Seznam příloh
Příloha č. 1
Rejstřík místní ................................................................................................77
Příloha č. 2
Rejstřík jmenný ..............................................................................................80
Příloha č. 3
Přehled literární a hudební tvorby v období vlády Karla IV. .........................86
Příloha č. 4
Mapové znázornění Karlova dědictví (1378).................................................88
Příloha č. 5
Mapové znázornění Zemí Koruny české........................................................88
Příloha č. 6
Velké francouzské kroniky (Paris, Bibliothèque nacionale) ..........................89
Příloha č. 7
Středověké pohromy a jevy............................................................................90
Příloha č. 8
Pogromy .........................................................................................................91
Příloha č. 9
Výtvarné znázornění Karlových snů a vizí ....................................................91
Příloha č. 10
Kaple Sainte-Chapelle v královském paláci v Paříži (1241/1243-1248) .......91
Příloha č. 11
Hradní architektura.........................................................................................92
Příloha č. 12
Přebohaté Hodinky vévody z Berry, poč. 15. stol..........................................93
Příloha č. 13
Církevní rozdělení Čech ve 2. polovině 14. stol. ...........................................94
Příloha č. 14
Karlštejnská výzdoba kaple P. Marie .............................................................95
Příloha č. 15
Karlštejnská výzdoba kaple sv. Kateřiny a Ostatkový kříž............................96
Příloha č. 16
Architektonické řešení Karlštejna ..................................................................97
Příloha č. 17
Zakládací listiny pražské univerzity...............................................................98
76
Přílohy Příloha č. 1
Rejstřík místní
Arezzo – město v Itálii, provincie Toscana, sídlo univerzity založené Karlem IV. (1355) Arles – hlavní město Arelatska v jižní Francii Avignon – město v jižní Francii na řece Rhôně, papežské sídlo ve 14. a poč. 15. století Bacharach – město nad Rýnem mezi Mohučí a Koblenzem Benátky – přístavní město v severní Itálii (provincie Veneto) Bologna – univerzitní (1185) město v Itálii, provincie Emilia Bonn – město na Rýně u Kolína n. R. (26. 11. 1346 korunovace římským králem) Braniborsko (Branibory) – markrabství náležející od roku 1373 do svazků zemí České koruny Budín – město v Uhrách, sídlo uherských králů Cáchy (Aachen) – tradiční korunovační město římských králů v Dolním Porýní Cividale - město v severní Itálii, provincie Friuli, sídlo univerzity založené Karlem IV. (1353) Clairfontaine – nedaleko Arlonu v Lucembursku Drážďany – město v Sasku Dolní Lužice – součást České koruny Donaustauf – hrad nad Dunajem u Řezna v Bavorsku Durynsko – lankrabství, teritoriální součást Svaté říše římské Eisenach – město v Durynsku, odtud pocházející eisenašský diplom (z 14. 1. 1349) Eltville – město na Rýně, západně od Mohuče, sídelní město mohučského arcibiskupa Jindřicha z Virneburgu Enže (Enns) – město v Horních Rakousích, uzavření míru s Habsburky, listina dochovaná z 9. 10. 1336 dokládá o uzavření obranné jednoty proti komukoli (namířený jasně proti císaři Ludvíkovi) za účasti jmenovaných panovníků: uherský král Karel Robert, český král Jan, vévodové rakouští, štýrští a korutanští, markrabě Karel a vévoda Jan Jindřich. Měla být odstoupena rozsáhlá území Korutany s Kraňskem, Vindická marka rakouským korutanským vévodům Albrechtovi a Otovi. Janu Jindřichovi a jeho manželce Markétě, měly být zachovány Tyroly a drobnější državy. Fécamp – město ve Francii, severně od přístavu Le Havre Florencie – město v Itálii, sídlo univerzity založené Karlem IV. (1364) Frankfurt n. M. – říšské město, volební město římského krále, v jižní části německé spolkové země Hesensko Freihung – město v Horním Falci Heidelberg – říšské město na půli cesty mezi Stuttgartem a Frankfurtem nad Mohanem, sídlo univerzity založené Ruprechtem II. Falckým (1385) Horní Lužice – markrabství, součást České koruny Innsbruck – hlavní město Tyrol Karlsberk (Kašperk) – hrad u nynějších Kašperských hor vybudovaný Karlem IV. v 50. letech 14. stol. architektem Vítem Hedvábným 77
