SCIENTI IC PAPERS O THE UNIVERSITY O PARDUBICE Series C Institute of Languages and Humanities 5 (1999)

SCIENTIFIC PAPERS OF THE UNIVERSITY OF PARDUBICE Series C Institute of Languages and Humanities 5 (1999) ANGLICKÝ POØÁDEK SLOV - ÈESKÝ PÁD: SIGNÁLY STUPNÌ KONTROLY NAD DÌJEM Šárka Èáòová Ústav jazykù a humanitních studií Univerzity Pardubice

1. ÚVOD Souèasné lingvistické teorie pøevážnì vycházejí z poznání, že pøi analýze vìty nelze oddìlovat hledisko dùslednì formální (syntaktické) od významového (sémantického). Je možné øíci, že sémantická reprezentace vìty vyplývá z hloubkové struktury a lze ji považovat za univerzální pro všechny jazyky, nebo vychází z reality, kterou chceme pojmenovat. Znamená to tedy, že poèet argumentù u slovesa je dán významem aktivity, kterou toto sloveso pojmenovává. Zároveò i sémantické charakteristiky tìchto argumentù vyplývají z mimojazykové reality a jsou na konkrétním jazyku nezávislé. Pro pøíklad uveïme nìkterá slovesa s argumenty v angliètinì a èeštinì. 1)

argument 1 agens

lie

2)

argument 1 agens

love

3)

argument 1 agens

give argument 3 patiens b

argument 1 agens

ležet

argument 2 patiens

argument 1 agens

milovat

argument 2 patiens a

argument 1 agens

dát

argument 2 patiens argument 2 patiens a

argument 3 patiens b

Z výše uvedených pøíkladù je patrné, že sémantická reprezentace bude v obou jazycích shodná, nebo je univerzální a jazykovì nezávislá. Syntaktické funkce jednotlivých argumentù se však liší, nebo jsou na konkrétních jazycích závislé a pro nì specifické. Argument 1 – agens mùže tedy v jednom jazyce plnit funkci subjektu (vyskytuje se v subjektovém pádu – nominativu), v jiném jazyce plní funkci objektu

7

(vyskytuje se v objektovém pádu – akuzativu, dativu, genitivu apod.). Otázkou je, do jaké míry lze zobecnit souvislosti mezi sémantickou reprezentací a syntaktickou funkcí v daném jazyce, zda lze vytvoøit obecnì platná pravidla postihující všechny typy výpovìdí.

2. PRINCIP KONTROLY V ANGLIÈTINÌ (“CONTROL-FOCUS INTERLOCK“) Následující èást se vìnuje právì tomuto problému, omezuje se pøitom na pøípady nominálních frází (bezpøedložkových) v anglických aktivních vìtách.

2.1 TERMÍN “SUBJEKT“ Vyjdìme z teorie vzájemné provázanosti kontroly a ohniska (“Control-Focus Interlock“). Jedním z impulsù ke vzniku této teorie rozvíjené na Columbia University, New York byly problémy pøi snaze vymezit termín podmìt (“subject“). William Diver v úvodu ke Columbia University Working Papers in Linguistics no. 7, 1982 upozoròuje na fakt, že tento pojem je používán ve tøech rùzných rovinách: gramatický podmìt (pokud mluvíme o jeho syntaktických charakteristikách), logický podmìt (což je vlastnì sémantické vymezení a znamená vìtšinou totéž co agens) a psychologický podmìt (je to, o èem vìta vypovídá, neøíká nic o jeho gramatických charakteristikách). Je jasné, že termín subjekt nelze jednoznaènì vymezit. Z toho plynou komplikace pøi analýze vìt jako: (4) There is a new announcement on the noticeboard. (5) It is important to warn everybody in advance. (6) Being a witness was very difficult for her. Ve vìtì (4) není jasné, zda za podmìt považujeme there nebo a new announcement. Podle vymezení gramatického podmìtu splòuje nìkteré charakteristiky there, jiné zase a new announcement, navíc za logický podmìt budeme považovat a new announcement. U pøíkladu (5) jde jednoznaènì o protiklad mezi vymezením gramatického podmìtu, což je it, a podmìtu logického, což je to warn everybody in advance. Problematickou se ovšem jeví skuteènost vùbec identifikovat ve vìtì dva podmìty. Vìta (6) je ukázkou psychologického podmìtu: being a witness.

2.2 POØADÍ PARTICIPANTÙ V ANGLIÈTINÌ Právì z dùvodu tìchto nevyjasnìností stoupenci Columbia School upouštìjí od používání tìchto termínù tradièní gramatiky. Pøi zkoumání zákonitostí poøádku slov v anglické vìtì tuto rozdìlují na èásti, které jsou vymezeny z hlediska sémantického a ne z hlediska syntaktického jako tradièní termíny. Vìta se dìlí na èásti oznaèující dìj (tradiènì jde o pøísudek, nebo slovesnou frázi), èásti oznaèující entitu, nebo jinak participanta tohoto dìje (tradiènì jde o podmìt a pøedmìt, pøípadnì nominální frázi). Tyto dvì èásti ve vìtì pøedstavují hlavní informaci. Dále tato hlavní informa-

