Setkání studentů s praxí proběhlo na výbornou!

Obchodní akademie Uherské Hradiště Rozhovor s paní učitelkou Mráčkovou

Typ pro vás kavárna v srdci UH

(str. 5)

(str. 14)

Náš absolvent v zahraničí (str. 11)

Setkání studentů s praxí proběhlo na výbornou! Naši školu navštívil ředitel z České pojišťovny pro region Zlínsko Roman Janál

“Nebýt OAUH, nejsem tam, kde jsem” Roman Janál (str. 4)

1

Vážení studenti, je pro mě velkým potěšením představit Vám první číslo našeho školního časopisu. Časopis je dalším komunikačním kanálem, prostřednictvím kterého bych vám chtěl přiblížit chod školy a také ji prezentovat před širokou veřejností. Časopis také navazuje na letos deklarované heslo OAUH – správný start pro úspěšný studijní a pracovní život. V letošním roce se tak budete moci setkávat s  bývalými absolventy školy a dozvědět se tak něco o jejich kariérním rozvoji a pracovních zkušenostech. I nadále budeme v kontaktu s našimi absolventy a současnými studenty vysokých škol, kteří se vydávají na zahraniční stáže. Mohou vám tak předat užitečné informace, které se vám budou do budoucna hodit. Ještě bych rád upozornil na elektronickou formu časopisu, která je přirozeným vyústěním současného světa spojeného s internetem, bez kterého se dnes již téměř nikdo nedokáže představit svůj soukromý nebo pracovní život. Kromě časopisu

můžete sledovat chod

naší školy na našich oficiálních stránkách (www.oauh.cz), dále také na facebooku a nově také školní videa na youtube. Doufám, že Vám časopis udělá radost a přinese vám spoustu nápadů, zkušeností a radosti!

Ing. Jiří Durďák, ředitel školy

2

První setkání proběhlo na výbornou 15.10. 2010 Jak být úspěšným podnikatelem, na co se během studia zaměřit či jak využít filozofie modrého oceánu byly jedniy z několika témat na Obchodní akademii v Uherském Hradišti, kde se v rámci projektu OAUH-správný krok k uspěšné karieře setkali studenti Obchodní akademie s bývalým absolventem Romanem Janálem, který v současné době pracuje na pozici ředitele v České pojišťovně pro region Zlínsko. „Projekt je ukázkou různorodých pracovních cest našich bývalých studentů, kteří sedokázali v životě úspěšněprosadit. Snažíme se touto formou zajímavých přednášek motivovat naše studenty a ukázat jim, že způsobů a úhlů pohledů na to, jak být v životě úspěšným, je mnoho“, nechal se slyšet ředitel školy Ing. Jiří Durďák. Na projekt by měl průběžně navázat školní časopis, který by se nesl ve stejném duchu, tedy v poukázání potenciálu, plynoucího ze studia na tamní škole. „Očekáváme zájem také z řad jiných bývalých absolventů, kteří jistě mají odstranit „těm“ současným studentům co říci. Budeme je hledat přes jejich bývalé třídní učitele, nebráníme se také využívaní sociálních sítí, kde by teoreticky mohli také být k nalezení“, dodal Ing. Jiří Durďák. Další host besedy zatím nebyl určen a setkání s níme je plánováno na měsíc prosinec opět na půdě školy. První přednáška se setkala s velmi pozitivní odezvou Autor: Aleš Durďák Fotograf: Pavel Princ

3

Rozhovor s Romanem Janálem Jak vzpomínáš na léta strávená na OAUH? Jen v tom nejlepším. Měli jsme skvělou partu a bezstarostný pocit svobody. Nebýt OAUH, tak nejsem tam, kde jsem. Ani profesně, ani osobnostně. Který předmět jsi ke své práci nejvíce využil? Řeknu to jinak. Nejvíce mi v profesních počátcích chybělo to, že jsem nebyl zrovna vzorným studentem předmětů jako je účetnictví, ekonomie a cizí jazyky. O to bylo mé uplatnění v praxi složitější. Kdybys mohl vrátit čas, co bys po dobu svého studia změnil? Dnes vím, že není důležité našprtat se na nějakou zkoušku kvůli dobré známce, ale skutečně dané téma pochopit a ještě lépe umět si to spojit s následným uplatněním v praxi. Hodně bych tedy měnil svůj přístup. Jenže na kdyby se nehraje, pro mne je důležité, co můžu na sobě měnit dnes. Na kterého vyučujícího nejdraději vzpomínáš? Vzpomínám na každého, protože každý mne svým způsobem posunul dále. Nerad bych na někoho zapomenul, proto za všechny budu jmenovat jen naši třídní, paní profesorku Malíčkovou. Na vyučující jsme měli obrovské štěstí a rád se s nimi setkávám dodnes.

