http://tabor-mlynky.dobrodruh.net
Seznam doporučených věcí. Obecná pravidla pro vybavení dětí na tábor: 1. V první řadě se vždy řiďte požadavky a radami pořadatele tábora. Rozhodně se nevyplatí jeho informace přejít nebo podcenit. Spousta věcí by měla být upřesněna na předtáborové schůzce či v jeho materiálech. Zkušený pořadatel tábora vás zpravidla o všem podstatném informuje, vyzve vás k dotazům a s mnohými věcmi vám poradí. 2. Vezměte v úvahu zaměření tábora, jeho program a činnosti. Pokud bude v táborovém programu např. naplánováno několik výletů, budou děti jistě potřebovat solidní obuv, malý batůžek atp. 3. Počítejte s informacemi o umístění tábora a způsobu dopravy. Pokud je tábor ve výšce 900 metrů nad mořem, je třeba počítat s větším chladem. Tam kde je třeba dojít od dopravního prostředku na tábořiště 2 km lesem a své věci si tam odnést, nelze dětem sbalit do kufru… 4. Nechte děti balit samostatně. Dohlédněte na ně, pomozte jim přiměřeně jejich věku a schopnostem, ale nechte je, ať si sami uvědomí, co vlastně potřebují, proč si to berou, a zařiďte, ať jim vše projde rukama a vědí, kam si to ukládají. Když sbalíte dětem vy, stane se velmi pravděpodobně to, že spoustu věcí vůbec nepoužijí, protože nebudou vědět (nebo zapomenou), že je mají, případně kde jsou. Když si vedoucí všimne, že dítě chodí od začátku tábora v jedněch ponožkách a pomůže mu objevit skrytá tajemství jeho zavazadla, pak zas dítě, které si samo nezabalilo, spoustu věcí nepřiveze, neboť vlastně neví, co vše s sebou mělo a své věci si nepozná. 5. Optimální množství věcí ve vybavení je vždy velkým úskalím, neboť jde o to vyvážit zkušenosti a potřeby dětí, rodičů i vedoucích. Na táborech lze narazit na děti vybavené nedostatečně, což naštěstí nebývá nejčastější jev, ale stejně tak i na děti, které s sebou mají horu zbytečností, a to jak ve smyslu věcí naprosto nepotřebných, tak i přebytečného množství věcí praktických. Nemusí to být zásadní problém u táborů, kde děti věci odloží a nemusí se o ně dále starat. Naopak je mnoho táborů, kde to dětem nadělá velké problémy. Proto je dobré u každé věci zvážit její opodstatnění a posoudit, zda je opravdu nutné či alespoň dobré si ji vzít. Argument, že by se třeba mohla na něco hodit není dobrým vodítkem. 6. Množství peněz je další věcí, na kterou se často naráží a proto je dobré ho předem konzultovat s vedoucími. Pokud s tímto nastanou problémy, pak je to především s přílišným množstvím peněz. (Lze narazit i na děti, kteří mají s sebou větší kapesné, než dospělý vedoucí.) Proto je dobré si uvědomit, proč na tábor dítě posíláte. Jistě dospějete k závěru, že to není kvůli nakupování. I samostatné hospodaření s penězi je totiž pro děti podstatná součást výchovy a značně se promítá i do vztahů, nejen na táboře. 7. Cenné a nebezpečné věci se mohou stát v případě neuváženosti stejným problémem, jako přílišné množství peněz. Proto je i zde na místě konzultace s vedoucími. I když je dnes už běžné, že děti každodenně používají mnoho elektroniky a jiných drahých věcí, bývá lépe, když si od nich na chvíli odpočinou. Vězte, že na táboře s opravdu dobrým programem po nich ani nevzdechnou. Pokud máte potřebu vybavit děti drahými věcmi, investujte spíše do jejich kvalitního vybavení. Speciální kapitolou jsou mobilní telefony. Tam je opět vhodná konzultace s vedoucími. U táborů ve stanech či v chatkách bez elektriky je ale děti stejně nemají kde dobít. Lépe je důvěřovat vedoucímu, že rodiče o případných neodkladných záležitostech bude rodiče informovat a ke komunikaci s dětmi využít stanoveného návštěvního dne na táboře.
8. Jídlo a sladkosti bývají další ukázkou přílišné péče a obav rodičů. U většiny táborů se rodiče jistě nemusí bát, že by děti trpěly hladem. Proto i zásoby jídla jsou zbytečné. Jedná se tedy pouze o jídlo na cestu, či první den tábora. Přesto dost často, ne-li ve většině případů, vedoucí po několika dnech musí likvidovat množství jídla, které děti „po cestě“ nesnědly. A mnohdy ani není divu, že malé děcko nestačí spořádat k svačině dva řízky či půlku kuřete s pěti chleby. Nelze se ani divit, že se svačiny ani nedotklo a dalo raději přednost sušenkám a čokoládě. Proto i zde platí „všeho s mírou“. Mnohem důležitější než jídlo je vybavit dostatkem tekutin, pokud možno nepříliš sladkých.