8

Scientific Papers of the University of Pardubice

ce mùže být doplnìna vedlejší, extra-informací o okolnostech dìje (tradiènì jde o pøísloveèná urèení, pøípadnì pøedložkové a adverbiální fráze). Jednotlivé èásti jsou ve vìtì uspoøádány v urèitém poøadí a toto poøadí je signálem nesoucím urèitý význam. O jaký význam jde, je patrné z následujících pøíkladù. (7) I read the children a story. (8) The teacher gave the class a long assignment. (9) The judge spared her the embarrassment of having to testify publicly. (10) Jack wrote a letter. (11) The avalanche destroyed the house. (12) This piece of string will tie two parcels.(1) (2) (13) The smell of whiskey almost turned her stomach. (14) The door closed. (15) The kids were sitting on the bench. Jaké obecné pravidlo lze stanovit pro poøadí èástí vìty oznaèujících participanty dìje? Rozhodujícím kritériem je stupeò kontroly jednotlivých entit nad zmiòovaných dìjem. To znamená, že ve vìtì (7), (8) a (9), kde jsou zmiòováni tøi participanti, vždy ten první má daný dìj nejvíce pod kontrolou, druhý ménì, ale pøece jen je aktivnìjší než tøetí participant, který je nejpasivnìjším úèastníkem dìje. Konkrétnì v pøípadì vìty (7) to znamená, že jde o dìj ètení, I je v tomto dìji nejaktivnìjší, kontroluje ho, the children jsou úèastníky, kteøí tuto aktivitu ètení vyprovokovali (motivovali), ale nemají tak vysoký stupeò kontroly nad ní. A poslední participant a story je naprosto pasivní. Stejný význam nese poøádek slov i ve vìtách (10) až (13). Pouze s tím rozdílem, že jsou zde zmiòováni pouze dva participanti. Pøitom není podstatné, jaké konkrétní charakteristiky lze tìmto participantùm pøiøadit: agentivní (10), kauzativní (11) apod. Ve všech pøípadech je však první zmiòovaný participant charakterizován vyšším stupnìm kontroly nad dìjem než druhý. Je jasné, že ve vìtì (10) Jack ovlivòuje dìj více než a letter, ale platí to i pro vìty následující, kde se jedná o neživotné participanty. Ve vìtì (12) je dìj tie ovlivnìn daleko více participantem the piece of string než two parcels. Stejnì tak ve vìtì (13) je dìj turn ovlivnìn více participantem the smell of whisky než participantem stomach.

2.3 OHNISKO VÝPOVÌDI V pøíkladech (14) a (15) je pojmenován pouze jeden participant. Nelze tedy mluvit o relativním stupni kontroly nad dìjem jako u pøedchozích pøíkladù. V tomto pøípadì má poøádek slov další význam, který je se stupnìm kontroly provázán, a to je ohnisko informace. Entita zmiòovaná pøed dìjem je v ohnisku zájmu mluvèího, a tedy i adresáta, entity uvedené za dìjem stojí mimo ohnisko. V pøípadì, že se jedná o dìj, který má pouze jednoho participanta, jako v pøípadì vìty (15), je tento vždy v ohnisku. Pokud se ovšem hovoøí o dìji, který mùže mít více participantù a mluvèí se rozhodne zmínit pouze jednoho, pøenese na nìj ohnisko informace, které by pøi vyjádøení všech participantù leželo na jiné entitì. Ve vìtì (14) se mluvèí rozhodl nezmiòovat agenta, který by jinak musel být v ohnisku výpovìdi. 1,2)

Pøíklad pøevzat z Dušková, L., Syntax souèasné angliètiny, sbírka textù a pøíkladù k syntaktickému rozboru. Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

9

2.4 RELATIVITA STUPNÌ KONTROLY Relativní stupeò kontroly nad dìjem je možné demonstrovat také na následujících pøíkladech. Vezmìme v úvahu jeden dìj s týmiž úèastníky: dìj leave, participant Jane, participant Tom. Konkrétní realizace vìty mùže mít dvì podoby: (16a) Jane left Tom. (16b) Tom left Jane. Obì vìty se skládají ze dvou èástí oznaèujících úèastníky dìje a jedné èásti oznaèující dìj samotný. Poøadí èástí oznaèujících participanty signalizuje míru jejich vlivu na danou událost. Z pøíkladù (16a) a (16b) je patrné, že participant stojící ve vìtì více vlevo, má vìtší stupeò kontroly nad dìjem: Ve vìtì (16a) je to Jane, kdo opustil Toma, je tedy aktivnìjší a Tom je pouze pasivním úèastníkem, trpitelem v tomto pøípadì. Jane je tedy agens, Tom patiens. Ve vìtì (16b) se jejich role vymìní: Tom je agens, má kontrolu nad dìjem, Jane je patiens, je pouze pasivní úèastník. Lze tedy zobecnit tento fakt a øíci, že èím vyšší stupeò kontroly nad dìjem daný participant má, tím více vlevo je ve vìtì umístìn. Princip kontroly je dále provázán s principem ohniska, což znamená, že pøed pojmenováním dìje stojí participant, který je v ohnisku dané výpovìdi. Ostatní, stojící vpravo od dìje, jsou mimo ohnisko. Vzhledem k tomu, že v ohnisku se mùže vyskytovat pouze jedna entita, znamená to, že pøed dìjem mùže stát pouze jeden participant. Typický rys této teorie, a to relativitu stupnì kontroly, je možné demonstrovat na následujících pøíkladech: (17a) (17b) (17c)

Jack P1 Jack P1 Jack P1

ordered D ordered D ordered D

the bodyguard P2 the bodyguard. P2 a drink. P2

a drink. P3

Vìta (17a) a (17c) jsou jednoznaèné: (17a) pøedstavuje fázi I, kdy mluvèí oznaèuje 3 participanty dìje, a tudíž P1 má vysoký stupeò kontroly nad dìjem, P2 støední a P3 nízký. Stejný význam je obsažen i ve vìtì (17c), kde se pouze mluvèí rozhodl nezmiòovat participanta se støedním stupnìm kontroly. Jack je vždy tím, kdo objednává, a a drink tím, co je objednáváno. Vzhledem k tomu, že jsme na poèátku øekli, že pozice entit ve vìtì vyjadøují relativní stupeñ jejich kontroly nad dìjem, musíme vìtu (17c) interpretovat: P1 má vyšší stupeò kontroly, P2 má nižší stupeò kontroly (nikoli vysoký a nízký). Dùkazem relativity stupnì kontroly je vìta (17b). Její konkrétní význam závisí na kontextu, vytržená z tohoto kontextu je tedy dvojznaèná. První význam je odvozen od (17a), kdy si the bodyguard ponechává stejnou sémantickou charakteristiku, ve vìtì (17a) i (17b) je tedy tím, pro koho je nìco objednáváno. Druhý význam odpovídá sémantickému rozložení obdobnému vìtì (17c). Znamená to, že the bodyguard už není tím, pro koho se nìco objednává, ale stává se tím, co je objednáváno (stejnì jako a drink ve vìtì (17c)). Pro teorii kontroly jsou však tyto významy irelevantní. Poøadí entit vypovídá o jejich relativním stupni kontroly nad dìjem a to je v obou možných interpretacích vìty (17b) shodné: P1 má vždy vyšší stupeò kontroly nad dìjem než P2.

