaměřena zejména na komparaci vzdělávacího obsahu, jeho časového rozvržení, místa realizace vzdělávání a způsobu realizace vzdělávání. Navíc je doplněna o některá další srovnávaná kritéria, především o nastavení a strukturu výstupních zkoušek, identifikované prvky modularizace oborů v Německu a pro lepší pochopení identifikovaných rozdílů mezi českými a německými vzdělávacími rámci rovněž o popis hlavních parametrů systémů počátečního odborného vzdělávání v České republice a v Německu. K analýze byly určeny následující rámcové vzdělávací programy (RVP), resp. školní vzdělávací programy (ŠVP): Tab. 1 Analyzované vzdělávací rámce (ČR) Kód Název vzdělávacího rámce 23-68-H/01 Mechanik opravář motorových vozidel 23-51-H/01 Strojní mechanik 23-56-H/01 Obráběč kovů 23-55-H/01 Klempíř 23-52-H/01 Nástrojař 23-45-L/01 Mechanik seřizovač - ŠVP Mechanik seřizovač - Mechatronik 23-45-L/01 Mechanik seřizovač - ŠVP Mechatronik - Seřizování a programování CNC strojů 26-52-H/01 Elektromechanik pro zařízení a přístroje 36-67-H/01 Zedník 36-64-H/01 Tesař 36-69-H/01 Pokrývač
Specifikace RVP RVP RVP RVP RVP ŠVP ŠVP RVP RVP RVP RVP
28-42-L/01 28-52-H/01 28-52-H/01
Chemik operátor - ŠVP Chemik operátor Chemik - ŠVP Provozní chemik Chemik - ŠVP Gumař-Plastikář
ŠVP ŠVP ŠVP
1.3. Metodika a postup řešení Postup řešení: Krok 1: Identifikace a zajištění českých vzdělávacích rámců (RVP, ŠVP) K analýze rámcových vzdělávacích programů byly využity texty RVP, které publikuje Národní ústav pro odborné vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků1. V případě požadavku na analýzu Školních vzdělávacích programů byly zajištěny konkrétní ŠVP, zpracované středními odbornými školami, které vzdělávání těchto oborů zajišťují. Dílčí parametry vzdělávacích rámců a systému středního odborného školství v ČR byly konzultovány se zástupci odborných škol (SPŠ OA Uherský Brod2). Krok 2: Identifikace a zajištění odpovídajících německých vzdělávacích rámců Na základě oborového zaměření a kvalifikační úrovně českých vzdělávacích rámců byly identifikovány odpovídající německé vzdělávací programy (Rahmenlehrpläne, dostupné zde: http://www.kmk.org/bildung-schule/berufliche-bildung/rahmenlehrplaene-zu-ausbildungsberufennach-bbighwo/rahmenlehrplaene.html). Vzhledem k odlišným principům středního odborného vzdělávání v Německu (duální systém odborného vzdělávání) bylo nutné rovněž zabezpečit vzdělávací plány pro firmy jako poskytovatele odborné přípravy (Ausbildungsordnung, dostupné zde: www.berufenet.arbeitsagentur.de). Identifikaci a zajištění německých rámců zajistila Hospodářská komora ČR ve spolupráci s průmyslovou a obchodní komorou (IHK) v Regensburgu3. Následně byly české a německé vzdělávací rámce spárovány. Tab. 2 Spárování vzdělávacích rámců (ČR, Německo) Vzdělávací rámec (ČR) Školní vzdělávací rámec (N) Mechanik opravář Rahmenplan für den Ausbildungsberuf motorových vozidel (RVP) Karosserie- und Fahrzeugbaumechaniker/-in Strojní mechanik (RVP) Rahmenplan für den Ausbildungsberuf Anlagenmechaniker/in Obráběč kovů (RVP) Rahmenplan für den Ausbildungsberuf Zerspanungsmechaniker/in Klempíř (RVP) Rahmenplan für den Ausbildungsberuf Klempner/in Nástrojař (RVP) Rahmenplan für den 1
Firemní vzdělávací rámec (N) Verordnung über die Berufsausbildung zum Karosserie- und Fahrzeugbaumechaniker/in Verodnung über die Berufsausbildung in den industriellen Metallberufen Verodnung über die Berufsausbildung in den industriellen Metallberufen Verodrnung über die Berufsausbildung zum Klempner/in Verodnung über die Berufsausbildung
http://www.nuv.cz/cinnosti/kurikulum-vseobecne-a-odborne-vzdelavani-a-evaluace/ramcove-vzdelavaciprogramy/ramcove-vzdelavaci-programy-podle-kategorii-oboru-vzdelani 2 http://www.spsoa-ub.cz/ 3 http://www.ihk-regensburg.de/
Mechanik seřizovač – Mechatronik (ŠVP) Mechatronik - Seřizování a programování CNC strojů (ŠVP) Elektromechanik pro zařízení a přístroje (RVP) Zedník (RVP)
Tesař (RVP)
Pokrývač (RVP)
Chemik operátor (ŠVP)
Provozní chemik (ŠVP)
Gumař-Plastikář (ŠVP)
Ausbildungsberuf Werkzeugmechaniker/in Rahmenplan für den Ausbildungsberuf Mechatroniker/in Rahmenplan für den Ausbildungsberuf Feinwerkmechaniker/in Rahmenplan für den Ausbildungsberuf Elektroanlagenmonteur/in Rahmenplaene fuer die Berufsausbilding in der Bauwirtschaft Rahmenplaene fuer die Berufsausbilding in der Bauwirtschaft Rahmenplan für den Ausbildungsberuf Dachdecker/in Rahmenplan für den Ausbildungsberuf Chemikant/in Rahmenplan für den Ausbildungsberuf Produktionsfachkraft Chemie Rahmenplan für den Ausbildungsberuf Verfahrensmechaniker/in für Kunststoff- und Kautschuktechnik
in den industriellen Metallberufen Verordnung über die Berufsausbildung zum Mechatroniker/in Verodnung über die Berufsausbildung in den industriellen Metallberufen Verordnung über die Berufsausbildung zum Elektroanlagenmonteur/in Verordnung über die Berufsausbildung in der Bauwirtschaft Verordnung über die Berufsausbildung in der Bauwirtschaft Verordnung über die Berufsausbildung zum Dachdecker/in Verordnung über die Berufsaubildung zum Chemikant/in Verordnung über die Berufsausbildung zur Produktionsfachkraft Chemie Verodnung über die Berufsausbildung zum Verfahrensmechaniker/in für Kunststoff- und Kautschuktechnik