Jak vybavit děti na tábor: Tento přehled je určen především rodičům, kteří posílají své děti na tábor nebo delší akci. Rozhodně si neklade za cíl vyjmenovat veškeré možné táborové vybavení a dopodrobna o něm informovat. Jde spíše o širší přehled vybavení pro nejčastější druhy táborů s vysvětlením či zdůvodněním, proč zrovna to či ono. Nezabývá se zvláštním vybavením speciálně zaměřených táborů, ani se nesnaží nahradit informace pořadatele tábora, které budou vždy přesnější. Jeho snahou je rodičům usnadnit orientaci a nasměrovat jejich případné dotazy správným směrem. Zavazadla do kterých se balí mohou být velmi různá. Pokud děti jedou do pevného objektu nebo do chatky, kde si věci dají do skříněk, pak záleží spíš jen na možnostech a vkusu. Tam kde dětem věci zůstávají v zavazadle po celou dobu tábora je praktický kufr. Hodí se do chatek a někteří vedoucí ho doporučují i do podsadových stanů (vejde se dobře pod postel). Podmínkou je většinou doprava zavazadel dětí až na místo a fakt, že se zavazadlo na táboře nebude dále využívat k dalším účelům... ...V ostatních případech bude asi nejpraktičtější solidní batoh typu kletr nebo krosna, přiměřený a seřízený velikosti dítěte. Obecně platí, že by vše mělo být zabaleno pokud možno do jednoho zavazadla (s výjimkou batůžku na cestu). V případě, že je na něm něco připevněno zvenčí, tak velmi důkladně. Pokud se jedná o speciální tábory, tam to bude samozřejmě jiné. Vodáci zabalí do barelu nebo lodního pytle, cyklisté do brašen apod. Boty na delší chůzi a do náročnějšího terénu by měly být pevné, nejlépe kožené a nad kotník (tak aby byl fixován). Jsou nutností pro putovní tábor, do hor a na tábory s častými či delšími výlety. Často se ale hodí i pro program v táboře či jeho okolí. Sportovní obuv je nezbytností pro téměř všechny druhy táborů, neboť v ní děti absolvují patrně většinu táborového programu. Tenisky by rozhodně měly mít solidní odpruženou podrážku, obyčejné kecky s plochou podrážkou jsou nevhodné a jejich užití při náročnějším programu odnesou zejména kotníky. Pokud jsou boty starší, vyplatí se ještě jedny náhradní. U sportovně zaměřených táborů budou na tento druh obuvi vyšší nároky a je třeba se řídit instrukcemi vedoucích. Holínky jsou vhodné zejména do míst, kde je předpoklad, že když zaprší, vytvoří se množství bláta. Někteří vedoucí je do sezamu věcí uvádí témeř automaticky, ale ne vždy jsou nutně potřeba a někdy se dají nahradit např. solidními pohorkami apod. Pro delší chození jsou obuví nezdravou a nepraktickou. Jsou objemné a neskladné, velmi špatně balí, proto je třeba zvážit jejich nutnost zejména tam, kde je množství věcí spíše na obtíž. Čestně prohlašuji, že vaše dítě do bláta honit nebudu! Navíc se domnívám, že gumáky
zabírají ve výbavě tolik místa a jsou natolik nezdravé, že je považuji za zbytečné! Nakonec – Hodonín není tak daleko, abyste je v případě „kalamity“ nemohli přivést. Myslím si ale, že jestliže k takové kalamitě dojde, budeme mít všichni daleko jiné starosti, než jsou gumáky! Kalhoty - dlouhé kalhoty jsou samozřejmostí, ale je opět dobré přizpůsobit je zaměření a programu tábora. Pro náročnější program v přírodě jsou vhodné pevnější kalhoty nenápadnějších barev. Praktické jsou kapsy po stranách nohavic. Pro speciální tábory to budou samozřejmě i speciální druhy kalhot. V zimně oteplovačky nebo navíc podvlíkačky či punčocháče, pro vodáky a sportovce šusťáky atd. Kraťasy, sukně. V letním počasí, kdy probíhá většina táborů, jsou kraťasy (příp. sukně) užívány zpravidla více než kalhoty. Proto není od věci mít s sebou na delší tábor třeba i dvoje, zvláště nejsou-li z pevnější látky (plátno, džínovina). Na pásek se dá při balení lehce zapomenout a pak padají kalhoty. Dobré je taky nezapomenout na to, že poutka u různých kalhot mají různou šířku, takže by měl