SBOR CÍRKVE ASD
Zlín
4
KVĚTEN 10
Úvodník Čas Chcete-li zjistit, co znamená jeden rok zeptejte se studenta, který propadl u závěrečné zkoušky. Chcete-li zjistit, co znamená jeden měsíc, zeptejte se matky, které se narodilo dítě o jeden měsíc dříve. Chcete-li zjistit, co znamená jeden týden, zeptejte se redaktora týdeníku. Chcete-li zjistit, co znamená jedna hodina, zeptejte se milenců, kteří na sebe čekají. Chcete-li zjistit, co znamená jedna minuta, zeptejte se někoho, komu ujel vlak, autobus nebo mu uletělo letadlo. Chcete-li zjistit, co znamená jedna sekunda, zeptejte se někoho, kdo přeţil autonehodu. Chcete-li zjistit, co znamená jedna milisekunda, zeptejte se drţitele zlaté medaile na olympijských hrách. Čas na nikoho nečeká ...... Proţívej plně kaţdý okamţik svého ţivota. -pře-
Rozhovor s… Jiţ delší čas víme, ţe na místo kazatelské rodiny místo Šlosárkových přijde mladá rodina Ţůrkových. Také se stihli jiţ mezi nás podívat – v prosinci loňského roku. Jak sami řekli, nečekali takové prozrazení a přijetí. A co by byl náš časopis za pořádný časopis, kdybychom našeho nového „pastýře“ nevyzpovídali ještě předtím, neţ přijede oficiálně. Takţe jsem si tento rozhovor domluvil jiţ v tom prosinci a v době nedávné poslal mailem své otázky. Otázky jsem koncipoval tak, abychom bratra Martina Ţůrka a jeho rodinu poznali, ale přitom nevystrašili. Takţe teď se posaďte, dejte si něco dobrého na zub a poznávejte naši novou kazatelskou rodinu. - Na úvod našeho zpovídání nám prozraď, odkud, z jaké rodiny pocházíš? Kolik je ti let atd? Narodil jsem se v krásné Litomyšli, ve Východních Čechách a své dětství jsem proţil v nedaleké vesnici Jarošov na zemědělské usedlosti. Pocházím z adventistické rodiny, mám dva mladší sourozence a je mi 32 let. - Vzpomínáš si na své dětství? Čím jsi jako malý vlastně chtěl být a jakého vzdělání jsi dosáhl? Jako dítě jsem chtěl jít v tatínkových šlépějích, protoţe se mi moc líbila práce se dřevem. A také proto, ţe otec je v tomto oboru velmi šikovný - je stolař. Pak mi šlo také malování a kreslení a začal jsem se připravovat na studium Umělecké průmyslovky. Nakonec jsem skončil v Litomyšli na Střední zemědělské škole obor mechanizátor. Vše kolem
motorů mě přitahuje dodnes, takţe to nebyla špatná volba, ale někdy příště bych si rád něco ze studia umění doplnil. Po střední škole jsem hned nastoupil na Teologický seminář (TS) v Sázavě. Studium jsem ukončil jako bakalář teologie. - Prozraď nám něco o vaší rodině. Moje ţena Pavla pochází z nevěřící rodiny ze Starého Hrozenkova. Vyrůstala se starší sestrou, která je svobodná a ţije v domku s rodiči. Pavla uvěřila přes skupinu amerických misionářů, kteří působili v Blansku, kdyţ tam pracovala na hotelu. Jsme spolu 10 let a máme dva kluky. Daniele (8) a Ondru (6), který půjde v září do první třídy. Rádi cestujeme, chodíme do přírody a čteme knihy. - Jak a kdy jste se s manţelkou poznali? Na první pohled to vypadá docela jednoduše. Kdyţ jsem byl na Teologickém semináři ve třetím ročníku, právě nastoupila do prvního ročníku. Nebyla to však láska na první pohled, ale postupné přátelství a seznamování, aniţ bychom si předsevzali plánování společné budoucnosti. Vytvořilo se mezi námi velmi pevné pouto zvlášť v duchovní oblasti a pak i v těch ostatních . - Jak ses ve svém ţivotě dostal k tomu, ţe jsi věřící, adventista? K víře jsem byl veden od dětství. Ke vztahu k Bohu zvlášť maminkou. V 15 letech jsem se na evangelizační akci v Chomutově, kde jsme jako mládeţ vypomáhali, rozhodl pro vědomé následování Jeţíše Krista. A za rok jsem byl pokřtěn. Spolu se mnou další členové naší mládeţe. To byl můj osobní začátek cesty s Bohem. Jsem také
moc rád za studium na TS, kde můj vztah k Bohu dostal ještě konkrétnější podobu.
velice rád. Nacházím v něm stále nové obohacení.
