SCIENTI IC PAPERS O THE UNIVERSITY O PARDUBICE Series C Institute of Languages and Humanities 5 (1999) PES V KONTEXTU RODINNÝCH VZTAHÙ

SCIENTIFIC PAPERS OF THE UNIVERSITY OF PARDUBICE Series C Institute of Languages and Humanities 5 (1999) PES V KONTEXTU RODINNÝCH VZTAHÙ Zuzana Lenderová Filosofická fakulta Masarykovy univerzity Brno (S podìkováním panu docentu Holubáøovi ...) TEORETICKÁ ÈÁST

HISTORICKÝ POSUN FUNKCE PSA Celá staletí chovali lidé zvíøata pøedevším pro hospodáøské a obranné úèely. Je sice pravda, že v historických pramenech existují zmínky o ojedinìlém individuálním vztahu èlovìka a zvíøete, ale takový vztah býval spíš raritou než bìžným úkazem. Vztah èlovìka a zvíøete dosáhl jisté individualizace teprve pøibližnì v prùbìhu tøí posledních století. Narozdíl od køesanské tradice, která chovala ke zvíøatùm lhostejnost èi dokonce nechu se zdùvodnìním, že jde o tvory bez duše, a karteziánské pøedstavy zvíøete - stroje, na dvoøe Ludvíka XVI. se zvíøata tìšila velké pozornosti a oblibì. V 19. století byla již náklonnost ke zvíøatùm zcela bìžným úkazem. Jakýmsi „pøedjezdcem“ tohoto obratu v chápání zvíøete jako bytosti hodné lidského citu byl prý J. J. Rousseau, který se svým psem navštìvoval paøížské salony, a jeho vztah ke psovi se stal vzorem nového pohledu na vztah èlovìk - zvíøe. Nejèastìjšími chovateli psù byly v té dobì mladé dívky. Zvíøe tak získalo novou funkci - citová vazba k nìmu se stala pøípravou na citový vztah k lidské bytosti. Nìha bohatých vrstev vùèi psùm byla v té dobì dávána do kontrastu ke krutému svìtu chudých, kde má zvíøe stále prvotní urèení - hospodáøské a obranné. V prùbìhu první poloviny 19. století došlo k dalšímu pøehodnocení vztahu spoleènosti ke zvíøatùm - výsledkem byla mj. skuteènost, že se jatka pøestìhovala mimo mìsta, aby nebyla tolik na oèích veøejnosti. V roce 1840 vznikla v Paøíži Société protectrice des animaux (Spoleènost na ochranu zvíøat), roku 1850 pak zákonné shromáždìní schválilo Grammontùv zákon, který zakazoval páchání veøejného násilí na domácím zvíøeti. Romantismus pøichází s uctíváním pøedevším zvíøecí vìrnosti, smrt zvíøecího pøítele je oplakávána jako smrt èlovìka. Stendhal miloval své dva psy, P. Merimée prý žil sám se svou koèkou a želvou, V. Hugo si vytvoøil silné citové pouto ke psovi, který s ním sdílel exil...

45

Za druhého císaøství byl již pes bìžným obyvatelem paøížského bytu, poøádaly se první výstavy psù, fotografie domácích mazlíèkù se dostávaly do rodinných alb, psi bývali pochováváni v zahradách v blízkosti domù, pozdìji se zakládaly psí høbitovy. Poslední ètvrtina 19. století byla obdobím velkého rozvoje veterinární péèe a snahy vytvoøit legislativu zajišující práva zvíøat.

HISTORIE „ANIMAL THERAPY“ (TERAPIE ZVÍØATY) Domácí zvíøata jsou již nìkolik staletí chována nejen pro potìchu chovatelù a hospodáøské úèely, ale i pro pozitivní vliv, kterým pùsobí na psychicky i fyzicky postižené lidi. Existuje hypotéza jednoho z nejznámìjších vìdcù zabývajících se animal terapií, A. Katchera (cit. dle Hess, Fialová, 1995), že promlouvání ke psùm a hra s nimi snižuje krevní tlak a hladinu adrenalinu v krvi, zatímco rozhovor s lidmi je zvyšují. V souèasné dobì ještì není zcela vyhranìná terminologie, která by se mìla v souvislosti s terapií zvíøaty používat. Èeská terminologie dosud ekvivalenty anglických výrazù nemá vùbec. Zatím se o terapii zvíøaty mluví jako o zooterapii, animal therapy, pet therapy. Protože nejèastìji probíhá léèba prostøednictvím koní a psù, existují i speciální názvy jednotlivých odnoží animal terapie - hippoterapie (terapie prostøednictvím koní) a canisterapie (terapie prostøednictvím psù). V souèasné dobì se diskutuje o možné alternativì termínu canisterapie - a sice kynoterapie - s celkem logickým odùvodnìním, že zatímco slovo canis je pùvodu latinského, výraz terapie má své koøeny v øeètinì, a bylo by tedy správnìjší ponechat i slovo pes v øeètinì. Ve starovìkém Øecku se používali psi pøi léèbì revmatismu - nejèastìji maltézští pinèové byli pøikládáni na bolestivá místa pacienta. V této dobì najdeme i poèátky hippoterapie. Dìjiny animal therapy zaèínají rokem 1792, kdy byla v Anglii založena klinika York Retreat s cílem peèovat o duševnì nemocné aktivizujícím zpùsobem, pøièemž komunikaci mezi pacienty usnadòovala drobná domácí zvíøata - napøíklad drùbež a králíci. V Nìmecku souèasnì se založením Bethelu v roce 1867 zaèala probíhat terapie epileptikù prostøednictvím domácích zvíøat. V prùbìhu druhé svìtové války pak byla v USA používána zvíøata k rehabilitaci zranìných vojákù. Nejvìtším pøínosem pro canisterapii jsou patrnì experimenty provádìné Borisem Levinsonem v 70. letech v USA. Na myšlenku využití psa v terapii jej pøivedla malá pøíhoda. Všiml si totiž setkání svého psa s emocionálnì narušeným dítìtem, které s Levinsonem odmítalo jakkoli komunikovat. O psa však projevovalo obrovský zájem. Vztah mezi tímto dítìtem a psem vedl k postupnému uzdravení dítìte. Levinson (Hess, Fialová, 1995) zformuloval hypotézu, podle níž pes funguje jako sociální katalyzátor, jako pøenosový objekt. Dítì nejprve naváže kontakt se psem, pozdìji s terapeutem, nakonec i se širším okolím. Levinson navrhl a uvedl v praxi i jinou terapeutickou metodu - pokud byly problémy dítìte zpùsobeny pøedevším nezdravým rodinným klimatem, pøivedl psa pøímo do rodiny. Dùležité bylo, aby dítì nevnímalo psa jako další bøímì, soka, konkurenta ve své již tak dost komplikované situaci. Dítì musí být na pøíchod pejska do rodiny postupnì pøipravováno tak, aby pozdìji mìlo zájem se o psa starat a kamarádit s ním.

46

Scientific Papers of the University of Pardubice

Levinson se také zabýval otázkami výbìru vhodného plemene psa pro terapii a zásadami, jak tyto psy pro terapeutické úèely cvièit. Problematice canisterapie se v USA vìnovali i manželé Samuel a Elisabeth Corsonovi (cit. dle Straková, 1996), kteøí definovali specifické znaky, pro nìž je pes v terapii tolik oblíben. Je to schopnost poskytovat kladné emoce a dotykový kontakt v každé dobì a situaci spolu s dìtsky naivní dùvìrou, kterou psi vùèi lidem chovají. Corsonovi v tomto kontextu kladou akcent na nonverbální zpùsob komunikace, jenž je výborným pøedpokladem pro navázání pozitivního vztahu mezi psem a èlovìkem, kterému verbální komunikace èiní problémy. Významný výzkum vedli i ameriètí psychologové Roger A. Mugford a J.G.M. Comiskij v roce 1975 (cit dle Straková, 1996). V experimentu sdílela skupina starších mužù po urèitou dobu místnost s televizí, kvìtinou nebo andulkou. Výsledky byly porovnány s kontrolní skupinou po pìti mìsících a zjistilo se, že pouze andulka mìla signifikantnì pozitivní vliv na duševní stav probandù. Roku 1980 dokázala R. Friedmannová (cit. dle Hess, Fialová, 1995) ve dvojité slepé studii, že pøežívání osob po infarktu myokardu se výraznì zvýšilo, pokud pacient choval nìjaké domácí zvíøe. Bìhem prvního roku po infarktu zemøeli pouze tøi z 53 majitelù domácích zvíøat, ve druhé skupinì osob bez domácích zvíøat zemøelo 22 osob z 39. O deset let pozdìji bylo v USA založeno Jeffovo støedisko pro zvíøata - spoleèníky. Základním programem støediska je umísování zvíøat do domácností starších a osamìlých lidí. Dále pak pracovníci tohoto støediska navštìvují se zvíøaty nìkolikrát týdnì nemocnice. Prý i nìkteøí jinak velmi špatnì pohybliví pacienti jsou ochotni a schopni vstát, oèekávají-li návštìvu svých zvíøecích kamarádù. Podobnou iniciativu vyvíjí i pražská zoologická zahrada, která umožòuje kontakt zvíøat s tìlesnì a mentálnì postiženými dìtmi. V USA probíhá v posledních letech mnoho programù zamìøených na integraci psù do rodin postižených, starých a osamìlých lidí. Jde napøíklad o Canine Therapy program v Ashtonské škole pro postižené dìti v Solinas, dále program Pet-A-Care v San Franciscu (v rámci tohoto programu dostávají obèané starší 65 let s malými pøíjmy pøídavky na péèi o domácí zvíøata), Children and Animal Together for Seniors v New Yorku - starším obèanùm, kteøí si vezmou zvíøe z útulku, pomáhají v péèi o zvíøata dìti a zároveò dostávají finanèní podporu od mìsta. Dalším pøíkladem je program People-Pet-Partnership ve Washingtonu, jehož cílem je pomocí pravidelného vzìlávání obèanù všech vìkových skupin zvýšit všeobecné povìdomí o pøirozeném vztahu èlovìk-zvíøe. V Èeské republice existuje Asociace pøíznivcù odpovìdného vztahu k malým zvíøatùm. Ve spolupráci se zmínìnou organizací probìhl v roce 1997 výzkum v Modrém klíèi v Praze (jde o ústav zamìøený na péèi o autistické dìti). Výsledky tohoto výzkumu publikovala Chamrádová (1997) ve své disertaèní práci. Bìhem jejího šestimìsíèního experimentu byl každodennì pøivádìn mezi dìti speciálnì vycvièený pes (labradorský retrívr). Cílem výcviku psù využívaných v canisterapii je dosažení naprosté submisivity v interakci s klienty (psi se chovají naprosto pasivnì a v pøípadì hostilního chování èlovìka je pes veden k únikové reakci). Bìhem experimentu byly dìti v interakci s vycvièeným psem a examinátorkou v chránìném prostoru. Jejich vzájemná interakce byla zaznamenávána videokamerou. Záznam byl následnì analyzován a zjistilo se, že dìti, které jinak nebyly schopny navázat kontakt se svým okolím, pøijímají daleko snadnìji psa jako komunikaèního partnera.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