10

Scientific Papers of the University of Pardubice

2.5 “CONTROL-FOCUS INTERLOCK“ JAKO KRITÉRIUM PRO POSOUZENÍ GRAMATIÈNOSTI Na následujících pøíkladech je možné objasnit, proè jsou nìkteré vìty z dùvodu poøádku slov negramatické, a tudíž neodpovídající systému anglického jazyka. (18a)

Peter P1

gave D

P1

Alice P2

a book. P3

P2

vyšší

P3

stupeò kontroly dìje

nižší

(18b)

*Alice gave Peter a book. P2 D P1 P3 Tato vìta je negramatická, pokud má zachovat stejný význam jako vìta (18a). Teoreticky je samozøejmì pøijatelná, nikoli však jako transformace vìty (18a). Vzhledem ke zmìnìnému poøadí se mìní i stupeò kontroly nad událostí, a proto by v tomto pøípadì Alice byla tím, kdo má nejvyšší vliv na dìj, fungovala by jako agens a jednalo by se o úplnì jinou realitu. (18c) (18d)

*Peter P1 *Peter P1

Alice P2 Alice P2

gave D a book P3

a book. P3 gave. D

V pøíkladech (18c) a (18d) je sice zachováno poøadí odrážející stupeò vlivu jednotlivých participantù na dìj, ale není dodržen druhý požadavek, totiž že pouze jeden participant mùže ležet v ohnisku výpovìdi. (18e) *A book gave Peter Alice. P3 D P1 P2 (18f) *A book gave Alice Peter. P3 D P2 P1 (18g) *Peter gave a book Alice. P1 D P3 P2 (18h) *Alice gave a book Peter. P2 D P3 P1 (18i) *Peter a book Alice gave. P1 P3 P2 D (18j) *A book Peter gave Alice. P3 P1 D P2 ……… Všechny ostatní transformace vìty (18a) jsou negramatické, v angliètinì nepøijatelné, nebo porušují princip relativní pozice ve vìtì, mající význam klesajícího stupnì vlivu smìrem zleva doprava, nebo porušují princip výskytu pouze jedné entity v ohnisku výpovìdi, pøípadnì porušují principy oba. Znamená to tedy, že reálná situace dávání,

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

11

kdy Peter je tím, kdo dává, Alice je tím, kdo pøijímá, a a book je tím, co je dáváno, mùže být v angliètinì realizována pouze jedním zpùsobem. Nemluvíme zde ovšem o dalších funkcích poøádku slov kromì signálu o kontrole a ohnisku.

2.6 PARTICIPANTI A OKOLNOSTI Je tøeba pøipomenout, že výše popsaná teorie se týká pouze èástí vìt oznaèujících participanty, nikoli okolnosti dìje - pokud použijeme tradièní terminologii, týká se pouze nominálních frází. Podle Huffmana je totiž v angliètinì jakákoli pøedložka signálem, že se nejedná o pojmenování úèastníka dìje, a tedy o hlavní informaci, ale o okolnost, která je extra-informací. Ukažme si to na následujících pøíkladech. (19a) I looked at John. (19b) I looked John in the eyes. (20a) I watched for John. (20b) I watched John.3) Huffman zdùvodòuje rozdíly mezi tìmito pøíklady následujícím zpùsobem: Ve vìtách bez pøedložky jde o pojmenování dvou participantù, nebo v (19b) i (20b) se participant I snaží získat kontrolu nad druhým participantem John. Naproti tomu ve vìtách (19a) a (20a) je John pouze okolností dìje, oznaèuje smìr, kterým se participant I dívá ve vìtì (19a), a nìkoho, kdo ani nemusí být pøítomen ve vìtì (20a). V obou vìtách (19a) a (20a) není žádný úmysl získat nad Johnem kontrolu nebo demonstrovat vyšší stupeò kontroly nad tímto dìjem. Naproti tomu vìty (19b) a (20b), kde je John úèastníkem dìje, vyjadøují úmysl P1 demonstrovat vyšší stupeò kontroly nad Johnem. Významovì ponìkud odlišný, ale principiálnì shodný je následující pøíklad: (21a) The horse jumped the fence. (21b) The horse jumped over the fence. Aplikujeme-li teorii kontroly, mùžeme øíci, že v (21a) mluvèí hovoøí o dvou úèastnících se zámìrem demonstrovat rozdílnou míru kontroly nad oznaèovaným dìjem: the horse má vìtší vliv na akci skákání než the fence. Naproti tomu ve vìtì (21b) je pojmenován pouze jeden participant dìje a po pøedložce následuje pouze extra-informace specifikující místo dìje. V tomto pøípadì mluvèí nepokládá the fence za úèastníka akce, ale pouze za místo, kde se dìj odehrává. Komunikativní hodnota obou vìt je tedy rozdílná, pøestože lexikální jednotky jsou témìø shodné. Jsou jim však pøiøazeny rozdílné role v tomto konkrétním dìji.