Máš nějaký recept, jak být úspěšným v pracovní kariéře? Celou řadu. Snažil jsem se je prezentovat během své přednášky a jsem přesvědčen, že můžou inspirovat mnoho mladých lidí. Bude-li zájem, rád budu v přednáškách na OAUH pokračovat. Na tomto místě se sluší poděkovat panu řediteli Ing. Jiřímu Durďákovi za to, že tuto příležitost pro mne a zejména pro své studenty vytvořil. Na jiných školách to není příliš ve zvyku a osobně vím, že pro studenty je konfrontace s praxí strašně důležitá ba přímo klíčová pro jejich budoucí uplatnění. Pro mne osobně je to skvělá zkušenost a osvěžující výhybka z pracovních povinností. Omlouvám se, že neodpovím konkrétně, ale vím, že pokud někdo myslí svůj osobní rozvoj vážně, tak si čas na tu přednášku rád najde a tam se dozví více. Pochopitelně ale tuto cestu nechci nikomu vnucovat. Cest k poznání či inspiraci je obrovské množství a záleží na každém, kterou si zvolí.

Autor: Aleš Durďák 4

Rozhovor s paní učitelkou Ivou Mráčkovou Když se stejné zájmy sešly u nějakého obzvlášť charizmatického jedince (nejlépe s dlouhými vlasy), který mezi tahy z ručně balené cigarety trousil wildeovské bonmoty nebo brnkal na kytaru, byla jsem ztracená a na mé osmnáctileté já to působilo vlastně podobně, jako ta školková rána kýblem do hlavy :-)...

Nacházím se v bytě Ivy Mráčkové, profesorky OAUH. Již od pohledu přátelská atmosféra, nic, co byste čekali od své vlastní profesorky, a pak si konečně uvědomíte, že je to taky jen člověk a že to s vámi myslí dobře.

1) Dle mého názoru vše začíná až na střední škole, čili bych chtěl vědět, zda-li jste byla pilná či flegmatická studentka, váš neoblíbený předmět a popřípadě nějáký zajímavý profesor.

Studovala jsem na hradišťském gymnáziu. Na střední školu se tehdy nastupovalo už po osmé třídě, takže gympl nás nabral do své „ústavněvzdělávací náruče“ jako poďobané čtrnáctileté puberťáky a za čtyři roky vyplivl v podobě sotva dospělých maturantů. Premiantka třídy jsem nebyla. Z předmětů, které mě nebraly, mi stačila dvojka a z fyziky (která mě vůbec nebrala) mi díky vrozené tuposti na výpočty příkladů musela stačit trojka. Vzpomínám si, že jsem se tehdy hluboce ztotožňovala s nápisem vyrytým na druhé lavici školní fyzikální pracovny: „Chemie se bez fyziky neobejde, genetika se bez fyziky neobejde, biologie se bez fyziky neobejde...ale já jo!“ (Jenže jak boží mlýny bezchybně melou, za pár let jsem se provdala za fyzika a svůj vztah k tomuto oboru jsem trošku přehodnotila...)

Nejradši jsem měla (nečekaně :-)) literaturu, dějepis a taky hodiny němčiny s panem profesorem Poštulkou, což byl pro mě profesor s velkým P. 2) Nutili vás rodiče do školy/oboru, který jste nechtěla?

Tak napůl. V osmnácti jsem získala dojem, že tři učitelky (maminka a obě 5

sestry) jsou na jednu rodinu a na mého taťku už dost, a rozhodla jsem se studovat žurnalistiku. Doma mě ale přesvědčovali, že to není žádné pořádné vzdělání a že novinářka můžu být i s jinou školou. Tak jsem je tedy poslechla a nastoupila na němčinu a historii na filozofickou fakultu. Žurnalistika mi ale stejně nedala spát, tak jsem za dva roky udělala přijímačky znovu a studovala obě školy současně, čímž se mé studium trochu protáhlo. Později jsem si přibrala ještě češtinu, protože po krátké praxi v novinách jsem neomylně zamířila do školství.