47

FUNKCE PSA V RODINNÉM KONTEXTU Velký význam mají psi v životì dìtí a starých lidí. Dìtem jsou kamarádem ve høe, rovnocenným partnerem v komunikaci i v jednání a zároveò objektem, na nìmž se mohou nauèit péèi o druhého. Nejvhodnìjší je pøivést psa do rodiny ve tøetím roce života dítìte. V této dobì je již motoricky i psychicky dostateènì vyvinuto, takže existuje jen velmi malé riziko konfliktu mezi dítìtem a psem. Nelze však oèekávat, že se již malé dítì bude schopno o zvíøátko starat. Podle Matìjèka (1995) je pro pøedškolní dìti pejsek pouhou pohybující se hraèkou. Veliký zlom nastává v období osmého, devátého roku dítìte, kdy zaèíná pes nebo koèka rozvíjet u dítìte tzv. rodièovské peèovatelské postoje. Pøibližnì od jedenácti let zaèíná dítì psa cílenì cvièit, vychovávat. A to nejen pro vlastní potìchu, ale i pro prestiž a respekt, kterých mùže vlastnictvím dobøe cvièeného psa u svých vrstevníkù dosáhnout. Dìti se svému psovi velmi èasto svìøují, hovoøí s ním. Pes je pro nì ztìlesnìním jistoty - zajišuje svému malému chovateli bezpeèí a zároveò jej témìø vždy na slovo poslechne. Spoleènost psa (Vojtìchovský, 1996) bývá obrovským pøínosem pro staré a osamìlé lidi. Díky potøebám, které musí pro pohodlí, zdraví a dobrou kondici psa chovatelé naplòovat, starají se mnohem snáze a kvalitnìji i o sebe. Pes je starším lidem i prostøedníkem mezi jejich uzavøeným svìtem domova a svìtem vnìjším. Procházky, které jsou pro pejska nepostradatelnou nutností, poskytují chovateli výbornou a zdravou pøíležitost, jak trávit volný èas. Navíc se pøi nich èasto seznámí se svými vrstevníky, pøièemž velmi frekventovaným tématem navázaného hovoru bývají právì ètyønozí kamarádi. Možnost peèovat o tvora, který je v mnoha ohledech na èlovìka odkázaný, pøináší jeho majiteli pocit dùležitosti, významnosti a nepostradatelnosti, pocit, že má pro koho žít. Naopak pes poskytuje èasto pouhou svou pøítomností pocit bezpeèí. Ovšem pøílišná závislost na psovi pøináší i svá rizika. Pokládají-li starší lidé kontakt se psem za plnohodnotnou alternativu kontaktu s druhými lidmi, mùže dojít i k naprostému vymizení navazování a udržování sociálních vztahù. Také ztráta pejska (Höschl, 1997) bývá nesena stejnì tìžce jako smrt èlena rodiny (dítìte) a mùže vést i k somatickému onemocnìní a ztrátì smyslu života. Vìtšina chovatelù psù tvrdí, že jde o èinnost èasovì i finanènì nároènou, ale shodují se v názoru, že se taková investice bohatì vyplatí. Jak uvádìjí Hess, Fialová (1995, 636), láska a oddanost, jež pes tak ochotnì rozdává, jsou bezpodmíneèné a nemìní se ze dne na den. Jeho pán nemusí být mladý, krásný ani zdravý, aby každodennì vyvolával nadšené projevy psí oddanosti.

RODINA JAKO EKOSYSTÉM Slovo oikos znamená v øeètinì domov. V ekosystému platí zákon, že vymizí-li jeden druh patøící do ekosystému, celý ekosystém se mùže zhroutit nebo zásadnì zmìnit charakter. Rodina je vlastnì prvním ekosystémem, se kterým èlovìk pøijde do styku. Pes je souèástí rodinného ekosystému - mikrosystému. Má vliv na mnohé události odehrávající se v rodinném kruhu, mùže se stát jakýmsi katalyzátorem nìkterých situací, jeho náhlá absence v rodinì bývá prožívána negativnì. Pes je prá-

48

Scientific Papers of the University of Pardubice

voplatným èlenem rodiny, bez nìj nabývají události jiných významù. Ovlivòuje i režim dne rodiny - potøebuje jít alespoò tøikrát dennì na procházku, nìkdo jej musí krmit, koupat, èesat.... Rodina nemùže zcela svobodnì rozhodovat o tom, jak trávit volný èas, nemùže nenadále nìkam odjet, aniž by zajistila náhradní péèi o psa. Pøítomnost psa v domácnosti nutí jednotlivé její èleny ke spolupráci - musí si rozdìlit úlohy v péèi o psa a plnìní tìchto úkolù vyžaduje zodpovìdné chování všech zúèastnìných - rodina pracuje jako tým. Za všech okolností je nutno s pøítomností psa poèítat - všimnìme si napøíklad, jak jsou nìkteré rodiny sehrané, dojde-li ke kontaktu problémového psa (psa agresivního k cizím osobám) s neznámým èlovìkem. Chovatelé se nauèí pøedvídat reakce svého psa, pes zase vìtšinou vycítí, co jeho majitel oèekává.

VLIV PSA NA VÝVOJ A ZMÌNY POSTOJÙ Postojem rozumí Abelson (cit. dle Atkinson, 1996, 727) sympatii nebo nesympatii - náklonnost nebo odpor k objektùm, osobám, skupinám a situacím nebo k dalším identifikovatelným stránkám prostøedí, vèetnì abstraktních idejí a sociální politiky. Víme, že jednou ze základních charakteristik postojù je jejich vnitøní konzistence. V našem pøípadì to znamená možnost usuzovat na nìkteré postoje vyplývající z pøedpokládaného pozitivního vztahu ke zvíøatùm. Janoušek (1988) považuje za hlavní determinanty utváøení postojù potøeby a pøíslušnost k sociální skupinì. Považujeme-li psa za èlena rodiny, tedy èlena malé sociální skupiny, který je rodinou zcela integrován a zaujímá urèitou pozici v rodinné hierarchii, pak se i on úèastní formování postojù jednotlivých èlenù rodiny. To, do jaké míry toto tvrzení platí, závisí právì na pozici psa v rodinì, v hierarchii rodinné struktury. Vztah ke psovi ovlivòuje zásadním zpùsobem vztah jeho chovatelù i k jiným zvíøatùm, k pøírodì. Poskytuje mnoho možností, jak trávit volný èas. Je pøímým úèastníkem vìtšiny rodinných interakcí. Mùže se stát prostøedníkem pøi odstraòování konfliktních situací. Uznáme-li, že nám mnohokrát k ventilaci vzteku, úzkosti, radosti staèí vymluvit se bez verbální odezvy druhých, je pes ideálním partnerem takové komunikace.

ZÁKLADNÍ PØEDPOKLADY Pøedpokládám, že témìø všechny rodiny chovající psa (pùjde o rodiny žijící ve mìstì, kde hlavní funkce psa není èistì obranná) jej integrují jako dalšího èlena rodiny. Dìti chápou pejska jako svého sourozence, kamaráda, rodièe jako další dítì. V rodinách s odrostlejšími potomky zøejmì pejsci alespoò èásteènì nahrazují malé dìti, podobnì tomu tak bude v bezdìtných rodinách, kde bude emocionální vztah ke psovi substituovat chybìjící vztah k dìtem. Zcela ojedinìlým zpùsobem budou zøejmì hodnotit funkci psa v rodinì osamìlí lidé (pøedevším starší vìkové kategorie) a dìti - jedináèci, pro nìž bude pes náhradou chybìjícího sourozence.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

49

EMPIRICKÁ ÈÁST V empirické èásti výzkumu jsem vedla rozhovor se tøinácti rodinami a každému èlenovi rodiny jsem pøedložila sociometrický test pro zjištìní vztahù v rodinì. Od jednotlivých osob jsem se snažila získat informace o tom, jak podle jejich názoru ovlivòuje pes vztahy v rodinì a jakým zpùsobem intervenuje v rùzných rodinných situacích. Sociometrický test obsahoval tyto otázky: 1. Máte-li nìjaký problém, starosti, komu se nejèastìji svìøujete? 2. S kým trávíte nejvíc volného èasu? 3. S kým si nejlépe rozumíte? 4. S kým si máte nejvíc o èem povídat? 5. Jste-li nìkde delší dobu sami, po kom se vám nejvíc stýská? 6. Kdo je pro vás nejvìtší oporou? 7. Pøihodí-li se vám nìco, zaè se stydíte, ale potøebujete se nìkomu svìøit, za kým byste šli? 8. S kým sdílíte podobné zájmy? V testu mohla zkoumaná osoba volit libovolný poèet rodinných èlenù vèetnì psa. K rozhovorùm s jednotlivými rodinami jsem se snažila vybrat co nejpestøejší škálu rodinných modelù.

