Shrnutí Debaty o Divadelních novinách. Napsal uživatel Petr Dvořák Čtvrtek, 25 Listopad :08

Shrnutí Debaty o Divadelních novinách Napsal uživatel Petr Dvořák Čtvrtek, 25 Listopad 2010 21:08

15. listopadu 2010 se v prostorách Divadelního ústavu konala Debata o Divadelních novinách – kulturním čtrnáctideníku reflektujícím současné domácí divadelní dění, vycházejícím již devatenáctým ročníkem. Od roku 1997 je až dodnes jeho vydavatelem o.s. Společnost pro Divadelní noviny. Iniciátorem tohoto setkání bylo Sdružení českých divadelních kritiků, které chtělo navázat na již proběhlou letošní dubnovou debatu Otevřené prostory pro divadelní kritiku . Vyzyvatelem k účasti na diskuzi se jménem SČDK stal redaktor internetové verze Divadelních novin Vladimír Mikulka, jenž 19. října publikoval na webu DN pozvánku a také úvod do debaty v podobě pěti otázek, nad kterými se mělo během setkání diskutovat. Stručně znějí takto: 1 . Má existence DN smysl a potřebuje české divadlo časopis tohoto typu? 2 . DN se záměrně pohybují na pomezí odborné tiskoviny a časopisu pro širší publikum. Kdo je cílovou skupinou DN, má si ji časopis vymezovat? 3 . V čem spatřujete komparativní přednost DN? Pokud považujete současnou podobu DN za problematickou, v čem spatřujete hlavní důvod? 4 . Změnila se v průběhu existence DN jejich kvalita, styl či záběr? 5 . DN se potýkají s klesajícím zájmem mladší generace, je to problém specifický či obecný? Pod tímto úvodním příspěvkem se rozvinula rozsáhlá pre-debata, kterou započal redaktor DN Josef Herman rozborem těchto otázek, jež zpochybnil a formuloval dle jeho soudu přínosnější východisko. Nesetkal se s větším ohlasem, zato sama internetová diskuze ano. Během 22. října až 14. listopadu se pod článkem objevilo celkem 229 příspěvků. Zapojila se téměř celá redakce DN – Vladimír Mikulka z pozice administrátora, současní i bývalí přispěvatelé DN, divadelní kritikové, příznivci i odpůrci čtrnáctideníku. Diskuze sama postupem času nabrala v mnoha ohledech poněkud nekorektní a často v osobní rovině nesoucí se nádech. Někteří přispěvatelé si zřejmě mysleli, že internet unese leccos a tak učinili připravovanou půdu ožehavou a očekávání průběhu setkání poněkud rozpačitým.