Karlshaus (Hrádek) – lovecký hrad severně od Hluboké n. V. vybudovaný Karlem IV. kolem roku 1356 Karlsfield (Nový Hrad) – celní hrad, který Karel IV. nechal zastavit městu Žitavě 1360 Karlskrone (Karlova koruna, dnes Radaně) – hrad vybudovaný Karlem IV. v roce 1338 na vrchu Raduji nad Starou a Novou Plzní) Karlštejn (něm. Karlstein), dříve Karlův Týn – hrad nad řekou Berounkou, vybudovaný Karlem IV. v letech 1348-1365 Kastel – městečko u Mohuče Kolín nad Rýnem – město a sídlo arcibiskupa, sídlo univerzity založené Městskou radou (1388) Koruna česká – historického státního útvaru ustanoveného Karlem IV. a jeho bulami ze dne 7. 4. 1348. Jádro tvořily české země, tj. České království, Moravské markrabství, Opavské knížectví a jednotlivá slezská knížectví. Po většinu doby existence tohoto státního útvaru jeho součástí byla také celá Lužice. Jednotlivé země také měly v jejím rámci značnou autonomii a tento státní útvar v poněkud odlišné podobě přežily. Termín Koruna a stůl Českého království se však poprvé objevuje už 1322 za vlády Jana Lucemburského. Korutany – vévodství, 1330-1341 pod vládou Karlova bratra Jana Jindřicha Krakov – sídelní město polských králů, sídlo univerzity založené Kazimírem Velikým (1363/4) Kresčak (fr. Crécy-en-Ponthieu) – vesnice v severní Francii, místo odehrané bitvy 26. 8. 1346 Litva – velkoknížectví (tažení roku 1336 k upevnění svých svazků se Slezskem) Lombardie – provincie v horní Itálii Lucca – město v Itálii, provincie Toscana, sídlo univerzity založené Karlem IV. (1369) Lužice – markrabství (viz Horní a Dolní Lužice) Magdeburg (staroč. Děvín) – obchodní město, sídlo arcibiskupství, země Sasko-Anhaltsko Mety (Méty, Metz) – hlavní město regionu Lotrinska, severovýchod Francie Míšeňsko – markrabství severozápadně od Čech Moravské markrabství – od 1182–1918 státní útvar na území Moravy Mohuč – město a sídlo arcibiskupa v Porýní Norimberk – nejvýznamnější říšské město v Bavorsku Oberlahnstein – město na Rýně, poblíž Koblenze Orange – město v jižní Francii, sídlo univerzity založené Karlem IV. (1365) Paříž – univerzitní (1170-1180) město ve Francii Pavia – město v Itálii, provincie Lombardia, sídlo univerzity založené Karlem IV. (1361) Padova – město v Itálii, provincie Veneto Pécs (Pětikostelí) – sídlo univerzity založené Ludvíkem Velikým (1367) Perugia– město v Itálii, provincie Umbria, sídlo univerzity založené Karlem IV. (1355) Prusy – německá teritoriální součást říše Rakousy – vévodství v Podunají, dnešní Rakousko Řezno – říšské město v Bavorsku San Felice (Nodl, 3 studie uvádí San Feltre) – hrad v horní Itálii u Modeny, provincie Emilia, pod nímž svedl Karel svou vítěznou bitvu (25. 11. 1332) 78
San Piero in Ciel d´Oro – klášter v Pavii, kde se nachází hrob Augustina Saint-Denis – kostel a benediktinské opatství na předměstí na severu Paříže s pohřebištěm francouzských králů (od konce 10. stol.). Vyrostlo na místě umučení nestaršího pařížského biskupa Dionisia a jeho následovníků sv. Rustica a sv. Eleutherise. Roku 1966 se statutem katedrály. Sasko – říšské kurfiřtství s hlavním městem Drážďany Siena – město v Itálii, provincie Toscana, sídlo univerzity založené Karlem IV. (1357) Sorbonna (La Sorbonne) – monumentální komplex v Pařížské latinské čtvrti, součást Pařížské univerzity, nejstarší francouzské univerzity (z 1160), jméno Sorbonna odvozeno od teologické koleje této univerzity, založené v roce 1257, a ta dostala jméno podle svého zakladatele Roberta de Sorbon. Svídnicko – knížectví ve Sleszku Štýrsko – země na jihovýchodě dnešního Rakouska, dohledat Tangermünde – město a hrad na Labi v Braniborsku Terenzo – vesnice v Itálii poblíž města Parmy, provincie Emilia Toskána (Toskánsko) – provincie ve střední Itálii Trident (Trento) – město s biskupstvím v horní Itálii, provincie Trentino Trevír – město v Porýní na řece Mosele, sídlo arcibiskupa (1346 jednání s Balduinem Lucemburským) Tyroly (Tyrolsko) - hrabství, 1330-1341 pod vládou Karlova bratra Jana Jindřicha Twingenberg (Tepenec) – hrad na Moravě postavený Karlem IV. UnterIngelheim – údajné rodiště Karla Velikého, sídlo kláštera kanovníků augustiánů založeného Karlem IV. Vídeň – sídelní město rakouských vévodů a sídlo univerzity založené Rudolfem IV. Habsburským (1365) Vogtland – území severně od Chebska, starší název Fojtsko, okres v Sasku Ženeva – město ve Švýcarsku, sídlo univerzity založené Karlem IV. (1365)
79
Příloha č. 2
Rejstřík jmenný
Albrecht II. Habsburský (* 12. 12. 1298 20. 7. 1358) rakouský vévoda Alžběta (Eliška) Pomořanská (* 1347 14. 2. 1393) čtvrtá manželka Karla IV. (od 1363 v Krakově), česká královna a římská císařovna, dcera pomořanského vévody Bogislava V. Anežka (* 1205 1288) dcera Přemysla Otakara I., česká zemská patronka Anna Falcká (* 1329 2. 2. 1353), druhá manželka Karla IV. (od 1349 v Bacharachu), česká královna, dcera rýnského falckraběte Rudolfa II., Anna Svídnická (* 1339 11. 7. 1362) třetí manželka Karla IV. (od 1353 v Budíně), česká královna a římská císařovna, dcera svídnického vévody Jindřicha II., Arnošt z Pardubic (* 25. 3. 1297 30. 6. 1364) studoval v Itálii, licenciát teologie, děkan kapituly sv. Víta v Praze (1339), pražský biskup (1343-1344), první pražský arcibiskup (30. 4. 1344–1364). Jeho nástupce Jan Očko z Vlašimi (1364-1378). Arnulf (* kolem 570 18. 7. 640) světec, 1. métský biskup (614), poustevník v Remiremontu (627), patron sládků a pivařů, vzýván pro znovunalezení ztracených předmětů Augustin (*354 430) největší pozdně antický a raně středověký filozof, biskup z Hippo, dílo: Vyznání (Confessiones, 397-398), O křesťanské nauce (De doctrina christiana, 397-426), O Trojici (De Trinitate, 400-416) a O obci Boží (De civitate Dei, 413-426). Azzo Visconti z Milána (první třetina 14. stol.) – italský šlechtic, odpůrce vlády Lucemburků Balduin Lucemburský (* 1285 21. 1. 