KAZUISTIKY RODINA È. 1 Tato rodina má pìt èlenù - otce (41 let), matku (36 let), dva syny (15 a 13 let) a psa Emíra (14 let). Otec je univerzitním uèitelem, matka dosáhla støedoškolského vzdìlání a pracuje jako sekretáøka. Oba synové navštìvují základní školu, kde dosahují nadprùmìrných výsledkù. Manželství rodièù je jejich prvním manželstvím, trvá šestnáct let a oba jej charakterizují jako harmonické a šastné. Jejich partnerské i rodièovské vztahy jsou vyrovnané. K žádným vìtším konfliktùm jak mezi rodièi, tak mezi rodièi a dìtmi nedochází. Hierarchická struktura rodiny je asi takováto: hlavou rodiny je otec, matka je krkem, který s ní hýbe. O zajištìní chodu domácnosti se starají všichni rovným dílem, dìtem se rodièe vìnují spoleènì. Všechna vìtší rozhodnutí probírá rodinná rada, kam patøí všichni kromì Emíra. Ten je prý obvykle takovým jednáním pøítomen, vìtšinou se však k problémùm nevyjadøuje. Rodina v souèasné dobì žádné problémy nemá, pokud se nìjaké vyskytnou, je pøi jejich øešení pes velmi dùležitý - otec rodiny v takové situaci vezme psa a jde relaxovat do pøírody. Pokud si rodina dobøe vzpomíná, žádná vážná situace, ve které Emír sehrál významnou roli, dosud nenastala. Pes se jmenuje Emír z Houští ( jde o lovecké plemeno - münsterlandského ohaøe) - jméno mu dal jeho chovatel podle poøadí vrhu a názvu chovatelské stanice. Do rodiny pøišel ve stáøí dvou mìsícù. Vzhledem k tomu, že pejskovi je ètrnáct let a synùm tøináct a patnáct, vnímají Emírovu pøítomnost v rodinì jako samozøejmost, mají pocit, že je s nimi vlastnì odjakživa. Pes se k obìma chlapcùm choval vždycky pøátelsky a ani oni jemu nikdy neubližovali.

50

Scientific Papers of the University of Pardubice

V mládí byl pes velmi temperamentní až divoký, nervózní a neúnavný, ale na druhé stranì veselý, pøítulný a mazlivý. V souèasné dobì, kdy už je velmi starý, jej majitelé charakterizovali jako hluchého, slepého, bezzubého a sklerotického. Když byli majitelé požádáni, aby nakreslili svého psa tak, jak by vypadal jako èlovìk, s ohledem na své malíøské dovednosti pouze takový obrázek popsali - jejich pes by prý byl starý dìda v myslivecké uniformì, který je schopen si obèas šibalsky poskoèit. Prvotní impuls ke koupi psa dal otec a celá rodina s jeho nápadem souhlasila. Psa si rodina poøídila pøedevším k loveckým úèelùm, protože otec rodiny se ve volném èase vìnuje myslivosti. Otci také pes pøináší nejvíc radosti - tráví spolu hodnì èasu na vycházkách a na honech. Emír splnil všechny do nìj vkládané nadìje, pracovnì byl výborných kvalit, chovné podmínky však nesplnil. Navíc se stal nepostradatelným èlenem rodiny, rodièe jej považují za tøetí dítì, synové za sourozence. Pøi delším odlouèení se po nìm svornì celé rodinì stýská. Pes je velmi èastým a oblíbeným pøedmìtem domácích rozhovorù - je zárukou, že bude vždy o èem mluvit, i když i tak mají všichni èlenové rodiny mnoho spoleèných témat, která je zajímají. Když jsem èleny rodiny požádala, aby Emíra zaèlenili do jakési rodinné koalice s nìkterým z nich, všichni se shodli na tom, že takovouto koalici tvoøí otec, mladší syn a Emír, jež spojuje záliba v myslivosti. Pes nepøedstavuje pro rodinu vìtší finanèní zátìž - ekonomická situace domácnosti je celkem dobrá. Každý den nejprve vstává pejsek, který štìkáním a vytím vzbudí otce. Matka pøipraví snídani pro celou rodinu vèetnì psa, andulek a zebøièek. Pak všichni odcházejí do školy. Matka po pøíchodu z práce psa vyvenèí, vyèeše jej, dá mu hlavní dávku potravy a èerstvou vodu. Každý den kolem desáté hodiny veèer pes pravidelnì vyje a štìká. O pejska se nejvíc stará otec, jeho také pes nejvíc poslouchá, ovšem nejradìji má babièku, která mu všechno dovolí a podstrojuje mu pamlsky (psovi, ne otci). Komentáø: Jde zøejmì skuteènì o rodinu s mimoøádnì harmonickými vztahy. Pokud jde o funkci psa v rodinì - poskytuje pøíležitost, jak aktivnì trávit volný èas, je pojítkem mezi otcem a mladším synem, které spojuje záliba v myslivosti, je jakousi kotvou v uspìchaném dni - má pøesný denní režim, jenž všichni èlenové domácnosti dodržují a respektují. Emír je èastým pøedmìtem rodinných rozprav, je zdrojem zábavy a legrace, na jeho nejpovedenìjší kousky se dlouho vzpomíná. Rodina jej zcela automaticky pokládá za svého èlena, je s ním srostlá, protože pes je její souèástí v podstatì od poèátku existence rodiny. muž muž žena

žena

st.syn

ml.syn

pes

4

2

3

3

2

2

1

5

st.syn

3

3

ml.syn

4

4

5 5

1 1

Tab.1 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

51

RODINA È. 2 Tato rodina bude pro použitý soubor rodin netypická - tento rok ji poznamenala ztráta pejska, který se bìhem svého desetiletého života stal nepostradatelným èlenem rodiny a všichni jeho nepøítomnost vnímají témìø tragicky. Šlo o zlatého retrívra, fenku jménem Bára. Jméno vymyslela celá rodina spoleènì - chtìli hezké, holèièí, ale ne jednoznaènì lidské jméno. Fenka byla mírná, nìžná, obèas rozmarná, nìkdy poslušná, s velkou dávkou smyslu pro humor. Vzhledem k tomu, že manželé mìli jednoho psa ještì døíve než dìti a dìti jej pozdìji pokládaly za sourozence, chtìli dalšího psa všichni. Zpoèátku byl trochu proti manžel, ale opravdu jen nepatrnì, pozdìji si psa velmi oblíbil. Báru rodièe pokládali za své tøetí, nejmladší dítì, dìti pak za mladšího sourozence. Tato rodina bìhem týdne nebývá pohromadì. Žena pracuje mimo místo svého bydlištì, dcera studuje vysokou školu také v jiném mìstì, syn již nìkolik mìsícù bydlí samostatnì, ale èasto rodinu navštìvuje. Muž pracuje v místì bydlištì, ale obèas služebnì pobývá mimo mìsto a v práci tráví hodnì èasu. Když byl pejsek ještì naživu, vyžadoval péèi, ke které byla nutní jistá koordinace akcí jednotlivých èlenù rodiny. Rodinná rada se musela dohodnout, kdo kdy bude doma, kdo se o pejska postará. Nejvíc èasu vìnovala Báøe žena (dva až tøi dny bývá mimo domov, ve zbytku týdne pak pracuje doma) - každé ráno s ní chodila ven, o víkendech s ní jezdila na výlety. Zdá se, že právì pro ženu byl pejsek nejvìtší oporou, pøítelem, jeho ztrátu nese právì ona nejhùøe. Øíká, že jí nechybí tolik pes jako takový, ale právì Bára jako psí osobnost. Manželství trvá 26 let, po celou dobu jeho trvání neprošlo žádnou významnou krizí, s dìtmi si oba rodièe rozumí, hlavnì matka s dcerou. Otec se synem mívali v dobì synovy puberty vìtší konflikty, ale celá rodina pokládá takový vývoj událostí za normální a pøirozený. Bára byla i nevyèerpatelným zdrojem legrace a žertíkù, které nìkdy dokázaly odlehèit vážnou situaci. Dcera ocenila pøítomnost pejska pøedevším ve chvílích, kdy mìla nìjaké starosti, se kterými se nechtìla nebo nemohla rodièùm svìøit. Staèilo vidìt, jak ji Bára po pøíchodu domù srdeènì vítá, a hned mìla lepší náladu. Také v dobì, kdy musela být veèer sama doma, se cítila bezpeènìji v pøítomnosti pejska, i když se vìdìlo, že Bára by se svou pøátelskou povahou pøípadné zlodìje spíš pøivítala vrtìním chvostu než štìkáním. Obèas prý Bára dokázala dceru rozèílit svou neposlušností na vycházkách, z nichž bylo vždy zøejmé, že dceru pokládá spíš za svou mladší sestru na hraní než za panièku, kterou má poslouchat. Otec mìl pejska také moc rád, staral se o nìho ve chvílích, kdy ostatní èlenové rodiny byli mimo domov, rozvážnì s ním rozprávìl, ale zdá se, že na nìm byl citovì ménì závislý než ženská polovina rodiny. Syn byl hlavním vychovatelem a cvièitelem psa, jeho také pes poslouchal nejvíc. Obèas se s Bárou mazlil, dovádìl s ní, hrál si s ní. Dcera uvádí, že ji nìkdy až udivilo, jak jemnì a ohleduplnì se bratr k Báøe umí chovat, když ve vztahu k ostatním èlenùm rodiny nebývalo takové chování právì obvyklé. Protože i velká èást dalších pøíbuzných má pejska, byli psi - domácí mazlíèkové èastým tématem rozhovorù pøi pøíležitostech, kdy se sešel celý rodinný klan. Narozdíl od politických námìtù bylo téma pes bezpeèným a nekonfliktním pøedmìtem rozhovoru.