1/5


Internetovou diskuzi naleznete zde : http://www.divadelni-noviny.cz/debata-o-divadelnich-novinach/ Debata samotná se naštěstí nesla v rovině věcné a korektní, osobní výpady už nikdo nezmiňoval ani cíleně neoživoval. Konala se v malém sále Divadelního ústavu. Organizátoři byli spokojeni s účastí, jež zjevně překročila předpokládaný počet, neboť diskutující převýšili kapacitu míst a mnoho z nich během celého průběhu stálo. Přivítání a úvodního slova se ujal předseda SČDK Petr Christov. Moderování debaty se podobně jako na webu DN chopil Vladimír Mikulka. Stručně shrnul historii DN a jejich současné redakční obsazení včetně financování čtrnáctidenníku: 50% rozpočtu tvoří grant ministerstva kultury, druhou polovinu pak inzerce a další zdroje. Poté vyzval Davida Drozda z brněnské katedry divadelní vědy, aby vystoupil se svým připraveným příspěvkem z pozice někdejšího odběratele DN, v současnosti nespokojeného s jejich stavem, a odstartoval tak samotnou diskuzi. Kromě něj byla přítomna i Tatjana Lazorčáková z olomoucké katedry divadelních studií a tak společně s Petrem Christovem z katedry teorie DAMU, měly na debatě svoje zastoupení všechna česká působiště divadelně vědných kateder včetně svých studentů. Ad 1. ) Po tomto příspěvku namířil Vladimír Mikulka diskuzi směrem k původním pěti otázkám a jejich prvnímu bodu. Šéfredaktor Jan Kolář vystoupil s poněkud překvapivým prohlášením. Nepřipravil si úvodní slovo, protože tato debata nebyla podle něj připravena ve spolupráci s DN. Jejich otevřenosti prý svědčí to, že na webu nechali volnou diskuzi a že se tedy sám zúčastní jako běžný diskutující. Z toho, jak byla debata na webu DN prezentována, se dalo usuzovat, že DN samy jsou iniciátorem, protože požadují reflexi svojí práce – ostatně takto danou skutečnost pojmenovalo i několik přispěvatelů - což během internetové diskuze nikdo z redakce DN nevyvrátil, až tak učinil „živě“ Kolář. K prvnímu bodu doplnil informace o sociálním složení odběratelů DN a aktuálním nákladu, který se každých čtrnáct dnů pohybuje mezi 2000 – 2300 kusy a reálném prodeji, který balancuje mezi 1700 – 2100 kusy. Martin J. Švejda (teatrolog a spolupracovník redakce) se k DN vyjádřil kladně v tom smyslu, že je shledává jako svého typu nepostradatelné tištěné médium. Dle něj poskytují co možná nejucelenější pohled na divadelní dění. Podle jeho názoru – což zaznělo od více účastníků – by bylo podobně zaměřených periodik třeba více, ale za současných finančních podmínek a z hlediska počtu čtenářů to není možné. Proto se na ně soustřeďuje velká pozornost jako na jediné takové periodikum a DN označil za „majetek všech“. Bohumil Nekolný (teatrolog a spolupracovník reakce) volil spíše termín „kulturní služba“, jíž ale v tomto případě chybí určitá organizační systémovost, aby jí mohla být v plnohodnotné podobě. Jakub Škorpil (taktéž teatrolog a spolupracovník) podotknul, zda lze něco takového od DN žádat. Více hlasů řeklo, že se jedná o o.s., a nelze na ně mít takovéto požadavky. Se smysluplností existence DN nikdo nepolemizoval. Ad 2. ) Vladimír Mikulka dal k dispozici dva pohledy – buď ryze odborný časopis ve 14 denní podobě, či DN jako společenský časopis, jehož cílem by byli nikoliv divadelníci, nýbrž „běžní“ diváci a tudíž by se zaměření soustředilo na populární osobnosti divadla a kultury. Vystoupil Milan Uhde (dramatik a spisovatel, někdejší disident) pro něhož by bylo primární zaměření na otázku čtenářů výraznou chybou. První musí stát otázka kvality, ovšem redakce nemůže ignorovat svou čtenářskou obec. Jako spolupracovník DN si je vědom „rozkročenosti“ mezi odbornou stránkou – na níž se najde z tohoto hlediska spousta chyb, a stránkou druhou, kterou je čtenář neodborník. Redakce se podle něj nemůže přiklonit jen na jednu stranu – to by znamenalo buď devalvaci úrovně na pomezí bulváru a nebo proměna v periodikum o nákladu pár set výtisků

2/5


určeného ryze odborníkům. Obě krajní cesty jsou podle něj špatné. Eva Salzmannová (herečka a pedagožka) vznesla otázku, proč si nespokojení čtenáři nezaloží vlastní o.s. a nevydávají vlastní periodikum. Zde popsal David Drozd své zkušenosti a úskalí z dvouleté tvorby internetového časopisu Yorick, jenž se nepodařilo, zejména z finančních důvodů, profesionalizovat. DN jsou podle něj periodikum, které na své bázi existuje v tištěné podobě jako jediné a proto se k němu upínají naděje a zároveň nepřiměřené nároky. Vojtěch Varyš (teatrolog a spolupracovník redakce) se vyjádřil, že pro něj, jakožto spolupracovníka DN, je primárním nápadem něco se stavem DN udělat, než odejít a zakládat konkurenci. Zároveň ale prohlásil, že podle něj se stavem DN nejde v této fázi udělat nic. Což je od člena grantové komise, jenž bude spolurozhodovat o udělení grantu DN, přinejmenším zarážející. Nataša Zichová z ministerstva kultury prohlásila, že na další tištěný časopis nejsou finance a buď budou DN, a nebo nějaké jiné periodikum. Existence dvou možná není. Z jejího pohledu je ale zvláštní, že když jsou pražská divadla podporována z magistrátu hlavního města, proč nemůže být podporovaná i jejich reflexe? Vladimír Procházka (umělecký šéf Činoherního klubu) navrátil debatu zpět k bodu dva svým názorem, že divadlo se také nedělá jen pro odborníky. Diváci mají právo na co nejlepší odborný soud, ovšem poskytují jej DN? Připojil se Vladimír Just (teatrolog a spolupracovník redakce), jenž řekl, že divadlo a jeho tvůrce by mělo zajímat, zda „vysílá“ do vzduchoprázdna či zda má nějakého adresáta. Proč se ale polarizují odborníci a poté divadelní veřejnost? Jan Kolář prohlásil, že je výslovné právo redakce, komu má být periodikum určeno. Milan Uhde řekl, že sem vstupuje faktor divadelního odborníka, jenž je kupř. po dvacetiletém sledování divadla unuděn, postupně otupí. Ne každý kritický soud tak má pro něj váhu. Ad 3. ) Vladimír Mikulka třetí bod, jenž v některých ohledech prolnul v příspěvcích diskutujících s bodem druhým a čtvrtým, upřesnil doplňujícími otázkami: Zda tento časopis, který se v rychlé periodicitě divadlem soustavně zabývá, má nějaké komparativní výhody. Dále zda DN píší o divadle lépe a více než denní tisk, nebo jen více, a zda jsou dle názorů debatujících řešeny dobře z hlediska rubrik a vedení, a zda publikují dostatečně kvalitní recenze. Josef Herman si myslí, že v zahraničí se divadlo reflektuje v denících na mnohem vyšší úrovni než u nás. Petru Christovovi chybí prostor pro pravidelnou deníkovou kritiku, neboť jsou dle něj zahraniční kulturní přílohy zaměřeny jinak. DN se pokouší pojmout v co největším rozptylu naše divadelní dění a mají na to více času než deníková kritika, není tu nezbytnost mít den po premiéře recenzi. Je čas pro selekci a práci nad textem. Vyslovil otázku, do jaké míry je psaní v DN mapováním prostoru a do jaké míry je garancí autorského pohledu na viděné a jakým způsobem formuje diváckou zkušenost v konfrontaci s poučeným názorem, který už měl čas projít uvažováním. Jana Patočková (teatroložka a spolupracovnice Div. ústavu) uvedla, že debaty k DN se vedou od počátku jejich existence. Sehnat kvalitní příspěvky na vysoké odborné úrovni, jak by si všichni přáli, záleží na tom, zda jsou k dispozici autoři. Současná recenzí rubrika je podle ní skoupá, náklad 2000 kusů je však za stávajícího stavu podle ní hodný respektu. Ad 4. ) Martin J. Švejda označil vymezení jedné tištěné strany s názvem „mladí a neklidní“, na níž se dává prostor začínajícím autorům, za ne příliš šťastné. Každý organismus by měl podle něj mít sebe-očišťovací vlastnost a to prý redakci chybí. Okruh autorů, kteří udávají hlavní linii DN, je už roky stále stejný. Bohumil Nekolný upozornil na to, že některé zásadní události v divadelním dění DN nereflektují. Marin Bernátek (student divadelní vědy) zase z redakce necítí sjednocení pohledu na divadlo, dělat společnou věc, a to ho odrazuje. David Drozd prohlásil, že u velké

