Občasník slatinských křesťanů
č. 6/08
Proč zrovna Farní martinský večer? Svatý Martin přijíždí na bílém koní říká lidová pranostika.Den svatého Martina byl považován za počátek zimy. A také posledním radostným svátkem na počátku předvánočního času - adventu. Době mezi dnem svatého Martina a adventem se říkalo „malý masopust“. Lidé se v něm veselili, jedli a pili do sytosti. Potom nastalo čtyřicetidenní období přípravy na jedno z největších tajemství křesťanství-narození Božího syna. Podle postního řádu biskupa Perpetum z Tours v 5. století se vyžadoval půst třikrát týdně v období od svátku svatého Martina do vánoc. Protože se půst vynechával o nedělích a sobotách, trval 40 dní. V Miláně připadal počátek adventního půstu na neděli po svatém Martinu. Proto byl svátek svatého Martina považován za poslední radostný svátek před obdobím kajícnosti, pokání a půstu. Svátek svatého Martina milovaly ve středověku zvláště děti, které se nemohly dočkat svatomartinských průvodů s pestrobarevnými lucernami a lampiony. V předvečer svatého Martina se navštěvovali přátelé. Rodiny zasedaly ke svátečně prostřenému stolu s tučnou svatomar-
tinskou husou a svatomartinským pečivem. Pečená svatomartinská husa byla posledním sytým jídlem před adventním postem. Od 14. století o svátku svatého Martina chodili na koledu nejen chudí žáci, ale i kanovníci-kněží, obecní pastýři či městský kat. Svatý Mar tin byl podle selského kalendáře začátkem hospodářského roku. Ke dni svatého Martina uzavíraly obce smlouvy s obecním pastýřem, ovčákem a ponocným. Po podepsání smlouvy spojené s odměnou v penězích a naturáliích se konala slavnost - takzvaná „bejkovská svatba“ (v Čechách), „svatomar tinská sýpka“ (na Moravě) pro celou obec. Vypadala příkladně takto: pastýř zabil prase, připravil na 80 jitrnic a jelit, zabil dva berany a čtyři husy. Ponocný přidal husu, stejně i hajný a další…a připravila se hostina. Přijít mohl každý, kdo „sypal“. Podmínkou
listopad 2008 O. Pavel Hanáček bylo pouze to, že si musel přinést svou lžíci, vidličku a nůž. Martinův den byl také jedním z termínů, kdy se propouštěli čeledíni a děvečky ze služby a vyplácela se jim mzda, prodlužovaly se pracovní smlouvy, nebo uzavíraly nové. Majitel vinic - šlechtic nebo zeman na svatého Mar tina zasedl se svými vinaři, aby poprvé ochutnali mladé víno a společně zhodnotili uplynulý rok. Kvalita mladého vína rozhodovala o tom, zda majitel obnoví se svými vinaři smlouvu na další rok. Tolik svatomartinská tradice.Zkusme si uvědomit krásu naší minulosti, našich kořenů, dědictví rodů. Nabízené setkání farnosti je takou jedinečnou možností. Najděme si čas jeden pro druhého a přijměte pozvání. JSTE SRDEČNĚ ZVÁNI. slatinský kaplan Pavel SOBOTA 15.11. STARÁ RADNICE 15-22 hodin 1
SLAVNOST VŠECH SVATÝCH p. Marian Měsíc listopad začíná dvěma církevně významnými dny. 1. listopad – Slavnost Všech svatých a 2. listopad – Památka zesnulých. Přestože v hierarchii církevních svátků stojí Všichni svatí před Zesnulými, neboť jsou Slav ností a celocírkevně dokonce Zasvěceným svátkem, zatímco Vzpomínka na všechny věrné zemřelé je „pouze“ Památkou, má tato památka speciální postavení v kalendáři a není možné ji ničím nahradit, dokonce ani nedělí. A v pojetí lidu je všeobecně Památka zesnulých více slavena, i hojnější účastí na bohoslužbách, než Slavnost Všech svatých. Můžeme také s jistotou říci, že naši zesnulí, kteří ještě nejsou v nebi a trpí v očistci, potřebují více naše modlitby a oběti, které za ně přinášíme i při bohoslužbách – oni sami si již pomoci nemohou a spoléhají na naši pomoc a Boží milosrdenství. Svatí, kteří jsou již v nebi, naši pomoc nepotřebují, ale záleží jim na nás, touží po společenství s námi a my potřebujeme je – jejich přímluvu, jejich příklad, jejich povzbuzení. Oni prošli cestou, kterou nyní jdeme my a jsou tam, kam se musíme dostat i my. Naši zemřelí, jak často čteme na hřbitovech, nám připomínají pomíjejícnost pozemského života slovy: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.