52

Scientific Papers of the University of Pardubice

Bára zemøela v únoru 1997. Již asi jeden rok se jí utváøely drobné nádory na lymfatických uzlinách, ale zdálo se, že jí nijak neznepøíjemòují život. V posledním období svého života však zaèala mít problémy - špatnì chodila, pomalu a obtížnì polykala. Proto ji žena s dcerou nechaly po poradì s veterináøem utratit. Obì byly ukonèení pejskova života pøítomny. Byl to pro nì hrozný zážitek - jedinou útìchou jim je fakt, že Bára zemøela rychle a bezbolestnì a že ji tak ušetøily trápení spojeného s pomalým a bolestivým umíráním. I teï, nìkolik mìsícù po fenèinì smrti, se všichni èlenové rodiny obèas pøistihnou, že pøi pøíchodu domù èekají na fenèino srdeèné pøivítání a že se obèas chovají tak, jakoby se po bytì stále ještì pohyboval pejsek. Protože s Bárou všichni trávili hodnì èasu na procházkách, chybí jim teï pobyt venku, zdá se jim nesmyslné jen tak se sebrat a jít se projít bez nìjakého vážnìjšího dùvodu, jakým bylo pøedtím venèení Báry. Také je pro nì tìžké pøedstavit si letní dovolenou bez psa - Bára rodinu vždy na dovolené doprovázela a pøedevším žena se teï obává, že jí pøítomnost psa bude hodnì chybìt. Komentáø: Jde sice o smutný, ale zajímavý pøíklad toho, jak majitelé tìžce nesou ztrátu svého zvíøecího kamaráda. Zde zøejmì byl pøedevším ženì obrovskou oporou, nìkým, kdo ji neustále pøesvìdèoval o své pøíchylnosti a oddanosti, kdo jí nedìlal starosti a trávil s ní rád a za všech okolností volný èas. Zdá se, že tato žena byla na psa mimoøádnì emoènì fixovaná. Je možné, ža tato mimoøádná citová závislost byla vyvolána faktem, že v posledních letech byly obì dìti v období, kdy se citovì i materiálnì osvobozují ze závislosti na rodièích, a že tedy vztah ke psovi do jisté míry nahradil uvolòující se pouta mezi rodièi a dìtmi. otec otec

matka

syn

dcera

1

1

4

matka

1

3

syn

1

3

dcera

5

6

6

pes

6

2

5

1 1

Tab. 2 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb

RODINA È. 3 Jde o rodinu ètyøèlennou: žena (27 let), muž (30 let), dítì (Štìpán, 6 mìsícù) a pes Rùženka (4 roky). K jejich domácnosti patøí ještì kocour Matouš, který s Rùžou výbornì vychází. Manželství trvá sedm let a oba partneøi jej pokládají za celkem vyrovnané, pøiznávají, že prošli i obdobím krizí, ale nemají za to, že by jejich manželství bylo nìkdy vážnìji ohroženo. Teï, po narození malého Štìpána, jsou velmi šastní a spokojení. Oba manželé jsou vysokoškolsky vzdìláni, žena je v souèasné dobì na mateøské dovolené (døíve uèila na ZUŠ a nìjakou dobu pracovala jako moderátorka v rozhlasu), muž je lékaøem.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

53

Tato rodina žije v okrajové ètvrti mìsta, které má asi sto tisíc obyvatel. Bydlí v rodinném domku s velkou zahradou, takže pejsek vìtšinou pobývá venku a pøespává v boudì. Jde o zlatého kokršpanìla jménem Rùža, kterému jsou ètyøi roky a stejnì dlouhou dobu žije s touto rodinou. Aèkoli, jak jsem již uvedla, pejsek tráví vìtšinu èasu venku, jeho majitelé si jej nepoøizovali s cílem vychovat z nìho hlídacího psa. Jak uvedla manželka (27 let), Rùžu si koupili ještì pøed narozením dítìte proto, aby si vyzkoušeli, jaké to je starat se o nìkoho jiného než jen sami o sebe, byl to první nový èlen jejich rodiny. Rùženka je milá, chytrá, vìrná, miluje pohyb a vodu. Rùža dokáže napodobovat lidský zpìv, se svými schopnostmi se dokonce pøedvedla už i v rozhlasu. Manželé ji považují za dítì nebo kamarádku. (Je možné, že narozdíl od vìtšiny rodièù ji pokládají za kamarádku proto, že patøila do rodiny ještì pøed narozením dítìte.) K miminku se Rùža chová pøátelsky, obèas mu v koèárku nìžnì olízne oblièej, což dítì pøijímá klidnì, dokonce s jakýmsi povdìkem. Nìkdy je pejsek pøíèinou menších manželských hádek. Ilustruje to napøíklad pøíhoda, kdy rodina odjíždìla z chalupy na nákup do mìsta a pes mìl na chalupì poèkat na návrat svých pánù. Rùža se ale neustále pokoušela nastoupit do auta, kterým mìli manželé odjet. Nakonec dostala od muže výprask. Jeho výchovnou metodu manželka zkritizovala a toto téma se stalo pøedmìtem hádky, která se následnì strhla. Teï, kdy je žena na mateøské dovolené, se stará o psa i domácnost témìø výhradnì ona. Pes poslouchá oba své pány, muže snad o trochu více, se ženou zase víc „kamarádí“. Oba manželé oceòují vliv psa na jejich malého syna. Oèekávají, že díky neustálé pøítomnosti psa v blízkosti dítìte získá Štìpán pozitivní vztah ke zvíøatùm a k pøírodì. otec otec matka

8

matka

syn

pes

7

2

1

1

1

Tab.3 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb. Protože malý syn se nemohl testu zúèastnit, figuruje zde pouze jako volená osoba. Komentáø: Zde slouží pes nejprve jako prvorozené dítì - mladý pár si vyzkoušel zda dovede zodpovìdnì peèovat o tvora, který je absolutnì závislý. Po narození "skuteèného dítìte" se stal pes pøítelem, partnerem manželù a spoleèníkem a ochranitelem dítìte.

RODINA È. 4 Jde o velmi zvláštní rodinný model. Za jádro rodinné organizace lze považovat ženu (40 let), dítì (chlapec, 8 mìsícù) a psa (9 let). Rodina této ženy prošla v posledních letech velkými zmìnami. Ženino pøedchozí manželství, které trvalo 10 let a ze kterého má syna Martina (15 let), se pøed pìti lety rozpadlo za velmi dramatických okolností. Manželé si nerozumìli, jejich problémy trvaly nìkolik let a žena se nakonec rozhodla pro rozvod. Její manžel trochu pil a obèas ji i bil, štval proti ní

54

Scientific Papers of the University of Pardubice

syna. Po rozvodu vyhodil svoji ženu z bytu, kde zùstal sám se synem, kterého neustále popuzoval proti matce. Chlapec byl ještì celkem malý a otec byl jeho idolem, proto všem lžím, které mu otec o matce namluvil, bezmeznì vìøil a k matce se choval nepøátelsky. Soud pøiøkl syna vzhledem k jeho pøání otci, z èehož se žena psychicky zhroutila, hodnì zhubla, trápily ji bolesti hlavy, zvracení... Nìjakou dobu potom žila se psem u matky a navázala vztah se svým pøítelem z mládí, za nìhož se pozdìji provdala. Její nový manžel je rázný, protektorský, v nìkterých otázkách nekompromisní, jeho vztah k manželce pøipomíná vztah rodièe k dítìti. Žijí spoleènì v Nìmecku, ale žena jezdí velmi èasto do Èech, protože se jí velice stýská po synovi z prvního manželství, i když ten se k ní chová ambivalentnì - nìkdy pìknì, jindy je k ní hrubý. Po roce nového manželství se jí narodil syn Jenda. Žena je psychicky velmi labilní, neustále ji trápí výèitky svìdomí, že opustila svého staršího syna, který tehdejší situaci nesl velmi tìžce (nìjakou dobu se léèil ambulantnì na psychiatrii, mìl potíže ve škole). Tyto výèitky neustále pøiživují její matka a sestra, které ji pøesvìdèují, že znièila život sobì i synovi, že je špatná matka, sobec... Ženina matka se špatnì snáší s jejím souèasným manželem, tato averze je oboustranná a ženu trápí. Velkou oporou je ženì v neustále prožívaném stresu právì její pes. Je to dalmatin Atrej, starý devìt let. Pejska si pøála hlavnì žena se synem, první manžel byl zásadnì proti. Žena si však psa pøivedla domù i proti jeho vùli a manžel si nakonec Atreje oblíbil. Manžel pobýval velice èasto mimo domov. Mnì bývalo moc smutno. NᚠMartínek veèer vždy již spal a mnì tam v bytì bylo nìjak tak prázdnì. Mimo to nám „odešel“ pejsek, kterého jsem mìla u rodièù. A pes mi stále chybìl. Také jsem poøád jezdila na koních a vyèítala si, že si tøeba jezdím po lese a malého Maru hlídá buï muž nebo mamka a mìla jsem výèitky svìdomí, že jej okrádám o èas s mámou. Proto jsem chtìla pejska, aby byl stále s námi a chodili jsme na krásné procházky. V dobì krizí prvního manželství a období rozvodu byl pes ženì vlastnì jedinou oporou. Když už to bylo doma k nevydržení, šla se s Atrejem nìkam projít, projet se na kole, utøídit si myšlenky. Možná se to zdá zvláštní, ale dokonce psovi o svých starostech vyprávìla. Vyhovuje jí, že pes všechno trpìlivì vyslechne a sám jí do nièeho nemluví. Pes je vlastnì jejím dùvìrníkem i v souèasnosti. Její druhé manželství je v podstatì šastné, obèas se nìjaké problémy vyskytnou, ale hlavnì ji trápí komplikovaný vztah se starším synem. Nìkdy to jde tak daleko, že žena mluví jen se psem, na což manžel reaguje s nelibostí, nìkdy se zdá, že na psa dokonce žárlí. Možná proto je muž na psa velice pøísný, nìkdy jej bezdùvodnì bije a toto chování vede k menším manželským roztržkám. Zdá se, že oba manželé (muži) ve vztahu ke psovi realizovali jakousi potøebu nìkoho ovládat, být nìkomu nadøízený. I žena je spíš submisivní s nìkterými prvky infantilismu a oba její manželé se k ní podle toho chovají. Oba zaujímali ve vztahu k ní dominantní postavení. Pes je pro ženu pøítelem. S malým Jeníkem vychází Atrej také velmi dobøe, chová se k nìmu jemnì a opatrnì. Nyní, kdy je žena na mateøské dovolené, tráví ve spoleènosti Jeníka a Atreje 24 hodin dennì. Po dobu svých návštìv Èech bydlí

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

55

spolu se psem a dítìtem u matky, kde ji èasto navštìvuje starší syn. Narození mladšího bratra pøijal celkem bezproblémovì, ale nijak zvl᚝ nadšenì. Komentáø:V této rodinì je evidentnì pes nejvìtší oporou ženì, která je na nìj silnì citovì fixovaná. Pøi její labilní povaze a neustálých životních problémech a zvratech je to, spolu s jejím mladším synem, jediná životní jistota a stálá radost. Pes zde funguje jako rodinný pøítel a dùvìrník, který klidnì vyslechne starosti majitele, nemoralizuje, nehodnotí, je vždy pøipraven dát najevo svou pøízeò, lásku a oddanost. otec otec matka

3

matka

syn

5

2 1

pes 2

Tab.4 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb. Vzhledem k tomu, že syn je pøíliš malý, figuruje zde pouze jako osoba volená.