- A jak se to vlastně stalo, ţe ses přihlásil na seminář a následně ses stal kazatelem? Nemyslím si, ţe bych byl studijní typ a proto jsem uţ nehodlal po střední škole dále studovat. Chtěl jsem se zabezpečit a jít na zkušenou za prací do zahraničí. Ale ve čtvrťáku na SŠ jsem byl svým kazatelem osloven, zda bych byl ochoten popřemýšlet o studiu na TS. Byl to pro mě šok. Mnoho věcí jsem v té době neměl vyřešeno, ale co jsem určitě věděl, ţe nikdy nebudu dělat kazatele. A teď jsem se s tím musel poprat. Byl jsem velmi materialisticky zaloţený a toto byl pro mě ţivotní zlom. Po dlouhém váhání a přemítání jsem se rozhodl, ţe dám přihlášku ke studiu a čekal jsem, ţe to snad nevyjde, ţe neudělám přijímačky. Kdyţ jsem byl ale k mému nemilému překvapení přijat, vzal jsem to jako výzvu. Nerad dělám věci polovičatě, a kdyţ jsem nastupoval na TS, tak s vědomím, ţe si půjdu vyzkoušet i tu praxi. Začátky pro mě byly opravdu těţké, ale jsem za toto povolání
- Kde všude jsi doposud působil jako kazatel a jak na ty dosavadní místa vzpomínáš? První místo bylo ve Vyškově a k tomu skupina Slavkov. Dvouletá nástupní praxe by měla správně probíhat na stejném sboru s nějakým zkušeným kazatelem. Já jsem byl ve Vyškově sám a zodpovědný kazatel v Brně. Takţe ty začátky nejen z tohoto pohledu byly pro mě velmi obtíţné. Přesto velmi přínosné. Mimo jiné se nám ve Vyškově narodili oba chlapci. Po třech letech jsme se stěhovali do Boskovic, kde jsem měl na starosti ještě sbor Blansko a Roubaninu. Začínat napodruhé uţ je veselejší. Člověk se v této práci lépe orientuje. Tento kraj byl pro mě blízký i v tom, ţe jsme zde měli s Pavlou svatbu a ve stejném kostele jsem byl i vysvěcen. Samozřejmě budu rád vzpomínat. - Můţeš nám říci, jak jsi reagoval - a vlastně celá rodina na fakt, ţe se budete stěhovat do Zlína? Co jsi do té doby o Zlíně věděl? Bylo to pro nás velké překvapení, protoţe se předběţně mluvilo o tom, ţe bychom měli v Boskovicích ještě nějaký rok zůstat, neţ vyjde starší syn první stupeň ZŠ. Situace se má ale jinak a my se učíme být pruţní. Já jsem více usedlý typ, takţe bych stěhování k ţivotu nepotřeboval, ale všichni se na tom učíme hledat pozitiva, která to přináší. Zlín jsem do této doby znal jako návštěvník, ale
nějak víc jsem se o něj nezajímal. Takţe se těším na nové prostředí, protoţe rád objevuji nové věci. A co jsem o něm věděl? Ţe má krásnou ZOO a moderní sbor. - Ve Zlíně jste ty i rodina uţ byli, jaké první dojmy si odsud nesete? Milé a vřelé přivítání, aţ nás to zaskočilo. Mysleli jsme si, ţe se nám podaří v docela velkém sboru zůstat v anonymitě. Aktivní senioři na stupínku pro nás byli také povzbuzením. - Co ti je na kazatelské práci nejbliţší? Nemám úzkou specifikaci. Rád káţu, pracuji s mládeţí, vedu skupinky, vyučuji biblické hodiny. Chci, aby vše co dělám, bylo otevřeno i pro nevěřící lidi. - Máš čas při své náročné práci i na rodinu, koníčky..? A jaké koníčky máš? Na koníčky bych si přál více času. Ale i samotné sdílení Krista, zvlášť s lidmi hledajícími, je pro mě koníčkem. Těch lidských zálib bych měl mnoho. Snad v důchodu nebo na nové zemi budu mít příleţitost. Jízdou na motorce spojuji příjemné s uţitečným při výkonu svého povolání. Rád chodím s rodinou do přírody, jezdím s klukama na kole, běhám a rád bych i fotografoval. Kdyţ je čas, pustím si kvalitní film nebo hudbu. V hudbě: vážná hudba, folkrock, Knopfler, Tommy Emmanuel V knížkách, filmech & TV: Bible, psychologické filmy Ve sportu: běh, cyklistika, volejbal Záliby & koníčky: Motorka, Hra na kytaru, Turistika, Cestování
