SBOR CÍRKVE ASD
Zlín
4 DUBEN 10
Úvodník VESELÉ VELIKONOCE Z reklamních plakátů, pohlednic a výkladních skříní na nás vykukují beránci, malá kuřátka a králíčci obklopeni umělecky zdobenými kraslicemi a pomlázkou. Blíţí se velikonoce… Nahlédl jsem na internetu do Wikipedie pod heslo „velikonoce“ a dozvěděl se současný pohled na tento, kdysi ryze církevní svátek s duchovním významem: „… kluci chodí ven a plácají holky na zadek. Podobně jako mnoho jiných křesťanských svátků, i Velikonoce se přenesly i mimo církev. Uţ od jejich vzniku jsou časem oslav a veselí. Dnes jsou i komerčně důleţité, protoţe se na ně váţe mnoho zvyků, k jejichţ uskutečnění je třeba vynaloţit nějaké úsilí nebo jen tak zajít na nákup. Prodávají se například velikonoční pohledy, ozdoby nebo cukroví v podobě velikonočních vajíček, beránků nebo zajíčků. V Česku je prastarou tradicí hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí ráno muţi a chlapci chodí po domácnostech svých známých a šlehají ţeny a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí…“ Vše je provázeno veselou náladou podporovanou alkoholickými delikatesy. Přemýšlel jsem nad tím, jak daleko je současná praxe od původního významu. Kořeny biblických velikonoc totiţ sahají dokonce ještě hlouběji, neţ je jejich křesťanská aplikace. Vycházejí z událostí, které provázely osvobození izraelitů z Egyptského otroctví (Ex 12,26-27). A to nebylo nic „veselého“. Tehdy šlo o ţivot. Velikonoční beránek symbolizoval smrt, kterou bude muset projít jednou Mesiáš, aby zachránil ţivoty mnohých. Velikonoce - svátek „Pesach“ - měl obracet pozornost lidí k Boţí lásce jdoucí aţ „za hrob“ (Jan 3,16). A ne naopak - odvádět lidskou mysl od Boha k duchovní lehkováţnosti a frivolnosti. Někteří „velikonoce“ pro jejich zneváţení, jako svátek ze své mysli zcela vypouští. A to také asi není to nejlepší. Vţdyť je to jedinečná příleţitost, kdy si můţeme připomenout a svým bliţním představit to nejdůleţitější, co bylo Bohem vykonáno pro naše spasení. Kdy jindy můţeme snadněji obrátit mysl i nevěřícího člověka ke Kristu, neţ právě ve chvíli, kdy nám přeje „veselé velikonoce“. Nebojme se poukázat na jejich původní, nepokřivený význam. V knize „Touha věků“ autorka doporučuje: „Udělalo by nám dobře, kdybychom kaţdý den hodinu uvaţovali Kristově ţivotě. Měli bychom jej projít krok za krokem a představit si, čím vším musel Jeţíš za svého ţivota procházet. Zvláštní pozornost bychom pak měli věnovat posledním událostem. Kdyţ se budeme soustředit na nekonečnou oběť, kterou za nás přinesl, budeme naplnění jeho duchem a naše důvěra a láska k němu poroste… Ve styku s ostatními lidmi můţeme být jeden druhému poţehnáním. Pokud patříme Kristu, budou mu patřit i naše myšlenky. Budeme o něm rádi mluvit. V rozhovorech o jeho lásce bude na naše srdce působit nebeský vliv a při pohledu na krásu jeho povahy budeme „proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě“ (2.Kor 3,18).“ Nevím, zda se nám to bude dařit kaţdý den, ale v čase velikonočního volna bychom to vynechat určitě neměli. Jaroslav Šl.
