PRo
ET
CONTRA
DEBATY O ZAVEDENÍ TZV. EUGENICKÉ STERILIZACE V ČESKOSLOVENSKU, 1933-1938 Michal V. Šimůnek „Celý tento postup ideový a celý postup prakse, jez by měla uskutečňovat biologický ideál nové doby, je teprve v nejprvnějších počátcích. Není možno vědět, v jaké formy se jednou vtělí jeho další vývoj." Břetislav Foustka, 1923' Anotace: Studie shrnuje debaty týkající se zavedení či odmítnutí eugenicky motivovaných sterilizací v českých zemích a Československu do roku 1938. Tyto debaty představuje v širším kontextu snah o tzv. eugenickou reformu, respektive v reakci na obdobná opatření zaváděná v jiných evropských státech (Skandinávie, Německo). Opírá se jak o dobově publikované materiály, tak o doposud neznámé archivní prameny. Klíčová slova: eugenika, sterilizace, zdravotní politika, Československo.
Vztah k lidem s mentálním či fyzickým postižením byl v první polovině 20. století do značné míry formován eugenikou a jejími zastánci.1 Nejednalo se přitom pouze o kategorizaci odvozenou od eugenické hodnotové škály, nýbrž současné o nárok na prevenci vycházející z biomedicínských oborů (genetika,-pediatrie, psychiatrie). Ten nebyl nikterak nelogický, neboť odstranění příčin trvale podmíněné (determinované) defektivity eo ipso znamenalo i odstranění jejích
1
psychologických a společenských důsledků. Jednalo se přitom o trend, který byl imanentné přítomný reformním snahám a hnutím v mnoha evropských zemích a USA konce 19. a počátku 20. století, kdy stále narůstalo přesvědčení, že „... zdatnost organická je zdrojem výkonnosti tělesné i duševní...; že je podkladem pro rozvoj duševní a mravní, a že je pramenem nesmírného blaha osobního a sociálního... Všechny tyto tendence jsou zároveň projevem touhy moderního člověka po lepším
F O U S T K A , B. Sociologie a etika eugenismu. Česká mysL 1923, rod. 19, s. 1 - 1 2 , zde s. 12.
224
Objevujeme vyšším žití a přímo po obrození."2 Zároveň docházelo i k zásadnímu posunu chápání možností a poslání moderní vědy jako takové, především však biologie: „Co bude moci tato nová biologie dáti jednou člověku filosofickyP Její kausální hledisko jistě předně sblíží člověka ducha s hmotou a poznáním souvislosti organického substrátu s kvalitami intelektuálního a citového života... Organika bude znamenati však i možnost pro přetváření organických kvalit. Budou se tyto možnosti vztahovati jednou i na člověka? Bude moci člověk přetvářet! svůj typ a tím i své potence, pokud tkvějí v jeho organismu? Tedy: bude státi snad eugenika... přece jednou před otázkou nového člověka?"1 V následující studii se pokusíme přiblížit podstatu argumentace a kontext debat, které se týkaly jednoho z nejradikálnějších eugenických požadavků meziválečného období, tzv. eugenické sterilizace. Při ní mělo být cíleně použito chirurgických zásahů omezujících reprodukční schopnost vybraných jedinců či skupiny obyvatelstva na základě domnělé
zapomenuté
sociálně-genetické stratifikace. Přiblížení těchto debat se jeví jako důležité nejen s ohledem na reflexi osob s postižením v českých zemích přinejmenším v první polovině 20. století, nýbrž i kvůli často konfuzní argumentaci pokud jde o sterilizační zákroky prováděné v Československu v 70. a 80. letech 20. století.4 V neposlední řadě jsou tyto debaty součástí historického kontextu, v němž byla formulována moderní státní sociální politika určovaná v českých podmínkách do značné míry oběma totalitními ideologiemi 20. století.5
1. Český eugenický program a „umělá neplodnost": 1900-1933 Když byla v druhém roce první světové války dne 2. května 1915 na Staroměstské radnici v Praze za předsednictví filozofa a pedagoga prof. Františka Čády (1855-1918) slavnostně založena Česká eugenická společnost (dále jen ČES), jednalo se především ú pokus soustředit
K déjinám eugeniky ve 20. století srov. B A A D E R , G., H O F E R , V., M A Y E R T. Eugenik in Osterreich. Biopolitische Strukturen von 1900 bis 1945. W i e n : Czernin Verlag, 2007; T U R D A , M., W E I N D L I N G , PJ. „Blood and Homeland": Eugénia and Racial Nationalism in Central and Southeast Európe, 1900-1940. Budapest: C E U Press, 2006; B L A C K , E. War against the Weak. Eugenics and Americas Campaign to Create a Master Race. New York, London : Four Walls Eight Windows, 2003; G A W I N , M . Rasa i nowoczesnošč: história polskiego ruchu eugenicznego. Warszawa : Neriton PAN, 2002; PAUL, D.B. Controlling Human Heredity. 1865 to the Present. New Y o r k : Humanit)' Books, 1995; táž, The Politics of Heredity. Essays on Eugenics, Biomedicine, and tlie Nature-Nurture Debate. New Y o r k : State University o f New York Press, 1998; W E I N G A R T , P., K R O L L , ) . , B A Y E R T Z , K. Rasse, Blut und Gene. Geschichte der Eugenik und Rassenhygiene in Deutschland. Frankíúrt/Main: Suhrkamp, 1992; K E V L E S , D.J. In the Name of Eugenics. Genetics and the Uses of Human Heredity. New Y o r k : Knopf, 1985. 'Foustka, c. d., s. 2. 4 K Ŕ 1 Ž E N E C K Ý , ) . Budeme moci měnit člověka? Přítomnost. 1 9 2 4 , 1 (21), s. 3 2 4 - 3 2 5 , zde s. 325. 5 Srov. „Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci sterilizaci prováděných v rozporu s právem a návrhy opatřeni k nápravě", 2 3 . 12. 2005, s. 7 2 2 - 7 2 3 , dostupné na http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/stanoviskaochrance/zasadni-stanoviska/stanoviska-2005-2007/stanovisko-ve-veci-provadeni-sterilizaci-23122005/[l 1-042012]. !