- Je něco, co jsi dělal v jiných sborech a bylo to přínosem a chtěl bys to přinést jako oţivení i sem? V dnešní době vidím velký význam v rozvoji malých skupinek. Moţná uţ u vás něco podobného funguje. Podle mě je to způsob, jak nejlépe navázat blízké vztahy a vytvořit vhodné prostředí i pro pozvání našich mimosborových přátel. Takové podhoubí, do kterého se můţe zapojit opravdu kaţdý, bych rád vytvořil. A vedle toho by měl být kaţdý sbor specifický nějakou svojí sluţbou pro okolí. A to bych s vámi rád rozvinul. Například Roubanina je sbor s nadanými hudebníky a zpěváky, takţe jsem se je snaţil povzbuzovat k rozvinutí tohoto daru a momentálně probíhají kaţdý měsíc v MěKS bohosluţby pro veřejnost – worshipy, kam se snaţíme zvát naše přátele. - Děláš rozhovor pro náš sborový časopis. Dosud to bylo nastaveno tak, ţe kazatel Jarek Šlosárek byl součástí redakčního týmu a navíc přispíval vţdy úvodníkem. Můţeme očekávat, ţe se do této práce, tak jako on, zapojíš? Samozřejmě, ţe se do této práce rád zapojím. Jsem pro kaţdou špatnost . Nejsem ţádný velký spisovatel, ale rád podle moţností svojí trochou přispěji. - Máš na úvod svého působení ve Zlíně nějaké přání? Abyste nás brali jako normální lidi, se svými radostmi i starostmi. Abyste měli svá očekávání a sny, o kterých jste ochotni hovořit a spolu se mnou (s námi) je realizovat. Jestli si něčeho cením, tak dobré spolupráce, zodpovědnosti a snaze se domluvit. Rozhovor vedl P. Matula
Pozdrav z ciziny Milá křesťanská rodinko Našla se chvilka času a konečně se ozývám...začátkem tohoto měsíce jsem se vrátila z Bolívie ţiva a zdráva na otázku ,,Jak se ti tam líbilo“ a jaké to bylo“ asi jednoznačně ,,dobře“ odpovědět nemůţu..bylo to psychicky i fyzicky náročné, ale stálo to za to a můţu říct ţe to byla opravdu škola ţivota..kaţdodenní vstávání v pět hodin, rychle do kuchyně, potom rychle učit atd...začátky byly opravdu těţké a ţivot v dţungli není ţádná legrace.. Nebezpečí číhalo všude kolem od hadů, sklípkanů, a různého hmyzu, člověk si musel dávat pozor kde stoupne, a čeho se dotkne..ale dost jen negativního, protoţe naopak za celou dobu se stalo tolik věcí co rozhodně ovlivnilo můj duchovní ţivot. Kaţdodenně jsem se dostávala do situací kdy člověk musí být hodně flexibilní a být ochoten se učit novým věcem..no a kdyţ nikoho blízkého kolem sebe nemá, tak se učí být opravdu závislý jen na Bohu...Děti pocházející z špatných rodin, téměř ţádných rodin, fyzicky, psychicky týrané se dotkly mého srdce. Slyšet příběhy a příběhy ţivotů dětí a vidět změnu z téměř ţádných mravních hodnot na jedince milující Jeţíše bylo něco úţasného. Radost z dětského srdíčka mi dodávala energii na kaţdý den a i kdyţ přišly chvíle kdy jsem si řekla proč mě tu Bůh vlastně poslal, nelituji toho a na konci bylo opravdu těţké říct ahoj všem dětem kteří měli kus mého srdce...je to na dlouhé vyprávění, tak aţ se vrátím tak vám povím více po necelých třech měsících jsme se vrátili všichni studenti z různých misijních cest a koutů světa a kaţdý povídal plný dojmů. Momentálně pokračujeme a pracujeme kaţdý týden ve Švédsku na jednom projektu, máme Biblické hodiny s lidmi, a jednou za měsíc se tam scházíme a máme shromáţdění je to velké město, větší neţ Zlín a není tam sbor. Tak na nás myslete v modlitbách jelikoţ je to někdy hodně náročné, ale přesto i kdyţ je tam jen pár lidí zajímajících se o Boţí pravdu tak právě proto to má cenu! Myslím na Vás na modlitbách nechť Bůh vede a provází celý Zlinský sbor..