RODINA È. 5 Tato rodina sestává z muže (46 let), ženy (48 let), syna (22 let), který již žije samostatnì, a psa (9 let). Manželství trvá 26 let. Pøed deseti lety došlo k rodinné tragedii. Starší syn zemøel po operaci nádoru na mozku, bylo mu patnáct let. Jeho smrti pøedcházely dlouhé mìsíce trápení a nejistoty, stresu. Na otázku, kdo vyslal první impuls ke koupi psa, odpovìdìla žena: První impuls vzešel ode mì. Pøedcházely tomu tragické události - úmrtí našeho syna. Manžel byl zpoèátku proti, ale vzhledem k právì zmínìné tragédii jsem ho celkem brzy pøesvìdèila. Ten se nejen s pøítomností Aidy vyrovnal, ale má ji tak moc rád, že bych to pøedtím nikdy nepøedpokládala. ......Potøebovala jsem „nìco“. Byla to nová pozitivní skuteènost - mohla jsem se citovì realizovat. Aida mi pomohla lépe pøekonat nejhorší období mého života. To asi vysvìtluje vše ostatní. Je zajímavé i to, jakým zpùsobem žena psovi vybrala jméno. Aida se jmenuje podle kokršpanìlky Aidy, kterou mìli sousedé, když jsem byla malá. Moc se mi líbila. V dospìlosti jsem se rozhodla, že pokud nìkdy budu mít psa, bude to kokršpanìlka Aida. Je to ostatnì jediné, co se mi v životì splnilo podle pøedstav. Ne, to jsem nemyslela zas tak úplnì vážnì. Muž její pøání ohlednì volby jména pro psa respektoval, ale domnívá se, že jméno žena vybrala podle postavy z Verdiho opery Aida. Pro muže je pes hlavnì obranou proti samotì, protože teï už žijí s manželkou ve velkém bytì sami a netráví spolu mnoho èasu. Muž po pøíchodu z práce vìtšinu dne proleží na kanapi pøed televizí, zatímco žena má mnoho zájmù, baví ji chodit do spoleènosti, cestovat... Oba manželé shodnì uvedli, že je nespojuje žádný zájem kromì èasu stráveného se psem. Manželství obou partnerù zøejmì není pøíliš šastné. Muž má menší zdravotní potíže, které zvelièuje, jeho obavy o zdraví jsou až hypochondrické. Žena tvrdí, že kdyby jí ho nebylo tak líto, dávno by jej opustila - nic jiného ji v manželství nedrží, protože mladší syn se již osamostatnil. Muž se zdá v manželství spokojen.

56

Scientific Papers of the University of Pardubice

Aida je pojítkem mezi mnou a manželem. Vlastnì jedinì ve chvílích, kdy se bavíme s mužem o Aidì, máme si co øíci, o nièem jiném spolu skoro nemluvíme. Radost mi dìlá Aidina roztomilost, pøítulnost a vzhledem k jejímu už pokroèilému vìku i neustálá hravost, pouze mívám starost o její zdraví. Vztahy mezi synem a rodièi jsou dobré, více si asi rozumí syn s matkou. Nikdy nedìlal rodièùm nìjaké vìtší starosti, pomìrnì brzy se osamostatnil a nyní žije se svou pøítelkyní. Rodièe èasto navštìvuje. Vztah rodiny ke psovi dobøe ilustruje jedna pøíhoda: Asi pøed šesti lety se k nám do bytu vloupali zlodìji a ukradli nám hodnotné obrazy. Bylo to dopoledne, kdy jsme byli v práci a syn ve škole. Když pøišel syn ze školy, jako první z nás, bylo mu divné, kde je Aida a proè ho nevítá, i když poznal podle vodítka na vìšáku, že Aida musí být doma. Byla zavøená na záchodì a škrábáním na dveøe na sebe upozornila. Zlodìjùm asi pøekážela „v práci“, zøejmì je pøekvapilo, že je vítá, ona vítá každého èlovìka. Blahoøeèili jsme tomu, že není ostrý pes. Kdo ví, jak by to dopadlo. Ukradené obrazy nás mrzely, ale byli jsme rádi, že nikdo neublížil Aidì. Komentáø: Pes v této rodinì sehrál velkou roli po ztrátì syna. Oba manželé oznaèili toto období za nejhorší a nejt잚í èást svého života. Díky pøítomnosti psa v domácnosti mìli oba kam upøít svou pozornost, mohli se znovu citovì realizovat. Kromì toho štìnì vyžadovalo jistou péèi a tak bylo poøád co dìlat, existoval zpùsob, jak se rozptýlit a alespoò na chvíli myslet na nìco jiného. V souèasnosti je pes jediným pojítkem mezi manželi, jediným spoleèným zájmem a tématem rozhovorù. Teï, kdy po osamostatnìní mladšího syna zùstali sami, je pro nì pes velkou radostí a rozptýlením, jejich tøetím dítìtem. otec

pes

5

otec matka

matka

2

4

Tab.5 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb. Protože syn s rodièi nežije a v dobì provádìní výzkumu byl mimo republiku, je zaøazen pouze mezi volené osoby.

RODINA È. 6 V této domácnosti už žijí jen manželé a pes. Muži je sedmdesát let, byl univerzitním uèitelem. Jeho žena je o pìt let mladší a je v dùchodu. Manželství trvá 43 let a oba manželé je považují za šastné. V minulosti chovali již tøi psy. Jejich souèasný pes se jmenuje Agar, je stár osm let a je to hrubosrstý jezevèík. Hlavním dùvodem pro jeho koupi byl fakt, že rodina mìla vždy nìjakého pejska a po smrti Agarova pøedchùdce si nedovedl nikdo z rodiny domácnost bez psa pøedstavit. Navíc muž je myslivec, takže psa k provozování svého koníèku nutnì potøeboval. Agar je vyrovnaný, spoleèenský, má dobøe vyvinutý èich, zrak, je dobrý hlídaè, nekouše, nenapadá, neupozoròuje, spoluvytváøí rodinné prostøedí, je právoplatným rodinným èlenem. Kdyby byl Agar èlovìkem, vypadal by jako Vlastimil Brodský.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

57

Nejtìsnìjší a nejvroucnìjší vztah ke psovi má jeho pán, žena preferuje kocoura. Agar poslouchá více manželku, protože je na nìho pøísnìjší. Agar tráví hodnì èasu se svým pánem na lovu a na mysliveckých zkouškách. Zažili spolu hodnì pøíhod, které je spojují. Je možné, že Agar jednou zachránil svému pánovi i život, když je na lovu napadli kanci a Agar je zahnal. Zdá se, že mezi psem a jeho pánem je opravdu silné pouto, které muž ilustruje s jistou nadsázkou vìtou: Agar nᚠrozpoèet nijak nezatìžuje, o jídlo se s ním totiž dìlím napùl. Horší je, když sežereme nìco, co je schováno na pozdìji........ Agar mi hodnì pomáhá. Na rozdíl od mé ženy nemá námitky proti dýmce, naopak, nìkdy mi ji i pøinese a spokojenì u mì leží, když ji kouøím. Jednu dýmku mi z lásky rozkousal. Když jsem manžele požádala, aby se pokusili jednotlivé èleny domácnosti zaøadit do jakýchsi koalic, shodli se na tom, že vládní koalici tvoøí žena s kocourem Bu - Bu, opozièní koalici pak muž spolu se psem. Jak mi žena odejde na nákup, Agar ví, že mùže na gauè. Ale také ví, že musí gauè opustit, ještì když je žena po návratu na chodbì. S Agarem pak oba tvrdíme, že na gauèi nebyl. Muž uvedl, že si se psem nejlépe popovídá: jezevèík, na rozdíl od jiných plemen, dovede i hovoøit. Nejlépe si rozumím s Agarem, mé ženì to ale radìji nesdìlujte, mìli bychom „zaracha“. Manželé mají dvì již vdané dcery, staré 39 a 35 let, a dvì vnouèata. Komentáø: Zdá se, že jde skuteènì o bezkonfliktní, vyrovnané manželství, které za spoleènì prožitý èas dosáhlo skuteèné harmonie. Pes je v tomto pøípadì zprostøedkovatelem zábavy a legrace, poskytuje pánovi pøíležitost, jak trávit volný èas, je mu oporou a skuteèným pøítelem. V tomto pøípadì bych ráda uvedla poznámku, kterou mi dotazovaný muž napsal v dopise, v nìmž rozebíral cíle mé práce. Protože je psychologem a sociologem, myslím si, že jeho názor je v tomto kontextu pøínosný. ...Víte, já si myslím, že shrnutí výsledkù Vašeho šetøení by nemìlo vyústit v zúžený pohled „pes a terapie v rodinì“, „využití psa v rodinné terapii“. Pes jako „právoplatný èlen rodiny“ rodinu dotváøí, svým dispoziènì daným chováním a jednáním utužuje konzistenci, spíš bych øekl, že brání rodinu, aby se nedostala do rukou terapeutù ... Nemohu než dodat, že toto stanovisko zastávám i já. muž

5

muž žena

žena

5

pes 3 2

Tab.6 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb.

RODINA È. 7 Domácnost této rodiny má v souèasné dobì ètyøi èleny: otce, matku, dceru (v tomto pøípadì jsem vedla rozhovor pouze s ní - je jí 22 let a studuje vysokou školu) a psa Berta, pudla starého devìt let. Bert je hravý, vychytralý až mazaný, inteligentní a velice rozmazlený.