2.7 KONTROLA A OHNISKO Vìta (14) je pøíkladem na provázanost principu kontroly s principem ohniska. V pøípadì, že bychom zmínili dva participanty, dostala by se entita the door mimo ohnisko výpovìdi. Poøadí èlenù v této vìtì tedy není signálem relativního stupnì kontroly nad dìjem, nebo pøi jednom úèastníkovi je tento význam irelevantní. Po pøedsunutí fráze the door pøed oznaèení dìje poøádek slov signalizuje, že tato èást je v ohnisku. Obdobný postup je možný u mnoha dalších anglických sloves: 3) Pøíklady (19a,b) a (20 a, b) pøevzaty z Huffman, A., Modern English: A Columbia School Grammar, New York, 1992. 12

Scientific Papers of the University of Pardubice

(22a) The teacher split the group. (22b) The group split. (23a) I rang the bell. (23b) The bell rang. Ve všech obdobných pøípadech tím, že mluvèí nezmíní aktivnìjšího participanta, pøesune do ohniska toho, který má ve vìtách (22a) a (23a) nižší stupeò kontroly nad dìjem, a proto pùvodnì v tìchto vìtách stojí mimo ohnisko výpovìdi. Dalším zpùsobem, jak tohoto efektu dosáhnout, je samozøejmì použití pasivní konstrukce. To ale vyžaduje podrobnìjší samostatnou analýzu. Zde se budeme zabývat pouze pøípady tradiènì nazývanými èinný rod slovesný.

2.8 PROVÁZANOST KONTROLY A OHNISKA Celá teorie vzájemné provázanosti tìchto dvou principù se podle Huffmana odráží v následující tabulce: Fáze I: 3 participanti (P1 D P2 P3) stupeò kontroly

Fáze II:

vysoký

P1

v ohnisku

støední

P2

mimo ohnisko

nízký

P3

mimo ohnisko

2 participanti

(P1 D P2)

stupeò

vyšší

P1

v ohnisku

kontroly

nižší

P2

mimo ohnisko

Fáze III: stupeò kontroly

1 participant jakýkoli

ohnisko

ohnisko

(P1 D) P1

v ohnisku

ohnisko

3. PRINCIP KONTROLY V ÈEŠTINÌ Vyjádøení míry kontroly nad dìjem je pro komunikaci zásadní, a jak je vidìt, je jedním z konstitutivních prvkù pøi tvorbì vìty. Stejnou potøebu má samozøejmì i mluvèí jiného jazyka než angliètiny, v našem pøípadì èeštiny. Stejnì tak bude do pronesené vìty chtít zabudovat informaci o stupni aktivity jednotlivých participantù. Vzhledem k charakteru èeského jazyka však signálem tohoto významu nemùže být poøádek slov jako v angliètinì. Nabízí se jiný signál, a tím je pád fráze oznaèující participanta.

3.1 PARTICIPANTI A OKOLNOSTI Prvním úkolem bude odlišit fráze pojmenovávající participanty od tìch, které pojmenovávají okolnosti. Pokud bychom uplatnili pro èeštinu stejný pøístup jako použil Huffman pro angliètinu, znamenalo by to, že veškeré pády prosté (s výjimkou

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

13

vokativu) oznaèují participanty a pády pøedložkové okolnosti. Je to pøístup naprosto odlišný od tradièní gramatiky, která mluví o pøedmìtu (participantu dìje) v pádì prostém i pøedložkovém a o pøísloveèném urèení (okolnosti dìje) rovnìž v pádì prostém i pøedložkovém. Pøestože je v tradièní gramatice prostý pád pokládán za typický pro pojmenování participantù a pøedložkový pro pojmenování okolností, nejsou tato použití jednoznaènì oddìlena. Pokusme se tedy rozdìlit pády na prosté, a tedy oznaèující výhradnì participanty, a pøedložkové, oznaèující výhradnì okolnosti. Uplatníme-li stejný úhel pohledu jako Huffman u watch sb/watch for sb nebo look at sb/look sb in the eyes, mùžeme obdobnì vysvìtlit rozdíl mezi následující dvojicí vìt. (24a) (24b)

Otec P1 Otec P1

se smál D se smál D

svému synovi. P2 na svého syna O

V pøípadì (24a) jde o výpovìï o dìji se dvìma participanty, kde se P1 snaží demonstrovat vyšší stupeò kontroly, než má P2. Oproti tomu ve vìtì (24b) je na svého syna pouze okolnost dìje, oznaèuje pouze smìr, kterým se otec usmíval, a nesnaží se tudíž demonstrovat vyšší stupeò kontroly, nebo je zde jediným participantem. Obdobnì bychom zdùvodnili rozdíl mezi (25a) a (25b). Tradièní gramatika má však odlišný náhled, nebo obì vìty (24) považuje za pojmenování participantù (pøedmìt) a obì vìty (25) za pojmenování okolností (pøísloveèné urèení). (25a) (25b)

Ženich vedl nevìstu ulicí. Ženich vedl nevìstu po ulici.

