SCIENTIFIC PAPERS OF THE UNIVERSITY OF PARDUBICE Series C Institute of Languages and Humanities 5 (1999) PES V KONTEXTU RODINNÝCH VZTAHÙ Zuzana Lenderová Filosofická fakulta Masarykovy univerzity Brno (S podìkováním panu docentu Holubáøovi ...) TEORETICKÁ ÈÁST
HISTORICKÝ POSUN FUNKCE PSA Celá staletí chovali lidé zvíøata pøedevím pro hospodáøské a obranné úèely. Je sice pravda, e v historických pramenech existují zmínky o ojedinìlém individuálním vztahu èlovìka a zvíøete, ale takový vztah býval spí raritou ne bìným úkazem. Vztah èlovìka a zvíøete dosáhl jisté individualizace teprve pøiblinì v prùbìhu tøí posledních století. Narozdíl od køesanské tradice, která chovala ke zvíøatùm lhostejnost èi dokonce nechu se zdùvodnìním, e jde o tvory bez due, a karteziánské pøedstavy zvíøete - stroje, na dvoøe Ludvíka XVI. se zvíøata tìila velké pozornosti a oblibì. V 19. století byla ji náklonnost ke zvíøatùm zcela bìným úkazem. Jakýmsi pøedjezdcem tohoto obratu v chápání zvíøete jako bytosti hodné lidského citu byl prý J. J. Rousseau, který se svým psem navtìvoval paøíské salony, a jeho vztah ke psovi se stal vzorem nového pohledu na vztah èlovìk - zvíøe. Nejèastìjími chovateli psù byly v té dobì mladé dívky. Zvíøe tak získalo novou funkci - citová vazba k nìmu se stala pøípravou na citový vztah k lidské bytosti. Nìha bohatých vrstev vùèi psùm byla v té dobì dávána do kontrastu ke krutému svìtu chudých, kde má zvíøe stále prvotní urèení - hospodáøské a obranné. V prùbìhu první poloviny 19. století dolo k dalímu pøehodnocení vztahu spoleènosti ke zvíøatùm - výsledkem byla mj. skuteènost, e se jatka pøestìhovala mimo mìsta, aby nebyla tolik na oèích veøejnosti. V roce 1840 vznikla v Paøíi Société protectrice des animaux (Spoleènost na ochranu zvíøat), roku 1850 pak zákonné shromádìní schválilo Grammontùv zákon, který zakazoval páchání veøejného násilí na domácím zvíøeti. Romantismus pøichází s uctíváním pøedevím zvíøecí vìrnosti, smrt zvíøecího pøítele je oplakávána jako smrt èlovìka. Stendhal miloval své dva psy, P. Merimée prý il sám se svou koèkou a elvou, V. Hugo si vytvoøil silné citové pouto ke psovi, který s ním sdílel exil...
45
Za druhého císaøství byl ji pes bìným obyvatelem paøíského bytu, poøádaly se první výstavy psù, fotografie domácích mazlíèkù se dostávaly do rodinných alb, psi bývali pochováváni v zahradách v blízkosti domù, pozdìji se zakládaly psí høbitovy. Poslední ètvrtina 19. století byla obdobím velkého rozvoje veterinární péèe a snahy vytvoøit legislativu zajiující práva zvíøat.
HISTORIE ANIMAL THERAPY (TERAPIE ZVÍØATY) Domácí zvíøata jsou ji nìkolik staletí chována nejen pro potìchu chovatelù a hospodáøské úèely, ale i pro pozitivní vliv, kterým pùsobí na psychicky i fyzicky postiené lidi. Existuje hypotéza jednoho z nejznámìjích vìdcù zabývajících se animal terapií, A. Katchera (cit. dle Hess, Fialová, 1995), e promlouvání ke psùm a hra s nimi sniuje krevní tlak a hladinu adrenalinu v krvi, zatímco rozhovor s lidmi je zvyují. V souèasné dobì jetì není zcela vyhranìná terminologie, která by se mìla v souvislosti s terapií zvíøaty pouívat. Èeská terminologie dosud ekvivalenty anglických výrazù nemá vùbec. Zatím se o terapii zvíøaty mluví jako o zooterapii, animal therapy, pet therapy. Protoe nejèastìji probíhá léèba prostøednictvím koní a psù, existují i speciální názvy jednotlivých odnoí animal terapie - hippoterapie (terapie prostøednictvím koní) a canisterapie (terapie prostøednictvím psù). V souèasné dobì se diskutuje o moné alternativì termínu canisterapie - a sice kynoterapie - s celkem logickým odùvodnìním, e zatímco slovo canis je pùvodu latinského, výraz terapie má své koøeny v øeètinì, a bylo by tedy správnìjí ponechat i slovo pes v øeètinì. Ve starovìkém Øecku se pouívali psi pøi léèbì revmatismu - nejèastìji maltéztí pinèové byli pøikládáni na bolestivá místa pacienta. V této dobì najdeme i poèátky hippoterapie. Dìjiny animal therapy zaèínají rokem 1792, kdy byla v Anglii zaloena klinika York Retreat s cílem peèovat o duevnì nemocné aktivizujícím zpùsobem, pøièem komunikaci mezi pacienty usnadòovala drobná domácí zvíøata - napøíklad drùbe a králíci. V Nìmecku souèasnì se zaloením Bethelu v roce 1867 zaèala probíhat terapie epileptikù prostøednictvím domácích zvíøat. V prùbìhu druhé svìtové války pak byla v USA pouívána zvíøata k rehabilitaci zranìných vojákù. Nejvìtím pøínosem pro canisterapii jsou patrnì experimenty provádìné Borisem Levinsonem v 70. letech v USA. Na mylenku vyuití psa v terapii jej pøivedla malá pøíhoda. Viml si toti setkání svého psa s emocionálnì narueným dítìtem, které s Levinsonem odmítalo jakkoli komunikovat. O psa vak projevovalo obrovský zájem. Vztah mezi tímto dítìtem a psem vedl k postupnému uzdravení dítìte. Levinson (Hess, Fialová, 1995) zformuloval hypotézu, podle ní pes funguje jako sociální katalyzátor, jako pøenosový objekt. Dítì nejprve naváe kontakt se psem, pozdìji s terapeutem, nakonec i se irím okolím. Levinson navrhl a uvedl v praxi i jinou terapeutickou metodu - pokud byly problémy dítìte zpùsobeny pøedevím nezdravým rodinným klimatem, pøivedl psa pøímo do rodiny. Dùleité bylo, aby dítì nevnímalo psa jako dalí bøímì, soka, konkurenta ve své ji tak dost komplikované situaci. Dítì musí být na pøíchod pejska do rodiny postupnì pøipravováno tak, aby pozdìji mìlo zájem se o psa starat a kamarádit s ním.
46
Scientific Papers of the University of Pardubice
Levinson se také zabýval otázkami výbìru vhodného plemene psa pro terapii a zásadami, jak tyto psy pro terapeutické úèely cvièit. Problematice canisterapie se v USA vìnovali i manelé Samuel a Elisabeth Corsonovi (cit. dle Straková, 1996), kteøí definovali specifické znaky, pro nì je pes v terapii tolik oblíben. Je to schopnost poskytovat kladné emoce a dotykový kontakt v kadé dobì a situaci spolu s dìtsky naivní dùvìrou, kterou psi vùèi lidem chovají. Corsonovi v tomto kontextu kladou akcent na nonverbální zpùsob komunikace, jen je výborným pøedpokladem pro navázání pozitivního vztahu mezi psem a èlovìkem, kterému verbální komunikace èiní problémy. Významný výzkum vedli i ameriètí psychologové Roger A. Mugford a J.G.M. Comiskij v roce 1975 (cit dle Straková, 1996). V experimentu sdílela skupina starích muù po urèitou dobu místnost s televizí, kvìtinou nebo andulkou. Výsledky byly porovnány s kontrolní skupinou po pìti mìsících a zjistilo se, e pouze andulka mìla signifikantnì pozitivní vliv na duevní stav probandù. Roku 1980 dokázala R. Friedmannová (cit. dle Hess, Fialová, 1995) ve dvojité slepé studii, e pøeívání osob po infarktu myokardu se výraznì zvýilo, pokud pacient choval nìjaké domácí zvíøe. Bìhem prvního roku po infarktu zemøeli pouze tøi z 53 majitelù domácích zvíøat, ve druhé skupinì osob bez domácích zvíøat zemøelo 22 osob z 39. O deset let pozdìji bylo v USA zaloeno Jeffovo støedisko pro zvíøata - spoleèníky. Základním programem støediska je umísování zvíøat do domácností starích a osamìlých lidí. Dále pak pracovníci tohoto støediska navtìvují se zvíøaty nìkolikrát týdnì nemocnice. Prý i nìkteøí jinak velmi patnì pohybliví pacienti jsou ochotni a schopni vstát, oèekávají-li návtìvu svých zvíøecích kamarádù. Podobnou iniciativu vyvíjí i praská zoologická zahrada, která umoòuje kontakt zvíøat s tìlesnì a mentálnì postienými dìtmi. V USA probíhá v posledních letech mnoho programù zamìøených na integraci psù do rodin postiených, starých a osamìlých lidí. Jde napøíklad o Canine Therapy program v Ashtonské kole pro postiené dìti v Solinas, dále program Pet-A-Care v San Franciscu (v rámci tohoto programu dostávají obèané starí 65 let s malými pøíjmy pøídavky na péèi o domácí zvíøata), Children and Animal Together for Seniors v New Yorku - starím obèanùm, kteøí si vezmou zvíøe z útulku, pomáhají v péèi o zvíøata dìti a zároveò dostávají finanèní podporu od mìsta. Dalím pøíkladem je program People-Pet-Partnership ve Washingtonu, jeho cílem je pomocí pravidelného vzìlávání obèanù vech vìkových skupin zvýit veobecné povìdomí o pøirozeném vztahu èlovìk-zvíøe. V Èeské republice existuje Asociace pøíznivcù odpovìdného vztahu k malým zvíøatùm. Ve spolupráci se zmínìnou organizací probìhl v roce 1997 výzkum v Modrém klíèi v Praze (jde o ústav zamìøený na péèi o autistické dìti). Výsledky tohoto výzkumu publikovala Chamrádová (1997) ve své disertaèní práci. Bìhem jejího estimìsíèního experimentu byl kadodennì pøivádìn mezi dìti speciálnì vycvièený pes (labradorský retrívr). Cílem výcviku psù vyuívaných v canisterapii je dosaení naprosté submisivity v interakci s klienty (psi se chovají naprosto pasivnì a v pøípadì hostilního chování èlovìka je pes veden k únikové reakci). Bìhem experimentu byly dìti v interakci s vycvièeným psem a examinátorkou v chránìném prostoru. Jejich vzájemná interakce byla zaznamenávána videokamerou. Záznam byl následnì analyzován a zjistilo se, e dìti, které jinak nebyly schopny navázat kontakt se svým okolím, pøijímají daleko snadnìji psa jako komunikaèního partnera.
Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)
47
FUNKCE PSA V RODINNÉM KONTEXTU Velký význam mají psi v ivotì dìtí a starých lidí. Dìtem jsou kamarádem ve høe, rovnocenným partnerem v komunikaci i v jednání a zároveò objektem, na nìm se mohou nauèit péèi o druhého. Nejvhodnìjí je pøivést psa do rodiny ve tøetím roce ivota dítìte. V této dobì je ji motoricky i psychicky dostateènì vyvinuto, take existuje jen velmi malé riziko konfliktu mezi dítìtem a psem. Nelze vak oèekávat, e se ji malé dítì bude schopno o zvíøátko starat. Podle Matìjèka (1995) je pro pøedkolní dìti pejsek pouhou pohybující se hraèkou. Veliký zlom nastává v období osmého, devátého roku dítìte, kdy zaèíná pes nebo koèka rozvíjet u dítìte tzv. rodièovské peèovatelské postoje. Pøiblinì od jedenácti let zaèíná dítì psa cílenì cvièit, vychovávat. A to nejen pro vlastní potìchu, ale i pro presti a respekt, kterých mùe vlastnictvím dobøe cvièeného psa u svých vrstevníkù dosáhnout. Dìti se svému psovi velmi èasto svìøují, hovoøí s ním. Pes je pro nì ztìlesnìním jistoty - zajiuje svému malému chovateli bezpeèí a zároveò jej témìø vdy na slovo poslechne. Spoleènost psa (Vojtìchovský, 1996) bývá obrovským pøínosem pro staré a osamìlé lidi. Díky potøebám, které musí pro pohodlí, zdraví a dobrou kondici psa chovatelé naplòovat, starají se mnohem snáze a kvalitnìji i o sebe. Pes je starím lidem i prostøedníkem mezi jejich uzavøeným svìtem domova a svìtem vnìjím. Procházky, které jsou pro pejska nepostradatelnou nutností, poskytují chovateli výbornou a zdravou pøíleitost, jak trávit volný èas. Navíc se pøi nich èasto seznámí se svými vrstevníky, pøièem velmi frekventovaným tématem navázaného hovoru bývají právì ètyønozí kamarádi. Monost peèovat o tvora, který je v mnoha ohledech na èlovìka odkázaný, pøináí jeho majiteli pocit dùleitosti, významnosti a nepostradatelnosti, pocit, e má pro koho ít. Naopak pes poskytuje èasto pouhou svou pøítomností pocit bezpeèí. Ovem pøíliná závislost na psovi pøináí i svá rizika. Pokládají-li starí lidé kontakt se psem za plnohodnotnou alternativu kontaktu s druhými lidmi, mùe dojít i k naprostému vymizení navazování a udrování sociálních vztahù. Také ztráta pejska (Höschl, 1997) bývá nesena stejnì tìce jako smrt èlena rodiny (dítìte) a mùe vést i k somatickému onemocnìní a ztrátì smyslu ivota. Vìtina chovatelù psù tvrdí, e jde o èinnost èasovì i finanènì nároènou, ale shodují se v názoru, e se taková investice bohatì vyplatí. Jak uvádìjí Hess, Fialová (1995, 636), láska a oddanost, je pes tak ochotnì rozdává, jsou bezpodmíneèné a nemìní se ze dne na den. Jeho pán nemusí být mladý, krásný ani zdravý, aby kadodennì vyvolával nadené projevy psí oddanosti.
RODINA JAKO EKOSYSTÉM Slovo oikos znamená v øeètinì domov. V ekosystému platí zákon, e vymizí-li jeden druh patøící do ekosystému, celý ekosystém se mùe zhroutit nebo zásadnì zmìnit charakter. Rodina je vlastnì prvním ekosystémem, se kterým èlovìk pøijde do styku. Pes je souèástí rodinného ekosystému - mikrosystému. Má vliv na mnohé události odehrávající se v rodinném kruhu, mùe se stát jakýmsi katalyzátorem nìkterých situací, jeho náhlá absence v rodinì bývá proívána negativnì. Pes je prá-
48
Scientific Papers of the University of Pardubice
voplatným èlenem rodiny, bez nìj nabývají události jiných významù. Ovlivòuje i reim dne rodiny - potøebuje jít alespoò tøikrát dennì na procházku, nìkdo jej musí krmit, koupat, èesat.... Rodina nemùe zcela svobodnì rozhodovat o tom, jak trávit volný èas, nemùe nenadále nìkam odjet, ani by zajistila náhradní péèi o psa. Pøítomnost psa v domácnosti nutí jednotlivé její èleny ke spolupráci - musí si rozdìlit úlohy v péèi o psa a plnìní tìchto úkolù vyaduje zodpovìdné chování vech zúèastnìných - rodina pracuje jako tým. Za vech okolností je nutno s pøítomností psa poèítat - vimnìme si napøíklad, jak jsou nìkteré rodiny sehrané, dojde-li ke kontaktu problémového psa (psa agresivního k cizím osobám) s neznámým èlovìkem. Chovatelé se nauèí pøedvídat reakce svého psa, pes zase vìtinou vycítí, co jeho majitel oèekává.
VLIV PSA NA VÝVOJ A ZMÌNY POSTOJÙ Postojem rozumí Abelson (cit. dle Atkinson, 1996, 727) sympatii nebo nesympatii - náklonnost nebo odpor k objektùm, osobám, skupinám a situacím nebo k dalím identifikovatelným stránkám prostøedí, vèetnì abstraktních idejí a sociální politiky. Víme, e jednou ze základních charakteristik postojù je jejich vnitøní konzistence. V naem pøípadì to znamená monost usuzovat na nìkteré postoje vyplývající z pøedpokládaného pozitivního vztahu ke zvíøatùm. Janouek (1988) povauje za hlavní determinanty utváøení postojù potøeby a pøíslunost k sociální skupinì. Povaujeme-li psa za èlena rodiny, tedy èlena malé sociální skupiny, který je rodinou zcela integrován a zaujímá urèitou pozici v rodinné hierarchii, pak se i on úèastní formování postojù jednotlivých èlenù rodiny. To, do jaké míry toto tvrzení platí, závisí právì na pozici psa v rodinì, v hierarchii rodinné struktury. Vztah ke psovi ovlivòuje zásadním zpùsobem vztah jeho chovatelù i k jiným zvíøatùm, k pøírodì. Poskytuje mnoho moností, jak trávit volný èas. Je pøímým úèastníkem vìtiny rodinných interakcí. Mùe se stát prostøedníkem pøi odstraòování konfliktních situací. Uznáme-li, e nám mnohokrát k ventilaci vzteku, úzkosti, radosti staèí vymluvit se bez verbální odezvy druhých, je pes ideálním partnerem takové komunikace.
ZÁKLADNÍ PØEDPOKLADY Pøedpokládám, e témìø vechny rodiny chovající psa (pùjde o rodiny ijící ve mìstì, kde hlavní funkce psa není èistì obranná) jej integrují jako dalího èlena rodiny. Dìti chápou pejska jako svého sourozence, kamaráda, rodièe jako dalí dítì. V rodinách s odrostlejími potomky zøejmì pejsci alespoò èásteènì nahrazují malé dìti, podobnì tomu tak bude v bezdìtných rodinách, kde bude emocionální vztah ke psovi substituovat chybìjící vztah k dìtem. Zcela ojedinìlým zpùsobem budou zøejmì hodnotit funkci psa v rodinì osamìlí lidé (pøedevím starí vìkové kategorie) a dìti - jedináèci, pro nì bude pes náhradou chybìjícího sourozence.
Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)
49
EMPIRICKÁ ÈÁST V empirické èásti výzkumu jsem vedla rozhovor se tøinácti rodinami a kadému èlenovi rodiny jsem pøedloila sociometrický test pro zjitìní vztahù v rodinì. Od jednotlivých osob jsem se snaila získat informace o tom, jak podle jejich názoru ovlivòuje pes vztahy v rodinì a jakým zpùsobem intervenuje v rùzných rodinných situacích. Sociometrický test obsahoval tyto otázky: 1. Máte-li nìjaký problém, starosti, komu se nejèastìji svìøujete? 2. S kým trávíte nejvíc volného èasu? 3. S kým si nejlépe rozumíte? 4. S kým si máte nejvíc o èem povídat? 5. Jste-li nìkde delí dobu sami, po kom se vám nejvíc stýská? 6. Kdo je pro vás nejvìtí oporou? 7. Pøihodí-li se vám nìco, zaè se stydíte, ale potøebujete se nìkomu svìøit, za kým byste li? 8. S kým sdílíte podobné zájmy? V testu mohla zkoumaná osoba volit libovolný poèet rodinných èlenù vèetnì psa. K rozhovorùm s jednotlivými rodinami jsem se snaila vybrat co nejpestøejí kálu rodinných modelù.