1354) trevírský arcibiskup (1308-1354) a říšský kurfiřt, prastrýc Karlův a jeho politický rádce a generální vikář, šlechtic, státník, diplomat Baltasar de Marcellinis ( po 1353) z Tuscie, pův. z italské Toskány, profesor lékařské fakulty pražské univerzity Bartoloměj z Chlumce, zvaný Claretus de Solencia ( 1379) autor a pořadatel encyklopedických veršovaných slovníků obsahujících staročeské ekvivalenty latinských odborných termínů, 3 díla - vypovídající o českém odborném názvosloví. Benedikt XII. – papež (1334-1342) Beneš Krabice z Weitmile ( 27. 7. 1375) kanovník kapituly sv. Víta (1359-1375), třetí ředitel stavby Svatovítského chrámu, dvorní kronikář Karla IV. Bogislav V. (* 1318/1319 7. 12. 1373) pomořanský vévoda (1368-1373), otec Alžběty Pomořanské, zeť polského krále Kazimíra Velikého Bolek II. (* 1312 28. 7. 1368) svídnický a javorský vévoda (1326-1368), strýc Anny Svídnické Buonsignore de Buonsignori – právní teoretik kanonického práva, z Bologni pozván do Prahy, profesor kanonického práva na pražské univerzitě (1350-1354) Cola di Rienzo, Mikuláš Vavřincův (*1313 8. 10. 1354) syn římského hostinského, klasicky vzdělaný, notář v Římě, tribun římského lidu, humanista, ztroskotanec žijící v horách, pronásledován jako kacíř, inspirován představami minoritských mnichů. Cyril (Konstantin) (* 827 869) věrozvěst ze Soluně Dante Alighieri (* 1265 14. 9. 1321) italský básník a politik, učenec, autor Božské komedie (La Divina Commedia, 1307–1321) a politického traktátu O jediné vládě/O světovládě (De monarchia, 1310) Eduard III. (* 13. 11. 1312 21. 6. 1377) anglický král (1327-1377) Eliška – dcera Anny Svídnické Eliška Přemyslovna (* 20. 1. 1292 28. 9. 1330) česká královna, první manželka Jana Lucemburského (od roku 1310), matka Karla IV. Erich II. Mladší (*1339 1368) lauenburský vévoda (1359-1368) 80
František z Assisi (*1182 3. 10. 1226) italský mnich, zakladatel žebravého řádu františkánů a mystik. Jeho dědictví – srdečná zbožnost, následovat Krista v chudobě, almužny, útrapy, nemoci, askeze, citovost se sklonem k mystice, úcta ke kněžím a poslušnosti papeži. František Palacký (* 1798 1876) český historik a politik, autor monumentálního šestisvazkového díla Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě, přezdívka Otec národa Filip VI. z Valois (* 1293 1350) francouzský král (1328-1350) Fridrich I. Barbadossa - římský císař (1152-1190) Berlách Nassavský – hrabě, mohučský arcibiskup (1346-1371) a říšský kurfiřt Geert de Groote (* 1340 1384) zvaný též Gerardus Magnus a Jan v. Ruysbroeck, holandský kazatel, mystik a náboženský reformátor, zakladatel sdružení Bratří společného života a inspirátor hnutí Devotio moderna. Jeho nejvýznamnější žák Tomáš Kempenský Gilles le Muisit (* 1272 1353?) – autor miniaturních ilustrací francouzských Análů (upalování domnělých Židů;, morové rány, procesí mrskačů s důtkami) Giovanni di Marignolli (Jan Marignola) ( 1358/1359) kaplan Karla IV, kronikář, cestovatel Guillaume de la Garde – biskup v Arbes (1361-1374) Guillaume de Machaut (* 1300 1377) sekretář krále Jana Lucemburského, kanovník kapituly v Remeši, proslulý hudební skladatel a básník, diplomat, složil také mši ke korunovaci fr. krále Karla V. v Remeši, představitel uměleckého stylu „ars nova“ Günther ze Schwarzburgu (* 1304 14. 6. 1349) durynský hrabě, Karlův protikrál (30. 1. 1349 až 14. 6. 1349) Huetus z Viviers - kněz, vychovatel Karla IV. ve Francii (od roku 1324) Inocenc VI. (Stephanus Alberti) ( 1362) avignonský papež (1352-1362) Jan IV. z Dražic (* 1250 5. 1. 1343) pražský biskup (1301-1343) Jan Očko z Vlašimi ( 14. 1. 1380) olomoucký biskup (1351-1364), druhý pražský arcibiskup (1364-1378), první český kardinál (17. 9. 1378). Přízvisko „Očko“ souviselo s vadou na jeho levém oku. Jan z Jenštejna ( 17.6. 1400) míšenský biskup (1375-1379), třetí pražský arcibiskup (13791396), pověřen vedením arcibiskupství 20. 10. 1378, arcibiskup (1379-), kancléř krále Václava IV. (1376-1384) Jan z Dambachu (* 1288 1372) dominikán, tehdy jediný doktor bohosloví v zemi, později univerzitní učitel teologie na Karlově univerzitě (od 1348), vyslanec Karla IV. v Avignonu (1348) Jan Eliášův (Johanes Eliae) z Horšovského Týna – získal doktor teologie na UK (před 1374) Jan ze Středy (Johanes Noviforensis) (* 1310 23. 12. 1380) notář krále Jana Lucemburského jako plebán ve Středě (1345), notář, protonotář (1346-1353) biskup v Naumburku (1352-1353), v Litomyšli (1353-1364) a v Olomouci (1364-1380), krátce před smrtí jmenován biskupem ve Vratislavi; kancléř Karla IV. (1353-1374) a jeho důvěrný přítel, diplomat, vynikající humanista Jan z Viviers (?) – doktor teologie nebo církevního práva, vychovatel, učitel a kaplan Karla IV. ve Francii (od roku 1323) Jan, řečený Volek ( 27. 9. 1351) nemanželský syn českého krále Václava II., Přemyslovec, vyšehradský probošt a kancléř českého království (1311-1334), olomoucký biskup (1334-1351) Jan Jindřich (* 12. 2. 1322 12. 11. 1375), vévoda korutanský a tyrolský (1335-1341), moravský markrabě (26. 12. 1349), třetí syn Jana Lucemburského, druhý bratr Karla IV.