Krok 3: Obsahová analýza vzdělávacích rámců dle stanovených kritérií, vzájemná komparace a definování závěrů vč. popisu rozdílů mezi relevantními parametry systémů odborného vzdělávání v obou zemích V další etapě prací byla provedena vlastní analýza a komparace obsahů vzdělávacích rámců, především následujících prvků: způsob realizace vzdělávání místo realizace vzdělávání (typ a druh škol, praxe ve firmách) vzdělávací obsah (učivo – tematické celky, jednotlivá témata) časové rozvržení vzdělávacího obsahu (hodinové dotace) V průběhu zpracování studie se prokázalo jako užitečné poukázat na rozdíly mezi organizací, strukturou a nastavením výstupních zkoušek, proto je také tomuto tématu věnována pozornost. Rovněž byly popsány prvky modularizace (vnitřní diferenciace) německých oborů vzdělávání, pokud byly identifikovány. Vzhledem k faktu, že většina zásadních odlišností mezi jednotlivými rámci vychází z významně rozdílných vzdělávacích systémů v ČR a v Německu, je nezbytnou součástí analýzy také
charakteristika a srovnání relevantních aspektů systémů středního odborného vzdělávání v obou zemích, se zaměřením na učňovství. S ohledem na rozsah komparativní analýzy samotných vzdělávacích rámců (byť jen vybraných parametrů) je rozbor jednotlivých 14 oborů samostatnou přílohou studie. Hlavní použité metody: Obsahová analýza, komparativní analýza Poznámky: a) V případě zadání k analýze rámcových vzdělávacích programů byl za ČR pro účely studie zkoumán obsah příslušných RVP. V případě zadání k analýze školních vzdělávacích programů byl pro účely studie zkoumán obsah vybraného ŠVP konkrétní školy: ŠVP Mechanik seřizovač-Mechatronik: Střední škola – centrum odborné přípravy technické Kroměříž ŠVP Mechatronik-Seřizování a programování CNC strojů: Střední odborná škola Slavičín ŠVP Chemik operátor: Integrovaná střední škola - Centrum odborné přípravy a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Valašské Meziříčí ŠVP Provozní chemik: Střední průmyslová škola chemická Pardubice ŠVP Gumař plastikář: Střední průmyslová škola Otrokovice Vzhledem k poměrně širokému prostoru středních škol při definování školních vzdělávacích programů se parametry jednotlivých ŠVP, zaměřených na tutéž kvalifikaci, mohou v dílčích aspektech lišit. b) V případě německých vzdělávacích rámců byly pro účely analýzy použity rámcové učební plány platné na spolkové úrovni. Vzhledem k tomu, že za odborné vzdělávání odpovídají spolkové země, mohou se rámcové učební plány v dílčích aspektech lišit. Rámcové učební plány však uvádějí povinný minimální rozsah výuky. Přizpůsobení spolkovými zeměmi může spočívat ve stanovení odlišné hodinové dotace učebních předmětů při dodržení předepsaného celkového počtu vyučovacích hodin. c) V případě analyzovaných oborů kategorie „L“ (obory vzdělání poskytující střední vzdělání s maturitní zkouškou, u kterých je součástí vzdělávání i odborný výcvik, konkrétně Mechanik seřizovač – Mechatronik, Mechatronik - Seřizování a programování CNC strojů, Chemik operátor) byly jako německé ekvivalenty zvoleny odpovídající učňovské obory, které českým rámcům svými parametry odpovídají nejlépe. Vertikální prostupnost vzdělávacím systémem je v tomto případě umožněna mistrovskou zkouškou. 1.4. Výsledky srovnávací analýzy 1.4.1.
Způsob realizace vzdělávání
Německo Rámcový učební plán (školní) - Rahmenlehrplan V prostředí duálního systému odborného vzdělávání (podrobněji např. studie realizovaná v rámci projektu POSPOLU pod názvem „Srovnávací analýza systémů odborného vzdělávání v Evropě a ve světě s důrazem na analýzu vzdělávacích systémů využívajících duálního vzdělávání4“) jsou v Německu pro každý učební obor zpracovávány de facto dva vzájemně provázané kvalifikační rámce. Prvním z nich je Rahmenlehrplan, tj. rámcový učební plán (rámcové kurikulum5) pro realizaci odborného vzdělávání v daném oboru v odborné škole (Berufsschule). Tyto rámce na spolkové 4
http://www.nuv.cz/pospolu/dualni-systemy-vzdelavani
5
http://www.kmk.org/fileadmin/doc/Dokumentation/Glossary_dt_engl.pdf
úrovni schvaluje stálá Konference ministrů školství a kultury (Kultusministerkonferenz – KMK) a slouží k definování všeobecných předmětů a teoretické části výuky pro příslušný obor vyučovaný na odborných školách. Odpovědnost za oblast vzdělávání nesou jednotlivé spolkové země. Odpovídají tedy i za odborné školy. Spolkové země mohou převzít rámcové učební plány v existující podobě, případně mají možnost je upravit do podoby vlastních – zemských – vzdělávacích plánů. I v takovém případě však musejí garantovat zachování a dodržení časového a odborného souladu s předpisy výcvikových plánů, které jsou závazné pro poskytovatele praktické výuky, praxe (tzv. Ausbildungsordnung, viz níže). Rámcové učební plány stanovené spolkovými zeměmi jsou pro odborné školy závazné. Školní vzdělávací rámce pro odborné vzdělávání na odborných školách jsou koordinovány s příslušnými vyhláškami (Spolkové ministerstvo hospodářství a energetiky nebo určený specialista ministerstva, přijatý v dohodě s federálním ministerstvem školství a výzkumu). Rámcové kurikulum odpovídá rozsahu (úrovni) středoškolského stupně vzdělání nebo srovnatelných stupňů. Neobsahuje žádné metodologické podmínky pro výuku, popisuje minimální profesní kompetence, které mají být získány a ověřeny. Tab. č. 3: Zákonné předpoklady duálního profesního vzdělávání: Poskytuje