často si zajdu na Zlínské www stránky našeho sboru a čtu si měsíční časopis, co se vydává, tak jsem malinko v obraze co se děje ve Zlíně. Děkuji vám za to. Alča Mališová
6+1 otázka
DANIELA KOUTNÁ
- Jak jste se s Frantou poznali a jak jste se dali dohromady? Seznámili jsme se ve Vyškově. Tehdy tam byl kazatel Milan Kašlík. V sobotu, bylo to v květnu v roce 1974, měla přijet s besídkou mládeţ z Keţmaroku. Moje sestřenice mě na tuto besídku pozvala.Tam jsme se poprvé setkali. - Co se ti na Frantovi líbí a co naopak moc ne? Fery je od prvopočátku velmi snaţivý manţel a snaţí se mi ve všem vyhovět, pokud to čas a finance dovolují. A za tu dobu, co jsme spolu, jsme si na sebe tak zvykli, ţe ani nemůţu říct, ţe by se mi na něm něco nelíbilo. Máme totiţ od prvního dne manţelství jednu zásadu. Okamţitě řešíme i sebemenší nesrovnalosti. Jinak by nám to souţití mohlo přerůst přes hlavu.
FRANTIŠEK KOUTNÝ
- Jak jste se s Danuškou poznali a jaký dojem na tebe tehdy dělala? Poprvé jsem ji uviděl ve Vyškově. A byla to láska na první pohled. - Co se ti na tvé ţeně líbí a co naopak moc ne? Jak jsem se zmínil, ţe to byla láska na první pohled, tak se toho drţím a láska překryje všechny nedostatky. Na mé ţeně se mi líbí, ţe je pracovitá a ráda pomáhá druhým. Snaţíme se být k sobě tolerantní. - Jak tráví nejraději Danuška volný čas? Pro Danku „volný čas“ je neznámý pojem. Ale kdyţ uţ je moc unavená, tak si lehne ven na lehátko. - Jakou povahu dle tebe Danuška má? Danka je svéhlavá a nedá se jen tak přesvědčit.
- Jak nejraději tráví Franta volný čas? Fery tráví většinu svého volného času na zahrádce a prací kolem domu. Je velmi zručný, tak nám zbývá čas i na procházku do lesa. - Jakou podle tebe tvůj muţ má povahu? Fery je velmi trpělivý a shovívavý k mé svéhlavosti.
Před 35 lety
- Máte čas trávit spolu volný čas a jak ho nejraději trávíte? Volný čas je u mě aţ na druhé pozici, protoţe moje priorita je dobře fungující domácnost. Ale najde se i chvilka na tu procházku. - Je něco co by mohl Franta na sobě změnit? Já si myslím, ţe radši ani ne, on uţ se změnil moc. V našem věku by to byl uţ velký šok.
- Trávíte spolu volný čas a jak? Ano, trávíme společně co nejvíce času. Procházky a společný odpočinek. Je něco, co by tvá ţena na sobě mohla změnit? Bylo by mi milejší, kdyby tolik nepracovala. Co ve vztahu k ní chceš a můžeš změnit? Na tuto otázku bych asi odpověděl, že záleží na slově „ láska‘‘.
Co ve vztahu k němu chceš na sobě změnit? Chtěla bych zmírnit svou svéhlavost. Narozena: 9. 6. 1955 Vzdělání: Střední Rodinný stav:Vdaná Děti : 2 Současné zaměstnání: Operátorka PC Nesplněné přání: Myčka na nádobí a sklokeramický sporák
Narozen: 8.2. 1952 Vzdělání: Střední Rodinný stav: Ţenatý Děti : 2 Současné zaměstnání: Dělník Nesplněné přání: Jízda na motokáře
Co přeješ našemu sboru: Hodně nových členů a mnoho krásných společných chvil.
