POVÍDAČKY Z HANÉ
JAK PANTÁTA TRÓSIL PRODÁVAL KONĚ S použitím motivů ze starých humoresek napsal Jiří Vanýsek
Délka 24 min.
POSTAVY Kuba Trósil Matěj Kubíček Nepustil, obchodník s obilím a koňmi Nepustilka, jeho ţena Děti Nepustilovy Kupec Babka Správce Oficír Generál Notář Rechtor Hospodský PROSTŘEDÍ U Nepustila: dvůr, kuchyň, před domem, průjezd, kancelář U notáře, před notářstvím, chodba notářství Olomoucká ulička Na olomouckém trhu Brod přes říčku Na poli Ve vrbčanské hospodě Před vrbčanskou hospodou
2
Obraz 1 Úvodní titulky
(hudba)
Letní letecký záběr na široširou hanáckou krajinu s vlnícím se obilím.
Sborový zpěv Na té naší Hané máme bochte slané
Úvodní titulky
a a a a a a
Hlavní postavy povídaček zpívají v hospodě „U Jurečka“ hanáckou „hymnu“.
sérem... sérem... sérem... sérem... sérem... sérem posepané
Obraz 2 U Nepustila ve dvoře
Vrata se otevírají a objevuje se Nepustil.
Vypravěč m.o Pantáta Nepustil byl známý jako neúprosný handlíř. Uměl dobře prodat i koně tak vychudlého, ţe byste mu mohli na ţebrech brnkati jak na strunách harfy. Který kupec přišel, ten koupil, neboť Nepustil měl k prodávání vţdy dobrou praktiku...
Usmívá se velepříjemně a vede kupce do stáje.
Mrknutím oka dá znamení své ţeně, která je připravena na v chodbě.
Nepustilka Uţ tě zas mrzí, ţe máš dobré hovado?! Co se já naběhám, na-
3
opatruju, abe z koňa něco belo a kdyţ je kuň jak panna, prodáš ho za pár grošů...! Nepustil Ale jdi a nemluv...! Nepustilka Ja, nemluv, ţeno..., kdyţ muţ prodává koňa a dostane za něj peníze jak za kozu?! Uţ ráno jsem ti povídala, ţe koňa chce kópit pantáta mlenář. Ten ti moţe zaplatit, ale tade...?!
Nepustil jí nesměle zakřikne.
Na tato slova se kupec ohradil.
Kupec Meslite, ţe jen mlenáři majó peníze? Vyveďte teho koňa!
Kdyţ koně vyvedli na dvůr, stál jako sloup. Nepustil švihnul bičem, aby aspoň trochu střihnul ušima.
Nepustil Já nechválím a prodat nemosím. Kópite-li, bude dobře, nekópite-li, bude eště líp.
Kupec si mnul bradu.
Kupec Toţ - pětatřicet zlatéch bech vám za něj dal. Nepustil Pětatřicet?! Chachacha! To se nedivte, ţe mu není do skoku, kdyţ tohle sleší. Pod osmdesát nejdu. Kupec To jste trochu přehnal.
Vtom Nepustilka za zády kupcovými mávla rukou a vyběhly děti.
Děti Tatíčku, tatíčku...! Neprodávejte nám koníčka! Nepustil Běţte, děcka, běţte! 4
Děti Koníčku, milý, nechoď od nás...! Zůstaň s nama! Obraz 3 U Nepustila v kuchyni
Nepustil vysype na stůl peníze.
A spokojeně ukládá peníze k ostatním, které uţ nastřádali.
Nepustil Sedmdesát jednošek dal jak jeden krécar. Ještě tak to krávo... Nepustilka Jenţe ta mlíko nedává a na poráţko má maso tvrdy. Nepustil Ale deţ jí tři dny nepodojíš, tak jí vemeno nateče...
Obraz 4 Na olomouckém trhu
Velké vemeno krávy za pár dní zaujalo starší paní.
Babka Co koštuje ta kráva? Nepustil Sto pět zlatých - ináč není. Této částky se kupující zhrozila. Babka Nebojíte se pána boha? Takovy hříšny peníze...! Nepustil Toţ se podivéte, jak má vemeno nality, jedna radost. Ta dojí tak, ţe nebudete vědět, co s mlíkem. Babka 5
A není trochu stará? Nepustil Ta nebode nikdy stará. Ţere pěkně, telata se decky vedaří a debech nemosel, toţ ji neprodám. Ale daně só holt daně. A páni z óřadu se neptajó máš či nemáš. Enem plať! Babka Toţ - sto zlatek jsem našetřila, ale málem jsem přitom duši vepustila a tak bech si nejaky pořádny zvíře kópit chtěla. Nepustil Toţ - dobry dobytče poznáte podle teho, kolik stojí. Za hodně peněz dobry dostanete a za málo - špatny. Babka si prohlíţela krávu zepředu i zezadu a pořád se jí jak- Babka Toţ já vim, ale to víte – ledi só si nelíbila. všelijaky. Nepustil Jééé! Pan správce je taky na trhu?