I přesto ale všechno dobře dopadlo. Jedna z mých sester mezitím skončila ve škole a začala podnikat, takže se počet učitelek v rodině nezvýšil a otec se těší stále dobrému duševnímu zdraví :-).

3) Teď z jiného soudku. Co taková první láska, ta ještě ze školky a pak ta opravdová. Jak to probíhalo ?

První lásku jsem zažila ve školce, kde mi dotyčný milovník nejdřív vysypal na hlavu kyblíček s pískem a pak mi dal pusu. Musím říct, že tak razantní způsob balení jsem od té doby už nezažila :-). Také jsem pomalu měnila vkus, takže víc než písek mě zajímaly knížky a hudba. Když se stejné zájmy sešly u nějakého obzvlášť charismatického jedince (nejlépe s dlouhými vlasy), který mezi tahy z ručně balené cigarety trousil wildeovské bonmoty nebo brnkal na kytaru, byla jsem ztracená a na mé osmnáctileté já to působilo vlastně podobně, jako ta školková rána kýblem do hlavy :-)...

4) Dnes lidé v   poměrně útlém věku navštěvují různé koncerty a diskotéky. Jak to bylo u vás?

Celou střední školu jsem měla doma přísný režim – večer jsem mohla ven jen o víkendu a v jedenáct jsem musela být doma. Na první zábavě (byla to tuším Argema) jsem byla v patnácti letech tajně, místo tanečních. Jelikož jsem ale mizerný lhář, tak jsem se stejně přiznala hned druhý den...

Chodili jsme na bigbít, rockové nebo folkové koncerty, na UHáčko a později také na Mír, o kterém si tehdy všichni rodiče mysleli, že je to feťácké doupě (nebylo).

5) Ovlivnili vás někdy v něčem vaši přátelé/kamarádi ?

Velký vliv na mě měla obrovská kopa srandy (záměrně neříkám legrace, protože to by nebylo výstižné slovo), kterou jsem zažívala díky velmi originálnímu humoru svých tří kamarádů ze studentských let. Jestli je pravda, že smích prodlužuje život, budu tady zásluhou těch tří aspoň do stovky :-).

Přátelé mě ale ovlivnili i ve spoustě dalších věcí, třeba v hudebním vkusu. Doma jsem pod vlivem tatínka vyrůstala na jazzu, rock'n'rollu a na písničkářích, jako byl Nohavica nebo Plíhal. Kamarádi mě přivedli k rocku a metalu. Všechny tyto žánry mě provázejí do dneška a střídám je podle nálady.

6) Co vás čekalo po maturitě a jaké na to máte vzpomínky? 6

Po maturitě jsem nastoupila na filozofickou fakultu do Olomouce a po čase i do Brna, takže jsem přejížděla mezi oběma městy. K srdci mi ale víc přirostla Olomouc. Koleje, kde jsme bydleli, nebyly zrovna luxusní – v pokojích stály čtyři vrzavé železné postele a dvě skříně, záchody, sprchy a kuchyně byly jen jedny na patře. O to větší tam ale byla zábava, možná proto, že jsme se v těch společných místnostech neustále potkávali. Z některých tehdejších spolubydlících jsou dnes významné špičky ve svých oborech nebo různě veřejně činné osoby. Když je vidím – seriózní a perspektivní - a vzpomenu si, jak na kolejích pašovali přes vrátnici bečky s pivem, oknem tahali načerno někoho na pokoj nebo seděli v kuchyňce a kouřili kdovíco, musím se smát :-). Kromě různých hloupostí jsme ale samozřejmě hlavně pilně studovali, probděli řadu nocí nad stohy knih a před zkouškami se opakovaně budili hrůzou při představě, jak nás zítra „stoprocentně vyrazí“. Když se občas s bývalými spolubydlícími sejdeme, říkáme si, že bychom ty časy rádi vrátili, ale tak maximálně na týden...