Co přeješ našemu sboru: Abychom zůstali věrní Pánu Jeţíši. T&P – P. Matula
Zdravotní misie – ne jen v Africe Určitě kaţdý z vás aspoň trochu zná Vojtu Ligenzu z Kašavy a moţná i slyšel o jeho studiu a práci v Africe. O tom, co proţil a jak na něj práce mezi potřebnými zapůsobila, nám na naši prosbu sepsal a zpracoval do několika dílů i s obrazovým materiálem. … Poté, co jsem několik let cestoval a hledal informace, lidi a cesty, které by mi pomohly být efektivnějším ve sluţbě, Bůh mi ukázal skrze své inspirované slovo, ţe bych se měl
více vzdělat v oblasti zdraví, přírodních léčeb a ošetřovatelství. „Kazatel, misionář a učitel zjistí, že jeho práce bude mít mnohem větší vliv, vliv na lidi, když na něm bude vidět, že je zručný v plnění denních praktických povinností. Častokrát úspěch a možná samotný život misionáře závisí na jeho znalosti praktických věcí. Schopnost připravit si pokrm, jednat při nehodách a krajních situacích, léčit nemoci, postavit si dům nebo dokonce též modlitebnu,
pokud by to bylo třeba – častokrát všechny tyto znalosti a dovednosti rozhodnou o úspěchu nebo neúspěchu jeho životního díla. {E.G.Whiteová: Výchova, str. 221, odst. 1 (originál)} Nehledě na blíţící se maturitu, kterou jsem měl dle mého individuálního vzdělávacího plánu sloţit v květnu 2009, jsem jiţ na konci roku 2008 zaţádal o odklad do druhého termínu. Pán otevřel srdce mého ředitele a v březnu 2009 jsem se ocitl v Německu na několikaměsíčním intenzivním studiu přírodních léčeb a zdravovědy. Jak týdny pilného studia ubíhaly, kaţdý ze studentů se dotazoval Pána: „Kde mám dělat svoji praxi?“ Byl jsem jeden z posledních, který neznal odpověď na tuto otázku, kdyţ přišlo povolání do Malawi. Bůh nám dal mnoho předností a příležitostí, a když nastane poslední veliký den, uvidíme, čeho jsme mohli dosáhnout, kdybychom využili těch výhod a pomocí, které nám nebesa ráčila udělit. Když uvidíme, jak jsme mohli vyrůst v milosti, a budeme se dívat na tyto věci tak, jak se na ně dívá Bůh, uvidíme, co
jsem ztratili tím, že jsem zanedbali dorůst do plné postavy mužů a žen v Kristu (Ef 4,13). Pak budeme litovat, že jsme nebyli horlivějšími. (E.G.Whiteová: Synové a dcery Boží, str. 330) Ještě před příletem do Malawi jsem byl Pánu vděčný za tu velkou přednost. A jiţ v několika prvních dnech po příletu jsem pochopil, ţe je přede mnou široké pole působnosti. Otevřené srdce a prostorný dům doktora Fama, u kterého jsem bydlel, skýtaly moţnost pozvat mládeţ z místních sborů. Po několika týdnech jejich vzdělávání v přírodních léčbách jsme uvolnili jeden pokoj, do kterého jsme přijímali nemocné z okolních vesnic, o které se poté naši studenti starali. Kdyţ se chýlil konec několikatýdenního studijního období, mnoho z mladých mělo otazník ohledně své budoucnosti. Ţivot ve většině států Afriky je krajně nepříznivý, co se týče moţností a uplatnění mladých lidí. Snaţili jsme se bojovat společně proti této nepřízni a z Boţí milosti jsme dokázali rozpoznat moţnosti, které Jeţíš dává těm, kteří se rozhodnou vykročit v Jeho stopách a pracovat jako zdra
Naši studenti, v popředí nemocná žena z vesnice