Hospodář musí být „brzdařem“ V prosincovém a v únorovém čísle našeho časopisu jsem zpovídal nové administrátory naší Č.S. unie – předsedu br. Pavlíka a tajemníka br. Číka. Posledním chybějícím v mém zpovídání je staronový hospodář unie bratr Edvard Miškej. Na mé otázky, které se samozřejmě týkaly především jeho práce, odpověděl velmi upřímně a myslím, ţe v jeho odpovědích je vidět, ţe práce hospodáře je opravdu náročná. Především to je ryze praktická a přesná činnost, plná zákonů a nařízení, které je nutno dodrţovat a stále se učit nové a nové věci. Jsem rád, ţe bratr je jiţ delší dobu na svém místě a jak napsal v odpovědi – ţe hospodář musí být „brzdařem“. Ono to bez toho „brzdění“ nejde, sami to znáte ze svých ţivotů. Nápady jak utratit peníze by byly, jen těch peněz se v neomezené míře často nedostává. Takţe v této chvíli jiţ dávám prostor otázkám a odpovědím hospodáře Unie. - Představovat tě důkladně již nemusíme, jsi celkem známá osobnost, ale na úvod přece jen - odkud pocházíš, a jaké jsou tvé rodinné poměry v současnosti? Pocházím ze severních Čech, z vesničky, která se jmenuje Noviny pod Ralskem. Zde jsem proţil své dětství, mládí a počátky mého poznávání Bible. Rád na tu dobu vzpomínám. Později jsme se přestěhovali do České Lípy. V tomto městě jsem absolvoval střední školu a zde byla modlitebna Církve adventistů s.d., kam jsem od svých 16 let začal chodit. Po dvouleté vojenské sluţbě jsem začal pracovat u Pozemních staveb a po sedmi letech v Uranových dolech. V roce 1973 jsem se seznámil se svou ţenou,
která pochází z jiţní Moravy a po svatbě v roce 1975 se nám narodili dva synové. Dnes jsou oba ţenatí a mají své rodiny. Jeden bydlí v Třinci a druhý v Praze. V roce 1994, to jsme jiţ bydleli v Praze, se nám narodila dcera. Dnes jsme babičkou a dědou a jen naše dcera bydlí s námi. - Pro připomenutí tvé kazatelské činnosti, kde všude a v jakých pozicích jsi dosud působil? V roce 1981 jsem nastoupil jako začínající kazatel v Jihlavě, po dvou letech jsem byl přeloţen do sboru Brno–Olomoucká a Ivančice. Po změně politické situace jsme se v roce 1990 přestěhovali do Třince a pracoval jsem ve sborech Třinec–Folvark a Oldřichovice. Při konferenci Českého sdruţení v roce 1992 jsem byl zvolen hospodářem a Praha se stala naším dalším domovem. Po třech letech jsem se stal předsedou Českého sdruţení. V roce 1999 při konferenci Česko-Slovenské unie jsem byl zvolen hospodářem, kterým zůstávám aţ do současnosti. - A teď již ke tvé dlouholeté služebnosti hospodáře. Jak dlouho jsi již v této pozici a jak se od té doby začátků do dnešního dne ta práce změnila – či nezměnila? Tuto sluţebnost zastávám od roku 1999 a to je tedy jiţ 11 roků. Kdyţ jsem začínal jako hospodář na sdruţení, byla situace v našich republikách i v oblasti ekonomiky jiná. Mnohé zákony se teprve tvořily a aţ nyní dochází ke zklidnění, moţná i díky ekonomické krizi. Navíc jako hospodář sdruţení jsem měl jiné povinnosti k zaměstnancům, zvláště kazatelům. Hospodář unie má více na starosti
finanční záleţitosti institucí církve, sdruţení a samotné unie. Vytváří a zpracovává také metodiku hospodaření církve. - Naše unie se skládá ze dvou samostatných států a také ze dvou rozdílných měn a finančních a hospodářských zákonů. Jak moc je to pro práci hospodáře složité a co všechno jako hospodář unie musíš umět a znát? V Evropě to není nic zvláštního, ţe církevní instituce přesahují hranice jednotlivých států, jako je tomu v naší unii. Také rozdílné měny nejsou problémem. I to je v Evropě běţné. Většina zemí má eura a některé mají franky a koruny. Podle bank se stanoví kurs, který se pak pouţívá k přepočtu bankovních transakcí a vzájemnému vyrovnání. Co se týká zákonů, tak je nutné spolupracovat s odborníky v různých odvětvích činnosti církve v obou republikách a vzájemně se informovat. Principy u účetnictví a ekonomiky jsou v Evropě stejné, proto k nám mohou jezdit auditoři Generální konference a nemají problémy s účetními pravidly. V počátcích jsem se jako začínající hospodář sdruţení musel naučit podvojné účetnictví a postupně se seznamovat se zákony, které se vztahují k činnosti církve. - Vím, že kromě tvé služebnosti hospodáře zastáváš již z pozice své funkce i posty v radách a výborech všemožných institucí. Víš, kde všude „sedíš“ a jak jsi tak užitečný? Jako hospodář unie bych měl mít přehled o hospodaření jednotlivých sdruţení a institucí, abych mohl upozornit na dodrţování nebo nedodrţování našich vnitřních směrnic a řádů. To je moje hlavní úloha a tím jsem, myslím, uţitečný. Jsem druhý jednatel společnosti AWR s.r.o. a Advent-Orion ČR s.r.o. Jsem členem