Nepustil tedy zavolal na kohosi z trhu. Přistoupil muţ v klobouku a brýlích.
Správce Taky pantáto, taky. A jak vidim, prodáváte pěkná hovádka - zrovna tak do panského chléva.
Pan „správce“ obešel krávu za všech stran, sundal brejle a zase si je nasadil.
Nepustile, tu krávu mně prodáte! Vy opravdu rozumíte dobytku, uţ častěji jsem u vás koupil a vţdy mlíko z krávy teklo jak z pumpy voda. Nepustil
6
Prosím pěkně, pane správce, tato tetička si mesli, ţe sto pět zlatéch je za tu krávu tuze moc. Správce Dám vám za ni sto deset! Babka Se mnó ste začale, toţ mě za sto pět tu kravičku mosíte nechat. Šak pan správce si uţ nejakó jinó kópí. A stará ţena uţ rozvazoval šátek, ve kterém měla uschovány peníze.
Správce Děléte jak scete. Mně by se tak kráva tuze dobře hodila, ale deţ tady paňmáma si ji přeje, nehleďte na to hříšnó mamono, déte ji to krávo, šak aţ se bode panská lóka pronajímat, toţ vám zase moc slevim. A vy na trh bodócně s krávó nechoďte, přiďte hned do našeho dvora, šak to není daleko. Já vám kaţdó krávo odkópim.
Správce na pozdrav nadzdvihnul klobouk a babka sázela peníze Nepustilovi do dlaně.
Obraz 5 Před Nepustilovým domem Z průjezdu vyjíţdí ţebřiňák s Nepustilem na kozlíku.
Vypravěč m.o Není divu, ţe z pantáty NepustiKamera stoupá a ukazuje nápis, la se časem stal význačný olomoucký obchodník. který se stkví nad vjezdem:
7
OBCHOD S OBILÍM A KONIMA FRANTIŠEK NEPUSTIL GETREIDES UND PFERDES GASCHÄFT
Obraz 6 Brod přes říčku
Nepustilův vůz naloţený pytli s obilím vjíţdí do brodu přes říčku.
Vypravěč m.o A náhoda ho svedla do cesty Vrbčanského pololáníkovi kakubu Trósilovi.
Kuba Trósil opodál plaví koně. Jedna z loukotí praskne a Nepustilův vůz vyjede jen se třemi koly. Ze čtvrtého kola vylovil jen trosky. Proto se obrátil na Trósila, jehoţ vůz stál opodál
Nepustil šacuje očima Trósila, na kolik by to stlačil.
Nepustil Maócta, váţené pane. Nejeli by na védělek do Holomóca? Trósil To ste uhádl, ţe ne. Nepustil To teda nésó dobré obchodník, deţ se nechajó ujít takové védělek. Trósil Kolik? Nepustil Dva rénsky. Trósil Za to nejdu ani do Vsiska. Nepustil
8
A co by od chudyho obchodníka chtěli? Já nemoţu rozhazovat jak vy. Toţ za tři. Trósil Za sedm rénskéch. Nepustil Coţe? Deť je to na dohozenó od dědiny. Zrovna u huby. Víc jak štery z chodyho obchodníka nevyrazejí. Grmela pokrčil rameny a odváděl koně.
Nepustil Počkají, pantáto! Dám sedum!
Obraz 7 Olomoucká ulička
( hudba - Na té naší Hané )
Vůz projíţdí olomouckou uličkou. Trósil si prohlíţí obecenstvo. Jsou to pánové ve vojenském, pěkně oblečené dámy a všelijaká smetánka.
Obraz 8 U Nepustila v průjezdu Podomek skládá pytle a Trósil natahuje ruku pro svoji odmě-
Trósil 9
nu.
Sedm rénskéch. Nepustil Dám, pantáto, dám, ale musejí mně napsat óřední kvitanci kvůlivá císařské a královské dani. Trósil Napíšó si to sami. Nepustil Ja - a budu mět opletačky na óřadu. Esli to neumějí napsat, tak si zaběhnó k notáři. Anebo nahoru k našemu rechtorovi...