votně misijní pracovníci. Sluţba slovem a sluţba skutkem. Naplnit duchovní, duševní a tělesné potřeby lidí. Je to chůze víry, ale kdyţ člověk vykročí, tak toto lano víry bude sílit a sluţebník se na něho bude moci zavěsit více a více. Pán chce, abychom vstali a vykročili za hranice své „komfortní zóny“. On touţí, abychom vykročili, i kdyţ se vody Rudého moře ještě nerozestoupily. On si přeje, abychom trénovali svou víru. Lawrence a Elisha, dva ze studentů, kteří vyučování vzali opravdu váţně, se rozhodli se mnou zůstat další týden a starat se o jednoho staršího bratra kazatele, který měl rakovinu prostaty. Byli jsme poţehnaní jeho přítomností v našem domě. Ocenil jsem jeho vliv na zbytek mládeţe, který pracoval a bydlel v domě doktora. To jiţ doktor Fam byl na své cestě do domů do Malajsie. Na konci tohoto týdne v sobotu večer jsem se zavřel v pokoji doktora, do kterého jsem se po jeho odjezdu mohl přesídlit, a přemýšlel jsem jako obvykle nad proţitými dny. Světlo bylo jiţ zhaslé a já jsem si vlezl pod nataţenou síť proti moskytům. Kdyţ jsem se sklonil ke své modlitbě, najednou slyším lehounké ťukání na dveře. „Kdo by mě navštívil tak pozdě?“, pomyslel jsem si. Vyskočil jsem z postele a za dveřmi stojí Lawrence: „Vojta, the pastor
Lawrence (vlevo) při masáži
Isaiah needs to share with you something important“, Vojto, kazatel Isaiah ti musí říct něco důleţitého. Nemyslel jsem, ţe by s ním mohlo být něco v nepořádku. Kdyţ jsem vstoupil do kazatelova pokoje pochopil jsem proč měl tak naspěch. Jiţ několik dnů jsem pozoroval, ţe chování dvou chlapců, kteří se starali o dům, se po odjezdu doktora změnilo. Dotírali na mě, abych jim dal peníze a jeden den jsem si dokonce všiml, ţe se mi peníze ze zamknutého pokoje ztratily. Poté se Lawrence svěřil kazateli, ţe slyšel jak kluci v pokojíku plánují vybrat celý zbytek peněz, které mi doktor Fam svěřil. Zámky nebyly příliš bezpečné a tak jsem pochopil, ţe někdo má klíč, kterým lze odemknout doktorův pokoj. Další den měla být neděle a kazatel měl od nás z domu odjíţdět. Po mé pozdní večerní návštěvě v jeho pokoji mi bylo jasné, ţe pro mě není bezpečné dále v domě zůstávat. Byly mně doktorem svěřeny všechny peníze pro měsíční platy, jídlo a další nezbytnosti. Takto jsem se stal terčem. Bylo mi těţko u srdce a pořád jsem si nedokázal představit, ţe bych musel z domu odejít... Ráno jsem prosil Pána, aby mi dal ze svého Písma něco důleţitého pro nový den. Četl jsem si zrovna knihu Jeremiáše a tento den
jsem se dostal ke kapitole 40 a 41. Zde jsem dostal jasnou odpověď, ţe pokud přijde varování před nebezpečím, člověk by ho měl uposlechnout. Nezbývala mi jiná moţnost, neţ se pokusit najít jiné místo k bydlení. Kousek od nás bydleli manţelé z Mexika, taktéţ adventisté, kteří situaci pochopili a uvolnili mi pokojík v jejich domě. Večer kdyţ se setmělo a kazatel Isaiah odjel domů, jsem popadl sbalená zavazadla i s penězi a spěchal jsem po cestě do mého nového domova.
Nevím, co by se mohlo stát, kdybych v domě zůstal, ale nejbezpečnější je následovat vedení Boţí. Jsem vděčný za Boţí vedení. Za přítomnosti doktora Fama jsem měl moţnost zapojit se do práce naší adventní nemocnice Malamulo. Nemocnice byla zaloţena jiţ roku 1907.... zbytek dodám v průběhu týdne pro další čísla. Doufám, ţe to nebude problém. Pokračování příště Vojta Ligenza
Lawrence (vlevo) s pastorem Isaiou(vpravo) a Mazingovýma, kteří k nám téţ přišli s těţkou cukrovkou
Sborová oznámení - Výbor sboru na svém pravidelném zasedání projednal a sborovému shromáţdění následně doporučil, aby dle novely církevního řádu si sbor určil minimální počet členů – kvótu, při které je členské shromáţdění usnášeníschopné. Tento počet byl určen na 30 členů. Stejně tak určil minimální počet členů výboru sboru k tomu, aby mohl cokoliv rozhodnout. Tam byl počet určen na 4 členové plus kazatel. Při sborovém shromáţdění 24. dubna 2010 bylo toto vše sborovým shromáţděním schváleno.