správní rady Teologického semináře, Nadace ADRA ČR, AWR, Advent-Orion, členem Valné hromady ADRA OS, předsedou výboru pro finanční pomoc členům církve, pravidelně se střídáme s kolegy ve výborech všech tří sdruţení a jsem samozřejmě členem Výboru unie. - Co všechno dnes církev prostřednictvím unie financuje, jaké investice v nedávné minulosti proběhly a co v nejbližší době čeká unii v otázce investic? Unie financuje z odvodů od sdruţení svou vlastní činnost, protoţe má vlastní nemovitosti, má svá oddělení, která spolupracují s odděleními sdruţení a tím slouţí potřebám sborů a tedy členům. Financuje činnost oddělení kniţní evangelizace, činnost Střediska korespondenčních kurzů a OS Ţivot a zdraví. Přispívá na provoz organizace ADRA ČR a SR, hradí náklady činnosti AWR studia a přispívá částečně na provoz Štúdia Nádej. Unie zprostředkovává i platby pro evangelisty z projektu Maranatha OS. V minulém roce jsme dokončili dvě velké investice: oprava a rekonstrukce domu na Londýnské ulici v Praze, nové kanceláře a provozní prostory AWR studia. V současné době se pokračuje ve výstavbě nové knihovny na Sázavě. V nejbliţších týdnech by se mělo rozhodnout o rekonstrukci objektu pro organizaci ADRA ČR. - V poslední době, od unijní konference, je před námi úkol rozlousknout to finanční narovnání komunistických křivd (ukradeného majetku) a s tím související finanční příspěvky na platy kazatelů a zaměstnanců církve. Na tuto otázku jsem se jinými slovy ptal již i bratra Pavlíka. Jak to vnímáš ty, jako
hospodář unie, ale také jako člen církve – Edvard Miškej? Tady se hlediska hospodáře i člena církve ztotoţňují. Myslím si, ţe stát měl jiţ dostatek času na vyrovnání se s komunistickou minulostí. Samozřejmě by bylo pro církev nejlepší, kdyby byl odsouhlasen zákon, který se připravoval. Nicméně patříme mezi tři církve, kterým byl v době komunistické nadvlády ukraden majetek a doposud po 20 letech nebyl vrácen. Problém je v tom, ţe stát neumí jinak vrátit peníze, neţ jak to stanovuje zákon, a to je na platy duchovních. Stát po nás však nechce nic jiného, neţ dotace proúčtovat jako mzdy duchovních, coţ můţeme. Peníze od státu chápu jako náhradu za majetek, který nám byl ukraden. Měli bychom však i nadále hradit své náklady na provoz z desátků a darů, abychom si i nadále zachovali svou finanční nezávislost. - Všude kolem nás je slyšet, ale i cítit tzv. hospodářská krize. Dotkla se i naší církve v nějaké formě a je to cítit na financování a provozu unie? Hospodářská krize se dotýká kaţdého z nás. Někoho asi více a někoho méně. Někteří členové ztratili svoji práci a mnohým z nás se sníţily příjmy, ale příjmy církve se díky Bohu sníţily pouze minimálně a to je potěšitelné, protoţe provoz unie můţe být udrţován v potřebném rozsahu. Můţeme i v tomto vidět poţehnání věrnosti našich členů. - Vrátil bych se k tvé práci obecně. Jak vypadá běžný pracovní den hospodáře unie? Díky rozvoji informačních technologií začíná pracovní den hospodáře vyřizováním e-mailové pošty a společnou poboţností. Pak provádím odsouhlasení a kontrolu placení faktur, cestovních příkazů a
bankovních převodů. Pokud se nekoná nějaká správní rada, unijní rada, porada vedení nebo nějaké jiné jednání, na které si musím dělat přípravu, připravuji přehledy a analýzy hospodaření. Do těchto přehledů a rozborů spadá vypracovávání limitů na cestovné, telefony, nákup knih a další výdaje pracovníků. Připravujeme také během roku změny našich vnitřních směrnic a Finančního řádu. Mezi tím telefonáty s dotazy pracovníků firem, se kterými spolupracujeme, pracovníků církve, jednání na kontrolních dnech staveb a příprava rozpočtů a uzávěrek. Tím, ţe jsme dokončovali velké investiční akce v hodnotě desítek milionů, vedou se ještě mnohá jednání o odstranění nedodělků a vad. Den by pro mě mohl mít i 25 hodin a stále bych měl co dělat. Normální pracovní den pro mě začíná v 7,30 a končí v 17,00. - Co tě na tvé práci baví a co naopak děláš nerad? - Práce hospodáře umoţňuje vidět a sledovat organizační činnost církve z větší blízkosti a ve větších detailech. Mohu také sledovat Boţí zázraky v materiální oblasti. Moje práce je více „hmatatelná“ neţ mých kolegů. Oni více jednají a jejich práce není tolik vidět a kdyţ je vidět, tak aţ za delší dobu. Nerad dělám škrty v plánech a rozpočtech druhých, ale i to je moje práce. Raději bych většinou řekl: Jděme do toho, máme na to dost peněz. Vţdycky to však nejde a hospodář musí být „brzdařem“. - Jsi původně kazatel, a vlastně jsi jím i nyní, i když tak trochu jinak. Co ti z té původní kazatelské práce dnes chybí a co právě díky své práci hospodáře dnes nemusíš dělat? Na začátku mé práce hospodáře mi chyběl větší kontakt s lidmi. Dnes jsem si