Obraz 9 Kancelář Nepustilův kancelista píše krasopisnou kvitanci. Nepustil zas dává očima znamení rechtorovi stejně jako předešlým. Za Trósilovými zády Rechtor vztyčí tři prsty. Zde je ţádané a prosil bych tři rýnské. Trósil Tři rénské za takové kósek papíru? Rechtor Taková listina se zadarmo nevydává. Nepustil Neplačó nám tady, dyť majó peněz jak ţelez ! Trósil pohlédl na Nepustila a byl rozhodnut, ţe se pomstí. Trósil 10
Nemějte strach, já nic dluţen neostanu. Trósil zaplatil tři rýnské, Nepustil je převzal, přidal čtyři a TróTrósil sila vyplatil. S pánembohem.
Obraz 10 Před Nepustilovým domem Kolem koňů, stojících v průjezdu procházejí oficíři. Jeho koně vzbudí pozornost dvou oficírů.
Oficír Saprmente, to jsou koně! Donnerwtter! Takovými se ani náš pluk pochlubiti nemůţe. Generál (s akcentem) Kdyţ je némame, tak si je koupít ! Běţte za tím člověk a nápidněte mu, có bude chtit!
Trósil přichází ke koním a upravuje postroj. Oficíři k němu přistoupil a zaOficír předl hovor. Guten tag! Trósil Máócta! Oficír Unser General by rád koupil vaše koně. Trósil Ty koně nésó na prodej. Generál (s akcentem) Smé fám óchotni tóbře záplatit. 11
Trósil Jenţe já je neprodám, i kdyby si je chtěl kópit císař pán. Trósil vystoupil na kozlík a popohnal koně. Z průjezdu vystoupil Nepustil, který choval k oficírům velkou úctu.
Generál (s akcentem) Divná sédlak. A přéce bych tý kóně rád měl. Nepustil Guten Tag, liebe Herren. Was wünschen Sie, bitte? Oficír Chceme od toho sedláka koupit ty koně. Dáme, co bude chtít. Nepustil Franz Népuzdil, Gedtreides und Pferdes Geschäft. Zum Dienst, Herr General! Generál (s akcentem) Kóupite-li pro naši ármada ty kóně, můţeme kúpovat óbili od vas - máte-li ínteres o tákova geschäft... Nepustil Bude mi ctí slouţiti císařské a královské armádě. Do týdne vám podám zprávu.
Nepustil srazil s cvaknutím paty Generál a zasalutoval. Gút. Grüss Gott, Herr Népuzdil. Generál mu blahosklonně pokynul a v doprovodu oficíra odcházel. A Nepustil se rozběhl směrem, kudy odejel Trósil.
12
Obraz 11 Olomoucká ulička
Trósil projíţdí na voze olomouckou uličkou. Za ním pádí Nepustil. Předběhne koně a zastaví je.
Trósil se usmál jeho drzosti.
Nepustil Maócta pantáto! Mám pro nich báječnej kšeft ! Kópim ty koně! Trósil Ale já vám je neprodám, ani debeste mě dávale celé olomócké rathaus aji s orlojem. Nepustil Dó sem extra, pantáto. Copak neptřebujó peníze? Trósil Já mám peněz jako ţab. Nepustil Ale dó, pantáto, kdo má dneska peněz dost... (ukáže na koně) Na co jich potřebujete? Trósil Na prácu. A pro oči. Sbohem!
Trósil práskne do koní a Nepustil musí uskočit, aby se pod ně nedostal. Ale Nepustil se nikdy nevzdává.
13
Nepustil Platím královsky...!
Obraz 12 Na poli
( skřivánčí zpěv )
Trósil vláčí své pole. Párek tahounů před ním, skřivánek nahoře a boţský klid.
Nepustil Tak co, pantáto ?! Prodají ty koně?
Kuba se ohlédne a vidí nedaleko Nepustila, opodál pak jeho povoz. Nepustil Zaplatím královsky. Trósil Třeba císařsky, já stejně neprodám...! Nepustil Ale pantáto. Futr v zimě bude moc koštovat, voves je vysoko, seno taky... Dyť jich neuţivite. Máte ještě ten fuks pár a dvě hřébata, to vám stači... Trósil Déte uţ pokoj a nedoţíréte! Joţ sem řekl - nésó na prodej. Ďjó...