KAZUISTIKY RODINA È. 1 Tato rodina má pìt èlenù - otce (41 let), matku (36 let), dva syny (15 a 13 let) a psa Emíra (14 let). Otec je univerzitním uèitelem, matka dosáhla støedokolského vzdìlání a pracuje jako sekretáøka. Oba synové navtìvují základní kolu, kde dosahují nadprùmìrných výsledkù. Manelství rodièù je jejich prvním manelstvím, trvá estnáct let a oba jej charakterizují jako harmonické a astné. Jejich partnerské i rodièovské vztahy jsou vyrovnané. K ádným vìtím konfliktùm jak mezi rodièi, tak mezi rodièi a dìtmi nedochází. Hierarchická struktura rodiny je asi takováto: hlavou rodiny je otec, matka je krkem, který s ní hýbe. O zajitìní chodu domácnosti se starají vichni rovným dílem, dìtem se rodièe vìnují spoleènì. Vechna vìtí rozhodnutí probírá rodinná rada, kam patøí vichni kromì Emíra. Ten je prý obvykle takovým jednáním pøítomen, vìtinou se vak k problémùm nevyjadøuje. Rodina v souèasné dobì ádné problémy nemá, pokud se nìjaké vyskytnou, je pøi jejich øeení pes velmi dùleitý - otec rodiny v takové situaci vezme psa a jde relaxovat do pøírody. Pokud si rodina dobøe vzpomíná, ádná váná situace, ve které Emír sehrál významnou roli, dosud nenastala. Pes se jmenuje Emír z Houtí ( jde o lovecké plemeno - münsterlandského ohaøe) - jméno mu dal jeho chovatel podle poøadí vrhu a názvu chovatelské stanice. Do rodiny pøiel ve stáøí dvou mìsícù. Vzhledem k tomu, e pejskovi je ètrnáct let a synùm tøináct a patnáct, vnímají Emírovu pøítomnost v rodinì jako samozøejmost, mají pocit, e je s nimi vlastnì odjakiva. Pes se k obìma chlapcùm choval vdycky pøátelsky a ani oni jemu nikdy neubliovali.
50
Scientific Papers of the University of Pardubice
V mládí byl pes velmi temperamentní a divoký, nervózní a neúnavný, ale na druhé stranì veselý, pøítulný a mazlivý. V souèasné dobì, kdy u je velmi starý, jej majitelé charakterizovali jako hluchého, slepého, bezzubého a sklerotického. Kdy byli majitelé poádáni, aby nakreslili svého psa tak, jak by vypadal jako èlovìk, s ohledem na své malíøské dovednosti pouze takový obrázek popsali - jejich pes by prý byl starý dìda v myslivecké uniformì, který je schopen si obèas ibalsky poskoèit. Prvotní impuls ke koupi psa dal otec a celá rodina s jeho nápadem souhlasila. Psa si rodina poøídila pøedevím k loveckým úèelùm, protoe otec rodiny se ve volném èase vìnuje myslivosti. Otci také pes pøináí nejvíc radosti - tráví spolu hodnì èasu na vycházkách a na honech. Emír splnil vechny do nìj vkládané nadìje, pracovnì byl výborných kvalit, chovné podmínky vak nesplnil. Navíc se stal nepostradatelným èlenem rodiny, rodièe jej povaují za tøetí dítì, synové za sourozence. Pøi delím odlouèení se po nìm svornì celé rodinì stýská. Pes je velmi èastým a oblíbeným pøedmìtem domácích rozhovorù - je zárukou, e bude vdy o èem mluvit, i kdy i tak mají vichni èlenové rodiny mnoho spoleèných témat, která je zajímají. Kdy jsem èleny rodiny poádala, aby Emíra zaèlenili do jakési rodinné koalice s nìkterým z nich, vichni se shodli na tom, e takovouto koalici tvoøí otec, mladí syn a Emír, je spojuje záliba v myslivosti. Pes nepøedstavuje pro rodinu vìtí finanèní zátì - ekonomická situace domácnosti je celkem dobrá. Kadý den nejprve vstává pejsek, který tìkáním a vytím vzbudí otce. Matka pøipraví snídani pro celou rodinu vèetnì psa, andulek a zebøièek. Pak vichni odcházejí do koly. Matka po pøíchodu z práce psa vyvenèí, vyèee jej, dá mu hlavní dávku potravy a èerstvou vodu. Kadý den kolem desáté hodiny veèer pes pravidelnì vyje a tìká. O pejska se nejvíc stará otec, jeho také pes nejvíc poslouchá, ovem nejradìji má babièku, která mu vechno dovolí a podstrojuje mu pamlsky (psovi, ne otci). Komentáø: Jde zøejmì skuteènì o rodinu s mimoøádnì harmonickými vztahy. Pokud jde o funkci psa v rodinì - poskytuje pøíleitost, jak aktivnì trávit volný èas, je pojítkem mezi otcem a mladím synem, které spojuje záliba v myslivosti, je jakousi kotvou v uspìchaném dni - má pøesný denní reim, jen vichni èlenové domácnosti dodrují a respektují. Emír je èastým pøedmìtem rodinných rozprav, je zdrojem zábavy a legrace, na jeho nejpovedenìjí kousky se dlouho vzpomíná. Rodina jej zcela automaticky pokládá za svého èlena, je s ním srostlá, protoe pes je její souèástí v podstatì od poèátku existence rodiny. mu mu ena
ena
st.syn
ml.syn
pes
4
2
3
3
2
2
1
5
st.syn
3
3
ml.syn
4
4
5 5
1 1
Tab.1 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb.
Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)
51
RODINA È. 2 Tato rodina bude pro pouitý soubor rodin netypická - tento rok ji poznamenala ztráta pejska, který se bìhem svého desetiletého ivota stal nepostradatelným èlenem rodiny a vichni jeho nepøítomnost vnímají témìø tragicky. lo o zlatého retrívra, fenku jménem Bára. Jméno vymyslela celá rodina spoleènì - chtìli hezké, holèièí, ale ne jednoznaènì lidské jméno. Fenka byla mírná, nìná, obèas rozmarná, nìkdy posluná, s velkou dávkou smyslu pro humor. Vzhledem k tomu, e manelé mìli jednoho psa jetì døíve ne dìti a dìti jej pozdìji pokládaly za sourozence, chtìli dalího psa vichni. Zpoèátku byl trochu proti manel, ale opravdu jen nepatrnì, pozdìji si psa velmi oblíbil. Báru rodièe pokládali za své tøetí, nejmladí dítì, dìti pak za mladího sourozence. Tato rodina bìhem týdne nebývá pohromadì. ena pracuje mimo místo svého bydlitì, dcera studuje vysokou kolu také v jiném mìstì, syn ji nìkolik mìsícù bydlí samostatnì, ale èasto rodinu navtìvuje. Mu pracuje v místì bydlitì, ale obèas sluebnì pobývá mimo mìsto a v práci tráví hodnì èasu. Kdy byl pejsek jetì naivu, vyadoval péèi, ke které byla nutní jistá koordinace akcí jednotlivých èlenù rodiny. Rodinná rada se musela dohodnout, kdo kdy bude doma, kdo se o pejska postará. Nejvíc èasu vìnovala Báøe ena (dva a tøi dny bývá mimo domov, ve zbytku týdne pak pracuje doma) - kadé ráno s ní chodila ven, o víkendech s ní jezdila na výlety. Zdá se, e právì pro enu byl pejsek nejvìtí oporou, pøítelem, jeho ztrátu nese právì ona nejhùøe. Øíká, e jí nechybí tolik pes jako takový, ale právì Bára jako psí osobnost. Manelství trvá 26 let, po celou dobu jeho trvání neprolo ádnou významnou krizí, s dìtmi si oba rodièe rozumí, hlavnì matka s dcerou. Otec se synem mívali v dobì synovy puberty vìtí konflikty, ale celá rodina pokládá takový vývoj událostí za normální a pøirozený. Bára byla i nevyèerpatelným zdrojem legrace a ertíkù, které nìkdy dokázaly odlehèit vánou situaci. Dcera ocenila pøítomnost pejska pøedevím ve chvílích, kdy mìla nìjaké starosti, se kterými se nechtìla nebo nemohla rodièùm svìøit. Staèilo vidìt, jak ji Bára po pøíchodu domù srdeènì vítá, a hned mìla lepí náladu. Také v dobì, kdy musela být veèer sama doma, se cítila bezpeènìji v pøítomnosti pejska, i kdy se vìdìlo, e Bára by se svou pøátelskou povahou pøípadné zlodìje spí pøivítala vrtìním chvostu ne tìkáním. Obèas prý Bára dokázala dceru rozèílit svou neposluností na vycházkách, z nich bylo vdy zøejmé, e dceru pokládá spí za svou mladí sestru na hraní ne za panièku, kterou má poslouchat. Otec mìl pejska také moc rád, staral se o nìho ve chvílích, kdy ostatní èlenové rodiny byli mimo domov, rozvánì s ním rozprávìl, ale zdá se, e na nìm byl citovì ménì závislý ne enská polovina rodiny. Syn byl hlavním vychovatelem a cvièitelem psa, jeho také pes poslouchal nejvíc. Obèas se s Bárou mazlil, dovádìl s ní, hrál si s ní. Dcera uvádí, e ji nìkdy a udivilo, jak jemnì a ohleduplnì se bratr k Báøe umí chovat, kdy ve vztahu k ostatním èlenùm rodiny nebývalo takové chování právì obvyklé. Protoe i velká èást dalích pøíbuzných má pejska, byli psi - domácí mazlíèkové èastým tématem rozhovorù pøi pøíleitostech, kdy se seel celý rodinný klan. Narozdíl od politických námìtù bylo téma pes bezpeèným a nekonfliktním pøedmìtem rozhovoru.