jiţ zvykl a vyuţívám k setkáním se členy sobotní shromáţdění. Kazatelská práce je náročná i v tom, ţe si kazatel nese problémy svých členů všude s sebou. To nemusím dělat. Nemám na starost sbory a tak nemusím přímo řešit starosti a problémy jejich členů. Moje úkoly jsou jiného rázu a výhodou je, ţe hmotné věci mohou počkat. - Vím také, že jsi sportovec tělem i duší. Takže jak vlastně trávíš svůj volný čas a máš díky své práci a povinnostem čas i na rodinu a koníčky? Celý ţivot jsem se setkával a dodnes se setkávám se sportem. Sportoval jsem a dodnes sportuji, ale sport není to nejdůleţitější v mém ţivotě. Důleţitější je rodina, i ta širší, moje práce a sluţba Bohu a lidem. Většina mého volného času je spojena s přípravou materiálů na kázání, na
práci ve společenství, kam patříme. Rád si přečtu dobrou knihu, podívám se na pěkný film, rád se projedu na kole, jdu si zahrát fotbálek. - Na závěr: Co osobně přeješ nám do Zlína a také obecně církvi do budoucna? Při pohledu na církev a společnost, ve které ţijeme, si stále více uvědomuji potřebu lidí, kteří jsou ochotni přinášet oběti pro Krista, jako projev své víry. Přeji vám, aby ve vašem sboru bylo dostatek takových lidí, kteří důvěřují Bohu a jsou ochotni pro něj pod vlivem Ducha pracovat a přinášet oběti. Bůh ţehná a koná skrze ochotné lidi. To přeji i celé církvi aţ do příchodu Jeţíše Krista. Rozhovor Edvardem Miškejem připravil P. Matula
Seriál 2 Dnešní pokračování seriálu, ve kterém poznáváme naše „babičky a dědečky“ nám představí zblízka naši nejstarší členku sboru, všem dobře známou sestru Antonii Doležalovou. Tentokrát naši „Toničku“, jak ji mnozí oslovují, nezpovídala Hanka Pelčáková, jak je zvykem v našem seriálu, ale Šárka Medřická,a vlastně ji ani nezpovídala. To proto, ţe tetička Tonička jiţ díky svému věku moc paměti nemá, takţe vzpomínání zůstalo na její dceři Helence Medřické. Antonie Doležalová Narodila se 16.1.1912 v Horákově u Brna rodičům, kteří měli doma jiţ 5 dětí. Během války však oba rodiče zemřeli, a tak se se svou sestrou dostala do otcovy domovské obce Korouhev u Poličky, která se měla o sirotky postarat. Byly jí tenkrát 2 roky a její sestře 4. V Korouhvi se jich ujal sám starosta p. Josef Navrátil. Tonička se u něj měla velmi dobře, měli ji rádi. V 21 letech se seznámila se svým budoucím manţelem, pekařem panem Bohdanem Doleţalem. Otčím jí sňatek s tímto mladým muţem rozmlouval, přál si, aby v Korouhvi zůstala. Ona se za p. Doleţala přesto provdala a pak se společně odstěhovali do Kokor, kde měli svou pekárnu. Pan Doleţal pekl a Tonička rozváţela s koníkem ještě teplý chleba zabalený ve slámě. V Kokorách se jim narodi-
ly 2 dcery – Boţena a za dva roky Věra. Dcera Boţena se narodila doma, Věra pak v porodnici v Přerově. Kdyţ se manţelé dozvěděli, ţe Baťa nabírá pracovníky a nabízí jim i byt, přestěhovali se do Zlína. Bydleli na Letné, v ulici Pod Tlustou (dnešní Bří. Sousedíků). Dcery Boţena (3,5 let) a Věra (1,5 roku) zde začaly chodit do školky, kde uklízela adventistka s. Zbořilová z Hulína. Tak se Tonička pomalu začala dozvídat o Bohu. Asi v r. 1939 byla i se svou tchýní, která u nich bydlela, pokřtěna br. Burešem na zahradě u manţelů Smilkových. O dva roky později se tchýně odstěhovala k dceři a přestala navštěvovat sborové společenství. Manţel s Toničkou navštívil i skupinku bratří a sester a došel k závěru, ţe by jeho ţena víru nemusela brát aţ tak váţně. Několikrát jí také vyčetl, ţe by se pro sborové společenství rozdala. Ona však i doma měla vše potřebné hotovo, přestoţe pracovala po nocích. V r. 1942-43 začal manţel spolupracovat s partyzány. V r. 1944 do rodiny přibyla třetí dcera – Helena. V tomto roce p. Doleţal definitivně opustil rodinu se slovy, ţe za ním Tonička stejně přijde a ţe je zvědavý, z čeho bude ţít. Tonička jen odvětila, ţe se Pán Bůh postará. Tak zůstala sama se svými dcerami. K rozvodu došlo aţ v r. 1949. Tonička začala doma vařit sestrám a bratrům (s. Knotková, br. Samiec, br. Váhala a další), kteří pracovali ve Zlíně a nechtě-
