POVÍDAČKY Z HANÉ
FUTURUM S použitím motivů ze starých humoresek napsal Jiří Vanýsek
Délka 24 min.
POSTAVY Trósil Trósilka Jozéfek, jejich syn Učitel Had, student Bačkora, student Sklepník
PROSTŘEDÍ U Trósilů Na cestě do Olomouce Vrbčany – před školou Privát Hospůdka Olomoucká ulička Hospoda U Mrtvoly
2
Obraz 1 Úvodní titulky Letní letecký záběr na široširou hanáckou krajinu s vlnícím se obilím.
(hudba) Sborový zpěv Na té naší Hané máme bochte slané
Úvodní titulky
a a a a a a
Hlavní postavy povídaček zpívají v hospodě „U Jurečka“ hanáckou „hymnu“.
sérem... sérem... sérem... sérem... sérem... sérem posepané
Obraz 2 U Trósilů
Synek se hrne do kuchyně, aby si nabral škvarků.
Trósil Teď nech mamičku a tatíčka o samotě, promlóvajó a tvé budócnosti.
Když synek zajede pro kus masa, pleskne ho mamička po ruce, až mu maso spadne. Ale ona je zachytne a do hrnce vrátí. Trósilka Necháš to, potvoro jedna! Synek se spokojí se škvarky a zmizí.
Trósil Nevizu při něm žádny zalébení v očenó. Jak přeběhne ze škole, bác s knihama, pojí něco a jož je 3
o koní, lebo vezme bič a žene krávy na pastvo. Sedlák z něho bode dobré, ale ne štodent. Trósilka vezme z hroudy másla kousek a balí ho do papíru.
Trósilka Ale nepovidé. Co se má očet doma, dež šecko pochetí jož ve škole. Pan rechtor ho decky chválí a nedá na něho nic dopustit, leda to - že je trochu divoké… Di se ho dopoledne poradit! S jakó přendeš – podlivá teho se zařídíme.
Trósil sezná, že nemá dost odvahy ženě odporovat.
Možeš tam panimámě rechtorové zanést kósek másla do kocheně. A pamatuj take, že máme dva chlapce a enem jeden grunt. Trósil No tož tedy nechť! Ovizem, co se z teho vyklobe. Trósilka A Jozéfkovi o té štódii ani nedéchni – až jak rechtor. Vypravěč m.o. Tak skončila u Trósilů porada o studiích. Když pan učitel za pár dní řekl, že chlapec je na studia dobrý, bylo rozhodnuto.
4
Obraz 3 U Trósilů Trósilovi vyjdou na dvůr a pohlédnou na synka, který sedlá koně a zapřahá je do vozu.
Trósilka Františko, zostaň doma, něco ti povim. Jozéfek (nadšeně) Poženo kráve? Trósilka Možeš, deš chceš, ale já mám pro tebe něco lepšiho.
Jozéfek vyvalil oči a těšil se, co pro něj maminka přichystala.
Zétra pojedeš do Holomća, šak´s tam eště nebel. To je velečánsky město, kolem dokola obehnany hradbama a vjíždí se tam po řetězovým mostu. Jozéfek A co tam? Trósilka Skládat skóško. Bode z tebe študent. Jozéfek Neposíléte mě tam, drahá matičko! Trósilka Proč? Jozéfek Řikali be mě „šklobent“t
5
Trósilka Neboť hlópé, co bes nešel! Bode z tebe pán! Šak Tonek tetiččin také pode. Nic se nenabráníš, jož sme to s tatičkem ostanovile. Ste dvě chlapčiska, a enem jeden može bét sedlákem. Te se o šest let starši, tož mosíš jít. Me tak brzo nemožem na vémenek.
Chlapec klekl na kolena a počal prositi. Jozéfek Matičko, za všechny svaty vás prosím, nechte mě doma, bodo poslóchat, šecko dělat jak pacholek, enem ať nemosim do teho Holomóca! Tehdy si dovolí do věci vložit i Trósil. Trósil Co ceconíš? Snad se nelekáš Holomóca? Tem neojdeš, milé bracho! Dež tam nepodeš včil, tak podeš za vojáka. Takhle se v Holomócu naočiš německe a pak na vojně přendeš k hvězdičkám a nebode si s tebó kaprál veplachovat hobo. Alebo když pojedem do Prostijova na trh s obelém, tak mě řekneš co si žediska mezi sebó žvachcó a nenecháme se tak levno ošólet. Jozéfek Tatičko, pro boha vás prosim, neveháňéte mě z doma! Já v Holomóco hóřo omřo! Deť já bez našich koní, hřibátek a kraviček, králiků a holubů tam nevedržim a otečo dom.