“ Svatí, kteří jsou již u Boha, nás oslovují podobně: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, musíte být i vy!“ Je to výzva ke svatosti, která je jedinou možnou cestou pro každého z nás. 2
Nyní možná mnohý z vás řekne: „Já a svatý? – To je k smíchu.“ Ne, to není k smíchu. Spíše je k pláči, jestli někdo tuto cestu odmítá. Kdo se spokojí s prostředností, ten prohrává. Už ve Starém Zákoně slyšíme jednoznačná slova: „Já jsem Hospodin, váš Bůh. Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý“ (Lv 11,44), na která se odvolává a znovu to zdůrazňuje i apoštol Petr ve svém listu (1 Petr 1,16). I Pán Ježíš říká jednoznačná slova – „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48). My totiž jistě se chceme dostat do nebe - a tam, v Boží blízkosti, kde je pro každého připraven příbytek, mohou být jen svatí a nic nedokonalého. Jistě jsme si většinou velmi zřetelně vědomi své nedokonalosti. Pouze Bůh sám, jak také zpíváme ve zpěvu Gloria, „jediný je Svatý“ – jediný ze své podstaty, ve své přirozenosti, neboť Svatost je jeho vlastností. My se nemůžeme stát svatými vlastní silou a schopnostmi, ale On nás posvěcuje a svatí jsme ve spojení s Ním. V Písmu svatém Starého zákona se často mluví o „svatém lidu Božím“, i apoštol Pavel mluví často o věřících jako o „svatých“ – to vše jsou lidé, které si Bůh vyvolil, které chrání a posvěcuje, kteří jsou s Ním spojeni – a to máme být i my. Co všechno obdivujeme na světcích, kteří jsou vystaveni úctě oltáře? Konali často velké skutky lásky, podstupovali úžasné oběti a pokání, byli výmluvnými hlasateli víry, ale především si byli naprosto
jasně vědomi svých slabostí, své závislosti na Božím milosrdenství. Věděli, že bez Něj nejsou ničím. Toužili po Boží lásce a dostávali ji. A byli to nutně lidé modlitby. A bez ohledu na to, kolik a jakých skutků vykonali či nevykonali, prožívali svůj život s Bohem už zde na zemi a nyní jej prožívají s Ním v plnosti na věčnosti. V nebi nejde o to, co nám tam Bůh dá či od čeho nás ochrání, ale že jsme s Ním – a vše ostatní jde stranou. A tak se dnes na prvním místě neptejme co nebo jak mám udělat nebo nedělat, ale jaký dávám Bohu prostor ve svém životě, jestli po něm touží mé srdce, jestli chci být stále s Ním - a z toho pak vyplývá to ostatní: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo“ (Jan 14,23). A já chci být s Ním, chci být Jím proměňován a posvěcován, nechci Jej zarmucovat svými hříchy, s kterými bojuji a vyprošuji si k tomu pomoc. Svatost je nakažlivá – nechme se nakazit. Svaté nejen obdivujme, ale především následujme. Boha nejen poslouchejme, ale především milujme. V jednom katolickém vtipu se uvádí takové odlehčené povzdechnutí si jednoho světce: „To je stejně hrozné – člověk se celý život snaží a nakonec je z něj v kalendáři jen nezávazná památka.“ Jednou na nás budou mnozí vzpomínat při závazné památce 2. listopadu, tak jako my v tento den vzpomínáme na své zemřelé příbuzné a známé. Kéž nám ale jednou patří i 1. listopad – Slavnost Všech svatých, který je slavností a zasvěceným svátkem pro celou Církev.
