08. listopad Změny pro vítězství

4/08

listopad 2008

Změny pro vítězství

listopad 2008 Úvodem

Vážení čtenáři, o výsledcích krajských a senátních voleb bylo napsáno už mnoho novinových článků, komentátoři a politologové se pokusili o zhodnocení příčin a důsledků volebního propadu ODS. Volební výsledky bohužel způsobily, že se předvolební varování ODS před možnou spoluprací ČSSD a KSČM změnilo v realitu, když se v polovině krajských vlád KSČM stala jejich přímou součástí a na straně druhé ODS uzavřela v některých krajích s ČSSD koalice i za cenu programových ústupků. To ještě umocnilo rozčarování z voleb. Projevuje se to i v reakcích a hodnotících soudech, které od Vás, členů ODS, přicházejí do Hlavní kanceláře. Dopisy a reakce jsou to velmi rozporuplné. Jedni vidí příčinu špatného volebního výsledku ve zdravotních reformách a žádají odstoupení ministra Julínka. Druzí zase varují, že pokud by byl odvolán, a tím pádem ukončena reforma zdravotnictví, stala by se pro ně ODS nevolitelnou. Další odsuzují jednání se socialisty v krajích. Co názor, to odlišné vidění příčin i jejich následků. Skoro to vypadá jako by byla ODS v pasti, ať udělá cokoli, vždy někoho zklame a někoho tím pádem ztratí. Jedno však mají všechny dopisy společné, a to – volání po konkrétní reakci. Pasivní čekání na kongres podle nich zredukovalo fungování ODS jen na personální souboje o pozice. Pravdou ovšem je, že bezprostřední hodnocení jakékoli události bývá ovlivněno emocionálním zabarvením, což platí v případě prohraných voleb dvojnásob. Bývá proto dobré se na vyhrocené situace podívat s jistým odstupem, když emoce poněkud pominou. Proto také hodnocení a reflexe, kterou Vám Listy ODS nabízejí, nepřichází bezprostředně po volbách, ale s časovým odstupem, aby se autoři mohli oprostit od emocionálního zabarvení. Předkládají Vám svůj subjektivní pohled na výsledky voleb a jakkoli kvalitní toto subjektivní hodnocení je, nemůže nahradit komplexní analýzu, jejíž vypracování zadala Výkonná rada. Má být k dispozici ke Kongresu ODS. Mediální sekce Vám proto v tomto vydání Listů ODS nabízí reflexi krajských a senátních voleb čelných představitelů strany, kteří se zamýšlí nejen nad příčinami volebního neúspěchu, ale také nad dalšími souvislostmi. Za všechny, kteří se na tomto vydání Listů ODS podíleli,Vám klidné čtení přeje Milan Bouška vedoucí mediální sekce HK ODS

2 1 4/08

Stranická setkávání

23. listopadu 2008 – zasedání Výkonné rady ODS na pražském Žofíně

20. listopadu 2008 – setkání vedení ODS s regionálními manažery

20. listopadu 2008 – setkání s primátory za ODS

20. listopadu 2008 – europoslanci za ODS při setkání v Kramářově vile

27. října 2008 – setkání vedení ODS s hejtmany

Obsah Mirek Topolánek: Změny pro vítězství Pavel Bém: Co pro nás znamená volební debakl? Petr Bendl: Máme ještě šanci? Petr Gandalovič: Proč jsme ty volby tak strašně prohráli? Ivan Langer: Prohráli jsme se lží, aneb jak čelit Paroubkovým ranám pod pás! Petr Nečas: O Modré šanci nemluvíme, prosazujeme ji Přemysl Sobotka: Další osudová osmička v letopočtu?! Jiří Šneberger: Politické kyvadlo se tentokrát vychýlilo vlevo Petr Tluchoř: Dokažme, že jsme dospěli Jan Zahradil: Krajina po bitvě Je česká společnost opravdu převážně levicová? Servis

3 5 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

Slovo předsedy

Změny pro vítězství Mirek Topolánek předseda ODS

Jsme po prohraných krajských a senátních volbách a těsně před kongresem. V této chvíli pokládám za naprosto nejdůležitější položit si tři otázky a najít na ně poctivé odpovědi: Díky čemu jsme v posledních šesti letech vítězili? Proč jsme minulý měsíc prohráli? Co udělat pro to, abychom příště byli opět první na pásce? Za stejně důležité pokládám neklást si jiné, falešné otázky, které nás jen odvádějí od hledání řešení. Čím jsme vítězili? Pominu vnější okolnosti, jakými bylo špatné vládnutí ČSSD a zisk opozičního bonusu. Musíme se soustředit na věci, které sami můžeme ovlivnit. Na prvním místě stála za našimi výhrami nepochybně jednota. Nejlépe se to ukázalo na první volbě Klause prezidentem. Zde nepůsobil žádný opoziční bonus, šli jsme do bitvy v parlamentním shromáždění z pozice outsidera. Zvítězili jsme díky tomu, že jsme se semkli, že jsme trpělivě sbírali hlas po hlase. Zatímco náš vládnoucí soupeř doplatil na fatální roztržku mezi starým a novým předsedou, ze které se nevzpamatoval do konce volebního období. Na druhém místě jsme vítězili díky srozumitelnosti naší mise. Přinášeli jsme jasnou alternativu, program pro všechny voličské skupiny. Aniž bychom opustili naše hodnoty, uměli jsme je aplikovat na nová témata. Přitáhli jsme tak

k ODS skupiny, které nás nikdy předtím nevolily a neztratili jsme věrné pravicové voliče. Třetím důvodem vítězství byla naše věrohodnost. Zatímco ČSSD byla zmítána skandály, jí vedená koalice byla naprosto paralyzovaná a fakticky se vládlo s KSČM, my jsme nabízeli programovou, nekorupční, čitelnou politiku. Jasně jsme se odstřihli od opoziční smlouvy a rázně jsme odmítli všechny nabídky, které k nám v té době ČSSD vysílala. Dopředu jsme signali-

zovali, v jaké koalici chceme vládnout – bez socialistů a bez komunistů. Proč jsme prohráli? Tentokrát jsme prohráli jednoduše proto, že jsme všechny tři naše přednosti v kampani před volbami ztratili. Nebyli jsme schopni projevit alespoň elementární jednotu. Osobní nevraživost a spory se ventilovaly naprosto veřejně, přes všechny mé výzvy, abychom si vše vyříkali tak říkajíc doma. Pro voliče jsme nebyli ani srozumitelní.Vypadalo to, že jsou tu dvě ODS. Jedna reformní, vládní, druhá neideologická, hejtmanská. Občané nás za tuto schizofrenii potrestali.Vinu neseme všichni. Nestačí dobře vládnout, je třeba také umět své kroky vysvětlit. A nelze vyhrát volby proti vlastní vládě, snažit se o jakousi nepolitickou kampaň, voliči na takový trik neskočí. Pro vládu jsem z toho vyvodil jasné poučení. Její rekonstrukce a ujasnění priorit do konce volebního období se bude řídit podle naprosto striktního požadavku: umět prodat naše reformy. To se týká nejen ministrů za ODS, ale i koaličních partnerů. Musí pochopit, že i jejich úspěch závisí na úspěchu vlády a ODS. Nakonec jsme se stali i nevěrohodnými. Ztráta na ČSSD začala narůstat po kauze Tlustý. Zpochybnili jsme náš trojkoaliční koncept. A dovolili, aby nejrůznější aféry a aférky překryly 4/08 13

listopad 2008

ČSSD. Vyžaduje to přestat s malichernými, doktrinářskými spory a soustředit se na pečlivou práci se všemi oslovitelnými voličskými skupinami. Musíme přitom stát nohama pevně na pravicových kořenech, z nichž se ODS zrodila a zároveň se umět široce rozhlédnout v celém pravicovém spektru. Od liberálního středu, přes konzervativní hodnoty vnímající voliče, až po křesťanské demokraty. Nezapomeňme na antikomunisty, politické vězně, živnostníky a další skupiny. Podle toho, jací jsme my, musíme umět oslovit i voliče. Máme k tomu dva mocné nástroje. Za prvé vládu, která má dost času přesvědčivě ukázat občanům, v čem je naše síla. Musí se ovšem kromě práce soustředit také na kvalitní marketing a lepší komunikaci s členskou základnou ODS.Výměna informací přitom musí být obousměrná, kabinet potřebuje zpětnou vazbu. naše jasné programové směřování a výsledky vládnutí, které nejen zvyšují kvalitu života občanů, ale především respektují Čtyři poděbradské artikuly, základ našeho dlouhodobého programu. Čím zvítězíme příště? Musíme se vrátit k tomu, co nám přineslo minulá vítězství. Ale to nestačí. Nejen proto, že už nemáme onen opoziční bonus. Politická situace se změnila k horšímu. Žijeme v čase globální krize a politické kyvadlo se zhouplo doleva. Komunisté navíc už nejsou pro ČSSD tabu. Dlouhodobě má levice (podle hodnotového sebezařazení voličů) nad pravicí převahu. Šanci na vítězství máme jen tehdy, když oslovíme a zmobilizujeme maximální část pravicových voličů a zároveň nepřenecháme střed 4 1 4/08