3.2 PØEDMÌT A PØÍSLOVEÈNÉ URÈENÍ Zde se jeví užiteèné zmínit nejfrekventovanìjší definice používané v tradièní èeské gramatice k vymezení pojmù pøedmìt a pøísloveèné urèení. “Pøedmìt je tvarovì øízené urèení slovesa vyjádøené syntaktickým adjektivem. Tvarová øízenost záleží v tom, že nadøízený èlen urèuje pøedmìtovému podstatnému jménu jeho pádovou formu. Ta je prostøedkem, kterým se signalizuje syntaktická závislost pøedmìtu na slovese, … sémantická složka pádù ustupuje do pozadí.“ (s. 136, Bauer, Grepl) “Pøísloveèné urèení rozvíjí sloveso, a to udáním okolnosti èasové, místní, zpùsobové nebo pøíèinné povahy. …Nejsou to pády vazebné (syntaktické), je nutno je chápat sémanticky a funkènì synonymní s adverbii.“ (s. 145, Bauer, Grepl) “Pøísloveèné urèení rozvíjející syntaktickosémantickou strukturu slovesa nìkdy hranièí s pøedmìtem. V zásadì jsou však tyto vìtné èleny od sebe zøetelnì odlišeny. Vztah mezi slovesem a pøedmìtem je tìsnìjší než mezi slovesem a pøísloveèným urèením. … Na sémantické rovinì pøedmìt pøedstavuje úèastníka slovesného dìje, zatímco pøísloveèné urèení vyjadøuje urèení okolnostní.“ (s. 447, Dušková 1988) Poslednì citovaná vìta do znaèné míry koresponduje s Huffmanovou teorií, avšak v tradièním pøístupu již tak dùslednì uplatòována není. Ilustrujme tedy nìkteré sporné pøípady u jednotlivých pádù v èeštinì.

14

Scientific Papers of the University of Pardubice

3.3 PÁDY OZNAÈUJÍCÍ PARTICIPANTY Nominativ se v tomto svìtle nejeví jako problematický, nebo ve všech pøípadech oznaèuje participanta dìje, tradiènì jde o podmìt. Genitiv je taktéž pokládán za pád oznaèující participanta. Bauer, Grepl uvádí pøíklady, které jsou vìtšinou sémanticky omezené na skupiny: cíle a dotyku, odluky a dále genitiv partitivní a záporový. Z frekventovanìjších sloves uveïme alespoò nìkterá: zmocnit se èeho, dosáhnout èeho, zbavit se èeho, stranit se èeho; pøidat soli, dodat si odvahy (genitiv partitivní u látkových podstatných jmen oproti akuzativu u ostatních), nemít penìz, nevìdìt si rady (genitiv záporový – v kladné vìtì alternuje s akuzativem). Prostý genitiv není tedy pøíliš frekventovaným pádem a jeho použití je ve vìtšinì pøípadù sémanticky motivované – nìjakým zpùsobem vyjádøit množství, podílnost èi èásteènost. Jediným pøípadem, kdy je v èeštinì prostý genitiv tradiènì považován za pøísloveèné urèení, tzn. za oznaèení okolnosti, je datování: stalo se to ètvrtého øíjna, pøijedu dvacátého dubna. Pokud tyto pøíklady srovnáme s výše zmínìnými sémantickými typy genitivního pøedmìtu, mùžeme øíci, že jde o obdobnou motivaci: vyjádøení èásteènosti (vybíráme pouze jeden den z mìsíce). Potom lze hovoøit o identických pøípadech a považovat všechny pøípady za oznaèení participantù (s dodateènou informací o èásteènosti a množství). Dativ je pádem z tohoto hlediska ponìkud jednodušším, nebo nenajdeme pøípad, kde by prostý dativ byl považován za pøísloveèné urèení, tzn. okolnost. Škála sémantických typù je sice velice široká, nicménì pro prvotní rozdìlení okolností a participantù není relevantní. Je tedy možno shrnout, že dativ v èeštinì je pádem oznaèujícím participanta. Ponìkud komplikovanìjším se jeví akuzativ, i když je to bezesporu nejfrekventovanìjší pád pøedmìtový, a to pøedmìtu pøímého. V drtivé vìtšinì pøípadù jde tedy i podle tradièní gramatiky o pojmenování participanta dìje. Výjimku tvoøí následující pøíklady: Stál kousek od nìho. Banka leží kilometr od nádraží. (urèení místní) Odjeli tuto nedìli. Vídáme se každý rok. Pracuji na tom už týden. Poèkej na mì hodinu. (urèení èasové) Ten balík váží pìt kilo. Stojí to peníze. (urèení míry) Na první pohled je nejsložitìjším pøípadem v èeštinì instrumentál. Jde totiž o pád s nejménì vyhranìnou funkcí. Svìdèí o tom i fakt, že Bauer, Grepl uvádìjí ve Skladbì spisovné èeštiny jako pøíklad pøedmìtu v instrumentále vonìt šeøíkem a jako pøíklad pøísloveèného urèení v instrumentále vonìt medem. I v pøípadech, kdy je instrumentál považován za pøedmìt, jde mnohdy o význam prostøedku nebo nástroje, což je vlastnì okolnost dìje a typický význam pøísloveèného urèení. Mohlo by se tedy zdát, že v èeštinì, pøestože je to pád prostý, jde o fráze oznaèující okolnost, nikoli participanta. Proti tomuto chápání však stojí následující argumenty. Tìžko bychom za okolnost oznaèili pøípady jako zabývat se èím, disponovat èím, šetøit èím, vyznaèovat se èím, vynikat èím. Navíc u mnoha instrumentálních vazeb existuje ještì varianta pøedložková, což lze chápat jako možnost volby pro mluvèího, aby vyjádøil, zda považuje danou entitu za úèastníka dìje nebo za okolnost jako pøi rozdílech mezi (19a,b), (20a,b) nebo (24a,b) a (25a,b). (26a) Napsal ten dopis strojem. (26b) Napsal ten dopis na stroji. (27a) Toulal se krajem. (27b) Toulal se po kraji.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

15

Závìrem tohoto oddílu tedy mùžeme shrnout, že analogicky k Huffmanovu pøístupu lze chápat v èeštinì pády nominativ, genitiv, dativ, akuzativ a instrumentál za pády oznaèující participanty a pády pøedložkové, což je genitiv, dativ, akuzativ, lokál a instrumentál, za pády oznaèující okolnosti.*