Odborná škola (Berufschule)
Zaměstnavatel
Nařizuje a spravuje
Spolkové země
Svazy, spolky
Stanovuje
Povinnost šk. docházky
Smlouva o vyučení / odb. výcviku
Definuje
Rámcový učební plán
Podnikový učební plán
Dozoruje
Školní dozor (rada)
Zodpovědné místo (komory)
Financuje
Spolkové země
Zaměstnavatel
Rámec odborné přípravy v podnicích Závazný regulativ pro poskytování odborné přípravy v podnicích, jenž má vést k řádnému osvojení potřebných odborných kompetencí, se nazývá Ausbildungsordnung. Tento výcvikový řád je jednotlivými společnostmi konkretizován do podoby individuálních, podnikových učebních plánů (Ausbildungsplan). Rozvržení těchto plánů musí věcně i časově odpovídat výcvikovému řádu, mohou se však odlišovat, vyžadují-li to určité zvláštnosti podnikové praxe, pokud je zachován celkový obsah profesní přípravy. Odpovědnost za neškolní odborné vzdělávání (odbornou přípravu v podnicích) nese federální vláda; funkci vykonává Ministerstvo školství a výzkumu, které dále odpovídá za koordinaci (včetně centrální koordinace naplňování Zákona o odborném vzdělávání (Berufsbildungsgesetz)6 a odpovědnosti za základní záležitosti politiky odborného vzdělávání). Uznání jednotlivých oborů profesní přípravy vyžadujících formální výcvik je záležitostí jednotlivých ministerstev odpovídajících za příslušné profesní oblasti, nejčastěji spolkového Ministerstva hospodářství a technologií (BMWi). Vždy je však potřebné schválení spolkovým Ministerstvem školství (BMBF), čímž naplňuje svou koordinační a řídicí roli ve smyslu politiky odborného vzdělávání pro všechny obory profesní přípravy. Výcvikové řády pro odbornou přípravu v podnicích jsou jednotné na úrovni celého Německa. Jejich platnost je zhruba 10-15 let. 6
http://www.bibb.de/dokumente/pdf/bmbf_berufsbildungsreformgesetz_en.pdf
Řády jsou dostupné na internetových stránkách www.berufenet.arbeitsagentur.de. Na základě výcvikového řádu, stanovujícího minimální rozsah odborné přípravy, sestavuje poskytovatel odb. výcviku konkrétní výcvikový plán, v němž má možnost přesně popsaným způsobem upravit hodinovou dotaci u vybraných předmětů, aby skladba vyhovovala možnostem a podmínkám poskytovatele odb. výcviku (zaměstnavatelům, nadpodnikovým vzdělávacím centrům). Školní ani podnikové vzdělávací rámce nepopisují detailní vzdělávací strategii ve smyslu konání pedagoga. Vzájemnou spoluprací jsou oba subjekty (škola a firma) odpovědné za přípravu žáků v daných kompetencích v rámci předepsaných učebních předmětů. Uvedené dokumenty obsahují tento typ informací: - název oboru - využitelnost v praxi - doba vzdělání - evidence absolvovaného vzdělání - hrubé a jemné učební cíle - požadavky na zkoušky - časová platnost nařízení Financování Výuka v odborných školách je financována z veřejných prostředků státu (spolkových zemí). Finanční náklady na praktickou profesní přípravu ve firmách nesou poskytovatelé, tj. zaměstnavatelé. Veškeré výdaje na vzdělávání jsou pro podniky daňově uznatelné. Česká republika Počáteční odborné vzdělávání až po úroveň vyšších odborných škol je právně upraveno Zákonem o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (tzv. školským zákonem). Proces vzdělávání v odborných školách legislativně vychází z pravidel stanovených školským zákonem a jednotlivými podzákonnými normami (vyhláškami). Podle školského zákona se praktické vyučování uskutečňuje ve školách a školských zařízeních nebo na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání. Smluvní zajištění praktického vyučování žáků je realizováno v souladu s ustanovením § 65 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., v platném znění dle Vyhlášky č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři na základě smlouvy o výuce. Za kurikulární politiku a kvalitu v počátečním odborném vzdělávání odpovídá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, a to na základě stanovení cílů a obsahu vzdělávání prostřednictvím schválené soustavy oborů vzdělání a rámcových vzdělávacích programů (RVP)7. Regionální samosprávné orgány mají přímou odpovědnost při zřizování a rušení škol a školských zařízení odborného vzdělávání. Systém, který definuje požadavky na obsah a strukturu počátečního odborného vzdělávání v ČR, je založen na dvoustupňové tvorbě kurikula. Na národní úrovni se jedná o Rámcové vzdělávací programy pro jednotlivé obory. RVP jsou jednotné na území celé ČR (nazývají se také „národní kurikula“) a definují závazné minimální požadavky na obsah a strukturu individuálních, školních vzdělávacích programů (ŠVP), které zpracovávají jednotlivé odborné školy. ŠVP mohou být oproti RVP upraveny v míře limitů stanovených RVP. Při tvorbě ŠVP postupují školy podle metodického dokumentu MŠMT ČR nazvaného Manuál pro tvorbu ŠVP, který obsahuje kompletní rozbor, jak by měl takový program vypadat, co by měl obsahovat a jak ho vytvořit.