V tomto smyslu přednesu na kongresu jasné konkrétní návrhy. Druhým nástrojem je náš odborný aparát, který je třeba dále posílit. V příští kampani musíme dát daleko větší váhu profesionálním analýzám a lépe využít moderní metody oslovování voličských skupin. Musíme také lidem nabídnout srozumitelnou a přitažlivou vizi na příští roky s využitím všeho, co se nám daří v tomto volebním období. Aby lidé věděli, že udělali dobře, když nás zvolili, ale i proč nás volit příště. I zde přednesu na kongresu svou představu. Kromě diskuse o domácích problémech, v níž nepůjde o změnu kursu, ale spíše o „nahození motorů“, o větší dynamiku naší politiky, musí na kongresu proběhnout debata o politice zahraniční, zejména evropské. Věřím, že se všichni shodneme na tom, že naším cílem je prosazovat české národní zájmy a zájmy našich voličů. Očekávám ovšem ostrou debatu o prostředcích a možnostech, které máme v ruce k realizaci našich záměrů. Potřebujeme otevřenou diskusi – i zde musíme nalézt elementární jednotu. Změny, které potřebujeme, jsou tedy hlavně věcí lepší komunikace. Mezi vládou a občany, mezi vládou a ODS, mezi ODS a voliči. Vůbec si nemyslím, že potřebujeme měnit program a základy naší politiky. Musíme je ale umět prodat. Ustoupit od reforem by znamenalo zradit voliče, ztratit tvář a drtivě a spravedlivě prohrát příští sněmovní volby. Také už nyní musíme myslet na to, jak aplikovat naše základní hodnoty na program roku 2010 pro širokou voličskou základnu. Stále trvám na tom, co jsem řekl při své první volbě předsedou: Tvrdé jádro, měkký obal. Na kongresu bude zřejmě tato vize soupeřit s vizí konkurenční: Měkké (velkokoaliční) jádro, tvrdý (doktrinářský) obal. Kongres se jistě rozhodne správně.

Názory

Co pro nás znamená volební debakl? Pavel Bém 1. místopředseda ODS

Hrozivá porážka Občanské demokratické strany v krajských a senátních volbách vzbudila u mnohých z nás řadu otázek. Proč jsme prohráli tak výrazně? Může za to nepopulární reforma zdravotnictví? Špatná komunikace s voliči? Neschopnost obhájit každodenní politiku vlády? Nebo snad příliš velké ústupky našim koaličním partnerům, které zbarvily politiku ODS do duhova či spíše zeleno-černa? Lživá a brutální volební kampaň ČSSD či socialistická populistická politika v čele s pány Paroubkem a Rathem? Nebo si voliči prostě a jednoduše přáli změnu? Na řadu podobných otázek snad každý z nás hledal v posledních týdnech odpověď. Porážka 13:0 a 23:3 bolí stejně v politice jako ve sportu. Nemám rád K.O. prohry. Je z nich jasné, že jedna strana na souboj buď nebyla připravena vůbec, nebo je druhá strana o tolik silnější, že se s ní nemůže absolutně měřit. Volební debakl poměrně nelichotivě vykresluje současnou kondici naší strany. Osobně vidím pět základních důvodů tohoto debaklu: Zaprvé: nebyli jsme schopni vysvětlit své dva roky vládnutí a přeložit je do srozumitelného jazyka pro středového a pravicového voliče. Částečné reformy provedeny byly, ale pro našeho tradičního pravicového voliče to zdaleka nebylo dostatečné a zásadně se to rozcházelo se sliby, které jsme dali v naší předvolební smlouvě s občany. Naopak pro středového voliče to byly reformy nejasné, o kterých neměl dostatek informací a vláda s ním o nich dostatečně nekomunikovala. Zadruhé: ČSSD se podařilo udělat z voleb referendum o vládě i Mirku Topolánkovi, podobně jako se ODS v roce 2006 podařilo přesvědčit voliče o tom, že parlamentní volby byly referendem o Jiřím Paroubkovi. Na tuto strategii jsme nebyli schopni účinně reagovat a dostali jsme se do vleku nefalšované a brutální socialistické propagandy. Zatřetí: tolik diskutované poplatky ve zdravotnictví i samotný počátek zdravotních reforem ovlivnil významným způsobem především cílové skupiny starších a sociálně slabších a v rukou socialistických populistů se z něj stal

virtuální démon naplněný obavou a strachem. Čtvrtým důvodem byly kauzy Morava – Tlustý či Mrázkův archiv. Podobné aféry nám jistě před volbami důvěru voličů nezískaly samy o sobě, rozhodně pak také nepřidalo jejich zdlouhavé a bolestivé řešení, které v zásadě dodnes nemá konce. Pravicoví politici se prezentovali vlastnostmi, které konzervativní volič ze srdce nemá rád – tedy aroganci, nabubřelost, vulgaritu, nedůvěryhodnost a klientelismus. A za páté: hlasitě ukřičená a mobilizující kampaň sociálních demokratů přivedla k urnám zástupy nespokojených, kteří by jinak volit nešli. Relativně vysoká disciplinovanost „modrého elektorátu“ voličů a sympatizantů krajských vlád ODS, kteří dokázali ocenit osmiletou práci v krajích, bohužel, na oranžovou tsunami nestačila. Ta z povrchu vymazala i zástupce lidovců a zelených. Ukázalo se, že ač se snažíme rozkračovat a rozpažovat do středu politického spektra, což může být pragmatické vzhledem k povolební spolupráci vycházející z jedněch konkrét-

ních voleb, zapomínáme na naše skutečné hodnoty, na naše tvrdé voličské jádro, které přestává chápat naši politiku. Vytrácí se politický a ideový fundament ODS, který byl od začátku chloubou naší strany. Takové rozpažení si zahrává s neodpustitelnou politickou rozplizlostí. Volby jasně označkovaly maximum, které můžeme od voličů ODS očekávat, pokud budeme zastávat podobně neprůhledné názory a postoje. Musíme si uvědomit, že kandidáti sociální demokracie mohou spoléhat nejen na podporu svých voličů, ale i na jistou podporu komunistických voličů. Jinými slovy: identifikace komunistických voličů s levicovými kandidáty z řad sociálních demokratů je mnohem silnější, než identifikace voličů, kteří hlasovali v prvním kole pro zelené, lidovce a nezávislé s kandidáty naší strany. Nezbývá nám tedy nic jiného, než jasně definovat naše ideje a odhodit závoj středového spektra. Hábit, který jsme se v posledních letech snažili utkat a překrýt tím pravou tvář ODS. Mylné jsou interpretace těch, kteří takový „návrat ke kořenům“ označují za cestu 4/08 15

listopad 2008 Názory

k dvaceti či dokonce patnáctiprocentní politické straně. Obávám se, že výsledek letošních voleb hovoří o pravém opaku. Naše nečitelná a nepřesvědčivá politika, odtažení od skutečných konzervativně liberálních hodnot je přesně tím důvodem, proč jsme část našich tradičních voličů ztratili a jiné nezískali. A to přesto, že se na české politické mapě téměř úplně vyprázdnilo místo po bývalých liberálních či pseudoliberálních středopravicových stranách, jakými byla ODA či Unie svobody. Voliči nám, bohužel, jasně ukázali, co si o nás a naší politice myslí. Nezbývá nám než projít procesem vnitřní obrody. Rozumný člověk, když prohraje, tak se zastaví, začne přemýšlet, pochopí příčiny i souvislosti porážky a nakonec se poučí a změní. Musíme opět zvednout hlavu a získat zpět naše postavení, naši sílu i naši původní tvář. Jak? Změna nebude jednoduchá a nikdo ji neudělá za nás. Nabízím stručné desatero: 1. Začněme sami u sebe. Nehledejme chyby u druhých, protože prohru jsme si zavinili sami. Nelžeme si. Dívejme se na sebe kritickýma očima. 2. Obnovme důvěru veřejnosti. Přestaňme se hanět a strašit. Jak v kuloárech, tak na stránkách denního tisku. Potlačme partikulární osobní či skupinové zájmy ve prospěch zájmů Občanské demokratické strany. 3. Zlepšeme komunikaci dovnitř i ven. Obnovme vnitrostranickou programovou diskusi, která byla umrtvena snad na všech úrovních ODS. Včetně Grémia a Výkonné rady ODS. Včetně členské základny na jejích místních a oblastních úrovních, a to i s použitím elektronické „on-line“ diskuse.

6 1 4/08

Včetně spolupráce s našimi spřízněnými „think tanky“. Včetně spolupráce se sdělovacími prostředky. 4. Změňme kurs naší politické orientace. Vraťme se od nečitelného politického středu a třetích cest k pravici a liberálním principům. Zastavme laciný výprodej idejí, zejména těch, na kterých ODS vznikla. Právě tento fundament byl vždy základem naší přesvědčivosti, čitelnosti i dvouciferných volebních výsledků začínajících „trojkou“, „čtyřkou“ a v Praze či některých městech dokonce „pětkou“. Nikoliv ono „Zielencov-

ské rozkročování“ či „rozpažování“, to bylo spíše cestou do pekel. 5. Vytvořme politickou nabídku pro střední třídu. Máme co nabídnout lékařům, učitelům, drobným živnostníkům i dalším středostavovským cílovým skupinám. 6. Garantujme budoucnost našim seniorům s odkazem na principy definované „Poděbradskými artikuly“ a solidaritou zodpovědných. Senioři nám vždy věřili a byli základem našich volebních úspěchů. 7. Nedávejme nerealistické sliby. Ale ty, které dáme, plňme. Slíbili jsme nižší daně všem, daňové přiznání na jednom listu A4. Slíbili jsme malý a levný stát s malým počtem ministerstev a úsporným rozsahem veřejné správy. Slíbili jsme viditelné zjednodušení právního systému. Slíbili jsme, že budeme obhajovat individuální zodpovědnost a svobodu před partikulárními potřebami zájmových skupin, dirigistickými zásahy státu i bruselskou byrokracií. Dělejme to a neustupujme. 8. Změňme styl naší politiky. Aroganci a hulvátství musíme vyměnit za slušnost. Ta není ani projevem slabosti či zbabělosti, ani projevem nedostatku sebedůvěry. 9. Proměňme rozhádanost v jednotu. Nikoliv jednotu umělou, ale jednotu názorovou, která se zrcadlí v nejvyšším společném jmenovateli toho, co nás spojuje. 10. Zvedněme hlavu vzhůru a začněme si opět věřit. V tom jsme vždy byli a stále jsme silní.