3.4 PÁD JAKO SIGNÁL MÍRY KONTROLY NAD DÌJEM Dalším úkolem bude posoudit, zda signál užití urèitého konkrétního pádu nese význam míry kontroly nad dìjem, který by byl srovnatelný se signálem pozice v anglické vìtì. Za tímto úèelem posuïme pøíklady s typickými kombinacemi prostých pádù používaných v èeských vìtách. (28) Ponocný zatroubil. (29) Bolí mì v krku. (30) Uèitel si všiml chyby. (31) Tatínek pøinesl dárek. (32) Studenti nerozumìli výkladu. (33) Vìdci se zabývali výzkumem. (34) Vnouèek pøinesl babièce vody. (35) Jana se dotkla žáby prstem. (36) Hostitelé podali hostùm sklenièky. (37) Kuchaø pøidal soli lžièkou. (38) Herec podìkoval divákùm úsmìvem. (39) Prodavaè nabral zákazníkùm zeleniny rukou. (40) Syn pøevezl mamince nábytek autem. Stejnì jako v angliètinì poøádek slov, tak i v èeštinì pád oznaèuje relativní stupeò kontroly nad dìjem. Ve vìtách (39) a (40) je oznaèen maximální možný poèet participantù – ètyøi. Napø. ve vìtì (40) syn demonstruje nejvyšší stupeò kontroly, je agens, a proto je oznaèen nominativem. Maminka je motivátorem dìje pøevážení, tzn. ponìkud pasivnìjší než syn. Nábytek je tímto dìjem zasažen, ale je ještì pasivnìjší; auto má ještì nižší stupeñ kontroly, nebo je pouze prostøedkem. Relativitu stupnì kontroly je možné demonstrovat srovnáním vìt (40) a (33). V obou vìtách je použit instrumentál. Jeho význam je naprosto odlišný, nicménì pro vyjádøení stupnì kontroly irelevantní. Ve vìtì (40) jde o stanovení relativního poøadí aktivity: P1 – nominativ (nejaktivnìjší), P2 – dativ, P3 – akuzativ, P4 – instrumentál (nejpasivnìjší). Ve vìtì (33) je P1 – nominativ aktivnìjší než P2 – instrumentál. V obou pøípadech však shodnì funguje použití pádù k oznaèení relativní míry kontroly.

3.5 RELATIVITA STUPNÌ KONTROLY Výše uvedené pøíklady naznaèují, že by bylo možné aplikovat Huffmanovu teorii následovnì. * Hovoøíme o komplementaci slovesa, nikoli substantiva.

16

Scientific Papers of the University of Pardubice

Fáze I:

4 participanti (D P1 P2 P3 P4)

stupeò kontroly

Fáze II:

vysoký

P1

nominativ

vyšší

P2

dativ

nižší

P3

genitiv nebo akuzativ

nízký

P4

instrumentál

3 participanti (D P1 P2 P3) kombinace

stupeò

vysoký

P1

nominativ

nominativ

nominativ

kontroly

støední

P1

dativ

genitiv nebo akuzativ

dativ

nízký

P1

genitiv nebo akuzativ

instrumentál

instrumentál

Fáze III:

2 participanti (D P1 P2) kombinace

stupeò

vyšší

P1

nominativ

kontroly

nižší

P2

genitiv nebo dativ nebo akuzativ nebo instrumentál

Fáze IV: stupeò kontroly

1 participant (D P1) jakýkoli

P1

nominativ nebo akuzativ

Pokud se na základì tìchto tabulek budeme snažit seøadit prosté pády v èeštinì podle stupnì kontroly nad dìjem, dojdeme k následujícímu závìru: P1 nominativ vyšší

P2 dativ

P3 genitiv nebo akuzativ stupeò kontroly dìje

P4 instrumentál nižší

Jak je patrné z pøedcházejících pøíkladù, v èeštinì neexistuje situace, kde by vedle sebe v jedné vìtì byl oznaèen jeden participant genitivem a jeden akuzativem. Lze vyvodit, že jde v obou pøípadech o participanta zasaženého do urèité míry dìjem, s nižším stupnìm kontroly, pøièemž genitiv se vyskytuje vìtšinou v pøípadech, kde je jeho použití motivováno snahou pøiøadit této frázi dodateèný význam množství, podílnosti nebo èásteènosti (vèetnì dosažení a odluky). Podrobnìjší komentáø by si zasloužil i pøípad instrumentálu. Jednoznaènì jde o pád s nejnižším stupnìm kontroly nad dìjem. Svým významem má velice èasto blíže k tradiènímu pojetí pøísloveèného urèení než pøedmìtu; oznaèuje prostøedek, a tedy okolnost dìje. Nabízí se tedy možnost øíci, že instrumentál v èeštinì není pádem oznaèujícím entitu, ale okolnost dìje a vyøadit tento pád ze systému kontroly nad dìjem. V tomto pøípadì by se instrumentál pøiøadil k lokálu a tyto dva pády by byly považovány za prostøedky oznaèující pouze okolnosti, u instrumentálu ve formì prosté i pøedložkové. S tímto úhlem pohledu však nekorespondují pøíklady jako zabývat se èím, plýtvat èím. Bylo by problematické považovat tyto pøípady za okol-

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

17

nost dìje, nebo porovnáme-li P2 ve vìtách (30) až (33), musíme pøipustit, že jejich funkce je obdobná. Není tedy dùvod právì instrumentál z tohoto systému vyøadit. Navíc jde o pád prostý, a proto bude asi logiètìjší, zachovat stejný pøístup jako u ostatních pádù: prostý oznaèuje participanta, pøedložkový okolnost.