3/5


části recenzí dopředu ví, jak budou napsány. 15 let prý vycházejí stále stejné recenze od týchž lidí a nemotivují ho k návštěvě inscenace. DN podle něj chtějí pokrýt divadlo široce a být pokud možno nestrannými, ale zároveň ztrácejí půdu pod nohama. Jan Kolář přišel se svým pohledem, že „skupinový“ charakter není funkcí. Tou je přinášet co nejširší počet a kvalitu reflexí. Řekl, že redakce má nějaký autorský okruh, do něhož postupně přijali spolupracovníky. Prohlásil, že prostor v DN může dostat kdokoliv, kdo splňuje odborná a stylistická kritéria. Redakce má ovšem problémy kvalitní recenzi získat, proto se obrací na autory, kteří jsou zárukou kvality. Ne vždy se také daří k „velké“ recenzi, jež každé číslo otevírá, najít paralelní přesahy. DN jsou podle něj zprávou o českém divadle, z níž se (chtě nechtě) budou psát dějiny českého divadla. Přiznal, že rubrika „mladí a neklidní“ nebyl nejlepší nápad, proto ji bude chtít zrušit a mladé autory zapojit integrálně. DN podle něj sledují hlavní proud – který nepředstavuje divadelní vývoj – a jsou proto konzervativní. Objevilo se více názorů, proč by ale měly DN zůstávat konzervativním periodikem. Vladimír Just přišel s postřehem, že DN by měly primárně sledovat kvalitu nehledě nato, v jakém „proudu“ se odehrává. Tím by se také měly odlišovat od deníků. Funguje zde „sázka na kvalitu“, ale ta automaticky není vždy jen ve „středu“, tu je třeba hledat. Podle Jana Koláře je toto tvrzení samozřejmé. Martin Bernátek ve svém příspěvku souhlasil s definicí „středního“ proudu, ovšem konzervatizmus je podle něj vázán na tradici, ale té se mu ze stránek DN nedostává. Redakce ze sebe dělá funkcionalistický orgán snažící se prosadit tezi, že vykonávají to, co by nikdo jiný nedělal. Michal Zahálka (student divadelní vědy) se ptal, jakým způsobem se vybírají inscenace, které budou recenzovány. Zajímalo ho, jak je to s dohodnutou inscenací, která se např. ukáže bezbarvou, zda se tedy recenzent vydává na představení, jež se jeví zajímavější, nebo zda recenze vyjde tak jako tak. Jan Kolář s Janem Kerbrem (redaktor DN) potvrdili, že se publikuje, neboť se vybírá podle očekávání, jež inscenace dopředu vyvolává. Petr Christov prohlásil, že podstatný je dramaturgický výběr. Zda tedy recenze, jež vyjde v každém případě, nemá trochu charakter zaplnění prázdného místa. Podle něj by se měly hledat důvody proč mapovat a pojednávat i o „nekvalitních“ fenoménech. Novinářská práce by z jeho pohledu měla hledat zajímavá témata pro čtenáře. Primární snahou DN je podle něj mapovat dění ale ne hledat témata. Josef Herman přišel s vysvětlením, že právě nejtěžším je odhadnout o čem psát. Hledání tématu je prý nejdiskutovanějším problémem v redakci. To vybírat z celého území ČR, každých 14 dnů, je velmi těžké. Ad 5. ) V souvislosti s pátým bodem otevřel Vladimír Mikulka problematiku oblasti, v níž existuje jen velmi málo statistických údajů. Tvrzení diskutujících nejsou v tomto vztahu v obecné rovině příliš doložitelná, přesto to ale neznamená, že pojmenovávané věci či konkrétní neduhy neexistují. Radka Kunderová (teatroložka, studentka div. vědy) přišla s tvrzením, že jedná obecný trend nečíst tištěná média, Barbara Topolová (teatroložka, spolupracovnice Div. ústavu) prohlásila, že je to vinou mladých lidí a pokud se chtějí vůči něčemu kriticky vymezovat, musejí to o to lépe znát. Michal Zahálka se ohradil, že to snad nelze říci takto paušálně, načež se k němu přidali další studenti. Tatjana Lazorčáková přišla s postřehem, že nemluvíme jen o studentech divadelní vědy, ale o mladých čtenářích obecně, a že nezájem může také spočívat v tom, že v DN nenacházejí druhy divadla, o které se zajímají. Martin Zavadil (student divadelní vědy z Olomouce) přišel s dotazem, čím jdou DN směrem k mladým čtenářům a zda zaregistrovaly další informační kanály (např. Facebook) jako formu propagace. Jan Kolář prohlásil, že si uvědomuje vliv jiných médií, DN však podle něj nemají na tyto způsoby propagace finance, a bojují o to, aby jim v současné době byl udělen grant. Dle názoru Martina Zavadila existují kanály, jež jsou zdarma a Martin Bernátek řekl, že je třeba pátrat i po úbytku