pasovat do všech, neboť tahat jich s sebou na tábor více je holý nesmysl. Oblečení na spaní - je asi věcí zvyku, zda to bude pyžamo, nebo triko a tepláky, ale rozhodně by to mělo být něco, co je vyhrazeno pouze na spaní. Děti by určitě neměly spát ve věcech, ve kterých přes den chodí ani na putovním táboře, kde se zvažuje přibalení každého trika navíc, neboť takové věci jsou většinou propocené (tedy vlhké a mastné) a hůře izolují. Do spacáku by se však děti neměli ani příliš nabalovat. Trika s krátkým rukávem jsou zejména v létě asi jedna z nejoblíbenějších a nejužívanějších částí oděvu. Někteří pořadatelé táborů a oddíly požadují dát dětem více triček konkrétních barev kvůli rozlišení při hrách a programu. Dobrý svetr je důležitou součástí vybavení i na tábory v letním období, neboť noci v létě bývají často chladné a posezení u táboráku nebo noční hra vyžaduje teplé oblečení. Nepraktický může být tam, kde jde o objem batohu (např. putovní tábory), protože zabere hodně místa a zpravidla bývá i těžší než jiné součásti oblečení. V těchto případech to řeší více vrstev oblečení, které jsou lehčí a mají větší škálu využití. Pláštěnka, pončo ad. – něco proti dešti je rozhodně třeba. Otázka zní, co je nejvhodnější. To velice závisí na typu tábora, věku dětí a dalších zkušenostech. Většinu nevýhod mají igelitové pláštěnky, které jsou dobré zpravidla pouze na přeběhnutí od chatky k chatce. Pro jakoukoliv jinou činnost (např. na výlet) se nehodí z mnoha důvodů. Snadno se roztrhá, při pohybu se v ní člověk nadměrně potí, kryje pouze tělo a ne batoh, většinou se už dále nedá nijak upravovat a využít k dalším účelům... ...To jsou naopak výhody ponča, které je pevnější a vzdušnější, schová i batoh, často se dá regulovat tvar otvoru na obličej či celé kapuce i délka celého ponča. Některá se dají využít i jako nouzový přístřešek apod. Dobré zkušenosti jsou např. s plastanem. Deštník je do přírody většinou nepraktický.
Hrníček není potřeba jen na táborech v přírodě, ale často se pro pohodlí hodí i na táborech se zajištěným erárním nádobím. Krom pití se hodí třeba na sběr borůvek či malin apod.
Láhev na vodu je důležitá pro dodržování pitného režimu dětí, zejména na putovních táborech a výletech. V současné době umělohmotných lahví pro dítě většinou nebývá problém si nějakou pořídit v případě zničení či ztráty. Přesto je dobré ho vybavit kvalitní (pevnou) lahví již předem. Pro pochody jsou většinou lepší dvě menší láhve než jedna velká. Lépe se vyváží v nebo na batohu a v případě proražení má člověk ještě jednu.
Spacák – o spacáku by se dalo napsat mnoho stran, ale to není účelem tohoto přehledu. Každopádně je před jeho pořízením nutné se zorientovat. Jistě vám dobře poradí v každé specializované prodejně, nicméně byste tam už měli jít alespoň se základní představou, k jakému účelu spacák pořizujete. Pro pravidelné oddílové ježdění bude pravděpodobně stačit spacák s komfortem od několika stupňů pod nulou do cca 20°C, z dutých vláken, která snesou vlhko a dají se i vyprat. Podstatným kriteriem je i objem spacáku, který by měl být zejména u dětí, které ho často balí do batohů pokud možno co nejmenší. (Stejně tak u puťáků na kole či vodě). To zajistí i kompresní obal spacáku, který se dnes již většinou prodává s ním. Hygienické potřeby jsou spíše samozřejmostí a otázkou osobních preferencí. Je to věc, na kterou člověk zpravidla nezapomene, takže spíše pro úplnost. Zpravidla to bývá kartáček na zuby, zubní pasta, mýdlo v krabičce, šampón, krém na obličej, krém na opalování, jelení lůj, repelent, zrcátko, toaletní papír, případně další věci dle vlastního uvážení. Herní a dovednostní vybavení je často součástí vybavení na oddílový tábor a je dobré na něj nezapomenout. Bývají to hadrové nebo papírové míčky, šátek, uzlovačka a další dle potřeb a zvyklostí oddílu.