81
Jan Moravec (?) – dominikán, absolvent teologické fakulty v Paříži a v Oxfordu, mistrem teologie (od 1348 - díky Karlově prosebnému listu Klimentovi VI., mistr teologie), vyslanec Karla IV. v Avignonu Jan Lucemburský (* 10. 8. 1296 26. 8. 1346), syn lucemburského hraběte, pozdějšího římského krále a císaře Jindřicha VII. Lucemburského a Markéty Brabanské, hrabě lucemburský, generální vikář Svaté říše římské v předalpských zemích, český král (1310-1346), polský král (1310-1335), otec Karla IV. Jeroným (* 348 420) světec, jeho kult pěstován z podnětu Karla IV. v Emauzském klášteře, překladatel biblických textů do latiny (Vulgáta), církevní otec a patron Slovanů Jindřich II. ( 1343) svídnický vévoda, otec Anny Svídnické Jindřich VII. Lucemburský (*12. 7. 1275/1276 24. 8. 1313) syn lucemburského hraběte Jindřicha III., lucemburský hrabě, římský král (27. 11. 1308), římský císař (29. 6. 1312-1313), otec českého krále Jana Lucemburského Jindřich Berk z Dubé, též z Kladska, minorita Jindřich z Virneburgu ( 21. 12. 1353), původně probošt v Bonnu, mohučský arcibiskup (1328-1346, sesazen) a říšský kurfiřt Joachim de Floris ( 1201-1202) – opat a zakladatel cisterciáckého kláštera v Kalábrii, autor apokalyptických a exegetických spisů Johanes Porta de Annoniaco ( po 1361) kaplan a důvěrník kardinála Pierra de Columbiens, autor Knihy o korunovaci císaře Karla IV. Karel Robert z Anjou (* 1288 16. 7. 1342) uherský král (1307-1342), soupeř Václava III. Karel Veliký (* 742 814) zakladatel středověkého římského císařství (800), vládl (768-814) Karel IV., řečený Sličný (* 1294 31. 1. 1328) francouzský král (1322-1328), strýc Karla IV., poslední člen z přímé větve dynastie Kapetovců Karel V., řečený Moudrý (* 1338 1380) francouzský král (1364), dynastie Alois, synovec Karla IV. (syn Karlovy sestry Guty: Jitky a Jana II. Dobrého) Kateřina Alexandrijská ( 25. 11. 307) světice, učená a bohatá urozená dívka, popravená jako křesťanka, patronka filozofické fakulty pařížské univerzity, oblíbená světice Karla IV. Dnešní badatelský předpoklad – vč. křesťanských teologů –smyšlená postava. Kazimír Veliký (* 30. 4. 1310 5. 11. 1370) polský král (1333-1370) poslední mužský potomek hlavní linie Piastivců, 5 dcer, založil univerzitu v Krakově (1363/4) Kliment VI. (* 1291 6. 12. 1352) vlastním jménem Pierre de Rosiėres, benediktínský mnich (1301), mistr a licenciát teologie (1323), opat benediktínského kláštera ve Fécamp (1326), biskup v Arrasu (1328), arcibiskup v Sens (1329), arcibiskup v Rouenu (1330), kardinál (1338), papež (1342 -1352), rádce a učitel Karla IV. za jeho pobytu ve Francii Konrád Waldhauser (* 1320 1369) augustinián, rakouský reformní kazatel působící na pozvání Karla IV. v Praze (od 1362) Leonard Bušek ( 1350) kanovník kapituly sv. Víta a kouřimský arcijáhen, první ředitel stavby Svatovítského chrámu Ludmila (asi 921) česká kněžna, manželka knížete Bořivoje, babička knížete sv. Václava, česká zemská patronka Ludvík I. Veliký z Anjou (* 5. 3. 1326 10. 9. 1382) uherský a polský král, manžel Markéty, nejstarší dcery Karla IV. (manželství bezdětné), zakladatel univerzity v Pécsi (1367) Ludvík Bavorský, řečený Bavor (* 1. 4. 1282 11. 10. 1347) bavorský vévoda (1294), římský král (1314), lombardský král (1327), římský císař (1328) Ludvík Braniborský (* červenec 1316 18. 9. 1361) braniborský markrabě (1351-1365), říšský kurfiřt, nejstarší syn císaře Ludvíka IV. Bavorského, manželka Markéta Korutanská, zv. Maultasch Ludvík Gonzaga – mantovský vévoda, dárce relikvie Kristovy houby Karlovi IV.