7) Myslím, že by neuškodilo kdybyste nám řekla, jak to tenkrát bylo s počítači a chatem. Přece jen je to dnes neodmyslitelná součást mladistvých (Jak nás popisují v policejních hlašeních)… Mé první setkání s počítačem „monitorem v tvář“ probíhalo v hodinách informatiky na gymnáziu. Design školních computerů nebyl tehdy z nejelegantnějších – jednalo se o oranžovou železnou bednu, připojenou ke kazetovému magnetofonu, a černobílý televizorek Merkur, po jehož ztmavlé obrazovce se proháněl blikající puntík Karel. Tomu jsme měli do konce hodiny naprogramovat krok, dvojkrok nebo dokonce otočku... už si ani nevzpomínám, jestli mi to šlo.

Když jsem nastoupila na vysokou, byl tam ve studovně pro studenty celé fakulty jeden jediný počítač a na něm možnost přihlásit se na novelovský e-mail. Na filozofické fakultě se technický pokrok moc neprožíval, takže když jsem se na popud kamarádů snažila získat unixový e-mailový účet (kvůli „talku“, tehdejší prapodobě chatu), hleděla na mě správkyně sítě, jako bych chtěla od školy soukromé letadlo. Později už se ale pokroku neubránili ani konzervativní filozofové, takže když jsem školu končila, zaváděl se internet i na kolejích a školních počítačů pro studenty také výrazně přibylo.

8) Řekla jste nám, že jste se vdala za fyzika. Jak proběhlo vaše setkání ? 7

Se svým budoucím manželem jsem se dala dohromady až v posledním roce studia, první „kontakt“ mezi námi dvěma však proběhl o pár let dřív. Vyšla jsem tehdy z koleje na zkoušku - načesaná, nalíčená a na podpatcích jsem spěchala ke škole. V tom se půl metru ode mě rozplácl o chodník prezervativ plný vody a nade mnou se ozval bouřlivý řehot účastníků jakési bujaré kolejní pitky, kteří viseli z okna a úžasně je pobavilo, jak jsem se lekla. Pomyslela jsem si něco o polointeligentním dobytku a pokračovala v cestě. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že s jedním z těch v okně budu mít za pár let dvě děti, protože zjistím, jak je ve skutečnosti úžasný, nevěřila bych...:-). 9) Úspěšně jste dostudovala vysokou školu. Ale co bylo dál ?

Původně jsem po vysoké plánovala pracovat v novinách, pro které jsem už pár měsíců předtím psala, ale nakonec jsme se kvůli manželově práci přestěhovali do Brna a já jsem nastoupila jako učitelka na soukromé střední škole. Čekalo mě tam sociálně i etnicky velmi široké spektrum studentů a také seznámení s „finanční vzdělávací logikou“ - kdo zaplatí školné, neměl by být vyhozen, kdo navíc sponzoruje školu, nesmí být vyhozen, ani kdyby neuměl spočítat kolečka na značce tatínkovy audiny... tahle praxe mě natolik znechutila, že jsem po roce utekla.

10) A teď už jen ve zkratce. Jak dlouho už jste na Obchodní akademii a jaké máte vzpomínky na studenty ? Na hradišťské obchodce učím už devět let, takže mi prošla rukama spousta studentů. Po několika z nich je mi skoro smutno, jiní mi zvedají hladinu adrenalinu jen při vzpomínce :-) a na spoustu dalších jsem možná už zapomněla. Někteří se mi vybavují jen v určitých situacích – třeba prvák, který vběhl ráno do kabinetu s vytřeštěnýma očima a prosil, ať ho uvolním z hodiny, protože nechal ráno v autobuse pistoli a musí si ji teď jít vyzvednout na nádraží (že jde o sportovní zbraň mi samozřejmě došlo až poté, co jsem si představila pedagogický sbor ležet v krvi a obvinila hocha z teroristických úmyslů :-)).

Také nezapomenu na ráno, kdy jsem vešla do učebny 213, kde všichni stáli na stole, protože (prý nedopatřením) hodili na strop gumové lejno, ono se jim tam přilepilo a oni se jej teď pokoušejí sundat... opravdu jsem nevěděla, jestli se mám zlobit, nebo se smát.

Tímto Vám tedy děkuji za, myslím si, velmi přínosný rozhovor a přeji hezký den.