li se stravovat v restauracích. Tak ţivila svou rodinu. Poté byla zaměstnána na obchodním domě ve Zlíně, v Karlovicích, v mlékárnách, na hotelu Moskva i v kolibě (dnes U Černého medvěda), která byla pobočkou hotelu Moskva. Dcery se postupně vyučily, vdaly a zaloţily své rodiny. V r. 1953 se vdala Boţena a odstěhovala se do Nového Jičína, v r. 1956 se vdala Věra a odstěhovala se do Třince. Nejmladší Helena se vdala v r. 1968 a zůstala ve Zlíně. V důchodu se Tonička starala o některé sestry (např. Marušku Hortlíkovou a další), ale i o další potřebné občany. Kdyţ se v r. 1989 začal stavět pečovatelský dům v Malenovicích, vařila pro pracovníky. Kaţdý den dojíţděla do Malenovic trolejbusem aţ do doby, neţ vaření převzala s. Jarmila Svobodová. V létě vařívala na sborových dětských táborech. Také z Damašku si ji pamětníci jistě pamatují, vţdy usměvavou, naladěnou pro kaţdou legraci, ale zároveň připravenou kdykoli ke spravedlivému políčku. Však i na své děti byla velmi přísná. Přes to všechno, čím si v ţivotě musela projít, si Tonička nikdy nepostěţovala. Vţdy si věděla rady. Byla pohostinná, vţdy bylo druhým co nabídnout, byť by to byly jen topinky. Mnoho lidí našlo pod její střechou nocleh, kdyţ bylo potřeba. Třem děvčatům z Podkarpatské Rusi, které byly její spolupracovnice, vystrojila ve svém domě svatební hostinu. Také mládeţ se při svých sportovních schůzkách vţdy setkala u Doleţalů. Velmi ráda zpívala ve sborovém zpěvu a také přednášela básně. V r. 1994 podstoupila operaci očí. Síly začaly ubývat a tak byla méně a méně schopna navštěvovat sborové společenství. Zároveň potřebovala více pomoci od své dcery Heleny. Plně je Tonička do její
péče odevzdána od r. 1998. Na chvíli byla i u dalších svých dcer, ale tam dlouho nevydrţela. Vţdy ji to velmi brzy táhlo zpět do Zlína, domů. Přestoţe jiţ dlouho nenavštěvuje sborové společenství, na Pána Boha nikdy nezapomněla. Svůj sboreček má ráda a stále se za něj modlí. Také si velmi ráda zazpívá sionské písně. I kdyţ si někdy hůř vzpomíná na slova, vţdy písničku s radostí dozpívá do konce. A přestoţe je jí dnes jiţ 98 let, kaţdý den alespoň dvakrát absolvuje schody, které doma vedou k jejímu pokojíčku. Je to takový její pravidelný tělocvik. Ze vzpomínek sestavila Šárka Medřická V našem Seriálu 2 se na skok vrátíme ještě do domova pro seniory v Malenovicích, abychom vám představili sestru Milušku Houžvovou. Poprvé zde bydlela již před 11 lety. Její vyprávění zapsala Jitka Bartolčicová.
Miluška Houžvová Narodila jsem se 10.7.1939 a jmenovala jsem se Emílie Valentová. Byla jsem jedináček a dětství jsem proţila v Henčlově nedaleko Přerova. Tatínek byl zaměstnán v Přerově u Českých drah, maminka byla v domácnosti. Protoţe v Henčlově byla jen malotřídka, vyšší ročníky jsem absolvovala v Přerově. Tatínkova profese se mi velmi líbila a tak jsem celý ţivot pracovala také u Českých drah. Moje teta mě naučila ručním pracem - pletení, vyšívání, šití – a tím jsem se bavila ve svém volném čase. Byl to můj velký koníček. Svého budoucího manţela Františka Houţvu jsem potkala v zaměstnání a v roce 1966 jsme měli svatbu. Narodily se nám dvě děti, syn František a dcera Libuše. Tak jako v jiných rodinách plynul náš kaţdodenní ţivot v rytmu práce – rodina – děti. Přelomovým rokem mého ţivota byl rok 1991. Zemřel můj manţel,
moje děti si šly svojí vlastní cestou. Najednou jsem byla sama se svým smutkem, trápila jsem se. A právě v té době se konaly v Přerově přednášky na téma „Umění zvládnout stres“. Pořádala je Církev adventistů sedmého dne a přednášel na nich i bratr Milan Moskala. Navštěvovala jsem je a poté jsem se zapsala i do kurzu Bible. To všechno mně pomáhalo smířit se ze ztrátami ve svém ţivotě. Kdyţ jsem pak začala navštěvovat sobotní poboţnosti v přerovském sboru, přijala jsem nabídku k podrobnému studiu Bible a asi v roce 1998 (přesně si to nepamatuji) jsem byla v Olomouci pokřtěna. Křtil mě kazatel Petr Harastej. Seznámila jsem se se sestrou Liduškou Rohalovou z Moravských Budějovic a vytvořily jsme dvojici kolportérek. Dodnes jsme velké přítelkyně, i kdyţ jsme pouze v telefonickém kontaktu. Zde v Malenovicích jsem bydlela uţ před 11 lety. Našla jsem tady druhý domov, kdyţ můj vlastní byl zcela zničen povodněmi. Bydlela jsem tenkrát se Zdeňkou Tomešovou. Do Přerově jsem se ale zase vrátila. Byl mně přidělen malý byt v domě s pečovatelskou sluţbou. Vloni se velmi zásadně zhoršil můj zdravotní stav a tak jsem uvítala nabídku z Malenovic a vrátila jsem se. Jsem velmi těţce nemocná a potřebuji neustálou péči. Cítím se zde moc dobře, bydlím s Aničkou Stackeovou, která je tichá, nekonfliktní a má pro mě slova povzbuzení a potěšení. Personálu DPS děkuji za starostlivost, které se mně zde dostává, od speciální diety, lékařské péče až po krásný duchovní život ve společenství sester a bratrů. Jitka Bartolčicová