52
Scientific Papers of the University of Pardubice
Bára zemøela v únoru 1997. Ji asi jeden rok se jí utváøely drobné nádory na lymfatických uzlinách, ale zdálo se, e jí nijak neznepøíjemòují ivot. V posledním období svého ivota vak zaèala mít problémy - patnì chodila, pomalu a obtínì polykala. Proto ji ena s dcerou nechaly po poradì s veterináøem utratit. Obì byly ukonèení pejskova ivota pøítomny. Byl to pro nì hrozný záitek - jedinou útìchou jim je fakt, e Bára zemøela rychle a bezbolestnì a e ji tak uetøily trápení spojeného s pomalým a bolestivým umíráním. I teï, nìkolik mìsícù po fenèinì smrti, se vichni èlenové rodiny obèas pøistihnou, e pøi pøíchodu domù èekají na fenèino srdeèné pøivítání a e se obèas chovají tak, jakoby se po bytì stále jetì pohyboval pejsek. Protoe s Bárou vichni trávili hodnì èasu na procházkách, chybí jim teï pobyt venku, zdá se jim nesmyslné jen tak se sebrat a jít se projít bez nìjakého vánìjího dùvodu, jakým bylo pøedtím venèení Báry. Také je pro nì tìké pøedstavit si letní dovolenou bez psa - Bára rodinu vdy na dovolené doprovázela a pøedevím ena se teï obává, e jí pøítomnost psa bude hodnì chybìt. Komentáø: Jde sice o smutný, ale zajímavý pøíklad toho, jak majitelé tìce nesou ztrátu svého zvíøecího kamaráda. Zde zøejmì byl pøedevím enì obrovskou oporou, nìkým, kdo ji neustále pøesvìdèoval o své pøíchylnosti a oddanosti, kdo jí nedìlal starosti a trávil s ní rád a za vech okolností volný èas. Zdá se, e tato ena byla na psa mimoøádnì emoènì fixovaná. Je moné, a tato mimoøádná citová závislost byla vyvolána faktem, e v posledních letech byly obì dìti v období, kdy se citovì i materiálnì osvobozují ze závislosti na rodièích, a e tedy vztah ke psovi do jisté míry nahradil uvolòující se pouta mezi rodièi a dìtmi. otec otec
matka
syn
dcera
1
1
4
matka
1
3
syn
1
3
dcera
5
6
6
pes
6
2
5
1 1
Tab. 2 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb
RODINA È. 3 Jde o rodinu ètyøèlennou: ena (27 let), mu (30 let), dítì (tìpán, 6 mìsícù) a pes Rùenka (4 roky). K jejich domácnosti patøí jetì kocour Matou, který s Rùou výbornì vychází. Manelství trvá sedm let a oba partneøi jej pokládají za celkem vyrovnané, pøiznávají, e proli i obdobím krizí, ale nemají za to, e by jejich manelství bylo nìkdy vánìji ohroeno. Teï, po narození malého tìpána, jsou velmi astní a spokojení. Oba manelé jsou vysokokolsky vzdìláni, ena je v souèasné dobì na mateøské dovolené (døíve uèila na ZU a nìjakou dobu pracovala jako moderátorka v rozhlasu), mu je lékaøem.
Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)
53
Tato rodina ije v okrajové ètvrti mìsta, které má asi sto tisíc obyvatel. Bydlí v rodinném domku s velkou zahradou, take pejsek vìtinou pobývá venku a pøespává v boudì. Jde o zlatého kokrpanìla jménem Rùa, kterému jsou ètyøi roky a stejnì dlouhou dobu ije s touto rodinou. Aèkoli, jak jsem ji uvedla, pejsek tráví vìtinu èasu venku, jeho majitelé si jej nepoøizovali s cílem vychovat z nìho hlídacího psa. Jak uvedla manelka (27 let), Rùu si koupili jetì pøed narozením dítìte proto, aby si vyzkoueli, jaké to je starat se o nìkoho jiného ne jen sami o sebe, byl to první nový èlen jejich rodiny. Rùenka je milá, chytrá, vìrná, miluje pohyb a vodu. Rùa dokáe napodobovat lidský zpìv, se svými schopnostmi se dokonce pøedvedla u i v rozhlasu. Manelé ji povaují za dítì nebo kamarádku. (Je moné, e narozdíl od vìtiny rodièù ji pokládají za kamarádku proto, e patøila do rodiny jetì pøed narozením dítìte.) K miminku se Rùa chová pøátelsky, obèas mu v koèárku nìnì olízne oblièej, co dítì pøijímá klidnì, dokonce s jakýmsi povdìkem. Nìkdy je pejsek pøíèinou meních manelských hádek. Ilustruje to napøíklad pøíhoda, kdy rodina odjídìla z chalupy na nákup do mìsta a pes mìl na chalupì poèkat na návrat svých pánù. Rùa se ale neustále pokouela nastoupit do auta, kterým mìli manelé odjet. Nakonec dostala od mue výprask. Jeho výchovnou metodu manelka zkritizovala a toto téma se stalo pøedmìtem hádky, která se následnì strhla. Teï, kdy je ena na mateøské dovolené, se stará o psa i domácnost témìø výhradnì ona. Pes poslouchá oba své pány, mue snad o trochu více, se enou zase víc kamarádí. Oba manelé oceòují vliv psa na jejich malého syna. Oèekávají, e díky neustálé pøítomnosti psa v blízkosti dítìte získá tìpán pozitivní vztah ke zvíøatùm a k pøírodì. otec otec matka
8
matka
syn
pes
7
2
1
1
1
Tab.3 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb. Protoe malý syn se nemohl testu zúèastnit, figuruje zde pouze jako volená osoba. Komentáø: Zde slouí pes nejprve jako prvorozené dítì - mladý pár si vyzkouel zda dovede zodpovìdnì peèovat o tvora, který je absolutnì závislý. Po narození "skuteèného dítìte" se stal pes pøítelem, partnerem manelù a spoleèníkem a ochranitelem dítìte.
RODINA È. 4 Jde o velmi zvlátní rodinný model. Za jádro rodinné organizace lze povaovat enu (40 let), dítì (chlapec, 8 mìsícù) a psa (9 let). Rodina této eny prola v posledních letech velkými zmìnami. enino pøedchozí manelství, které trvalo 10 let a ze kterého má syna Martina (15 let), se pøed pìti lety rozpadlo za velmi dramatických okolností. Manelé si nerozumìli, jejich problémy trvaly nìkolik let a ena se nakonec rozhodla pro rozvod. Její manel trochu pil a obèas ji i bil, tval proti ní
54
Scientific Papers of the University of Pardubice
syna. Po rozvodu vyhodil svoji enu z bytu, kde zùstal sám se synem, kterého neustále popuzoval proti matce. Chlapec byl jetì celkem malý a otec byl jeho idolem, proto vem lím, které mu otec o matce namluvil, bezmeznì vìøil a k matce se choval nepøátelsky. Soud pøiøkl syna vzhledem k jeho pøání otci, z èeho se ena psychicky zhroutila, hodnì zhubla, trápily ji bolesti hlavy, zvracení... Nìjakou dobu potom ila se psem u matky a navázala vztah se svým pøítelem z mládí, za nìho se pozdìji provdala. Její nový manel je rázný, protektorský, v nìkterých otázkách nekompromisní, jeho vztah k manelce pøipomíná vztah rodièe k dítìti. ijí spoleènì v Nìmecku, ale ena jezdí velmi èasto do Èech, protoe se jí velice stýská po synovi z prvního manelství, i kdy ten se k ní chová ambivalentnì - nìkdy pìknì, jindy je k ní hrubý. Po roce nového manelství se jí narodil syn Jenda. ena je psychicky velmi labilní, neustále ji trápí výèitky svìdomí, e opustila svého starího syna, který tehdejí situaci nesl velmi tìce (nìjakou dobu se léèil ambulantnì na psychiatrii, mìl potíe ve kole). Tyto výèitky neustále pøiivují její matka a sestra, které ji pøesvìdèují, e znièila ivot sobì i synovi, e je patná matka, sobec... enina matka se patnì snáí s jejím souèasným manelem, tato averze je oboustranná a enu trápí. Velkou oporou je enì v neustále proívaném stresu právì její pes. Je to dalmatin Atrej, starý devìt let. Pejska si pøála hlavnì ena se synem, první manel byl zásadnì proti. ena si vak psa pøivedla domù i proti jeho vùli a manel si nakonec Atreje oblíbil. Manel pobýval velice èasto mimo domov. Mnì bývalo moc smutno. Ná Martínek veèer vdy ji spal a mnì tam v bytì bylo nìjak tak prázdnì. Mimo to nám odeel pejsek, kterého jsem mìla u rodièù. A pes mi stále chybìl. Také jsem poøád jezdila na koních a vyèítala si, e si tøeba jezdím po lese a malého Maru hlídá buï mu nebo mamka a mìla jsem výèitky svìdomí, e jej okrádám o èas s mámou. Proto jsem chtìla pejska, aby byl stále s námi a chodili jsme na krásné procházky. V dobì krizí prvního manelství a období rozvodu byl pes enì vlastnì jedinou oporou. Kdy u to bylo doma k nevydrení, la se s Atrejem nìkam projít, projet se na kole, utøídit si mylenky. Moná se to zdá zvlátní, ale dokonce psovi o svých starostech vyprávìla. Vyhovuje jí, e pes vechno trpìlivì vyslechne a sám jí do nièeho nemluví. Pes je vlastnì jejím dùvìrníkem i v souèasnosti. Její druhé manelství je v podstatì astné, obèas se nìjaké problémy vyskytnou, ale hlavnì ji trápí komplikovaný vztah se starím synem. Nìkdy to jde tak daleko, e ena mluví jen se psem, na co manel reaguje s nelibostí, nìkdy se zdá, e na psa dokonce árlí. Moná proto je mu na psa velice pøísný, nìkdy jej bezdùvodnì bije a toto chování vede k mením manelským roztrkám. Zdá se, e oba manelé (mui) ve vztahu ke psovi realizovali jakousi potøebu nìkoho ovládat, být nìkomu nadøízený. I ena je spí submisivní s nìkterými prvky infantilismu a oba její manelé se k ní podle toho chovají. Oba zaujímali ve vztahu k ní dominantní postavení. Pes je pro enu pøítelem. S malým Jeníkem vychází Atrej také velmi dobøe, chová se k nìmu jemnì a opatrnì. Nyní, kdy je ena na mateøské dovolené, tráví ve spoleènosti Jeníka a Atreje 24 hodin dennì. Po dobu svých návtìv Èech bydlí
Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)
55
spolu se psem a dítìtem u matky, kde ji èasto navtìvuje starí syn. Narození mladího bratra pøijal celkem bezproblémovì, ale nijak zvlá nadenì. Komentáø:V této rodinì je evidentnì pes nejvìtí oporou enì, která je na nìj silnì citovì fixovaná. Pøi její labilní povaze a neustálých ivotních problémech a zvratech je to, spolu s jejím mladím synem, jediná ivotní jistota a stálá radost. Pes zde funguje jako rodinný pøítel a dùvìrník, který klidnì vyslechne starosti majitele, nemoralizuje, nehodnotí, je vdy pøipraven dát najevo svou pøízeò, lásku a oddanost. otec otec matka
3
matka
syn
5
2 1
pes 2
Tab.4 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb. Vzhledem k tomu, e syn je pøíli malý, figuruje zde pouze jako osoba volená.