Máme ještě šanci? Petr Bendl místopředseda ODS

Od krajských a senátních voleb uteklo pár týdnů a já se stále snažím (dnes už s chladnější hlavou) pojmenovat příčiny naší prohry v obou těchto volbách, jejich možné dopady na dění v ČR a na výsledek ODS ve volbách, které nás čekají. Nebudu dlouze vyčkávat na odbornou analýzu, kterou si ODS nechala udělat, a pokusím se o vlastní, laickou, a odpovím na pár otázek, které si sám často kladu nebo které dostávám, ať už od lidí na ulicích, členů ODS či novinářů. Může za prohru vláda a Mirek Topolánek? Jsem přesvědčený, že sama skutečnost, že ODS nese největší díl odpovědnosti za vládnutí, má svůj značný podíl na našem volebním debaklu. Ale nenechme se prosím obalamutit tím, že vládneme dobře, a že skutečnost, kdy nám lidé věří méně než socialistům a komunistům, je jen odrazem nutných nepopulárních kroků, které vláda, nejen po osmiletém řádění socialistů, musí dělat. Nezapomínejme na fakt, že jsme v lidech před parlamentními volbami vyvolali NAŠÍM volebním programem vysoká očekávání, a ta jsou vždy přímo úměrná zklamání, pokud se je nedaří uskutečnit. A lidé do značné míry námi zklamáni jsou, ať už jsme si to ochotni přiznat, či nikoli. Jsou zklamáni našimi aférami a chováním, jsou zklamáni nenaplňováním Modré šance, jejíž proveditelnost tady nechci hodnotit. Lidé nerozumí našemu chování ve zdravotním systému a skutečnost, že vše, co se děje ve zdravotnictví se scvrklo na třicetikorunový poplatek, je zcela určitě také příčinou volební prohry. Paradoxně v našem volebním programu o poplatcích není ani čárka. Mohou za prohru regionální reprezentace ODS v čele s hejtmany? Ač možná budu napaden z podjatosti, nemyslím si to. Mám tyto argumenty. Hejtmani se těšili v zemi nebývalé popularitě. Kraje se staly díky nim a kvalitním týmům lidí, které kolem sebe měly, uznávanými institucemi. Průzkumy veřejného mínění uváděly, že 70 % lidí je spokojeno s prací krajů. Jsem přesvědčený, že tuto „sílu“ neporazila ani kvalita krajských reprezentantů ČSSD a ani demagogická a na lžích postavená kampaň ČSSD. Ani námi nastavená regionální kampaň. I když někdo může namítnout, že jsme měli kampaň postavit jinak. PR experti a odborníci na marketing nám vysvětlují, že vlastní marketingová kampaň přinese maximálně

3–5 % zisku, nemá-li ovšem „dobré podhoubí“. To jsme na celostátní úrovni vytvořili bohužel pro naše oponenty, a tím prohráli v řadě krajů rozdílem třídy. K obhajobě hejtmanů a krajských kandidátů může sloužit i argument, že až na tři pražské „vyhořeli“ všude i naši kandidáti na senátory. Může za prohru někdo jiný či nějaký jiný faktor? Co třeba špatná komunikace uvnitř ODS i navenek s občany? Tady říkám jednoznačné ano. Pro pamětníky jen připomínám, že jsem na minulém kongresu po lepší komunikaci volal. Je nutné, abychom více diskutovali a společně stanovovali směr a nesli za to samozřejmě odpovědnost.Ať se na mě Mirek Topolánek nezlobí, v ODS se diskutovat přestalo. Výkonná rada ODS i grémia jsou o diskusi velmi málo. Setkání ministrů a hejtmanů bylo více o oznámení, co mají ministři v plánu, než o diskusi a odpovědi na základní otázku – co dál. Mohl bych připomenout i podobu posledního kongresu, ale už bych asi jen otevíral staré rány a ničemu bych tím asi nepomohl. Odpovědnost za vládnutí sice neseme všichni, ale možnost diskutovat o klíčových rozhodnutích má málokdo a v tom vidím do budoucna velkou nutnost změny! A co třeba rivalita mezi poslanci a hejtmany? I tady jsem se někdy nemohl zbavit pocitu, že tu skrytá rivalita je. Ano, konkurence uvnitř strany je potřebná.V krajích vyrostly z prakticky neznámých lidí veřejnosti, a tedy i ODS vnímané osobnosti. Moc bych si přál, abychom tento fakt dokázali pozitivně využít a nepromrhali v příštích volbách tento potenciál. Byla by to škoda. Jiné politické subjekty zdaleka nemají ve svých řadách tak kvalitní osobnosti jako my. Propad ostatních nekomunisticky zaměřených politických subjektů? Tady říkám také jednoznačné ano. Zejména Zelení a KDÚ-ČSL, jako parlamentní strany, mají do budoucna o čem přemýšlet.Volič totiž, možná poprvé v historii, volil z velké části buď doleva, nebo doprava. Třetí cesty hledal jen zřídka. Odpověď na otázku, proč tomu tak někde je a někde není, je důležité hledat. Pro ODS z toho vyplývá jednoznačný závěr. Hrozí, že po příštích volbách budou v Poslanecké sněmovně jen ODS na straně jedné a oranžoví a červení na straně druhé. A co s touto situací dál? Chceme vyhrát parlamentní volby v roce 2010? Rozhodně ano! Může ODS tyto volby vyhrát, neučiní-li nějaké výrazné změny? Říkám, že rozhodně nemá šanci, pokud tak neučiní. A co je vlastně tou výraznou změnou?

Změna chování a komunikace? Určitě ano. Směrem dovnitř je třeba dát každému šanci vyjádřit se, ať už je to jakkoli a komukoli nepříjemné. Chce to více otevřenosti a odvahy. Nebát se jiných názorů.A nebát se naslouchat názoru druhých. Uzavírat se před možností diskuse je pro ODS smrtelným nebezpečím. Směrem k veřejnosti je naše změna chování také nutná. Náš volič těžko snáší aroganci a neslušné chování. Odsuzuje hádavost a nesnáší, když kdokoli z nás „káže vodu a pije víno“. V tomto ohledu jsem zcela přesvědčený a volební průzkumy to dokazují, že nás nejednota poslaneckého klubu a kauza Morava – Tlustý zcela určitě jako celek poškodily. Změna v přístupu k prosazování našeho programu? Samozřejmě.Ale dodávám, pokud to bude možné, s tím, že zejména ministři musí zcela jasně a pro veřejnost srozumitelně říkat s jakými názory (v ODS vydiskutovanými) do prosazování svých programových priorit jdou. Změna vlády, tedy změna včetně premiéra? Popravdě, hlasů s argumentem „než vládnout špatně, raději nevládnout“ v ODS mnoho slyšet není.Možná proto,že existuje obava z ještě většího posunutí vládní politiky vlevo, neboť jinou alternativou k dnešní podobě vlády je už jen nutná spolupráce a dohoda s ČSSD. Jako člověk, který od počátku tohoto volebního období podporoval a prosazoval trojkoaliční projekt, téhle obavě velmi rozumím. Změna ve vládě? Chce-li ODS zvýšit své šance na dobrý volební výsledek, měla by se o změny na postech ministrů pokusit. Samozřejmě s vědomím, že podstatné jsou argumenty shora uvedené. Jen výměna „jména“ nestačí. O čem jsem ale také přesvědčen – změna se nemá týkat jen ODS samotné a je třeba otevřít i diskusi nad resorty koaličních partnerů. Změna ve vedení ODS? Po pár letech je znovu na stole otázka, na kterou evidentně bolestivě hledá členská základna odpověď.V tuto chvíli máme dva kandidáty na předsedu. Pavla Béma a Mirka Topolánka. Za Mirkem Topolánkem stojí argument, že bez něj vláda padá. Za Pavlem Bémem – změna je nutná. Jak tenhle rébus rozluštit, když oba mají pravdu? ODS už moc času do kongresu nemá a ve mně narůstá obava, že trvání na svých pozicích může ODS rozdělit, a tedy ještě více oslabit. Přál bych si, aby ti dva našli řešení. Za sebe říkám, že jim budu nápomocen. Nenajdou-li ho, musí se objevit řešení třetí, které, věřím, budeme schopni v případě nutnosti najít. 4/08 17