Trósil pobídnul koně a odcházel.
Nepustil Bodó litovat, pantáto!
Obraz 13 Ve vrbčanské hospodě Večer je Trósil se svými přáteli zabrán u pivečka do karet. Je zřejmé, ţe uţ mají popito.
( karetní výroky: betl, durch, flek, reflek, boty, kalhoty ) 14
Nepustil Toţ jak si rozmysleli s těmi konima, pantáto?
Náhle se za ním objevil lišácký úsměv Nepustilův, jenţ se odněkud nepozorovaně přiblíţil.
Trósil (ke Kubíčkovi) Já ho snad zbřinkám. Nepustil Coţe ? Kubíček Ţe pré za padesát ran dobře naloţenéch na zadek vám je prodá.
Nepustil se usměje, rozhlédne po společnosti a pak přikývne.
Nepustil Toţ - na to bech si plácnul.
Trósil se k němu obrátil a v očích mu svitne rozverný nápad.
Trósil Doopravdy? Nepustil Pokud to myslijó váţně, tak s radostí.
Trósil mu podává ruku.
Trósil Toţ jsme domluveni. Za padesát ran dřevěnó fišpankó na zadek vám ty vraniky prodám. Nebyl by to Nepustil, aby nezačal chytračit.
Nepustil A nemohl by slevit, pantáto? Ono je to hodně, padesát ran. Trósil Tak se nenabízejte...!
Trósil se obrátil zase zpátky ke kartám.
Nepustil Kópit bech je chtěl, ale padesát, pane Trósil, je moc... Trósil 15
Tak dobře. Abeste neřekl, ţe su tvrdé, tak vám deset ran odpustím. Nepustil zvaţuje nabídku.
Nepustil Čterycet? To by ještě taky moc bolelo. Spustite to eště dolů.... Trósil Šterycet, a to je moje poslední slovo. Nepustil Buďte trochu lidské...
Trósil kroutí hlavou a míchá karty. Kubíček orodoval za obchodníka a potutelně se usmíKubíček val. Trósil je rozjařen dobrým pivem. Moţná by i třicet stačilo...
Trósil Toţ dobře, ale je to moje poslední slovo. Třicet ran, ale šikovnéch...! Nepustil Tak to zaokróhlijó na pětadvacet ... a to bude aţ skoro moc. Deť byste mě mohl ublíţit....
Trósil se otočil a podíval mu znovu ruku.
Trósil Tady je moje ruka, Nepustile. Nepustil Ţádná ruka, pantáto. To napíšem pod štempl.
Kuba tedy ruku zase stáhnul. I tak se mu nabídka líbila.
Trósil Tím líp.
Obraz 14 V vrbčanské hospodě
16
Kubíček dopisoval brčkem smlouvu a pak udělal obřadně za poslední větou tečku.
Trósil Ale ta fišpanka nesmí bét nejaká slabóčká, to bech se spáčel... Aspoň jak maléček tlostá.
Kubíček počne předčítati smlouvu
Kubíček Kuba Trósil se zavazuje, prodati Františku Nepustilovi dva koně vrané, jemu a nám svědkům dobře známé, za dvacet pět ran rákoskou dobře mířených na zadní část těla.
Kubíček se rozhlédl, zda to štymuje. Oba byli spokojeni.
Aţ Kuba Trósil vysáţe rákoskou poslední ránu - má František Nepustil nesporné právo si koně odvésti a stát se jejich majitelem. Na svědectví toho připojujeme své podpisy.
Obě smluvní strany se podepsaly. Pak Trósil pokynul hostinskému, aby přinesl něco na za- Trósil Jorečko, čtery šlehovice ! Anebo pití. čmrňu ! Ať tu smlóvu zapijem. Nepustil Ta smlóva bode platná, páni, aţ ji oštempluje notár. Nepustil smlouvu pečlivě smotal a lišáckým úsměvem varoval sousedy před jakýmkoliv pokusem ho podvésti.
Obraz 15 Před notářstvím
17
Kuba Trósil s Matějem Kubíčkem přijíţdějí s koňmi před budovu olomouckého notářství.
( hudba - Na té naší Hané )
Sestupují z vozu a vstupují do budovy.