RODINA È. 5 Tato rodina sestává z mue (46 let), eny (48 let), syna (22 let), který ji ije samostatnì, a psa (9 let). Manelství trvá 26 let. Pøed deseti lety dolo k rodinné tragedii. Starí syn zemøel po operaci nádoru na mozku, bylo mu patnáct let. Jeho smrti pøedcházely dlouhé mìsíce trápení a nejistoty, stresu. Na otázku, kdo vyslal první impuls ke koupi psa, odpovìdìla ena: První impuls vzeel ode mì. Pøedcházely tomu tragické události - úmrtí naeho syna. Manel byl zpoèátku proti, ale vzhledem k právì zmínìné tragédii jsem ho celkem brzy pøesvìdèila. Ten se nejen s pøítomností Aidy vyrovnal, ale má ji tak moc rád, e bych to pøedtím nikdy nepøedpokládala. ......Potøebovala jsem nìco. Byla to nová pozitivní skuteènost - mohla jsem se citovì realizovat. Aida mi pomohla lépe pøekonat nejhorí období mého ivota. To asi vysvìtluje ve ostatní. Je zajímavé i to, jakým zpùsobem ena psovi vybrala jméno. Aida se jmenuje podle kokrpanìlky Aidy, kterou mìli sousedé, kdy jsem byla malá. Moc se mi líbila. V dospìlosti jsem se rozhodla, e pokud nìkdy budu mít psa, bude to kokrpanìlka Aida. Je to ostatnì jediné, co se mi v ivotì splnilo podle pøedstav. Ne, to jsem nemyslela zas tak úplnì vánì. Mu její pøání ohlednì volby jména pro psa respektoval, ale domnívá se, e jméno ena vybrala podle postavy z Verdiho opery Aida. Pro mue je pes hlavnì obranou proti samotì, protoe teï u ijí s manelkou ve velkém bytì sami a netráví spolu mnoho èasu. Mu po pøíchodu z práce vìtinu dne proleí na kanapi pøed televizí, zatímco ena má mnoho zájmù, baví ji chodit do spoleènosti, cestovat... Oba manelé shodnì uvedli, e je nespojuje ádný zájem kromì èasu stráveného se psem. Manelství obou partnerù zøejmì není pøíli astné. Mu má mení zdravotní potíe, které zvelièuje, jeho obavy o zdraví jsou a hypochondrické. ena tvrdí, e kdyby jí ho nebylo tak líto, dávno by jej opustila - nic jiného ji v manelství nedrí, protoe mladí syn se ji osamostatnil. Mu se zdá v manelství spokojen.
56
Scientific Papers of the University of Pardubice
Aida je pojítkem mezi mnou a manelem. Vlastnì jedinì ve chvílích, kdy se bavíme s muem o Aidì, máme si co øíci, o nièem jiném spolu skoro nemluvíme. Radost mi dìlá Aidina roztomilost, pøítulnost a vzhledem k jejímu u pokroèilému vìku i neustálá hravost, pouze mívám starost o její zdraví. Vztahy mezi synem a rodièi jsou dobré, více si asi rozumí syn s matkou. Nikdy nedìlal rodièùm nìjaké vìtí starosti, pomìrnì brzy se osamostatnil a nyní ije se svou pøítelkyní. Rodièe èasto navtìvuje. Vztah rodiny ke psovi dobøe ilustruje jedna pøíhoda: Asi pøed esti lety se k nám do bytu vloupali zlodìji a ukradli nám hodnotné obrazy. Bylo to dopoledne, kdy jsme byli v práci a syn ve kole. Kdy pøiel syn ze koly, jako první z nás, bylo mu divné, kde je Aida a proè ho nevítá, i kdy poznal podle vodítka na vìáku, e Aida musí být doma. Byla zavøená na záchodì a krábáním na dveøe na sebe upozornila. Zlodìjùm asi pøekáela v práci, zøejmì je pøekvapilo, e je vítá, ona vítá kadého èlovìka. Blahoøeèili jsme tomu, e není ostrý pes. Kdo ví, jak by to dopadlo. Ukradené obrazy nás mrzely, ale byli jsme rádi, e nikdo neublíil Aidì. Komentáø: Pes v této rodinì sehrál velkou roli po ztrátì syna. Oba manelé oznaèili toto období za nejhorí a nejtìí èást svého ivota. Díky pøítomnosti psa v domácnosti mìli oba kam upøít svou pozornost, mohli se znovu citovì realizovat. Kromì toho tìnì vyadovalo jistou péèi a tak bylo poøád co dìlat, existoval zpùsob, jak se rozptýlit a alespoò na chvíli myslet na nìco jiného. V souèasnosti je pes jediným pojítkem mezi maneli, jediným spoleèným zájmem a tématem rozhovorù. Teï, kdy po osamostatnìní mladího syna zùstali sami, je pro nì pes velkou radostí a rozptýlením, jejich tøetím dítìtem. otec
pes
5
otec matka
matka
2
4
Tab.5 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb. Protoe syn s rodièi neije a v dobì provádìní výzkumu byl mimo republiku, je zaøazen pouze mezi volené osoby.
RODINA È. 6 V této domácnosti u ijí jen manelé a pes. Mui je sedmdesát let, byl univerzitním uèitelem. Jeho ena je o pìt let mladí a je v dùchodu. Manelství trvá 43 let a oba manelé je povaují za astné. V minulosti chovali ji tøi psy. Jejich souèasný pes se jmenuje Agar, je stár osm let a je to hrubosrstý jezevèík. Hlavním dùvodem pro jeho koupi byl fakt, e rodina mìla vdy nìjakého pejska a po smrti Agarova pøedchùdce si nedovedl nikdo z rodiny domácnost bez psa pøedstavit. Navíc mu je myslivec, take psa k provozování svého koníèku nutnì potøeboval. Agar je vyrovnaný, spoleèenský, má dobøe vyvinutý èich, zrak, je dobrý hlídaè, nekoue, nenapadá, neupozoròuje, spoluvytváøí rodinné prostøedí, je právoplatným rodinným èlenem. Kdyby byl Agar èlovìkem, vypadal by jako Vlastimil Brodský.
Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)
57
Nejtìsnìjí a nejvroucnìjí vztah ke psovi má jeho pán, ena preferuje kocoura. Agar poslouchá více manelku, protoe je na nìho pøísnìjí. Agar tráví hodnì èasu se svým pánem na lovu a na mysliveckých zkoukách. Zaili spolu hodnì pøíhod, které je spojují. Je moné, e Agar jednou zachránil svému pánovi i ivot, kdy je na lovu napadli kanci a Agar je zahnal. Zdá se, e mezi psem a jeho pánem je opravdu silné pouto, které mu ilustruje s jistou nadsázkou vìtou: Agar ná rozpoèet nijak nezatìuje, o jídlo se s ním toti dìlím napùl. Horí je, kdy seereme nìco, co je schováno na pozdìji........ Agar mi hodnì pomáhá. Na rozdíl od mé eny nemá námitky proti dýmce, naopak, nìkdy mi ji i pøinese a spokojenì u mì leí, kdy ji kouøím. Jednu dýmku mi z lásky rozkousal. Kdy jsem manele poádala, aby se pokusili jednotlivé èleny domácnosti zaøadit do jakýchsi koalic, shodli se na tom, e vládní koalici tvoøí ena s kocourem Bu - Bu, opozièní koalici pak mu spolu se psem. Jak mi ena odejde na nákup, Agar ví, e mùe na gauè. Ale také ví, e musí gauè opustit, jetì kdy je ena po návratu na chodbì. S Agarem pak oba tvrdíme, e na gauèi nebyl. Mu uvedl, e si se psem nejlépe popovídá: jezevèík, na rozdíl od jiných plemen, dovede i hovoøit. Nejlépe si rozumím s Agarem, mé enì to ale radìji nesdìlujte, mìli bychom zaracha. Manelé mají dvì ji vdané dcery, staré 39 a 35 let, a dvì vnouèata. Komentáø: Zdá se, e jde skuteènì o bezkonfliktní, vyrovnané manelství, které za spoleènì proitý èas dosáhlo skuteèné harmonie. Pes je v tomto pøípadì zprostøedkovatelem zábavy a legrace, poskytuje pánovi pøíleitost, jak trávit volný èas, je mu oporou a skuteèným pøítelem. V tomto pøípadì bych ráda uvedla poznámku, kterou mi dotazovaný mu napsal v dopise, v nìm rozebíral cíle mé práce. Protoe je psychologem a sociologem, myslím si, e jeho názor je v tomto kontextu pøínosný. ...Víte, já si myslím, e shrnutí výsledkù Vaeho etøení by nemìlo vyústit v zúený pohled pes a terapie v rodinì, vyuití psa v rodinné terapii. Pes jako právoplatný èlen rodiny rodinu dotváøí, svým dispoziènì daným chováním a jednáním utuuje konzistenci, spí bych øekl, e brání rodinu, aby se nedostala do rukou terapeutù ... Nemohu ne dodat, e toto stanovisko zastávám i já. mu
5
mu ena
ena
5
pes 3 2
Tab.6 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet voleb.
RODINA È. 7 Domácnost této rodiny má v souèasné dobì ètyøi èleny: otce, matku, dceru (v tomto pøípadì jsem vedla rozhovor pouze s ní - je jí 22 let a studuje vysokou kolu) a psa Berta, pudla starého devìt let. Bert je hravý, vychytralý a mazaný, inteligentní a velice rozmazlený.