7
http://www.refernet.cz/sites/default/files/download/to_2010_cestina.pdf
Financování: MŠMT ze státního rozpočtu zabezpečuje financování regionálního školství, konkrétně jsou poskytovány finanční prostředky na tzv. přímé náklady na vzdělávání pro školy a školská zařízení zřizované obcemi a svazky obcí a kraji a neinvestiční dotace soukromému a církevnímu školství. Dalším zdrojem prostředků jsou investice zaměstnavatelů, kteří umožňují praktické vyučování na svých pracovištích. Od roku 2014 si zaměstnavatelé mohou uplatnit odpočet od základu daně z příjmu na podporu odborného vzdělávání v souladu s platným zněním Zákona o daních z příjmů. Tab. č. 4: Zákonné předpoklady odb. vzdělávání: Vzdělání
Střední odborná škola
Nařizuje a spravuje
Stát + kraje
Stanovuje
Školský zákon a vyhlášky
Definuje
RVP (stát) a ŠVP (škola)
Dozoruje
Česká školní inspekce, Zřizovatel
Financuje
Kraje (případně podílí se zaměstnavatelé a stát – možnost snížení daňového základu)
Shrnutí kapitoly „Způsob realizace vzdělávání: Tab. č. 5: Způsob realizace vzdělávání - shrnutí Parametr
Německo
Národní kurikulum
1. Školní rámec vzdělávání – Rahmenlehrplan (NÁRODNÍ ÚROVEŇ) 2. Rámec odborné přípravy v podnicích – Ausbildungsordnung (NÁRODNÍ ÚROVEŇ) 1. Školní rámce vzdělávání: spolkovými zeměmi přebírány v existující podobě nebo upravovány do zemských vzdělávacích plánů. Ty jsou pro odb. školy závazné. (REGIONÁLNÍ – ZEMSKÁ ÚROVEŇ)
Specifikace kurikul
Klíčová legislativa
2. Firmy poskytující odbornou přípravu konkretizují Ausbildungsordnung do podoby individuálních, podnikových učebních plánů (Ausbildungsplan). (INDIVIDUÁLNÍ – FIREMNÍ ÚROVEŇ)
1. Zákon o odborném vzdělávání 2. související legislativa a normy Odborné školy: veřejné (spolkových zemí).
Financování
8
Česká republika
8
prostředky
státu
Praktická profesní příprava ve firmách: poskytovatelé, tj. zaměstnavatelé. Výdaje na vzdělávání jsou pro podniky daňově uznatelné.
http://www.nuv.cz/pospolu/dualni-systemy-vzdelavani
Rámcový vzdělávací program (RVP) – (NÁRODNÍ ÚROVEŇ)
Školní vzdělávací program (ŠVP) – učební dokument zpracovaný odbornou školou pro daný obor vzdělání tak, aby realizoval požadavky definované v RVP (INDIVIDUÁLNÍ – ŠKOLNÍ ÚROVEŇ)
1. Školský zákon č. 561/2004 Sb., v platném znění 2. Vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři na základě smlouvy o výuce. Odborné školy: veřejné prostředky státu (krajů) prostřednictvím financování regionálního školství. Praktická profesní příprava ve firmách (pokud je smluvně zajištěna): poskytovatelé, tj. zaměstnavatelé. Výdaje na vzdělávání jsou pro podniky daňově uznatelné dle Zákona o daních z příjmů.
1.4.2.
Místo realizace vzdělávání (typ a druh škol, praxe ve firmách)
Německo Profesní škola jako místo vzdělávání Typy a druhy škol v rámci německého vzdělávacího systému jsou podrobně specifikovány v mnoha dokumentech (reprezentativně na úrovni EU ve studii CEDEFOP VET in Europe: Germany country report 20129 , v ČR např. studie NÚV10). Stručný popis typů jednotlivých odborných škol je rovněž uveden ve studii POSPOLU věnované tématu duálních systémů odborného vzdělávání v Evropě. Z hlediska analyzovaných rámců je podstatný typ škol zvaný Berufsschule. Jedná se o profesní školy na úrovni vyššího středního vzdělání, které poskytují doplňkově k firemnímu výcviku příslušné odborné předměty a instrukce žákům za účelem získání odborného vzdělání v rámci duálního systému. Tyto školy poskytují obecné a odborné vzdělávání a rozšiřují dříve získané všeobecné vzdělání. Profesní školy rozhodují o obsahu vzdělávání po dohodě s podniky, školní inspekcí a příslušnými hospodářskými orgány. Úkolem vzdělávání v různých organizačních formách je zajistit, aby učni strávili maximum času v podniku, avšak doplnit učení tak, aby bylo obhajitelné z hlediska pedagogiky a psychologie učení. Výuka na profesních školách (Berufsschule) vychází z jednotných, celostátně (popř. v rámci dané spolkové země) platných a závazných školních vzdělávacích rámců (Rahmenlehrpläne). Mimo to jsou pro školu závazná spolková pravidla a školní zákony příslušné spolkové země. Školy musejí sladit svou teoretickou část s firemními výcvikovými plány (Ausbidungsplan), které jsou pro ucelený duální systém vzdělávání závazné. Podle rozhodnutí stálé Konference ministrů školství a kultury (Kultusministerkonferenz) z roku 1991 musí profesní škola poskytovat alespoň 12 vyučovacích hodin týdně, z toho je zpravidla osm hodin věnováno odborným předmětům. Alternativní formou organizování výuky je časové rozložení do tzv. bloků (Blockunterricht). V takovém případě je školní výuka a odborná praxe v podniku zpravidla organizována v týdenních intervalech tj.: 2 týdny školní výuky s následnou přípravou v provozu v délce 3 - 5 týdnů. Na základě zkušeností je tento model školami i provozy preferován (cca 70 %). Důvodem je zejména možnost snazšího plánování využití časových kapacit pedagogů, mistrů odb. výcviku i provozního zázemí. Firma jako místo profesní přípravy V rámci duálního systému odborného vzdělávání, kam spadají všechny analyzované vzdělávací rámce, tráví učni významnou většinu času odbornou přípravou u zaměstnavatelů (zpravidla privátní podniky, ale i veřejné instituce, praxe svobodných povolání nebo domácnosti). Praktické vyučování je v celém rozsahu zajišťováno podniky – odborné školy hrají roli poskytovatelů oborové teorie a výuky ve všeobecných předmětech. Firma může poskytovat odbornou přípravu, pouze pokud splňuje stanovené požadavky na odpovídající vybavení a předpoklady trenérů odborné přípravy. Zaměstnavatelé uzavírají se žáky učňovský kontrakt platný na dobu učňovské přípravy a nesou náklady spojené s poskytováním odborné přípravy. Obsah a struktura kompetencí, které si má učeň během vzdělávání osvojit, jsou určeny v příslušných kurikulech pro praktickou přípravu v podnicích – národní rámec odborné přípravy (Ausbildungsordnung), resp. individuálně specifikovaný podnikový učební plán (Ausbildungsplan). 9