6
Marně prosil, marně synek naříkal. O věci již bylo rozhodnuto. Trósil Melé senko, jož je to ostanoveny. Až přendeš do let, mohl bes na mě nařikat, že sem se dal nahnót tvym bekotem a nedal tě do škol. Enem jeď s pánembohem, kažéch čtrnáct dnů za tebó přijedem s bochtama, ozenym a co bode doma. A ovizeš naše hnědka a potěšiš se s nima.
Obraz 4 Cestou do Olomouce
Chlapec cestou do Olomouce hořce plakal.
(hudba – smutný motiv na téma Na té naší Hané)
Zamlženýma očima viděl luka a les, kde pásl kravičky a s kamarády opékal v ohni brambory a na vrbovým prutech kadlátka. Zjevila se mu i zahrada se všemi hruškami, jablky a švestkami a rozsáhlé makoviště. Prsa se mu zdvíhala, štkal až žalem usnul, takže Olomouc ani tentokrát neviděl.
7
Obraz 5 Hospůdka
Po třech letech již seděl mladý Jozéfek se svými kumpány v olomoucké hospodě a pokuřo- Sklepník val faječku. Nad ním stál rozzlo- Máte tade dlohe za šest rénbený hospodský. skéch. Esli nezaplatíte, Tak vás odtud nepustím. Jozéfek Tož doneste, Falado, listovní papír. Sklepník I s papírem vás mám zásobovat na dluh? Jozéfek Scete ty svoje rénsky nebo ne? Jinak vám tady zůstaneme na věky a budete nás tu muset živit až do smrti. Nebylo vyhnutí. Sklepník musel odejít a přinésti pero a papír. Sklepník Tož co mám napsat? Bačkora Drahé tatíčko, pošlite dvacet rénskéch? Jozéfek se do toho vloží a ujme se diktátu.
Jozéfek Napřed jim mosíme trochu polahodit. Mosím vám, drazí rodiče, oznámíti, že na svátky nemožu kvůli silnymu očeni přijeti.
Nasadí plačtivý tón.
8
Obilí tu pěkně stojí, zelenina po dešti se tuze sbírá, stromoví jest jeden květ. Dále vám drazí rodičové musím oznámiti, že se mi stala nehoda. Pan střídník mě má tuze ráda proto mě poslal do kabinetu pro… futurum. (smích)
Pan sklepník přestane psáti. Zmínka o futuru se mu zdá příSklepník liš odvážná. Pro futurum?
Jozéfek Pro futurum, Bačkůrko. (diktuje dál) Protože futurum již bylo vetché, cestou z kabinetu se porouchalo.
Ale pan sklepník nepíše, protože dobře ví, co to futurum je.
Sklepník Ale futurum je … bodóci čas v mlovnici! Jozéfek Profesor uzřev to, říká: Trósilu, váš tatínek je zámožný, nemohl byste nové futurum obstarati? Abych si dobré oko u něj udržel, musel jsem platiti a koupil jsem futurum nové? Sklepník Jak jste mohl koupiti budoucí čas? Jozéfek Prosím vás, drazí rodičové, nehněvejte se a pošlete my ty peníze, já vám šecko očením a prací venahradím.
9
Obraz 6 U Trósilů
Trósil doma s brýlemi čte psaní od synka. Oba dva ho litují.
Trósil Na stotisíckrát vás všecky pozdravuje, i koníčky, i kravičky, váš Jozéfek. Trósilka Chodák chlapec! Taková smola! Trósil Te stará, nečoješ v tom nejakó faleš? Štodenti pré rádi něco takovyho veméšlejó. Trósilka Štodenti možná, ale náš Jozéfek by se ničeho takového nedopustil. Trósil Jakpak asi vepadá to futurum? Trósilka Dyť píše, že ho v latině potřebujó. Šak nám to veloži, až přijede dom. Trósil Tož ať je po tvym.
10
Obraz 7 Hospůdka
Jozéfek vyplácí z peněz, které doručil pošťák.
Jozéfek To máte za to sekero a za zbytek neléte kamarádům jednou dokola.
Obraz 8 Cestou do Olomouce
Poštovní vůz taženým párem koní jede z Olomouce směrem k Vrbčanům.