58

Scientific Papers of the University of Pardubice

K rodinì ještì patøí syn starý 30 let, který již žije samostatnì se svou rodinou. Pes patøí dceøi, která jej dostala od rodièù ve ètrnácti letech jako bolestné po návratu z lázní. Ona si psa pøála, matka její pøání realizovala, i když otec byl zpoèátku proti. Bert si ho však brzy svým pøátelským chováním naklonil na svou stranu. Protože mezi dcerou a jejím bratrem je velký vìkový rozdíl, byla vychovávána jako jedináèek a èasto si jako jedináèek pøipadala. Proto jí Bertík do jisté míry nahradil chybìjícího sourozence, nepøipadala si tak sama, mìla spoleèníka ve høe i ve chvílích odpoèinku. Tak se mezi ní a psem vytvoøilo pevné pouto - jeden bez druhého dlouho nevydrží. Jakmile ráno vstanu, musím se s Bertíkem pomazlit, tvrdì se toho dožaduje. Dokladem toho, jak dobøe dokáže pes vycítit náladu a rozpoložení svého pána a jak umí v nìkterých pøípadech èlovìka povzbudit, je tato pøíhoda: V únoru se zabil mùj kamarád, se kterým jsem vyrùstala. Bylo mu teprve dvacet let. Když jsem se to dozvìdìla, bylo mi hroznì. Veèer, než jsem šla spát, Bert jako by to cítil a aè normálnì spí s rodièi v ložnici, tentokrát si lehl ke mnì a celou noc mì hlídal. Ležel mi vedle hlavy a jakmile jsem otevøela oèi, sedl si a díval se. Takhle vydržel hlídat až do sedmi hodin a teprve pak šel do ložnice, vlezl si do postele a usnul. Bylo to poprvé za devìt let, co nespal v ložnici. O psa se nejvíc stará matka, ovšem Bertík nejvíc poslouchá otce. Manželství rodièù je podle dcery celkem bezkonfliktní, takové, jaká manželství po tøiceti letech bývají. I s dìtmi vycházejí rodièe dobøe. Hlavou rodiny je matka, o ekonomický chod domácnosti se stará otec, spoleèné trávení volného èasu navrhuje pøedevším matka s dcerou, protože otec nerad chodí do spoleènosti. Komentáø: Pes zde plní funkci jakési substituce za chybìjícího sourozence pøibližnì stejné vìkové kategorie. Dcera se psovi svìøuje, tráví s ním mnoho èasu, zdá se, že si dobøe rozumìjí. Zajímavý je i dùvod, pro který jej rodièe dceøi koupili pes mìl být odmìnou, bolestným za delší odlouèení dcery od rodiny v dobì, kdy musela asi mìsíc strávit v lázních. Tato kazuistika potvrzuje i názor vìtšiny chovatelù psù, že pes dokáže spolehlivì vycítit rodinnou atmosféru a náladu èlovìka a že dokáže na takovou situaci vhodnì zareagovat. otec otec matka

3

dcera

5

matka

dcera

pes

3

2

2

3

1

7

2

Tab.7 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou osoby, které byly voleny. Èíslo vyjadøuje poèet osob.

RODINA È.8 Tuto rodinu tvoøí otec (39 let), matka (35 let), syn (12 let), dcera (11 let) a pes Azor (køíženec jezevèíka a teriéra, 1 rok). Rodina žije spoleènì s manželèinými rodièi v rodinném domku se zahradou.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

59

Ženina sestra má fenku, která se zabìhla a narodila se jí štìnata - køíženci. O takové psy byl malý zájem, a tak v rámci výpomoci si rodina jedno štìnì vzala. Nestalo se tak proti nièí vùli, dìdeèek s babièkou jsou již v dùchodu a mají spoustu volného èasu, se kterým si nìkdy neumìjí poradit, a navíc - v rodinì jsou dvì malé dìti, které pøítomnost pejska jistì ocení. Manželství rodièù trvá patnáct let, krom obèasných nedorozumìní a menších krizí, které oba manželé považují za nutné zlo, je jejich soužití celkem vyrovnané. Manžel podniká a své práci vìnuje hodnì èasu, takže se nemùže rodinì vìnovat tolik, jak by si žena a dìti pøály. Muži na manželce vadí malá úèast na sportovních akcích, na které s dìtmi jezdí, a chaos na kuchyòské lince pøi vaøení. Líbí se mu její cílevìdomost. Manželé mívají vìtší konflikty s rodièi ženy, kteøí s nimi žijí pod jednou støechou. Na nìkteré vìci mají rodièe jiný názor než my a nᚠpohled na vìc nerespektují. Protože už jsou dost staøí a poøád nás pokládají za dìti, kterým je nutné do všeho mluvit, je nìkdy tìžké s nimi vyjít. S nejvìtší nelibostí neseme jejich zasahování do výchovy našich dìtí. V tomto smìru jdou nìkdy trochu proti nám. V konfliktních situacích, kdy dojde k nedorozumìní mezi rodièi a prarodièi, bývá Azor jakousi spojkou mezi obìma páry. Panuje-li napøíklad u spoleèného obìda napjaté ticho, Azor jako by to vycítil, provede nìkterý ze svých povedených kouskù, èímž celou rodinu rozesmìje, a atmosféra se tak uvolní. Babièka navíc nìkdy v pøítomnosti rodiny mluví na psa, jako by to byl èlovìk, a svìøuje mu své stížnosti, jejichž obsah je urèen mladým manželùm. Tak se kolikrát manželé dozvìdí informace, které by jim babièka jinak nesdìlila. Pro prarodièe je Azor jejich tøetím vnouèetem, dokonce s ním tráví nejvíc èasu. Chodí se s ním projít a na procházkách potkají mnoho dalších pejskaøù, s nimiž se prostøednictvím svých psù seznámili. Pak si tøeba sednou na lavièku a povídají si, zatímco se jejich psi prohánìjí kolem. Vlastnì díky Azorovi získali hodnì nových pøátel a povídáním s nimi tráví mnoho èasu. Pro dìti je Azor kumpánem pøi hrách a honièkách, a protože je pes dobøe vycvièený, budí respekt u jejich kamarádù a tím zvyšuje spoleèenskou prestiž obou svých malých chovatelù. Azor má nejradìji dceru, která se sním nejvíc mazlí a podstrkuje mu pamlsky, nejvíc respektuje dìdeèka, jenž vìnuje nejvíc èasu jeho výcviku. Komentáø: Pøípad této rodiny jasnì dokazuje, že pes mùže být i jakousi mezigeneraèní spojkou, mezigeneraèním prostøedníkem. Dokáže odlehèit konfliktní situaci, je dùvìrníkem starých lidí, záminkou k seznámení s dalšími osobami. Dìtem je kamarádem pøi hrách a díky vlastnictví psa získávají v oèích svých vrstevníkù prestiž a vyšší hodnocení. otec otec

matka

syn

dcera

pes

5

3

2

3

2

2

1

3

3

matka

4

syn

3

4

dcera

2

4

3

1

Tab.8 popisuje výsledky sociometrického testu.V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou osoby, které byly voleny. Èíslo vyjadøuje poèet voleb.

60

Scientific Papers of the University of Pardubice

RODINA È. 9 Rodinu tvoøí matka (49 let), otec (50 let), dvì dcery (23 a 20 let) a pes Chrisit (malý èerný kníraè, 7 let). Pes byl motivací pro mladší sestru pøi pøípravì na pøijímací zkoušky na gymnázium. Rodièe jí totiž slíbili, že uspìje-li a bude pøijata, dostane psa. Dcera si psa pøála už od dìtství, a tak tento slib byl velmi silným dùvodem, proè se na pøijímací zkoušky pøipravovala opravdu dùkladnì. Proti koupi psa byli dìdeèek s babièkou s odùvodnìním, že by se pes v paneláku, v nìmž rodina bydlí, trápil. Rodièe však i pøes jejich námitky psa koupili a jak jinak, právì prarodièe teï Chrise nejvíc rozmazlují, je to jejich tøetí a nejmladší vnouèe. Protože rodina s prarodièi nebydlí a pøítomnost Chrise je žádaná v obou domácnostech, chodí Chris ráno „do školky“ k babièce a dìdeèkovi, kde je celý den, dokud se rodina nevrátí domù. Chris je velice chytrý - nìkdy až „vyèùraný“, zcela ovládá celou naši rodinu, je energický, spoleèenský, mazlivý, impulzívní. Jako èlovìk by byl Chris mladík atletické postavy, velmi pohledný, za kterým by se otoèila každá žena. Nᚠpes totiž miluje všechny feny a to tou nejvášnivìjší láskou - byl by typem milovníka ze starých filmù. V rodinì tvoøí všechny tøi ženy koalici proti mužské èásti rodiny - otci a psovi. Nejsilnìjší citové pouto váže ke Chrisovi dìdeèka a babièku. Jednou v létì jsme byli s rodièi na dovolené a pejsek musel zùstat u babièky a dìdy. Má je moc rád, ale stýskalo se mu po nás. A když šla babièka s Chrisitem k nám zalévat kytky, Chrisit najednou zmizel. Babièka a dìda všechno doma prohledali a nemohli ho najít. Hledali ho po sídlišti, ve sklepì, koukali se, jestli náhodou nevyskoèil z okna...Oba dva to oplakali, protože Chris je jejich miláèek. Chrise ale už nebavila spoleènost dìdy a babièky a zalezl si do kufru pod postel, kde ho nikdo nenašel. Naštìstí jsme se toho dne vrátili a Chris opustil svoji „trucovnu“. Byl rád, že nás má zas pohromadì. O psa se stará celá rodina, úkoly mají spravedlivì rozdìleny. Rodièe spolu vycházejí dobøe, jejich manželství je bezkonfliktní. I s dìtmi si rozumìjí, protože obì dcery studují mimo domov a jednotliví èlenové rodiny jsou si tak vzácnìjší a spoleènì strávený èas se snaží co nejlépe užít. Komentáø: Jde o velmi èastý pøípad pøislíbení psa jako odmìny za studijní nebo jiný úspìch. Tento zpùsob motivace je èasto užíván rodièi teenagerù, kteøí touží po vlastnictví nìjakého zvíøete. V této rodinì hraje pes velkou roli i z hlediska prarodièù - jednak mají s kým a jak trávit volný èas, jednak jim hlídání psa pøes den pøináší pocit, že jsou užiteèní celé rodinì. otec otec

matka

st. dcera

ml. dcera

pes

4

2

1

2

4

3

2

3

3

matka

4

st. dcera

2

3

ml. dcera

2

2

5

3

Tab.9 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou osoby, které byly voleny. Èíslo vyjadøuje poèet voleb.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