Autor: Mario Keck

8

Páteční kulturní zážitek , Včera večer jsem měl jasný záměr – vypnout a naladit se na páteční režim. Byly sice už prázdniny, ale tělo vždy nějak pozná konec týdne a patřičně se podle toho zachová. Do mého záměru však náhle vkročilo cosi jiného a já jsem se ocitl v  kavárně Portál, kde se odehrávalo předčítání známých básníků. Pro tento měsíc byli vybráni známější autoři, Pavel Rajchman a Marie Šťastná. Ještě s pár přáteli jsme si připadali jako v  nebi a téměř jsme si navzájem kontrolovali tep. Ano, stále ještě žijeme, blýsklo naší, v té době už kolektivní, myslí. , Celý večer probíhal přesně jak se dalo od umělecké společnosti očekávat – uvolněně. Na každém stole tyčinky popřípadě jiné drobné pochutiny. Cítil jsem se jako vidlák, který poprvé přijel do McDonaldu a jeho jediná objednávka jsou dva hamburgery, protože se bojí zeptat se, co všechno se skrývá pod zákeřným názvem McDonald Menu. Víno bylo zdarma a ve velké míře. Také čtvrthodinové přestávky na popovídání si s  autory byly potřebné, přesto, že námi byly spíše užívány jako chvilka na cigaretku. , Kolem osmé začalo předčítání, načež celá místnost ztichla a ozývalo se pouze občasné chrupkání nabízených pochutin. V celé místnosti panovala napjatá atmosféra a my všichni jsme bedlivě naslouchali. Po dočtení poslední stránky se ozval potlesk a nastala tolik očekávaná přestávka. Přece jen vína bylo dost a tělní oběh také není nejpomalejší. , Při druhém a tentokrát posledním předčítání se nálada změnila. Byla mnohem uvolněnější a úsměvnější, což ovšem nebylo nevhodné a myslím, že sedla doslova jako prdel na hrnec. Pak následoval už jen pokec u vína s autory a celý večer byl završen, načež jsem se vypravil na oslavu narozenin jednoho mého kamaráda. Takže jsem si kultury užil až až. Jen by snad možná příště nemusela mít tolik kapalnou podobu. , Pokud snad někoho můj článek motivoval k  navštívení této bezesporu chvályhodné atrakci, musím podotknout, že není jen tak pro všechny a že přes velké lákadlo alkoholu zdarma se nejedná o ryze opíjecí večer. Ale pokud holdujete poezii a stejně jako já se tváříte těžce dekadentně a hrajete si na znalce, určitě přijďte. Jeskyně slov se odehrává každý poslední pátek v  měsíci vždy od osmé hodiny večerní. Popravdě, už teď jsem si nastavil upomínku, abych náhodou 9

bláhově nezapomněl a nešel se v  pátek pouze nudně opíjet, ale abych při tom taky trochu vypadal.

Autor: Lukáš Pavlica

10

Náš student v zahraničí Bývalý student OAUH Honza Štěrba je dalším dotazovaným z cyklu lidí, kteří vycestovali do zahraničí. Honza studuje VŠ v Brně a jeho zvolenou destinací se stalo prosluněné Španělsko. Více o jeho cestě naleznete v našem rozhovoru.   Jaký byl motiv tvé cesty? Největší motiv bylo pro mě to, že jsem chtěl zažít něco nového, poznat nové lidi, kulturu a samozřejmě zlepšit své jazykové schopnosti. Naskytla se mi možnost vycestovat a celý život bych si vyčítal, kdybych tak neučinil. Jaké vnímáš největší kulturní rozdíly mezi ČR a zemí, kde se nacházíš? Rozdílů je spousta. Španělé nejsou tak uspěchaní a ve stresu jako lidé v ČR. Hodně lidí je nedochvilných, ale tady se s tím už nějak počítá a moc se to neřeší. Další velký rozdíl je v pracovní době. V celém Španělsku se chodí do práce nejdříve v devět hodin, po druhé hodině následuje tzv. siesta. Siesta končí kolem páté hodiny a v práci se porkačuje až do večerních hodin. Lidé ve Španělsku chodí mnohem více do společnosti než lidé v ČR a jsou také více temperamentnější. Co tě nejvíc šokovalo a proč ? Byl pro mne šok, když jsem přišel do jakéhokoliv obchodu ve Španělsku. Výběr zboží ve španělských obchodech je mnohem větší než v ČR, ať už se jedná o potraviny, obchod s elektronikou nebo s oblečením. Vždy jsem si myslel, že v českém obchodu koupím téměř cokoliv, ale zdejší obchody mě vyvedly z omylu. Jaké pozitivní lidské vlastnosti v této zemi nejvíce vnímáš u svého okolí? Španělé jsou až neuvěřitelně ochotní a milí. Vždy se vám snáži pomoci, nebo přinejmenším vyjít vstříc. Jak už jsem zmínil, většinou nespěchají a všechno řeší s naprostým klidem. Kdybych to měl říc laicky, tak jsou to ukázkoví pohodáři.