http://www.cedefop.europa.eu/en/publications-and-resources/country-reports/germany-vet-europecountry-report-2012 10
http://www.nuv.cz/uploads/Periodika/ZPRAVODAJ/2007/Zp0710pIVa.pdf
Zatímco u velkých podniků je zpravidla možné zajistit všechny požadavky na odbornou přípravu zajistit v plném rozsahu vlastními silami (vlastní prostory a vybavení), u středních a zejména malých podniků to platit nemusí. Existují 2 hlavní nástroje řešení tohoto problému: Nadpodniková zařízení profesní přípravy (Überbetriebliche Berufsbildungsstätten – ÜBS) poskytují úseky přípravy, které doplňují přípravu v podniku. Jsou zpravidla provozovány samostatnými orgány v příslušném hospodářském odvětví (např. komorami řemesel). Spolkové ministerstvo školství a výzkumu (BMBF) podporuje provozovatele investičními subvencemi. Sdružení profesní přípravy (Ausbildungsverbünde), kdy se jednotlivé podniky sdružují tak, aby mohly zajistit profesní přípravy v celém rozsahu. Tyto struktury mohou mít 4 různé formy. Zpravidla je jeden podnik lídrem, který doplňuje potřebné chybějící části výuky ve spolupráci s jinými zaměstnavateli, popř. se podniky sdružují do učebních konsorcií a asociací. Profesní příprava se realizuje na základě soukromoprávních smluv o profesní přípravě, uzavíraných mezi podnikem a samotnými účastníky profesní přípravy. Je nutné zdůraznit, že jedním z klíčových rysů duálního systému v Německu je aktivní role firmy v tomto smluvním vztahu. Je to firma, která si vybírá z uchazečů o uzavření učební smlouvy své budoucí učně (potenciální budoucí zaměstnance), nikoli škola. Primárním krokem pro zahájení odborného profesního vzdělávání je smlouva o profesním vzdělání mezi zaměstnavatelem tj. poskytovatelem profesní přípravy a žákem, která musí být neprodleně po uzavření evidována u příslušného zodpovědného zkušebního místa, tj. komory. Odborné školy i zaměstnavatelé jsou partnery, garantujícími vzájemnou spoluprací poskytování kvalitní teoretické i praktické profesní přípravy. Česká republika Proces vzdělávání v odborných školách legislativně vychází z pravidel stanovených Školským zákonem a jednotlivými podzákonnými normami (vyhláškami). Školský zákon v § 65 (odst. 2) uvádí: Praktické vyučování se uskutečňuje ve školách a školských zařízeních nebo na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání. Smluvní zajištění praktického vyučování žáků je realizováno v souladu s ustanovením § 65 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., v platném znění dle Vyhlášky č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři na základě smlouvy o výuce. V ČR je příprava na budoucí povolání plně v režii školy. Legislativa ani vzdělávací rámce nestanovují povinnost poskytovat praktické vyučování v rámci středního odborného školství na pracovištích zaměstnavatelů, pouze jako jednu z možností. Vzhledem k tomu, že obsah a rozsah praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání jsou mezi školou a fyzickou/právnickou osobou stanoveny smluvně, nelze v analýze ani jednoznačně určit podíl praktického vyučování probíhajícího na pracovištích zaměstnavatelů. Je proto velmi pravděpodobné, že v mnoha případech je většina vzdělávacího procesu v rámci praktického vyučování soustředěna pouze do škol a školních dílen. Vedle školské legislativy je proces vzdělávání obsahově a strukturálně určen rámcovými vzdělávacími programy (RVP) pro jednotlivé obory. RVP jsou jednotné na území celé ČR a definují závazné minimální požadavky na obsah a strukturu individuálních, školních vzdělávacích programů (ŠVP), které zpracovávají jednotlivé odborné školy. ŠVP mohou být oproti RVP upraveny v míře limitů stanovených RVP.
RVP obecně vyzývají k zapojení sociálních partnerů při realizaci vzdělávacího programu, ani ony však nedefinují pro školy závazná pravidla, formy a parametry zapojení. Způsob realizování praxe, popř. poměr praktického vyučování ve škole a na odborném firemním pracovišti RVP nikde závazně nestanovuje. Rovněž není určeno, zda a jakým způsobem si firmy mohou vybrat žáky, kterým nabídnou možnost odborného výcviku. Tab. č. 6: Místo realizace vzdělávání - shrnutí Parametr
Německo
Česká republika
Hlavní místo Firma jako poskytovatel odb. přípravy odb. vzdělávání
Odborná škola
Další místo odb. Odborná škola vzdělávání
Firma jako poskytovatel praktického vyučování (ne nutně, pouze v případě smlouvy mezi školou a formou). Smlouva rovněž obsahuje rozsah prakt. vyučování v rámci firmy. 1. žák odborné školy
Role vzdělávaného
1. učeň ve vztahu k firmě 2. žák ve vztahu k odborné škole
Výběr učně
Vybírá a přijímá firma
1.4.3.
Žáky přijímá odborná škola. Možnost aktivní role zaměstnavatelů není v legislativě a RVP definována.