Proč jsme ty volby tak strašně prohráli? Petr Gandalovič místopředseda ODS

Na dvojnásobnou porážku musí ODS zareagovat změnami ve stylu, obsahu i komunikaci svého vládnutí, nebo riskuje daleko hlubší ztrátu svých voličů a prohru ve volbách parlamentních – tuto větu již v různých obměnách vyslovili snad úplně všichni členové ODS bez ohledu na funkci a míru politické odpovědnosti za poslední vývoj. Následující text je pokusem o analýzu některých příčin této porážky, a tím i možností jejich nápravy. V roce 2006 dala ODS přednost před pohodlnou velkou koalicí poctivější, ale mnohonásobně riskantnější variantě středopravé koalice postavené na nejkřehčí většině a na spolupráci s programově možná bližšími, ale nestabilními partnery, jako jsou lidovci a zelení.Takto vytvořená vláda si vytkla za cíl provádět reformy, které zastaví zadlužování státu, do kterého přivedlo republiku osmileté vládnutí socialistů. Dokonce jsme deklarovali, že bude trvat jen tak dlouho, jak se jí podaří reformy prosazovat (což byl velmi odvážný slib vzhledem k faktu, že stojí na hlasech dvou bývalých sociálně demokratických poslanců). To, co se bezprostředně po volbách 2006 zdálo nemožné a co ještě v den hlasování o důvěře vypadalo na malý zázrak, se nám po několika měsících začalo jevit jako samozřejmost. Vláda, kterou Mirek Topolánek sestavil, začala normálně pracovat a oproti nepříznivým podmínkám při svém vzniku dokázala během prvního roku své činnosti prosadit alespoň částečné reformní kroky v daňové, sociální a zdravotnické oblasti. Kdo by po volbách 2006 mohl očekávat, že rok nato bude schválena prakticky rovná daň, seškrtány deficitní sociální dávky a zavedeny regulační poplatky ve zdravotnictví. Namísto vědomí toho, že jde o velký úspěch (vzhledem k výsledku voleb), jsme se nechali kritizovat „zprava“ od Vlastimila Tlustého a liberálních novinářů. Sami bychom samozřejmě bývali chtěli reformy hlubší a byli jsme přesvědčeni, že to, co na občany přenášíme, je jen malá část toho, co by bylo třeba. Podlehli jsme proto dojmu, že toto „málo“ nemusíme tak silně obhajovat a naopak jsme se v dílčích a nedůležitých otázkách utvr8 1 4/08

zovali v zásadovosti, která měla spíš charakter zbytečného „nabíhání si“ (rušení „stravenek“, poplatky za novorozence v inkubátorech apod.). Jednoznačně jsme podcenili fakt, že po osmi letech vládnutí ČSSD a v období relativní prosperity nejsou občané připraveni na jakékoli utahování opasků a každou, sebemenší reformu budou odmítat. Neuvědomili jsme si, že to, co zavádíme, je od doby vlád Václava Klause první alespoň částečná reforma a zatímco on tehdy svým osobním nasazením dokázal (částečně i díky atmosféře krátce po revoluci) své reformy odůvodnit, my jsme se spolehli na novinové inzeráty. Nevnímali jsme sílu odmítnutí poplatků u lékaře, protože jsme viděli jednoznačně kladný efekt v poklesu zneužívání lékařské péče. Jako každé nepopulární opatření ale i toto potřebovalo čas, aby lidé jeho pozitivní dopad ocenili. Díky taktickým chybám jsme však možná způsobili, že tento čas už nedostane. Jako nesprávné se ukázalo řešení, kdy kompenzaci poplatků za děti tvoří zvýšení odečitatelné položky za dítě – něco, co průměrný občan nevidí, zatímco viditelný poplatek za novorozeně se stal mediální zkratkou, která vrhla negativní světlo nejen na všechny poplatky, ale na připravovanou zdravotní reformu jako na celek. Zásadním problémem našich reforem je to, že z velké části jejich náklady nese střední vrstva. To není novinový titulek, ale nezvratný fakt, který jsme sami uváděli ve svých materiálech. Průměrný vysokoškolák nejen že na daňové reformě nic nevydělal, v určitém rozsahu naopak prodělal (daň z příjmu, přídavky na děti). Lékaři,

učitelé či malí podnikatelé nezískali během naší vlády pocit, že jsou „chtění“, a proto neměli ani důvod, aby nás bránili ve volbách svou účastí proti těm, kdo svými hlasy protestovali proti ztrátám svých výhod. Velcí podnikatelé a bohatí lidé, kteří díky našim reformám skutečně ušetřili na daních, nám to také nevrátili, ale naopak celý poslední rok týrali vládu kvůli Euru, takže i u méně majetných lidí vzbudili dojem, že jeho rychlé zavedení by bylo pro ČR blaho (přičemž právě pro ně by opak byl pravdou). Podle účasti u voleb i jejich výsledku to vypadá, že na ně neměly velký vliv aféry posledních týdnů a že imunita české veřejnosti už dostoupila maximální možné hodnoty. Je ovšem možné, že zatímco voličům ČSSD spojení předsedy této strany s lidmi, kteří nosí v náprsní kapse desetitisíce v hotovosti, nevadilo, voliči ODS byli aférou Morava/Tlustý opravdu znechuceni. Co však z předchozí analýzy vyplývá zřetelně, je to, že vliv těch deseti až patnácti procent negativních voličů, kteří přišli v krajských a senátních volbách „navíc“, vedl k úplnému překrytí regionálních témat, takže jak nepopiratelné úspěchy a popularita hejtmanů, tak osobnosti senátních kandidátů se „ztratily“ ve statistice těchto protestních hlasů. Závěrem je třeba říci, že tato analýza není psaná ve stylu „já to vždycky říkal“, ale jako poctivý pokus začít věcnou diskusi nad tématy, která občany zajímají. Jenom to nám pomůže vyvodit z porážky poučení, získat ztracenou důvěru voličů v koaliční projekt a přeměnit ji v budoucí výhru.

Prohráli jsme se lží, aneb jak čelit Paroubkovým ranám pod pás! Ivan Langer místopředseda ODS

Důvodů, proč ODS odešla poražena z krajských i senátních voleb, je jistě více. Na jeden se ale trochu zapomíná. Sociální demokraté – stejně jako před šesti lety pod Špidlovým heslem „zdroje jsou…“ – i nyní zvítězili se lží. Jedné nehoráznější než druhé. „Volbou ČSSD zrušíte poplatky ve zdravotnictví“. „Volby jsou referendem o vládě“. „Zabráníme školnému.“ „Zachováme bezplatnou předškolní výchovu.“ „Zvýšíme rodičovský příspěvek.“ Samozřejmě, že nic nezruší, ničemu nezabrání, nic nezvýší. Jak by taky mohli. Ke všemu je potřeba Poslanecká sněmovna. A do té se letos opravdu nevolilo.Volila se krajská zastupitelstva a třetina Senátu. Jediné, co tedy z výroků ČSSD opravdu bude platit, je Paroubkovo: „v krajích raději s komunisty než s ODS“. Už teď je navýsost jisté, že komunisté udělají další krok na svém vysněném – věřme, že stále ještě nereálném – pochodu do Strakovy akademie. Dá se porazit lež? Ano, prohráli jsme se lží. Znovu jsme prohráli se lží. Znovu jsme prohráli se sociálně demokratickými ranami pod pás.V této souvislosti se nabízí logické otázky: Dá se vůbec nad lží vyhrát? Dá se lež porazit, aniž bychom také mířili pod pás? Dá! I v roce 2006 přece Paroubek a spol. nehorázně lhali. I tehdy přece Rath, Jandák, Škromach, Zaorálek nebo Sobotka mířili pod pás. Připomenu jen kampaň ODS minus (další lži viz www.volebnifakta.cz). ODS přesto dokázala vyhrát, porazila aspoň dočasně lež, zvítězila, aniž by zasadila jedinou podpásovku. Byli jsme totiž srozumitelní. Nabídli jsme pozitivní věci, které mířily k dostatečně širokému publiku. Publiku, v němž převažovali naši potenciální voliči. Vzpomínáte? Zdravotní sestra, rodina s dětmi, senioři, dělníci, živnostníci… ODS PLUS. Byli jsme dostatečně odvážní, šli jsme vstříc konkurenci, někdy možná i trochu naivně, jenže to tehdy spíš vzbuzovalo sympatie.Také jsme vybudili naději. A hlavně, byli jsme jednotní, spojoval nás společný cíl – nás politiky napříč úrovněmi obcí, krajů i celého státu, ale také naše voliče, napříč společenskými skupinami. Zkrátka a dobře, byli jsme jiní než naši soupeři. A proto jsme dokázali čelit jejich podpásovým útokům a společně vítězili.