225
celou řadu aktivit ve zdravotní, sociální a pedagogické sféře a zároveň vytvořit platformu, na níž by bylo možné formulovat nové požadavky.7 Ty kladly důraz zejména na větší vliv představitelů akademických kruhů obeznámených s nejnovějšími poznatky z oblasti výzkumu dědičnosti.8 Maxima českého eugenického programu vyjádřil roku 1923 již citovaný sociolog prof. Břetislav Foustka (1862 až 1947) následovně: „je potřeba, aby se lidé dobře zrodili... a aby se zrodili do dobrých poměrů".9 Neboli řečeno mrazivě technokratickými slovy téhož autora, do značné míry předjímajícími vývoj v druhé polovině 20. století: „Jde jen o to, odstranit, ,vymazať z plazmatu pokolení lidského ony ,zápisy' nepříznivých vlivů minulosti a nahradit je novými, cennými. " I0 První část této vize předpokládala, že eugenika bude chápána - paralelně k experimentální nauce o dědičnosti (genetice) - jako samostatný aplikovaný vědní obor. Dru-
há část pak zasahovala do poměrů hospodářských a sociálních a kladla mj. nemalý důraz rovněž na pedagogiku: „Dědičnost má svůj význam i pro otázky národohospodářské a sociální. Tu se již dokonce stává základním kamenem pro novou užitnou vědu: eugeniku, snažící se na základě rodokmenových statistik poznávati dobré i neblahé vlastnosti rodů a jejich sociálního okolí, aby se tak cestou profylaktickou mohlo dospěti ku promyšlenému zušlechtění tělesných i duševních vlastností lidí a vyloučení všech neblahých vlivů, jak vrozených, tak i okolím daných."11 „Účastenství na tvoření člověka" bylo společným jmenovatelem rovněž českých příznivců eugeniky. Základní východisko přitom představovaly výběrové (selektivní) zásahy a opatření, díky čemuž např. jeden z jejích hlavních představitelů, lékař a biolog prof. Vladislav Růžička (1870-1934), rozděloval veškeré eugenické snahy na selektivní
"Srov. B R O B E R G , G., T Y D É N , M., R O L L - H A N S E N , N. Eugénia and the Welfare State. Sterilization Policy in Denrnark, Sweden, and Finland. East Lansing, M I : Michigan University Press, 1996. ' Z a l o ž e n í Č E S předcházelo 1 2 . 7 . 1 9 1 3 zřízení soukromé eugenické centrály v pražském „Ernestinu" z iniciativy K. Herforta a A. Brožka, k n í i byla 1 0 . 5 . 1 9 1 6 přičleněna i tzv. pedologická ústředna. Č E S fungovala až do června 1941, kdy byla její činnost zastavena p o zákroku pražského gestapa. Po roce 1945 byla znovuobnovena a de facto zanikla roku 1951. O d roku 1922 existoval při Ústavu pro všeobecnou biologii U K pod vedením prof. Vladislava Růžičky rovněž Ústav pro národní eugeniku, který byl mj. finančně podporován i Ministerstvem veřejného zdravotnictví. V letech 1 9 1 5 - 2 4 byla ústředním tiskovým orgánem Č E S Revue Neuropsychopathologie, lékařství sociální, dědičnost a eugenika, therapie (dále jen Revue), v níž byla otázkám souvisejícím s dědičností a eugenikou věnována samostatná sekce. "Srov. Š I M Ů N E K , M . „Eugenics", „Sociál Genetifcs" and „Racial Hygiene": Plans for the Scientific Regulation o f Human Heredity in the Czech Lands, 1 9 0 0 - 1 9 2 5 , in T U R D A - W E I N D L I N G , c. d., s. 1 6 8 - 1 9 1 ; t ý l Soziopolitische Bestrebungen der Tschechischen Eugenischen Gesellschaft in den Jahren 1 9 1 5 - 1 9 2 4 , in A N D É L , M „ R Ú Z I C K A , T. et al. (eds.), Modeme Biologie: Móglichkeiten und Risiken, Hojfnung und Bedrohung ( = Vita Nostra Revue, vol. 12, suppl. 1), Praha: 3. LF U K 2003, s. 5 5 - 6 5 ; JANKO, J. Diskuse k eugenickému hnutí v Československu, in Dějiny véd a techniky (dále jen D V T ) 3 0 (4) 1997, s. 2 3 7 - 2 4 9 . * Foustka, c.d., s. 5. 1 0 Tamtéž,s. 9 - 1 0 . " B R O Ž E K , A. Nauka o dědičnosti, in PRÁT, S. (red.), Rostlinopis, sv. 5, Praha 1930, s. 1 8 5 - 1 8 6 . Dále srov. např. KÍU2 E N E C K Ý , J. Eugenika, in Masarykův slovník naučný (díl II.), Praha: Čs. kompas 1926, s. 634.
226
Objevujeme a adaptivní, a sice coby doplněk ke galtonovskému dělení eugeniky na tzv. negativní a pozitivní.12 O tom, že si byli eugenici dostatečně vědomi, že se princip výběru, resp. sexuálního výběru či také „plodnostní selekce",13 úzce dotýká klíčových etických otázek, svědčí např. Růžičkova téměř prorocká replika z roku 1919, v níž kritizoval německý koncept tzv. rasové hygieny:14 „Princip výběru rozhodně demokratický není, vždyť snaží se udržeti a rozmnožiti jen nejlepší (podtrženo v originále - pozn. aut.) ze všech, čímž uskutečňuje myšlénku aristokratickou... Nelze popříti jisté mohutnosti těmto ideám..., v nichž mizí všechny dosavadní pojmy o dobrém a zlém a na jejichž základě výběrem (podtrženo v originále - pozn. aut.) vzniklý německý nadčlověk buduje si nový svět s novou nelítostnou morálkou."'5 V této souvislosti je nicméně zajímavé, že ve stejné době nechyběly v českém prostředí snahy pojímat eugeniku coby východisko „nové urozenosti" 16 úzce - a nutno říci značně sporné - spojenou s ideály humanitní-
zapomenuté
mi: „Její veliký smysl historický je ten, že jí (eugenikou - pozn. aut.) má být dovršen obsah ideálu humanitního a že se jí má zavrcholit pochod, jímž člověčenstvo spěje k uskutečnění lidství."" Pokud jde o „docílení umělé neplodnosti", to bylo zmiňováno již v raných českých eugenických pracích.18 Nicméně hlavní důraz byl od počátku kladen především na změnu zákonné úpravy pro uzavírání sňatků (sňatkovou revizi) a umísťování do ústavů (azylaci); sterilizace (či kastrace) byla považována za zdaleka nejradikálnéjší opatření. V této souvislosti je užitečné připomenout debaty týkající se v letech 1918-1920 právě tzv. sňatkové revize, které v mnohém anticipovaly i argumentaci týkající se později eugenických sterilizací. Ta byla lékařskými kruhy opakovaně požadována v podstatě již od počátku 20. století." Po roce 1915 se stala, jak již bylo naznačeno, ústředním bodem českého eugenického programu.20 Podle návrhu doplňků nového zákona č. 320 ze dne 22. května 1919, oficiálně nazva-
1 ! R Ů Ž I Č K A , V. K biologické definici národa a národní eugeniky, in Revue 15 ( 1 - 2 - 3 ) 1918, s. 3 2 - 3 5 ( 3 3 ] ; týž, Biologické základy eugeniky. Praha: F. Borový, 1923, s. 723. 13 Růžička (1923), c. d . , s . 6 6 5 . 14 Česká eugenika se již od první svétové války jasné distancovala o d německého rasové hygienického hnutí. Vedle označení eugenika, resp. národní eugenika se používalo rovněž označení tzv. sociální genetika, dědičná hygiena či sociální biologie. Srov. Růžička (1923), c. d., s. 593. 15 Genetické oddělení/Mendelianum Moravského zemského muzea B r n o (dále j e n G O M Z M ) , f. R Ů Ž I Č K A , V. „O národní eugenice" - přednáška 1 1 . 5 . 1 9 1 9 v Budyni n/O., 1919, rukopis. " F o u s t k a , c . d.,s. 6. " T a m t é ž , s. 12. " B R O Ž E K , A. Eugenika, nauka o zušlechtění a ozdravění lidu, založená na pravidlech dědičnosti. Pražská lidová revue 1 9 1 2 , 8 (6), s. 2; Růžička (1923), c. d„ s. 6 3 8 - 6 3 9 . " H A Š K O V E C , L. Snahy veřejného zdravotnictví v otázce smlouvy manželské. P r a h a : Otto, 1902; týž, Profylaxe slabomyslnosti. První český sjezd pro péči o slabomyslné 1909; týž, Snahy eugenické. Revue. 1 9 1 2 , 7 ( 3 - 4 ) , s. 9 0 - 9 9 . " S r o v . M e m o r a n d u m Č E S z 27. 9. 1917 předložené rakouskému ministru veřejného zdravotnictví prof. J. Horbaczewskému. Revue 1 9 1 7 , 1 3 ( 1 1 - 1 2 ) , s. 4 3 4 - 4 3 7 .