- Výbor sboru projednal také návrh, aby při Památce Večeře Páně k podávání kalicha také mohlo být podáváno víno v kalíšcích pro ty, kteří to tak cítí a chtějí. Výbor sboru tento návrh schválil a na sborovém shromáţdění bylo toto oznámeno a vysvětleno. - Také výbor sboru projednal a schválil návrh, aby umývání nohou při PVP probíhalo výhradně v prostorách modlitebny. Navrţeno bylo, aby ţeny obřad umývání nohou měly v horní místnosti – klubovna mládeţe (tam, kde máme černé ţidle) a muţi v horním foyer sboru. Manţelské páry mohou pouţít k tomuto obřadu místnost školky B ( horní místnost, kde je klavír). Pro naše méně pohyblivé ţeny zůstává k tomuto obřadu kuchyňka sboru s nájezdní rampou. - Výbor sboru projednal ţádost Emila Elexy o přijetí do církve a svatý křest. Po diskuzi s E. Elexou byl tento návrh podpořen a schválen. Sbor byl o tomto návrhu informován na sborovém shromáţdění 24.4.2010. Členové se k tomuto návrhu mohou do soboty 8.5.2010 vyjádřit. Samotný obřad křtu byl předběţně stanoven na pátek 11. června 2010. - Plánované akce v měsíci květnu a červnu 2010. 8.5. – návštěva br. Samuela Martáska 15.5. – návštěva předsedy ČS unie br. Mikuláše Pavlíka. 22.5. – za účasti tajemníka MSS br. Staňka proběhne rozloučení s manţeli Šlosárkovými a přivítání nové kazatelské rodiny Ţůrkových. 28.5. -30.5 – KD Zlín a Napajedla pojedou s přihlášenými na výpravu na Čierny kameň. 5.6. – celounijní setkání – Veletrh evangelizace 12.6. – PVP a odpoledne neformální rozloučení se Šlosárkovými před jejich odletem do Kanady. - K této zemi ţel od pádu do hříchu
patří i loučení s pozemským ţivotem. Takové rozloučení jsme měli s naší milou sestrou Emílií Houţvovou, která zesnula v blahoslavené naději v sobotu 17. dubna 2010. Zesnula po dlouhé a těţké nemoci, ale smířená s Bohem a čeká na druhý příchod Pána Jeţíše.
- S vděčností Bohu a radostí oznamujeme, ţe se nám 22.4.2010 v 2,15 h. narodilo miminko váţící 2990g a měřící 47 cm. Jeho první zpráva k Vám zní: Říkejte mi Tim .-) Š+R+T Medřičtí
tajemník sboru
Diakonie 14. dubna 2010 jsme se sešli na schůzce diakonů v této sestavě: Šlosárek J., Šlosárek A., Fürst, Vyčánková, Pelčáková H., Slabáková, Garguláková, Slováčková, Mališová. Na úvod jsme se po modlitbě zamysleli nad Boţím slovem. V textu listu k Efezským v 5. kapitole a tam ve verších 1 -13 jsme přemýšleli nad významem těchto slov právě pro nás diakony. Pracovní část jsme začali diskuzí nad aktuálními problémy našich členů. Také jsme společně referovali o svých návštěvách, které jsme v uplynulém čase u našich členů vykonali. Pro vaši informovanost předkládám jména navštívených a potěšených členů: Bijokovi M+J., Černochová H., Doleţalová A., Gargulákovi M+M, Kosek, Krajíčkovi, skupina Kašava, Mikušovi V+P, Mišurcová, Suchomelová, Trnčák, Vávrová O., Oulehlovi. Všichni tito navštívení byli určitě potěšeni a i já mám z toho velkou radost. Děkujeme vám všem, kteří je máte na svých modlitbách a tím plníte přání Pána Jeţíše – „jedni druhých břemena nesme“. P.S. Modlete se i za mě, moc to potřebuji. Vaše diakonka A. Vyčánková
Novinky v Knihovně V novém měsíci květnu se můţete v naší sborové knihovně těšit na tyto novinky: Velká kniha otázek a odpovědí o Bohu – nejčastější otázky dětí Dáreček – o narození dalšího dítěte v rodině a jeho přijetí starším sourozencem Poklady pod sněhem – nové vydání oblíbeného příběhu pro děti Do pátku bude vaše dítě jiné – praktické rady, jak v krátkém čase zvládnout nápravu problematického potomka Úvod do Nového zákona – studijní materiály Dotkni se výšin 2– další ţivotní příběhy známých světových osobností, mezi jinými i T.A.Edison nebo Nabuchodonozor) Pozvěte prosím do knihovny i své přátele, aby si vybrali knihu nebo DVD, které je zaujme nebo jen tak pro ně půjčte, co si myslíte, ţe by se jim mohlo líbit. Zároveň nepřehlédněte, ţe od měsíce května bude knihovna pro veřejnost otevřena v novém čase od 15-18hod. Slováčková Iveta