Slavnost Všech svatých (1.11.) a Vzpomínka na všechny věrné zemřelé (2.11.) Nabízíme bližší vysvětlení obou svátků Křesťanské Krédo - vyznání víry v Boha - vrcholí vyznáním víry ve vzkříšení mrtvých a ve věčný život. Křesťané věří, že tak jako Kristus vstal z mrtvých a žije bez časoprostorového omezení navěky, tak také spravedliví po své smrti budou žít navěky. Víra ve vzkříšení z mrtvých je podstatným prvkem křesťanské víry už od jejích počátků. Slavnost Všech svatých vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům 13. května 609. Avšak na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století. Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu. Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století. Jde o společnou slavnost lidí, kteří již vstoupili do „nebe“,
to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe „otevřel“. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a jakoukoliv představivost. Bible o tom mluví obrazně: život, světlo, pokoj, svatební hostina, víno, království, otcův dům, nebeský Jeruzalém, ráj: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují“ (1 Kor 2,9). Památka všech zemřelých lidově označovaná „Dušičky“ je vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou
NAŠI ZEMŘELÍ 2008 František SKLENÁŘ ................† 21.1. Jan PEŠ ...............................† 23.2. Miloslav BURŠÍK . ..................† 22.2. Zdeňka HROMKOVÁ .............. † 21.3. Růžena CRKALOVÁ . .............. † 11.4. Růžena CENKOVÁ .................† 22.4. Vlasta MATÚŠOVÁ . ................ † 14.7. Inocenc ŠIK ......................... † 17.8. R.I.P.
Requiescat in pace
Modlitba sv. RŮžence Od 1. října jsme se začali scházet na modlení sv. růžence. Od oltáře se na nás mile dívá Panna Maria a Ježíšek. Je to krásná památná soška.Také jsme mohli uctít ostatky sv.Terezičky, která měla ten den svátek. Při mod-
dokonale připraveni ke vstupu do této skutečnosti a jsou ve fázi „očišťování“. Církev - s odvoláním na některé biblické texty - nazývá toto konečné očišťování „očistcem“. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. Po stanovení slavnosti Všech svatých na 1. listopad se začíná Vzpomínka na všechny zemřelé slavit v následující den. Její veřejné slavení se objevuje po roce 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo veliké množství lidí, mohou kněží celebrovat toho dne tři mše. V tyto dny lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých zemřelých, zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života a modlí se za mrtvé. V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané „dušičky“, jímž se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudí lidé.
Míla Čermáková lení se střídáme v desátcích. Úmysl je pokaždé jiný.Pobožnost zakončí paní Navrátilová modlitbičkou a zazpíváme si píseň. Každý den se těšíme na další setkání. Z modlitby je cítit radost, že se můžeme modlit za všechny bratry
a sestry, kteří se nemohou zúčastnit. Že nás není mnoho nevadí, vždyť Pán řekl, kde se modlí dva, nebo tři, jsem mezi Vámi. Pán Bůh zaplať za krásné společenství 3
Otče Pavle Vděčné ovečky Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Citliví lidé to mají zde na Zemi těžší, protože se daleko víc trápí „bolestí“ světa a nechtějí nikoho zarmoutit. Rádi by byli chápáni, protože i oni se snaží ostatní chápat.
Ale bohužel jsou i lidé, kteří rádi kritizují a ani jim nedojde, že tím mohou někoho ranit, protože oni to přece myslí dobře. Někteří duchovní otcové si jakoby kolem sebe vybudují určitou bariéru, (snad právě proto, aby nebyli
Milé kuchařky a kuchaři malí i velcí! S netrpělivostí čekáme přihlášky k soutěži O martinský mls, který bude jak doufáme, jedním ze zlatých hřebů farního odpoledne. Pečte, vykrajujte, mažte … a předveďte nám 15. listopadu své umění ve slané i sladké kuchyni. Lze
připravit pečené i nepečené sladké i slané dobrůtky – jednohubky, tyčinky, cukroví, roládky, buchty, bábovky……….. Vše prosíme v přiměřeném množství. Kategorií bude více - základní rozdělení na pochutiny slané a sladké, popřípadě dále