82
Markéta Dolnobavorská (* 8. 7. 1313 11. 7. 1341) – první sestra Karla IV., nedošlo k smluvenému sňatku s Kazimírem Markéta, zvaná Blanka (* 1316 1. 8. 1348) moravská markraběnka a česká královna (korunovace 2. 9. 1347), dcera Karla I. z Alois, první manželka Karla IV. (sňatek 15. 5. 1323 v Paříži) Markéta Korutanská, zvaná Maultasch (* 1318 3. 10. 1369) první manželka Jana Jindřicha (od 1330), pak Ludvíka V. Braniborského (od roku 1342), dědička korutanských držav Markéta Lucemburská (* 24. 5. 1335 7.9. 1349) první dcera Karla IV. a Blanky z Alois, královna uherská, první manželka Ludvíka I. Velikého Marsilius z Padovy (* 1275/1280 1342/1343) italský lékař a filozof, minorita, profesor a rektor pařížské univerzity, jeho hlavní spis Defensor pacis (Obránce míru) Mastino della Scala (* 9. 3. 1291 3. 6. 1351) veronský a padovský vladař, stoupenec císaře Ludvíka Bavorského Matteo Villani (* konec 13. stol. 12. 9. 1363) florentský kronikář, pokračovatel díla svého otce Giovanniho Villaniho - Nuova Cronica Matyáš z Arrasu (Artois) (* 1290 1352) francouzský stavitel činný v Čechách na dvoře Karla IV., první stavitel Svatovítského chrámu (1344-1352) Metoděj (885) světec, velkomoravský arcibiskup, věrozvěst ze Soluně, český zemský patron Mikuláš Brněnský ( 1347) – kancléř krále Jana Lucemburského a markraběte Karla, 3. 7. 1338-47 Karlem dosazen na uprázdněný biskupský stolec v Tridentu Mikuláš Holubec (* 1355) kanovník kapituly u sv. Víta, druhý ředitel stavby Svatovítského chrámu Mistr Mikuláš z Loun ( 26. 3. 1371) – česká augustinián, později učitel a první profesor teologické fakulty pražské univerzity (od 1348) Mikuláš Wurmser ze Štrasburku (14. stol.) malíř doby Karlovy (činný 1357-1360), vznešeně posmrtně pochován ve Svatovítské katedrále pod deskou „Malíř krále Karla“ („Pictor Karoli regis“) Mistr Jan Hus (* kolem 1370, Husinec 6. 7. 141, Kostnice) kněz, český středověký náboženský myslitel, učitel, reformátor a kazatel kostele sv. Michala a v Betlémské kapli. Po Johnu Wycliffovi jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky (M. Luthera, J. Kalvína a U. Zwingliho) Mistr Theodorik, řečený Zelo - Horlivec (14. stol.) desková malba, dvorní malíř Karla IV. (činný 1352- 1368), představený pražského malířského cechu (od 1365) proslavil se portrétní galerií v kapli sv. Kříže na Karlštejně Mistr vyšebrodského oltáře - český malíř vrcholné gotiky, jméno neznámé, ve 40. až 50. letech 14. století v Praze na dvoře císaře Karla IV., dílo - 9 deskových maleb z hlavního oltáře klášterního kostela cisterciáků ve Vyšším Brodě Mistr třeboňského oltáře - gotického malíře pozdního 14. stol., jméno neznámé, na dvoře českého krále Václava IV. a ve službách řádu augustiniánů kanovníků, dílo - křídlový oltář pro kostel sv. Jiljí augustiniánského kláštera v Třeboni Niccolò Beccari (?) – italský humanista, vychovatel Karlova syna Zikmunda (na dvoře Karla IV. v letech 1374-1378) Ondřej Kotlík ( 1380) kanovník kapituly sv. Víta (1378-1380), čtvrtý ředitel stavby chrámu sv. Víta Osvald ( 1386) německý malíř a štafíř, malířský mistr doby Karlovy (činný 1360-1386) Pavel Ješín z Bezdězce (z Bezdězí, Gessinius, Geschinius) ( 1632) šlechtický vychovatel, humanista a vydavatel Dalimilovy kroniky, roku 1617 vydání zákoníku Maiestas Carolina Petr II. (de Lusignan) ( 1382) kyperský a jeruzalémský král (1359-1369) Petr Parléř z Gmündu ve Švábsku (* 1330/33 1399) německý (kolínský) architekt a sochař, mistr kameník, stavitel, architekt (jméno vzniklo z polír – parlér) přičinil 83
se o specifický gotický styl, který se rozšířil do celé střední Evropy, od mládí činný na lucemburském dvoře, druhý stavitel chrámu sv. Víta (od 1356) Petrarca Francesco (* 20. 7. 1304 18. 7. 1374) italský básník, myslitel a humanista Pierre de Colombiers (Petrus Bertrandi de Columbario) biskup v Ostii a ve Velletri (13441361), kardinál (od 1344), hlavní zástupce papeže Inocence VI. při korunovaci Karla IV. římským císařem (5. 4. 1355) Pierre Roger de Rosières viz Kliment VI. Prokop (* 990 1053) světec, český zemský patron, démodobijec (vyhnání démonů z jeskyně, do rádla zapřáhl), léčitel, podmanění si ďábla, zakladatel a první opat sázavského kláštera Přemysl Otakar II. (* 1233 26. 8. 1278) český král a moravský markrabě (od 1253-1278) Přibík Pulkava z Radenína ( 1380) mistr svobodných umění, správce školy u kostela sv. Jiljí v Praze (1373-1378), farář v Chudenicích (od 1378), kronikář v době Karla IV., autor latinské Kroniky českých králů Rudolf II. (* 8. 8. 1306 4. 10. 