227
ného „o obřadnostech smlouvy manželské", bylo podstatnou změnou zavedení povinných lékařských prohlídek před sňatkem, respektive možnosti zákazu sňatku na základě eugenické indikace.21 Za předpoklad pro restriktivní „hygienu manželství" bylo považováno zavedení tzv. zdravotních matrik, další vzdělávání lékařů v nauce o lidské dědičnosti a konečně zřízení nového tzv. Ústavu pro národní eugeniku,22 který měl být nadán úřední mocí a zároveň měl představovat konečnou instanci při rozhodování ve sporných případech.23 Takto doplněný návrh však nebyl schválen Státní zdravotní radou, a to i přes vehementní protesty celé řady exponentů eugeniky (Haškovec, Růžička aj.).24 Ve stejné době nepředstavovalo „umělé zneplodnéní" zásadní téma, jak lze doložit na příkladu rozsáhlé ankety, kterou ČES zorganizovala na přelomu let 1918 a 1919." O několik let později publikoval pod příznačným názvem „K otázce umě21KŔ1ŽENECKÝ,
lého zneplodňování méněcenných" 26 svůj příspěvek přednesený na Mezinárodním kongresu pro sexuální výzkum v Berlíně (1926) v podobě podrobné, shrnující studie profesor emigrantské Ukrajinské svobodné univerzity v Praze, někdejší ukrajinský ministr zdravotnictví a člen ČES, prof. Boris Maťušenko (nar. 1883).27 Zneplodňovací zákroky, zpravidla prováděné sterilizací (ale i kastrací), byly obdobné jako v předešlém období označeny za toliko jeden z prostředků „praktické" eugeniky.28 Za nejvíce problematickou otázku Maťušenko považoval výběr osob, kterých se měly sterilizační zákroky týkat, a zároveň kladl důraz na dobrovolnost těchto zákroků.29 Za hlavní inspiraci označil praxi v USA a předložil chronologický a obsahový přehled platných sterilizačních zákonů jednotlivých států severoamerické unie.30 V roce 1931 zahrnul sterilizační zákroky mezi čtyři základní opatření negativní eugeniky rovněž biolog, lékař
J. Návrh na zavedení povinné lékařské prohlídky před sňatkem a sňatkových zákazů. Revue. 1916, 14 ( 8 - 9 - 1 0 ) , s. 3 7 1 - 3 7 2 ; H A Š K O V E C , L O návrhu zákona k obřadnostem smlouvy manželské. Revue. 1920, 17 ( 1 - 2 - 3 ) , s. 2 8 - 3 5 . " S r o v . C U W N O V Á , L. Ústav pro národní eugeniku. In JANKO, J., T Ě Š Í N S K Á , E. (ed.), Technokracie v českých zemích (1900-1950). Práce z déjin AV Č R , řada A, sv. 6 - Studie z déjin techniky, sv. 3. Praha : Archiv AV Č R , 1999, s. 1 5 1 - 1 5 7 . 25 R Ů Ž I Č K A , V. Diagnostika a eugenika. ČLČ. 1920, roč. 59, č. 2, s. 2 2 - 2 5 . 21 Srov. PELNAŔ, J. Omezování a zakazování sňatků z důvodů eugenických. ČLČ. 1919, roč. 58, č. 12, s. 9 2 5 - 9 2 7 . " S r o v . Revue, 1 9 1 9 , 1 5 ( 1 - 3 ) , s. 1 9 - 3 5 ; tamtéž ( 4 - 6 ) , s. 8 0 - 9 2 ; tamtéž ( 7 - 8 ) , s. 1 4 6 - 1 4 8 ; tamtéž ( 9 - 1 0 ) , s. 1 7 7 - 1 8 5 . 24 M A Ť U Š E N K O , B. K otázce umělého zneplodňování méněcenných. ČLČ. 1927, roč. 66, č. 4 1 - 4 8 , s. 1 7 9 5 - 1 8 0 1 , zdes. 1795. " S r o v . V E S E L Á , J. Sterilisace: problém populační, sociální a kriminální politiky. Knihovna politika, sv. 10. Praha : L Mazáč, 1938, s. 122. " T a m t é ž , s. 1800. " T a m t é ž , s. 1797. " T a m t é ž , s. 1 7 9 8 - 1 7 9 9 . Dobově srov. zejm. L A U G H L I N , H.H. Eugenical Sterilization in the United States. Chicago : Psychotic Laboratory o f the Municipal Court o f Chicago, 1922, a H O F F M A N N , G . v. Die Rassenhygiene in den Vereinigten Staaten von Nordamerika. M u n c h e n : ) . F. Lehmann, 1913.
228
Objevujeme a eugenik prof. Jan Bělehrádek (1896 až 1980). 3 ' Dalšími byly již zmiňované zákazy sňatků (tzv. sňatková revize), izolace (azylace) a zákaz imigrace ve vybraných případech.32 Proti sterilizacím se téhož roku z pozice křesťanské mravouky postavil profesor UK ThDr. Karel Kadlec (1886-1961), který v obšírné studii provedl po historickém přehledu eugenických snah základní rozdělení sterilizačních zákroků na soukromé a zákonné.33 Jednoznačně zastával názor, že v případě eugenické indikace jde o zmrzačení (mutilatio) člověka, když je mu odebrána „schopnost generační, nedá se napraviti vůbec nebo jen velmi těžko a má pro jednotlivce následky neblahé".1* Stejně tak rozhodně zamítal zavedení sterilizací coby státem nařízených, tzv. zabezpečovacích opatření a konečně poukázal na přehnaná očekávání stejně jako možnost jejich zneužití: „Jak je tu snad možno, že komise by rozhodovala ne podle práva a spravedlnosti, nýbrž že by se dala věsti ohledy rasovými, politickými a třídními, a tak by se mohlo sterilisace zneužiti proti nepohodlným lidem."35
zapomenuté
Na podzim 1932 se otázka sterilizací stala nepřímo aktuální v souvislosti s připravovanou změnou § 144 tr. ř. o přerušení těhotenství.36 Ministerstvo spravedlnosti si tehdy vyžádalo posudek od V. Růžičky ohledné relevantnosti eugenické indikace umělého přerušení těhotenství. Ačkoli sterilizace byly ze strany eugeniků uváděny jako „menší zlo" nežli přerušení těhotenství již roku 1923,37 nastal na počátku 30. let očividný příklon k jednoznačně deterministickému pojetí mendelovské genetiky. Růžička mj. konstatoval, že „kvalita vyvinutého je zcela ovládnuta dědičností. Všechno, co se vyvine, vyvine se na základě dědičné vlohy. ,<38 Dále rovněž došlo k posunu eugenické agendy do supraindividuální roviny předpokládající vzájemnou souvislost příslušníků jednotlivých generací, což Růžička shrnul v kategorické konstatování: „Eugenika však není individualistická, nemůže jí býti,"39 Pokud šlo o meritum věci, vyjádřil se v tom smyslu, že existují i jiná opatření a že eugenická indikace může mít při „kontrole porodů" pouze „fakultativní význam".'10 O rok později
B Ě L E H R Á D E K , J. Podklady a výhledy eugenických snah. Hygiena. 1931, roč. 4, č. 4, s. 9 7 - 1 1 2 , zde s. 108. "Tamtéž. 55 K A D L E C , K. Trest smrti a sterilisace zločinců a duševné chorých s hlediska katolické morálky. Praha, 1931 (separát otisk z Časopisu katolického duchovenstva), s. 3 9 - 4 0 . 31
"Tamta
" T a m t é ž , s. 5 8 , 5 9 , 6 6 . " S r o v . Veselá, c. d., s. 121. Na konci 30. let se počet nezákonně provedených potratů v Československu odhadoval na 350 000. Srov. V O J T A , M . Umělé přerušení těhotenství. Dvacáté století. Kniha o vědě, technice a kultuře. Praha : Orbis, 1959, s. 3 4 5 - 3 5 6 , zde s. 346. " Zprávy o d b o r n é a jiné, in: Revue 2 2 (2) 1923, s. 6 6 - 6 7 . " G O M Z M , Růžička, 1527/g2/III, úřední akta, strojopisný komentář osnovy zákona „o vyhnáni plodu a usmrceni dítěte u porodu" z roku 1932 (č. 26801/32), 2 8 . 1 1 . 1 9 3 2 . "Tamtéž. "Tamtéž.