Obraz 16 U notáře
Notář studoval zvláštní smlouvu Notář a pousmál se. Řádné notářské ověření smlouvy stojí dva rýnské. Kubíček ukázal notáři prstem Nepustil na Nepustila - ten bude platit. Já? Trósil Vy jste chtěl k notárovi, toţ se s nim vepravte. Nepustil sáhnul do tobolky a vyNepustil (k notářovi) táhnul jeden rýnský. Já polovic - a polovic pan Trósil. Trósil Ó né...! Kdo poróčí, ať si to zapraví. Bez toho máte koně skoro zadarmo... Nepustil srdceryvně vzdychnul a vytáhnul druhý rýnský. 18
Na smlouvu dopadlo staré razítko a smluvní strany se ujaly podpisů.
Obraz 17 Na chodbě notářství
Nepustil vychází ze dveří notářova úřadu a je navýsost spokojen. Ověřuje si ještě razítka, podpisy a vše shledává v pořádku. Proti němu stojí dva spokojení Nepustil Hanáci. Toţ - kdy ten handl provedem? Trósil Aţ pojedete kolem Vrbčan, toţ se zastavte a já vás kdykoli rád veplatím. Nepustil To mám kvůli véplatě extra jezdit do Vrbčan? Najmeme si v hospůdce jizbičku a provedem to včil ! Trósil Sténě mosíte pro koně - tak to vezmem při jednem. A kdyţ si to rozmeslíte, tak nemosíte jezdit vůbec a já si vraníky moţu nechat. Nepustil Ne, ne, ne ! Já si pro ně dojedu. Nepustil kývnul prstíkem, aby se k němu Trósil naklonil.
(tišeji) Jsem zvyklé obchodovati diškrétně..., tak dófám, ţe to bude jen mezi nama. 19
Trósil Na to se spolehnite.
Obraz 18 Ve vrbčanské hospodě
Jednoho večera je Trósil opět se ( karetní výroky: betl, durch, flek, svými přáteli zabrán u pivečka reflek, boty, kalhoty ) do karet. Takţe si ani nevšimNepustil nul, ţe přišel Nepustil. Jdeme na to? Trósil vzhlédne a pak rychle doTrósil končuje hru. Toţ ja. Toţ jdeme na to.... Šterycet..., desítka..., eso...trumf... a sedma nakonec! Jorečko, dones silné špagát... Kubíček A já skočim pro fišpanko. Trósil (k hostinskému) A taky dones dţbánek s vodó. Nepustil Na co? Trósil Aţ bodete omdlivat. Nepustil A na co špagát? Trósil Debeste se coknol, mohl bech vás přetáhnót přes nepatřičny místo a taková rána by neplatila. Trósil pokynul Nepustilovi, aby ulehnul na lavici. Ten, ač nerad, poslechnul.
Trósil Bitte, Herr Népuzdil ! Máte pohodlí ? Nepustil
20
Neprotahujte to a hezky šnel mě veplaťte ! Trósil Všechno chce svý... (zvuk švihnutí rákosky)
Kubíček mu podá rákosku a Trósil ji zkouší švihnutím do prázdna.
Nepustil Děléte, člověče, spěchám ! Kubíček Měl jste dát vědět, včil mosite počkat.
Zatímco Trósil s Kubíčkem Nepustila pevně váţou k lavici, do hostince náhle přicházejí další a další lidé.
Nepustil To je mi pěkná diškrétnost ?! Porušil jste smlóvu ! Trósil Máte recht. Odváţem špagát a... Nepustil Nééé ! Veplatit a šnel !
Trósil tedy napřáhne rákoskou a prásk!
(švihnutí a rána) Nepustil Áááááuuu! Nepustil zařve bolestí a Kubíček Kubíček udělá čárku na tabuli u šenku. Jedna. Nepustil Zbláznil jste se!? Dyť mně moţete ublíţit! (smích) Hospoda se zasmála. (švihnutí a rána) A Trósil nečeká a sází dál. Nepustil Áááááuuu! Kubíček Dva. Nepustil To bolííí ! Trósil 21
Následuje další rána.
Trósil se napřáhne a vysází mu tři rány za sebou.
A uštědří mu rychle další ránu.
Kamarádi pozvedli půllitry a připili si z celou hospodou.
Deť vám ešče ani skrz gatě nepropískla červená ! (švihnutí a rána) Nepustil Aááu ! Kubíček Tři. Nepustil Enem rychle! Šnel veplatit! Trósil Scete mě strhat? (švihnutí a rány) Kubíček Štery, šest, sedum...! Trósil Ešče jednu si dám a pak si oddechno. (švihnutí a rána) Kubíček Pět. Nepustil Deť uţ belo sedum...! Kubíček Pětku sem omylem přeskočil. Nepustil Chtěl jsem veplatit, pánové, ale tohle to je veslovený térání lidí. Trósil Jo, panečku, ona ta pára vranéch taky cosi stojí.