4/5


původních čtenářů, a že transformaci a změně je třeba porozumět, nesmí se na ni pohlížet jako na zlo. Nicméně prosazuje tištěné médium. Vladimír Mikulka prohlásil, že od nového roku se bude realizovat elektronické předplatné, čtenáři tak budou dostávat DN ve formátu „pdf“ – tudíž noviny „přijdou až za nimi“. Bohumil Nekolný debatu uzavřel tím, že se zde pro něj otevřelo do budoucna zajímavé téma metakritiky kritiky v DN – ty podle něj primárně potřebují silného vydavatele. Závěrem ) Po konci debaty jsem s Milanem Uhdem diskutoval jeho názor na elektronická média a možnost jejich využití ve vztahu k propagaci, načež mě příjemně překvapil svým názorem, jenž je k těmto variantám vstřícný a to samé by doporučoval DN. Podobně mě potěšil Vladimír Mikulka, od něhož jsem se dozvěděl, že jako redaktor internetové verze DN reflektuje způsoby propagace novin skrze prostředky jako je např. Facebook, a dokonce již připravuje tuto cestu, jež bych chtěl grafiky sjednotit s internetovou verzí DN. Tento krok se prý připravuje na jaro příštího roku. Vzhledem k tomu, že při debatě pohlíželi ostatní členové redakce na tyto možnosti poměrně s despektem, může se zdát, že „jedna ruka neví, co dělá druhá“, zpráva o plánované realizaci je ovšem pozitivní. Méně příjemně mě v průběhu debaty překvapil např. Vojtěch Varyš, jenž současný stav čtrnáctideníku striktně odmítá, přestože fungující DN využil jako prostor k vlastnímu sebe-zviditelnění. Tolik k postřehům vlastním. Doufejme tedy, že diskuze byla přínosná jak redakci DN a bude snad sloužit k nějaké formě sebereflexe, tak pro všechny zúčastněné. SČDK tak postupuje v otevírání prostoru, v němž by se měl i dále do budoucna rozvíjet koncept setkávání se nad tématy současné reflexe divadla. Proto věřme, že jsme se v Divadelním ústavu nesetkali naposledy. Pro zájemce je zvukový záznam diskuze přístupný na tomto odkazu: http://www.divadelni-noviny.cz/zaznam-debaty-o-divadelnich-novinach/

5/5

Shrnutí Debaty o Divadelních novinách. Napsal uživatel Petr Dvořák Čtvrtek, 25 Listopad :08

Recommend Documents