61

RODINA È. 10 Žena, se kterou jsem vedla rozhovor, je stará 55 let a v souèasné dobì je v invalidním dùchodu. Žije spoleènì s druhem, univerzitním uèitelem. Jejich soužití trvá 26 let, dìti nemají. Vlastní osmiletého pekingského palácového psíka jménem Gimmick. Poøídili si jej v jeho osmi týdnech. Pøed jeho pøíchodem do domácnosti vlastnila žena postupnì dva psy. Jednoho koupila nejprve mamince, která byla tìžce nemocná a pejsek jí mìl pøes den dìlat spoleènost. Po maminèinì smrti si jej žena vzala k sobì. Povahou byl pravým opakem pejska, kterého máme teï. Když zemøel, nesla jsem to velmi tìžce, jako kdyby mi odešel nejbližší z rodiny, a tak jsem si øekla: „Už nikdy psa!“ Netrvalo dlouho, asi dva mìsíce, a zaèala jsem prohlížet inzeráty a hned jsem vìdìla, že je zle. Šla jsem se na jeden vrh podívat a za dva týdny jsem si pøivezla malé chlupaté klubíèko - Gimmièka. Žena je po transplantaci ledviny a v letošním roce prodìlala cévní pøíhodu, takže je na tom zdravotnì velmi špatnì. Prùbìh jejího všedního dne bývá jednotvárný. Po manželovì odchodu do práce dlouho spí, pak vstane a jde s pejskem na nákup. Po pøíchodu domù vaøí a vìnuje se drobným domácím pracím a ve spoleènosti Gimmicka èeká na manželùv návrat. Veèery tráví hlavnì u televize a nìkdy si domù pozvou návštìvu. Mùj pejsek pro mne mnoho znamená. Je jako èlen rodiny, jako dítì, o které se musím starat. Dìlám to ráda, protože mi dìlá radost jeho spokojenost, když mu chutná, když se válí po zádech (jako výraz naprostého uvolnìní), když vidím, že mu nic nechybí, když je šastný. A já jsem spokojená, když vidím, že jsem pro nìj udìlala, co jsem mohla. Problémy s ním žádné nejsou, jedinou starostí, a to velkou, by bylo jeho onemocnìní. Toho se bojím nejvíc, proto ho tak ráda vidím zdravého. Protože partneøi nemají dìti, pejsek se stal náhradou za nì. Ženì trochu dìlá starosti její onemocnìní, nìkdy díky nìmu trpí pocity ménìcennosti, protože ji trápí vìdomí, že je v mnoha smìrech závislá na svém druhovi. Také jí vadí to, že druh, aèkoli je zamìstnán a èasovì plnì vytížen, musí sám zastat hodnì práce, kterou by, kdyby byla zdravá, hravì zvládla sama. Ekonomicky na tom nejsme nejlépe. Muž uèí.....a jako uèitel si moc nevydìlá a já mám invalidní dùchod. Ale není tak zle, abychom neuživili šestikilového pejska, i když jeho spotøeba je asi 20 korun na den. Myslím si, že i kdyby bylo mnohem hùø, pejskovi bych dala vždy to nejlepší a na peníze bychom nehledìli, protože muž jej miluje stejnì jako já. Komentáø: Zde je pejsek pøes den jediným spoleèníkem ženy, která je v invalidním dùchodu, má velké zdravotní potíže a bez pøítomnosti psa by patrnì èasto trpìla pocity osamìlosti a neužiteènosti, protože nemùže vykonávat bìžnou èinnost, kterou mohou lidé v dùchodu zaplnit volný èas. Péèe o pejska jí pøináší pocit užiteènosti, významnosti a v jeho spoleènosti jí mnohem rychleji utíká èekání na partnerùv návrat z práce. V bezdìtném manželství také nahrazuje chybìjící vztah k malému dítìti. muž

6

muž žena

žena

5

pes 2 5

Tab.10 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet osob.

62

Scientific Papers of the University of Pardubice

RODINA È. 11 Tato rodina má pìt èlenù - matku (40 let), otce (42 let), tøi dcery (19,13 a 5 let) a psa Andyho, amerického kokršpanìla starého jeden rok. Nejstarší dcera už pracuje a žije samostatnì. Andy je svéhlavý, èásteènì ovladatelný, dost neposlušný, beran, stále hladový, jinak milý a hravý. O pejska stála nejvíc prostøední dcera, která nemá mnoho kamarádù a pes jí je nahrazuje. Manželství trvá dvacet let a prošlo dvìma krizemi (žádná z nich netrvala déle než jeden mìsíc). První krize odeznìla po narození druhého dítìte a druhá krize, vyvolaná soužitím s mužovými rodièi, byla vyøešena odstìhováním rodiny do vlastního bytu. Malé nesrovnalosti vznikají obèasným „zapomenutím se“ otce v hospodì (tøikrát do roka) nebo oboustranným pøetažením z práce (oba manželé pracují v soukromých firmách a jejich práce je èasovì i psychicky velmi nároèná). V poslední dobì se stupòují neshody s pubertální dcerou, které ukonèí tím, že si jde Andymu stìžovat. Když se naštve malá, øeší to stejnì. Andy funguje jako „vrba“ a jako teplý, chlupatý mazlíèek pro všechny, kdož potøebují nìhu a nikde jinde ji zrovna nenajdou. Se psem nejvíc kamarádí prostøední dcera, tøináctiletá Petra. Nemá mnoho kamarádù, proto vìtšinu èasu tráví s Andym. Andy je její dùvìrník a spojenec pøi neshodách s rodièi, které jsou velmi èasté. Svìøovat se mamce mi pøipadá ve tøinácti docela dost trapný ... Nejvíc èasu trávím s Andíkem, asi by tomu tak bylo i kdyby na nás mìli rodièe víc èasu. ...Andy je mùj kámoš, máme (vìtšinou) stejné koníèky a je s ním strašná sranda. Když se potøebuju nìkomu svìøit, jdu za Andym, je to božan a hlavnì nikdy nic nenamítá a mlèky mì vyslechne. Napøíklad kamarádce øeknu, že se mi líbí ten a ten kluk, ta jde a druhý den se vedou za ruèièku. Øeknu to Andymu a ten mlèí, vrtí ocasem a smìje se na mì, dodá mi chu do života. S Andym òák víc vnímám tu pøírodu, protože s ním „musím“ chodit na procházky a zjišuju, že je to v tý pøírodì s Andym fakticky super. Vzhledem k tomu, že nejmladší Helenka si nerada hraje sama a rodièe vìtšinou nemají èas a sestry chu, dìlá jí nejèastìji spoleènost právì pes. Pokládá ji za rovnocennou kamarádku, k níž si mùže ledacos dovolit. Nikdy ji však nenapadl ani jí nijak neublížil. Komentáø: Je zøejmé, že v této rodinì je pes nejlepším pøítelem prostøední dcery. Nahrazuje jí nedostatek kamarádù, dívka se mu svìøuje, pes substituuje ne právì harmonický vztah dcery k rodièùm. Ráda bych zdùraznila, že v sociometrickém testu volila prostøední dcera u každé otázky pouze psa, nikdy dalšího èlena rodiny. Pro nejmladší dceru je pes partnerem ve høe v dobì, kdy se jí rodièe nemohou dostateènì vìnovat. otec otec matka

matka

st. dcera

ml. dcera

pes

5

4

4

3

2

2

1

6

8

st. dcera ml. dcera

1

2

2

3

Tab.11 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou osoby, které byly voleny. Protože nejstarší dcera žije samostatnì, testu se neúèastnila.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

63

RODINA È. 12 Tato rodina má tøi èleny: muže (42 let), syna (15 let) a amerického kokršpanìla jménem Andy (9 mìsícù). Otec se pøed tøemi lety se svou ženou rozvedl a soud svìøil chlapce do péèe otce. Chlapec nesl rozvod svých rodièù velmi tìžce, mìl problémy ve škole, k matce se choval hrubì, urážel ji, odmítal se s ní stýkat. Muž byl ještì donedávna v invalidním dùchodu, ale již asi rok pracuje. Po rozvodu se nauèil vést domácnost, se synem si hodnì pomáhají, všechno zvládají dobøe a aèkoli mìl syn døíve problémy ve škole, letos v dubnu složil úspìšnì pøijímací zkoušky na gymnázium a byl pøijat. S otcem vychází dobøe, jen nelibì nese jeho obèasné pobývání v hospodì a u kamarádù. Protože v dobì, kdy ještì manželé žili spolu, vlastnili psa, kterého mìli otec i syn velmi rádi, ale jehož si po rozvodu manželka odvedla, koupili si letos nového psa. Andy je nepoøádný, neposlušný, divoký, ale také chytrý a hodný. Pøítomnost psa v rodinì oceòuje pøedevším syn. Je jedináèek a vždycky mu chybìl sourozenec. Andyho pokládá za mladšího bratra, o nìhož se sice musí starat, ale na druhou stranu se s ním vyøádí a hodnì se mu svìøuje. Nejlépe si rozumím se psem. Nic mu nemusím vysvìtlovat, kde jsem byl, proè jsem tam byl. A také je stále se mnou, což o svých rodièích øíct nemùžu. Psa jsem svému synovi koupil jednak proto, že i mnì samotnému psí spoleènost chybìla, a tak trochu i z výèitek svìdomí. V dobì našeho rozvodu prošel tìžkým obdobím, a když jsme pak zùstali sami, býval èasto sám doma a bylo mu smutno, øíká otec. Komentáø: Opakuje se pøípad, kdy koupì psa je ze strany rodièù jistou formou bolestného. Pes tu plní funkci chybìjícího sourozence a dùvìrníka. otec

matka

otec

syn

pes

3

1

matka syn

1

4

2

Tab.12 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou osoby, které byly voleny. Èíslo vyjadøuje poèet voleb. Protože matka žije se svou novou rodinou, byla zaøazena pouze jako osoba volená.