Jozéfek m.o. Pro těžké očeni teď, drazí rodičové, do pole málo vecházím. Až včera jsem si vyšel a tu vám na vědomosť dávám, že óroda bude prostředni a ovoce taky bode. Nemějte mi za zlé, že mě potkalo druhé neštěstí. Pan střídník mě poslali pro Plusquamperfektum. Také ho užíváme v latině a bylo už dosti staré a když jsem jednou rukou zavíral dveře, z druhé mi vypadlo a rozsypalo se.
11
Obraz 9 U Trósilů
Trósil opět předčítá dopis.
Trósil Uzřev to, pan profesor se rozkohoutil a tak jsem se ho snažil udobrouchati, že naši koupí nové. Slibuju vám, že se mi to vickrát nestane, ale teď mi pošlete dvanáct zlatéch, jinak bude ve škole velmi zle. Bochty sem dostal a chotnaly mně. Na stotisickrát vás všechny na drobno, na drobňučko pozdravuje a na shledání s koníky a kravičkami se těší váš Jozéfek.
Sička ukončil čtení a pohlédl na ženu, co na to říká. Trósil Uzřel ji v pláči. Co bečíš? To je ti tak líto teho rozbityho plus….pluskám perfekta? Trósilka ….že náš Jozéfek nás pozdravuje na drobno, na drobňóčko… Která matka by se neroplakala, dež sen tak rodičum piše. Trósil Pěkně je to pismo složeny. Mně zas těšilo, jak si všímá pola. Tož jak pojedu do Holomóca, tak mu ty peníze na to pluskám… perfektum dovezu.
12
Obraz 10 Vrbčany
Trósil odjíždí v bryčce do Olo(hudba – Na té naší Hané) mouce. U školy přisedá pan učitel s houslemi v ruce. Trósil Tož kam, pane rechtor? Učitel Kamsi do Holomóca koncertovat. A vy? Trósil Jozéfkovi peníze na pluskám prefekto vezu. Učitel Na co? Trósil Ve škole rpzbil to pluskám cárum - nebo jak se to jmenuje. Tak to mosí zaplatit. Učitel Pluskám cárum? Trósil Šak tady to stojí v tom pismu. Trósil vytáhl list a učitel se do něj začetl. Učitel Pěkně to vymyslel a pěkně to složil. Ne nadarmo jsem říkal, že je to schopný chlapec. Dáte mu ty peníze?
13
Trósil Mosím. Kteří rodiče be se muhle zatvrdit nad vlastním dítětem. Už takovou smolu měl, když se to futurum rozbilo. Učitel se usmívá pod vousy a odhodlá se prozradit Jozéfkovo tajemství.
Učitel A víte, co je furum? To je latinsky budoucí čas. Trósil Bodóci čas? Učitel Když chcete říci něco o budoucnosti, tak použijete futurum neboli budoucí čas. Trósil A pluskám cárum? Učitel To je zase způsob, jak se v latině vyjadřuje něco dávno minulého. Trósil Tož tak…! Náš Jozéfek cegání! A dělá si z ostaranéch rodičů blázny! Já mu dám řemeněm ale v přítomném čase! Učitel Nechte řemen řemenem a až přijede na prázdniny, tak ho napomeňte. Byl to hodný hoch, když chodil ke mně do školy a sázím se, že ho druzí svedli.
14
Ale učitelova přímluva byla marná. Trósilovy výchovné metody byly jasné. Řemen ještě nikdy neselhal.
Trósil Každé rozumi svymu, pane učiteli. Vy štráfete děti ve škole a já zas bodo štráfat Jozéfka řemeněm.
Obraz 11 Privát
Trósil přichází do Jozéfkova pri- (hudba) vátu, ale synek není přítomen. Našel jen dýmku a tabák. To způsobilo, že si znovu sáhnul na řemen.
Obraz 12 Hospůdka
Na doporučení bytné se zašel Trósil podívat do hospůdky. Když Jozéfek spatřil otce, poklesl náhle pod stůl a zasunul se pod lavici. Tak se stalo, že si ho mezi skupinou studentů Trósil Trósil nevšiml. Hledám našeho Jozéfka. Had Doma se učí. Trósil Na privátě není. 15
Had Tož v bibliotéce. Trósil Šak já si ho nejdu. Student, kterému říkali Had kopnul patou do skrytého Jozéfka. K jeho potěšení nebylo nutno Trósila dále přesvědčovati.
Vytáhnul z ranečku balíček s jídlem.
Trósil rozbalil tvarůžky a hospůdkou se linula libá vůně.