229
pak vzájemnou souvislost s eugenickou sterilizací tentýž autor popsal následovně: oprávněnost eugenické indikace (přerušení těhotenství - pozn. aut.) jest hájiti hlavně s hlediska, že dokud nejsou uzákoněny hlavní požadavky eugenické (vč. sterilizací - pozn. aut.), dlužno chápati se každého prostředku.'M1
2. Čas „eugenické reformy" Na počátku 30. let představovaly eugenické požadavky nedílnou součást diskurzu o využitelnosti vědeckých poznatků na jedné a racionalizaci sociální politiky postavené před nové výzvy následkem velké hospodářské krize na druhé straně. Nejen ve Velké Británii z nich vyplývalo, jak konstatoval genetik a evoluční biolog, prof. John B. S. Haldane (1892-1964), zavedení „zcela nových legálních principů".*2 Míra donucení (koercitivity) přitom byla považována za zásadní. Zatímco tzv. dobrovolné sterilizace, tedy sterilizace provedené se souhlasem dané osoby, byly
obecně považovány za přípustné, sterilizace z donucení či také násilné sterilizace (forced sterilizations, Zwangssterilisationen) byly z mnoha důvodů značné kontroverzní a jejich podpora, jak výstižné poznamenal Haldane roku 1938, „jistým příznakem rozvržení mysli, který není následováníhodný".*3 Ačkoli během 30. let byly eugenické sterilizační zákony, které se ovšem obsahově značně odlišovaly, přijaty v celé řadě evropských zemí (Švédsko 1934, Norsko 1934, Finsko 1935 ad.'14), bezesporu největší ohlas zaznamenal německý tzv. zákon k zabránění početí dědičně postiženého potomstva [Gesetz zur Verhutung erbkranken Nachwuchses; dále jen GeVeNa], který byl přijat krátce po převzetí moci nacisty 14. července 1933 s platností od 1. ledna 1934.45 Jednalo se o vůbec nejradikálnéjší sterilizační zákon, který byl do té doby přijat.46 Nejenže jím bylo legalizováno zneplodnění zpravidla sterilizačním zákrokem,47 a to i za použití policejních donucovacích
R Ů Ž I Č K A , V. O eugenické a sociální indikaci umělého potratu. Praktický lékař. 1933, roč. 13, č. 18, s. 5 0 9 - 5 1 1 , zdes. 509. " H A L D A N E , J.B.S. Heredity and Politics. L o n d o n : George Allen & Unwin, 1938, s. 78. 4 J Tamtéž, s. 7 8 , 8 1 . 4 4 Srov. A D A M S , M.B. (ed.). The Wellborn Science. Eugenics in Germany, France, Brazil and Russia. New Y o r k : OUP, 1990. Dobově H E L L M E R W U L L E N , H. v. Eugenics in Other Lands. A Survey o f Recent Developments. lournal of Heredity. 1 9 3 7 , 2 8 (8), s. 2 6 9 - 2 7 5 . , s B E N Z E N H Ô F E R , U. Zur Genese des Gesetzes tur Verhutung erbkranken Nachwuchses. M i i n s t e r : K l e m m u n d Oelschláger, 2006; K R Ô N E R , H.-P. Von der Eugenik zur NS-Rassenhygiene: Zur politischen Schuld der Medizin im „Dritten Reich". K N I G G E - T E S C H E R. (ed.), Berater der braunen Macht. Wissenschaft und Wissenschaftler im NS-Staat. Frankfurt a m Main : Anabas, 1999, s. 1 1 1 - 1 3 2 ; W E I S S , S.F. The Race Hygiene Movement in Germany, 1 9 0 4 - 1 9 4 5 . In Adams, c. d., s. 8 - 6 9 , zde s. 4 0 - 5 0 . V dobovém českém překladu .Zákon k zabránění dědičně zatíženého potomstva'. Vistník Ministerstva veřejného zdravotnictví. 1933, roč. 15, č. 9, s. 1 6 7 - 1 6 8 . " B O C K , G . Zwangssterilisation im Nationalsozialismus. Studien zur Rassenpolitik und Frauenpolitik. O p l a d e n : M o n senstein und Vannerdat, 1986; B O C K , G. Sterilisationspolitik im Nationalsozialismus. Die Planung einer heilen Gesellschaft durch Prävention. In D Ô R N E R , K. (ed.), Fortschritte der Psychiatrie im Umgang mit Menschen. Wert und Verwertung im 20.1ahrhundert. R e h b u r g - L o c c u m : Psychiatrie, 1985, s. 8 8 - 1 0 4 . 41
230
Objevujeme opatření, nýbrž rozsah ohlašovací povinnosti zdaleka přesahoval okruh lékařů či zdravotnického personálu; zaváděl také zcela novou soustavu tzv. soudů dědičného zdraví (Erbgesundheitsgerichte). Dalším zjevným problémem bylo vymezení jednotlivých diagnostických skupin, mezi něž nakonec byla autory zákona (A. Giitt, E Ruttke, E. Rúdin) zařazena tzv. slabomyslnost (Schwachsinn), schizofrenie, manicko-depresivní stavy, epilepsie, Huntingtonova choroba (chorea), 48 tzv. dědičná slepota a hluchota, těžké tělesné deformace a těžký alkoholismus.49 Opatření zavedená GeVeNa lze zpětně chápat jako součást řetězce nacistických cílených antinatalitních zásahů, kterými měly být eliminovány jisté skupiny obyvatelstva. Do září 1939 se tak na jednom pólu nacházelo vyloučení z příjmu finanční podpory a na druhém právě legalizované násilné sterilizace. Hledisko zdravotní se v podmínkách nacistického státu prolínalo s rasovým („rasová příslušnost") a ekonomickým (využitelnost, zaměstnatelnost). Navíc je potřeba vzít v úvahu i restriktivní opatření dalších nově přijatých zákonných norem, které s GeVeNa úzce souvisely. Jednalo se zejména o tzv. zákon proti nebezpečným zločincům-re-
zapomenuté
cidivistům a o opatřeních nápravy a zlepšení [Gesetz gegen gefáhrliche Gewohnheitsverbrecher und uber Mafiregeln der Sicherung und Besserung] z 24. listopadu 1933 a tzv. zákon na ochranu dědičného zdraví německého lidu [Gesetz zum Schutze der Erbgesundheit des deutschen Volkes] z 18. října 1935, zavádějící povinné prohlídky před sňatkem a zamezující ve vybraných případech uzavření sňatku. Kromě toho byl GeVeNa před vypuknutím druhé světové války několikrát doplněn, a to zpravidla v neprospěch cílové skupiny. Tak např. roku 1935 bylo umožněno při provádění sterilizace rovněž přerušit těhotenství z eugenické indikace, a to před dovršením šestého měsíce těhotenství. Podle velmi hrubých odhadů bylo mezi lety 1934 a 1945 na území Německa, respektive na jím okupovaném území, sterilizováno na 400 000 osob.S0 Zavedení GeVeNa v samotném Německu bylo mezi lety 1933 a 1939 rovněž doprovázeno ofenzivní propagandistickou kampaní. Němečtí zástupci byli do značné míry úspěšní především v rámci střechové eugenické organizace, Mezinárodní federace eugenických organizací (International Federation of Eugénie Organizations - IFEO), a Mezi-
Poprvé byly sterilizační zákroky operačné provedeny v druhé polovině 19. století (A. J. Oschner, A. Zuccarelli, R. R. Rentoul). Jejich nárůst lze zaznamenat od 90. let 19. století. Ve 30. letech 20. století se i nadále jednalo zejm. u žen o značné problematický zákrok s m n o h a možnými komplikacemi. Srov. R E N T O U L , R.R. Proposed Slerilization of Certain Mental and Physical Degenerates. An Appeal to Asylům Managers and to Others. L o n d o n : W. Scott, 1903. " U Huntingtonovy choroby, způsobené autosomální dominantní mutaci genu (Huntingtin), byl v době zavedení GeVeNa jako u jediné prokázán jednoznačný vliv dědičných predispozic. " Weingart et al., c. d., s. 4 6 4 - 4 8 0 ; srov. W E I N D L I N G , P. Health, Race, and Germán Politics between National Unification and Nazism, 1870-1945. Cambridge, New Y o r k : CUP, 1989, s. 5 2 2 - 5 3 4 . " Bock (1986), c. d., s. 2 3 0 - 2 4 6 . V Německu byly úřední statistiky počtu sterilizovaných podle ustanovení GeVeNa uváděny pouze několik prvních let po vstoupeni zákona v platnost.