Jarní tání 2010 Nedaleko Zlína, na Ţlutavách (jak se správně nářečím říká), se ve dnech 27. 28. března 2010 uskutečnila jiţ tradiční akce Pathfinderu – Jarní tání. Akce je v reţii místního oddílu Sov, pod vedením Olinky Králíkové – Kolouška. A o tom, ţe to vše neleţí jen na bedrech pathfinderů, svědčí skutečnost, ţe téměř celý napajedelský sbor se různými způsoby na organizaci podílí. Takţe jak vlastně tato jiţ populární akce proběhla? Letos pořadatelé zvolili téma – Hry bez hranic aneb sedláci versus měšťáci. V sobotu ráno se do místní sokolovny sjelo mnoho dětí a dospělého doprovodu. Z Veselí nad Moravou přijeli Bobři, ze severu – z Holešova Tuláci, ze Zlína skautky oddílu Severka pod vedením Majky Doupovcové. Další skupinou byl Mix, sloţený z dětí sboru Napajedla a našich dětí – Kuby Slováčka a Naty a Toma Matulových. Posledním oddílem byly domácí Sovy. Dopolední část byla tak trochu sobotně tradiční – dospěláci diskutovali ve své skupině úkoly sobotní školy. A děti? Ty se rozdělily dle věku na tři skupiny a tam probíraly, diskutovaly a zpívaly. Veselo bylo především u těch nejstarších, asi měli téma, které šlo brát i vesele. Kázání na téma Hranice bylo v reţii našeho kazatele a především velkého pathfindera – Jarka Jerryho Šlosárka. Poutavé kázání, které obohatil osobní zkušeností s tématem hranice nás nasměrovalo k přemýšlení. Dopoledne uteklo rychle – zpívalo se, o přestávce i vyprávělo a tak všem i vyhládlo. Takţe hlavní proviantní náčelnice Olinka Soukupová se svou čočkovou polévkou rozhodně velmi uspěla.
Po obědě a lehkém oddychu všichni zamířili k minibiblické hře, kterou v okolí Ţlutav nachystal Martin Sukup. Původně dvou a půlhodinová hra se však vlivem okolností proměnila v čtyřhodinový maratón. Takţe i kdyţ příroda a prostředí okolí Ţlutav byla nádherná a i úkoly, které účastníci plnily, stály za to, přesto všichni dorazili do sokolovny značně tělesně vyčerpaní. Večeře po tak náročné „túře“ přišla vhod a jídlo zmizelo v útrobách všech v cukuletu. Navíc Koloušek – Ola Králíková byla z narušeného časového plánu asi na „mrtvici“, takţe vše další bylo značně pozměněno a muselo se přejít ke zrychlené formě programu. A tak muzikál Broučci, hraný i u nás, byl poznamenán únavou hereckého týmu. Ale rozhodně to neubralo na kvalitě myšlenky. Závěr večera se nesl v duchu představení činnosti jednotlivých oddílů a večer zakončily sportovní hry, které, ač to my dospělí nechápeme, opět vlily do dětí energii na další dovádění. A ta energie mnohé drţela aţ do pozdních nočních a dokonce i brzkých ranních hodin. Takţe ráno – které bylo ještě o hodinu dříve – byli mnozí značně vyčerpáni a unaveni. Ale dle jejich slov, takovéto ponocování k takovým akcím patří. Neděle přinesla hlavní hru víkendu – Sedláci versus měšťáci. Ale jak by se mohlo zdát, nešlo o souboje dětí z vesnice proti dětem městským. To jen organizátoři pouţili dřívější rozdíly mezi těmito skupinami do her. Na start soutěţe se postavilo 5 osmičlenných týmů v téměř takovém sloţení, v jakém přijeli. Jenţe bylo potřebné mít ve hře 6 týmů, a tak se vedoucí a dospělí přihlíţející seskupili do jednoho nezávislého týmu a
především pro pobavení všech se pustili do stejného boje, jako jejich menší kamarádi. Hry jako sbírání brambor, chůze s dřevěnými podpatky, jízda s „ hnojem“ přes nestabilní lávku přes močůvku, běh od slepice v kurníku s vejcem na lţičce, házení potravin z „koloniálu“ domů, dva traktoristi převáţející ovci na jatka (dva soutěţící zapřaţeni do ţíněnky a vydávající zvuk traktoru převáţeli na jatka „ovci“ = soutěţící). Někteří byli spíš zlobivými berany a také vydávali zvuky ovce. Bylo to velmi veselé. Závěrečná hra sběr zelí před ţravými housenkami se především líbila dospělákům. To, jak znesnadňovali housenkám jejich ţravost, bylo obzvlášť k popukání. A pak vše skončilo a čekalo se jen na závěrečné hodnocení a rozdávání cen a odměn. Tým dospěláků byl ohodnocen potleskem za pobavení. Oddíl Severky a Bobři skončili jen těsně pod „bednou“. A pak se jiţ vyhlašovali „medailisté“. Tým Tuláků, v jejichţ týmu byla i naše Naty Matulová, obsadil třetí místo. Odměna a diplom byl předán a čekalo se, kdoţe to byl druhý. K obrovské radosti především domácích Sov na druhé místo dosáhl tým Mix, ve kterém bojovali statečně i Kuba Slováček a Tom Matula. A to, ţe domácí Sovy měly ze svého triumfu opravdovou a nefalšovanou radost způsobil fakt, ţe poprvé na takovéto mezioddílové akci něco vyhrály. Hlavní odměna – dort byl jen sladkým zakončením humorných her bez hranic. Závěrečné fotografování, úklid, balení a loučení bylo tečkou za úspěšným víkendem.