Duchovní obnova ve Slatině Začátkem října – na zahájení měsíce růžence P. Marie proběhla v našem kostele Duchovní obnova farnosti. Pan kaplan O. Pavel Hanáček nás již dlouho dopředu na tuto obnovu zval. Někteří jsme ani nevěděli, jak taková obnova probíhá. Byli jsme rozpačití, neboť to bylo ve Slatině poprvé. Duchovní obnova začala na 1. pátek po mši svaté přednáškou, na které nás zůstalo celkem dost. Pozvání přijal karmelitán p. Jeroným Josef Ertelt, který nám opravdu zajímavě přednášel. O problémech dnešní doby:
šikaně, nenávisti, závislosti, drogách, okultismu, sexu… Většina závislostí může vzniknout ze zvědavosti… O. Jeroným hovořil poutavě i o důležitosti rodových kořenů. Mnozí ani netušíme, jak moc jsme svázáni minulostí… Jak nás některé nevyřešené problémy zatěžují, jak nás minulost ovlivňuje... V sobotu jsme pokračovali ranními chválami, adorací, svátostí smíření, křížovou cestou, přímluvami… Po večerní mši svaté jsme mohli klást otázky, na které o. Jeroným celkem srozumitelně
Úklid kostela a okolí V soboru 25. října jsme se sešli v 8 hodin na mši svaté po které začal úklid kostela a okolí. Některé paní čistily okna, jiné uvnitř 4
psychicky zraňováni). To vy neumíte, a je to dobře. Je na vás vidět láska k svěřenému stádu. Děkujeme Vám za čas, který nám věnujete. Děláte víc než máte „v popisu práce“. Vaše vděčné ovečky
R. Pechová i pečené a nepečené. Vše závisí na sortimentu, který dodáte v den farního dne. Rádi začneme přijímat ústní přihlášky k této soutěži od neděle 2. listopadu 2008. Za přípravný výbor R.Pechová
Marie Š. odpovídal. V promluvě o závislostech o. Jeroným kladl důraz na sílu modlitby, dát sloužit mši svatou za předešlé generace, svěřit minulost Božímu milosrdenství…. Přijď, Duchu Svatý a obnov nás, dej nám odvahu i chuť modlit se za bližní, za obrácení, za zemřelé i za odpuštění. Kéž tato duchovní obnova v nás všech způsobí opravdové obnovení, pokoru v duši a těšíme se na pokračování i v příštích letech.
Úklidová četa kostela, co bylo třeba. Také nám hodně pomáhaly děti Michálek a Verunka Foltýnovi. Chyběla nám mužská ruka. Otec
Pavel, náš správný pastýř, čistil rýny a pomáhal, kde bylo třeba. Z pomocí Boží jsme to zvládli na jedničku.
Svatý Martin přijíždí na bílém koni Martin z Tours se narodil pravděpodobně roku 316 n. l. v Savarii (dnešní Maďarsko) jako syn tribuna římské armády. Když bylo Martinovi 15 let, vstoupil i on do římské armády. Legenda říká, že jedné mrazivé noci potkal zuboženého polonahého žebráka. Neváhal a mečem rozetnul svůj plášť na dvě poloviny a jednu žebrákovi dal. Následující noci jej probudil hlas, který volal jeho jméno. Všude kolem se rozlévalo světlo a Martin spatřil dva anděly, jak drží polovinu jeho pláště. Za nimi se objevil obličej žebráka, jasný jako slunce. Ozval se hlas:“Martine, v žebrákovi jsi zahřál mou bídu. Jsem bratrem všech lidí“. Když obraz zmizel, Martinovo srdce prostoupila teplá sluneční záře, která už nikdy nevyhasla. Krátce po této události odešel Martin z armády a nechal se pokřtít. Několik let pak cestoval a šířil křesťanství. Poté se usadil ve Francii, kde strávil zbytek života. V roce 372 byl dokonce jmenován biskupem z Tours. I poté však žil jako mnich ve své chýši poblíž řeky Loiry. Na tomto místě později vzniklo opatství
Marmoutier. Svatý Martin zemřel v roce 397 v Candes u Tours. Nad jeho hrobem byla později postavena bazilika, která však byla během francouzské revoluce zničena. Pořekadlo, že Martin přijíždí na bílém koni pramení patrně z toho, že v době jeho svátku přichází ochlazení, na mnoha místech padá první sníh a o slovo se již pomalu hlásí paní zima.
Svatomartinská husa K svátku sv. Martina vždy neodmyslitelně patřila tzv. Martinská husa. Spojitost můžeme nalézt ve dvou legendách. První říká, že husy rušily jedno z Martinových kázání a tak nyní pykají na svatomartinském pékáči. Druhá zase říká, že když měl být Martin jmenován biskupem, schoval se ze skromnosti mezi hejno hus. Jenže ty jej svým křikem prozdradily a tak teď nesou trest. Ať už to však bylo jakkoli, husa bývala jedním z hlavních pokrmů o svátku sv. Martina. Rozdělování jejího masa mělo pevně daný řád. Nejnižší sluha dostával křídlo, to aby při práci létal.
Zuzana Nešporová Vyšší sluha pak dostal stehno a hospodáři připadl zbytek.
Svatomartinské pečivo Kromě husy se však jedlo také svatomartinské pečivo - rohy, rohlíky nebo podkovy. Bývalo zvykem, že martinským pečivem podarovávala devčata své hochy. Velký martinský rohlík plněný mákem nebo povidly dostával také ze služby odcházející čeledín nebo děvečka.