47
231
národní unii pro vědecký výzkum populačních problémů (International Union for the Scientific Investigation of Population Problems - IUSIPP), jak dokládají např. mezinárodní kongresy ve švýcarském Curychu (1934) a německém Berlíně (1935). 51 Zpravidla pozitivní ohlas zaznamenal GeVeNa i u amerických eugeniků."
3. Československo: 1933-1938 V Československu bylo zavedení GeVeNa, obdobně jako v ostatních středoevropských zemích, 53 reflektováno především lékařskými a právními odborníky.5,1 Ještě na podzim roku 1932 přitom bylo úředními místy konstatováno, že „... není známo, že by o otázce sterilisace bylo uvažováno v Národním shromáždění republiky Československé nebo že by o ní bylo zavedeno úřední šetření".55 Několik měsíců po vydání GeVeNa se ale již v od51KUHL,
borném lékařském tisku objevovaly názory, že by „bylo... účelno věnovati těmto problémům větší pozornost.56 Jako jeden z prvních obecně referoval o eugenických sterilizačních opatřeních na 23. schůzi Spolku českých mediků dne 11. prosince 1933 v Praze tehdejší asistent Ústavu pro národní eugeniku, RNDr. et MUDr. Bohumil Sekla ( 1 9 0 1 - 1 9 8 7 ) . " Již tehdy se za zavedení eugenických sterilizací v debatě postavili psychiatr doc. MUDr. Otakar Janota (1898-1969) a patolog prof. MUDr. Kristián Hynek (1879-1960). 5 8 Svůj podrobnější rozbor B. Sekla publikoval hned následujícího roku po vstoupení GeVeNa v platnost.59 Vycházel z toho, že „již dnes jsme přesvědčeni, že jak vlastnosti normální, tak zejména určité vady a méněcennosti mají původ v dědičných vlohách, které jejich nositelé odevzdávají dále do populace... A víme dále, že dědičné vlohy nedovedeme nijak zevním působením změniti, jistě ne k lepšímu."60 Za hlavní problém
S. Die Internationale der Rassisten. Aufstieg und Niedergang der internationalen Bewegungfiir Eugenik und Rassenhygiene. Frankfurt am Main, New Y o r k : Campus, 1997, s. 1 2 6 - 1 2 9 . "Black, c.d.,s. 299-318. 55 Srov. Springer, c. d., s. 5 5 , 5 6 . M H E R F O R T K . Sterilisace dědičné zatížených a nenapravitelných opilců. Úchylná mládež. 1933, roč. 9, č. 1 - 3 , s. 102. 55 Národní archiv (dále jen NA) Praha, f. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělovýchovy (dále jen M V Z d ) , k. 482, připiš M V Z d Ministerstvu zahraničních věcí (dále jen M Z V ) ve věci sterilizačních opatření, 8 . 9 . 1 9 3 2 . 56 BŘESKÝ, E. Sterilisační zákon v Německu. PrakÚcký lékař. 1933, roč. 13, č. 22, s. 619. Srov. G R U S C H K A , T. D i e Sterilisierung Erbkranker. Jugendfursorge. 1 9 3 3 , 1 7 , s. 502. " 2 3 . schůze Spolku českých lékařů 11. prosince 1933 (přednáška B. Sekly: Eugenické sterilisační zákony). ČLČ. 1933, roč. 72, č. 51, s. 1780. Srov. Veselá, c. d., s. 122. K úloze B. Sekly ve vývoji české lékařské genetiky srov. G O E T Z , P. Historie lékařské genetiky v České republice. Č L Č 2006, roč. 145, č. 2, s. 8 8 - 9 2 . Dále srov. Soubor prací k šedesátým narozeninám prof. RNDr. M U D r . Bohumila Sekly. ČLČ. 1961, roč.100, č. 20, s. 6 0 2 - 6 0 3 . "Tamtéž. " S E K L A , B. Eugenické sterilisační zákony (1). Praktický lékař. 1934, roč. 14, č. 1, s. 5 - 9 , a pokračování II: Praktický lékař. 1934, roč. 14, č. 2, s. 4 6 - 4 9 . Srov. rovněž SEKLA, B. Otázka eugenické sterilisace v Anglii. Praktický lékař. 1934, roč. 14, č. 8, s. 261, a týž: Potřeba eugenické populační politiky. P r a h a : Čin, 1934. 60 Sekla, Eugenické sterilisační zákony I, c. d., s. 6.
232
Objevujeme a zároveň odůvodnění přijetí sterilizačních opatření považoval působení tří navzájem propojených faktorů: depopulaci, diferenční plodnost (tzn. rozdílnou plodnost jednotlivých sociálních skupin) a nepůsobení přirozeného výběru, resp. nedostatečné kontraselekce.61 Dále podle něj nebylo sporu o to, že sterilizace představuje „velmi hluboký zásah do práv jednotlivce a jeho lidského osudu",62 nicméně předpokládal do budoucna proměnu role státu, tzn. stále větší ingerenci státu do individuální sféry.63 Eugenické ratio je zcela patrné ze syrového konstatování, že „společnost jako celek má arci povinnost brát tyto jedince (defektní - pozn. aut.) v úvahu a starat se o ně. Nemůžeme se jich nijak zbavit v přítomnosti. Ale jiná je otázka, zda je možno bránit do budoucna jejich přibývání."6'' Za nejschůdnější cestu tedy považoval „snížení plodnosti jejich (defektních dědičných vloh - pozn. aut.) nositelů" a jako hlavní vzor uváděl USA.65 Z pohledu autora coby genetika bylo kýženým cílem těchto opatření „uchování hygieny genů" a jejich „regulace v populaci", tzn. jakási státem garantovaná
zapomenuté
„péče" o genofond obyvatelstva.66 Pokud šlo o německý GeVeNa, vyzdvihoval především jeho „dokonalou" formální stránku a opakovaně vyjádřil své přesvědčení, že je nutno striktně oddělovat eugeniku od rasových teorií, proti nimž se jednoznačně a opakovaně stavěl.67 Téhož roku se debaty o eugenických sterilizacích zároveň posunuly do poněkud jiné roviny. Na pozadí novinových polemik, které vyvolal Bělehrádkův článek „Talenty a demokracie",68 se do středu pozornosti dostaly zcela klíčové otázky využití poznatků moderní genetiky a jejího demokratického či antidemokratického charakteru, resp. možného politického zneužití. Vedle filozofa doc. Josefa Fischera (1891-1945), 6 9 který se právě v této době systematicky zabýval studiem vztahu demokracie a totalitních režimů, do ní přispěl především biolog a filozof védy, prof. Emanuel Rádi (1873-1942), 7 0 a opět i jeho bývalý žák B. Sekla. Rádlův komentář přitom lze považovat za zajímavý doklad toho, nakolik byla eugenika a její požadavky ve své době kriticky reflektována.71 Eugeniku jednoznačně
" Tamtéž a Sekla, Eugenické sterilisační zákony II, s. 48. " Sekla, Eugenické sterilisační zákony I, s. 5. " T a m t é ž , s. 6 - 7 . " T a m t é ž , s. 6 " T a m t é ž , s. 6 - 8 . " S e k l a , Eugenické sterilisační zákony II, s. 47. "Tamtéž. " S r o v . S E K L A , B. Odborníci v demokracii. Útok. 1934, roč. 4, č. 3, s. 3 9 - 4 3 ; týž: Biologická méněcennost lumpenproletariátu. Útok. 1934, roč. 4, č. 5, s. 7 5 - 7 6 . M F I S C H E R , J. Talenty v demokracii. Útok. 1934, roč. 4, č, 4, s. 38. " R Á D L , E. Několik poznámek k eugenice. Naše doba. 1 9 3 5 , 4 2 , s. 1 4 9 - 1 5 2 . Srov. rovněž R Á D L , E. Vztah biologie k civilizaci. Naše doba. 1935, roč. 4 2 , s. 5 2 9 - 5 3 7 , zde zejm. pasáže Liberalismus a theorie dědičnosti, s. 5 3 2 - 5 3 3 , a Politický antiliberalismus a biologie, s. 5 3 4 - 5 3 5 . 7 1 Z pohledu sociálního lékařství a preventivní medicíny srov. G R U S C H K A , T. C o nám chybí v péči o dětské zdraví. Sociálně zdravotní revue. 1934, roč. 11, č. 2, s. 1 9 9 - 2 0 3 , zde s. 199.