Časové rozvržení vzdělávacího obsahu (hodinové dotace)
Německo Školní kurikulum Podle rozhodnutí stálé Konference ministrů školství a kultury (Kultusministerkonferenz) z roku 1991 musí profesní škola poskytovat alespoň 12 vyučovacích hodin týdně, z toho je zpravidla osm hodin věnováno odborným předmětům. Časové rozložení přípravy ve škole je stanoveno spolkovými RVP (Rahmenlehrpläne), kde je definována minimální hodinová dotace. Spolkové země ji mohou převzít nebo upravit. Zpravidla, dle ročníků výuky pro 3,5leté obory, obsahuje Rahmenlehrpläne následující dotace: 1. ročník - 320 výukových hodin 2. ročník – 280 výukových hodin 3. ročník – 280 výukových hodin 4. ročník – 140 výukových hodin (zde fakticky pololetí) Průměrný počet týdnů školního roku: 35-42 (dále počítáno 36) Průměrný počet měsíců výuky ve školním roce: 9 (2 měsíce prázdnin + 1 měsíc dovolená) 9*4 = 36 výukových týdnů /rok Roční hodinová dotace = 36*35 = 1260, 4. ročník 645 Průměrný podíl výuky škola a podíl podnikové praxe u 3,5letých oborů v duálním vzdělávání: 1. ročník = 25 % škola, 75 % praxe 2. ročník = 22 % škola, 78 % praxe 3. ročník = 22 % škola, 78 % praxe 4. ročník = 22 % škola, 78 % praxe
Tabulka č. 7: Shrnutí základních parametrů školních kurikul Ročník Celkem uč. týdnů / šk. rok počet týdnů výuky ve škole počet týdnů odb. přípravy u zaměstnavatele Podíl praxe celkem uč. hodin /šk. rok 36 týdnů * 35 hod týdně Výuka počet hodin Odb. příprava počet hodin
1
2
3
3,5
36
36
36
18
9
8
8
4
27
28
28
14
75 %
78 %
78 %
78 %
1260
1260
1260
630
320
280
280
140
940
980
980
490
Firemní kurikulum Minimální časové rozložení přípravy určují tzv. učební řády (Ausbildungsverordnungen), které jsou závazné pro poskytovatele odborné přípravy (zaměstnavatele, nadpodniková odb. centra). Není v nich uvedena přesná hodinová dotace; to, co učební řády určují, je minimální počet týdnů (popř. měsíců) výuky v daných předmětech. Na základě učebního řádu připravují poskytovatelé konkrétní plány výcviku (Ausbildunsplan) pro konkrétní provoz. S tím je také sladěn učební rozvrh v příslušné odborné škole. Výsledkem je plán výuky na uvedený školní rok, vymezující přesně čas pro teoretickou výuku ve škole a čas pro odbornou přípravu v provozu. Časový průběh odb. přípravy v duálním vzdělávání má zpravidla dvě formy: 1) týdenní režim: 1-2 dny školní výuka (8-12 hodin) / 3-4 dny praxe v provozu 2) výuka v blocích: zpravidla 2 týdny školní výuky s následnou přípravou v provozu 3-5 týdnů U ověřovaných oborů je častěji využívána varianta výuky v blocích. Česká republika Časové rozložení přípravy je určeno Rámcovými vzdělávacími programy (RVP). Školy si je při tvorbě Školních vzdělávacích programů (ŠVP) mohou upravit do výše limitů stanovených v RVP. V případě učebních oborů jsou rámce stanoveny následujícím způsobem: Délka studia: 3 roky (v denní formě vzdělávání) Minimální týdenní počet vyučovacích hodin v jednotlivých ročnících: 29 hodin včetně odborného výcviku. Minimální počet vyučovacích hodin za celou dobu vzdělávání: 96 (maximální 105). Celkový minimální počet hodin celkem: 3 072 Časové rozložení přípravy po jednotlivých ročnících není v RVP určeno. Minimální rozsah praktických činností formou odborného výcviku musí činit 35 týdenních hodin za celou dobu vzdělávání. Průměrný poměr teorie a praxe v učebních oborech za celou dobu vzdělávání činí cca 55 % : 45 %. Průměrný podíl výuky školního vs praktického vyučování u 3letých oborů v jednotlivých ročnících (vlastní výpočet na základě analýzy vzdělávacích rámců): 1. ročník = 63 % škola, 37 % praxe 2. ročník = 54 % škola, 46 % praxe 3. ročník = 52 % škola, 48 % praxe
Tab. č. 8: Časové rozvržení vzdělávacího obsahu - shrnutí Německo
Česká republika
Délka srovnávaných oborů (zpravidla)
3,5 roku
3 roky
Celkový minimální počet hodin (zpravidla)
4 410
3 072
Průměrné rozložení školního a praktického vyučování celkově
23:77
55:45
Poznámka: praktické vyučování probíhá v celém rozsahu v režii a v prostředí firmy/instituce, poskytující praxi.
Poznámka: praktické vyučování nemusí probíhat (a probíhá-li, ne nutně v celém uvedeném rozsahu) v prostředí firmy/instituce poskytující praktický výcvik.
Průměrné rozložení školního a praktického vyučování v ročnících
1. ročník = 25 % škola, 75 % praxe 2. ročník = 22 % škola, 78 % praxe 3. ročník = 22 % škola, 78 % praxe 4. ročník = 22 % škola, 78 % praxe
1. ročník = 63 % škola, 37 % praxe 2. ročník = 54 % škola, 46 % praxe 3. ročník = 52 % škola, 48 % praxe
1.4.4. Parametry výstupních zkoušek Německo Závěrečná zkouška (ZZ) je rozložena do 2 částí. První část závěrečné zkoušky je tzv. průběžná zkouška. Průběžná zkouška ověřuje prokazatelné získání dovedností a znalostí za 1.-3. semestr. Zpravidla je proto organizována v závěru 2. ročníku. Podmínky připuštění k průběžné zkoušce, tj. 1. části závěrečné zkoušky: - absolvovaná doba vzdělání - písemný doklad o dosud absolvovaném vzdělání - evidovaný průběh vzdělání (smlouva o profesním vzdělání) Druhá část závěrečné zkoušky: Podmínky připuštění ke 2. části závěrečné zkoušky: - absolvovaná celková doba vzdělání - písemný doklad o absolvovaném vzdělání - evidovaný průběh vzdělání (smlouva o prof. vzdělání) - účast na průběžné 1. části závěrečné zkoušky Připuštění k závěrečné zkoušce ve zvláštních případech: a) externisté s profesní praxí mají možnost zkrácení povinné doby vzdělání, nejdéle však o ½ předepsané doby vzdělání b) započtení doby předchozích vzdělání v typově podobných oborech (profitují absolventi dvouletých oborů) c) zohlednění kvalifikací ze zahraničí a doby působení v oboru v zahraničí Zodpovědnost za závěrečné zkoušky má tzv. zodpovědné místo, tj. komory, které zabezpečují: - zajištění zkušebních protokolů - zřizování zkušebních komisí - organizaci zákonem stanovených průběžných a závěrečných zkoušek. - vystavování osvědčení