58
Scientific Papers of the University of Pardubice
K rodinì jetì patøí syn starý 30 let, který ji ije samostatnì se svou rodinou. Pes patøí dceøi, která jej dostala od rodièù ve ètrnácti letech jako bolestné po návratu z lázní. Ona si psa pøála, matka její pøání realizovala, i kdy otec byl zpoèátku proti. Bert si ho vak brzy svým pøátelským chováním naklonil na svou stranu. Protoe mezi dcerou a jejím bratrem je velký vìkový rozdíl, byla vychovávána jako jedináèek a èasto si jako jedináèek pøipadala. Proto jí Bertík do jisté míry nahradil chybìjícího sourozence, nepøipadala si tak sama, mìla spoleèníka ve høe i ve chvílích odpoèinku. Tak se mezi ní a psem vytvoøilo pevné pouto - jeden bez druhého dlouho nevydrí. Jakmile ráno vstanu, musím se s Bertíkem pomazlit, tvrdì se toho doaduje. Dokladem toho, jak dobøe dokáe pes vycítit náladu a rozpoloení svého pána a jak umí v nìkterých pøípadech èlovìka povzbudit, je tato pøíhoda: V únoru se zabil mùj kamarád, se kterým jsem vyrùstala. Bylo mu teprve dvacet let. Kdy jsem se to dozvìdìla, bylo mi hroznì. Veèer, ne jsem la spát, Bert jako by to cítil a aè normálnì spí s rodièi v lonici, tentokrát si lehl ke mnì a celou noc mì hlídal. Leel mi vedle hlavy a jakmile jsem otevøela oèi, sedl si a díval se. Takhle vydrel hlídat a do sedmi hodin a teprve pak el do lonice, vlezl si do postele a usnul. Bylo to poprvé za devìt let, co nespal v lonici. O psa se nejvíc stará matka, ovem Bertík nejvíc poslouchá otce. Manelství rodièù je podle dcery celkem bezkonfliktní, takové, jaká manelství po tøiceti letech bývají. I s dìtmi vycházejí rodièe dobøe. Hlavou rodiny je matka, o ekonomický chod domácnosti se stará otec, spoleèné trávení volného èasu navrhuje pøedevím matka s dcerou, protoe otec nerad chodí do spoleènosti. Komentáø: Pes zde plní funkci jakési substituce za chybìjícího sourozence pøiblinì stejné vìkové kategorie. Dcera se psovi svìøuje, tráví s ním mnoho èasu, zdá se, e si dobøe rozumìjí. Zajímavý je i dùvod, pro který jej rodièe dceøi koupili pes mìl být odmìnou, bolestným za delí odlouèení dcery od rodiny v dobì, kdy musela asi mìsíc strávit v lázních. Tato kazuistika potvrzuje i názor vìtiny chovatelù psù, e pes dokáe spolehlivì vycítit rodinnou atmosféru a náladu èlovìka a e dokáe na takovou situaci vhodnì zareagovat. otec otec matka
3
dcera
5
matka
dcera
pes
3
2
2
3
1
7
2
Tab.7 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou osoby, které byly voleny. Èíslo vyjadøuje poèet osob.
RODINA È.8 Tuto rodinu tvoøí otec (39 let), matka (35 let), syn (12 let), dcera (11 let) a pes Azor (køíenec jezevèíka a teriéra, 1 rok). Rodina ije spoleènì s manelèinými rodièi v rodinném domku se zahradou.
Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)
59
enina sestra má fenku, která se zabìhla a narodila se jí tìnata - køíenci. O takové psy byl malý zájem, a tak v rámci výpomoci si rodina jedno tìnì vzala. Nestalo se tak proti nièí vùli, dìdeèek s babièkou jsou ji v dùchodu a mají spoustu volného èasu, se kterým si nìkdy neumìjí poradit, a navíc - v rodinì jsou dvì malé dìti, které pøítomnost pejska jistì ocení. Manelství rodièù trvá patnáct let, krom obèasných nedorozumìní a meních krizí, které oba manelé povaují za nutné zlo, je jejich souití celkem vyrovnané. Manel podniká a své práci vìnuje hodnì èasu, take se nemùe rodinì vìnovat tolik, jak by si ena a dìti pøály. Mui na manelce vadí malá úèast na sportovních akcích, na které s dìtmi jezdí, a chaos na kuchyòské lince pøi vaøení. Líbí se mu její cílevìdomost. Manelé mívají vìtí konflikty s rodièi eny, kteøí s nimi ijí pod jednou støechou. Na nìkteré vìci mají rodièe jiný názor ne my a ná pohled na vìc nerespektují. Protoe u jsou dost staøí a poøád nás pokládají za dìti, kterým je nutné do veho mluvit, je nìkdy tìké s nimi vyjít. S nejvìtí nelibostí neseme jejich zasahování do výchovy naich dìtí. V tomto smìru jdou nìkdy trochu proti nám. V konfliktních situacích, kdy dojde k nedorozumìní mezi rodièi a prarodièi, bývá Azor jakousi spojkou mezi obìma páry. Panuje-li napøíklad u spoleèného obìda napjaté ticho, Azor jako by to vycítil, provede nìkterý ze svých povedených kouskù, èím celou rodinu rozesmìje, a atmosféra se tak uvolní. Babièka navíc nìkdy v pøítomnosti rodiny mluví na psa, jako by to byl èlovìk, a svìøuje mu své stínosti, jejich obsah je urèen mladým manelùm. Tak se kolikrát manelé dozvìdí informace, které by jim babièka jinak nesdìlila. Pro prarodièe je Azor jejich tøetím vnouèetem, dokonce s ním tráví nejvíc èasu. Chodí se s ním projít a na procházkách potkají mnoho dalích pejskaøù, s nimi se prostøednictvím svých psù seznámili. Pak si tøeba sednou na lavièku a povídají si, zatímco se jejich psi prohánìjí kolem. Vlastnì díky Azorovi získali hodnì nových pøátel a povídáním s nimi tráví mnoho èasu. Pro dìti je Azor kumpánem pøi hrách a honièkách, a protoe je pes dobøe vycvièený, budí respekt u jejich kamarádù a tím zvyuje spoleèenskou presti obou svých malých chovatelù. Azor má nejradìji dceru, která se sním nejvíc mazlí a podstrkuje mu pamlsky, nejvíc respektuje dìdeèka, jen vìnuje nejvíc èasu jeho výcviku. Komentáø: Pøípad této rodiny jasnì dokazuje, e pes mùe být i jakousi mezigeneraèní spojkou, mezigeneraèním prostøedníkem. Dokáe odlehèit konfliktní situaci, je dùvìrníkem starých lidí, záminkou k seznámení s dalími osobami. Dìtem je kamarádem pøi hrách a díky vlastnictví psa získávají v oèích svých vrstevníkù presti a vyí hodnocení. otec otec
matka
syn
dcera
pes
5
3
2
3
2
2
1
3
3
matka
4
syn
3
4
dcera
2
4
3
1
Tab.8 popisuje výsledky sociometrického testu.V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou osoby, které byly voleny. Èíslo vyjadøuje poèet voleb.
60
Scientific Papers of the University of Pardubice
RODINA È. 9 Rodinu tvoøí matka (49 let), otec (50 let), dvì dcery (23 a 20 let) a pes Chrisit (malý èerný kníraè, 7 let). Pes byl motivací pro mladí sestru pøi pøípravì na pøijímací zkouky na gymnázium. Rodièe jí toti slíbili, e uspìje-li a bude pøijata, dostane psa. Dcera si psa pøála u od dìtství, a tak tento slib byl velmi silným dùvodem, proè se na pøijímací zkouky pøipravovala opravdu dùkladnì. Proti koupi psa byli dìdeèek s babièkou s odùvodnìním, e by se pes v paneláku, v nìm rodina bydlí, trápil. Rodièe vak i pøes jejich námitky psa koupili a jak jinak, právì prarodièe teï Chrise nejvíc rozmazlují, je to jejich tøetí a nejmladí vnouèe. Protoe rodina s prarodièi nebydlí a pøítomnost Chrise je ádaná v obou domácnostech, chodí Chris ráno do kolky k babièce a dìdeèkovi, kde je celý den, dokud se rodina nevrátí domù. Chris je velice chytrý - nìkdy a vyèùraný, zcela ovládá celou nai rodinu, je energický, spoleèenský, mazlivý, impulzívní. Jako èlovìk by byl Chris mladík atletické postavy, velmi pohledný, za kterým by se otoèila kadá ena. Ná pes toti miluje vechny feny a to tou nejvánivìjí láskou - byl by typem milovníka ze starých filmù. V rodinì tvoøí vechny tøi eny koalici proti muské èásti rodiny - otci a psovi. Nejsilnìjí citové pouto váe ke Chrisovi dìdeèka a babièku. Jednou v létì jsme byli s rodièi na dovolené a pejsek musel zùstat u babièky a dìdy. Má je moc rád, ale stýskalo se mu po nás. A kdy la babièka s Chrisitem k nám zalévat kytky, Chrisit najednou zmizel. Babièka a dìda vechno doma prohledali a nemohli ho najít. Hledali ho po sídliti, ve sklepì, koukali se, jestli náhodou nevyskoèil z okna...Oba dva to oplakali, protoe Chris je jejich miláèek. Chrise ale u nebavila spoleènost dìdy a babièky a zalezl si do kufru pod postel, kde ho nikdo nenael. Natìstí jsme se toho dne vrátili a Chris opustil svoji trucovnu. Byl rád, e nás má zas pohromadì. O psa se stará celá rodina, úkoly mají spravedlivì rozdìleny. Rodièe spolu vycházejí dobøe, jejich manelství je bezkonfliktní. I s dìtmi si rozumìjí, protoe obì dcery studují mimo domov a jednotliví èlenové rodiny jsou si tak vzácnìjí a spoleènì strávený èas se snaí co nejlépe uít. Komentáø: Jde o velmi èastý pøípad pøislíbení psa jako odmìny za studijní nebo jiný úspìch. Tento zpùsob motivace je èasto uíván rodièi teenagerù, kteøí touí po vlastnictví nìjakého zvíøete. V této rodinì hraje pes velkou roli i z hlediska prarodièù - jednak mají s kým a jak trávit volný èas, jednak jim hlídání psa pøes den pøináí pocit, e jsou uiteèní celé rodinì. otec otec
matka
st. dcera
ml. dcera
pes
4
2
1
2
4
3
2
3
3
matka
4
st. dcera
2
3
ml. dcera
2
2
5
3
Tab.9 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou osoby, které byly voleny. Èíslo vyjadøuje poèet voleb.
Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)
61
RODINA È. 10 ena, se kterou jsem vedla rozhovor, je stará 55 let a v souèasné dobì je v invalidním dùchodu. ije spoleènì s druhem, univerzitním uèitelem. Jejich souití trvá 26 let, dìti nemají. Vlastní osmiletého pekingského palácového psíka jménem Gimmick. Poøídili si jej v jeho osmi týdnech. Pøed jeho pøíchodem do domácnosti vlastnila ena postupnì dva psy. Jednoho koupila nejprve mamince, která byla tìce nemocná a pejsek jí mìl pøes den dìlat spoleènost. Po maminèinì smrti si jej ena vzala k sobì. Povahou byl pravým opakem pejska, kterého máme teï. Kdy zemøel, nesla jsem to velmi tìce, jako kdyby mi odeel nejblií z rodiny, a tak jsem si øekla: U nikdy psa! Netrvalo dlouho, asi dva mìsíce, a zaèala jsem prohlíet inzeráty a hned jsem vìdìla, e je zle. la jsem se na jeden vrh podívat a za dva týdny jsem si pøivezla malé chlupaté klubíèko - Gimmièka. ena je po transplantaci ledviny a v letoním roce prodìlala cévní pøíhodu, take je na tom zdravotnì velmi patnì. Prùbìh jejího vedního dne bývá jednotvárný. Po manelovì odchodu do práce dlouho spí, pak vstane a jde s pejskem na nákup. Po pøíchodu domù vaøí a vìnuje se drobným domácím pracím a ve spoleènosti Gimmicka èeká na manelùv návrat. Veèery tráví hlavnì u televize a nìkdy si domù pozvou návtìvu. Mùj pejsek pro mne mnoho znamená. Je jako èlen rodiny, jako dítì, o které se musím starat. Dìlám to ráda, protoe mi dìlá radost jeho spokojenost, kdy mu chutná, kdy se válí po zádech (jako výraz naprostého uvolnìní), kdy vidím, e mu nic nechybí, kdy je astný. A já jsem spokojená, kdy vidím, e jsem pro nìj udìlala, co jsem mohla. Problémy s ním ádné nejsou, jedinou starostí, a to velkou, by bylo jeho onemocnìní. Toho se bojím nejvíc, proto ho tak ráda vidím zdravého. Protoe partneøi nemají dìti, pejsek se stal náhradou za nì. enì trochu dìlá starosti její onemocnìní, nìkdy díky nìmu trpí pocity ménìcennosti, protoe ji trápí vìdomí, e je v mnoha smìrech závislá na svém druhovi. Také jí vadí to, e druh, aèkoli je zamìstnán a èasovì plnì vytíen, musí sám zastat hodnì práce, kterou by, kdyby byla zdravá, hravì zvládla sama. Ekonomicky na tom nejsme nejlépe. Mu uèí.....a jako uèitel si moc nevydìlá a já mám invalidní dùchod. Ale není tak zle, abychom neuivili estikilového pejska, i kdy jeho spotøeba je asi 20 korun na den. Myslím si, e i kdyby bylo mnohem hùø, pejskovi bych dala vdy to nejlepí a na peníze bychom nehledìli, protoe mu jej miluje stejnì jako já. Komentáø: Zde je pejsek pøes den jediným spoleèníkem eny, která je v invalidním dùchodu, má velké zdravotní potíe a bez pøítomnosti psa by patrnì èasto trpìla pocity osamìlosti a neuiteènosti, protoe nemùe vykonávat bìnou èinnost, kterou mohou lidé v dùchodu zaplnit volný èas. Péèe o pejska jí pøináí pocit uiteènosti, významnosti a v jeho spoleènosti jí mnohem rychleji utíká èekání na partnerùv návrat z práce. V bezdìtném manelství také nahrazuje chybìjící vztah k malému dítìti. mu
6
mu ena
ena
5
pes 2 5
Tab.10 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet osob.
62
Scientific Papers of the University of Pardubice
RODINA È. 11 Tato rodina má pìt èlenù - matku (40 let), otce (42 let), tøi dcery (19,13 a 5 let) a psa Andyho, amerického kokrpanìla starého jeden rok. Nejstarí dcera u pracuje a ije samostatnì. Andy je svéhlavý, èásteènì ovladatelný, dost neposluný, beran, stále hladový, jinak milý a hravý. O pejska stála nejvíc prostøední dcera, která nemá mnoho kamarádù a pes jí je nahrazuje. Manelství trvá dvacet let a prolo dvìma krizemi (ádná z nich netrvala déle ne jeden mìsíc). První krize odeznìla po narození druhého dítìte a druhá krize, vyvolaná souitím s muovými rodièi, byla vyøeena odstìhováním rodiny do vlastního bytu. Malé nesrovnalosti vznikají obèasným zapomenutím se otce v hospodì (tøikrát do roka) nebo oboustranným pøetaením z práce (oba manelé pracují v soukromých firmách a jejich práce je èasovì i psychicky velmi nároèná). V poslední dobì se stupòují neshody s pubertální dcerou, které ukonèí tím, e si jde Andymu stìovat. Kdy se natve malá, øeí to stejnì. Andy funguje jako vrba a jako teplý, chlupatý mazlíèek pro vechny, kdo potøebují nìhu a nikde jinde ji zrovna nenajdou. Se psem nejvíc kamarádí prostøední dcera, tøináctiletá Petra. Nemá mnoho kamarádù, proto vìtinu èasu tráví s Andym. Andy je její dùvìrník a spojenec pøi neshodách s rodièi, které jsou velmi èasté. Svìøovat se mamce mi pøipadá ve tøinácti docela dost trapný ... Nejvíc èasu trávím s Andíkem, asi by tomu tak bylo i kdyby na nás mìli rodièe víc èasu. ...Andy je mùj kámo, máme (vìtinou) stejné koníèky a je s ním straná sranda. Kdy se potøebuju nìkomu svìøit, jdu za Andym, je to boan a hlavnì nikdy nic nenamítá a mlèky mì vyslechne. Napøíklad kamarádce øeknu, e se mi líbí ten a ten kluk, ta jde a druhý den se vedou za ruèièku. Øeknu to Andymu a ten mlèí, vrtí ocasem a smìje se na mì, dodá mi chu do ivota. S Andym òák víc vnímám tu pøírodu, protoe s ním musím chodit na procházky a zjiuju, e je to v tý pøírodì s Andym fakticky super. Vzhledem k tomu, e nejmladí Helenka si nerada hraje sama a rodièe vìtinou nemají èas a sestry chu, dìlá jí nejèastìji spoleènost právì pes. Pokládá ji za rovnocennou kamarádku, k ní si mùe ledacos dovolit. Nikdy ji vak nenapadl ani jí nijak neublíil. Komentáø: Je zøejmé, e v této rodinì je pes nejlepím pøítelem prostøední dcery. Nahrazuje jí nedostatek kamarádù, dívka se mu svìøuje, pes substituuje ne právì harmonický vztah dcery k rodièùm. Ráda bych zdùraznila, e v sociometrickém testu volila prostøední dcera u kadé otázky pouze psa, nikdy dalího èlena rodiny. Pro nejmladí dceru je pes partnerem ve høe v dobì, kdy se jí rodièe nemohou dostateènì vìnovat. otec otec matka
matka
st. dcera
ml. dcera
pes
5
4
4
3
2
2
1
6
8
st. dcera ml. dcera
1
2
2
3
Tab.11 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou osoby, které byly voleny. Protoe nejstarí dcera ije samostatnì, testu se neúèastnila.
Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)
63
RODINA È. 12 Tato rodina má tøi èleny: mue (42 let), syna (15 let) a amerického kokrpanìla jménem Andy (9 mìsícù). Otec se pøed tøemi lety se svou enou rozvedl a soud svìøil chlapce do péèe otce. Chlapec nesl rozvod svých rodièù velmi tìce, mìl problémy ve kole, k matce se choval hrubì, uráel ji, odmítal se s ní stýkat. Mu byl jetì donedávna v invalidním dùchodu, ale ji asi rok pracuje. Po rozvodu se nauèil vést domácnost, se synem si hodnì pomáhají, vechno zvládají dobøe a aèkoli mìl syn døíve problémy ve kole, letos v dubnu sloil úspìnì pøijímací zkouky na gymnázium a byl pøijat. S otcem vychází dobøe, jen nelibì nese jeho obèasné pobývání v hospodì a u kamarádù. Protoe v dobì, kdy jetì manelé ili spolu, vlastnili psa, kterého mìli otec i syn velmi rádi, ale jeho si po rozvodu manelka odvedla, koupili si letos nového psa. Andy je nepoøádný, neposluný, divoký, ale také chytrý a hodný. Pøítomnost psa v rodinì oceòuje pøedevím syn. Je jedináèek a vdycky mu chybìl sourozenec. Andyho pokládá za mladího bratra, o nìho se sice musí starat, ale na druhou stranu se s ním vyøádí a hodnì se mu svìøuje. Nejlépe si rozumím se psem. Nic mu nemusím vysvìtlovat, kde jsem byl, proè jsem tam byl. A také je stále se mnou, co o svých rodièích øíct nemùu. Psa jsem svému synovi koupil jednak proto, e i mnì samotnému psí spoleènost chybìla, a tak trochu i z výèitek svìdomí. V dobì naeho rozvodu proel tìkým obdobím, a kdy jsme pak zùstali sami, býval èasto sám doma a bylo mu smutno, øíká otec. Komentáø: Opakuje se pøípad, kdy koupì psa je ze strany rodièù jistou formou bolestného. Pes tu plní funkci chybìjícího sourozence a dùvìrníka. otec
matka
otec
syn
pes
3
1
matka syn
1
4
2
Tab.12 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou osoby, které byly voleny. Èíslo vyjadøuje poèet voleb. Protoe matka ije se svou novou rodinou, byla zaøazena pouze jako osoba volená.