Co závěrem říci? Jen můj dojem. Buďme rádi, ţe se takové akce pořádají, ţe se děti kamarádí a seznamují, a ţe i Pán Bůh je přítomen. Vţdyť velké mnoţství dětí, ale i dospělých, se běţně ve svém ţivotě s Bohem nepotkává. Především oddíl Sov je specifický – ţádná dívčí členka oddílu nemá s církví a sborem téměř nic společného, a přece se v našem společenství „cítí dobře“. Tak to nepokazme a děkujme Pánu Bohu, ţe nám skrze tyto děti dává moţnost ukazovat na sebe. Reportáţ s osobní účastí sestavil T&P – P. Matula
Sborové oznámení - Sborový výbor na svém pravidelném zasedání projednal a následně schválil, ţe v sobotu 26.6.2010 od 18.00 proběhne v našem sboru přednáška a následné ukázky hudby a písní pod vedením br. Svati Wagnera. Bliţší informace budou zveřejněny v nejbliţší době. - Občanské sdruţení Maranatha plánuje v rámci svého evangelizačního projektu misijní evangelizaci na rok 2011. V průběhu roku 2010 budeme blíţe informovánï a také se moţná budeme moci aktivně tohoto projektu zúčastnit. Také nám bylo sděleno, ţe na podzim r.2011 se ve Zlíně uskuteční unijní konference společnosti ASI. - Jak jiţ bylo v minulém čísle časopisu oznamováno, tak květen a červen 2010 bude velmi bohatý na akce a události. Pro připomenutí : - 8. 5.2010 – misionář v důchodu S. Martásek. - 15.5.2010 – návštěva předsedy Č.S. unie CASD br. Mikuláše Pavlíka. - 22.5.2010 – slavnostní bohosluţba u příleţitosti výměny kazatelů. - 29.-30. 5. 2010 – výlet „Kádéček“ Zlína a Napajedel na Čierný kameň. - 5.6. 2010 – okrskový veletrh evangelizace pod záštitou MSS. - 12.6.2010 – rozloučení se Šlosárkovými před odjezdem do Kanady. - Příští výbor sboru se uskuteční 14. dubna 2010 od 18.00 hodin. Pokud máte něco , co by se mělo výboru předloţit, oznamte to kterémukoliv členu výboru v nejbliţší době. Tajemník sboru
KNIHOVNA křesťanské literatury …aby se dobrá a hodnotná kniha dostala ke všem zájemcům… bylo motto, se kterým se v lednu 2009 otevírala v naší modlitebně KNIHOVNA křesťanské literatury pro veřejnost. Kaţdou středu jsou její dveře otevřeny pro všechny zájemce o knihy, časopisy, CD a DVD z nejrůznějších oblastí ţivota křesťana – zdraví, mezilidské vztahy, výchova a duchovní oblast. Na své si přijdou čtenáři uţ z řad těch nejmenších, přes mládeţ aţ k těm zkušeným … V současné době je zaregistrováno 27 zájemců mimo členy našeho sboru. Od otevření Knihovny aţ do dnešního dne jsme jim poslouţili bezplatným zapůjčením více jak 270 titulů. Všem, kteří chtějí také zprostředkováváme koupi knih, o které mají zájem . Kaţdý měsíc jsou v nabídce vţdy nové tituly. Jejich seznam můţete najít na stránkách www.casd.cz/zlin. a na našem novém webu - http://zlin.casd.cz Z dubnové nabídky bychom rádi doporučili především bestseller - knihu Chatrč autora Paula Younga nebo nové vydání knihy pro děti Poklady pod sněhem. Kaţdá maminka zase ocení novinku - knihu Být dobrou mámou, která vychází z textu Přísloví 31.kapitoly. –is-
6+1 otázka ILONA MATULOVÁ
NATALIE MATULOVÁ
- Jaké pocity jsi z Natálky měla, když se narodila? Ţe je celá po taťkovi
- Jaká byla maminka v tvém útlém dětství? Milá, hodná, a dobře se o mě starala.
- Pamatuješ si na něco krásného z jejího dětství? Nebýt videa a fotek, tak se spousta věcí zapomene, Byla taková kudrnatá řeča, pořád něco povídala a brebentila
- Pamatuješ si na něco z raného dětství s mamkou - co bylo krásné? Moc si toho nepamatuji, ale dodnes se s ní stále ráda tulím v posteli.
- Co dělala jako dítě ráda a co naopak ne? Ráda si půjčovala babiččina malovátka a hrála si s nimi. Kdyţ se peklo vánoční cukroví, tak musela vţdy asistovat. A tak to také všude vypadalo…co dělala nerada? Nikdy třeba nechtěla sojové mléko, vţdy ho poznala. Nic ale nebylo tak výrazné, ţe by se dalo říci, co dělala ráda a co ne.
- Co děláš v současnosti ráda a co naopak moc ne? Píšu, počítám, zpívám si… . A nerada čtu a vůbec nerada plním své povinnosti.