Praktická i písemná část ZZ probíhají zpravidla v místě odborné přípravy, tj. u zaměstnavatele nebo v nadpodnikovém centru. Pouze v případě, že zaměstnavatelé nemají dostatečné prostory pro zajištění písemné části zkoušek ve svých prostorách, jsou místem konání zpravidla prostory hospodářských komor, příp. jimi určené místo. Podrobně jsou parametry závěrečných zkoušek popsány v příloze u komparace jednotlivých oborů. Zde jsou uvedeny parametry jako např. struktura zkoušky, ověřované kompetence, váha výsledků, délka zkoušky, a organizace zkoušky. Česká republika Závěrečná zkouška v oborech poskytujících střední vzdělání s výučním listem se koná jednorázově na závěr tříletého cyklu vzdělávání. Závěrečná zkouška finálně rozhoduje o tom, zda žákovi bude, či nebude přiznáno dosažení odborné kvalifikace. Zkouška je plně v režii školy. Odborník z praxe je přizván jako jeden z členů zkušební komise. Závěrečná zkouška u tříletých učebních oborů se koná jednotnou formou pro všechny školy v ČR. Školy získají široké Jednotné zadání závěrečné zkoušky. Na základě své profilace si školy vyberou stanovený počet otázek a zadání z širokého portfolia. Skládá se z písemné zkoušky, praktické zkoušky z odborného výcviku a ústní zkoušky. Všechny tři části zahrnují témata probíraná v odborných předmětech a odborném výcviku. Obsah jednotných zadání je posuzován zástupci zaměstnavatelů, nicméně autorské týmy pro zadání u jednotlivých oborů jsou složeny z učitelů odborných škol. Zástupci firem jsou zapojeni do tvorby podoby závěrečné zkoušky. Na základě konzultací se zástupci vzdělavatelů lze konstatovat, že všechny části zkoušky probíhají přímo v prostorách školy. Výjimečně probíhá praktická zkouška v prostorách firmy. Podrobně jsou parametry závěrečných zkoušek popsány v příloze u komparace jednotlivých oborů. Zde jsou uvedeny parametry jako např. struktura zkoušky, ověřované kompetence, váha výsledků, délka zkoušky, organizace zkoušky. Tab. č. 9: Výstupní zkoušky – shrnutí základních rozdílů Německo
Česká republika
Instituce odpovědná za organizaci a realizaci zkoušek
Komora, nadpodnikové centrum (spravované Komorami)
Odborná škola
Členění závěrečných zkoušek
1. Průběžná zkouška (zpravidla na konci 2. ročníku)
Závěrečná zkouška
2. Závěrečná zkouška
Místo konání záv. zkoušek
Zaměstnavatel (poskytovatel praktické přípravy), nadpodnikové centrum
Odborná škola
1.4.5. Prvky modularizace relevantních oborů vzdělání v Německu Významným charakteristickým prvkem struktury odborného vzdělávání v Německu je modularizace (vnitřní diferenciace) oborů. Podíl oborů členěných na studijní specializace se dlouhodobě pohybuje kolem 24 % ze všech uznávaných oborů. Naopak počet monotematických, vnitřně nečleněných oborů v roce 2011 činil 26211. Nejčastěji je využíván princip společných prvních ročníků (nebo prvních dvou 11
http://www.nuv.cz/pospolu/dualni-systemy-vzdelavani
ročníků) s následným rozdělením na specializace od druhých (resp. třetích ročníků). Ve stavebnictví se rovněž vyzkoušel princip společných dvouletých oborů s následnou možností roční nástavby v některé z navazujících specializací. Tento přístup se však v praxi mimo stavebnictví nerozšířil. Tab. č. 10: Identifikace následujících prvků modularizace v analyzovaných oborových rámcích Název oboru (Německo)
Specifikace členění oboru
Relevantní k RVP (ŠVP)
Karosserieund Fahrzeugbaumechaniker/in
První 2 ročníky je výuka společná, od 3. ročníků se oborově člení na 2 oborové specializace: a) Karosserieinstandshaltungstechnik Opravárenství (technologie oprav a údržby) b) Fahrzeugbautechnik Konstrukce/montáž vozidel
Mechanik opravář motorových vozidel
Verordnung über die Berufsausbildung in den industriellen Metallberufen
Specializace v rámci společného kurikula: a) Anlagenmechaniker - Strojní mechanik b) Industriemechaniker - Průmyslový mechanik c) Konstruktionsmechaniker - Konstrukční mechanik d) Werkzeugmechaniker - Nástrojař e) Zerspanungsmechaniker - Obráběč kovů/ Mechanik Odb. příprava (nikoliv délka oboru) trvá 21 měsíců, jednotně u všech uvedených povolání. Pro každé povolání jsou definovány klíčové odbornosti, na které se zaměřuje hodinová dotace i obsah (podrobněji viz příloha). Délka trvání odb. přípravy je v rámci tohoto učebního řádu specifikována celkovým počtem měsíců v období 1.-3. semestru a 4.-6. semestru (tedy bez pevného určení týdnů v 1.-4. ročníku). Poskytovatelům odb. přípravy tento přístup umožňuje flexibilitu a možnost časového sladění s dalšími obory, které umožňují průběh společné odb. praxe.
Strojní mechanik Obráběč kovů Nástrojař
Verordnung über die RVP z roku 1999 je společný pro oblast Zedník stavebnictví (Bauwirtschaft). Pro duální přípravu Berufsausbildung in der ve stavebnictví je u vybraných profesí uplatněn Tesař Bauwirtschaft „tzv. nástavbový princip“ 2letých oborů s 1roční „nástavbou“ pro dokončení oborové specializace v navazujících povoláních. Tento princip se však v dalších sektorech nerozšířil, užívanější zůstává forma společného 1. ročníku a následných oborových specializací od 2. ročníku. RVP je společné a vztahuje se na: 2letý obor Pozemní stavitel (Hochbaufacharbeiter) - zakončený učňovskou zkouškou po 2 letech příp. s možností pokračování ve 3. ročníku pro profese: zedník, betonář a železobetonář, stavitel komínů a topenišť - zakončený závěrečnou zkouškou 2letý obor Specialista dokončovacích prací (Ausbaufacharbeiter) - zakončený učňovskou zkouškou, příp. s možností pokračování do 3. ročníku pro profese: tesař, omítkář, obkladač, podlahář, izolatér staveb (montér
zateplovacích systémů), montér suchých staveb - zakončený závěrečnou zkouškou 2letý obor Stavitel inž. sítí (Tiefbaufacharbeiter) - zakončený učňovskou zkouškou příp. s možností pokračování do 3. ročníku pro profese: silniční stavitel, montér potrubí, studnař, specialista hloubkových staveb, stavitel železničních cest - zakončený závěrečnou zkouškou Obsah RVP je shodný pro 1. ročník výuky všech, tj. dvouletých i tříletých oborů. Od 2. ročníku probíhá výuka dle oborových specializací, tj. pozemní stavitelství nebo dokončovací práce nebo inžen. sítě.