1353) bavorský vévoda, rýnský falckrabě a říšský kurfiřt, otec Anny Falcké Rudolf IV. Habsburský – (* 1. 11. 1339 27. 7. 1365) rakouský vévoda (1358-1365), manžel Kateřiny, druhé dcery Karla IV., zakladatel univerzity ve Vídni (1365) Ruprecht ( 1390) rýnský falckrabě (1352) Ruprecht II. Falcký, též Mladší (* 12. 5. 1353 6. 1. 1398) rýnský falckrabě (1353-1398) a říšský kurfiřt (1390-1398) , zakladatel univerzity v Heidelbergu (1385), bratranec Anny Falcké Řehoř XI. ( 1378) avignonský papež (1370 - 1378), synovec papeže Klimenta VI. Tomáš Akvinský (* 1225 7. 3. 1274) dominikán, nejvýznamnější středověký filozof a teolog církevní otec. Dílo O Vládě panovníků (De regimine principum, 1265-1267) Tomáš Kempenský (*1380 1471) vlastním jménem Thomas Haemmerken, augustiniánský řeholník, mystik, představitel hnutí Devotio moderna a autor knihy „Následování Krista“ Tomáš ze Štítného (* 1333 1405) český šlechtic a laický náboženský reformátor, popularizátor teologické literatury, kritik úpadkových forem života, rytíř Soběslav I. ( 1140) český kníže (1125-1140), z dynastie Přemyslovců Štěpán z Uherčin ( před 1365) správně z Uhřetic u Chrudimi, stálý vikář a nejbližší spolupracovník Arnošta z Pardubic a jeho generální vikář ve věcech duchovních (in spiritualibus) (1346-1358), profesor církevního práva na pražské univerzitě (13481358), kanovník v Olomouci (od 1354), oltářník v pražském kostele (do 1355), litoměřický arcijáhen (od 1355) Urban V. (1362 - 1370) papež Václav (* asi 907 28. 9. 935) český kníže (924-935) a světec, patrona české země a symbol české státnosti Václav II. (* 17. 9. 1271 21. 6. 1305) český král (1283-1305, korunován 1297), polský král (1300-1305), otec Elišky- matky Karla IV., z dynastie Přemyslovců Václav IV. Lucemburský (* 17. 1. 1350 28. 12. 1351) první syn Karla IV. a třetí manželky Anny Svídnické, český král (15. 6. 1363 korunován jako dvouletý), braniborský a lužický markrabě (1373) a slezský vévoda, římský král (1376-1400, sesazen), z dynastie Lucemburků Vilém z Lestkova ( 1369) děkan vyšehradské kapituly (1366-1369), vyslanec Karla IV. Vojtěch Bludův, též Adalbertus Bludonis (* 1320 15. 8. 1388) český učenec, absolvent pařížské univerzity, pocházel z české šlechtické rodiny, stejným postupem jako u Jana Moravce se stal doktorem teologie (od roku 1349), první profesor biblistiky na pražské univerzitě (do 1355)
84
Vojtěch Raňkův z Ježova (* 1320 15. 8. 1388) u Mladé Vožice, mistr teologie svobodných umění, poté doktor teologie (1349), profesor a rektor pařížské univerzity, od 1349 kanovník kapituly sv. Víta a scholastik, český učenec Waldemar IV. Atterdag ( * 1320 24. 10. 1375) dánský král (1340-137) Walram z Jülichu ( 1349) kolínský arcibiskup (1332-1349) a říšský kurfiřt Walter ( kolem 1354) osobní lékař Jana Lucemburského, později Karla IV., pak učitel na pražské latinské škole u chrámu P. Marie před Týnem (hl. lékařství a fyziku), profesor lékařské fakulty pražské univerzity, později přenášel na artistické fakultě William Ockham (Occam) (* 1290/1300 1349/1350) učený minorita prohlášený za kacíře, autor polemických protikuriálních spisů, chráněnec císaře Ludvíka IV. Bavorského Wittelsbach – představitelé města Frankfurt Zikmund Lucemburský (* 15. 2. 1368 9. 12. 1437) syn Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské, braniborský hrabě (1373), uherský král (31. 3. 1387), korunován českým králem 28. 7. 1420, český král (1436-1437), římský král (1411), lombardský král (1431), římský císař (1433)
85
Příloha č. 3
Přehled literární a hudební tvorby v období vlády Karla IV.
Díla právnická Kniha rožmberská Listina měšťana Starého (Většího) Města pražského Pešla, řečeného Neumburger (1370) – nejstarší česky psaná listina vůbec Práva zemská česká Ondřeje z Dubé Řád zemského práva (Ordo iudicii terrae) Díla dějepisná Dalimilova kronika (poč. 14. stol.) Kniha o korunovaci císaře Karla IV.: Johanes Porta de Annoniaco Krátká římská a česká kronika (1360-1365): opat Neplach Kronika českých králů: Přibík Pulkava z Radenína Pulkavova kronika (kolem roku 1374) Zbraslavská kronika (1305-1338): Ota ze Zbraslavi a Petr Žitavský Díla cestopisná Mandevilla: Odoricus de Pordenone (český překlad 1400: Vavřinec z Březové) Milión: Marco Polo Díla mravoučná a věroučná EXEGETICKÁ DÍLA Historia scholastica: Petr Comestor (Manducator) Výklady na Matoušovo evangelium: Petr Comestor (Manducator) Ráj duše Zrcadlo sv. Augustina: sborník rozjímavých spisů Václava z Pořiečie BIBLE Leskovecká (Drážďanská) 70. léta 14. stol., Velislavova (kolem 1340) – na objednávku Mistra