Had Tož se s nama posilněte na to hledání. Trósil Tož pivo si dám a k temu sem si přinesl pochótku z domu. Had Co to máte, strýčku? Trósil Hovězí řízke. Had Hovězí řízke? Takovy sme ještě v Holomócu neviděli. Vypadajó skoro jak tvarůžke.
Trósil klidně pojídá tvarůžky a zapíjí pivem.
Studentům se jeho rozumy líbí. Ale Trósil nezapomněl na své poslání.
Trósil A z čeho só tavrůžke? Z tvaroho. A z čeho je tvaroh? Z mlika. A mlíko je z krávy a kráva je hovězí. Takže só to hovězi řízke. (smích) Trósil Co tade vesedáváte? Ve máte myslet na očeni a ne na takovy ožívání. Had My si zde opakujeme. Právě jsme mluvili o sardinkách. Jestlipak víte, co só to sardinky?
16
Trósil Tak hlópé zas nejsem. Had A víte, proč jsou bez hlavy? Trósil Abe se do plechovky vešly.
Trósil se naoko podiví. Sotva dopije pivo, hned před ním stojí další.
Had Vůbec ne, stréčko. Každá ryba má ráda muziku, to je vědecky dokázany. Když chtějí rybáři nachytati sardinek, muzikanti se postaví k moři a spustí pěknou muziku. Sardinky vystrkují jedna po druhé hlavičku, aby dobře slyšely. Až jich je jak na poli klasů, pak rybáři počkají až moře zamrzne. Hlavičky zůstanou nad ledem a pak je již práce lehká. Rybáří vezmou kosy a sečou pěkně ty hlavičky. Pak se led vyseká a, zatopí se pod kotlem. Co se rozpustí je voda, co se nerozpustí – je sardinka. Trósil Tohle vás ve škole očí? Had Ano, strýčku. Trósil To je zajimavy. A co eščě? Bačkora Fugasy a mačakry. Trósil Guláše só na čachry?
17
K čemu je to dobry? Bačkora Kdo umí fugasy a mačakry, postaví se třeba na silnici a čeká, až pojede s nákladem forman. Trósil To be se načekal…! Had Proč, strýčku? Trósil Protože sedí v hospodě a nikam se mu nesce. Studentům se rozvážné odpově- (smích) di Jozéfkova otce líbily. Bačkora Ano, ano. A učený matematik vyměří podle toho, jak je vzdáleno přední kolo od zadního a pomocí fugasů a mačakrů vypočítá, kolik forman v hospodě vypil a kdo mu šil boty. (smích)
Nyní se musí smáti i Jozéfek pod lavicí. Trósil se chytil za řemen a připomněl si své poslá- Trósil ní. Tohle se Jozéfek v bibliotéce učí? Strýček převzal další pivo a pil rychle, aby nezdržoval.
Had Nesedí-li „U mrtvoly“, tak ano, strýčku. Trósil A zaplatíme a půjdem se podívat k „Mrtvole“. Bačkora My nemáme čím, strýčku.
18
Skříčka Vy ste mi teda pěkní kujóni. Déte to na mě! Trósil zaplatil studentům, společnost se zdvihla a zanechávajíc Jozéfka pod lavicí.
Obraz 13 Olomoucká ulička Strýček se studenty táhnou noční Olomoucí. Je již trochu podroušen a taktuje si do jejich zpěvu.
Studenti (zpívají) Zahrejte mě, muzikanti Zahrejte mě skočnou§ Tra la la hop, hop, hop!
Pak sám připojí vlastní pijáckou píseň. Trósil (zpívá) Nestůjte, mládenci, pod okny Pojďte radši do světnice Jestli vás noženky bolejí Kus za nimi se táhne Jozéfek a Sedněte si do lavice sleduje, jak pan tatínek dokázuje, že má stejně temperamentu, My jsme k vám nepřišli posedět jak mladí. My jsme k vám přišli postát Vy máte ve sklepě vínečko My chceme flašku dostat!
19
Obraz 14 U mrtvoly Na objednávku Trósila byl přinesen na stůl Trósil zvaný „kotě“. Sám už dopíjí další půlitr. Trósil Pite, študenti, dokud teče! Bačkora My nepijem, zétra máme zkóšení z matematiky.
Sotva dopil, Bačkora už mu podstrkuje další sklenici. Trósil má zřejmě obrovskou žízeň .