Dopili svá piva a gestem ţádali od hostinského další.
Tak ať je po vašem. Abeste si nestěţoval, ţe vás ve Vrbčanech špatně veplatili.
Napřáhl se a vší silou začal Nepustila znovu vyplácet. Počítal přitom uţ sám. Hospodě se to však líbí a všichni se sborově přidávají k počítání.
Osm, devět... Hospoda ...deset, jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct, patnáct! Nepustil
22
Za to vás dám k sódu ! to je ublíţení na těle ! Všechny vás bodo ţalovat ! Trósil Počkéte..., tady šeci meslijó, ţe ten véprask je na vaše véslovný přání...! Trósil Ja, přál jsem si véprask, ale trochu jemnější... (smích) Deţ se náš sedlák do nečeho postí, tak decky řádně, milostpane. Nepustil Neţvaňte a bite, ať je temu konec. Trósil Stiš se, holóbku, hned to skončim, jen co vylézno eště jedno slzo.
Hospoda je vděčná za kaţdou příleţitost k zasmání.
Trósil upijí z nového dţbánku piva.
Trósil odloţí sklenku s pivem a pustí se opět do výprasku.
Šesnác! Sedumnác! Vosumnác! Hospoda Devatenác! Dvacet! Dvacet jedna, dvacet dva, dvacet tři, dvacet štyry!
Trósil výprask zastaví a otře si unaveně čelo.
Nepustil Honem! Pětadvacet! Trósil Já uţ so nějaké onavené. Nepustil Šak to nemosí byt rana jak z děla. Trósil Váţně nemoţu. Sem slabé jak mócha. To pětadvacátó si nechám na-
Ale Trósil odloţil rákosku a unaveně dopil pivo.
23
podrohy. Odvaţte ho ! Nepustil Já ty vraniky potřebuju hned ! Trósil Stavte se za téden, já vám to pětadvacátó veplatím a moţete si je odvést. Nepustil Nechtě mě ! Nerozvazujte mě ! To je porušení smlóvy ! Já vás dám k sódu !
Trósil ukáţe Kubíčkovi, ţe má začít rozvazovat. Ten přistoupí k Nepustilovi.
Trósil Čítal jste, pane Kubíček, se mnó? Kolik jich belo? Kubíček Šteryadvacet. Trósil A vy ostatní svědkové, čítali jste, kolik těch ran belo?
Nepustil vytahuje smlouvu a mává s ní před Kubíčkem.
Hospoda Šteryadvacet ! Trósil A teď vám, drahé pane Nepustile, přečtem našo smlóvo. Trósil vytrhne Nepustilovi smlouvu a dá ji Kubíčkovi a ukáţe, kde má čísti.
Kubíček Aţ Kuba Trósil vysáţe rákoskou poslední ránu - má Franz Nepustil nesporné právo si koně odvésti a stát se jejich majitelem. Trósil Je tam něco psanyho, ţe se majó všecky hned naráz vysázet? Kubíček Není. Trósil Já jsem všecky nevysázel, toţ 24
pan Nepustil nemá právo na koně.
Obrátí se k Nepustilovi, který sedí s otevřenými ústy v němém A pro to pětadvacátó si moţete úţasu. přijít, aţ vám skáţo !
Nepustil vyskočí a chce se po něm vrhnouti, ale nemůţe pořádně chodit. (smích) Hospodě to dochází a začne se smát. Smích se stále stupňuje. Nepustilovi nezbývá nic jiného, neţ kletby.
Nepustil Hrom do tebe třískne, Trósile! Tvoje děti omřó, koně zdechnó, cholera na vás přinde na všechny! Trósil A my ti zas vinšujem, ať se ti další kšefty zrovna tak daří jako ten koňské s nama ! (hudba - předehra Na té naší Hané)
Belhá se ven, těţce nasedá na vůz a odjíţdí. Sousedé ho zdraví a mávají mu na pozdrav.
Obraz 19 Závěrečné titulky
Letní letecký záběr na široširou hanáckou krajinu s vlnícím se 25
(hudba)
Sborový zpěv Na té naší Hané máme bochte slané
obilím. Závěrečné titulky
a a a a a a
Hlavní postavy povídaček zpívají v hospodě „U Jurečka“ hanáckou „hymnu“.
sérem... sérem... sérem... sérem... sérem... sérem posepané
KONEC
26