Velislava Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (1376): Tomáš ze Štítného Řeči besední; Řeči nedělní sváteční: Tomáš ze Štítného Duchovní epika - hagiografie Legenda aurea (Zlatá legenda, 1260) italský dominikán Jacobus de Voragine O blahoslavené Anežce O sv. Prokopu O sv. Václavu Život sv. Kateřiny Životy svatých otců, Život Krista Pána (zčeštěn na podnět Karla IV.) Legenda o apoštolech; legenda o seslání Ducha svatého; o Panně Marii; o Pilátovi, o Jidášovi aj. Próza Vyprávění o Štilfrídovi Kronika Trojánská (1. tištěná kniha) Tkadleček Ackermann aus Behaim (Oráč a smrt)- Jan ze Šitboře (1415) Duchovní a světská lyrika Buoh všemohúci (1. pol. 14. stol.) Jezu Kriste, ščedrý kněže (2. pol 14. stol.) Zdrávas královno slavnosti (poč. 15. stol.) první česká mariánská píseň Kunhutina modlitba (koncem 13. stol.) zazn. v rukopisech 1318-1319 Nota ot pana Viléma Zajiece (Žalozpěv nad úmrtím Viléma Zajíce, 1319) Spor duše s tělem (1320) Plankty – Pláč Panny Marie 86
Lyrickoepické skladby Radosti Panny Marie Pláč svaté Marie; Pláč svaté Marie Magdalény (pol. 14. stol.) Milostná lyrika (autoři univerzitní studenti) DVORSKÁ LYRIKA:Závišova píseň (Jižť mne všě radost ostává) RYTÍŘSKÁ EPIKA: Tristan a Izolda Latinská lyrika Sekvence o Božím těle – dominikán Domaslav (před r. 1342) SATIRICKÁ LYRIKA O quantum sollicitor (Jaké to, ach, trápení) Universi audiant (Slyšte všichni) Ach in luctum chrlím verto (Žalně, ach, má loutna nyje) – M. Vojtěch Raňek z Ježkova SATIRICKÁ ŽÁKOVSKÁ LYRIKA Podkoní a žák Skladby makarónské: Píseň veselé chudiny SOCIÁLNÍ SATIRICKÝ Hradecký rukopis - Skladby: 1) O konšelích a řemeslnících : napadají a kritizují za přestupy hosp. rázu 2) Desatero kázanie božie: útočí na hříšníky 3) bajka O lišcě a čbánu: první česká bajka DIDAKTICKÉ BÁSNICTVÍ Anticlaudianus; Distich; Nová rada; Rada otce synovi Vlastní tvorba Karlova: Legenda o sv. Václavu (1355-1358?) Knížecí zrcadlo (kolem 1377) Majestas Carolina (Codex Carolinus) (1350-1353) Moralitates Caroli IV. imperatoris (Moralitaty císaře Karla IV.) 40. léta 14. stol. Řádu zemského soudu (Ordo judicii terrrae) Řád korunování českého krále (Ordo ad coronandum regem Bohemorum, 1347) Řád požehnání královny (Ordo ad benedicendum reginam, 1347) Řád práva zemského Zlatá bula (1356) Závěti Karla IV. (první z 21. 12. 1376; druhá z 18. 10. 1377) Život Karlův (Vita Caroli Quarti, Život Karlův, 1346-1373 ?) DIVADLO Mastičkář; Z mrtvýchvstání Ježíše Krista; O třech Mariích; O Máří Magdaléně HUDBA Lidové duchovní písně Hospodine, pomiluj ny (nejstarší zápis v kronice mnicha Jana z Holešova, 1397) Svatováclavský chorál (dle tradice 14. stol., avšak melodie a harmonizace 13. stol.) Buoh Všemohúcí Jezu Kriste, sčedrý kněže (pravděpodobně až 2. po. 14. stol.) Zdrávas královno slavnosti (první česká mariánská) Lyrické písně Doroto, panno čistá Závišova píseň (žákovská skladba)
87
Příloha č. 4
Mapové znázornění Karlova dědictví (1378)
Převzato: Seibt, F. Karel IV.: císař v Evropě (1346- 1378). Praha 1999, str. 400.
Příloha č. 5
Mapové znázornění Zemí Koruny české
Zemské znaky Čech, Moravy a Slezska Převzato: Čechura, J. České země v letech 1310-1378… Praha 1999, str. 114. (podle Z. Hledíkové) Tamtéž, str. 115.
88
Příloha č. 6
Velké francouzské kroniky (Paris, Bibliothèque nacionale)
Obr. 1 Císař Karel IV. při bohoslužbě v opatství Saint-Maur
Obr. 2 Setkání francouzského krále Karla V. s císařem Karlem IV. a jeho synem
Obr. 3 Dary francouzského krále císaři Karlovi IV.
Obr. 4 Slib římského krále Václava IV. francouzskému králi
Převzato: Šmahel, F. Cesta Karla IV. do Francie: 1377-1378. Praha 2006, str. 165, 188-190.
89
Příloha č. 7
Středověké pohromy a jevy
Obr. 5 Tapiserie z Angers (1370-1380) Převzato: Seibt, F. Karel IV.: císař v Evropě (1346- 1378). Praha 1999, str. 132.
Obr. 6 Oběti moru roku 1349 Obr. 7 Procesí sebemrskačů s důtkami miniatury z Análů Gilla le Musit (1349 a 1453)
Obr. 8 Miniatura (rytina) se dvěma blázny, Jan Le Noir, Žaltář Jitky/Bony Lucemburské Miniaturista zde vyobrazil dva blázny, z nichž jeden představuje flagelanta nutícího pít muže se zřetelnými semitskými rysy otrávenou vodu. Jde o zjevnou dobovou narážku na mrskače, kteří naháněli strach Židům. Na dolní části miniatury se nachází dva lvi podpírající štít se znaky Francie, Čech a Lucemburska. Převzato: Šmahel, F. Cesta Karla IV. do Francie: 1377-1378. Praha 2006, str. 47.
Obr. 9 Smrt jako spravedlivý žnec, Iluminovaná iniciála „P“ v Opatovickém brevíři (1370-1380) Převzato: Seibt, F. Karel IV.: císař v Evropě (1346- 1378). Praha 1999, str. 193.