3.6 PØEDLOŽKOVÉ PÁDY V tradièním pojetí gramatiky však nejsou pøedložkové pády jednoznaènì považovány za pøísloveèné urèení. Nìkteré pøípady pøedložkového genitivu (vrazit do èeho, zamilovat se do koho), dativu (pøiznat se k èemu, spiknout se proti komu), akuzativu (zapomenout na co, vìøit v co) i instrumentálu (zvítìzit nad kým, dohodnout se s kým) jsou považovány za pøedmìty, což by v našem chápání znamenalo participanty. I když by se dalo øíci, že sémanticky se nìkdy tyto pøedložkobé pády blíží oznaèení participantù, pøedložka pøece jen brání pøímému vyjádøení stupnì kontroly nad dìjem a mnohdy dodává další význam, jako napø. kterým smìrem. U nìkterých sloves jsou dokonce možné obì varianty, pád prostý i pøedložkový, což naznaèuje, že pùjde o dva možné pøístupy k realitì s možností volby pro mluvèího. (41a) Babièka zapomnìla recept na bábovku. (41b) Babièka zapomnìla na recept na bábovku. V pøíkladu (41a) jde o pojmenování participanta, (41b) okolnosti dìje, s obdobným rozdílem jako v angliètinì u pøíkladù (20a) a (20b) watch John/watch for John.

3.7 PRINCIP OHNISKA V ÈEŠTINÌ Porovnáme-li tabulky zobecòující princip stupnì kontroly nad dìjem v angliètinì a èeštinì, je patrné, že v èeské verzi chybí provázanost s umístìním entity do ohniska výpovìdi nebo mimo nìj. Pro èeský jazyk nelze zobecnit, že participant oznaèený nominativem je automaticky v ohnisku a ostatní mimo ohnisko. Do hry totiž vstupují další faktory, jako je možnost vyjádøení nebo nevyjádøení podmìtu a relativnì volný poøádek slov. Považuji tedy za opodstatnìné ponechat tento problém na samostatnou diskusi.

4. SROVNÁNÍ ANGLIÈTINY A ÈEŠTINY V závìreèné èásti by stálo za úvahu srovnat nìkteré nejnápadnìjší rozdíly v pøístupu k pojmenování reality v angliètinì a èeštinì.

4.1 ROZDÍLNÝ STUPEÒ KONTROLY Do první skupiny sloves by patøila ta, která rozdílným zpùsobem chápou stupeò míry kontroly nad dìjem.

18

Scientific Papers of the University of Pardubice

(42) Peter liked the picture. (43) Petrovi se líbil ten obraz. V obou jazycích jde o oznaèení dìje a dvou participantù. Liší se ovšem mírou kontroly nad dìjem, kterou jim jednotlivé jazyky pøisuzují. V angliètinì je P1 Peter a P2 the picture, což znamená, že Peter je v tomto dìji aktivnìjší a má jej více pod kontrolou než the picture. Oproti tomu v èeštinì je P1 ten film (v nominativu) a P2 Petrovi (v dativu), a tedy ten film je aktivnìjším participantem než Petr. Na první pohled nesluèitelné pøístupy lze vysvìtlit asi takto: V angliètinì ve aktivnìjší Peter – on je tím, kdo posuzuje stupeò své libosti nebo nelibosti vùèi druhému participantovi – the picture. V èeštinì je za aktivnìjší považován ten film – zásadnìjším zpùsobem tedy ovlivòuje proces vyvolání libosti nebo nelibosti a Petr je pouze úèastníkem, který na sebe více ménì pasivnì nechává ten film pùsobit. Obdobnì rozdílný pøístup obou jazykù ke stupni kontroly nad dìjem mùžeme sledovat napø. u slovesa mind/vadit.

4.2 ROZDÍLNÉ PØISUZOVÁNÍ ROLÍ PARTICIPANTÙ A OKOLNOSTÍ Dalším bodem, v nìmž se oba jazyky liší, je rozdílné použití prostých a pøedložkových pádù, jinak øeèeno, považování èlenù za participanty nebo okolnosti dìje. (44a) Ann was looking for the key. (44b) Anna hledala klíè. (45a) John consulted his superordinate. (45b) John se poradil se svým nadøízeným. Ve vìtách (44b) a (45a) jde o pojmenování dvou participantù, ve vìtách (44a) a (45b) o pojmenování jednoho participanta a jedné okolnosti dìje. Jednotlivé jazyky tedy pøiøazují tìmto èlenùm rozdílnou dùležitost a považují je za rùznì pøínosné pro dìj samotný. Participant se dìje úèastní, by znaènì pasivnì, okolnost pouze vytváøí rámec pro tento dìj. Pojmenovaná aktivita je sice v obou jazycích stejná, ale rozdílný je náhled na èleny kromì agenta. Vzhledem k tomu, že není pøedem jasnì dáno, kolik argumentù musí sloveso na sebe vázat, nastanou pøípady, kdy rùzné jazyky uplatòují rùzné hodnocení reality. Za zmínku stojí i následující zajímavé pøíklady, kde u nìkterých sloves mají oba jazyky volbu, u jiných má každý jazyk jedno dané chápání, ale odlišné od druhého jazyka. (46a) The boy jumped the brook. (46b) The boy jumped over the brook. (47a) Chlapec pøeskoèil potok. (47b) Chlapec pøeskoèil pøes potok. V tìchto pøípadech má anglický i èeský mluvèí možnost volby, zda bude ono místo (potok/the brook) považovat za participanta nebo pouze za okolnost dìje. (47a) The chair entered the hall. (47b) Pøedseda vstoupil do sálu. V tomto pøípadì možnost volby pro mluvèího odpadá, jazyk rozhodl za nìho. V angliètinì je the hall považován za pasivního úèastníka dìje vstupování, v èeštinì je sál pouze okolnost.