233
považoval za „moderní vědu" a „regulaci lidstva podle výsledku dědičnosti" za správny program a nesmíme se urážet, jestliže vede k tomu, že společnost ze zájmů sociálně zdravotních bude zasahovat víc a více do oblasti zájmů jednotlivcových."72 Zásadně a vytrvale nicméně poukazoval na „fatalistické zneužívání" výsledků genetických výzkumů.73 Pokud jde o Seklovu reakci, ten především kvitoval Rádlovo uznání vědeckého statusu eugeniky, zopakoval její hlavní poslání, tzn. zastavení „masového procesu kontraselekce vyplývajícího z postupující racionalizace lidského rozmnožování",74 a jako hlavní cíl „pokrokově" orientovaných zastánců eugeniky současně určil zabránění jejího zneužití prolnutím „odpadkovým produktem z okrajů objektivní vědy",75 čímž měl na mysli rasové teorie.76 Opakovaně pak zdůraznil, že mezi eugenikou a „rasovým programem" v Německu nevidí „žádné vnitřní souvislosti".77 Kritické a nutno říci rovněž značné skeptičtější komentáře byly současné publikovány v tisku. Tak např. v rozboru dopadů GeVeNa v Německu uveřej-
něném Peroutkovou Přítomností 78 se poukazovalo především na podezřelý kvantitativní nárůst79 případů prováděných sterilizací po zavedení GeVeNa. Ten vedl autora k názoru, že se v podmínkách daného politického režimu jedná o opatření, která mají legalizovat „předsudky nacíonálně socialistické doktríny".80 Zdůrazněna byla rovněž nebezpečná návaznost na nemocenské, zaměstnanecké a invalidní pojištění: „Podobná sociální opatření, jako je sterilisační, není možno hodnotíti samo o sobě. Je třeba všímati si ho v souvislosti se vším ostatním, co se v tomto státě děje."*1 Další skupinu námitek představovaly negativní lékařské zkušenosti získané při operacích. 82 Další stanoviska pro zavedení eugenických sterilizací zaznívala i v regionech.83 Na podzim téhož roku, 24. října 1935, se otázka eugenických sterilizací stala rovněž předmětem rozkladu na zvláštní schůzi Československé společnosti pro právo trestní v Praze. Řešily se, obdobně jako např. v Rakousku, kde se v případě provedení sterilizací z jiných než léčebných důvodů jednalo o těžké tě-
" Rádi (1935a), c.d., s. 151, bod č. 7. " T a m t é ž , s. 151, bod č. 3. 7< SEKLA, B. Eugenika reakční či pokroková? Naše doba. 1935, roč. 42, s. 2 9 2 - 2 9 6 , zde s. 295. 75 Tamtéž, s. 293. 7 6 Tamtéž, s. 2 9 2 , 2 9 6 . 77 Tamtéž, s. 293. 7 1 P1LC, B. Německo sterilisuje. Přítomnost. 1935, roč. 12, č. 37, s. 5 8 7 - 5 9 0 . " T a m t é ž , s. 587. " T a m t é ž , s. 588. " Tamtéž, s. 5 8 8 , 5 8 9 . " T a m t é ž , s. 5 8 9 - 5 9 0 . Srov. Nejvhodnější metoda sterilisace ženy. Praktický lékař. 1935, roč. 15, č. 3, s. 7 2 - 7 3 . " Srov. např. REINL, F. Sterilisace ze stanoviska eugeniky. Přednáška přednesená na zasedání Vědeckého lékařského spolku pro severovýchodní zemi Moravskoslezskou v Olomouci dne 8 . 2 . 1 9 3 5 . ČLČ. 1935, roč. 74, č. 9, s. 2 5 6 - 2 5 7 M Srov. Springer, c. d., s. 52.
234
Objevujeme lesné ublížení na zdraví,84 právní aspekty. Zasedání se vedle odborníků na trestní právo (A. Miřička, E. Lány ad.) zúčastnil za ČES i J. Bělehrádek.85 Toto zasedání mělo, až na kritické připomínky ke kastracím, vyznít ve prospěch zavedení eugenických sterilizací v Československu.86 Následující rok 1936 přinesl nejen další debaty v odborné veřejnosti87 a reflexe situace v Německu,88 ale především zásadní posun směrem k vypracování čs. sterilizačního zákona. Dne 5. května 1936 uspořádala ČES v Praze za předsednictví svého dlouholetého člena a národohospodáře, prof. Josefa Drachovského (1876-1961), zvláštní schůzi, která byla věnována pouze jednomu tématu - zavedení eugenických sterilizací v Československu.89 Předcházela jí anketa, které se účastnila celá řada lékařů, právníků a národohospodářů působících jak na univerzitních fakultách,
zapomenuté
tak na ministerstvech.90 Sterilizace v případě určitých indikací byla shledána jako „účelná" a její zavedení „žádoucí".9' Následné bylo jednomyslně doporučeno její uzákonění, resp. zřízení zvláštní komise (při ČES) „odborníků, kteří by kriticky prozkoumali dnes platné eugenické zákonodárství v různých zemích a se zřetelem k našim poměrům připravili návrh zákona, který bude předložen příslušným ministerstvům a politickým kruhům".92 Členy tříčlenného výboru byli dva lékaři-eugenici, totiž MUDr. Vladimír Bergauer (1898-1942) 93 a B. Sekla, a jeden právník, JUDr. Jarmila Veselá (1899-1972). Jako motto pro jejich činnost by mohl zajisté velmi dobře posloužit citát J. Veselé z roku 1938: „Ochrana defektních nesmí jiti tak daleko, aby se dovolilo rozmnožování defektních. Pravděpodobně nejkonciznéjší kritiku eugenicky motivovaných sterili-
•5 Veselá, c. d„ s. 124.
"Tamta.