Dnes je – bohužel – situace jiná. Nejsme srozumitelní, zapomněli jsme vysvětlovat, proč děláme i některé kroky, jež někoho mohou bolet.Až na výjimky nabízíme řešení, která jsou vždycky cinknutá negativismem. Poplatky, snižování, odebírání, šetření, rušení… Ano, jsou potřebné, ale musíme je my sami takto označovat? Musíme se soustřeďovat na prostředky a nehovořit o cílech? Přece všechna tato opatření děláme ne proto, že by nás bavilo lidem něco brát, nařizovat a zlobit je. Děláme je proto, aby se lidé měli lépe, o co jiného by nám taky mělo jít. Bojím se, že naivita nám v mnoha případech zůstala. Naivita v tom, že lidé si sami přeberou, že to s nimi myslíme dobře. Tato naivita ale žádné sympatie nevzbuzuje, právě naopak je zdrojem nenávisti vůči nám. Bojím se, že ani naděje už není tím, co bychom vzbuzovali. Možná tak soucit.A o jednotě se nám – zdá se – může opravdu jenom zdát. Přestali jsme být jiní. A proto nás každá podpásovka dostává do rohu, nebo rovnou do kolen! Jak dál? Nastínil jsem chmurnou situaci. Mému naturelu ale pesimismus není vlastní. Naturelu ODS není pesimismus vlastní. Kdyby byl, nikdy by nevznikla nebo by už dávno byla out! Pojďme otevřeně diskutovat o tom, jak dál.Více hlav více ví, nikdo není dokonalý.To jsou dvě hesla, která bychom si měli pamatovat. A k tomu ještě třetí – to z dob, od nichž uplynulo přesně 19 let.V jednotě je síla! Pojďme diskutovat o tom, zda se nemáme k voličům chovat více jako ke klientům. Našim klientům, oni jsou naši zákazníci, oni platí, oni by měli být pány. Zdůrazňuji ale ono našim voličům. Jsou voliči, kteří nás nikdy volit nebudou.Ani k nim se nesmíme otočit zády, nicméně nemusíme tolik při-

hlížet k jejich názorům, protože to dělá někdo jiný. A dělá to sice nedobře, nicméně z jejich pohledu dostatečně. Naši voliči musejí být naším majákem. Naše cílové skupiny musí být adresáty naší nabídky. Znovu kvalitní, opět srozumitelné. A zejména důvěryhodné a vzbuzující naději. I nadále bychom se měli vystříhat rozdávání podpásovek. To ale neznamená, že můžeme být slabí nebo dokonce zbabělí. Musíme více vycházet vstříc našim soupeřům a jejich rány vracet s grácií. Máme na to. Program, lidi, komunikační dovednosti a marketingové know-how, na nichž můžeme hned dnes dále pracovat. Naši konkurenti už několik voleb používají negativní reklamu. Nutno říci, že letos poprvé opravdu úspěšně. My jsme to dosud odmítali s poukazem na to, že to naši voliči nechtějí. Ale je tomu opravdu tak? Není čas říci si, že bychom to měli také zkusit? Nevolám po lži, nevolám po bezbřehém populismu, nevolám po drakonických osobních útocích. Jen říkám, že bychom našim voličům mohli a měli připomenout, co se zde dělo v době, kdy vládla ČSSD. Mohli a měli bychom našim voličům ukázat rozdíly ve výsledcích vládnutí ČSSD a ODS – tedy dát jim možnost opravdu reálně srovnávat. Mohli a měli bychom voličům ČSSD připomenout Stanislava Grosse,Vladimíra Špidlu, Zdeňka Doležela nebo Michala Krause. Mohli a měli bychom jim vysvětlit, pro koho navrhuje Jiří Paroubek neomezené záruky za vklady v bankách. Jsou to normální lidé, nebo jeho přátelé nosící po večírcích po kapsách zbraně? Můžeme vyhrávat nad lží. Můžeme vyhrávat bez úderů pod pás. Ale musíme být srozumitelní, zdravě populističtí, musíme zastupovat zájmy našich voličů, jít s odvahou do čelních střetů. Musíme být jednotní. Pak to půjde. 4/08 19


O Modré šanci nemluvíme, prosazujeme ji Petr Nečas místopředseda ODS

Výsledek krajských a senátních voleb logicky vyvolal vášnivou diskusi. Není však tak jednoduché určit jednoznačného „viníka“ této drtivé prohry.V první řadě je odpovědné celé vedení, proto také dává funkce k dispozici. Nikdo z jeho členů se však nemůže alibisticky vinit, že někdo má na tomto výsledku podíl zcela zásadní a někdo téměř žádný. Nepodléhejme přitom Paroubkově interpretaci o referendu o Mirku Topolánkovi a volání voličů po změně. Dodejme – levicových voličů. Kdybychom byli konzistentní, museli bychom po katastrofální porážce ČSSD v krajských a senátních volbách v roce 2000 vypovědět opoziční smlouvu. Tato poptávka z naší strany nevznikla. V roce 2004 prohrála ČSSD ještě dramatičtěji a přesto se jí v obou případech podařilo do parlamentních voleb zkonsolidovat a uspět. Musíme se poučit z této dramatické prohry. Musíme přijít s novými akcenty naší politiky, ale přitom zachovejme chladnou hlavu a zůstaňme nohama na zemi. Jen si vzpomeňme na slova Václava Klause, když ho na jaře 1997 v době ekonomických „balíčků“ řada spolustraníků (Ruml, Marvanová, Zieleniec) i koaličních partnerů (Lux, Žantovský) vyzývala k sebereflexi a zásadní změně politického stylu: „Strašně rád bych od těchto lidí slyšel ne výzvu k reflexi, ale reflexi. Je totiž snadné vyzývat, ale sám to nečinit. Pro každého člena ODS by bylo reflexí začít u sebe, pokusit se oslovit občany v okolí a tam vybojovat tu zásadní bitvu.“ Tato jeho slova platí i dnes. Při hodnocení krajských a senátních voleb se nabízejí dvě základní otázky. Jak je možné, že se ČSSD podařilo přivést k volebním urnám více voličů, než všichni očekávali, včetně jí samotné? A proč našich voličů přišlo naopak méně, než jsme věřili a doufali? Odpovědět na první otázku je snadné. Sociální demokracie vsadila na mimořádně brutální, demagogickou a populistickou kampaň, která vystrašila část voličů, že budou závažným způsobem ohroženy jejich životní jistoty. Nemalá část jejích voličů přišla proto, že si zkrátka přejí silný „sociální stát“, který se o všechny postará, kde je možné slíbit všechno 10 1 4/08

všem bez ohledu na reálnost těchto slibů. Za kampaň ve stylu „máte to zadarmo“ by se nemuseli stydět ani komunisté a Paroubkova sociální demokracie jen opakovaně prokázala, s kým máme tu čest. Tím hůře, že je po volbách připravena svoje nápady realizovat bez ohledu na to, kde vezme peníze. To, že se ČSSD podařilo přivést k urnám nečekaně velké množství nespokojených a frustrovaných lidí, je jistě její politický úspěch. O výhře pro tuto zemi se ovšem hovořit nedá. Je chybou ODS, že nebyla schopna této socialistické lavině čelit a reagovat alespoň na elementární lži a nesmysly, které socialisté šířili zcela bez skrupulí. Naše víra, že slušná a pozitivní kampaň tomuto tlaku odolá, se ukázala jako příliš optimistická. Nebyli jsme schopni lidem vysvětlit, že volbou ČSSD mohou také tratit. Nebude schopna své sliby v krajích splnit, a pokud ano, tak na úkor něčeho jiného. Alespoň víme, co můžeme od socialistů očekávat a musíme být příště připraveni. Napravujeme osm let vlády ČSSD a jejího nezodpovědného žití na dluh. Naše reformy jsou nejrazantnější od roku 1992 a jsou pro některé skupiny obyvatel citelné, i když se snažíme postupovat maximálně sociálně únosně. I ve světle poslední kampaně ČSSD je jasné, že v jiné konstelaci by nebyly možné. Nemůžeme se přitom zcela vyhnout některým nepopulárním krokům. I ve světle současných mimořádných problémů maďarské ekonomiky se však ukazují jako nevyhnutelné. Pozitivní účinky reforem se přitom výrazněji projeví v roce 2009 a 2010. Socialistům bohužel hrály do karet i další faktory, jako je mimořádný růst inflace hlavně vlivem pohybu světových cen potravin a energií. Dlouho dopředu nám bylo známo, že se ČSSD zaměří na celostátní témata. S tím vším jsme ovšem mohli počítat, když jsme upouštěli od centrální linie kampaně. Poslední měsíc kampaň ČSSD zcela dominovala a gradovala. Na rozdíl od naší. Proč přišlo relativně málo našich voličů? Svoji podstatnou roli hrálo nepochybně i naše chování a nejednota. Dovolili jsme si ten „luxus“ zopakovat nejhorší zkušenosti sociální demokracie, která se před čtyřmi lety zmítala ve vnitřní krizi způsobené její rozhádaností. My jsme se bohužel nepoučili. Zcela bezprecedentní „vířivková“ kauza pak už překonala všechny meze představitelnosti. Jako by se

někteří kolegové řídili heslem „čím hůře, tím lépe“. Kritika neplnění programových priorit přitom také není ničím novým. Podobnou situaci jsme zažili už v 90. letech, kdy byla vláda atakována zevnitř ODS kvůli ustupování od programových zásad.Také víme, jak menšinová vláda, kterou jsme byli nuceni sestavit po patovém výsledku voleb v roce 1996, skončila. V každém případě musíme našim potenciálním voličům nabídnout více. Více šancí, více svobody, více perspektivy. Ale také více naší osobní pokory. Základní programové tendence Modré šance vedoucí například ke snižování rozpočtových deficitů nebo méně přerozdělujícímu sociálnímu systému přitom prosazujeme. Musíme dále snižovat daně a byrokracii, musíme pokračovat v reformě důchodového systému. Musíme provést celou řadu dalších kroků, vedle „biče“ nabídnout i „cukr“.To děláme i dnes, ale musíme lidi přesvědčit, že i nepopulární kroky mají zásadní význam a bez nich bychom se v dohledné době dočkali krutého pádu. To se nám zatím příliš nepodařilo. Za reformy se přitom nesmíme stydět, nesmíme se jich obávat, naopak je musíme na všech úrovních prosazovat. Musíme být zároveň čitelní. Musíme umět přesně definovat naše směřování včetně toho, s kým chceme naše záměry prosazovat. Jen tak budeme pro naše voliče věrohodní. Jen tak budeme moci uspět.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Další osudová osmička v letopočtu?! Přemysl Sobotka předseda Senátu PČR