RODINA È. 13 Tato rodina má pìt èlenù: otce (32 let), matku (30 let), dva syny (8 a 6 let) a psa Karla, amerického kokrpanìla (4 roky). Manelství rodièù trvá deset let. Oba jsou støedokolsky vzdìláni. Mu v souèasné dobì vykonává dvì zamìstnání, take je èasovì plnì vytíen a nemùe se dostateènì vìnovat své rodinì, co pøedevím ena tìce nese. Na druhou stranu manela pro jeho pracovitost obdivuje a je mu vdìèná, e se tolik stará o ekonomické zázemí rodiny. Víkendy tráví èasto a rádi vichni spoleènì (i s Karlem) na chalupì.
64
Scientific Papers of the University of Pardubice
Tento rok byl pro celou rodinu nároèný, protoe starí syn zaèal chodit do první tøídy. Mladí syn dosud navtìvuje mateøskou kolku, take bylo pro matku tìké zkorigovat vlastní pracovní dobu s koncem vyuèování starího syna a dobou, kdy musí vyzvednout ze kolky mladího Dominika. Natìstí jsou kola a kolka blízko sebe, take ena vdy po pøíchodu z práce vezme Karla a jde pro oba chlapce do koly a do kolky. Karla si poøídili pøed dvìma roky. Pejska chtìla pøedevím ena, protoe v té dobì nebyla zamìstnána a pracovala v domácnosti. Pøestoe jí péèe o syny a o domácnost zabrala hodnì èasu, potøebovala nìkoho, kdo by jí dìlal pøes den spoleènost. Pejska jsem chtìla, protoe je to bezva kamarád, který vás nikdy nezradí. Manel byl proti koupi psa, protoe zastává názor, e pes v bytì trpí. Ovem souhlasil s tím, e Karlíka pohlídají svým známým v dobì dovolené. Bývalí majitelé Karla mìli chovnou stanici, ale chov psù byl pøíli èasovì nároèný. Proto si pøed odjezdem na dovolenou podali inzerát na prodej Karla. Kdy odjeli, pobýval Karel u této rodiny. Mu si jej natolik oblíbil, e nakonec sám navrhl, aby si pejska nechali, a tak se také stalo. Pejsek se s celou rodinou skamarádil na ivot a na smrt, nejradìji má enu, patrnì proto, e spolu tráví nejvíc èasu. Karel je veselý, hravý, pøátelský, k cizím lidem bázlivý. Jsem ráda, e Karla máme. U proto, e od té doby, co máme psa, pøimìji daleko snadnìji manela, aby se el se mnou projít. Døív mu to pøipadalo jako ztráta èasu, jít jen se mnou na procházku. Ale teï, kdy je hlavním dùvodem spoleèné procházky venèení Karla, chodí se mnou celkem rád. Vdycky, kdy veèer pøijde mu z práce, naveèeøí se a potom jdeme spolu s pejskem ven. Díky tomu na sebe máme kadý den alespoò trochu èasu, mùeme si v klidu popovídat (kluci u vìtinou spí), probrat, co se nám komu pøes den pøihodilo ... Tyhle procházky nás spojují, tìíme se na nì.. Chlapci získali hodnì pøátel v místì bydlitì prostøednictvím psa. Pøistìhovali se sem teprve pøed tøemi lety a nikoho zde neznali. Kdy zaèali chodit se psem ven, vzbudili vìtí pozornost a zájem, dìti se k nim samy zaèaly hlásit a navázaly s nimi pøátelství. Vztahy v rodinì hodnotí oba manelé jako harmonické. Obèas sice mají mení spory, ty vak jejich manelství nijak neohroují. Karla pokládají vichni za právoplatného èlena rodiny, který rodinu dotváøí a udruje její konzistenci. Komentáø: Zde pejsek opìt funguje jako spolehlivý a vìrný kamarád pro enu. Manelùm je ospravedlnitelnou záminkou pro spoleènì strávené procházky, které by jinak manel povaoval za ztrátu èasu. Prostøednictvím psa navázala rodina po pøestìhování do jiné èásti mìsta nové kontakty. mu mu ena
ena
st.syn
ml.syn
pes
4
2
2
2
2
2
3
5
st. syn
3
3
ml. syn
3
3
4 4
3 3
Tab.13 popisuje výsledky sociometrického testu. V øádcích jsou osoby, které volily, ve sloupcích jsou èlenové rodiny, kteøí byli voleni. Èíslo vyjadøuje poèet osob.
Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)
65
Závìr Pes dotváøí rodinu a udruje její konzistenci. Vìtina rodin si psa poøídila v neobvyklé situaci, ve chvílích zmìn, krizí, pocitù osamìlosti. Pes vystupuje v rodinì v mnoha funkcích: mladé bezdìtné rodiny si psa poøizují napø. v rámci pøípravy na pøíchod dìátka nebo jako náhradu za nìj, v rodinách s odrùstajícími dìtmi nahrazuje pes pøítomnost malého dítìte, které je schopno pøijímat rodièovskou lásku a adekvátnì na ni reagovat, starím lidem je pes spoleèníkem v osamìlosti, pøináí jim pocit uiteènosti a potøebnosti, je zprostøedkovatelem selhávajícího sociálního kontaktu s okolím. Dìtem je pes pøítelem ve høe, zajiuje presti a váenost v dìtském spoleèenství, je dùvìrníkem, který se, na rozdíl od rodièù, nevhodnì nevyptává a nemoralizuje. Snad nejvíce oceòovanou vlastností psa je jeho schopnost naslouchat bez jakýchkoli soudù a hodnocení a stálé pozitivní naladìní na svého pána. Pes je zdrojem pocitu bezpeèí, dùvìry a opìtované lásky, je pojítkem mezi jednotlivými èleny rodiny, bývá èastou pøíèinou spoleènì tráveného èasu. Jeho smrt je vnímána tragicky, témìø jako smrt lidského èlena rodiny. Pøítomnost psa v rodinì znaènì ovlivòuje vývoj a zmìny postojù k pøírodì, ivotnímu prostøedí, i k lidem. (Mnoho dotazovaných osob se zmínilo o tom, e lidé, kteøí vlastní psa, získávají v jejich oèích na spoleèenské atraktivitì a sympatiích.) Tato tabulka shrnuje výsledky výzkumu: è.
poèet èlenù
poèet dìtí
1
4
2
délka vìk psa manelství
pes
funkce psa v rodinì
16 let
14 let
první
vyuití v myslivosti, pøítel
druhý
pøítel, dùvìrník, pojítko mezi maneli
2
4
2
26 let
zemøel v 10 letech
3
3
1
7 let
4 roky
první
kamarád, pøíprava na pøíchod dítìte
4
3
1 po rozvodu ije s otcem, 1 nyní
2 roky
9 let
druhý
opora v man.krizi, pøítel
5
2
1ijící samostatnì
26 let
9 let
první
cit. real. po smrti syna,poj.mezi maneli
6
2
2 ijící samostatnì
43 let
8 let
tøetí
pøítel, poj.mezi maneli, myslivost
7
3
1 ijící samostatnì, 1 nyní
30 let
9 let
první
sourozenec,opora v krizi, bolestné
8
4a prarodièe
2
15 let
1 rok
první
mezigeneraèní pojítko, zprostøedkovatel soc. kontaktù
9
4
2
25 let
7 let
první
motivace ke studiu, pocit uiteènosti prarodièù
10
2
26 let, neoddáni
8 let
tøetí
spoleèník v osamìlosti, pocit uiteènosti, objekt péèe
11
5
20 let
1rok
první
dùvìrník prostø. dcery, kamarád nejml. dcery
66
1 ijící samostatnì, 2 nyní
Scientific Papers of the University of Pardubice
12
2
1
otec rozvedený
9 mìsícù
druhý
pøítel, dùvìrník
13
4
2
10 let
4 roky
první
pøítel, poj. mezi maneli, soc. kontakt
Literatura: Atkinson, R. L. et al.: Psychologie. Victoria Publishing, Praha 1995. Aries, P., Duby, G.: Histoire de la vie privée. T. IV. Seuil, Paris 1987. Bronfenbrenner, U.: The Ecology of Human Development. Harvard University Press 1993. Feddersen - Petersen, D.: Co je neádoucí? HW - Svìt psù 67 (1995), è. 3, s. 4 - 7. Fisher, J.: Pes to chápe jinak. Mustang, Plzeò 1996. Hess, L., Fialová, R.: Vliv zvíøat na psychiku èlovìka. Vesmír 74 (1995), è. 11, s. 636 - 637. Hnilica, J.: Zdraví z pøírody pro nae dìti. Regenerace 3 (1995), è. 12, s. 12. Höschl, C.: Pes zmìní vá ivot. Ná pes 1 (1997), è.1, s. 8 - 10. Chamrádová, A.: Vyuití psa v psychoterapii dìtí. FF UK Praha 1997. Janouek, J.: Metody sociální psychologie. SPN, Praha 1986. Janouek, J.: Sociální psychologie. SPN, Praha 1988. Matìjèek, Z.: Dìti a zvíøátka. Rodina a kola 42 (1995), è. 1, s. 4. Matìjèek, Z.: Vánoce, dìti, zvíøata. HW - Svìt psù 68 (1996), è. 1, s. 50. Nakoneèný, M.: Lexikon psychologie.Vodnáø, Praha 1995. Satirová,V.: Kniha o rodinì. Práh, Praha 1994. Straková, S.: Canisterapie. Pes pøítel èlovìka 41 (1996), è. 4, s. 24 - 27. Veselovský, Z.: Chováme se jako zvíøata? Panorama, Praha 1992. Vojtìchovský, M.: Moný kamarád ve stáøí. HW - Svìt psù 68 (1996), è. 2, s. 24. Wilson, E. O.: Rozmanitost ivota. Lidové noviny, Praha 1995. Resumé: Animaltherapy - therapy through the mediation of animals - has just a short history as a subject of psychology. Actually the most popular kinds of animal therapy are hippotherapy (horse - therapy) and canistherapy - a therapy through the mediation of dogs. This study is trying to find out how a dog as a pet and as a member of a family affects the family system (how much affects the values of family - members, their relationship etc.). It includes 13 stories about several kinds of families and about functioning of a dog as a therapy medium. Every member of family was talking about his relation to the other members inclusive of the dog, about the history of the family and about the reasons why they have a dog. We found out that a dog can function as a missing baby in families without children, as a companion of the old people who lost their partners, as a medium of social relation, as the only friend who is always ready to help and to listen without an unpleasant commentary.
Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)
67