Členská přednášková schůze župy čs. lékařů v Ostravě (Sekla B „ Může sterilisace regulovali moderní populační vývoj?), in: Praktický lékař 15 (6) 1936, s. 142 a srov. Veselá, c. d., s. 1 2 4 , 1 2 6 . Dále srov. Sekla B„ Ubývání duševního nadání v populaci následkem m o d e r n í h o populačního vývoje, in: Sborník MAP 10 (55) 1936, s. 1 - 2 4 . " Zkušenosti se sterilisací žen, in: Praktický lékař 16 (6) 1936, s. 133; Zkušenosti s eugenickou sterilisací, in: Praktický lékař 16 ( 1 5 ) 1936, s. 3 4 6 - 3 4 7 ; Základové principy operativní metodiky zákonné sterilisací dědičně nemocných žen, in: Praktický lékař 15 ( 1 6 ) 1936, s. 3 7 1 - 3 7 2 . " S r o v . S E K L A , B. Diskuse o eugenické sterilisací, in Národní osvobození 1 0 . 5 . 1 9 3 6 . Přítomni mj. byli prof. JUDr. Josef Drachovský, gen. M U D r . Ludvík Fisher, prof. M U D r . )an Bělehrádek, M U D r . Hynek Fůgner, doc. JUDr. Jarmila Veselá, doc. M U D r . Vladimír Bergauer. Doc. M U D r . Josef Hynie, doc. M U D r . Georg Herrmann, doc. M U D r . Bohumil Krajník, prof. M U D r . Armin von Tschermak-Seysenegg, prof. M U D r . Richard von Zeynek, prof. M U D r . Ernst Singer, doc. M U D r . Jiří Král či Vojta Beneš. " V e s e l á , c. d.,s. 1 2 4 - 1 2 5 . " S E K L A , B. Diskuse o eugenické sterilisací. Národní osvobození. 1 0 . 5 . 1 9 3 6 . " T a m t é ž . Srov. Hellmer Wullen, c. d., s. 274. 93 Srov. Š I M Ů N E K , M . Vladimír Bergauer a česká eugenika. S V O B O D N Ý , P., Č E R N Ý , K . (ed.). História, Medicína, Cultura. Sborník k dějinám medicíny. P r a h a : Karolinum, 2006, s. 2 0 5 - 2 4 3 . 94 Veselá, s. 3 5 95 K A D L E C , K. Racionalisace života. Snahy o řízení vzniku lidského života a i jeho konce z hlediska mravouky. Praha : b.v. 1936. 17
235
zací predložil roku 1936 opét K. Kadlec, jenž je v knize Racionalisace života95 zahrnul mezi celkem pět dobových racionalizačních snah úzce se dotýkajících základů lidského života; tato práce rovněž sloužila k výkladu II. části papežské encykliky Časti connubii z roku 1930. 96 Vedle argumentů, které prezentoval již roku 1931, se zde věnoval rovněž situaci v Německu po přijetí GeVeNa, respektive detailnějšímu rozboru papežské encykliky.97 Sterilizační zásahy tentokrát rozdělil na soukromé a určené zákonem. 98 Stejně jako dříve považoval sterilizace prováděné na základě eugenické indikace za neospravedlnitelný zásah do lidské přirozenosti / přirozených práv člověka, resp. jeho tělesné integrity, a zpochybnil možnost přínosu pro obecné dobro.99 Chápal je primárně za svého druhu trest (v analogii např. s trestem smrti), přičemž upozornil na základní rozdíl: „Za svůj chorobný stav nemohou býti činěni (postižení dědičnou chorobou pozn. aut.) odpovědní, a proto též nemohou býti trestáni".'00 Konečně opětovně poukázal na pochybnou účelnost a ekonomický přínos těchto opatření (nárůst
operačních zákroků) stejně jako hrozbu zneužití.101 Příprava návrhu zákona a průběh debat po zbytek roku 1936 a počátkem roku 1937 není na základě dochovaných archivních pramenů zcela zřejmý. Doložitelné je, že dne 5. března 1937 byly jménem ČES ve formě „Memoranda k otázce eugenické sterilisace" formulovány základní východiska a obrysy připravovaného zákona.102 V této souvislosti jistě není bez zajímavosti i koincidence s vydáním první české učebnice lékařské genetiky z pera B. Sekly, která vyšla právě roku 1937 pod názvem „Dědičnost v přírodě a ve společnosti" a v níž se autor opětovně vyjádřil pro zavedení eugenických sterilizací v Československu.103 Memorandum bylo předloženo Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (dále jen MVZd) 21. června 1937.104 V souladu s předchozími debatami byla deklarována genetická determinace určitých diagnóz, potřeba kolektivního hlediska, kdy byl „kolektivní zájem o kvalitu budoucích generací národních" propojen s kvantitativními úvahami u tzv. diferenční plodnosti.105 Za „nejúčin-
Vedle sterilizací považoval za další poradu před sňatkem a zákaz sňatku, omezení početí, vyhánění a usmrcení plodu (potrat) a eutanazii. Srov. Kadlec (1936), c. d., s. 5. 97 Tamtéž, s. 2 8 - 3 1 , 4 1 - 4 2 . " T a m t é ž , s. 3 3 - 5 1 . " T a m t é ž , s. 47; " " T a m t é ž , s. 43. 101 Tamtéž, s. 5 0 - 5 1 . 101 Archiv Akademie véd Praha, f. MAP/58, sgn. Pres 5, 433, II7a, „ M e m o r a n d u m k otázce eugenické sterilisace", 5.3.1937. " " SEKLA, B. Dédiinost v přírodě a ve společnosti. P r a h a : Nakl. Volné myšlenky, 1937, s. 2 9 5 - 3 0 9 . , w Veselá, c. d., s. 1 2 6 - 1 2 7 . 105 Archiv AV Praha, f. MAP/58, sgn. Pres 5,433,117a, „Memorandum k otázce eugenické sterilisace", 5 . 3 . 1 9 3 7 . ""Tamtéž. 96
236
Objevujeme nější prostředek" k dosažení tohoto cíle byla určena eugenická sterilizace, která „jest... jedinou bezpečnou překážkou dalšího rozmnožování", neboť jiné nebyly považovány za ireparabilní. 106 Jako chirurgické zákroky byly navrženy vasoligatura 107 a vasectomie 108 (u mužů) a salpingektomie' 09 (u žen); sterilizace rentgenovým zářením nebyla shledána vhodnou.' 10 Dále byla konstatována nutnost zákonné úpravy provádění sterilizačních zákroků z eugenické indikace; jako nejschůdnější se navrhovalo přijetí samostatného zákona. 111 Jelikož do této doby mohl být lékař, který provedl sterilizaci z jiných než léčebných důvodů, stíhán za trestný čin ublížení na těle, měl tuto skutečnost případný zákon o eugenické sterilizaci změnit, resp. upravit tehdejší § 152 tr. z.112 Návrh na sterilizaci měli podávat jednak sami postižení či jejich poručníci, jednak příslušné „úřední instituce, které přicházejí s osobami tohoto druhu do styku", tzn. opatrovnické, zdravotní a sociální. 113 Provedení sterilizačního zákroku mělo být vždy vázáno na svo-
zapomenuté
lení dané osoby či jejího zákonného zástupce, resp. na lékařský, geneticko-eugenický a úřední rozbor daného případu zvláštní komisí." 4 Nebyla tedy navrhována nucená sterilizace." 5 Bylo doporučeno, aby vzniklo několik komisí, které by byly centralizovány a přičleněny ke zdravotním oddělením jednotlivých Zemských úřadů.116 Proti rozhodnutí měla existovat možnost odvolání, přičemž konečnou odvolací instanci mělo představovat MVZd v Praze. V Memorandu byly určeny celkem čtyři diagnostické skupiny, kterých se měly eugenické sterilizace v případě zavedení týkat. Podle původního označení mezi ně patřily:" 7 • dědičná slabomyslnost; • těžké dědičné nervové a duševní choroby; • těžké dědičné smyslové defekty; • některé těžké dědičné tělesné defekty.118 Slabomyslnost119 (zejména ve smyslu primární oligofrenie) byla ze všech eugenických indikací uváděna na prvním místě (především kvůli diferenční plodnosti), dědičný faktor se předpokládal
Tzn. podvázání chámovodů. přerušení chámovodů a úplné odstranění jejich části. " " T z n . přetnutí a odstranění vejcovodu. 110 Archiv AV Praha, f. MAP/58, sgn. Pres 5 , 4 3 3 , II7a, „ M e m o r a n d u m k otázce eugenické sterilisace", 5 . 3 . 1 9 3 7 . '"Tamté! 111 Naopak provedení sterilizace z léčebných důvodů bylo v Československu podle soudobé judikatury Nejvyššího soudu beztrestné. ' " A r c h í v AV Praha, f. MAP/58, sgn. Pres 5 , 4 3 3 , II7a, „ M e m o r a n d u m k otázce eugenické sterilisace", 5 . 3 . 1 9 3 7 . '"Tamtéž. 115 Pro zavedení obligatorní sterilizace/sterilizace z donucení byla J. Veselá. Srov. Veselá, c. d., s. 125. '"Tamtéž. '"Tamtéž. '"Tamtéž.
107
IMTzn.