Trósil Motyko? Vy študýrujete taky motyko? (matiku) Had Matematika je věda, jak se vyznati v počtech, strýčku. Trósil Šak já vim, vy ucha. Náš domkář Sanytrník je samí ta vaša matematika. Čítá a čítá a píše numera a sází je do lutrije. Kde které krécar tam ten tróbela zanese a dež přende neděla, tož nemá ani na viks, aby si opucoval boty. To je fták! Dež se mu nezdajó žádny numera, vstane časně ráno, probodí děti a veptává se jich: Co se vám zdálo? Jak řeknó, že nic, tož jim nabije a mosijó zase na pec, až se jim něco zdá. Aby nedostaly řezu, tož mu ty numera vylžó jak vy študenti. (smích) Pote, co se do vás vleze, ať to kotě brzo mňouká!
20
Bačkora Jen si dejte, strýčku, my máme zítra kromě matematiky i přírodopis. Trósil Načpak je ten přírodopis? Had Například jeden učený profesor přírodopisu měl dobrý nápad: Dokáže-li se něčeho naučiti papoušek či dokonce špaček, proč by se nemohl něco naučiti i slaneček? A rozhodl se, že naučí slanečka zpívati. Trósil Vy jste ftáci…! Had Chytil v moři slanečka, dal ho do klece, kde bylo dole korýtko s mořskou vodou a nahoře hambálka. Pan profesor ponenáhlu odléval mořské vody a doléval sladkou, až po mořské vodě nebylo ani památky. Jednou přišel pan profesor ke kleci a co nevidí: slaneček sedí na hambálce a šelmovsky na něj pomrkává očima. A časem se naučil skákat z hambálky na hambálku jako pták. Trósil Já vám dám futúrum…. Had Pak si koupil kolovrátek a začal po celý den slanečkovi u klece 21
Student udělal dramatickou pauzu a rozhlédl se po přítomných.
vyhrávat. Slaneček poslouchal, kroutil hlavou..., už začal otvírat tlamičku… a najednou - žbluňk do vody! Trósil A co dál? Had Nic. Spadl do vody a utopil se. Trósil To belo škoda, dež bel tak cvičené…
Strýček se nenechal pobízet. Bačkora Tož pite strýčku. Teprv je tam po třetí obróčku! Pozdvihne sklenici, přípíjejí si na zdraví, až zjistí, že Trósil je prázdný.
Trósil Já vám dám pluskvam cárum…! (ke sklepníkovi) Ještě jedno kotě!
Obraz 15 Privát - večer Studenti vedou anebo spíše ne- Trósil (zpívá) sou strýčka Trósila do Jozéfkova Nestůjte, mládenci, … sedněte podnájmu. si Pojďte se mnou …. na procesí Jestli vás noženky …. bolejí namažte si je …. olejem ! Jozéfek Jéjda, jejda, pantínku, kdo vás tak zřídile?
22
Trósil Pěkné život tade vedeš, senko nezdárné! Já ti to pořádně osladím - to tvoje futurum a pluskám … Had Plus - quam - perfektum ! Trósil Perpetum …. mobile z tebe udělám, ty cegáne jeden cegánské! Od nyňéška nedostaneš od mě neuvidíš ani vindru a budeš si na sebe vydělávat kondicema ! Jozéfek chtěl tatínkovi pomoci a Jozéfek usadit na židli, ale otec se po Pozor, pantatínku ! Ať si neublíněm ohnal a přitom upadl na žíte ! zem jak široký tak dlouhý. Trósil (na zemi) Nasázím ti jich do tebe řemenem co se … do tebe … vleze… A po této poslední výhrůžce pan tatíček Trósil usnul. Obraz 16 Privát - ráno Druhého dne Trósil zjistil, že ztratil deštník a peníze určené na nákupy byly utraceny. Půjčil si tedy od studentů, nakoupil a odjel domů.
23
Obraz 17 U Trósilů Doma referoval o Jozéfkovi, že se tuze dobře učí, že futurum a plusquamperfektum už dále nezdražuje, takže je vše v pořádku. Ale manželka se od pana rechtora stejně dozvěděla, co to vlastně znamená. Takže to nakonec neodnesl Jozéfek, ale pantáta Trósil.
Obraz 17 Závěrečné titulky Letní letecký záběr na široširou hanáckou krajinu s vlnícím se obilím. Závěrečné titulky Hlavní postavy povídaček zpívají v hospodě „O Jorečka“ hanáckou „hymnu“.
(hudba) Sborový zpěv Na té naší Hané máme bochte slané a a a a a a
sérem... sérem... sérem... sérem... sérem... sérem posepané
KONEC 24