11

Jaké negativní lidské vlastnosti v této zemi nejvíce vnímáš? S negativními vlasnostmi moc zkušenosi nemám. Snad jen to, že jsou opravdu nedochvilní a to všude a ve všem. Čekat na autobus, který se zpozdil o 20-30 minut, je naprosto běžné. V čem je daná země vůči světu typická? Skvělým fotbalem, krásnou přírodou a španělským národním pitím jménem Sangria.

Kdy ti bylo nejvíce smutno a po čem se ti stýskalo? Nejvíce smutno mi bylo první dva měsíce. Ze začátku pobytu jsem neuměl jazyk s nikým jsem se nedomluvil, nikoho jsem tu neznal. Ale po dvou měsícich to bylo lepší a lepší. Nejvíce se mi stýskalo po rodině a kamarádech, ale také po plné lednici vždy přichystaném, vyžehleném a čistém prádle, uvařené teplé večeři… Málokdy si kluk jako já uvědomí, jaké je štěstí, že tak do té doby samozřejmé věci má k dispozici bez námahy. A samozřejmě se mi stýskalo po pořádném českém řízku. Co ti nejvíce chybí na ČR, když jsi mimo republiku? Těžko odpovědět, je to můj domov, takže spusta věcí. Dovedl by sis představit, že se odstěhuješ z ČR pryč? Nadtouhle otázkou jsem už párkrtát přemýšlel a přišel jsem na to, že i když např. tady ve španělsku je vyšši životní úroveň, nádherná města, překrásné školy, parky, výborná infrastruktura, sportovní vyžití je tady na úpně jiné úrovni než u nás, tak bych zůstal v ČR. Jsou věci, které vám žádná jiná zem neposkytne. To je rodinné zázemí, kamarády, které bych za nic na světě nevyměnil, český humor... Jaký nejúžasnější zážitek jsi žažil v zahraničí? Zážitků je spousta, rád bych asi zmínil strávení jednoho listopadového dne na pláži u moře v překrásném turistickém městě jménem Calpe. 12

Na čem sis v zahraničí nejvíce pochutnal a naopak které české jídlo jsi nejvíce postrádal? Pochutnal jsem si na národním španělském jídle, které se jmenuje Paella, a také na skvělých místních uzeninách a neuvěřitelně dobrém a šťavnatém ovoci a zelenině. A nejvíce mi chyběl klasický český chleba, již zmiňovaný řízek, knedlo-vepřo-zelo a samozřejmně se mi stýskalo po českém pivu. Cestu do zahraničí hodnotím jako.... Cesta do zahraničí je skvělá věc, nejen že si vylepšíte jazykové schopnosti, nebo naučíte se více samostatnosti. Podle mého názoru je nejzajímavější poznávání nových lidí z celého světa a interakce s nimi. Poznal jsem tu lidi s celé Evropy a Jižní Ameriky. Takovou zkušenost už pravděpodobně nikdy nedostanu a jsem rád, že jsem možnost vycestovat využil. Nikdy toho nebudu litovat a vždy budu na Španělsko vzpomínat. Tím to bych rád vzkázal všem lidem, že pokud mají možnost vycestovat, tak se nesmí bát a udělat to! Slibuju, že toho nebudou nikdy litovat.   Děkuji za rozhovor!