237
u 7 5 % prípadu, celkový výskyt v populaci se odhadoval v rozmezí 1 - 2 % s velmi pravděpodobnou možností nárůstu.120 Mezi tzv. téžkě dědičné nervové a duševní choroby byla razena především Huntingtonova choroba a epilepsie.12' Mezi tzv. těžké dědičné smyslové defekty byla řazena dědičná hluchota a slepota, přičemž výskyt obou onemocnění v populaci se odhadoval kolem 0,1 % s žádným nebezpečím přírůstku.122 Konečně mezi těžké dědičné tělesné defekty byl jednoznačně řazen pouze rozštěp patra, jinak je podle předkladatelů Memoranda na základě tehdejších poznatků nebylo možné posoudit z jednotného hlediska.123 Memorandum z let 1936-1937 představovalo, zdá se, vůbec nejpropracovanější návrh na zavedení eugenických
sterilizací v Československu. S nejvétší pravděpodobností nebylo dále rozpracováno, např. do paragrafovaného znění. Proč tomu tak bylo, zůstává otázkou. Podceňovat s velkou pravděpodobností nelze odmítavé stanovisko představitelů MVZd, kteří již v souvislosti s dopady GeVeNa na čs. státní příslušníky v Německu roku 1936 jasné konstatovali, že zavedení nucených eugenických sterilizací „... by byl zásah do osobní svobody ústavou zásadně zaručené".124 Ani publikování nejucelenější a pro zavedení eugenických sterilizací plédující práce J. Veselé roku 1938125 nic nezměnilo na tom, že k legalizaci, resp. zavedení eugenických sterilizací během meziválečné existence Československa nedošlo. Na oficiální úrovni byly naopak vypracovávány návrhy nové zákonné ochrany slabomyslných.126
' " S l a b o m y s l n o s t představovala vůbec nejproblematičtější kategorii. Zpravidla s e j í rozuměla vrozená forma choromyslnosti, přičemž pod ni byla zahrnuta i imbecilie a idiocie. Srov. Růžička (1924), c. d., s. 3 8 7 - 3 9 1 , 4 1 5 - 4 2 5 . Statistika slabomyslných ve sledované dobé de facto neexistovala. Srov. KŘIVÝ, M . Dnešní stav statistiky slabomyslných na Slovenska Revue v neurologii a psychiatrii. 1934, roč. 20, č. 8, s. 1 9 3 - 1 9 7 , a H O S C H E K , M. Základy sčítání osob vadných v Československu. Úchylná mládež. 1937, roč. 13, č. 5 - 6 , s. 1 0 4 - 1 0 8 . Právnicky spočíval problém v tom, že slabomyslnost nebyla počítána k duševním chorobám ve vlastním slova smyslu, nýbrž byla v občanském i trestním právu odlišována slabomyslnost od choromyslnosti; označení „slabomyslnost" či „slabomyslní"' tedy nemélo žádného normativního významu. Srov. TAUSSIG, L. Právní postavení choromyslných v osnově nového občanského zákoníku. Rozbor příslušných ustanovení. Neurologie a psychiatrie čs. 1938, roč. 24, č . 2 , s . 7 5 - 8 4 , zdes. 75. '"Tamtéž.
'"Tamta. 122
Tamtéž.
123 Tamta.
NA Praha, f. M V Z d , k. 482, materiál „Némecký zákon o zamezení dědičně zatíženého potomstva" - informace pro pana ministra, vypracoval Dr. Žofka, srpen 1936. 125 V E S E L Á , J. Sterilisace: problém populační, sociální a kriminální politiky. Knihovna politika, sv. 10. P r a h a : L. Mazáč 1938. Dobové recenze Veselé práce byly značné rozdílné. Srov. KEPERT, Doc. Dr. Jarmila Veselá: Sterilisace. Problém populační, sociální a kriminální politiky. Všehrd. 1938, roč. 20, č. 2, s. 7 3 - 7 4 ; b. a., Veselá: Sterilisace. Problém populační, sociální a kriminální politiky. Sborník věd právních a státních. 1938, roč. 38, č. 5 - 6 , s. 2 9 2 - 2 9 3 , či O K (šifra): O sterilisací jednou a provždy. Našinec. 1938, roč. 74, č. 273, s. 5. ' " N E Č A S , J. Úkoly péče o slabomyslné. Úchylná mládei 1937, roč. 13, č. 9 - 1 0 , s. 2 2 9 - 2 3 0 , a tamtéž Š O N K A , J. Zákoriná ochrana slabomyslných, s. 2 3 0 - 2 3 7 . Srov rovněž kritický postoj vůči sterilizacím u Š O N K A , J. Dědičné choroby a sterilisace. Úchylná mládei. 1938, roč. 14, č. 3 - 4 , s. 1 0 1 - 1 0 5 . 124
238
Objevujeme Jinou kapitolu ovšem představuje období německé okupace a druhé světové války v letech 1939-1945, neboť od 1. ledna 1940 do 5. května 1945 platil německý GeVeNa na území pohraničních oblastí připojených k Německu (tzv. říšské župy Sudety), resp. vztahoval se i na německé obyvatelstvo protektorátu.127
Shrnutí Úvahy o cíleném použití chirurgických zásahů omezujících reprodukční schopnost vybraných jedinců či skupin obyvatelstva na základě domnělé sociálně-genetické (eugenické) indikace lze zaznamenat již v rané české eugenické produkci. Zpravidla přitom byly myšleny sterilizační zákroky, které byly považovány za nejradikálnější prostředek tzv. negativní (zabraňující) eugeniky. Jednoznačně tak patřily na samý konec škály sociálních strategií, které nabízela eugeniky technokraticky projektovaná společnost 20. a 30. let 20. století (J. Janko) v sociálné-zdravotní, resp. preventivní oblasti. Za vzor pro mnohé eugeniky ve své době sloužilo především eugenicky motivované sterilizační zákonodárství platné v některých státech USA. Přijetí tzv. zákona o zabránění početí dědičně postiženého potomstva (GeVeNa) v Německu krátce po nástupu nacistů k moci roku 1933 stálo na počátku odborných debat pro a proti zavedení sterilizací na základě tzv. eugenické in-
zapomenuté
dikace rovněž v Československu, které trvaly až do roku 1938. Na jedné straně byla od začátku zjevná snaha oddělit eugeniku od nacistických rasových teorií, na druhé straně je lze považovat za pandán k obdobným záměrům, které probíhaly rovněž v dalších evropských demokraciích (např. skandinávských zemích či Velké Británii). Základní eugenické axiomy vycházející z genetické determinace celé řady mentálních a tělesných defektů a vedoucí k formulování kategorií „méněcennosti" u lidí s postižením přitom ' podnítily klíčové úvahy především o vztahu moderní vědy, politiky a sociálního systému, resp. zdravotní a populační politiky. V Československu měly tyto debaty expertní povahu, neboť se na nich podílely především akademické lékařské a právnické kruhy, přičemž iniciativní role připadala v první řadě teoreticky orientovaným lékařům-eugenikům (zpravidla organizovaným v Československé eugenické společnosti). Zdaleka menší rezonanci těchto debat lze zaznamenat mezi psychiatry. Kritika pak přicházela především z řad teologů. V tomto prostředí byl od roku 1936 připravován návrh samostatného československého zákona o eugenické sterilizaci, který znamenal maximum českých eugenických snah de facto celé první poloviny 20. století. V dochované verzi předpokládal vykonání steri-
127 Srov. Š I M Ů N E K , M „ S C H U L Z E , D. Die NS-„Euthanasie" im Reichsgau Sudetenland und Protektorát Bohmen und Mahren. (Studies in the History o f Sciences and Humanities, Vol. 22). P r a h a : Ú S D AV Č R 2008; BAIER, H. Eugenik (Unfruchtbarmachung und Totung Behinderter) im Sudetenland. Sudetenland. 1995, roč. 37 s. 3 6 0 - 3 7 5 .
lizačního zákroku na základě svolení dané osoby za komisionelního dohledu odborníků z řad lékařů-eugeníků a sociálních pracovníků, a to celkem u čtyř diagnostických skupin (tzv. dědičné slabomyslnosti, tzv. těžké dědičných nervových a duševních chorob, tzv. těžkých dědičných smyslových defektů a některých tzv. těžkých dědičných tělesných defektů); odvolací instancí mělo být Ministerstvo veřejného zdravotnictví v Praze. Jako chirurgické zákroky byly navrženy vasoligatura a vasectomie
240
(u mužů) a salpingektomie (u žen); sterilizace rentgenovým zářením nebyla shledána vhodnou. Skutečnost, že se tento návrh pravděpodobně nedostal ani do paragrafované podoby, svědčí o zásadní důležitosti demokratických poměrů pro nedosažení konsenzu ohledně přijetí klíčových eugenických požadavků, tolik odlišných od situace zejm. v tehdejším Německu. Tato studie vznikla v rámci záměru RVO: 68378114.
výzkumného