Uzlovačka je v podstatě kus silnějšího kvalitního provazu, zpravidla 2-5m dlouhého, hodícího se krom nácviku uzlů téměř na všechno. Lze s ní přivázat něco k batohu, použít jí jako prádelní šňůru, použít při hrách či k různým opravám výstroje…
Sandály jsou velmi vhodnou obuví pro pobyt v táboře, oddechové činnosti, pro přezutí po pochodu na putovních táborech i jako přezůvky do objektů. Jejich výhody jsou zřejmé: jsou lehké, snadno sbalitelné, nepotí se v nich nohy, rychle se obouvají.
Ponožky jsou velmi důležitou součástí vybavení, zejména pro putovní tábory, tábory s programem výletů a sportovních aktivit, ale i pro běžnou činnost. Děti by jich měly mít rozhodně dostatečné množství. Alespoň část z nich by měla být silná. Pro delší a častější chůzi je vhodné zvážit nákup trekingových ponožek, které výrazně zvýší komfort nohou. Vzhledem k jejich vyšším cenovým kategoriím je dobré je pořídit spíše starším dětem, které je neztratí (nicméně mladší děti většinou neabsolvují náročnější program, kde by byly trekingové ponožky třeba).
Vzhledem k pohybovým a sportovním aktivitám na většině táborů jsou tepláky velmi důležitou součástí vybavení a málokterý tábor(ník) se bez nich obejde.
Ručník – jako věc denní potřeby nebude jistě chybět ani na táboře. Není rozhodně třeba jich dětem dávat fůru, ale vhodný a praktický je krom většího ručníku nebo osušky i menší ručník např. na nohy.
Spodní prádlo by mělo být v dostatečném množství zejména u mladších dětí, kde se nepředpokládá jeho praní. Jinak je to samozřejmě věc zvyku a výchovy.
Plavky – jsou věc, která jistě nepotřebuje rozsáhlé komentáře. Snad jen, že by neměly být příliš chatrné, neboť děti jsou je schopné je na klouzačce místního koupaliště prošoupat za jediné odpoledne.
Triko s dlouhým rukávem je výborným základem do chladnějšího oblečení, když je potřeba si obléci více vrstev. Výborné je též na noc do spacáku. Pro tento účel je patrně nejvhodnější 100% bavlna. V případě, že se v něm člověk delší dobu pohybuje, může někomu vyhovovat moira, která propouští vlhkost tak, aby nezůstala na těle.
Mikina je hodně praktická a hodně užívaná, děti jí rády nosí. V létě ve většině případů nahradí svetr, je lehčí a skladnější.
Solidní bunda by ve vybavení táborníka rozhodně neměla chybět. Dle programu je opět na zvážení, zda je lepší vzít s sebou nějakou pevnější plátěnou bundu (dobře poslouží např. i bundy či budnokošile z vojenských výprodejů) nebo zda stačí přibalit jen třeba starší šusťákovku. Menší batoh na výlety je velmi důležitou věcí a není radno na něj zapomenout. Pro většinu činností jsou vhodnější batohy na záda. Výhodou jsou široké a regulovatelné popruhy, zpevněná záda a regulovatelný obsah. Pro některé akce se může hodit i batůžek, který se dá složit do ledvinky a rozložit jen v případě potřeby. Čepice proti slunci se v letních vedrech může stát důležitou pomůckou proti úžehu nebo úpalu, ale dá se nahradit i jinými pomůckami (např. šátkem),m takže není nezbytností. Osobní léky. V případě, že dítě užívá pravidelně nějaké léky, je třeba o tomto faktu informovat vedoucího a především zdravotníka tábora a předat mu krom dostatečného zásoby těchto léků i kompletní informace, které se k lékům a zdravotnímu stavu dítěte váží. Potřeby pro celotáborovou hru – tam, kde je pro děti připraven speciální program, ať už jde o oddílový, nebo jiný tábor, může být vyžadováno např. nějaké zvláštní oblečení, které si děti předem vyrobí nebo potřeby pro jeho výrobu na táboře (třeba staré prostěradlo apod.) Sem patří i MASKA NA KARNEVAL!!! Přezůvky se hodí pro některé typy táborů, kde jsou pevné budovy či větší chatky, d kterých je vhodné či pohodlné se přezouvat. Nutností pak většinou na tábory podzimní, zimní a jarní.
Další důležité věci: psací potřeby, baterka (s novými bateriemi + náhradními), zápisník, oznámkované pohledy s nadepsanou adresou, libovolný průkaz totožnosti (s datem narození a fotografií), píšťalka, šátek, obvaz (i prošlý na hry!). Věci, které nejsou nezbytností, mohou však výrazně zpříjemnit pobyt na táboře: deka, kapesníky, pastelky, knížka, brýle proti slunci, opalovací krém, hudební nástroj, polštářek - mazlíček, medvídek…