- Jaká vlastnost či vlastnosti se ti na Natálce líbí? Kdyţ se jí chce, je moje velká pomocnice a rozumná slečna. Dá si říci, kdyţ po něčem moc touţí, pozná, kdy to opravdu nejde a sama to uzná.
- Jaká vlastnost či vlastnosti se ti na mamce líbí? Mamka je milá, krásná , pomáhá mi a kdyţ něco neudělám,tak na mě nekřičí.
- Co naopak by měla na sobě změnit? Natinka je třeštidlo, které musí u všeho být a vše vědět. Coţ není vţdy fajn…
- Měla tě dle tebe vychovávat jinak, a jak? To nevím, ale chtěla bych s ní více hrát hry.
- Co naopak by měla mamka změnit? Neměla by mi dávat ţádné zákazy.
- Změnila bys teď něco při její výchově, kdyby to šlo? Uf, těţko říci, spíše bych to směrovala k sobě – určitě bych se snaţila trávit více času pospolu. - Co ve vztahu k ní bys mohla změnit? Přidat ji více práce :) a trochu váţněji, učit se trpělivosti. A naslouchání.
- Co ve vztahu k ní bys mohla změnit? Někdy se vztekám, tak bych to chtěla změnit
Narozena.: 3.12.1975 Vzdělání : OA Rodinný stav : vdaná Manžel a děti: 1 + 2 Koníčky a záliby: kolo, přátelé Nesplněné přání :jednou se podívat na Maledivy Co přeješ našemu sboru: abychom se všichni přátelili, měli zájem jeden o druhého a poznali svůj dar i ovoce Ducha svatého, které jsme obdrţeli
Narozena: 30.7.2000 Vzdělání: třetí třída ZŠ Sourozenci: brácha Tom Koníčky a záliby: plavání, flétna, počítač Nesplněné přání: zatím ţádné, ale asi ten nový mobil Co přeješ našemu sboru: víc dětí, abych měla kamarády a kamarádky
T&P
VĚRKA GAJDOŠÍKOVÁ v Malenovicích V rámci Setkání se zajímavými osobnostmi jsme v naší modlitebně v Malenovicích měli příleţitost přivítat našeho dalšího hosta - sestru Věrku Gajdošíkovou. Sobotní odpoledne 20.3.2010 bylo věnováno jejím zkušenostem, vyprávěním ze ţivota a ukázkám z její tvorby. Existuje řada knih, které jsou bohatě ilustrovány, vychází ve velkých nákladech a moţná mají i zajímavý text, ale nezaujaly nás. Pak jsou tu kníţky daleko prostší, ne tak nákladné s jednoduchým textem, ke kterým se vracíme znovu a znovu. Je to proto, ţe někdo velmi citlivě zpracoval myšlenky, o kterých také přemýšlíme, přání a touhy, která také proţíváme … a my jsme se s nimi ztotoţnili. Kníţky básní Věrky Gajdošíkové jsou něco podobného. Její texty oslovily přítomné stejně jako autorčin obdivuhodný ţivotní postoj a víra v Boha.. Hodně napověděl uţ samotný název setkání „Chci Tě chválit…“ Mezi posluchači byla mimo jiné i zlínská básnířka paní Anna Kojanová. Na setkání s Věrkou se těšila uţ delší dobu. Její básničky si zapůjčila v naší Knihovně pro veřejnost (kde jsou k dispozici v kompletním vydání ) a velmi ji oslovily. Obě autorky si vzájemně vyměnily zkušenosti a věnovaly si své knihy. Slováčková Iveta
V RODINĚ Díky vstřícnosti a ochotě Krajského úřadu města Zlína, který zdarma pronajímá nestátním neziskovým organizacím přednáškové prostory v 21.budově zlínského mrakodrapu jsme mohli opět uspořádat vzdělávací kurz pro veřejnost v centru Zlína. Od podzimu 2008 je to jiţ počtvrté, co jsme pravidelnými setkáními po celý měsíc nabízeli zájemcům hodnotná témata. (Proběhly uţ přednášky o manţelství br. Dymáčka v listopadu 2008, kurz Empatie v únoru 2009 a seminář o Stresu v listopadu 2009 s přednášejícím br. Šlosárekm). Tentokrát jsme čtyři březnové podvečery věnovali KOMUNIKACI. Dotkli jsme se oblasti rodiny, partnerství a mezilidských vztahů. Podnětná zamyšlení, osobní zkušenosti, projekce a osobité podání přednášejícího br. Šlosárka doplněné ilustracemi ze ţivota přispělo k celkové velmi příjemné atmosféře a snazšímu zapamatování důleţitých rad, postřehů a návodů do praxe.. Průměrná návštěvnost byla 16 účastníků ( z toho průměrně 9 přátel). Ukázalo se, ţe v oblasti komunikace s lidmi máme všichni ještě své rezervy a máme stále co vylepšovat, ale zároveň i to, ţe nikdy není pozdě začít znovu, lépe a jinak… Další příleţitost budeme mít opět na podzim, kdy podle zájmu budeme připravovat některé z následujících témat: Hodnota Bible v 21.století, Asertivita, New start-zdravotní přednášky nebo cestopisy – Krásná místa země. –is-