Zatímco jsme si letos připomínali různými formami osudné roky našich novodobých dějin 1938, 1948 a 1968, mocí posedlí Jiří Paroubek s Davidem Rathem začali místo toho aktivně dějiny přetvářet – s pomocí demagogie a typického levicového populismu, který bohužel u potřebného množství občanů zabral se vším všudy… Komunisté tak letos díky svým tradičním historickým souputníkům z řad sociální demokracie opět vykročili z politického suterénu na místa, po kterých dvacet let marně toužili, a pokud tento trend bude pokračovat, objeví se o dva roky později po boku socialistů i v české vládě – bez špetky pokory a sebereflexe ke zločinům své strany, která tuto zemi brutálně ničila přes čtyřicet let. Jak tomu zabránit, zní otázka pro všechny opravdové demokraty ve středu a napravo našeho politického spektra. Bude rok 2008 jednou z nevýznamných epizod našich dějin, a nebo bude rokem zlověstného zlomu, který poškodí a zabrzdí naše usilování o civilizovaný demokratický systém jako v případě již zmíněných tří letopočtů v úvodu tohoto článku? To bude záležet na každém jednotlivém občanovi této země, zda bude pasivní, nebo bude tleskat slibům, které nelze dlouhodobě plnit, či

zda se aktivně postaví proti novodobým nástupcům Zdeňka Fierlingera a Klementa Gottwalda a jejich snahám dostat nás do marasmu podobnému husákovské normalizaci… V tuto chvíli bych však toto neradostné přemítání zúžil jen na členy Občanské demokratické strany a rád bych jim nabídl jakési malé akční desatero pro příští dva roky: 1. Musíme zůstat jednotní a nezapomínat na základní principy programu ODS. 2. Rozdílné názory a osobní spory řešme vždy mezi sebou a nikoliv prostřednictvím médií. 3. Všechny občany na svou stranu nikdy nezískáme, mysleme proto především na středové a pravicové voliče, i když naplnění našeho programu pomůže všem. 4. Když je zklameme nezřetelným či dokonce oportunním vystupováním, dopadneme příště ještě hůře než v letošním roce. 5. Nesmiřujme se nikdy se společenskou pasivitou svého okolí. Vysvětlujme trpělivě a především srozumitelně podstatu demagogie našich politických protivníků svým spoluobčanům.

6. Chtějme totéž i od našich nejvyšších stranických reprezentantů. 7. Snažme se probudit zájem o věci veřejné u mladší generace. V opačném případě se snadno nechá ovlivnit lacinými hesly o světlých zítřcích. 8. Dejme schopným šanci na všech stupních struktur ODS. Braňme se však těm, kteří jsou naopak všeho schopni… 9. Hledejme spojence i mezi těmi, kteří ve snaze zúčastnit se politiky si z nedůvěry k hlavním parlamentním stranám vytvářejí různá vlastní regionální a účelová seskupení. 10. Politiku nemůžeme nyní provozovat jen jako příležitostného koníčka a musíme jí věnovat mnohem více času. Dnes, kdy vznikají nové krajské vlády s účastí komunistů jako bezostyšné plivnutí na všechny oběti roků 1948 a 1968 i jako popření našich společných snah, cílů i slibů z listopadu 1989, musíme udělat vše pro to, aby byl tento negativní proces zastaven. Nedovolme, aby nás naše děti a vnuci jednou proklínali, že jsme jim znemožnili žít ve skutečné demokracii. 4/08 111


Politické kyvadlo se tentokrát vychýlilo vlevo Jiří Šneberger šéf volebního štábu, senátor Pane senátore, tyto volby byly vaše třetí volby, ve kterých jste plnil funkci šéfa volebního štábu.V čem se lišily od těch předchozích? Jistě, lišily se. Měly jinou strategii, měly trochu jiný systém. My jsme předchozí volby řešili vždy tak, že byla nějaká centrální kampaň, která přecházela do jednotlivých regionů.Tyto volby jsme však trochu změnili. Centrální kampaň nebyla, chtěli jsme, aby jednotlivé regiony uměly samy oslovit voliče tím, v čem vidí největší úspěch své práce, a tak odvrátit možnost „referenda“ o vládě ODS. Většina názorů, které analyzují volební výsledek, však hovoří o tom, že bylo chybně zvoleno téma voleb, kdy jsme akcentovali krajská témata, která nemohla obstát proti centrální volební kampani ČSSD. Samozřejmě, to je asi pravda. Dnes už nezjistíme, jestli by ty volby dopadly lépe, kdybychom udělali centrální kampaň, která by šla do jakéhosi soupeření s ČSSD.To už se dá asi těžko zjistit. Já si myslím, že bychom dopadli možná ještě hůře. Protože těžko se dá argumentovat na laciná, jednoduchá a vlastně lživá témata, která zvolila ČSSD. Dá se s pozitivní volební kampaní nějak efektivně čelit agresivní negativní kampani, jakou vedli sociální demokraté? Nám se to vlastně povedlo v roce 2006, kdy jsme měli výhradně pozitivní kampaň, kdy jsme se neuchýlili k negativní kampani a přesto jsme dostali k volbám spoustu lidí. Faktem je, že máme jiný voličský elektorát než ČSSD. Z řady průzkumů nám vyplývá, že se našim voličům negativní kampaň nelíbí. A pak si kladu otázku, jestli by ta negativní kampaň ODS pomohla. Musela by být absolutně kvalitně propracovaná, udělaná špičkovou profesionální agenturou, aby vůbec měla nějaký smysl. Ale jak dělat negativní kampaň ve chvíli, když jsme u moci, snažíme se realizovat nezbytné a bohužel nepopulární reformy, máme dvanáct hejtmanů z třinácti? A ještě o to složitější, když nebyly ve hře žádné programy. ČSSD nenabídla de facto vůbec žádný program, jenom kritiku. Sociální demokraté to zkusili v minulých volbách do Poslanecké sněmovny ta12 1 4/08

ké. Oni vládli, my jsme byli v opozici a stejně vedli negativní kampaň vůči našemu programu. To je pravda. Protože se měli vůči čemu vymezovat. My jsme přišli s jasným programem, který oni kritizovali. Ale my jsme teď neměli co kritizovat, protože oni žádný program neměli. Nepředstavili program, jakousi oranžovou šanci nebo něco podobného, kterou by chtěli zlepšit život lidí v této republice. Pouze kritizovali. Řekli – ne Topolánkově vládě, ne poplatkům, ne tomu, co se udělalo ve zdravotnictví, ne daním, prostě jejich programem byla jen absolutní negace. Nepředložili žádná řešení. Řekli pouze, že zruší některá reformní opatření, ale už neřekli, jak dál vést ekonomiku a jak případně provést reformy. My jsme vlastně neměli vůbec žádný nástroj, jak na to nějakým způsobem reagovat. Senátní volby se od těch krajských přece jenom v něčem trochu liší. Vy sám, když jste kandidoval, jste se stal senátorem hned v prvním kole. Když jste sledoval průběh senátní kampaně – v čem si myslíte, že udělali senátní kandidáti chybu? Já už sleduji asi třetí senátní kampaň. První, to byla vlastně kampaň, kdy jsem sám kandidoval a viděl jsem jednotlivé kampaně svých kolegů.Viděl jsem senátní kampaň před dvěma lety, kdy jsem byl šéfem volebního štábu.Viděl jsem letošní senátní kampaň. Myslím si, že tam v zásadě žádný z těch senátních kandidátů žádnou chybu neudělal. Je to prostě jenom politické kyvadlo, které se bohužel tentokrát vychýlilo vlevo. Pouze

v Praze ukázalo vpravo. Uvědomte si, že kdybychom byli v situaci, kdy by v Senátu sedělo 41 senátorů za ČSSD a 3 senátoři za KSČM, tak by pravděpodobně voliči chtěli vyrovnávat. Chtějí demokracii rozprostřít, aby jakoby nemohlo dojít k té absolutní moci, která tady byla před rokem 89. A bylo jim celkem jedno, jestli kandiduje ten, či onen. Spojili se voliči KSČM a ČSSD, aby neuspěl jiný senátní kandidát, aby ČSSD hodně posílila v Senátu a síly se tak vyrovnaly. Je to věc, která je pochopitelná a myslím, že se děje všude na světě. Je to tzv. vyvažování. Prostě voliči mají rádi, když síly nejsou přímo na jedné straně a nikdo nemá absolutní převahu. A v Senátu ta absolutní převaha byla. Pro nás je ztráta senátních mandátů samozřejmě problém. Nicméně se s ním musíme vyrovnat. Jaké poučení z těchto voleb vyplývá pro ODS při plánování dalších volebních kampaní? Jediné poučení je, že musíme důsledně pečovat o naše voliče. Nejen o ty, kteří pravidelně chodí volit.Ti tradiční, jak se ukázalo i v těchto volbách, ti přišli volit, ty jsme neztratili. Přišla ale spousta dalších voličů a spousta jich bohužel zůstala doma. A my si musíme jasně říct, kteří jsou naši další voliči a velmi řízeně a cílevědomě je oslovit. Někdy si myslím, že máme pocit, že bychom měli oslovovat všechny, ale prostě všichni voliči se oslovit nedají. Některé elektorátní skupiny neoslovíme nikdy.A zejména je třeba si udělat důkladnou analýzu toho, v čem jsme udělali chybu a pak ji neopakovat.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Dokažme, že jsme dospěli Petr Tluchoř předseda Poslaneckého klubu ODS „Rudá záře nad Českem“. „Země zoranžověla.“ „Komunisté se po devatenácti letech vracejí.“ To je jen smutný výběr z novinových titulků posledních dnů. ODS prohrála volby a prožívá těžké chvíle. Těžké chvíle však ODS neprožívá zdaleka poprvé a určitě ne naposledy. Na těžkých dobách je koneckonců cenné to, že se obnažují lidské povahy a charaktery. Prožíváme si takový malý morální striptýz. Pro tentokrát rozhodně nic hezkého. V ODS se to ihned po volbách hemžilo a momentálně dále hemží různými výzvami k rezignacím a odchodům. Nejsmutnější je, když výzvy činí ti, kteří by sami měli nést odpovědnost na jednom z čelných míst. Další truchlivou skupinkou tradičních vyzyvatelů (možná spíš „vyzývačů“) jsou kolegové, kteří pouze oprášili své projevy a dopisy z doby před deseti lety. Bylo to docela jednoduché, jen jméno Václava Klause nahradili jménem současného předsedy a premiéra Mirka Topolánka. Odstoupení Mirka Topolánka (dříve Václava Klause) je prý nevyhnutelné, s Mirkem Topolánkem, stejně jako tehdy s Václavem Klausem, nelze vyhrát žádné další volby. Někteří mluví o různých překlenovacích řešeních, odkládání problémů o rok. Věřím, že v mnoha případech je za takovými nápady upřímná snaha nedopustit štěpení ODS, většinou jde ale jednoznačně o snahu odradit Topolánka, či přímo znemožnit Topolánkovi standardně předstoupit před kongres ODS s reflexí uplynulého období včetně hodnocení všech porážek, problémů, ale i úspěchů a vítězství.