90
Příloha č. 8
Pogromy
Obr. 10 Upalování domnělých viníků epidemie, Židů Miniatura z Análů Gilla le Musit, Tournai (kolem roku 1353) Převzato: Seibt, F. Karel IV.: císař v Evropě (1346- 1378). Praha 1999, str. 197.
Příloha č. 9
Výtvarné znázornění Karlových snů a vizí
Obr. 11 Karlův sen v Terenzu Iluminace z vídeňského rukopisu Vita Caroli (1472) Převzato: Šmahel, F. Cesta Karla IV. do Francie: 1377-1378. Praha 2006, str. 45.
Příloha č. 10
Kaple Sainte-Chapelle v královském paláci v Paříži (1241/1243-1248)
Obr. 12
Obr. 13 Převzato: Fajt, J., Royt, J. Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV…. Praha 1997-1998, str. 9. Šmahel, F. Cesta Karla IV. do Francie: 1377-1378. Praha 2006, str. 107.
91
Příloha č. 11
Hradní architektura
Obr. 14 Pražský hrad, pohled na severní průčelí královského paláce Karla IV. (podle rekonstrukce Dobroslavy Menclové)
Převzato: Šmahel, F. Cesta Karla IV. do Francie: 1377-1378. Praha 2006, str. 111.
Obr. 15 Tangermünde, hrad a kostel svatého Štěpána (z doby kolem roku 1640)
Obr. 16 Novoměstská brána
Převzato: Šmahel, F. Cesta Karla IV. do Francie: 1377-1378. Praha 2006, str. 116. Převzato: Seibt, F. Karel IV.: císař v Evropě (1346-1378). Praha 1999, str. 283.
92
Příloha č. 12
Přebohaté Hodinky vévody z Berry, poč. 15. stol
Obr. 17 Věže hradu Vincennes měsíc prosinec
Obr. 18
Obr. 19 Pohled na Palác Cité měsíc červen
Novoroční hostina vévody Jana z Berry měsíc leden
Obr. 20 Louvre měsíc říjen
Převzato: Šmahel, F. Cesta Karla IV. do Francie: 1377-1378. Praha 2006, str. 291, 292, 301, 318.
93
Příloha č. 13
Církevní rozdělení Čech ve 2. polovině 14. století
Obr. 21
Převzato: Čechura, J. České země v letech 1310-1378. Lucemburkové na českém trůně I. Praha 1999, str. 169. (podle Z. Hledíkové)
94
Příloha č. 14
Karlštejnská výzdoba kaple P. Marie
Obr. 22 Ostatkové scény v kapli P. Marie (krátce před 1357)
Obr. 23 Apokalyptický cyklus na západní stěně kaple P. Marie (před 1362/1363)
Převzato: Fajt, J., Royt, J. Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV… Praha 1997-1998, str. 12, 14.
95
Příloha č. 15
Obr. 24
Karlštejnská výzdoba kaple sv. Kateřiny a Ostatkový kříž
Karlštejn, pohled oltáře ke vstupu do kaple sv. Kateřiny se scénou Pozdvihování sv. Kříže v nadpraží (kolem 1360) Obr. 25 Klenební svorník zdobený drahými kameny a gemmou s hlavou Medúzy, kaple sv. Kateřiny (před 1357)
Obr. 26 Ostatkový kříž Království českého (kolem 1357) zlato s drahými kameny (smaragdy, safíry, spinely, chalcedony, sardonyxy), s perlami a gemmami (dnes součástí svatovítského pokladu v Praze)
Převzato: Fajt, J., Royt, J. Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV… Praha 1997-1998, str. 17, 18.
96
Příloha č. 16
Architektonické řešení Karlštejna
Obr. 27 Karlštejn, pohled od Prahy 1720
Dobové popisky: 1 - kaple sv. Kříže 2 - místnosti stráží z rytířstva 3 - místnosti nešlechtických strážných 4 - kolegiátní kostel Naší milé Paní (P. Marie) 5 - císařské obydlí 6 - kaple sv. Mikuláše 7 - hospoda Převzato: http://hrady.dejiny.cz/karlstejn/033.htm
Obr. 28 Řez hradem (podle A. Sedláčka)
Převzato: http://hrady.dejiny.cz/karlstejn/015.htm
Obr. 29 Hrad před novogotickou přestavbou (foto Karel Bellmann, 1885)
Převzato: Wirth, Z. Vývoj zásad a praxe ochrany památek v období 1800-1950, Umění, roč. V, č. 2. Praha 1957
97
Příloha č. 17
Zakládací listiny pražské univerzity
Obr. 30 Iniciála Karlova jména užitá na zakládací listině pražské (ze 7. dubna 1348)
Obr. 31 Pečeť pražské univerzity (14. stol.) univerzity
Převzato: Čechura, J. České země v letech 1310-1378. Praha 1999, str. 76.
Převzato: Spěváček, J. Založení Univerzity Karlovy. Praha 1988, str. 40.
Obr. 32 Zakládací listina pražské univerzity (1348)
Obr. 33 Tzv. Eisenašský diplom, listina Karla IV. potvrzující založení pražské univerzity (ze 14. ledna 1349)
Převzato: Kavka, F., Petráň, J. Dějiny Univerzity Karlovy I. 1347/48-1622. Praha 1995, str. 28 a 36.
Obr. 34 První statuta pražské univerzity tzv. Ordinationes Arnesti (1360)
Obr. 35 Císař Karel IV. zakládá Karlovu kolej (1366)
Převzato: Kavka, F., Petráň, J. Dějiny Univerzity Karlovy I. 1347/48-1622. Praha 1995, str. 40 a 41.
98