Velikonoční sbírka Adry I v letošním roce ve Zlíně opět proběhla „Velikonoční sbírka“, tentokrát s podtitulem „Pomáhat je radost“. Do akce se zapojilo 30 dobrovolníků -studentů a skautů. Vzhledem k nedostatku dobrovolníků a malé ochotě škol zapojit své studenty do této aktivity jsme sbírku omezili pouze na jeden den. Výsledná částka sbírky činí 29 117,- Kč. Dobrovolníci se během dne pohybovali především na nejvíce frekventovaných lokalitách jako hlavní náměstí, autobusové nádraţí, některá nákupní centra a podobně. Nejvíce aktivní byli skautíci Majky Doupovcové a studenti Podnikatelské školy, se kterými jsme spolupracovali v rámci přednášek a jejich vlastního školního projektu. Potvrzuje to tak důleţitost dlouhodobé komunikace se školami. Příjemným překvapením byla rovněţ sbírka v DPS Efata, kde se vybralo 1457,-Kč. Věřím, ţe v příštím roce se podaří uspořádat sbírku v plném rozsahu uţ proto, ţe mnoha naším spoluobčanům přece jenom ten druhý den scházel. To je i přes probíhající finanční napětí v naší společnosti pozitivní signál. Josef Koláček ADRA Zlín
Úprava způsobu podávání vina při PVP Na výbor sboru se obrátili někteří členové s prosbou o vytvoření podmínek, aby i v našem sboru bylo moţné pouţívat při PVP malé, osobní kalíšky. Vzhledem k tomu, ţe tomu tak ve Zlíně aţ doposavad nebylo, uvádím několik odpovědí na otázky poloţené v této souvislosti. 1. Jaké jsou důvody pro zavedení kalíšků při PVP? Naše církev praktikuje při Památce Večeře Páně způsob „přijímání pod odbojí“. V současné době, kdy opakovaně zaţíváme údobí chřipkových epidemií, jde o určitý druh prevence. Zvláště gravidní maminky, starší osoby a lidé náchylní k onemocnění vítají tuto moţnost, kterou uţ více neţ 15 let uţívá kolem 40% sborů v ČR. (V zahraničí ještě déle.) Máme příleţitost jít k PVP jednou za 3 měsíce a stane-li se, ţe se někdo cítí mírně nachlazen, a nechce tuto nákazu z ohledu na druhé šířit, nemohl by jít k PVP celého půl roku. A to je pro člověka, který vidí v PVP více neţ pouhý „zvyk“, situace velmi komplikovaná. 2. Neměli bychom více spoléhat na Boţí ochranu neţ na preventivní opatření? Není to projev nedůvěry Bohu? V Boţím Slově máme informace, ţe právě Boţí lid – národ Izraelský vynikal pečlivými opatřeními proti šíření nákazy, k nimţ jej zavázal sám Bůh. Izolace malomocných, nedotknutelnost rodičky či ţeny při menstruaci, zákaz kontaktu s jinými lidmi při manipulaci s mrtvými apod., byla opatření ve své době zcela avantgardní. Teoreticky vzato, Izraelité mohli také jen spoléhat na Boţí moc, která je ochrání a přesto… 3. Neřekl Pán Jeţíš při této příleţitosti, ţe z kalicha, který podal učedníkům, máme pít „v š i c h n i“? Pokud bychom to chtěli vzít doslovně, pak je to nerealizovatelné. Všichni Jeho následovníci nemají šanci mít příleţitost pít z “jednoho kalicha“. A ještě k tomu by to musel být ten Jeho kalich, ze kterého podával víno svým učedníkům. (Svatý Grál) 4. Neztrácí se touto úpravou způsobu podávání vína jeho duchovní význam? Duchovními symboly těla a krve Pána Jeţíše Krista při tomto svatém obřadu jsou „CHLÉB“ a „VÍNO“. Kalich a tácek jsou pouze nástroje – pomůcky, které nejsou Boţím slovem nijak konkrétně definovány. Vnímáme citlivost tohoto tématu a proto v našem zlínském sboru chceme zachovat i nadále pro všechny moţnost osobního výběru způsobu, jakým budou přijímat symboly Jeţíšovy, od hříchu nás očisťující oběti. A to jak formou z jednoho společného kalicha, tak i cestou individuálních, malých kalíšků současně. Věříme v laskavou ochotu všech členů našeho sboru respektovat vnímání druhých, kteří v této záleţitosti mají jiný názor. Jaroslav Šlosárek