Aby všem těm výzvám netrčela vlastní lačnost jak sláma z bot, bylo třeba přibalit i pár krásných vět o návratu ke kořenům. Nechce se mi žertovat a ptát se, kam až sahají kořeny např. Vlastimila Tlustého. O zákazu kouření v programu ODS opravdu, ale opravdu není ani slovo. Ani o převodu státních akcií některého z letišť, nádraží či přístavů jsem se v Poděbradských artikulech nic nedočetl.Takto by se dalo ještě dlouho pokračovat o sociálních dávkách, o výjimkách v daňovém systému a dalších tématech, kde pravicová rétorika naráží na naše nejbližší okolí či na nás samotné. Přes jasná čísla se v médiích čas od času objevují výroky, kterak nestandardně a jednoduše dovést tuto zemi k příštím volbám. Ať již

v termínu řádném či mimořádném. Zaznívají věty o úřednické vládě, vládě odborníků nebo vládě s jiným členem ODS v čele. Myslím, že je třeba si ty základní počty znovu zopakovat. Teď, po oranžovo-rudých koalicích na krajích, je myslím jasno každému. Snad už nikdo nepochybuje o tom, že pokud by se před dvěma lety naplnila Paroubkova představa o 101 levicových hlasech z onoho památného večerního projevu 3. června 2006, vládli by nám i bez marťanů komunisté ze Strakovy akademie už dnes. Všichni, kteří si hrají s myšlenkou pádu této vlády a opájí se představou o vládě úřednické či takzvaně odbornické, si musí uvědomit základní fakta.Takováto vláda se i za krajně nepravděpodobné dohody socialistů, lidovců a zelených musí opírat buď o hlasy komunistů, nebo hlasy občanských demokratů. Jsem skálopevně přesvědčen, že tentokrát Poslanecký klub ODS legitimně zvoleného předsedu své vlastní strany nezradí.Tolik odpadlíků, kteří by vznik nové „Tošovského“ vlády podpořili, se tentokrát nenajde. Pokud bude tentokrát i Václav Klaus požadovat 101 nekomunistických hlasů, pak nemá taková iluze žádnou šanci. Zhruba před rokem kdosi v Hlavní kanceláři ODS ze statistik vyčetl, že již více než polovina členů ODS je takzvaně posarajevských.Tedy takových, co vstoupili do ODS až po pokusu pánů Philipů, Rumlů a Zielenců svrhnout tehdejšího předsedu Václava Klause. Doufám a pevně věřím, že jsme za tu dobu dospěli, že jsme se poučili a nemusíme si to zopakovat. 4/08 113


Krajina po bitvě Jan Zahradil předseda klubu poslanců ODS v EP Senátní a krajské volby překreslily politickou krajinu ČR. A nemám teď na mysli drtivé vítězství ČSSD. Mám na mysli dlouhodobější trend, který podle mého názoru právě volební výsledky naznačily. Plyne z něj poučení, které by ODS měla vzít vážně. Ukázalo se, že v ČR máme 3 strany celostátního charakteru, tedy takové, které jsou schopny dosáhnout relativně srovnatelných výsledků ve všech regionech: ČSSD, ODS a – bohužel – KSČM. Dále máme jednu stranu regionální, totiž KDU-ČSL, která je silná na Moravě (zejména jižní) a jakési zisky vykazuje také v jižních a východních Čechách. A konečně máme blíže nedefinované „smetí“, které umí tu nebo tam posbírat několik procent voličů v závislosti na místních (regionálních) podmínkách. ODS a ČSSD navíc při každých dalších volbách dostanou dohromady více voličů než v těch předešlých. To by svědčilo o rostoucí tendenci voličů k bipolaritě, tedy příklonu ke dvěma nejsilnějším politickým stranám. Problémem bohužel je ten „třetí vzadu“, tedy nereformovaná KSČM, která sehrává roli jakéhosi „béčka“ ČSSD. Zatím „jen“ na regionální úrovni, ale to se v blízké budoucnosti může změnit. Podle stupně netečnosti české veřej-

14 1 4/08

nosti se totiž zdá, že její velké části už nejrůznější mesaliance s komunisty nijak zvlášť nevadí. ODS žádné takové „béčko“ nemá. KDU-ČSL jím být nemůže už jen proto, že její zisky jsou oproti komunistům zpravidla poloviční. A ono středové „smetí“, jak jsme se již mnohokrát poučili, je pouze jednorázovým a nespolehlivým zbožím, které volič po použití zpravidla zmačká a zahodí (osud US, ED, velmi pravděpodobně Zelených po příštích volbách).V takové situaci má před sebou ODS pouze jedno východisko: naučit se výrazně vítězit nad ČSSD, ne rozdílem 2–3 procent a pár mandátů, ale rozdílem 15–20 mandátů, aby mohla složit většinovou koalici i s jen jednou stranou. Pokud se to nenaučí(me), čeká nás napříště v horším případě pohled z opozice na skryté či otevřené komunisticko-socialistické spojenectví (to pokud volby prohrajeme), v lepším případě velká koalice či nějaká další varianta opoziční smlouvy (to pokud je vyhrajeme, ale málo). Že to jsou hraběcí rady z Bruselu? Možná, ale jinou cestu nevidím. Jak se stát cca čtyřicetiprocentní stranou, na to mohou existovat různé názory. Současná „tělocvikářsko-zemědělská“ předkongresová debata, jak jsem si ji

pracovně nazval (tedy „rozpažování“ vs. „návrat ke kořenům“), je však příliš abstraktní a teoretická, než aby mohla být zajímavá pro voliče.Vyžívají se v ní politologové a novináři, kteří stále bojují svoje deset let staré bitvy.Tak jim to nechme a chovejme se racionálně. Zjistěme si, kdo a proč nás volí, kdo a proč nás (už) nevolí, kdo a proč by nás eventuálně volit mohl. Z toho vytvořme novou nabídku voličům. A ten pomyslný tunel, na jehož konci je vždycky světlo, proběhněme co nejrychleji a při co nejmenších ztrátách.

Analýza xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Je česká společnost opravdu převážně levicová?

Ztráta měst ODS nedokázala s jedinou výjimkou vůbec přitáhnout nové voliče. Více než desetiprocentní navýšení volební účasti šlo evidentně ve prospěch ČSSD. Největší síla ODS vždy byla ve velkých a středních městech. Jak se jí letos dařilo v těch 13 krajských (včetně Kladna) v porovnání s rokem 2004? Evidentně ztrácela ve svých baštách z roku 2004. Jedině v Jihlavě získala v porovnání absolutních počtů o 4,9 % voličů víc než v roce 2004. Někde ztrácela jen mírně (Ostrava – 4,2 %, Olomouc – 5,3 %, Kladno – 6,7 %, Zlín – 8,5 %), jinde skutečně zásadně (Pardubice – 27 %, Hradec Králové – 28 %, Ústí nad Labem – 30,6 %, a Karlovy Vary dokonce – 51,2 %). Dodávám, že nejde o rozdíl v procentech, ale v absolutních počtech hlasů, kde bychom spíše měli při

0

2000

2004

297 083

2 164 456

500000

344 441

1000000

559 301

1500000

Až do listopadu roku 2008 dokázali sociální demokraté motivovat své politicky vlažné voliče jít pouze k volbám parlamentním.Teď se jim je podařilo přesvědčit, že z hlediska jejich sociálních zájmů jsou pro ně důležité i volby krajské – to je hlavní příčina oranžové volební vlny. Komentáře v této souvislosti poukazují na nečekaný nárůst volební účasti – z necelých třiceti na dvaačtyřicet procent. Trochu se to čekat dalo, neboť od roku 2004 došlo zatím u všech typů voleb k mírnému navýšení účasti (u parlamentních o 6,5 %, u komunálních o 0,9 %, u druhého kola senátních o 2,3 %). Euforický Jiří Paroubek se nechal slyšet, že tak drtivě jako oni ještě žádná strana volby nevyhrála. Omyl. Občanští demokraté v roce 2004 získali o 0,5 % hlasů a 11 mandátů víc než letos sociální demokracie. Strany dnešní vládní koalice obdržely letos 35 procent mandátů, zatímco strany koalice vedené ČSSD v roce 2004 jen 29 procent. Rozdíl mezi prvním a druhým (ODS a KSČM) byl v roce 2004 celých 17 procent, v roce 2008 (ČSSD a ODS) jen 12 procent. Přesto je porážka ODS jednoznačně velká. Proč?