Autor: Aleš Durďák

Více článků a zajímavých informací naleznete na webu www.uherske-hradiste.net

13

Náš tip pro vás Kavárna Café REAL MORAVIA je příjemná nejen interierem, ale také místem v samotném srdci města, kde je to odkudkoliv blízko. Zajímá vás, kam chodí lidé z Uherského Hradiště rádi na kus řeči a dobrou kávu? Přečtěte si následující rozhovor a dozvíte se víc. Na naše otázky odpovídala Tereza Turecká, která se stará o chod kavárny.     Kdo k vám do kavárny převážně chodí? (jaká věková skupina?) Od 2 do 90 let :) Převážně střední věková skupina, podnikatelé ale i mladí lidé, maminky s dětmi. Kavárna je známá výbornou kávou. O jaký druh kávy přesně jde? Kávu máme od italské značky Lavazza. Druh je super crema, tudíž káva je lahodně krémová, se správnou vyvážeností arabicy a robusty. Máme zde i ochucené kávy, např. čokoládové latte, karamelové cappucino. Dá se kombinovat podle přání hostů. Pro maminky máme výhodu že připravujeme i kávu bez kofeinu a to jakoukoliv. Během příštího roku bychom chtěli rozšířit nabídku ochucených a míchaných káv. Máte zde také jídelní lístek? Jídelní lístek nemáme jsme zaměřeni na kavárnu. Ale máme zde různé pochutiny k vínu např. oříšky, brambůrky, olivy ale i něco malého k zakousnutí v podobě toustu.Dále pak ke kávě nabízíme jablečný závin či Sachrův dort.   Pořádáte v kavárně také společenské akce? Ano, v letním období pořádáme večery u cimbálu a na zimní období chystáme „hrací odpoledne“ různé stolní hry např.karty, poker, člověče nezlob se apod.   14

Je zde možnost zamluvit si vaši kavárnu na soukromé účely? Určitě ano, neměl by v tom být problém i v dny kdy máme zavřeno.   Všiml jsem si, že zde máte také široký výběr vín? Jaké nabízíte? Jsou to různá víná od vinařů z blízkého okolí a to vinařství Minaříková z Blatničky pod sv. Antonínkem,  Chateau Mikulov, vinařství Josef Valihrach, Krumvíř – vinař roku 2009, vinařství Pavlov a vinné sklepy Valtice. Nabízíme i dárkové balení a dekantační košíky.  

Jak se vám osvědčily klubové karty-dárkové poukazy? Jakým způsobem je možné je zakoupit? Myslím si, že je to hezký dárek k narozeninám nebo jen tak, když víte, že ta daná osoba ráda chodí do naší kavárny. Zakoupit je můžete přímo v kavárně. Cenu dárkového poukazu si zájemce může určit sám.   Vaše zdi momentálně zdobí obrázky krajiny z Uherského Hradiště? Je zde prostor pro autory obrazů nebo fotografií, aby zde vystavovali?   Je to zajímavá myšlenka a nevidím jediný důvod proč ne. Ale bohužel s touto nabídkou zatím ještě nikdo nepřišel. Pokud by byl zájem, rádi takovou akci uspořádáme.   Jak je to u vás s připojením na internet? Kavárna je pokryta wifi připojením.

15

  Jakou máte otevírací dobu? Pondělí 9.00 – 19.00 Úterý 9.00 – 19.00 Středa 9.00 – 19.00 Čtvrtek 9.00 – 19.00 Pátek 9.00 – 20.00 Sobota 9.00 – 12.00 Neděle – zavřeno

  Jaký je na vás kontakt?   Jaké koli informace vám rádi sdělíme v Café Real Moravii. Případní zájemci se mi mohou ozvat na mail [email protected]

Autor: Aleš Durďák

Více článků a zajímavých informací naleznete na webu www.uherske-hradiste.net

16

Pozvánky na akce

17

OAUH na internetu

Sledujte naši školu na facebooku: http://www.facebook.com/pages/Uherske-Hradiste-Czech-Republic/Obchodniakademie-Uherske-Hradiste/158552918124

Sledujte náš kanál na youtube.com: http://www.youtube.com/user/OAUH1?feature=mhum

Kontaktní informace:

Obchodní akademie, Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Nádražní 22 686 57 Uherské Hradiště tel.: 572 433 011, 572 552 660 http://www.oauh.cz 18

Pracovní tým: Aleš Durďák - šéfredaktor [email protected]

Lukáš Pavlica (autor) Mario Keck (autor) Lukáš Oslzla (grafické zpracování)

PŘIDEJ SE MEZI NÁS TAKY!

Stále hledáme nové členy do týmu! 19