Dachdecker
Chemikant
Rozlišení mezi dvouletým nebo tříletým oborem je specifikováno ve smlouvě mezi žákem a zaměstnavatelem. Obsah rámce je závazný a shodný pro 1. a 2. ročník výuky, 3. ročník se liší dle 2 specializací: a) Pokrývač – specializace izolace střech a stěn b) Pokrývač doškových střech Společný rámec pro kvalifikace: a) Chemik b) Farmakolog Rámec doporučuje i přes shodný základ oddělit výuku žáků od 1. ročníku dle zaměření, s cílem zohlednit výuku určitých předmětů dle oborové specializace již v 1. ročníku a v rozsahu 80 hodin. Předměty 1-8 jsou obsahem první části průběžné zkoušky. 3. a 4. ročník obsahuje kromě povinných také volitelné předměty. Výběr 4 volitelných předmětů musí být proveden v souladu s místem odborné praxe, vyžaduje tedy spolupráci odb. školy a poskytovatelem odb. přípravy. Rozsah výuky volitelných předmětů je 180 hodin, výuka probíhá paralelně s povinnými předměty ve 3. a 4. ročníku.
Pokrývač
Chemik
Produktionsfachkraft Chemie
V 1. ročníku je rámec Provozního chemika shodný s rámcem oboru Chemikant (viz výše). Po 1. ročníku se, dle volby oboru, cesty dělí. Pro obor Provozní chemik pokračuje žák 1 následující rok dle tohoto plánu. Pro obor Chemik (předchozí Chemikant) pokračuje příprava následující 2,5 roku se specializacemi Chemik nebo Farmakolog. Výuka pro oba obory Chemik i Provozní chemik by však měla probíhat odděleně již od 1. ročníku a zohledňovat oborové zaměření i v rámci společných předmětů. Probíhá-li výuka v 1. ročníku pro oba obory společně, je nezbytné v rámci výuky dostatečně přenést specifické části, zaměřené na rozdílný obsah dle volby oboru.
Provozní chemik
Verfahrensmechaniker für Kunststoff- und
Rámec je v prvních 2 ročnících společný, výuka 3. ročníku probíhá odděleně dle příslušné specializace:
Gumař - plastikář
Kautschuktechnik und zur Verfahrensmechanikerin für Kunststoff- und Kautschuktechnik
a) Výlisky, formy b) Polotovary c) Sloučeniny a základní směsi – výroba d) Vícevrstvé zpracování kaučuku e) Příprava dílů a součástek f) Kompozity (kompozitní vlákna) g) Plastová okna V případě, že není pro oddělenou výuku dostatečný počet žáků, je možné vytvořit smíšené třídy tj. specializací dle pokynů RVP. Specializace Polotovary / Sloučeniny a základní směsi jsou vyučovány vždy společně. Výuka jedné z těchto 2 specializací je umožněna záměnou jednoho z učebních předmětů se shodnou hodinovou dotací. U zbývajících specializací je možná společná výuka stejnojmenných učebních předmětů. V takovém případě je třeba dbát cíle a obsah těchto předmětů dle příslušné specializace. Důraz na prioritní specializace se může projevit vyšší hodinovou dotací příslušných předmětů. Obdobný přístup je následně možno uplatnit v podnikové odb. přípravě, tj. prioritní specializaci je věnován větší počet hodin.
Prvky vnitřního členění oborů vzdělávání jsou využívány rovněž v Rakousku. Rakouský systém modularizace oborů odborného vzdělávání je popsán ve studii projektu Pospolu, věnované analýze duálních systému odborného vzdělávání v Evropě. 1.4.6. Vzdělávací obsah (učivo – tematické celky, jednotlivá témata) Vzhledem ke zpracovanému rozsahu je podrobná komparace vlastního obsahu vzdělávacích rámců jednotlivých analyzovaných oborů samostatnou přílohou. Vzhledem k účelu studie byla analýza zaměřena především na odborné předměty. Je však uveden i celkový výčet všech vzdělávacích předmětů (oblastí), včetně všeobecného vzdělání. Hlavní rozdíly mezi analyzovanými obory vychází z odlišností systémů odborného vzdělávání v obou zemích, které definují již dříve popsané klíčové parametry oborů vzdělávání (např. dvojí kurikulární dokumenty v případě Německa, odlišné postavení odborných škol a zaměstnavatelů jako poskytovatelů praxí v ČR a v Německu, odlišné podíly teoretického, všeobecného a praktického vyučování, odlišná délka oborů, vyšší kompetence německých střešních organizací zaměstnavatelů v organizaci odborného vzdělávání a závěrečných zkoušek atp.). Dílčí rozdíly lze však identifikovat i v pojetí struktury samotných vzdělávacích rámců, zejména při porovnání českých RVP s jejich německými ekvivalenty.
Tab. č. 11: Vzdělávací obsah – shrnutí základních rozdílů (RVP) Německo Rámcový (škola)
učební
plán Učební řád (firma)
Česká republika (RVP)
Určení oblastí (předmětů) praktického vyučování
Nerelevantní, nicméně oblasti oborové teorie v rámci školní přípravy jsou specifikovány podrobně
Ano, podrobně
Ano, rámcově – RVP zpravidla určuje, od kterých oblastí/okruhů RVP se odvíjí obsah prakt. činností
Určení časové dotace oblastí (předmětů) praktického vyučování
Nerelevantní, nicméně časové dotace oblastí (předmětů) oborové teorie v rámci školní přípravy jsou konkrétně specifikovány (počet hodin pro daný předmět a ročník)
Ano, podrobně - určen minimální počet týdnů (popř. měsíců) pro odbornou přípravu v jednotlivých odb. oblastech (předmětech)
Ano, rámcově – RVP určuje časovou dotaci stanovením počtu celkových a týdenních hodin pro danou oblast.
Ano – určen minimální počet týdnů (popř. měsíců) pro odbornou přípravu v jednotlivých odb. oblastech (předmětech) a ročnících
Ne – je určen minimální počet týdenních a celkových vyučovacích hodin za celou dobu vzdělávání)
Ano – určeny minimální hodinové Členění dotace po jednotlivých ročnících časových dotací po jednotlivých ročnících