769 848

Hlasy pro ČSSD

1 044 719

Hlasy pro ODS

2500000 2000000

2 988 487

Volební účast

687 005

3000000

2 416 385

Podle Stanislava Balíka z brněnské Fakulty sociálních studií letošní krajské volby poukázaly také na fakt, že charakter duše českého voliče je spíše socialistický. Proto je dle autora česká pravice dlouhodobě stavěna do role občasného korektora nejhorších socialistických prohřešků.

2008

Graf ukazuje absolutní zisk hlasů ODS a ČSSD v krajských volbách 2000, 2004 a 2008 s vývojem volební účasti v těchto letech. celkové vyšší účasti očekávat navýšení.Tradičně nejslabší moravské kraje jako Olomouc či Zlín, byly ve svých výsledcích pro ODS silnější než Pardubice, Hradec Králové, Liberec, Ústí nad Labem či Karlovy Vary. Snaha zbavit odpovědnosti regionální reprezentace za tento výsledek je evidentní politickou hrou. Zaznamenáníhodný je případ Pardubic a Brna. Obě města ukazují, jak obtížné může být postavení ODS ve chvíli, kdy se nabízí alternativní věrohodný pravicový subjekt – v obou případech je spojen s KDU-ČSL. V roce 2008 v obou ODS ztratila v absolutních počtech, a to výrazně. KDU oproti tomu v obou městech své hlasy patřičně navýšila, v Brně měla dokonce více hlasů než ODS. Zde se ukazuje, jak důležité je osobní nasazení lídrů – brněnský Juránek a pardubický Línek byli zkrátka všude. Navíc vzbuzují ve voličích pocit, že i oni mohou být reprezentanty pravicových zájmů, a to věrohodnějšími než například brněnský Venclík. Proč nepřišli mnozí z těch, kteří v předchozích volbách volili ODS? Zde si musí sáhnout do svědomí jak její vládní, tak krajští reprezentanti. Ať si sami odpovědí na otázku, kam se vytratil étos jejich vládnutí. Mají ještě vůbec nějaký? Jaký nabídli hejtmani? Národní socialismus Z hlediska tradic české politiky nebyl nenormální výsledek krajských voleb, ale naopak výsledky z let 2004–2006, kdy pravice převažovala. Sečteme-li v parlamentních volbách od roku 1996 zisky socialistů obojího

zabarvení a ze začátku i republikánů, dostáváme dlouhodobou dominanci levice. Ostatně i v době voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006 stačilo pár hlasů v Jihočeském kraji a stal se premiérem Jiří Paroubek s tichou podporou komunistů. O levicovém charakteru části zelených a lidovců ani nemluvě. Čím to? V hloubi české duše většinově dřímá odkaz národního socialismu, na nějž mistrně navazují socialisté, komunisté a v některých ohledech i část ODS. Ztělesňuje se v odporu k tradičnímu uspořádání společnosti a k tradičním hodnotám. Vidíme jej v odporu proti větším podnikatelům, kdy každý, kdo zaměstnává více lidí než sebe a svou rodinu, je podezřelý. Spatřit jej můžeme ve snaze ošálit vrchnost při nemocenské a při přidělování různých dávek. Projevuje se v podpoře progresivního zdanění a majetkových daních. Na povrch se dostává při debatách o postavení církví a náboženství vůbec. Národní socialismus je nejvlivnější z českých politických doktrín historie i současnosti. Politická síla, která si s tímto proudem dovolí neplout, či dokonce pluje proti němu, nemůže volby stabilně vyhrávat. A když už, pak nemůže dlouhodobě nacházet důvěryhodné politické partnery pro většinové vládnutí. Každá většinová síla napravo od ČSSD je zřejmě dlouhodobě odsouzena k občasnému a krátkému napravování nejhorších socialistických a pokrokářských výstřelků doby. Reflex č. 44/2008 4/08 115

listopad 2008 Servis

počet členů ODS muži ženy mezinárodní nárůst

30 805 100,00 % 20 592 66,85 % 10 213 33,15 % 1 376 4,47 %

Informační bulletin vydává Občanská demokratická strana Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 IČ 16192656 připravuje mediální sekce ODS foto Luděk Krušinský a archiv ODS redakční uzávěrka 26. 11. 2008 e-mail: [email protected] www.ods.cz registrace u MK ČR E 12908 16 1 4/08

pátek 5. 12. 2008 – v odpoledních hodinách zahájení 19. Kongresu ODS sobota 6. 12. 2008 – celodenní jednání 19. Kongresu ODS, společenský večer neděle 7. 12. 2008 – celodenní jednání 19. Kongresu ODS, volby www.ods.cz/kongres

Od kongresu ke kongresu Aktualizace webových stránek ODS (15. 11. 2007 – 24. 11. 2008)

800

780

700 600

488

500

382

400

310

300 200 100

105

154

129

35 Fotoaktuality

Zpravodajství ODS

0

Hyde Park

Zkratka EU2009.cz, která odkazuje na internetovou doménu, je oficiálním logem českého předsednictví v EU. Logo hrající barvami s jednotným vizuálním stylem představil 12. listopadu Mirek Topolánek veřejnosti a současně tím odstartoval druhou část informační kampaně před předsedáním. Logo odkazuje na stránky www.eu2009.cz, které budou oficiálním portálem českého předsednictví. Spolu s kampaní a logem představil premiér aktualizované náznaky českých politických priorit předsednictví, mají to být hlavně „tři E“ – ekonomika (finanční krize), energetika (energetická bezpečnost, změna klimatu), Evropa a svět (mimo jiné politika na východ, integrace západního Balkánu). Přesný program bude zveřejněn koncem roku.

Regiony v médiích

K 31. říjnu 2008 měla ODS 30 805 členů, kteří jsou evidováni v 1 456 místních, 92 oblastních a 14 regionálních sdruženích. Během letošního roku se počet členů zvýšil o 1 376 členů. Poměr mužů a žen je v ODS cca 2:1.

Harmonogram jednání:

Televize, rozhlas

Stav členské základny

Clarion Congress Hotel Prague**** Freyova 33, Praha 9 – Vysočany

Rozhovory v tisku

VR ODS děkuje všem občanům, kteří nás přišli podpořit v krajských volbách a v prvním kole senátních voleb. VR ODS děkuje všem hejtmanům a krajským zastupitelům ODS za veškerou práci, kterou odvedli ve prospěch občanů svých regionů. VR ODS konstatuje, že krajské volby skončily pro ODS výrazným neúspěchem. Analýza příčin bude předmětem jednání politických orgánů po druhém kole senátních voleb a ODS je z této analýzy připravena vyvodit konkrétní závěry. VR ODS se obrací na všechny občany a prosí je, aby nám pomohli v nadcházejícím druhém kole senátních voleb, aby přišli k volbám a aby podpořili kandidáty ODS proti kandidátům ČSSD a KSČM.

5.–7. prosince 2008

Články a komentáře

Děkujeme občanům, kteří nás přišli podpořit v krajských a senátních volbách

Tisková prohlášení

Usnesení Výkonné rady ODS ze dne 20. 10. 2008

Poslední slovo ODS prohrála letošní krajské a senátní volby. Krátké a vše říkající konstatování, které nelze nijak zpochybňovat. Naštěstí žijeme v demokratické zemi, v níž jsou volby politickou soutěží a nikoliv válkou na život a na smrt. Přesto je ale pochopitelné, že hlavní důvody naší porážky se musejí důkladně analyzovat a ODS se z nich musí umět poučit. Odpověď na důvody naší letošní porážky přinesla komplexní analýza, kterou Hlavní kancelář ODS a nezávislí odborníci zpracovávala a která je v současné době již k dispozici. Bez ohledu na nepříznivý výsledek voleb musím ale jako hlavní manažer ODS říci, v souladu s konstatování Výkonné rady ODS, že všichni

pracovníci HK ODS v těsné koordinaci s manažery se snažili odvést v uplynulém volebním roce co nejlepší práci. Hlavní kancelář se na základě požadavků z krajů stala servisním místem, které poskytovalo služby pro jednotlivé volební štáby, ať již šlo o volební magazíny, nákup médií, přípravu tištěných materiálů či výzkumy a další služby. Manažeři všech úrovní a jejich štáby dlouho před kampaní, ale i po celou dobu volební kampaně odváděli v plném nasazení obrovský kus práce přímo „v poli“.Ti všichni si zaslouží mé poděkování a ocenění. Tentokrát jsme boj prohráli, jsme poražení, ale naštěstí ne mrtví. Je třeba se z porážky poučit a dívat se do

budoucna. Ještě více se otevřít novým věcem, novým postupům a metodám a hledat východiska. Znamená to mimo jiné pokračovat v profesionalizaci aparátu strany. Žádné budoucí vítězství není možné bez perfektně fungujícího zázemí. Blíží se 19. Kongres ODS, který bude důležitý nejen proto, že je kongresem volebním. Jeho jednání jistě nebude jednoduché, ale po diskusích a analýzách současné situace je potřeba se soustředit na budoucnost. Přeji všem účastníkům jednání mnoho zdaru a odhodlání k nalezení správné cesty pro další směřování ODS. Jan Kočí hlavní manažer ODS

08. listopad Změny pro vítězství

Recommend Documents