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

19

Poslední skupinou sloves demonstrujících rozdílný pøístup v èeštinì a angliètinì jsou ta, která v èeštinì vážou tøi participanty nebo dva participanty a okolnost, v angliètinì dva participanty a jednu okolnost, ale s možností volby, který èlen bude za participanta považován. (48a) The prisoners loaded a lorry with coal. (48b) The prisoners loaded coal on a lorry. (49a) Vìzòové naložili auto uhlím. (49b) Vìzòové naložili uhlí na auto. Anglický mluvèí stojí pøed volbou, který èlen bude považovat za dùležitìjší pro dìj a kterého tudíž oznaèí za participanta. Ve vìtì (48a) je to a lorry, v (48b) coal. Pøed obdobnou volbou stojí i èeský mluvèí, i když k tomu má jiné prostøedky. Ve vìtì (49b) má zásadnìjší význam uhlí – je oznaèeno za pasivního participanta, auto je považováno pouze za místní okolnost. Ve vìtì (49a) jsou však všechny èleny participanty. Podle pádu, kterým jsou oznaèeny, mùžeme urèit stupeò jejich kontroly nad dìjem: P1 – vìzòové (nominativ), P2 – auto (akuzativ), P3 – uhlím (instrumentál). Tato vìta tedy postihuje odlišný pøístup mluvèího: auto je považováno za zásadnìjší pro dìj nakládání než uhlí. Pokud bychom v obou jazycích porovnávali pouze relativní stupeò dùležitosti èlenù pro dìj, mùžeme øíci, že oba jazyky mají obdobné možnosti volby, i když konkrétní realizace se ponìkud liší.

5. ZÁVÌR Stupeò kontroly nad dìjem je jedním ze základních významù, které si vìta klade za cíl vyjádøit. Vzhledem k rùzným jazykovým systémùm pro tento význam existují rùzné signály. V angliètinì je tímto signálem poøadí oznaèených entit ve vìtì, v èeštinì je jím pád, jímž se entita oznaèuje. V angliètinì tedy platí, že èím více vlevo je participant ve vìtì umístìn, tím vyšší stupeñ kontroly nad dìjem demonstruje. Navíc je princip kontroly úzce provázán s principem ohniska, takže participant stojící vlevo od pojmenování dìje je v ohnisku výpovìdi, ostatní, stojící vpravo, jsou mimo ohnisko. Pro konkrétní realizaci to znamená, že pokud chce mluvèí umístit do ohniska participanta s nižším stupnìm kontroly nad dìjem, musí ho ve vìtì posunout více doleva a aktivnìjšího vùbec nezmiòovat, nebo v ohnisku (pøed dìjem) mùže stát pouze jeden participant. Pro èeštinu platí následující poøadí pádù podle stupnì kontroly: nominativ, dativ, akuzativ nebo genitiv, instrumentál. Pøitom v konkrétní vìtì se poèet oznaèených participantù mùže pohybovat od ètyø až po jednoho. Narozdíl od angliètiny však èeština pro umístìní participanta do ohniska výpovìdi používá jiných prostøedkù, nikoli pádu. Oba signály, a již poøadí ve vìtì nebo pád, však udávají relativní stupeò kontroly, nikoli absolutní. Rozhodnutí, zda èlen považujeme za participanta nebo za okolnost, je v nìkterých pøípadech ponecháno na mluvèím (jestliže existují v jednom jazyce dvì varianty – jedna s prostým pádem, jedna s pøedložkovým). Ve vìtšinì pøípadù však už je toto chápání v jednotlivých jazycích ustálené, neznamená to ale, že je shodné. Pro proces osvojování druhého jazyka jsou nejkomplikovanìjší pøípady, kdy jeden jazyk považuje èlena za participanta, druhý za okolnost a opaènì. Tyto situace

20

Scientific Papers of the University of Pardubice

jsou však zároveò dùkazem, že neexistuje univerzální náhled na realitu, ale že používáním konkrétního jazyka projevujeme urèité chápání svìta, které nemusí být identické s ostatními jazyky. Seznam použitých zkratek D P P P P 1

2

3

4

dìj první participant druhý participant s relativnì nižším stupnìm kontroly než P tøetí participant s relativnì nižším stupnìm kontroly než P ètvrtý participant s relativnì nižším stupnìm kontroly než P 1

2

3

Použitá literatura Bauer, J., Grepl, M., 1980, Skladba spisovné èeštiny, Praha. Collins Cobuild English Grammar, 1992, London. Diver, W., 1982, Columbia University Working Papers in Linguistics, New York. Dušková, L., 1995, Syntax souèasné angliètiny, sbírka textù a pøíkladù k syntaktickému rozboru, Praha. Dušková, L., 1988, Mluvnice souèasné angliètiny na pozadí èeštiny, Praha. Huffman, A., 1992, Modern English: A Columbia-School Grammar, New York. Šmilauer, V., 1972, Nauka o èeském jazyku, Praha. VanValin R. D., Jr., 1997, Syntax. Structure, meaning and function, CUP. Summary The article tries to find a signal-meaning theory concerning the degree of control in English and Czech languages. According to Columbia School, in English the position of a participant in a clause functions as a signal of the degree of control. The more to the left the participant occurs, the higher degree of control it shows. Moreover, the system of control is interdependent with the system of focus. The participant in focus stands to the left of the action, all the other participants stand to the right and are out of focus. The Czech language has another signal – case – for expressing the degree of control. It uses cases in the following order: nominative, dative, accusative or genitive, instrumental. Nominative shows the highest degree of control and instrumental the lowest. However, the system of control is not interrelated with the system of focus as it is in English. Czech has other means to put a participant in focus, but that was not the subject to discuss. In both languages we can change the role of a part of a clause by using a preposition. That part does not function as a participant any more, but it is a circumstance of the action. In other words, participants (as main information) are represented by nominal phrases, circumstances (as extra-information) by prepositional phrases. In some cases each language shows its own approach to the action and decides about participants and circumstances differently. To generalise, there is a universal principle of control that shows the relative degree of control of particular participants. That meaning can be represented by various signals in various langu-

Series C- Institute of Languages and Humanities (1999)

21

ages, e.g. participant order in English, case in Czech. There does not exist a universal strategy of deciding which phrase should be considered a participant and which a circumstance. These examples can serve as an evidence of different understandings of reality through different languages.

22