RODINA È. 13 Tato rodina má pìt èlenù: otce (32 let), matku (30 let), dva syny (8 a 6 let) a psa Karla, amerického kokršpanìla (4 roky). Manželství rodièù trvá deset let. Oba jsou støedoškolsky vzdìláni. Muž v souèasné dobì vykonává dvì zamìstnání, takže je èasovì plnì vytížen a nemùže se dostateènì vìnovat své rodinì, což pøedevším žena tìžce nese. Na druhou stranu manžela pro jeho pracovitost obdivuje a je mu vdìèná, že se tolik stará o ekonomické zázemí rodiny. Víkendy tráví èasto a rádi všichni spoleènì (i s Karlem) na chalupì.

64

Scientific Papers of the University of Pardubice

Tento rok byl pro celou rodinu nároèný, protože starší syn zaèal chodit do první tøídy. Mladší syn dosud navštìvuje mateøskou školku, takže bylo pro matku tìžké zkorigovat vlastní pracovní dobu s koncem vyuèování staršího syna a dobou, kdy musí vyzvednout ze školky mladšího Dominika. Naštìstí jsou škola a školka blízko sebe, takže žena vždy po pøíchodu z práce vezme Karla a jde pro oba chlapce do školy a do školky. Karla si poøídili pøed dvìma roky. Pejska chtìla pøedevším žena, protože v té dobì nebyla zamìstnána a pracovala v domácnosti. Pøestože jí péèe o syny a o domácnost zabrala hodnì èasu, potøebovala nìkoho, kdo by jí dìlal pøes den spoleènost. Pejska jsem chtìla, protože je to bezva kamarád, který vás nikdy nezradí. Manžel byl proti koupi psa, protože zastává názor, že pes v bytì trpí. Ovšem souhlasil s tím, že Karlíka pohlídají svým známým v dobì dovolené. Bývalí majitelé Karla mìli chovnou stanici, ale chov psù byl pøíliš èasovì nároèný. Proto si pøed odjezdem na dovolenou podali inzerát na prodej Karla. Když odjeli, pobýval Karel u této rodiny. Muž si jej natolik oblíbil, že nakonec sám navrhl, aby si pejska nechali, a tak se také stalo. Pejsek se s celou rodinou skamarádil na život a na smrt, nejradìji má ženu, patrnì proto, že spolu tráví nejvíc èasu. Karel je veselý, hravý, pøátelský, k cizím lidem bázlivý. Jsem ráda, že Karla máme. Už proto, že od té doby, co máme psa, pøimìji daleko snadnìji manžela, aby se šel se mnou projít. Døív mu to pøipadalo jako ztráta èasu, jít jen se mnou na procházku. Ale teï, když je hlavním dùvodem spoleèné procházky venèení Karla, chodí se mnou celkem rád. Vždycky, když veèer pøijde muž z práce, naveèeøí se a potom jdeme spolu s pejskem ven. Díky tomu na sebe máme každý den alespoò trochu èasu, mùžeme si v klidu popovídat (kluci už vìtšinou spí), probrat, co se nám komu pøes den pøihodilo ... Tyhle procházky nás spojují, tìšíme se na nì.. Chlapci získali hodnì pøátel v místì bydlištì prostøednictvím psa. Pøistìhovali se sem teprve pøed tøemi lety a nikoho zde neznali. Když zaèali chodit se psem ven, vzbudili vìtší pozornost a zájem, dìti se k nim samy zaèaly hlásit a navázaly s nimi pøátelství. Vztahy v rodinì hodnotí oba manželé jako harmonické. Obèas sice mají menší spory, ty však jejich manželství nijak neohrožují. Karla pokládají všichni za právoplatného èlena rodiny, který rodinu dotváøí a udržuje její konzistenci. Komentáø: Zde pejsek opìt funguje jako spolehlivý a vìrný kamarád pro ženu. Manželùm je ospravedlnitelnou záminkou pro spoleènì strávené procházky, které by jinak manžel považoval za ztrátu èasu. Prostøednictvím psa navázala rodina po pøestìhování do jiné èásti mìsta nové kontakty. muž muž žena

žena

st.syn

ml.syn

pes

4

2

2

2

2

2

3

5

st. syn

3

3

ml. syn

3

3

4 4

3 3

Tab.13 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet osob.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

65

Závìr Pes dotváøí rodinu a udržuje její konzistenci. Vìtšina rodin si psa poøídila v neobvyklé situaci, ve chvílích zmìn, krizí, pocitù osamìlosti. Pes vystupuje v rodinì v mnoha funkcích: mladé bezdìtné rodiny si psa poøizují napø. v rámci pøípravy na pøíchod dìátka nebo jako náhradu za nìj, v rodinách s odrùstajícími dìtmi nahrazuje pes pøítomnost malého dítìte, které je schopno pøijímat rodièovskou lásku a adekvátnì na ni reagovat, starším lidem je pes spoleèníkem v osamìlosti, pøináší jim pocit užiteènosti a potøebnosti, je zprostøedkovatelem selhávajícího sociálního kontaktu s okolím. Dìtem je pes pøítelem ve høe, zajišuje prestiž a váženost v dìtském spoleèenství, je dùvìrníkem, který se, na rozdíl od rodièù, nevhodnì nevyptává a nemoralizuje. Snad nejvíce oceòovanou vlastností psa je jeho schopnost naslouchat bez jakýchkoli soudù a hodnocení a stálé pozitivní naladìní na svého pána. Pes je zdrojem pocitu bezpeèí, dùvìry a opìtované lásky, je pojítkem mezi jednotlivými èleny rodiny, bývá èastou pøíèinou spoleènì tráveného èasu. Jeho smrt je vnímána tragicky, témìø jako smrt lidského èlena rodiny. Pøítomnost psa v rodinì znaènì ovlivòuje vývoj a zmìny postojù k pøírodì, životnímu prostøedí, i k lidem. (Mnoho dotazovaných osob se zmínilo o tom, že lidé, kteøí vlastní psa, získávají v jejich oèích na spoleèenské atraktivitì a sympatiích.) Tato tabulka shrnuje výsledky výzkumu: è.

poèet èlenù

poèet dìtí

1

4

2

délka vìk psa manželství

pes

funkce psa v rodinì

16 let

14 let

první

využití v myslivosti, pøítel

druhý

pøítel, dùvìrník, pojítko mezi manželi

2

4

2

26 let

zemøel v 10 letech

3

3

1

7 let

4 roky

první

kamarád, pøíprava na pøíchod dítìte

4

3

1 po rozvodu žije s otcem, 1 nyní

2 roky

9 let

druhý

opora v manž.krizi, pøítel

5

2

1žijící samostatnì

26 let

9 let

první

cit. real. po smrti syna,poj.mezi manželi

6

2

2 žijící samostatnì

43 let

8 let

tøetí

pøítel, poj.mezi manželi, myslivost

7

3

1 žijící samostatnì, 1 nyní

30 let

9 let

první

sourozenec,opora v krizi, bolestné

8

4a prarodièe

2

15 let

1 rok

první

mezigeneraèní pojítko, zprostøedkovatel soc. kontaktù

9

4

2

25 let

7 let

první

motivace ke studiu, pocit užiteènosti prarodièù

10

2

26 let, neoddáni

8 let

tøetí

spoleèník v osamìlosti, pocit užiteènosti, objekt péèe

11

5

20 let

1rok

první

dùvìrník prostø. dcery, kamarád nejml. dcery

66

1 žijící samostatnì, 2 nyní

Scientific Papers of the University of Pardubice

12

2

1

otec rozvedený

9 mìsícù

druhý

pøítel, dùvìrník

13

4

2

10 let

4 roky

první

pøítel, poj. mezi manželi, soc. kontakt

Literatura: Atkinson, R. L. et al.: Psychologie. Victoria Publishing, Praha 1995. Aries, P., Duby, G.: Histoire de la vie privée. T. IV. Seuil, Paris 1987. Bronfenbrenner, U.: The Ecology of Human Development. Harvard University Press 1993. Feddersen - Petersen, D.: Co je nežádoucí? HW - Svìt psù 67 (1995), è. 3, s. 4 - 7. Fisher, J.: Pes to chápe jinak. Mustang, Plzeò 1996. Hess, L., Fialová, R.: Vliv zvíøat na psychiku èlovìka. Vesmír 74 (1995), è. 11, s. 636 - 637. Hnilica, J.: Zdraví z pøírody pro naše dìti. Regenerace 3 (1995), è. 12, s. 12. Höschl, C.: Pes zmìní vᚠživot. Nᚠpes 1 (1997), è.1, s. 8 - 10. Chamrádová, A.: Využití psa v psychoterapii dìtí. FF UK Praha 1997. Janoušek, J.: Metody sociální psychologie. SPN, Praha 1986. Janoušek, J.: Sociální psychologie. SPN, Praha 1988. Matìjèek, Z.: Dìti a zvíøátka. Rodina a škola 42 (1995), è. 1, s. 4. Matìjèek, Z.: Vánoce, dìti, zvíøata. HW - Svìt psù 68 (1996), è. 1, s. 50. Nakoneèný, M.: Lexikon psychologie.Vodnáø, Praha 1995. Satirová,V.: Kniha o rodinì. Práh, Praha 1994. Straková, S.: Canisterapie. Pes pøítel èlovìka 41 (1996), è. 4, s. 24 - 27. Veselovský, Z.: Chováme se jako zvíøata? Panorama, Praha 1992. Vojtìchovský, M.: Možný kamarád ve stáøí. HW - Svìt psù 68 (1996), è. 2, s. 24. Wilson, E. O.: Rozmanitost života. Lidové noviny, Praha 1995. Resumé: Animaltherapy - therapy through the mediation of animals - has just a short history as a subject of psychology. Actually the most popular kinds of animal therapy are hippotherapy (horse - therapy) and canistherapy - a therapy through the mediation of dogs. This study is trying to find out how a dog as a pet and as a member of a family affects the family system (how much affects the values of family - members, their relationship etc.). It includes 13 stories about several kinds of families and about functioning of a dog as a therapy medium. Every member of family was talking about his relation to the other members inclusive of the dog, about the history of the family and about the reasons why they have a dog. We found out that a dog can function as a missing baby in families without children, as a companion of the old people who lost their partners, as a medium of social relation, as the only friend who is always ready to help and to listen without an unpleasant commentary.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

67