Svatomartinská koleda Touto koledou si přivydělávali chudí žáci, kanovníci a do 14. století také katové. Jedna z nich, kterou ve své knize Veselé chvíle v životě lidu českého zachytil profesor Čeněk Zíbrt, zněla takto: Svatého Martina všeliká rodina dnes ščedrost zpomíná beze všeho statku vesele s čeládkú. Tučnú hus, hus, hus, tučnú hus, hus, hus, tučnú hus jí, víno pie, beze všeho smutku.
ŘÍJEN - RŮŽENCOVÝ MĚSÍC marie P. Růžencový měsíc mně nadchl tím, že se scházíme a střídáme se v předříkávání desátků.Oproti loňskému roku se nás schází mno-
hem více. Obdivuji paní Navrátilovou a 90letou paní Nosovou, které chodí pravidelně.Paní Navrátilová nám poskytla staré písně, které
Růžencová pobožnost ve Slatince Neděle 26. října byla pro naši farnost radostná. V 15 hod. se konala růžencová pobožnost v Malé Slatince u krásné kapličky. Bylo příjemné, že se sešly rodiny,
které se mohly modlit po desátcích Slavná růženec. Zazpívali jsme si píseň k Panně Marii, také chorál k sv. Václavovi. Otec Pavel nám požehnal. Chtěla bych moc podě-
si po pobožnosti zazpíváme a na dobrou noc nám přednese modlitbu z dětství. Děkuji
Míla Čermáková kovat rodinám ve Slatince, které se o památnou kapličku tak pečlivě starají. Počasí se nám vydařilo. Pán Bůh zaplať za občerstvení a milé přijetí. 5
Pořad bohoslužeb, památky a svátky Pravidelné bohoslužby každou neděli - mše sv. v 8.30 hod.; každý čtvrtek - mše sv. pro děti a mládež v 18.00 hod. Každou neděli v 17 hod. adorace,
Každou 1. neděli v měsíci svátostné požehnání a po něm ORATOŘ III. věku
Liturgický kalendář Listopad 1.11. sobota - slavnost Všech svatých - mše sv. 7.00 2.11. neděle - Vzpomínka na všechny věrné zemřelé mše sv. 7.00, 9.00 a 17.00+ modlitby na hřbitově 4.11. úterý - pam. sv. Karla Boromejského - mše sv. 6.30 6.11. I. čtvrtek v měsíci -den modliteb za nová povolání - mše sv. 18.00 7.11. I. pátek v měsíci - adorace rodin od 17.00 v 18.00 mše sv. 9.11. neděle - svátek Posvěcení Lateránské baziliky - mše sv. 8.30 10.11. pondělí - pam. sv.Lva Velikého, papeže a učitele církve 11.11. úterý - pam.sv. Martina,biskupa - mše sv. 6.30 12.11. středa - pam. sv. Josafata, biskupa a mučedníka 13.11. čtvrtek - pam. sv. Anežky České, panny - mše sv. 18.00
17.11. pondělí - pam. sv. Alžběty Uherské, řeholnice 21.11. pátek - pam. Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě 22.11. sobota - pam. sv. Cecílie, panny a mučednice 23.11. neděle - slavnost Ježíše Krista Krále - mše sv. 8.30 24.11. pondělí - pam. sv.Ondřeje Dung-Laca, kněze a druhů mučedníků 25.11. úterý - sv. Kateřiny Alexandrijské, panny a mučednice 30.11. I. neděle adventní Plnomocné odpustky přivlastnitelné pouze duším v očistci je možné získat při návštěvě farního kostela 1. nebo 2.11. a dále ve dnech od 2. do 8. 11. za těchto podmínek: - návštěva hřbitova a modlitba za zemřelé - sv. přijímání - sv. zpověď, a nemít zalíbení ve hříchu - modlitba na úmysly papeže V ostatních dnech získáváme odpustky částečné.
Pozvánka na zpívání dětské scholy Zkouška dětské scholy začíná každý čvrtek v 17.00 hod v oratoři.
Příští číslo Slovo vyjde v neděli 30.11. 2008. Uzávěrka příspěvků 23.11. 2008. Farní úřad Líšeň, Pohankova 18, tel.: 544 211 258, e-mail:
[email protected] Příspěvky můžete zasílat také na:
[email protected],
[email protected] web: slatina.macroware.cz 6
